Nepřítelem není Rusko, nepřítelem je sucho a Islámský stát Nepřítelem není Rusko, nepřítelem je sucho a Islámský stát Na internetu jsem narazila na rozhovor, který nabízí natolik celostní pohled na současný svět a jeho problémy, že jej považuji za hodný šíření a vkládám na zdejší stránky. Vývoj i předpoklad budoucnosti kapitalistické éry analyzuje v rozhovoru český politolog a bývalý poradce komunistických premiérů Adamce a Čalfy Oskar Krejčí. „V určité fázi se systém může stát neudržitelným, protože sociální napětí bude vyžadovat změnu, ale tou změnou může být fašizace,“ uvedl. Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Krize, která vypukla v roce 2008, ukázala velmi slabá místa současného kapitalismu. Na první pohled to vypadalo jako úvěrová nebo bankovní krize. Ve skutečnosti se ukazuje, že způsob podnikání, kterým pracuje Západ, má výrazné limity. Vždy potřebuje oblast, ze které může vysávat dodatečné prostředky. Existují ekonomové, kteří tvrdí, že kdyby se nezhroutil socialistický blok v roce 1989, a Západ tak nezískal obrovské miliardy, sám by dospěl ke krachu, protože rezervy neměl. V současné době se odhaduje, že je přibližně 1000 bilionů peněz, které nejsou kryté. Jsou to samozřejmě jedničky a nuly, ale v konkrétním účetnictví, kdybyste je dala na trh… Nikdo neví, co s kapitalismem dělat. I proto se dějí expanze do volných oblastí; existuje snaha vysát tu Rusko, tu Čínu. Jde o klasické rozpínání kapitálu, které naráží na své hranice. Jak se dařilo zvládat finanční krizi v podmínkách volného trhu? Vidíme dva pokusy o řešení krize z roku 2008, americký pokus a ten Evropské unie. Amerika nalila ze státních peněz na záchranu bank přibližně 1,7 bilionu euro, z toho 1,4 se vrátilo a v podstatě se podařilo americké banky zachránit. Evropská unie nalila více – a stále vidíme, že peníze chybí, máme slabou úvěrovou politiku, potřebujeme stabilizaci EU. Stále vidíme snahu bank tahat peníze z Řecka, Portugalska, Španělska, Itálie, tedy z jižní periferie Evropské unie. Ti, kteří říkají, že státy, které nejsou schopny splácet dluhy, by měly být vyhnány z EU, ti velice riskují, protože když banky nebudou moct vysávat jižní periferie, budou vysávat východní.
K tomu je potřeba připojit obrovskou sociální diferenciaci, která narůstá. Údaje se různí. Velmi dobrý radikální ekonom František Nevařil propočítal, že 0,01 procenta lidí na planetě vlastní dvě třetiny všeho majetku. Při technologickém pokroku, kdy se koncentruje majetek a narůstají příjmy, to znamená, že se vytváří armáda produktivně nepoužitelných lidí. Ve Španělsku máme přes 50 procent mladých lidí nezaměstnaných. Zatím jsou v EU zdroje na sanování těchto sociálních problémů a na jejich zklidnění, ale jak to bude vypadat v budoucnu? Navíc se problém dostává do globálních rozměrů. Často jsou problémy skryté. Když se podíváte na migraci, je spojena s tezí o úpadku Afriky. A proto prý lidé utíkají do Evropy. Podíváte-li se ale na konkrétní čísla, ekonomický růst Afriky je větší než Evropské unie. Dokonce subsaharská Afrika vykazovala loni pětinásobný ekonomický růst ve srovnání s Evropskou unií. Samozřejmě, že životní úroveň EU je vyšší a v Africe je divočejší sociální diferenciace, ale růst ekonomiky o něčem svědčí. Tlak nevyvolávají jen ekonomické, ale většinou i politické problémy. Tyto věci je potřeba brát v úvahu, nemluvě o demografických problémech. Máme obrovský nárůst obyvatel v Africe a arabských zemích, kromě Libye a Sýrie, kde se válčí. Egypt dnes vykazuje třikrát větší růstovou dynamiku než Čínská lidová republika. To vše se promítá do celého toho ekonomického zmatku, který kapitalismus vytváří. Zorientovat se v něm a přijmout nějaké rozumné rozhodnutí je téměř nemožné. „Při technologickém pokroku, kdy se koncentruje majetek a narůstají příjmy, to znamená, že se vytváří armáda produktivně nepoužitelných lidí.“
Dne 30. července vychází kniha Postkapitalismus od Paula Masona a některé úryvky už byly zveřejněny. Autor tvrdí, že vstupujeme do „postkapitalistické éry“. Změny, které nastanou, podle něj způsobují informační technologie, nové způsoby práce a sdílení ekonomiky. Bude trvat dlouho, než staré způsoby zmizí, ale je načase uvažovat utopisticky, argumentuje Paul Mason. Měnou postkapitalismu by mohl být volný čas nebo zesíťované činnosti. Mason také upozorňuje na „ekonomiku sdílení“. Co si o této vizi myslíte? Abych byl upřímný, přál bych si nějaký postkapitalismus, ale nemám nejmenší tušení, jakým způsobem toho stadia dosáhnout. Po pravdě řečeno, varianty budoucnosti jsou dramaticky odlišné. Kdysi to dobře popsal Aron, když říkal, že u dobrého vynálezu nevíte, jestli bude využit v medicíně, nebo v koncentračním táboře. Každý vynález dokáže politický systém využít, nebo zneužít. Když se uvolní čas díky růstu produktivity práce, ještě to neznamená, že