Nekalá soutěž v právu Evropských Společenství a judikatuře Evropského soudního dvora

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva

Nekalá soutěž v právu Evropských Společenství a judikatuře Evropského soudního dvora Diplomová práce

Veronika Maxová 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou pr{ci na téma: Nekal{ soutěž v pr{vu Evropských Společenství a judikatuře Evropského soudního dvora zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k seps{ní této pr{ce, byly citov{ny v pozn{mk{ch pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

Obsah 1

ÚVOD ....................................................................................................................5

2

PR[VNÍ ÚPRAVA NEKALÉ SOUTĚŽE ........................................................6

2.1

Pr{vní úprava nekalé soutěže v ČR ............................................................6

2.1.1

Subjekty....................................................................................................7

2.1.2

Gener{lní klauzule .................................................................................9

2.1.3

Skutkové podstaty ................................................................................10

2.2

Pr{vní úprava v EU .....................................................................................11

2.2.1

Pr{vní povaha směrnice ......................................................................13

2.2.2

Soudní dvůr Evropské unie ................................................................14

3

REKLAMA ..........................................................................................................16

3.1

Klamav{ reklama .........................................................................................17

3.2

Srovn{vací reklama .....................................................................................18

3.3

Skryt{ reklama .............................................................................................19

3.4

Judikatura .....................................................................................................20

3.4.1

Toshiba v. Katun...................................................................................20

3.4.2

Pippig Augenoptik ...............................................................................21

3.4.3

Lidl v. Colruyt .......................................................................................23

3.4.4

De Landtsheer .......................................................................................25

3.4.5

Srovn{ní s judikaturou českých soudů .............................................26

4

NEKALÉ OBCHODNÍ PRAKTIKY ...............................................................29

4.1

Evropský spotřebitel ...................................................................................29

4.2

Gener{lní klauzule ......................................................................................31

4.3

Klamavé a agresivní obchodní praktiky ..................................................31

4.4

Čern{ listina ..................................................................................................32

4.5

Judikatura .....................................................................................................33

4.5.1

Gut Springenheide ...............................................................................33

4.5.2

Clinique ..................................................................................................34

4.5.3

Estée Lauder vs. Lancaster ..................................................................34

4.5.4

CeWe Color AG ....................................................................................35

4.5.5

New Look v. OHIM .............................................................................36

4.5.6

VTB-VAB ...............................................................................................37

4.5.7

Wettbewerbszentrale v. Plus ..............................................................38

4.5.8

Srovn{ní s českou judikaturou ...........................................................38

5

OCHRANNÉ ZN[MKY ..................................................................................41

5.1

Ochrann{ zn{mka v nekalosoutěžních předpisech ................................42

5.2

Judikatura .....................................................................................................43

5.2.1

Adidas ....................................................................................................43

5.2.2

O2 v. H3G ..............................................................................................43

5.2.3

LÓréal v. Bellure, Malaika, Starion ..................................................44

5.2.4

Google ....................................................................................................46

5.2.5

Srovn{ní s Českou judikaturou ..........................................................47

6

Z[VĚR .................................................................................................................49

7

RESUMÉ..............................................................................................................51

8

POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA .......................................................53

1 Úvod Evropský trh je obrovským prostorem, uvnitř kterého probíh{ hospod{řsk{ soutěž, jenž žene celou Evropskou unii kupředu. Vždyť jedním z hlavních důvodů založení Evropské unie, byl pr{vě ekonomický rozvoj zakl{dajících zemí. V současnosti se ocit{me v době hospod{řské krize, kdy si každý soutěžitel snaží udržet své místo na trhu a získat nějakou výhodu oproti jiným soutěžitelům. Získ{v{ní soutěžních výhod se v ide{lním případě děje čestně a podle pravidel hospod{řské soutěže, ovšem soutěžitelé často hospod{řskou soutěž narušují a pravidla obch{zejí. Nekalé chov{ní by jim vych{zelo ještě lépe, pokud by každý členský st{t měl jinou pr{vní úpravu hospod{řské soutěže. Nejen z těchto příčin se unijní pr{vo snaží harmonizovat n{rodní pr{va členských st{tů. Pr{vo Evropské unie poskytuje minim{lní ochranu a stejn{ pravidla všem evropským soutěžitelům. Proto se nezbytně musíme, s ohledem na naše členství v Evropské unii, věnovat unijní úpravě pr{va nekalé soutěže, jako souč{sti pr{va hospod{řské soutěže. Podobným způsobem se unijní pr{vo snaží zajistit stejnou ochranu spotřebitelům v celé Evropské unii. Pr{vě v kůži spotřebitelů se s nekalou soutěží setk{v{me nejčastěji a může n{s negativně ovlivnit například při koupi výrobků. Všechny uvedené důvody mě vedly k výběru tématu diplomové pr{ce. Pr{vu nekalé soutěže se také řík{ soudcovské pr{vo, proto je studium rozhodovací praxe soudů nejlepší volbou. Ze skutečnosti, že jsme členy Evropské unie již téměř 6 let, vyvozuji, že naše pr{vo by mělo být v souladu s unijními předpisy a naše soudy by měly n{sledovat rozhodovací praxi Soudního dvora EU. Analýza judikatury Soudního dvora EU s n{sledným porovn{ním s českou rozhodovací praxí je hlavní metodou pr{ce. Cílem pr{ce bude zjištění, zda se české soudy při rozhodov{ní řídí výkladem unijního pr{va Soudním dvorem EU a zda je české pr{vo nekalé soutěže v souladu s pr{vem EU, spolu s případným pod{ním n{vrhů na změny pr{vní regulace. Pr{ce je logicky členěna od obecného ke speci{lnímu. V první kapitole se věnuji stručnému výkladu české a unijní regulace pr{va nekalé soutěže. V Dalších kapitol{ch předkl{d{m pr{vní úpravu spolu s relevantní českou a unijní judikaturou klamavé

a

srovn{vací

reklamy,

nekalých

obchodních

praktik

k spotřebitelům a ochranných zn{mek ve vztahu k nekalé soutěži.

