Nezapomínejte na Boží skutky!

FARN Í I N FO RM ÁT O R SVÁTEK POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE – 14. ZÁŘÍ 2008

Nezapomínejte na Boží skutky!

PEREGRINATIO AD IMMACULATAM CONCEPTIONEM: na Kalvárii Křížové cesty ve Fatimě, Portugalsko, 25. 6. 2008

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, oslavujme Krista Pána, jehož kříž je pro celý svět znamením spásy, a s důvěrou prosme: L: UKŘIŽOVANÝ JEŽÍŠI, SMILUJ SE NAD NÁMI. ! Za Svatého Otce Benedikta XVI., aby jeho pouť do Lurd u příležitosti 150. výročí zjevení, posílila křesťany v důvěře v Matku Boží, Pannu Marii. ! Aby završená Pouť k Neposkvrněnému Početí byla poutníkům stálým mementem posvátných míst, a v každodennosti života jim dávala zaslechnout výzvy k modlitbě, pokání a naději, a tak přinášela požehnání jim i životu farností. ! Synu Boží, tys na poušti uzdravil každého, kdo pohlédl na měděného hada, uzdrav nás svým křížem před jedem pýchy. ! Milovaný synu nebeského Otce, tys nepřišel svět soudit, ale spasit: veď naše příbuzné a přátele, ať chodí ve světle víry, aby v den soudu stáli po tvé pravici. ! Synu člověka, tys byl vyvýšen na kříž, aby žádný, kdo v tebe věří nezahynul, ale měl život věčný: otevři jeho brány všem našim věrným zemřelým. K: Otče veškerého milosrdenství, tys křížem svého Syna vykoupil svět. Shlédni na tuto svou rodinu, a vyslyš prosby které k Tobě vznáší skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

POUŤ

ZA OBNOVU RODIN A ZA NOVÁ KNĚŽSKÁ POVOLÁNÍ DĚKANÁTŮ VYŠKOV A PROSTĚJOV DO KATEDRÁLY SV. VÁCLAVA V OLOMOUCI

SOBOTA – 20. ZÁŘÍ 2008 16.00 – modlitba sv. růžence: děkanát Vyškov 17.15 – adorace Nejsvětější Svátosti: farnost Nezamyslice 18.00 – pontifikální mše svatá Odjezd autobusu: 14.30: PODIVICE (u kostela) 14.45: PUSTIMĚŘ (zast.: u kříže v Prusích, u ZŠ) 14.50: DRYSICE (zast. ČSAD na návsi)

LITURGICKÉ TEXTY SVÁTKU POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE 1. ČTENÍ – NM 21,4B-9

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy. Hebrejové táhli směrem k Rákosovému moři a lid už omrzelo být stále na cestě. Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abychom umřeli tady na poušti? Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy." Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: "Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady." A Mojžíš se modlil za lid. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu." Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu. ŽALM 78

Slyš, můj lide, mé naučení, – nastav uši slovům mých úst! – Otevřu k průpovědi svá ústa, – vyložím tajemné události z pradávných dob. Když Hospodin hubil Izraele, hledali ho, – obraceli se a sháněli se po Bohu. – Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, – že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem. Lísali se k němu ústy, – ale svým jazykem mu lhali, – neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné – a nebyli věrni jeho smlouvě. On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, – často potlačoval svůj hněv – a nedal zcela vzplát své nevoli. 2. ČTENÍ – FLP 2,6-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán. EVANGELIUM – MT 3,13-17

Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl Nikodémovi: "Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen." 3

ÚZKOU BRANOU

(zamyšlení Jeho Eminence Tomáše kardinála Špidlíka, S.I., čestného občana Pustiměře)

Byla babička u lékaře. Ten jí předepsal vícero léků a u posledního výslovně poznamenal, že jej musí užívat ráno ústní cestou. Následujícího dne se babička nemohla na ulici doptat lidí, kde se nachází „ústní cesta“. Nakonec jí kdosi řekl: „Máte ji hned pod očima, ale nerozšiřujte její úzkou bránu! Ta podle slov evangelia vede do záhuby (Mt 7,13). Jde o žert ne zrovna jemný, ale otázka úzkých bran se stala aktuální ve smyslu materiálním i morálním. Co všecko musí stará města vynaložit na to, aby rozšířila ulice, širokost vjezdů do domu se stala nutným požadavkem dnešního provozu. Tento požadavek je i výrazem jisté mentality. Technická společnost věří v princip, že jde líp to, co jde snadněji. Vynálezy jsou vymyšleny k tomu, aby se nějaká práce usnadnila. Proto se kupují stroje, aby se urychlila produkce. Tento postoj se snadno přenese do celé lidské činnosti. Říká se, že člověk dělá, jak myslí. Ale stává se i obráceně, že se lidské myšlení přizpůsobí způsobu práce, kterou děláme. Princip snadnosti se z techniky přenáší i do duševní činnosti a dokonce i do sféry Ducha a náboženského postoje k světu. Staří si ještě byli vědomi toho, že jsou odlišné zákony hmoty a duše. Vyjadřovalo se to příslovím: „Luk se zláme, když se napíná, duch se zlomí, když se mu povolí.“ Dnes se to přísloví sotva kde uslyší. Naopak si všichni stěžují na duševní napětí a hledají, kde mohou, duševní uvolnění. Pokud jde o uvolnění nervů, jde tu pořád ještě o něco, co je spojeno se zákonitostí těla. Ale snadno se uvěří, že i duševní činnost je lepší, když si ji co nejvíc usnadníme. Americké rčení hlásá, že člověk dělá nejlíp to, co mu jde nejsnadněji. Na základě toho principu dělají i psychologické zkoušky pro volbu povolání. Po první světové válce byly u nás v módě učebnice jazyků s titulem „Snadno a rychle“ německy, anglicky atd. Když dal Komenský svému dílu titul Schola ludus – škola hrou, nechtěl-li výuku urychlit, měl v úmyslu učení usnadnit, z nemilé dřiny udělat zajímavou hru. Moralisté v tom naopak viděli hlavní blud dnešní doby, proti kterému se stavěl opačný princip vzatý z Kempenského knížky Následování Krista: „Pokročíš jenom natolik, nakolik se přinutíš, nakolik si uděláš násilí.“ Vím, jak je dnes těžké takto mluvit. Výroky starých asketů se nám zdají nepřirozenými. Je proto potřeba jisté postoje vyjasnit, aby nedošlo k nedorozumění. Na prvním místě musíme konstatovat, že kladou od nejstarších dob duchovní spisovatelé velký důraz na to, že není život podle všech Božích přikázání snadný, že vyžaduje někdy velké napětí. Jeden z egyptských mnichů jej definoval řeckým výrazem kopos, co by se předložilo do češtiny jako „dřina“. Ve staroslovanských textech to překládali podvig, jakoby se musel stále 4

pozdvihovat člověk, který padá svou tíhou dolů. Ve společnosti, kde se lidé poddávali slepě otroctví veřejných zvyklostí a názorů, mnich chce vyjít ven, zdůraznit svou svobodu, postavit se i proti všem. Nechce být hříčkou ani světa ani vášní ani pohodlí. Touží po tom, aby stál jako svobodný člověk v rozhovoru se svobodným Bohem. Užívají také řeckého výrazu askése, které není daleko od moderního slova sport, znamená totiž výcvik. I sportovec dělá svému tělu násilí, pozdvihuje je, nechce, aby jenom padalo svou váhou dolů, ale aby se proti zákonům volného pádu vymrštilo do výšky. Sport to aplikuje na síly tělesné, askése bere stejný princip za základ celého životního postoje. V tomto smyslu chápeme, že existovalo i jisté závodění v askési, radost z toho, že se dokáži víc než ostatní v postech, v dlouhých modlitbách, v opatrování nemocných a pod. A jako noviny píšou o mimořádných výkonech na olympiádě, tak čteme v životopisech svatých o tom, co služebníci Boží dokázali ve ctnostech. Dají se takové asketické výkony napodobit? Odpověď je podobná, jako když se chlapec ptá, může-li se přihlásit na maratónský běh nebo na výstup do Himalájí: Cvič se nejdříve po normálních cestách do kopce a nepouštěj se do něčeho, co nezvládneš! Jinak spadneš. Radost z objevení vlastní síly se ovšem projevuje navenek i jistou nedbalostí o pohodlí a přílišné usnadňování všeho, nač má člověk sáhnout. To však neznamená, že se neužívá zdravého rozumu a že se člověk nedovede obratně postavit k práci, že ji nedovede chytit za správný konec, že nestuduje podle plánu, který lépe vede k dosažení cíle. Chtít se za každou cenu jenom zapírat a přitom se o nic dobrého nesnažit by znamenalo pouštět motor vlastních schopností naprázdno. Nebylo by ctností postit se pro lásku Boží tak, že už bychom nedokázali udělat to, co je povinností naší služby bližnímu. Evangelní přirovnání k úzké bráně vedoucí ke spáse a k široké cestě vedoucí do záhuby by se do slovníku moderního člověka nejspíš přeložilo jako výzva k moudré aktivitě, tvořivosti a svobodě. Té máme v dnešní přeorganizované společnosti všichni zapotřebí. Pro některé je to dokonce objev, podobně jako když ten, kdo si nahrává na pásku všecky známé zpěváky, najednou zjistí, že by si něco pěkného dovedl zazpívat i on sám. Dlouhá historie národů dosvědčuje tuto podivuhodnou zkušenost. Národy, které zpohodlněly, vymřely. Naopak se zdravé a rostoucí kultury vyznačují aktivismem až neuvěřitelně tvrdým. Křesťanství jej nevynalezlo, naopak usměrnilo. Dává mu cíl, kterým je svoboda člověka v Kristu, a tedy i v práci, společnosti a v harmonii s ostatními hodnotami. Je tedy pravá askése projev křesťanského humanismu v Božím království. (Fotografie z Peregrinatio ad limina apostolorum 2007: na předchozí straně – vstup do baziliky sv. Klimenta; na této straně – před bazilikou Svatého Kříže Jeruzalémského: obojí s Tomášem kardinálem Špidlíkem). 5

Pouť ke kořenům dávné víry Benedikt XVI. na Sardínii Benedikt XVI., u příležitosti stého výročí prohlášení Madony z Bonarie hlavní patronkou ostrova, navštívil v neděli, 7. září, Sardinii. Dopoledne v 10.30 sloužil před bazilikou Naší Paní z Bonarie eucharistickou bohoslužbu. Té se účastnilo téměř 150 tisíc věřících.

