1. Úvod
„Nikoli co jíte, ale koho jíte, je otázka, kterou mám na mysli.“ (Masson, 2003) V předložené bakalářské práci s názvem Konceptualizace zvířat u vegetariánů a veganů, zasazené v rámci antropologie do oboru antrozoologie a animal studies, se zabývám specifickou skupinou jedinců dodržujících alimentární tabu. Konkrétně to jsou osoby stravující se vegetariánsky a vegansky, neboť v posledních letech jsou alternativní směry stravování, tedy výběr potravin na základě vlastního uvážení, řídící se určitým vzorcem, čím dál tím diskutovanější, a i počet jedinců hlásících se k některému z typů vegetariánství přibývá. Jelikož já se zabývám fenoménem vegetariánství a veganství, zajímá mě zejména vztah jedince k tabuizovaným potravinám, konkrétně k masu. A taktéž ke zvířatům, neboť jak již úvodní citace napovídá, za pojmem maso se skrývá původně živé zvíře, které se může a nemusí stát potravou člověka. V teoretické části se snažím uvést čtenáře do problematiky alimentárního tabu netypicky se stravujících jedinců a předkládám myšlenku, že naše strava není samozřejmostí. Dále na základě současného vědeckého poznání vysvětluji termín vegetariánství a charakterizuji jeho možné podoby. Zasazuji vegetariánství do českého prostředí, popisuji možné motivace ke konverzi a odhaluji, co všechno v sobě vegetariánství skrývá. Zabývám se také sociálními interakcemi spojenými s tímto alimentárním tabu. Poté nastiňuji postavení masa a jeho úlohu ve společnosti na základě pramenné literatury. Dále taktéž mapuji postavení zvířete vzhledem k lidské společnosti, pohled na zvíře očima nejrozšířenějších světových náboženství a možné důvody pro tabu požívání různých druhů zvířat. Mým cílem bylo hloubkové proniknutí do studované skupiny a porozumění tématu a k tomuto účelu jsem zvolila kvalitativní výzkum. V bakalářské práci se na základě polostrukturovaných rozhovorů snažím popsat a určit, jaké mají moji informátoři z řad vegetariánů a veganů sdílené hodnoty a normy. Strategii výzkumu, výběr vzorku, metody sběru a vyhodnocování dat a omezení svého výzkumu čtenářům osvětluji v empirické části práce. V této části taktéž stručně charakterizuji všechny své respondenty, aby bylo možné získaná data zasadit do kontextu a aby si tak čtenáři udělali ucelený pohled na předložené téma.
1
V analytické části se snažím propojit současné teoretické povědomí o fenoménu vegetariánství s daty získanými z rozhovorů, kterých se mi podařilo získat celkem deset. Na základě výpovědí samotných vegetariánů se pokouším zmapovat, co moje informátory k absenci masa ve stravě vedlo, s jakými reakcemi ze svého okolí se setkávají, proč a jakým způsobem praktikují vegetariánství nebo veganství, a o čem to vypovídá. Dále popisuji, jaké potraviny moji respondenti nakupují, vaří a konzumují, jak referují o mase a masných potravinách a jak vegetariánství ovlivňuje jejich každodenní život, přičemž poukazuji na fakt, že jídlo, jedna ze základních potřeb člověka, je důležitým symbolem a nástrojem v mezilidských vztazích. V neposlední řadě se snažím zjistit, jak moji respondenti přistupují ke zvířatům a jak zvířata konceptualizují. V diskuzi shrnuji zjištění, která vyplývají z výpovědí mých respondentů, a v závěru zpětně hodnotím dosažení stanovených cílů práce a navrhuji další možné výzkumy v této oblasti.
2
2. Teoretická část
2.1. Alimentární tabu V této práci se věnuji alimentárnímu tabu ve vztahu ke zvířatům, neboť mnoho lidí se v současné době zamýšlí nad potravinami, které konzumují, nad jejich původem, výživovou hodnotou a dopadem na lidské zdraví. V rámci bakalářské práce studuji minoritní skupinu netypicky se stravujících jedinců, konkrétně vegetariány a vegany. Vegetariány je na první pohled bez bližších informací a kontextu prakticky nemožné rozeznat v davu, neboť jsou různého věku a jakékoli profese. Co tedy vegetariány charakterizuje a co je spojuje? Až na vegetariány, u kterých se jednalo o medicínskou nutnost vyloučení masa anebo jiných živočišných surovin ze stravy, je základním a zejména niterným znakem vegetariánů skutečnost, že se zabývali myšlenkou správnosti své stravy. Tuto myšlenku dovedli k závěru, že ze svého jídelníčku, z různých důvodů, vyloučili potravinu, případně potraviny, které jsou pro většinovou společnost samozřejmostí. Ustanovili si alimentární tabu odmítání stravy živočišného původu, a tuto stravu pak považují za něco „nemístného“. Společným rysem osob, které se označují jako vegetariáni nebo vegani je tedy záměrná absence masa ve stravě. Beardsworth a Keil (1996, 193) tvrdí, že konzumace potravy není pouze o uspokojování výživových potřeb jedince, ale skrývá se za ní mnohem hlubší význam. Tím, jak lidé rozhodují o tom, co je „dobré ke konzumaci“ a co ne, a otázkami ohledně jídelních zákazů a tabu se zabývala například M. Douglas ve své antropologické studii Purity and Danger (2002), konkrétně v kapitole „The abomination of Leviticus“, kde rozebírá zákaz vepřového masa z pohledu strukturalismu. Dvořáková-Janů (1999) píše následující: „Víme, že „jedlost“ není vlastnost, jež byla přirozeně vtištěna rostlinám a zvířatům okolo nás. Je varováním, jež je vloženo kulturním popisem do sociálního rámce určité společnosti. Tak je diferencována možnost toho, co se /nazíráno fyzicky/ považuje za možné jíst a pít.“ (Dvořáková-Janů, 1999, 15) Člověk si tedy své jídlo na rozdíl od zvířat, která jej konzumují instinktivně, vybírá, a jeho volba je ovlivněna rodinnou výchovou, zvyklostmi a sociokulturním a psychologickým kontextem (Dvořáková – Janů, 1999, 26). To, které jídlo konzumujeme s požitkem a ke kterému máme
3
naopak odpor, je podle Dvořákové-Janů (1999, 13) do jisté míry tělesně předurčeno anebo jde o výsledek asociací k vlastnostem potravin a jídel. Tyto asociace jsou přitom často kulturně podmíněny. P. Berger a T. Luckmann (1996, 203) tvrdí, že biologická konstituce umožňuje lidem hledání potravy, ale neříká jim, co mají jíst. Výběr a skladba stravy jsou tedy volbou jednotlivce. Tudíž i mezi jedinci, kteří sami sebe definují jako vegetariány, můžeme sledovat výrazně proměnlivé dietní zvyklosti.
2.2. Charakteristika vegetariánství Sám termín vegetariánství, který byl odvozen ze slova vegetus neboli živý, svěží, byl zpopularizován první světovou britskou Vegetariánskou společností teprve kolem roku 1847 (Medřická, 2008, 9). A termín vegan se začal poprvé objevovat ve slovnících až v roce 1944. Vegetariánství je velmi těžké přesně definovat, neboť se jedná o koncept velmi široký a v literatuře se můžeme setkat s různými podobami rozdělení a definic osob, které se za vegetariány považují, a tímto termínem sami sebe označují. Podle nejčastěji citované definice je vegetariánem člověk, který nejí červené maso, drůbež ani ryby. Tato definice vegetariánství však není jediná, neboť se často můžeme setkat s jedinci, jež některé druhy zvířat jedí, a přesto se za vegetariány označují (Ruby, 2012, 142). V Kanadském průzkumu Národního institutu pro výživu (1997) mezi vegetariány se například zjistilo, že 78% dotazovaných občas sní rybu či některý z plodů moře, 61% dotazovaných občas konzumuje drůbeží maso a 20% respondentů si občas k jídlu dá červené maso (Ruby, 2012, 142). Obecně však termín vegetariánství můžeme definovat jako vědomé odmítání masa a masných výrobků ve stravě. Stupeň vegetariánství, jinými slovy, přísnost alimentárního tabu, pak závisí na spektru potravin, které jedinec ze stravy vyloučil a které považuje za nemístné.
4
Ve své bakalářské práci přejímám typologii „lineární stupnice vegetariánství“1 tak, jak ji uvádějí Beardsworth a Keil v 10. kapitole nazvané Možnost vegetariánství (1996, 219):
Lineární stupnice je rozdělena podle přísnosti, přičemž přísnost v konzumaci konkrétních potravin stoupá směrem z leva doprava (zde shora dolů): Semivegetariáni - mohou jíst vejce a mléčné výrobky, ryby a ostatní mořské plody, a ve výjimečných případech dokonce i maso (zejména maso bílé), jedná se tedy pouze o absenci červeného masa Laktoovovegetariáni - vylučují veškeré maso a ryby, ale stále konzumují vejce a mléčné výrobky Ovovegetariáni – z živočišných produktů požívají pouze vejce Laktovegetariáni – z živočišných produktů konzumují pouze mléčné výrobky Vegani – nepožívají žádné živočišné výrobky, tedy ani vejce a mléčné výrobky, a to nejen v jejich čisté podobě, ale i obsažené v dalších nebo již zpracovaných potravinách a jídlech. Dokonce i veganství je rozděleno podle přísnosti. Mezi vegany může vzniknout spor o tom, zda by měl být konzumován med2, a zda se mohou používat produkty pocházející ze zvířat (například kožené výrobky a určité léky a alkohol) Fruitariáni - konzumují pouze takové rostlinné produkty, které nevyžadují usmrcení rostliny, jejíž plody se následně konzumují
1
V rámci své práce budu používat pojem vegetarián, vegetariánství, jako základní rozlišovací kategorii pro
označení jakékoli podskupiny v oblasti této specifické sociální skupiny, přičemž v práci u jednotlivých informátorů zároveň poznamenám, do jaké kategorie patří. V bakalářské práci, z důvodu ušetření místa pro další text, rezignuji na genderovou korektnost, a budu proto převážně používat generické maskulinum. Současně, pokud z kontextu nebude vyplývat nic jiného, budu pod označením „vegetarián“, „vegan“, „respondent“, „informátor“ apod. zahrnovat vegetariány i vegetariánky, vegany i veganky, atd. Většinovou populaci, která nedodržuje žádné z alimentárních tabu uvedených výše, tzv. konzumuje maso a další živočišné výrobky, označuji v práci jako nevegetariány nebo jako konvenční strávníky.
2
Problematiku přípustnosti medu ve veganské stravě svých respondentů jsem ponechala stranou, neboť se nestala referovaným tématem.
5
Vitariáni - zařazují pouze stravu syrovou, tepelně neupravenou Makrobiotici – konzumují stravu bohatou na obilniny, luštěniny, čerstvou zeleninu a ovoce doprovázenou velkým omezením masa, sýrů, vajec, drůbeže a rafinovaných potravin s malým obsahem vlákniny, dále snižují podíl soli, cukru a tuku ve stravě, přičemž při skladbě jídelníčku vycházejí zejména z geografické polohy a podnebí (Pajgrtová, 2009, 15)
Tabulka č. 1:3 Přehled přípustných a nepřípustných potravin živočišného původu u jednotlivých forem vegetariánství: Forma
Maso Vejce Mléko Med
Lakto-ovo ne
ano
ano
ano
Lakto
ne
ne
ano
ano
Ovo
ne
ano
ne
ano
ne
ne
ne
Veganství ne
2.3. Přehledová charakteristika vzniku a vývoje vegetariánství v Čechách V České republice povědomí o vegetariánství před téměř 130 lety rozšířil Emanuel svobodný pán Salomon s Friedbergu-Mírohorský, sám vegetarián, malíř, spisovatel, bojovník za práva zvířat a proti vivisekci, polní podmaršál rakouské armády, překladatel a průkopník přírodní léčby, prostřednictvím své knihy O vegetarismu vydané v roce 1865, která byla snad první knihou o vegetariánství v Čechách (Medřická, 2008, 16). Kniha vytyčuje zdravotní i ekonomický prospěch vegetariánské diety a jako reakce na ni vzniká později první český spolek propagující vegetariánství. Jako obhajobu vegetariánství Mírohorský uvádí zejména skutečnost, že pro člověka není přirozené lovit zvěř a pojídat její maso tak, jak to dělají šelmy, tedy bez tepelné úpravy a okořenění (Mírohorský, 1865, 19). V roce 1935 následuje vydání první vegetariánské kuchařky, pod názvem Česká vegetariánská kuchařka, kterou sestavil Vilém Emil Kejř podle náčrtků, diktátů i 3
Elektronický zdroj, dostupný na http://vegetariani.asp2.cz/zdravi.aspx
6
kuchyňských předpisů své zesnulé choti Anuše Kejřové (1874-1926), mimo jiné autorky známé Úsporné kuchařky – Zlaté knihy malé domácnosti, Zdravotní polo-vegetariánské kuchařky anebo Dělnické kuchařky (Recepty poctivé české kuchařky Anuše Kejřové, 2010). Později byly otevřeny první vegetariánské restaurace a v roce 1929 vznikl Československý vegetářský klub (Šťastný, 2005). Významnou osobou českého vegetariánství a ochrany zvířat v Čechách byl taktéž kazatel, pacifista a vegetarián Přemysl Pitter (1895-1976). Zasloužil se o omezení krutých pokusů na zvířatech, inicioval vznik záchranné služby pro zvířata, zabýval se také ochrannou a zlepšením podmínek pro hospodářská zvířata. Kritizoval masojedy, jak nazýval osoby konzumující maso, avšak i nejisté vegetariány, kteří sice maso nejedí, ale mají v sobě touhu po něm. A to kvůli nesouladu mezi jednáním a myšlením, který takového člověka brzy přivede zpět k masu. Pitter tvrdil, že pravý vegetarián nepociťuje zdrženlivost od pojídání zvířecích mrtvol jako oběť nebo askezi, nýbrž jako radostnou vnitřní nutnost. Před 85 lety vydali MUDr. Ctibor Bezděk a Přemysl Pitter jednu z nejznámějších českých knih o vegetariánství Vegetarism pro a proti (Pitter, 1928).
2.4. Přehled motivací ke konverzi k vegetariánské stravě Podle Beardswortha a Keil (1991, 19-24) většina vegetariánů na Západě nebyla k vegetariánství vychovávána, ale stala se jimi na základě vlastního rozhodnutí vzdát se konzumace masa. Podle Medřické (2008) může být motivace k přechodu na vegetariánskou stravu a k jejímu dodržování velmi rozmanitá, neboť nemusí jít pouze o způsob stravování, ale také například o celkový životní styl, a dokonce i o životní filosofii (Medřická, 2008, 30). Nejedná se pouze o vynechání masa, ale i o mnoho aktivit spojených s tímto životním stylem. Jako jsou například třídění odpadu, ohleduplnost a takt k druhým, šetrnost, používání přírodní bio kosmetiky netestované na zvířatech, využívání alternativních zdrojů v medicíně, negace kožešin a výrobků z kůže, popřípadě nošení oblečení z produkce ekologického zemědělství, abstinence od alkoholu, nekuřáctví, dostatek fyzické aktivity, psychická pohoda, harmonie těla a ducha čili wellness a další. Motivace se navíc mohou prolínat a v průběhu času se také u jednotlivců mohou měnit a důraz, který je kladen na jednotlivá témata, se může posouvat. Podle Beardswortha a Keil (1996, 235) je konverze k vegetariánství zásadně proměnlivá zkušenost, neboť někteří jedinci
7
uvádějí zdlouhavý proces přechodu na vegetariánskou stravu, další zmiňují dramatický „přechodný zážitek“, který celý proces urychlil. Na základě výsledků průzkumu mezi vegetariány ve Velké Británii bylo také potvrzeno, že motivace k vegetariánství nebývá statická, ale mění se v čase. 74% účastníků uvedlo změnu v motivacích k vegetariánství. Z nichž 34% uvedlo rozšíření důvodů pro vegetariánství o další důvody, a naopak 13% respondentů se motivace co do počtu zúžily. 23% účastníků pak uvedlo jak získání nových motivací, tak i ztrátu některých původních (Hamilton, 2006). K přechodu na bezmasou stravu nás tedy může vést mnoho důvodů. Mezi nejčastěji zmiňované motivace citované v literatuře patří ty etické, ekologické, náboženské, filozofické či zdravotní. Může také jít pouze o „nechuť k masu“, jak uvádějí Beardsworth a Keil (1996, 227). Ruby (2012, 142) shrnuje nejnovější výzkumné studie o vegetariánství, ze kterých jako nejčastěji uváděný důvod pro absenci masa ve stravě vyplynula motivace etická, která staví zvířata na stejnou úroveň jako člověka. Jako druhá nejčastěji zmiňovaná byla motivace zdravotní, kdy se jednalo o zlepšení zdraví respondentů. Následovaly je motivace environmentální, kdy je brán v potaz dopad výroby a konzumace masa na životní prostředí, náboženské a důvod nechuti či přímo odporu k masu (Ruby, 2012, 142). Například spisovatel a komik Alan Whitney Brown (1991) si také své „proč“ našel a zdůvodnil. Brown zpopularizoval následující větu: „Nejsem vegetarián proto, že mám rád zvířata. Jsem vegetarián proto, že nemám rád rostliny.“ Ruby (2012) se snažil zjistit, jaké rozdíly jsou mezi vegetariány, u nichž převládá etická motivace, a mezi vegetariány, u kterých převažují zdravotní důvody. Na základě průzkumů Ruby uvádí: „(…) jedni se soustředí na své vlastní dobro a druzí se soustředí na dobro druhých. Jak jinak se liší vegetariáni motivovaní eticky od těch, jež sledují vlastní zdraví?“ (Ruby, 2012, 143) Podle Rubyho se eticky motivovaní vegetariáni oproti těm zdravotně motivovaným, kromě masa, častěji vyhýbají také konzumaci dalších živočišných produktů. Odůvodňují svou dietu širším filozofickým rámcem, mají větší cítění se zvířaty, rychleji přecházejí na vegetariánskou dietu a častěji mají pocit nechutenství při představě požívání masa. Naopak zdravotně motivovaní jedinci se, podle Rubyho zjištění, více starají o vlastní dobro a přechod na dietu je tedy spíše vynucenou nutností. Podobně je tomu tak u
8
jejich omezování se v konzumaci jiných živočišných produktů. Bylo zjištěno, že zdravotně motivovaní vegetariáni konzumují více mléčných výrobků nebo vajec. Ruby tvrdí, že proto není překvapivé, že jejich soucítění se zvířaty je nižší (Ruby, 2012, 143-144). K odlišnému zjištění došli Preylo a Arikawa (2008, 387-395) ve studii, která porovnávala postoje a soucítění s domácími mazlíčky u vegetariánů a nevegetariánů a která stavěla na skutečnosti, že jedním z nejběžnějších důvodů, proč se stát vegetariánem, je omezit násilí páchané na zvířatech. Vegetariáni, kteří se pro alimentární tabu rozhodli na základě etických důvodů, a ti, pro které nebyla hlavní etická motivace, ale například zdravotní, podle výzkumníků vykazovali stejnou míru empatie i stejný vztah ke zvířatům. Shodně na tom byly obě skupiny i se soucítěním vůči lidem. Dále z průzkumu vyplynulo, že mají muži vegetariáni oproti mužům nevegetariánům mnohem vyšší soucítění se zvířaty, stejně tak i pozitivnější postoj k domácím mazlíčkům, naopak mezi ženami vegetariánkami a nevegetariánkami rozdíl v soucítění a postoji k domácím mazlíčkům nebyl (Preylo a Arikawa, 2008, 387-395). Podle Medřické (2008, 187-188) motivace k vegetariánství nebo veganství bývá mnohdy ovlivněna sociálními interakcemi s obdobně smýšlejícími jedinci. Nebo sociálním prostředím, ve kterém je zprostředkován prvotní impuls ke konverzi, například zhlédnutí filmu o masném průmyslu, velkochovech nebo testování kosmetiky a léků na zvířatech. Dále takovým impulsem může být tematicky laděná literatura nebo přednáška, po které se může dostavit stav, kdy si jedinec uvědomí vlastní zážitky z lidsko-zvířecích interakcí, například již z dětství. Poté obvykle následuje pozvolný přechod na vegetariánskou, a dále popřípadě veganskou stravu, což nemusí být pravidlem, neboť nalezneme i takové jedince, u kterých došlo ke konverzi prakticky ze dne na den. Motivovaný jedinec se poté obvykle musí podle Medřické (2008, 187-188) z počátku vypořádávat s obecně odmítavými reakcemi a poznámkami rodiny a okolí. Ačkoli se opět můžeme setkat i s takovými jedinci, kteří byly podporováni samotnou rodinou a kteří například ve vegetariánském prostředí a jako vegetariáni byli i sami od dětství vychováváni (Horvátová, 2003). Osoby, které se rozhodnou pro konverzi k vegetariánské stravě, obvykle vyhledávají nebo se kontaktují s podobně smýšlejícími jedinci a mají mezi vegetariány i přátele, popřípadě i partnera a svou prokreační rodinu. Sami bývají často aktivní a sdružují se v různých vegetariánských organizacích nebo spolcích pro ochranu zvířat (Medřická, 2008, 78).
