Nezaměstnanost jako společenský problém

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Nezaměstnanost jako společenský problém Bakalářská práce

Autor:

Vedoucí práce:

Praha

Geročová Andrea Bankovní management PhDr. Vladimír Dubský, CSc.

Duben,2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Mladé Boleslavi dne 18.4.2010

Andrea Geročová

2

Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce PhDr. Vladimírovi Dubskému, CSc. za podnětné připomínky, rady a podporu při zpracování této bakalářské práce, dále svým kolegům v práci, přátelům a v neposlední řadě nejbliţším, kteří mě podporovali po celou dobu mého studia.

3

Anotace práce: Aktuálním problémem lidské společnosti je nezaměstnanost. V této práci bude popsána a analyzována charakteristika společnosti, nezaměstnanosti a jejich vzájemný vztah. Cíl práce spočívá nejen v analýze těchto společenských jevů, ale také v hodnocení příčin, důsledku a moţností nezaměstnanosti.

Annotation: One of the current problems of human society is the unemployment . The theses describes and analyzes the unemployment and society and their mutual relationship. The aim of the theses is not only to analyze these social effects, but also to evaluate the reasons and consequences of the unemployement.

4

Obsah…………………………………………………………………5 Úvod…………………………………………………………………..6 1. Charakteristika společnosti………………………………………9 1.1 Charakteristika společnosti………………………………………………………….9 1.2. Sociologické koncepce společnosti…………………………………………………..9 1.2.1. Archaická společnost………………………………………………………........9 1.2.2. Tradiční společnost……………………………………………………………...9 1.2.3. Moderní společnost…………………………………………………………….10 1.2.4. Postmoderní společnost…………………………………………………….......10 1.3. Sociální stratifikace………………………………………………………………....11 1.3.1. Otroctví..............................................................................................................11 1.3.2. Kastovnictví.......................................................................................................11 1.3.3. Stavovský systém...............................................................................................12 1.3.4. Třídní systém......................................................................................................12 1.3.5. Vrstvy……………………………………………………………………….....12 1.3.6. Elity…………………………………………………………………………....13 1.3.7. Otevřená a uzavřená společnost……………………………………………….13 1.4. Význam vzdělání ve společnosti…………………………………………………....14 1.4.1. Motivace ke vzdělávání……………………………………………………….14 1.4.2. Vzdělání a pracovní kvalifikace……………………………………………….15 1.4.3. Vzdělanostní struktura obyvatelstva…………………………………………..15

2. Charakteristika nezaměstnanosti………………………………17 2.1. Charakteristika nezaměstnanosti…………………………………………………17 2.2. Vývoj nezaměstnanosti………………………………………………………….....17 2.3. Míra nezaměstnanosti a přirozená míra nezaměstnanosti………………………20 2.3.1. Míra nezaměstnanosti…………………………………………………………20 2.3.2. Přirozená míra nezaměstnanosti………………………………………………21 2.4. Typy nezaměstnanosti………………………………………………………………21 2.4.1. Frikční nezaměstnanost……………………………………………………….22 2.4.2. Strukturální nezaměstnanost…………………………………………………..22

5

2.4.3. Cyklická nezaměstnanost……………………………………………………..22 2.4.4. Sezónní nezaměstnanost………………………………………………………22 2.4.5. Skrytá nezaměstnanost………………………………………………………..23 2.4.6. Neúplná zaměstnanost a nepravá nezaměstnanost …………………………...23 2.4.7. Dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost…………………………………....23 2.4.8. Dobrovolná nezaměstnanost…………………………………………………..23 2.4.9. Nedobrovolná nezaměstnanost………………………………………………..24 2.5. Tři pohledy na nezaměstnanost……………………………………………………..24 2.5.1. Liberálové…………………………………………………………………………...24 2.5.2. Keynes……………………………………………………………………………….24 2.5.3. Marxistické paradigma………………………………………………………………25 2.6. Trh práce……………………………………………………………………………..26 2.6.1. Primární a sekundární trh práce……………………………………………………..26 2.6.2. Formální a neformální trh práce……………………………………………………..26 2.6.3. Externí a interní trh práce……………………………………………………………27

3. VZÁJEMNÝ VZTAH SPOLEČNOSTI A NEZAMĚSTNANOSTI…………………27 3.1. Dnešní česká společnost a stav nezaměstnanosti……………………………………..27 3.2. Postoj veřejnosti k nezaměstnaným…………………………………………………..28 3.3. Příčiny nezaměstnanosti……………………………………………………………….29 3.3.1. Příčiny nezaměstnanosti ve společnosti………………………………………………29 3.3.2. Příčiny nezaměstnanosti v rodině…………………………………………………….29 3.3.3. Příčiny nezaměstnanosti pro jedince………………………………………………….30 3.4. Důsledky nezaměstnanosti…………………………………………………………….30 3.4.1. Důsledky nezaměstnanosti pro společnost……………………………………………30 3.4.2. Důsledky nezaměstnanosti pro skupiny – rodinu…………………………………….30 3.4.3. Důsledky nezaměstnanosti pro jedince……………………………………………….30 3.4.4. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti………………………………………………31 3.4.5. Sociální důsledky nezaměstnanosti…………………………………………………...31 3.4.6. Psychické a fyzické důsledky nezaměstnanosti………………………………………32 3.5. Vliv nezaměstnanosti na psychiku člověka…………………………………………...32 3.5.1. Dlouhodobá nezaměstnanost…………………………………………………………..33 3.5.2. Psychické důsledky……………………………………………………………………33

6

3.6. Průzkum nezaměstnanosti……………………………………………………………..34 3.6.1. Cíl práce………………………………………………………………………………..34 3.6.2. Hypotézy průzkumu……………………………………………………………………34 3.7. Rizikové skupiny………………………………………………………………………..35 3.8. Možnosti řešení nezaměstnanosti……………………………………………………...36 3.8.1. Zvládání nezaměstnanosti……………………………………………………………...37 3.8.2. Motivace nezaměstnanosti……………………………………………………………..39 ZÁVĚR……………………………………………………………………………………….42 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………………………...43 PŘÍLOHY…………………………………………………………………………………....45

7

ÚVOD Velmi aktuálním problémem lidské společnosti je nezaměstnanost. Bude popsána a analyzována charakteristika společnosti, nezaměstnanosti a těţiště práce spočívá v analýze vztahu společnosti a nezaměstnanosti. Cíl práce spočívá nejen v analýze těchto společenských jevů, ale také v hodnocení moţnosti nezaměstnanosti.

8

1.CHARAKTERISTIKA SPOLEČNOSTI 1.1. Charakteristika společnosti Společnosti slouţí k označení skupin lidí jako jednoho celku (nejčastěji se však myslí stát). Společnost je typ sociálního systému, v jakémkoli světě sociálních systémů, který dosahuje jako systém nejvyššího stupně soběstačnosti vzhledem k svému prostředí. Jádrem společnosti jako systému je vzorový normativní řád, jehoţ prostřednictvím je ţivot obyvatelstva kolektivně organizován. Jako řád obsahuje hodnoty a diferencované, specifikované normy a pravidla, která musí být kulturně zakotvena, má byt smysluplná a legitimní. Jako kolektiv rozvíjí vzorovou koncepci členství a rozlišuje mezi jedince, kteří do kolektivu patří nebo nepatří.

1.2. Sociologické koncepce společnosti Společnost se v průběhu lidských dějin značně měnila i kdyţ byla svým způsobem stále stejná. Vývoj společnosti souvisí s lidským vývojem. Rozdělení společnosti na archaickou společnost, tradiční společnost, moderní společnost a postmoderní společnost bylo čerpáno od Giddense Anthonyho z knihy pod názvem Sociológie. 1.2.1. Archaická společnost - povaţujeme ji za nejstarší fázi vývoje člověka před neolitickou revolucí. Tuto společnost tvořila nevelká, prostorně roztroušená společenství lidí zaloţená na pokrevní spřízněnosti – tlupy, kmeny a rody. Proto se nazývají také rodovými společenstvími. Nedisponovalo se ani specializovanými mocenskými orgány a proto nevládl ani chaos. Řešit spory a přijímat všechna nezbytná rozhodnutí umoţňovaly síla tradice a neformální mocenské mechanismy. Zdroj autority byl spatřován zejména v instituci rodiny. Materiální nerovnost byla v rodových společenstvích minimální. Pokud existovala nerovnost, tak pramenila z připsaných charakteristik, tj. z rozdílu věku, pohlaví nebo rodinném zázemí. Technologická vyspělost a dělba práce byly na nízké úrovni, tj. existenčně byli jedinci v archaické společnosti silně propojení. 1.2.2. Tradiční společnost – má počátek v období po dovršení tzv. neolitické revoluce. Tradiční společnost má nízkou hustotu osídlení (celý ţivot ţili na jednom místě). Obyvatele se zabývají zemědělstvím.Výrazným rysem tradiční společnosti je forma rozvrstvení 9

společnosti do tzv. kast nebo stavů – nalezneme zde hierarchii. Na hierarchii se podíly náboţenství, které je jistým vysvětlujícím principem. Základní skupinou ve které se člověk pohybuje je rodina.Veškeré věci v tradiční společnosti si člověk musel opatřit sám. 1.2.3. Moderní společnost – je protikladem tradiční společnosti. Vznik moderní společnosti byl na přelomu 18. a 19. století v důsledku pádu tradiční společnosti a její sociální kultury. Nejtypičtější proces je modernizace, který se skládá z urbanizace a industrializace. V moderní společnosti není důleţité jaké má člověk postavení na trhu práce, ale co je schopen nabídnout. Změna v ekonomice se zaměřuje na to co přináší zisk a rozvoj průmyslu. 1.2.4. Postmoderní společnost – společenské změny druhé poloviny 20. století a začátku 21. století, pro které někteří autoři pouţívají jako zastřešující označení mnohovýznamový termín postmoderna, ve své podstatě neznamenají nic jiného, neţ definitivní a nezpochybnitelný konec éry průmyslové společnosti. Mezi základní rysy postmoderní (soudobé) společnosti lze zařadit následující jevy a procesy: - Expanze nových komunikačních a informačních technologií, rozvoj masových sdělovacích prostředků. Dochází k výstavbě globálních komunikačních sítí, díky kterým se informace při transportu oddělují od svých tradičních nositelů. - Ve druhé polovině 20. století byl odstartován proces revize koncepce národních států. Postupná transformace společnosti definovaných na národním principu poukázala na historickou ohraničenost instituce národního státu a zpochybnila jeho postavení coby jedinečného státního útvaru bez alternativ.

1.3. Sociální stratifikace Termín sociální stratifikace je odvozen z latinského slova stratum (vrstva) a označuje společenské rozvrstvení. Rozvrstvení sociální nerovnosti do hierarchických uspořádaných skupin, které lze podle různých kritérií s různou přesností dále třídit na tzv. vyšší a niţší, nazýváme sociální stratifikací. Sociální stratifikace je spojena s nerovným postavením příslušníků jednotlivých sociálních vrstev a interpretovat ji lze, alespoň podle Antony Giddense, jako strukturovaný systém sociální nerovnosti. Z historického hlediska rozeznáváme pět různých stratifikačních systémů: -

otroctví,

-

kastovnictví,

10

-

stavovský systém,

-

třídní sytém,

-

systém sociálních vrstev.