bude uvolněn k tvořivé činnosti. Navíc se dostáváme do problému, který dnes nikdo neumí prognózovat. Často se to shrnuje pod hlavičkou klimatických změn. Ve skutečnosti jde o posuny v oblasti biosféry, a nikdo neví, co to znamená. Víme, že žijeme ve znečištěném ovzduší, ale zda má vliv na klimatické změny, nevíme, ale je jisté, že se otepluje. Když se průměrná teplota zvedne o tři procenta, bude to mít katastrofální důsledky, vzniknou záplavy v největších přístavech. Přitom současná civilizace je oceánská a preferuje dopravu přes moře. Dochází k neuvěřitelným posunům, uvolňování metanu, vyčerpávání podzemních vod ve Spojených státech. Současná civilizace žije na úkor budoucnosti. Změny jsou tak výrazné, že by se lidstvo mělo na to připravovat, ne se snažit tomu zabránit, protože nevíme, zda jde o klasické kosmické procesy. Když čtete Diamondovu knihu Kolaps, tak z kolapsů civilizace, které popisuje, zmiňuje, že lidstvo v Grónsku vyhyne, protože není schopné se zbavit kulturních stereotypů. Tohle všechno pravděpodobně prožíváme. Místo toho, abychom sedli a mluvili o tom, že ubývá orné půdy, či jak zacházet s nedostatkem vody, pereme se o Ukrajinu, vymýšlíme nesmysly v Iráku a soutěžíme s Číňany o Afriku, místo toho, abychom se s nimi dohodli, jak ji pozvednout. To je na kapitalismu katastrofické, živelný způsob spravování planety, což nemůže dopadnout dobře.
Vnější šoky moderní doby, o kterých mluvíte, jako jsou vyčerpávání energetických zdrojů, klimatické změny a migrace podle Masona „proměňují dynamiku kapitalismu a činí jej dlouhodobě nefunkčním“. Když tuhle myšlenku připustíme, jaké jsou další varianty? Co to je nefunkčnost? Kapitalismus prospívá vrchní vrstvě populace. V určité fázi se systém může stát neudržitelným, protože sociální napětí bude vyžadovat změnu, ale tou změnou může být fašizace. Horní vrstva pak použije páky na politický systém a udělá ho takovým, že zklidní spodní vrstvy a nebude možné dosáhnout žádné sociálně spravedlivé změny. I když se kapitalismus změní, stále nevíme, zda k lepšímu, nebo k horšímu. Z toho, že existuje potenciál na změnu, není jasné, zda změnou nebude válka. Je potřeba o tom mluvit i v těchto variantách, protože jinak se těm válkám třeba zabránit ani nedá. Při intelektuální úrovni politických elit na Západě hrozba války spíše narůstá, než klesá. Že je nebezpečí reálné, je potřeba otloukat politikům dnes a denně o hlavu. Změna je zákonitá. Ale zda bude k lepšímu, nebo k horšímu… Profesor Milan Zelený v rozhovoru pro Českou pozici upozorňuje na nabuzení válečné psychózy a investic do zbrojení. „Budou investovat do zbrojení a mylně se domnívat, že to takzvaně nakopne ekonomiku, ale tu nelze nakopnout, protože to není stroj; ona se adaptuje.“ Jak moc nakopáváme ekonomiku zbrojením? Jednak se tím zklidní společnost, jednak umožníte, že nadbytečné peníze se umrtví, protože spotřeba neprobíhá formou koupě; zvýší se zaměstnanost, přicházejí inovace. To vše militarismus přináší; bohužel na jeho konci je zabíjení. Rezervy přitom existují. Kromě miliard na zbrojení tu máme šedou ekonomiku a obrovskou korupci. Odhady říkají, že jen na korupci v Evropské unii padne ročně 300 miliard eur. To jsou šílené peníze. Máme přibližně 1000 daňových rájů a z toho 50 nebo 60 procent pod britskou jurisdikcí; to jen abychom si uvědomili, kdo je tu největší pokrytec. Vnitropodniková kriminalita se v EU odhaduje na více než jeden bilion euro. To jsou strašidelně obrovské peníze, které by mohly být využity produktivněji. Jenže někomu vyhovuje, že vše funguje právě takto. Merkelová proti daňovým rájům před pěti nebo šesti lety zaútočila a vydrželo jí to rok, než ji zklidnili. Profesor Zelený rovněž zmiňuje, že jsme vyčerpali čtyři oblasti: zemědělství, průmysl, služby, stát; a že nikam dál se už ekonomika transformovat nemůže. „To, co prožíváme, není cyklická krize, která se čas od času opakuje, ale transformační změna, jakou byla průmyslová revoluce.“ Hovoří o zacílení na lokální ekonomiku. Je to reálné? Musel bych více vědět, co myslel lokální ekonomikou. Faktem je, že po krizi v roce 2008 se situace v jednotlivých oblastech světa vyvíjí odlišně. Máme tu stagnaci Západu, ale i dynamiku BRICSu, ovšem s výjimkou Ruska, které je více Západem a které se spolu s ním ekonomicky propadlo a až teď si zvyká na východní vítr. Vloni v Číně vznikalo 10 400 nových podniků denně. Tedy rodí se něco úplně nového. A co to udělá s budoucím pojetím globalizace? To nevíme. Číňané zdůrazňují, že nejsou pro nikoho vzorem. Už počtem obyvatel nemohou být vzorem, protože ten jim dává zcela jiné možnosti. Strhávají další regiony jako Latinskou Ameriku či Afriku k jinému pojetí významu peněz a investic, ale ne „tomu postkoloniálnímu“, které prezentuje Západ. Pozoruhodné je, že oni mají dostatek finančních prostředků. Je to jiný model.
