1T11
1T11 ZÁSADY BEZPEČNÉHO POTÁPĚNÍ Zásadou bezpečného potápění je předcházet krizovým situacím a jejich následkům - nehodám. Filozofie bezpečného potápění je souhrn technik a postojů potápěče, které je třeba nejen znát, ale i dodržovat. Zahrnuje zejména : plánování sestupů sebekritičnost odpovědnost potápění ve dvojicích či trojicích
Plánování sestupů Důležitou součástí plánování sestupu je výpočet zásoby vzduchu v lahvích potápěče a jeho předpokládané spotřeby vzduchu během sestupu . Pro naplánování délky sestupu existuje několik způsobů, každý z nich je však nutné kontrolovat výpočtem zásoby vzduchu a jeho spotřeby.
Výpočet zásoby vzduchu Normální objem vzduchu - objem plynu vztažený na podmínky na hladině, tlak 100 kPa, teplota 15oC.
p
kde
T
V n = p nk ´ Tnk ´ V k V n je normální objem vzduchu, který má potápěč k dispozici na hladině
Vk pn pk Tn Tk
je vodní objem tlakové láhve je normální atmosférický tlak 100 kPa je tlak vzduchu v tlakové láhvi je teplota na hladině v K je teplota vzduchu v láhvi
Za předpokladu že teplota ovzduší a teplota vzduchu v láhvi v hloubce bude stejná, můžeme vzorec zjednodušit na :
p
V n = p nk ´ V k
Objem V n je tedy zásoba vzduchu, kterou má potápěč k dispozici. © Jiří Štětina 1994
109
Potápěč s jednou hvězdou P¶
Spotřeba vzduchu Plánování sestupu výpočtem spotřeby vzduchu a času Průměrnou spotřebu vzduchu na hladině uvažujeme 30 l za minutu. Při zatížení může vzrůst až na hodnoty přes 100 l za minutu. Tuto spotřebu bereme jako základ pro výpočet spotřeby vzduchu v hloubce. Objem vzduchu, který spotřebuje potápěč za dobu t na hladině je potom roven :
Vn = Qn ´ t kde
Qn je normální minutová spotřeba na hladině 30 l .
Pro spotřebu v hloubce h platí : p p V h = p hn ´ V n = p hn ´ Q n ´ t Při plánování sestupu vždy uvažujeme celkové množství vzduchu, které bude potápěč během sestupu potřebovat - tedy včetně vzduchu pro výstup a případné dekompresní zastávky a také potřebnou rezervní zásobu vzduchu závislosti na obtížnosti sestupu. Snažíme se, aby nám v lahvích zůstalo minimálně 3 MPa (30 barrů) vzduchu.
Plánování délky sestupu podle spotřeby a času Vzduch, který budeme potřebovat pro sestup vypočítáme jako :
V celk = V h + V vyst + V rez V vyst je objem vzduchu, který potápěč potřebuje pro výstup včetně vzduchu, který bude potřebovat na dekompresních zastávkách
V rez je rezervní zásoba vzduchu pro nepředvídané okolnosti 110
1T11
musí přitom platit, že :
V n > V celk
Dobu, kterou můžeme podle této metody strávit na dně vypočítáme jako p V t = p nh ´ Qhn Obdobně vypočítáme i časy na dekompresních zastávkách. Čas sledujeme na hodinkách. Během sestupu kontrolujeme spotřebu vzduchu na manometru. Proto si naplánujeme jaký má být stav manometru v každé fázi sestupu. Každá odchylka od plánované spotřeby ve smyslu větší spotřeby je varujícím signálem, který bereme v úvahu!
Plánování délky sestupu podle manometru Protože používáme při potápění vodotěsný manometr, připevněný na prvním stupni plicní automatiky, můžeme sestup naplánovat i podle stavu naší zásoby vzduchu, tedy podle manometru. Úvodní výpočet teoretické délky sestupu je shodný s postupem podle předchozího bodu. Každému stavu zásoby odpovídá příslušný tlak na kontrolním manometru. Důležitý pojem je bod návratu, to je tlak, při kterém změníme směr a začínáme se vracet. Uvedu několik příkladů plánování délky sestupu. 1. Jednoduchý sestup v otevřené vodě. Začínáme se vracet při 1/2 počátečního stavu manometru. Výstup k hladině zahájíme po dosažení naplánovaného rezervního tlaku 30 - 50 barrů (3 5 MPa) podle hloubky a obtížnosti sestupu. Při sestupech s dekompresí je třeba k rezervnímu tlaku připočítat i tlak vzduchu pro dekompresi. Pozor na časový limit pro bezdekompresní sestupy! 2. Obtížný sestup do jeskyně vraku a podobně. Začínáme se vracet po spotřebování 1/3 naší zásoby vzduchu. 1/3 je počítána na návrat, 1/3 je rezerva pro nepředvídané případy. I tento postup platí pro bezdekompresní případy. 3. Velmi obtížný sestup například vstup do ponorové části jeskyně. Bod návratu leží po spotřebování 10 až 15% naší © Jiří Štětina 1994
111
Potápěč s jednou hvězdou P¶
zásoby vzduchu. Při plavání proti proudu potřebujeme mnohem větší objem vzduchu, protože naše spotřeba vzroste. Stejně tak je třeba počítat i v větší rezervou pro nepředvídané okolnosti.
