Neolitizace na Balkáně I doc. PhDr. Miroslav Popelka, CSc. Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou UK FF Praha LS 2009
T.D. Price, 2000 Přechod od lovectví ke sběračství je nejdůležitější událostí v lidské prehistorii. K tomu I. Hodder: The Archaeological Process. An Introduction – „jakkoli jsou mnozí archeologové na tento termín až hrdí, termín je dlouho evropskou archeologií používaný, je termín až politicky nesprávný! Např. v Austrálii by to znamenalo, že australští domorodci by neměli žádnou historii. To proto, že „historie! Ve slově „prehistorie“ znamená až psanou historii!!!!“ Binford, Cohen, Flannery – úvahy, že lidstvo bylo vtaženo/přinuceno k zemědělství prostřednictvím nekontrolovatelného koloběhu přírody (klimatické změny, degradace přírodního prostředí, nárůst počtu obyvatel). Současné studie předpokládají, že lidstvo hrálo v tomto procesu naopak aktivní roli. Průnik zemědělství do Evropy byl od Childovy originální koncepce chápán jako šíření cizích kolonistů, přinášejících s sebou všechny důležité atributy nového způsobu hospodářství Mapy šíření zemědělství v učebnicích ukazovaly kontinent, na kterém velké paprskovité šipky ukazovaly cestu kolonistů 1. z Turecka přes Egeidu do Řecka, 2. rozdělenou na dvě části a) po zemi a b) po moři
a)
postup s novými vymoženostmi (zemědělství, keramické n ádoby, pravoúhlé domy z nepálených cihel do jv. Evropy b) postup podél středozemního pobřeží, šíření domestikovaných ovcí, koz, obilovin a keramických nádob Dalším krokem měla být explozivní expanze přes střední Evropu, na západ do Nizozemska, Belgie, Francie, na východ na Ukrajinu, na sever do severního Německa a Polskam, v jižní části pak osídlování Německa (přes Alpy). Současně ze Středomoří vycházely paprsky kolonizace a zemědělci obsazují úrodná údolí Itálie, Francie, Švýcarska a Iberského poloostrova. Ve střední Evropě docházelo k regionalizaci, když některé neolitické skupiny získaly lokální charakter. Kolem roku 4500 BC byla již většina Evropy s výjimkou Británie a Skandinávioe obsazena zemědělci Nové pojetí: výzkumy posledních 25 let pozměnily dosavadní koncepci. Více se zamýšlíme nad pojmem „neolit“ – hlavně nad jeho obsahem. Price uvádí některé závažné informace, např. existující doklady použití divokých rostlin již v mezolitu!
Grotto dell´Uzzo (Sicílie) – mezolitická vrstva, datovaná před r. 6000 BC obsahuje zbytky plodin: hrách, divoké jahody, divoké olivy, divoké hrozny M. Zvelebil dokonce předpokládá, že používání divokých rostlin bylo v mezolitu praktikováno jako určitá příprava (pre-adaptation) na příchod neolitu. Dále je zde otázka existence domestikovaných rostlin a zvířat v mezolitickém kontextu. Existuje předpoklad, že se některé z nich mohly objevit již v průběhu pozdního mezolitu v některých částech Evropy. Nejlepším příkladem je pylová analýza z oblasti Curychu (Švýcarsko), odkud pochází rostlinné pyly (pšenice, len), datované 6400 BC, tedy o 1000 let dříve, než je předpokládaný počátek neolitu v tomto regionu. Mohl by to být doklad teorií, že místní (mezolitické) obyvatelstvo často hrálo důležitou roli v přechodu k zemědělství
Východní Středomoří První zemědělci v Evropě jsou doloženi v Egeidě a v Řecku na poč. 7. tisíciletí BC. Existuje jen velmi málo dokladů o přítomnosti lidí na ostrovech ve východním Středomoří do neolitu. Přesto lze mezolit v Řecku nalézt při pobřeží, což dokládá vztah osídlení k moři a k plavbě na moři Řecko Málo je známo dosud o raném neolitu v Řecku. Z několika sídlišť je známa tzv. předkeramická vrstva (Argissa, Gediki, Sesklo). Na těchto lokalitách (tellech) chybí keramické nádoby, jsou zde ale přítomny domestikované plodiny a zvířata. Radiokarbonová data pro toto období jsou kolem 6800 BC. Zajímavé je, že soubory štípané industrie v těchto vrstvách jsou popisovány jako mezolitické (Tringham). Na jihu přejímali lokální sběrači kultigeny (uměle vypěstovaná dědičná forma nebo odrůda rostliny) a stádní zvěř, jako součást přechodu k zemědělství. Nejlépe to dokazuje situace z jeskyně Franchthi na Peloponésu.