Drazí bratři a sestry, to nejkrásnější, co může nějaký národ věnovat, je bezpochyby jeho vlastní víra. A já se v této chvíli dotýkám dojemného projevu víry, která vás oživuje a nad tím bych chtěl vyjádřit svůj obdiv. Rád jsem přijal pozvání na váš úchvatný ostrov u příležitosti 100. výročí prohlášení Madony z Bonarie za vaši hlavní patronku. Dnes spolu, s pohledem na nádhernou přírodu, která nás obklopuje, pohlížím také na vaši vroucí zbožnost, jakou máte k Nejsvětější Panně. Díky za toto překrásné svědectví. Všechny vás zdravím s velkou láskou, počínaje arcibiskupem z Cagliari mons. Josefem Mani, předsedou sardské biskupské konference, jemuž děkuji za milá slova pronesená na počátku mše svaté, tak jménem ostatních biskupů, jimž patří mé srdečné myšlenky a jménem celého církevního společenství, které žije na Sardinii. Díky především za nasazení, s jakým jste připravili tuto mou pastorální návštěvu. Zdravím občanské představitele a zvláště starostu, který mě uvítal na náměstí před svatyní. Zdravím ostatní přítomné představitele a vyjadřuji jim svou vděčnost za velkodušnou spolupráci poskytnutou při organizaci mé návštěvy na Sardinii. Chci také pozdravit kněze, zvláště komunitu otců Mercedářů, jáhny, řeholníky a řeholnice, odpovědné vedoucí sdruženích a církevních hnutí, mladé a všechny věřící, se srdečnou vzpomínkou na stoleté starce a pak všechny, kteří jsou s námi spojeni duchovně nebo skrze rozhlas a televizi. Zvláštním způsobem zdravím nemocné a trpící, s milou myšlenkou na nejmenší. Slavíme den Páně, neděli. Ale kvůli mimořádné okolnosti nám bohoslužba slova předložila vlastní čtení, věnované Blahoslavené Panně. Jde o texty užívané při svátku Narození P. Marie, který se po staletí slaví 8. září, v den, kdy byla v Jeruzalémě posvěcena bazilika zbudovaná nad domem sv. Anny, matky P. Marie. Jsou to čtení, která se vztahují na tajemství narození. Především úchvatné proroctví proroka Micheáše o Betlémě, v němž ohlašuje narození Mesiáše. Ten bude potomkem krále Davida, pocházejícího z Betléma 6

jako on, ale jeho postava překročí hranice lidského: „jeho původ je totiž od pradávna“ ztrácí se ve vzdálených dobách, sahá do věčnosti; jeho velikost se rozšíří až „do končin země“ a takové budou také hranice pokoje (srov. Mich 5, 1-4c). Příchod tohoto „Posvěceného Pána“, který označí počátek osvobození lidu, prorok definuje záhadným výrazem: „kdy rodička porodí (Mich 5,2). Tak nás liturgie, která je výsadní školou víry – učí poznat v narození P. Marie přímé spojení s narozením Mesiáše, Davidova syna. Evangelium apoštola Matouše, nám předložilo vyprávění o Ježíšově narození. Evangelista však předesílá v souhrnu genealogii, kterou umisťuje na počátek jako předmluvu. I zde vystupuje úloha P. Marie v dějinách spásy v celé své zřejmosti: Mariino bytí se zcela vztahuje ke Kristu, zvláště k jeho vtělení: „Jakub byl otcem Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus (Mt 1,16). Ve schématu genealogie je nápadná nesouvislost, ale právě v tom se ukazuje krása Božího plánu, který tím, že respektuje lidské, zevnitř je oplodňuje a dává vypučet z pokorné nazaretské Panny nejkrásnějšímu plodu svého stvořitelského a vykupitelského díla. Evangelista pak staví na scénu postavu Josefa, jeho vnitřní drama, jeho silnou víru a jeho příkladnou čestnost. Za jeho myšlenkami a jeho úvahami je láska k Bohu a pevná vůle poslechnout ho. A jak necítit, že Josefovo znepokojení a tedy modlitba a rozhodnutí jsou pobádány zároveň úctou a láskou k jeho snoubence? Krása Boha a Mariina krása jsou v Josefově srdci neoddělitelné; On ví, že mezi nimi nemůže být rozpor; hledá odpověď v Bohu a nachází světlo Slova a Ducha svatého: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emmanuel (Mt 1, 23; srov. Iz 7, 14).“ Tak můžeme ještě jednou kontemplovat místo, jaké Maria zaujímá ve spásonosném plánu Boha, v onom „plánu“, který nacházíme ve druhém čtení, vzatém z listu k Římanům. Zde apoštol Pavel vyjadřuje ve dvou verších mimořádné hutnosti, syntézu toho, co je lidská existence z meta-historického hlediska: podobenství o spáse, která vychází od Boha a znovu k Němu dospívá; podobenství dávané do pohybu a ovládané jeho láskou. Jde o spásonosný plán zcela proniknutý božskou svobodou, která však očekává od lidské svobody základní přínos: odpověď tvora na lásku jeho Stvořitele. A zde v tomto prostoru lidské svobody, vnímáme přítomnost Panny Marie, aniž by byla jmenována: Ona je totiž v Kristu prvotina a vzor těch, „kteří milují Boha“ (Řím 8, 28). Do Ježíšova předurčení je vepsáno předurčení P. Marie, jakož i předurčení každé lidské osoby. Ve „Hle tu jsem“ Syna nachází věrný ohlas „Hle, tu jsem“ Matky (srov. Žid 10, 6), jakož i „hle, tu jsem“ všech adoptivních synů v Synu Božím. 7

Drazí přátelé z Cagliari a Sardinie, i váš lid, díky víře v Krista, byl povolán, aby se zařadil do duchovní „genealogie“ evangelia. Na Sardinii nepřišlo křesťanství pomocí mečů dobyvatelů nebo vnucené cizinci, nýbrž vyrašilo z krve mučedníků, kteří dali svůj život jako akt lásky k Bohu a k lidem. Ve vašich dolech poprvé zazněla Radostná zvěst, donesená papežem Ponciánem a knězem Hipolitem a tolika bratřími odsouzenými ad metalla pro svou víru v Krista. Tak také Saturnin, Gavin, Protus a Januarius, Simplicius, Luxurius, Efisius a Anticus byli svědky naprosté oddanosti Kristu jako pravému Bohu a Pánu. Svědectví mučedníků získalo hrdého ducha Sardů, instinktivně odmítajícího všechno, co přicházelo z moře. Z příkladu mučedníků bral sílu biskup Lucifer z Cagliari, který hájil pravověrnost proti arianismu a spolu s Eusebiem z Vercelli, také pocházejícím z Cagliari, se postavil proti odsouzení Atanáše na koncilu v Miláně v roce 335 a kvůli tomu byl odsouzen do vyhnanství. Sardinie nebyla nikdy zemi bludů; její lid vždycky projevoval synovskou věrnost Kristu a Petrovu stolci. Ano, drazí přátelé, v řetězu po sobě jdoucích invazí a okupací víra v Krista zůstala v duši vašeho lidu jako ustavující prvek samé vaší sardské totožnosti. Po mučednících v V. století přišli z římské Afriky četní biskupové, kteří museli do vyhnanství, protože se nepřidali k ariánskému bludu. Když přišli na ostrov, přinesli sebou bohatství své víry. Bylo to přes sto biskupů, kteří pod vedením Fulgentia z Ruspe založili kláštery a zesílili hlásání evangelia. Spolu se slavnými ostatky Augustina přinesli bohatství své liturgické a duchovní tradice, jejichž stopu dodnes uchováváte. Tak se víra stále více zakořeňovala v srdcích věřících, až se stala kulturou a přinášela plody svatosti. Ignác z Laconi, Mikuláš z Gesturi jsou světci, v nichž se Sardinie poznává. Mučednice Antonie Mesina, kontemplativní řeholnice Gabriela Sagheddu a sestra lásky Giuseppina Nicoli jsou důkazem mládeže schopné jít za velkými ideály. Tato prostá a odvážná víra i nadále žije ve vašich komunitách, ve vašich rodinách, kde se vdechuje evangelijní vůně ctností vlastních vaší zemi: věrnost, důstojnost, rezervovanost, střízlivost a smysl pro povinnost. A pak láska k Madoně. Vždyť dnes jsme zde, abychom si připomněli velký akt víry, který před sto lety udělali vaši otcové, když svěřili svůj život Matce Krista, když si ji zvolila za hlavní patronku ostrova. Tehdy nemohli vědět, že dvacáté století bude velmi obtížené, ale jistě právě v tomto zasvěcení P. Marii pak nacházeli sílu čelit těžkostem, které na ně dolehly zvláště během dvou světových válek. Nemohlo tomu být jinak. Váš ostrov, drazí přátelé ze Sardinie, nemohl mít jinou ochránkyni než Madonu. Ona je skutečná Matka, Dcera a Nevěsta: “Sa Mama, Fiza, Isposa de su Segnore“, jak 8

