Noc o slunovratu v nás

Noc o slunovratu v nás

Jaromír

Tomeček

Od útlého dětství mne fascinovala představa slunce, jež se zastavilo. Vyvolávalo to ve mně starozákonní obrazy, a já v onu kritickou hodinu a minutu a vteřinu stával na holém vrchu nad rodným městem a s nepokrytou hlavou prožíval onen slavnostní okamžik, v němž se slunce dotklo obratníku Raka. Vracelo mne to až do antické Eleusiny: v duchu jesm viděl hierofanta, nejvyššího ze služebníků Mystérie, kterak úderem na gong vyhlašuje solstitium, chvěl jsem se až v bezmezné úctě před velikostí Zákona. Od těch dob je tento pocit ve mně neustále a souhvězdí blíženců, jež vládne sklonku jara, bývá za červnových nocí pro mne majákem stejně jako pro plavce, ukazuje mi cestu přes bouřlivý oceán času. Ty slávo červnových chvil! Jsi plnost sama, jako krása královny bohů Junony, jejížjméno má měsíc v nadpisu. Noc už se nemůže víc zkrátit a den prodlou­ žit, příroda našla svou rovnováhu, a zatímco rozkvetlé lípy dávají ulicím zapomenout na kletbu výfukových plynů, tete­ lí se nad nivami výdech trav, sklizených v plném květu a složených do kopic, ježjsou vlnobitím lánů. Tehdy přestanou zpívat luhu zelenkaví ptáčci rákosníčci a noty se ujmou luční koníci, kobylky s tykadly jako opratěmi a krátkovousá sarančata: srdce se člověku zalyká nad tím chorovodem blaženého léta. Noc náleží cvrčkům a já jim vůbec nemám za zlé, že mi nedají spát a vtáhnou mě do volnosti, zejména v onu posvát­ nou noc svatojánskou. Neboť sen této noci nevzchází z palety spánku, nýbrž uchvacuje člověka skrze zášlehy plamenů. A kdyby jak, já si v onu vigílii najdu zákoutí, v němž na souvrati složím dříví do hranice a ohněm obětuji Duchům, těm vznešeným, kteří dosud s bezmeznou shovívavostí trpí lidem pošetilosti, jež přece jedenkrát budou muset být potrestá­ ny ferro ignique. Je mi blaze, když měsíc podmaluje šero fialovým stříbrem, ale vůbec se naň nehorším, když se ukryje v novu a ponechá hvězdnému sboru volnost na lánech nebes. V astrálním příšeří si mohu snadněji vyvolat horor o tra­ gice pravdy, oživit si tetraťChův dV~ll; krutou Herodias a tanec sedmi závojů zaplacený světcovou hlavou na míse, věč­ ně se opakující schizma v lidské duši a nikdy nekončící komedii na téma Salome. Než se nadám, je tu jitro, a já zmáčen rosou do pasu brouzdám okrajem lesa v bláhové naději, že se stanu svědkem starobylého svatojánského čarování, jako každého roku tenkrát v Karpatech. Dívka, která proseděla noc u svatojan­ ského ohně, musela za rozbřesku k lesu, vykoupat se v rose, aby si po celý rok zachovala půvab. A já ji viděl při tom marném počínání, marném, jelikož nebylo možné získat více půvabu, ani na těle podobném postavě královny bohů, ani na duši svěží po rozechvělé osice. A stejně bláhovém j ako ta moje dnešní naděje. Protože přestal lákat plápol ohně, nevábí nikoho pastýřka Luna na če le tisícihlavého stáda hvězd, neblaží ranní rozbřesk. Rosa studí slečnu Z měs­ ta, a nač se potloukat po kotárech, když vůni nad vůně dodá paní Paloma Picasso, roucho Z mlh pan Dior a náladu noci paní Marie Brizzard. A tak mi zbude jen pramenitá rosa a promáčená kolena. Ale i tak to stojí za to, protože to jitro je červnové a ta rosa svatojánská.

~'(!:3l1il DllnfKr;~

SLUNOVRAT

1

Pět

let Národního parku Podyjí

Tomáš Rothrockl

Není to tak dávno - v roce 1993 - kdy Veronica, časopis nejširší ochranářské obce, vydala svou monotematickou přílohu věnovanou Národnímu parku Po­ dyjí. Tehdy jsem se pokusil krátce shrnout historii vzniku tohoto chráněného území a popsat činnost jeho správy v článku "Dítě, které se nemělo narodit". Dnes, po pěti letech existence NP Podyjí je zřejmé, že jeho zřízení v roce 1991 byl jistě správný krok. Možná, že si jej však budou ve větší míře pova­ žovat až generace našich potomků. Není lehké se z pozice ředitele pokusit o hodnocení pětileté existence "svého podniku". Vždy totiž hrozí riziko touhy po sebechvále či naopak zabřednutí do pro čtenáře jistě nezajímavých a mnohdy směšných peripetií, charakteri­ zujících náš resort. Leč pokusím se o to . Podmínky činnosti Rozhodující pro vznik NP Podyjí bylo nařízení vlády ČR Č. 164 z 20. března 1991, kterým byl NP Podyjí vyhlášen a byly stanoveny podmínky jeho ochrany. Zároveň byl dán i základ legislativního rámce, který byl následně v r. 1992 výrazně dotvořen zákonem ČNR Č. 114 o ochraně přírody a krajiny. Tato právní norma, mimochodem v Evropě považovaná odborníky za velmi progresivní, stanovila základní ochranné podmínky pro národní parky v ČR. Obsahuje i další důležité normativy vztahující se k národním parkům a ovliv­ ňující chování různých subjektů ke chráněné přírodě. Ze zásadních zákon­ ných ustanovení, která výrazně zasáhla do života národních parků, nutno podtrhnout převedení výkonu práva hospodaření v lesích ve státním vlastnic­ tví z podniku Lesy České republiky na příslušné správy parků a dále též dele­ gování pravomocí ve státní správě na tato pracoviště. Díky tomu správy "vládly kulatým razítkem" ve věcech ochrany přírody a krajiny, lesního hos­ podářství, myslivosti, rybářství a ochrany zemědělského půdního fondu. Správy I:1árodních parků dostaly díky zmíněné nové právní úpravě do rukou dva velmi účinné nástroje pro zajištění ochrany svěřeného území: výkon stát-

2

PODYJí

Zamyšlení nad krajinou Podyjí Jaká je vlastně krajina Podyjí? Romantická, prozaická, fádní či strhující? Krajinu lze po­ psat mnoha různými způsoby. Objektivnější z nich definují na základě současného stavu poznání kvalitu a četnost jednotlivých slo­ žek popisovaného celku a některé jdou tak daleko, že se snaží formulovat i vztahy mezi nimi. Ale je i jiný způsob popisu - subjek­ tivnější. I on je schopen předávat přesně for­ mulované názory tak, aby vnímatel při po­ suzování sdělení došel k totožným vjemům. Jde především o popisy, které vycházejí z filozofických a estetických kategorií. Naše současné hodnocení krajiny vychází z cel­ kového přístupu k poznání světa i sebe sa­ mých a má svůj historický vývoj. Při maxi­ málním zestručnění je v kulturní historii lid­ stva možné vydělit prvek racionální, spoje­ ný s obživou a exploatací, a ideový, který zařazoval krajinu či její části do souvislostí světa a vesmíru. Příroda je proto až do pozd-

KOIlon Dyje lIčaruje každém II návštěvníkovi. Fotograf Bohllmír Prokllpek patří k těm šťast­ livcům, kteří Podyjí prošli ve všech ročních clo­ bách a podařilo se mll kal/Oll zarámovat i do nezvyklé zbroje kosatcll dvojbarevných.

»1(I;[N Dllufi®~

ní správy, tedy pravomoc a zodpovědnost, a dále právo přímého ovlivňování většiny plochy území formou účelové hospodářské činnosti, kterou záměrně nenazýváme lesní hospodářství , ale péče o les. Spolu s dalšími již dříve vyko­ návanými činnostmi, zejména ekologickou výchovou, odbornými ochranář­ skými aktivitami a koordinací výzkumu a monitoringu jsou tak zmíněné or­ ganizace plnohodnotně vybaveny k plnění svého poslání - ochraně jedineč­ ných přírodních hodnot národních parků. Předpokladem ke zdárnému zajištění všech úkolů však nejsou jen uvedené nástroje, ale i dostatečně vybavené pracoviště, a to jak po stránce technické a materiální, tak po stránce personální. V roce 1991 jsme začínali se šesti pra­ covníky, v současnosti zaměstnáváme téměř padesát lidí. Polovina z tohoto stavu náleží k lesnickému personálu (technici, lesníci, dělníci), který ke Sprá­ vě NP Podyjí přešel v rámci převodu práva hospodaření v lesích počátkem roku 1994. Ostatní jsou odborní pracovníci (pokryty jsou téměř všechny po­ třebné profese) a pracovníci administrativně-techni.ckého servisu. Více než polovina zaměstnanců jsou občané obcí ochranného pásma NP, což je jistě též nezanedbatelné. Správa NP Podyjí disponuje potřebným množstvím les­ nické a dopravní techniky, v péči má kromě hájenek i nezbytné provozní ob­ jekty, sítí terénních stanic počínaje a drobnými zařízeními turistického vyba­ vení konče. Z pohledu dnešní doby se dá říci, že pracoviště je po všech strán­ kách dostatečně či alespoň přiměřeně vybaveno, aby zvládalo úkoly na ně kladené. Tato stabilní situace podmiňuje a zaručuje, že péče o národní park má a bude mít odpovídající rozsah a kvalitu. Péče

ního středověku místo spíše tajemné, které nesouvisí se světem lidí a je třeba se ho obá­ vat. To neznamená, že postoj k ní je přezíra­ vý a nadřazený. Spíše se dá říci, že obsahuje i zjevnou úctu, neboť příroda je, chápáno skrze prizma středoevropského křesťanství, projevem boží moci. Pozornost 'věnovaná krajině jako takové je minimální. Až na nc­ patrné výjimky nepřinášejí popisy či zobnl­ zení konkrétní podrobnosti o té či oné kraji­ ně, ale spíše popisují či zobrazují dobový ideál, zatížený často až překvapivou nezna­ lostí reálií. Sama kategorizace krásy bývá spjata s účelovostí. Krásný je spíše mladý než starý strom, kosená louka a pole než ba­ žina či les. Křesťanská kultura v evropské oblasti revokuje částečně v období renesan­ ce některé starší antické podněty, ale v plné síle a cíleně se příroda jako motiv objevuje až v 17. století. Ukazuje se, že způsob vní­ mání a popisu či zobrazení krajiny je vyje­ vením stavu naší mysli. Ano - krajina jako stav mysli, krajina jako místo, umožňující hlubokou sebereflexi. Co všechno můžeme vnímat prostřednictvím krajiny? Krajina pro nás lidi může představovat projevený přiro­ zený řád, tedy něco, co je zapotřebí nejenom k vnější stabilitě světa, ale i k naší vnitřní rovnováze. Dotýkáme se totiž něčeho, co jsme sami nevytvořili, co existuje, zaniká

o park

Vlastní péči o chráněné území představuje značně rozmanitý soubor plánova­

ných i operativních činností. Nutno zdůraznit, že se tak děje ve smyslu usta­

novení daných příslušnými předpisy a na základě plánu péče o NP Podyjí Foto B. Prokllpek

~'U9rr"(] DU1lflCB~

PODYJÍ . 3

ajeho ochranné pásmo. Tento základní dokument stanovil strategické i střed­ a krátkodobé cíle a určil úkoly vedoucí k jejich naplnění. Je průběžně doplňován o další speciální přílohy, které podrobně určuj í metodiku manage­ mentu jednotlivých částí území. Samozřejmě, že všechny tyto dokumenty podléhají řádné oponentuře a schvalovacímu řízení, při kterém se angažují v zájmu objektivity i externí odborníci. Potěšitelné je, že Správou NP Podyjí zpracovaný management pian se stal vzorovým dokumen tem pro některá dal­ ší velkoplošná chráněná území u nás. Ve smyslu zákona je území NP Podyjí rozděleno do tří zón ochrany přírody dle přírodovědných hodnot. Tento princip diferencované péče o území se po­ chopitelně promítá do stanovených podmínek ochrany a inten zity a fo rmy managementových opatření. Odstupňovaný režim ochrany se objevuje i v pravidlech daných Návš těvn ím řádem NP Podyjí. Zonace byla aktualizo­ vána po projednání s dotčenými obcemi během r. 1995. Naši práci si nedovedeme představit bez kooperace s Radou NP Podyjí. Jedná se o poradní a iniciativní orgán správy NP. V praxi se pomoc tohoto téměř os mdesátičlenného sboru externích odborníků uskutečňuje především na úrovni konzultací, porad a terénních šetření. Rada pracuje v něko l ika sekcích či pracovních skupinách j menovaných ad hoc ke konkrétním problémům . Každoročně probíhá plenární zasedání, které má charakter hodnotící schůze. Mnozí č l enové Rady NP se přímo svou profesionální čin ností podílejí na vý­ zkumu živé j neživé přírody NP Podyjí. Objem a výsledky dosavadních prací byly kladně hodnoceny na březnovém semináři k výs l edkům výzkumu v NP. Je dobré, že Podyjí je pro naši vědeckou veřejnost stále ješ tě magickou zemí nepoznanou, která čeká na své odborné zhodnocení. Jen pro ilustraci: za pět let bylo odevzdáno 131 zpráv z výzkumných úkolů, zpracovaných zejména nědobé

4

PODYJí

i obnovuje se na zák lad ě principu, který po­ stihuje i nás, jehož zřetelnost je však pro nás ve světě o v livněných materiálních vztahů a iluzí velice mlhavá. Proto snad člověk prožívá tak s i lně setkání e skutečnostmi, které mu zprostředkovává krajina. Nejde však často jen o dotek přirozeného řádu, ale i řád u člověkem ovlivněného a také toho, který se poté, co ustaly pří činy zásahu, opět navrací k p ůvodn í podobě. Jak schopnost dlou h odobě udrž itelně koexistovat s příro­ dou, tak schopnost obnovy je důvodem na­ děje mnoha lidských generací. Krajina Podyj í se skl ádá z mozai ky, v níž jsou zastoupena území zcela nebo takřka ne­ dotčená, ta, která se vracejí zpět přírod ě i ta hospodářsky využívaná. Součástí Podyjí jsou i sídelní celky, které ho obklopují. Ne­ jméně narušená příroda je ve vlastním kaňo­ nu Dyje. Zde dosahuje krajina určité monu­ mentality. Tento vjem je podpořen jak roz­ měry skalních masivů, které často strmě spadaj í až k řece, tak rozsáhl ými údolími s možností dalekých rozhledů, odkud lze ty­ to krajinné prvky vnímat. Členitost terénu Zvláštllí kouzlo poskytuje krajilla Podyjí i v zi­ Lesy lIa extrémních suťových stallovištích zbavellé listí odkrývají lIeobvyklé prů /zledy do skalllatého ka1ionu. Foto Bohumír Prokůpek mě.

v oblasti geologie, geomorfologie, botaniky, zoologie, ale i společenských věd, což reprezentuje cca 2,4 mil. Kč celkových fin ančníc h nákladů. Národní park Podyjí je v naší republice ojedinělým přírodn ím fenoménem. Jeho význam pro region je neoddiskutovatelný. Mnozí z kompetentních před­ stavitelů okresu Znojmo, ale i obcí a podnikatelských kru hů si to již uvědo­ mují, a to je dobře. Atraktivita Podyjí se začín á projevovat zejména v oblasti přijatelných forem komerčního cestovního ruchu , roste zájem především ze strany specializovaných cestovních kanceláří. I když Podyjí nebude nikdy m asově navštěvov aný m chráněným územím, což lze z hlediska zájmu ochra­ ny přírody jen uvítat, předpokládat můžeme mírný nárůst návštěvnosti. To na sebe váže potřebu přiměřeného rozvoje souvisejících služeb v obcích ochran­ ného pásma NP. Bohužel, vývoj v tomto ohledu není tak bou řlivý jako v po­ hraničních okresních centrech. "Pravidla hry" pro předpokl ádaný rozvoj v té­ to části regionu by mě l y stanovit i územní plány sídelních útvarů, které se v současn ost.i zpracovávají prakticky pro všechny okolní obce. Sluší se po­ znamenat, že za výrazné finanční podpory Ministerstva životního prostředí a Okresního úřadu ve Znoj mě. NP Podyjí požívá ochranu v nejvyšší kategorii naprosto oprávněně a odborn á veřejnost toto nikdy nezpochybňovala. Podyjí si "vydobylo" během své krát­ ké existence své místo na slunci mezi "velkými bratry" Šumavou a Krkono­ šemi. Výhoda rel ativně malé rozlohy, absence osídlení uvni tř parku a málo komplikovaných vlastnických vztahů k půdě jsou snad příčinou, že i v řadác h kolegů získal NP Podyjí nálepku téměř bezproblémového územÍ. Bohužel to­ mu tak zcela a vždy není. Za samostatnou zmínku stojí vztahy národní park - obce, které jsou pochopi­ telně modelovány postoji místních obyvatel ke chráněnému území a ke sprá­

\)'U?11'l DU1)Í]CB~

a jeho poměrn á strmost umožňují z mnoha míst přehlédnout najednou několik údolních systémů včetně vlastní řeky, která krajině dává měřítko a vizuálně ji oživuje. Údolní niva pak u volňuje sevření skalních stěn a le­ sů, vnáší do údolí slunce i možnost vzhléd­ nout z něj vzhůru . Zvláštním prvkem jsou pozůstatky osídlení, na které narážíme podle řeky. Stavební torza, můstky či náhony, zbytky sadů, vše je pohlcováno vegetací a mění se v náznaky. Pěstní klíny, keramika, pozůstatky římských posádek, středověké hrad ní stavby, romantické pomn íčky a vy­ hlídky i zbytky hran i ční ho zabezpečení v nás uprostřed d ivoči ny vzbuzují pocit, ja­ ko bychom byli v zakletém zámku a vytváří zvláš tní atmosféru latentní lidské přítom­ nosti a plynoucího času . Mimo vlastní údolí jsou mi m ořádn ým krajinným prvkem vřeso­ viště. Jsou svou otevře ností, širým výhle­ dem a rozse tými balvany spolu s nízkou ve­ getací opakem lesních scenerií kolem řeky . Jsou i pozvolným přechodem ke světu lidí, Přírodní památka Havranické vřeso viště. Pod­ zimní skotská atmosféra ani nedává tušit, o jak významnou lokalitu, v níž se potkávají rostlill­ lIé i živočišn é druhy z biogeografických regio­ lili Alp, Karpat, Hercynika a teplé panonské 1II1.;IIY, jde.

PODYJí

5

vě

jako instituci zajišťující zákonnou ochranu. Tyto postoje jsou č asto vytvá­ pod vlivem nedostatku informací o poslání NP a jeho významu. V této úrovni práce s veřejností je třeba hledat na naší straně rezervy. Náprava by měla spočívat v rozličných formách osvěty, zaměřené na různé zájmové sku­ piny a spolky působící v místě. Permanentní kontakty se starosty obcí a za­ stupitelstvy Správa NP Podyjí udržuje a vztahy se vyvinuly do podoby ko­ rektní spolupráce. Praxe však ukázala, že pouhá komunikace s představitel i obce nestačí. Svou roli jistě sehrává fakt, že obce očekávaly určitou podporu v podobě dotací ze strany našeho resortu či vyřešen í kompenzací za bývalé obecní lesy, které zůstaly na území NP ve státním vlastnictví. Přes proklama­ ce představitelů MŽP se tyto záležitosti nepodaři lo zajistit. Správa se snaží plnit roli prostředníka mezi možnými zdroji finanční podpory (např . SFŽP) a obcemi či dalšími subjekty. Pro zatím však může pomoci spíše v rovině pře­ nosu informací a metodické pomoci. Jsme si vědomi toho, že kvalita vztahu obcí k národnímu parku je do budoucna jedním z limitujících faktorů úspěš­ nosti našich snah. Spolupráce s dalšími partnery je též podmínkou kvalitní činnosti naší organi­ zace. Tradičně dobrá spolupráce je s Policií ČR, předevší m zdejšími pohra­ ničními jednotkami, které svou činností napomáhají při dohledu nad dodržo­ váním podmínek ochrany. Obdobně i organizace Moravského rybářského svazu ve Znojmě a Vranově pomáhají při dohledu v rámci výkonu rybářské stráže, ale podílejí se i na řešenÍ-některých úkolů v oblasti vědeckovýzkumné činnosti. Klub českých turistů jako zájmová organizace spolupracuje při na­ vrhování a realizaci turistických a cyklistických tras. Naopak vztahy s okolní­ mi mysliveckými sdruženími, jejichž honitby částečně zasahuj í na území NP a jeho ochranného pásma, jsou ovlivněny podstatnými změnami v utváření honiteb v důs l edku platnosti nového zákona o myslivosti. Činnost Správy státního zámku Vranov, detašovaného pracoviště Památkové­ ho ústavu v Brně, která provozuje zříceninu Nový hrádek v 1. zóně NP, je příkladná. Způsob prezentace této nově zpřístupněné památky je plně v sou­ ladu s požadavky ochrany přírody a bez nadsázky může být ukázkou, jak pro­ vozovat památkový objekt v symbióze s přírodou a zároveň splnit očekávání návštěvníka. V této souvislosti je vhodné připomenout, že na zřícenině byla vybudována vyhlídka na jednu z nejkrásnějších partií parku . Výklad průvod­ ce se neomezuje pouze na oblast kulturně-historickou, ale dává i informace o národním parku. I když územní příslušnost referátu životního prostředí Okresního úřadu Znojmo nepostihuje správní obvod NP, je průběžná součin­ nost nabíledni a vztahy jsou vskutku kolegiální. Obdobně i další orgán státní správy - Česká inspekce životního prostředí, pracoviště Brno - výrazným způsobem v rámci svých kompetencí podporuje činnost správy. Významnými institucemi, s nimiž je správa v téměř každodenním styku, jsou stavební úřa­ dy ve Vranově, Šumné a Znojmě. V rámci naší účasti ve stavebních řízeních se většinou daří ovlivňovat stavební činnost v ochranném pásmu NP v zájmu uchování tolik diskutovaného rázu krajiny ti stavební tradice sídel. řeny

Rakouská část Podyjí Rakouská partie Podyjí se nazývá Thayata1 a je chráněna formou přírodní re­ zervace. Rakouští kolegové pracují již několik let na přípravě projektu Natio­ nalpark Thayatal, který by spočíval v rozšíření stávajícího chráněného území na rozlohu kolem 1 350 ha. Sitůaci u našich sousedů však vážně komplikují vlastnické vztahy, především odmítavé postoje jednotlivých soukromých ma-

6

PODYJÍ

Na

schůzi

o životním

prostředí

losefCink

Na stole zteplalá linlOnáda a pár okoralých chlebíčkti Výmluvy falešná obvinění z objektivní příči1lY

Za oknem uviděl j sem v parku běžet zrzavou veverku

za nimi totiž začínají sady a vinice se všemi svými civ ilizačn ími prvky, jako jsou beto­ nové sloupky, závlahová potrubí či zbytky zemědělských strojů. Zde už je člověk příto­ men. Vesnice navazují na okolní krajinu humny, která jsou stavebně nejméně změně­ na. Jestliže fasády do návsi se často honosí brizolitem, dvoudílnými okny a dlaždicový­ mi obklady, humna jsou stále ještě zbytkem starého svě ta. Malebným prvkem ve vý­ chodní části území jsou pak vinné sklepy. I způsob vnímání krajiny a přírody zde má svou zjevnou historii. Vykopávky ukazují, že příroda byla na počátku lidem domovem. Středověk životní prostor rozdělil, ale sídel­ ní celky byly úzce spjaty s přírodou a pří­ rodními procesy, jak o tom vypovídají orna­ mentální motivy ozdob a fresek, kde jsou používány především prvky z rostlinného světa. Místa uctívání jsou skrze stromy a návrší spojena se vzdálenou minulostí, go­ tické sakrální stavby pak každému připome­ nou úzkost soumraku a slávu svítání ve sta­ rém hvozdu. Dotýkáme se zde, a pokud chceme, jsme součástí starých a základních věcí zemč.

Jedno staré přísloví říká, že jen to jsme schopni myšlenkově obsáhnout. Krajina je stavem naší mysli, ale již jen některá nám umožňuje být romantiky a navracet se k to­ mu, z čeho jsme vzešli. A Podyjí nám to ' umožňuje - zatím. Lze si tedy jen přát, aby­ chom z tohoto daru čerpali to, co je schopno nás přiblížit řádu a zdrojům života a uvědo­ mili si, že ten, kdo je obdarován, má také povinnost obdarovat.

B. Prokůpek

jitelů pozemků a náročnost požadovaného finančního odškodnění. Dosavadní více než pětiletá spolupráce s rakouskými kolegy z vládních i nevládních or­ ganizací spočívala především v průběžné výměně informací a přípravě spo­ lečných odborných i kulturních akcí. Za zmínku stojí několikeré setkání mi­ nistrů životního prostředí na půdě připravo vaného bilaterálního NP, naposle­ dy v červnu loňského roku. Naše strana však těžko múže přímo ovlivnit pro­ ces přípravy NP v Rakousku. Jedinou vhodnou a již ex istující formou je pří­ klad, který je na rakouské straně v podobě našeho NP Podyjí uznáván.

Perspektivy Co do dalších let? Především pečovat ve smyslu dlouhodobých cílů o svěřené územÍ. Za strategický cíl je j istě možno označit podporu přirozených přírod­ ních procesů, minimalizaci lidských zásahů a obecnou ochranu prostoru před nežádoucími antropickými vlivy. Zároveň je třeba respektovat právo občanů na poznání NP. Za tímto účelem musí Správa NP Podyjí výrazně zvýšit účin­ nost ekologické výchovy a styku s veřejností. Úkolem pro nejbližší roky je ji­ stě zřízení návštěvnického centra v již zakoupeném objektu v Čížově. Zde se předpokládá instalace stálé expozice o NP Podyjí, zřízení d ispečinku průvod­ covské služby, provozování i nformační kance láře a prodejny informačních a propagačních materiálů, ale i vybudování zázemí pro turisty. Správa NP bu­ de nadále koordinovat výzkum území tak, aby výsledky sloužily bližšímu po­ znání a ve svém důsl edku přispěly přímé ochraně NP. Uspokojivě se musí do­ řešit některé zásadní problémy, jako např. optimalizace průtoků v Dyji (zatím kolísají v důsledku ' špičkového provozu elektrárny ve Vranově), provoz vo­ jenské střeln ice v Mašovicích (vláda povolila i nadále provoz střelnice na okraji NP, nej sou však stanoveny žádné podmínky pro provoz) . Jistěže zhod­ notit dosavadní péči o NP Podyjí v širokých vazbách je obtížné . Snažil jsem se proto jen ilustrativně přiblíž it naši dosavadní práci. Přál bych si, aby byla veřejností pokud možno vždy chápána jako činnost veřejně prospěšná.

~{[?IliJ Dllillr;~J

/

') Kreslil Jan Stekllk

z původní, převáŽ1lě sudetské lidové architek­ tury zůstaly zachované p ůdorysy obcí a zbytky drobných staveb v krajině. Boží m uka ve Vra­ těníně. Foto Bohumír Prokůpek

PODYJí

7

Nové objevy v Národním parku Podyjí

Martin Škorpík

Objevování hodnot s tředního Podyjí, jehož část je dnes chráněna Národním parkem, mů žeme datovat přinej menš ím od druhé poloviny 19. stol. Tehdy zaujala ně které místní vzdělance a badatele asi nej vý raznějš í přírodní zajíma­ vost širšího okolí - Ledové sluje u Vranova nad Dyjí. Vznikly tak první geo­ morfologické, klimatologické a botanické studie. V poslední čtvrtině minulé­ ho století publikoval znojemský gymnaziální uči tel a botanik Anton Oborny velmi kvalitní práce, hodnotící fl óru širšího okolí Znojma.

Vznik samostatného Československa utl umil aktivitu regionálních německy

píšících autorů a vzhledem k mnohým přírodně atraktivním ob astem nového

státu se na Podyjí téměř zapomně l o . Útlum bádání vrcholil v po válečném ob­

dobí. Zadrátované p ohraničí bylo hermeticky u zavřeno a kratičký vstup na

propustku byl jen trpěnou výsadou nemnoha zam ěstn anců státní ochrany pří­

rody. Těm několika lidem, kteří zčásti znali a zčásti tušili velikost přírodních

hodnot Podyjí, se podařilo v roce 1978 dosáhnout vyh lášení Chráněné krajin­

né oblasti Podyjí. Pod záštitou její správy se v osmdesátých letech začal y roz- .

bíhat některé výzkumy. Ty zvýšil y věhlas území natolik, že jedním z praktic­

kých výsledků výzkumu je i vyhlášení národního parku. Můžeme tak s nad­

sázkou říci, že největším - i když staronovým - objevem je příroda Podyj í.

V březnu letošního roku proběh l ve Zn ojmě seminář, hodnotící pět let bádání

v národním parku. Před plénem zazněly rovněž informace o některých vý­

znamnějších objevech. Že i v pozměněn é a prozkoumané kraj i ně s tředn í Ev­

ropy je možno zjistit dosud neznámé skutečnosti , není žádným přek vapením .

Jde spíše o uplatnění metod, které ještě nebyly použity, a o intenzitu průzku ­

mu. V následujících řádcích se zmiňme jen o těch nejdůležitějších.

Neživá příroda

Objevem celostátního významu jsou některé geomorfologické tvary v žulo­

vém Dyjském masivu na východn ím okraji územÍ. Na ukl oněném východním

svahu Českého masivu zde z mořských miocénních usazenin vystupují tzv.

8

PODYJí

Úvaha o Podyjí Byl to zjara 1989 jakýsi n eskutečný zážitek, když jsem se. poprvé dostal s ing. Krejčí m a ing. Skorpíkem za dráty do zakázaného pás­ ma na území tehdejšího CHKO Podyjí. Sotva za naším autem zaklapl zámek na železné opo­ ně u Čížova, byli jsme v jiném světě : přírodě bez lidí, s jediným zvukem motorové pily kdesi daleko v lese. Pro oba d va pracovníky CHKO byla taková cesia rutinou. Pro mne pouhá ob­ časná cesta do h raničního pásma zanedbanými jihomoravskými vesnicemi byla vždy prováze­ na ztišenou mluvou, vyplývající z pocitu jakési nezákonnosti, přitom smíšeném s výlu čností . a z vědo mí jistě přítomnéh o lidského i psího oka všude za k eřem. Obojí opět zmizelo až s cedulemí "Hran i č n í pásmo. Vstup jen na po­ volení" za zády kdesi daleko ve vnitrozemí. Prázdná sil n i čka z Čížova dolů k bývalé celnici do Hardeggu a zbytky mostu, který dlouhá sta­ letí spojoval oba břehy , byly menším dojmem než pohled z Masarykovy vyhlídky nad Har­ deggem. Nejen fasci nuj ící hmota přemysl ov­ ského hradu, ale předevší m na rakouském bře­ hu v zahrádkách domů pokli dně v lehátkách odpočívající lidé, rakouský rybář stojící v Dyji pře s ně u prostřed koryta a jakýsi tušený údiv Okraje Národlll71O parku Podyjí poskytují ide­ álllí P,/dllí i klimatické podmíllky pro villo­ llradllictví. Přímo lIa přírodilí památku Havra­ nická vřeso viště ve druhé ZÓllě lIárodlll7/O par­ ku tak navazuje intenzivllí zem ědělská krajina v okolí Hnállic. Foto Bohumír Proklipek

~'(f~rr(] DllTIfiCB~

ostrovní hory. Vznikly pomalejším zvětráván ím žulového tělesa, kdy okolní materiál byl odnesen již ve třetihorách. Takovou ostrovní horou je např. pří­ rodn í památka Pustý kopec nebo lokalita Na skále u Hnánic. Zde byla obje­ vena další pozoruhodnost: dobře vyvinuté skalní mísy, jež vznikají chemic­ kým zvětráv áním žuly. Ve vrcholových částech svahu údolí Dyje a na ploši­ nách nad údolím byly zj ištěny, zejména u Hnánic, Havraníků a Popic, unikát­ ní žulové pseudoškrapy. Díky zvlášním typům selektivního zvětrávání se na Liščí skále u Podmolí vytvořily skalní tvary typu "Tafoni", jejichž příkladem je i malý skalní tunel. Pod Královým stolcem byl zachycen v údolním svahu asi 35 m nad dnešní hladinou Dyje zbytek štěrkopískové terasy. Další průzkum této staré úrovně dna Dyje může přispět k odpovědi na zatím nejasnou otázku vzniku a vývoje údolního zářezu Dyje. Podobný význam bude mít i další výzkum Ledových slují. Měřen í svahových pohybů potvrdilo pokračující proces rozsedání skal­ ního masivu podle od lučných ploch a jejich pohyb do údol í. Čtyřletým inten­ zivním speleologickým výzkumem bylo zmapováno zatím dvacet jeskyní, které představjí různ é varianty puklinového, suťového a rozsedlinového typu. Nejdelší samostatný systém je přes 400 metrů dlouhý, hloubka jednotlivých systémů je až 30 metrů, ale výzkum stále pokračuj e. · Ledové sluje, známé i svou jarní ledovou výzdobou, se tak zařadily k nejrozsáhlejším pseudokraso­ vým systémům u nás a jsou jediným významným podzemním systémem v or­ torulách. Dnes však můžeme již také směle prohlásit, že vedle pseudokraso­ vých podzemních prostor se v národním parku nalézá i krasový systém. V zá­ věru šíje skalního defilé Kozích stezek, jež obsahuje těleso krystalického vá­ pence, prostupuje z údolí Klaperova potoka do údolí Dyje krasová puklina. Na této asi 50 met.rů dlouhé spáře je vytvořen aktivní krasový systém s pod­ zemním tokem, miniaturní krasovou jeskyňkou a krasovým pramenem. Mineralogický výzkum území národního parku rovněž přinesl některá pře­ kvapení. Vzorky skalních laků na Ledových slujích obsahovaly povlaky ve

~'(J?J1'l Dllnn
nad tím, že na protějším břehu se objevili tři ci­ vi lně ob lečení lidé. Tehdy tyto dojmy snad pře­ vážily i nad velebností řeky, skal, údolí a lesů. Netrvalo však dlouho a vše se změnilo, i ten zbytek ostnatých drátů za Čížovem už nevzbu­ zuje zvláštní pocit, který vzbuzoval jako nepa­ trná výseč železné opony, podporovaná míří­ cím samopalem pohraničn íka . Je to lepší, a tak ani pan ministr nepo třebuje propustku, když je­ de na kole do Hardeggu. Co však zůstává, je pří roda, uzavřená dlouhá desetiletí před lidmi, a problémy, které má a které ji ještě čekají. Vy­ hl ášen í CHKO Podyjí ajejí přeměna v Národní park před pěti lety byla nanejvýš potřebným a prozíravým činem, přes všechny obtíže a komplikace, které jsou s existencí Národ ního parku spjaté. V České republice není patrně za­ jímavější a maleb nější území, na tak malém prostoru zachovávající tolik přírody . Pro příro­ dovědce je to území zvlášť zajímavé, na výraz­ ně patrném rozhraní mezi teplým jihomorav­ ským pannonikem a chladnou hercynskou Čes­ komoravskou vysočinou, se zajímavými inver­ zemi mezi skalními stepmi na vrcholech a chladnomilnými formami v hlubokých záře­ zech, s Havranickým vřesov iš těm, Ledovými slujemi nebo starými lesními porosty na Brajta­ vě. Přitom přervaná tradice nejen osídlení, ale i výzkumu, který zde ostatně nikdy nebyl příliš podrobný, vede k nutnosti získání podrobných poznatků o všech problémech, jejichž řešení by pomohlo Národní park ajeho myšlenky zajistit. Není a nebude to jednoduché, ale je to nutné. Karel Hudec

Foto B. Prokllpek

PODYJí

9

složení hydrosilikát, sírany a Ca - fosfát. Jde o druhý nález tohoto typu skal­ ních laků na světě. Na Kraví hoře u Znojma byl v poloze štěrkopískových se­ dimentů nalezen - zatím bohužel jediný - vltavín. Nález v tomto místě může po vyhodnocení přispět k teorii transportu těchto minerál ů z míst jejich dopa­ du.

Krajina dětství za deště

Živá příroda Neméně zajímavý a vzrušující je i výzkum živé přírody. Kompletní průzkum lesní a polopřirozené nelesní vegetace přinesl vědecký popis dvou endemit­ ních asociací xerotermní keříčkové vegetace. Jsou to asociace Carici humilis­ calunetum a Agrostio vinealis-genistetum pilosae, které jsou typické pro ob­ last znojemských vřesovišť. Výzkum flóry a vegetace byl koncipován dosti velkoryse a zahrnul rovněž rakouskou část Podyjí. Byly přitom zjištěny dva nové druhy rostlin pro celé území Rakouska, a to ostřice Carex pediformis a kavyl Stipa dasyphylla. Stabilitu přírodních poměrů v Podyjí dokládá fakt, že z více než I 300 druhů vyšších rostlin jich od prvního komplexního výzkumu, jenž byl završen před více než sto lety, nebylo znovu nalezeno jen přibližně dvacet. Mnoho dalších však bylo pro oblast západní Moravy nově zjištěno. Poblíž Hardeggu byly nalezeny například velmi řídké a ohrožené druhy - vstavač Orchis purpurea a kýchavice Veratrum nigrum. Další druh kýchavice Veratrum album roste na rakouském území poblíž Heufurthu. Za zmínku stojí i výskyt hlaváčku Ado­ nis flammea u Popic a Šatova. I u nižších rostlin se podařil významný objev. V Ledových slujích byl nalezen lišejník Eudocarpon psorodeum, poprvé ve

V zeleném svitu lijáku

husy stojí s krky 1II0dloslužebně pozdviženými

k dávno očekávanému dešti

střední Evropě.