5

ve

vztahu

2 Pr{vní úprava nekalé soutěže Pro uchopení pr{vní úpravy nekalé soutěže si musíme nejdříve vymezit z{kladní pojmy, se kterými budeme d{le pracovat.

Nekalé soutěže se lze dopustit v r{mci

hospod{řské soutěže, kterou vymezujeme jako prostor, ve kterém spolu účastníci soupeří a projevují z{jem na svém hospod{řském prospěchu. Důležitým prvkem hospod{řské soutěže je konkurence, kterou se druhý účastník snaží zničit a n{sledně nastoupit na její místo. Při soupeření jsou použív{ny mnohé praktiky, z nichž některé mohou hospod{řskou soutěž kazit. Pro zachov{ní poctivosti soutěže nastupuje pr{vní regulace, kter{ určí účastníkům hospod{řské soutěže pr{vní hranice. Soutěžitelé jsou povinni db{t pr{vně z{vazných pravidel a nesmějí zneužívat účast v soutěži.1 Soutěžní pr{vo dělíme do dvou větví, na pr{vo kartelové (pr{vo proti omezov{ní soutěže) a pr{vo nekalé soutěže. Podstatou pr{va hospod{řské soutěže je z{brana jedn{ním sledujícím omezení nebo vyloučení soutěže.2 Pr{vo nekalé soutěže pak chr{ní čistotu soutěžních vztahů. Účelem pr{vní úpravy je z{kaz nekalé soutěže a pr{vní postih nekalého jedn{ní, které m{ za cíl poškodit soutěžitele.3 Samotný pojem nekal{ soutěž potom představuje soutěž nepoctivou, soutěž v rozporu s dobrými mravy soutěže. Obecný význam pojmu lze podle E. Večerkové4 vystihnout jako soutěž, kterou někdo kazí, v níž někdo něco zatemňuje a soutěž, v níž se někdo chov{ nepoctivě, nemravně, špatně, nečestně, nevyhovujícím způsobem.

2.1 Pr{vní úprava nekalé soutěže v ČR Pr{vní úpravu nekalé soutěže rozděluje obchodní z{koník5 v §41 až §55 do tří dílů. První díl upravuje hospod{řskou soutěž obecně a d{le ji dělí na pr{vo nekalé soutěže obsažené v ObchZ a pr{vo kartelové upravené zvl{štním z{konem. Druhý díl se zaměřuje na postih nekalé soutěže, vymezuje gener{lní klauzuli a na ni navazující výčet z{kladních nekalosoutěžních skutkových podstat. Třetí díl upravuje pr{vní 1

HAJN, P. Soutěžní chov{ní a pr{vo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova universita, 2000. s. 29

2

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního pr{va. Obecn{ č{st. Soutěžní pr{vo. 5. vyd. Praha:

C. H. Beck, 2007. s. 286 3

HAJN, P. Soutěžní chov{ní a pr{vo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova universita. 2000, s. 295

4

VEČERKOVÁ, E. Nekal{ soutěž a reklama (vybrané kapitoly). Brno: Masarykova universita, 2005. s. 36

5

Z{kon č.513/1991 Sb., obchodní z{koník, ve znění pozdějších předpisů (d{le jen „ObchZ“ nebo

„obchodní z{koník“)

6

prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Dalším soukromopr{vním předpisem upravujícím pr{vo nekalé soutěže je občanský z{koník6, jenž obsahuje další prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Č{sti pr{va nekalé soutěže najdeme také ve veřejnopr{vních předpisech, například v z{koně na ochranu spotřebitele7 a z{koně o regulaci reklamy8. Trestní postih nekalé soutěže upravuje trestní z{koník9 pod hospod{řskými trestnými činy (§248) a uplatňuje se tehdy, pokud byl nekalou soutěží sp{ch{n trestný čin. 2.1.1 Subjekty Subjekty vztahů z nekalé soutěže dělí E. Večerkov{10 na osoby dopouštějící se nekalosoutěžního jedn{ní a osoby opr{vněné, proti kterým nekalosoutěžní jedn{ní směřuje, a jsou jím dotčeny. Do první skupiny řadíme soutěžitele a osoby pomocné. Soutěžitelem může být jak{koliv fyzick{ či pr{vnick{ osoba účastnící se hospod{řské soutěže, kter{ nemusí být podnikatelem. Soutěžitel nemůže existovat s{m o sobě. Jeho pr{vní postavení se může projevit jen ve vztahu s jiným soutěžitelem nebo spotřebitelem.11 Osoba pomocn{ je odlišn{ od soutěžitele, býv{ uvedena v konkrétních skutkových

podstat{ch.

