NEZÁVISLÉ NOVINKY (Jizerské hory)
1. ROZHOVOR (Hana Stuchlíková) str. 2 - 4 2. CO BYLO ZCENZUROVÁNO str. 5 3. PREZENTACE OBCE (Vysoké) str. 6 - 8 4. EPIGRAMICKÉ BÁSNIČKY str. 9 5. VTIPY str. 10 6. Karel Čapek - fejetony stále živé str. 11 7. PROČ JÍT K VOLBÁM str. 12
Rozhovor s paní Hanou Stuchlíkovou, jednatelkou divadelního souboru J.K.Tyl z Josefova Dolu Soubor J.K.Tyl Josefův Důl oslavil loni 70 let od svého založení. Povězte nám paní Stuchlíková něco o jeho historii. Divadelní soubor byl založený na podzim 1945. První premiéru měl už v zimě roku 1946 se hrou F. F. Šamberka J.K.Tyl. Ze začátku byly premiéry poměrně často, ale nejezdilo se tolik na štace jako dnes. Při spolku byl orchestr, hrály se i zpěvohry. Soubor byl hodně činný, divadlo tady opravdu žilo. Ke konci 60. let proběhla rekonstrukce sálu, kde byl původně i balkon a orchestřiště. Na začátku 70. let se činnost opět obnovila a začaly se studovat současnější hry. V roce 1976 náš soubor postoupil s detektivní komedií Paní Pipperová zasahuje na Národní přehlídku do Vysokého nad Jizerou, které se od té doby zúčastnili jedenáctkrát, což je docela úspěšná
bilance. Od začátku 90. let spolek pořádá krajskou přehlídku venkovských ochotnických spolků s postupem na národní přehlídku do Vysokého nad Jizerou. Letos proběhl 26. ročník. Říkala jste paní jednatelko, že se v různých obdobích hrály určité typy her. Podle čeho si vybíráte hry nyní? Současné diváky už samozřejmě nezajímá to, co se líbilo v 50. nebo 70. letech. S výběrem je to teď náročnější, daleko víc se řeší autorská práva. Jsou spolky, které si troufnou na drahou hru od zahraničního autora. Nejdražší a pro nás méně dostupné jsou hry amerických autorů, kde jsou jiné podmínky než u nás. Tady má ochotnické divadlo tradici, kdežto v cizině ho tolik neznají a proto jsou poplatky za zprostředkování a provozování her pro ochotníky poměrně vysoké. Inspiraci asi hledáte různě. Obě agentury Dilia i Aura-Pont nabízejí spoustu her. Dilia přes tisíc titulů. Někdy si podle synopse řekneme, to by nemuselo být špatné, ale pak si text objednáme a už se nám tolik nelíbí. Nebo se nám nějaký titul líbí a zjistíme, že to po republice hraje spousta ochotnických divadel i profesionální scény, a to nás trochu odradí. Dostáváte se k titulům i z jiných zdrojů než od agentur? Dostali jsme například takovou knížečku od zdejšího chalupáře pana Petránka, kterou našel, když si uklízel knihovnu. Byl to titul Houpačka od Olgy Scheinpflugové. Zkusili jsme hru nastudovat, přestože nás profesionálové, kteří se pohybují kolem divadla, odrazovali. Nakonec jsme byli výsledkem sami překvapeni. Byl to asi náš první úspěch. Potom jsme od pana Petránka dostali další slabou knížečku od francouzského autora Féliciena Marceau, který shodou okolností zemřel skoro ve sto letech, asi dva nebo tři měsíce před naší premiérou. Hru Vajíčko napsal v polovině 50. let. Ze začátku jsme si nebyli jisti, ale po druhém přečtení jsme si řekli, že to je úžasná hra, téma platné dodnes. Oslovili jsme kolegu, který není členem souboru, ale vystupoval s námi už jako student. S manželem jsme se shodli, že on jediný může hlavního hrdinu uhrát. Nakonec souhlasil. Myslím si, že jsme