Výzkum fauny měkkýšů jako skupiny živočichů se silnou vazbou k prostředí má velkou vypovídací hodnotu ve vztahu k minulému vývoji krajiny. Pod Kozí stezkou byly ve výkopové sondě objeveny ulity velkého plochého skal­ ního hlemýždě Chilostoma achates. Tento druh je v současnosti endemitem vápencových Alp a v Podyjí žil ve starším holocénu (před pěti až desíti tisíci lety). Objevem velkého významu je zjištění výskytu horského druhu Discus ruderatus v Ledových slujíCh. Jeho přítomnost v nejchladnějších průrvách dokládá zdejší přirozený a nepřerušený vývoj lesní vegetace v poledové do­ bě, který se odrazil ve stabilním mikroklimatu této lokality. Na druhém pólu stanovištních nároků stojí hlemýžď Pupilla triplicata, který žije v teplé vý­ chodní části národního parku. Po Pálavě a Moravském krasu je Podyjí jeho třetím výskytištěm u nás. Největší množství objevů bylo možno očekávat při výzkumu jednotlivých skupin členovců. Při jejich obrovském druhovém bohatství, obtížné rozlišitel­ nosti jednotlivých druhů a často speciálních metodách zjištění bylo nutné do výzkumu zapojit celou řadu specialistů. Tak například při jednorázové exkur­ zi arachnologů byly zjištěny čtyři nové druhy pavouků pro Českou republiku a padesát zde nalezených druhů je možno označit jako relikty prvního řádu. Dlouhodobý výzkum Ledových slují prokázal výskyt tří nových druhů pa­ vouků pro území Moravy. Pozoruhodností teplých strání nad Dyjí je stonožka strašník dalmatský, která je občas nalézána ve sklepích a starších budovách na jižním okraji Znojma. Lokalitou nesmírného významu jsou Znojemská vřesoviště, bezesporu nej­ větší vřesovištní biotop u nás. Tento ostrov polopřirozené keříčkové vegetace hostí celou řadu druhů hmyzu, jež nenajdeme nikde jinde v celé republice. 10

PODYJí

Jan

Zahradníček

Zas trávou voní hromu hlas

a také bezzubá ústa rosniček si pochvaluj;

že věštila dobFe ...



Zde od jitra do soumraku

bývalo dále než od narození do smr/i

a všechny věci se vynoFovaly a zase potápěly do matečného louhu prvosti

jak krystaly

neskonalou záFivos/í planoucí -



Potom však se začalo prázdnit v tvém srdci

mezi stromy a mezi lidmi

a kde ses těšil z klikaté stezky

i z potokú krajánků, co neměly nachvat

dnes v domě života

mezi protilehlými dveřmi narození a smrti

po chodbách rovných spěch a spěch ...

Teď ale prší

/la všechny mé chvíle dobré

na všechny mé chvíle zlé

dolíky v písku pFetekly časem ztraceným

a kapky v stříbrných pantoflíčkách

mne doprovázejí na cestách bez krokti

mne pFemlouvají hlasem svým beze slov

abych s nimi odešel

k bosým častim

ke snídani s anděly

a k pampeliškám, které se zapomněly zavřít čekajíce s rozkvetlými jabloněmi

i s housá/ky v trávě velikonoční

na můj poslední návrat ...



Ještě chvilku, má hvězdo

jejíž svě/lo se vněnilo v lásku

ještě chvilku, než po lávce přejdu

nad potokem, do nellOž listopad světa

smetl trosky červenců starodávných ­ a pak nic už nebude rušit

proud blažené vzájemnosti

probíhající od srdce k srdci

Jsou to například čtyři druhy motýlů z rodu Coleophora či denní motýl hnědásek podunajský. Havranické vřesoviště a přilehlé lesostepi v kaňonu Dyje jsou také dnes již pravděpodobně posledním významnějším útočištěm popu­ lace pakudlanky jižní. Náhodně zde byl chycen i velevzácný mravkolev Dendroleon pantherinus, nedávno zjištěný jako nový druh pro faunu České reubliky ze soutoku Moravy a Dyje. V řídkých borovo-dubových lesích při okraji vřesovišť byly v loňském l'oce chyceny dva druhy brouků z čeledi kras­ covitých, které byly teprve v roce 1994 popsány jako nové pro vědu. K této čeledi brouků náleží i stepní druhy Sphaenoptera substriata a Paracylindro­ morphus subuliformis, pro něž jsou podyjské lokality zřejmě jedinými útočišti na našem území. Není v možnostech tohoto článku zmínit se jednotlivě o všech nových a zají­ mavých nálezech. Můžeme snad jen stroze sečíst, že v nejvíce zkoumaných hmyzích řádech brouků, motýlů, dvoukřídlých a bianokřídlých a také v řádu pavouků bylo po pěti letech výzkumu zjištěno celkem 19 druhů nových pro území Moravy a 23 druhů nových pro Českou republiku. Jako druhy nové pro vědu byly z území národního parku Podyjí popsány dva parazitické druhy blanokřídlých a jeden druh dvoukřídlých. Výzkum dalších skupin živočichů nepřinesl žádné převratné objevy, přesto jsou výsledky dosti zajímavé. Teprve nedávno byl zaznamenán výskyt skoka­ na ostronosého. Tento druh, podobně jako hraboš mokřadní, je dokladem pro­ nikání vrchovinných prvků do středních a nižších poloh. Bylo ověřeno rozší­ ření užovky stromové a potvrzen předpoklad, že zdejší populace je největší v republice. Výjimečnost Ledových slují jako útočiště netopýrů potvrzuje šíře zjištěného druhového spektra i pětiletým výzkumem ověřená značná početnost populací. Vedle nových objevů teTlto článek bilancuje i pět let intenzivních výzkum­ ných prací v Národním parku Podyjí. Vzhledem k tomu, že zejména v ento­ mologii je výzkum spíše v počátcích, můžeme věřit, že další zajímavá zjištění na sebe nedají dlouho čekat.

wa9li'\l Dll1)Ů(8~

Ó

Ó

/-

-Kreslil Jali StekUk

Foto B. Prokůpek

PODYJÍ

11

Ekologické myšlení: pokus o sebereflexi po třiceti letech Erazim Kohák Ekologie - věda o celku - je slovo mnoha významů . Ani fi losofická ekologie není zdaleka jedn označný pojem, ač tu se na smysl slova zužuje. Když velmi nepřesně hovoříme o ekologickém myšlení čí dokonce hnutí, míváme na mys­ li hledání nosné představy o smyslu žití v celku života a světa. Tím se dnes potřebujeme zabývat. Totiž představa o smyslu života, která byla hnací silou novodobého hnacího rozvoje, již nosná není. Nejméně do dob Machiavelliho budovala evropská civilizace na představě, že smyslem lidského života je bezohledné individuál­ ní hromadění majetku a moci v boji každého proti všem. Tomu boji prý mů­ žeme stanovit pravidla společenskou smlouvou, omezit ho pojetím lidských "práv", případně v něm uzavírat místní příměří. Hnacím motorem posledních čtyř století však zůstává před stava, že nejzákladnějším úkolem a posláním č lověka je míl stále víc. Právě tato představa se prokazuje jako zhoubná. Nejde jen o zjevné znečiště­ ní životního pro středí, jehož úklid si buď můžeme nebo nemůžeme dovolit. Jde o to, že to, co již čtyři staletí považujeme za smysl života - program stálé­ ho stupňován í početnosti a náročnosti lidstva - svým úspěchem ničí tu příro ­ du, na nížje lidská civilizace či "kultura" závislá'. Obdobně římská představa, že smys lem života je podmanit si svět a vtisknout mu římskou pečeť, zni čil a lidskou základnu řím ské civilizace a přivodil a její zánik. Tak jako Řím ané ve čtvrtém stol etí, žijeme i my dnes na konci jedné velké civilizační epochy. Má-Ii tato civilizace najít druhý dech, potřebuj e pře­ devším najít novou představu o smyslu lidského bytí - či poj moslovím Josefa Vavrouška, novou hodnotovou orientacž2. Starému Římu nabízelo takovou novou hodnotovou orientaci křesťanství. V našem věku ji hledá a nabízí to, co vágně označujeme jako ekologické "hnutí". Jenže co vlastně zastávají všichni ti "pestří a zelení"3, které tím pojmem označujeme? V počátcích dnešního ekologického "hnutí" před třiceti lety nám to připadalo jednoznačné. Byli jsme přesvědčeni, že tu proti sobě stojí pro stě lidé dobré vůle a sobečtí kořis tníci - a že všichni, jimž jde o záchranu přírody a o dobro lidstva, táhnou bez velkých řečí za jeden provaz. Mezi za­ stánci bezohledného kořistění tato jednota trvá. Mezi ochránci přírody a lid­ stva však dochází k takovému názorovému tříbení, že není jasné, můžeme-Ii vůbec ještě mluvit o jednom "hnutí". Je to trapné, ne však překvapivé. Všechna hnutí, která výrazně změnila tvář Evropy, prošla nejprve nadšeneckou fází, kdy se otázka jevila prostě jako střet dobra a zla, pak fází názorové tříbení a štěpení, až konečně našla svůj dlouhodobý druhý dech. I ekologické hnutí mělo svou nadšeneckou fázi, pak fázi názorového tříbení a dnes vstupuje do třetí , dlouhodobé fáze . Pokud má­ me najít druhý dech, potřebujeme si vytvořit předs tavu o tom, z čeho vychá­ zíme, co nás rozděluje a co nás spojuje. To je, co chci načrtn out v tomto po­ kusu o sebereflexi ekologického myšlení. První, nadšenecká fáze ekologického hnutí se sebereflexí příliš nezabývala. Vznikla z šoku první zprávy Římkého klubu, Meze růstu 4 z knihy Rachel Carsonové, Ztichlé jaro 5 - a z uvědomění , že směr, který jsme považovali za "pokrok", vede ke zhoubě jak přírody, tak lidstva. Tehdejší ekologické hnutí se vyznačovalo především silným pocitem naléhavosti a nevybíravou dobrou vůlí . Co je třeba dělat, se zdálo jasné: přestat ničit, začít ochraňovat. Ekologické hnutí v této první fázi nemělo vyhraněné názory, avšak mělo své

12

ESEJ

Ekologie jako věda Z diskusního člán ku prof. ing. Václava Klause, CSc. ("Ropák roku a Den Země" , Lidové no­ vi ny 27. 4. 1996) vybírám jedinou pasáž: "Ekologie není věda, ale ideologie". S pojmem ekologie jako biologické věd y je možno se set­ kat v roce 1866, kdy ho užil ve svém spise "Generelle Morphologie der Organismen" ně­ mecký biolog (zoolog) a filozof Ernst Haeckel ( 1834 - 1919), mimo jiné autor tzv. Haeckelo­ va biogenetického zákona. Ekologii (v dneš­ ním pohledu tzv. "klasickou ekologii") tehdy definoval jako vědu o vztazích organismu k okolnímu světu a stal se jej ím zakladatelem (dnes je pojem "okolní svět" nah razen výra­ zem "životní prostředí ") . Dokonce se ekologie Uako biologický vědn í obor) stala základem nauky o ži votn ím prostředí. Samotný pojem ekologie (podobně jako ekonomie) je odvozen od řeckých slov "oikos" (dům, obydlí, sídliště) a "logos" (slovo, přeneseně věda , nauka). Snad i proto Haeckel charakterizoval ekologii jako "ekonomii pří rody" . Klasická Haeckelova ekologie předs tavoval a původně č i stou biologickou vědní disciplinu (každý biologický druh má své životní prostře­ dí). Z odborného dnešního hlediska je již eko­ logie definována jako věda, studující vzájemné vztahy mezi živými organismy (druhy) na všech hierarchických úrovních fylogenetického žebříčku a vztahy těchto organi sm ů k jejich prostředí. Jde již o komplexně pojímaný inter­ disciplinární vědní obor s vymezeným předmě­ tem zkoumání i metodami tohoto studia! Protože č lověk na současném stupni biologické­ ho a společens kého významu se stal nejinten­ zivněji působícím ekologickým činitelem glo­ bálního životního pro středí, má vazbu nejen k vědám biologickým, ale i společenským. Mlu­ víme o ekologii člověka z antropocentrického pohledu. Jako taková proto přis pí vá i k utváření vědeckéh o svě tonázoru a svým dosahem ovliv­ ňuje také ideologii. Nicméně není ideologií! Vstupní informace o ekologii jako vědě jsou dnes k dispozici již pro žáky základních škol (Če rní k V.: Ekologie pro 9. ročník - pomocný al ternativní tex t pro uč ite l e, Hradec Králové, Informačně vzdělávací pedagogické centrum, 1992), pro středoškoláky v učebnici biologie (Stloukal M. a kol.: Biologie pro lll. ročník gymnázií. Praha, SPN, 1986), eventuálně pro středoš koláky připravuj ící se k maturitě v pod­ kladech opakování a utřídění středoškolského učiva z biologie (Rozsypal S. a kol.: Přeh led biologie, Praha, SPN, 1987). O studijních pod­ kladech pro vysokoškoláky by bylo zbytečné se rozep isovat. Vláda ČR schválila v roce 1992 jako oficiální a závazný dokument "Strategii vlády ČR o státní podpoře ekologické výchovy v České republice na 90. léta". Dodnes ji nenapl nila...

Vladimír Srb

světce. Mezi ty bych nejspíše"započítal amerického filosofa Henryho Davida Thoreaua, pak ochranáře z přelomu století Johna Muiál, německého lékaře a filosofa Alberta Sweitzera a amerického lesníka Aldo Leopolda, autora obratu "myslet jako hora". Ti všichni shodně odmítali představu průmyslové­ ho imperialismu - jak komunistického, tak kapitalistického - že země není než zásobárnou surovin a že smyslem lidského bytí na zemi je podmanit si přírodu a podřídit ji potřebám stálého stupňování hmotné spotřeby. Podrob­ nostmi jejich názorů jsme se my, tehdy mladí ekologičtí nadšenci, příliš neza­ bývali. Ovšem i při jen letmém začtení vyvstanou mezi světci ekologie výrazné roz­ díly. Henry Davidu Thoreauovi šlo při všem cítění pro přírodu především o člověka6 . Sdílel přesvědčení Jean-Jacqua Rousseaua, že člověk upadá jak přílišnou bídou, tak nadbytkem blahobytu. Na své lesní samotě u jezírka Wal­ den hledal především způsob života, který by proti konzumnímu mít postavil prostě ono frommovské být. Jeho dnešní dědicové nejsou ani tak ochranáři a ekologové, jako zastánci dobrovolné střídmosti. John Muir7 sám prostě žil, avšak příliš se tím nezabýval. Šlo mu o přírodu sa­ mu. Byl přesvědčen, že volná příroda má svůj vl astní život a svou vlastní hodnotu, které je třeba och raňovat. Proto se angažoval v zakládání chráně­ ných oblastí a v denících ze svých toulek divočinou se svým čtenářům snažil předat cit pro svébytnost přírody a úctu k ní. Muirovi dědicové jsou přede­ vším ochranáři a všichni, kdo usilují o ochranu volné přírody před lidskými zásahy. Albert Schweitzer8 představoval zas něco zcela jiného. Jeho východiskem by­ lo mohutné vědomí drahocennosti všeho života. Všechno živé si váží svého žití, chce si je zachovat a hrozí se smrti. Nejzákladn ějším přikázáním proti Schweitzerovi byla úcta-ke všemu životu a aktivní úsilí o jeho ochranu. Ano, život se dostává do rozporu sám se sebou. Myš umírá, aby sova mohla žít. Schweitzer pro tento vnitřní rozpor života neměl vysvětlení. Byl však napros­ to přesvědčen o poslání člověka tento rozpor překonávat. Pokaždé, když člo­ věk zmírní utrpení či předejde smrti, i když jde jen o život kvítku či žížaly ve vysychající louži, podílí se na velikém zápase života se smrtí. Proto jsou dnes jeho dědici zastánci zvířat a všichni ochránci života. Aldo Leopold 9 též začínal schweitzerovským motivem rozšiřování okruhu etických ohledů z blízkého na vzdálené okolí jak na vodě kola. Zároveň však jedl maso a rád lovil. Nositelem VŠÍ hodnoty mu neby l prostě jednotlivý ži­ vot, nýbrž souhra celého biotického spo l ečenství. Škodná není prostě druh, který zabíjí, nýbrž druh třeba i býložravý, který ničí tím, že se vymyká svému

Odkazy k literatuře

I Pojmy "kultura" jako celek lidských činnos­ tí a "příroda" jako celek života, v jehož rámci lidé budují svou "kulturu" užívá Josef Smajs ve studii Ohrožená kultllra J(Nakl. Zvláštní vydání, Brno, 1996), ve které shrnuje základ­ ní motiv všeho ekologického myšlení posled­ ních čtyřiceti let - že "kultura" je závislá na "přírodě", avšak může "přírodu" natolik po­ škodit, že zn i čí svůj vlastní předpoklad a tím i sebe. Podle O. Fuldy Ubid., 10) má toto po­ jmosloví tu výhodu, že "nevstupuje do pro­ blematické roviny morálního přemlouvání". O dvě stránky dále J. Smajs dochází k závě­ ru, že "je tedy na čase ...začít kázat pokoru" (ibid., 12) - Lotus classiclIs tohoto "systémo­ vého" přístupu je první zpráva Římského klubu, D. Meadows et al., The limits of Growth, o níž níže, poznámka 4. 2" ... Chceme-Ii nejprve alespoň zastavit po­ kračující destrukci a pak učinit kroky k obno­ vení harmonie mezi lidskou společností a přírodou , musíme nejprve změnit své hodno­ tové orientace ... " Vesmír 2/1992, cituje Jan Keller, Myšlení s Josefem Vavrouškem (GaG, Praha, 1995):30 3 Hana Librová, PestN a zelení (Veronica/D UHA," Brno 1994) předkládá ekologické myšlení ve vší tolerantní pestros­ ti, oproti různým "ekofundamentalistům", kteří prosazují určité ekologické dogma jako výlučně správné - Citát na titulní str. 3, který autorka uvádí jako "Starou modlitbu", je ve skutečnost i parafráze první věty z Epiktetova Enchiridioll.

4 D. Meadows et a/., The Limits of Growth

(New York, Oxford U. Press 1972): výtah z nedostupného českého překladu B. Moldana in" Nováček a Huba, eds., Sok z prosperity (Nakl. UP, Olomouc, 1995), 9-18, spolu s výběrem textů ze systémových přístupů k ekologické problematice. "Systémové" pří­ stupy představují objektivizaci ekologického myšlení, ke které se s oblibou uchylují lidé navyklí spolehlivé jistotě toho či onoho "vě­ deckého světonázoru". Nepochybně mají svou důležitost, např. u Aldo Leopolda, avšak ve výlučném užití vedou k protikladu, na který jsme poukázali v poznámce I výše. 5 Rachel Carson, Silent Spring (Boston, Houghton Miff1in, 1962): český překlad, Ti­ ché jaro, byl údajně připraven k vydání v ro­ c~ 1968, avšak rozmetán po sovětské okupa­ ci. Z perspektivy "budování komunismu" se představa ekologického přehodnocení kon­ zumní orientace vždy jevila stejně nepřijatel­ nájako z perspektivy "budování prosperity".

IIustrač1Iífoto

\J'UJl1~ Dllufi
S. Hrubý

ESEJ

13

místu ve společenství všeho života. Škodnou mohou být přemnožené ovce,

které n ičí porost a s ním biotop, a ne draví ptáci, kteří udržují stav ovcí na

udržitelné úrovni.

Již mezi světci ekologického hnutí jsou tedy podstatné názorové rozdíly,

.avšak v první fázi jako by na tom nezáleželo. V té fázi totiž šlo o prvotní roz­

por mezi těmi, kdo chtěli čelit ekologické krizi, a těmi, kdo ji popírali. Dnes

už skutečno st ekologické krize mohou popřít jen ti, kdo ji buď z neznalosti

nebo ze zištných zájm~ odmítají vzít na vědomí. Mezi odpovědnými vědci

a vyspělými vládami po celém světě panuje zásadní souhlas, že nejde jen

o kosmetické znečištění, které by bylo "cenou pokroku" . Samy naše předsta ­

vy o "pokroku" představují hodnotové zaměření, které nás stále rychlej i vede

ke zničení předpokladů lidského života. Je třeba "ochraňovat přírodu" - jenž~

co vlastně to znamená?

Snad nejvýrazněji se nabízí představa trvale udržitelného života - tedy žít tak,

aby nároky, které na přírodu klademe, nepřesahovaly možnosti sebeobnovy.

Důvody jsou tu hmotné i morální, protože chamtivost je zhoubná ekonomic­

ky i morálně. Pro člověka je být důleži tější než mít.

Tento přístup, který zastává na př. vicepresident Spojených s tátů, Albert Go­

re,1O se soustředí na trvalou udržitelnost života. Je to přístup v podstatě antro~

pocentrický, avšak nezdůrazňuje údajné lidské výsady či "práva", nýbrž lid­

ské povinnosti ve vztahu k přírodě. Ano, dobro člověka je smyslem lidského

konání. Jenže "dobro" neznamená jen spotřební úroveň a "č lověk" nezname­

ná jen dnešní obyvatele nadspotřebního světa. Dobro znamená i život v nena-

14

ESEJ

Duše Aleš Sumec Na n;zné způsoby zkoušejí si tělo ptáci uktytí ve výklencích sv.ých živou; Je také celý jejich den a možná prudší rok Velké je jejich umění Jak v kapkách stříbra obživlého krajina všude shledává svůj obraz v tělech tvorů Sít" prostupnosti prostírá se Je to duše Všechno se náhle stalo pnizračn.ým a v dechu spolu bydlí

Ilustrační/oto

S. Hrubý

rušené přírodě a člověk znamená i miliardy bědných po ceiém světě, nejen 6 Henry David Thoreau (1817-62), "Walden" dnes, nýbrž i d louhodobě. Účelem tedy není jen zajistit uspokojení hmotných a "Walking" in H. S. Canby, ed., The Selec­ ted Wo rks of Thoreall (Houghton Mifflin, potřeb, nýbrž vytvoření životního prostředí, ve kterém člověk může nejen žít, Boston, MA USA, 1975). Ve druhé fázi tyto nýbrž humánně a udržitelně žít. postoje rozviji na př. Duane Elgin v knize Je však možné považovat člověka za "vyšší", privilegovaný ži vočišný druh Voluntary Simplicity: An Ecological Lifestyle a vyhnout se zhoubnému "panskému postoji" ve vztahu k přírodě? Mnoha that Promotes Personal and Social Renewal (Bantam Books, New York NY USA, 1982.

ochranářským myslitel ům se to jeví jako protiklad. Ti považují rovnoprávnost všeho života za jediné možné východisko. Člověk není "pánem tvorstva", Cf. též esej Shreder-Frechettové ve sborniku

Závod s časem (Praha, Torst, 1996).

nýbrž jedním z rovnoprávných občanů společenství všeho života. 7 John Mui r (1838-1914), WildemessEssays

Tento postoj zaujímá na př. Paul Taylor ll , následovník Alberta Schweitzera. (Peregrine Books, Salt Lake City, UT USA,

Taylorův přístup bývá označován jako biocentrický: zdrojem vší hodnoty 1980) a A Thollsand Mile Walk to the Gulf

a smysiem všeho usilování není člověk či lidstvo, nýbrž bios, život, všechen (Houghton Mifflin, Boston MA USA, 1916).

V druhé fázi na Muira navazují ochranářští

život, každý život. Taylor tento postoj rozvíjí filosoficky a opravňuje kantov­ ekologové, na př. Roderick Nash, Wildemess

skými vývody. Úcta k životu je podle něho kategorický imperativ, morální alld the American Mind (Yale U. Press, New

a zobecnitelný. Představa lidské nadřazenosti se Taylorovi jeví jako primitivní Haven CT USA, 1982) a také Erazim Kohák,

The Embers and the Stars (Chicago U. Press,

předsudek. Jen rovnoprávnost je demokratická a morálně ospravedlnitelná. Chicago lL USA, 1982).

Z rovnoprávnosti všeho života pak vychází celá řada následků . Jedním je ve­ 8 Albert Schweitzer, Civilisation and Ethics

getariánství: úcta k ži votu není slučitelná s nesmírným utrpením, kterému zví­ (London, 1923), výňatek ve sborniku Závod

řata podrobujeme v "masném průmyslu" . Není slučiteln á s rasismem, s diskri­ s časem (Torst, Praha, 1996)

minací, s otroctvím - a to ani tehdy, když oběti jsou jiné cítící bytosti. Není YAldo Leopold (1888-1947), americký lesník

slučitelná např. se zabíjením zvířat pro kožešiny tam, kde jsou k dispozici tep­ a první profesor ekologie, zvl. "Land Ethic"

v A Sand Cozmty Almanach (Oxford U.

lé syntetické oděvy. Jsou i lidé hluboce přesvědčení, že úcta k životu není slu­ Press, New York NY USA, 1987), český pře­

čitelná s jakýmkoliv zákrokem proti životu , na př. s kontracepcí či interrupcí. klad ve sborniku Závod s časem, pozn. 6 vý­

A tu vyvstává otázka: je láska k životu slučite l ná s přemnožováním, které ve­ še. Cf. též Susan B. Flader, Thinking like a

de k utrpení a nakonec povede k populačnímu kolapsu s katastrofickými ved­ Mountaill (U. of Missouri Press, Columbia

lejšími následky pro mimolidský život? Z takových úvah vyvstává postoj ob­ MO USA, 1947)

10 Albert Gore, Earth in the Balance (Penguin

vykle označovaný jako ekocentrismus. Nejde o jednotlivé životy: jde o biotic­ Books, New York NY USA, 1992), český

ký celek, který život podmiňuje. Slovy Aldo Leopolda, jde o "stabilitu, integ­ překlad Země na misce vah (praha, 1995).

ritu a krásu biotického společenství. ,,12 Kniha nese charakteristický podtitul, "Ecolo­

Filosof J. Baird Callicott 13 , který se s poněkud problematickým oprávněním gy and the Human Spirit", "Ekologie a duch

pokládá za pokračovatele Aldo Leopolda, považuje jak Goreův etický antro­ lidství".

II Paul Taylor, Respect for Nature (Princeton

pocentrismus, tak Taylorův schweitzerovský biocentrismus za pomýlené, pro­ tože oba vycházejí ze zápasu jednotlivých životů s utrpením a smrtí. Jenže NJ USA, 1986). Autor je profesor filosofie a

předni zastánce biocentrismu ve Spojených utrpení a smrt náležejí k životu. Není zdrojem ekologické krize právě úsilí . státech. Důsledky pro ochranu mimolidských o bezbolestný, neomezený život? Záchrana ekosystému vyžaduje přijetí bio­ zviřat rozvádějí Tom Regan, The Ca~e for Anilllal Rights (U of California Press, Berke­ tického celku se vším všudy. Nevystačíme s individuálním ekologickým ome­ zováním, s recyklací lahví a úsporou energie. Je třeba postavit dobro celku na ley CA USA, 1983) a Peter Singer, Animal Liberation (The New Review, New York NY první místo. Hluboce konzervativní myslitel Garrett Hardin 14 z toho pak od­ USA, 1975) vozuje důsledky. Nestačí se obracet na individuální svědomí. Je třeba změni t 12 Aldo Leopold, op. cit., poznámka 9 výše. společenský systém pevnou rukou, abychom omezili ničení ekotopu. Je třeba 13 J. Baird Callicott, "the Conceptual Founda­ skoncovat s pomocí třetímu světu a ponechat to válkám, hladu a moru, aby tions of the Land Ethic" in Companion to A Sand County Almanach (U. of Wisconsin přirozeným způsobem vyřešily problém přelídňování. Press, Madison WI USA, 1987) a "Ani mal Podle ekocentri sty Hardina je Taylorova biocentrická "úcta k životu" hrozbou Liberation: A Triangular Affair", Environ­ celému ekotopu. Není divu, že biocentrista Tom Regan zas označuje Hardi­ mental Ethics 2.4 (Winter 1980). Autor je nův přístup za ekofašismus. Albert Gore odmítá jak ekocentrismus, tak bio­ profesor filosofie a předni zastánce ekocent­ centrismus jako zavádějící a zhoubné. Nejde jen o to, že se někteří ekologové rismu ve Spojených státech. 14 Garrett Hardin, Naked Emperors: Essays of "hádaj í mezi sebou". Informovaní lidé dobré vůle po celém světě se dnes sho­ a Taboo Stalker (Los Alto, CA, William dují, že stojíme před ekologickou krizí dramatických rozměrů. Jde však o zá­ Kaufman, 1982) a Monagillg the Common sadně odlišné představy o tom, co by před stavoval o řešenÍ. Je pak vůbec (San Francisco: W. H. Freeman, 1977). možné hovořit o ekologickém "hnutí"?

WCl ~rr'l DUTJikr;~

ESEJ

15

Tu vstupuje ekologické myšlení do třetí fáze, ve které si místo prvotní naivní jednomyslnosti a místo tvrdošíjných rozporů druhé fáze začínáme uvědomo­ vat rozporuplnou jednotu našich protikladů. Poukázal bych na text, který ob­ vykle nepovažujeme za ekologický, totiž dialog oráče se smrtí v dramatu Ja­ na z Žatce, Der Ackermann aus Bbhmen. 15 Oráč oplakává ztrátu své mladé ženy a vášnivě vyznává schweitzerovskou lásku k životu. Pán Smrt - v něm­ čině rodu mužského - prokazuje závislost života na smrti. Život je dění, ne navždy zmrazený stav, a žití je možné jen tam, kde věci pomíjejí. Jak oráč, tak Smrt mají pravdu. Protiklad se neřeší vítězstvím či kompromisem. Vy­ vstává z něj rozporuplná jednota. Již z domýšlení antropocentrismu, na př. u Gora, je zjevné, že krátkozraké, sobecké kořistnictví nadspotřebních zemí je neudržitelné. "Vždyť člověk není ostrovem," pěje alžbětinský básník John Dunne. Nemá-li se život ochudit a zničit, sebezájem se nutně rozšiřuje na všechno, co je člověku milé, i na všechno, co sdílí jeho život, dnes i v daleké budoucnosti. Život neznamená jen hmotnou spotřebu, nýbrž lidskou kvalitu života v lásce a v úctě ke všemu bližnímu. Osvícený "egoismus" se stává altruismem, antropocentrismus pře­ růstá do biocentrismu. Podobně se rozšiřuje i biocentrismus, třeba v případě Paula Taylora. Ano, kaž­ dý život je drahý, avšak úcta k životu nemůže znamenat prostě neomezené rozmnožování životů. To bychom za vzor života museli považovat rakovinný nádor. Úcta k životu nutně zahrnuje i péči o podmínky života a soužití s dru­ hými. Jedinec je možný jen v celku. Život zůstává dobrý jen potud, pokud při­ jímá omezení potřebami společenství všeho života. Od lidstva v jeho svobodě to požaduje ochotu přijmout odpovědnost za omezování spotřeby i početnosti. Biocentrismus domyšlený do důsledků přerůstá v ekocentrismus. Avšak ani ekocentrismus se nedá omezit na neosobní představu " stability a integrity" systému. Jistě, ta stabilita a integrita jsou předpokladem života všech jedinců. Jenže dobro, které systém umožňuje, mohou prožívatjenjedin­ ci. Jen jedinci se radují, jen jedinci trpí. Pokud by na jedincích opravdu nezá­ leželo, jak si myslí lidé jako Garrett Hardin, pak bychom nemohli odůvodnit ani úsilí o dobro celku. ostatně takové úsilí by ani nebylo možné. Pokud za ochranu celku nepřevezmou odpovědnost jedinci - i zcela konkrétně, třeba re­ cyklací lahví a zhasínáním světel - pak by jediným řešením byla ekodiktatura a o diktaturách víme ze zkušenosti, že vedou k pravému opaku toho, co prosa­ zují. Myslit potřebujeme globálně, jednat můžeme jen lokálně. Tím se v určitém smyslu vracíme k začátku, byť na výrazně vyšší úrovni. Ano, jde o to vyburcovat lidi zaslepené pohodlností a chamtivostí k účasti na řešení ekologické krize. Je to i v lidském zájmu: spotřební exploze ničí jak předpo­ klady života na zemi, tak vlastní lidství konzumentů. Nestačí se však omezit na život lidský. Nedílně sem náleží i touha všeho živého po životě. Člověk na­ chází své naplnění v sebepřekračování v úctě a lásce ke všemu životu. Avšak nestačí jen ochraňovat život. Je třeba pro život vytvořit stabilní a integrální bi­ otické společenství, a to je možné jen za cenu individuálního sebeomezení. Egoismus je abstrakce: skutečnost člověka je ve společenství všech bytostí. Jenže hodnotu tohoto společenství vytvářejí jedinci svou aktivní účastí. Všechno svouvisí se vším. Záchrana života na zemi je kruhová záležitost. Přesto tento kruh není circulus viciosus. Má svůj střed, okolo něhož se vše otáčí, v jednom základním uvědomění - že smyslem života je být, ne mít. 16

16

ESEJ

Ekonelogické rozpočitadlo Jiří Žáček PNroda nám zobe z ruky!

Sláva - hOllšt~ jen houšť!

A co zbude pro pravnuky?

Heslo:

Po nás poušť!

Johann von Saatz, Der Ackermann aus Jaromíra Povejšila, Oráč a Smrt (Vyšehrad, Praha, 1994). Jan z Zatce byl úředníkem na radnici Nového měs­ ta pražského, mluvil česky, avšak psal ně­ mecky. Text vznikl někdy krátce před rokem 1400. 16 Co znamená myslit ekologii druhým de­ chem lehounce předvádí na př. gorila guru v kni ze Daniela Qunna, Ishlllael (Bantam Books, New York NY USA, 1992), avšak nejvýrazněji, slovem i činem, zakladatel Spo­ lečnosti pro trvale udržitelný život Josef Vavroušek (q. v., pozn. 2 výše). 15

Bďhmen, český překlad

Nadácia Daphne Daphne Nadácia pre aplikovaný cnvironmentálny výskum, ktorej vznik sa datuje len od roku 1993. realizuje množstvo aktivít, medzi ktorými by sme chceli upozorniť na vydávanie časopisu Daphne. Niektorí naši priatelia či spolupracovníci z Ceskej republiky ho už poznajú. V rámci dobre sa rozví­ jajúcej spolupráce s Veronicou máme možnosť uverejňovať príspevky zo Slovenska v časopise Veronica. Chceli by sme vás prelo aj informovať o možnosti publikovať v časopise Daphne, respek­ tive o možnosti ho odoberať. Príspevky v časopise Daphne sú viazané na oblasť ekológie a životného prostredia. Zameriavame sa na sprostredkovanie výmeny informácií a kontak­ tov medzi vedeckými pracovníkmi, pracovníkmi štátnej ochrany prírody a člen mi mimovládnych ochranárskych organizácií. Vytvorenie takéhoto komunikačného mostu je nevyhnutné pre účinnú ochranu prírody. Za prioritu považujeme rozvoj aplikovaného environmentálneho výskumu a jeho prepojenie na praktickú ochranu prírody. Casopis vychádza dvakrát ročne. Cena jedného čísla je 15

Kč.

Príspevky do časopisu je najvýhodnejšie posielať na diskete v lextovom editore MS Word, T602. prípadne v ASCII (plus jednu vytlačenú kópiu). Clánky móžu byť doplnené grafmi, fotografiami, či kresbami . Redakčná rada si vyhradzuje právo na úpravu príspevkov. Príspevky, ako aj objednávky časopisu zasielajte na adresu nadácie Daphne - Studenohorská 47, 841 03 Bratislava, teUfax: 071768 906. Andrea Viccníková

Víno není vinno (Nejen o dobrém Věra

víně,

ale také

Životní prostředí a volby něco

z historie a o ekologickém

vinařství)

Fojtová

Dobré víno tvoří dobrou krev,

dobrá krev je předpokladem dobré nálady,

dobrá nálada p řináší dobré myšlenky,

dobré myšlenky dávají vzniknout dobrým skutkům, dobré skutky dělají člověka člověkem.

