„Demokracie je boj!“
Únor - březen 2016
REBEL speciál Nezávislé komentování politického, kulturního i náboženského života městyse Vémyslice bez falešné občanské, politické a jiné korektnosti TÉMATA Prezidentský nekandidát, demokracie, migranti, výročí, erotika „…první prý budou poslední a poslední první…“
Omyly, lži nebo demagogie páně Halíka? Římskokatolický kněz, teolog a perestrojkový náboženský reformátor pan Halík se zdá být v zajetí představy nejvýznamnější náboženské, politické a kulturní osobnosti české minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Pana profesora Halíka mám v merku už devadesátých let – minimálně od přečtení jeho publikace „Co se nechvěje, není pevné“. Původně jsem považoval jeho názory na dogmatickou strnulost římskokatolické církve za revolučně průlomové a jeho optimistický reformismus k možnému sjednocení rozhádaných Kristovců za nadějně reálný. Časem se ukázalo, že pan profesor má sice osobní odvahu hlásat názory mnohdy v rozporu s oficiálním vatikánským postojem. Za snahu bych mu dal rozhodně jedničku s hvězdičkou. Jenže snaha není totéž jako dokázat své představy tvrdě prosazovat proti odporu zpátečníků, vládnoucích reakcionářů i obecně nesouhlasného názoru. Lhostejno, zda v malé moravské vesničce nebo proti zkorumpované vatikánské kurii. Pan profesor vyhlásil, že je hrdý na svou římskokatolickou církev včetně její, jak řekl,“temné minulosti.“ Pan profesor už dále neobjasnil, na jaké temné stránky minulosti římskokatolické církve je také hrdý. Má to být třeba inkviziční mučení s cílem vynutit z obviněného ke zločinům, jichž se nebyl schopný dopustit? Nebo tutlání pedofilního skandálu gaunerů v sutanách papežem Janem Pavlem II.?
2. Ne, nemíním být k římskokatolické – potažmo Kristovské církvi - lacině nespravedlivý. Římskokatolická i protestantské církve s rozkoší a uspokojením vydávaly nejen kriminální zločince k ukrutným způsobům ukončení jejich pozemské existence. Jestli-že někdo nejodpornějším způsobem zprofanoval poselství Ježíše Krista, kdo to asi byl, pane profesore? Kolik vdov a sirotků odškodnila římskokatolická habsbursko-monarchistická sebranka, která se svým požehnáním vyhnala syny, manžele a otce na jatka první světové války? Hlavně když natahuje svou vždy nestoudnou a chamtivou ruku po takzvané restituci za „komunistické křivdy“. Nenapsal jste snad, pane profesore, ve své knize „Co se nechvěje, není pevné“ že podnět k rehabilitaci Mistra Jana Husa vydali římskokatoličtí kněží perzekvovaní komunisty v padesátých letech? Byla to Vaše slova, že tito týraní kněží chápali bolševický teror jako spravedlivý trest za justiční a náboženskou vraždu Mistra Jana? Řečnická otázka, na níž se ve Vémyslicích sotva dočkáme odpovědi. Vážený pane profesore, když došlo k první veřejné volbě presidenta České republiky, neskrývaně jste v oné době a poté hovořil o možnosti své kandidatury na tento bezesporu prestižní post. I když bych Vás asi nevolil, Vaše kandidatura na pana prezidenta by určitě v naší české společnosti vyvolala velmi pozitivní diskusi. Jednou z mých životních zkušeností je poznání, že člověk se učí celý život, aby zjistil, že umírá jako blbec. A tou další je, že uvěřit na vteřinu římskokatolickému intelektuálovi, teologovi, prelátovi nebo faráři je hloupost na kvadrát. Vy jste se, pane profesore, nedávno vyjádřil na dotaz, zda budete kandidovat v příštích prezidentských volbách dost nelichotivě o inteligenci českých občanů/voličů/. Ne, pan profesor přímo neřekl, že česká společnost je bandou pitomců. On to definoval s římskokatolickým farizejstvím a pokrytectvím daleko zákeřněji. Na nedávný dotaz /čerpáno internet a Právo/ zda se bude v příštích prezidentských volbách ucházet o funkci hlavy státu po Miloši Zemanovi, prohlásil, že v českém národě je tak málo moudrých lidí, /rozuměno voličů/, že počká, až moudrých jednotlivců /voličů/bude taková většina, že jeho možné zvolení prezidentem republiky bude reálným. Něco Ti řeknu, bratře faráři! Ty jsi se o nás, vesničanech, kdysi vyjádřil jako o venkovských buranech tupě chlemtajících lahvové pivo a pro něž je četba Blesku nejvyšším kulturním blahem. Zkus někdy
3. přijít, dle Tebe, mezi ty /třeba /vémyslické burany podobně, jako Ježíš Kristus chodil mezi nevěstky, cizoložnice, zloděje, vesnické nádeníky nebo opilce, jímž měnil vodu ve víno. I když jednodušší bude dát k soudu nějakého venkovského burana jménem Milan Hrdina st.!