Plánování délky sestupu podle zbytkového času na dně RBT Hodnotu zbytkového času na dně vypočítávají automaticky některé dekompresní počítače, které zároveň měří tlak v láhvi a ultrazvukem přenášejí jeho hodnotu do vyhodnocovací části, například Aladin AIR X od firmy UWATEC. Na displeji je kromě hodnoty tlaku v láhvi i hodnota zbytkového času na dně - RBT. Je to doba, po kterou můžeme bezpečně setrvat v dané hloubce při současné spotřebě. Při překročení "rozumné" spotřeby počítač upozorní potápěče na nebezpečnou situaci blikáním displeje a zvukovou signalizací. Pro bod návratu si můžeme zvolit čas, který považujeme za optimální. Výstup na hladinu zahájíme po dosažení hodnoty RBT, kterou si určíme jako bezpečnou, například v případě jednoduchých bezdekompresních sestupu 5 až 10 minut. Výhodné je, že hodnota RBT není závislá na hloubce. Počítač sám bere v úvahu tlak okolí a jeho vliv na spotřebu. Při všech typech plánování sestupu je nutné nejprve určit teoretickou dobu pobytu na dně a skutečnou dobu na dně se započítáním rezervy vzduchu, nutné doby pro výstup a případnou dekompresi. Bez tohoto výpočtu ztrácí použití dvou zbývajících metod smysl. Potápíme-li se ve dvojici nebo trojici, řídí se celá skupina vždy tím, který dosáhne bodu obratu, nebo výstupu první.
112
1T11
Plánování sestupu provádíme v několika fázích 1. Shromáždění informací 2. Plánování ve skupině 3. Individuální plánování 4. Příprava před sestupem
1.1 Shromáždění informací Množství informací, které získáme předem o místě sestupu je velmi důležité pro bezpečnost. Tato část plánování ovlivní všechny další fáze. Snažíme se získat maximum informací o vodních podmínkách - viditelnost, teplota vody, proudy, vstup do vody a výstup z vody, nebezpeční živočichové a pod. povětrností podmínky v místě potápění stanoviště a telefonní čísla policie, lékařské pomoci ostatní vhodné informace, které mohou ovlivnit plánovaný sestup
1.2 Plánování sestupu ve skupině Při plánování sestupu ve skupině zvážíme problémy, které mohou vyplynout z informací získaných v předchozí fázi. Promyslíme a dohodneme s partnery postup při nouzových situacích. Rozdělíme potápěče do týmů a skupin. V této části plánu je také určen vedoucí akce.
1.3 Individuální plánování sestupu Promyslíme si, co pro nás vyplývá ze skupinového plánu. Připravíme, zkontrolujeme a zabalíme výstroj vhodnou pro plánovaný sestup.
1.4 Příprava před sestupem Bezprostředně před sestupem zkontrolujeme svoji a partnerovu výstroj, případně se seznámíme i se způsobem ovládání jeho kompenzátoru, suchého obleku a zátěžního opasku. Zkontroluje si signály a úplnost výstroje.
1.5 Vyhodnocení sestupu Provádíme většinou doma při psaní potápěčského deníku. Pokud se vyskytly nějaké problémy, snažíme se situace analyzovat a zjistit příčiny obtíží. Význam psaní potápěčského deníku. © Jiří Štětina 1994
113
Potápěč s jednou hvězdou P¶
2. Sebekritičnost Sebekritický potápěč si uvědomuje svoje schopnosti a meze které se mění podle fyzické a psychické kondice. Nevychloubá se a nepřeceňuje se. Sebekritičností získá respekt a důvěru svých kolegů . Sebekritický potápěč podléhá méně stresu z ohrožení prestiže a je spolehlivější.
3. Odpovědnost Dobrý potápěč je odpovědný vůči svým blízkým klubu i ostatním potápěčům. Odpovědný potápěč klade cíl sestupu až na druhé místo za bezpečností člověka. Velmi často činnost jednotlivce ovlivňuje respekt a pověst všech potápěčů.
4. Potápění ve dvojicích nebo trojicích Potápěčská dvojice "buddy system" jsou dva lidé, kteří jednají jako celek. Je vhodné, aby ve dvojici vždy bylo jasno, kdo sestup vede. Zmenší se tím možnost rozdělení dvojice - "ztracení partnera". Během sestupu by měli být od sebe potápěči vzdáleni tak, aby jeden druhému mohl účinně pomoci v případě nouze. Vzdálenost mezi nimi by neměla přesáhnout polovinu viditelnosti nebo polovinu vzdálenosti, kterou je možné bezpečně uplavat po vydechnutí. Pokud dojede ke ztrátě partnera omezíme hledání na maximálně 30s a vynoříme se na hladinu. Pokud jedná Váš partner stejně, sejdete se na hladině. Stresovým situacím dvojice, případně trojice, předchází, nebo je řeší ve vzájemné spolupráci. Systém dvojic potápěčů je léty prověřený a fungující. Trojice má proti dvojici výhodu v možnosti účinnější pomoci v nouzi, naproti tomu přináší více problémů v soudržnosti a v komunikaci mezi partnery. Spolupráce ve čtyř a vícečlenných skupinách je obtížná. Je proto lépe rozdělit je do spolupracujících dvojic, či trojic.
114