rádi zpíváte. Matka, která miluje, chrání, radí, těší, dává život, aby se život zrodil a trval. Dcera, která ctí svou rodinu, vždycky hledí na potřeby bratří a sester, stará se o to, aby udělala dům pěkným a pohostinným. Nevěsta schopná věrné lásky a trpělivá, schopná oběti a naděje. P. Marii je na Sardinii zasvěceno 350 kostelů a svatyň. Národ matek se zrcadlí v pokorné dívce z Nazaretu, která svým „ano“ dovolila Slovu stát se tělem. Vím dobře, že je P. Maria ve vašich srdcích. Po sto letech Jí dnes chceme poděkovat za ochranu a znovu vyznat svou důvěru tím, že v ní uznáváme „Hvězdu nové evangelizace,“ v jejíž škole se naučíme, jak nést Krista Spasitele dnešním mužům a ženám. Kéž vám Maria pomáhá nést Krista rodinám, malým domácím církvím a buňkám společnosti, dnes více než kdy jindy potřebujícím důvěru a podporu jak na duchovní tak společenské úrovni. Kéž vám pomáhá najít vhodné pastorální strategie, aby se mladí setkali s Kristem. Vždyť oni jsou svou přirozeností nositeli nového vzletu, ale často také obětmi rozšířeného nihilismu, žíznící po pravdě a po ideálech právě tehdy, když se zdá, že je popírají. Kéž vás učiní schopnými hlásat evangelium ve světě práce, ekonomie a politiky, která potřebuje novou generaci angažovaných křesťanských laiků schopných s kompetencí a mravní důsledností hledat řešení udržitelného rozvoje. Ve všech těchto aspektech křesťanské angažovanosti můžete vždy počítat s vedením a podporou Svaté Panny. Svěřme se tedy její mateřské přímluvě. Maria je přístav, útočiště a ochrana pro sardský lid, který má v sobě sílu dubu. Přejdou bouře a tento dub zůstává; vzplanou ohně a on znovu vyraší; přijde velké sucho a on znovu zvítězí. Obnovme tedy s radostí zasvěcení tak pečlivé Matce. Generace Sardů, jsem si tím jist, budou i nadále putovat do svatyně v Bonarii, aby vzývali ochranu Panny. Nikdy nebude zklamán ten, kdo se svěří naší Paní z Bonarie, milosrdné a mocné Matce. Maria Královno míru a Hvězdo naděje, oroduj za nás. ! Sardinie měla kněze, kteří jako praví učitelé víry zanechali úžasný příklad věrnosti Kristu a církvi. Benedikt XVI. to zdůraznil v katedrále v Cagliari při setkání s kněžími, seminaristy a komunitou Papežské teologické fakulty. Právě to je dědictví svěřené dnešním kněžím pracujícím na tomto ostrově a těm, kdo se na kněžství připravují. Učitele a spirituály semináře papež vybídl, aby kromě vědění předávali alumnům osobní zkušenost s Bohem skrze společnou i osobní modlitbu a eucharistii. Seminaristům připomněl, že mají být správci Božího milosrdenství a svědky Jeho lásky. Důležité je, aby vedle studia a pastorační práce, na první místo stavěli pevný vztah s Kristem. Právě v tom – připomněl Svatý otec – spočívá tajemství apoštolského úspěchu. Benedikt XVI. poděkoval kněžím, řeholníkům a řeholním sestrám za obětavou práci. „Bez křesťanství by Sardinie byla totiž slabší a chudá.“ Benedikt XVI. vybídl sardské kněze k následování svých předchůdců. Připomněl o. Graziana Muntoniho, zavražděného před deseti lety o vigilii Narození Páně, když šel sloužit mši svatou, a o. Battoreho Carzeddu, kněze Institutu zahraničních misií, který dal život za to, aby se věřící všech náboženství otevřeli upřímnému dialogu.

Drazí bratři v kněžské službě, drazí seminaristé a studenti teologie, drazí bratři a sestry! Mám v živé paměti obraz podmanivé eucharistické oběti dnes ráno před bazilikou Naší Paní z Bonarie. Kolem Marie, zvláštní patronky celé Sardinie si dala dostaveníčko farní společenství z celého regionu, a nyní jako prodloužení onoho duchovního setkání, mám to potěšení, že mohu hovořit s vámi, drazí kněží, seminaristé, studenti a profesoři papežské teologické fakulty Sardinie, v této katedrále, jež je také zasvěcena Panně Marii. V tomto starobylém chrámu, obnoveném a zkrášleném během let péčí horlivých pastýřů, všechno 9

mluví o víře, o živé víře, dosvědčované zbožným uchováváním ostatků mučedníků z Cagliari, mezi nimiž rád uvádím svaté biskupy Siridonia, Martina, Ninfa, Hilaria, Fabricia a Giovenala. Ze srdce děkuji arcibiskupovi mons. Giuseppe Manimu, za slova na uvítanou, kterými se na mne obrátil jménem všech biskupů, a kněží z Cagliari a celé Sardinie. Při setkání s vámi, drazí přítomní kněží, myslím s láskou a vděčností na vaše spolubratry, kteří působí na tomto ostrově, na půdě obdělávané a pěstované s apoštolskou horlivostí těmi, kteří vás předešli. Ano! Sardinie poznala kněze, kteří jako ryzí učitelé víry zanechali úchvatné příklady věrnosti Kristu a církvi. Tentýž nedocenitelný poklad víry, spirituality a kultury je dnes svěřen vám; je vložen do vašich rukou, abyste byli jeho pozornými a moudrými správci. Pečujte o něj a uchovávejte jej s radostí a evangelijním nadšením! Obracím se nyní s otcovskou láskou ke komunitě semináře a teologické fakulty, kde mnozí z vás mohli uskutečnit svou doktrinální a pastorační formaci a kde se nyní různí mladí připravují na budoucí kněžskou službu. Musím poděkovat vychovatelům, a profesorům, kteří se denně věnují tak důležité apoštolské práci. Doprovázet kandidáty při jejich formaci ke kněžskému poslání, znamená pomáhat jim, aby se připodobnili Kristu. V tomto úsilí jste vy, drazí vychovatelé a profesoři, povoláni vykonávat nezastupitelnou roli, protože právě v těchto letech jsou kladeny základy budoucnosti kněžské služby. Právě proto, jak jsem při různých příležitostech zdůraznil, je třeba vést seminaristy k osobní zkušenosti s Bohem, prostřednictvím denní osobní i komunitní modlitby a především prostřednictvím eucharistie, slavené a pociťované jako ohnisko veškeré vlastní existence. V postsynodální exhortaci Pastores dabo vobis Jan Pavel II. napsal: „Teologická intelektuální formace a duchovní život, zvláště život modlitby se setkávají a navzájem se posilují, aniž by odnímala serióznost bádání či duchovní chuť modlitby“ (č. 53). Drazí seminaristé a studenti teologické fakulty, vy víte, že teologická formace – připomínal to ještě můj ctihodný předchůdce v uvedené apoštolské exhortaci - je náramně složité a náročné dílo. Máte si přitom osvojit „úplný a jednotný“ názor na zjevené pravdy a přijmout je ve zkušenostech víry církve. Z toho vyvěrá dvojí požadavek znát „všechny“ křesťanské pravdy a znát je organicky, tzn. vytvořením „syntézy, která je plodem přínosu různých teologických oborů, jehož specifičnost nabývá ryzí hodnotu pouze v jejich hluboké koordinaci“ (č. 54). Kromě toho vás má v těchto letech každá činnost a iniciativa disponovat ke sdílení lásky Krista, Dobrého pastýře. Jím jste byli povoláni, abyste byli zítra služebníky a svědky: služebníky jeho milosti a svědky jeho lásky. Vedle studia a pastoračních a apoštolských zkušeností, na nichž se můžete podílet, nezapomínejte nicméně klást na první místo stálé úsilí o důvěrné spojení s Kristem. V tom, a pouze v tom je tajemství vašeho opravdového apoštolského úspěchu. 10