Na věčné časy a nikdy jinak! „Člověk občas narazí na pravdu, většinou se včas vzpamatuje a jde rychle dál! Áda Hitler věřil v tisíciletou říši. Husákovský normalizátor nepochyboval o socialismu na věčné časy a nikdy jinak. Sluší se ovšem také připomenout feudální panovníky prý z Boží milosti pomazané, kteří nebyli v mnoha případech o nic menšími neschopnými pitomci než mnozí jejich poddaní a přesto nepochybovali, že nad jejich říšemi Boží světlo, milost a přízeň nezapadá. Naši současní euroameričtí mocní považují stávající politické poměry, potažmo demokracii vůbec, za tak posvátnou záležitost, že svatý grál je ve srovnání s demokracií bezvýznamným historickým artefaktem. Rozumím právnímu statusu nezpochybnitelnosti základních demokratických principů, hodnot a zásad. Koneckonců, má-li jakžtakž fungovat něco tak problematického, konfliktního a ve své podstatě neslučitelného živlu zvaného lidská společnost, bez právního řádu a zákonnosti nelze. Problém je ovšem v historické stereopnosti myšlení zákonodárných a mocenských elit, které svá dlouhodobá pravidla pro řízení společnosti nekoncipují jako proměnné veličiny podléhající společenskému, politickému, ekonomickému, kulturnímu nebo náboženskému vývoji, natož zdravému rozumu. A proč by to měli noví vládci dělat. Koryto je koryto – církevní, politické, ekonomické nebo jiné má vždy svůj opojný odér. Už je to tak. Veřejně vyslovené pochybnosti o podstatě a autentičnosti toho či jiného režimu přivádí nejrůznější pohlaváry, obročníky, malé i velké hlavouny, papaláše a nejrůznější spolky financované státem pod rádoby lidskoprávní a neziskovou hlavičkou k zuřivým útokům proti „antidemokratickým, fašistickým, rasovým, xeno-homo-a jiným fobistům „ majících tu nebetyčnou drzost otevřeně kritizovat stávající systém. Demokracii a její placené a volené zástupce obzvlášť!