s výběrem hlavního hrdiny udělali velice dobře. I místní diváci, kteří do divadla moc nechodí, na tom byli několikrát, takže to lidem asi něco řeklo. Po přípravné fázi nastupuje zkoušení. Jak dlouho trvá? Plánování zkoušek je náročné, protože ochotníci chodí do práce. V některých hrách jsou úseky, které mohou zkoušet třeba jen tři lidé, ale když se pak hra dává dohromady, musí u toho být všichni. Profesionálové většinou zkouší novou inscenaci tři měsíce, ochotníci půl roku i déle. Dále bych se chtěla zeptat na konkurenční ochotnické spolky. Jak spolupracujete? V jizerské oblasti je několik spolků. Spolupracujeme velice dobře, například si vzájemně půjčujeme herce. Nejvíc spolupracujeme s nejbližšími spolky v Desné, Tanvaldu, Lučanech. Trochu dál je spolek ve Vysokém, ten si ale žije vlastním životem. Jakým způsobem o sobě dáváte vědět a kde se o vašich aktivitách mohou lidé dozvědět? Propagace je hodně důležitá. Jako jednatelka spolku osobně spolupracuji s infocentry. Když nastudujeme hru, nabízíme ji do dalších městeček a vesnic a na oplátku zveme soubory k nám do Josefova Dolu. Někdy zveme i spolky z větší dálky, ovšem to už je pro nás finančně náročnější. Zmínila jste finance. Prozradíte, z čeho hradíte provoz divadla? I když to není snadné, obrovská výhoda je, že máme divadlo tak trochu pro sebe. Majitel pochází z Holandska a vychází nám velmi vstříc. Ze vstupného hradíme například cestovní výlohy, už víc než rok přispíváme na plynové topení a elektřina také něco stojí. Jaké jiné zdroje využíváte? Oslovujeme sponzory, i takové, kteří nám vyrobí něco na scénu nebo přispějí materiálem. Finanční příspěvky většinou použijeme na organizaci přehlídky. Bižuterní firmy nám dávají vzorky nebo šperky. Detoa přispívá hračkami, které využíváme jako ceny na přehlídce. Musím pochválit i obecní úřad, který nám v posledních letech vychází velice vstříc. Finančně přispívá na přehlídku a někdy i na provoz. Pak jsou drobní dárci. Každá koruna je dobrá, vážíme si všech sponzorů. Velmi se mi líbilo představení Dobrý konec všechno spraví od Williama Shakespeara. Co byla pro vás při nastudování největší výzva? Shakespeare se nezdá, ale je to opravdu hodně těžký autor. Hry ze současnosti se nám hrají o trochu lépe, protože nemusíme dodržovat historickou mluvu. A to nemluvím o kostýmech a scéně, pro které jsme nakonec využili a předělali to, co máme. Vybrali jsme si překlad pana Hilského, který dává divadlům, které se do Shakespeara pustí, volnost. Přesto hlavně náš syn, který si tuto hru vybral a Shakespeara miluje, trval na tom, abychom se drželi překladu a přiblížili se co nejvíc originálu. Text je pro herce složitý hlavně proto, že je ve verších a Blankvers má navíc jinou strukturu. Shakespeare se také nemůže hrát moc vážně. Předtím jsme měli hru Zdravý a nemocný od Molliéra. Mysleli jsme si, že to bude stejné, ale Molliére je jiný. Se Shakespearem jsme v červenci vyrazili na štaci do Jihlavy. Hráli jsme v historických kulisách gotických hradeb. Prostředí i publikum bylo vynikající, hrálo se nám lehce a svižně.