9
2.4.1. Podoba vegetariánství v českém prostředí Podle Dvořákové-Janů (1999) se v roce 1998 za vegetariány považovaly 2-3% populace Čechů. V rámci kvantitativního výzkumu bylo zjištěno, že počet osob hlásících se k vegetariánské stravě v České republice vzrůstá neboť mezi lety 2002 a 2003 vzrostl počet vegetariánů o dvojnásobek na 3% (Vegetariánství, 2003). Naopak konzumace masa a masných výrobku v České republice za posledních 20 let mírně poklesla a mění se i poměr konzumace jednotlivých druhů mas. Výrazně klesla spotřeba hovězího a mírně také vepřového masa, a naopak stoupla konzumace masa drůbežího. Spotřeba ryb zůstává v České republice poměrně nízká (Český statistický úřad, 2010). V českém prostředí bylo zjištěno, že u vegetariánů dominují etické důvody (88%), dále motivy náboženské (59%) spolu s ekologickými (55%), následované zdravotními důvody (53%) absence masa ve stravě (Kulhavý, 2007). Barták (2008) uvádí zajímavé a přehledné členění eticky a zdravotně motivovaných vegetariánů do dvou skupin. Vegetariány rozděluje na egoistické, tedy takové, kterým jde hlavně o jejich vlastní prospěch a jejich zdraví, a u nichž tedy dominují zdravotní motivy. A na vegetariány altruistické, kteří se staví proti zbytečnému vraždění. Toto členění sama aplikuji na své respondenty v empirické části práce. V rámci kvantitativního výzkumu hodnocení výroků z oblasti vegetariánství provedeného v České republice v roce 2003 bylo zjištěno, že absenci masa ve stravě více uznávají a praktikují zejména ženy, mladí lidé obecně, tedy jak muži, tak i ženy, vysokoškoláci a vysokoškolačky. Ženy všech věkových kategorií a mladí lidé obecně se také častěji ztotožňovali s výrokem „Jíst maso je kruté vůči zvířatům." A ženy jsou podle výzkumů ochotnější vyhnout se masu ve stravě nežli muži (Vegetariánství, 2003).
2.5. Přidělování významu masu a jeho úloha ve společnosti Maso je podle Beardswortha a Keil (1996, 193) ve společenském kontextu jednou z nejrozporuplnějších složek potravy, a to jak z hlediska chuti, tak i z hlediska zdraví a
10
morálního hodnocení. Maso bývá spojováno jak s pozitivními, tak i s negativními konotacemi. Ruby (2012, 145) uvádí, že je velký rozdíl, jak o mase referují vegetariáni a jak nevegetariáni. První skupina asociuje maso s krutostí, zabíjením, odporem, požíváním krve a s chatrným zdravím. Naopak nevegetariáni, tedy konvenční strávníci, jej asociují s luxusem, společenským postavením, chutností, pevným zdravím a s rodinnými sešlostmi, jakými jsou například nedělní oběd nebo Vánoce. De Houwer a De Bruycker (2007, 158-165) současně zjistili, že vegetariáni mají pozitivnější postoj k zelenině a k ovoci ve srovnání s jedinci, kteří maso běžně konzumují. Význam přisuzovaný masu je podle Waala (2006, 169) v poměru k jeho nutriční hodnotě ve skutečnosti docela přehnaný, což platí univerzálně. Ve většině zemí světa je maso nebo ryba ústředním bodem slavnostní večeře, a je také tím druhem jídla, který se nejčastěji podřizuje zvláštním povolením a náboženským zákazům (Waal, 2006, 169).
2.5.1. Patriarchální význam masa Adams (1990, 30), která píše o sexismu a rozdělení genderových rolí v konzumaci masa, zmiňuje, že většina moderních společností považuje maso za velmi ceněnou potravinu, kterou takové společnosti potom přisuzují privilegovaným sociálním skupinám, dělnické třídě a mužům. V konzumaci masa Adams spatřuje rasismus, kdy lidé s bílou pletí jsou na vyšším evolučním stupni a intelektuálně výš, a pro ně je také maso primárně určeno. Pro níže postavené sociální skupiny a ženy, kam moderní společnosti řadí také zvířata, je určena zelenina, ovoce a obiloviny. Ženy maso pro muže pouze připravují a spolu s dětmi jej konzumují obvykle jen několikrát do týdne. A v dobách válek mohli maso konzumovat pouze muži (1990). Dvořáková-Janů (1999, 107-108) toto tvrzení potvrzuje a dodává, že v otázce přídělu masa muži zaujímají privilegovanou pozici, na rozdíl od žen a dětí, na které se maso dostane pouze tehdy, je-li ho dostatek pro muže. Ruby (2012) shrnuje výsledky nejnovějších studií o vegetariánství, ze kterých vyplývá, že si více mužů než žen myslí, že lidé, a zejména muži, jsou předurčeni ke konzumaci masa, a že muži vegetariáni jsou zženštilí (Ruby, 2012, 146-147).
11
Také podle Adams (1990) moderní společnost spojuje maso, jako nejkvalitnější zdroj bílkovin, s mužskou dominancí, mužností a sílou. Muži, kteří požívají maso, jsou pak pravými muži. Maso je symbolem machismu, lovení, moci a vysokého ekonomického postavení. Naopak muž, který se vzdá konzumace masa, v sobě potlačuje mužská práva a stává se zranitelným. Ačkoli původní význam slova rostlinný byl živý a aktivní, jak píši výše, dnes se toto slovo významově přeneslo na hloupý, pasivní, ženský nebo zženštilý (Adams, 1990, 36-37). Jak píše Hegel v Základech filosofie práva: „Rozdíl mezi mužem a ženou je asi takový, jako je rozdíl mezi zvířaty a rostlinami. Muži odpovídají zvířatům, zatímco ženy odpovídají rostlinám, protože jejich vývoj je více poklidný.“ (Hegel, 1992, 263) Gilhus (2006, 76) uvádí, že v Římské říši byli lidé stavěni do protikladu ke zvířatům, stejně jako byli muži stavěni oproti ženám a Řekové proti barbarům. Beardsworth and Keil (1996) zastávají obdobný názor jako Adams, tedy že tvrzení, že lidé jsou na konzumaci masa přizpůsobení evolučně, kdy je konzumace masa společná charakteristika pro třídu savců, a potřebují ho k přežití, je typickým produktem sexistické politiky masa, naturalizací a ospravedlněním tohoto řádu. Jedná se zde o tzv. „hlad po mase“, který nelze ukojit jinou potravinou (Harris, 1986, 36-37). Způsob obživy, tedy lov a sběr, zapříčinil i dělbu práce mezi muži (dominance) a ženami, které se staraly o děti a pokrmy pro rodinu nebo kmen připravovaly, ale maso konzumovaly pouze výjimečně, a pokud ho byl dostatek. V rozdělování uloveného jídla se odrážela i sociální struktura společnosti, a podle Harrise (1986) dodnes ženám náleží právě rostlinné potraviny, které jsou na rozdíl od masité potravy bez „náboje“, síly a energie. Mary Douglas v díle Deciphering a Meal (Douglas, 1999, 231-252) uvádí, že řád, se kterým servírujeme jídlo a potraviny, které zařazujeme do jídla, odráží taxonomii třídění, která zrcadlí a upevňuje naší celkovou kulturu. Každé jídlo má svou hodnotu, kterou mu společnost přisuzuje, a podle toho má svůj přesný řád, podle kterého je také podáváno ke konzumaci. V tom případě by vyloučení masa ze stravy znamenalo ohrožení a narušení celé struktury patriarchální kultury (Douglas, 1999, 231-252). Nibert (2002, 114) navazuje na Adams a rozšiřuje její analýzu patriarchálního významu masa o ideu kapitalismu, který staví svoji obhajobu útisku žen, slabších sociálních skupin a zvířat na peněžním zisku. Nibert vidí původ útisku žen a zvířat v lovení zvěře a
12
v konzumaci masa vládnoucí třídou, tedy muži, což se dnes dále projevuje v zemědělském průmyslu, v manipulaci s konzumenty, v útlaku chudých zemí Latinské Ameriky nebo Subsaharské Afriky Spojenými státy a státy západní Evropy. Dále také v devastaci lokální krajiny a ve znečišťování vody a ovzduší. Nibert říká, že moderní zemědělský průmysl vytváří potraviny pro všechny, kdo si je může dovolit zaplatit, ale ne pro všechny, kdo je potřebuje. Přitom podle Niberta zastánci lidských práv a práv zvířat tvrdí, že pro to, aby byl vymýcen hlad ve světě, by stačilo, aby privilegovaní pouze omezili svou spotřebu masa (Nibert, 2002, 115). Významná role masa ve stravě člověka může na jedné straně spočívat v jeho výživové hodnotě, zejména ve schopnosti poskytovat komplexní soubor živin. Na straně druhé může půvab masa tkvět v jeho symbolické úloze, kdy se maso váže k moci, postavení ve společnosti a k pohlaví, tedy k mužské nadřazenosti (Beardsworth a Keil, 1996, 216). Přičemž se tyto dva aspekty masa, tedy nutriční a symbolický, navíc mohou prolínat.
2.5.2. Tabu konzumace masa zvířat v tradičních i moderních společnostech
E. Shanklin (1985, 375-403) se ve své antropologické studii o domestikovaných zvířatech zabývá dvěma pojetími zvířat. První pojetí konceptualizuje zvíře jako symbol, druhé jako potravu. Podle autorky lze vztah lidí ke zvířatům studovat z hlediska funkce, o tu se zajímala například ekologická antropologie, nebo z hlediska významu, o kterém toho bylo v odborné literatuře napsáno podstatně méně. Otázkou je zde to, jakou roli hrají zvířata v symbolickém třídění. Shanklin se zabývá otázkami, proč jedna skupina antropologů zkoumá způsob, jakým jsou zvířata „dobrá k jídlu“, a další skupina ten, jakým jsou „dobrá k přemýšlení“. Uvádí, že zatím nedošlo v antropologii k propojení studií zvířat jako potravy a zvířat jako symbolu, tedy k propojení mezi funkcionální a symbolickou hodnotou domestikovaných zvířat. Zvíře jako symbol pojímá například Douglas (2002, 44-45). Píše, že naše chápání nečistoty či poskvrnění je reakcí, která odsuzuje každý objekt nebo představu popírající nebo matoucí naše symbolické třídění. Douglas aplikuje pojetí chápání nečistoty v západní a nezápadní kultuře na zvířata, přičemž hlavním principem toho, kdy je zvíře chápáno jako „čisté“ ke konzumaci, je skutečnost, že se musí přizpůsobit svému druhu. Toto vnímání, kdy je zvíře chápáno jako nečisté, když je například nedokonalé nebo neodpovídá základnímu
13
schématu druhů, podle autorky tkví v knize Genesis a mýtu o stvoření, kde byla zvířata rozdělena mezi nebeskou klenbu, zem a vodu. „Zvířata, která jsou součástí nebeské klenby, létají za pomoci křídel. Ve vodě plavou šupinaté ryby pomocí ploutví. Čtyřnohá zvířata na zemi skáčou nebo chodí. Žádný druh zvířat, který není vybaven tím správným druhem pohybu příslušejícím jeho elementu, není posvátný.“ (Douglas, 2002, 69) Čistota je tedy podle Douglas kulturní konstrukt, je to vždy něco, „co není na místě“, co je rušivé, a co nezapadá. To znamená něco, co se nedělalo „doma“. V rámci potravy tedy žádná ingredience ani žádná kombinace není neestetická sama o sobě. To, co je považováno za porušení estetických pravidel, zdánlivé inkonsistence ve výpovědích i v praxi, se stane smysluplným až v rámci celého systému, uspořádání idejí, jehož tvar, hranice, vnitřní členění značí právě rituály a pravidla separace (Douglas, 2002, 44-45). Tento symbolický systém klasifikace neestetického a nečistého je tedy vykonstruován v rámci konkrétní společnosti. Naopak z pohledu utilitární a ekonomické perspektivy, v protikladu k symbolickému a strukturalistickému přístupu, popisuje odmítání masa a tabu Harris (1974) na příkladu posvátnosti dobytka v Indii nebo odmítání vepřového masa mezi Židy a muslimy a kmeny žijícími na Nové Guineji a na melanéských ostrovech. Harris (1974, 45) píše, že různé kultury mají různá iracionální tabu ohledně jídla a zůstává hádankou, proč lidé milují a nenávidí ta samá zvířata. Stručně řečeno, na domácí zvířata, která jsou užitečnější živá než mrtvá, se budou podle Harrise pravděpodobně vztahovat stravovací zákazy. I samotný Harris však připouští, že na zvířata nelze pohlížet pouze z ekologického hlediska a smýšlí tedy i o jejich symbolické rovině, kdy jsou zvířata „dobrá k přemýšlení“. Beardsworth a Keil (1996, 208) píší, že zákazy masa nenajdeme jen u tradičních kultur, ale vyskytují se také v moderních západních společnostech, a mohou mít významný dopad na dietní zvyklosti, i když i u těchto společností může dojít ke značné variabilitě. V těchto společnostech se tabu požívání masa vztahuje zejména na volně žijící druhy, kromě velmi úzkého okruhu ryb, ptáků a savců definovaných (právně a kulturně) jako „zvěřina“, které se loví a také konzumují. Vysvětlení tohoto zákazu konzumace volně žijících zvířat taktéž není snadné, neboť v minulosti se takové divoké druhy zvířat běžně konzumovaly. Jedním z vysvětlení, proč je konzumace masa dravých masožravých ptáků a savců tabu, může být podle Twigg (1979, 13-35) skutečnost, že jsou v symbolickém smyslu pro člověka příliš „výrazná“, stejně jako je maso červené, které je na vrcholu hierarchie vlivnosti, výraznější než maso bílé, které je až pod masem červeným. Níže v hierarchizaci potravin
14
Twigg situuje další živočišné produkty, jako jsou vejce a sýr. Nejníže ze všech pak stravu rostlinnou. Její schéma hierarchizace potravin představuje pojetí ve společnosti obvyklého umístění zvířecí a rostlinné potravy na základě síly, statusu a žádanosti. Krev v sobě údajně obsahuje zvláštní podstatu osoby či zvířete, a je spojována s mužností, sílou, agresí a sexualitou. Podle Beardswortha a Keil (1996, 210) se však zákazy masa na Západě kromě volně žijící zvěře vztahují taktéž na určité domestikované druhy zvířat, která se v nezápadních společnostech naopak běžně konzumují. Mezi tabuizované druhy, jejichž konzumace je v současné době na Západě prakticky nepředstavitelná, patří například požívání koňského masa nebo masa psů. Obě tato zvířata, tedy jak kůň, tak i pes, jsou v soudobé západní kultuře považována za domácí mazlíčky, ačkoli se kůň kvůli svým rozměrům do běžného domu nevejde. Tato zvířata se svými majiteli vstupují do sociálních vztahů, je jim přiděleno jméno, připisována osobnost, a v určitých omezených ohledech jim bývá udělen napůl lidský status. Na jedné straně je konzumace koňského masa tabu, avšak dle statistik Eurostatu (2012) obchod s koňským masem, a to nejen nelegální, poměrně kvete. Nejvíce je koňské maso žádané v Belgii, Itálii, Francii, Nizozemí nebo Bulharsku. Můžeme tedy pozorovat postupný vývoj kultury, tradice i stravovacích návyků, neboť ještě před 250-ti lety se v Evropě konzumovalo například i psí maso. Podle Harrise (1986) vysvětlením tohoto tabu nemusí však být citová vazba na zvíře, ale může mít také pragmatické základy, takzvaně že tato zvířata mají nějakou funkci, (například pes jako hlídač, kůň jako prostředek k dopravě) kdy jsou pro člověka užitečnější živá, než by byla jejich výživová hodnota (Harris, 1986, 175).