1.3.1 Otroctví Představuje extrémní formu legalizované nerovnosti mezi jedinci a celými skupinami obyvatelstva. Základním rysem otroctví je skutečnost, ţe jeden člověk můţe vlastnit ţivot i tělo druhého člověka a nakládat s nimi jako s věcmi či zvířaty, nebo jsou jeho majetkem. Charakteristickým rysem otroctví je maximální sociální kontrola. V historii mělo a má otroctví řadu rozdílných forem a způsobu praktikování. Někdy otroci byly prakticky úplně bezprávní, jindy se svým postavením blíţili sluţebnictvu. Status otroka nebyl konstruován doţivotně. Mohla se objevit úspěšná organizace, která pro sebe získala svobodu, třeba válečním úspěchem. Na druhé straně se v této společnosti měl šanci stát otrokem kdokoliv a naopak. Záleţelo pouze na historicko – politických událostech té které doby. V jiných společnostech bylo osvobození nebo odchod z otroctví zakázány zákonem. V České republice je dnes otroctví zakázáno jak vnitrostátním, tak mezinárodním právem, ale neoficiálně existuje dodnes a ţijí v něm bohuţel miliony lidí (např. v některých oblastech centrální Afriky – Sudán, Niger, Mauretánie). 1.3.2. Kasty Jedná se o specifický sociální systém zaloţený na principu dědičnosti a zpravidla na náboţenství. Má tendenci být pevný a uzavřený s minimální moţností sociální mobility. Jako například kastovnictví bývá dáváno uspořádání hinduistické společnosti v Indii. Tradiční indická společnost se dělí na čtyři základní kasty (bráhmani, kšátrijové, Vaisové, šúd(a)rové), které se nazývají varny. Varny se dále člení na desítky podkast. Příslušnost ke kastě se dědí po rodičích a vzniká okamţikem narození. Kaţdá kasta má své pevné hranice a pro jejich udrţení je v ní například zakázán exogamní sňatek, tedy uzavření manţelství s příslušníkem jiné kasty. Příslušnost ke kastě striktně programuje všechny stránky ţivota společnosti. V Indii existuje vládní iniciativa s kastovnictvím něco dělat (například formou rezervovaných míst pro doposud diskriminované). Uţ v roce 1950 byla novou ústavou zakázána diskriminace nedotknutelných, kteří bávali vyloučeni pod pohrůţkou velmi tvrdých sankcí (třeba i smrti) ze škol, chrámu a z výkonu celé řady povolání. V 90.letech XX.století přesto páriové z indické společnosti tvořili 15 % indické populace.

11

Pojem kastovnictví se díky své extrémní uzavřenosti a xenofobiím postojům pouţívá také pro popis fungování rasově rozdělené společnosti. 1.3.3. Stavy Stavovský systém je charakteristický pro evropskou předmoderní společnost, kterou rovněţ nazýváme fenduální. Historickou etapu pak středověkem. Typ společnosti nejčastěji označujeme pojmem zemědělská společnost. Základními rysy doby byla existence roboty a odvádění desátků, za které byli poddaní pod vojenskou ochranou svého pána. Stav – skupinu sobě rovných jedinců – charakterizovala kolektivní obrana svých práv, privilegií a zájmů. Příslušnost ke stavu bývala záleţitostí dědictví. Postupem doby se majetková diferenciace prohloubila a některé skupiny obyvatelstva (obchodníci, bankéři) začaly disponovat nemalým bohatstvím a značnou společenskou prestiţí. 1.3.4. Třídy Třída je velká sociální skupina zajímající směrem k ostatním sociálně odlišné postavení. Příslušníci jedné a téţe třídy mají obdobné ekonomické prostředky, coţ má nemalý vliv i na jich způsob ţivota. Existence společenských tříd je charakteristická pro průmyslovou společnost, která se postupně formovala v XIX. Století a to díky bezprecedentním sociálním změnám jakým byly urbanizace, industrializace a nárůst sociální i geografické mobility obyvatelstva. Třídní systém se stal negací dosavadního systému.Klíčová je pro něj a jeho vnitřní mobilitu ekonomické pozice člověka. Existence třídní diferenciace a třídní nerovnosti bývá nejčastěji dávána do souvislosti s teoriemi Karla Marxe (1818-1883). V Marxově učení se o příslušnosti jednotlivců k určité třídě rozhoduje na základě jejich nerovného postavení v systému výroby. Známe podle Marxe dvě třídy: kapitalisté – „burţoazie“ -, tj. třída vlastníků výrobních procesů, a dělníci – „proletariát“ -, kteří výrobní prostředky nevlastní a proto jsou nucení prodávat kapitalistům svou pracovní sílu. Dnes přestávají být hranice mezi třídami stále více zřejmé a kategorické. Rozlišujeme: Vyšší třídu – tvoří ji lidové řečeno, hodně majetní s vysoce nadprůměrnými příjmy (bankéři, průmyslnici, zaměstnavatele). Tito lidé o své ekonomické situaci ví, proto se často zdrţuji v elitních klubech či spolcích. Řada z nich zakládá dobročinné nadace, věnuje se filantropii a pochopitelně další kumulaci svého majetku.

12

Na druhém pólu sociální struktury je niţší třída. Tvoři ji manuálně pracující, dále minoritní, etnické skupiny,svobodné matky, nezajištěné děti a mladiství. Majetek nebo finanční úspory nemají téměř ţádné. A od tohoto handicapu se odvíjí také jejich nízká politická moc a sociální sebevědomí. Mezi těmito třídami se nachází tzv. střední třída, která bývá povaţovaná za záruku fungující a stabilní demokratické společnosti. 1.3.5. Vrstvy Soudobé sociologické= koncepce sociální stratifikace vycházejí spíše z tradice Maxe Webera (1864-1920). Ta zdůrazňuje skutečnost, ţe rozvrstvení společnosti je zaloţeno nikoli na jednom, ale na více kritériích. Tím stojí koncepce společenských vrstev v jistém protikladu k představám Karla Marxe. Důvody sociální stratifikace jsou především v nerovnoměrné distribuci materiálních a duchovním statků, coţ odpovídá rozdílnému významu toho, čím různí jednotlivci přispívají k fungování společnosti jako celku. Zároveň je nutné zdůraznit, ţe přes existenci stratifikačních nerovností je postavení občanů v současné demokratické společnosti v zásadních ohledech rovné a rovnoprávní. Jedná se o rovnost chápanou a garantovanou především politicky, právně a občansky (rovnost před zákonem, volební právo a podobně.) 1.3.6. Elity Někteří sociologové věnují zvláštní pozornost sociální vrstvě, která se na ţebříčku sociální stratifikace nachází na samém vrcholu a pro jejíţ označení se vţilo označení elita. Lze identifikovat dvě pojetí společenských elit. První symbolizuje tradice zaloţená italským sociologem Gaetano Moscou (1858-1941), která spojuje tuto sociální kategorii s politickou a řídící mocí. Nepouţíval slovo elita ale hovořil o vládnoucí třídě. Druhé nazýváme tzv. výkonové (výběrové) pojetí, pro které představuji elitu ti členové společnosti, kteří dosahují nejvyšších a nejlepších výkonů. Zakladatele tohoto myšlenkového proude, Vilfredo Pareto (1848-1923), soudí, ţe elity existují ve všech oblastech společenského ţivota (umění, podnikání vědě, sportu). Protikladem pojmu elita je masa jako mírně pejorativní označení velkého, početně nedefinovatelného mnoţství lidí čekajících na vůdce a hotové interpretace reality.

13

1.3.7. Otevřená a uzavřená společnost Společnost uzavřená – se brání podnětům okolí, nepodporuje individuální svobodu, kreativitu jednotlivce, svobodnou diskusi a kritiku. Má konzervativní charakter. Je zaloţená na všudypřítomné formální sociální kontrole a kolektivismu. Sociální mobilita je nízká a přísně regulovaná. Jako příklad uzavřené společnosti jsou fašistické nebo komunistické společnosti. Otevřená společnost – je opakem uzavřené. Impulsy z okolí vítá, vede diskusi ve formě dialogu, připouští existenci opozice, nabízí a garantuje svobodu jednotlivcům, podporuje jejich aktivitu. Z hlediska sociální mobility je prostupná. Jako příklad otevřené společnosti jsou moderní demokracie.

1.4. Význam vzdělání ve společnosti Vzdělání je moc důleţité pro jedince ale taky i pro společnost. Člověk se učí celý ţivot. Jako batole se učí chodit, mluvit, jako školák zápasí se čtením a násobilkou, na vysoké škole vstřebává ohromné mnoţství informací. Po ukončení škol v ideálním případě nastoupíme do práce, kde tříbíme a vylepšujeme schopnosti získané za téměř 20 let intenzivního studia. I pro to, abychom vůbec nějakou práci dostali, je potřeba odpovídající vzdělání. Existují sice lidé, kteří bez vzdělání dokázali vydělat miliony, ale těch je poskrovnu a můţeme je povaţovat za výjimky potvrzující pravidlo, ţe bez vzdělání to člověk nikam nedotáhne. Význam vzdělání a vzdělání pro společnost stále roste. Klíčovou se stává modernizace vzdělávacího systému, jednak jeho modifikací primárního vzdělávání do podoby systému otevřeného novým poznatkům, jednak poskytnutím jedincům programu pro celoţivotní doplňování nových poznatků v takové podobě, kdy nepůjde pouze o rozšiřování sumy poznatků v jednotlivých vědních disciplínách, ale kdy nové poznatky umoţní syntetizovat a prohlubovat komplexní vhled do zásadních kategorií ţivota, společnosti a bytí. Vedle prvků vzdělávacího systému vytvářených společností je klíčovým subjektem vzdělávání člověka. Veškeré poţadavky na vzdělávací systém a na vzdělanost společnosti stojí a padají s člověkem. Při významu vzdělání pro současného člověka a pro současnou společnost se vzdělávání stává výrazným prvkem ţivotního způsobu, ţivotním cílem, obsahem trávení volného času a výraznou hodnotou. 1.4.1. Motivace ke vzdělání Jednotlivé poloţky z baterie motivací lze zařadit do skupin podle charakteru motivace: -

vzdělání není prostředkem k něčemu, ale samo je cílem (vzdělání uspokojuje) 14

-

vzdělávání není cílem, ale prostředkem, avšak k odlišným cílům

-

cíl je směřován k vlastní osobnosti (udrţení a rozvoj rozumových schopností, pro poznání sebe samého, chci byt vzdělaný)

-

cíl je zaměřen k nějakému společenskému atributu ideového zaměření (ve vědě a kultuře je nutné se stále vzdělávat, vstup do EU).

-

vzdělání je zaměřeno k nějakému pragmatickému cíli (existenční, musím mít doklad o vzdělání (diplom, certifikát), profesní, abych mohl(a) vykonávat svou profesi musím se stále vzdělávat, pro uplatnění na trhu práce je nezbytné se stále vzdělávat).

1.4.2. Vzdělání a pracovní kvalifikace Moderní vzdělání má v moderní společnosti dvě závaţné funkce. První z nich je funkce dosahování jisté kulturní úrovně a s ní spjatého všeobecného rozhledu (funkce enkulturační), druhá je získání praktické kvalifikace nezbytné především pro výkon pracovní a obvykle také výdělečné činnosti, pro uplatnění zprostředkovávané tzv. trhem práce. V druhé funkci vzdělanostní úroveň a jiné charakteristiky vzdělání vztahují nikoli k celé populaci, ale pouze k její ekonomicky aktivní části, především pak k osobám opravdu pracujícím., výdělečně činným či zaměstnaným. K základním funkcím vzdělání se vyjádřili i dotazovaní v našich reprezentativních šetření v letech 1991 a 1999. Z rozloţení jejich odpovědí v roce 1999 vyplývá, ţe plných 69,8 % ekonomicky aktivních oceňuje nabyté vzdělání jako přínosné pro získání celkového rozhledu důleţitého pro ţivot. Zvláště výrazně je tento postoj zastoupen zejména vysokoškoláky a maturanty. 1.4.3. Vzdělanostní struktura české společnosti Vzdělanostní strukturu obyvatel lze povaţovat za jeden ze základním ukazatelů vyspělosti společnosti. Při srovnání podílu vzdělaných lidí ve Středočeském kraji s ostatními částmi státu, zaujal Středočeský kraj v roce 2005 6. místo v podílu středoškoláku s maturitou v součtu s vysokoškoláky a 9. místo v podílu vysokoškoláků. Jeho pozice se ale v průběhu posledních let vlivem migrace pozitivně mění s tím, ţe tato změna je nepříznivější v zázemí Prahy.