Povězte mi něco o hře, se kterou jste se v květnu zúčastnili krajské přehlídky. Představení Návštěva staré dámy od Friedricha Dürrenmatta je o davu, který rozhodne. Těžké téma, které se ale nesmí hrát tragicky. Dürrenmatt sám byl zvláštní člověk. Byl filosof a kněz a nebral si moc servítky. Nastudování nás stálo hodně úsilí, ale je to naše srdeční záležitost, protože od ochotníků je skoro drzost pustit se do takového tématu, stejně jako s Vajíčkem. Ale podle odborných recenzí jsme vyšli dobře a to nás skutečně nabíjí a utvrzuje, že - snad jdeme správným směrem. Na jaké představení můžete diváky aktuálně pozvat? 9. července proběhla premiéra hry Paní Piperová zasahuje od Jacka Popplewella. Režisér Karel Stuchlík sáhl po textu, se kterým naši předchůdci excelovali už před čtyřiceti lety. Současní představitelé postav chtěli hru oživit, nedržet se úpěnlivě textové předlohy, dodat inscenaci soudobější ráz, ale přitom zachovat dobu, ve které byla hra napsána. Pokusili jsme se tedy zinscenovat detektivní komedii, ve které jsou prvky humoru, nadsázky, komiksu a trochu retra. Při zkouškách jsme se výborně bavili a o nápady nebyla nouze. Společně jsme tvořili scénu, kostýmy, rekvizity, výbornou hudbu k inscenaci složil pan Jiří Řeřicha. Sice jsme se v závěrečné fázi zkoušení hodně nadřeli, ale premiéra nakonec vyšla a diváků přišlo nad očekávání hodně. Budeme na hře nadále pracovat, repríza byla v sobotu 27. srpna. Co vás osobně na ochotnickém divadle nejvíc baví? Překvapuje mě, že ochotnické divadlo žije i v 21. století. Je to úžasné, protože v určitém období zájem polevil a některé spolky se odmlčely nebo zanikly. Zjišťuji, že v současnosti je opět hodně souborů a po celé republice vznikají nové a nové. Jaký důvod má podle vás přetrvávající zájem? Nevím jak v zahraničí, ale silná tradice ochotnických spolků je asi taková zdejší specialita. Není to o předvádění se, ale o soudržnosti a partě. Proč by podle vás měli lidé chodit i v dnešní době do divadla? Mohou se zde sejít se známými a sousedy. Pobavit se a případně zamyslet nad nějakým tématem. Je to hlavně o setkávání. Tak tomu bylo i dříve, kdy neexistovala televize a počítače. Nicméně současný trend televizní zábavy lidi zřejmě moc neuspokojuje, protože jich do divadel chodí poměrně dost. Poslední dobou chodí v Josefově Dole do divadla víc lidí než v 90. letech. Přeji vám, aby to vydrželo i nadále. Ať se daří a děkuji za rozhovor. (Natálie Stehlíková)
DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK NA JEDNÁNÍ ZASTUPITELSTVA MĚSTA
Paní zastupitelky, pánové zastupitelé, pomalu se dožívám průměrného věku mužů, a tak je nejvyšší čas pokusit se vám sdělit několik svých zkušeností. Vím, že někteří z Vás po tom příliš netouží, neboť se naivně domnívají, že mají zkušeností dost, že téměř všemu rozumějí, a zbytek si najdou na internetovém vyhledávači. Jak hluboce se mýlí. Zkušeností není nikdy dost. Nejde totiž jen o znalosti, ale jde také o pochopení souvislostí. A to je velmi důležité. Zkušenosti starších lidí jsou právě o pochopení souvislostí a o přečtení mozaiky života – o tom, co je důležité a co není. Proto je také potřebné, aby politici, kteří mají zkušenosti jen z jednoho oboru (školství, zdravotnictví, právo…) sami požádali starší lidi o spolupráci a vyslechli si jejich názory. Překonání vlastní pýchy a domýšlivosti je základ k tomu, aby se zastupitelé stali dobrými politiky, kteří pracují na zlepšení kvality života občanů. Náměty občanů je třeba brát vážně a nikoliv se lidem snažit vysvětlovat, že jejich námět je nesmysl, že na něj nejsou peníze nebo že prostě nejde uskutečnit - bez uvedení důvodu. S občany nebo se zastupiteli jiných volebních stran se nebojuje (ze strachu z konkurence), ale spolupracuje ve prospěch občanů ! V češtině pro výše uvedený „boj“ máme přiléhavý výraz „žabomyší války“. Přeji vám, abyste se v politice nechovali ani jako žáby, ani jako myši. Boj o politické body vede totiž k tomu, že se smetou se stolu i dobré nápady, které má „konkurenční strana“. V tom je velký rozdíl oproti prosperující soukromé sféře, ve které je naopak velká snaha dobré nápady okopírovat a realizovat. To je také jeden z důvodů, proč je soukromá sféra úspěšnější než státní. Neúspěšní soukromníci totiž zkrachují. Na rozdíl od státních zaměstnanců a politiků, neboť ti jsou placeni z daní občanů, kteří je bohužel dosud nemohou pro neschopnost odvolat. Nicméně některé možnosti jsou: například, když se prokazatelně zhorší kvalita života občanů (dostupnost lékařské péče, horší dopravní obslužnost, malá bezpečnost, škodlivé ovzduší, chátrající majetek, dluhy apod.), pak je logicky potřeba obměnit vedení obce. Na závěr. Jsou dvě základní skupiny politiků. Jedni umí bojovat o moc a umí si ji i udržet. Druhá skupina dokáže moc využívat ve prospěch občanů. Málokdy se ovšem stane, aby politik patřil do obou skupin. A málokdy se stane, aby se obě skupiny spojily a spolupracovaly. Je to hlavně tím, že ti, kteří jsou u moci nestojí o spolupráci s těmi, kteří u moci nejsou (jak bylo naznačeno již dříve). Takže vám přeji: mocní méně pýchy a tvořiví lidé nenechte se omrzet, jak říkal již Karel Havlíček Borovský. značka: Jabe P.S.Autor dlouhodobě pracoval v zastupitelstvu města, mimo toho pak ve státní, družstevní i v soukromé sféře. 20.1.2016 Článek byl zcenzurován v Desenských novinách
