Kronika Školka blízká přírodě Občanské sdružení Hvozdík – lesní klub Začátky lesního klubu na vsi V roce 2011 založilo několik rodin občanské sdružení a dalo mu jméno Hvozdík. Hlavní náplní bylo společné trávení času v přírodě a oživování nejen místních lidových tradic. Prvním počinem se stal „lesní klub“. První školní rok jsme s dětmi prožili ve Hvozdnici, zázemím se pro nás staly farní prostory díky vstřícnosti paní farářky Venduly Kalusové. K dispozici byla kuchyňka s malou jídelnou, podkrovní prostory pro hernu a odpočinek a zahrada. Otevřeno bylo dva dny v týdnu od 8 do 15 hodin. Každý měsíc byl ve znamení slavností pro děti i rodiče. Za přispění místních obyvatel jsme také dvakrát uspořádali masopustní veselici, v létě pak nabídli dětem nejen z našeho klubu příměstské tábory v lese – Rozmarné léto. No v é z á z e m í - c h c e m e b ý t b l í ž e p ř í r o d ě
Na podzim roku 2012 jsme zakoupili osmimetrovou jurtu. Stavěla se za pomoci mnoha spřízněných duší. Překvapilo nás, kolik rodin se nadchlo myšlenkou netradičního místa pro setkávání. Stan vyrostl na pozemku místního hospodáře v těsné blízkosti pasoucích se ovcí ihned vedle lesa pod velkým dubem.
1.
Jurta nám umožňuje vnímat přírodu kolem, i když jsme uvnitř; slyšíme lesní zvuky i vítr, při slunečném počasí nám okolní borovice provoní celou jurtu, staletími prověřená konstrukce je energeticky nenáročná. Zateplená je ovčí plstí, dřevěná podlaha ovčím rounem. Smrková konstrukce je „ z druhé ruky“ a celou jurtu včetně pláště vyrobila česká firma podle mongolského vzoru přizpůsobenou českým klimatickým podmínkám (např. pás proti vzlínání vody, světlík s otevíráním kvůli odchodu vlhkosti – v Mongolsku je sušší počasí než u nás). Topíme si v kamnech na dřevo, které chodíme sbírat společně s dětmi do okolního lesa. Prostor se rychle vytopí, protože je kruhový a dobře v něm cirkuluje vzduch. Svítíme si svíčkami, které vyrábíme z včelího vosku i ze zbytků parafínových svíček, které by jinak skončily ve směsném odpadu. Kromě svíček nyní máme také leddiody napojené na baterii, protože k jurtě není zavedena elektřina. Přemýšlíme, jestli pořídit i solární panel, ale váháme, zda ušetříme peníze a přírodu víc, když dáme baterii jednou za dva tři měsíce nabít doma do sítě nebo budeme používat panel (vyrobený neekologicky) za několik tisíc, ke kterému je stejně baterie třeba. Kruhový prostor tradičního mongolského obydlí působí uklidňujícím dojmem. Děti jurtu vnímají jako útulný kulatý domeček bez tmavých koutů a rády si v ní za nepřízně počasí hrají, jedí i odpočívají. Využíváme ji jako zázemí klubu, ale také pro různé akce (tvůrčí dílny, lekce jógy, semináře, besedy).
2.
C í l n a š e h o s m ě ř o v á n í.
C o j e p r o n á s d ů l e ž i t é.
Co chceme přinést do života dítěte a jeho rodiny Naším cílem je být dětem i dospělým průvodci při poznávání způsobu života naplněného respektem, úctou, šetrností a ohleduplnosti vůči přírodě. Rádi bychom obnovili přirozené pouto k ní. Snažíme se, aby rodiče, kteří váží cestu pěšky od parkoviště k jurtě vnímali tuto (pro někoho dlouhou) cestu jako uvolňující, oddychovou před náročným pracovním dnem. Aby pocítili blízkost přírody. Cesta vede okolo ovčí ohrady, pak podél lesa. Ráno, když s dětmi přijdou k jurtě, povídáme si s nimi o dětech, o tom co se dnes ve školce bude dít, co cítí, když ráno vystoupí z auta a vedou děti do přírody. Sdělujeme si názory na výchovu, běh školky a program. Naše školka není jen místem, kam si rodiče odloží své děti, když jsou do práce, ale stává se aktivitou na níž se chtějí rádi podílet. Zveme rodiče k návštěvě jurty. V adaptační době mohou se svými dětmi být celý den ve školce, hlavně tatínkové jsou dětmi vřele vítáni :). Ze semináře Komunikace s rodiči jsme si krom jiného odnesli, že je můžeme zapojit i například do PR školky.