2.6. Otázka vegetariánství, otázka toho, jak se vztahujeme ke zvířatům Dvořáková-Janů (1999, 59) uvádí: „V posledních 250-ti letech došlo k vývoji mentality ve vztahu k jídlu a pokrmům.“ Čímž autorka míní, že se během 20. století spustila opona mezi každodenním životem lidí a konzumací masa na jedné straně a mezi chováním zvířat v masném průmyslu, jejich porážkou a mrtvými naporcovanými těly na straně druhé, čímž se ztrácí vztah mezi zvířetem a masem určeným k jídlu. Nic tu nepřipomíná živočicha, ani jeho „život“, ani usmrcení. Je tedy normální jíst maso a současně je normální nevědět a
15
nevidět, jak vzniklo a jak se dostalo na náš stůl. Podle Dvořákové-Janů (1999, 32) se dnes člověk málokdy setká s jídlem v jeho původní, přirozené formě, jelikož téměř vše je zpracováno a smíseno. Tedy s „životem“ jídla před tím, než je dopraveno do supermarketů, které ovlivňují to, jak se potraviny nakupují, vyrábějí i konzumují, a později do domácností na talíř člověka (Dvořáková-Janů, 1999, 122). Jinými slovy, člověk nevidí, pokud mluvíme o masité stravě, za hranici smrti svého pokrmu. Bioetický filozof P. Singer (2001, 107-108) píše, že si obecně zneužívání živých tvorů, které jíme, neuvědomujeme. Koupě jídla v obchodech nebo restauraci je pouze vrcholem dlouhého procesu, který je až na finální produkt decentně ukryt před našimi zraky. Maso a drůbež si kupujeme v úhledných plastových obalech. Sotva krvácí. Není tedy důvod, proč si takové balení spojovat s živými, dýchajícími, chodícími a trpícími zvířaty. Samotné názvy na obalech zakrývají původ masa. Například hovězí, nikoliv býk nebo kráva, vepřové místo prasete. Podle Beardswortha a Keil (1996, 193) je samotný anglický název „meat“ zavádějící. V angličtině původně znamenal jakoukoliv pevnou potravu, nejenom svalovinu zvířat ale například také ořechová jádra (nut meat). Používáním výrazu maso se vlastně jen zakrývá fakt, že ve skutečnosti jíme svaly. Lidé totiž většinou nemluví o konzumaci zvířat, ale jen o konzumaci masa. Vegetariáni však přichází s otázkou, zda se jedná o zabití nebo o vraždu. Adams (1990) hovoří o tom, že člověk přemění někoho, kdo je naživu, v něco, co je mrtvé.
2.6.1. Nejčastější přístupy ke zvířatům Výše uvedená kapitola si dala za cíl vysvětlit, jak člověk přistupuje k masu a jaký význam má maso ve společnosti. Jelikož maso má vždy svůj původ v konkrétním zvířeti, je nyní na místě vysvětlit, jak člověk přistupuje ke zvířatům a jaké postavení má zvíře vzhledem k lidské společnosti. Gilhus (2006, 64) uvádí, že otázka vegetariánství, tedy vědomá abstinence od konzumace masa, je úzce spjata s definicí zvířat a lidí a definicí jejich vzájemného vztahu. Podle Gilhuse bylo vegetariánství již ve starověkém Řecku a Římě vystavěno na dvou rozdílných postojích ke zvířatům, anebo na jejich vzájemné kombinaci, a tyto postoje můžeme sledovat i v současné společnosti. Lidé mohou odmítat konzumaci masa z toho důvodu, že zvířata i lidé jsou součástí jednoho druhu, pak s nimi člověk soucítí. Nebo
16
z důvodu, že lidé jsou na vyšší úrovni než zvířata, která jsou pro člověka zdrojem znečištění, a jsou tedy odlišní. Pak jsou zvířata považována za odpornou a nepřirozenou potravu pro člověka, a jejich konzumace není v souladu s přírodou, ale je proti přírodě (Gilhus 2006, 65). Gilhus navíc zmiňuje, že řečtí autoři zřetelně odlišovali ochočená zvířata (hemeros) a divoká zvířata (agrios). Podobné rozlišení můžeme najít i u latinských autorů, mezi pecus, tedy dobytkem, a agrestis, ferus, bestia nebo belua neboli divokými zvířaty (Gilhus, 2006, 68). Jelikož základním společným rysem vegetariánů, jak jsem již uvedla výše, je absence masa ve stravě, je pro lepší pochopení vegetariánství, zejména eticky neboli altruisticky motivovaného, nezbytné uvést základní přístupy, jak může člověk chápat a pojímat zvířata. Teorie uvedené níže považuji za nejdůležitější pro porozumění tomu, jak se člověk může vztahovat ke zvířatům. Bekoff (2008, 60-179) uvádí čtyři možné přístupy, jak se člověk vztahuje nebo v minulosti vztahoval ke zvířatům. Jsou jimi antropomorfismus, speciesismus, welfare a utilitarismus. Následuje jejich krátký popis. Antropomorfismus vnímá zvířata z perspektivy lidských měřítek a nebere v potaz perspektivu zvířete, která je možná pouze díky studiím zejména mysli a emocí u zvířat. Speciesismus soudí na základě skupiny, ne podle vlastností jednotlivců. Hodnotí tedy na základě příslušnosti členů k určité skupině nebo druhu a nebere v potaz individuální rysy. Dalším přístupem ke zvířatům je welfare neboli duševní pohoda zvířat, která však podle Ingolda (1993, 4) bývá v západní literatuře chápána poněkud rozporuplně, na jedné straně jako chování se ke zvířatům jako k němým a hloupým tvorům, kteří potřebují naší ochranu, a na druhé straně jim přisuzuje celou škálu lidského vnímání. Dalším postojem, který popisuje Bekoff (2009, 93), je utilitarismus, jehož zastáncem je například Peter Singer, a který hlásí, že využití zvířat je správné, pokud je vztah mezi újmou pro zvířata a přínosem pro člověka takový, že přínosy převažují nad závažností újmy. Singer v rámci utilitarismu navrhuje způsob rozlišení nezbytnosti pokusů na zvířatech. Ten zahrnuje pouze dvě otázky: Je navrhovaný pokus tak důležitý, že bychom jej byli ochotni provést na lidských subjektech? Uskutečnili bychom ho na dítěti? Pokud ne, pak nemáme podle Singera právo provádět jej ani na zvířeti. A pokud máme kladnou odpověď, stále převládá ta výhoda, že člověk může dát svůj vědomý písemný souhlas. Singer jednoznačně
17
odmítá zbytečné pokusy, neboť by nemohl žít, kdyby věděl, že jeho život byl vykoupen tak strašlivou cenou. Utrpením a smrtí. Na výběr dává ze tří možných postojů. První je konzervativní – odmítá jakoukoliv vinu a omezení masité stravy. Druhý radikální usiluje o nevinnost a zcela odmítá masitou potravu, zde tedy mluvíme o vegetariánství. Poslední postoj je kompromisem obou předcházejících. Usiluje o dobré podmínky zvířat a omezení jejich „spotřeby“ (Singer, 2001, 31). Dalším přístupem ke zvířatům, který byl vůdčím v 17. a 18. století, ale dodnes na něm podle Noske (1992, 227) staví i mnoho soudobých přírodovědců, je karteziánství. To se podle Reného Descartese dívá na zvířata pouze jako na těla, která nemají nesmrtelnou duši, nemají mysl, vědomí, pocity, tudíž necítí radost, bolest ani strach a nedisponují jazykem. Jsou tedy považována za pouhé stroje, automata Animaux-machines. Proti karteziánskému pohledu na zvířata se staví Adolf Portmann (1997, 90-105), který tvrdí, že zvířata nejsou pouhé stroje, ale naopak mají schopnost řídit svůj život, a sami sebe dovedou odlišit od strojů. Pro označení této schopnosti používá Portmann termín niternost. V roce 1871 Charles Darwin v díle O původu druhů vyjádřil jednu z hlavních myšlenek evoluční teorie, že člověk se vyvinul ze zvířat. Podle Noske však darwinismus nicméně taktéž, obdobně jako karteziánství, zvířata líčí jako pasivní a podléhající biologickým zákonům jako je přírodní výběr (Noske, 1992, 227). Pokud u vegetariánů a veganů mluvíme o motivaci altruistické a pod ní spadající motivaci etické, je nezbytné také zmínit ekologickou etiku a stručně nastínit její rozsah, neboť ekologická etika není jedním uceleným etickým přístupem, nýbrž se jedná o několik směrů, které se vzájemně odlišují podle důrazu na to, co chápou jako středobod etických hodnot. Kohák v knize Zelená svatozář (1998), nejcitovanějším díle o ekologické etice v českém prostředí, uvádí následující směry a teorie. Teocentrický přístup, který má své hodnoty dané Bohem a je vystavěn na náboženských textech. Teorii biocentrismu, jako představu, že život sám je zdrojem smyslu a hodnoty, že každý obyvatel planety má svou hodnotu jen proto, že existuje. Tuto filozofii úcty k životu reprezentuje Albert Schweitzer či Paul Taylor.
18
Mach (2010, 15) píše, že právě veganství nejvíce čerpá z biocentrismu a svou charakteristikou naplňuje koncept tzv. dobrovolné skromnosti, která je důsledným dotažením biocentrického uvažování. Právě teorie biocentrismu je pro uchopení oblasti vegetariánství zřejmě tou nejpodstatnější. Dále Kohák (1998, 140) zmiňuje ekocentrickou etiku Aldo Leopolda, která považuje za správné to, co by přispívalo k zachování stability, krásy a propojenosti či ucelenosti celého společenství. Mezi dalšími Kohák uvádí „etiku záchranného člunu“ myslitele Garretta Hardina nebo teorii sociobiologie, která hledá trvale udržitelné hodnoty pro život. Pro oblast výzkumu své práce považuji za neméně důležitou hlubinnou ekologii Arneho Naesse, o které taktéž píše Kohák (1998) a která vychází z těchto základních myšlenek: vše souvisí se vším – propojení všech vztahů a vazeb, dále stoprocentní rovnoprávnost všech bytostí a jejich poklidné soužití, užívání ekologické praxe jako součást celkového ekologického úsilí a maximální místní soběstačnost, tedy něco jako eko a bio zemědělství současné doby. Hlubinná ekologie by měla být podle Bekoffa (2009) nahrazena hlubinou etologií. Tento termín zavedl sám Bekoff. Hlubinná etologie respektuje všechna zvířata, cení si jich, soucítí se všemi živými tvory, odmítá speciesismus a zahrnuje v sobě respekt přírody a zodpovědnost za její stav (Bekoff, 2009, 61).
2.6.2. Vliv náboženství na konceptualizaci zvířat Na vztah mezi člověkem a zvířaty má podle Kourima (2005, 12) také značný vliv příslušné náboženství. Podle Beardswortha a Keil (1996, 220) tak například hinduismus, jehož ústřední doktrína o reinkarnaci duší skrze neustálý koloběh smrti a znovuzrození v sobě přímo nese vegetariánství, jelikož je podle hinduismu duše přítomna ve všech živých tvorech, nanejvýš uctívá krávy, ale obecně uznává princip Ahismy neboli nenásilí, a staví se proti zabíjení zvířat. Na principu Ahismy se zakládá taktéž buddhismus, jehož dalšími principy jsou láska a slitování se nad všemi živými tvory. Muslimové, kteří odmítají konzumaci krve, by se podle příkladu proroka Mohameda měli chovat ke zvířatům laskavě. On sám měl v oblibě zejména koně. Beardsworth a Keil (1996, 223) ještě doplňují výčet náboženství, která v sobě obsahují
19
vegetariánství a zamítnutí spotřeby masa, o džinismus. Džinisté bývají striktními vegetariány a dokonce nesmí ublížit ani hmyzu. Západní postoj ke zvířatům má své kořeny v tradici judaismu a v řeckém starověku, a tyto dvě tradice spojilo křesťanství. V judaismu ani v rámci křesťanství se zvířata nestala předmětem náboženského uctívání. Naopak zvířata byla stvořena proto, aby člověku, který jim byl mocensky i hodnostně nadřazen, sloužila, ačkoli původně pouze do té míry, aby jim nebylo ublíženo na zdraví. Během vývoje křesťanství však došlo k degradaci zvířete. Judaismus a křesťanství se ke konzumaci masa, mimo postní dny, kdy byla podle Beranové (2011, 80) zakázaná konzumace masa teplokrevných zvířat, a o pátcích také mléčných produktů a vajec, staví kladně. Postní doba tabuizovala maso, ale povolovala vše, co žije na vodě i ve vodě. Takže povolovala například jak všechny druhy ryb, tak i maso žab, raků, želv, ústřic, hlemýžďů, vodního ptactva a k postním jídlům řazeným mezi ryby patřil dokonce i bobr. Židé mají podle Tóry předurčené živočichy ke konzumaci, kteří jsou košer, a které tedy smí Židé požívat. Pro příklad mohou konzumovat takové savce, kteří jsou současně přežvýkavci a mají rozdělené kopyto. Povolená masa ale musí být rituálně čistá, bez přítomnosti krve, a zvířata musí být i rituálně zabita. Židé nesmějí konzumovat maso vepřové, některé ryby, ptáky a mořské živočichy, kteří nemají šupiny a většinu hmyzu a plazů. Taktéž nesmějí společně v jednom jídle požívat masné a mléčné výrobky, musí proto mít i odlišené nádobí pro jejich přípravu i konzumaci. Vysvětlení košer stravování nacházíme spíše v poslušnosti Božích přikázání a v tradici, kterou se Židé vymezují vůči ostatním náboženstvím (Newman, Sivan, 1992).
2.6.3. „Zvíře jako potrava“ Konceptualizací pohledu na zvíře (například zvíře jako symbol, nástroj nebo práce) se také zabývala ve své bakalářské práci Kučerová (2010). Pro můj výzkum, tedy absenci masa zvířat ve stravě, je podstatná právě kategorie zvíře jako potrava. Kučerová (2010, 35) k tomu píše následující: „Jedním z kritérií jak lidé konceptualizují zvíře je z hlediska jeho funkce jako potravy. Význam této kategorie lidé vnímají skrze její funkci.“ Beardsworth a Keil (1996, 218) uvádějí skutečnost, že je-li pojídání masa plné symbolismu, pak musí záměrné odmítání masa jako potraviny, rovněž obsahovat přesvědčivou symboliku jemu vlastní. Lidé si chovají
20
určité druhy zvířat za účelem konzumace jejich produktů. Nabízí se tedy otázka „významu“ zvířete jako potravy“. Právě Kučerová v závěru své práce píše o možnostech dalšího zkoumání reality a společenských interakcí přes zvířata (Kučerová, 2010, 52). O možnosti sledovat přes zvířata vztahy nejen lidí a zvířat ale i lidí samotných, o sledování sdílených norem, pravidel, sociálních interakcí a podobně, což mě inspirovalo k dalšímu zkoumání v této oblasti, a tedy i k sepsání této bakalářské práce.
21
3. Metodologické ukotvení
3.1. Výzkumný záměr Primárním záměrem této práce bylo nahlédnout do života minoritní skupiny vegetariánů a veganů, zjistit jejich motivaci ke konverzi k absenci masa ve stravě, dále osvětlit, jak jedinci dodržující takovéto alimentární tabu referují o mase a jaký je jejich pohled na zvířata. Pro tento výzkum byli vegetariáni definováni jako osoby, které nikdy nepožívají maso, masné produkty, drůbež, ryby ani žádné plody moře. A vegani jako osoby, které nikdy nekonzumují navíc ještě mléčné produkty a vejce. Jak píši již v teoretické části, otázka požívání medu, který v literatuře bývá považován za živočišný produkt a který je tudíž pro vegany tabu, byla v tomto výzkumu ponechána stranou, neboť se k ní žádný informátor během rozhovoru nevyjádřil a na med nebyl zaveden hovor. V rámci empirické části získaná data upravuji a analyzuji v souladu se zásadami zpracování kvalitativních údajů.
3.2. Pozice výzkumníka „(…) výzkumník musí vědět jak nevědět!“ (Chenail, 1998, 30) Zde by bylo na místě popsat i můj osobní postoj ke stravě živočišného původu, a obecně tedy moji stravovací příslušnost. Maso mi, co se týče chuti, nikdy nijak neimponovalo, jako dítě jsem vnímala usmrcování zvířat na vesnici a jejich následnou přípravu ke konzumaci, tedy představu zvířete jako masa určeného k jídlu, avšak k mému prvnímu uvědomělému setkání s fenoménem vegetariánství došlo během studií na gymnáziu, někdy v roce 2005, při zhlédnutí filmu o velkochovech a o vegetariánské volbě. Sama jsem vegetariánkou přes sedm let, z toho jsem byla pět let vegankou a můj přechod z konvenčního stravování na vegetariánské, a později veganské, byl vždy velmi rychlý, dalo by se říct téměř ze dne na den. Poslední rok a půl se stravuji opět vegetariánsky (laktoovovegetariánsky, spíše laktovegetariánsky). Od veganství jsem vzhledem k přísné veganské dietě upustila kvůli komplikacím v běžných sociálních interakcích a na cestách, které mě částečně „vylučovaly“
22
ze společnosti. Nicméně v blízké budoucnosti zvažuji návrat „zpátky“. Moje motivace k vegetariánství a pozdějšímu veganství byla především etická. Sama jsem aktivní jako dobrovolník v pomoci zvířatům a v ochraně zvířat, avšak jinak se s vegetariány či vegany nesdružuji, záměrně je nevyhledávám, ani mezi nimi nemám blízké přátele. Co se týče aktivit spojených s fenoménem vegetariánství, dále nekupuji a nenosím kožené doplňky, nepoužívám léky a kosmetiku testovanou na zvířatech, recykluji odpad, podporuji místní farmáře a snažím se co nejvíce chodit pěšky a využívat městskou hromadnou dopravu. Vlastní zkušenosti s vegetariánstvím mi tak dávají větší vhled do tématu, spíše než výzkumníkovi nevegetariánovi. Přičemž zároveň v průběhu výzkumu a psaní předložené práce zůstávají má stanoviska a postoje k vegetariánství a k mým respondentům uzávorkována.