Městský znak
Město Vysoké nad Jizerou se nachází v severovýchodní části Libereckého kraje a v severní části okresu Semily a je situováno na rozhraní Krkonoš a Krkonošského podhůří na hřebeni protáhlém
přibližně ve směru JV-SZ na pravém břehu řeky Jizery. Nadmořská výška kolísá mezi 420 – 720 m. n. m. V tomto území převažuje venkovské osídlení. Výjimku tvoří vlastní město Vysoké nad Jizerou, které bylo pravděpodobně založeno cíleně, což napovídá tvar náměstí Dr. Karla Kramáře. Území města Vysokého nad Jizerou se skládá z pěti místních částí – dříve samostatných obcí, či jejich podstatných částí: jsou to Vysoké nad Jizerou, Sklenařice, Horní Tříč (katastrální území Tříč), Stará Ves (katastrální území Stará Ves u Vysokého nad Jizerou) a Helkovice. Pro účely katastru nemovitostí je to pět katastrálních území, téměř totožných názvů jako místní části. Vysoké nad Jizerou je založené na pravoúhlém půdorysu. Jádrem sídelní struktury je čtvercové náměstí, z jehož rohů vycházejí cesty. Od devatenáctého století převážila, jako hlavní komunikační osa doplněná nyní jen zbytky alejí od jihojihovýchodu na severozápad, tedy od Roprachtic na Sklenařice. Zástavba se rozvíjela paprskovitě podél cest. Uspořádání Staré Vsi a Tříče je využívá uspořádání terénu. Obě sídla jsou situována v údolí potoků. Roztroušená zástavba pak zvolna vystupuje do okolních svahů. Odtrženě od původní zástavby v údolích jsou v obou sídlech umístěny zemědělské chovné areály. Helkovice jsou umístěny v údolích levobřežních přítoků Staroveského potoka. Sklenařice vznikly jako sklářská osada a rozprostírají se na jižním svahu klesajícím od Tomášových vrchů. V sedle nedaleko hostince Mexiko je situován zemědělský chovný areál. Celková katastrální plocha města se všemi částmi činí 2 066 ha. Divadelní spolek Krakonoš z Vysokého nad Jizerou působí v místě s nejstarší tradicí ochotnického divadla v Čechách. Ochotnické divadlo se zde bez větších přestávek hraje již od roku 1786. Snad největší přestávka v historii vysockého divadla vznikla v důsledku požáru města 29. července 1834, při němž shořely i divadelní prostory v budově tehdejší radnice. O necelé dva roky později byla však divadelní činnost obnovena. V roce 1924 vznikla při divadelním spolku Krakonoš loutková scéna. Ta se o rok později přestěhovala ze sálu radnice do nově postavené budovy divadla, nazvané stejně jako samotný divadelní spolek tedy „Krakonoš". V současné době má divadelní spolek přibližně 110 členů. Nepočítáme-li zájezdová představení obou scén ( tj. „velkého divadla" a loutek) sehrajeme na domácím jevišti ročně okolo 10 představení z toho 1 až 3 premiérová. Loutková scéna hraje do roka zhruba 10 krát. Hraje se pravidelně v období vánočních a velikonočních svátků a příležitostně i během roku. Loutková představení shlédne během roku téměř 800 malých i velkých diváků. Uvedená čísla nejsou nikterak ohromující, avšak „nejen divadlem živ jest divadelní spolek". Jedním z hlavních předpokladů pro hraní divadla je fungující divadelní budova. Ta naše byla postavena členy spolku v roce 1925 a roku 1991 (po předchozích desetiletích bezmála nepřípustnosti soukromého vlastnictví) do majetku spolku opět navrácena. Mezi lety 2006 - 2008 podstoupila budova vysockého divadla kompletní rekonstrukci vnějších a částečně i vnitřních prostor a technického vybavení. Tak jako každá legrace, i provoz a údržba divadelní budovy něco stojí. Proto do naší činnosti spadají i akce víceméně komerční, jako je pronájem malého či velkého sálu divadla k různým soukromým a veřejným akcím, včetně zajištění případného občerstvení, nebo půjčování divadelních kostýmů a rekvizit. Mimoto pořádáme i nedivadelní akce mezi nimiž je možno jmenovat každoroční divadelní ples, dětský maškarní bál, dětský den, apod. Největší divadelní akcí je však již od roku 1971 Národní přehlídka venkovských divadelních souborů, nyní zvaná „Krakonošův divadelní podzim", jehož hlavním spolupořadatelem je právě vysocký divadelní spolek.