Uvědomujeme si, že největší zážitky jsou malé, drobné události nebo okamžiky v životě člověka. A právě ty člověka nejvíce naučí a v duši se nejhlouběji uhnízdí. 3.
Na konci roku jsme se loučili s předškoláky Hátou, Ríšou a Vilíkem. Den pro ně jsme připravili s mladšími dětmi. Vymyslely otázky a úkoly, které my – průvodci napsali na papírky a společně ukryli po cestě v lese. Předškoláci šli po šipkách, vytvořených malými dětmi z kytek, kamínků, šišek a klacíků a hledali stužky, u kterých byl připraven nějaký úkol. Z dálky pak malé děti pozorovaly, jak H+R+V spolu tančili na louce, zpívali, objímali stromy a naslouchali se zavřenýma očima, hledali skřítky, skákali přes lana mezi stromy, hledali poklad na konci jejich cesty. Našli ostatní děti, krásný obraz skřítka Hvozdíka se stejnojmennou květinou a nakonec také náhrdelník s trollím zubem. Předškoláci si pro školku připravili tajné překvapení (malované kameny) na konec roku.
4.
Druhý rok s dětmi v přírodě nám přinesl mnoho zážitků. Kolik hodin jsme strávili s dětmi v lese za deště, nemůžeme spočítat. Zato si pamatujeme, jak stojíme potichu uprostřed lesa a nasloucháme nepatrnému šumění deště. Les se mění, zvuky utichají a slyšíme jen dopadající kapky na listy a naše kapuce. Naše krajina je členitá. Je tu mnoho malých kopečků a dolíků pozůstávajících po dolování zlata v dávných dobách. Hojně toho využíváme. Děti od nás vědí, že krajina byla takto přetvořena lidmi. Cesta do lesa může být i důležitá také pro naše chuťové smysly. Sbíráme maliny, jahody, později také ostružiny. Učíme se rozpoznávat houby a zkoumáme je jen očima. Pozorujeme. Nejsme v lese sami. Když jsme hluční, a to býváme hodně, neslyšíme život lesa (ptáci a zvířata prchají). Společně se zastavíme a pokoušíme se chvilku setrvat potichu a naslouchat „kde se co šustne“. Také při hře na schovávanou jsme potřebovali naslouchat. Skupinka s jedním tatínkem a babičkou se schovala do jednoho z nesčetných ďolíků a čekala potichu na ty hledající. Druhá skupina tu první vůbec nenašla, ač byla na blízku a zkoušela potichu naslouchat. Neustále vdechujeme vůně lesa. Děti si uvědomují, že někdy les voní houbami, že každá kytka voní jinak, že když promnou v ruce lístek meduňky nebo máty, voní silně, ale rozdílně. Jeden z dalších zážitků, jak se z nás (celé školky) může stát lesní „člověčí“ orchestr. Našli jsme si větvičky, kamínky, někdo šišky nebo listy a každý do něčeho ťukal, bušil a něčím šustil. Zkusili jsme, že některé nástroje jsou tišší a jiné hlučnější, že můžeme udat rytmus nebo napodobit různé hlasy přírody (ťukání datla do stromu).
5.
Důležité je pro nás vzbuzovat v dětech i rodičích úžas z maličkostí (modročerný brouček ležící na zádech, kterému pomůžeme obrátit se a dát ho na místo, kde ho nezašlápneme; pavouk, který k nám přicestoval z jižních zemí, vypadá jak vosa s dlouhatánskýma nohama, si u naší jurty spřádá síť; mravenec, který nese svého zraněného nebo mrtvého kamaráda; kytička, která ráno byla zavřená a odpoledne se krásně rozvila). Tím, že tyto zážitky prociťujeme, dosahujeme svým vlastním – jiným vnímáním harmonického porozumění přírodě. Nechceme dětem vysvětlovat své pocity. Každý vnímá přírodu jinak. Děti se nezkaleným pohledem na život a spontánním chováním stávají našimi průvodci. Pomáhají nám vracet se do dětství, když si s nimi hrajeme a radujeme se, šťouráme se v hlíně, malujeme nebo tvoříme. Rodiče ve školce (např. při slavnostech) zažívají s dětmi, to co mnohdy kvůli nedostatku času sami s dětmi nezažijí.