(2 moudrosti starých Čechů)

o původu vinné révy vypráví, že· Dionýsa přepadl i jednou nevi nné hry Titáni, nepřátel é olympských bohů , zaživa ho rozsápali a kusy jeho těla rozházeli po celém širokém okolí. Ale Athéna, b ohy n ě moudrosti, našia j eště pulsující srdce, zved la ho ze země a zahrabala v půdě. Ze srdce prý vyrostl keř vinné révy, který nikdy nevyhyne. Tolik pověst. Avšak pro zj i štěn í skuteč ného původu révy vinné je potřeb a seriózních histo­ rických a věd eckých d ok ladů. Archeologové tvrdí a svými nálezy dokládají, že vinná réva byla na světě dřív než č l ověk . Už v mladší d obě kamenné okusili lidé opojnou chuť zkysa­ Jedna z

pověstí



uprostřed

Bedřich Moldan si v povolebních komentářích postes­ kl, že se životní prostředí nestalo tématem letošních vo­ leb. Koalice prý nedokázala využít reálných zlepšení, kterých Ceská republika v mnoha parametrech dosáhla. Stejně legitimní však může být tvrzení, že ani opozice ve volební argumentaci nevyužila mnohých dílčích i systémových chyb, které vláda udělala (za všechny je­ nom podpora přímotopných elektrických systémů a ne­ efektivní plynofikace kdekoliv pod praporem čistoty ovzdlJší). V procentech, které koalici chybějí k většině, však moh­ '10 hlasování ekologicky orientovaných voličů zahrát vý­ znamnou roli (zvláště při výpadku Strany zelených), i když se o životním prostředí mnoho nemluvilo. Václav Klaus soustavným bagatelizováním nejen tohoto téma­ tu, ale i ekologie jako odborné discipliny, nesporně ztra­ til pro ODS řadu voličů (k tomu přispělo i loutkové fun­ gování rezortu životního prostředí pod vedením ministra Bendy). Ne všichni skončili u ODA, která na poslední chvíli rozesílala svůj ekologický program podepsaný zvučnými autoritami či u KDU-CSL, v níž se pomalu profiluje vlivnější skupina akceptující životní prostředí. Nikoliv nevýznamná část občanú dala nakonec zřejmě svůj hlas SD-LSNS nebo CSSD, kteří se v kampani s ekologií nejvíce oháněli. Svobodní demokraté podivně naložili s Vavrouškovým odkazem a po zásluze prohrá­ li. U CSSD nemůže nikdo vědět, nakolik to myslí se svými prioritami v oblasti ži votního prostředí vážně. Petra Buzková se o téma začala intenzivně zajímat před dvěma lety a důkladně ho dokázala využít. I když mno­ hé nasvědčuje tomu, že nešlo jen o předvolební guláš, není v této straně mnoho osobností, o něž by se mohla výraznějš í ekologická politika opřít. A to odhlížím od excesních prohlášení, jaké například učinil Miloš Ze­ man o nutnosti okamžitě postavit dálnici do Ostravy po­ té, co se jeho volební autobus zdržel v zácpě. O čem však tyto volby rozhod n ě nebyly? Nebyly o kandidátech za jednotlivé volební kraje. Před voličem se tři dny před volbami ocitly dlouhé seznamy jmen, které mu nic neříkaly. Většina neznala ani bývalé poslance parlamentu. Nedostala vůbec žádnou orientaci pro volební preference. A na příklad u životního prostře­ dí můžeme ilustrovat, jak rozdílné postoje mohou být uvnitř jednotlivých stran. Vezměme jen jihomoravskou kandidátku ODA s protipóly Dlouhým a Hofhanzlem. Volby nebyly o důkladnějších obrysech programů poli­ tických stran v jednotlivých odvětvích a už vůbec ne o regionální politice a prioritách pro jednotlivé oblasti republiky. Koalici se tvrdě vrátila arogance, s jakou od­ mítala všeobecnou diskusi o dlouhodobé politice jedno­ tlivých resortů s odkazem na to. že vše vyřeší trh. Ob­ čan bez informací nemohl sám soudit. ale mohl pouze věřit: buď nekriticky sebevědomé a přitom nejednotné vládě nebo často oprávněně kritizující opozici. Souhlasím s Bedřichem Moldanem. že značná část na­ šich spoluobčanů (napříč spektrem volebních preferen­ cí) má k životnímu prostředí kladný vztah a dodávám, že je ochotna pro změnu i nčco konkrétního udčlaL Většina ale rozhodně není nakloněna radikálnějším ře­ šením, která by omezovala pohodlí a navyklý standard. Chceme-Ii tedy společenský konsensus, nezbývá než jít cestou malých, leč jasně směrovaných a systémo­ vých kroků v legislativě , dankh, subvenčních či regu­ lačních opatřeních, ale také v daleko artikulovanější prevenci výchovou a ve vytváření většího prostoru pro iniciativu občanů, obcí a regionů. Věřme, že nová sněmovna a nová vláda skončí s ideo­ logizací tématu životního prostředí a začne s občany věcnou. otevřenou diskuzi. Ostatně, v mnoha oblastech nepůjde o víc než o harmonizaci s evropskou legislati­ vou nebo o přihlédnutí k trendům, které se už před mnoha lety prosadily ve vyspělých zemích. Miroslav Kundrata