Drazí kněží, drazí kandidáti kněžství a zasvěceného života, Bůh vás chce všechny pro sebe a volá vás, abyste byli dělníky na jeho vinici, jako to udělal s tolika muži a ženami během křesťanských dějin vašeho ostrova. Oni dokázali odpovědět na jeho velkodušné volání „Ano“. Myslím například na evangelizační dílo vykonané řeholníky: od františkánů k mercedářům, od dominikánů k jezuitům, od benediktinů k vincenciánům, od salesiánů ke skolopům, od bratří křesťanských škol k Giuseppinům, k Orionistům a ještě tolika dalším. A jak zapomenout na velký rozkvět ženských řeholních povolání, jejichž je Sardinie pravou líhní? V mnoha řádech a kongregacích jsou přítomny ženy za Sardinie, zvláště v klauzurních klášterech. Bez tohoto velkého „množství svědků“ (srov. Žid 12, 1) by jistě bylo těžší šířit lásku Krista v zemích, rodinách, ve školách, v nemocnicích, ve věznicích a na pracovištích. Jaké bohatství dobra se nahromadilo díky jejich oddanosti! Bez semena křesťanství by byla Sardinie prostě křehčí a chudší. Spolu s vámi vzdávám díky Bohu, který nikdy nedopouští, aby jeho lidu chyběli svatí vůdcové a svědci! Drazí bratři a sestry, je nyní na vás, abyste pokračovali v dobrém díle, vykonaném těmi, kteří vás předešli. Zvláště na vás, drazí kněží, se obracím s láskou a ujišťuji vás svou duchovní blízkostí, abyste uměli odpovědět na výzvu Pána k bezvýhradné věrnosti, jak to nedávno udělali někteří vaši spolubratři. Připomínám dona Graziana Muntoniho, kněze diecéze Nuoro, který byl zabit o vánoční vigilii v roce 1998, když šel do kostela sloužit mši svatou a O. Battore Carzedda z Papežských misijních děl, který dal svůj život, aby se věřící všech náboženství otevřeli upřímnému dialogu nesenému láskou. Ať vás nezastraší, ani neodradí těžkosti. Zrno a koukol, jak víme, porostou spolu až do konce světa (srov. Mt 13, 30). Je důležité, být dobrým zrnem, které padne do půdy a přinese plody. Prohlubte vědomí své totožnosti: kněz pro církev a v církvi je pokorné, ale skutečné znamení jediného a věčného kněze, jímž je Ježíš. Musí rozhodně hlásat slovo a obnovovat jeho gesta odpuštění a oběti, konat láskyplnou službu svému stádci ve společenství s pastýři a být ochotný věrně přijímat učení magisteria. Oživujte tedy každý den charizma, které jste přijali vzkládáním rukou (srov. 2 Tim 1, 6) tím, že se ztotožníte s Ježíšem Kristem v jeho trojí funkci posvěcovat, učit a vést stádce. Kéž vás chrání a doprovází Panna Maria, Matka církve. Všem vám žehnám se zvláštní vzpomínkou na staré a nemocné kněze a na osoby svěřené vaší pastorační péči. Děkuji za toto setkání a přeji všechno dobré pro vaši službu! 11

Cestou na setkání s mládeží Benedikt XVI. pozdravil tři vězně, kteří na něj čekali před nápravným zařízením Buoncammino. Byla to oficiální delegace, které správa věznice dovolila vyjít před budovu, aby mohla krátce pozdravit Papeže. Benedikt XVI. promluvil soukromě také s italským premiérem, Silviem Berlusconim, který se zúčastnil dopolední papežské eucharistie. Ještě předtím hned po příjezdu na ostrov se Svatý otec setkal mimo jiné se skupinou postižených a s třicítkou stoletých Sardů. 106-ti letá Antonia Girau řekla Benediktu XVI.: „Přeji vám, aby se Vaše Svatost dožila mého věku.“ Obyvatelé Sardinie jsou proslulí dlouhověkostí. Badatelé z celého světa se snaží rozluštit, v čem spočívá jejich tajemství. Svatý otče, jsme jako sardská země, krásná a obtížná zároveň – tak se mladí Sardové představili Benedikt XVI. Obrátili se na Papeže s náročnou prosbou, aby jim ukázal, jak navzdory každodenním problémům a obtížím mají budovat svou budoucnost. Setkání v Cagliari se změnilo ve svátek mládeže. Papežská promluva byla co chvíli přerušována potleskem. Rodina, formace a víra, jsou tři hodnoty, na které chtěl Benedikt XVI. položit důraz při setkání s mladými obyvateli Sardinie. Připomněl, že ačkoliv svět učí „chodit v životě zkratkami“, žene se za slávou, penězi a prchavými požitky, skutečné hodnoty se získávají často v potu tváře. Benedikt XVI. přiznal, že zná starosti a problémy mladých. Vyjmenoval nezaměstnanost, potíže se získáním stálé práce, a emigraci, která u mnohých nese pocit vykořenění i další obtíže spojené s oddělením od rodiny. Navázal pak na návštěvu svého předchůdce v Cagliari v roce 1985. a zopakoval tři hodnoty, které tehdy Jan Pavel II. označil za základ budování pevné a trvalé společnosti. Dodal také, že mnozí mladí sice touží po skutečné rodině, ale jen nemnozí se na manželství zodpovědně připravují. „Termínu rodina se někdy užívá pro vztahy, které ve skutečnosti rodinou nejsou. Velice klesla schopnost manželů bránit jednotu manželství za cenu velkého odříkání. Drazí mladí, objevujte hodnotu rodiny, milujte ji nejen z tradice, ale také na základě dospělé a vědomé volby. Říkám vám: „připravujte se,“ protože pravá láska neimprovizuje. K lásce, kromě citu, patří odpovědnost, vytrvalost, vědomí závazku. To všechno se dá naučit, když se trpělivě cvičíte v křesťanských ctnostech jako je důvěra, čistota, skládání naděje v Prozřetelnost a modlitba.“ Papež mladým lidem připomněl, že těm, kdo v životě nabízejí „slevy“, ve skutečnosti nejde o jejich dobro. V pasáži věnované formaci zdůraznil, že „opravdová svoboda znamená hledání pravdy. Dobro není možné zastoupit zlem.“ Benedikt XVI. ocitoval také sardské přísloví „lepší, aby chyběl chléb, než spravedlnost“ a dodal, že s hladem si člověk zpravidla poradí, ale kde chybí pravda a spravedlnost, se žít nedá. Třetí hodnotou nezbytnou k životu je víra. Pokud chybí, začíná se pohlížet na svět z čistě utilitaristického hlediska. Ve věcech i lidech se hledá pouze uspokojení vlastních potřeb. „Víra je způsob pohledu na skutečnost, způsob myšlení, vnitřní citlivost, která nás obohacuje jako lidi,“ 12

říkal Papež mládeži na Sardinii a povzbuzoval je vydávání odvážného, byť – jak podotkl – nelehkého svědectví Kristu. V závěru je svěřil mateřské péči P. Marie Dobrotivé, patronky Sardinie.

Moji drazí, je to pro mne velká radost setkat se s vámi na konci tohoto krátkého, ale intenzivního pobytu na vašem krásném ostrově. Všechny vás zdravím a děkuji za vřelé přijetí. Zvláště děkuji těm, kteří mi vaším jménem vyjádřili vroucí city, které vás naplňují. Vím, že někteří z vás se účastnili Světového dne mládeže v Sydney a jsem si jist, že načerpali z této výjimečné církevní události hodně sil. Jak jsem mohl sám vidět, Světové dny mládeže představují mimořádnou příležitost, která umožňují mladým z celého světa vzájemně se poznat, společně sdílet víru a lásku ke Kristu a k jeho církvi, aby posílili společnou angažovanost udělat všechno pro vybudování budoucnosti pokoje a spravedlnosti. S láskou vás zdravím, drazí chlapci a děvčata: vy tvoříte budoucnost plnou naděje tohoto Regionu. Znám vaše nadšení, touhy a úsilí, které vyvíjíte k jejich uskutečnění. Nicméně nepřehlížím také obtíže a problémy, s nimiž zápasíte. Myslím například na zlo nezaměstnanosti a nejistotu práce, které ohrožují vaše plány; myslím na emigraci, na exodus čerstvých a podnikavých sil a s ním spojeným odcizováním, které s sebou nese psychologické, mravní ale i sociální škody. A co říci o tom, jak se v současné konzumní společnosti zisk a úspěch stávají novými božstvy, před nimiž mnozí padají na kolena? Proto jsou pak lidé nakloněni cenit si pouze toho, kdo má štěstí a určitou popularitu a nikoli toho, kdo musí v životě denně namáhavě zápasit. Vlastnění hmotných dober a potlesk davu nahradily onu práci na sobě samých, která upevňuje ducha a formuje ryzí osobnost. Riskuje se tak, že se člověk stane povrchním, že se pustí na nebezpečné zkratky hledání úspěchu, a vystaví tak svůj život zkušenostem, které vzbuzují bezprostřední uspokojení, ale samy jsou ošidné a klamné. Roste sklon k individualismu a když se člověk soustředí pouze na sebe, stane se nutně křehkým, chybí mu trpělivost naslouchat, což je nezbytná fáze, k pochopení druhého a ke spolupráci. 13

20. října 1985 Jan Pavel II. poukázal při setkání s mladými, pocházejícími z celé Sardinie, na tři důležité hodnoty pro vybudování bratrské a solidární společnosti. Jsou to směrnice více než kdy aktuální i dnes; rád je znovu uvádím a na první místo stavím hodnotu rodiny, kterou je nutno hájit jako „starobylé a posvátné dědictví“. Vy všichni znáte důležitost rodiny, protože jste děti a sourozenci, ale schopnost vytvořit novou rodinu, není samozřejmá. Je třeba se na to připravovat. V minulosti tradiční společnost více pomáhala vytvářet a hájit rodinu. Dnes tomu tak už není anebo je to jen na papíře, ale ve skutečnosti převládá jiná mentalita. Jsou připouštěny jiné formy soužití; někdy se používá termínu „rodina“ ve vztahu k takovému soužití, které ve skutečnosti není rodinou. Především se ale velmi oslabila schopnost manželů bránit jednotu rodinného jádra za cenu velkých obětí. Drazí mladí, znovu si osvojte hodnotu rodiny; milujte ji ne jen z tradice, nýbrž pro zralou a uvědomělou volbu: milujte svou původní rodinu a připravujte se mít rádi také tu, kterou s Boží pomocí sami vytvoříte. Říkám „připravujte se“, protože pravá láska se neimprovizuje. K lásce patří kromě citu, také odpovědnost, stálost, vědomí závazku. To všechno se člověk naučí dlouhým cvičením křesťanských ctností jako je důvěra, čistota, odevzdanost do Boží prozřetelnosti a modlitba. V tomto úsilí o růst ke zralé lásce vás bude vždy podporovat křesťanské společenství, protože v něm rodina nachází svou nejvyšší důstojnost. 2.vatikánský koncil ji nazývá „malá církev“, protože manželství je svátost, tj. svaté a účinné znamení lásky, kterou nám Bůh dává v Kristu prostřednictvím církve. S tím je úzce spojena druhá hodnota, kterou chci zdůraznit: opravdová intelektuální a morální formace, nezbytná pro plánování a budování vaší i společenské budoucnosti. Kdo vám v této oblasti dává „slevu“, nechce vaše dobro. Vždyť jak byste mohli opravdově plánovat svůj zítřek, zanedbáte-li přirozenou touhu, která je ve vás, totiž vědět a konfrontovat se. Krize nějaké společnosti začíná, když neumí předávat své kulturní bohatství a své hodnoty novým generacím. A nemám na mysli jen školní systém. Otázka je mnohem širší. Je to nouzový stav výchovy jako takové, který, má-li se mu čelit, vyžaduje rodiče a vychovatele schopné předávat to, co dobrého a pravdivého oni sami zakusili a sami prohloubili. Vyžaduje mladé lidi, vnitřně otevřené, zvídavé, učenlivé a schopné všechno znovu vztáhnout k původním požadavkům a zřejmostem srdce. Buďte opravdu svobodní, neboli zapálení pro pravdu. Pán Ježíš řekl: „Pravda vás osvobodí“ (Jan 8, 32). Moderní nihilismus hlásá pravý opak, totiž že svoboda vás učiní opravdovými. Ba dokonce existuje někdo, kdo zastává, že neexistuje žádná pravda, a tím otevírá cestu k vyprázdnění pojmů dobra a zla a činí je dokonce vzájemně zaměnitelné. Řekli mi, že 14