6.
Naše jurta leží sice nedaleko Prahy, ale odevšad je k nám daleko. Většina lidí z vesnic považuje lesní MŠ za zbytečný přepych. Setkáváme se s názorem, že na vesnici jsou děti pořád na vzduchu, takže nepotřebují lesní MŠ. Snažíme se vysvětlovat rodičům a veřejnosti, že nejde jen o to „být na vzduchu“, ale i o způsob vzdělávání a v jiném prostředí než jsou tradiční školky. Domníváme se, že je vhodnější nižší teplota místnosti a místo celoplošných koberců malé, lehce pratelné koberečky, které lze využít ke hrám a dále stravování převážně v biokvalitě. Za výhodu naší školky vnímáme malý kolektiv dětí a kratší dobu pobytu ve školce (8 do 16 hodin, maximálně 8 hodin).
Považujeme za důležité
podporovat rodiče, kteří chtějí být co nejvíce se svými dětmi i za předpokladu nižších příjmů (jeden nepracuje a věnuje se dětem) a umístí dítě do kolektivu zdravé školky na kratší část dne než je obvyklé.
Snažíme se, aby děti zažívaly respektující přístup dospělého, aby měly zážitky z obyčejné práce, kterou jim zprostředkováváme nápodobou (nošení dřeva na topení, utírání stolu, přinášení mističek, hrabání trávy), aby měli prostor pro volnou hru (ráno před ranním kruhem, před a po obědě, po odpočinku), aby se cítily bezpečně. U nás děti mohou vyjádřit nespokojenost, zažít nejrozmanitější přírodu, zmoknout a zamazat se. Když jsou unavené, mohou si lehnout, být v teple a dostatečně spát.
7.
Z a b y d l u j e m e s e - r e c y k l u j e m e, š e t ř í m e p ř í r o d u a pečujeme o ni i o sebe Starý stůl a police, tkané koberce, kredenc po babičce… Neskončily na smetišti, ale našly nový domov, používáme je v jurtě. Rodiče dětí přispěli dalšími věcmi. Jurta na nás dýchla domovem. Děti zdobí stan výtvory z toho, co nacházejí při objevování nových míst (malovanými oblázky z pískovny, skřítky z hlíny, včeličkami ze šišek). Naučili jsme děti i dospělé používat separační toalety, na které jsme dostali dar od spřátelené firmy. Děti vidí, co se stane s tuhým odpadem, jak funguje kompostér a kompost. Zbytky jídla, které nesníme, dáváme také do kompostéru. Děti mohou vidět, co se děje s ostatními odpady. V lese vidí rozbitou sklenici nebo plastovou lahev. Pokud je někdo nesebere, jsou tam dlouho – stále. Co s ní dál? Věci, které donesou z domova do jurty si berou zpět domů. Naše školkové odpady vytřídíme: posmrkané kapesníky se spálí, drobný papír je určen na podpal do kamen, potrhané plastové pytlíky, když už se nám dostanou do ruky, nosíme do kontejnerů na plast, skleničky od marmelád využijeme dále, alobal využijeme dále, a věci, které občas sebereme v lese, aby se někdo nezranil, odneseme do kontejnerů k tomu určených. Když máme piknik na palouku, sebereme po sobě vše, co jsme tam přinesli. Děti nenutíme po někom sbírat odpad. Od nás vidí, co se s odpady dělá. Mohou pak apelovat na své rodiče, když je vidí odhodit nějaký odpad mimo určená místa.
8.