Krajilla pod Pálavou je typickou villařskou ob­ lastí. Každé ročllí období má tady svůj pllvab, ale podzim bývá posvěcell hojností úrody. Foto Vilém Reichmallll

~~~Jl~ Dll1JíJC8~

REPORTÁŽ

17

né šťávy z bobulí a později se naučili i víno vyrábě t. Podle nálezů se už před šesti tisíci lety na území Iránu nebo Afghánistánu a s největší pravděpodob­ ností i ve východní Číně pěstovala vinná réva. Okolo roku 3 500 př.n.I. bylo na vysoké úrovni vinařství ve staré Asýrii a v Babylónii. Ve starém Řecku, na Krétě a v Thrákii se dá hovořit Už o vyspělém vinařstvÍ. Z Řecka se rozšířilo do Itálie, na Sicílii a do Černomoří, odkud jsou známy nálezy amfor se zbyt­ ky vína a peciček na Krymu, v povodí Donu a v Besarábii, které pocházejí ze 7. století př.n.I. Zásluhou Římanů se réva rozšířila do všech římských kolonií. Archeologických nálezů z našeho území je poměrně málo. Mezi nejcennější patří vinařské nože z Mikulčic a Starých Zámků u Líšně, středověké révové pecky z Brna, z Mikulčic, z Olomouce, z Opavy, z Chrudimi a z Havlíčkova Brodu. Velmi zajímavý je i nález terásek na jižním svahu pražského hradního vrchu, kde zřejmě byla vinice. Je to pravděpodobně nejstarší doklad o exi­ stenci vinařství na českém územÍ. Vinařské oblasti moravské

Základním zdrojem informací o členění moravské vinařské krajiny ve středo­

věku je berní rejstřík, zvaný lánový, který byl sestaven v markrabství morav­

ském v letech 1669 - 1674.

V moravské krajině byly ve středověku pěstovány vinice ve třech krajích:

znojemském, brněnském Uihomoravském) a hradišťském. Z tohoto základu

se později vyvinulo rozdělení na vinařské oblasti znojemsko-mikulovskou,

hustopečsko-hodonínskou a bzenecko-strážnickou. Základem úspěchu při pě-

--

Výsledky kontroly ekologického zemědělství v roce 1995 Nezávislá kontrola ekologického zemědělství od Toku 1993 , kdy bylo kontrolováno 83 subjektů s celkovou výměrou 6728 ha. 'V roce 1994 to bylo již 130 subjektů s výmě­ rou I I 335 ha. Konečně v roce 1995 bylo kontrolováno 170 subjektů s výměrou 1427 I ha. Stinnou stránkou roku 1995 byl velký počet udělených sankcí (50, zatímco v roce 1994 jen 12, a v r. 1993 - 9). Zčásti to bylo způso­ beno tím, že řada podniků se souběžnou pro­ dukcí opominula zpřísnění směrnice a použi­ la stejnou odrůdu v konvenční i ekologické části podniku, zčásti zpřísněným posuzová­ ním dodržování ustanovení Metodického po­ kynu pro ekologické zemědělství (směrnice). Dva subjekty byly vyřazeny z ekologického zemědělství (jde o nejvyšší sankci - podnik již nikdy nemůže získat právo označovat své produkty jako bioprodukty) proti jednomu podniku v roce 1994. V roce 1995 byl systém kontroly a certifika­ ce ekologického zemědělství v ČR akredito­ ván mezinárodní organizací lFOAM (lnter­ national Federation of Organic Agriculture Movements - Mezinárodní federace hnutí or­ ganického zemědělství) a současně byla za­ hájena akreditace u Evropské unie (EU upra­ vuje podmínky pro ekologické zemědělství vlastním zákonem). Uznání naší produkce z roku 1995 v zemích EU bylo dosaženo dí­ ky příznivému výsledku supervize pověřené kontrolní organizace BKB (Bioland Kontroll­ stelle Bayern). Od I. ledna 1996 platí nové, zpřísněné znění Metodického pokynu pro ekologické země­ dělstvi, respektující podmínky akreditace IFOAM. Hlavní změnou je zkrácení pře­ chodného období na dva roky (původně tři roky , půlroční absence používání nepovole­ ných prostředků p řed zahájením přechodné­ ho období zůstává zachována) a dále to, že produkty z přechodného období nadále nebu­ dou certifikovány (jsou považovány za pro­ dukty konvenční). působí

Roman Rozsypal Počet kontrolovaných subjektů a jejich struktura I. Producenti (prvovýrobci - zahrnuje i sub­

jekty které jsou současně i zpracovatelé): a) soukromí zemědělci - I 16 subjektů - 4221 ,34 ha - průměrná výměra 36,39 ha

•

Ekologicky obděůívanou a ošetřovanou vinici poznáte lIa prv/lí pohled podle zatrav/lěných meziřádků. Zatravllění meziřádku trvá tři roky a během tohoto období vznikají ve vinici pro řadu užitečných orga/lismů kvalitní bylinná společenstva. Po lIásledném zaorá/lí se vytvoří humus, který drií vlhko a půda je vzduš/lá, ky­ prá a pmŽ/lá. Foto Jiří Dobrovolný

18

REPORTÁŽ

zemědělská

stování vína je výběr vhodných území s příznivými geologickými, geografic­

kými a klimatický mí podmínkami, a výběr odrůd. Podle složení geologického

podkladu, který je velmi podstatný pro pěsto vání jednotlivých odrůd, jsou

v současné době uváděny na Moravě oblasti znojemská, mikulovská, velko­

pavlovická, bzenecká, brněnská, hustopečská; břeclavsko-hodonínská a mutě­

nická. Každá jednotlivá oblast vyniká svojí typickou odrůdou.

b)

Mikulovská vinařská oblast

Pro mikulovskou vinařskou oblast jsou typické odrůdy Veltlínské zelené,

Ryzlink vlašský a Sylvánské zelené. Kromě Mikulova k ní patří Perná, Bavo­

ry, Sedlec, Valtice, Úvaly, Milovice, Klentnice, Pavlov, Horní a Dolní Věsto­

nice, Dolní Dunajovice, Březí, Dobré Pole, Novosedly, Drnholec, Nový Pře­

rov a další.

Vzhledem ke geologickému podkladu má mikulovská oblast výjimečné po­

stavení. Bradla Pavlovských kopců jsou tvořena jurskými vápenci útesovými

s polohami písčitých vápenců a tmavých slínů. Jsou obklopena sedimenty kří­

dového stáří, k nimž patří jíly a jílovce, většinou vápnité.

Zvláštní postavení mikulovské vinařské oblasti je dáno i tím, že se ve větší

míře nachází v Chráněné krajinné oblasti v biosférické rezervaci Pálava. Vá­

pencové bradlo Pálavy je pro desítky druhů rostlin a živočichů jediným mís­

tem jejich výskytu u nás. Jedním z výrazných činitelů, které chráněnou flóru

a faunu ohrožují, je i negativní vliv chemických pesticidů používaných

k ochraně vinic v oblasti CHKO Pálava. To byl hlavní důvod, proč je právě

na tomto území realizován projekt biologické ochrany vinic. Projekt je pod ­

porován Světovou bankou (Washington D.C.) a realizován společností Bio­

cont Laboratory, spol. s r.o. (Brno).

d) a.s., spol.s.r.o.

Biologická ochrana vinic pod Pálavou

Projekt biologizace ochrany vinic je realizován od roku 1994 a je založen na

faktu, že insekticidy ze skupiny syntetických pyretroidů jsou pro mnohý

hmyz a jiné členovce tak toxické, že pouhá miliontina procenta ještě zabíjí

zhruba 50 % populace dravých roztočů čeledi Phytoseiidae. Do ní patří vina­

řům známý dravý. roztoč Typhlodromus pyri, který v přirozeném prostředí

působí jako ochrana proti sviluškám a kadeřavosti. Aplikace chemických lá­

tek je v tomto případě nahrazena biologickou ochranou - dravým roztočem.

Součástí projektu je i ochrana vinic proti obalečům použitím biopreparátu Bio­

bit. Pro přesnou kontrolu doby letu a množství obalečů bylo na katastru každé

z obcí CHKO Pálava použito několik sérií feromonových lapáků. Jednou

z nejobávanějších chorob vinic je peronospora. Plošným sledováním srážek

jednoduchými srážkoměry lze stanovit riziko kalamitního výskytu peron 0­ spory a omezit tak počet fungicidních zásahů proti peronospoře na minimální

dva zásahy za vegetaci. Ale to všechno by nebylo k ničemu bez znalosti a ak­

tivního zapojení vinařů v dané oblasti. Základním prvkem projektu je poskyt­

nutí všech potřebných informací vinařům. Pracovníci firmy Biocont Labora­

tory poskytují všem účastníkům tohoto projektu informace o biologii škůdců

a chorobách révy vinné a bionomii užitečných predátorů a parazitů a toxicitě

pesticidů vůči jednotlivým skupinám organismů.

družstva

c) školní podniky .

e) ostatní

- 25 subjektů - 4879,56 ha - průměrná výměra 195,18 ha - 4 subjekty - 485,15 ha - průměrná velikost 121,29 ha - 24 subjektů - 4677,69 ha - průměrná velikost 194,98 ha - jeden subjekt

- 7,67 ha

Celková výměra -14 271,41 ha 2. Zpracovatelé - 8 subjektů

(mlýn, pekárna, výroba silic a barviv, zpraco­

vání bylin, pivovar, dvě konzervárny, výroba

pomocné látky)

Celkový 178

počet

kontrolovaných

subjektů

­

Množství a druh certifikované produkce (v závorce produkce roku 1995) Produkt pšenice (tuny)

pšenice špalda (tuny)

žito (tuny)

ječmen (tuny)

oves (tuny)

tritikale (tuny)

kukuřice (tuny)

proso (tuny)

pohanka (tuny)

hořčice (tuny)

mák (tuny)

dýně olejná (tuny)

hrách (tuny)

soja (tuny)

fazole (tuny)

brambory konzum.(tuny)

len· stonek (tuny)

- semeno (tuny)

kmín, fenykl (tuny)

zelenina (tuny)

zelenina (kusy v tis.)

ovoce (tuny)

hrozny révy vinné (tuny)

byliny (tuny)

levandulová silice (kg)

mléko kravské (tis.!.)

přechodné

bio 172-1,5 438,5 1475,2 606,7 439,0 76,0 1,0 38.0 244,8 20,5 7,2 7,5 126,5 1,0 0,5 1514,0 1,0 0,5 35.0 87,7 48,0 59,1 15,0 32,2 30,0

(1323) (50) (964) (381) (240) (209)

67,5 (245) 31 ,6 (46) 92,8 (259) 273,8 (285) 156,5 (138) 7,0 .(38) - (O)

(O)

(23) (188)

- (2)

170,4 (73)

(O)

- (O)

(1,1)

0,5 (3,1) - (O)

(O)

(108)

2,0 (41) . (1 ,5)

(O)

(0,3) (1029)

- (O)

571 ,0 (424) - (O)

(O) (O)

(8) (114) (55) (10,9) (65)

období

12,0 (1 ,5) - (O)

276,1 (831) 45,7 (39) 11 ,57 (3,7)

(23) (O)

2441 (1212)

- (O)

0,99 (20) - (O)

154 (1360)

mléko kozí (tis.litni)

365 (360) 21 (O) Od historie a teorie k praxi

sýry a tvaroh (tuny)

49,7 (21.6) - (O) " Víno není vinno, že se lidi opíjejí, " říkávali naši předkové .

jatečný skot (kusy)

21 (84) 40 (93) Jedna pověst praví: Žil kdysi jeden moudrý král, který nesmírně mi/oval víno. jatečná prasata (kusy)

19 (20) 4 (O) Velice se jednou rozhněval, když viděl, že jeden z jeho dvořanú vlil do hrdla jatečné ovce (kusy)

545 (210) 20 (200) 800 (880) - (O) pohár vzácného vína jako do sudu. I zavólal si král dvořana k sobě a takto jatečné kozy (kusy)

ryby (kusy)

- (O) 3500 (O) k němu promluvil: "Pane, když se podává tak dobré víno, jako je toto, po­ 212 (50) - (O) ostatní (kusy)

zdvihne se pohár vína k oku a obdivuje se jeho jedinečná barva a jiskra, po­ vejce slepičí (tis . kusů)

86 (61) - (O) tom dopřejeme nosu, aby se načichal jemných vúní, načež se vezme malý hlt

na jazyk, víno se nechá zahřát teplem úst, aby rozkvetla jeho kytka a nosohl­ Poznámka: výše uvedená množství certifikovaných produk­ tů není ovšem celkové množství produkce v bio­ tanem nám ještě jednou zavonělo, doušek se převaluje na jazyku, aby i ten kvalitě - někteří farmáři požadují certifikovat poslední kritik měl možnost víno posoudit, trošce vína se dá sklouznout do jen některé své produkty nebo část produkce, hfdla, aby se poznalo, jak víno hrdlem prochází. pohár s vínem se postaví na celková produkce byla ve skutečnosti cca o 1/3 stůl - nu a pak se o víně mluví!" vyšší

~'([JJ1"\! DllTlfi®~

REPORTÁŽ

19

Na reportáž o ekologickém vinařství jsme se vydali do sklepního h ospodář­ ství v Dolních Dunajovicích, které patří Zeměděl skému obchodnímu druž­ Zamyšlení stvu se sídlem v Miku lově, za mužem, který se stal autoritou. Je jím ing. Jo­ . Karel Hudec sef Peřina. Hovořili jsme o ekologickém v in ařství a o víně .

nad ropákem

Nedlouho pře d udílením symbolu cimrmano­ idního živočicha za rok 1995 mně telefono­ Vinný sklep ZOD Mikulov v Dol ních Dunajovicích je otočen čelem k Pav­ val člověk, kterého si neobyčejně vážím. Ja­ lovským kopcům a je mezi nimi ještě dost místa pro kus země lahodící oku, ko hlavní architekt Brna již v šedesátých le­ tech začal s ekologickým projektem humani­ krajinu utěšenou a útulnou jako zahrádka. "Ekologické vinařství spočívá především na změně myšlení a postojů k tra­ zace města a vzdor dalším osudům zůstal v myšlení i jednání mltlále věcný, noblesní dičnímu obdělávání vinic a zpracování vína. Získat zdravou a přírodní šťávu a s myšlenkami mířícími daleko dopředu. Z hroznL! předpokládá přejít od kvantitavního pěstování hroznů na množství Ptal se mne, co vím o ropákovi, kdo určuje ke kvalitě. Jestliže dříve bylo žádoucí mít na hektaru vinice 80 000 plodných kandidáty a vítěze, zda jsou si organizátoři oček, nyní postačí 20 000 kvalitních hroznů. Osvětlených, mimo zónu listí, vědomi důsledků takové nekulturní akce pro aby se ani hrozny vzájemně nedotýkaly, co nejméně ošetřené pesticidy. To je postoje "oceněných" osob a zda to věcně ve­ jediná cesta, jak vyrobit kvalitní výrobek pro zdraví a pro pití vína na vyšší de k lepšímu řešení ekologických problémů, Měl jsem pocit, že byl zklamán sdělením, že úrovni přemýšlení, " říká ing. Peřina a nalévá veltlínské zelené, ročník 1995, jsem letos také přijal členství v komisi více kabinet, Perná, vinice Železná. Konkrétními a přesnými údaji o původu ztrácí než stočlen né, která z provedeného výběru víno anonymitu a získává na ceně, která je na trhu vyšší a odpovídá kvalitě. kandidátů měla určit konečného laureáta na Zvedáme skleničky proti světlu, voníme a pokorně upíjíme. Ing. Peři na nás ropáka roku. Nicméně tento telefonát mě při­ dál zasvěcuje do tajů ekologického vinařství. " Víno je produkt, který byl měl k zamyšlení nad celou akcí. Výhrady, které byly formulovány, byly cel­ vždycky oslavovaný a my mu toto privilegium múžeme pomoci podržet. Když kem stejného rázu, pro které jsem odmítl na­ už přivezeme z vinice hrozny co nejméně zatížené chemií, musíme je zpracovat . bídku .na členství v ropákovské komisi tak, aby byl výsledek co nejpodobnější moštu Z révy. Když se jenom přírodní v předchozím roce. Kromě toho mi chybí po­ cukr přemění na alkohol a ostatní zůstane stejné, bývá výsledek velice zajíma­ vaha k radikálním řešením a osobním stře­ vý. Proto je také všechno ne rez, " dodává a my stojíme před obrovskými kovo­ tům, s ohledem na profesionální deformova­ vými sudy. Pohledem na štítek zjišťujeme, že se>do každého z nich vejde téměř nost bych dal vždy přednost věcnému jedná­ ní a "vědeckému" zhodnocení a posouzení 10 000 litrů vína. Kovová monstra působí poněkud příliš civilizovaně a stude­ problémů . A nejsem si ani dnes jist, zda mám ně a možná chvíli postrádáme poezii dřevěných sudů, ale orientace na nerez zcela souhlasit s "nekulturním veřejným má svoje opodstatnění. Dřevěný sud je náročná záležitost a vyžaduje desítky ostouzením" konkrétních osob za věci, na let profesionálního přístupu, který povětšině schází. V dřevěném sudu se usa­ . něž pohled z hlediska obecného zájmu nemu­ zuje vinný kámen, který se sice mechanícky odstraňuje, ale vzhledem k tomu, sí být zcela shodný a jistě není vždy shodný ani v ropákovské komisi. Tím méně, že je ji­ že je porézní, usazují se pod ním ve dřevě kvasnice, které se během roku ,kazí. stě také obtížné posoudit, do jaké míry jsou " Takže dřevěný sud ano, ale musí být dokonalý a těch je strašně málo. Zatím konkrétní č i ny dílem konkrétní veřejně jme­ však nedokážeme dělat červené víno bez sudů, ale my se zaměřujeme na bílá nované osoby nebo do jaké míry se na celé vína, protože i tato oblast přeje především bílým odnidám. Pro čistotu produk­ věci dotyčný pouze podepsaL A neznám ani tu je pro vinaře jednoznačně vhodnější nádoba z netečného materiálu, který srovnatelnou váhu důvodů volby mezi be­ rounským přednostou a blanenským podni­ nepředává žádné pachuti, " uzavírá ing. Peřina zastavení u kovových nádob či katelem. A neznám možná další věci. Je to snad barelů, neboť říkat jim sudy, při vší úctě k nim, prostě nejde. Každý tedy záležitost složitá a z těchto důvodů jsem z nich je svařen ze tří částí, jinak by nebylo možné dostat je do sklepa a my se si celé ujasňování rozdělil do několika otá­ chvíli opájíme představou, co bychom dělali, kdyby jeden z nich praskl. "Já zek. Otázka prvá: Je vztah u lidí určujících ži­ bych neplaval, " zasní se kolega blaženě, "já bych pil. " Navštívíme rýnský a vlašský ryzlink a další odrlldová vína, až se nám z toho votní prostředí občanů této země - tedy poli ­ tiků, pracovníků státní správy na všech úrov­ všeho začíná točit hlava: Anebo víno je vinno? Žádné z vín není doslazováno ních, odborníků na příslušných místech, pra­ řepným cukrem, jsou čistá, přírodní a také velmi dobrá. Vybrat si jedno covníků hromadných sdělovacích prostředků z nich je velmi obtížné. atd. - adekvátní daným problémům a jejich Nakonec stojíme u plničky. Je nerez a sterilní, stejně jako láhve, do kterých globálnímu posuzování? se víno stáčí. Všechny jsou původní, určené pouze na první použití. Aby byly V odpovědi na tuto otázku se asi shodne vět ­ šina do problémů životního prostředí jen tro­ naprosto sterilní, naplní se nejdříve dusíkem, teprve potom vínem, které du­ chu zasvěcených, že ne vždy je tento vztah sík z láhve vytlačí, zbylý prostor se doplní dusíkem a teprve potom zazátkují. adekvátní. Samozřejmě na problémy životní­ Po několika dnech stání se mohou láhve položit a čekají na zákazníka. ho prostředí se může každý dívat poněkud ji­

o ekologickém vinařství

20

REPORTÁŽ

Wd;[N Dllm®~

Výběr zákazníků

je velmi důležitý a klientelu vybírá vl astně víno samo. Svoj í kvalitou i cenou. I pro zdravě ošetřené víno je dů ležité, aby přecházelo z dobré­ ho pro středí do stej ně dobrého, což v tomto případě znamená u sklad nění při teplotě mezi 6 - 15 stupni a vlhkost pod 70 % . Takové prostředí mohou poskyt­ noutjenom špičkoví klienti a tak se kvalitní víno dostává do dobrých rukou. Zevnitř protepleni, zvenčí prornrzlí, vycházíme před sklep. Příjemně nás obe­ - mkne teplá ruka květno vého dne. Ing. Peřina naši exkurzi uz avře : "Hrozny j sou stoprocentní kvalita a sklepal ji může udržet, když je dobrý. Čím horší vinař, tím víc se procenta snižují. V mikulovské oblasti jsou hrozny jakostní surovina, ale zpravidla se dost po­ kazí n euměním, nevěděn ím, nepoctivostí, aie také nemožností mít špičkovou technologii. " Za kontrolu ekologického zemědělství v České republice je zod p ovědn ý ing. Roman Rozsypal, na z ákl adě sm louvy s ministerstvem zemědě l s tví. (Minis­ terstvo vystupuje jako odp o vědný ú řad vůč i Evropskému spo lečen s tví pro ekologické zeměd ělství a ing . Rozsypala pověřuje jeho kontrolou.) V ČR je ekologicky obho s p odařov áno 15 000 ha půdy, což před s tav uj e asi 200 podni­ ků, z toho j sou čtyři vin ařské. Drnholec hosp od aří na 6,5 ha, Sedlec má 1,5 ha, Velké Bílovice 4 ha a 48 ha je v Miku lově . Mikulov je jediný podnik, kte­ rý má nejen vinice, ale biovíno také odděleně zpracovává. Pro uznání bioví na existují přísné podmínky a ing. Rozsypal je shrnuje takto: "Pro hospoda ření ve vinici j sou stanovena pravidla a já kontroluju jak zp ů­ sob pěstování h roznů, tak výrobu vína. Při pěsto ván í h roznů se kontroluje ne­ j en způsob hnoj ení, ale i jakým i prostředky byla vinice ošetřena, zda a jaké množství chemických prosti"edků (povolena pouze síra a m ěď v množství do 3 kg na hektar) bylo použito. Pi"i výrobě vína j e vyloučena chemická stabilizace a dos lazování řepným cukrem. Kontrola hnojiva postřiků se pro vádí na zá­ kladě záznamů podniku, pouze v ojedin ělých p řípadech se pro vádí ekonom ic­ 'c~

-- -~­

nak a požadovat jiný způsob řešení :"rozhodu­ jícím kri tériem by však v každém případě mělo být posouzení všech důsledků včetně ekonomických nákladů v dlouhodobém po­ hledu - tedy odlišení dlouhodobého veřejné­ ho zájmu od krátkodobého prospěchu jedné osoby nebo malé skupiny. Tedy asi to, co podl e mého míněn í požaduje strategie trvalé udržitelnos ti, ať j iž rozvoje či pouze života. Je těžké pře s ně vyjmenovat, co vše obecně i v konkrétních pří p ade c h takovému přístupu brání - zda sk u tečně objektivní nutnost eko­ nomická , bagatelizování problémů počínaje vedoucími politi ky, neznalost a nedostatek informac í, nezájem o ně nebo vybírání pouze infor mací vhodných, osobní záj my, vztahy, prestiž, peníze na prvním mís t ě(?), konexe zespodu a intervence shora. Na vše by se pa­ trn ě daly naj ít příklad y v návrzích na ropáka každého roku . Všechno to ovše m nejsou spe­ cifika aktivit týkaj ících se život ního prostře­ dí. O tázka d ruhá: Kdo si zaslouží stát se laure­ átem podobné ceny? To je jedna ze základních otázek. Má být kandidátem na ropáka "podnikatel", který se snaží prosadit přes veškeré námitky svůj zá­ m ě r jakýmikoliv cestam i? Nebo je v hodn ějš í státní nebo samosprávní úředník, který pova­ žuje za svoj i povi nnost podporovat z moci ú ře d ní dnes preferované a jistě i potřebné podnikatelské aktivi ty, kterým nebrání nic než malicherné zájmy oc h ranářů, zelených či eko l ogů ? Nebo úřed ník, na ně h ož je v tomto smysl u vykonáván dů ra zn ější či lukrativnější nátlak? Nebo to má bý t odborný úře d n ík, který dovede přes svoj i odbornost zdů vodnit všechna jemu t l umo če n á přán í vyšších úřed­ ní k ů ? Kdo je ro zhodujícím na oné cestě, ve­ doucí přes ind ividuální, lokální a krátkodobá poziti va k negativní mu součtu? O tázka třetí : Kdo má právo rozsuzovat, co je a co není ekologické? I když za přírodu nemá nikdo co mluvit, jak zní také jeden z oce ň ovhn ých výroků, urči tou záruku kvali­ fikovaného posouzení je mož né spatřovat v p om ěrně širokém spektru o dborníků a akt i­ vi s tů v oc h ra ně ži vo tního prostředí, kteří v ko misi zasedají. A dosah jednotlivých skut­ k ů je v ě tši n o u dost a tečně patrný v pozornos­ ti, kterou Jim veřej nost věn uje. O tázka čtvrtá : P ro č takovou nepříliš kultur­ ní form u pro oceň ová ní osob zmí n ě n ýc h v otázce prvé? To je s kutečně jediná věc, kte­ rá mn ě na celé záleži tosti nesedí. Stej n ě tak IlIg. Josef Pe řilla názorn ě předvádí regulaci vinllých hroZlII1 lIa letorostu. A by byly hrOZily v kOll ečllé f ázi zrállí dostate člI ; osvětle ­ né slulIcem, m imo ZÓIIU listí a aby se alli vzá­ jem 1l ě nedotýkaly . Foto Jiří Dobrovolný po čtu

~'Cí?rr~ DmlÍke~

REPORTÁŽ \

21

ky nákladný rozbor

půdy.

Z kontroly vinic i sklepa vypracuji zaplS, který

výboru ministerstva zemědělství a ten rozhodne,

zda výrobek splňuje podmínky pro označení BIO. "

Usedáme před sklepem na slun íčku. Před námi se v dálce ladně vlní Pavlov­

ské kopce a z jejich boků k nám běží zelené stružky v inohradů .

A tl nich měla vlastně reportáž začínat. Protože mít zdravé hrozny znamená

i přesný a přísný postup při jejich pěstování.

Díváme se do pů vabné krajiny a ing. Eva Červeňáková, pracovnice firmy Bio­

cont, vysvětluje rozdíl mezi tradičním a ekologickým pěsto váním révy vinné.

bych místo "nejpitomější" výrok dal přednost výroku "nejpozoruhodnějšímu" . Ale as i je to dáno zčásti dobou, kdy i soud panu Knížáko­ vi sdělí, že oslovení "křup an" není zase tak urážlivé, a kdy se podobné ceny dávají za nejhorší fil my nejen u nás, ale i v USA. Celý smysl existence takové formy bych však spí­ še hledal v nedocenění, respektive počáteč­ ním pře h l ížení významu jednotlivých záleži­ tostí ze strany rozhodujících orgá nů a osob a ve z toho vzniklé ne možnosti dost atečné dodatečné komunikace s těmi , kteří s navrže­ Program pro udržení biodiverzity ným ře ením nesouhlas í. Ve vyjádřen ích kompetentních orgánů k jednotlivých problé­ Hlavním bodem projektu Biologické ochrany vinic pod Pál avou, který reali­

zuje na mikulovském území firma Biocont Laboratory, spol. s r.o., je pro­ m ům lze totiž zj istit určitou, téměř zákonitou časovo u trajektorii : ,,(1) Záležitost žádný gram pro udržení biodiverzity. Zahrnuje v sobě několik dů ležitých bodů : ] . ­ problém nepředstavuje; (2) cel á věc je um ěl e snížení množství pesticidních pos třiků tím, že klasické jsou nahrazovány bio­

vyvolána několika hysteriky a ekoteroristy ve logickými, 2. - zvýšení druhového spektra ve vinicích za pomoci bioprepará­

spolu práci s několika senzacechtivými novi ­ náři; (3) kdyby nelezl i po komíně a dalo se tů (už dnes se nacházejí ve vinicích živé organismy, které se vyskytovaly je­

nom v pálavské rezervaci), 3. - systém ekologické ochrany, což konkrétně s nimi rozu mn ě jednat; (4) ale takto se to ne­ dá dě lat; (5) vždy jsme byli aj sme při praven i spočí vá v šetrnější ochraně révy vinné, 4. - minimali zace úletu pesticid ů do

o tom jednat, ale věcn ě" . Nevím, zda je psy ­ okolí a snížení jejich negativního vlivu na cenné ekosystémy CHKO Pálava. chologicky definován a pojmenován nějaký Cílem tříletého projektu tedy bylo snížení, případně vylouče ní používání che­

syndrom zlého mu že, ale než se lakový na scéně objeví, dosti často nejsou tito bohorov­ mických pesticidů a zavedení integrované ochrany.

Na otázku, jak vypadá uvádění těchto hlavních součástí projektu do praxe, ní lidé, ať správní či vo lení, vždy však jisti si svoj í admi nistrativní pře vaho u, vůbec ochot­ odpověděla ing. Eva Červeňáková, pracovnice firmy Biocont.

ni k jakémukoliv jednání. Možná by se smysl. V praxi jsme prováděli n ejdříve řadu školení ve dvou etapách. V první byli ropáka dal zkráce ně vyjádři t i dávným lido­ specialisté, technici a vedoucí pracovníci hlavních vinařských podniků, druž­ vým rčen í m - na hrubý p ařez tvrdý klín . steva státních statků. Do školení se zapojily všechny podniky od Mikulova až Otázka pátá: Nejsou mechanismy zajišťující oficiální posuzování ekologických dopadů po Pavlov, které v CHKO na vinicích hospodaří. Seznámili jsme je i s mož­ jednotl ivých činnos t í , tedy přede v ším EIA , ností čerpat v rámci projektu dotace, například na jaře proti akarinóze. Po ­ natolik dostatečné, aby byly podobné akce předkládám certifikačnímu

střiky

byly nahrazeny produkcí, která vyšla ze Zemědělského družstva v Miku­ zbytečn é? Tylo mechanismy skutečně existují a v ideál­ ní společnost i by měly s tačit, minimá l ně pro objektivní poso uzení, racionální rozhodování a obecné akceptování. Ovšem v ideální spo­ lečnosti, kterou je nutné trvale utváře t bez naděj e na jej í u tvoření. V neideální s poleč­ nosti je čas to praktičtější (a možná proto běž ­ ně zkou ená) cesta popsaná v otázce druhé. Jedním z hlavních vadných pilířů oficiálního úředního schvalovacího běhu je skuteč nost, že ži votní pros tředí má jen jeden hlas, zatím­ co každá ekonomická činnost (doprava, vý­ stavba, hospodářství, zemědělství aj.) také je­ den. Jak dopadne demokratické hlasování, a ť již ve vládě nebo v nižších správních slož­ kách, je jasné. Zejména pokud se stanovisko odboru životního prostředí musí "zesouladit" se stanovisky ostatních odborů. O tázka poslední: Co přineslo dosavadní udě len í ropáků a jak reagovali laureáti této ceny? Reakce na ropáka jsou přirozeně růz­

[lig. Josef Peřilla kOlltroluje na své vinici po­ mocí lupy přítomllost dravého roztoče Typhlo­ dromus pyri. Foto Jiří Dobrovolllý

22

REPORTÁŽ

- -- -

lově. Do všech vinic byl za veden dravý roztoč Typhlodromus pyri, predátor Vinice pro řadu škodlivých roztočújako jsou sviluška ovocná, sviluška chmelová, vl­ Věra Fojtová novníkovci a hálčivci. To byla náhrada klasických chemických ošetření.

Zavedení roztoče znamená velkou úsporu, neboť jeho nasazením se výrazně

snížilo použití akaricidních postřikú. Běžný podnik v této oblasti potřebuje 7 Krev pulsuje listím až 9 tisíc korun na hektar vinic za všechny pesticidní zásahy za rok. ZaD Mi­ a na slova sedá déšť. kulov vloni už spotřebo val pouze 3 300 Kč. S nasazením dravého roztoče však

souvisí i jiný způsob pěstován í hrozn ů, především však v jejich kvalitě, nikoliv Ted' chodím ke studánkám v množství.

pro víno a vinným listem V CHKO Pálava je zhruba 550 ha vinic a na 80 % je za veden dravý roztoč.

.zakrý vám hNch, Druhá etapa školení byla' určena jednotlivdlm, které j sme pozvali na proško­ nevinná. lování a biosemináře ve všech obcích mikulovské vinařské oblasti. Všude mě­

li vinaři možnost se do projektu zapoj it. Pokud se zapojili, dostali dravého

roztoče zdar~na.

Po zavedení dravého roztoče se určité mohl přežít celou dobu vegetace.

postřiky

nesmí

vůbec

používat, aby

- Dravého roztoče produkuje Zemědělské družstvo Mikulov. Jakým bem se však Typhlodromus pyri zavádí v praxi do vinic?

způso­

Chtěla bych chodit sama I/prostred prázdných hlav, na vlasech slNbrn ou misku, pretékající sladkým, těžkým a vinným za 101//m mít právo navštívit ráj.

Existují dva zpúsoby zavedení dravého roztoče: způsob letní se praktikuje v době, kdy se sečkuje vinná réva. Osečky bývají asi pů l metru dlouhé a my garantujeme, že na jednom letorostu je deset roztočů. Všechny vinice, ze kte­ né, ale těžko je posuzovat jak podle první re­ rých bereme vzorky, máme otestované, děláme vzorky, počítáme roztoče. Ose­ akce dotčené osoby navenek, tak podle vý­ sledného efektu, o což by mělo jít především, čky vážeme do snopů po 50 kusech a ty si pak družstva nebo jednotlivci odvá­ žejí. Je nutné dbát n.a to, aby se materiál nezapařil a proto se výhonky musí Nejpozitivněji se zapřel asi pan ministr Ben­ hned nastrkat do vin.ného keře, na každou druhou nebo třetí hlavu. Jakmile da, kterému udělení ropáka ukázalo, že na rozdíl od všech ekologických iniciativ jde začne letorost zasychat, přeleze si dravý roztoč na živé listy. správnou cestou, ve které hodlá pokračovat. Druhý způsob je tzv. zimní forma. Ve spolupráci s družstvem, která je velmi Pan premiér záležitost přehlédl s nadhledem LÍzká a velmi dobrá, pomocí speciálních bavlněných pásů, které ženy vážou polit i kům potřebným , pan ministr Dlouhý přijal cenu celkem sportovně a hodlá se řídit v horní třetině kmínku. V zimě, jakmile opadá listí, se roztoč stěhuje, aby pře­ státní politikou životního prostředí. zimoval v kůře na kmínku a část jich naleze právě do připravené bavlněné Žádný z laureátů nebral cenu tragicky, což snad ani není účelem ropáka, Nebylo by také asi účelné, aby inflace podobných ocenění vedla naopak ke zvýšení popularity laureátů , Smysl bych viděl asi především v upozornění oceněného , že jeho činnost ve vztahu k život­ nímu prostředí není podle mínění značného okruhu dosti fundovaných lidí zcela nezpo­ chybnitelná. To by mčlo být důvodem k pí­ dění se po informacích - za prvé proč a za druhé jak dále. Dotyčný přitom nemusí ani ochotu ke . změně postoje veřejně proklamo­ vat - důležitější jsou vždy skutky. Pro útčchu oceněných osob budiž nakonec citována zpráva z novin ze dne 26. března 1996, podle níž Madonna získala v loňském roce již počtvrté Zlatou malinu za nejhorší herecký výkon roku, i když jen ve vedlejší roli. Madonně to přitom zřejmě po žádné stránce neškodí. Což se o životním prostředí u nás říci nedá.

Dravý roztoč - Typhlodromus pyri. Foto archiv Biocollt

~'U~rri! DilunCB~

REPORTÁŽ

23

textilie, zhruba 25-30 %. V družstvu se pak textilie balí. Je to výhodná spolu­ práce pro obě strany. My máme kde brát roztoče a v družstvu mají v době, kdy není práce na poli, práci pro ženy. Tato zimní fo rma se vět§ino u vyváží do ciziny, protože práce je náročná a proto je roztoč také dra8í. Základním problémem zavedení ekologického způsobu pěstování révy vinné je zlomit myšlení vinařů od trad ičního způsobu ochrany révy před šků dci · směrem k biologickému, a tedy ekologickému způsobu . Jenom pro příklad: DDT, které se používalo v padesátých letech, bylo po čtyřiceti letech naleze­ no na Děvíně v hloubce až šedesáti centimetrů. Součástí ochrany vinic před škůdci je i nový způsob jejich obdělávání. Na rozdíl od klasického způsobu jsou vinice částečně zatravněn y, každý druhý meziřádek. Zatravnění mezi řádku trvá tři roky a během tohoto období vzni­ kají ve vinici pro řadu užitečných organismů kvalitní bylinná společenstva. Na zatravněnou plochu se nastýlá sláma, odhazují se osečky, a tím vším roz­ drceným materiálem se mulčuje, tedy pokrývá půda. Po třech letech se zatravněná plocha obdělá tradičním způsobem a zatravĎuje se meziřádek čistý. Humus, který je vyroben drcením slámy a prutů révy vinné, představuje orga­ nické hnojivo. Díky tomuto způsobu dostává půda živin tv ořících až 30 % hodnoty 400 q hnoje. Takto vyrobený humus působí jako houba. Nasává a dr­ ží vlhkost a půdaje vzdušná, kyprá a pružná. Vedlejším produktem zatravňování, a nikoli bezvýznamným, je výrazné ome­ zení eroze půdy. V jistém smyslu tady už neplatí - vinohrad jako zahrádka . Ty tam jsou doby, kdy se vynášely osečky a hlavy révy vinné naducané hrozny k prasknutí byly vizitkou dobrého hospodáře. Pan Peřina nás vzal i na svou soukromou vinici, ležící ve svahu, který dělá čest svému jménu - "Na výsluní". Názorně nám předvedl zatravněné mezi­ řádky i regulaci počtu hroznů na letorostu. A pod lupou, i pouhým okem, jsme mohli spatřit dravého roztoče Typhlodro­ mus pyri. Malou, mléčně zbarvenou kapičku, která měla právě velmi na­ spěch.

A protože slunce už padalo do zbytků lužních lesů, i my jsme spěchali zpátky

k Brnu. Ekologické vinařstVÍ názorně dokazuje, že je možné být šetrný sám k sobě i k přírodě. Pěstováním hroznů, co nejméně ošetřených pesticidy, dosahuje hned dvojího efektu. Čisté přírodní víno nezatížené chemií a v Chráněné kra­ jinné oblasti Pálava výrazné omezení používání anorganických hnojiva pes­ ticidů a snížení jejich úletu do okolí, zatravňováním řádků i podporu biodi­ verzity na vinici.

Kreslila

24

REPORTÁŽ

Naďa

Obrátilová

Arboretum "Zámecký park" Choceň Původní park byl založen u renesančního zámku ze 16. století, na třetině rozlohy dnešního parku a byl koncipován, jako bafokní zahrada francouz­ ského typu s četnými jezírky, vodotrysky a so­ chami. Park zakládal zahradník Živsa dle původ­ ních Le Nótreových zahrad. Z tohoto období se v parku zachovaly především křižující lipové ale­ je. Při rozsáh lé přestavbě zámku po požáru v roce 1829 (architekti Koch a Stach), spojené s přís t av­ bou novogotické kaple, bylo - změněno i pojetí parku, park by! rozšířen a přebudován dle anglic­ kého stylu na volněj ší kompozici s četnými pa­ louky. Byla postupně zrušena jezírka, vodotrys­ ky, a ze soch zllstala v parku v blízkosti zámku pouze socha Sv.Jana Nepomuckého z roku 1733 (z okruhu Jana Pacáka). Později byly v parku zří­ zeny hrabětem Kinským první tenisové kurty v Českých zemích, za první republiky byl park v péči Choceňského okrašlovacího spolku a byl čas to využíván k různým slavnostem a tanečním veselicím (rozsáh lý parket byl zrušen až při sou­ čas n ých úpravách) . Později park nebyl příliš ohleduplně udržován, při úpravě cest v 70. letech byly např. skáceny vzrostlé tisy, do začátku 80. let postupně vyřezáno téměř celé keřové patro (přes 40 druhů keřÍl). I přeslo je v parku mnoho zajímavých dřevin (asi přes 20 taxonů jehlična­ tých a kolem 60 druhů listnatých taxonů). Přesný popis taxonů dřevin provádi v současné době RNDr. Faltys s AOPAK Pardubice. Po roce 1989 bylo uvažováno o rekonstrukci par­ ku. Dříve než k ní došlo, zasáhla porosty v únoru 1994 vichřice, při které bylo zničeno asi 80 kusů převážně jehličnatých dřevin. Tyto události posu­ nuly rekonstrukci od žádoucí k nutné a v březnu 1994 byl konečně zpracován projekt "Rekon­ strukce Zámeckého parku" projekční kanceláří FROLAPROJEKT Hradec Králové, vedoucím projektu byl Ing. František Frola. Tento rozsáhlý projekt počítá s převedením parku na ucelenější a uzavřenější kompozici z hlediska estetického i dendrologického, mají být vybudovány četné dekorativní prvky výrazně rozšířena bude druho­ vá bohatost dřevin, park bude plnit funkci arbore­ ta. Výsadby i úpravy budou prováděny postupně, v první fázi byly nyhrazeny prvky tvořené přede­ vším keři a trvalkami. Celkově se počítá s výsad­ bou 40 taxonů jehličnatých stromů (např. Taxodi­ um, Metasequoia. Abies - 4 taxony, Chamaecypa­ ris - II taxonů apod.), 62 taxonů listnatých stro­ mů, 62 taxonů listnatých keřú, 23 taxonů jehlič­ natých keřů, 20 taxonů trvalek a 10 taxonů okras­ ných trav. Projekt obsahuje kromě podrobného passportu nových výsadeb, úprava koncepce pé­ če i pasport "Soupis dřevin" (I :500) zpracovaný dr. Havlíkem. Jedná se o podrobný soupis dřevin s přibližným taxonomickým zařazením do druhů či rodů (u obtížnějších záležitostí např. Tilia sp., Chamaecyparis sp.) a hodnocením zdravotního stavu, dendrologického hlediska, estetického účinku a kompozičmího účinku, vše balovou stupnicí od I do 5. parku bylo registrováno více než 700 stromů a keřových skupin. V srpnu 1994 bylo Arboretum "Zámecký park" Choceň regist­ rováno jako významný krajinný prvek.

Petr Cermá k

Spravování zvěře na územích

zvláště chráněných

Radomír Mrkva Při spravování zvláště chráněných území (ZCHÚ), jimiž jsou v České repub­

lice zejména Národ ní parky (NP), C h ráněné krajinné oblasti (CHKO) a Pří­ rodní rezervace (PR) - celkem 15 % území ČR a 24 % lesů - dochází k asy­ metrii v péči o jednotlivé části ekosystému. Fytocenózy jsou spravovány ví ­ cemé n ě pro fesionálně s ujasněnou představou o způsobu péče. Na rozdíl od toho je spravování zoocenóz, a zvláště pak živočichů označených zákonem o myslivosti jako zv"ěř, provozováno myslivecky, tedy způsobem sledujícím

hospodářský efekt a do značné míry neberoucím ohled na zájmy ochrany pří­

rody. Při tom je jasné, že předmětem ochrany je celý ekosystém, jeho struktu­

ra a funkce. Konkrétně to znamená, že by měl existovat vyvážený stav mezi

producenty a konzumenty; zaručující existenci chráněných ekosystémů , chrá­

něných druhů a přírodě blízký vývoj lesních společenstev.

Je známo, že celé české lesní hospodářství se d l ouhodobě potýká s problé­

mem škod způsobovaných přemnoženou spárkatou zvěří a je proto zcela po­

chopitelné, že silně postižena jsou také chráněná územÍ. Jejich stav je dlouho­

době silně ovlivněn okusem zvěře do té míry, že je iluzorní považovat jejich

současný stav za důsledek přirozeného vývoje. Příčin, proč k tomu došlo, je

celá řada a jedna z nich je zcela banální: spárkatá zvěř totiž nebyla považová­

na za součást lesních ekosystémů a byla spravována a chována bez ohledu na

les, stav jeho obnovy, jeho převládající funkci, poškození ostatními vlivy

a celkový jeho význam. An i teoreticky nebyly rozpracovány, natož prakticky

uplatněny otázky hodnocení postavení zvěře v ekosystému, její přípustné ne­

bo únosné početnosti, druhového spektra, sociálního složení a podobně. Pro

snazší orientaci v těchto problémech považuji za užitečné rozlišit:

1) Zvěř jako volně žijící živočichy a tudíž přírodní bohatství.

2) Zvěř jako obnovitelný zdroj, předmět chovu a uspokojování materiálních

potřeb. Způsob

spravování zvěře považované za přírodní bohatství bychom měli jako péči o zvěř, neboť nesleduje hospodářský efekt. V současné době je spravování zvěře na celém území našeho státu bez ohledu na zvláště chráněná území řešeno zákonem o myslivosti Č. 23/62 Sb. ve znění pozdějších předpisů a zcela vágně zákonem o ochraně přírody Č. 1] 4/92 Sb. V případě myslivosti - přes její deklarování jako "činnosti ochraňující, využí­ vající a zkvalitňující přírodní bohatství. .." - jde zjevně v první řadě o hospo­ dářské využití zvěře pomocí chovu, a to například také za pomocí redukce predátorů a bez zpětné vazby, která by regulovala početnost zvěře v závislosti na stavu lesů, stavu chráněných rostlin a tak dále . Rozporná je také okolnost, že se za naše přírodní bohatství vydávají některé introdukované druhy jako jelenec, kozorožec horský, koza bezoárová, muflon, sika východní, krocan divoký a jiné. Chov zvěře je řízen okresními úřady, které stanovují tzv. nor­ mované stavy pro čtyři kategorie úživnosti honiteb. Připouští se chov i více druhů spárkaté zvěře včetně druhů introdukovaných, což'znamená, že v urči­ tých místech dochází k překročení početnosti až dvojnásobně (přepočítávají -li se počty zvěře na tzv. jelení jednotky). Okresní úřady řídí chov tak, že vy­ cházejí z hlášení o početnosti zvěře, kterou zjišťují uživatelé honiteb, a s vyu­ žitím rozmnožovacího koeficientu stanovují, kolik zvěře má být odloveno. Zákon o ochraně přírody problém zvěře a zejména otázku poškozování pří­ rodních rezervací neregistruje a i když by se dala některá obecná ustanovení na ochranu těchto území uplatnit, dosud se tak v praxi pat rně nestalo. Navrhuje se, aby napříště byl zájem státu soustředěn pouze na management označit

W<í?l1i1 DUun®~

Kladné rysy záporného rysa Podle historických záznamů byl poslední rys uloven v Čechách v roce 1835 v okolí Tábo­ ra. Byl to jasný důsledek tehdejšího lovecké­ ho zákona, který dovoloval komukoliv lovit takzvanou škodnou. Rys se však vrátil. Niko­ li jen tak sám od sebe, ale díky zákonné ochraně a umělému znovu vysazení se rys opět vrací do našich končin. Stálo to hodně úsilí mnoha lidí a ještě si nemůžeme zamnout ruce a říci si "podaři 10 se". Sto padesát let po smutné události v jižních Čechách zde místní myslivci chystají reprízu. Bylo by velmi ozdobné, kdyby se to podařilo opět u Tábora. Což o to, mnoho lidí se jen těžko zbavuje předsudků vůči šelmám a myslivci, kteří tra­ dičně považují krajinu za prostor k volnému až farmovému chovu "užitkové" zvěře, mají rysa za svého konkurenta. Jejich námitky by se daly považovat za oprávněné, pokud by měli myslivci výhradní právo na krajinu a přírodu. Ale protože toto právo jim nikdo nedal, měli by raději mlčet, protože se může stát, že proti škodám způsobeným rysem ně­ kdo postaví škody způsobené myslivecky ob­ hospodařovanou zvěří (okusy jelenem a srn­ cem, loupání muflonem) a myslivci samotný­ mi (přitloukání posedů k živým stromům, stavby různých ohyzdných mysliveckých chat, postřelení či zastřelení lidí a podobně) . Vůbec nechci podceňovat vztah myslivců k přírodě a její ochraně . Upřímně řečeno, kdyby se u nás přestala provozovat ze dne na den myslivost, zejména lov, byla by to pro naši přírodu naprostá tragédie. Druhotná rov­ nováha, jakž takž udržovaná myslivci, by se zhroutila. Ta část myslivosti nejvíce obdivo­ vaná veřejností - zimní přikrmov á ní zvěře a preventivní medikace - je ve skutečnosti to nejhorší, co myslivci s přírodou dělají. Umě­ le totiž zvyšují stavy zvěře , které by bez je­ jich pomoci "neviditelná ruka přírodní rov­ nováhy" srovnala. Z rysa, kriticky ohroženého druhu naší fauny a vrcholového predátora, dělají myslivci kr­ vežíznivou šelmu. Záporného hrdinu v po­ hádce o hodném myslivci a jelenovi se zlatý­ mi parohy. Bestii, která je schopná zdecimo­ vat stavy zvěře tak, že si už chudák člověk ani nevrzne. Ono je to jinak - rys je nádherné zvíře , ozdoba naší přírody, je srovnatelný s korunovačními klenoty a Kosmovou kroni­ kou . Je to jedna z četných zpětných vazeb přírody, která nesmí být znovu znič~na. Po­ hled na rysa nebo i jeho pouhou stopu nemů­ že nahradit hrací automat ani virtuální realita.

LESNICTVí

25

Koncentrovaná stáda spárkaté zvěře působí lili porostech škody, Ila které doplácí všichni da­ iíoví poplatníci. Profesor Mrkvll z lesnické fa ­ kulty v Bmě si otevřeným publikováním fakt o přem n ožených stavech z věře udělal mezi mys­ livci IIIlwho nepřátel. Foto Antonín Řam

zvěře

coby

volně

chov

zvěře

by

žijících živočichů (dle zákona o ochraně přírody ), zatímco být v rukou uživate lů honiteb. Přitom početnost chované zvěře by měla být výsledkem tržní dohody mezi vlastníkem lesa či vlastní­ kem honebního pozemku a nájemcem, tedy uživatel em honitby. Z pohledu státu by mělo být deklarováno a právně zajištěno, že početnost autochtonních druhů zvěře nesmí klesnout pod úroveň přírodních st av ů , tzn. takových, které by například nebyly ohroženy inbredingem, a p ochopitelně také, že chov zvě­ ře nesmí ohrozit zakládání či tvorbu ekologicky odolnéh o lesa. Zároveň by měla být uložena vlastníkům lesa povinnost pěstovat takový les, jehož přiro ­ zenou součástí by mohly být všechny naše autochtonní druhy zvěře . Bohužel je třeba konstatovat, že přij atý zákon o lesích tyto zásady neobsahuje. Pro management zvěře se navrhuj í tyto čtyři kategorie: 1) Péče o zvěř jako vol ně žijící živoči chy (přírodě blízké stavy zvěře) 2) Přírodě blízké myslivecké hospodaření 3) Myslivecké hospodaření (normální) 4) Intenzivní chovy zvěře (n apř. obory) Při tom se předpokládá, že kategorie I by se měla uplatnit v zónách nejvyšší ochrany (tj. 1. a 2.) v NP a CHKO a ve všech větších PR. Podle druhé kate­ gorie by se mělo se zvěří hospodařit ve 3. zónách NP a CHKO, dále v oblas­ tech silně postižených chřadnutím, kde se ře š í revitalizace lesů , a všude tam, kde se prosazuje přírodě blízké lesnické h o spodaření. Péče o přírodě blízké stavy zvěře předpokládá pokud možno přiro zené regu­ lování početnosti u všech dľLIhů živočichů a v ideálním případě také u spár­ katé zvěře, tzn. pomocí velkých p redátorů. Jejich využití by bylo ideální, ale je vázáno na velké komplexy lesů, kde by nalezli vhodné podmínky pro svou existenci. Jako perspektivnější se jevÍ využití rysa, jenž se však významněji neuplatní při regulaci jelení zvěře . S vlkem je možno počítat pouze v příhra­ ničnÍ oblasti se Slovenskem, kde se přirozeně vyskytuje. Zásadní rozhodnutí se týká druhového složení, struktury a početnosti populací zvěře. Na zvláště

26

měl

LESNICTVí

Rys je šelma, žijící skrytým způsobem živo­ ta. Má ne u věřitelně jemný sl uch a výborný zrak. Nl! nadarmó se říká - má oči jako rys. Slab ěj i má vyvinutý čich , proto kořist nesto­ puje. Loví všechno od slimáků a žab až po jeleny . Po měrně značné procento tvoří drob­ ní hlodavci , zejména lesní druhy. Nezane­ dbatelná j e jeho úloha jako tlum i če vztekliny . I nt ezi vně totiž. pase po svých konkurentech, toulavýc h psech a liškách, což jsou shodou okolností největší přenašeči této nemoci. Sám onemocní vzteklinou jen zřídka a po­ kud, tak má u n ěho tichý a neagresivní prů­ běh - nikoho tedy nenapadá. Ostatně ani zdravý rys člověka nenapadá. Také předsta­ va, že rys strhne velké množství zvěře, kte­ rou pak nesežere, patří do říše mys li vecké la­ tiny. Je pochopitelné, že jestliže rys strhne mu flo na a v okolí strženého kusu je na každé vě tvi za věše n jeden číhající myslivec, rys už se ke kořis ti nevrátí. Dospěl ý rys váží asi 20 až 25 kg, tělo je dlouhé přibli žně metr, v ko­ houtku má stojící dos p ě l ý rys okolo šedesáti cent imetrů. Na ž lu to hn ědé srsti má rys černé skvrny, proto se mu někdy také říká tygr na­ šich l esů . Typický vzhled ry sa doplňují uši zakončené chocholkou dlouhých p esíků a na kočkovitou šel mu poměrně krátký ocas. Rys je s ou čás t í našeho kulturního a přírodní­ ho dědictví. Můžeme se obejít bez Karlštejna a Věstonické Venuše, můžeme se obejít i bez rysa, ale budeme chudší. Kde je kultura náro­ da, který dá vá miliardy na obnovu památek své kultury (možná by měl dávat ještě víc) a nechce dát pár set tisíc na přírodní památku nejprvnější kategorie, jakou je rys? Nebudu tvrdit, že návrat rysa do naší nyní již převážně kulturní krajiny je nebo bude bez­ problémový nebo že bude zadarmo. V soula­ du se závěry odborné studie zpracované Koubkem a Anděrou pro MŽP v roce 1995 navrhuji tedy tohle: v České republice by měly být oblasti, kde bude rys zcela hájen . To by mě l y být národní parky a první zóny CHKO. Zde by odstřel rysa, a to ani výji­ mečný, nepřicházel v úvahu. Na těchto úze­ mích by pak škody způsobené rysem (pokud by nevznikly státu samotnému) hradil stát na základě žádosti a komisionálního posouzení. V dalších oblastech by měl být rys tolerován. To znamená, že by zde mohl být na základě jednotlivých povolenek výjimečně loven a to buď profesionálními lovci do živolovných pastí, nebo bohatými lovci za poplatek. Ten by tvořil příjem "fondu na ochranu rysa", ze kterého by se pak hradily škody rysem způ­ sobené. Třetí oblastí by mohly být ty části rc­ publiky , které jsou pro rysa vysloveně ne­ vhodné a zde by se měly povolenky k odstře­ lu dávat nikoliv výjimečně, ale pravidelně. Myslím však, že takových území je u nás maximálně 10 až 15 procent rozlohy státu. Mojmír Vlašín

Mrtvý les Jiří 'láček

Jako když celá země IlON,

jako když volá do zbraně.

Les, dávný strážce Km§llo!wří, svolává věmé k obraně.



chráněných územích a v okolních ochranných zónách bychom neměli přip u s ­

tit výskyt, natož chov nepůvodn ích introdukovaných druhů. U autochtonní zvěře by mělo být dosaženo takové p oč etno sti , která neoh rozí přirozený vý ­ voj , což znamená také obnovu keřové a dře v inné složky c hráněných lesních ekosystémů. Měl a by zde být dosažena i přírodě blízká struktura populací zvěře. Pro určení přiměřené početnosti se doporučuje využít kontrolních a srovnávacích ploch (KSP) spolu s šetřeními o okusu na zkusných transek­ tech. Přitom je třeba uplatnit zásadu, že cel ý ekosystém je c hráněn tehdy, je-li nepoškozena také jeho nejzrani telnější část. I když se úpravy početnos ti vět šinou budou týkat snižování počtu spárkaté zvěře, na druhé s traně může přijít v úvahu také zvýšení početno sti, a to po­ mocí reintrodukcí či alespoň podporou výskytu . To se může týkat např. vel­ kých predáto rů, také a le vydry, bobra, lesních kurů a pernatých dravců . V současné době je však neustále aktuální snižování početn os ti mysliveckým odlovem, který nepochy bně bude i nadále ve ZCHÚ hlavním způsobem regu­ lace. Bohužel je třeba konstatovat, že efektivnost lovu i kvalita výběru prová­ děného člověkem je malá, a to také proto, že i myslivec "zpo hodlněl " a ne­ chce lovu věn ovat tolik času jako kdysi. Při lovu ve zvláště chráněných úze­ mích se doporuč uj e nejvíce využívat čekané, přičemž posedy by se měly bu­ dovat jen se souhlasem správce chráněnýc h územÍ. Pro zvýšení ú činnos ti lo­ vu se dále dop oru čuje prodloužit dobu lovu, a to zvláště u druh ů zvěře , jejíž chov by se mě l zrušit. V naléhavých případech by stálo za úvahu povolit v s oučasné době zakázané způsoby lovu, j ako např. lov pomocí nátlačky. Vel­ ký význam se při suzuje odchytu zvěře, neboť tento způsob regulace je nej­ snazší a neumožňuj e uživateli honi tby vymlouvat se na nejrůznější dů vody, kvůli nimž nemohi regulaci provést. Přírodě blízké myslivecké hospodaření j iž počítá s určitý m větším vy užitím přízemní fytomasy jako potravy pro zvěř. Zásadní je však omezení početno sti zvěře do té míry, aby neohrozila přirozenou obnovu lesa žádoucími druhy dře vin. Důraz musí být kladen na uplatn ění stej ného přírodního principu při obh osp od ařování lesa i zvěře . Pouze "predátorem" by zde měl být h l avně člo­

Horečně blldí míZIl v /ěle,

pnpraven k bitvě - ale s kým ... ?

Namísto hordy nepNtele

vulkány měst, z nichž stoupá dým.

Namísto ryčné vřavy boje

jen čp ící vzduch, vzduch bez hranic.

Šik lesa, který lIIlII~el vstoje, už neubrání zh ola nic.

Ticho po dálnicích

Na konci loňského roku naše vláda rozhodla o výs tavbě dálnic a sil ni c dálni ční ho typu v roce 1996: bude jich postaveno přes pade­ sát k il om etrů, přičemž se prostaví t éměř osm miliard korun. V roce 1994 stálo budování našic h dálnic něco přes tři miliardy korun, loni j iž přišl o na pět a půl miliardy a letos ty­ to výdaje tedy op ět vzrostou. Je to pozitivní? Zjev n ě ne, ale pře s t o zmíněné vládní usnese­ ní nevyvolalo žádnou polemickou odezvu a po jeho zv eřej n ění nastalo ti cho po pěšině. Na první pohled by se mohlo zdát, že rozvoj naší dálniční sítě je projevem celkového eko­ nomického rozmachu, že umožní lepší pro­ pojení důlež itých hospodářských center i s n adnější zapojení do evropského dálniční­ ho systému. Jenže dálnice a čtyřproudé silni­ věk. ce budované podle vládní koncepce místy Popsané způsoby spravování zvěře, zejména ten, který je označen jako péče nebudou plně využitelné, někde zas nebudou ' navazovat na dálnice v sousedních zemích. o zvěř jako volně žijící živočichy, před s tavují oproti dosavadní praxi mys li­ veckého hospodaření a chovu značnou změnu . Znamenaly by v podmínkách Mnohem horší však bude dopad na životní pros tředí ( n ěkteré plánované komunikace zvláště chráněných území podstatnou celkovou redukci početnosti z věře , pře­ mají vést v blízkosti chráněných krajinných nesení pozornosti hl avně na s rnčí zvěř, u jelení zvěře značné územní a počet­ oblastí či hustě obydlených míst), nemluvě o obrovských fi n ančních výdajích, jdoucích ní omezení a dále i vyloučení chovu in trodukovaných druhli . Příno sem by by­ z kapes všech d aňových poplatníků. lo, že by se z chráněných území staly genové základy autochtonních druhů Jak se lze dočíst například ve druhém loň­ spárkaté zvěře, čím ž by se vlastn ě naplnilo jejich významné poslání. Z pohle­ ském čís l e brněnského časo pisu Veronica, du provozování myslivosti by se staly "divočino u " , kde by lov byl vrcholným z něhož také pocházej í výše uvedená fakta, k vládní koncepci rozvoje dálniční sítě exis­ zážitkem ajeho zdařilý výsledek skutečn ou vizitkou vysoké kvality lovce. tují alternativní řešenÍ. Proto by se tato kon­ cepce měla stát předmětem diskuse, jako je tomu v Rakousku nebo v Německu . Hle, jed­ Profesor ing. Radomír Mrkva (* 1934) - vedoucí Ústavu ochrany lesa na Fa ­ na z přílež itos tí srovnat krok s derliOkratic­ kultě lesnické a dřeva řské Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Br­ kou Evropou! ně.

\)U:3ll'l DTJ1llJ®~

Jiří Poláček

LESNICTVí

27

Jak chránit motýly a brouky zároveň Martin Konvička, Aleš Bezděk





Při úvahách o ochraně biodiverzity naší krajiny nemůžeme opomenout mizejí­ cí druhy hmyzu nížinných listnatých lesů , a to jak lesú říč ních niv, tak i dubo­ habrových hájů a subxerofilnÍch doubrav nížin a pahorkatin. Dosavadní zkuše­ nosti s ochranou hmyzu ukazuj í, že an i územní ochrana mnohdy nestačí zajistit přežití životaschopných populací n ěkterých druhů. Jako příklad lze uvést denní motýly, o jejichž rozšíření a změnách poče tnosti máme oproti j iným skupinám relati vně ucelené informace. Jasoň dymnivkový vyhynul v Čechác h na všech lokalitách s výjimkou jediné, přestože se mnohá jeho stano viště těš i la územní och raně . Poslední česká populace je málo p očetná. Na Mo ravě z n ěkte rý ch ob­ lastí vymizel, pře stože jeho lokality se zdán l i vě nezměn il y (Grygov, Nízký Je­ seník, Veřovické vrchy). Naše jediná populace okáče hnědéh o zanik la v 80. le­ tech, přestože lesní komplexy na s tředn í Moravě, které obýval, nebyly nijak narušeny. Okáč jílkový je pokládán za vyhynulého v Čechách . Na moravských lokalitách, z nichž většina se nachází v ch ráněných územích, lze pozorovat vý­ razný pokles početnosti. Dříve mnohem rozšířen ěj ší hn ěd ásek osikový je udá­ ván z jediné lokality na nejj i ž nější Moravě, zcela nově byla znovunalezena sla­ bá populace v Čechách . Nabízí se myšlenka, že přeži tí ohrožených hmyzích populací v nížinných le­ sích může být zaj i š těn o aktivnějš í m p ří stu pem k jejich och raně. Ochranářský management, u nás j iž dlouho u p l at ňo va n ý nap řík l ad pro n ěkte ré druhy rostlin, však v případě hmyzu naráží na min im álně tři závažná úskalí. Prvním je nedo­ konalá znalost cílové skupiny. I au toři Červe né knihy do ní p ředn ostn ě zařadi li nápadné, atraktivní a všeo bec ně známé ž i voč ichy. Jej ich přístup byl v zásadě správný, neboť atraktivní druhy ~ohou sloužit jako takzvané umbrella species, "deštníkové druhy." Investice zd rojů do jejich ochrany pak zastřeší i další ohrožené členy společe n stev, k te ří s deštníkovými druhy sdílejí podobné eko­ logické a stanovištní nároky. Na druhém m ístě musíme uvést mezery ve zna­ losti bionomie, ekologie a příči n ohrožení mnoha druhú, a to i takových, které bývají prezentován y jako bezproblémové u čebnic ové příklad y. Nejzák l ad nějš í bionomické info rmace často pocházej í od pří rodo vědcú minulých staletí a stá­ lým přejímáním v l i teratuře natol ik petrifikovaly, že dnes lze stěží rozpoznat skutečnos t od omylú a polopravd. Jako příkl ad lze zmínit dlouhou historii tá­ pání a omylú v ochraně modráska čemoskvm néh o v Británii . Až precizní vý­ zkumy posledních dvaceti let umožnily u rčit sk u tečn ou příčin u jeho ústupu a předepsat vhodný lék. Koneč n ě za třetí, růz né ohrožené druhy vykazuj í roz­ dílné ekologické nároky, takže ochrana přírody bude i v budoucnu - p ři omeze­ né rozloze rezervací, nedostatku fi nancí a kolizích s j inými záj my - nucena vo­ lit mezi různými strategickými prioritami. Jsme toho názoru, že potíže s ochranou lesního hmyzu lze překonat, pokud se ochrana přírody zaměří na nej ohrožen ěj ší eko logické skupiny, které navíc zahr­ nují dostatek vhodných "deštníkových d ruhů ". Aktivní opatření se musej í opírat o rigorózní ekologické poznatky; výzkum v ochran ě pří rod y, u nás dosud orien­ tovaný převážně na společenstva, se musí soustředit na jednotlivé taxony. Mana­ gement lesú v chráněných územích, a pokud možno i mimo ně, musí být prová­ děn tak, aby odpovídal poznatkúm o nárocích ochranářsky prioritních skupin a současně byl maximálně sluči telný se zájmy jiných uži vatelů lesa. Dvě nejohrožen ěj ší ekologické sk upiny hmyzu nížinných lesú jsou " velcí" xy­ lofágové, jimiž zde rozumíme druhy vázané na staré až odumírající stromy, a denní motýli. Moderní lesní hospo d ářs tv í prosazuje rel ativně kráté obmýtní intervaly a likvidaci "pře stárlých" stromů . Přežití řad y xylofágních d ruhů je pak možné pouze v pralesních rezervacích a na náhradních sťanov i š tích , jako jsou rybničn í hráze, historic ké parky nebo obory. Příkladú lze uvést celou řa ­

28

OCHRANA PŘÍRODY

Trvalo udržatel'ný rozvoj a decentralizácia moci Rozvoj vidieka je nielen rozvoj poTnohospodár­ stva. Význam poTnohospodárstva Je n aďa l ej ve­ Tký, ale 1010 odvetvie sa musí tiež zmeniť na po­ Tnohospodárstvo budúcnosti, charakteri zované ni elen ako výroba, ale aj obchod. Jde o to, ČO zákazník chce a nielen o produkciu . Vyrábaj me to čo aj móžeme predať. Rozvoj vidieka j e jeho trvalo udržatefný rozvoj, je trva lo udržateTné ž ivotné prostredi e. Je to proces stále trvaj úc i, proces trvalo udržatefného sociál no-ekonomického vývoj a pre udržanie ko­ múny, pri jej aktív nej účasti a kap italizác ii zdroj ov. Je to proces ekonom ického rozvoj a ko­ múny, ktorá mobil izuje vlastné zdroje - bohat­ stvo, zamestnanie. Rozvoj vidieka to sú rud ia, ich problémy a rie­ šenie ic h problémov. Doterajšou chybou je sú­ stredenie sa na vec i a nie na rud í. Je však treba z m en iť Tudí, aby bolo možné m eni ť veci. Nové rámcové podm ienky, proces prechodu z ccntrálneho plánovania na trhové hospodár­ st vo, rozdelenie ČSFR, postupná decentralizá­ cia, vytvorenie lokálnej samosprávy, presun kompetencií zo štátu na lokálnu samosprávu, transfo rmácia hospodárstva a jej dopad na ž i­ votnú úrove ň jed notlivca, sociálne ekonomická situácia a jej dopad na obce a obyvateTov, nová legisl atíva , obnovenie súkromného vl astníctva, vznik kon kurenčného prostred ia, potreba ko n­ kurencieschopnosti v rámci Európy a sveta, to všetko znamená výraznú zmenu podm ienok pre obyvateTov. V prípade vidieckeho osídlenia je dopad uvede­ ných zmien citefnejší. Jedný m z dóvodov bol a ne schopnos ť primerane vy u žiť veTký Tudský a prírodný potenciál, o ktorý sa centrálne orgá­ ny zauj ímali len ako o predmet uspokojovania osobných potrieb (rekreácia, chaty), čo malo negatívny dopad nielcn na krajinu, ale aj na obyvateTov v ncj žijú cieh. Vačšina obcí bola v rámci rozvoja bývalého Če­ skoslovemska vy hlásená za neperspektí vne a bola doporu čená ieh likvidácia. Do územ ia nebo li uvo T ňované finančné zdroje na infra­ štruktúru, čím sa neustále zhoršo vali životné podmienky obyvateTov. Centrál ne ri adcná vý­ stavba výrobných podnikov a bytov v mestách vytvorila podmienky pre emigráciu mladých obyvateTov. Aj tí, ČO ostali bý vať na vidieku, dnes vo vačš in e dochádzaj ú do miest za prácou (70 % ekonomic ky činných), čím prišlo aj k úplnej zmene pro fesnej skladby oby vateTov vidieka, keď v ač š inu tvoria robotníci v odvetvi­ ac h priemyslu . T ýmto spósobom prišlo aj k po­ stupnému odcudzen iu č lov eka a prírody a pre­

W~~I1~Dllun®~

Souboj dvou rolláčt, obecllých. Foto Ceslav Valašek

~



du: páchník hnědý, vázaný vývojem na trouch listnáčů, zmizel z většiny nále­ zišť v Čechách. Likvidace starých listnatých stromů postihla mnohé trouchové kovaříky, zlatohlávky, zdobence Gnorimus variabilis a řadu jiných brouků. Ubývá lokalit velkého tesaříka Megopis scabricornis, vázaného na staré duby, spolu s ním jsou ohroženi tesaříci Rhamnusim bic%r, l sotomus speciosus, Akimerus schaefferi a krasec Eurythyrea quercus. Velmi vzácným se stal kra- . sec Dicerca berolinensis, vázaný na staré habrové porosty, v Čechách vyhynul krasec Dicerca aenea, xylofág starých topolů. Dva asi nej známější brouky doubrav, roháče obecného a tesaříka obrovského dnes spíše než v lesích zastih­ neme v zámeckých parcích a ve stromo řadích volné krajiny. Úbytek velkých dřevních brouků postihuje i jejich specializované parazitoidy, například žahal­ ku obrovskou. Kromě nápadných druhů brouků mizejí se starými storny i četní dvoukřídlí a dutinově žijící blan okřídlí s asociovanou faunou (ohrožený je na­ příklad drabčík sršní, vázaný na hnízda sršně Vespa crabro). Zatímco hlavní příčina mizení xylofágního hmyzu je dobře známá, v chápání ústupu lesních motýlů zůstává mnoho mezer. Červená kniha ČSFR nej častěji zmiňuje chemizaci (populární, leč v případě lesních b iotop ů zřídka doložené, pravděpodobně typicky "únikové" vysvětlení) a blíže nespecifikované "změny hospodaření v lesích". Až detailní výzkum populační ekologie některých den­ ních motýlů, který proslavil zvláště britskou lepidopterologii, dosavadní meze­ ry zčásti vyplnil. Máme-li pochopit uvažování britských lepidopterologů, musíme odbočit do současné teoretické ekologie. Ta se zásadně liší od pohledu na dění v přírodě, v němž byla vychována většina našich ochranářů. Podle historicky staršího rovnovážného paradigmatu, jež u nás popularizovaly do češtiny přeložené učebnice (Odum, Divigneaud), existují společenstva přirozená čili klimaxová, která je nejlepší ponechat přirozenému vývoji (nastolí se rovnováha a příroda se o sebe postan1-sama) a společenstva antropicky podmíněná, jejichž ochrana není možná bez cíleného managementu. Podle novějšího, empiricky slušně po­ depřeného paradigmatu se rovnovážný pohled na přírodu mýlí. Svět kolem nás je dynamický, dlohodobá stabilita je mýtem. Nejen v evolučním, ale i vekolo­ gickém čase dochází k neustálým změnám. Strukturu společenstev organismů určují neustálé kolonizace a extinkce. Přirozený vegetační kryt by ani v nepří-

wa:3J1\! Diluíkr~

stal sa rozumne využívať prírodný potenciál ako zdroj ekonomiky obyvaterov vidieka. Tento desaťroči a trvajúci proces viedol pOSIUp­ ne aj k vzájomnému odcudzeniu sa obyvatelov, k naru šeniu "komúny", k postupnému úpadku spolupráce medzi obyvatermi obce. Bol zlikvi­ dova ný pocit spoluzodpovednosti obyvaterov za rozvoj svojej obce. Jednou z najhlavnejších príčin týchto deformá­ cií vidieka bolo zrušenie súkromného vlastnic­ tva pOdy, lesov, nehnutefností a nerastného bo­ hatstva, ako aj vlaslníctva obecného. Ak by sme nevenovali pozornosť riešeniu problémov úze­ mia vidieka, prišlo by vefmi rýchlo k strate vnú­ tornej dynamiky rozvoj a regiónu, k rozvráteniu ekologickej stability územia a tým k ohrozeni u trvalo udržatefného života, a to nielen na vidie­ ku, ale v rámci celého priestoru. Nevyhnutnou podmienkou pre rozvoj vidieckeho osídlenia je decentralizácia moci, decentralizácia správy ve­ cí verejných. Pod decenlralizáciou rozumiem komplexnú zmenu systému, ktorý pozostáva z: - presunu kompetencií bližšie k obyvaterom t. j. na miestnu a regionálnu úroveň - vytvorenia nových finančných vzťahov medzi obcami, regiónmi a štátom - nového územného a správneho členenia štátu V demokratickom štáte existuje základná dile­ ma obcí: centrálna vláda sa snaží zabezpečiť si čo najvačší podiel na tých daňových zdroj och, ktoré pochádzajú z oblastí s najvyšším hospo­ dárskym rozvojom. Na druhej strane musia ob­ ce, vzhfadom na svoju nesolventnosť, obmedzo­ vať plnenia svojich úloh v6či obyvateTom. Z tohoto d6vodu sa nedarí obciam, na rozdiel od iných subjektov verejnej správy, plniť si po­ slanie podra vlastných predstáv. O situácii, napr. na Slovensku, svedčia nasle­ dovné grafy vývoja participácie obcí na podie­ lových daniach: Grafy jasne preukazujú tendenciu cenlrálnej vlády prisvojovať si stále viac "islých zdroj ov", pričom narastajúci podiel si zabezpečuje schvá­ lením ročného rozpočtu v NR SR. Nielenže tým neustále znižuje možnost plnenia volebných programov na lokálnej úrovni, ale zároveň: - núti obce k "nehospodárnemu" narábaniu . s vlastným majetkom - núti obce k neefektívnemu investovaniu po­ mocou úverov kbmerčných bánk. Tento proces oslabuje obce a jej predstaviterov nielen ekonomicky, ale aj politicky. Občanmi volení predstavitelia samosprávy nemajú mož­ nosť realizovať svoje programy, čím si centrálna vláda stále viac upevňuje svoju nezastupitefnost a brzdí proces decentralizácie. Ten!o jav nie je výnimočným na Slovensku, pretože ve všeobec­ nosti platí, že žiadna centrálna moc 5a dobro­ vorne nevzdá svojich výhod. Systém územno správneho členenia je výrazne determinovaný charakterom národohospodár-

OCHRANA PŘíRODY

29

nesestával z neměnných, stabilních, vnitřně uspořádáných Byl by spíše pohyblivou mozaikou nejrůznějších sukcesních stadií, kaleidoskopickým obrazcem, který by se neustále proměňoval. "Přirozenou" přírodu (divočinu, chcete-li) ovládají pravděpodobnost a chaos. Populace rost­ lin a živočichů rostou, prosperují a hroutí se, stěhují se z místa na místo, kolo­ nizují nové a opouštějí staré lokality. U nás relativně hojný hnědásek j itrocelový byl v osmdesátých letech označen za nejohroženějšího motýla britských ostrovů. Jeho tamním biotopem j sou list­ naté lesy s podobným složením vegetace, jaké najdeme v dubohabrových há­ jích českých a moravských rovin a pahorkatin. Populace anglických hnědásků zanikaly, přestože ještě na počátku století šlo o hojný druh a přestože speciálně pro něj bylo vyhlášeno několik rezervací. Až výzkumy M. S. Warrena objasni­ ly příčiny smutného vývoje: živnou rostlinou larev hnědáska jsou lesní druhy černýšů, které rostou pouze na čerstvě vymýcených světlinách. Pokud je světli­ na hnědáskem kolonizována, lokální populace prosperuje pouze do zapojení porostu, tj. 5 - 7 let. Během té doby musí emigrující samice najít další vhodnou světlinu . Situaci ztěžuje hnědáskův extrémně usedlý životní styl: doletět na vhodnou mýtinu mu znemožní bariéra vysokého lesa široká pouhých 150 met­ rů. Dynamika emigrace, imigrace, kolonizace a extinkce rozhoduje o přežívání celých metapopulací. Poznatky ze studia hnědásků umožnily britským ochranářům vypracovat a rea­ lizovat program jejich ochrany a hledat příčiny ústupu jiných lesních motýlů. Obdobnou populační dynamiku zjistili v krátké době pro bě l áska hrachorové­ ho, pestrobarvce petrklíčového a perleťovce dvanácti tečného, fialkového, pro­ středního a stříbropáska (Boloria selene, B. euphrosyne, Argynnis adippe, A. paphia). Všechny zmíněné druhy na britských ostrovech ustupují, přičemž ústup začal v době, kdy se začalo upouštět od tradičního podrostního (pařezi­ nového) hospodaření v lesích. Z České republiky dosud nebyla publikována jediná práce o populační dyna­ mice ohrožených lesních motýlů. To komplikuje interpretaci britských výsled­ ků, některé indicie ale napovídají, že ohrožení alespoň některých druhů by mohlo mít shodné příčiny. Například analýza leteckých fotografií lesů CHKO Litovelské Pomoraví a archivních záznamů o tamních hospodářských prakti­ kách vypovídají o rozšířeném podrostním hospodaření v oblasti i o existenci mnohem "jemnozrnnější" mozaiky biotopů než s jakou se shiedáváme dnes. Z průzkumu denních motýlů CHKO vyplynulo, že na raná sukcesní stadia jsou vázáni jasoň dymnivkový, perleťovec kopřivový a maceškový, okáč jílkový a strdivkový, pestrobarvec petrklíčový a několik druhů ostruháčků. Excerpce literárních pramenů a studium starších sbírek umožnily přibližně datovat vyhy­ nutí některých "pasekových" druhů, na základě analogií s britskými motýly lze alespoň spekulativně odhadnout příčiny vymizení. Dnes nejčastějším hospodářským tvarem listnatého lesa nížin je v Británii i u nás vysokokmenný porost, střídající sť< s rozsáhlými pasekami. Vysoký les a paseky jsou poměrně "hrubozrnnou" mozaikou ve srovnání se stavem při historicky rozšířenějším podrostním hospodaření, kdy byla v krátkých interva­ lech (10 - 15 let) těžena výmladková tyčovina, přičemž takzvané výstavky by­ ly v lese ponechávány ve fixním počtu na hektar. Mozaika otevřených (vytěže­ ných) a zastíněných plošek bývala velmi jemná, což i málo vagilním motýlům umožňovalo snadné nalezení nových biotopů. Přitom - a to je pro naši úvahu důležité - byly obmýtní doby výstavků delší než současný mýtní věk vysoko­ kmenného dubového lesa. V lesích se na relativně malé ploše našla celá škála nik pro nejrůznější živočišné druhy, a to i v rámci plošně omezených lesních tomnosti

člověka

"klimaxů" .

30

OCHRANA PŘíRODY

skej a regionálnej politiky . Súčasná regionálna

politika vyspelých krajín vychádza z hodnote­

nia priestoru ako aktívneho elementu ekono­

mického rastu.

Táto téza sa premieta do reálnej politiky vy tvá­

raním legislatívnych, organizačných a ekono­

mických predpokladov pre aktiváciu vnútor­

ných regionálnych a lokálnych zdrojov prost­

redníctvom regionálnych a lokálnych subjektov

regionálnej politiky. V tejto súvislosti sa začí­

najú posilňovat decentralizačné opatrenia prak­

ticky vo všetkých demokratických štátoch, pri­

čom všeobecne platí, že:

- ras tú právomoci regionálnych a lokálnych

vlád v oblasti hospodárskej a sociálnej politi­ ky a tieto sú sprevádzané zmenou systému rozpočtovej poli tiky, ktorá sleduje vytváranie vlastných zdrojov na všetkých úrovniach - decentralizácia je sprevádzaná horizontálnoil aj vertikálnou integráciou riadenia. Ďalším výrazným prvkom tohoto procesu je in­ tenzívna demokratizácia, teda vytváranie takých mechanizmov, ktoré predpokladajú a umožňujú vysokú mieru participácie obyvateTov na riešení verejných záležitostí. Rast auton6mie lokálnych a regionálnych vlád prispieva k operatívnejšiemu riešeniu lokálnych a regionálnych potrieb, k snahe o mobilizáciu materiálnych a finančných zdroj ov a k ich hos­ podárnemu využívaniu. Prejavom demokratizácie riadenia je kvalita a systematický rozvoj územnej samosprávy. Každá samosprávna územná jednotka je charak­ teristická zreteTným geografickým vymedze­ ním, spoločenstvom ludí v nej žijúcich, právnou subjektivitou, právomocami, primeranou auto­ n6mnosťou. Najvážnejším problémom nového územno správneho členenia zostáva vytvorenie optimálnej siete území prvého stupňa štátnej správy a regionáln!l úroveň, na ktorej by sa mal územne stotožňovať výko n regio nálnej samos­ právy a II. stupňa štátnej správy. Pri dnešnej ekonomickej situácii vyvstáva pro­ blém spočívajúci v tom, že rozdelenie krajiny na malý počet regiónov móže byť z hTadiska perspektívy nepostačujúce, pretože vznikne po­ larizácia záujmov, smerovanie fina n čných pro­ striedkov do centra regiónu a nižší záujem a ostatné územie, čo povedie k stagnácii a zao­ stávaniu mikroregi6nov mimo atrakčnéh o okru­ hu centra. Preto je aj velmi významná koordiná­ cia regionálneho stupňa štátnej správy a samo­ správy, inak tieto dieferencie vzniknú resp. se prehfbia. Súčasne je potrebné vnímať, že územ ná pósob­ nosť regi6nu podmieňuje aj obsah kompetencií tak štátnej správy, ako aj samosprávy. tím menší je počet regiónov, tým výraznejšie budú prevládať či n nosti len koncepčného a koordi­ načného charakteru a tým víac budú ustupovat funkcie v operatívnych čin n ostiach . Ak bude

celků. Pařeziny

s výstavky umožňovaly dynamickou koexistenci ekologických skupin hmyzu s protichůdnými nároky: heliofilní, často původem lesostepní denní motýli nacházeli vhodná stanoviště hned vedle xylofágů vázaných na velmi staré až umírající dřeviny. Co z toho plyne pro ochranářskou praxi? Většina maloplošných chráněných území svou rozlohou nezajišťuje, že se při ponechání samovolnému vývoji sta­ nou dynamickou mozaikou nejrůznějších typů prostředí. Výjimkou by mohly být některé rezervace s rozlohou řádově o stovkách hektarů (Žebračka u Přero­ va, Křivé jezero pod Pálavou), kde dlouhodobá /10 actio/1 strategy může do dy­ namické rovnováhy různých sukcesních stadií vyústit. V ostatních maloploš­ ných chráněných územích by se plány managementu měly soustředit na nejza­ jímavější druhy, které v rezervaci žijí (vytvářením disturbovaných plošek, jde­ li o ochranu motýlů, ponecháním zapojeného lesa, je-li motýlí fauna chudá). Ve velkoplošných chráněných krajinných oblastech (Poodří, Litovelské Pomo­ raví) a v oblastech, kde území zvlášť chráněná tvoří jen fragmenty v rámci roz­ sáhlejších lesních komplexů (oblast soutoku Moravy a Dyje, širší okolí Ledni­ ce, niva Moravy pod Olomoucí), je situace jiná. Pralesovité porosty by měly být ponechány svému .vývoji (rozhodně nevoláme po umělých disturbancích v Lanžhotském pralese!), v ostatních porostech by orgány ochrany přírody mě­ ly prostřednictvím účasti na tvorbě lesních hospodářských plánů orientovat uživatele lesa směrem ke tvorbě biotopové mozaiky. Pokud se nepodaří prosa­ dit přímo podrostní hospodaření, může být v porostech alespoň ponecháváno maximum výstavků s prodlouženým obmýtím, vybraným j edincům dřevin by mělo být umožněno zestárnout, za úvahu stojí zmenšit plochy jednotlivých po­ rostních celků. Tam, kde se silné populace ohrožených motýlů vyskytují na ne­ zapojených pasekách, lze zvážit umělé blokování sukcese. Naopak tam, kde je zjištěna významnější koncentrace xylofágních brouků, je nutno prosadit pro­ dloužení mýtní doby. Jakákoli opatření musejí vždy vycházet ze znalostí cílového druhu i konkrétní situace. Orgány ochrany přírody by měly navázat co nejužší spolupráci s ento­ mology, včetně amatérů, kteří jsou často nabiti vědomostmi o fauně svého re­ gionu. Je nejvyšší čas, aby se nejohroženější druhy staly cílem exaktních eko­ logických studií.

štát členený na malý počet veTkých celkov, bu­

de snaha centrálnej vlády, aby sa naplnili sTuby

občanom o priblížení výkonu štátnej správy,

vkladať do systému cudzie prvky (miestne

správne jednotky. expozitúry úradov), ktoré bu­

dú mať negatívny dopad na kvalitu, objektivitu

a racionalitu výkonu štátnej správy, s dopadom

na samosprávu.

Nevyhnutnou súčasťou a podmienkou dosiahnu­

tia ciera, t.j. zvýšenia životnej úrovne obyvate­

Tov krajiny, t.j. vidieka, sú zmeny vo finančnýh

vzťahoch medzi obcami, regi6nmi a štátom,

medzi ktoré patrí:

- zmeny výšky podielu na štátom vybera!Jých

daniach t.j. zvýšenie podielu na dani z príjmu právnických osob a na cestnej dani (na Slo­ vensku aj na dani z príjmu fyzických osob) - možnosť diferenciácie dane z polohy regi6nu (obce) smerom nahor - vytvorenie nového systému kritérií slúžiacich na vyrovnávanie rozdielnej ekonomickej sily obcí a regi6nov - zmena dotačného systému, zameraného na pri­ ority rozvoj\! regi6nu, čo si vyžaduje pomerne jasnú regionálnu politiku - vytvorenie možností zvláštnych daní pre špe­ cifické územia, napríklad chránené krajinné oblasti a národné parky. Významným prvkom ovplyvňujúcim trvalo udr­ žatefný rozvoj územia je aj participácia micst­ nych rozpočtov na rozpočte štátu, t.j. celkový podiel obcí na príjmoch štátu. Každý štát si vy­ tvára vzhTadom k svojim podmienkalTl a politic­ kej voli iný pomer daní a dotácií vnútri tohto celkového podielu. Následovné porovnanie je percentuálnym pomerom a nevyjadruje absolút­ ny podjel. Rozvoj trvalo udržateTného života vidieka a tr­ valo udržaterného životného prostredia je velmi úzko spatý s decentralizáciou sp'rávy vecí verej­ ných. Je to proces stále trvajúci, proces trvalo udržateTného sociálno ekonomického vývoja pre udržanie komúny, pri ich aktívnej účasti a kapitálizácii zdrojov. Je to proces ekonomic­ kého rozvoj a komúny, ktorá može mobilizovat vlastné zdroje, bohatstvo, zamestnanie. Vytvorenie podmienok pre tento proces je zá­ kladnou úlohou parlamentu a centrálnej vlády, ktorých základným poslaním má byť riešenie problémov rudí. Na druhej strane aj samospráv­ ne inštitúcie musia vedieť fundovane využívat potenciál nimi spravovaného územia.

Viktor Nižňanský

Dva jedi1lci

tf!saříka

obrovského. Foto Petr

Macháček

~'U5rr'\! DIl1lfI
OCHRANA PŘíRODY

31

Krajina srdce: Tišnovsko Jan Lacina

jižních pelyňků a ožanky na vápencových bra­ Tišnovsko je sice moje kraj ina rodná, ale kraj i­ dlech Pálavy. A mezi tím nádhera sadů, vinic nou srdce se mi nestalo hned! Musel jsem je a vinných sklepů, kde se tak dobře rozjímalo napřed op ustit a protoulat se zpátky jinými a zpívalo s bohéms kými přáte li. Připadalo mi krajinami, které se mi zdály být milejšími i jit­ nemožné, že bych jediný máj nepoklekl řivějš ími, malebnějšími i velkolepějšími, při­ k rozkvetlým katránovým keřům na Dunajo­ tažlivějšími i útulnějšími. Bylo mnoho krajin, vických kopcích, že bych jediný říjen nevzhlí­ ve kterých jsem se cítil doma a po kterých se žel ze strachotínských vinic na klíny protahují­ mi stýskalo více než po krajině rodné. cích divokých husí. Vždy ť i z této krásně ne­ Mnoho let byla krajinou mého srdce Vysočina. klidné krajiny přišli začátkem století do Tišno­ Nikoliv její tišnovské předhůří, ale vrcholová va moji předkové! Kdykoliv jsem zahlédl dů­ část Žďárských vrchů kolem Sněžného, odkud věrně známou siluetu Pálavy - a ta je vidět pochází po meči náš rod. Právě tam jsem se hodně zdaleka! - rozechvělo se mi srdce ra­ stal venkovanem, ve kterém pocit bezpečí dostnou předtuchou a blažeností. a pohody dodnes vzbuzuje vůně sena, pach ho­ Přímo posedlý jsem byl Zaježovou - lazy roz­ vězího hnoje či pryskyřice ze smrkového chvojí, pokládaného za třeskutých zim místo troušenými v nádheře květnatých luk a prouž­ rohožky na práh chalupy. Právě mezi zdejšími cích polí v kopcích na jih od Zvolena. Na te­ lesy, lesíky, květnatými loukami, bramborový­ menech hor se v časném podzimu medově bar­ mi a lněnými poli, kamenicemi a studánkami vily dubové a bukové lesy, pod střechami cha­ jsem našel měřítko pro všechny ostatní kraji­ lup visí valy věnce nazlátlých cibulí a červené ny, cit pro takové rozměry a rysy , které se girlandy paprik. Právě tady jsem se na svých sdružují v útulnost. V dobách všemocného dět­ pracovních toul kách nejvíce sblížil s vesn iča­ ství, kdy si bylo možno objednávat i sny, jsem ny. Dokonce tak úzce, že jsem se často musel si zde nechával zdát o Ti šnově. Vůbec ne pro­ obloukem vyhýbat lazům, abych alespoň ně­ to, že se mi po rodném městě stýskalo, ale prá­ kdy unikl přátelsky vnucovaným pohárkům vě naopak: abych se mohl radovat, že se ne­ slivovice a rožovky. Tady jsem občas držel probouzím doma, ale pod babiččinými pruho­ • kleče pluh u a kosu, zkoušel svírat i op ratě koň­ vanými cíchami ve Sněžném. ského spřežení a tak v sobě rozezvučel tou hy dávno uplynulého dětství. Léta mě opájela jižní Morava - pach bahna a kopřiv u dosud nezkrocené Dyje dole a vůně Ze vzdálenějších kraji n, do kterých jsem se

32

KRAJINA SRDCE

vracel, mě nejvíce zasáhla Biebrza. Nikde jin­ de jsem v takové míře nepropadl vášnivé touze po divoké přírodě, jako právě v těchto baži­ nách na severovýchodu Polska. Na jaře tou ­ žebné troubení jeřábů, na podzim podivně chmurná a divoká losí říje mne fascinovaly na­ tolik, že mi bylo jedno, zda zapadnu v hlubo­ kých rašeli ništích, zda se mi v nepřehledné kraji ně podaří vrátit do dřevěné hájenky, v je­ jíž blízkosti slídili vlci. A neměl bych zapomenout na tajemné šero bu­ kového Vihorlatu, na Máchovskou krajinu ko­ lem Bezdězu, na Krušné hory s aromatickým koprníkem, na klasickou českou krajinu Ho ­ ražďovicka s rybníky a oblými žulovými bal­ vany ... Ale třeba taky na hory kolem města Los Palacios na Kubě s palmovými háji a sady voňavých guajávových jablíček kolem dřevě­ ných chýší... Všechny kraj iny, ve kterých jsem Obdobně jako byl klášter v Předklášteří 1Iazvá1l Porta Coeli tj. Brána nebes, lze Tiš1lo v ležící v závětří Květnic e oZl/ačitjako bránu do maleb­ né krajiny Svratecké homatillY. Na fotografii Fra1ltiška Wagnera (z archivu Podhoráckého muzea v Předklášteřl) z přelom u 30. a 40. let je jasně patrná urba1listická k01lcepce Tišnovaja­ ko zahradm710 města. Jeho ráz byl do Zl/ačllé míry změněn v 60. a 70. letech výstavbou pane­ lových sídlišť. Okolní kraji1la se však díky čle­ nitému reliéfu naštěstípň1iš 1Iezmě1lila.

díky svému tuláckému zaměstnání alespoň měsíce žil, se staly dočasnými krajinami mého srdce. Ovšem jen tehdy, pokud se mi v nich podařilo souznít nejen s přírodou, ale i s lidmi. Neboť nezbytným předpokladem opojného po­ citu krajiny srdce je vědomí, že jsem se stal součástí krajiny. Jsou-Ii krajině násilně změněny její typické rozměry a rysy, vymřou-Ii v ní lidé, které jsem měl rád, přestává být krajinou srdce. Je to ob­ dobný pocit jako zhrzená láska k ženě. A já se už nemohu s někdejší ro~echvěností vracet na jižní Moravu, jejíž nejpřitažlivější část byla pohřbena vodami novomlýnských nádrží. Ne­ dovedu se už na každém kroku radovat v kraji­ ně kolem Sněžného, kde moji nejbližší už dáv­ no tlejí na evangelickém hřbitově nad vesnicí a kde se vlhké parnassiové louky po meliora­ cích změnily v suchopár. Na mnoho let jsem uvízl v Brně a přiznávám, že i tohle město se stalo záležitostí srdeční. Zvláště Kamenná kolonie na Červeném kopci, kde jsem se mohl cítit napůl venkovanem, na­ půl člověkem městským. ale při pohledu z vr­ cholu Červeného kopce mne stále naléhavěji vábil na nejzazším obzoru Sýkoř - střecha Tiš" novska. Pode mnou proudila od Tišnova Svrat­ ka a já si stále zřetelněji uvědomoval, že žiji na opačném břehu než je můj rodný dům. Stesk po rodné krajině, která ležela doslova "na do­ sah", se stal nesnesitelným. Tehdy jsem po­ chopil, že je ideální, když se v krajině srdce ztotožní krajina domova s krajinou rodnou. Že trvalou krajinou srdce nemůže být ta, která mě uvádí do stavu blaženosti při nahodilých setká­ ních, byť se mi nad jejím půvabem tetelilo srd­ ce sebevíc. V krajině srdce musím žít a cítít se být za ni spoluzodpovědný. Po třiceti letech zmítání jinudy jsem se rozhodl pro návrat. A bylo kam se vracet! Už královna Konstancie, vdova po Přemyslu Otakaru 1., projevila vytříbený vkus, když se rozhodla založit ženský cisterciácký klášter Porta Coeli právě u Tišnova. Řečeno května­ tou mluvou nadšených vlasti vědců ze začátku našeho století, dala jej postavit tam, "kde Svratka ladná z jedné strany prudkou pije Loučku a z druhé v náruč svoji vine horský potok zlatonosný Besének ... " Pod "věkopa­ mátnou horou Květnicí, pokrytou vábnými ko­ berci lučin, jichž barvy aksamitově zelené pestrými květy bylinek protkané, zrak nádhe­ rou uchvacují." My Tišnováci jsme odjakživa lokálními patrioty a na svoje kopce a vody ne­ dáme dopustit. Však také na naší starobylé radnici si každý může přečíst, že je "Květnice hora, Besének voda dražší než celá Morava." Krajina srdce má svou hmatatelnou historii. Fascinuje mě, že si mohu v Bráně nebes sáh­ nout na raně gotické rostlinné ornamenty v na­ červenaJém permském pískovci, lámaném kde­ si u Drásova. Traduje se, že právě odtud, z drá­ sovských a všechovických vinic, dala královna Konstancie dovézt víno na slavnou korunovaci svého syna Václava 1. Vzrušuje mě, že i na na­ ší zahrádce, mezi rebarborou a rybízem, je možno dodnes vyrýt šedivé střípky z popelni­ cových pohřebišť dávné kultury lužické. Blaží mě, že stejně jako kdysi můj pradědeček Janík, první Tišnovák našeho rodu, mohu i já dnes usednout do téže milé hospůdky Humpolky na jedno dvě točené a kus řeči se sousedy.

wa~rr
tárou života lIa dlalli TišlIovskaje Svratka, slavl/á pstruží a lipallí řeka. Jejím hlubokýmlldolí11l putovávali kočoVllí lidé spisovatele Josefa Uhra, zdejšt1w rodáka z Borače-Podolí, který o své kra­ jil/ě mi11l0 ji/lé /lapsal: "Několika pohledy zamiloval jsem se do tohoto koutku země a i/lIleajsem se tam uvelebil. A tu opět pod širÝ11l /lebem počal jsem se probírati ve svých lIadějích o příštím ži­ votě... " Má Svratka I/aději, že Zllsta/le stejně krámou peřejl/atou řekou i po uvede/lí vírského vo­ dovodu do provozu? Foto: Josef Ptáček

VýraZ/lou a lIeodmyslitell/ou krajillotvortloU složkou TišlIovska jsou staré vysokokmell1zé sady, které zde obklopují každou vesnici. Sady jablollí, hrušllí, třešní a švestek jsou pll/é ptačt1w zpěvu a IUČllích květill v podrostu. Jejich estetickou a ekologickou fUl/kci Ilemohou v žádllém případě suplovat poměštěllé zahrádky s lIízkokme/lY. Je potěšitelllé, že se pod starými lIachýlellými štěpy začí/lají objevovat výsadby lIové. Foto: Josef Ptáček

KRAJINA SRDCE

33

Krajina srdce má takové tvary a rozměry, které mi vyhovují. Nedoved l bych trvale žít ve stís­ něnosti hlubokého údolí, ani v šíravě roviny. Potřebuji být obklopen kopci a žít v mediu po­ větří. Volný a přitom bezpečný se cítím být především v trati zvané Satany nad Tišnovem. Právě to je ten můj živný prostor příhodně ohraničený, nikoliv uzavřený! - modravými horizonty Květnice, Klucaniny, Svobodnice, Paní hory, Jahodné, nad které se na obzoru vy­ píná Sýkoř. Právě tady jsem kdysi u silnice k Železnému poslouchával hučení telegrafních drátů a pochopil je jako naléhavou výzvu k tu­ láctví. Právě tady jsem se v rozblácených jar­ ních polích nechal navždy uchvátit bezbřehým letem čejek. Odtud mě to táhne za vonnou květinou Lunarií do rulových skal Sýkoře, do třešňových sadů Stanovisek, na koniklecové pahorky u Čebína, k divočící řece Svratce pod Sokolí skálou u Prudké ... Všemi směry se dá na Tišnovsku jít a být blažený. S krajinou srdce je třeba žít v důvěrném soula­ du. Nezačíná až od prahu domu, od zahradní branky, ale už moje postel je její součástí. Stá­ vá se mi, že si zrána vyjdu na práh, zjistit stav oblohy a rorýsů, a vzápětí cítím, že nejsem do­ ma v kuchyni, ale že mám papuče promáčené rosou, protože jsem se zcela bezděky octl v mateřídoušce nad městem. Krajina srdce vta­ huje. Především v ní, na Tišnovsku, mívám úlevný pocit, že se mi podařilo napojit krevní oběh na zdejší potoky a říčky , na vodivá pleti­ va stromů a květin, do proudění větrů a vánků. Na svou krajinu srdce musíme být hrdí a ona se nesmí stydět za nás. Je mou ctižádostí být své krajině užitečný, spolurozhodovat o její tvářnosti. Uspokojuje mě, že také mým přiči­ něním se již v jizvách kůrovcových holin zele­ nají místo smrku mladé listnáče. Že v sýkoř­ ských lesích zůstanou zachovány alespoň zbyt­ ky nádherných bučin s javory, že se obnoví mokřad pro ptáky mého srdce - čejky. V krajině srdce se nezmítám, ale kotvím. Se­ dím pod naší hrušní, pod slavnou hrušní pas­ tornicí, až v Brně i Praze známou jako zdroj lahodného destilátu. Z okraje nedaleké Kluca­ niny se ozývá černý datel a jeho vábení se pro­ líná se znělým zpěvem zahradního rehka. Ku­ linářské vůně petrželky, libečku ajedlého kou­ ře, který se v sousedově udírně protáhl kolem bůčku, se mísí s pryskyřicí borovic. Zvedá se vítr, ale tlumený větvemi ovocných š těpů a houštinou černého bezu, neznekl idňuje, ale konejší. Cítím, jak se rozprostírám svou kraji­ nou a přesto nemohu zapřít, že se mi občas ne­ zasteskne po těch minulých, že bych nezatou­ žil po těch budoucích. Je mnoho krajin srdce na naší planetě a pokud se vyznávám z lásky k Tišnovsku jako krajině srdce jediné, tak také proto, že my tišnovští rodáci dobře víme, že Tišnovsko nikde nezačíná a nikde nekončí.

34

UMĚNí A PŘíRODA

Několik důležitých

poznámek oJ. S.

Na tomto m í s tě měl být původ ně rozhovor s Ja­ nem Steklíkem. Marn ě jsem doufala, že i v tom­ to případě budou platit daná pravidla - položím otázku, dostanu odpověď. Z omylu jsem byla vyvedena ve chvíli, kdy jsem se snažila nafor­ mulovat první dotaz: .. Už deset let kreslíš pro Veroniku obrázky na téma ochrana přírody ({ životního prostředí. PNroda byla ({ zůstane in­ spirátorkou pro všechny druhy umění. Čím je lIavíc pro tebe?" Steklík na mě kouknul zpoza brýlí a řekl: "No čím. Mámji rád."

A začal vyprávět o své zahradě v Ústí nad Orli­

cí. Zahrada není obyčejná jako každá jiná. Jan

Steklík vysazuje stromy a rostliny podle názvů,

a proto je to zahrada lingvistická.

Pro kočky Pascala, Honzu a Donaldu zasadil kozlík lékařský, neboť, jak pravil, kočky jeho Jan Steklík také zastává již několik desítek let vůni milují. Rakytník řešetlákový nesl k sadbě důležitou funkci (snad jedinou ve svém životě). už vloni, vyčuhoval mu z batohu jenom prou­ Působí spolu s Karlem Neprašem jako ředitel tek. Lístky polníčku kozlíčku jsou dobré na sa­ Kří žovn ické školy čistého humoru bez vtipu. lát, klanopraška č í nská má pčt vů n í ajejí bobule Funkce ředitelů jsou jediné, které nelze nahradit osvěžují a posilují. Mezi bylinami kralují libe­ nikým jiným. Ředitelé zůstávají nezastupitelně ček a kerblík. Taky kvůli polévkám. na svých místech, problémy jsou se sekretářka­ Největším zahradnickým úspěchem Jana Steklí­ mi. Stěh ují se, vdávají a mají děti, takže pouze ka je naťový kedluben, který se vyznačuje tím, tato místa jsou obsazována stále novými tváře­ že zcela postrádá bulvu, zato má hojnou nať. mi. Jedna z nich zůstává pro Křížovnickou ško­ A potom černá ředkvička. A tajemství jejího pě­ lu (rozuměj - pro oba ředitele) nezapomenutel­ stování? Steklík se prostě necítil dostatečně od­ ná. Růžička vonící rumem, s copánky stažený­ povědný k tomu, aby při pletí rozhodoval, která mi beruškami či kopretinami, Nataša. Na její rostlina má jít ven a která zůstat. Nechal je na počest uspořádala Křížovnická škola i několik záhoně všechny. Zčernaly. výstav. Pod názvem "Sen o Natašce" byla jedna Tolik -o Steklíkově zahradě. Něco pro kočky, z nich instalována roku 1967 v Moravském mu­ něco pro sebe a hlavně dopřát sluchu malebnost zeu a zahajovali ji Jan Skácel, Oleg Sus a Adolf libozvučných jmen. Kroupa. Už tehdy se na její realizaci podílela i Veronica, ačkoli zdaleka ještě nebyla na světě. Hlavním organizátorem výstavy byl totiž Old­ řich Bárta, pozdější výtvarný redaktor Veroni­ ky. Kvůl i Natašce psali ředi telé i verše: Tam, kam chodí vítr spát, kam, Nataško, kam, tam se budem spolu smát, kde, Nataško, kde ... A jak už to bývá, vítr zavál i Natašku. Bůhví . kam. V poslední době došlo v Křížovnické škole k výrazné reorganizaci. Ředitelé zůstali ve svých fu nkcích i nadále, správa však byla rozší­ řena o novou funci. Změna byla nezbytná a vy­ plynula z potřeby obou ředitelů. Z výletu v li­ tomyšli c htěli poslat slečně Alence pohlednici, a k tomu potřebovali růžovou tužku, nebo ť text sestával ze samých růžových srdíček. Za tím

Kresba Jan Skácel

/

pták a křivka letu I'ekolt takjako most a jako lížas a smutní lidé po n ěm jdou utkvěla pevně nad

Po mostě ktelÝ nad bolestí j ak krásné paví oko tkví na druhou stranu přecházejí kde smutek smutné netrápí

ú čel em zapůj čenou svěřili právě ustavené správkyni růžové tužky, aby byla řed i telům tr­ vale k dispozici. Jan Steklí k se neustále pohybuje mezi Brne m a Ústím nad Orlicí. K vlastnímu uspokoj ení ne­ dávno zjistil, že se území, v n ěmž leží Ústí, na­ zývá Českomora vské mezi h oří a od té doby má pocit, že něu stál ý m přeso uv áním z Čech na Mo­ ravu (a naopak) musí prokazovat náklonnost oběma městům stejnou mírou. Ústí nad Orlicí je nejenom rodným místem Jan a Steklíka, ale má i několi k jiných zvl áštností a lákadel. Mezi ně p atří Hanušovické pivo a především "Lípové pivo paní Mali nové." Takové pivo jinde nenajdete. Musíte s ed ět na zahrádce u pan í Malino vé ve vů ni rozkvetlých lip a do piva vám bude padat lipový květ.

Věra

Pře le těl

A

malíř ktelý

tolik tuší mu kresba nedaH v podrobném tichu usiluje o přesnolt čó'm v bezčaN

proč se

A znovu přelétají ptáci jak ve snu lidé přes most jdou ktery tu zbyl j ak zbytek křídla a modry úžas nad vodolt

Fojtová

Návštěvy

v brněnských ateliérech - Jan Steklík Tomáš Mazáč Za Janem Steklíkem se nechodí. Jan Steklík se hledá. Může se nacházeti v Ze mském domě, ve Spalíčku, ve volných dnech také v romantické restauraci Na Piavě kousínek od řečiště Svratky v Jundrově. (Ú, dobo podivná a pokrytecká! Hospoda již pro tebe není zázemím, místem dis­ kusí, důležitých domluv anebo tvorby, leč dů­ vodem k uplivnutí si spořádaně vydělávajíciho občana!) Obklopen houfkem přátel Jan Steklík hovoří, mlčí, zasnívá se, horlí. A nejsou to hos­ podské řeči. Můžeš jej za jednoho dne potkat na různých místech několikrát, jindy jako by se po něm zem slehla. Jeho názory mají v sobě preci­ zovanost vzdělance, když vzpomíná, vzpomíná neslzavě, neusmoleně. Do Ústí nad Orlicí, dal­ šího místa, kde Jan Steklík může být, jsem za ním nikdy nejel. Čertví proč. Snad z nějakého divného ostychu a taky pro vzdálenost místa. Prý se v okolí města dochovaly ještě výletní hospůdky ukryté v lesích, považte. Na Jana Steklíka mám nejkrásnější vzpomínky z doby Lidové demokracie. Kulturní stranu jsem redigoval jako něco velice vážného a ze­ vrubného. (V tichém protestu proti kratičkému životu jedněch každých novin.) Právě Steklíko­ vy kresby jí dodávaly jemný vzryv odlehčení, byly jejím přemýšlivým a promyšleným úsmě­ vem. Do mé rubriky na Moravském náměstí přicházíval malíř neohlášen. "Prosil bych kres­ bu... A hlavně, aby to bylo brzy ... " "Udělám tiji hned," zněla nejedenkrát malířova odpověď. Odněkud z Jana Steklíka se vynořily nezbytné