3.3. Výzkumná strategie Pro realizaci této práce jsem zvolila kvalitativní výzkumnou strategii, protože se zabývám společenským problémem v rámci antrozoologie a animal studies, a dále v oblasti sociální antropologie, jejímž zájmem je hloubkové porozumění a proniknutí do studované skupiny nebo tématu. Porozumění tomu, jak jednotlivci či skupiny vnímají a interpretují svět, jaké mají hodnoty a normy. Jako sociální antropolog se budu snažit popsat životní strategie a představy „těch druhých“, tedy svých informátorů. Proto jsem zvolila metodu interview, kde využívám polostrukturované rozhovory s vegetariány a vegany, s každým respondentem zvlášť. Navíc výhodou získávání kvalitativních dat metodou rozhovorů je skutečnost, že lze zaznamenat také to, co už bylo (Hendl, 2005, 162). Rozhovorů se mi podařilo nasbírat celkem deset, kdy jsem každému informátorovi položila stejné základní otevřené otázky. Okruhy otázek byly následující: důvody a motivace pro vegetariánství, změny (zdravotní, duševní, hodnotové a jiné) spojené s přechodem na vegetariánství, pravidla dodržování alimentárního tabu, prohřešky proti alimentárnímu tabu, nakupování, vaření a návštěva restaurací, představa masa, reakce okolí a rodiny na alimentární tabu respondenta, asociace zvířat, vztah ke zvířatům, péče o zvířata a chování ke zvířatům, aktivismus spojený s alimentárním tabu, sdružování se s podobně smýšlejícími jedinci. Díky pružnosti celého procesu získávání informací jsem se v průběhu interview mohla doptat na potřebné informace a dotazovaní mohli svobodněji, subjektivněji a samostatněji
23
odpovídat na mnou kladené otázky (Hendl, 2005). Nicméně pokud nebylo třeba, tak jsem respondenty nechala samostatně mluvit, neboť jak řekl Aleš Palán: „Nejsilnější odpovědi se rodí z mlčení.“ (Palán in Osvaldová, Kopáč, 2009, 115) Během průběhu rozhovorů jsem se inspirovala taktikou a postupem kladení otázek uvedenými v knize Kvalitativní výzkum, Základní metody a aplikace (Hendl, 2005, kap. Metody získávání dat), a též jsem využívala antropologickou metodologickou literaturu (Bernard, 2002 a 2006) a knihu Ako robiť kvalitatívny výskum, Praktická príručka od Silvermana (2000). .
3.4. Výběr vzorku a prostředí výzkumu Při výběru respondentů mi nešlo o to, reprezentovat určitou populaci, ale o vzorek, na kterém by bylo možné kvalitativně zkoumat dané téma. Kritériem výběru participantů byl tedy především vegetariánský způsob života, kdy pod tímto termínem rozumím všechny kategorie vegetariánství, po dobu minimálně dvou let, a dále trvalé bydliště v Čechách s pobytem v Praze nebo jejím blízkém okolí. V rámci výběru jsem se pokusila o rovnoměrné genderové zastoupení informátorů, což se také podařilo realizovat, neboť pět respondentů je mužů a pět žen. Jiná kritéria jsem pro vzorek nestanovila, neboť jsem je pro svůj výzkum nepovažovala za relevantní a potřebná. Výběr jsem provedla metodou sněhové koule (snowball sampling, Jeřábek, 1992), pomocí jednoho informátora, se kterým jsem uskutečnila první interview, a na základě jeho doporučení jsem získala další zajímavé a vhodné osoby. Po prvním informátorovi jsem zapátrala na vegetariánských internetových stránkách www.vegetarian.cz. Metoda nabalování je v tomto případě vhodná zejména proto, že se jedná o skupinu s náznaky subkultury, pro kterou neexistují žádné veřejně dostupné seznamy, a protože je v české populaci málo početně zastoupená.
Statistiky
hovoří
o
3%
vegetariánů
(laktoovovegetariánů)
v Čechách
(Vegetariánství, 2003), tedy asi 200 000 osob, a ti jsou nejpočetnější ze skupiny alternativně se stravujících jedinců. Jelikož je však technika sněhové koule limitována pouze sociální sítí prvního informátora, neomezovala jsem se pouze na ni, ale protože se mi naskytla možnost získání dalších respondentů, odpovídajících kritériím výběru, zařadila jsem je do výzkumu taktéž.
24
Většina rozhovorů se uskutečnila v pražských kavárnách a čajovnách nebo restauracích, na základě preferencí informátorů. Dva rozhovory se odehrály venku v parku v Praze a dva u respondentek doma. Jeden v pražském bytě, druhý v rodinném domě v Písnici u Prahy. Rozhovory byly jednorázové, kromě jednoho, kdy jsem se s respondentem sešla ještě jednou, abych se ho mohla doptat na všechny potřebné informace. Rozhovory trvaly průměrně hodinu až hodinu a čtvrt, až na jeden, který byl půlhodinový, z důvodu předčasného ukončení respondentem. Přesto se mi dle mého soudu i od tohoto respondenta podařilo získat všechny potřebné informace pro můj výzkum. Při rozhovorech absolvovaných u respondentek doma jsem měla možnost i ochutnat domácí vegetariánské jídlo, popřípadě zákusky. Většina informátorů během rozhovorů v čajovnách a restauracích pouze popíjela čaj, kávu, vodu, případně pivo. Rozhovory jsem podle omezených možností rozsahu práce, svých časových možností, a také podle časových možností jednotlivých osob, prováděla v průběhu dvou měsíců. Podařilo se mi jich získat celkem deset, přičemž se mi v rozhovorech již začaly opakovat stejné nebo obdobné výpovědi, proto považuji sběr dat v tomto směru za ucelený.
3.5. Charakteristika skupiny informátorů V mé práci jsou respondenti uvedeni pod smyšlenými jmény za účelem zachování anonymity. Celkem jsem tedy, jak jsem již uvedla výše, pořídila deset rozhovorů s minoritně se stravujícími osobami, z toho pět rozhovorů s muži a pět se ženami. Přičemž všichni mají v současné době bydliště v Praze nebo jejím bezprostředním okolí (1 respondentka) a všichni mají
českou
národnost.
Všichni
informátoři
jsou
vegetariáni,
z toho
jsou
4
laktoovovegetariáni, 1 ovovegetarián, 2 laktovegetariáni a 3 respondenti jsou vegani. Věkové rozmezí mých respondentů je 17-52 let. Věkový průměr je 32.3 roku. Respondenti mají homogenní socioekonomické zázemí, tedy minimálně střední vzdělání, přičemž 2 respondenti ještě studují na gymnáziu, 3 respondenti momentálně studují vysokou školu, 2 respondenti mají ukončené vysokoškolské vzdělání a 2 respondentky jsou na mateřské dovolené.
25
Tabulka č. 2: Základní deskriptivní údaje o participantech.
Jméno
Věk
Pohlaví
Vzdělání
Zaměstnání
Stav
Petr
23
muž
středoškolské, studuje VŠ
brigádně catering
svobodný
Honza
42
muž
středoškolské
veg.restaurace
vdovec
Michaela
19
žena
gymnázium
dobrovolnice v útulku
svobodná
Karel
28
muž
vysokoškolské
masér
svobodný
Radka
33
žena
středoškolské, studuje VŠ
sekretářka
svobodná
Patrik
52
muž
středoškolské
v kanceláři-státní podnik
rozvedený, 1 dcera
Hanka
26
žena
VŠ-doktorandka
brigády
svobodná
Anička
36
žena
vysokoškolské
na mateřské
vdaná, 1 syn
David
17
muž
gymnázium
student
svobodný
Karolína
47
žena
středoškolské
na mateřské
po 2. vdaná, 2 děti
Víra
Typ diety
Délka aplikace diety
Motivace k dietě
Vztah ke zvířatům
Získávání potravin
laktoovovegetarián
3 roky
zdravotní důvody
zvíře - kamarád
farm. trhy, z venkova
laktoovovegetarián
20 let
veden od mala k vegetar.
zvíře - živá bytost
supermarkety, biopotraviny
-
vegetarián, laktovegetarián
2 roky, 1 rok
nedostatek energie
ochrana zvířat
bioprodejny, trhy
-
vegan
7 let
ovlivněný kamarádem
zbytečné utrpení zvířat
bioprodejny
katolická v.
vegetarián, ovovegetarián
19 let, 8 let
zdravotní důvody
zvíře jako mazlíček
supermarkety, zdravá výživa
buddhista
laktoovovegetarián
6 let
přirozený vývoj
víra v reinkarnaci
supermarkety, zdravá výživa
katolická v.
vegetarián, vegan
4 roky, nově
etické, náboženské
zvíře - živá bytost
biopotraviny
hinduismus
laktovegetarián
14 let
etické
zvíře - živá bytost
trhy, biopotraviny
vegetarián, vegan
3 roky, 7 měsíců
zdravý životní styl
zvíře - obyvatel planet
dumpster diving
laktoovovegetarián
5 let
zdravotní důvody
zvíře není potravina
supermarkety
husitská v.
katolická v.
Následuje stručná charakteristika jednotlivých informátorů v pořadí, v jakém byly rozhovory uskutečněny. První rozhovor jsem uskutečnila v jedné pražské kavárně s Petrem, 23 let. Petr vyrůstal na venkově a v sedmi letech se přestěhoval do Prahy, je vegetariánem 3 roky, konkrétně je laktoovovegetariánem, studuje VŠ strojírenskou, brigádně pracuje u cateringové společnosti, je svobodný, bezdětný a nehlásí se k žádné víře. Právě s Petrem jsem později provedla ještě jeden kratší doplňující rozhovor.
26
Následoval rozhovor v čajovně s panem Honzou, 42 let. Honza žil a žije po celý život v Praze, je lakotoovovegetariánem 20 let, vystudoval střední školu, obor malíř-lakýrník, pracuje ve vegetariánské restauraci, je vdovcem, bezdětný, hlásí se k husitské víře. Třetí rozhovor se odehrál v pražské kavárně s Michaelou, 19 let, studentkou gymnázia. Michaela je vegetariánka 2 roky, z toho přes rok je laktovegetariánkou, je svobodná, bezdětná, nevěřící a je z Prahy. Další rozhovor proběhl v restauraci s Karlem, 28 let. Karel je 7 let veganem, je z Prahy, vystudoval VŠ a živí se jaké masér, je nevěřící, bezdětný a svobodný. Poté následoval v jedné pražské restauraci rozhovor s Radkou, 33 let. Radka je 19 let vegetariánkou, z toho posledních 8 let je ovovegetariánkou. Je svobodná, bezdětná, žije v Praze, ale narodila se na vesnici, studuje VŠ a pracuje jako sekretářka, Radka je katolička. Šesté interview se odehrálo ve Stromovce s Patrikem, 52 let. Patrik je laktoovovegetariánem 6 let, je rozvedený, má jednu dospělou dceru, vystudoval střední školu, nyní pracuje v kanceláři. Hlásí se k buddhistické víře, narodil se v Horažďovicích u Plzně, ale žije v Praze. Sedmý rozhovor proběhl v restauraci v Praze s Hankou, 26 let. Hanka je vegetariánkou přes 4 roky, ale v nedávné době se stala vegankou. Pochází z Pardubic, studuje VŠ, je svobodná, nemá děti a hlásí se ke katolickému vyznání. Další rozhovor proběhl v Písnici u Prahy u respondentky doma. Anička, 36 let, je 14 let laktovegetariánkou, je vdaná a má jednoho syna, je z Prahy, vystudovala VŠ, nyní je na mateřské a sympatizuje s hinduismem. Devátý rozhovor se odehrál v parku v Praze s Davidem, 17 let. David je 3 roky vegetarián a posledních 7 měsíců je veganem, je svobodný, bezdětný, studuje na gymnáziu a je nevěřící. Poslední desátý rozhovor se uskutečnil v Praze u respondentky v bytě. Karolína, 47 let, je 5 let laktoovovegetariánkou, je po druhé vdaná, má dvě děti, vystudovala střední školu a nyní je na mateřské dovolené. Je pokřtěná u katolické církve.
27
3.6. Metody vyhodnocování a interpretace získaných dat Vyhodnocení kvalitativního výzkumu považuji za komplikovanější než vyhodnocení výzkumu kvantitativního, neboť tu jde kromě popisu o hlubší porozumění konkrétnímu způsobu stravování, smýšlení a celkovému způsobu života. A navíc kvalitativní výzkum nemá pevnou strukturu ani předem dané kategorie. Naopak ty se utvářejí přímo během analýzy dat a v průběhu kódování rozhovorů. V rámci celého výzkumu jsem využívala induktivní způsob analýzy dat, který se zakládá na jejich průběžné analýze a kontinuálním utváření hypotéz v průběhu výzkumu, což umožňuje i jejich upravování a přehodnocování. Rozhovory jsem prováděla osobně přímo s respondenty, nahrávala je na diktafon a následně doslovně přepisovala tak, aby jazyk rozhovoru co nejblíže korespondoval s charakterem mluvy informátora, a následně zpracovávala a pro analytickou část práce využila vytěžená data na základě souhlasu dotazovaných. Používala jsem i komentovanou transkripci, kdy jsem rozhovory přepisovala doslovně i s projevy emocí a s mimoslovními projevy, pro které jsem použila speciální značky (Hendl, 2005, 208). Přičemž informace, které jsem považovala za důležité, a informátor mi je sdělil až po ukončení nahrávání nebo naopak před jeho započetím, jsem taktéž zahrnula do přepsaného textu rozhovorů, protože jak píše Ivo Fencl, jedná se o postup zcela regulérní (Fencl in Osvaldová, Kopáč, 2009). Rozhovory prováděné osobně jsou podle Osvaldové a Kopáče (2009) živější, neboť tazatel může na odpovědi respondentů ihned reagovat, na rozdíl od rozhovorů prováděných na dálku, například po chatu, mailu nebo faxem. Na druhou stranu tkví výhoda na dálku prováděných rozhovorů ve skutečnosti, že si zpovídaný může odpovědi promyslet a eliminovat tak chyby (Osvaldová, Kopáč, 2009). Nikdo z mých respondentů neprojevil nesouhlas s nahráváním, a myslím, že na obsah a kvalitu jejich výpovědí neměla přítomnost zapnutého diktafonu významný vliv. Získala jsem tak cenná data tváří v tvář, mnohdy velmi citlivá, týkající se individuálních prožitků, pocitů a postojů informátorů k tématu alimentárního tabu. Interview probíhala poklidně, podle otevřených a doplňujících otázek, během jejich průběhu nedošlo k žádné negativní odezvě a všechny rozhovory byly dokončeny a využity. V rámci výzkumu jsem během sběru dat i po jeho dokončení a převedení rozhovorů do písemné podoby prováděla analýzu prostřednictvím segmentace a kódování a poznámkování získaných rozhovorů s využitím Atlasu-ti i vlastních kódovacích tabulek a mentálních map tak, abych mohla vyvodit závěry, které jsou pak uvedené v analytické části práce. Čímž jsem získala určité pravidelnosti a souvislosti, které jsem řadila do skupin a tematických kategorií,
28
které se během výzkumu objevily, a ty dále kategorizovala. Snažila jsem se nezaměřovat se pouze na fakta, která z rozhovorů plynou, ale především na význam, který informátoři svému sdělení sami přikládali. Využívala jsem kódy popisné, které vyjadřují obsah sdělení, a interpretativní, které interpretují význam, jaký informátoři sdělení přikládají, jejich emoce a argumenty spojené se sdělením. Společně s vytvářením kódů jsem si pro přehlednost vytvořila tabulku kódů, tzv. coodebook, kde jsem vedle jednotlivých kódů a podkódů zaznamenala, co znamenají, a jaké podmínky musí splňovat pro zařazení do kódu. Souběžně s pořizováním rozhovorů jsem si zapisovala provizorní průběžné poznámky o informátorech, o jejich i mém chování během rozhovorů, případně o prostředí, ve kterém interview probíhalo. Dále ještě poznámky o analýze a interpretaci dat. Zaznamenávala jsem si taktéž vlastní pocity, problémy a nápady, které během výzkumu vyvstaly. Tyto poznámky jsem následně propojila s údaji získanými z rozhovorů, provedla jsem jejich vzájemnou korelaci, a také je podle potřeb a svého uvážení využila v rámci analytické části práce. Nakonec jsem provedla verifikaci všech vytěžených údajů, aby měla interpretovaná data vysokou validitu (Silverman, 2000, 155-160). Aby byl tento výzkum transparentní, pokusila jsem se zajistit průhlednost svého analytického procesu tak, abych čtenářům osvětlila metodologické postupy, které mě vedly k výsledkům výzkumu.
3.7. Omezení výzkumu Vzhledem k výběru kvalitativní strategie jsem očekávala získání velkého a pestrého množství informací o individuálních postojích, motivacích a názorech informátorů ke zkoumanému problému, čehož jsem podle svého hodnocení v rámci možností výzkumu dosáhla. Avšak výpovědi jednotlivců by mohly být zkreslené, neboť se informátoři mohou během rozhovorů v restauraci, čajovně nebo na dalších místech, kde rozhovory probíhaly, stylizovat do určité role, popisovat své jednání odlišně od reality a od svého skutečného chování v každodenním životě, než kdybych mohla v rámci dlouhodobého terénního pozorování také odhalit a zaznamenat jejich skutečné chování. Také úplná eliminace reaktivity není příliš možná, neboť by výzkum musel být dlouhodobější. Nicméně v průběhu rozhovorů jsem se snažila o navození přirozené a milé atmosféry, neboť rozhovor představuje druh spolupráce mezi výzkumníkem a informátorem. Jelikož tedy rozhovory mohou být vlivem situačního rozpoložení informátorů, stylizováním se a jejich selektivností v tom, co výzkumníkovi sdělí, a co ne, částečně
29
zkreslené, bylo by při dalších výzkumech na toto téma vhodné využít ještě metody zúčastněného pozorování. Neboť zúčastněné pozorování doplňuje a dokresluje data získaná pomocí rozhovorů, kdy se výzkumník pokusí zjistit, co se „skutečně děje“, a ověřit tak sdělení respondentů o tom, co dělají v praxi (Hendl, 2005, 191). Právě v oboru sociální antropologie se snažíme poukázat na něco, co sociální aktéři opravdu dělají, proto by bylo v rámci zúčastněného pozorování v hodné jít s informátory nakupovat potraviny, a to i opakovaně, které běžně konzumují, a dále, pokud by to bylo možné, respondenty pozorovat při dalších strategiích
spojených
s obstaráváním
potravy,
jakými
jsou
návštěva
restaurace,
samozásobitelství a skladba potravy, její uchovávání, zpracovávání a konzumace u informátorů doma a při péči a zacházení se zvířaty. Čímž by se propojily teoretické informace získané z rozhovorů s praxí. Já jsem jako výchozí informaci, na které jsem dále stavěla svůj výzkum, brala tvrzení informátorů o jejich stravě. Nijak jsem ho tedy v praxi nekontrolovala a ani nezohledňovala „nehody“, kdy by respondent nechtěně ve stravě přijal některou masnou nebo živočišnou potravinu nebo ingredienci podle přísnosti alimentárního tabu nepřípustnou. Jsem si tedy vědoma možného zkreslení, v průběhu získávání dat prostřednictvím metody rozhovorů, jak ze strany zkoumaných osob, tak i ze strany výzkumníka, kdy do vlastního výzkumu vstupuji s určitými subjektivními očekáváními, předvstupními představami, předsudky, ať už pozitivními či negativními, znalostmi či teoriemi. Své vlastní zkušenosti s vegetariánstvím, o kterých píši výše, jsem se snažila během výzkumu co nejvíce uzávorkovat, abych zajistila reliabilitu výzkumu. Získaná data jsem proto porovnávala s dostupnou literaturou, a jak jsem již uvedla, snažila jsem se osvětlit svůj analytický postup práce se získanými daty, abych předešla takovému zkreslení informací. V rámci mého výzkumu byl zkoumán malý vzorek alternativně se stravujících jedinců v rámci jednoho města, proto by bylo užitečné v budoucnu provést výzkumy i v jiných městech a závěry následně porovnat. Dále by bylo zajímavé provést rozhovory i s konvenčními strávníky a výstupy analýzy těchto rozhovorů porovnat s rozhovory s vegetariány.