15

Tabulka č.1. Vývoj vzdělanosti populace české společnosti 15 a více let, v období 19972005 (v %). Roky Celkový počet 15 let a více (v tis.) Základní vzdělání a bez vzdělání Střední vzdělání bez maturity Střední vzdělání s maturitou Vysokoškols ké vzdělání

1997

1998

1999

8 487,00

8 523,20

8 555,30

24,60

23,90

39,50

2000

2001

2002

2003

2004

2005

8 586,40 8 577,40

8 599,10

8 636,90

8 673,30

8 716,00

23,20

24,10

24,40

22,30

21,40

20,90

20,00

39,30

38,80

37,30

36,20

37,40

38,20

38,30

37,70

28,00

28,90

29,60

30,00

30,70

30,80

30,70

30,90

32,10

7,90

7,90

8,40

8,60

8,70

9,50

9,60

9,90

10,40

Zdroj: Upraveno podle ČSÚ, 2005

Tabulka č.2.: Srovnání vzdělanostní struktury obyvatel Středočeského kraje a České republiky v roce 2005 (obyvatele starší než 15 let) Dosaţené vzdělaní

Středočeský kraj

Základní

19,7 %

20,0 %

Středoškolské bez maturity

40,2 %

37,7 %

Středoškolské s maturitou

31,8 %

31,9 %

Vysokoškolské

8,1 %

10,4 %

Zdroj: ČSÚ, 2005

16

Česká republika

2. CHARAKTERISTIKA NEZAMĚSTNANOSTI 2.1. Charakteristika nezaměstnanosti Za nezaměstnaného můţeme povaţovat osobu, která nepracuje, ale práci aktivně hledá. Nezaměstnány je ten, který se o práci uchází, přičemţ není v pracovním poměru, nevykonává práce na základě dohody o vykonání práci, nevykonává práce na základě dohody o pracovní činnosti, není společníkem společnosti s ručením obmezením, nevykonává samostatně výdělečnou činnost, ani se nepřipravuje na povolání studiem. Podle Mezinárodního úřadu práce v Ţenevě (ILO) je definice zaloţená aj na tom, ţe se svém stavem neuspokojuje a hledá si nové placené zaměstnání ať je to jenom částečný pracovní úvazek. Nezaměstnanost odráţí v nejširším slově smyslu neúplné vyuţití práceneschopného obyvatelstva ucházejícího se o práci. Nezahrnuje se teda obyvatelstvo práceschopné, ale na povolání se připravujíce, osoby v domácnosti, ani osoby ţijíce výhradně z majetkového výnosu. Nezaměstnaný je synonymum termínu neaktivní, mezi neaktivní patří i obyvatelstvo neschopné pracovat. Nejvýstiţnější za nezaměstnané můţeme povaţovat osoby práceneschopné, které proti své vůli ztratili zaměstnání, respektive osoby, které práci hledají a nemohou zaměstnání najít. Ne kaţdý, kdo pracuje je zaměstnány a na druhé straně ne kaţdý kdo nepracuje je nezaměstnaný. Souvisí to s odlišením práce, především práce, které jsou vykonávané pro vlastní potěšení, či v rámci domácnosti od zaměstnání. Nejlíp je označit osobu práceneschopnou, která proti své vůli ztratila práci, respektive osoba, která práci hledá a nemůţe si zaměstnání najít.

2.2. Vývoj nezaměstnanosti Nejpřesnější čísla o počtu nezaměstnaných existují aţ od dvacátých let 20. století, vedena nicméně první váţné politické a veřejné diskuse probíhaly uţ od konce 19. století, ve světě však tento problém existuje ještě déle.V průběhu celého středověku se nehovořilo o nezaměstnaných, ale o chudých. Lidé, které bychom ze současného hlediska povaţovali ve středověku za nezaměstnané, byli chápáni jako součást chudiny. Teprve s přechodem na trţní hospodářství po průmyslové revoluci by se mohlo začít hovořit o nezaměstnanosti. Odhady o relativně nízké nezaměstnanosti v 19. století je moţné hledat i v těchto příčinách : ţeny se často nepočítaly mezi pracovní sílu, slouţily v domácnostech; ve Spojených státech se nízká míra nezaměstnanosti přičítá osidlování západu. 17

Se začátkem 20. století dochází k prvním debatám o problému, nicméně během 1. světové války veškeré diskuse logicky ustávají. Jiţ krátce po skončení světového konfliktu však začíná období deprese a nezaměstnanost rychle roste. Ve 30. letech postihuje takřka celý svět. Současně se však v této době začíná prosazovat představa, ţe nezaměstnanost není jen důsledkem lenivosti či nechuti k práci, jak se společnost domnívala, ale ţe je „ plodem sociální situace způsobené silami, nad nimiţ člověk nemá kontrolu.“ Současně se vzrůstem nezaměstnanosti také dochází k vytváření ochranných prostředků proti ní ze strany státubuduje se systém podpor a pojištění pro případ nezaměstnanosti. Po několikaletém období plné zaměstnanosti v důsledku 2. světové války se v padesátých a šedesátých letech drţí v Evropě nezaměstnanost na nízké úrovni. Je to zejména vlivem rozvoje sluţeb a stále poměrně velkým počtem ţen mimo pracovní trh. V sedmdesátých letech však dochází v Evropě i v USA k nárůstu nezaměstnanosti vlivem nástupu nových technologií, které mnohdy nahrazují lidskou činnost stroji. Nicméně dopad pro nezaměstnané obyvatelstvo není zdaleka tolik výrazný jako ve třicátých letech 20. století. Důvodem je jiţ plně vyvinutý systém zajištění nezaměstnaných ze strany státu oproti situaci na začátku století. Lze však vypozorovat ještě jiný rozdíl mezi těmito krizemi. Zatímco na počátku století byl mezi nezaměstnanými jen zanedbatelný počet lidí, kteří byli dlouhodobě bez práce, na konci 20. století počet dlouhodobě nezaměstnaných výrazně roste (50 % z počtu všech nezaměstnaných, 5% z celkového počtu pracovní síly ). Nevýhodou takto postiţených lidí je to, ţe čím déle jsou bez práce, tím hůře ji získávají zpět. Otázka dlouhodobé nezaměstnanosti je velmi závaţnou nejen pro samotné postiţené (zejména v podobě sníţení ţivotní úrovně či nárůstu psychických problémů ) , ale také pro stát, který je v důsledku déletrvajících podpor či ztrát na neodvedených daních donucován ke stále větším výdajům, čímţ samozřejmě dochází k rychlému navyšování státního rozpočtu. Československo bylo postiţeno nezaměstnaností jiţ na počátku dvacátých let, situace se však aţ do třicátých let vyvíjela poměrně příznivě. Ve třicátých letech však krize zasáhla zemi plnou silou. Nezaměstnanost postihla zejména odvětví průmyslu ( okresy orientující se na zemědělství byly postiţeny méně ) a velké problémy s nedostatkem práce zaznamenaly především pohraniční oblasti- důsledkem bylo zejména rapidní sníţení moţnosti vývozu zboţí do zahraničí. V pohraničí se nezaměstnanost dotkla velmi výrazně také německých občanů, coţ mohlo být jedním z důvodů rostoucího negativního postoje německé menšiny vůči občanům Československa.

18

Plná zaměstnanost však u nás v těchto letech měla i nepříznivé důsledky- například byla udrţována nuceně i za cenu zbytečné nadvýroby. Tímto obdobím se však, spolu s dalšími komunistickými zeměmi Československo vyjímá z evropského kontextu, kde jak jiţ bylo zmíněno, dochází ve druhé polovině 20. století k nárůstu nezaměstnanosti. Se změnou reţimu se všeobecně očekávalo, ţe dojde k prudkému nárůstu v postkomunistických zemích. V českých zemích se však ještě v 1. polovině devadesátých let nezaměstnanost drţí pod úrovní západoevropských států, míra nezaměstnanosti nepřesahuje hranici 5 %. Ve 2. polovině devadesátých let v ČR nezaměstnanost prudce stoupá. Souvisí to s rozsáhlou restrukturalizací zastaralého průmyslu. Zatímco se v letech 1993 – 1996 udrţuje nezaměstnanost pod 3,5 % , v roce 1998 jiţ činí průměrná míra nezaměstnanosti dle statistické ročenky 6 % , o rok později dokonce 8,5 % . Pokračuje i nárůst počtu lidí dlouhodobě nezaměstnaných ( v roce 1999 byl podíl dlouhodobě nezaměstnaných k celkovému počtu lidí bez práce na 29,7 % ).

Vývoj nezaměstnanosti 1993 - 2008 Míra registrované nezaměstnanosti Obecná míra nezaměstnanosti Ukazatel %, průměr %, průměr 4,3 1993 2,95 4,3 1994 3,30 4,0 1995 2,99 3,9 1996 3,08 4,8 1997 4,28 6,5 1998 6,04 8,7 1999 8,54 8,8 2000 9,02 8,1 2001 8,54 7,3 2002 9,15 7,8 2003 9,90 8,3 2004 9,19 7,9 2005 8,97 7,1 2006 8,13 5,3 2007 6,62 4,4 2008 5,45 Zdroj: ČSÚ

19

Veliké rozdíly v míře nezaměstnanosti jsou v jednotlivých okresech a městech. Zatímco Praha si udrţuje stabilně nejniţší nezaměstnanost, v oblastech restrukturalizace průmyslu nebo v oblastech se zemědělskou výrobou se blíţí 20 %. Roste také obava lidí ze ztráty zaměstnání. V roce 1996 nezaměstnanost představovala pro 60,7 % obyvatelů důleţitý problém. Z téhoţ roku stojí za zmínku i spokojenost lidí co se týče hodnocení nabídky dostatečného mnoţství pracovních příleţitostí v obcích. Je logické, ţe s rozvojem technologií, se stále větší převahou automatické činnosti nad manuální, roste nezaměstnanost. Dahrendorf k tomu poznamenává : „ Vysoká nezaměstnanost uprostřed ekonomického růstu zpochybňuje ekonomický rozvoj, historii práce i občanství na ní zaloţené. Moderní společnosti jsou společnostmi práce, budované kolem pracovní etiky a profesních rolí, ale jsou také ovlivňovány vizí a dnes i zřetelně rostoucí reálnou perspektivou světa bez práce. Ve skutečnosti se práce stává z břemene privilegiem.“

2.3. Míra nezaměstnanosti a přirozená míra nezaměstnanosti 2.3.1. Míra nezaměstnanosti Jestliţe chceme určit výši nezaměstnanosti, můţeme ji vyjádřit absolutně jako počet osob, nebo relativně jako míru nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti je procentuální podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle neboli ekonomicky aktivním obyvatelstvu, tj. U=

(počet nezaměstnaných : pracovní síla) x 100.