~~~rr(] DllIDe~

nástroje a já jsem bleskově uvolnil zarovnaný stůl. Pak čekal, trochu rozpačitě, na křesle opo­ dál. Výsledek nikdy nebyl improvizaci; do nej­ menších detailů čistý, dodělaný, vždycky s no­ vým nápadem, neopotřebenou invencí. Jan Steklík jemných kreseb, řezavěji humorných i zasněných, mi zůstal nejbližší. Teď se mnou Jan Steklík spolupracuje jako au­ tor kreseb k článkům v příloze. Už jsem jej ale dlouho neviděl. Musím ho, pokud zrovna není v Ústí, vyhledat. Neboť za Janem Steklíkem se nechodí. Jan Steklík se hledá. Svůj ateliér vlast­ ně nosí s sebou. Se vším, co k němu patří. (Převzato z přílohy ,Yasopisu KAM. ročník ll. 1996. Č. 4)

JAN STEKL/K, narozen 5. 6.1938 v Vslí lIad Orlicí, žije v Bmě a v Vslí lIad Orlicí. Spoluza­ kladatel Křlžovllické školy čistého humoru bez vtipu. Od počátku šedesátých let se Zlíčastiíuje mnoha společných výstav doma i v zahraničí, vystavuje samostatllě a stojí u zrodu řady vý­ tvamých akcí a aktivit. Stekll1C1iv mllohostran­ ný výtvamý projev se upŮltllil v knižní ilustraci (kllihy Jana Skácela, Dušana Slosara atd.), v časopisech: Host do domu, Věda a život, ROK i v novinách: Lidová demokracie, Brněn­ ský večerník. Daa Jana StekUka jsou zastou­ pena ve sbírkách předních galerií u nás i ve světě. Roku 1991 mu bměllské nakŮldatelství Host vydalo cyklus kreseb Ňadrovky.