Máme-li nějaké špinavé nádobí, stačí na něj teplá voda případně ocet. Mýdlo je béžové, nehýří pestrými barvami ani vůněmi, ale dobře myje. Ušetříme přírodu i peníze. Vytvořili jsme si minizahrádku, zaseli semínka a sklidili rajčata. Také okrasné jedlé květiny jsme vypěstovali. Při jarní slavnosti děti dostaly od Matičky Země semínko, které si zasadily a pozorovaly jak roste nebo také neroste. Ne všechna semínka se chytila.
Ušili jsme si polštáře ze zbytků látek, maminky vyrobily kapsáře a návleky na boty pro dospělé. Dostali jsme morče Evžena. Děti o něj pečují. Stravujeme se zdravě. Rodiče nosí do školky obědy vyrobené převážně z potravin z ekologického zemědělství nebo ze své zahrádky. Snaží se vařit rozmanitou a pestrou stravu. Také svačiny máme společné. Pečeme si chleba, rodiče nosí koláče a buchty. Povídáme si o tom, z čeho pečivo je, kde se vzaly suroviny. Podporujeme místní farmáře. V naší školce se učíme pomáhat si navzájem. Nejde jen o spolupráci dětí (při oblékání a podobně), ale i místní komunity. Vycházíme si vstříc vzájemně. Např. hospodáři čistíme les, dostáváme od něj dřevo na topení, svážíme se navzájem autem...
9.
Přibližujeme dětem udržitelný život skrze živly Z e m ě, o h e ň, v o d a, v z d u c h Živly vnímáme neustále, i když si to někdy neuvědomujeme. Můžeme je poznávat všemi smysly. Velmi intenzivně je dokážou vnímat děti a společně se učíme je respektovat a ctít nejen díky přímému kontaktu se smysly, ale i během slavností a v běžném životě školky. Prociťujeme celým tělem, jak dokáže písek ochladit, když je horko, jak hřeje do bosých chodidel, jak jemný hladí a hrubý masíruje. V pískovně nedaleko školky nacházíme i jíl a spousty barevných oblázků. Přemýšlíme, k čemu všemu je možné je použít. Modelujeme, stavíme domečky, děláme cestičky. Hmatáme, čicháme a ve svahu pískovny cvičíme obratnost. Za mrazu jíl a vlhký písek dolovat nejdou, ale suchý písek se sype. Kamínky, které se nám nejvíce líbí, si přinášíme na hraní či aranžujeme na roční stolek v jurtě.
Zažíváme, jaké to je, když se země něco povstane. Jako se batole poprvé postaví na všechny čtyři a pak na dvě, tak ze země vyroste strom. 10.
Když k nám přišla Viki, bála se ohně, louží, hmyzu, nechtěla se dotýkat rukou hlíny, bála se spojení s živlem země. Tak jsme se společně procházeli v lese, potom stavěli příbytky skřítků z mechu a větviček, plnili truhlíky hlínou pro květiny, a pak i kopali nory ve svahu. Sžíváme se s místem a ono k nám skrze živly promlouvá. Pokračujeme v pořádání slavností. Novou kapitolu dění ve Hvozdíku otevíráme slavností světla a ticha, Adventní zahrádkou. Zapalujeme si s andělem svůj plamínek. Připomínáme si tradiční vánoční zvyky.
11.
Prožíváme Hromnice. Probouzíme životadárné síly v zemi – tvoříme kruh kolem ohně, zpíváme, tančíme, dupeme, ťukáme a voláme. Oheň pomohl rozhořet vítr, ale také rozehnal dým, který pak štípal v očích. Krmíme plameny. Vnímáme, jak je důležité, aby se půda probudila, protože náš život je závislý na tom, co nám země dá. Rozehříváme včelí vosk na svíčky hromničky. Hmatem zjišťujeme, jak se liší vosk rozehřátý teplem ohně a teplem ruky (později i teplem slunečních paprsků). Pokračuje tuhá zima, nosíme a připravujeme dříví, abychom měli v jurtě teplo, učíme se efektivně topit. Poznáváme, jaká polena jsou neproschlá (těžká), jak nedusit plamen, jak účinně usušit vlhké oblečení (gumové kalhoty nad kamna nepatří :) ) společně na kamnech vaříme. Popel z kamen nevyhodíme, použijeme jej na zasypání toalety.