Pokud se sem vypravíte, neopomeňte možnost návštěvy místního muzea. Expozice vlastivědného muzea jsou bohaté a různorodé. Jedna část muzejních expozice připomíná lyžařství na Vysocku, které se zde ujalo koncem devatenáctého století. Český ski klub ve Vysokém vznikl roku 1903 a následně se stal spolu s lyžařskými kluby pražským a jilemnickým zakladatelem Svazu lyžařů v Království českém. Vystavené lyže dokumentují starší vývoj podob lyží v Čechách a různé trofeje úspěchy vysockých závodníků doma i v zahraničí. V expozici nejstarší historie jsou vystaveny fotokopie nejstarších zpráv o městském titulu Vysokého, počínajících rokem 1354, fotokopie části zápisů proroctví Havlasa Pavlaty, jehož ochočení medvěda snad inspirovalo figury městského znaku. Jsou zde odlitky pražských grošů Václava II. a Jana Lucemburského z pokladu zakopaného asi kolem roku 1330 na Tříčských vrších. Vykopávky z Nístějky připomínající hrad postavený ve třináctém století, či nejpozději ve století čtrnáctém, nad vtokem nynějšího Farského potoka do nynější řeky Jizery. Do historické části je zahrnutá dokumentace středověkého sklářství a v expozici není opomenuta ani goticko-barokní vysocká madona, která se nachází v kostele sv. Kateřiny Alexandrijské naproti muzeu. K vidění se v muzeu nacházejí i fotografie a modely roubených chalup „vysockého typu" převážně z doby před první světovou válkou, ale i bohatý výběr malovaného nábytku nejen s typickým krkonošským mramorováním, keramiky, podmaleb na skle, dřevořezeb a sbírka figurek znázorňujících Krakonoše, pána Krkonoš a přilehlých oblastí. Muzejní expozice rovněž seznamuje s řemesly a zemědělstvím na „Vysočtě". Pro horské město bylo příznačné lnářství, slaměnkářství, sekání a návlek koral pro jablonecký průmysl nebo výroba bačkor. Expozice z dějin místního divadla připomíná, že vysočtí ochotníci, navazující nepřímo na starší tradice sousedského divadla, hrají ochotnické divadlo od roku l786. Jsou zde vystaveny i loutky místního původu. Každoročně město a místní divadelní spolek hostí divadelní přehlídku Krakonošův divadelní podzim, tedy přehlídku vítězů krajských soutěží venkovských divadelních souborů. Při budování expozic bylo pamatováno na různých místech i na připomenutí řady osobností vysockých rodáků i těch, kdo si Vysoké oblíbili a občas v něm pobývali. Mezi rodáky patří historik umění Vincenc Kramář či politik Karel Kramář, jehož dosud ve městě připomíná jeho někdejší vila v ruském stylu. Podkroví muzea ukrývá obrazárnu, kde se nachází především výtvarná část expozice ze sbírek muzea.
Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké nad Jizerou. Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké nad Jizerou byl uveden do provozu v roce 1975. V současné době má 52 lůžek a ambulantní oddělení. Ročně je ambulantně vyšetřeno a ošetřeno asi 23 000 pacientů, hospitalizováno a odoperováno asi 3 700 pacientů.