v sardské kultuře existuje toto přísloví: „Je lepší, když chybí chléb než spravedlnost“. Člověk totiž může snášet a překonat hlodání hladu, ale nemůže přežít v prostředí, odkud jsou vykázány spravedlnost a pravda. Hmotný chléb nestačí k tomu, aby člověk mohl žít plně lidsky; potřebuje jiný chléb, po němž stále hladoví a kterým musí živit svůj osobní růst a tím i růst rodiny a společnosti. Tímto pokrmem – a to je třetí velká hodnota – je upřímná a hluboká víra, jež se stane podstatou vašeho života. Vytratí-li se smysl pro přítomnost Boha, vše se „stane nudným“ a redukuje se na jediný rozměr. Všechno zůstává „zmáčknuto“ na hmotnou úroveň. Je-li každá věc nazírána podle své užitečnosti, nevyhmátne se podstata toho, co nás obklopuje a především osob, s nimiž se setkáváme. Po ztrátě tajemství Boha zmizí také tajemství všeho, co existuje. Věci a osoby mě zajímají do té míry, do jaké naplňují mé potřeby, ne samy pro sebe. Všechno se to stává kulturním faktem, který se vdechuje od narození a má trvalé vnitřní účinky. V tomto smyslu je víra - dříve než nějaký náboženský názor - způsob vidění skutečnosti, způsob myšlení, vnitřní sensibilita, která obohacuje lidské bytí jako takové. Nuže, drazí přátelé, Kristus je také v tomto směru Učitelem, protože sdílel ve všem naše lidství a je současníkem člověka v každé době. Tato typicky křesťanská skutečnost je úchvatnou milostí! Jste-li s Ježíšem a navštěvujete-li ho jako přítele v evangeliu a ve svátostech, můžete se novým způsobem naučit tomu, co vám společnost není s to dát, totiž náboženský smysl. A právě proto, že je to nová věc, je úchvatné to objevit. Drazí mladí, jako mladý sv. Augustin, každý z vás slyší symbolické volání každého tvora k výšinám; každý krásný tvor odkazuje ke kráse Stvořitele, jež je jakoby soustředěna ve tváři Ježíše Krista. Když ji duše zakusí, zvolá: „Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval“ (Vyznání X. 27.38) Kéž každý z vás dokáže objevit Boha jako smysl a základ každého tvora, světlo pravdy, plamen lásky, pouto jednoty, jak zpívá hymnus Agory italských mladých. Buďte vnímaví pro sílu Ducha! Byl to On, Duch svatý, hlavní představitel Světového dne mládeže v Sydney; on z vás udělá svědky Krista, ne jen slovy, nýbrž skutky, novým způsobem života. Nebudete už mít strach , že ztratíte svou svobodu, protože ji bude žít v plnosti a dávat ji z lásky. Nebudete lpět na hmotných statcích, protože budete v sobě cítit radost, že se o ně může dělit. Nebudete smutní smutkem světa, ale budete zakoušet bolest kvůli zlu a radost z dobra, zvláště z milosrdenství a odpuštění. Nebudete už myslet na církev jako na vnější instituci, ale jako na svou duchovní rodinu. Toto je víra, kterou vám předali vaši otcové. Jste povoláni žít tuto víru dnes ve zcela odlišné době. Rodina, formace, víra. Drazí mladí z Cagliari a z celé Sardinie, také já vám zanechávám tato tři slova, tři hodnoty, abyste je přijali se světlem a silou Ducha Kristova za vlastní. Naše Paní z Bonarie, Největší patronka a sladká královna Sardů kéž vás vede, kéž vás chrání a kéž vás stále doprovází! S láskou vám žehnám a ubezpečuji vás, že na vás budu denně myslet v modlitbách. 15

Giovanni Battista Pergolesi (1710-1736)

S T A B A T M A T ER DĚ T S K Ý P Ě V E C K Ý S B O R M O T Ý L E K S K O M O R N Í M O R C H ES T R EM B R N ĚN S K É F I L H A R M O N I E

NEDĚLE, 2. LISTOPADU 2008, V 15 HODIN CHRÁM SV. BENEDIKTA V PUSTIMĚŘI Farní úřad Pustiměř (paní Marie Šmehlíková)

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK: Obecní úřad Pustiměř Vyškov- prodejna JAAL (paní Dagmar Přikrylová)

(paní Marie Synková)

DĚTI A MLÁDEŽ VSTUP ZDARMA GRATIS VSTUPENKY NUTNO VYZVEDNOUT V PŘEDPRODEJI! 16

Svatý Pavel - apoštol (katecheze Benedikta XVI. při středeční generální audienci v Aule Pavla VI., 10. září 2008)

Drazí bratři a sestry, minulou středu jsem mluvil o velkém obratu, který nastal v životě sv. Pavla po setkání se Zmrtvýchvstalým Kristem. Ježíš vstoupil do jeho života a pronásledovatele proměnil v apoštola. Ono setkání vyznačilo počátek jeho poslání - Pavel nemohl již více žít jako prve, nyní pocítil impuls od Pána, který jej pověřil zvěstovat své evangelium v roli apoštola. Právě o tomto jeho novém životním stavu, totiž o bytí apoštolem, chci mluvit dnes. Obvykle po vzoru evangelií ztotožňujeme s titulem apoštol Dvanáct učedníků, čímž naznačujeme, že jde o ty, kdo Ježíšovi za života tovařišili a naslouchali jeho učení. Pavel se však také cítí být pravým apoštolem a zdá se tedy zřejmé, že pavlovský koncept apoštolátu se neomezuje na skupinu Dvanácti. Samozřejmě Pavel dobře rozlišuje svůj vlastní případ od těch, "kteří byli apoštoly dříve" než on, a kterým přičítá zcela specifické místo v životě Církve. A přece, jak všichni vědí, také sv. Pavel považuje sám sebe za Apoštola v úzkém slova smyslu. Jisté je, že v dobách raného křesťanství nikdo neprošel tolik kilometrů jako on, po souši i po moři, jen proto, aby hlásal evangelium. On sám měl tedy koncept apoštola, překračující ten, jenž spojujeme se skupinou Dvanácti, jak nám ho předal především sv. Lukáš ve Skutcích (srov. Sk 1,2.26; 6,2). V Prvním listu Korinťanům Pavel zavádí jasnou distinkci mezi "Dvanácti" a "všemi apoštoly," zmiňuje je jako dvě různé skupiny, kterým se dostalo zjevení Zmrtvýchvstalého (srov. 14,5.7). V tomtéž textu pak jmenuje pokorně také sebe, "nejposlednějšího mezi apoštoly", srovnávaje se dokonce s nedonošeným dítětem. Prohlašuje doslova: "Nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou (1 Kor 15,9-10). Metafora nedonošeného dítěte vyjadřuje naprostou pokoru; najdeme ji také v Listu Římanům sv. Ignác Antiochijského: "Jsem poslední ze všech, jsem nedonošené dítě; ale dojdu-li k Bohu, bude mi dáno stát se něčím" (9,2). To co antiochijský biskup říká v souvislosti se svou bezprostředně se blížící mučednickou smrtí, předvídaje, že bude znamenat obrat jeho "nehodného" stavu, říká sv. 17