4. Problémem naší malé české společnosti je neschopnost získat občanskou většinu k politickému aktivismu v tom pozitivním slova smyslu. Česká politická scéna trpí absencí strany nebo hnutí se skutečně lidovou, chcete-li masovou členskou základnou, která by si uměla získat srdce, podporu a hlavně důvěru autenti ností, pravdivostí, nezkorumpovatelností, vůlí, odvahou a schopností přinášet osobní oběti pro vyšší principy národní, mravní a občanské. Až dosud vznikaly nové politické strany většinou takzvaně svrchu nebo jako podnikatelské subjekty financované polistopadovými kapitalisty. Neodsuzuji to, podnikatel, který se dokázal prosadit v tolik opěvované „neviditelné ruce trhu „ má plné právo investovat své peníze jak uzná za vhodné – třeba v politice. Na rozdíl od lemplů z ČSSD, kteří nedokázali splatit banální dluh, či se zbavit největších politických lhářů české demokracie jako pana Chovance nebo hejtmana Haška. Protože se většinou pohybuji, jak opovržlivě říká pan profesor Halík, mezi „venkovskými burany“, vím o chlup lépe než věčně cestující teolog, který si ani nestačil všimnout, že ti opovrhovaní venkovští – a tudíž i vémysličtí burani – zvažují demokratické zásady, přednosti, nedostatky i perspektivy budoucího vývoje nejen české společnosti daleko odpovědněji, bez patetické namyšlenosti a intelektuální omezenosti zdravým selským rozumem bez ohledu na mocensky prosazované nesmysly politické korektnosti a pozitivní diskriminace. Pohavlovské česko už nemá tradiční atributy předmnichovské demokracie, ale vzniká zde díky novým poměrům, informační smršti, globálnímu otevření dosud lokálních kultur, nečekaným ekonomickým zvratům, geopolitickým změnám a jiným objektivním okolnostem naprosto odlišná realita od bývalého bipolárního světa, s níž si neví nová mocenská elita rady a vrhá se z extrému do extrému bez schopnosti najít pragmatické východisko z aktuálních krizí. Klasická demokracie prochází zásadním přerodem, který musíme akceptovat, nemáme-li se dočkat velmi krutých překvapení. Parlamentní papaláš, který za desítky roků v parlamentní lavici přibral a zešedivěl, bude řvát jako tur, že je demokracie v ohrožení, bude-li vznesený návrh, že jakákoliv volená funkce smí být vykonávána jen dvě volební období. Anebo důsledně vyžadovat, že každý občan má nejen práva ale i povinnosti a že v tomto ohledu je nepřípustné zvýhodňování menšiny na úkor většiny. Havlovská představa „nepolitické politiky“ byla výkřikem blouznivého intelektuála existujícího mimo životní realitu.
5. Mnozí lidé mě tvrdili, že demokracii musím vnímat jako nejlepší možnost ze všech špatných způsobů organizace společnosti. Na dotaz, zda by nebylo lepší se řídit nejhorším modelem z nejlepších příkladů, na mě beze slova koukali jako vyoraná myš.
Dveře a srdce dokořán „Kdo slouží pravdě, má být věrný, nikoliv úspěšný.“Solženicin Být uprchlíkem je krutý osud. Ekonomický migrant je však bezohledným nájezdníkem a plenitelem. Uprchlík hledá bezpečí a perspektivu nového života v neznámé, cizí a většinou i vyloženě nepřátelské kultuře a společnosti. Ekonomický migrant žádá okamžité a bezvýhradné výhody té které ekonomicky vyspělé společnosti bez ohledu na možnosti, schopnosti na úkor státu, do něhož vnikl násilným, bezohledným až teroristickým aktem. Migrant vrhá malé děti proti ostnatému plotu a policistům udržujících zákon a pořádek, obtěžuje a znásilňuje místní ženy a odmítá se podřídit obecně platným pravidlům a současně se ohání a zaštíťuje lidskými právy. Ekonomický migrant by měl být zdravým rozumem nesmyslné politické korektnosti definován jako příživník a nikoliv jako nevinná oběť válečných
navzdory sociální konfliktů.
S prominutím bruselští byrokratičtí pitomci blábolí cosi o povinných kvótách. Česká republika se pokusila přijmout - prý ohrožené irácké křesťany – a jak to dopadlo? Takzvané uprchlíky přijalo česko s otevřenou náručí a ti se hned vydali na západ, protože u nás by museli tvrdě, jako normální občané, makat. Jak se asi budou chovat kvótoví migranti, kteří nebudou mít sociální výhody naivní paní MERKELOVÉ?
Výročí „Právě chyby dávají obrazu život.“ Maškarádi Vémysličtí hasiči, radnice a podnikatel pan Ryšavý ukázali a dokázali, že tradiční akce lze organizovat s novým nábojem, moderně a nenásilně skloubit původní význam s historicky novým obdobím městečka Vémyslice. Mezinárodní den žen Je dobře, že se i ve Vémyslicích připomíná tento významný svátek. Ženy si zaslouží víc než malou kytičku, políbení a oficiální gratulaci.