.
Bít, či nebít ?
Fantazie
Nebýt mámy, nebýt táty, byl bys ještě tam za vraty
Mohu zažít spoustu příhod,
Někdy je to k vzteku, děti chtějí vládnout, nedočkáš se vděku do kolen chceš padnout ? Za vodou? Mám pohodlí dát snad přednost, a žít jako parazit ? Nebo mít svou odpovědnost a zlu zkusit zabránit ? Ručka Ručku má jak Taťána, malou, bílou a hebkou, potkat ji tak zamlada, musel bych před ní kleknout
mohu bloudit pralesem, být vojákem nebo divoch tahat eso za esem Čest Co je to čest, kdo mi to poví ? Není to lest nadávka psovi. Není to slovo cizí, znali ho předkové, příznivci jeho mizí, není již kmenové Otázky mládí Řekni mi tati, kterak se zlatí
(Zdeněk Joukl)
úhoři zlatí ? Svědomí Bůh, to je svědomí, co má být čisté. Nikdo se nedoví, že slušní vy jste
Vtipy, fóry, legrácky Karel byl svobodný chlapec, který pracoval v rodinném podniku. Kdyţ zjistil, ţe zdědí veliké jmění, aţ jeho nemocný otec zemře, tak se rozhodl, ţe si musí najít ţenu, která by se o něj a jeho jmění starala. Jednoho večera na mítinku spatřil ţenu neobyčejné krásy. Na první pohled se do ní zamiloval. Přistoupil k ní a řekl: "Já moţná vypadám jako obyčejný člověk, ale za pár měsíců můj nemocný otec zemře a já zdědím dvě miliardy." Ohromená mladá ţena si vzala jeho vizitku a za tři dny se stala jeho macechou. Poučení: Ţeny jsou daleko lepší ve finančním plánování neţ muţi. Přijede blonďatá slečna do autoservisu: "Prosila bych vyměnit takovou tu tyčinku na měření oleje v motoru, ta stará uţ na ten olej nedosáhne!" Šofér náklaďáku jí v motorestu, kam přijedou tři motorkáři. Ti si sednou k jeho stolu, vezmou mu talíř a jídlo mu snědí. Řidič na to nic neřekne, jen se zvedne, zaplatí a odejde. Jeden z hostů říká: "Ten chlap je buď hroznej srab, anebo se vůbec neumí prát." Barman vyhlédne ven oknem a podotkne: "A řídit taky neumí, právě tam venku přejel tři motorky." 50 % teenagerů vidí svojí budoucnost pozitivně. Zbylých 50 % nemá na drogy peníze. "Modlíte se doma před jídlem?" "Ne, proč? Moje ţena vaří výborně Potkají se tři ministři v tramvaji.
i
Děda jde do nemocnice na operaci. Sestřička:“A dědo, máte peníze?“ Děda: No, to nemám. Sestřička: „Tak buďte zdráv!“ Tati, co je to kamzík ?„Ale…taková blbá ryba“. Tady píšou, ţe kamzík skáče po skalách. Táta: „No tak vidíš, jak je ta ryba blbá“.
MY VERSUS JÁ Karel Čapek
“My” říká se v pohnutých dobách a téţ pohnutým hlasem; je to druţné, sociální a posilující slovo, zatímco “Já” je nedruţné, osobní, samolibé a sobecké. Tak se aspoň zdá. Ale slovo “My” má svůj defekt. Je pohodlné a nezávazné. Lehko se například řekne “My, národ holubičí,” ale těţší je říci “Já, člověk holubičí.” Kaţdý můţe říci: “V nás ţije veliký odkaz Husův,” ale kdo z vás můţe říci: “Ve mně ţije veliký odkaz Husův?” “My” jsme obětovali krev a svobodu za věc národa, ale promiňte mi, “já” jsem ji neobětoval; kdyţ “my” jsme trpěli to a ono, “já” jsem seděl doma. “My” jsme veskrze hrdinové, mučedníci a bratří, “my” jsme velkodušnost a obětavost sama, “my” bojujeme, “my” ţádáme; opravdu, mohu se pochlubit velmi krásným “my”, velmi statečným, slavným a zásluţným “my,” ale běda, nemám-li “já” nic, pranic z těchto “našich” předností! Sebedokonalejší “my” nepřidá ani palce mé postavě, ani závaţíčka mým zásluhám; ţádné “my” mne nespasí, nedal-li jsem “já” aspoň cibuli almuţnou. “Já” je slovo praktické, zavazující a činné; je nekonečně skromnější neţ “my”, je znepokojivé a těţké; “já” je zároveň slovo svědomí i slovo činu.