UMĚNí A PŘíRODA

35

Odpady - problém hrozba 21. století současnosti,

Věra

Fojtová

Obklopujeme se přes míru věcmi a děláme to rádi, neboť jsou tu proto, aby nám sloužily. Některé nám pomáhají (drobné elektrospo­ třebiče), jiné používáme pro zábavu (televi­

zory, magnetofony, rozhlasové přijímače).

Kde jsou časy našich babiček a prababiček,

kdy šetrnost a skromnost nebyla jen nutnou

záležitostí pro peněženky, ale plnila i jakési

druhotné poslání širšího významu - totiž

ohleduplnost k životnímu prostředí a k příro­

dě! I takové jednoduché věci jako děravé

hrnce nedosloužily hned v první fázi, ale da­

ly se zaletovat, aby se používaly dál.

O hrncích a podobných drobnostech řeč ne­

bude, takový problém by v dnešní době sku­

tečně néstál za pozornost. Technický rozvoj

nám na jedné straně život usnadňuje

a v mnohých případech i zpříjemňuje, ale ta­

ké přidělává starosti. Kam s nimi? Kam

s věcmi, které nám dosloužily nebo prostě je­

nom zastaraly a proto byly nahrazeny nový­

mi, modernějšími, výkonnějšími? Nelze je

prostě jenom vyhazovat na hromadu .

Hospodaření s odpady se stává jedním ze zá­

kladních problémů dneška. A je hrozbou pro

budoucnost.

Projekt "Kam s ním"

Jan Neruda skutečně předběhl dobu svým fe­

jetonem "Kam s ním" a jistě ho nenapadlo,

že za sto let bude tento problém tak aktuální.

Nikoli však se slamníkem.

Projekt "Kam s ním" je aktivita, kterou pro­

vozuje MESIT chráněná dílna, spol. s r.o. Je

dceřinou společností firem MESIT integro­

vaná střední škola a MESIT holding a.s.

a sídlí v Uherském Hradišti. Realizace pro­

jektu byla zahájena 1. září 1995. Přípravné

práce trvaly rok a byl proinvestován zhruba

milion korun na stavební úpravy objektů

v areálu učiliště. Prostory bývalé kuchyně

byly přeměněny na dílnu a příruční sklad,

bylo nakoupeno technologické zařízení. Pro­

jekt "Kam s ním" je víceúčelový. Na jedné

straně se zabývá likvidací odpadů, na straně

druhé zajišťuje práci a uplatnění absolventI1m

se změněnou pracovní schopností. V součas­

né době zaměstnává dílna 24 dělníků, z toho

14 absolventů školy a deset zaměstnaných

v dílně prostřednictvím Úřadu práce Uherské

Hradiště.

Nabízené služby

Chráněná dílna sbírá a demontuje veškeré

domácí elektrospotřebiče - převážně však te­

levizory. Dále odebírá k separaci vysavače ,

36

ODPADY

vařiče,

fény,

pečicí

trouby,

pračky

a další ku­

magne­

tofony a ostatní elektroniku. Soukromým

podnikatelům a tirmám zneškodňuje vyřaze­

né kalkulačky, osobní počítače, kopírovací

stroje, telefonní přístroje a ostatní slabo­

a silnoproudá zařízení. Služeb mohou využí­

vat nejen místní obyvatelé, ale také občané

okolních asi třiceti obcí.

chyňské spotřebiče, radiopřijímače ,

Hrozí nám zatelevizorování?

Ročně

se u nás prodá 350000 televizorů . Od

padesátých let, kdy se toto masové médium

stalo součástí téměř každé rodiny, však nee­

xistoval jakýkoli (o ekologickém ani nemlu­

vě) způsob likvidace. Je proto reálný předpo­

klad, že v každé rodině je alespoň jeden tele­

vizor, který dosloužil či byl překonán doko­

nalejším, je odstaven a uložen na místě, kde

nepřekáží. Zpracovatelská kapacita dílny je

za současných podmínek 60 přístrojů za den,

což představuje 15 tisíc kus ů za rok .

Doposud však v dílně demontovali pouze

700 televizorů. Přes tože byli ekologickým

projektem MESIT nadšeni všichni starostové

v místě a okolí, nebyl ohlas takový, jak by se

dalo očekávat. Občané pravděpodobně necítí

potřebu chovat se ekologicky.

Co je ekologická likvidace?

Nejškodlivější částí

televizoru je obrazovka,

která obsahuje luminofor, což je sloučenina

na bázi fosforu. Fosforů je v obrazovce pří­

tomno několik druhů , obzvlášť u barevných

přístrojů. Za ekologické zneškodnění televi­

zoru se pokládá i uložení celého přístroje na

technicky zabezpečenou skládku 5. skupiny,

které stojí 40 Kč.

Skutečně ekologické zneškodnění televizorů

je však s l ožitější a nákladnější. Nejvyšší po­

ložku představuje právě zneškodnění obrazo­

vek, které provádí firma RETON v Rožnově

pod Radhoštěm a podle provedené kalkulace

byla stanovena cena 220 až 250 Kč za prů­

měrný televizor. RETON provádí vymývání

obrazovek od luminoforu - teprve po tomto

zásahu je obrazovka připravena k likvidaci.

Další demontáž přístrojů se provádí v dílně

Mesit. Zadní kryt představuje plastový od­

pad, který odebírají zpracovatelské firmy

zdarma. Jedním z největších problémů je li­

kvidace dřevěné bedny. Její znehodnocení či

zhodnocení je problematické, ačkoli se zpo­

čátku zdálo nejjednodušší. O dřevěný odpad

nemají zájem ani stolaři, nesmí se běžně spá­

lit, neboť obsahuje nevhodná plnidla a lepid­

la, a tak v dílně přišli na jediné (?) možné vy­

užití. Budou z tohoto materiálu vyrábět

a prodávat budky a krmítka pro ptáky. Od­

řezky je možné spalovat pouze ve spalovně.

Vnitřek televizoru představují kabely, které

jsou drceny v drtičce a v další fázi je oddělo­

vána umělá hmota od mědi a hliníku. Vnitřní

deska obsahuje hodně cínu, ale jeho získává­

ní je energeticky náročné a pracné, neboť se

zatím používá metoda ručního odsávání. Tra­

fa a tlumivky obsahují měď, která se z nich

odděluje, ale určitý počet kusů se ponechává

k prodeji. "Na začátku jsme předpokládali,

že právě prodej elektrosoučástek bude pro

nás ekonomicky výnoSTlf Zájem mezi kutily

je však minimální, ,. říká zpracovatel projek­

tu PaedDr. Jaroslav Brabec. Ostatní drobné

součástky představují elektrošrot.

Význam celého projektu

Projekt

vytříděním

druhotných surovin z od­

ukládání odpadů obsahují­

cích nebezpečné a rizikové látky na skládky,

ale je významný nejen pro ekologii a životní

prostředí. Zajišťuje totiž zaměstnání lidem se

změněnou pracovní schopností, kteří by jinak

těžko hledali odpovídající práci.

Příjmy za demontáž a zisk z prodeje druhot­

ných surovin nepokrývají ani mzdové pro­

středky a základní režii. I při nutné dotaci bu­

de projekt neziskový. Na provoz dílny a na

dopravu poskytuje finanční příspěvek 300

000 Kč za rok referát životního prostředí

v rámci okresu.

Úspěšná realizace projektu by mohla být

vzorovým modelem pro činnosti v odpado­

vém hospodářství nejen v jihomoravském re­

gionu, ale i v dalších oblastech CR.

padů zabraňuje

Poznámka Tento projekt je skutečně ukázkovým příkla­ dem bolavých míst našeho odpadového hos­ podářství. Elektrotechnický a elektronický odpad z domácností zůstává oříškem k roz­ lousknutí nejen v našich zemích. Firmy sna­ žící se o využívání druhotných surovi n z těchto odpadů se i v zahraničí objevily po­ měrně nedávno. Jak naznačuje reportáž, daj í se problémy s těmito typy odpadů řešit rela­ tivně snadno, levně a přitom podle zákona. Ale jak dlouho? Naše země se za posledních pár let stala místem, kde vyrostlo obrovské množství skládek, někdy více, někdy méně zabezpečených. Ale i kdyby existovaly na­

K čemu slouží fenologická pozorování

prosto nezávadné skládky , trvale udržitelný koncept odpadového hos podářs tví musí hle­ dat cesty j inde. Výrobci se musejí orientovat na mi ni malizaci vzniku odpadů při samotné výrobě a na technologie, které umožní po skončení životnosti výrobku snadnou demo n­ táž a nové vy užití surovin. Filozofie je to hezká a srozumitelná, praxe p oc h opitel n ě složitější. Výrobci mohou být přin ucen i k těmto krokům legislativou nebo konkuren­ cí. Konkurencí ve smyslu ekonomických ná­ strojů vyjadřujících n apříklad sk utečné ná­ klady na zisk pri m árních surovin (daňový systém) nebo systémem poplatků vyjadfují­ cích ekonomické nároky na bezpečnou de ­ montáž výrobku. Kroky v tomto sm ěru mě l y být započaty schválením nového zákona o odpadech. Tyto kroky však při cházely po­ malu a nedů razně a nakonec byl zdlo u havě a nedobře připravený zákon dán za oběť před volebním tahanicím a tedy neschválen. V případě projektu " Kam s ním" to může mít podobné důsledky, jako v jiném případě neu­ stále oddalované uvolnění cen energie.

Martin Navrath

. o

Kreslil Jali Steklík

~'U~l1iJ DIl1lD®~

Fenologie je nauka o časovém prů běhu jednotli­ vých vývojových fází rostlinných organismů ve vztahu ke změnám p oč as í , ročních období a kli­ matu v daném územÍ. Tak praví slovník naučný. Z ní to jednoduše a zcela srozum i telně. Ne kaž­ dý si však dovede předst avit, co takové fenol o­ gické pozorování obnáší. Kromě toho, že je tře­ ba studovaný objekt (rostlinný organismus, spo­ lečenstvo, atd.) prav i delně, nej lépe v týden ních intervalech, sledovat po celou vegetač n í sezonu, je také dů ležité měři t průběh počasí po dobu po­ zorování (alespoň denn í teploty a srážky). Ne­ b0ť jsou to p rávě sluneční zářen í - světlo a teplo - a pří stupnost vody, jež rozhoduj í o změn ách vývojových fází (fenofází) rostlinných organis­ mů a společens tev (fenologická periodicita). Navíc by mělo feno logické pozorování být dlouhodobé, aby bylo také všestranně použitel­ né. Není se proto čem u divit, že seriózních vý­ sledků fe nologických pozorování je publiková­ no velice málo. Lidé spjatí s přírodou začal i dělat a využívat fe­ nologická pozorování již v dávné historii. Např. v Číně existoval fenologický kalendář již před 2 000 lety. Mnohé z tradiční moudrosti země­ dělců a lesníků dokumentuje jejich schopnost bystrého pozorování a hlubokého proniknutí do vztahů mezi průběhem meteorologickýchh jevů a vývojem vegetace. Fenologická (sezon ní) periodi cita rostlinných o rgan i s mů a sp olečen stev se zaznamenává na trvalých studijních plochách v pravidelných ča­ sových intervalech. Zachycuje se nástup, vrcho­ lení a u končení jednotl ivých fenofází. K tomu se používá různých grafických sym bolů (obr. I). U vegetativn ích o rgánů se zapisuje rašení a prodlužování pupenů, vývoj listů , dosažení pl­ ného olistění, schnutí a zbarvování listů a jejich opad. U generativních orgánů se sleduje vytvá­ řen í poupat, jejich rozvíj ení, kvetení a odkvétá­ ní, a konečně zrání, vypr ázd ňování či opad plo­ dů. Délka pozoro vání by m ěl a zachytit a l espoň jedno vegetační období. ' Fenologická analýza rostlinných spo l ečenstev může být kvalitativní, kdy se sleduje pouze prů­ běh feno fází, nebo kvantitati vní, která bere v úvahu i zastoupení jednotlivých dru hů ve spo­ lečen stvu . Jestliže odhadneme v celém spole­ čenstvu procento jedinců populace určitéh o dru­ hu nebo procento dru hů, které dosáhly stejné fe­ nofáze, můžeme ses tavit fenolog ické spektrum spo lečenstva a graficky jej v yjádř i t (obr. 2). Z grafického zobrazení lze odvodit, jak dlouho trvaly jednotli vé fenofáze u populace jednoho druhu (např . délka zrání p lodů), nebo můžeme odvod it závislost fenofází jednotli vých druhů ve společenstvu navzájem (komplementárnost fází, např. jarní aspekt v buči n ách) č i porovná­ vat prů běh fe no fází u růz nýc h spo l ečenstev a podobně. Jiné využití může mít studium průběhu fenofází u populace či organi smu jednoho druhu, který použij eme jako ekologický indikátor podmínek s tanovi ště. Takto použité rostli ny se nazývaj í fytometry. Fytometr indikuje reakci rostli ny na celý komplex faktorů prostředí. Pomocí zázna­ mů dat nástupů zj-kladních fenofází fy tometrů

na různ ých místech se může .vytypovat relativně nej vhodnější oblast nebo stanoviště pro pěsto­ vání určité plodi ny, což lze s výhodou využít v lesnické a zemědě l ské praxi. Dnes se čas to setkáváme s dalším způsobem využití fenologických pozorování při pylovém zpravodajstv í pro alergiky, kdy je předmětem zájmu pouze fe no fáze kvetení. Nejvho d nější j sou fenologická pozorování dlou­ hodobá či opakovaná, protože dostaneme dosta­ tečně reprezentativní výsledky. Závislost rostlin na p růběh u počasí v daném roce je natolik těs­ ná, že jednoletá měření se mohou značně od­ chylovat od průmě ru. Dlouhodobým fenologic­ kým pozorováním by bylo možno vyřešit řadu zásadn ích otázek týkajících se ekologie rostlin­ ných společenstev. Bylo by velice chvályhodné zjistit například délku vegetační doby typických rostlinných společenstev nebo alespoň jejich hlavních edifi kátorů pro jednotlivé vegetační stu pně. Bylo by velice zajímavé zjistit například délku vegeteční doby jednoho druhu v různých vegetačních stupních. Například smrk ztepilý (Picea abies) je díky lesnímu hospodářství roz­ š ířen v podstatě ve všech vegetačních stupních. Vegetační dobou se rozumí část roku, v níž kli­ matické poměry umožňují růst a vývoj rostlin. Ve středoevropských podmínkách se za vege­ tační dobu považuje období s průměrnými den­ ními tep lotami 10 nebo 5 stupňů Celsia a vyšší­ mi (malé a velké vegetační období). Se zvyšuj í­ c í se nad mořskou výškou se mění především kli matické poměry, a proto rozlišujeme vege­ tační stupně, které jsou potom kromě jiného de­ finovány délkou trvání vegetační doby (napří­ klad 1. vegetační stup eň - dubový - v pojetí les­ nickém je charakterizován vegetační dobou del­ ší než 165 dní a 9. vegetační stupeň - klečový ­ dobou kratší než 60 dní). Je tomu ale opravdu tak? Je délka vegetač n í doby pro různé druhy rostl in či typy rostlinných společenstev závislá na stejných průměrných denních teplotách? Od­ povídá skuteč n á vegetační doba společenstev klimaticky definované době? Jak se chovají rostliny z vyšších poloh při přenesení do nižších a naopak? Jsou potom konkurenčně zvýhodně­ ny oproti stanovištně původním druhům? Na všechny tyto otázky může douhodobé fenolo­ gické pozorování dát alespoň částečnou odpo­ věď. Př i dostatečně

dlouhé časové řadě pozorování fenoIogické periodicity na trvalé ploše bychom mohli přispět n apříklad i k otázce globál ního oteplování. Pro inspiraci bych chtěl uvést někte­ ré výsledky opakovaného fenologického pozo­ rování, které bylo provedeno v roce 1995 po 63 letech. V roce 1932 publikovali A. Zlatník a I. Zvorykin ve své práci Pokus o pnizku/Il perio­ dické proměny lesního a lučního stanoviště také výsledky studia fenologické periodicity spole­ če n stev dří nových bukových doubrava typic­ kých bukových doubrav na Hádecké plošině se­ verně od Brna. Podařilo se obnovit jejich vý­ zkumné plochy a zopakovat pozorování stejnou metodikou. Fenologické pozorování nebylo v roce 1932 konáno po celé vegetační období, ale jenom od 20. dubna do 21. červ na. Výsled­

ZPRÁVY Z OCHRANY PŘíRODY

37

o pastvě ovcí a koz na Mohelně

Stav ohrožení Jose/Cink Naše plameta je zamořená radioaktivním prachem a odpadem. I ptáci v hnízdech mají strach.

ky srovnání pozorování v tomto období z let 1932 a 1995 jsou velice zajímavé. Data nástupu jednotlivých fenofází byla v roce 1995 pozoro­ vána mnohem dříve než v roce 1932 (obr. 3) . Markantní je to především u fenofází prodlužo­ vání lupenů a jejich rašení, zvláště u keřů a stro­ mů rostouCÍch v pod úrovni (dřín, líska, hloh, brslen, ptačí zob, habr, javor polní), které jsou nuceny rašit v předstihu před hlavním stromo­ vým patrem vzhledem k časově omezenému přístupu světla . ProdlužovaCÍ růst pupenů nastal v průměru o 32 dní dříve, pupeny se zelenou špičkou se objevily v průměru o 41 dní dříve, rozpuknuté pupeny o 21 dní dříve a mladé listy v průměru o 20 dní dříve! Náskok nástupu feno­ fází se postupně snižoval, což svědčí o tom, že v roce 1995 skončilo období zimního odpočin­ ku mnohem dříve, ale průběh jara byl delší a pomalejší, zatímco v roce 1932 trvala zima mnohem déle, zato jaro pak nastoupilo velice prudce a rychle. Vzhledem k tomu, že se jedná o pozorování ve dvou izolovaných letech, nelze tyto výsledky nijak zobecňovat. Ale rozdíly v nástupu některých fenofází jsou natolik velké, že to na druhou stranu nutí k vážnému zamyšle­ ní nad dnes tolik diskutovanou otázkou globál­ ního oteplování. Co napsat závěrem? Snad to, že fenologická po­ zorování jsou sice náročná na čas a trpělivost pozorovatele, ale nejsou nijak náročná na pří­ strojové vybavení (stačí papír, lUžka a případně dalekohled) ani není potřeba vysokého přírodo­ vědného vzdělání. Přesto lze dospět k zajíma­ vým a cenným závěrům, zvláště při dlouhodo­ bějším nebo opakovaném pozorování, jak se mi snad podařilo ukázat v tomto příspěvku . Proto bych chtěl článek zakončit výzvou k široké obci občanů, kteří mají zájem o přírodu a nevědí jak začít s jejím nejbližším poznáním či průzku­ mem, aby si vybrali jakkýkoliv objekt (rostlin­ ný druh, keř, strom nebo celé společenstvo ­ podle svých botanických znalostí), třeba přímo před svým domem, a pokusili se pozorovat jeho fenologickou periodicitu. Jak jsem se již zmínil naa začátku, fenologických pozorování, zvláště těch dlouhodobých, je pramálo, a každé měření by mohlo být v této oblasti cenným přínosem. Kromě toho se podrobně seznámíte s přírodou ve svém okolí, což není níkdy na škodu!

Petr Maděra

38

Není tomu dávno, co jsem četl v dosti kompetent­ ním textu. že pastva ovcí na mohelenské stepi skončila počátkem padesátých let. Pokračuje tím řada nepřes ností. které o této ojed inělé přírod n í pa­ mátce občas čítám , a jimž se - jak se ještě ukáže ­ nevyhnuli ani něk teří vědečtí pracovníci. Troufám si k tomu napsat lecco autentického: moji rodiče, oba učitelé, se totiž těsně před 1. světovou válkou seznámili právě "na Mohelně" a mami nka učila první třídy v místnosti nad podl oubím místní rad­ nice, jaké tehdejší Rakousko-Uhersko typizovaně stavělo v obcích velikosti Mohelna. Tam se také ve svých asi 18 létech zřejmě nechtěně dozvěděla, že "Kohót je na dvorku ze slepicama proto, habe se s nima poj i má!... " Ona se totiž chudák v rámci ob­ čanské nauky pokoušela jaksi začít ..rodinným prá­ vem" a chtěla dětem "přes z v ířátka" vysvětlit ..ro­ dinou strukturu" a vést paralelu : tatínek - kohout atd. , jenže podcenila přirozené vědomosti venkov­ ských dětí. Te hdy byla na školách ještě "dvojitá frekvence" s polední přestávkou . A tak se bezděč­ ně i můj otec ocitl v konfrontaci s rustikální menta­ litou tehdejších dětí. Ty měly větši n ou jediné boty i jediné "slušné" oblečení do školy, takže poškoze­ ní obého znamenalo nepřijít do školy. V před­ prázdninové atmosféře červnového vedra v první hodině odpoledního vyučování se ozvalo pod otevřeným oknem s truhlíkem muškátů naléhavé .. Hočitelo!". Tatínek nic - ale když se ten signál opakoval, přec jenom vyhlédl z okna. Stál tam bos­ ky venkovský kluk "před školák" asi pětiletý - kal­ hoty ke kolenům na lichém šráku přes rameno, a s nezbytnou .. svíčkou" pod umouněným nosem. Co­ pak chceš, Pepíku? Pepík se sice poněkud zarazil, ale pak povídá - hočitelo, náš Franta nemůže přijít do škole. A pročpak, na to tatínek. Po krátkém za­ váhání následovala jednoznačně odpověď: Von se posról. Tyto předškolní i školní děti byly kromě obecního

Kreslil Jali Stekl/K

ZPRÁVY Z OCHRANY PŘíRODY

pastýře jedinými z posledních svědků pastvy u Mohelna. - Já osobně jsem se dostal na Mohelno s výletem třebíčských děti vedením mého otce a ne­ zapomenutelného třebíčského entomologa, gymna­ ziálního profesora Antonína Růžičky O prázdni­ nách r. 1933. Vzhled "stepi" mně utkvěl nezapo­ menutelně . Když zavřu oči, vidím před sebou žluť plató za kapličkou ..Antonínka" na zbytku pohan­ ské mohyly, nad nímž se tetel! letní vzduch. Tehdy už obecní pastýř v Mohelně nebyl, o soustavném spásání nebyla řeč, semtam si některý chalupník popásl kozu hned za humny. Po létech mně tuto at­ mosféru připomnělo několik fotografií, pořízených Prof. Ing. Dr. Josefem Pelíškem, brněnský m pedo­ logem. Dvě z nich jsem uveřejnil (Casopis Morav­ ského Musea 43: 125. 1958) v článku o raritních nálezech některých mikrolepidopter na Mohelně . Plošina nad známými roklemi byla skutečnou ste­ pí, která se mj. také rozprostírala daleko za tzv . "starou" silnicí směrem k ,,Jezeru". Převládaly trsy bělojedle. kručinky chlupaté a kavylů. Na ty se svérázně a historicky podepsalo tehdejší "polesí" z Náměště nad Oslavou tím, že je zalesnilo akátem a borovicí. Těžko odhadnout, jaké částky na jejich nevyhnutelné vykácení třeba vynaloži t dnes. Mohelno jsem po přestěhování do Brna navštěvo­ val sporadičtěji. Přišel rok 1939, přišli jsme mj. ta­ ké o jižní Moravu, a tak se Mohelno stalo na léta jakýmsi "eldorádem" botaniků a entomologů (do­ loženo monumentální sérií "MOHELNO" péčí teh­ dejšího Svazu pro ochranu přírody a domoviny na Moravě). Tak jsem se jako elév seznámil s osob­ nostmi jako byli prof. František Gregor (později ubitý v Mauthausenu), nezapomenutelný učitel František Lembera z nedalekých Senorad, zastřele­ ný v Kounicových kolej ích, řídící učitel a objevitel Mohelna Dvořák, profesoři Miller a Tomšík, které sem přivedl docent Kratochvíl. To první setkání s posledně jmenovaným rovněž utkvělo na léta v pa-

Wd~fI~ DllTIfi®~

měti. Koncem června 1939 jsem se kolem poledne

vracel ze stepi do Mohelna (trávili jsme prázdniny

u "Kch6dla Novotnýho, bet6n" v Kozí horce pod

Antoníčkem). Musel jsem chtě nechtě minout Kra­

tochvíla, který s lupou v ruce obracel kameny a

studoval mravence. Jájsem tušil, kdo je on, on zas,

kdo jsem já (shodou okol ností ovdovčla moje ma­

minka a zároveň pozdější paní Kratochvílová ­ rovněž Třebíčanka, než se podruhé provdala, takže

jsme o sobě věděli). Já byl naprosté vědecké em­

bryo, a tak jsem poněkud strnul, když se ke mně

nevyhnutelně Kratochvíl blížil. Byl jsem vybaven

dětskou síťkou na motýly, další znak mé "rozvojo­

vosti". Proto mě zarazil dotaz, co na stepi dě l ám.

Poukázal jsem na síťku a byl obratem dotázán, zda­

li k tomu mám povolení. Samozřejmě jsem to ne­

měl, ale naprosto bezelstně jsem odpověděl, že

kdyby mně ho pan docent laskavě ukázal, že bych

si ho taky opatřil. Pan docent tím byl naprosto vy­

veden z míry, neboť - pochopitelně - také on nic ta­

kového neměl. Ve svém temperamentu se jaksi

"neudržel" a vybuchl: "Clověče, vy jste nebezpeč­

nej člověk!". Takže již po třetí větě našeho prvého

rozhovoru jsem byl předurčen být mu nebezpeč­

ným - a zřejmě to tak dlouho pociťoval. Po ovcích

nebylo už ani vidu ani slechu. Jejich chov se pře­

nesl do sousedních Lhánic, kde působil obecní

pastýř až do konce čtyřicátých let a pásl na tam­

ních Biskoupských kopcích nedaleko Nezvalova

rodiště.

Téhož dne večer se přihnala "babylonská" bouřka

od Náměště, a tak jsme skloněni nad petrolejkou v

kuchyni u "KcMdla" Novotnýho skládali dopis

firmě Ježek. "Kch6dl" potřeboval míchačku na be­

ton, dělal totiž náhrobní obruby a kameny. Jenže ­ kde zůstaly jeho školní vědomosti. Skloněn nad

kusem nábytku, který byl na noc postelí a přes den

něco na způsob stolu, devastoval hromadu kores­

pondenčních lístků mohutnými kaňkami. Vedle

něho - opřena lokty o desku stolu. zhluboka dýcha­

jíc, se shromáždila celá rodina - hlavně kluci tak

kolem 10 let. "Nech mě bét. dež přeméšlím, " roz­

křikl se Kch6dl co chvíli a přidal k tomu lepanec

po některé z klukovských hlav. Po úmorném mor­

dování se zrodil pamětihodný text tohoto znění:

..Firma Ježek - Blansko v Blansku. - Drahé pane

Ješko, potřebovál bech jedno bel6nmyško. ker6

bech naléhavě potřebovál. S ucl6 Karél Novotný.

betón, Mohelňa." Betónmiška sk utečně za nějakou

dobu došla ...

A tak poslední, co se v Mohelně páslo - byly husy.

Vyháněli je zejména chalupníci a sedláci. kde je­

jich humna směřovala k okrajům stepi. Kamarádil

jsem tenkrát s Pepkem Mohelským, synem dvou

známých sedláků z Mohelna, kteří se také příznač­

ně jmenovali - Mohelský. Pepek Mohelský byl

zkušený rybář, ale protože si sem tam zapytlačil,

byl za to otcem soustavně persekvován. Jako zášti­

tu si proto k pastvě husí bral mne - syna paní uči­

telky, která kdysi jeho tátu učila. Předstírajíce past­

vu hus, vyhnali jsme je na strnisko a hajdy dolů ­ usadili jsme se u mohelského splavu na hadcové

skále a Pepek začal lovit parmy. Na kategorický

příkaz ..bét népozdějc v pul šestý s husama zpátky"

jsme ovšem zapomněli ... Když nám sklon sluníčka

velel zpět, bylo už pozdě. Pepek, chudák. jen za­

vyl, když jsme dotazem u koupajících zjistili, že je

~'(J9n'\l Dllufi
dávno po šesté. Uříceni výstupem skalnatým amfi­ teátrem jsme husy, které se klidně popásaly. sehna­ li směrem k Mohelských humnům . Všude ticho, vypadalo, že pan Hubert, Pepkův otec. není vůbec doma. Byla to lest. Ve skutečnosti číhal za rázy dřeva s bičíkem v ruce na Pepka. Když jsme s hu­ sami dorazili najeho úroveň, vstanul - ten obr - co džin z láhve mrskaje v ruce bičem jako lev ocasem za námi: ..Pepko, to neviš, kdy máš bét doma? Co? Te neviš, kolik je téchto - hodín - co?" Pepek zaú­ pěl, neboť tušená bolest po šlehanici bičem je horší než rána, která už padla. Takže strnul a obrátil se, hledaje u mě pomoc, ke mně. Mně ovšem taky ne­ bylo dvakrát... Cítili jsme, že je zle. Mohelský byl zřetelně v "samonasírací" náladě - něco jako roz­ zuřený felák na vojně - a tak řval dál : "Te neviš -

Historické sllímky pastvy /la Mohel/lské stepi. Reprofoto pohled1lic, vyda/lých v roce 1929 firmou O. Klloll v Náměšti /lad Oslavou

tentok, když já tě tentok, habes mě tentok - a te mě tentok? Te-tete sviňho?!" Zprvu jsem myslel, že pan Hubert měl na mysli Swinhoe. aby záhy už ne­ bylo na myšlení čas. Dostali jsme oba bičem, aby bylo jasno, že pan Hubert nezná třídní rozdíly . Byla to ale epizoda, jíž pro mne navždy skončila spojitost pastvy s Mohelenskou stepí. D.P.