Pavel ve vztahu k vlastnímu apoštolskému působení. Právě v něm se totiž projevuje plodnost Boží milosti, která dokáže proměnit ztroskotance ve skvělého apoštola: z pronásledovatele zakladatelem církevních obcí. To učinil Bůh v tom, který by z hlediska evangelií mohl být považován za brak! V čem je tedy podle Pavlova konceptu to, co činí z něho a z ostatních apoštoly? V jeho Listech se objevují tři základní vlastnosti apoštola. První je, že „viděl Pána“ (srov. 1 Kor 9,1), to znamená, že setkání s Ním se stalo určující pro jeho život. Podobně v Listu Galaťanům (srov. 1,15-16) říká, že byl povolán, ba dokonce vybrán, z Boží milosti skrze zjevení jeho Syna, aby hlásal radostnou zvěst pohanům. Rozhodně je to Pán, kdo činí apoštola apoštolem, nikoliv vlastní domněnka. Apoštol nedělá sám sebe, nýbrž je takovým učiněn od Pána; proto také apoštol potřebuje neustálý kontakt s Pánem. Pavel nemluví do větru, když říká, že je „povolaný za apoštola“ (Řím 1,1), tedy „ nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem“ (Gal 1,1). To je tedy první vlastnost: vidět Pána a být Jím povolán. Druhá vlastnost je „být vyslán.“ Samotný řecký termín apóstolos znamená právě „vyslaný, poslaný“, a tedy být vyslanec a nositel poselství. Musí tedy jednat jako pověřený a zástupce toho, kdo jej vysílá. Proto se Pavel označuje za „apoštola Ježíše Krista“ (1 Kor 1,1; 2 Kor 1,1), a tedy jeho delegát, bezvýhradně stojící v jeho službách, takže sám sebe nazve také „služebníkem Ježíše Krista“ (Řm 1,1). Znovu se tak objevuje v popředí myšlenka iniciativy někoho jiného, totiž Boha v Ježíši Kristu, jemuž je plně zavázán. Především ale se tak zdůrazňuje skutečnost, že od Něho obdržel poslání, které má být vykonáváno v jeho jménu. Každý osobní zájem pokládá za naprosto druhořadý. Třetím požadavkem je vykonávat „hlásání evangelia,“ spolu se z toho plynoucím zakládáním církví. Označení „apoštol“ totiž není a nemůže být čestným titulem. Dotýká se konkrétně, ba dramaticky, celé existence zainteresovaného jedince. V prvním listu Korinťanům čteme Pavlovo zvolání: „Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu? (9,1). Podobně v druhém Listu Korinťanům tvrdí: „Naším doporučujícím listem jste vy sami…, vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého“ (3,2-3). Neudivuje nás tedy, že Chryzostom mluví o Pavlovi jako o „diamantové duši“ (Panegyriky, 1,8) a pokračuje slovy: „Stejně jako se oheň ještě více posílí, když roznítí 18

různé materiály…, tak Pavlovo slovo získávalo pro svou věc všechny, s nimiž se setkával, a ti, kdo bojovali proti němu, přitaženi jeho promluvami stávali se pokrmem tohoto duchovního ohně“ (ibid. 7,11). To vysvětluje proč Pavel definuje apoštoly jako „spolupracovníky Boha“ (1 Kor 3,9; 2 Kor 6,1), jehož milost působí s nimi. Typickým prvkem pravého apoštola, který Pavel dobře ilustruje, je jakási identifikace evangelia s evangelizátorem. Oba mají týž osud. Nikdo totiž, tak jako Pavel neukázal, jak se zvěstování Kristova Kříže jeví jako „pohoršení a bláznovství“ (1 Kor 1,23), na které mnozí reagují nepochopením a odmítnutím. Stávalo se to tehdy a nesmí nás překvapovat, že se totéž děje i dnes. Na tomto údělu, totiž jevit jako „pohoršení a bláznovství“, se tedy apoštol podílí a Pavel to ví – je to jeho životní zkušenost. Korinťanům píše nikoli bez závanu ironie: „Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem. My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy silní; vy slavní, my beze cti. Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje.“ (1 Kor 4,9-13). To je autoportrét apoštolského života sv. Pavla. Ve všech těchto utrpeních převažuje radost nad tím, že je nositelem Božího požehnání a milosti evangelia. Pavel kromě toho sdílí se stoickou filosofií své doby ideu houževnaté vytrvalosti ve všech obtížích, s nimiž se setkává. Pouze humanistickou perspektivu ale překračuje, když se jako na součást této vytrvalosti odvolává na Boží lásku a na Krista: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy. Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku. Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řm 8,3539). To je ona jistota, ona hluboká radost, která vede apoštola Pavla ve všech nesnázích: nic nás nemůže oddělit od Boží lásky. A tato láska je pravým bohatstvím lidského života. Jak vidíme, sv. Pavel se oddal evangeliu celou svou existencí. Dalo by se říci: čtyřiadvacet hodin denně! Svou službu naplňoval s věrností a radostí, „aby získal aspoň některé“ (1 Kor 9,22). A vůči církvím, ke kterým, jak dobře věděl, měl vztah otcovství (srov. 1 Kor 4,15), ne-li přímo mateřství (srov.Gal 4,19), vystupoval s naprosto služebným postojem. Prohlašoval slovy hodnými obdivu: „Nechceme panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti“ (2 Kor 1,24). To zůstává posláním všech Kristových apoštolů všech dob – být spolupracovníky pravé radosti. 19

Věřím, že ani časem naše vzpomínky nezeslábnou a v srdcích si poneseme radost, pokoru i dojetí…“ (paní Dagmar Přikrylová o historické pouti k evropským svatyním)

Stejně jako v loňském roce, připravil pro nás i letos otec Josef Beníček pouť a to „PEREGRINATIO AD IMMACULATAM CONCEPTIONEM“ - Pouť k Neposkvrněnému Početí, konanou u příležitosti 150. výročí lurdských zjevení. Tentokrát to bylo putování opravdu daleké. Vždyť během naší cesty jsme urazili asi 7600 km. Myslím ale, že nikdo z nás nelitoval. Vždyť komu se podaří navštívit všechna tato místa: italská Padova, francouzské Lurdy, La Salette, Nevers, Paray le Monial, španělské Santiago de Compostela a konečně portugalskou Fatimu. Samozřejmě, že každé z nich má své kouzlo a oslovuje nás spojením událostí a osob, které tudy kráčely, s naším životem. Každý z nás jistě prožil na jednotlivých poutních místech chvíle ohromení krásou místa, chvíle radosti, pocity sounáležitosti s věřícími opravdu celého světa, ale též chvíle ztišení, rozjímání, hlubokého dojetí. V Padově to byla modlitba a svěření proseb sv. Antonínovi právě u jeho hrobu. Při putování do La Salette mě ohromila úžasná krajina, ve které se toto místo zjevení Matky Boží nachází. V horách, v klidném prostředí jsme prožili světelný průvod provázený modlitbami. Následující den jsme se vypravili do ústředního bodu našeho putování – francouzských Lurd. 20

Výjimečným momentem byla mše svatá u Massabiellské jeskyně, místa zjevení Panny Marie a každodenní světelné průvody směřující právě od jeskyně až na prostranství před bazilikou. Tady se lidé z celého světa modlí společně svatý růženec. I my jsme mohli v našem rodném jazyce přednést tajemství sv. růžence k té, jejíž socha září nad celým prostranstvím a o jejíž ochranu jsme tu vroucně prosili. Úžasně působivá byla též mezinárodní mše svatá v podzemní bazilice Pia X. Při vstupu nás uchvátil obrovský prostor, který se nakonec zaplnil do posledního místečka. Po třech dnech strávených v Lurdech naše kroky zamířily do španělského Santiaga de Compostela. Tady se nám dostalo obrovského privilegia – pokleknout přímo před schránou s ostatky apoštola sv. Jakuba staršího a prožít mši svatou na tomto poutním místě. Naše putování pokračovalo dále na jih. Čekala nás portugalská Fatima. Vrcholným zážitkem byla jistě mše svatá, kterou zde při příležitosti 20. výročí kněžského svěcení slavil náš otec Josef na Cova da Iria, v kapli zjevení. Při putování po místech, kde vyrůstaly a kde odpočívají prosté děti, jimž se zjevila Matka Boží Panna Maria se nelze ubránit dojetí nad jejich odevzdáním se do rukou Božích a zároveň si nelze nepoložit otázku, jak Bohu odpovídám já. Odpověď musíme hledat každý sám... Naše cesta směřovala zpět do Lurd a poté do Paray le Monial, odkud vzešla úcta k Božskému Srdci Ježíšovu. Nakonec naše kroky zamířily ke sv. Bernardetě, jejíž neporušené tělo odpočívá v Nevers, kam se ještě za svého života uchýlila do kláštera a kde také zemřela. Lze opravdu jen stěží na těchto pár řádcích popsat všechna místa, kterými jsme prošli. A ještě obtížnější je vyjádřit, co se odehrávalo v našich nitrech při tomto putování. Věřím Bohu, že ani časem naše vzpomínky nezeslábnou a v srdcích si poneseme radost, pokoru i dojetí, které nám bylo dopřáno prožít. 21

Lurdy- místo zázraků

(poutní memento Dagmar Chyťové z Pustiměře)