Příkladem

může

být

skutkov{

podstata

porušení

obchodního tajemství, kde pomocnou osobou rozumíme osobu, kter{ se o tajemství dozvěděla a neopr{vněně jej zpřístupnila jinému, anebo jej využila pro sebe. Osobami opr{vněnými jsou soutěžitelé, pr{vnické osoby opr{vněné h{jit z{jmy soutěžitelů, spotřebitelé, pr{vnické osoby opr{vněné h{jit z{jmy spotřebitelů a jiné dotčené osoby. Jsou to osoby, jejichž pr{va byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena. Pr{vnické osoby opr{vněné chr{nit z{jmy soutěžitelů jsou opr{vněny pod{vat žalobu (§54 odst. 1 ObchZ)v některých případech nekalé soutěže v případě, že byly nekalou soutěží dotčeny z{jmy soutěžitelů (mimo případů uvedených v §48 až 51

6

Z{kon č. 40/1964 Sb., občanský z{koník, ve znění pozdějších předpisů (d{le jen „ObčZ“) Z{kon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (d{le jen „z{kon

7

o ochraně spotřebitele“) Z{kon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů (d{le jen „z{kon

8

o regulaci reklamy“) 9

Z{kon č. 40/2009 Sb., trestní z{koník, ve znění pozdějších předpisů

10

VEČERKOVÁ, E. Nekal{ soutěž a reklama (vybrané kapitoly). Brno: Masarykova universita, 2005. s. 55 a

n{sl. 11

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního pr{va. Obecn{ č{st. Soutěžní pr{vo.

5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. s. 300

7

ObchZ). Pr{vnickým osob{m vyplýv{ opr{vnění chr{nit z{jmy soutěžitelů ze stanov a zřizovacích dokumentů. Podle P. Hajna12 je však třeba br{t zřetel i na jejich faktickou činnost. Soudy u n{s uzn{vají st{tem uznané subjekty např. obchodní komory a ligy proti nekalé soutěži. Ochrana z{jmů soutěžitelů u nich tvoří podstatnou č{st činnosti, ale nejsou zaměřeni jen na zjišťov{ní a pron{sledov{ní nekalosoutěžních deliktů. Zvýšené ochrany v oblasti pr{va nekalé soutěže se těší spotřebitelé. Vystupují jako osoby opr{vněné podat žalobu (§53 ObchZ) proti nekalosoutěžnímu jedn{ní, kterým jsou dotčeni na svých pr{vech. Spotřebitelem je osoba, kter{ při uzavír{ní a plnění smlouvy nejedn{ v r{mci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (§52 ObčZ). Z{kon o ochraně spotřebitele vymezuje spotřebitele, jako fyzickou nebo pr{vnickou osobu, kter{ nakupuje výrobky nebo užív{ služby za jiným účelem než pro podnik{ní s těmito výrobky nebo službami (§2 odst.1a).13 Z pohledu historického pak v prvorepublikovém z{koně proti nekalé soutěži nepatřili přímí konzumenti (odběratelé, z{kazníci) pod ochranu z{kona.14 Dnešní společnost ale staví spotřebitele do slabšího postavení, proto jim pr{vo poskytuje zvýšenou pr{vní ochranu. Pro srovn{ní autor L. Lisse15 zvýšenou ochranu spotřebitelů nepovažuje za legitimní, protože br{ní rozvoji hospod{řské soutěže a je prosazov{na především „levicovými vl{dami“ členských st{tů EU. Důsledkem silnější ochrany pr{v spotřebitelů vznikla potřeba chr{nit tyto osoby nejen samostatně, ale také prostřednictvím Pr{vnických osob opr{vněných chr{nit z{jmy spotřebitelů. Mají žalobní pr{vo (§54 ObchZ) v konkrétních případech nekalé soutěže (mimo případů uvedených v §48 až 51 ObchZ), pokud byly nekalosoutěžním jedn{ním dotčeny z{jmy spotřebitelů. Spotřebitelé se mohou na tuto pr{vnickou osobu obr{tit s ž{dostí, aby podala žalobu a stala se tak účastníkem soudního řízení místo nich samých. Jejich prostřednictvím může spotřebitel dos{hnout ochrany svých z{jmů účinněji, zejména z hlediska odborného, materi{lního i finančního.16 Za

12

HAJN, P.: V zahraničí jsou někdy takové pr{vnické osoby vytv{řeny účelově a stíhají pak jakékoliv

drobné pochybení proti z{kazům nekalé soutěže a požadují n{hradu n{kladů pr{vního zastoupení. 13

Na tomto místě je vhodné podotknout, že i když jsou do z{kona o ochraně spotřebitele zapracované

evropské předpisy, je české vymezení pojmu spotřebitel odlišné od evropského pojetí, kde spotřebitelem nemůže být pr{vnick{ osoba. 14


15

LISSE, Luděk. Některé aspekty gener{lní klauzule nekalé soutěže. Obchodní pr{vo. 2007, roč. 16, č. 9,

s. 3 16

ONDREJOVÁ, Dana. Pr{vnické osoby opr{vněné h{jit z{jmy soutěžitelů nebo spotřebitelů

v nekalosoutěžních sporech. Pr{vní fórum. 2010, č. 2, s. 64

8

takové pr{vnické osoby považuje D. Ondrejov{17 především osoby, u nichž ochrana z{jmů spotřebitelů tvoří podstatnou č{st jejich činnosti, případně alespoň vedlejší č{st jejich činnosti. V České republice existují spotřebitelsk{ sdružení, např. Sdružení obrany spotřebitelů ČR. Jinými osobami dotčenými nekalou soutěží jsou jakékoliv osoby, jejichž pr{va byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena (§53 ObchZ). Jiné osoby nejsou ani soutěžiteli, ani spotřebiteli ani pr{vnické osoby opr{vněné chr{nit z{jmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, jsou legitimov{ny vždy, pokud jsou nekalou soutěží dotčeny (§ 45–47, 50a a 52 ObchZ).18 Jejich dotčení je vyloučeno v případech parazitov{ní na pověsti,

podpl{cení,

zlehčov{ní

a

porušení

obchodního

tajemství.