6. Źidovsko- křesťanský výklad určil ženě na věčné časy a nikdy jinak roli historicky zvrhlé hříšnice, svůdnice a nádoby plné vší představitelné špatnosti. Pochybuji, že by tento náhled zastával bezpohlavní Bůh Hospodin. Pokud jsem správně pochopil jeho stvořitelský záměr, jeho úmyslem a podstatou bylo stvoření člověka – tedy muže a ženy žijícího v párovém soužití. Z tohoto stvořitelského aktu lze snadno odvodit, že lidský tvor, který se z nejrůznějších důvodů vzdal, nebo nenaplnil párové soužití, není člověkem v přísně náboženském slova smyslu ale osobou jednotlivého pohlaví. V demokraticky občanském významu podstaty lidství lze však oprávněně považovat i samostatně žijící jednotlivce za plnohodnotného člověka ve filosofickém výkladu jeho jsoucna a bytí. Bůh tedy dle Bible prvně stvořil muže – tedy muže s jeho nejzákladnějšími mužskými atributy, jako je rozmnožovací orgán v podobě penisu a „pytle“ přetékajícího spermatem a sexuálním puzením. Dalším logickým krokem muselo být stvoření ženy s vaginou jako nejlépe možný vynález pro lidskou reprodukci. Jenom impotentní zoufalec může tvrdit, že ideálem ženské podstaty je panenství a pro muže panictví. Na Váš svátek, milé ženy, bych rád za sebe a podobně smýšlející osoby mužského pohlaví vyjádřil poděkování za fakt, že Vás máme a že se můžeme těšit z Vaší přítomnosti. /Byť je to někdy velmi těžké…Zato ale velmi krásné! / Školní ples Ohlasy byly vesměs velmi kladné. Výtku si podle některých účastníků zaslouží výběr hudebního doprovodu. Ples by měl už svou podstatou evokovat slavnostní atmosféru a ne být rozvolněnou diskotékovou zábavou. 15. březen 1939 Den, kdy bylo zničeno zbytkové Československo a zahájeny první kroky k poněmčení a postupné likvidaci českého národa. K fyzické likvidaci českých občanů, která by následovalo po „konečném řešení židovské otázky“.
Vémyslické historky erotické „Sex není problém, celibát ano.“ OSHO Koncem sedmdesátých let minulého století jsem pracoval jako zedník v Moravskokrumlovském JZD s hrdým přízviskem 9. května. Ochrannou ruku a osobní dohled nad stavební skupinou měl /Bůhví proč/ sám předseda pan Kopetko, kterého jsme respektovali a milovali pro jeho nekompromisní názor, že zedník bez piva není zedník. A tak ani nebylo neobvyklé, když se čas od času přiřítil s volhou /osobní vůz pro vyšší funkcionáře té doby/ na kontrolu, sám vztáhl z kufru basu piva a přivolal nejbližšího maníka s kolečkem, aby vzácný náklad rychle ukryl před závistivými zraky do boudy s cementem.
7. Soudruh předseda ovšem také neváhal pány zedníky v případě nutnosti ze staveniště povolat i v půli šichty bez ohledu na míchačku plnou betonu, na pole k rychlejšímu plnění sklizně. A tak jsem se jednou ocitl na rozlehlém lánu cibule k ruce dvěma úctyhodným důchodkyním, abych plné přepravky plněné zru nými rukama družstevnic odnášel a nakládal na blízký valník. Byl jsem v té době novopečený otec a tak jsem se při celkem nenáročné práci zabýval chlapsky rodičovskými problémy a přítomnost svých náhodných spolupracovnic vnímal spíše okrajově, aniž bych se mimo nejnutnějších verbálních výrazů snažil o nějaký bližší kontakt. Moje nové kolegyně ovšem stávající komunikační vakuum považovaly za hrubou netaktnost. Aby mě přiměly ke konverzaci, zahájily neuvěřitelně bizarní hovor mezi sebou o Pro malé upřesnění – obě důchodkyně a vdovy jsem v oné době jako velmi staré ženy jen o málo mladší než kamenné uhlí. se jim omlouvám a doufám, že mi z výšin věčného bytí odpustí. z toho důvodu, že v oné době neměly ani šedesát roků, protože bolševika odcházely do důchodu ženy matky do důchodu na mužů dříve dle počtu dětí, které odrodily a zdárně vychovaly.