Připravujeme se na Masopust, v dílničce s rodiči vyrábíme masky, připomínáme si smysl Masopustu a v den slavnosti vyrážíme na průvod po blízké vsi. Hustě sněží, medvěd tančí po lýtka ve sněhu. Děti si užívají sníh, masky se vlivem počasí mění: sníh se na tváři roztéká a máčí papír, na němž se roztékají barvy. 12.
Vynášíme vlastnoručně vytvořenou Mořenu. Zpíváme k tomu tradiční lidové písně. Na vlastní oči vidíme, jak na sebe vzájemně působí voda a oheň. Mořena vzplála ohromným plamenem. Všechny děti ztichly a s otevřenou pusou sledovaly, jak hořící Mořena padá do vody. Zima byla dlouhá a děti příliš natěšené na jaro, a tak ji chtěly zhasit. Házely na ni sněhové koule, dokud voda oheň nepohltila. Vyvalila se pára s dýmem. Odpařující se voda má jinou barvu než dým z uhašených plamínků.
Co se zbytky po Mořeně? Dřevo tam zůstalo, aby si mohl pocestný říci: tady byla spálena Mořena. Ale šel kolem děda, vzal dřevo na otop.
Starší generace – lidé v sobě mají šetření zdroji, protože jeho důležitost v dětství zažili. Nebylo možné si tak mnoho koupit jako nyní. Čerpají z přírody jen tolik, kolik doopravdy potřebují, starají se o půdu, myslí na obnovu a na to, aby jejich děti mohly žít alespoň tak dobře jako oni. Vnímají kontinuitu. Od nich se přirozeně učíme šetrnému přístupu ke zdrojům.
13.
Vodu nemáme do jurty zavedenou, dovážíme ji v kanystrech, není možné ji mít neomezeně. Poznáváme na vlastní kůži důležitost šetření. Například proto, že pitná voda se musí vyrábět z nepitné, tudíž něco stojí. Když se vodou plýtvá, může se stát, že nezbyde na důležité věci. Chceme-li se ochladit v horku poléváním se, je nutné přivézt vody více. Zažíváme koloběh vody. Jak pára stoupá z louky, když se do ní ráno opře slunce. Pozorujeme mračna. Posloucháme déšť bubnující o střechu stanu, napodobujeme jeho zvuk. Když prší, všechno povyroste, silný déšť je jako sprcha, hrajeme si v dešti. Čistíme při slavnosti studánku, zváni jsou samozřejmě i rodiče. Zpíváme pro studánkové víly, že se mohou vrátit do otevřené studánky. Ochutnáváme vodu vyvěrající ze země, vnímáme rozdíl její chuti od kohoutkové vody z kanystrů. Povídáme si o tom, kde se voda bere. Prožíváme bouřku v lese i v jurtě. Vojta se bojí hromů. Chvíli se nosí jako miminko v šátku, a pak už strach zvládá. Děti mu vysvětlují, že se není třeba bát.
Přichází potopa. Zažíváme rozbouřený živel vody. Zkoušíme, jak je všechno nasáklé. Voda z louží nemizí, je jí všude nadbytek. Přívalový déšť tvoří jezera v polích a nový potok za jurtou. Poznáváme, jak se propadá bahno při došlápnutí, a jak klame hloubka vody. Pouštíme dřívka po proudu, kopeme odvodňovací stružku. Ríša si hrál v bahně, dělal v něm cestičky, díry a jezírka. Zabral se do hry, a pak se nemohl vlastními silami dostat ven bez toho, aby tam zanechal holínky, měl bahno „až za ušima“. Poznal, že tak lze snadno prochladnout. Sám si vyčistil oděv i obuv. Proudy vody vyplavily z rybníčku malé ryby do louží na cestě k jurtě. Alespoň část zachraňujeme, pouštíme zpět do zklidněné vody. Povídáme si o životě ryb, jejich potřebách a užitečnosti. Chráníme se před prostydnutím. V jurtě topíme a sušíme se. 14.