30
3.8. Etické otázky společenskovědního výzkumu Všechny osoby zúčastněné této studie jsem předem informovala o průběhu, okolnostech a konkrétním důvodu výzkumu a sdělila jim, že mohou kdykoli ukončit svou účast ve výzkumu. Následně jsem od všech informátorů získala poučený (informovaný) souhlas daný zákonem č.101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, přičemž jsem předpokládala, že obsah formuláře se může v průběhu kvalitativního výzkumu vzhledem k nově vznikajícím skutečnostem částečně proměnit. Jak uvádím výše, respondenty jsem označila fiktivními jmény, čímž jsem zajistila anonymitu poskytnutých dat, a velmi intimní informace jsem abstrahovala. Identita zúčastněných nebyla a nebude, kvůli osobní povaze sebraných dat, odhalena nikomu dalšímu. Během zpracovávání získaných dat jsem dbala na uchování soukromých a citlivých informací a zabezpečila jejich ochranu před zneužitím. V rámci výzkumu jsem měla na paměti odpovědnost vůči veřejnosti, studentům i vědě, dle etického kodexu americké antropologické asociace (Kodex americké antropologické asociace). Všechny doslovné přepisy interview budou z důvodu citlivé povahy některých rozhovorů k dispozici pouze výzkumníkovi. Pokud by někdo tato data potřeboval k vědeckým účelům, může kontaktovat výzkumníka, a byla by mu následně poskytnuta. Bakalářská práce bude uložena ve fakultní knihovně, kde bude k dispozici všem studentům a zájemcům o téma alternativního stravování.
31
4. Analýza dat
V rámci analytické části bakalářské práce interpretuji data vytěžená z interview, a následně je také porovnávám s dostupnou literaturou. Na základě kódů, které jsem při analýze dat zjistila, jsem vytvořila jednotlivé kapitoly a podkapitoly. Ty jsou následující: Motivace ke konverzi k alimentárnímu tabu, Reakce okolí na alimentární tabu s podkapitolami Rodina a Přátelé, následuje kapitola Nakupování, vaření a stravování s podkapitolou Restaurace. Dále kapitoly Jídlo čisté a nečisté a Ať žije maso, ať žije zvíře s podkapitolou Chuť na maso, chuť na zvíře. Následované kapitolami Zvíře jako domácí mazlíček, Živý kožich, Aktivismus a závěrečná Diskuze.
4.1. Motivace Jak jsem uvedla v teoretické části v kapitole Přehled motivací ke konverzi k vegetariánské stravě, a také v podkapitole Podoba vegetariánství v českém prostředí, mohou se motivace pro konverzi k vegetariánství velmi různit. Mohou se kombinovat, prolínat a měnit v průběhu času. Uchýlení se k alimentárnímu tabu může být jak dobrovolné, tak i vynucené, kdy se jedná například o lékařem stanovenou dietu. Zde uvádím konkrétní motivace svých respondentů k vegetariánské nebo k veganské stravě, které podle Bartáka (2008) také rozlišuji na motivace egoistické a na motivace altruistické. Někteří respondenti uvedli motivace kombinované. Zajímavé je, že na rozdíl od výzkumu Kulhavého (2007), o kterém píši v teoretické části, a který jako nejčastější motivaci, udávanou svými informátory, uvádí etickou a až následně motivace zdravotní a jiné, převažuje u mých respondentů motivace zdravotní. Poměrně velká část mých respondentů uvádí jako hlavní důvod k absenci masa ve stravě zdravotní příčiny, tedy motivaci egoistickou. Laktoovovegetarián Petr například zmiňuje kožní problémy, jako je lupénka. Laktovegetariánka Michaela jako příčinu přechodu na vegetariánství uvádí chybějící energii a dodává: „(…) a pořád sem si tak říkala, že bych se prostě měla stravovat tak nějak líp, abych pro svoje tělo dělala to nejlepší (…).“ Radka také uvádí zdravotní důvody, jako je velká únava, nedostatek energie, a celkově se prý necítila příliš dobře, připadala si bez života, a tím, že začala řešit tyto problémy, tak se dostala
32
k vegetariánství. Radce také byla ve dvaceti pěti letech zjištěna laktózová intolerance, takže od té doby vynechala kromě masa a masných výrobků ve stravě ještě mléko a mléčné produkty, a tím se stala ovovegetariánkou. Laktoovovegetariánka Karolína taktéž uvádí zdravotní důvody, fyzické i psychické. Zmiňuje se o své vážné nemoci a o problémech s manželem. Karolína dodává, že možná právě rozvod u ní odstartoval konverzi k vegetariánství, nastolil změnu a začátek nového období. Dále zmínila, že už i v minulosti tíhla k přírodní a zejména k čínské medicíně, a že se díky jedné léčitelce dostala k vegetariánství. Dodává: „Noo tak jsem přestala jíst maso a všechno z masa. (…) Byl to takový vcelku rychlý přechod téměř během jednoho měsíce na absolutní absenci toho masa a všech masných výrobků nebo produktů ze zvířat, teda myslim jako zpracovaný maso.“ Mnoho respondentů má však kromě jednoho hlavního motivu i důvody doprovodné. Petr, který svým vegetariánstvím chtěl taktéž něco dokázat svému okolí, dodává: „Celkem mě bavilo dokazovat, že to jde, ostatním, co tvrdili, že se nedá stravovat bez jídla. Teda myslim masa. (…) A pak taky ta zvědavost to zkusit.“ U Petra také můžeme sledovat proměnu motivací v průběhu „vegetariánské kariéry“, neboť s vegetariánstvím začínal především ze zdravotních důvodů, a v současné době se odkazuje na důvody etické, tedy proměna motivace egoistické v motivaci částečně altruistickou. Částečně, neboť původní důvody u Petra nevymizely, jen se dostaly do pozadí. Změnil se mu pohled na zvířata, a už by je nemohl, podle svých slov, nadále konzumovat. Petr říká: „To období, kdy sem okolí dokazoval, že to de i bez masa, už mě pustilo. Teď to asi hlavně dělám proto, že se dobře cejtim. Myslim jako pocit, že nejím jiný druhy, a taky po fyzický stránce.“ U veganky Hanky byly od začátku hlavními motivy ty etické, tedy altruistické, spojené se soucitem ke zvířatům, a dále náhlé „vnitřní pohnutky.“ Hanka ještě doplňuje: „(…) že lidi nepotřebujou zvířecí maso. To, že konzumace masa je naše přirozená potřeba, je podle mě jenom zvyk. To se pravděpodobně nezmění přes noc, ale můžeme to změnit postupně. Já prostě cejtím, že vegetariánská strava je lepší, kvalitnější. Jíme maso, protože jsme tak byli vychovaní.“ Další respondenti byli ovlivněni známými nebo rodinou, takže u nich vegetariánství nebo veganství „propuklo“ v rámci sociálních interakcí. U laktoovovegetariána Honzy se dokonce přímo „zrodilo“ ze sociální interakce v rámci rodiny. Honza byl k absenci masa ve stravě veden již od mala svou matkou, která sympatizovala s hnutím hippies. „Přišlo to tak přirozeně samo, než že by mě k tomu něco přivedlo. (…) Později, jak jsem pobíral vlastní
33
rozum, tak jsem to přebral za vlastní (nejedení masa) (...). Dřív to byl jen takový zvyk a tedy i přirozenost nejíst maso.“ (Honza) Ovlivnění známými můžeme sledovat u laktovegetariánky Aničky a u vegana Karla. Karla ovlivnil kamarád, který byl vegetariánem. Karel chtěl alternativní způsob stravování ze začátku jen vyzkoušet, ale nakonec se dostal až k veganství, které mu, dle jeho slov, vyhovuje ze všeho nejvíc. Anička se dostala k vegetariánství během studií na vysoké škole před čtrnácti lety. Poznala tam známé – vegetariány, i svého nynějšího manžela, také vegetariána. Měli tak společné přátele a v současné době spolu k vegetariánské stravě vedou i syna. U Aničky byla motivace na rozdíl od Honzy a Karla od počátku altruistická. Pro Aničku byly hlavní etické důvody, soucit se zvířaty a princip nezabíjení neboli Ahismy, zakotvený v indickém náboženství a v józe, které se Anička věnuje. Anička dodává. „Nemám ráda zbraně, války a ničení, a proto také nejím zabitá zvířata, prostě s tím nechci mít nic společného.“ Jak říká laktoovovegetarián Patrik, který přikládá svou konverzi k vegetariánství i své buddhistické víře: „Začalo to pomalou přeměnou hodnot v mé mysli a přístupu k životu. Neměl sem žádné problémy, nic, je to prostě můj určitý životní styl, změna.“ U některých respondentů tedy nebyl přechod k vegetariánství náhlým krokem, ale jednalo se o postupný přechod ke stravě vegetariánské, nebo se později k absenci masa ve stravě přidala například i absence vajec nebo mléčných výrobků nebo obojího, což pak znamenalo přechod k veganství. Karel naopak na vegetariánství přešel během jednoho měsíce, a během měsíce následujícího rovnou na veganství. I další respondenti uvádějí, že pociťovali nějakou náhlou ale souvislou změnu v myšlení a ve vnímání. Tak například vegan David vypráví, že jeho přechod na vegetariánství postupoval v průběhu tří let a společně se změnou stravy měnil i myšlení. David cítí, že jeho přechod na vegetariánství byl spojen s dospíváním, osamostatňováním se a oproštěním se od materiálního světa, a naopak obrácením se k morálním a duchovním hodnotám. Zajímavé je, že také všichni respondenti, až na Patrika, který se stal vegetariánem ve 46 letech, a na Karolínu, která konvertovala ve 42 letech, přešli k vegetariánství v době dospívání nebo rané dospělosti (v tomto výzkumu do 22 let). Tyto výsledky jsou v souladu s českým kvantitativním výzkumem vegetariánství provedeném v roce 2003, o kterém se zmiňuji v teoretické části práce.
34
Z mého výzkumu také vyplývá, že altruistickou, etickou motivaci k alimentárnímu tabu mají zejména vegani, což odpovídá Machovu (2010, 15) závěru, že veganství vychází z dobrovolné skromnosti a z biocentrického přístupu v rámci ekologické etiky, o jehož výzkumu taktéž píši v teoretické části v podkapitole Nejčastější přístupy ke zvířatům.
4.2. Reakce okolí na alimentární tabu Většina mých respondentů se s kritikou svého stravování setkala zejména v počátku přechodu k alimentárnímu tabu. Kritika později upadala nebo vymizela úplně. Jednalo se o kritizování stravy bez masa, jako základní potraviny, jejíž vynechání způsobí následně údajně nedostatek živin a energie. Naopak všichni moji respondenti uvádějí, že se cítí jak po psychické, tak i po zdravotní stránce velmi dobře, a po přechodu na vegetariánství popisují „náhlý příliv“ energie a omezení potřebné doby spánku. Navíc všichni moji respondenti zmiňují, že se nyní cítí vyrovnanější, optimističtější, vnímavější, chápavější ke svému okolí a mají blíž k přírodě a ke zvířatům, než v době, kdy požívali maso. Studenti uvádějí, že se lépe a snáze učí, více se koncentrují. Negativní reakce a kritiky přicházejí, podle odpovědí respondentů, od konvenčních strávníků. Naopak pokud mají respondenti přátele z řad vegetariánů, jsou zde přijímaní jako „normální“, a naopak konvenční strávníky, jak můžeme vidět i dále v textu, pak často moji informátoři označují za masojedy nebo masožrouty, ač ne vždy s negativní konotací, a to i když se jedná o přátele nebo členy rodiny. Michaela říká, že jí také rodiče absenci masa ve stravě ze začátku vymlouvali, a popisuje svou zkušenost s reakcemi rodiny a známých, která by mohla reprezentovat zkušenost většiny mých respondentu. Michaela vypráví: „Jak řikám, naopak mám tý energie víc, a to mě lidi zrazovali od toho, že když nebudu jíst to maso, tak nebudu mít sílu, no a ono houby, právě naopak. (…) Táta už to prostě přijmul, ale říká mi ze srandy králíku, ale jako vím, že si dělá srandu a jinak jsem se ani s žádnejma narážkama nesetkala. Jako asi by mi to dřív víc vadilo, ale teď už si to umím zdůvodnit a obhájit před ostatníma, nebo to prostě přejdu. Myslim, že sem sebevědomější a stojím si za tim, že vegetariánství je správný, takže si to obhájim. Jako já sama taky nemám poznámky na lidi, co maso jedí, moc to zrovna nemusim vidět, ale ať si každej dělá, co chce. A tím, že jim já nevnucuju to svoje, tak si říkám, že ani oni nemůžou vnucovat to jejich zase mně.“
35
Petr uvádí příklad ostřejší kritiky, se kterou se setkal: „Na veřejnosti to bylo ze začátku hodně perný, u příbuznejch to většinou bylo přemlouvání a před známejma takový divný výrazy nebo žertíky. Jako že se furt strefovali, nebo mi to nějak kritizovali.“ Karel měl největší problém vysvětlit své vegetariánství rodině, zejména babičce. A dodnes i po sedmi letech o jeho volbě není jeho rodina zcela přesvědčená. Naopak u přátel se setkal spíše s pozitivními reakcemi a se zájmem o své stravování. Karel dodává, že podle něj většina lidí vegetariány a vegany přijímá a neodsuzuje je. Jen ti, kteří si chtějí obhájit masitou stravu, reagují někdy útočněji a ostřeji. Karel říká, že sám veganství nikomu nenutí, tak také, stejně jako Michaela, očekává, že nikdo nebude nutit maso jemu. David se setkal spíše s podivováním okolí nad svým stravováním než přímo s útočnou kritikou. A říká, že poměrně často a teď i rád, když je vybaven potřebnými informacemi i argumenty, diskutuje o své stravě a o vegetariánství nebo veganství obecně s konvenčními strávníky. Hanka se setkává často s následující reakcí: „Ty nejíš maso, takovou základní potravinu, co teda jíš?“ Z některých rozhovorů navíc vyplynulo, že okolí přijímá lépe a snáze vegetariánství než striktnější veganství, neboť už je na něj více zvyklé a nemá k němu až takové předsudky. Mnoho lidí, zvláště pak starších, navíc podle respondentů nedokáže termín vegan a veganství, správně vysvětlit, tzv. neznají jeho význam, co přesně se pod ním skrývá. To by odpovídalo zjištění, že dokonce sám Honza, kterému je 42 let, ale který je současně z mých respondentů nejdéle vegetariánem, 20 let, uvedl, že termínem vegetarián sám sebe neoznačuje. „Já neříkám, že ten termín neznám, nebo nepoužívám, vlastně je mi velmi blízký, jelikož se dotýká i mé práce, jen jsem říkal, že sám sebe tak neoznačuji, myslím třeba před známými, nebo ve společnosti.“ Karolína se setkává s kritickým nahlížením na své stravování u své tchýně, která si na vegetariánství své snachy nemůže zvyknout a občas Karolíně maso nebo ryby nabízí. Karolína k tomu dodává: „Obzvlášť ty starší ročníky to úplně nechápou, že přece chtěj pohostit člověka tím nejlepším, což je pro ně to maso, a třeba jim ty ryby ani jako maso nepřipadaj.“ Karolína má jako jediná navíc zkušenost s reakcí doktorů na absenci masa ve stravě v době svého druhého těhotenství. I když už byla před otěhotněním vegetariánkou pět let, doktoři jí téměř nařizovali konzumaci masa, nebo alespoň ryb, minimálně po dobu těhotenství a kojení. Avšak ona stejně podle svého uvážení, kdy stravu bez masa považovala za vyváženou, doporučení doktorů neuposlechla. Přesto období gravidity, porod i následné
36
kojení a vývoj dítěte probíhal a probíhá bez komplikací. S reakcemi doktorů má zkušenost i Radka, protože na vegetariánství přecházela v 90. letech, tedy v době, kdy v Čechách ještě nebylo příliš rozšířené a známé. Ze strany přátel a spolupracovníků se Radka setkala spíše s hecováním. Výjimkou, co se týče negativních reakcí, je Honza, který tvrdí, že se s kritikou nebo s podsouváním masa v rodině nesetkal, zřejmě z toho důvodu, že jeho nukleární rodina se již stravovala bez masa, ale ani v rámci širšího příbuzenstva nebo přátel nezaznamenal přímou kritiku. Honza dodává: „To víte, že se asi někdo divil nebo občas ptal, ale žádné ostré kritiky si asi nejsem vědom.“ S nepříjemnou negativní kritikou se nesetkala ani Anička.