Kromě obecné míry nezaměstnanosti se zjišťují také specifické míry nezaměstnanosti, popisující nezaměstnanost podle věkové nebo jiné struktury obyvatelstva. Měření nezaměstnanosti není zcela přesné. V České republice je nezaměstnanost sledovaná na základě údajů poskytovaných úřady práce, které jsou publikovány s měsíční frekvenci. Ne kaţdý kdo je nezaměstnaný, musí být evidovat na úřadu práce. Český statistický úřad proto provádí se čtvrtletní periodicitou výběrové šetření pracovních sil, v jehoţ rámci zjišťuje také údaje o nezaměstnanosti. Výsledky obou způsobu měření nezaměstnanosti v ČR jsou navzájem mírně odlišné, a pravděpodobně se odchylují také od skutečné míry nezaměstnanosti. 20

Příčin těchto nepřesností můţe být několik: a) Lidé, kteří jsou zaměstnání na částečný úvazek, jsou počítání jako zaměstnaní, ale řada z nich by moţná ráda pracovala na plný úvazek. Jsou tzv. podzaměstnaní, neboť většinou nedobrovolně pracují kratší dobu neţ je normální pracovní doba, určená pro danou činnost. b) Lidé, kteří nenašli práci ani po jejím usilovném hledání a nabyli tak přesvědčení, ţe pro ně vhodná práce není. Jde o tzv. odrazené pracovníky, kteří ztratili odvahu hledat práci, ale rádi by pracovali. Tím, ţe nehledají práci, nejsou započítávání mezi nezaměstnané. c) Na druhou stranu jsou lidé, kteří by byli ochotni pracovat při mnohem vyšší mzdě, neţ je mzda v danou chvíli pro dané zaměstnání běţná. Jsou to lidé, kteří mají nerealistická očekávání a pak nemá smysl počítat je jako nezaměstnané. Často tito lidé nemají zájem získat práci, ale předstírají, ţe ji hledají, aby mohli pobírat podporu v nezaměstnanosti. V případě nezaměstnanosti nejde jen o její výši, ale také délku jejího trvání a její příčiny. Krátkodobá nezaměstnanost jistě není příjemná, ale její dopady nejsou zdaleka tak velké jako v případě dlouhodobé nezaměstnanosti. Nezaměstnaným se člověk můţe stát z různých důvodů, podle toho rozlišujeme také různé typy nezaměstnanosti. 2.3.2. Přirozená míra nezaměstnanosti Přirozená míra nezaměstnanosti je definovaná M.Friedmanem jako míra nezaměstnanosti, při níţ jsou pracovní trhy v rovnováze (ve smyslu Walrasovy všeobecné ekonomické rovnováhy). Není tudíţ slučitelná s nedobrovolnou nezaměstnanosti. Její výše je ovlivněná nedokonalostmi pracovních trhů (neúplné informace, náklady na stěhování a rekvalifikace apod.) a sociálními dávkami pro nezaměstnané. Má charakter frikční a strukturální nezaměstnanosti, resp. Dobrovolné nezaměstnanosti. Platí pro ni:

f . U = s. L

u = U / ( U + L),

kde f je míra nalézání zaměstnání ( job finding), tj. % podíl nezaměstnaných, kteří naleznou práci kaţdý měsíc. s – míra ztráty zaměstnání (job separation), tj. % podíl zaměstnaných, kteří ztratí práci kaţdý měsíc, L - zaměstnanost, při níţ je nabídka práce rovna poptávce po práci, U – přirozená nezaměstnanost, u - přirozená míra nezaměstnanosti. 21

Přirozená míra nezaměstnanosti je slučitelná s neměnnou mírou inflace. Determinuje potenciální produkt. Nelze ji ovlivnit změnami agregátní poptávky. Pokud stát zvyšováním agregátní poprávky udrţuje nezaměstnanost pod přirozenou mírou, dochází k akceleraci inflace.

2.4.

Typy nezaměstnanosti

Nezaměstnanost má různé podoby existuje frikční nezaměstnanost, strukturální nezaměstnanosti, cyklické nezaměstnanosti, skrytá nezaměstnanost, neúplná nezaměstnanost, nepravá nezaměstnanost, dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost. 2.4.1. Frikční nezaměstnanost Dočasná nezaměstnanost je spojená se vstupem na trh práce a výstupem z něho, neboli normálním obratem pracovní síly. Tato nezaměstnanost je v podstatě nevyhnutelná. Její odstranění by bylo moţné jen tak, ţe by kaţdý uchazeč o zaměstnání byl přinucen přijmout první nabízené místo. Určitá frikční nezaměstnanost je i ţádoucí, neboť to, ţe si lidé najdou jiné zaměstnání, ve kterém budou spokojení, zvýší jejich produktivitu a tím i produktivitu celé ekonomiky. Změny ve frikční nezaměstnanosti mohou být ovlivněny i strukturou pracovního trhu či podmínkami nezaměstnanosti. Je logické, ţe čím je přijatelnější systém podpor sociálního státu v nezaměstnanosti, tím více se prodluţuje čas hledání práce. 2.4.2. Strukturální nezaměstnanost Ke strukturální nezaměstnanosti dochází tehdy, jestliţe přizpůsobení není dostatečně rychlé a vede tak k nezaměstnanosti v některých odvětvích, povoláních nebo oblastech, ve kterých se poptávka po práci sniţuje rychleji neţ nabídka. Strukturální nezaměstnanost trvá obvykle déle neţ frikční, jelikoţ získat nové místo v tomto případě vyţaduje rekvalifikaci nebo změnu bydliště. Tím, ţe je tato nezaměstnanost déletrvající, stává se jistým společenským problémem. Je však nutným jevem flexibilní ekonomiky, ve které dochází k strukturálním změnám. Indikátorem strukturální nezaměstnanosti je výskyt vysokého počtu nezaměstnaných a současně výskyt značného počtu volných pracovních míst.

22

2.4.3. Cyklická nezaměstnanost Je vyplývající z všeobecné recese hospodářství, protoţe je spojená s klesající fází hospodářského cyklu. V průběhu recese je celková poptávka v ekonomice nedostatečná, a tím je i poptávka po práci nízká. Tento typ nezaměstnanosti je také nazýván nezaměstnanosti z nedostatečné poptávky. Pak je počet lidí hledajících práci, vyšší, neţ počet volných míst. Kdyţ je cyklická nezaměstnanost pravidelná a spojená s přírodním cyklem, hovoříme o ní jako o sezónní nezaměstnanost. 2.4.4. Sezónní nezaměstnanost Je spojena se sezónním charakterem některých prácí. V minulosti byla např. rozšířená zimní sezónní nezaměstnanost ve stavebnictví. Sezónní nezaměstnaností mohou být postiţeny i sluţby ( zejména spojené s turistikou), charakteristická je i pro zemědělské oblasti. 2.4.5. Skrytá nezaměstnanost Jde o skrytou pracovní silu, jsou to nezaměstnaných, kteří nejsou jako nezaměstnaní registrovaní i kdyţ zaměstnání nemají a při dostatečné ponuce by ji přijali. Jde o osoby, které na hledání práce rezignovali nebo si práci vyhledávají přímo u zaměstnavatele bez registrace na úřadu práce. Touto nezaměstnanosti trpí osoby s nízkou kvalifikaci nebo s vysokým věkem. Tento typ nezaměstnanosti je dán i tím, ţe z údajů o nezaměstnaných jsou často vyřazovány osoby, které jsou zařazeny do různých programů pro nezaměstnané (rekvalifikace, veřejně prospěšné práce atd.). 2.4.6. Neúplná zaměstnanost a nepravá nezaměstnanost Existují pracovníci, kteří musí akceptovat práci na sníţený úvazek nebo práci nevyuţívají jich schopnosti a kvalifikace naplno. Tento typ neúplné zaměstnanosti je jeden ze způsobu jak předejít masové nezaměstnanosti. Při nepravé nezaměstnanosti jde o osoby, které jsou nezaměstnaní, ale ani se nepokouší hledat práci, ale spíš se snaţí vyčerpat v plném rozsahu nárok na podporu v nezaměstnanosti. 2.4.7. Dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost J Jde o nezaměstnanost kde mluvíme o průměrné délce jednoho případu s důrazem na tzv. dlouhodobou nezaměstnanost, která můţe být různě definovaná. Je spojená s významným jevem s velkým výskytem období opakované nezaměstnanosti v průběhu pracovní kariéry jedince. 23

2.4.8. Dobrovolná nezaměstnanost Člověk se rozhoduje o nabídce své práce na základě porovnávání reálné čisté mzdy a obětovaných příleţitostí (volný čas, podpory, sociální dávky, práce doma aj.). Pokud mu příleţitosti z nezaměstnanosti poskytují větší subjektivní uspokojení neţ reálná mzda převládající na trhu práce, rozhodne se být nezaměstnaný. Na výši dobrovolné nezaměstnanosti a sociálních podpor a výše daní z mezd. Na rozdíl od nedobrovolné nezaměstnanosti nepředstavuje dobrovolná nezaměstnanost problém pro nezaměstnané, sniţuje však výkonnost ekonomiky. Pozorováním a statickými metodami prakticky nelze dobrovolnou nezaměstnanost odlišit od nedobrovolné nezaměstnanosti. 2.4.9. Nedobrovolná nezaměstnanost Nedobrovolná nezaměstnanost vzniká díky mzdovým strnulostem, které brání mzdě dosahovat rovnováţnou ( „trh čistící“) úroveň. Příčinou můţe být také zákonná minimální mzda, je-li nad úrovní rovnováţné mzdy. Při příliš vysoké mzdové sazbě je přebytek kvalifikovaných pracovníků nad pracovními příleţitostmi. Nedobrovolně zaměstnaní jsou lidé, kteří chtějí při dané mzdové sazbě pracovat, ale neexistuje dostatek pracovních míst pro ně. Nabídka je větší neţ poptávka. Pokud je přebytek kvalifikovaných pracovníků, stanoví firmy přísnější výběrová kritéria a vyberou pracovníky s nejvyšší kvalifikací a s největšími zkušenostmi. U nízkých mezd se jedná o opačný problém. Celkově nezaměstnanost prohlubují takové trendy jako: -

úpadek průmyslové výroby ( nezaměstnanost postihuje zejména země a regiony orientované na tradiční průmyslovou výrobu)

-

zavádění nové technologie, která dělá člověka přebytečným jak v přímě výrobě, tak i v jejím řízení, v administrativě, významným faktorem se stává skutečnost, ţe pracovníci vytlačení technikou často nenacházejí zaměstnání ani při expandujíci produkci

-

růst nových silných národních ekonomik a jejich vstup na světový trh, vzrůstající mezinárodní konkurence v průmyslových odvětví

-

nasycení domácího trhu zboţím dlouhodobé spotřeby, jehoţ výroba je důleţitá pro udrţení ekonomické konjunktury (auta, televizory apod) do té míry, ţe jen vzbuzení nových potřeb můţe dát ekonomice nový impuls.

24

2.5.

Tři pohledy na nezaměstnanost

2.5.1. Liberálové Liberalistická a neoklasická ekonomie je soustředěná kolem koncepce trhu a rovnováhy na trhu, zajišťované svobodnou soutěţí, s cenami jako základním mechanizmem přizpůsobování a vytváření této rovnováhy. Kaţdý existující trh má určitou cenovou rovnováhu, na které jsou poptávka a nabídka vyváţeny. Nezaměstnanost je výsledkem působení trţního mechanizmu a jako taková je do určité míry funkční. Je výrazem krátkodobé nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou práce, projevem krátkodobého, výjimečného narušení ekonomické rovnováhy, kterou trţní mechanizmus prostřednictvím „neviditelné ruky“ po uplynutí určitého období přizpůsobování se poptávky a nabídky opět odstraní. Nezaměstnanost je hlavně výrazem doby, kterou lidé potřebují k přizpůsobení se změnám poptávky na trhu. Nezaměstnanost tedy odráţí dočasnou nerovnováhu mezi poptávkou a nabídkou práce na pracovním trhu. Určitá míra nezaměstnanosti je chápaná jako neodstranitelné minimum. Podle liberalistické doktríny jde o jakousi přirozenou míru nezaměstnanosti. Kdo chce pracovat má vţdy moţnost práci získat. Řešení nezaměstnanosti je tedy nacházeno především na straně nabídky práce a soustřeďuje se na boj proti inflaci, mzdové regulaci a na omezení síly sociálního státu. Jeho působení je totiţ chápáno negativně nejen ve smyslu výše zmíněné demoralizace pracovníků a podlamování podnětu k práci, ale také jako zdroj neochoty investovat a jako zdroj inflace. 2.5.2. Keynes Podle Keynese ekonomové zpravidla rozlišují čtyři druhy nezaměstnanosti (James 1968:234): -

dočasnou, vznikající v důsledku toho, ţe určitá část lidí opouští jedno zaměstnané a odchází hledat jiné

-

sezonní, podmíněnou tím, ţe v určité době některá výrobní odvětví ztrácejí objekt své činnosti

-

cyklickou, vznikající v podmínkách cyklické deprese

-

strukturální, vznikající tehdy, kdyţ zanikají určitá výrobní odvětví. Postihuje pracovníky těchto odvětví a obvykle mizí nejen práce, ale nenávratně i pracovní místa.

Pro Keynese je výchozím bodem uznání existence stálé nedobrovolné nezaměstnanosti. Na rozdíl od názorů liberalistů nejde, podle Keynese, v prípadě nezaměstnanosti ani o vyhýbání se práci vůbec, ani o neochotu pracovat za nepříznivých podmínek.