Vítr vysušuje louže i mokré oblečení. Tančíme s pentlemi, které vánek kolem nás při tanci krásně tvaruje. Při hře na paloučku Janě silný vítr „odtrhl slova od úst“. Děti byly u ní a přesto ji nemohly slyšet, běžely s větrem. Jurta nás chrání nejen před deštěm, ale i vichrem. Když padají větvičky, víme, že bychom se mohli zranit, ukryjeme se a posloucháme sykot a hvízdání živlu, pozorujeme jeho sílu, napodobujeme stromy ve větru, ševelení trávy. Vítr odvál prach a suché loňské listí, zametl před jurtou a přinesl vůně. Cítíme vůni kvetoucích třešní, i když v blízkosti žádné nerostou. Z dálky, kde je silnice, cítíme pach nákladního automobilu, který před chvilkou projel. Slyšíme, jak vítr mění zvuky. Podle jeho směru někdy slyšíme hlasy z jurty až na parkovišti a jindy bečení ovcí u jurty zní jako by bečely v dáli.
„Místo“ po třičtvrtě roce vnímáme už velmi silně jako „naše“ místo. Předškoláci se s námi loučí po svatojanské slavnosti, darují nám malované kameny. Nemohou se dočkat, až poslední večer ve školce prožijí u táborového ohýnku a pak v jurtě i přespí!
15.
Partnerství s MŠ Slapy Setkání se sovičkami V rámci projektu ŠBP jsme se dohodly s MŠ Slapy (s vedoucí školky Magdy Kupkové), že se vzájemně navštívíme, předáme si zkušenosti a děti z obou školek si připraví program. Takto probíhala návštěva Soviček ve Hvozdíku: V úterý 7. května nás navštívila třída předškoláků z MŠ Slapy. 13 dětí a 3 dospělí. Přívítali jsme se s nimi v ranním kruhu. Pak jsme měli společnou svačinu. Ukázali jsme slapským dětem, jak si před svačinou přejeme průpovídkou. Také chycení rukou okolo stolu a popřání dobré chuti se dětem ze Slap líbilo.Naše děti ukázaly předškolákům jurtu a chvilku si v ní nebo v jejím okolí pohrály. Pak jsme se vydali na průzkumnou výpravu do staré pískovny, kde jsme hledali dračí vejce a lezli po stromech. Také jsme využili lesní houpačku – padlý strom. Děti „norovaly“ a plácaly figurky z jílu. Bylo hodně mokro, a tak jsme šli z pískovny notně zamazaní a spokojení. Před polednem se od nás musela slapská školka oddělit, aby stihla autobus z Davle. Před odchodem jsme vzájemně s dětmi zhodnotili návštěvu. Děti z MŠ Slapy se nás ptaly na život v jurtě. Jestli nám není zima, kde spíme, jestli se něčeho nebojíme. Překvapilo je, že v jurtě máme málo hraček a úplně jiné než v jejich školce. Žádné plastové, jen dřevěný vláček a několik autíček, košíčky s různými špalíčky, klacíky, kamínky a doma šité panenky. A přece si v ní dokázaly hrát.
16.
Návštěva Hvozdíku v ZŠ a MŠ Slapy Do Slap jsme se původně měli vydat už začátkem června. Kvůli povodním byly uzavřeny některé silnice, takže jsme návštěvu přesunuli na úterý 18.6. Navštívili jsme už známou třídu Magdy Kupkové – předškoláky. Do Slap jsme se dopravili individuálně. Nabídli jsme také svoz. Zpět jsme jeli autobusem a pak jsme šli pěšky asi 1 km od zastávky u obce Sloup. Třída Soviček nás mile přivítala ve své třídě, kam jsme se přišli na chvilku ochladit a prohlédnout si jejich hračky. Trošku je překvapil malý Vojta, který „zakempoval“ se svou termoskou téměř ve dveřích ve třídě. Děti s paní učitelkou nás zavedly do tee-pee, které stojí na školní zahradě. V ranním kruhu jsme se navzájem naučili své a nové indiánské písně. Děti byly nadšené, i když tam bylo jako v sauně. Všechny děti si vybraly kamínky, ze kterých si pak udělaly talismany. Venku jsme je malovali. Povedly se skvěle. Do oběda jsme si společně hráli na hřišti, ping-pongových stolech, písku a trávě a lezli po stromech. Slapské děti se chodily ptát, jestli budeme venku i spát :) a pořád lézt po stromech. Po dobrém (vlastním) obědě ve školní jídelně jsme venku před školou odpočívali na dekách. Četli jsme si slovensky tradiční pohádku a děti na nás koukaly z okna. Pak jsme si dali tvarohový koláč a rozloučili se se slapskými dětmi, které už zůstávaly ve třídě. Těšili jsme se na výpravu busem.