4.2.1. Rodina V rámci analýzy mohu své respondenty rozdělit na dvě skupiny. První skupinu tvoří ti respondenti, kteří byli ke zdravé a lehké stravě nebo přímo k absenci masa ve stravě vedeni od mala v rámci své rodiny. (Honza, David, Anička) Druhou početnější skupinu tvoří respondenti, kteří ze svých nukleárních rodin byli zvyklí maso běžně konzumovat. (Petr, Michaela, Karel, Radka, Patrik, Karolína a Hanka) Je zajímavé, že například Honza byl společně se svým bratrem k absenci masa ve stravě vychováván odmala matkou, která maso taktéž nevařila a nepožívala, a Honzovi vegetariánství vydrželo až do současné doby, avšak jeho bratr, ač vychováván v té samé, prakticky vegetariánské rodině, k masu tíhl, a i teď v dospělosti maso konzumuje. Honza říká: „On (bratr) přeci jen na to maso byl už jako kluk, a vybavuju si, že kolikrát, když jsme byli někde u kamarádů a měli navaříno jídlo s masem, tak si dal a s chutí.“ U Honzy se rozhodnutí jeho matky pro absenci masa přeměnilo do Honzova vlastního rozhodnutí pro tuto volbu. Naopak jeho bratr v dětství zřejmě pouze dodržoval jídelníček, který byl v rodině nastaven matkou. David i Anička také byli od mala vedeni ke zdravé stravě, kdy v rodině maso konzumovali pouze zřídka. Anička společně se svým manželem vychovává k vegetariánství i svého syna. Žádný respondent však zatím neovlivnil rodinného příslušníka do té míry, aby se stal dobrovolně vegetariánem nebo veganem. Michaela popisuje svoji konverzi v rámci rodinné situace takto: „(…) navíc sem už dospělá, takže se můžu stravovat, jak chci, tak už je to docela pustilo, sami maj hodně práce, a ještě mám malýho bráchu, takže nemaj čas se zaobírat mým vegetariánstvím.“
37
Radka uvádí, že svou rodinu, kromě otce, dle jejích slov zarytého masožrouta, částečně navedla svým příkladem na zdravější stravu a omezení konzumace masa. Hanka popisuje podobnou zkušenost se změnou stravování rodinných příslušníků a také jedné známé. Na rozdíl od Radky však byl její tatínek právě ten, kdo se zdravou stravou a omezením masa v rodině začal. Michaela i David měli obdobně jako Radka největší konflikty ohledně své stravy s otcem, který vegetariánskou stravu považoval za nenormální, tedy jako odchylku od normálnosti konzumace masa. Karolína, podobně jako Petr, který bydlí s přítelkyní, má společnou domácnost s nevegetariány, sama je označuje za masožravce. Žije s manželem a dětmi, kterým občas maso uvaří. Společně se svou dcerou, taktéž nevegetariánkou, žije i Patrik. Petr i Patrik označují přítelkyni, v případě Petra, a dceru, v případě Patrika, shodně za masožravé. Oba si připravují a konzumují vlastní jídlo, zatímco ženy požívají maso a masné výrobky.
4.2.2. Přátelé Na rozdíl od rodinných příslušníků, kteří jsou člověku daní od narození, si člověk své přátele volí a vybírá. Co se týče přátel a známých z řad vegetariánů nebo veganů, dělí se moji respondenti na dvě skupiny. Jedna skupina má více přátel mezi konvenčními strávníky, zejména známé, které respondenti měli ještě před konverzí, a podle stravovacího kritéria si přátele nevybírají. Druhá skupina má většinu přátel mezi vegetariány nebo vegany a cíleně je vyhledává. Petr, Michaela, Karolína, Honza a Patrik patří do první skupiny a uvádějí, že několik přátel z řad vegetariánů nebo veganů mají, ale cíleně s vegetariány kontakt nevyhledávají. Petr říká: „No, je pár lidí, o kterejch vim, že sou vegetariáni nebo maso skoro nejedí, nebo sou to takový ochránci zvířat, ale to je spíš takovej ten vzdálenější okruh známejch. Přímo jako žádnýho blízkýho vegetariána za kámoše nemám, a stejně to dělám pro sebe a pro ty zvířata, takže se ani s nikym takhle kontaktovat nemusim.“ Patrik uvádí, že taktéž nevyhledává kontakt s vegetariány a říká: „Viš, je to o tom, jaké lidi v životě poznáš nebo s kým se setkáš, kdo tě ovlivní, nebo spíš jestli se necháš ovlivnit, pokud chceš. Noo a v návaznosti nastávají další kroky vývoje ve tvém myšlení.“ Michaela však zmínila, že by byla ráda, kdyby také její budoucí potenciální přítel byl vegetarián, a i své potomky by v budoucnu ráda vedla k vegetariánství.
38
Do druhé skupiny jsem podle výpovědí zařadila Radku, Hanku, Aničku, Davida a Karla. Radčiny i Hančiny přátele tvoří hlavně vegetariáni a vegani, přátelé z jógy a z vegetariánského fóra. Navíc Hančin přítel je vegan. Anička se taktéž skrz své známé vegetariány, kteří tvoří většinu jejích přátel, seznámila i se současným manželem, také vegetariánem. Anička říká: „Ani si moc nedokážu představit, jak by to vypadalo, žít s nějakým masojedem.“ David má přátele mezi squattery, z nichž je také většina vegetariánů nebo veganů. Dále se seznámil s vegetariány a vegany na internetových blozích. Ale jinak se spíš považuje za samotáře a obecně společnost lidí přímo a často nevyhledává.
4.3. Nakupování, vaření a stravování Podle mých respondentů je nejtěžší obhajovat si svou stravu a odmítat jídlo na návštěvách nebo na společenských akcích při společném stravování. Často tak v takovýchto sociálních interakcích spatřují určitou komplikaci. I proto se zřejmě nejraději a nejčastěji stravují doma, jídlo si vaří sami, muži i ženy, nebo si sami chystají jídlo s sebou. Anička uvádí, že vaření a sestavování jídelníčku je její velký koníček a vegetariánsky vaří pro celou rodinu. Zejména Anička s Karolínou zmiňují zájem o biopotraviny a jejich častý nákup pro sebe i pro rodinu. Biopotraviny si občas kupují i Hanka a Radka. Radka však uvádí jako nevýhodu jejich vyšší cenu, tudíž na biopotraviny vždy nemá dostatek financí. Pro Michaelu kvalita bio nemá rozhodující význam ve výběru potravin. Zde můžeme sledovat, že kvalita bio je důležitějším aspektem pro ženy, neboť nikdo z respondentů mužů se přímo o biopotravinách nezmínil. V prodejnách zdravé výživy často nakupují Michaela, Karel, Radka a Hanka, na farmářské trhy chodí nakupovat Michaela, Anička a Petr. Řada mých respondentů ráda vaří, sestavuje jídelníček a zkouší nebo dokonce vymýšlí vlastní nové vegetariánské nebo veganské recepty. Rádi připravují jídlo doma i pro své známé a upřednostňují takové stravování před chozením na návštěvy nebo do restaurací. Na jedné straně zřejmě proto, že nemusí hostitele odmítat a vyhnou se tak nepříjemné sociální interakci, na druhé straně z důvodu, že sami mohou své stravování předvést v pozitivním světle a rodina nebo známí mají možnost ochutnat vegetariánské nebo veganské jídlo. Petr říká: „Dost mi pomohlo, když sem jim sám uvařil vegetariánsky a oni zjistili, že to taky může bejt dobrý jídlo. To sem pak zas měl ten svůj vítěznej pocit.“ Pro své přátele nebo rodinu občas vegetariánské jídlo vaří i Michaela a Patrik.
39
Honza k tomuto tématu dodává: „Po nikom na návštěvě nebo někde ve společnosti ani nechci, aby mi něco jen pro mě bez masa připravoval, takže tím nikoho neobtěžuju a dělám si zároveň to, co chci.“ Patrik, shodně s Honzou, na reakce přátel a společné stravování říká: „Noo tak na akcích si vybírám jen to, co jím, a kamarádi vědí, co mám rád, tak mně pečou buchty a bábovky. Ty s tím problém nemaj, no, a kdyby měli, tak je to stejně jenom jejich problém.“ Navíc vegani (Hanka a David), až na Karla, uvádějí, že shánění veganské stravy, nákupy a například stravování v restauraci je při veganské dietě komplikovanější než při stravování vegetariánském. Radka naopak tvrdí, že se společným stravováním nemá problémy. Známí jsou na něj zvyklí a vždy jí něco ovovegetariánského připraví nebo si něco donese s sebou. Michaela, Hanka a David se raději stravují doma a konzumují jídlo, které si sami připraví. Do školy si berou vlastní jídlo s sebou. Karel tvrdí: „Radši si to připravim doma, vim z čeho a na čem, a tak prostě. Mám to svoje jídlo rád čistý.“ Karel označuje veganskou stravu za „to nejčistší, co se dá.“
4.3.1. Restaurace Co se týče stravování v restauracích, a to ať už vegetariánských, veganských nebo klasických, většina mých respondentů preferuje domácí stravování a zmiňuje, že oproti západní Evropě nebo Americe nemají české vegetariánské restaurace tak širokou nabídku jídel ani kvalita podle nich není příliš srovnatelná. Petr návštěvu vegetariánských restaurací popisuje následujícími slovy: „Spíš jen vobčas, jako málokdy, ona se tam Lucka (přítelkyně) moc dobře nenají.“ Michaela říká, že také do restaurací moc nechodí, spíš s kamarády na pivo, ale myslí si, že už je dnes i v běžných restauracích pro vegetariány větší výběr. Patrik do restaurací nechodí vůbec a jako důvod uvádí nedostatek financí. Naopak Radka i Hanka do vegetariánských i veganských restaurací chodí rády a často. Honza dokonce sám přes pět let ve vegetariánské restauraci, která je současně i prodejnou zdravé výživy, pracuje. Honza o své práci říká: „Ta práce je takovou mojí životní náplní, jako že se v ní propojilo moje dětství a moje přesvědčení. Dělám to moc rád a ta práce mě i
40
inspiruje pro domácí vaření, když to mám teď na povel já. Můžu za sebe říct, že ta jídla jsou moc chutná, lidé si je chválí a chodí k nám stálí zákazníci, a je to navíc i zdravé. Na to, kolik je mi let, tak můžu říct, že doktora už jsem neviděl od té doby, co jsem si v třiadvaceti dělal řidičák. A to už bude moc let, to si můžete spočítat.“
4.4. Jídlo čisté a nečisté Jelikož je maso během rozhovorů s informátory tematizováno mnohem častěji, než ostatní potraviny živočišného původu, je tato podkapitola věnována právě masu. Vegetariáni a vegani se vymezují právě proti masu, a proto můžeme v rozhovorech pozorovat, že konvenční strávníky mnohdy označují za masožravé nebo masožravce. Karel dokonce vegetariány, a tedy i sám sebe, označuje jako býložravé, a David se v interview označuje za všežravce, když o sobě hovoří v době před konverzí. Tudíž v rozhovorech můžeme sledovat téměř všechny způsoby výživy, které můžeme najít v přírodě. V teoretické části v kapitole Přidělování významu masu a jeho úloha ve společnosti jsem na základě citované literatury nastínila pohled na maso jako na hodnotnou a významnou součást lidského stravování. Na maso jako na předmět sporů ve společnosti. Naopak vegetariáni a vegani vnímají maso spíše negativně, případně neutrálně. Ani u jednoho z respondentů nenajdeme s masem spojované kladné konotace. Karel považuje maso za návykovou látku a o veganské stravě říká, že mu taková strava dodá plnohodnotné živiny, a přitom ji považuje za nejčistší. Čistý se po ní i cítí, neboť kvůli němu nemusí být zabito žádné zvíře a nedochází k žádnému utrpení. Svou stravu jako stoprocentně čistou označuje taktéž David a uvádí, že mu ani není příjemné sledovat někoho, jak maso konzumuje, protože si pod ním představuje mrtvé zvíře a dodává, že on už jíst „vařené zvíře“ nebude. Obtížnější soužití mají respondenti, kteří žijí s osobou nebo osobami, které maso konzumují, nebo ti, kteří maso musí přímo připravovat pro další členy rodiny nebo domácnosti. Petr líčí své zkušenosti se stravováním společně s přítelkyní následovně: „Moc se jí nejprv nelíbilo, že to jídlo s masem, co uvaří, odmítám. Jako ne, že bych to nejed celý, ale to maso sem z toho prostě vybral nebo ho nechal stranou. Jako až tak mi to nevadí, že moje jídlo, třeba brambory ležely vedle masa, jak to řešej nějaký lidi. Noo a pak toho ale nechala a
41
každej máme svoje.“ Zmiňuje, že občas maso uvaří i přítelkyni, ale není mu příjemné na něj sahat a zpracovávat ho. Představa sahat na maso je nepříjemná i Michaele, která říká, že by na něj nikdy nesáhla, nikdy z něj nic nepřipravovala. Dokonce by ho ani nešla koupit do řeznictví. Michaela popisuje: „(…) hlavně mi to vadí, jak to vidím takhle syrový, když už to má táta třeba na talíři, a je to jako řízek, tak prosím, ale někdy se mi zvedá i žaludek, když du zrovna kolem a máma třeba zrovna klepe maso nebo porcuje nějaký to zvíře. Mám i svoje nádobí doma, jako jinde to prostě sním normálně nebo to dám stranou, když je tam třeba vajíčko, ale doma je mi rozhodně příjemnější mít to svoje. A doufám, že až budu mít vlastní domácnost, tak to bude kompletně čistý, myslím jako bez masa. Normálně mi třeba vadí i to, že se jako moje jídlo, nebo prostě to, co jim, nějak kontaktovalo s masem, jako že se to třeba vařilo spolu, peklo se to na sádle a takhle prostě, ale jako abych nedělala moc scény, tak nad tímhle někdy zavřu oči, ale prostě jako časem to chci mít úplně pod kontrolou, proto taky moc nikde venku nebo u lidí nejim vařený jídlo.“ Patrik, ač mu to není úplně příjemné, pro svou dceru občas jídlo z masa připraví. Maso však označuje, na rozdíl od toho, jak tomu bývá u konvenčních strávníků, za přílohu k vegetariánskému jídlu, které chystá pro sebe jako hlavní. Patrik také tvrdí, že má své vlastní nádobí určené na vegetariánskou stravu. A není mu příjemné, když požívá jídlo, které bylo připravováno společně s masem nebo v nádobí, ve kterém se vařilo nebo běžně vaří maso. Karolína maso vaří pouze několikrát za týden pro rodinu. Také jej připravuje jako doplněk třeba k zeleninovému jídlu, které je pro ni hlavní. Tady se shoduje s Patrikem, kdy oba považují maso pouze za přílohu k vegetariánskému pokrmu. I Karolína maso připravuje zvlášť, protože jí není příjemné, aby se její jídlo kontaktovalo s masem nebo aby maso musela z jídla vybírat. Petr
taktéž
mluví
o rozdělení
nádobí
ve
společné
domácnosti
s přítelkyní
nevegetariánkou: „Něco máme společnýho, něco každý zvlášť. Moc to jako nehrotim, ale mám svůj oblíbenej talíř, kterej je určenej jenom pro zeleninu. V tom je Lucka suprová, že mě tuhle „úchylečku“ toleruje.“ Anička se s takovými situacemi zaobírat nemusí, neboť doma maso nepřipravuje, protože i její manžel je vegetarián a syna chtějí také vést k vegetariánství, jelikož tuto stravu považuje dnes již za samozřejmost a neumí si představit, že by maso ještě někdy požívala.
42
4.5. Ať žije maso, ať žije zvíře Patrik pochází z vesnice, kde jeho rodina chovala hospodářská zvířata i na maso, ale tvrdí, že jelikož byl ještě malé dítě, zabíjení zvířat pro maso nevnímal. Petr se s tímto tvrzením shoduje a říká, že zabíjení zvířat pro maso na venkově, kde vyrůstal, bylo jeho rodinou vnímané jako součást všedních dnů, takže si smrt zvířat ani příliš nespojoval s živým zvířetem. Což se ale s jeho konverzí k vegetariánství změnilo. Petr uvádí, že teď už zvířata vnímá jako kamarády, jako jiný druh, vedle člověka, který není určen k požívání, a říká: „(…) příčí se mi pomyšlení na to, že bych jedl nějakýho ušáka nebo slepici od babi.“ Naopak v rámci masného průmyslu se podle Petra ke zvířatům chovají jako k věcem. Usuzuje tak na základě videí, které zhlédl, o chování ke zvířatům na jatkách. Petr se domnívá, že kvalita a chuť masa vyráběného ve velkochovech masného průmyslu je nesrovnatelná s chutí masa zvířat chovaných v malochovech. Petr říká, že chápe, že fyzicky pracující osoby a například starší lidé, kteří obtížněji přivykají novým chutím, maso konzumovat nepřestanou. Hanka také vnímá výrobu masa na jatkách jako velmi krutou, která podle ní probíhá v nepředstavitelných podmínkách, kdy jsou, jak uvádí, zvířata přepravována v kamionech a často bez vody. Zvířata Hanka vidí jako živé tvory a dává si pozor, aby omylem nezabila ani hmyz. Patrik, stejně jako Hanka, říká: „(…) normálně bych vědomě třeba tu mouchu ani nezabil, dokonce si dávám pozor, abych nezašlápl ani mravence, nebo žížaly, teda vědomě, no. Nikdy totiž nevíš, kým se znovu narodíš.“ Což vyplývá ze skutečnosti, že Patrik sympatizuje s buddhismem a věří v reinkarnaci. Patrik zmiňuje, že mu dokonce vadí v televizních dokumentech sledovat, když se zvířata zabíjejí mezi sebou, ale zároveň dodává, že to asi musí v přírodě takto být, že je to potravní řetězec. Do kontrastu s tím dává myšlenku, že právě člověk se může na rozdíl od zvířat rozhodnout maso nejíst a konzumovat místo toho jiné potraviny. Anička, obdobně jako Petr, považuje zvířata za naše sousedy, společné obyvatele planety Země, a dodává: „(…) žádný člověk přece nezabije svého souseda proto, že má chutné stehno a má v něm bílkoviny, a tak bychom neměli zabíjet ani zvířata.“ Také David po přechodu na vegetariánství přestal vnímat zvířata jako zdroj potravy, a začal je vidět „jako součást přírody, jako další obyvatele planety, který prostě už dál nemůžu jíst.“ Karolína uvádí, že se jí díky vegetariánství změnil i vztah ke zvířatům, že rozlišuje zvíře jako živého tvora a potraviny určené k jídlu. Říká: „Zvířata nejím, no a to sem dřív neměla tady to rozlišení, že
43
maso bylo původně živý zvíře.“ A říká, že toto rozlišení předává i svým dětem, ačkoli dodává, že jejich stravování bude jejich rozhodnutí. Zajímavý je pohled Karolíny na nákup masa jakoby z druhé strany, ač je vegetariánkou, maso občas kupuje a vaří pro svou rodinu. Uvádí, že když už maso kupuje, tak pouze v biokvalitě a dodává: „(…) podmínky chovu zvířat a celkově masný průmysl se mi vůbec nezamlouvají. Já v tom velkochovu vidím zbytečnou krutost, která se pak projeví i na té chuti, a pak to přejde do toho konzumenta, ta agresivita a i špatná energie. Myslím, že kdyby se o to lidi víc zajímali a nezavírali před tím oči, tak ty vegetariáni budou přibývat rychlejš. Noo ale je to každýho volba.“ Karel zmiňuje, že díky veganství ve zvířatech vidí jejich duši a že zvířata z něj jeho lásku k nim vycítí. Honza považuje smrt zvířat pro maso za úplně zbytečnou a vůči zvířatům nespravedlivou. Uvádí, že také díky svojí práci ve vegetariánské restauraci nevnímá maso jako potravinu, ale vidí za ním hlavně to původně živé a zbytečně zabité zvíře. Honza vnímá zvířata jako rovná lidem a říká: „Tady mám teda tlustou čáru mezi jídlem a zvířetem. Tohle jsem jako kluk prostě nevnímal, to opravdu přišlo až s těmi prožitými léty.“ Michaela, která se snaží přejít na veganství, vnímá i vejce jako zabité nevylíhlé kuře, a dále zmiňuje, že jí vadí sýry proto, že se do nich při jejich výrobě přidává syřidlo z žaludků zabitých telat. Michaela uvádí: „Přijde mi, že ty zvířata bysme my, jako lidi teda, měli spíš chránit. Tím, že jsou slabší a neuměj si říct, co je třeba bolí. Myslím si, že tu bolest určitě cejtěj, a je mi jich líto potom, když musej zbytečně trpět, navíc když to jde i jinak.“ Hanka si myslí, že je v současnosti masný průmysl tolik rozšířený kvůli tomu, že si lidé zvířata k jídlu nemusí sami zabíjet a s jejich zabíjením v masokombinátech přijde málokdo do styku, a tak si vztah mezi živým zvířetem a masem na talíři nespojují. Uvádí: „Produkty z masa jsou tak pozměněný, že si je lidi nespojujou s živejma zvířatama.(…) Myslím, že hlavním důvodem, proč lidi upřednostňujou maso, je neinformovanost.“ Tento Hančin výrok koresponduje s tvrzením Dvořákové-Janů (1999, 32), citovaném v teoretické části v kapitole Otázka vegetariánství, otázka toho, jak se vztahujeme ke zvířatům. Radka o konvenčních strávnících říká, že těmto lidem je přednější chuť na maso, než utrpení zvířat a krutost, které se na nich kvůli masu dopouštějí, a zavírají před tím oči. Nebo že nemají dostatek vůle, aby maso, a případně i mléčné produkty, sýry a vejce ze stravy vyloučili. Podle Radky mají vegetariáni a vegani větší soucit se zvířaty, a následkem toho jsou pak ohleduplnější i k lidem.