25

2.5.3. Marxistické paradigma Podle marxismu je nezaměstnanost spjata s kapitalismem, který je vnitřně neschopný vyhnout se opakujícím se krizím a proto i periodické masové nezaměstnanosti. Konkrétní stav nezaměstnanosti je výsledkem absolutního poklesu poptávky po práci. Nezaměstnanost je chápaná jako důsledek nerovnováhy mezi reprodukcí pracovních sil a akumulací kapitálu. Odstranit ji lze jen zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků.

2.6.

Trh práce

Pracovní trh je spojen s trţní ekonomikou, v které je, stejně jako sluţby a výrobky prodávána a kupována i práce (pracovní smlouvy a mzdy jsou směňovaný za čas a kvalifikaci pracovníků). V klasickém pohledu pracovní trh organizuje produkci a distribuci práce jako směnné vztahy mezi prácí a mzdou. Z tohoto pohledu je trh práce jako trhy jakéhokoliv jiného zboţí, na nichţ se uplatňuje mechanizmus konkurence (Marshall, Pigou, Hicks) s volnou hrou trţních sil a s odvozením ceny práce (mzdy) z poměru mezi poptávkou po práci a její nabídkou. Nabídku práce ovlivňuje zejména rozsah populace a její podíl zahrnutý do pracovní síly, průměrný počet odpracovaných hodin za rok jedním pracovníkem a kvantita i kvalita pracovního nasazení a zručností, které pracovníci skutečně vynakládají. Vlastnosti pracovní síly (vzdělání, kvalifikace, pracovní kapacita, pracovní zkušenosti apod.) jsou neoddělitelné nejen od jejich nositelů – konkrétních jedinců, ale i do celého komplexu kulturně a sociálně podmíněných očekávání, potřeb a práv. 2.6.1. Primární a sekundární trh Primární trh práce – se soustřeďují lepší a výhodnější pracovní příleţitosti a vyšší prestiţí, poskytující řadu šancí, relativně dobré moţnosti profesionálního růstu a většinou i lepší pracovní podmínky. Pracovní místa na tomto trhu poskytují relativní bezpečí před ztrátou zaměstnání propouštěním. Práce je zde relativně dobře placená a je zde zajištěn i jistý růst mezd a je zde i relativně niská fluktuace. Sekundární trh práce je charakterizován pracovními místy s niţší prestiţí a s niţší mzdovou úrovní. Pracovní kariéra je zde málo výhodná, popřípadě se o kariéře nedá vůbec hovořit. Navíc je to trh méně stabilních pracovních příleţitostí a pracovní kariéra osob, které se na tomto trhu pohybují, je periodicky přerušovaná obdobími kratší či delší nezaměstnanosti.

26

Pracovníci se na sekundárním trhu práce častěji stávají nezaměstnanými, i kdyţ na druhé straně je zde snazší získat nové zaměstnání neţ v prvním sektoru. Existuje tu totiţ velká fluktuace pracovníků. 2.6.2. Formální a neformální trh práce Formální trh práce je trh oficiálních pracovních příleţitostí, tak či onak kontrolovaný společenskými institucemi slouţícími k jeho regulaci. Neformální trh práce je naproti tomu většinou mimo kontrolu těchto institucí (zejména daňových úřadů) a vedle aktivit řazených obvykle do tzv. šedé či dokonce černé ekonomiky (různé formy nelegálního podnikání od zcela kriminální povahy aţ po podnikání obcházející pracovní a daňové zákony) se týká i samozásobitelství a domácích prací. Pod tento pojem se zahrnují i různé formy sousedské a rodinné výpomoci. 2.6.3. Externí a interní trh práce Rozlišuje se mezi interním trhem práce uvnitř jednotlivých podniků a vnějším trhem, na kterém si tyto podniky vzájemně konkurují. Vnitřní trh není trhem v pravém slovy smyslu, neboť na něm dochází k rozmisťování pracovníků za pomoci souboru administrativních pravidel a mechanismů směřujících k více či méně jasně definovaným cílům. Doeringer a Piore (1971) chápou interní trh jako trh zaloţený na specifickém charakteru pracovní síly, kterou firmy potřebují (specifická kvalifikace, znalost prostředí a pravidel, pracovní zkušenosti a návyky činí vnitřní mobilitu levnější záleţitostí neţ nábor na externím trhu práce). Nezanedbatelným efektem existence interního trhu práce je i loajalita osob, které se na něm pohybují, vůči firmě. To vše (kvalifikování a loajální pracovníci) posiluje konkurence schopnost firmy. Interní trhy omezují mobilitu pracovníků, která je na externím trhu jednou z určujících podmínek pohybu mezd a vůbec jeho fungování. Mzdy jsou zde často vyšší neţ na externím trhu práce a jejich vývoj se přizpůsobuje podmínkám externího trhu práce s jistým zpoţděním. Existence těchto rozdílných trhu se promítá i do strategií boje s nezaměstnaností. Významný rozdíl je mezi politikou podpor a opatření cílených na uvádění poptávky a nabídky do rovnováhy na trhu práce a mezi politikou, jejímţ cílem je zlepšování flexibility a adaptability práce uvnitř firem. První přístup usiluje o podporu větší mobility pracovníku mezi firmami. Druhý je zaměřen na podporu růstu kvalifikace pracovníků uvnitř firem.

27

3. VZÁJEMNÝ VZTAH SPOLEČNOSTI A NEZAMĚSTNANOSTI 3.1.

Dnešní česká společnost a stav nezaměstnanosti

V současné společnosti se na práci a spotřebu můţeme dívat jako na dva hlavní ţivotní cíle. Práce pomáhá strukturovat ţivot i jednotlivé dny. Pro většinu lidí je práce nezbytností – aktivita v zaměstnání dodává smysluplnost činnost a přináší jim určitý status. Nezaměstnanost má značný vliv na společenský ţivot. Nezaměstnanost pro společnost znamená pokles příjmu a hluboké důsledky pro jejich kaţdodenní ţivot a společenské vztahy a hodnota. V dnešní společnosti lidé ztratí prácí z důvodu sníţení stavu zaměstnanců a najít novou je uţ těţší. Grafy nezaměstnanosti: Graf č. 1: Nezaměstnanost od roku 1993 do roku 2006

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věci (MPSV) Graf č.2 Míra registrované nezaměstnanosti k 31. 12. 2006 podle okresů a krajů

28

Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ) 3.2.

Postoj veřejnosti k nezaměstnaným

Nezaměstnanému je ve společnosti přiřazován určitý status. Je sice podřadný, ale je s ním svázána řada povinností a očekávání jak ze strany státní moci (zejména orgánu sociálního státu), tak ze strany veřejnosti. Nezaměstnaný v něm není osvobozen ze sociálních závazků a očekává se, ţe je bude plnit bez ohledu na své finanční a emocionální problémy. Zároveň se od něj očekává, ţe je schopen změnit svoji situaci, jakoţ i snaha o tuto změnu. Proto je činěn za svou situaci (a za to nemůţe najít práci) odpovědným. Status nezaměstnaného je tedy přechodný, trvalý status nezaměstnaného je přiznám jen tam, kde je spojen s trvalou neschopností vykonávat zaměstnání (chronická nemoc, fyzický respektive mentální handicap, demoralizace a osobnostní úpadek). Veřejnost stejně jako státní administrativa, očekávají od nezaměstnaných především aktivní hledání nového zaměstnání. Je zde silný společenský tlak na to,aby nezaměstnaný věnoval co nejvíce energie a času vyhledávání práce. Jestliţe je v tom neúspěšný , roste jeho osobní pocit viny a deprese stejně jako pocit jeho okolí, ţe s ním není něco v pořádku. Veřerjné mínění ovšem nepříznivě posuzuje „lenivost nezaměstnaných“ a předpokládá, ţe budou hledat práci bez ohledu na moţnost úspěchu. Současně je veřejné mínění toho názoru, ţe by nezaměstnaní měli byt „realističtí“ a přijmout zaměstnání i za horších platových podmínek. Měli by

29

akceptovat jakoukoli práci a jakoukoli mzdu a dát jí přednost před dávkami sociálního státu, které jdou z kapes přičinlivých (a zaměstnaných) poplatníků.

3.3.

Příčiny nezaměstnanosti

Nezaměstnanost vzniká z více příčin. Například: 1) nedokonalý trh práce, nedokonalé informace o pracovních místech 2) pojištění a podpory v nezaměstnanosti (zvyšují dobrovolnou nezaměstnanost) 3) zákon o minimální mzdě 4) odbory a kolektivní vyjednávání (forma kartelu, která díky své síle můţe donutit zaměstnavatele ke zvýšení mezd, i kdyţ si to vzhledem ke své produktivitě nezaslouţí) 5) mzdová rigidita 6) efektivní mzdy (zaměstnavatel zaplatí zaměstnancům více neţ musí, a tím je více motivuje) 3.3.1. Příčiny nezaměstnanosti ve společnosti Jednou z příčin nezaměstnanosti v společnosti jsou nedokonalé informace o pracovních místech a také zákon o minimální mzdě. Lidé odmítají dělat jako levná pracovní sila. 3.3.2. Příčiny nezaměstnanosti v rodině Nezaměstnanost znamená pro rodinu velký problém, s kterým se dá těţko vypořádat. Vzniká například i tím, ţe ţena na mateřské dovolené pak nemá moţnost návratu do zaměstnání z důvodu sniţování počtu zaměstnanců. 3.3.3. Příčiny nezaměstnanosti pro jedince Nezaměstnaní jednotlivci nejsou schopní plnit své finanční závazky. To muţe vést k poklesu jejich ţivotní úrovně. Příčinou nezaměstnanosti můţe být i změna bydliště, odchod ze zaměstnání z vlastní vůle a nemoţnost najít si práci po skončení školy.

3.4. Důsledky nezaměstnanosti Mezi důsledky nezaměstnanosti patří nevytváření HDP, zhoršuje se dopyt, klesá ţivotní úroveň, zhoršuje se zdravotní stav, rodinné vztahy a zvětšuje se kriminalita.

30

3.4.1. Důsledky nezaměstnanosti pro společnost Nezaměstnanost má znační vliv na společenský ţivot a společnost. Nejde jenom o pokles jejich ţivotní úrovně spojený s poklesem příjmů, ale i o hluboké důsledky, které zanechává nezaměstnanost pro jejich kaţdodenní ţivot a společenské vztahy a hodnoty.V mnoha případech působí tlak nezaměstnanosti napětí mezi společnosti. Běţným důsledkem pak je rozpad právě těch vztahů, které měly nezaměstnanému poskytnout podporu při jeho snaze vrátit se na pracovní trh. 3.4.2. Důsledky nezaměstnanosti pro skupiny – rodinu Důsledky nezaměstnanosti nepociťuji jen ti, kdo ztratili svá zaměstnání. Ve skutečnosti zasahuje nezaměstnanost daleko větší počet osob. Při hledání důsledku nezaměstnanosti pro ţivot člověka je nutno vidět nejen jeho osobní odezvu na situaci, v které se ocitl, ale i odezvu jeho rodiny, jeho domácnosti jako celku, která má své priority, své zdroje, své normy a poţadavky na jednotlivé členy. Nezaměstnanost se dotýká i vnitřních pravidel fungování rodiny a domácnosti, zejména dělby rolí a činnosti v rodině. Nezaměstnanost tak můţe narušit i zcela rozbít vztahy mezi jednotlivými členy rodiny. A to nejen napětím vznikajícím ze stresu způsobeného nedostatkem finančních prostředků a tím nedostatkem prostředků k ţivotu. Rodina ovšem není nezaměstnanosti jen ohroţována, pro nezaměstnanou osobu se naopak můţe stát útočištěm. Podpora, které se nezaměstnaných dostává ze strany jejich vlastní rodiny i širší rodiny ve smyslu sociální sítě příbuzenstva, sehrává většinou pozitivní roli. 3.4.3. Důsledky nezaměstnanosti pro jedince Kaţdý jedinec si v průběhu svého ţivota vytváří určitý ţebříček hodnot. K základním ţivotním hodnotám zpravidla patří zdraví, blahobyt, rodinné štěstí, uznání a taky i zajímavá práce. Této aspekty se mohou měnit změnou podmínek, ve kterých ţijeme. Jednou z těchto změn je nezaměstnanost. Nezaměstnanost pro jedince je moc těţká, protoţe nemá ţádnou placenou práci, nastává situace, kdy nemá ţádnou aktivní činnost a tím nezískává prostředky na ţivobytí. Nemá tedy jiný příjem neţ sociální dávky nebo podporu v nezaměstnanosti. Na druhé straně, kdyby jedinec byl podporován rodičem nebo blízkým pak se neocitá v pozici člověka ohroţeného hmotnou nouzi a silnou relativní deprivací spojeno s nedostatkem prostředků dosahování ţivotní standard. Časový rozvrh není určován běţných způsobem jako zaměstnaný člověk.