Mapa Řecka
Jeskyně Franchthi Frantchi je velká jeskyně, jejíž mohütnost mohla být dobrým důvodem pro její osídlení. První doklady pocházejí z mladého paleolitu (cca 20000 BC), kdy hladina Egejského moře byla asi 120 m níže než dnes a pobřeží asi 5 km západněji od jeskyně než v současnosti. Další osídlení pokračovalo kolem 16000 BC a od 12000 BC. Kolem roku 8000 BC byla hladina moře asi o 38 m. níže a jeskyně mohlas být asi 2 km od pobřeží. Kolem roku 7000 BC stoupla hladina na 25 metrů pod úrovní dnešního moře . Mezolitické vrstvy v jeskyni jsou 2 m silné, relativně sterilní a kamenité. Lidé hojně využívali mořské zdroje (kosti ryb, včetně velkého tuňáka). Přibývají rostlinné zbytky, což bývá interpretováno jako pokus o rozšiřování zdrojů potravy.
Současný pohled na přechod k zemědělství v Řecku a v Egeidě je smíšený. Někteří autoři (van Andel-Runnels 1995), Demoule-Perlés 1993) argumentovali pro kolonizaci na základě podobnosti k materiálu z Anatolie a skutečností, že ostrovy v jv Středomoří byly v raném neolitu neosídlené a poukazovali na úplnou absenci mezolitického osídlení v oblastech primárního výskytu prvních zemědělců (stav bádání!) Jiní autoři (Budja 1993, Chapman 1994, Dennell 1983, Tringham 2000, Whittle 1996) ukazují naopak na kontrast s materiály z Předního Východu, existenci předkeramického neolitu s mezolitickými afinitami a na situaci právě v jeskyni Franchthi.
Dějiny bádání o neolitu v Řecku Výzkumy řeského pravěku byly dlouho mimo zájmu archeologie. Kromě výzkumů antických měst, zkoumaných již od 70. let 19. století, byla pozornost věnována jen vrcholným antickým památkám krétské a mykénské kultury. Heinrich Schliemann – objev Troje a šachtovitých hrobů v Mykénaách Sir Arthur Ewans – objev paláce krále Mínoa v Knossu V Řecku prováděli výzkumy Angličané, Američané, Němci, Švédové, Italové i Řekové (Tsuntas – Thessalie, Kyklady) Centra výzkumu: Athény (University of Athens, Národní archeologické muzeum Larissa, Thessaloniki (Soluň) Nálezům z paleolitu a mezolitu nebyla věnována větší pozornost, nejvíce nálezů patří střednímu a mladému paleolitu Thessalie: zemědělská sídliště se držela po dlouhou dobu na týchž místech. Došlo k vytvoření sídlištních pahorků – tellů (řecky magula), jsou běžné v celé¨Thessalské nížině Tsuntas – odlišil dvě základní kultury Sesklo a Dimini Zásadní obrat: po 2. světové válce, německé výzkumy vedené profesorem Milojčičem
Rozsah osídlení v neolitu Řecka Neolitické osady nenajdeme zpočátku ve všech oblastech pevninského Řecka. Nejstarší sídliště (po r. 7000 BC) známa z Kréty a Makedonie. Množství lokalit (mladších 6500 BC) známo z Thessalie, ostatní části Řecka (střední a jižní) jsou osídlena řídce (stav bádání!) Ve východní části Thessalie je doloženo na 120 tellových sídlišť (EN – starší než 6000 BC) s téměř 120 ze středního neolitu (6000-5500 BC). Existence tzv předkeramického neolitu (Argissa, Sesklo) není zatím všeobecně přijímána Problém je s vysvětlení původu raně neolitických (EN) sídlišť. V Řecku je spíše klasická kolonizační hypotéza (demická difuze). Hlavním důvodem je skutečnost, že všechny charakteristiky neolitu se nacházejí v oblastech přilehlé jihozápadní Asie. Závažná je i skutečnost, že řecké území bylo zřejmě relativně řídce osídleno kořistníky (stav bádání!)