44
Toto tvrzení by odpovídalo výsledkům průzkumů, které cituji v kapitole Přehled motivací ke konverzi k vegetariánské stravě.
4.5.1. Chuť na maso, chuť na zvíře Zajímavé je, že co se týče chuti na maso, tak nemůžeme z výzkumu vyvodit obecně přijímanou představu, kdy muži konzumují maso častěji a ve větší míře než ženy a kdy na něj také mají častěji chuť. Naopak všichni respondenti zmiňují pozitivnější postoj k zelenině a k ovoci, než pozorují u konvenčních strávníků. Toto zjištění je v souladu s výsledkem, který uvádějí De Houwer a De Bruycker (2007, 158-165) a který cituji v teoretické části v kapitole Přidělování významu masu a jeho úloha ve společnosti. Honza říká, že masu nikdy nepřišel na chuť a bílkoviny doplňuje z rostlinné stravy. Michaele také maso nechybí a ani nechutná. Chuť má jen na sýry, jejichž konzumace je pro ni překážkou v dosažení veganství. Karel, současně vegan, také na počátku svého vegetariánství bojoval s chutí na sýry a mléčné výrobky. Momentálně ale už chutě na maso nebo mléčné výrobky a vejce nemá a nepociťuje, že by se musel nějak omezovat nebo překonávat. Karel dodává: „To moje veganství je teď už pro mě jako něco úplně přirozenýho a trvalýho, není to žádnej dočasnej stav.“ Petr má pouze rád vůni uzeného, kterou zažene uzeným sýrem nebo nějakou uzenou náhražkou masa. Jinak ho samotné maso, dle jeho slov, vůbec neláká. Patrik říká, že chuť na maso nemá, neboť poslouchá své tělo, které si o něj neříká. David také chutě na maso nemá, občas jen podle vůně vzpomíná na jídla, která dříve požíval, ale takové pokrmy ho už vůbec nelákají. Karolína popisuje dobu, kdy ještě maso jedla, jako ne zrovna nejšťastnější. A přestat jíst maso a všechno z něj jí nedělalo problém, neboť říká, že má silnou vůli, a ani necítí potřebu maso dál požívat. Hanka vnímá konzumaci masa pouze jako zvyk a produkt výchovy, na který jsou lidé obecně zvyklí. Dle Hanky považují maso za základní složku stravy. Hanka také říká, že člověk „zvířecí maso“ nepotřebuje a dodává, že vegetariánskou stravu považuje za lepší a kvalitnější než stravu konvenční.
45
4.6. Zvíře jako domácí mazlíček Všichni moji respondenti, ať už se stali vegetariány na základě altruistické (etické) nebo egoistické motivace, mají pozitivní vztah ke zvířatům a zajímá je otázka jejich dobré životní pohody (welfare). Toto zjištění potvrzuje závěr studie Comparison of vegetarians and nonvegetarianson pet attitude and empathy (Preylo a Arikawa, 2008), o které píši v kapitole Přehled motivací ke konverzi k vegetariánské stravě. Většina mých respondentů doma chová nebo chovalo nějaké zvíře, mazlíčka, nebo dokonce i více zvířat. Anička, která spolu s manželem chová psa, dvě kočky, rybičky a činčilu, uvádí, že od mala byla vychovávána k úctě ke zvířatům a k péči o ně. Říká: „Vlastně oba (s manželem) milujeme zvířata, ale na rozdíl od lidí ne na talíři.“ Karolínina rodina chová kočku, psa a morčata. Patrik jako dítě choval bílé myši a Petr se společně s přítelkyní staral o ještěrku. Michaela chová kokršpaněla. David a Karel žádné zvíře nechovají, ale Karel zmiňuje, že se chodí dívat na zvířata například do lesní zoologické zahrady. Radka uvádí, že se současně se změnou stravování začala chovat ekologičtěji, ohleduplněji k přírodě a zajímat se o zvířata. Sama doma chová zakrslého králíka. Radka uvádí: „Prostě na něm (zakrslém králíkovi) hlavně taky vidim, jak je hrozný, jak někdo může jíst zvířata. Prostě takový milý, přítulný a chytrý zvíře, no a člověk ho prostě sní, i když má dneska spoustu jinejch možností, co sníst.“ Hanka zmiňuje své křesťanské hodnoty a přikázání „Nezabiješ“, které vztahuje i na zvířata. A říká, že lidé promítají svou lásku do svých mazlíčků, ale už ne do zvířat, která automaticky konzumují podle zažitých vzorců chování. Hanka, která se v nedávné době stala vegankou, navíc zmiňuje, že i svého psa krmí vegetariánskou stravou, protože by nemohla kupovat a připravovat mu „mrtvá, vařená, zvířata.“ Honza spolu s matkou chová dvě kočky, a na rozdíl od Hanky je krmí živočišnou stravou. Dříve měli také psy.
4.7. Živý kožich Podle Hanky lidé nakupují kožené věci z toho důvodu, že to dělají automaticky a nad jejich pravým původem se nezamýšlejí. Říká, že by se lidé měli zastavit a vnímat, že se za kožichem nebo páskem skrývá živý tvor. Domnívá se, že si člověk často nevšímá, jak se ke zvířatům chová a jak s nimi zachází. A chování člověka ke zvířatům jí mnohdy přijde paradoxně nelidské. Petr uvádí, že se také vyhýbá koženým produktům, protože mu vadí, že
46
kvůli tomu zvíře zabijí, a přijde mu to v dnešní době zbytečné a kruté, protože podle něj je v současnosti spousta jiných možností, čím kůži nahradit. A Petr sám za sebe říká, že ho tento krok nijak neomezuje. Radka taktéž kritizuje výrobu, prodej a nákup kožených produktů, a dodává k tomu: „Jako já když na tu kůži šáhnu, třeba omylem někde v obchodě, no tak mě přejede úplně mráz po zádech, jako to bych se asi zbláznila dělat takhle někde, jak sou třeba krámy, kde prodávaj jenom kožený bundy a tak, prostě krám s mrtvejma zvířatama, fuj.“ Proti kožešinám se staví také Michaela.
4.8. Aktivismus Zajímavé je, že většina mých respondentů tvrdí, že konzumace masa a výběr stravy je osobní volbou každého člověka a že by ostatní k vegetariánství nebo veganství nepřesvědčovali, a to dokonce například ani své potomky (případ Karolíny). Avšak byli by rádi, kdyby vegetariánů, veganů a lidí, kteří přemýšlí a zajímají se o své okolí, přírodu a zvířata, přibývalo. Petr k tomuto tématu dodává: „Jako zase ne, že bych si tak fandil, že tim svym vegetariánstvím zachráním milióny zvířat, ale pro ten můj pocit. A navíc je každej člověk, co ty zvířata nejí a zajímá se o ně, dobrej.“ Naopak u většiny české populace je rozšířená představa, že vegetarián je takový člověk, který své přesvědčení vnucuje i ostatním, a aktivismus má v současné společnosti spíše pejorativní význam. Téměř všichni moji respondenti jsou k přírodě ohleduplní a ochrana životního prostředí je zajímá. Třídí odpad, zbytečně neplýtvají vodou a energiemi, staví se proti současné materiální, konzumní společnosti, využívají zejména hromadnou dopravu, chodí často do přírody, mnoho z nich sportuje, nekouří a omezuje nebo vůbec nepije alkohol. Dále téměř nikdo z informátorů nekupuje kožené výrobky a mnozí z nich se vyhýbají drogerii testované na zvířatech. Žádné rozdíly v aktivismu mezi vegetariány a vegany, respondenty svého výzkumu, jsem nezaznamenala. Michaela například zmiňuje, že s matkou rozebírala svůj pohled na testování kosmetiky na zvířatech, a matka jí v tomto směru vyšla vstříc a kupují domů pouze kosmetiku na zvířatech netestovanou. Toto zjištění, že nemusí jít pouze o způsob stravování, ale také o celkový životní styl nebo životní filosofii, je ve shodě s tvrzením Medřické (2008, 30), o kterém píši v teoretické části práce v kapitole Přehled motivací ke konverzi k vegetariánské stravě.
47
Petr byl dříve v obhajobě a šíření vegetariánství aktivní. Obzvlášť v době, kdy s přechodem k bezmasé stravě začínal, avšak současně již je pro něj vegetariánství jen jeho soukromou záležitostí. A to zejména kvůli nedostatku času a proto, že maso nejí kvůli zvířatům. Petr říká: „Byly to různý provegetariánský akce a poznávání vegetariánkejch restaurací, to mě lákalo, jak to bylo nový.“ Vegetariánství je soukromou a osobní záležitostí i pro Patrika. Michaela půl roku v loňském roce (2012) vypomáhala jako dobrovolník v kočičím útulku, a tato výpomoc ji, podle jejích slov, velmi naplňovala. V blízké době by ráda chodila venčit do útulku psy. Jinak ale také vegetariánství nijak dál nepropaguje. Sama pro sebe, z důvodu zájmu, často navštěvuje různé internetové vegetariánské stránky, sleduje filmy a čte literaturu zaměřenou na ochranu zvířat. David také navštěvuje různé internetové stránky věnované tématice vegetariánství a veganství a vyhledá hodně informací o tom, jak to chodí například na jatkách, na farmách určených pro chov kožešinových zvířat nebo v různých výzkumných střediscích, kde provádějí pokusy na zvířatech. Ve veganství není přímo aktivní, avšak nedávno se přidal ke skupince squatterů, se kterými chodí na dumpster diving (tzv. vybírání kontejnerů za účelem hledání potravin), čímž bojuje proti materialismu, konzumní společnosti a nadměrnému plýtvání. Vybírat popelnice chodí někdy i sám. Oblečení nakupuje v second handech. Karel uvádí, že často sbírá odpadky po krajině, když jde do přírody na procházku nebo se proběhnout. Vypráví: „(…) jako fakt tohle nesnášim, jak lidi vyhoděj, co jim kde vod huby upadne, to je děsný, a zvlášť v přírodě mě to štve. Takže prostě vemu pytel a jdu na to, a krásně si u toho i pročistim hlavu.“ Hanka spíše aktivní vegetariány a ochranáře zvířat obdivuje, a v současné době tuto aktivitu sdílí se svým přítelem veganem. Radka říká: „Myslím, že jsou dobrý kampaně, který otevírají lidem oči a rozšiřujou povědomí o tom, co se děje za zdmi jatek.“ Radka je naopak aktivní vegetariánkou. Výrazně proti konzumaci masa bojuje. Radka dodává: „Jsem členem Svobody zvířat, takže furt podepisuju různý petice, proti chovu kožešinovejch zvířat, no a nechávám si domů posílat ve velkym jejich letáky a časopisy, no a pak to dávám různě na nástěnky a nechávám na různejch místech, teda většinou tam, kde sem s nima dohodnutá.“
48
Honza je v oblasti vegetariánství aktivní zejména díky své práci ve vegetariánské restauraci, která je současně i jeho velkým koníčkem. V rámci zaměstnání chodí na různé přednášky a také se v oblasti prevence zdraví a vegetariánství samovzdělává. Aničce se líbí myšlenka vegetariánských školek pro děti, kam by chtěla později přihlásit svého syna. Anička je certifikovanou cvičitelkou systému Jóga v denním životě a uznává indickou filozofii a učení o reinkarnaci, jedním z jejíchž základních pravidel je Ahimsa, což znamená neubližování. O principu Ahismy ve východním náboženství píši v teoretické části v podkapitole Vliv náboženství na konceptualizaci zvířat. Anička k tomu dodává myšlenku, kterou by se dala uzavřít celá tato pasáž: „A z toho vyplývá vegetariánství jako zcela logický postoj. Takže v tomhle bodě se to všechno propojuje, to naše stravování, myšlení a celkový životní styl.“
4.9. Diskuze V souladu s literaturou citovanou v teoretické části v kapitole Přehled motivací ke konverzi k vegetariánské stravě měli taktéž moji respondenti pro konverzi k alimentárnímu tabu mnohdy více než jeden důvod, a v průběhu vegetariánství u nich došlo k proměně motivací. Také jsem zaznamenala jak náhlý důvod ke konverzi, tak i pozvolný přechod do vegetariánského životního stylu. Tři respondenti byli ovlivněni rodinou nebo přáteli. U některých respondentů taktéž v jejich vegetariánství hraje významnou roli víra nebo náboženské přesvědčení. U jednoho informátora je to buddhismus, u druhé respondentky hinduismus, a zejména princip Ahismy čili neubližování. Jedna respondentka vyznávající křesťanskou víru také uvedla, že je pro ni, jak ve vztahu k lidem, tak i ke zvířatům, referenční přikázání Nezabiješ. Kromě dvou respondentů se všichni stali vegetariány v období dospívání nebo rané dospělosti, do 22 let věku. Na rozdíl od průzkumu Kulhavého (2007), který u vegetariánů zjistil převládající motivaci etickou, z mého výzkumu vyplynulo, že ne u všech mých respondentů byla primární etická, altruistická motivace k absenci masa a případně dalších složek potravy. Naopak převládaly motivace egoistické, zejména zdravotní. Nicméně toto zjištění neovlivnilo skutečnost, jak moji respondenti pohlížejí na zvířata, a tedy fakt, jestli vnímají chov a zabíjení zvířat pro maso negativně. Respondenti uvádějí, že právě vegetariánství změnilo jejich pohled na zvířata. Masu, nejvíce ze všech potravin živočišného původu, všichni vegetariáni zúčastnění mého výzkumu připisovali negativní konotace. Toto zjištění odpovídá tvrzení
49
Adams (1990), o kterém píši v teoretické části. Tedy že se běžně v současné společnosti nemluví o konzumaci zvířat, ale jen o konzumaci masa. Jak píši v teoretické části, obecně se otázka zabití zvířete pro účel konzumace v současné moderní společnosti, kvůli oddělenému aktu produkce masa a jeho nákupu v supermarketu, příliš netematizuje. Právě vegetariáni a vegani se nad touto skutečností zamýšlejí a poukazují na nesoulad mezi praxí a morálním hodnocením zabíjení zvířat pro maso a masné produkty. Odmítají pak takové výrobky konzumovat, a tím se ve většině případů dostávají do konfliktu s konvenčními strávníky. Stávají se tak předmětem kritiky a nepochopení, minimálně v počátcích přechodu na vegetariánskou stravu. Obtížnější přijetí většinovou společností uvádějí spíše vegani, jejichž repertoár vyloučených potravin je nejširší, než vegetariáni. S kritikou lékařů se setkaly dvě mé respondentky. Informátoři se pak mnohdy snaží předsudky většinové společnosti o vegetariánství nebo veganství vyvrátit vlastním příkladem, představením svého způsobu stravování rodině či přátelům, nebo v některých případech i aktivismem. Toto zjištění částečně potvrdilo tvrzení Medřické (2008, 78), že vegetariáni obvykle vyhledávají stejně smýšlející jedince a že jsou sami často ve vegetariánství nebo v ochraně zvířat aktivní. Většina mých respondentů se však jeví jako tolerantní k většinové populaci a tvrdí, že by nikoho proti jeho vůli k vegetariánství nebo veganství nepřesvědčovali nebo nenutili. Žádnému z mých respondentů se tedy nestalo, že by k vegetariánství někoho přímo přivedli, mnohdy to ani nebylo v jejich zájmu, avšak respondenti, kteří žijí ve společné domácnosti s nevegetariány, dosáhli určitého ozdravení stravy i u svých spolubydlících nebo rodinných příslušníků. Většina respondentů by si ráda našla partnera z řad vegetariánů a později k vegetariánství vedla i své děti, dvě respondentky už toto v současnosti praktikují. Někteří vegetariáni pak kvůli nepochopení většinové společnosti vyhledávají obdobně smýšlející přátele z řad jedinců dodržujících alimentární tabu. Jiní se naučili si své vegetariánství obhájit, anebo nakonec našli podporu u svých nejbližších. Respondenti se mimo stravování doma taktéž musejí vypořádat se stravováním „venku“, čímž míním například restaurace, oslavy nebo dovolené. Mnoho mých respondentů má dokonce problém se spolustolováním, když v jejich přítomnosti někdo vaří nebo konzumuje maso, a ani by nesnesli, kdyby jejich jídlo bylo připravováno společně s masem nebo v nádobí, kde se maso běžně připravuje. Taktéž většině vadí na maso sahat nebo i pouhá
50