Čes ký politolog Oskar Krejčí Z celé problematiky vydělme otázku neustále se zvyšující automatizace a robotizace ve výrobě. Jinými slovy, k výrobě bude podle některých odhadů třeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat. A pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát, třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Ještě radikálnější zastánci této teorie naopak tvrdí, že nadbytek lidí se vyřeší pouze a jedině válkou. To je malthuziánská vize; říká se, že první malthuziánská válka byla Rwanda – masakry z přelidnění, jak říkají někteří lidé. Zpět ale k robotizaci. Ta přináší zvýšení produktivity práce jako dříve průmyslová revoluce. Nasycenost ekonomiky roboty je ale podstatně nižší, než předpokládaly základní modely na konci minulého století. Není to akutní záležitost. Současný typ automatizace už ale přináší produktivitu, která uvolní čas. Nemusíte uvolňovat lidi, stačí jim dát například kratší pracovní dobu. Mělo by to přinést větší míru svobody, ale jen ve spravedlivém uspořádání. Pokud si někdo z výdobytků v podobě automatizace a robotizace utrhne 99 procent, samozřejmě sociální diferenciace a nezaměstnanost narostou. Pak je s tím spojeno i odkulturnění civilizace. Protože: „Na co potřebuješ vzdělání, když budeš stejně nezaměstnaný?“ To jsou hrozivé modely. Pak existuje ještě jeden velký problém. Pokud někde postupuje robotizace rychle, tak je to vojenství. Před deseti dny Američané testovali přímo naváděnou bombu s jadernou náloží. V Iráku už bylo 60 procent náloží, které letěly ze vzduchu na zem, dálkově řízených. To je dnes nejrychlejší směr robotizace s cílem umožnit zbrani, aby válčila, i když je přerušen kontakt s velitelstvím.
„Když si řekneme, že Ruskoje největším nebezpečím, pak se s Ruskem
nedohodneme“
——————–
Myslíte si, že se v současné době trochu mění vztahy mezi Amerikou a Ruskem? Jsou některé signály, které by vás zaujaly? Mám na mysli například to, že Rusko nezablokovalo dohodu o íránském jaderném programu.
Rusko hrálo svou hru velmi promyšleně a důsledně. Automaticky za tím nemůžeme vidět nějaké zlepšení ve vztazích. Před deseti nebo čtrnácti dny vydaly Spojené státy novou vojenskou strategii, ve které se říká, že dochází k přesunu pozornosti v oblasti ozbrojeného
násilí, které používají organizované skupiny, zpět na státy. To znamená, že prvořadým problémem přestávají být nejrůznější al-Káidy, ale jsou to opět státy. Spojené státy je vyjmenovaly, a to v tomto pořadí: Rusko, Írán, Severní Korea, Čínská lidová republika. Tyto čtyři státy jsou v tom dokumentu vyjmenovány jako vojenský problém číslo jedna. Je to otázka priorit, když si řekneme Islámský stát je největším nebezpečím, ztráta pitné vody na planetě je největším nebezpečím, pak se dohodneme s Ruskem velmi snadno. Když si řekneme, že Rusko je největším nebezpečím, pak se s Ruskem nedohodneme. Evidentně ve Spojených státech hlásá jedno ministerstvo jednu pravdu, druhé jinou a Obama není schopen vytvořit ucelenou jednotnou strategii. To počká až na dalšího prezidenta. Převzato ze zdroje zde
Vložila – Pozorovatelka – 1.8.2015