Podle

E. Večerkové19 mohou tyto osoby uplatnit všechny žalobní n{roky ve všech případech nekalé soutěže. 2.1.2 Gener{lní klauzule Pro z{konod{rce je velmi obtížné vyj{dřit všechny existující a budoucí skutkové podstaty nekalosoutěžního chov{ní.20 Z tohoto důvodu spočív{ pr{vní úprava nekalé soutěže v podobě kombinace obecného ustanovení (gener{lní klauzule), které připouští velmi pružný výklad a dalších konkrétních skutkových podstat upravujících typick{ než{doucí jedn{ní.21 Gener{lní klauzule vyjadřuje obecný z{kaz nekalé soutěže a obsahuje tři znaky nekalé soutěže (§44 odst. 1 ObchZ). Tyto znaky musí být naplněny, abychom mohli kvalifikovat soutěžní jedn{ní jako nekalé. Prvním znakem gener{lní klauzule je jedn{ní v hospod{řské soutěži. Pod pojmem jedn{ní se neskrýv{ jen jedn{ní komisivní, ale též jedn{ní omisivní (nečinnost). Pro posouzení tohoto jedn{ní předpokl{d{me existenci soutěžního vztahu mezi soutěžiteli. Soutěžní vztah je třeba ch{pat široce, protože ve vztahu soutěžitelů jsou nejen přímí soutěžitelé, ale i všechny ostatní subjekty působící v podobných, navazujících nebo navz{jem substituovatelných oborech nebo hospod{řských činnostech.22 Musíme posuzovat u každého konkrétního případu, zda se o soutěžní vztah jedn{ nebo nejedn{.

17

„tamtéž“, s. 64 - 66

18

RAUS, David. Spory o nekalou soutěž a aktivní legitimace. Pr{vní r{dce. 1998, č. 3, s. 12

19


20

HAJN, P.: Díky lidské vlastnosti, kterou P. Hajn označuje jako perverzní soutěžní tvořivost.

21

VEČERKOVÁ, E. Nekal{ soutěž a reklama (vybrané kapitoly). Brno: Masarykova universita. 2005. s. 118

22

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005

9

Dalším znakem gener{lní klauzule je rozpor s dobrými mravy soutěže. Dobré mravy soutěže lze obtížně definovat, vždy z{leží na daném jedn{ní v hospod{řské soutěži. Velmi důležité je odlišit dobré mravy soutěže od dobrých mravů obecných. U hospod{řské soutěže se předpokl{d{ větší míra agresivity v r{mci konkurenčního boje. Z tohoto důvodu pr{vo připouští určité projevy konkurenčních aktivit, které by před pravidly obecné mor{lky neobst{ly.23 Posledním znakem je způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, nekal{ soutěž je tedy ohrožovacím deliktem. Není nutné, aby došlo k poškození soutěžitele či spotřebitele, ale stačí, že jim újma hrozí. Pojem újma je v z{koně uveden z{měrně namísto škody, protože soutěžitelé nemusí být ohroženi jen v majetkové sféře, ale může být ohrožena i dobr{ pověst nebo dobré jméno, které penězi vyčíslitelné nejsou.24 Z uvedených znaků (podmínek) gener{lní klauzule vyplýv{, že zde z{konod{rce ponechal značný prostor rozhodovací praxi soudů, aby jejich judikatura naplnila ony neurčité pojmy podle okolností jednotlivého případu.25 2.1.3 Skutkové podstaty Konkrétní skutkové podstaty představují typick{ nekalosoutěžních jedn{ní. Pokud chceme kvalifikovat jedn{ní jako nekalosoutěžní podle skutkové podstaty, musí být předně splněny znaky gener{lní klauzule, až poté zkoum{me podmínky stanovené odpovídající skutkovou podstatou.26 Obchodní z{koník uv{dí tyto skutkové podstaty: a) klamav{ reklama, b) klamavé označov{ní zboží a služeb, c) vyvol{v{ní nebezpečí z{měny, d) parazitov{ní na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podpl{cení, f) zlehčov{ní, g) srovn{vací reklama, h) porušov{ní obchodního tajemství, i) ohrožov{ní zdraví spotřebitelů a životního prostředí (§44 odst. 2 ObchZ). Mimo výslovně upravených skutkových podstat v obchodním z{koníku se v teorii hovoří také o tzv. soudcovských skutkových podstat{ch. Jedn{ se o skupiny často se opakujících nekalosoutěžních deliktů stejného typu, ke kterým vznikla

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního pr{va. Obecn{ č{st. Soutěžní pr{vo.

23

5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. s. 308 24

„tamtéž“, s. 309

25

ONDREJOVÁ, Dana. Gener{lní klauzule nekalé soutěže v aktu{lní rozhodovací praxi Nejvyššího

soudu. Soudní rozhledy. 2009, roč. 15, č. 4, s. 121 26

Srov. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 7. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2085/2007

10

obs{hl{ judikatura (protože ani perverzní soutěžní tvořivost není bezbřeh{)27. Mezi tyto soudcovské skutkové podstaty dle P. Hajna28 například patří porušov{ní nejrůznějších norem pr{va veřejného či soukromého29.