ZPRÁVY Z OCHRANY PŘíRODY

39

Budeme letos sokoly?

vypouštět

Tato má úvaha, zabývající se problematikou reintrodukcí velkých sokolovitých dravců, by se mohla stejně dobře jmenovat "Pohled zven­ ku", neboť neznám ani hospodaření přís luš­ ných organizací, ani podstatu osobních sporů, které zde údaj ně také hrály svoji roli. Zasvěce­ nější čtenáři mi to, doufám, prominou. O skutečnosti, že se na našem území vypou­ štějí uměle odchovaní velcí sokoli (tedy i so­ kol stěhovavý a raroh velký) do volné příro­ dy, ví jen málo zasvěcených. Je to způs obeno tím, že duchovní otec a hlavní organizátor celého projektu Jaroslav Bárta dal předn ost utajení před třeba i malou publicitou. Nicmé­ ně svou vizi se mu podařilo za přispění mno­ ha sokolníků v roce 1978 uskutečnit a od té doby existuje odchovna dravcú v Miloticích u Kyjova. Od té doby tam také spatřilo světlo světa zhruba 250 raroM a sokolů, kteří byli po dosažení patřičného věku vypuštěni do volné přírody. Samotnému aktu navrácení toho kterého dravce na místa, kam patřil a odkud zmizel díky lidské činnosti, předchází celoroční a každodenní práce v odchovně. Vypouští se především dvěma způsoby. Jedním je přiklá­ dání "umělých" mláďat do "divokých" hnízd, druhým vypouštění mláďat z bedny tzv. mne­ rickou metodou. Obě metody mají své klady i zápory, přikládání do hnízd je přirozenější, ale lze tak využít jen velmi omezený počet hnízd a zejménaje třeba odhadnout množství potravy, které jsou rodiče schopni obstarat. Vypouštění z bedny je mnohem složitější or­ ganizačně, mláďata musí být až do vypuštění Ca nějakou dobu i po něm) denně krmena, ji­ nými slovy je třeba ke každému vypouštěcí­ mu místu připoutat minimálně jednoho člo­ věka, který se bude o ochmýřené budoucí pá­ ny vzduchu starat. V každém případě je dbá­ no na to, aby se ptáci nedostali do přímého kontaktu s lidmi ani v odchovně ani při vy­ pouštění, a aby si podrželi přirozenou pla­ chost a strach z člověka. Je samozřejmé, žé takováto činnost múže být jen velmi těžko zisková, proto bylo od začát­ ku potřeba zaštítit ji nějakou organizací, kte­ rá by dodávala potřebné finance. Touto orga­ nizací bylo Krajské středisko SPPOP, pozdě­ ji ČÚOP a Agentura OP ČR. Bohužel, od ledna 1996 byla odchovna jako pracoviště Agentury OP zrušena s odúvodněním, že re­ introdukce sokolú již nejsou potřeba a ome­ zený záchranný chov raroM se přesune do Pavlova u Havlíčkova Brodu. Jardovi Bárto­

40

vi a jeho spolupracovníkovi Honzovi Kunde­ rovi bylo nabídnuto oc hovnu zpri vatizovat a př ípadn é vy p ouště n é ptáky státu prodávat. Na tuto podmínku museli přisto u p it jako na jedinou možnost, jak zachovat a využít sou­ časné zařízení i do sažené vědo m osti a od I. března 1996 je odchovna soukromým podni­ kem, který si na sebe musí vyděla t. Ovšem jestli nakonec bud ou peníze na vypo u štěn é ptáky, to je otázka, na níž závisí mi mo jiné i další existence odchovny. Proč o tom všem píši? Protože jsem by l jed­ ním z těch, kteří se na vy pouštění rarohú a sokolú přímo podíleli , protože jsem viděl ho­

ZPRÁVY Z OCHRANY PŘíRODY

diny , dny a týdny nikým neplacené práce od rána do večera, a protože je mi, stej n ě j ako mnoha jiným, líto, že dobrá věc není dotaže­ na do konce. A kdo by ch těl pochybovat, že to dobrá věc je, ať se jde podívat do Morav­ ského krasu nebo do lužních lesů u Břeclavi, kde je opě t po dlouhé době možné při troše štěst í v idět mihnoucího se sokola s těhovavé ­ ho nebo ve výšce kroužícího raroha velkého. A že lví podíl na tom má Jarda se svou od­ chovnou, je zcela bez diskuse. Zdeněk Vermouzek Portrét sokola stěhovavého. Foto Josef Ptáček

\),([3fr~ Dllufi®~

Zapomenuté texty Leoš Janáček - fejetony

Přírodu Janáček opravdovdově miloval. Nesnesl vlastně ani městského života. Vžd yť i v Brně umís­

til svůj domek za konservatoří do malé zahrádky, která mu nahrazovala měs tský nedostatek volného styku s přírodou . Touha po přírodě vedla J anáčka k čas tým zájezd ům do Hukvald, a byl-Ii v B rně, tu téměř den n ě potkávali chodci v Lužánkách nebo na Spilberku bělov l asého mi stra, procházejícího se sadem a naslouchajícího z pěvu pták ů a všem zvu­ kům příiOdy. Jan áček si zapisoval nejen artikulo­ vanou řeč, ale též nejrůznější zvlřecí zvuky, šeles­ ty troucích se klasů, š u mění lesa, bublání potůčku , burácení bouře a hučení přívalů vod rozpěn ěného moře . V těchto drobných a chvatně načrtan ých no­ tových záznamech se zrcadlí celý mikrokosmos přírody. 2ivot a příroda je Janáčkovou láskou a vášnÍ. Přírod a ho uchvacuje a podmaňuje. Proto věnuj e tolik pozornosti všemu, co s přírodou sou­ vis!' Vše zajímá Jan áčka stejnou měrou . vše dává mu látku k přemýšl ení a vše ponouká jeho hudební představivost. Janáček a příroda - dva pojmy, jež nelze od sebe oddělit. STEHLlčEK

jara, stehlíčku skromný. I na pokraji v prořídlých křovinách našich plyt­ kých říček, našich kamenců , bohatě vroubených bodláčím, míháš se jako živé kvítko a hraješ v letu duhou. Vše v tvém okolí je č i stě vymyto: hlazené oblázky hřejí, písek jen se jiskří, na trávníčk u jen bílé jis­

kérky.

Výsluní nehledáš, tajíš se rád v řídkém stín u olšÍ.

Tu dole, mezi námi, v b o dl áč í osudu i v stínech

všední vřavy, nám zcela srozumitel ně pěješ píseň

jara a mládí. Neulétáš s ní v modř nebes, netratíš

se s ní v prázdném prostoru jako skřivan s vyzýva­

vým chocholkem .

2el snad, že nemáš hladkých tó n ů jako slavík?

Těch, které se daleko, daleko velebí?

Nikoli. Vid ěli jste, jak bílý květ trhá slupku pupen­ ce? Slyšeli jste klovat a lámat prosté kuřátko svou skořápku? Prožili jste vichor nových myšlenko­ vých proudů? Strhující, ničící? Není v písni jara a mládí žádné unylosti, slabosti a měkkosti. Není v ní ani podmanivé síly, není v ní neúprosné ztuhlé vůle , ale je v ní živelní prudkost, v obrazu prostém, že ani své nahosti nedbá. Mys­ lím, že i v ráji tys ji pěl. Stehličku , "vrzal" jsi jen. V roztoužení, v radosti života navrzal jsi motivů spletitých, zmotaných, překotných jedním dechem - do devadesáti vteřin ­ až uši zaléhaly. Myšlenky v tom nemohl jsem se dobrat. Každý hlásek volal jen: ,,2ít, jen žít!" Myslím, že jen v únavě, kdy sis poseděl , a když žaludek se ti ozýval. měly tvoje motivy v sobě cosi rozumného. bylo z nich zřejmo , že "poznáváš", voláš a chceš. Troška skromnosti byla v těchto motivech: Tys

lesů,

pěvcem

ale

raději

J{:i; 7ť - "

několikráte stejně

­

opakovaných.

~'(!Jrc(]Dllufm~

T"",' /

Výč it ku

jež tě

bylo lze vyčíst v tomto na starosti:

přivolávání Máři,

~

pfo

litU==

, '"

(Zabarvení, j ako by se řeklo : Kdykyji. kdykyji.) "Už-už" aby mu nasypala. bylo v nápě vku

~ Jt.'.,: tři krát opakovaném.

Tón pouhé rozprávky měly tyto nápěvky,



(}:Fi=~ -= jtf? •L., h vždy do třetice zapěné.

Poslednímu bylo lze rozumět jako: "Vejditě, vejdi­

tě, vejditě!" - s upřímný m zavrzáním v konci.

"Slušnou" odpovědí na zavolání Mařč ino bylo:

~ t9 _Pl24zHtt ., ---

I

A

i

- o-;..

•

Cosi se přihodilo! Stehlík je nesvůj . Jako u vytrže­ ní, rozrušení. Nápěvek zcela neobvyklý u ci : "Co to je?"

něho:

jakoby

Křižovatka

starých stezek a kultovní místo Býčí skály

měla

chtěl ří­

~~ a ještě jednou zrovna tak. každý tvor ztichne, ztrne, když předtucha čehosi

zlého v něm se ozve.

Kde jsi poděl, stehlíčku, svou hravost? Naznak jsi

lozil. na dráty harfou drnkal. To vše jsi zapomněl.

Vody ses obával a nyní často smáčíš hlavičku . Lé­

číš .se.

Najamím slunci náhle k vzletu bystře křídly zlHllá­

val - ale ani na nejnižší bidélko se již nevznesl.

Schoulen v klubko, hlavičku pod křídlem, trpěl.

V noci se pominul.

Staré stezky se v hlubokém pravěku přidržovaly obvykle vodních toků . Tak tomu bylo i na dneš­ ním Brněn sku , avšak v plnosti to platí jen o tra­ sách v málo člen i tém terénu ji žně od Brna. Na severu to vypadalo jinak. Svitava, která od Blanska po Bílo viceb o h atě meandruje v zakles­ lém údolí, se pro prů chod mnoho nehodila. Pro­ to se namísto "dolní" trasy při řece využívalo výše položené "horní" trasy. Ta šla dnešní mi obcemi od Bílovic, přes Řícmanice kolem Býčí skály, přes Olomoučany a Klepač ov do Blan­ ska. S touto stezkou se kři žovala - kousek od B ýčí skál y - jiná trasa. Od Útěchova překon áva ­ la brodem Svitavu v dnešním Adam ově a po­ kračova l a údolím Křti nského potoka k B ý čí skále a dále po toku k východu (č i jihovýchodu) k dnešním Křti n ám. Křižov atka a její okolí se stalo místem posvátným. Protože místa v hlubo­ kém údolí bylo málo, zůstalo okolí křižovatky asi beze staveb Uak se zdá, až do minulého sto­ letí, teprve ve 20. století zde vznikl hostinec a poté myslivna). Na druhé straně přírodn í po­ chody vytvoři ly u křižovatky jeskynní prostory. Ty plně mohly nahradit stavby a svým vhod­ ným pros třed ím mohly sloužit pro kultovní ob­ řady lidí halštatské kultury. V té době, před více než 2 500 lety, byl o vybudováno v Obřanech hradiště téže kultury. Jejím obyvate l ům mohlo posvátné místo přináležet. Býčí skála se se svými kultovními pozůstatky posléze na dva a půl ti síce let skryl a před očima pozdějšíc h obyvatel. Důvodem byl fakt, že Kel­ tové, nástupc i v osídlení moravské krajiny po li­ dech halštatské kultury, si vybrali jako před­ nostní trasy stezky vedoucí jinými částmi země. Posvátné místo Býčí skály a blízké křižovatky upadlo do zapomenutí. Teprve dr. Wankel v minulém století objevi l v jeskyni záhadné pozůstatky lidských těl i arte­ faktů tehdejší kultury. Nedávná výstava v Mo­ ravském zemském muzeu po desetiletích růz­ ných až fantastických interpretací starého nále­ zu se pokusila o nový výklad. Spočívá hlavně v názoru, že šlo o dlouhodobé kultovní místo. Sepětí jeskyně s křižovatkou stezek jako po­ svátných míst může tuto myšlenku jen podpořit.

Radan

Květ

Proč tolik slovo stehlíč kových kostrbatých tónech

na rozpáleném kamenci , na ježatém bodláčí, na

bledých jiskérkách? Předně měl jsem ho či ji rád.

A pak, sbírám vhodnou společnost pro Lišku Byst­

roušku .

Vybral Jan Lacina

Kreslila

Naďa

Ohráti/ol'á

ZAPOMENUTÉ TEXTY

41

Alternativní zdroje • energIe I. Začaly to

větrné

mlýny?

Břetislav Koč

Slovní spojení "alternativní energie" se pravidelně objevuje ve sdělovacích prostředcích, zatím bohu­ žel více v úvahách ekologů než energetiků. Proni­ ká ale i do běžného života, to když sami uvažuje­ me, čím a jak zredukovat tučné účty za spotřebo­ vané teplo či elektřinu . A tak se touto problemati­ kou - především z hlediska možností a praxe · v České republice - budeme pravidelně zabývat. Samotný obsah slovního spojení "alternativní ener­ gie" není ničím novým, vždyť jednoho alternativní­ ho zdroje naši předkové (a hezky dávno!) využíva­ li v době, kdy se to tak ještě vůbec nejmenovalo. Je řeč o využívání .větrné energie ke šrotování a mletí obilí (a jak poznáme, i k dalším činnostem) pro­ střednictvím větrných mlýnů. Vždyť čím jiným by­ lo využíváni větru ve vztahu ke "klasickému" mle­ tí na vodních mlýnech? Větrné mlýny byly - ať se to jejich ctitelům a obdivovatel ům líbí nebo ne ­ přece jen východiskem z nouze, jakousi alternati­

vou tam, kde vodní toky neměly velký spád a do­ statek vody k tomu, aby bylo možné vodu vhodnou hrázi akumulovat a náhonem pak přivést na mlýn ­ ské kolo. Zpravidla v podhorských oblastech. ~de se je ště dalo pěs tovat obilí. vanu ly pravidelné a vy­ datné větry, a tak nic nebránilo tomu, aby v průbě­ hu 13. až 19. století přibývalo v naší krajině p rávě větrných mlýn ů.

Vítr - od zlého pána k dobrému sluhovi Stavitelé větrných mlýn ů před staletími příliš nebá­ dali nad tím, kde se vítr bere a jaké jsou jeho záko­ nitosti a možnosti. Vzali prostě jeho existenci na vědomí a získaná zkušenost děděná po generacích stavitelů a uživ atelů urč il a bezpochyby jejich Větmý mlÝII u Lesllé (okres Z1loj11lo) - tzv. ho­ 1Ll1ldský typ. Stav před rekollstrukcí. Foto au­ tor

"kladný vztah" k příznivým větrům. To dnes - při­ znejme si - v běžném životě vnímáme vítr (snad s výj imkou surfařů a jachtařů), jen když je z naše­ ho běžného pohledu záležitostí nepříj emnou, vlez­ lou, studenou či vlhkou. To, že jde o projev ener­ getických přeměn v atmosféře planety, o důsledek nepravidelného ohřevu jej ích jednotlivých míst slunečním zářením a následného přesunu vzducho­ vých hmot, nás moc nezajímá. že s sebou vítr nese obrovské kvantum energie? Budiž - ale má to vliv na můj denní život? Tímto způsobem uvažuje dnes asi větš i na. Prostě otočí vyp í načem. rozsvítí se světlo či obrazovaka televizoru a při vyúčtování si pak zaláteříme nad účty za spotřebovanou energii. že je dnes její výroba drahá (a bude ještě dražší, úměrně to mu , jak se budou vyčerpávat klasické zdroje fosil ních pal iv), ale že alternativní zdroje mohou tuto situaci pomoci řešit, si bude muset uvědomit každý, pokud se lidstvo nechce vrátit do jeskyní a k ohništím. Takže se bude muset změnit i náš pod vědomý vztah k vě tru. Přírodovědci, technici a energetici mají spočítáno, kolik sluneční energie dOPlldá na hranici atmosfé­ ry, jaké jsou její přeměny a kolik z ní dá pohyb vzduchovým masám. větru . Další odborníci vykal­ kuloval i "energetický potenciál větru" v jednotli­ vých regionech i na celé Zemi. Ponechme stranou jejich matemat ické modely a výsledné miliardy ki­ lowatthodin , prohánějících se zatím bez užitku nad našimi hlavami , a vraťme se k praktickým příkla­ dům využívání energie větru v minulosti, dnes ­ a v blízké budoucnosti. Trocha histor ie Větry začal y využívat dávné. z našeho pohledu velmi primitivní civilizace k pohonu jednoduchých plavide l s plachtami. Není těžké si představit inspi­ raci k tomuto geniálnímu objevu: pokroucený list spadlý na vodnl hladinu, pohybující se po ní vli­ vem větru i proti proudu řeky. Vrcholu využití se nad vodami vítr dočkal v éře velkých clipperů, dnešních jachet osamělých mořeplavců nebo při soutěžích superjachet napříč oceány . Na pevn i n ě dokázala větru využít k drcení obilí již egyptská civilizace, větrné mlýny v Moonu u dneš­ ní Alexandrije jsou doloženy již z doby před 3000 lety. Do Evropy se větrné mlýny dostaly viD. - ll. sto­ letí, nejvyššího rozšíře ní se dočkaly v 18. - 19. sto­ letí. Domovem se jim staly především ploché a pravidelným přímořským větrům otevřené kraji­ ny, jako Holandsko, Pobaltí, Polsko, Dánsko, Svédsko. Finsko, Spanělsko nebo i oblasti Němec­ ka u Baltu a Severního moře. Ale i u nás se počet mlýnů, které se podařilo historicky dokumentovat, blíží tisícovce, třebaže se jich do dnešních dnů do­ chovalo už jenom kolem padesáti. Je pochopitelné, že dnes už neslouží svému účelu, ačkoliv některé z nich, udržované či renovované. by byly schopny pomocí větru vyrobit z obilí šrot i mouku: například mlýn ve Slípě u Zlína, v Kuže­ lově na Hodonínsku. ve Velkých Těšanech u Kro­ měříže nebo mlýn, postavený znovu v Kloboukách u Brna, když původní zde nepřežil konec II. světo­ vé války. Jejich siluety, zpravidla zdaleka viditel­ né, dodnes dotváří kolorit historické kulturní kraji­ ny.

42

ALTERNATIVNí ZDROJE ENERGIE

u

íI

ij li

V minulých letech to však "hledači alternativ" u nás neměli lehké. Inspirace v podobě větrných mlýnů jim nebyla moc platná v atmosféře energe­ tického hýření, ba ani poté, kdy si Západ uvědomil zranitelnost vlastní civilizace energetickou nena­ sytností. My jsme si vše prezentovali "k obrazu svému" - a dál jsme vychvalovali spolehl ivost , láci a stabilitu našich tradičních, politicky "pojiště­ ných" a netržně levných energetických zd rojů . Svět hledal, nacházel a začal využívat alternativ­ ních a obnovitelných energetických zdrojů. Cesta od potřeby k úvahám, projektům a praktickým rea­ lizacím tam byla až překvapivě přímá. U nás se vše zadrhlo ve formulacích "státních cílo­ vých programů " a v jejich rozpracovávání, což asi totálně vyčerpalo invenci všech zainteresovaných a na praktické realizace už nedošlo.

mům, zvířatům

Dobová kresba - složení větmého mlýlla. Re­ pro autor

Práce větru - jen pro amatéry? Třebaže

..

i v českých zemích bylo možno navázat nejen na "větrnomlýnskou" tradici, zůstalo využí­ vání větrné energie i v energeticky krizových se­ dmdesátých a osmdesátých letech jen záležitostí nadšenců a amatérů . Ti v některých případech "oprášili" různě nalezená a zchátralá historická za­ řízení nebo jim tyto větrné motory posloužily jako předloha k vlastním konstrukcím, tvořeným - mi­ mo jiné i pro nedostatek literatury a naši izolaci od civilizované Evropy - metodou pokusů. omylů a osobních finančních obětí. Skoro zapomenuta tak zůstávala kdysi poměrně častá větrná kola na oce­ lových konstrukcích, pohánějící jednoduchá písto­ vá čerpadla pro zásobování vodou - ať už pro za­ hrady či pro napájení dobytka na pastvinách. Tato větrná kola dokonce sériově vyráběla firma Kunz v Hranicích na Moravě (dnes jedno z nich slouží u hlavní silnice v tomto městě jako poutač a rekla­ ma). Zpravidla šlo o 15 metrů vysoké ocelové sto­ žáry s rotorem o 18 i více lopatkách a průměru 4 ­ 5 m s vodním rezervoárem na 6 m3 vody. Firma však už od konce 19. století vyráběla postupně ce­ lou typovou řadu větrných motorů pro čerpání vo­ dy s průměrem rotorů od tří až do deseti metrů. Také větrné elektrárny byly v Čechách i na Mora­ vě užívány a vyráběny již před více než 40 lety. Z té doby pochází i poslední, dnes už klasická lite­ ratura k tomuto tématu, kniha F. Kašpara "Větrné motory a elektrárny", vydaná ESČ v Praze roku 1948. V ní byl otištěn i reklamní prospekt na větr­ né elektrárny typu Cyklon, vyráběné tou dobou v pražské Elektroslužbě. Následovala ale dlouhá pauza v teorii i praxi, kdy "zachraňoval i situaci" jen amatéři . Vycházeli přitom materiálově z toho, co bylo k dispozici, od dynam z motocyklů až po dynama z letadel či železničních vagonů, objevo­ valy se konstrukce "minielektrárniček" pro lampič­ ky v chatách nebo několikakilowattová zařízení schopná energeticky "utáhnout" - ovšem při přízni­ vém větru - i rodinný domek. Až možnosti svobodného podnikání však po roce 1990 posunuly celou problematiku na profesionál­ ní úroveň.

W
i lidem, neboť " lIení možllé mi/ovat co nechápe.f". Skamarádí se s tulákem Boro­ vým Billym, který hraje na housle, se starým indi­ ánským samotářem Vrbovým Johnem, s podo­ mním obchodníčkem Wajnem: svět jeho dětství je svět dospělých, kteří s ním jednají jako se sobě rovným, bez žvatlání a bez všemožných tabu. Za­ svěcují chlapce do věcí, o nichž se obvykle s dětmi nemluví - ke škodě dětí i dospělých. "Duchovní mysl se může scvrknout jako hrášek ne­ bo i docela zalliknout, když tělesná mysl začne vládllout v.femu. Tak se z tebe stane mrtvý č/ove"K. Babička řekla, že mrtví lidé se dají docela snadno poznat. Když se mrtví lidé podívají na ženu, nevidí nic než špínu, když se podívají na druhého, nevidí nic než zlo, když se podívají na strom, spatří jen prkna a peníze: nikdy krásu. Babička řekla, že svl­ tem se toulá mnoho mrtvých lidí. " V nejdramatičtější epizodě knížky zažívá dítě di­ vočiny trýznivý konflikt s pokryteckou společností establishmentu - z moci úřední je chlapec odebrán prarodičům a poslán do sirotčince, aby byl "s po­ mocí Boží" zcivilizován, po opakovaných roztrž­ kách s bigotními vychovateli se však nakonec s dě­ dečkem šťastně vrací domů do hor, aby pokračoval ve své škole života. " To je Cesta, řekl dldeček ti.fe. ber jen to, co po­ třebujeI Dyž lovíš jelella, lIeber lIejlep.fího. Vem mellšího a pomalej.fíllO, a jeleni porostou si/něj.lí a dycky ti dají maso. Pa-ko, panter, to ví, a tak bys 10 měl vědlt i ty. Jen Tý-bí, v(ela, ukládá víc, /lež spolI"ebuje. a pak ji vokrádaj medvěd a mýval... a Cerokí. Takje to s lidma, co ukládaj a tloustnou z toho, vo co se nechtěj dělit. Přídou vo to. Budou kvti/i tomu války, aby si udrželi víc, než kolik jim patří. Lidi budou umírat kvůli slovu a práporu ... , jen že lIikdy llelllLižou změnit zákony Cesty. " Skola Malého stromu trvá jen pár let a je plná ztrát: postupně zemřou všichni jeho dospělí přáte­ lé, po smrti dědečka a babičky chlapec opouští srub v horách a s dvěma zbylými psy odchází. Přes všechny ztráty však příběh Malého stromu zůstává příběhem objevování životní harmonie. dětsky sen­ zitivní a přitom nesentimentální knihou lásky k ži­ votu. Na sklonku -druhého tisíciletí tato kniha člověku sugeruje nevyslovenou otázku, zda v konfrontaci euroamerické civilizace s Indiány nezvítězila civi­ lizace technicky a vojensky vyspělejší, avšak z hle­ diska budoucnosti planety méně perspektivní. Přátelský vztah Indiánů k "Matce zemi" byl nepo­ chybně rozumnější, než náš dobyvatelský . Ale jak praví starořecký klasik, "budou-Ii vítězové ctít bo­ hy poražených, zachrání se". Naučíme se včas ctít Matku zemi, nebo se změníme v civilizaci oněch mrtvých lidí s odumřelou duchovní myslí? něco,

Recenze Indiánská škola života " Malý strome, nejsi sám. " Nevím, kdo je Forrest Carter, nevím ani, zda je je­ ho knížka Skola Malého stromu adresována dospě­ lým či dětem, zato vím, že si tuhle nenápadnou brožuru, vydanou nakladatelstvím Kalich, zařadím ke svým nejmilejším knížkám, někam poblíž poví­ dek Oty Pavla. Kdo je Malý strom? Sám autor, který vypráví pří­ běh svého dětství: " Mami/lka přežila tatínka je/l o rok, a tak se stalo, že jsem se dostal k dědečkovi a babičce. To mi bylo pět let. (. ..) Dldeček byl /la­ pLi/, babička plllokrev/lá i/ldiánka. " Indiánští pra­ rodiče jsou společenští outsideři, a přesto hrdí lidé svobodného ducha. Chlapec s nimi žije ve srubu na samotě v horách. Děd eček občas vydělá pár dolarů pálením whisky (samozřejmě načerno), kterou pro­ dává místnímu obchodníkovi . Chlapec pomáhá dě­ dečkovi s hospodařením na lesním políčku, kde pě­ stují kukuři c i , i s destilací whisky, s babičkou sbírá byliny a semínka, po večerech poslouchá vyprávě­ ní o indiánech a babič,tino předčítání z vypůjče­ ných knih, mezi nimiž nechybí ani Shakespeare. Učí se žít v zázračném světě divočiny, kde každé zvíře má své vlastní jméno, kde nejen lidé, zvířata, stromy, ale i sama Matka země je živou bytostí ­ však proto Indiáni nosí mokasíny s měkkou pod­ rážkou, aby její puls vnímali chodidly. Učí se své­ rázné a podivuhodné moudrosti lidí, kteří žijí s pří­ rodou v hannonii, neboť je to jejich domov . "Indi­ án nikdy Ilerybaří a neloví pro zábavu, jenom pro jídlo. Děddek říkával. že je to ta zatracellě nejpi­ toměj.fí vlc na světě, pobíhat sem tam a zabíjet ze sportu. Říkal, že celou tu věc vymysleli nejspí.f po­ lilici mezi válkama: dyž nemohli zabíjet lidi, začali zabíjet aspoií nlco jinýho. " Učí se rozumět stro­

Pokud autor s jemným humorem uvádí: "Dldeček

na to, že příčinou všech zmatků je čtení pří­

li.f mnoha kllih, " jeho knihy se to netýká. Její čes­

ké vydání má přesto jednu vadu - postrádám v kni­ . ze doslov či alespoň malý autorský medr.ilón, kde

bych se o Forrestu Carterovi dozvěděl víc. přišel

ALTERNATIVNí ZDROJE ENERGIE, RECENZE

.Jiří :láček

43

Kronika

Forrest Carter: Skola Malého stromu

(ukázka)

7. 3. Bobři evropští, k teří byli před necelými pěti roky vysazeni v Chráněné krajinné oblasti Litovel­ ské Pomoraví, se úspěšně množí ajejich kblonie se Ivana Málková, Mojmír Vlašín: Netopýři, od roku 199 1 zdvojnásobila. Na středním toku Babiččin táta se jmenoval Hnědý jestřáb. Řek­ Moravy nyní žije čtyřicet ze sta bobrů, které v tu­ Mtp, Praha 1995, 47 str. la mi, že měl hluboké poznání. Dovedl chápat zemsku evidují ochránci zvířat. Další žijí na jižní myšlenky stromů. Jednou, když byla malá hol­ Moravě v Podyjí, na dolním toku Moravy a v po­ Útlá brožura s prostým, ale o to výmluvn ějším ná­ ka, tátu popadla starost a říkal, že bílé duby vodí Svratky. zvem vyšla u příleži tosti Evropského roku ochrany na hoře jsou neklidné a mají strach. Na hoh, přírody a mimo ministerstvo životního prostředí ll. 3. Pracovníků m pražské firmy Izotrend a od­ kde se procházel mezi duby, trávil /11noho ča ­ (MŽP) se na vydání podílela b rněnská (dnes již borníků m Státního úřadu pro jadernou bezpečnost su. Byly to velmi krásné stromy, vysoké a rov­ zrušená) sekce Agentury ochrany přírody a krajiny se podaři l o najít ve vagónech se čtyřiceti tunami né. Nebyly sobecké, dopřávaly místo škum­ a Česká společnost na ochranu netopýrů. železného šrotu , který byl vrácen z Itálie, trubku pám, tomelům, hikorám i buhim, aby živily di­ Jedním z cílů Evropského rok u ochrany přírody z nerez oceli, která vyzařo vala radi oakti vitu. PŮ­ vokou zvěř. Protože nebyly sobecké, měly hod­ byla propagace ochrany přírody na veřejnosti. Tím vodcem záření byl kobalt 60. ně ducha a ten duch byl silný. se nechali autoři inspirovat a sepsali dílko, které se Babička řekla, že táta byl tak zachvácen obava­ netváří, že objevuje Ameriku. Shrnuje základní 18. 3. Ministerstvo průmyslu začne ještě letos od­ údaje o našich (čes kých) druzích neiopýrů a vrá­ mi, le k nim chodil i v noci, protože věde'7, že je straňov at ekologické škody, které způsobi la che­ penců. Sťas tně je přito m použito "volného" slohu. něco v nepořádku. Potom, jednoho časného rá­ mická těžba uranu ve Stráži pod Ralskem v sever­ Text je čtivý, populárně pojatý. Sami au toři se stu­ ních Čec hách. Vláda rozhodla, že se těžba zastaví na, sotva se slunce vyhouplo nad hřeben, Hně­ diem a ochranou net opýrů zabývají a v brožu ře se I. dubna. dý jestřáb uvide'7, jak se mezi bílými duby pohy­ zřetelně odrážejí jejich praktické zkušenosti. bují dřevorubci. Značkovali je a vymýšleli, jak 18. 3. Jedna z největších ochranářských organizací. Publikace je přehledně rozč l e ně na do kapitol a lze je porazit a všechny dostat do/ti do údolí. Když Světový fond pro ochranu přírody (WWF) oznámi­ ji jak pro čítat p ost upně, tak v ní i účelově listovat. odešli, řekl Hnědý jestFáb, bílé duby začaly la, že se dohodla s jedním z největších světových Jednoduše a zajímavě popisuje zejména z pů sob ži­ plakat. Nemohl ani spát. Sledoval dřevorubce, odběrate l ů ryb, společností Unilever, na vytvoření vota netopýrů . Nezabíhá do učených podrobností, kteří pro své povozy vybudovali cestll do hor. pravidel na ochranu ryb ve světových mořích . ale i tak bude čtenář-l ai k překvape n pestrostí neto­

Kniha o netopýrech

Babička řekla, že její táta promluvil s čerokís­ pýří ho žití. Prostě a proto srozu mite lně se autoři 4. 4. Právníci z právnické fakulty Karlovy univer­ kými mllŽi. Rozhodli se, že bílé duby zachrállí. vypořádali i se zd ánlivě pro laika nezáživn ou fyzi ­ zity a brněn ské Masarykovy univerzity podpořili V noci, když dřevorubci odešli a vrátili se do ologií. • ochránce přírody, kteří se domnívají , že vláda po­ osady, Čerokíové rozkopali cestu a napříč vy­ Zaujme také "ochranářská" č ást. Čtenář se dozv í, rušila zákon, když rozhodla o dalším fungování hloubili výkopy. Ženy a děti jim pomáhaly. jak a proč se dělá výzkum netopýrů, nebo jak lze vojenské střelnice v Mašovicích na Znojemsku. Ráno přišli dhvorubci a strávili celý dell těmto živočichům poměrně snadno nachystat letní 10. 4. Představitelé Běloruska, Ukrajiny a Ruska opravováním cesty. Ale v /loci ji Čerokíové útočiště na pů dě "u nás doma". Nalezneme zde ta­ vylíč i li účastníkům vídeňské konference o Černo­ ké odkaz na všechny právní nástroje ochrany neto­ rozkopali znovu. Tak to pokračovalo další dva bylu chmurný obraz zdevastovaného životního pýrů (k této kapitole si recenzent dovoluje po­ dny a dvě noci. Potom tam dřevorubci posta­ prostředí a zmařených li dských životů po černo­ známku, že v textu zmiňovaná Bonnská konvence vili stráže vyzbrojené pUJ"kami. Celou cesIU bylské tragédii. Zástupci těchto bývalých sovět­ byla rovněž publikována ve Sbírce zákonů, a to však uhlídat nestačili a Čerokíové hloubili ských republik naléhavě požádali Západ o neod­ pod číslem 127/1994). příkopy, kde se dalo. kladnou finanční pomoc pro tisíce lidí, kteří stále Cenná je kapitola o první pomoci nalezenému han­ Babička říkala, že to byl úporný zápas, až byli ještě žijí na zamořených územích. dicapovanému netopýrovi. Nález takového jedince všichni unaveni. Jednoho dne, když dřevol'llh­ není úplně nemožný a pro leckoho to může být je­ ll. 4. Jaderná elektrárna v Dukovanech na jižní ci pracovali na cestě, padl na jeden z povozli diné přímé setkání s netopýrem v životě. Tady re­ Moravě pracovala podle Státního úřadu pro jader­ obrovský bílý dub, povoz rozdrtil a zabil dva cenzovaná brožura jde nad rámec dříve vydaných nou bezpečnost bez vážnějších chyb, které by mezky. Řekla, že to byl nádherný zdravý publikací a udává jasný postup péče od prvního ohrozily občany nebo životní prostředí. strom, nebylo nejmenšího důvodu, aby padl, dotyku po opětovné vypuštění do přírody . a přece se to stalo. Dřevombci se budování Celý text je doplněn střídmými. místy vhodně in­ 12.4. Pracovníci firmy Geam z Dolní Rožínky při­ cesty vzdali. PFišly jarní deště a dřevorubci se pravuji u Věžné na Žďársku ražbu tunelu pro prů­ struktivními kresbami a také černobílými i barev­ už nevrátili. zkum lokality Skalka, která je jedním z kandidátů nými fotografiemi. Nechybí samozřejmě užitečné pro umístění meziskladu vyhořelého jaderného pa­ Babička řekla, že když měsíc dorostl do IÍplií­ adresy a seznam dostupné populárně naučné litera­ liva. tury o netopýrech. Chvat při uzávěrce brožury, ku, uspoFádali v porostu bílých duhli velikou způsobený nekoordinovaným uvol.ňováním financí slavllost. Tancovali při žlutém úpliíku, bílé du­ Ekologická organizace Děti Země vyhlásila Ropá­ na Evropský rok ochrany přírody ze strany MŽP by zpívaly, dotýkaly se navzájem větvemi kem roku 1995 přednostu Okresního úřadu v Be­ přispěl bohužel k několika menším technickým a hladily i Čerokíe. Babička řekla, že zpívaly rouně Františka Malého, který je zodpovědný za chybám. Tak například ve výčtu zvláště chráně­ poMební píseň za bílý dub, který položil svůj vydání územního rozhodnutí pro cementárnu ných druhů chybí vrápenec velký (na jiném místě život za záchranu svých dru/Ili. Panovala při­ Tmaň, v těsné blízkosti Českého krasu. Novinkou uvedený počet 13 takových druhů je ovšem správ­ tom prý tak zvláštní nálada, že se téměF vzná­ letošního ročníku Ropáka byla soutěž o nejpito­ ný). šela nad horami. mější výrok z oblasti životního prostředí. Komise Celkově jsou "Netopýři" pro laika velmi příjem­ usoudila, že takový výrok prone~1 premiér Václav "Malý strome," řekla, "takové věci se nesmí ným počtením. Lze je doporučit všem přírodověd­ Klaus loni v dubnu v aule olomoucké univerzity. nikomu Nkat, protože v tomto světě, který je ným kroužkům a oddílům. Mohou být i vyhledáva­ "Ekologie /le/lí věda. S vědou nemá nic společné­ světem bílého muže, by to nikomu neprospělo. nou položkou knihoven zejména starších vesnic­ ho. Je to ideologie, .. řekl tehdy Klaus. Ale ty je musíš znát. Proto jsem ti je vyprávě­

kých škol, jejichž půdy často poskytují útočiště let­ la. "

ním koloniím netopýrů. Žáčci se tak mohou pře­ Životní prostředí se podle správy úřadu ministra Tehdy jsem pochopil, proč jsme v krbu topili svědčit. že jim nad hlavami nekrouží odporné kříd­ Františka Bendy od roku 1992 výrazně zlepšilo. jen takovými poleny, která už opustil duch. laté myši, ale zajímaví a milí tvorové. V materiálech se uvádí, že ovzduší a povrchové Pochopil jsem život lesa a hor.

Michal Franek i podzemní vody jsou čistější, že se snížil negativní

44

RECENZE, KRONIKA

vliv životního prostředí na zdraví lidí nebo že se omezila těžba nerostných surovin.

16.4. Ministr životního

prostředí

František"Benda sice nedávJlo prohiásil, že se pokusí omezit těžbu surovin, jeho úřad však souhlasí s tím, aby se zvý ­ šila těžba vápence v lomu Čeřinka na hranici Čes­ kého krasu. Ekologové a pracovníci městského úřadu chtějí ve Slavičíně na Zlínsku obnovit parky a také původní močály a mokřiny, které byly v minulosti jedinou líhní obojživelníků v tomto regionu.

18.4. Podpis dohody o dostavbě slovenské jaderné elektrárny v Mochovcích, na které se budou podí­ let také české společnosti , vyvolal v Rakousku ost­ ré protesty. 19.4. Ekologická poradna Veronica spolu s Regio­ náln ím sdružením ČSOP uspořádala u příležitosti Dne Země v Brně kulatý s tůl "Zivotní prost ředí a občané - odpady." 20. 4. Ruský prezident Boris Jelcin při zahájení moskevského summitu sedmičky , jenž má na pro­ gramu otázky jaderné bezpečnosti, vůbec poprvé podpořil ce losvětový zákaz jaderných zkoušek. Souhlas Ruska však podmínil právem Moskvy do­ končit plánovanou séri i testú a obnovit zkoušky, pokud by byly její zájmy ohroženy. Země, velkorysého připo­ menutí, že člověk by si měl ve vlastním zájmu po­ hlídat své životní próstředí , uběhlo 22. dubna 1996 právě šestadvacet let.

22. 4. Od prvního Dne

průmyslu a obchodu Vladimír Dlou­ hý se domnívá, že nejvhodnějším místem pro stav­ bu meziskladu jaderného odpadu jsou areály obou atomových elektráren.

23.4. Ministr

24. 4. Beseda nazvaná Kde leží hranice hodnoty surovin, věnovaná těžbě nerostných surovin na Moravě, proběhla v brněnském domě ochránců přírody v Panské ulici 9. Na dané téma přednášcl Marek Slobodník z přírodovedecké fakulty Masa­ rykovy univerzity. před desátým výročím jaderné havárie v ukrajinském Černobylu zaznamenaly přístroje v jednom ze dvou bloků, které tu stále ještě pracu­ jí, únik radioaktivity. Vedení elektrárny tvrdí, že havárie byla malá a jejím důvodem byly nesprávně zajištěné použité vzduchové filtry.