31

Chybí denní rutina, daná pracovní dobou, kdy člověk ví, ţe v určitou hodinu odejde do práce a v určitou dobu se vrátí, vykoná případně další povinnost a zbytek stráví odpočinkem nebo ho věnuje koníčkům či jiné duševní činnosti. Nejhorší je kdyţ jedinec ztratí sebedůvěru. Pro jedince je nezaměstnanost rozporem mezi tím, čím je, a tím, čím by měl být. 3.4.4. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti Nezaměstnanost a hlavně dlouhodobá je pro stát důleţitý ekonomický problém, protoţe finanční prostředky se musí vynakládat na zmírnění následků nezaměstnanosti na zprostředkování na trhu práce a také i sluţby. Dlouhodobou ztrátou placeného zaměstnání se ztratí odměna jako hlavní zdroj uspokojení ţivotních potřeb a pak vzniká osobní i rodinná ekonomická nejistota. Nezaměstnaný, který ţije jenom z dávky v nezaměstnanosti nebo jenom z dávky v hmotné nouzi znamená to pro rodinu velké sníţení ţivotní úrovně. Malý ţivotní standart není vázaný jenom na nezaměstnanost, coţ znamená, ţe ne všichni nezaměstnaní ţijí v chudobě a ne všichni chudobní jsou nezaměstnaní. Ale především dlouhodobá nezaměstnanost je zaručenou vstupenkou do světa chudoby a nouze. Příjmy z dávek pokrývají základní potřeby rodin. Důsledky nezaměstnanosti mají vliv na nepříznivé posuzování své ekonomické situace a rostou obavy z chudoby v budoucnu. 3.4.5. Sociální důsledky nezaměstnanosti Kdyţ je člověk dlouhodobě bez práce, ztratí nejsilnější zpojivost s realitou, zmocní se ho nejistota a strach z budoucnosti a pak i pochybnosti o vlastních schopnostech. Ztratit práci ve společnosti, kde je placená práce tak se to slučuje s vysokou společenskou i osobní hodnotou, kde je zaměstnání klíčem k ţivotním inspiracím i zdrojem identity a sebeúcty člověka, přináší stresující ţivotnou událost. Dlouhodobá nezaměstnanost způsobuje, ţe člověk ztrácí smysl pro ţivot, dochází k obmezení sociálních kontaktů s blízkými přáteli a kolegy. Ztrácejí se aktivity, které byly pravidelnou součásti denního pracovního rytmu člověka. Nezaměstnanost způsobuje taky narušení kontaktu v rodině a kvůli tomu jsou zvýšené počty rozvodů. Narušené vztahy mají velký vliv na děti a mládeţ, kde v poslední době se často projevuje nárost páchaní trestné činnosti spáchaným právě dětmi a mládeţí, sniţuje se věková hranice pachatelů, zvyšuje se brutalita mladých pachatelů, objevují se prvky organizovaného zločinu ( dětské gangy), vysoký počet krádeţí spojených s fyzickým napadnutím a do popředí trestní činnosti vystupují také další okruhy problémů: toxikománie a narkomanie.

32

3.4.6. Psychické a fyzické důsledky nezaměstnanosti Psychické a fyzické důsledky nezaměstnanosti jdou jako ruka v ruce. Někteří lidé znášejí ztrátu zaměstnání moc těţko. Stres, kterému jsou vystavení můţe způsobovat zhoršení zdravotního stavu, které se projevuje v podobě neurotických příznaku jako je úzkost, podráţděnost, bolest hlavy, ţaludečné problémy, zvýšená únava a pod. Hodně lidí se setká s konzumaci alkoholu, nikotinu, drog a velká spotřeba léku můţe vést k sebevraţdám.

3.5. Vliv nezaměstnanosti na psychiku člověka Kaţdý jedinec si v průběhu svého ţivota vytváří určitý ţebříček hodnot. K základním ţivotním hodnotám počítáme zpravidla zdraví, blahobyt, uznání, rodinné štěstí, zajímavá práce a podobně. Jde v podstatě o různé aspekty sociálního ţivota. Náš hodnotový systém se můţe měnit změnou podmínek, ve kterých ţijeme. Jednou z těchto změn, které zasahují do ţivota jedince je nezaměstnanost. Někteří lidé snášejí ztrátu zaměstnaní moc těţko. Stres, kterým jsou vystavení můţe způsobit zhoršení stavů a hlavně působí na psychiku člověka. Člověk je zoufalý ze ztráty zaměstnání a boj s nezaměstnanosti je krutý. Zhoršení psychiky se projevuje v podobě neurotických příznaků, nepokoj, podráţděnost, bolesti hlavy, zaţívací potíţe, nemoci dýchacího ústrojí, zvýšený krevní tlak, ischemická choroba srdeční a také sníţená imunitní funkce organizmu. Ne zbytečně se mluví, ţe ztráta pracovní a ţivotní jistoty postihuje celou psychiku člověka. Nezaměstnaní jsou úzkostlivější, deprimovanější a méně sebevědomí. Ztrácejí sebedůvěru, bávají nespokojenější, neurotičtější a trpí poruchami spánku. Mezi nimi je i vyšší výskyt depresí. Ztráta zaměstnání psychicky méně postihuje jedince, jejichţ aspirace a očekávání byly jiţ na počátku ţivotní dráhy nízké. Naopak silně stresová je dvoudobá nezaměstnanost pro ambiciózní a dříve úspěšné jedince. 3.5.1. Dlouhodobá nezaměstnanost Dlouhodobá nezaměstnanost má velký vliv na psychiku člověka. Nejdůleţitější z hlediska návratu je délka trvání nezaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost je spojená i s velkým výskytem období opakované nezaměstnanost v průběhu pracovní kariéry jedince. Dlouhodobou nezaměstnanost ovlivňuje řada činitelů, mezi nejvýznamnější lze počítat: - nezájem a diskriminace určitých kategorií ze strany zaměstnavatelů - nezájem o málo placená místa ze strany uchazečů o zaměstnání - hodnotová orientace některých skupin uchazečů o zaměstnání (nezájem o práce, závislost na podpoře)

33

- nedostatečná kvalifikace, málo pracovních zkušeností, malá sebedůvěra - objektivní okolnosti (dojíţdění, bydlení) Dlouhodobá nezaměstnanost znamená vyřazení z pracovního procesu a tento fakt přináší řadů problémů jako ztrátu pracovních návyků a kvalifikace, sociální izolaci, alkoholismus a drogy. Řada těchto klientů se ocitá na okraji společnosti a stává se nezaměstnanou skupinou osob. Délku trvání nezaměstnanosti prodluţují krátkodobá pruţnost na trhu práce. Rozdíl mezi strukturou poptávky a nabídky práce, neochota k profesní či prostorové mobilitě a překáţky, které se této mobilitě staví do cesty. Dlouhodobá nezaměstnanost má nepříznivé důsledky pro společnost i pro nezaměstnané jedince. K sociální následkům dlouhodobé nezaměstnanosti pro jedince patří zejména sníţení úrovně, růst napětí v jeho rodině a v ostatních interpersonálních vztazích, deprese, ztráta motivace a pocit bezmocnosti, přistupují i zvýšené následky, jeţ pociťuje společnost. Proto se dlouhodobá nezaměstnanost ocitá v centru pozornosti společnosti. 3.5.2. Psychické důsledky Na psychologické důsledky nezaměstnanosti se můţeme podívat ze třech rovin. Z jedné roviny jsou všichni nezaměstnaní ve skutečnosti v jedné rovině, jsou vyloučeni z pracovní činnosti. Z druhého pohledu jsou někteří nezaměstnaní ve stejné rovině, a ti ostatní se od nich odlišují. Např. krátkodobá nezaměstnanost nezanechává psychologické důsledky, ale na druhé strany dlouhodobá nezaměstnanost naruší duševní morálku, sniţuje rodinnou soudrţnost a čím déle trvá tím je horší najít si práci. Z třetího pohledu je kaţdý nezaměstnaný jedinečný. Člověku, který je nezaměstnaný, nepostačuje jen vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Stav, ve kterém se nachází, je pro něho stresovým stavem. Jako psychologický moment v přetrvávající nezaměstnanosti vystupuje ta skutečnost, ţe čím déle bude nezaměstnanost přetrvávat, tím více se bude ztrácet důvěra v nalezení zaměstnání. Hledání práce bude méně systematické, méně pravidelné a méně intenzivní. Aby se tomu předešlo je potřebné co nejdříve začít s rekvalifikaci, přeškolováním a zvyšováním kvalifikace. V současné době je pracovní trh u nás omezený a je třeba vycházet z toho, ţe nezaměstnaní mají problémy ve svém osobním ţivotě. Mnozí z nich nejsou schopní bez pomoci najít ţádnou trvalou práci. Většina nezaměstnaných získá trvalou práci jedině, jestliţe změní radikálně postoj a své chování. Mnoho nezaměstnaných povaţuje své negativní postoje, 34

neadekvátní způsob a nepříznivé ţivotní okolnosti za něco nezměnitelného. Dávají si všechno líbit, protoţe sami se na nohy nepostaví. Nezaměstnaní postrádají jistotu a mají velké zábrany svobodně mluvit. Nezaměstnaní se nedovedou dobře prodat jako pracovní síla. Kdyţ nastane to, ţe si člověk uţ musí hledat práci, tak v tom momentě nastane často problém, ţe se musí v mnoha ohledech předělat. Nezaměstnanost je dost zátěţová na psychiku člověka a mnohý jednotlivci se s tím vypořádají moc těţce. V ţivotní situaci hlavní roly hrají finanční prostředky, míra sociální podpory v rodině a širším okolím, dobré fyzické a psychické zdraví, uplatnitelnost vzdělání. Z individuálních, osobních faktorů sehrávají nejdůleţitější úlohu věk, pohlaví, vzdělání, odolnost vůči zátěţi, pruţnost a aktivita člověka, motivace k práci a subjektivní význam práce.

3.6. Průzkum nezaměstnanosti 3.6.1. Cíl práce Cílem mého průzkumu bylo zjistit jaký má vliv ztráta zaměstnání na psychiku člověka. 3.6.2. Hypotézy průzkumu 1. Předpokládám, že většina zeptaných je nezaměstnaná v délce nad 12 měsíců tj. dlouhodobě 2. Předpokládám, že nezaměstnanost výrazně ovlivňuje psychický stav člověka Pro výzkumné šetření byla vyuţitá technika dotazníku. Vyplňování dotazníku se zúčastnilo 25 zaměstnaných a 25 nezaměstnaných respondentu. Respondenti byly oslovování elektronickou poštou, ale taky i náhodným způsobem oslovování v městě Mladá Boleslav. Vyhodnocení průzkumu uvádím v dalším bodě. 3.6.3. Ověřování hypotéz Ověřovaná hypotéza č.1 Předpokládám, ţe většina zeptaných jsou nezaměstnaní v délce nad 12 měsíců tj. dlouhodobě. Tímto průzkumem oslovených lidí jsem zjistila, ţe délka nezaměstnanosti přesahuje přes 12 měsíců. Tento průzkum sem zjistila podle postavené otázky číslo 4 v dotazníku. Tento předpoklad jsem sestavovala na tom, ţe většině zeptaných sem dávala otázky v Mladé

35

Boleslavi a okolí, kde nezaměstnanost v dnešní době prudce stoupá, z důvodu sníţení pracovních nabídek. Ověřovaná hypotéza č.2 Předpokládám, ţe nezaměstnanost výrazně ovlivňuje psychický stav člověka. Předpoklad, ţe ve většině zeptaných respondentů obavy ze ztráty zaměstnání vyvolaly psychické a zdravotní problémy jsem i očekávala. Záleţí taky i na sile člověka, jak to bude zvládat. Slabší povahy se zhroutí a vyhledávají pomoc i u psychologa. U mých zeptaných respondentů to nehrozilo, protoţe větší část hledala pomoc na úřadu práce neţ u psychologa. Dále jsem zpozorovala, ţe po ztrátě zaměstnání nastal i pocit méněcennosti,kterou jsem zjistila v otázce číslo 14. Nedokáţou přispět do rodiny svou vlastní zásluhou a právě z toho důvodu se podceňují a začínají byt skeptický.