2.2 Pr{vní úprava v EU Evropsk{ unie nyní proch{zí reformním obdobím po vstupu tzv. Lisabonské smlouvy30 v platnost. Tato smlouva mění a č{stečně nahrazuje smlouvy předchozí a „ruší“ také Evropsk{ společenství, jejichž n{stupcem stanovuje Evropskou unii, kter{ tak získ{v{ pr{vní způsobilost.31 Existenci Evropské unie dnes zajišťuje Smlouva o Evropské unii32 a Smlouva o fungov{ní Evropské unie33. Hospod{řskou soutěž upravuje hlava VII. Smlouvy o fungov{ní EU avšak na rozdíl od jiných oblastí pr{va EU34 nedošla regulace hospod{řské soutěže výrazných změn. Jsou zde stanovena společn{ pravidla pro hospod{řskou soutěž a pro sbližov{ní pr{vních předpisů v této oblasti. Nekalou soutěž však v těchto ustanoveních nehledejme. Jedn{ se především o veřejnopr{vní regulaci hospod{řské soutěže v oblasti kartelových dohod a zneužití dominantního postavení. Ve smlouv{ch není obdoba české pr{vní úpravy nekalé soutěže a nenach{zí se v ní ani stručn{ regulace problematiky nekalé soutěže alespoň cestou gener{lní klauzule.35 Pr{va proti nekalé soutěži se dotýkají zejména z{kazy množstevních omezení dovozu a vývozu, jakož i vešker{ opatření s rovnocenným účinkem 27

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního pr{va. Obecn{ č{st. Soutěžní pr{vo. 5. vyd.

Praha: C. H. Beck, 2007. s. 342 28

HAJN, P. Soutěžní chov{ní a pr{vo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova universita, 2000. s.

129-130 29

HAJN, P.: Výčet těchto podstat se mění. Příkladem může být forma zabraňovací soutěže –

bezúplatné nasycení trhu, kter{ je dnes tolerov{na. V Brně se s touto formou soutěže můžeme setkat při rozd{v{ní novin Metro zdarma. 30

Lisabonsk{ smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského

společenství, podepsan{ v Lisabonu dne 13. prosince 2007, Úřední věstník C 115 , 09/05/2008 s. 1 – 0388 (Konsolidované znění) (d{le jen „Lisabonsk{ smlouva“ nebo jen „LS“) 31

Před platností Lisabonské smlouvy měla v mezin{rodním, komunit{rním a vnitrost{tním pr{vu

pr{vní subjektivitu jen Evropsk{ společenství, ale Evropsk{ unie ji neměla. 32

Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii, úřední věstník EU ze dne 9. 5. 2008, C 115/15 (d{le

jen „smlouva o EU“) 33

Konsolidované znění Smlouvy o fungov{ní Evropské unie, úřední věstník EU ze dne 9. 5. 2008, C

115/47 (d{le jen „smlouva o fungov{ní EU“) 34 35

Velkými změnami prošla například oblast justiční spolupr{ce v trestních věcech. ONDREJOVÁ, Dana. Regulace reklamy v pr{vu Evropských společenství. Č{st I. Pr{vo

a podnik{ní. 2005, č. 6, s. 27

11

(čl. 34 a 35 Smlouvy o fungov{ní EU). Výjimky z těchto z{kazů upravuje čl. 36 téže smlouvy (např. veřejn{ mravnost). Důvody pro výjimky z uvedených z{kazů mohou být shled{v{ny i v potřebě potírat nekalou soutěž.36 Musí se vyv{žit z{jem mezi volným pohybem zboží a uvedenými chr{něnými hodnotami. Pr{vní úprava nekalé soutěže vych{zí z čl. 114 Smlouvy o fungov{ní EU a d{v{ Evropskému parlamentu a Radě pravomoc přijímat opatření ke sbližov{ní ustanovení pr{vních a spr{vních předpisů členských st{tů, jejichž účelem je vytvoření a fungov{ní vnitřního trhu. Na z{kladě tohoto čl{nku vznikly některé směrnice aktu{lně upravující nekalou soutěž, např. směrnice o nekalých obchodních praktik{ch37, směrnice o klamavé a srovn{vací reklamě38 a směrnice o ochranných zn{mk{ch39. Další důležitou směrnicí vztahující se k nekalé soutěži je směrnice o provozov{ní televizního vysíl{ní 40 (vznikla na z{kladě čl. 53a). Vývoj v oblasti pr{va nekalé soutěže v Evropské unii se, jak uv{dí T. Hűlle41, posouv{ od ochrany partikul{rní (například směrnicí č. 2006/114/ES) k úplné unifikaci celé úpravy (směrnicí č. 2005/29/ES). Pr{vě směrnice o nekalých obchodních praktik{ch přinesla významné změny do oblasti pr{va nekalé soutěže, protože se týk{ jen nekalých praktik ve vztahu k spotřebitelům a z{roveň mění směrnici o klamavé a srovn{vací reklamě tak, že nad{le chr{ní jen vztahy mezi obchodníky (tedy soutěžiteli). Toto směřov{ní definitivně poukazuje na štěpení ochrany subjektů před nekalou soutěží.42 Pr{vo nekalé soutěže se tak rozpad{ do dvou větví, jednak na 36

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního pr{va. Obecn{ č{st. Soutěžní pr{vo. 5. vyd.