V polovině června jsme se vydali na pouť K Neposkvrněnému Početí, která byla pro nás tak precizně připravena našim otcem Josefem. Vždyť naše kroky se ubíraly k těm nejkrásnějším a nejslavnějším mariánským místům a svatyním. Vždyť kdo by nechtěl shlédnout baziliku zasvěcenou jednomu z hlavních patronů Itálie, světci tak prostému a současně tak mocnému; kdo by netoužil pokleknout u hrobu sv. Antonína z Padovy na jehož přímluvu se dějí zázraky. Dále naše pouť směřovala do míst krásy a míru - La Sallete místa v alpském masívu, jež leží 1800 m nad mořem, a dosahuje až k Mont Blancu. Zde v horách se P. Maria zjevila dětem, a obrátila se k nimi s poselstvím varování, naděje a smíření. Jak výmluvné je i v dnešní době toto poselství, svěřené těm nejmenším. Celá událost se tu uchovává v živé výmluvnosti sousoší, která jednotlivá setkání a poselství ztvárňují. V podhůří Pyrenejí se skrývá překrásné mariánské poutní místo Lurdy, jež před 150 lety začalo psát itinerář naší pouti Ad Immaculatam Conceptionem. Je to jedno z míst, jehož kouzelnou atmosféru jsme mohli i my poutníci poznat. Už při příjezdu nás v dáli vítala 70 metrová věž baziliky Neposkvrněného Početí Panny Marie, která byla vybudována nad jeskyní a spolu s Růžencovou bazilikou jsou krásnými skvosty umění. Právě tyto baziliky, jeskyně a zázračný pramen, co „vytryskl ze suchých skal“ jsou odpovědí, proč do Lurd rok co rok putuje kolem šesti miliónů poutníků z celého světa. Jak výmluvné bylo stanout v tváři tvář Panně Marii při naši soukromé mši sv. u Massabiellské jeskyně! Jistě každému z nás se vrací vzpomínky na večerní světelné průvody se svícemi v rukou na prostranství před bazilikou, kde jsme se modlili společně v procesích svatý růženec, ale také jej předříkávali před jinými národy v mateřském jazyce. Dojemný pohled na toto procesí, kde každý z nás, ať řečí, životním údělem či věkem jiný, kráčel ke společnému cíli. Jak úchvatné a přitom výmluvné bylo v noční záři tisíců plápolajících svící ono prosté i vznešené „Ave Maria“, znějící k poctě Té, kterou blahoslaví všechna pokolení. Poselství tohoto místa: „Ať sem chodí procesí, a ať tu kněží postaví kapli“ – jsme si zvlášť mocně uvědomili při adoraci v podzemní bazilice sv. Pia X. a následně při mezinárodní mši svaté. Naše kroky se ubíraly i po Jubilejní odpustkové cestě, tedy po čtyřech místech spojených se sv. Bernardetou. Navštívili jsme křtitelnici ve farním kostele, v níž přijala 22

svátost křtu, dále pak rodný dům, Hospic a v neposlední řadě jeskyni, kde slyšela z úst bíle oděné Paní, přepásané modrým pásem, z jejichž rukou splýval zlatý růženec a stejné barvy byly i dvě růže na každé z nohou: „neslibuji Vám, že Vás učiním šťastnou na tomto světě, nýbrž na onom“, stejně jako pro ni tehdy tajemné jméno: „Jsem Neposkvrněné Početí“.. Posledním místem našeho putování bylo kráčení po Křížové cestě Pána Ježíše Krista, která se v Lurdech nachází v podobě bronzových soch v nadživotní velikosti. I když jsou zde statisíce lidí, panuje zde ticho. Je to způsobeno posvátností, která na každého dolehne, ale i

pohled na desítky nemocných upoutaných na invalidní vozík každého umlčí. Toto místo je navštěvováno už i těmi nejmenšími, až po nesoběstačné. Vždyť na tom všem nesou velkou zásluhu dobrovolníci, kteří jsou tu v hojném počtu a to především ošetřovatelé, kteří i při nepříznivém počasí jsou připraveni podat pomocnou ruku. Lurdy vyrostly na svědectví víry prosté dívenky Bernardety, jejíž životní svědectví se stalo obětí za nás, za hříšníky, když bez váhání sdělovala výzvy Panny Marie v opravdu nelehkých úkolech. A to je třeba si zvláště uvědomit. Lurdy - místo odpuštění, klidu, lásky, zázraků, místo, které by měl poznat a nést v srdci každý z nás. 23

Naše putování pak směřovalo k španělské svatyni Santiago de Compostela, kde jsme se dotkli relikvie ostatku apoštola sv. Jakuba. Papež Jan Pavel II. svolal v roce 1989 právě na toto místo IV. Světové setkání mládeže, které bylo prvním na evropském kontinentě; tomuto setkání vtiskl jako motto Ježíšova slova: „Já jsem Cesta, Pravda a Život“ (Jan 14,6).

Poslední dny naši pouti jsme prožili ve Fatimě, dalším mariánském místě, kde se Panna Marie zjevila těm nejmenším- dětem. Výmluvné místo- sám zvěčnělý Svatý Otec Jan Pavel II. dal k nohám Panně Marii, v kapli zjevení, kulku, která ho měla zabít 13. května 1981 - v den výročí Mariina zjeveni třem pasáčkům. Fatima - místo klidu, míru a odpuštění. Završením celého putování byla adorace ve svatyni Božského Srdce Páně v Paray le Monial s přednesenými prosbami za církev, naše rodiny i farnosti a celý svět. Nesmím však zapomenout na setkání se sv. Bernardetou v Nevers, dívenkou, které vděčíme za její ochotu přijmout výzvu Panny Marie k záchraně nás hříšníků. Celá pouť byla prodchnuta krásnou atmosférou, kterou jsme vytvořili my poutníci, ale také nejkrásnější místa, která jsme navštívily. V neposlední řadě patří velké dík otci Josefu Beníčkovi, který pro nás tuto velkolepou pouť připravil a zorganizoval, ale také Vám drazí spolupoutníci, kteří jste kráčeli po cestách našeho putování. Díky Panně Marii, která nás po těchto cestách provázela svým požehnáním. 24

Zážitek všeobjímající Boží přítomnosti

(putování po cestách Boží prozřetelnosti ve svědectví PharmDr. Aleny Voldřichové z Pustiměře)

Každé poutní místo, které jsme navštívili, má svou historii, neopakovatelný půvab, svou atmosféru, dýchá kouzlem ve smyslu, že člověk zapomene na strasti putování, problémy doma, i v práci, a pouze vnímá Boží přítomnost, v tom daném místě. PADOVA – při vstupu do baziliky Sant´Antonio se mi zatajil dech a první myšlenka – vždyť je to jako včera, kdy jsme vstoupili v Orvietu o slavnosti Božího Těla do baziliky tak podobné! Ba ne, už je to rok a jsme znovu na pouti! LA SALETTE – svou nadmořskou výškou až někde u nebe, uchvátí poutníka a přímo vybízí k rozjímání v božském klidu a majestátnosti alpských velikánů. LOURDES– hlavní cíl naší cesty. Město v podhůří Pyrenejí svou výstavbou připomíná lázeňské město. Město tisíců a tisíců poutníků, město klidné, vlídné, neuspěchané. Město bolestí a nadějí, město modliteb a víry, město nádherných a obrovských bazilik, město nemocných a vozíčkářů. Nikde na světě není možné vidět naráz tolik utrpení! Večer co večer čekáme na světelný průvod, a protože je to město nemocných – a ti mají přednost, čekáme. Čekáme 10 minut, ¼ hodiny, 20 minut a stále jedou vozíčkáři! 25

Při modlitbě Růžence se v předříkávání Zdrávasů dostává cti jednotlivých národům. I my máme tu čest předříkávat Zdrávas česky. Tají se nám dech, máme strach, že slova všem známa nám uvíznou ve stažených hrdlech, ale pohled na tisíce shromážděných nemocných, kteří tu naši modlitbu k Panně Marii potřebují, nám dodává sílu. Myslím, že to, co jsme tam cítila já, bylo společné pro nás všechny. Děkovali jsme Panně Marii Lurdské za své zdraví, za zdraví svých blízkých, za pomoc, kterou nás provází po celý život. Tváří v tvář utrpení těch, kteří přijedou do Lurd prosit za uzdravení a modlit se za sílu nést kříž, jsou naše problémy a starosti zcela bezvýznamné. SANTIAGO DE COMPOSTELA – krátká návštěva, ale modlitba u hrobu apoštola Jakuba nám vhrnula slzy do očí, a mše svatá, sloužená otcem Josefem u hlavního oltáře pohádkově zlatem zdobeném, dýchajícím pro nás středoevropany až exotikou, nám vzala nejen dech, ale i hlas, takže jedinou stinnou stránkou Compostely byl náš zpěv! FATIMA – bílé, čisté, poklidné město nás přivítalo impozantním sousoším dětí – pasáčků, jejichž jména zná dnes celý svět: Lucie, František, Hyacinta. Město s majestátným komplexem bazilik, počínaje tou, jež byla posvěcena v roce 1953 a v níž fatimské děti, z nichž dvě jsou již blahoslavené – očekávají své vzkříšení, až po novou, moderní baziliku Nejsvětější Trojice, s presbytářem se zlacenou mozaikou o ploše 500m2, vytvořenou P. Markem Rupnikem S.J. z římského Centra Aletti, a jejímž duchovním otcem je i čestný občan pustiměřský, Tomáš kardinál Špidlík. Je tak nádherná, že 26

se ani nechce věřit, že je dílem lidských rukou. Mše svatá v kapli zjevení u příležitosti 20. výročí kněžského svěcení našeho otce Josefa a Křížová cesta v místech, kde se fatimským dětem zjevila Panna Maria, jsme i my v omamném, tetelícím se vzduchu a tichu rušeném jen cikádami, pociťovali všude kolem nás Boží přítomnost. Zážitky, které z této pouti mám, nikdy nezapomenu a určitě všichni děkujeme Pánu Bohu za všechna dobrodiní, která nám připravuje, za otce Josefa, který celou pouť perfektně zorganizoval a za všechny vás, kteří jste s námi nemohli jet, ale provázeli jste nás svými modlitbami. "

Opět se projevila Boží dobrota, láska a milosrdenství, že jsem se mohla zúčastnit pouti po nejvýznamnějších a nejkrásnějších svatyních Evropy. Je to úžasný zážitek, z něhož budu čerpat po celou dobu svého zbývajícího života. Díky Vám o. Josefe za Vaši pečlivou přípravu této pouti s jakou jste se staral o naše duše i těla. Laudate omnes gentes, laudate Dominum. (Františka Maráková z Podivic) 27

PROGRAM APOŠTOLSKÉ CESTY PAPEŽE BENEDIKTA XVI. DO FRANCIE U PŘÍLEŽITOSTI 150. VÝROČÍ LURDSKÝCH ZJEVENÍ 12.-15. září 2008 P Á TEK 1 2 .9 .