sexu. vnímal Pokorně Už jen za rozdíl od
On ten proklínaný bolševik v mnoha ohledech / starému antikomunistovi jako mě se křiví huba/ udělal pro človíčka každodenní lopoty a boje o chléb vezdejší někdy víc, než za dvě tisíciletí křesťanství a demokracie dohromady. Přeslechnout se nedal dotaz starší na mladší důchodkyni, zda by v případě zájmu mladého, přítomného muže / tedy mé maličkosti/ byla ochotna akceptovat s tímto mladým mužem sex. Co by sex – tato úctyhodná dáma, která v černém oděvu a s růžencem ve svatě sepjatých rukou neděli co neděli navštěvovala místní římskokatolický kostelíček, bez jakéhokoliv upejpání pronesla fantastický výrok. „Mařeno, zašukala by sis tady s mladým?“ Přiznávám, že jsem na ni s „Mařenou“ zíral jako tele na nová vrata. Než jsem se stačil vzpamatovat, zorientovat, natož smysluplně reagovat, totálně mě uzemnila naprosto nepředstavitelným prohlášením. „Kdyby tak Pán Bůh dal, aby mě někdo vyšukal…“
Post skriptum „Život je jako louka plná fialek. Jen se pro jednu ohneš, hned tě někdo kopne do řiti…“ Nezapomenutelná hláška mé tehdy desetileté, nejoblíbenější neteře Evičky.
8. Měl jsem to štěstí, že mi bylo dopřáno dosáhnout požehnaného věku téměř šedesáti devíti roků v takové pohodě, že se nemusím s podstatným omezením vyhýbat nejrůznějším, byť velmi nezdravým i lehce nemravným radovánkám. Ale hlavně a zejména jsem rád, že přes děsivé politické průšvihy posledního čtvrt století jsem dokázal najít, pojmenovat a hlavně zúročit své silnější osobní schopnosti na úkor přirozené osobní nedokonalosti. Mým dlouholetým životním prokletím byla neschopnost účinně čelit citovému vydírání v jakékoliv formě a podobě ze strany kohokoliv. Proto jsem v prvním polistopadovém období nebyl příliš úspěšný jako aktér zastupitelské samosprávy, protože jsem nedovedl vyhmátnout silné aspekty své povahy a charakteru a neuměl se vzepřít tlaku okolí ať už z politických, nebo jiných důvodů. Přesto své působení v prvních polistopadových zastupitelstvech vidím s odstupem času jako relativně velmi úspěšné Přes všechny omyly a chyby zastupitelská práce moje, paní Baštové a pana Sýkory připravila vémyslickou radnici pro nástup nového, dynamického a finančně nejúspěšnějšího zastupitelstva v historii obce. Byl to bolestný proces, ale ono porazit tehdejší lidovecké zastupitelstvo bylo v zájmu obce z dlouhodobé perspektivy a rozvoje městečka žádoucí a potřebné. A tak jsem se po jedné prohrané bitvě stáhl do předem nepřipravených pozic a začal hledat cesty a způsoby, jak se vrátit do veřejného, vémyslického života. Dovolím si tvrdit, že po léčbě u docenta Chocholouška jsem získal nový elán a motivaci pokračovat v místní politice skutečně jinak a lépe! Od obnovení Vémyslických novin až po lidovci zákeřně, podle a totalitní metodou zlikvidovanou nástěnku „Demokracie je boj!“ jsem vydal zhruba na tři sta glos, komentářů, článků, veršovánek a jiných písemností veřejně publikovaných a na rozdíl od lidoveckých pokrytců zásadně podepsaných. Když už nic jiného bych rád byl příkladem pro mladou vémyslickou generaci, že jednotlivý neúspěch v místní samosprávě není koncem světa, ale je i možným posunem v osobním a veřejném životě s kladným znaménkem. Je to vlastně jednoduché. Nelhat sobě natož spoluobčanům, nepodvádět sebe ani druhé, nebát se konfliktů a nekrást!
K životu v pravdě vede pro většinu z nás těžká cesta. Nezříkejme se jí! Váš rebel Milan Hrdina st.