Praha: C. H. Beck, 2007. s. 343 37

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES z 11. května 2005 o nekalých obchodních

praktik{ch podnikatelů vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady č.84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady č.97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktik{ch), (d{le jen „směrnice č. 2005/29/ES“ nebo „směrnice o nekalých obchodních praktik{ch) 38

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES z 12. prosince 2006 a klamavé a srovn{vací

reklamě (kodifikované znění), (d{le jen „směrnice č. 2006/114/ES“ nebo směrnice o klamavé a srovn{vací reklamě“) 39

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES, kterou se sbližují pr{vní předpisy členských

st{tů o ochranných zn{mk{ch (kodifikované znění).(d{le „směrnice o ochranných zn{mk{ch“) 40

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění

směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých pr{vních a spr{vních předpisů členských st{tů upravujících provozov{ní televizního vysíl{ní.(d{le „směrnice o provozov{ní televizního vysíl{ní“) 41

HÜLLE, Tom{š. Nekal{ soutěž na scestí aneb kudy cesta nevede po reformě B2C vztahů. In Dny

pr{va – 2008 – Days of law. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 1097 42

HÜLLE, Tom{š. Co nového n{m přin{ší směrnice 2005/29/ES*1+ o nekalých obchodních praktik{ch

vůči spotřebitelům na vnitřním trhu do úpravy nekalé soutěže v ČR? iPravnik [online]. Poslední

12

rozlišov{ní vztahů mezi obchodníky (tzv.B2B vztahy) a mezi obchodníky a spotřebiteli (tzv.B2C vztahy). Tyto rozdíly jsou však poměrně relativní, protože směrnice č. 2005/29/ES v 8. důvodovém bodě z{roveň stanoví, že kromě přímé ochrany ekonomických z{jmů spotřebitelů, chr{ní také nepřímo obchodníky před těmi soutěžiteli, kteří nedodržují pravidla této směrnice, a tím zaručuje korektní hospod{řskou soutěž. 2.2.1 Pr{vní povaha směrnice Směrnice je sekund{rním pr{vním aktem unijního pr{va, který je dle čl. 288 smlouvy o fungov{ní EU z{vazný pro každý určený st{t, pokud jde o výsledek, jehož m{ být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponech{v{ vnitrost{tním org{nům. Směrnice tedy zavazuje jen členský st{t, vůči kterému její působení směřuje. Může směřovat jen k jednomu členskému st{tu, případně k několika nebo ke všem členským st{tům. Směrnice většinou stanoví dobu, ve které m{ být transponov{na do pr{vních předpisů členských st{tů. Samotn{ transpozice u n{s probíh{ tak, že je do příslušného pr{vního předpisu d{n odkaz na tuto směrnici. Vzhledem k tomu, že směrnice m{ zavazovat jen členské st{ty, nikoli jednotlivce, neměla by mít přímý účinek vůči jednotlivcům. Evropský soudní dvůr však svojí dlouhodobou judikaturou zaujal jiné stanovisko. Tento vývoj judikatury shrnul V. Týč43 tak, že přímý účinek může mít jen směrnice, kter{ obsahuje ustanovení natolik podrobn{ a jednoznačn{, že z ní můžeme vyčíst pr{va jednotlivce, nevyžaduje zvl{štní opatření členského st{tu a lhůta k transpozici směrnice již uplynula. Přímý účinek u směrnice však může být jedině vertik{lní ve směru od jednotlivce ke st{tu, protože směrnice sama o sobě nemůže ukl{dat jednotlivcům povinnosti. Přímý účinek tak může uplatnit pouze jednotlivec vůči st{tu.44 Pokud je směrnice do pr{vního ř{du daného st{tu přenesena včas, m{ členský st{t z{vazek vyplývající ze směrnice splněn. Zůst{v{ mu jen povinnost vykl{dat své pr{vo v souladu se směrnicí. V momentě, kdy směrnice není transponov{na včas, vůbec, nebo špatným způsobem, m{ členský st{t povinnost vykl{dat n{rodní pr{vo

změna 28. Května 2008. [cit. 2010-03-03]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_5134/conoveho-nam-prinasi-smernice-2005-29-es-1-o-nekalych-obchodnich-praktikach-vuci-spotrebitelumna-vnitrnim-trhu-do-upravy-nekale-souteze-v-cr.aspx 43