9.00: odlet z římského letiště Fiumicino 11.10: přistání na pařížském letišti Orly a uvítací ceremoniál 12.30: přijetí u prezidenta Nicolase Sarkozyho v Elysejském paláci 13.00: setkání se státními představiteli v Elysejském paláci; promluva Svatého otce 17.00: setkání se zástupci židovské komunity v budově apoštolské nunciatury 17.30: setkání se zástupci světa kultury v Bernardinské koleji; promluva Svatého otce 19.15: společná modlitba nešpor s kněžími, řeholníky, řeholnicemi, seminaristy a jáhny v katedrále Notre-Dame; promluva Svatého otce 20.30: setkání s mladými lidmi před katedrálou; pozdrav Svatého otce S OB OT A 1 3 . 9 .

9.10: návštěva Francouzského institutu 10.00: mše svatá na prostranství před Invalidovnou 12.30: oběd s biskupy oblasti Île de France okolo Paříže v budově apoštolské nunciatury 15.50: odjezd z apoštolské nunciatury na letiště Orly 16.30: odlet z letiště Orly 17.45: přistání na letišti Tarbes-Lourdes 18.00: odlet helikoptérou na stadion Antoina Béguèra v Lurdech 18.20: přílet na stadion 18.30: Jubilejní cesta: návštěva kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 19.15: návštěva jeskyně zjevení Panny Marie 21.30: ukončení mariánského světelného průvodu na Náměstí Panny Marie Růžencové N ED ĚLE 1 4 .9 .

10.00: mše svatá u příležitosti 150. výročí zjevení - na prostranství před bazilikou Po mši svaté se papež Benedikt XVI. pomodlí s věřícími Anděl Páně a pronese promluvu. 12.45: oběd s biskupy oblasti Midi-Pyrénées v Pustevně sv. Josefa v Lurdech 17.15: setkání s francouzskými biskupy; promluva Svatého otce 18.30: ukončení eucharistického procesí na prostranství před bazilikou P ON D Ě L Í 1 5 . 9 .

8.45: návštěva kaple v lurdské nemocnici 9.30: mše svatá s nemocnými v bazilice Panny Marie Růžencové v Lurdech 12.10: odlet helikoptérou ze stadionu Antoina Béguèra na letiště Tarbes-Lourdes 12.30: závěrečný ceremoniál; promluva Svatého otce 13.00: odlet; 15.15: přistání na letišti Ciampino v Římě PŘÍMÝ PŘENOS: http://www.tvnoe.cz/; 28

http://www.lejourduseigneur.com/

MODLITBA LURDSKÉHO JUBILEA Bože, náš Otče, mezi vším tvorstvem jsi dal vykvést Marii, dokonalému stvoření, „Neposkvrněnému Početí“. Tady, v Lurdech, toto jméno sama vyslovila a Bernardeta je pak opakovala. Neposkvrněné Početí je voláním naděje: zlo, hřích a smrt už nejsou vítězové. Maria, znamení, které předchází, jitřenka spásy! Maria, jež´s nevinností a útočištěm hříšníků, tebe prosíme.

Ave, Maria gratia plena! Dominus tecum. Benedicta tu in mulieribus, et benedictus fructus ventris tui, Iesus. Sancta Maria, Mater Dei, ora pro nobis peccatoribus, nunc et in hora mortis nostrae. Amen.

Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Pane Ježíši, tys nám dal Marii za Matku. Ona sdílela tvé utrpení i tvé zmrtvýchvstání. Tady, v Lurdech, se ukázala Bernardetě smutná pro naše hříchy, ale zářící tvým jasem. Skrze Ni ti svěřujeme všechny radosti a bolesti: ty naše, ty nemocných i ty celého lidstva. Maria, naše Matko a Sestro, důvěrnice a oporo nás všech, tebe prosíme Ave, Maria gratia plena! … Duchu svatý, tys Duchem lásky a jednoty. Tady, v Lurdech, žádala Maria skrze Bernardetu, aby se tu postavila kaple a chodila sem procesí. Inspiruj Církev, kterou Kristus zbudoval na Petrově víře: shromáždi ji v jednotě. Veď putování Církve: ať je věrná a odvážná! Maria, ty jež naplněna Duchem svatým, jsi Snoubenkou i Služebnicí. Tys vzorem křesťanů a mateřskou tváří Církve: tebe prosíme. Ave, Maria gratia plena! … 29

Pro tolik milostí, kterých se na tomto místě dostalo, pro všechna obrácení, všechna odpuštění, uzdravení, pro povolání a přísliby, k nímž zde došlo či kterým tu dáš vzejít, pro radost ze služby, kterou nám dáváš zakoušet: Lurdská Madono, tobě děkujeme! Se všemi našimi bratřími a sestrami, s obětmi zármutku, nemoci, postižení, nezdarů, s těmi, kdo mají důvod k zoufání, s národy, prahnoucími po míru a spravedlnosti, s mladými, hledajícími svou cestu, ty, která ses ukázala dívence Bernardetě jako mladičká, Lurdská Madono, tebe prosíme! Neboť tys Božím úsměvem, odleskem jasu Kristova, příbytkem Ducha svatého; protože ty sis vyvolila Bernardetu v její ubohosti; neboť tys Hvězda jitřní, Brána nebeská a první ze vzkříšených tvorů: Lurdská Madono, tebe obdivujeme, a spolu s tebou opěvujeme Boží úžasné činy: Magnificat! Magnificat anima mea Dominum, et exsultavit spiritus meus in Deo salutari meo. Quia respexit humilitatem ancillae suae. Ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes. Quia fecit mihi magna, qui potens est, et sanctum nomen eius. Et misericordia eius a progenie in progenies timentibus eum. Fecit potentiam in brachio suo, dispersit superbos mente cordis sui. Deposuit potentes de sede et exaltavit humiles. Esurientes implevit bonis et divites dimisit inanes. Suscepit Israel puerum suum, recordatus misericordiae suae. Sicut locutus est ad patres nostros, Abraham et semini eius in saecula.

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.

Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto, sicut erat in principio et nunc et semper et in saecula saeculorum. Amen.

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

30

Modlitba se skládá ze šesti strof. Lze použít jen tři první nebo tři poslední; anebo lze každou ze dvou částí použít ve dvou různých okamžicích. Po každé strofě se může recitovat modlitba Zdrávas Maria.

POŘAD BOHOSLUŽEB: 14. – 21. září 2008 DEN

NEDĚLE 14. září

PONDĚLÍ 15. září ÚTERÝ 16. září STŘEDA 17. září ČTVRTEK 18. září PÁTEK 19. září SOBOTA 20. září

NEDĚLE 21. září

PUSTIMĚŘ:

LITURGIE

FARNOST

ÚMYSL MŠE SV.

za + rodinu VŠETULOVU, PUSTIMĚŘ ZBOŘILOVU a Boží ochranu SVÁTEK 8.00 pro živou rodinu DRYSICE za + Libuši POSPÍŠILOVOU POVÝŠENÍ a sestru Helenu 9.30 SVATÉHO KŘÍŽE PODIVICE za + Antonína KOLAŘÍKA, manželku, 2syny, zetě a d. v o. 11.00 PUSTIMĚŘ za +rodiče SEDLÁKOVY, syna PANNA MARIA a Boží ochranu pro rodinu 18.00 BOLESTNÁ PODIVICE POBOŽNOST 18.00 KŘÍŽOVÉ CESTY SV. LUDMILA, za + Rudolfa POSPÍŠILA, PODIVICE MUČEDNICE dvě manželky a děti 8.00 SV. KORNÉLIUS, PAPEŽ A za dar zdraví DRYSICE SV. CYPRIÁN, BISKUP, MUČ. a Boží požehnání 18.00 ČTVRTEK PUSTIMĚŘ za +Miroslavu POSPÍŠILOVOU 24. TÝDNE V MEZIDOBÍ a Boží požehnání pro rodinu 18.00 SV. JANUÁRIUS, PUSTIMĚŘ za + Bohuslava KLIMEŠE, BISKUP A MUČEDNÍK živou a zemřelou rodinu 18.00 SV. ONDŘEJ KIM-TAEGON, KNĚZ, PAVEL CHONG HASANG A DRUHOVÉ, MUČ.

25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

P OU Ť KA T E D R Á L A OL OMOU C

PUSTIMĚŘ za +Břetislava PETŘÍČKA, dvoje rodiče, živou a + rodinu 8.00 za + Annu a Vojtěcha DRYSICE NAVRÁTILOVY a + příbuzné 9.30 PODIVICE za + Annu LANGEROVOU 11.00

PRAVIDELNÁ MĚSÍČNÍ SBÍRKA 5.500,-Kč DRYSICE: 3.400,-Kč PODIVICE: 1.200,-Kč Pán Bůh zaplať všem, kdo pamatujete na potřeby své farnosti.

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ZÁŘÍ 1. Aby ti, kdo kvůli válkám nebo utiskujícím režimům museli opustit svůj domov či vlast, byli křesťany podporováni v obraně a obhajobě svých práv. 2. Aby každá rodina, věrná svátosti manželství, pěstovala hodnoty lásky a společenství, a tak se stávala malou evangelizující komunitou, otevřenou a vnímavou k hmotným i duchovním potřebám bližních. 3. Aby ve studijních programech škol a v péči rodičů měla náboženská výchova své nezastupitelné místo. FARNÍ INFORMÁTOR, XIV. roč., týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (zázn. 517356351, mobil: 723593106, [email protected]). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele – „Příspěvky na Farní Informátor“ označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: 1560129309/0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks =15,-Kč/ks.. Ve formátu pdf na www.pustimer-farnost.cz.