25. 4. Den

Vyhozené léky na

černé

WCl3fr
skládce v

Turnově způso­

bily vážné zdravotní potíže dvěma dívenkám ve 5 a 6 let. Děvčátkúm se barevné tablety líbi­ ly, a protože byly sladké, něko l ik jich snědly . Při šetření objevila policie na skládce další krabičky léků s prošlou záruční dobou. věku

26.4. Ozónová vrstva chránící před škodli vým ult­ rafialovým zářením byla v letošní zimě dosud vů­ bec nejtenčí. Její úbytek dosahoval ve stratosféře, která je ve výši 9 až 32 kilometrů nad Zemí, v ob­ dobí od loňského prosince do března letošního ro­ ku deseti až pětadvacet i procent oproti srovnatel­ nému období v letech 1979 až 1986. 7. 5. Čistička odpadních vod , kterou začali stavět ve Zďáru nad Sázavou, podle vodařů výrazně zlep­ ší životní prostředí ve městě. 10, 5. Vrchol Tlustce, "kde těží společnost Beron by se měl zhruba do m ěs í ce snížit. Způsobí to letošní třetí odstřel horniny. Ředitel nadace Lemberk, snažící se o záchranu Tlustce, tvrdí, že po snížení vrcholu přestane být kopec jednou z do­ minant Českéh o středohoří. čedič,

13, 5, Ekologové, kteří se starají o některá území v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty na morav­ sko-slovenském pomezí, chtějí více ovlivňovat rozvoj těchto území. Společ ně s tamními zeměděl­ ci mají také zájem na rozvoji ekologických aktivit v regionu . Dohodli se na tom na mezinárodním setkání ochranářů v Radějově na Hodonínsku.

14,5. Inspektoři mezinárodní organizace pro zákaz chemických zbraní, která sídlí v Haagu, dostanou unikátní české zařízení pro zjišťování otravných lá­ tek. Podobný přístroj se osvědčil před několika le­ ty v polních podmínkách války v Perském zálivu a vzbudi I i pozornost americké armády . (PI'i sestavování Kroniky by/o pOl/žilO zpráv z Li­ dových Jlovin) Připravila Včra

Fojtová

V re/lovova/lém domě II Klimešll v Pouzdřa­ /lech letos podruhé otevřela Verollica /la Den Země výstavu fotografií Z jihomoravské příro­ dy, Jejím alltorelllje Josef Ptáček. Výstavě předcházel výlet ua Pouzdřallskoll step a vernisáž doprovázela hudecká lIIl/zika Verolliky.

Schůzka

v Košicích

Východoslovenské Košice se staly od 15. do 18. února 1996 místem rokování zástupců nevládních ekologických hnutí ze zemí v povodí Dunaje. Více než sedmdesát účastníků 2. valného shromáždění Dunajského environmentálního fóra z deseti států se věnovalo konkrétním problémům ochrany vod­ ních toků a mokřadů, mezinárodní spolupráce, ale i zapojení široké veřejnosti do této problematiky. Kromě zástupců místních a národních organizací se setkání zúčastnili i zástupci WWF (Světový fond pro přírodu ) a lVCN (Mezinárodní svaz ochránců přírody), ale i zástupci amerických Míro­ vých sborů, Nadace Environmental Partnership a Regionálního environmentálního centra. České ekologické organizace tu byly zastoupeny členy Unie pro řeku Moravu, ČSOP, Společnost i pro tr­ vale udržitelný život a Nadace pro přežití lužní krajiny. Dunajské env ironmentální fórum (DEF) je síť ne­ vládních ekologických organizací zaměřených na problematiku vody v krajině a vodních toků a pů­ sobících v podunajských státech . Vzniklo v roce 1994 na prvním valném shromáždění v Mikulově jako výsledek několikaleté spolupráce ekologic­ kých hnutí v této oblasti. DEF má dva hlavní cíle­ chce usnadnit jednotlivým organizacím výměnu zkušeností a vzájemnou komunikaci a kromě toho zastupuje ekologická hnutí dunajských států v řídí­ cích strukturách Programu pro životní prostředí v povodí Dunaje. Účastníci 2. valného shromáždění DEF yěnovali pozornost mnoha různým okruhúm. Velký zájem vyvolala prezentace brněnské ekologické poradny Veronica, která se už několik let snaží informovat veřejnost o důsledcích používání fosfátových pra­ cích prášků. Pravidelně publikuje informační letá­ kyo vlivu pracích prášků na životní prostředí, ale spolupracovala i na přípravě zákona o detergen­ tech, který by použití fosfátů výrazně omezil. Vyu­ žívá při tom dlouholeté zkušenosti ekologické po­ radny ve Vídni. Velký prostor byl věnován projektům, v nichž spo­ lupracují v rámci jednoho povodí organizace z ně­ kolika státú, jako je společná aktivita ZO ČSOP Veronica/Unie pro řeku Moravu , Nadace Daphne ze Slovenska a vídeňského WWF v oblasti soutoku Dyje a Moravy. Za kOnkrétní úspěch můžeme po­ važovat to, že právě v Košicích byly založeny další dvě pracovní skupiny, které se rozhodly pracovat na společném projektu. V povodí řeky Prut připra­ ví společné aktivity organizace z Ukrajiny, Moldá­ vie a Rumunska. Druhým regionem, kde bude spo­ lupráce pokračovat, jsou povodí řek Drávy a Sávy v Chorvatsku a Slovinsku. Ekologičtí aktivisté z obou států doufají, že se jim podaří najít partnery pro spolupráci i v Bosně a Hercegovině a v Srbsku. Třetím okruhem probl é mů byly otázky revitalizace mokřadú a vodního managementu vodních tokiJ. Ze i tady mají nevládni ekologické organizace co říci, ukázala košická skupina " Lidé a voda", která již nčkolik let vede kampaň proti výstavbě přehra­ dy na horním toku řeky Torysy v obci Tichý Po­ tok. Výstavbu vodního díla prosazuje slovenská vláda jako zdroj pitné vody pro město Košice. Ne­ bere při tom ale vůbec v úvahu témčř stoprocentní odpor obyvatel oblasti, která bude výstavbou vod­ ního díla dotčena, stejně jako nenapravitelné škody na krajině, které by vodní dílo způsobilo. Zákla­ dem kampaně proti této stavbě je návrh alternativ­ ního řešení zadržení vody v krajině a získávání pit­ né vody z řady menších zdrojů, nazvaný Modrá al­ ternativa. Tuto variantu řešeni předložili starostové dotčených obcí slovenskému Ministerstvu životní­ ho prostředí i dalším institucím, dodnes však neby­ la s vládní variantou porovnána, ačkoliv nabízí vý-

KRONIKA

45

razně levnější

a šetrnější řešení. Navzdory tomu

ekologové již vloni s realizací svého

záměru na jednom z přítoků Torysy, kde uspořáda­

li za finanční podpory několika nadací letní pra­

covní tábor.

Valné shromáždění DEF přijalo v závěru svého ro­

kování šest rezolucí a jeden otevřený dopis:

I. Rezoluci, požadující věnovat zvýšenou pozor­ nost likvidaci škod na životním prostředí, vznik­ lých v důsledku válečného konfliktu v zemích bývalé Jugoslávie. 2. Rezoluci, týkající se zapojení nevládních ekolo­ gických organizací do aktivit Duňajské konven­ ce. 3. Rezoluci, vyjadřující znepokojení a nesouhlas s postupem bulharské vlády, jež přijala zákonné ustanoveni. umožňující nerespektovat nutnost hodnocení vlivu na životní prostředí pro zvláště naléhavé stavby. 4. Rezoluci, apelující na slovenskou vládu ve věci výstavby vodního díla Tichý Potok a vyjadřující podporu obyvatelům oblasti v odporu proti této začali košičtí

stavbě.

5. Rezoluci, požadující pokračování podpory, které se ekologickým hnutím dostává od Dunajského programu. 6. Rezoluci, požadující podporu pro nevládní eko­ logické organizace pro realizaci přeshraničních regionálních projektů. 7. Otevřený dopis, vyjadřující podporu obyvatelům v povodí řeky Acheloos v Řecku v jejich odporu proti záměru řecké vlády, podporovaném Evrop­ ským společenstvím, postavit na řece Acheloos vodní dílo. Všechny rezoluce budou zaslány příslušným ústav­ ním činitelům jednotlivých států, stejně jako pří­ slušným mezinárodním institucím. Kromě toho bu­ dou prezentovámy na nejbližším zasedání řídícího shromáždění Dunajského programu v Sofii v břez­ nu 1996. Jana Hajduchová

Smysl a cíl Sdružení "Čechy nad zlato" Jak je známo z tisku, od roku 1993 bylo rozdáno několik desítek prúzkumných území vesměs za­ hraničním těžařským firmám, jež zde mají právo provádět prúzkum těžby zlata. Tento značně pro­ blematický způsob postupu Ministerstva hospo­ dářství ČR má za následek, že prakticky všechna významnější ložiska zlata v Čechách se dostala do cizích rukou a po provedeném průzkumu bude na rozhodnutí příslušných těžařů, zda požádají o sta­ novení dobývacího prostoru 'a začnou připravovat těžbu. Opět bude rozhodování na ministerstvu hospodářství a navíc pak na příslušném báňském úřadu. . Obce. jejichž obvodu se geologické práce týkají. nedostaly příslušná rozhodnutí ani na vědomí a ministerstvo s nimi nejednalo jako s účastníky řízení, ačkoli zpravidla ve svém územním obvodu vlastní řadu nemovitostí a navíc mají řadu práv a povinností v rámci své samosprávní působnosti i v přenesené působnosti, když vykonávají státní správu. Nejcitelnější je, že průzkum prováděný báňskou technologií i případná těžba znamenají velice pronikavý zásah do území. změnu perspek­ tiv rozvoje území, zásah do životního prostředí, ale například i do povahy osídlení a demografické skladby obyvatelstva. Je málo subjektů, jež by by­ ly stejně citelně dotčeny již i pouhým průzkumem, než jsou obce a města, občany zvolené místní sa­ mosprávy. V této situaci se pochopitelně zvedl mocný odpor

46

KRONIKA

proti vpádu těžařských gigantů (RTZ Mining and Exploration, Ltd., Greenwich Resources, TVX Gold a další) do často zatím velmi zachovalé kra­ jiny středních, západních a jižních Čech. Zcela spontánně se vytvořila tři ohniska odporu: obec Chotilsko a okolí, podporovaná řadou občan ských sdružení a mohutnou petiční akcí, dále město Rož­ mi tál pod Třemšínem spolu s dalšími 14 obcemi a velením vojenského újezdu Brdy, kde vynikají­ cím způsobem pracují starosta a místostarosta města Rožmitál, a koneč n ě město Kašperské Ho­ ry, podporované okolními obcemi a rovněž počet­ ným občanským sdružením "Sumava nad zlato". Toto sdružení uspořádalo rovněž mohutnou petič­ ní akci. V čele města stojí mimořádní lidé, kteří jsou duší vší aktivity. Pan starosta je svou profesí hydrogeolog, má tedy ke geologické a báňské pro­ blematice velmi blízko. Odpor těchto tří center se od podzimu 1995 stále více propojoval a probíhal jak na bázi veřejné, petiční a publikační činnost i , tak i v rovině právní. 2e se stejně postižené obce začaly navzájem kon­ taktovat, v tom je hluboká zákonitost. Obdobně postupují místní samosprávy vždy, když je vhod­ né a výhodné kumulovat poznatky, zkušenosti i úsilí, protože se setkaly s obdobným problémem. Bylo jen otázkou času, kdy se - obdobně jako v ji­ ných případech - rozhodnou zúčastněné obce a další subjekty (občanská sdružení s ekologickým zaměřením apod.) založit organ i zační strukturu, jež by se problémem soustavně zabývala. A tak se I. března sešla první pracovní schůzka, jíž se účastnilo 19 zástupců obcí, občanských sdružení a okresních úřadů. aby se poradili, jak postupovat dál. Dohodnuto bylo založit zájmové sdružení právnických osob podle občanského zákoníku, kde by se č l eny mohly stát obce, města, občanská sdružení i jiné neziskové právnické osoby. Osm­ náctého března se pak konala ustavující schůze sdružení, jíž se účastnila řada subjektů, ovšem jen část obcí měla vstup do sdružení schválen zas tupi­ telstvem, takže zakládajícími členy se stalo 7 obcí včetně několika měst a řada dalších se do sdružení přihlásí po usnesení obecního zastupitelstva. Za­ kládajícími členy jsou i občanská sdružení, a to regionální sdružení fungující na Sumavě a rovněž Hnutí DUHA s celostátní působností. Zvolena byla rada, v níž zasedli starostové Kaš­ perských Hor a Rožmítálu, starosta města Blatné, představitelé dalších obcí a jeden představitel ob­ čanských sdružení. Starosta Kašperských Hor RNDr. František Stíbal byl zvolen předsedou. Sdružení přijalo název "Čechy nad zlato". Předpo­ kládá se rozšíření rady o další členy z řad ~ástupců nově vstupujících obcí (Chotilsko, obce z východ­ ních Čech). Sídlem sdružení je Blatná, město po­ ložené v přibližném středu rozmístění známých průzkumných územÍ. Sdružení si klade za cíl výměnu informací a zku­ šeností mezi členy, vzájemnou pomoc a společný postup vůči těžařům i státním orgánům. Jeho zá­ měrem je zabezpečit členům i právní a expertní servis, aby mohli vést vyrovnanější zápas o zacho­ vání životního prostředí obcí a měst a jeho ochra­ nu před nevratnými zásahy do krajiny, jež by těž­ ba nepochybně přinesla. Sdružení hodlá jednak sdružit členské příspěvky, jednak zahájit vlastní fundraising pro zabezpečení své činnosti a servisu členům. Sdružení má ve sianovách zakotvenu zá­ sadu ,jeden za všechny a všichni za jednoho", čle­ nové sdružení proto nesmějí souhlasit se zásahem, který se týká jiného člena, leda by s tím i on sou­ hlasil. O vývoji věci budeme dále informovat. Nezbývá než sdružení přát hodně úspěchů - Cechy nad zla­ to! Petr Kužvart

o čem byly Ekologické dny V so u časnosti nejkoncepčnější a nejznámější pro­ gram věnovaný Dni Země, Ekologické dny Olo­ mouc, má za sebou další pokračování - opět úspěš­ né. Síře a pestrost olomouckých dnů vyjadřují šíři a pestrost zájmů těch. kdo se snaží hledat trvale udržitelnou budoucnost. Hledání filosofické či reli­ giózní opory svého počínání, skládání mozaiky světa pochopením fungování vesmíru vně i uvnitř nás, naslouchání pocitům a potřebám společnosti prostřednictvím sociologických sond, formulování konkrétních požadavků zástupcům politických stran, to vše se stává nedílnou a nezbytnou součás­ tí nových koncepcí vztahu ke světu, v němž žije­ me. Hlavní program EDO 96 zabírající tentokrát čas od pátku až do středečního prvního máje byl besedami k těmto tématům zaplnčn. Samotná jména filosofů Radima Palouše, Josefa Smajse a Zdeňka Neubauera, sociologů Jana Kel- . lem a Stanislava Hubíka, astronoma Jiřího Gryga­ ra, neuropatologa Františka Koukolíka, lékaře a básníka Miroslava Holuba, spisovatele Ludvíka Vaculíka, politiků Jiřího Dientsbiera, Daniela Kroupy, Aleny Hromádkové. Miroslava Macka a Miloslava Ransdorfa, abych jmenoval ty nejzná­ mější z účastníků, naznačují, v jakém duchu a at­ mosféře se tyto dny nesly. Byl to duch touhy po poznání, spolupráci a sebereflexi, ale také atmosfé­ ra skepse, neporozumění a nedůvěry, duch pálení čarodějnic a vítání máje, stejně jako atmosféra I. máje a předvolebního boje. Důstojnč a inspirativně zahájil v pátek hlavní část programu filosof, žák Jana Patočky. bývalý rektor Karlovy University profesor Radim Palouš. Jeho přednáška byla proslovena úctyhodným způsobem, který vyvolával představy, jak asi vypadaly doby, kdy se studenti stávali žáky-nástupci svých profe­ sorú - nebo jinak řečeno, kdy byli profesoři jaký­ misi průvodci studentů do světa vědy , ale i života a životní moudrosti. Téma hovoru profesora Palou­ še vycházelo ze snahy definovat tolik diskutovaný vztah vědy a ekologie a nezamýšleně předzname­ nalo průběh všech dalších dnů. Snad tomu ani ne­ mohlo být jinak: " .. . Toto v Čechách populární téma bylo otevřeno asi před rokem výrokem pana premiéra o nevědec­ kosti ekoLogie. za který letos Václav Klaus dostal možná poněkud neHastně titul nejpitomější výrok Z oblasti životního prostředí. Václav Klaus i Letos právě II pmežitosti Dne Země a "Ropáka roku" sVLij názor lIa stránkách Lidových 1I0villobhajoval. BohužeL je to jen dLikazem toho. že roční diskuse obou stran je mi/l/oběŽná. Pan premiér se pravdě­ podobně ani po roce neodhodlal podívat do někte­ ré z učebnic "pFírodol'ědné ekologie" a "pNrodo­ vědní ekologové", ekologičtí aktivisté, vychovatelé, Iwv;nál'i a zástupci dal.fích profesí "zasažených" ekologií dodnes /lějak ne/l/ohou srozumitelně lfor­ muLovat a jas/lě před/lést veřejnosti, jak všec/l/lo "to ekologické" vla.\'tně nazýval a vzájemně rozli­ šit. Možná že skurdně diskuse probíhá mimoběžně. Možná, že nečteme tytéž články, nesLedujeme t)'léž pořady, nereaglljeme Ila tatáž sLova.. . " To, co ekologie jako vědecká disciplina vyprovo­ kovala, je již skutečně něco jiného než věda. Je to více než věda. Slovy profesorú Palouše a Neubaue­ ra je to snaha najít nový vztah ke skutečnosti, no­ vou jistotu. Je to nové hledání domova v původním smyslu slova OIKOS, domova, o který chceme a umíme pečovat, ke kterému umíme mít respekt, domova, kde bychom se cítili bezpečně a útulně, domova, který dokonce můžeme mít rádi. O něm, hlavně o něm bývají a i letos byly Ekologické dny Olomouc. Martin Navrath

Zajímavosti z moravské přírody Dny otevřených dveří v arboretu Křtiny

Arboretum Křtiny se nachází mezi obcemi Křtiny a Jedovnice asi 20 km severně od Brna. Patří Skol­ lIímu lesnímu podniku Masarykův les Křtiny, což je účelové zařízeni lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Br­ ně. Odbornou správu arboreta vykonává Ústav les­ nické botaniky, dendrologie a typologie zmíněné fakulty. Na ploše arboreta lze v současné době zahlédnout asi 800 druhů dřevin. Sbírka je ovšem po většinu roku veřejnosti nepřístupná. Nadace prof. A. Baye­ ra ve spolupráci se SLP Křtiny a Ústavem lesnické botaniky, dendrologie a typologie však dvakrát do roka organizuje dny otevřených dveří, kdy si může každý návštěvník arboretum pod vedením odbor­ ného průvodce prohlédnout. Dny otevřených dveří se konají vždy koncem května, protože řada druhů dřevin právě kvete (zvláště nápadné a obdivované jsou kvetoucí rododendrony a azalky) a na podzim v říjnu, kdy jsou dřeviny v podzimním zbarvení. Návštěvníci si současně mohou zakoupit okrasné dřeviny, vypěstované ve školkách Skolního lesní­ ho podniku. Na podzimní dny otevřených dveří, které nadace chystá na dny 12.-13. října 1996, nadace připravuje i slavnostní otevření naučné stezky ..Domácí dřevi­ ny". Stezka sdružuje všechny domácí druhy dřevin rostoucí v arboretu, celkem asi 90. Všechny čtená­ ře Veroniky, kteří si chtějí prohlédnout arboretum v podzimních barvách nebo se poučit o našich do­ mácích dřevinách, nadace srdečně zve. PctrMaděra

Tesařík Calamobius Moravě Tesaříkovití povědomí

k

fillum na jižní

- Cerambycidae, patří v obecném nejznámějším a ze sběratelského

hlediska nejsledovanějším čeledím brouků. Přes pozornost, kterou jsou celými generacemi ento­ mologů zahrnováni, může dojít i na tak inten­ zivně prozkoumaném území, jako je oblast jižní Moravy, k překvapivým pozorování a zjištěním. Jedno z nich nám připravil drobný a nenápadný brouček s vědeckým názvem Calamobius fillum (Rossi 1790), dále jen CF. Abychom mohli vyhodnotit současný stav a po­ rovnat jej se situací známou před několika de­ sítkami let, musíme znát poměry, které v minu­ losti z hlediska rozšíření druhu existovaly. Teo­ retickým základem nám bude publikace Tesaří­ kovití, jejímž autorem je Leopold Heyrovský, bratr slavného českého vědce akademika Jaro­ slava Heyrovského, nositele Nobelovy ceny. Kniha byla vydána v roce 1955 a byla shrnutím látky vztahujícíc se k území tehdejšího Česko­ slovenska. V roce 1992 se práce v nakladatel­ ství Kabjourek dočkala reedice a rozšíření o ka­ talog českých a slovenských tesaříků, který zpracoval Milan Sláma. Dříve než se budeme zabývat náhlou sukcesí druhu, několik poznámek k jeho bionomii. Brouk prodělává svůj larvální vývoj, na rozdil

~'CI~rf(] DU*~

od většiny zás t upců čeledi, ve stoncích rů zných travin. Ke kuklení dochází v půdě, kde přezi­ muje. Dospělce - imago můžeme zastihnout na ruzných travách od května do července. Je 5 až I I mm dlouhý, má velm i úzké a protáhlé tělo, tenká tykadla, která bývají 1,5 až 2krát delší než je samot ný brouk. Je černý s nápadně bílou pás­ kou, která běží přes čelo, strany hlavy, temeno, štítek a šev krovek. Jedná se o druh původně mediteránní, pontickopanonský a východoev­ ropský. Heyrovský uvád í, že se v Českosloven­ sku vyskytuje na trav inách v nejteplejších mís­ tech Slovenska v dosahu dunajského úvalu v okolí Bratislavy, Petržal ky a Šamorína. Jeho existenci pokládá za lokální a velmi vzácnou. Tyto lokality považuje z evropského hlediska za severní hranici výskytu. Výskyt CF byl na j ižní Moravě poprvé zazna­ menán v polovině sedmdesátých let. V katastru Valtic na okraji Bořího lesa jej v květnu 1975 zastihl J. L. Stehlík. V následujících letech byl brouk sbírán na celé řadě dalších míst. Jedná se v podstatě o čtyři oblasti: Břeclavsko - např. Valtice, Pohansko, Lednice, Ladná, Bulhary, Lanžhot; Hodonínsko-Čejč, Kobylí, Bzenec; dále Znojemsko a konečně okolí Brna - Líšeň, Modřice a další lokality. Známé jsou i nálezy ze Slovenska z okolí Trnavy a ze Záhoří. Všechna zjištění, ke kterým v posledních letech došlo mimo puvodní podunajská stanoviště, nesou stopy migrace. Zamysleme se nad příčinami, které přispěly k územnímu rozšíření tohoto brouka a stanovíme jeho dosud nejsevernější stanoviště.

Příčiny,

které daly do pohybu migrační vlnu, jsou pravděpodobně dvě . Ta základní spočívá v dlouhodobém procesu změny klimatu. Je zná­ mo, že z globálního hlediska se v dlouhodobých klimatologických pozorováních zaznamenává zvyšování průměrných ročních teplot. Teplota zemské atmosféry se za posledních sto let zvý­ šila přibližně o 0,7 °C. Velmi jednoduše řečeno, vzniká tak dulcžitá podmínka k rožšíření celých biocenóz směrem k severu . Druhou podmínkou je, aby měl hmyz otevřenou cestu na nová sta­ noviště. Jen stěží bychom mohli sledovaného brouka očekávat no nových lokalitách, kdyby musel procházet pro něj cizími lesními porosty, bez jakýchsi biokoridorů; majících stejný nebo podobný charakter jako původní stanoviště. To, co již dříve bránilo hmyzí expanzi, muselo být odstraněno. Zde se do přírodníkch procesů za­ pojil člověk, který svými požadavky na čerpání zdrojů či formování krajiny narušil původní bio­ cenózy. Jejich charakteristickým znakem je ur­ čitá míra stability, která je zajištěna autoregu­ lačními mechanismy . Pokud tyto mechanismy přestaly fungovat, došlo k přeměně původní bio­ cenózy v novou, vyhovující také rozšiřování druhu CF. Jestliže v naší úvaze budeme za pevný bod po­ važovat předpoklad, že se CF k severu rozšířil z okolí Dunaje, musíme hledat cesty, po kterých se mohl vydat. Zřejmě se tak stalo v okolí řek

Ca!amobius jillum kreslil Josef ChyblK

s regulovanými toky, umělými břehy a vykáce­ nými dřevinami. Tato místa získala charakter stanovišť s bylinnými formacemi, jež se přibli­ žoval p ůvodnímu prostředí. Podobné koridory vznikaly na náspech silnic, dálničních komuni­ kacích a v těsné blízkosti železnice. Z hlediska rozšíření taxonu je velmi zajímavý nález, učiněný dne 6. června 1993 v katastru obce Útěchov u Brna. Zatímco všechny výše uvedené lokality mají charakter teplých oblastí, je Útěchov již v oblasti pouze mírně teplé. Snad nejzajímavější je nadmořská výška, ve které byl CF zjištěn, ta překračuje hranici 400 metrů. Otázkou je, jak se brouk dostal až na místo, kte­ rým neprotéká žádná regulovaná řeka, nevede dálková komunikace ani želzenice. Odpověď nám dává dsamotná plocha, kde ke sběru došlo - pod dráty s elektrickým vedením vysokého napětí, v umělém koridoru, který je nutně a pra­ videlně zbavován náletu. Zde se potvrdila hypo­ téza o možném rozšíření druhu prostřednictvím liniových staveb. Rožšíření CF dokumentuje, jaké následky mo­ hou vzniknout zásahem do krajiny, při výstavbě . dopravních či energetických zařízení. Znovu se prokázalo, že hmyz může být jednou z prvních indikací změn, které jsou doprovdným jevem současnézho období Při vhodných podmínkách se z kdysi entomolgické vzácnosti může stát vážný škůdce, jak je to známo z jižní Evropy, a to už jsitě stojí za zamyšleni...

Ing. Josef Chybík

ZAJíMAVOSTI Z MORAVSKÉ PŘÍRODY

47

Z činnosti

ZOČSOP

Oznámení,

informace

Společně

Oznámení



o životním

prostředí

Ekologická poradna Veronica se letos rozhodla obohatit své tradiční aktivity ke Dni Země a uspo­ řádala setkání zástupců města Brna, Odboru život­ ního prostředí magistrátu města Brna, zástupců br­ něnských městských částí, Územního odboru ži­ votního prostředí, České inspekce životního pro­ středí, podnikatelské sféry, nevládních organizací a občanů. Toto setkání bylo určeno třemi základní­ mi motivy: Dnem Země jako tradiční připomínkou ·zájmu i obav občanských aktivit o stav životního prostředí, metodou kulatého stolu jako otevřeného setkání rovnocených partnerů ochotných k diskusi a tematikou odpadů, která je momentálně velice aktuální jak na úrovni města Brna, tak i celé repub­ liky. Hlavním důvodem uspořádání této diskuse byl po­ cit nedostatečného povědomí obyvatel Brna o sta­ vu odpadového hospodářství jejich města a o chy­ staných koncepčních změnách v této oblasti. Tento pocit se opírá o časté dotazy v ekologické poradně právě na téma odpadů. Lidé velmi často nerozumě­ jí tomu, proč mizí některé kontejnery na druhotné suroviny. proč svoz odpadů provádí několik firem třeba i na stejné ulici, nevědí, zda se v místní spa­ lovně pálí či nepálí plasty a zdaje to pro ně riziko , ztrácejí důvěru k separaci odpadů, pokud jedno­ značně nevidí zájem města a firem ji provádět. Ob­ čané pochopitelně nemohou mít přehled o všech legislativních a ekonomických souvislostech hos­ podaření s odpady a ani to není jejich povinnost. Je především v zájmu města vysvětlovat, přesvědčo­ vat, vytvářet atmosféru důvěry a spolupráce. A vy­ světlovat je třeba jak fungující aktivity a úspěchy, tak změny v koncepci a neúspěchy. Záměrem bylo zmapovat současné nejdůležitější problémy a navrhnout konkrétní metody a projekty ke zlepšení stavu jak v péči o odpad, tak i v komu­ nikaci mezi městem, odbornou veřejností a občany. Ekologická poradna se také pokusila na­ vrhnout některé konkrétní projekty prevence vzni­ ku odpadů na úrovni města - omezování množství reklamních letáčků , obalů a také některé návrhy na ekologičtější chování městských zařízení. Tyto podněty jsou brány zatím jako nadstandardní, tedy překračující kapacity práce úřadů, které podle ná­ zorů samotných úředníků mají především dohlížet na dodržování zákonů. Ukázalo se, že téma je velmi citlivé a tudíž i příliš široké na jedno setkání. Z mnoha stran zazněla po­ třeba pokračovat v podobné diskusi. I to se dá po­ važovat za úspěch. Tento kulatý stůl byl dalším pokusem Ekologické poradny Veronica o rozšiřo­ vání dialogu mezi státní správou, samosprávou, podnikatelskou sférou a nevládními organizacemi na úrovni města Brna. Rádi však uvítáme příspěv­ ky a zkušenosti čtenářů Veroniky v této oblasti i zjiných měst naší republiky . Martin Navrath

Účast/líci

kulatého stolu o odpadovém hospo­ Dlle Země v Bmě EkologickOIl poradlloll VERON/CA. Fo­ to Martill Navrath dářství pořáda/lého II přl1ežitosti

48

OZNÁMENí, INFORMACE

10/10. ZO čsOP při informačním středisku pro životní prostředí REK hledá na civilní službu zá­ jemce, který se chce něco přiučit a dobu civilní služby strávit účelně. Práce se týká pomoci při vydávání publikací a katalogů pro životní prostře­ dí, provozování databáze a vydávání zpravodaje. Velmi se hodí znalost práce s PC - hlavně T602 a FOXPRO, dále tvořivost a zodpovědnost. Bližší informace telefonicky nebo osobně na telefonu 0202/811298, pan Bobek.

Výstavu "Studánky Brna a okolí" pořádá Regio­ nální sdružení ČSOP a Moravské zemské muze­ um ve vestibulu Ditrichštejnského paláce na Zel­ ném trhu. Výstava bude otevřena od 3. října do 15. prosince. Návštěvníc i se na ní mohou sezná­ mit s kouzlem našich studánek na krásných foto­ grafiích Jarmily Kocourkové a Stanislava Skou­ pého. Informace o kvalitě vody ve studánkách a představení práce těch, kteří o studánky pečují, vhodně doplní expozici, která bude oživena mo­ delem studánky v přírodním zákoutí, lákajícím k posezení v podzimním lese. Pořadatelé uvítají veškeré podněty i;i dop lně n í informací od míst­ ních znalců a m i lov ní k ů studánek na adrese re­ dakce Ing. Jana Drápalová, nebo RNDr. Olga Skácelová v Moravském zemském muzeu. pro ekology. Tradiční kurs ang­

pro rodiče s dětmi pořádaný letos Veroni­

kou v termínu 5. - 17. srpna v Lipnice nad Sáza­

vou máještě několik volných míst.

Informace: Martin Navrath, tel.: 05/4221 8351.

Kurs

angličtiny

ličtiny

Mezinárodní konference o ochraně mokřadů

V březnu letošního roku se konala v Brisbane (Australie) 6. konference smluvních stran Úmluvy o mokřadech, m aj ících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, dnes známé pod názvem Ramsarská úmluva. Kon ference jsou nejvyšším orgánem Ramsarské úmluvy, konají se ve tříletých in­ tervalech a jsou na nich přijímána zásadní rozhodnutí, týkající se další činnosti, včetně finančních otázek. Letošní konference byla obzvláště významná, neboť se konala v roce 25. výročí vzniku Ramsarské úmluvy, což se projevilo nejen na počtu a zastoupení účastní­ ků, ale i na celkovém programu. Celkem se konference zúčastnili představitelé 121 států, z toho 90 reprezentantů smluvních stran z cel­ kového počtu 92, dále pak zástupci organizací jako je Světová banka, Výbor ministrů Evrop­ ského společenství, lUCN, WWF, Wetlands lnternational a více než 100 mezinárodn ích a národních NGO. Mezi účas tníky byli i prof. . Hoffman, prof. Matthews a Mr.Carp, muži, kteří se zasloužili o to, že se v roce 1971 v iránském městě Ramsaru sešli zástupci 18 států a podepsali text zakládané úmluvy. Čes­ ká republika se stala účastnickým státem úmluvy jako nástupnick ý stát po ČSFR od 1. ledna 1993. Československo bylo členem Ramsarské úm luvy od roku 1990. Základní povinností každého účastnického státu na konferenci je předložení národní zprávy, ve které se hodnotí činnost za uply­ nulé období. Z naší zprávy předkládáme ales­ poň základní informace.

-~--_...

-~-



-

-­

\fd~I1~DIlun®~

- Česká republika má v současné době cel­ kem 9 mokřadů v celosvětovém seznamu mezinárodně výzamných mokřadů. Ve smyslu Ramarské úmluvy je jejich ochrana zabezpečena dostatečně až na lokalitu " Mokřady dolního Podyjí", kde jsou legis­ lativně zabezpečeny jen nčkteré úseky Uako rezervace). - Dvě z těchto lokalit jsou vedeny v seznamu lokalit, jejichž přírodní stav se mění k ho r­ šímu (Montreux record). Jedná se o Novo­ zámecký a Břehyňský rybník, ohrožené sil­ nou eutrofizací a následnou zmčnou rostlin­ ných společenstev a dále Třeboňské rybní­ ky vzhledem k privatizaci některých z nich. O zařazení třetí lokality, Litovelského Po­ moraví, požádal Český ramsarský výbor v letošním roce z důvodu předpokládaného poklesu hladiny spodní vody na této lokali­ tě (v důsledku výstavby vodovodu), čímž

e n v

jsou oh rožena vodní a mokřadní spo l ečen­ stva. - Na základě zákona I l4/92 Sb. byly vypra­ covány plány péče pro všechny lokality me­ zinárodního významu (úplný plán péče není pouze pro Mokřady dolního Podyjí). - V současné době se pracuje na doplnění in­ I"ormací k seznamu mokřadů ČR, aby mohla být zpracována co nej ú plnější verze. Této práce se účastn í velký počet odborníků růz­ ných specializací z vědeckých a odborných institucí. - V prosinci letošního rok u se bude konat v Třeboni, u pfíležitost i 25. výročí Ramsarské úmluvy, konference o mokřadech na kterou se již předběž ně přihlásilo asi 250 zájemců. - Připravuje se zřízení mezinárodního středis­ ka pro výchovu pracovníků zabývajících se managementem mokřadů . Nčkteré závěry z národních zpráv byly dis­ kutovány v rámci plenárních či vícestranných

BRN

O

pozVÁ Ní PRO VYSTAVOVAT ELE

jednání. V průběhu konference bylo prodis­ kutováno a závěrem přijato 25 rezolucí a 18 dopo ru čení. Jedno z tčchto doporučení např. upozorňuje vlády Rakouska, České republiky a Slovenska na nebezpečí úvah o případném budování kanálu Dunaj-Odra-Labe, kde by bylo bezprostředně ovlivněno celkem 5 me­ zinárodně významných mokřadů. Byla disku­ tována větší provázanost mezi Ramsarskou úmluvou a např . Úmluvou o biodiverzitě, Bonnskou konvencí a dalšími, čímž by se mohlo dosáhnou t včtší účinnosti při ochraně mokřadů. By l přijat Strategický plán do roku 2002 a další. Povinností každé smluvní strany je rozpraco­ vat tyto materiály na konkrétní podmínky vlastních států což tedy nyní čeká především na členy Českého ramsarského výboru a jeho spolupracovníky.

Jitka Pellantová

5. Mezinárodní veletrh techniky pro tvorbu a ochranu životního prostředí

1. - 5.10.1996 Brno-výstaviště Důvody

pro Vaši

účast:

• Veletrh ENVIBRNO 95 přilákal 38.000 odborných návštěvníků z 18 zemí a potvr­ dil tak svůj význam pro odborníky nejen z České re publíky, ale i z okolních zemí. • 98% vystavovatelů bylo v roce 1995 spo­ kojeno s výsledky svých obchodních jed­ nání. • Investice na ekologii se pro rok 1996 od­ hadují ve výší přes 5,5 mld Kč. • Veletrh se bude konat poprvé v době, kdy se Česká republika stala plnopráv­ ným čl e n e m OECD, z čeh ož plynou pro naši zemi významné povinnosti z hlediska ochrany životníh o prostřed í.

Kontakt:

§mm

Brn ě nské

veletrhy

a výstavy a.s.

Výstavi ště

1 6 47 0 0 Brno

Obchodní skupina 3 Ing. Marcela Bednaříkova

Tel. : 0042-5-4115 2880

Fax: 0042-5-41 15 2992