TÝČ, V. Z{klady Evropského pr{va pro ekonomy. 5.vyd. Praha : Linde, 2006. s. 98

44

„ tamtéž“, s. 98

13

v souladu se směrnicí. V tomto případě hovoříme o z{sadě nepřímého účinku směrnic vych{zející z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Von Colson45. 2.2.2 Soudní dvůr Evropské unie Soudní dvůr Evropské unie se skl{d{ ze Soudního dvora, Tribun{lu a Soudu veřejné služby. Jeho posl{ním je zajišťovat dodržov{ní pr{va při výkladu a prov{dění smluv (čl. 19 smlouvy o EU). V r{mci svého posl{ní přezkoum{v{ legalitu aktů org{nů Evropské unie, star{ se o dodržov{ní povinností členských st{tů vyplývajících ze Smluv a vykl{d{ pr{vo Unie na ž{dost vnitrost{tních soudů. Soud veřejné služby se specializuje na spory mezi EU a jejími zaměstnanci, případně spory mezi org{nem či institucí a jejich person{lem. Tribun{l rozhoduje např. o přímých žalob{ch podaných proti aktům org{nů a institucí Evropské unie, nebo o odvol{ních proti rozhodnutím Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) ve věcech ochranných zn{mek.46 Soudní dvůr je složen z 27 soudců a 8 gener{lních advok{tů (d{le“GA“). Z každého st{tu je jmenov{n jeden soudce.47 Podmínky na osobu soudce a advok{ta jsou stanoveny v čl. 253 a 254 Smlouvy o fungov{ní EU. Mohou jimi být osoby se z{rukou nez{vislosti, které splňují požadavky na výkon vysokých soudních funkcí případně, jsou ve svém st{tě uzn{vanými znalci pr{va. Na jejich jmenov{ní se musí všechny členské st{ty dohodnout. Soudce nemůže po dobu výkonu své funkce vykon{vat ž{dnou jinou politickou nebo administrativní činnost, ať placenou nebo neplacenou.48 Výjimkou pak může být například činnost pedagogick{. K výkonu pravomocí disponuje Soudní dvůr několika typy řízení. Prvním z nich je řízení prejudici{lní, nebo též řízení o předběžné ot{zce (čl. 260 smlouvy o fungov{ní EU), ot{zky se týkají výkladu smluv, nebo výkladu a platnosti aktů přijatých org{ny Unie. Vyvstane-li takov{ ot{zka v řízení před vnitrost{tním soudem členského st{tu (např. spr{vně vyložit určitý čl{nek směrnice), m{ tento soud možnost obr{tit se s příslušným dotazem na Soudní dvůr, není to však jeho povinnost. Kdyby šlo o soud poslední instance, jehož rozhodnutí nelze napadnout

45

Rozsudek ESD ze dne 10. dubna 1984 ve věci 14/83, Von Colson and Kamann v.Land Nordrhein –

Westfalen 46

Soudní

dvůr

Evropské

unie

:

prezentace

[online].

[cit.

2010-02-19+.

http://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_7024/ 47

„tamtéž“

48

TÝČ, V. Z{klady Evropského pr{va pro ekonomy. 5.vyd. Praha : Linde, 2006. s. 51

14

Dostupné

z:

opravnými prostředky, musí předběžnou ot{zku Soudnímu dvoru předložit.49 Soudní dvůr odpovíd{ rozsudkem nebo odůvodněným usnesením. Výklad pr{va uvedený v rozhodnutí je pro vnitrost{tní soud z{vazný v té věci, které se týk{. Rozsudek však zavazuje i ostatní vnitrost{tní soudy projedn{vající tutéž ot{zku. Tímto řízením zajišťuje Soudní dvůr jednotnou aplikaci pr{vních předpisů Unie a br{ní tak rozdílnému výkladu evropského pr{va. Další formy řízení před Soudním dvorem představuje žaloba pro nesplnění povinnosti (čl. 258 až 260 smlouvy o fungov{ní EU), které s členským st{tem zah{jí komise nebo jiný členský st{t, pokud žalovaný st{t neplní své povinnosti vyplývající z unijního pr{va50. Tomuto řízení předch{zí řízení předběžné, které se odehr{v{ před komisí, kdy členský st{t odpovíd{ na výtky komise. D{le žaloba na neplatnost aktu (čl. 263 a 264 smlouvy o fungov{ní EU) nebo na nečinnost org{nu, instituce nebo jiného subjektu Unie (čl. 265 smlouvy o fungov{ní EU). Soudní dvůr slouží také jako soud odvolací proti kasačním žalob{m na rozhodnutí Tribun{lu. Výjimečně může Soudní dvůr rozhodovat o přezkumu rozhodnutí Tribun{lu, ve kterých rozhodoval jako odvolací soud pro Soud pro veřejnou službu. V judikatuře Soudního dvora EU, o které pojedn{v{m v této pr{ci, je nejčastějším důvodem pro vyd{ní rozhodnutí řízení o předběžné ot{zce. Dle mého n{zoru je toto řízení největším zdrojem z{sad a principů pr{va Evropské unie. V souvislosti s pr{vem hospod{řské soutěže n{s ovšem P. Hajn51 nab{d{, abychom nezapomněli na existenci tzv. zlatého pravidla soutěžního pr{va, podle nějž z{leží všechno na konkrétních okolnostech daných případů.

49

TÝČ, V.: Opravným prostředkem se myslí ř{dný resp. mimoř{dný opravný prostředek, jehož

pod{ní je v dispozici strany. V České republice by tedy šlo o soudy krajské, Nejvyšší soud a Nejvyšší spr{vní soud. 50

Například pokud členský st{t neprovede včas směrnici.

HAJN, Petr. Hledá se paradigma pro evropské právo proti nekalé soutěži In Hurdík, J., Fiala, J. Východiska a trendy českého práva po vstupu České republiky do Evropské unie : sborník příspěvků z konference pořádané právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně dne 5. 10. 2005. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 122 51