Nea Nikomedeia -nejstarší neolitické sídliště v Řecku (možná i v Evropě) Leží v makedonské nížině v severním Řecku, je to sídlištní pahorek Vrstvy byly jen slabé, v nejhlubším místě dosahovaly 60 cm. Horních 10-15 cm narušeno orbou. I tak bylo možno identifikovat zbytky budov ze dvou fází zástavby. Domy stály na návrší nedaleko bažinatého jezera nebo zátoky. Fáze osídlení byly od sebe odděleny naplaveninami. Celkem objeveno 7 větších budov, hliněné stěny nesla konstrukce z menších kůlů, vzdálených 0,9-1,2 metru. Prosotr mezi nimi byl vyplněn rákosovými otýpkami. Rozměry se lišily, dvakrát se opakoval čtverec o straně 7,6 m. Největší stavba (1. fáze osídlení) dlouhá 12 m, prostor rozdělen na tři části. Protože ležela v nejvyšším bodu pahorku a uvnitř bylo nalezeno 5 hliněných figurek, mohl mít dům nějkaou náboženskou funkci (srov. situaci v jv. Anatolii) Hospodářství: pšenice, ječmen, čočka kosti ovcí a koz, v malém množství i prasata a hovězí dobytek doložen lov zvířat, ptáků a ryb použit luk a šípy, praky (stovky hliněných projektilů BI teslice, dláta ŠI čepele (srpové) KI jehly, šídla, rybářské háčky keramika kvalitní, malování a otisky prstů, antropomorfní nádoby s lidským obličejem (analogie Přední Východ), hliněná razítka Hroby mimo budovy, často v odpadcích z domů, žádné milodary pouze jeden mrtvý s kameném v ústech
Nea Nikomedeia
Thessalie
Argissa magula Sídlištní pahorek (tell) nedaleko města Larissa (4,5 km západně). Tell má zásadní význam pro poznání sledu neolitických kultur v Thessalii. Milojčič: výzkumy v letech 1954-1958 Nejstarší (prekeramická) vrstva ležela 8,5 m pod dnešním povrchem, síla vrstvy 0,3-1,2 m Nálezy: srpové čepelky, vrtáky, vyskytly se i atypické trapézovité čepelky s příčným ostřím ŠI většinou z obsidiánu z ostrova Mélos i z domácích surovin BI pouze zlomek patrně válcovitého klínu KI šídla ozdoby typické kostěné roubíky do uší, kamenné perly, závěsky kosti ovce (84%), méně koza, hovězí dobytek (5%) a prase (10%) v jednom ohništi objeveny zbytky hrachu a ojedinělá zrnka obilí Těsně nad prekeramickou vrstvou leželo několik zlomků keramiky, objevena rovněž kůlová chata (5 x 4 m) a zbytky ohniště
Chronologie řeckého neolitu Starý neolit – raně keramická fáze (EN I) EN II – kultura Protosesklo EN III – kultura Presesklo MN – kultura Sesklo k. Sesklo I – tell západně od města Vollos v Thessali keramika malovaná, sytě červená na bílém podkladě, misky, koflíky, džbánky s uchy, motivy kosočtverce, klikatka, šachovnice k. Sesklo II keramika typický motiv vlčích zubů k. Sesklo III keramika stěny misek se esovitě prohýbají, poprvé vysoké cylindrické nožky misky na ovoce, výzdoba velké plamenovité vzory, červené malování na bílém povlaku plastika stojící i sedící steatopygické figurky (ženy i muži, též hliněné faly) kamenné sekery, kamenné nádoby, prak (prakové koule), KI, přesleny, pintadera (razítka) domy kůlové, z hlíny i kamene (typický megaron – hliněný dům na podezdívce
Kultura Sesklo
• megaron