3.7. Rizikové skupiny Nezaměstnanost neohroţuje stejnou mírou všechny skupiny lidí. Existují určité okruhy lidí, u kterých je ztráta zaměstnání pravděpodobnější a pro které je těţší najít novou práci. Mezi této skupiny patří: -

zdravotně znevýhodnění občané

-

mladí lidé

-

absolventi škol bez práce

-

lidé s nízkým vzděláním a nízkou kvalifikaci

-

lidé v předdůchodovém věku

-

ţeny a příslušníci romského etnika

Zdravotně znevýhodnění občané – mají menší pravděpodobnost uplatnit se na trhu práce neţ zdraví občané. Absolventi škol – jsou znevýhodnění hlavní tím, ţe nemají pracovní zkoušenosti v praxi v daném obore, který vyštudovali. Študenti vloţí moc energie do studia v oboře, po kterém uţ na trhu práce není ponuka. Lidé v předdůchodovém věku – ztrátu zaměstnání přeţívají nejhůř. Člověk v předdůchodovém věku má fixní stereotypy, obtíţe a pomalu se přizpůsobují ţivotu bez zaměstnání, které jako po letech poctivé práce vnímají jako nespravedlnost a poníţení. Lidé s nízkým vzděláním a nízkou kvalifikaci – představuji přibliţně celou jednu třetin dlouhodobě nezaměstnaných. Často jde o lidí, které mají úplně základní vzdělání s malým zájmem o zaměstnání.

36

Příslušníci romského etnika – získávají práci obtíţnější vzhledem k zvyšujícím se nárokem zaměstnavatelů na úroveň kvalifikace, rozsah a kvalitu sociálních vědomostí.

3.8. Možnosti řešení nezaměstnanosti Způsoby řešení nezaměstnanosti by především měl hledat stát. Stát je v podstatě nucen řešit problémy z nezaměstnanosti. Prostředky státu k řešení nezaměstnanosti: a) Organizuje přeškolovací kurzy, snaţí se udrţet tradiční průmyslová odvětví ţivá. b) Pomocí finanční podpory nebo i zásahů do kurzu měny drţí ekonomiku na vzestupu c) Snaţí se podporovat umírněný populační růst, například daňovou politiku, a tím zajistit rovnováhu mezi ekonomický aktivní a pasivní populaci. Legislativně omezuje mnoţství přistěhovalců. Regulace se týká například i jejich kvalifikace a upravuje podmínky pro vstup na místní legální trh práce. d) V moci státu je i školství. Je třeba zajistit takovou jeho úroveň a strukturu, aby mladí lidé co nejdříve a nejsnáze nacházeli zaměstnání e) Mapuje trh práce a v závislosti na výsledcích zasahuje do souvisejících odvětví. Ten kdo zasahuje je také i úřad práce a má také své prostředky na řešení nezaměstnanosti: -

Poskytuje informace občanům o moţnostech získání zaměstnání, odborné přípravy a rekvalifikace

-

Poskytuje informace zaměstnavatelům o volných zdrojích pracovních síl

-

Vede evidence volných pracovních míst

-

Vede evidence uchazečů o zaměstnání

-

Eviduje vydané pracovní povolení cizinců

-

Poskytuje hmotné zabezpečení uchazečům o zaměstnání před nástupem do zaměstnání

-

Poskytuje poradenství pro občany a zaměstnavatele v oblasti zaměstnanosti, rekvalifikace

-

Zpracovává analýzy a prognózy, koncepce zaměstnanosti

-

Podněcuje tvorby volných pracovních míst a podněcování k vytváření společensky účelných pracovních míst a veřejně prospěšných prácí

-

Provádí kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti atd.

f) Hájí práva zaměstnanců, reguluje minimální mzdy a upravuje pracovní podmínky g) Právně povinuje zaměstnavatele dodrţovat kvóty pro počet uplatnitelných pracovníků, zakazuje udání některých důvodů pro výsledky konkurzu a upravuje podmínky, za jakých je moţno rozvázat pracovní poměr.

37

Jelikoţ je problematika nezaměstnanosti na starostí státu, tak proto stát ustanovil sociální dávky a podporu v nezaměstnanosti. Ta aspoň z části zmírňuje dopady nezaměstnanosti na jedince a na jeho ţivotní úroveň na přípustné hranici. Důleţitý pro nezaměstnanost je taky vytváření nových pracovních míst a tím napomáhá trh práce. Trh práce podléhá zákonům nabídky a poptávky. Tvoří základy rozvíjející se ekonomiky a prudce reaguje na úspěšnost. Podléhá zásahům státu. Nabídka na trhu práce odpovídá mnoţství volných pracovních míst, tedy jsou to zaměstnavatele, kteří nabízejí pracovní příleţitost za náleţité pracovní ohodnocení. Poptávka je počet lidí ucházejících se o zaměstnání. Kaţdý si můţe vybrat práci odpovídající jeho poţadavkům a kvalifikaci. Snahou státu je zajistit co největší zaměstnanost, proto organizuje trh práce pomocí úřadu práce, který jak jsem jiţ uváděla pomáhá k vytváření a distribuci nových pracovních míst. Graf č. 1: Trh práce – nabídka a poptávka

Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ)

Dle místopředsedy ODS Petra Nečase způsob jak sníţit alarmující stav nezaměstnanosti během hospodářské krize v zemi je umoţnit firmám zkrátit pracovní dobu zaměstnanců a ti se budou moct ve volném čase účastnit školení a rekvalifikačních kurzu, po tuto dobu bude zaměstnancům vyplácet částečnou mzdu stát. Tento stav podle místopředsedy pomůţe vzkřísit systém potřeb pro současný trh práce a zároveň naplní neobsazená místa. Další opatření pro řešení nezaměstnanosti by mělo být naučit zaměstnavatele nebát se vytvářet stálá pracovní místa, protoţe firma, která má relativně odbyt a potřebuje navýšit pracovní sily, nejde nikdy cestou pracovního místa na dobu neurčitou a to chce stát změnit.

38

Dle mého názoru řešit nezaměstnanost by šlo i nějakou motivační práci. Nezaměstnaní se mohou motivovat i nějakou brigádou ( i kdyţ méně placenou, ale vţdy lepší neţ doma vysedávat a rozmýšlet), která by jich posílila a dodala odvahu k hledání nové práce 3.8.1. Zvládání nezaměstnanosti Pro člověka, který nebyl nikdy nezaměstnaný je zvládnutí tohoto stavu velmi obtíţné. Je potřebné, aby člověk v čase krize: -

neztrácel naděj a nepodléhal tlaku nepříznivé situace. Důleţité je, aby se nedal odradit případným neúspěchem v hledání práce. Ţádost o nové zaměstnání je spojené s rizikem odmítnutí v mnohých případech nevypovedá o odborných a osobných kvalitách člověka.

-

vyuţil čas na zhodnocení dosavadních pracovních a ţivotných zkušenosti. Udělat si souhrn svých vědomostí, znalostí, schopnosti a zručnosti. Dostatečnou přípravou na rozhovor s potenciálním zaměstnavatelem moţno sníţit strach a úzkost.

-

taky je důleţité udělat si čas sám na sebe. Věnovat se svým koníčkům, zálibám, rodině atd. Zapojení se do různých zájmových nebo společenských organizaci můře dat nezaměstnanému pocit naplnění, sebevědomí, rozvoji schopnosti a nadvázaní uţitečných kontaktů.

-

rozšířil si vědomí a dobře znal své práva a povinnost nezaměstnaného. Hlavně vědět, ţe:

a) při skončení pracovního poměru mám právo na vyjádření posudku o pracovní činnosti, všechny písemnosti týkajíce se hodnocení mé práce, kvalifikace, schopností a další skutečnosti, které mají vztah k výkonu mé práce. Zaměstnavatel je povinen vydat písemnosti týkajíce se osobných údajů a potvrzení o ukončení pracovního poměru, tzv. zápočtovej list. Ten by měl obsahovat údaje o odpracované době a hlavně výšku průměrného zárobku. b) kdyţ se obrátím na úřad práce sociálních věcí a rodiny, pak její povinností je poučit člověka o právech a povinnostech při realizaci práva na zaměstnání. c) základním právem v ţádosti o zprostředkování práce je právo na zprostředkování vhodného pracovního místa, právo na rekvalifikaci a po zákonem dodrţovaných podmínek, nárok na hmotné zabezpečení. Hmotné zabezpečení při ztrátě zaměstnání se poskytuje po dobu šestých měsíců. d) stane se, ţe uchazečovi o zaměstnání nevznikne nárok na dávku v nezaměstnanosti, pak můţe poţádat o dávku v hmotné nouzi kdyţ splní zákonem stanovené poţadavky:

39

-

neuzavíral se do sebe, měl neustály kontakt s trhem práce a s širším sociálním okolím, které je jedním z nejvýznamnějších zdrojů kvalitní informace a moţnosti zaměstnat se

-

na přechodní dobu si najít zaměstnání i kdyţ méně placené, aby člověk nebyl v nečinnosti

-

přemyslet si úspornou ţivotní strategií. Finanční nedostatek vede k přehodnocení ţivotné hodnoty.

-

nezapomenout na přiměřené tělesné cvičení, relaxaci, psychoterapii, které zmírňují neurotické projevy jako jsou pocity úzkosti, strach, smutek, deprese. K dobrému ţivotnému stavu napomáhá dostatek odpočinku a aktivity

3.8.2. Motivace nezaměstnaných Motivace při hledání nového zaměstnání je důleţitá. Jednak je za potřeby, aby člověk v sebe našel silu a překonal překáţky spojené s neúspěchem. Podpora a povzbuzení rodiny člověka, který je bez práce je potřebná. Stát prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti mobilizuje vnější schopnosti a síly nezaměstnaného. Zaměřuje se především na klienty úřadu práce jako jsou uchazeči o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání. Uchazeč o zaměstnání je občan, který chce pracovat, můţe pracovat a aktivně si hledá práci a je vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání. Zájemce o zaměstnání je občan, který je zaměstnány, ale chce změnit práci. Občané, který jsou v starostlivosti úřadu práce vyuţívají aktivně opatření na trhu práce ku kterým patří: -

zprostředkování zaměstnání – jde o činnost zaměřenou na vyhledávání pracovního místa a ponuka vhodných zaměstnanců zaměstnavatelům. Této činnosti jsou poskytované jednak uchazečovi o zaměstnání a jednak zájemcovi o zaměstnání,

-

poskytování informačních a poradenských sluţeb – jde o činnost zaměřenou na poskytování sluţeb při volbě povolaní, výběre zaměstnání včetně změny zaměstnání a výběre zaměstnance,

-

poskytování odborných poradenských sluţeb – jde o činnost zaměřenou na řešení problému s pracovním uplatněním uchazeče o zaměstnání, vytváření souladu mezi jeho osobními předpoklady a s poţadavky na vykonávaní určitého zaměstnání, na ovlivňování rozhodnutí a chování se uchazeče o zaměstnání, jako aj jeho sociální a pracovní adaptaci,