představa kontaktu s masem. Dva informátoři sami maso občas pro svou rodinu připravují, neboť sdílejí domácnost s nevegetariány. Zřejmě proto všichni respondenti zmínili, že preferují stravu, kterou si sami doma připraví a obecně se stravují raději doma. Všichni rádi vaří a zkoušejí nové vegetariánské recepty. Jak jsem již napsala v empirické části práce, sama jsem měla možnost domácí ukázku vegetariánské stravy ochutnat. Někteří informátoři uvedli, že chodí nakupovat na farmářské trhy a do prodejen zdravé výživy, které upřednostňují před supermarkety, a respondentky ženy vypověděly, že často a rády nakupují biopotraviny. Restaurace, kromě dvou respondentek, nikdo z vegetariánů příliš nevyhledává, většinou ze stejných důvodů, proč preferují domácí stravování. Jeden respondent je však sám ve vegetariánské restauraci zaměstnaný. Během rozhovorů jsem se ze strany informátorů často setkala s označením konvenčních strávníků, a to i rodiny nebo příbuzných, jako masožravců nebo masožroutů. Toto přízvisko však nemělo negativní konotaci. Respondenti tvrdí, že většinová společnost stále vnímá zvíře spíše jako věc. Oni sami referují o mase jako o vařeném, zabitém nebo mrtvém zvířeti. Z výzkumu vyplývá, že respondenti sami, ať už altruisticky nebo egoisticky motivovaní, zvíře nevidí jako potravinu, určenou ke konzumaci, ale vnímají ho jako tvora sobě rovného, živou bytost nebo jako „kamaráda“, který má duši a kterého nebudou konzumovat. Vyvracejí tak, dle mého soudu, karteziánské vnímání zvířat jako strojů, a spíše se ztotožňují s Portmannovou „niterností zvířat“. Respondenti dodávají, že právě člověk má svobodnou volbu, a dnes již i možnosti, pro výběr své stravy. Informátoři se o vegetariánské nebo veganské stravě zmiňují jako o čisté nebo nejčistší, která pro ně existuje. Moji respondenti nestaví hranici mezi domácí mazlíčky a hospodářská zvířata. Jejich utrpení a smrt jsou pro ně stejně nepřijatelné. Naopak tuto hranici vidí mezi masem jako potravinou a živým zvířetem. A zmiňují, že konvenční strávníci si své domácí mazlíčky hýčkají, ale k hospodářským zvířatům nemají citovou vazbu, a proto je i konzumují. Podle mého zjištění všichni moji informátoři zde naplňují teorii biocentrismu i pohled hlubinné etologie. Tedy teorie, o kterých píši v teoretické části a které respektují všechna zvířat na Zemi. Všichni informátoři mají pozitivní vztah ke zvířatům a mnozí sami doma zvíře nebo více zvířat chovají. Během rozhovorů se také tematizoval nesouhlas s používáním kožených výrobků a nošením kožichů. Respondenti kožešiny považují za zbytečnou smrt zvířat, zvláště když v dnešní době existují jiné materiály, které kůži adekvátně nahradí. Taktéž z názorů
51
některých respondentů vyplynulo, že jsou proti testování kosmetiky a léků na zvířatech, což odpovídá Singerově utilitarismu, o kterém se zmiňuji v teoretické části práce. V teoretické části v kapitole Přidělování významu masa a jeho úloha ve společnosti zmiňuji fakt, že zelenina a rostlinné potraviny obecně, bývají mnohdy považovány za potraviny s nízkou energetickou hodnotou a určené především ženám. Všichni moji informátoři naopak po přechodu na rostlinnou stravu, nebo při vyloučení masa a omezení živočišných produktů, udávají zvýšení energie a zlepšení zdravotních problémů, z přičemž mám ve výzkumu pět mužů. Žádný respondent neuvedl, že by v současné době pociťoval chuť na maso nebo uvažoval o návratu ke konvenčnímu způsobu stravování. Naopak se jim změnilo vnímání jídla, kdy maso považují za přílohu k vegetariánskému jídlu, na rozdíl od většinově rozšířeného vnímání masa jako hlavní části pokrmů. Vegetariánství považují za normální stav, nevegetariánství za nenormální. Respondenti uvádějí, že se s přechodem na vegetariánskou stravu začali cítit více spříznění s přírodou a cítili, že mají najednou blíž ke zvířatům. Mimo to se také cítili otevřenější i vůči lidem, což odpovídá výsledkům průzkumu, který prováděli Preylo a Arikawa (2008). Celkově vyznávají zdravý životní styl a snaží se chránit přírodu. Právě vegetariánství respondentům tedy pozměnilo pohled na zvířata i jejich vztah ke zvířatům a vytvořilo nebo přiostřilo hranici mezi jídlem a zvířaty, tzv. že už nevnímají zvíře jako zdroj potravy, kterou by sami požívali. Ve své bakalářské práci jsem se zajímala pouze o úhel pohledu jedinců dodržujících alimentární tabu, nezaměřovala jsem se na skutečnost, jak je vegetariánství vnímáno většinovou společností a jak na zvířata pohlížejí konvenční strávníci. Proto by bylo v dalších výzkumech možné zaměřit se na komparaci konceptualizace zvířat u vegetariánů a nevegetariánů. Bylo by zajímavé dále například při dostatku respondentů porovnat, jak se liší vztah ke zvířatům mezi jednotlivými typy vegetariánů, například mezi nejliberálnějšími semivegetariány, kteří občas maso jedí, nebo laktoovovegetariány, kteří nepožívají maso ani masné výrobky, a vegany, kteří nekonzumují žádné potraviny živočišného původu. Zajímavé by bylo také zmapovat názory jedinců, kteří byli v minulosti vegetariány, ale od svého přesvědčení z různých důvodů upustili. V průběhu
celého
výzkumu
jsem
se
pokusila
uzávorkovat
své
zkušenosti
s vegetariánstvím a nebrala jsem v potaz své předsudky vůči tomuto životnímu stylu. Naopak si myslím, že jsem díky osobní zkušenosti s tímto alimentárním tabu, mohla čtenářům nabídnout větší vhled do problematiky vegetariánství. Nemyslím si, že by vzhledem
52
k omezenému počtu rozhovorů bylo možné můj výzkum generalizovat na všechny vegetariány, ani že by mohl reprezentovat českou populaci vegetariánů, navíc toto ani nebylo mým cílem. Cílem mé bakalářské práce bylo osvětlit, jaký mají vztah ke zvířatům lidé, kteří dodržují alimentární tabu. Chtěla jsem porozumět tomu, jak své vegetariánství prožívají konkrétní jedinci, a kvalitně zmapovat téma z jejich úhlu pohledu. Pokusila jsem se o vhled do problematiky vegetariánství a myslím, že tohoto cíle se mi v bakalářské práci podařilo dosáhnout.
53
5. Závěr
Mým cílem bylo zjistit, jaká je konceptualizace zvířat u minoritně se stravujících jedinců, konkrétně u vegetariánů a veganů. Jinými slovy, zajímalo mě, jak zvíře kategorizují jedinci, kteří se masa dobrovolně zřekli. Dále jsem se pokusila objasnit, jaké mají moji respondenti argumenty a motivace pro své alimentární tabu a zachytit, podle jejich výpovědí, každodenní praxi jejich vegetariánství. Pro svůj výzkum jsem využila kvalitativní strategii výzkumu. Pro získání potřebných dat, která měla mnohdy velmi citlivou povahu, jsem zvolila semi-strukturované rozhovory se sedmi vegetariány a třemi vegany. Z toho bylo pět žen a pět mužů ve věkovém rozmezí 17 až 52 let. Všichni respondenti mají současné trvalé bydliště v Praze nebo jejím blízkém okolí a mají české občanství. S každým respondentem, až na jednoho, se kterým jsem se sešla opakovaně, jsem vedla jeden přibližně hodinový rozhovor v prostředí, které si informátor sám vybral. Pro ověření výpovědí, které jsem se od respondentů dozvěděla, by bylo vhodné rozhovory zopakovat. Nebo navíc ještě, jak píši již v empirické části práce, realizovat zúčastněné pozorování, například při sledování jejich chování ke zvířatům, při nakupování potravin, u respondentů doma nebo při konzumaci jídla v restauracích. Při kombinaci rozhovorů se zúčastněným pozorováním by bylo možné porovnat to, co respondenti tvrdí, s tím, co skutečně dělají. Takový výzkum jsem neprovedla kvůli velké časové náročnosti a také vzhledem k rozsahu bakalářské práce. V rámci tohoto výzkumu jsem dospěla k následujícím závěrům. Prvním je, že vegetariánství je vždy doprovázeno změnou hodnot, pro tento výzkum je nejpodstatnější proměna vztahu k přírodě a ke zvířatům. Vegetariáni uvádějí větší souznění s přírodou a se zvířaty a ohleduplnější chování ke zvířatům, ale i k lidem. Druhým závěrem je, že moji informátoři se na maso a na zvířata dívají úplně z jiného úhlu pohledu, než jedinci, kteří maso požívají. Základním vzorcem smýšlení o zvířatech u mých respondentů je, že rozlišují živá zvířata a mrtvá-zabitá zvířata. Zabitá zvířata pak označují termínem maso. Konzumace masa je pro ně tudíž nepředstavitelná. Maso je spojováno s negativními konotacemi, a je také zdrojem znečištění v kontrastu s vegetariánskou nebo veganskou, tedy kompletně rostlinnou, stravou, která je pro informátory čistá, jak chuťově, tak i pocitově. Na rozdíl od konvenčních strávníků, kteří vnímají maso jako zdroj kvalitních živin a energie, vegetariáni smýšlí nad
54
konzumací masa jako nad požíváním negativní energie a agresivity, které vznikají při krutém zabíjení hospodářských zvířat na jatkách. Většina mých respondentů se v kontextu stravování snaží upozornit na fakt, že lidé, konvenční strávníci, konzumují zvířata a tuto skutečnost zakrývají pojmem, že konzumují maso. Třetím závěrem, ke kterému jsem během výzkumu dospěla, je, že vegetariáni zmiňují, že i nevegetariáni mají rádi zvířata, ale svou lásku k nim promítají zejména do svých domácích mazlíčků, ale už ne například do běžně konzumovaných hospodářských zvířat. Naopak vegetariáni a vegani zúčastnění mého výzkumu vnímají zvířata jako společné obyvatele naší planety, necítí se jim být nadřazeni. Respondenti považují sebe i zvířata za jeden druh, soucítí s nimi, a proto se vyhýbají jejich konzumaci.
55
6. Použitá literatura
Adams, C.: The Sexual Politics of Meat: A Feminist-Vegetarian Critical Theory. Cambridge: Polity Press, United Kingdom 1990 Barták, R.: Filosofie Vegetariánství. [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.zvirevtisni.cz/index.php?Ing=CZ&webid=43&id=52&akce=clanek Beardsworth, A., Keil, T.: Sociology on the Menu: an Invitation to the Study of Food and Society. Routledge, New York 1996 Beardsworth, A., Keil, T.: Vegetarianism, Veganism and Meat avoidance. Recent trends and findings. British Food Journal, 93(4), 1991, 19–24 Beckoff, M.: Na zvířatech záleží, s předmluvou J. Goodallové. Triron, Praha 2009 Beranová, M.: O půstu se jedl i bobr, Od věci, Respekt 9, 28.2.-6.3. Praha 2011, 80 Berger, P., Luckmann, T.: The Social Construction of Reality. A Treatise in the Sociology of Knowledge. Penguin Books, USA 1966 Bernard, H. Russell: Research Methods in Anthropology: Qualitative and Quantitative Methods 3rd ed., Walnut Creek: AltaMira Press, 2002 Bernard, H. Russell: Research Methods in Anthropology: Qualitative and Quantitative Approaches, Lanham: Rowman AltaMira, 2006 Brown, A.W.: The Big Picture: An American Commentary. Harper Collins Publishers, New York 1991 Český statistický úřad: Spotřeba potravin v Česku, 2010, [online]. [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/spotreba_potravin_v_cesku_2010_20120410 De Houwer, J., De Bruycker, E.: Implicit Attitudes toward Meat and Vegetables in Vegetarians and Nonvegetarians. International Journal of Psychology, 42(3), 2007, 158–165
56
Douglas, M.: „Deciphering a Meal.“ In Implicit Meanings. M. Douglas, Routledge, London 1999, 231-252 Douglas, M.: Purity and Danger: An Analysis of Concepts of Pollution and Taboo. Routledge, London 2002 Dvořáková – Janů, V.: Lidé a jídlo. ISV nakladatelství, Praha 1999 Eurostat: 2012, [online]. [cit.2013-06-22]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ Gilhus, I.S.: Animals, Gods and Humans. Changing Attitudes to Animals in Greek, Roman and Early Christian Ideas. Routledge, New York 2006 Hamilton, M.: Eating Death. Vegetarians, Meat, and Violence. Food. Cultureand Society, 9 (2), 2006, 155–177 Harris, M.: Cows, Pigs and Witches. Vintage, New York 1974 Harris, M.: Good to Eat: Riddles of Food and Culture. Allen & Unwin, London 1986 Hegel, G.W.F.: Základy filosofie práva. Praha 1992 Hendl, J.: Kvalitativní výzkum, Základní metody a aplikace. vydavatelství 1 Portál, Praha 2005 Horvátová, T.: Jak si oblékáme a svlékáme vegetariánství. Bakalářská práce. FSV, Praha 2003 Chenail, R.J.: Jak srovnat kvalitativní výzkum do latě? 1998, [online]. [cit. 2013-06-09]. Dostupné z: vasemoznosti.cz/image/data/doc/Chenail_Jak_srovnat_kvalitativni_vyzkum Ingold, T.: What is an Animal? Routledge, London 1993 Jeřábek, H.: Úvod do sociologického výzkumu. Katedra sociologie FSV UK, Praha 1992 Kodex americké antropologické asociace: [online]. [cit. 2012-09-10]. Dostupné z: http://www.aaanet.org/committees/ethics/ethcode.htm
57
Kohák, E.: Zelená svatozář: kapitoly z ekologické etiky. 1. vydání, Sociologické nakladatelství, Praha 2000 Kourim, H.: Ochrana zvířat. Svoboda zvířat, o. s., Plzeň 2005 Kučerová, P.: Sníst nebo pohladit? Konceptualizace zvířete v současné vesnici na příkladu obce Pálenice. Bakalářská práce. FHS, Praha 2010 Kulhavý, J.: Vegetariánské hnutí v České republice a v Církvi adventistů sedmého dne. Závěrečná práce. Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne, 2007 Mach, M.: Vegani ve společnosti masa: Zkušenosti veganů s reakcemi majoritní společnosti. Diplomová práce. FHS, Praha 2010 Masson, J.M.: The Pig Who Sang to the Moon: The Emotional World of Farm Animals. Ballantine 2003 Medřická, J.: Psychologické a sociální aspekty vegetariánství. Diplomová práce. FF, Praha 2008 Mírohorský, E.S. z Friedbergu: O vegetarismu, doslov, poznámky a předmluva JUDr. Jan Šťastný. Tiskem a v komisi J.R. Vilímka, Praha 1884 Mužíková, M.: Příroda z pohledu minoritních skupin ve smyslu stravování. Bakalářská práce. FSV, Praha 2010 Newman, J., Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Sefer, Praha 1992 Nibert, D.: The Promotion of "Meat" and its Consequences, Animal Rights and Human Rights: Entanglements of Oppression and Liberation. Lanham, Boulder, New York 2002¨
Noske, B.: Deconstructing the Animal Image: Toward an Anthropology of Animals. Anthrozoös, 5 (4), 1992, 226–230 Osvaldová, B., Kopáč, R.: Rozhovory o interview. Nakladatelství Karolinum, UK, Praha 2009 Pajgrtová, M.: Makrobiotika jako změna životního stylu. Bakalářská práce. FHS, Praha 2009
58
Pitter, P., Bezděk, C.: Vegetarism – pro a proti; Náš poměr k přírodě s hlediska náboženského a sociálního: Hnutí pro křesťanský komunismus v Československu, Praha 1928, [online]. [cit. 2013-06-03]. Dostupné z:
Pokorná, A.: Domov pod pokličkou. Antropologie jídla. Diplomová práce. FHS, Praha 2008 Portmann, A.: Adolf Portmanns fruhe Studien mariner Lebewesen. Schwabe, USA 1997 Preylo, B., Arikawa, H.: Comparison of Vegetarians and Non-vegetarians on Pet Attitude and Empathy. Anthrozoös, 21 (4), 2008, 387–395 Recepty poctivé české kuchařky Anuše Kejřové: 2010, [online]. [cit. 2013-06-13]. Dostupné z: http://mottonakladatelstvi.blogspot.cz/p/bibliografie-anuse-kejrove.html Ruby, M.B.: Vegetarianism. A Blossoming Field of Study. Appetite, 58, 2012, 141-150 Shanklin, E.: Sustenance and Symbol: Antropological Studies of Domesticated Animal. Annual review of Antropology, ročník 14, 1985 Silverman, D.: Ako robiť kvalitatívny výskum, Praktická príručka. Pegas, Bratislava 2000 Singer, P.: Osvobození zvířat. 1. vydání, Práh, Praha 2001 Stárková, J.L.: Co to znamená být vitariánem. Bakalářská práce. FHS, Praha 2007 Šťastný, J.: Vegetariánská výročí v roce 2004. [online]. Publikováno 6. 9. 2005 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.vegspol.cz/view.php?cisloclanku=2005090004 Twigg, J.: Food for Thought: Purity and Vegetarianism. Religion 9, Spring, London 1979, 13– 35 Vegetariáni: Rozdíly mezi hlavními druhy vegetariánství. Tabulka č. 1. [online]. [cit. 201306-09]. Dostupné z: http://vegetariani.asp2.cz/zdravi.aspx
59
Vegetariánství: Kvantitativní výzkum hodnocení výroků z oblasti vegetariánství. 2003, STEM/MARK, a. s. [online]. [cit. 2013-06-03]. Dostupné z: http://www.vegetarian.cz/ostatni/stenmark%20o%20veget.html www.vegetarian.cz : [online] Waal, de F.: Dobráci od přírody. Academia, edice Galileo, 2006
60
7. Seznam tabulek
Str. 6 Tabulka č. 1: Přehled přípustných a nepřípustných potravin živočišného původu u jednotlivých forem vegetariánství.
Str. 26 Tabulka č. 2: Základní deskriptivní údaje o participantech.
61