MY, NÁROD NĚČÍ Karel Čapek
Rádo se u nás říká: My, národ Husův, Ţiţkův, Smetanův; my, národ Komenského. Stejně však Němci říkají: * [Psáno za války.] My, národ Goethův, Kantův, Bismarckův a nevímčí ještě. My, národ Goethův! Jsi ty, který to píšeš nebo říkáš, člověk Goethův? Máš něco jemu podobného, jsi moudrý a lidský, miluješ Francii, píšeš básně a dáváš světu příklad? My, národ Schillerův! Ale voláš se Schillerem “In tytannos,” ţádáš s ním “Sir, geben Sie Gedankenfreiheit?“ My, národ Kantův! Ale vidíš jako Kant v člověku cíl, a nikoliv prostředek? Byl Goethe, byl Kant, byl nevímkdo ještě; ale je to tvá přednost a zásluha, jsi ty tím o něco více nebo něco lepšího? Jsi kulturní, veliký, lidský a světový proto, ţe někdo před tebou byl takový? Jsi Wolfův nebo Goethův, Šmokův či Kantův? Co jsi ty? – Čtenáři, podle toho, co jsme čítali, byli to samí Goethové a Kantové, kteří mašírovali potaţenou Belgií; na kaţdou inkriminaci ciziny se odpovídalo velikými jmény; čtenáři, i ty jsi měl dojem, ţe se tím prokazuje velikým jménům špatná sluţba. – Lépe by bylo, aby vůbec nebylo Ţiţky, neţ aby ţili zbabělci v národě Ţiţkově. Nezáleţí na tom, čí jsme, nýbrţ na tom, čí jsi ty. Národ sám potřebuje spíše lidí neţli jmen.
Vydal: Zdeněk Joukl – EKOL Zdeněk Joukl říjen 2016
Desná, Poštovní 621
Desná 2016 ©
JDEME VOLIT
( Volím, volíš, volíme ! )
Proč volit ? 1
Nízká účast ve volbách mění volby v loterii.
2. Lhostejnost je nebezpečná (pomohla mnoha diktátorům k moci). 3. Nebudu-li volit já, rozhodnou za mne s radostí jiní, ale sotva k mému prospěchu. 4. Neúčastí prokazuji nezájem o dění ve státě i o osud demokracie v zemi (o tu je totiž nutno bojovat téměř denně). 5. Špatný volební výsledek se v pluralitním politickém systému ( v demokraciích) nedá již měnit „cinkáním klíči“ na náměstích. 6. Volby dávají naději na zlepšení situace a znamenají jistotu, že mocní z moci „neonemocní“, protože vždy může dojít k výměně. Výsledky ankety u nevoličů na otázku, proč nešli volit: a. Stejně si budou dělat, co budou chtít… b. Politika je svinstvo… c. Nic o kandidátech nevím… d. Stejně kandidují jenom pro peníze a pro svůj prospěch. Co udělat pro vyšší účast ve volbách? 1) Zlepšit informovanost občanů o kandidujících: a) Informovat o webových stránkách všech volebních stran. b) Vydat “Volební noviny“ o kandidujících neparlamentních stranách (parlamentní strany jsou známé z médi). c) Pořádat pro občany společné besedy se zástupci všech volebních stran. d) Před volbami v každé obci zajistit vývěsní plochy pro všechny strany. e) V ČT a ČRo dávat před volbami stejné možnosti všem volebním stranám a nikoliv některé diskriminovat f) Obce s rozhlasem dají všem stranám stejný prostor na prezentaci. g) Obce, které vydávají Zpravodaje apod., nabídnou stranám stejný prostor pro prezentaci, případně vydají odpovídající přílohu. 2) Členové volební komise mohou s volební urnou navštěvovat v den voleb místa s koncentrací znevýhodněných občanů (nemocnice, domovy důchodců, domy s pečovatelskou službou…) a nabízet možnost volit. 3) Den voleb považovat za malý svátek demokracie (s výzdobou, koncerty atd.).