17.
Pro obě skupiny byla vzájemná návštěva velkým zážitkem a obohacením. Děti se rychle vzájemně propojily, vznikla nová přátelství. Pro některé učitelky ze Slap bylo překvapením, jakou svobodu našim dětem dáváme. Škoda, že jim školní podmínky neumožňují být více venku. Učitelé i děti by byli rádi. Jeden z předškoláků z Hvozdíku jde do Slapské školy. Během těchto dvou akcí se seznámil se svými budoucími spolužáky. Do školy odchází natěšený na nové kamarády a do známého prostoru. Naše děti v klasické školce kupodivu nevyhledávaly plastové hračky, ale využily možnosti interaktivních her, kterými je jejich školka vybavena. Pedagožky z MŠ a ZŠ Slapy mají respektující přístup k dětem, snaží se co nejvíce přiblížit dětem přírodu, která je obklopuje ze všech stran. MŠ je zapojena do ekologického projektu Mrkvička. Na základní škole funguje koordinátor enviromentální výchovy. V mateřské škole pracuje jedna studující koordinátorka EVVO. Spolupracují se společností Ornita (v zimě krmí ptáky, tvoří a vyvěšují krmítka). Chovají oblovky, mají své hmyzoviště, ježčí domeček, vytvořili s rodiči záhonky, využívají tee-pee jako venkovní učebnu. V budoucnosti plánujeme vzájemnou spolupráci i se školou.
18.
Naše plány Chtěli bychom založit novu tradici vánočního a velikonočního jarmarku, na kterých by mohli rodiče i děti prodávat vlastní výrobky i výrobky společně vytvořené ve školce. Výrobky by měly být z přírodních a recyklovaných materiálů, část peněz z prodeje by měla jít na školku. Na webových stránkách Hvozdíku chceme vytvořit malou domácí ekologickou poradnu, kde budeme sdílet zkušenosti z domácností, jak ušetřit přírodu i peníze, jak začít přemýšlet z hlediska udržitelného rozvoje. Víme, že je těžké něco měnit, ale změna může pro nás znamenat svobodu, nový pohled na život, zlepšení fyzického a psychického zdraví. Rádi bychom otevřeli školku na celý týden s hudebním kroužkem (i pro děti z „venku“), uvažujeme také zavést chvilky anglického jazyka na žádost rodičů, dále uspořádat další brigády nejen s rodiči, postavit venkovní kuchyň, začít chovat králíka na spásání trávy kolem jurty, časem také včely a slepice, založit nový záhon se zeleninou a bylinkami a vytvořit lanové hřiště.
Co jsme využili v praxi ze seminářů ŠBP V listopadu jsme se přesunuli z hvozdnické fary do jurty, takže jsme začali řešit fungování v novém, vlastním, netradičním prostoru. Např. jsme řešili vytápění, bezpečnost, stravování, hygienu a mnoho dalších zásadních otázek (seminář Jak funguje lesní MŠ). V kolektivu přibyly kolegyně s pedagogickým vzděláním i waldorfským seminářem, pojistili jsme školku, s rodiči sepsali smlouvu o péči o dítě (seminář Legislativa LMŠ). Nabídli jsme jurtu k pronájmu, žádáme obce a podnikatele o dary na dovybavení jurty (nový komín, rekonstrukce podlahy), zahájili jsme tradici dne otevřených dveří, zavedli jsme tabulku Cash Flow, dáváme si splnitelné cíle (pomalu jich dosahujeme), např. kompostér, kamna, plachta nad venkovní sezení - vše od rodičů (seminář Jak na finanční udržitelnost). Začaly jsme více přemýšlet o tom, jak se udržet v dobré fyzické a psychické kondici a abychom nevyhořely, ale zatím kromě večerní jógy v této oblasti jen plánujeme (seminář Sebepéče v pedagogické profesi). Exkurze ve školkách během ŠBP nás v mnohém inspirovaly (třeba jak je snadné vyrobit hmyzoviště) a zjistili jsme, že řeší podobné problémy jako my, které leckdy dokázaly vyřešit, což nás podpořilo v našem úsilí. Například lze fungovat i s větší skupinou než s patnácti dětmi; rodiče zvládají
19.