-

vzdělávaní a příprava pro trh práce – ponuka se pro uchazeče o zaměstnání, zájemce o zaměstnání a zaměstnance. Úřad zabezpečuje vzdělávání a přípravu na trh práce na základě zhodnocení schopností, pracovních zkušeností, odborných zručností, 40

dosáhnutého stupně vzdělání a zdravotní způsobilosti na práci v případě nedostatku odborných vědomostí a odborných zručností, potřeby změny vědomosti a odborných zručností vzhledem poptávky na trhu práce a straty schopnosti vykonávat pracovní činnost v zaměstnání. Úřad práce motivu uchazeče o zaměstnání poskytováním různých příspěvku,které napomáhají k uplatnění se na trhu práce a k udrţení si pracovních návyku a schopností. Mezi příspěvky patří: a) příspěvek na samostatní výdělečná činnost – poskytuje se uchazečovi o zaměstnání, který je veden v evidenci nejmíň 4 měsíce a pak tuto činnost budou vykonávat nepřetrţitě dva roky, kdyţ o tento příspěvek poţádá písemně. Příspěvek pro samostatnou výdělečnou činnost slouţí na úhradu nákladů souvisejících se samostatní výdělečnou činností. b) příspěvek na zaměstnání znevýhodněného uchazeče o zaměstnání - příspěvek se poskytuje zaměstnavateli , který na vytvořené pracovní místo příjme do pracovního poměru znevýhodněného uchazeče o zaměstnání. Zaměstnavatel je povinen zachovávat vytvořené pracovní místo, nejmíň po dobu dvou let. Příspěvek poskytuje zaměstnavateli úřad, v kterém územním obvodě se tvoří místo, kdyţ zaměstnavatel o tenhle příspěvek písemné poţádá. Délka poskytování příspěvku je nejvíc během 24 měsíců na základě dohody uzavřené mezi zaměstnavatelem a úřadem. c) Příspěvek na vykonání absolventské praxe – tento příspěvek se poskytuje uchazečovi o zaměstnání, který je povaţován za absolventa školy. Účelem absolventské praxe je získat odborné zručnosti a praktické zkušenosti u zaměstnavatele, který zodpovědí za dosáhnutí určitého stupně vzdělání. Absolventská praxe se vykonává nejdéle do 6 měsíců bez moţnosti prodlouţení v rozsahu 20 hodin týdně. Za výkon absolventské praxe přináleţí paušální příspěvek měsíčně na úhradu nevyhnutných osobních výdavků. d) příspěvek na aktivační činnost – cílem aktivační činnosti je podpora udrţování pracovních návyků uchazeče o zaměstnání. Aktivační činnost se vykonává v rozsahu nejmíň deseti hodin týdně a 40 hodin měsíčně. Můţe se vykonávat formou menších obecních sluţeb pro obec organizovaný obci a formou dobrovolnických práci organizovaných právnickou osobou nebo fyzickou osobou. Práce jsou určené na zlepšení ekonomických podmínek, sociálních podmínek, kulturních podmínek a ţivotního prostředí. Příspěvek poskytuje úřad, kterého územním obvodě se obec nachází nebo vykonává dobrovolnická práce. 41

e) příspěvek na docházku do práce – poskytuje ho úřad měsíčně na úhradu časti cestovních výdavku na docházku z místa trvalého pobytu nebo z místa přechodního pobytu zaměstnance do místa výkonu zaměstnání uvedeného v pracovní smlouvě a spět nebo na úhradu časti cestovních výdavku na docházku z místa trvalého pobytu nebo z místa přechodního pobytu občana do místa provozování nebo vykonávaní samostatné výdělečné činnosti a spět. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku je, ţe uchazeč o zaměstnání musí být v evidenci nejmíň 6 měsíců a o příspěvek musí občan poţádat nejdřív do šesti měsíců od nástupu do zaměstnání nebo začatí samotní výdělečné činnosti. Příspěvek se poskytuje nejdíl po dobu 12 měsíců. Jeho výška závisí od vzdálenosti do místa výkonu zaměstnání nebo provozování nebo vykonávání samostatné výdělečné činnosti od místa trvalého pobytu nebo od místa přechodního pobytu zaměstnance nebo samostatně výdělečnou činnou osobou. Příspěvek se poskytuje do 30 kalendářních dnů od proukazování trvání zaměstnání nebo vykonávání samostatní výdělečné činnosti.

42

Závěr Z analýzy zkoumané tematiky lze odvodit této skutečnosti. Nezaměstnanost v současné době dosahuje téměř 10 % nezaměstnaných. Příčiny nezaměstnanosti vyplývají z nedokonalosti trhu práce, nedokonalé informace o pracovních místech, pojištění a podpory v nezaměstnanosti, efektivní mzdy a také ze zákona o minimální mzdě. Příčiny vyplývají také i ze změny v podnicích např. bankrot firmy nebo sniţování počtu zaměstnanců. Moţným důsledkem v některých případech nezaměstnanosti je rozpad vztahů, které měly nezaměstnanému poskytnout podporu při jeho snaze vrátit se na pracovní trh. Pro jedince je nezaměstnanost váţným problémem – nemá ţádnou placenou práci a tím nezískává ţádné finanční prostředky na ţivobytí. Způsoby řešení nezaměstnanosti by především měl hledat stát např. organizovat přeškolovací kurzy a podpora finanční. Stát mapuje trh práce a tak můţe zasahovat do činností lidí vytvářením pracovních skupin. Člověk musí vyuţit čas na zhodnocení dosavadních pracovních a ţivotních zkušenosti. Poskytování odborných poradenských sluţeb, vzdělání a příprava pro trh práce jsou jedné z motivaci nezaměstnaných. Společnost by měla i nadále poskytovat odborné poradenské sluţby, působit při tvorbě pracovních míst a poskytovat nezaměstnaným takové finanční prostředky, které jim zajistí důstojný ţivot.

43

SEZNAM LITERATURY: BUCHTOVA, B. a kol., Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2002. 236 s. ISBN 80-247-9006-8. GIDDENS, Anthony. Sociologie. 2. vyd.: ARGO nakladatelství, 2000. 595 s. ISBN 80-7203-124-4. HORA, Ondřej. Strategie dlouhodobě nezaměstnaných (souhrnná zpráva z výskumu). 1. vyd. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2008. 154 s. ISBN 978-80-87007-98-3. KATRŇÁK, Tomáš. Odsouzení k manuální práci. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2004. 190 s. ISBN 80-86429-29-6. LIŠKA, V. a kol., Makroekonomie. 2. vyd. Profesional Publishing, 2004. 628 s. ISBN 80-86419-54-1. MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. 172 s. ISBN 80-86429-08-3. TUČEK, M., MACHODIN, P. a kol., Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2003. 425 s. ISBN 80-86429-22-9.

44

Internetové zdroje: www.maturita.cz www.prace.statnisprava.cz www.mpsv.cz www.csu.cz

45

Příloha č.1: Dotazník Váţení paní, váţený pane! Prosím o vyplnění tohoto dotazníku, který je zcela dobrovolný a anonymní. Bude slouţit pouze jako podklad pro mou bakalářskou práci pro ukončení studia na Bankovním institutu, odbor bankovní management v Praze pod názvem Nezaměstnanost jako společenský problém Děkuji za Váš čas a ochotu Andrea Geročová Pokyny k vyplnění dotazníku: V otázkách kde máte moţnost odpovědi prosím zakrouţkovat nebo podtrhnout. 1. Pohlaví respondentu muž žena 2. Věk respondentu a) od 18 – 25 roku b) od 26 – 37 roku c) od 38 – 46 roku d) od 47 – 59 a víc 3. Jsem zaměstnaná (ý) Nejsem zaměstnaná (ý) 4. Jak dlouho jste nezaměstnaná (ý) a) Do 6 měsíců a míň b) Od 7 – 12 měsíců c) Nad 12 měsíců 5. Ukončené vzdělání a) ZŠ b) SOU c) SŠ d) VOŠ e) VŠ

6.

Pociťujete v poslední době zdravotní potíže? a) Ano b) Ne

7. Pociťujete v poslední době psychické problémy? a) Ano

46

b) Ne 8. Cítíte se osaměle? a) Ano b) Ne c) Občas 9. Zhoršují se Vám partnerské vztahy? a) Ano b) Ne c) Občas d) Nemám partnera 10. Zhoršuje se Vám vztah s rodinou? a) Ano b) Ne c) Občas

11. Vyhledávali jste odbornou pomoc při ztrátě zaměstnání? a) Ano Kdyţ ano tak u kde b) Ne

………………………………………………………….

12. Jste ochotná (ý) dělat aj na méně uznávaných pracovních místech za menší ohodnocení? a) Ano b) Ne 13. Cítíte se vyřazen ze společnosti? a) Ano b) Ne c) Občas

14. Máte pocit méněcennosti? a) Ano b) Ne c) Občas

47

15. Zvyšujete si kvalifikaci, študujete? a) Ano b) Ne 16. Kouříte? a) Ano b) Ne c) Příležitostně 17. Konzumujete alkohol? a) Ano - jak často: denně, týdenně, měsíčně b) Ne c) Příležitostně 18. Máte pocit, že jste selhal (a)? a) Ano b) Ne

Děkuji za vyplnění dotazníku

48

Příloha č.2 Vyhodnocení výzkumních šetření 1. Pohlaví respondentu

muži 14 16

Zaměstnaní Nezaměstnaní

ženy 11 9

2. Věk respondent 18-25 5 11

Zaměstnaní Nezaměstnaní

3.

Jsem zaměstnán (a)

26-37 10 2

38-46 8 6

47-59 a víc 2 6

Nejsem zaměstnán (a)

Zaměstnaní Nezaměstnaní

25 25

4. Jak dlouho jste nezaměstnaná (ý) 6 měsíců a míň 3

Nezaměstnaní

7-12 měsíců 6

Nad 12 měsíců 16

5. Ukončené vzdělání Zaměstnaní Nezaměstna

ZŠ 0 0

SOU 4 8

SŠ 9 12

VOŠ 5 2

ní

6. Pociťujete v poslední době zdravotní potíže?

Zaměstnaní Nezaměstnaní

Ano 2 20

49

NE 23 5

VŠ 7 3

7. Pociťujete v poslední době psychické problémy?

Zaměstnaní Nezaměstnaní

Ano 5 10

NE 20 15

Ano 0 5

NE 25 20

8. Cítíte se osaměle?

Zaměstnaní Nezaměstnaní

9. Zhoršují se Vám partnerské vztahy?

Zaměstnaní Nezaměstnaní

Ano

NE

OBČAS

14 5

7 6

0 4

NEMÁM PARTNERA 4 10

10. Zhoršuje se Vám vztah s rodinou? Zaměstnaní Nezaměstnaní

Ano 1 7

NE 5 15

11. Vyhledávali jste odbornou pomoc při ztrátě zaměstnání?

Zaměstnaní Nezaměstnaní

Ano 22 18

50

NE 3 7

OBČAS 19 3

12. Jste ochotná (ý) dělat aj na méně uznávaných pracovních místech za menší ohodnocení?

Zaměstnaní Nezaměstnaní 13. Cítíte se vyřazen ze společnosti?

Zaměstnaní Nezaměstnaní

Ano 5 13

NE 20 12

Ano 2 3

NE 19 5

OBČAS 4 17

Ano 0 12

NE 24 10

OBČAS 1 3

Ano 15 5

NE 10 20

Ano 14 15

NE 6 5

Příležitostně 5 5

Ano 16 10

NE 4 10

Příležitostně 5 5

14. Máte pocit méněcennosti?

Zaměstnaní Nezaměstnaní ,

15. Zvyšujete si kvalifikaci, študujete?

Zaměstnaní Nezaměstnaní 16. Kouříte?

Zaměstnaní Nezaměstnaní 17. Konzumujete alkohol?

Zaměstnaní Nezaměstnaní

51

18. Máte pocit, že jste selhal?

Zaměstnaní Nezaměstnaní

Ano 5 6

52

NE 20 19