docházet do školky s dětmi dál než 500 metrů :), jako je to u nás. Začali jsme se mluvit o rizicích mezi sebou, rodiči i dětmi (např. řešili jsme ohrádku před kamna ano či ne, lezení po stromech, divoká prasata), plánujeme zavést tabulku hodnocení rizik (seminář Pravidla a práce s rizikem). Zamýšlíme se nad tím, proč chceme slavit tradiční svátky slavit (seminář Rituály a tradice v přírodě). Psychologií vztahu k přírodě se zabýváme stále. Příklady z praxe: děti se učí samostatně oblékat a pomáhat druhým, lezeme po stromech, skáčeme přes pařezy a prolézáme hustým křovím, hrajeme si venku i při dešti, žasneme nad vším (brouci, slunce, strom), vytváříme pavučiny z vlny mezi stromy nebo na ovčí ohradu, šťouráme klacíky v bahně a děláme si z tuhého bahna kuličky, zpíváme písničky a říkáme říkadla, nevyhazujeme nic do přírody, krmíme ptáčky a morče Evžena atd. Píšeme tiskové zprávy a články do místních zpravodajů, máme vlastní plakáty, které vylepujeme po okolí. Nedaří se nám ale zatím dostatečně dělat PR pro nedostatek času. Pomoc jsme začali hledat před létem mezi rodiči. Nyní přicházejí nové děti a rodiče, začínáme je oslovovat (seminář PR mateřské školy). Změnili jsme systém obědů (obědy vaří soukromě rodiče), zlepšili jsme hygienické zázemí: vybudovali jsme separační dvojwc, používáme dvě speciální uzavíratelné nádoby na špinavé a čisté nádobí, děti si začaly nosit vlastní termosky s vlastním pohárkem (seminář Hygiena v LMŠ). Absolvovali jsme zážitkový kurz první pomoci. Naštěstí nebylo nutné zasahovat u těžších zranění. Často vytahujeme dětem klíště (novým způsobem a informujeme o tom rodiče). Ošetřovali jsme odřeniny a štípnutí divokou včelou. Předáváme zkušenosti dál – mezi pedagogy i rodiči.
C h y b y, k t e r ý m b y c h o m
se chtěli
vyvarovat
Nedostatečně jsme prosazovali pravidla příchodu a odchodu dětí ze školky. Když někdo nestihl začátek ranního kruhu, posunuli jsme jej. To mělo za následek narušení dopoledního programu a někteří rodiče přestali respektovat čas příchodu. Podcenili jsme důležitost včasné domluvy o konkrétní věci mezi pedagogy a stalo se nám, že nová pedagožka umožnila některým dětem nezúčastnit se důležitého denního rituálu, který je však pro celý kolektiv školky. Následkem toho se další den některé z nových dětí automaticky nechtěly připojit, přestože bývalo vždy zvykem, že jsme se zúčastňovali všichni.
20.
Lesní klub Hvozdík je otevřen každé úterý, středu a čtvrtek. Pátek dopoledne byl ve školním roce 2012/2013 vyhrazen klubu Hvozdíček, který navštěvovali rodiče s malými dětmi, jako „přípravu“ na školku. Časem se z Hvozdíčku stala příjemná aktivita i pro starší děti. Ve školním roce 2013/2014 plánujeme otevření Hvozdíčku opět na jaro.
Náš pedagogický tým se od nového školního roku proměnil, ale stále všechny ve Hvozdíku pracujeme, ať už jako pedagožky, náhradnice nebo poradkyně: Katka Suchá, Lidka Mýlková, Hana Gazdová, Petra Potůčková, Jana Bežuchová, Hana Štulířová, Magda Martínková. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Kroniku vypracovala Hana Gazdová, Lidka Mýlková, Jana Bežuchová za přispění Petry Potůčkové.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Občanské sdružení Hvozdík, Hvozdnice 24, 252 05 http://hvozdik.webnode.cz, e-mail:
[email protected] Tel: 603 957 866 21.