15

3 Reklama Reklama představuje významnou formu propagace vlastních výrobků a služeb, kdy soutěžitelé prezentují své výrobky a služby veřejnosti a v určité míře je mohou vychv{lit. Ide{lní reklama by měla být objektivní s cílem upoutat pozornost veřejnosti a informovat ji o výrobku nebo službě. Takov{ reklama by však nebyla pro obchodníky příliš účinn{, úspěšn{ reklama útočí především na emoce. Tyto reklamy, ač úspěšné pro propagaci služeb a výrobků, mohou být klamavé. Z těchto důvodů je třeba vytyčit reklamě nějaké hranice a zohlednit na jedné straně z{jmy spotřebitelů a na straně druhé z{jmy soutěžitelů tak, aby nebyl poškozen ani jeden z nich. V českém pr{vním ř{du se s reklamou setk{me v mnoha předpisech. Jako samostatné skutkové podstaty nekalé soutěže najdeme v obchodním z{koníku klamavou a srovn{vací reklamu. Upravují ji také veřejnopr{vní předpisy, konkrétně z{kon o regulaci reklamy, z{kon o ochraně spotřebitele a brzy i z{kon o rozhlasovém a televizním vysíl{ní52. V reklamě se uplatňuje také etick{ samoregulace reklamy, kterou zaštiťuje Rada pro reklamu, kter{ také vydala tzv. Etický kodex reklamy53. Kodex nenahrazuje pr{vní regulaci reklamy, nýbrž na ni navazuje doplněním o etické z{sady. Org{nem Rady pro reklamu je arbitr{žní komise posuzující stížnosti na neetickou a neslušnou reklamu, její rozhodnutí však mají pouze doporučující charakter. Evropsk{ unie upravuje reklamu směrnicí o klamavé a srovn{vací reklamě, jejíž první forma vznikla již v roce 1984, kdy byla přijata směrnice o klamavé reklamě č. 84/450/EHS54. Srovn{vací reklama byla do této směrnice zahrnuta změnou směrnice z r. 199755. V roce 2005 pak byla směrnice měněna směrnicí o nekalých obchodních praktik{ch, kde mimo jiné došlo ke změně v působení směrnice na výhradně B2B vztahy. Nakonec proběhla nov{ kodifikace směrnice č. 84/450/ES směrnicí č. 2006/114/ES56 z důvodů srozumitelnosti a přehlednosti po tolika novelizacích. Tyto směrnice byly ř{dně transponov{ny do českého pr{vního ř{du 52

Z{kon č. 231/2001 Sb., o provozov{ní rozhlasového a televizního vysíl{ní, ve znění pozdějších

předpisů 53

Kodex

reklamy[online].

Rada

pro

reklamu,

2009.

[cit.

2010-03-03].

Dostupné

z:

http://www.rpr.cz/cz/dokumenty_rpr.php 54

Směrnice Rady 84/450/EHS

ze dne 10. z{ří 1984 o klamavé reklamě (d{le jako „směrnice č.

84/450/EHS“ ) 55

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice

84/450/EHS o klamavé reklamě tak, aby zahrnovala srovn{vací reklamu 56

V této kapitole d{le jen „směrnice“

16

a soudy jsou tedy povinny řídit se při rozhodov{ní eurokonformním výkladem. Dalším evropským předpisem upravujícím reklamu, je směrnice o provozov{ní televizního vysíl{ní, kter{ upravuje skrytou reklamu, k jejíž transpozici ale st{le nedošlo, i když transpoziční lhůta již uplynula. Směrnice o klamavé a srovn{vací reklamě poskytuje definici reklamy (čl. 2 odst. 1) : Reklamou je každé předvedení související s obchodem, živností, řemeslem nebo svobodným povol{ním, jehož cílem je podpora odbytu zboží nebo poskytnutí služeb, včetně nemovitostí, pr{v a z{vazků. V českém pr{vu najdeme definici reklamy v §1 odst. 2 z{kona o regulaci reklamy, kter{ se však podob{ definici ve směrnici o klamavé a srovn{vací reklamě, kter{ byla do tohoto z{kona také zapracov{na: Reklamou se rozumí ozn{mení, předvedení či jin{ prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pron{jmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití pr{v nebo z{vazků, podporu poskytov{ní služeb, propagaci ochranné zn{mky pokud není d{le stanoveno jinak. V etickém kodexu Rady reklamy je reklama v oddílu 1 a čl. 1.1 vymezena jako proces komerční komunikace, prov{děný za úhradu jakýmkoliv podnikatelským subjektem nebo jiným subjektem jednajícím v jeho z{jmu, jehož účelem je poskytnout spotřebiteli informace o zboží a služb{ch (d{le jen „produkt“) i činnostech a projektech charitativní povahy. Přitom se jedn{ o informace šířené prostřednictvím komunikačních médií, kterými se pro účely Kodexu rozumí televize, rozhlas, nosiče audiovizu{lních děl, periodický tisk a neperiodické publikace, dopravní prostředky, plak{ty a let{ky, jakož i další komunikační prostředky umožňující přenos informací.

3.1 Klamav{ reklama Aby byla reklama pro soutěžitele účinn{, a pro konečné z{kazníky atraktivní neobejde se bez určitého prvku klam{ní. Pr{vo zejména musí dovolit onen druh klam{ní, který si zaslouží spíše být označen jako l{k{ní.57 Abychom mohli reklamu označit za klamavou v českém pr{vu, musí naplnit znaky gener{lní klauzule a z{roveň podmínky konkrétní skutkové podstaty (§ 45 ObchZ). Obchodní z{koník klamavou reklamu charakterizuje jako šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospod{řské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů (§ 45 ObchZ).

57

HAJN, P. Soutěžní chov{ní a pr{vo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova universita, 2000. s.141

17

V unijním pr{vu je klamavou reklamou každ{ reklama, kter{ jakýmkoli způsobem, včetně předvedení, klame nebo pravděpodobně může klamat osoby, kterým je určena nebo které zas{hne, a kter{ pro svůj klamavý charakter pravděpodobně ovlivní jejich ekonomické chov{ní, nebo kter{ z těchto důvodů poškodí nebo může poškodit jiného soutěžitele [čl. 2 písm. b)]. I když jsou definice rozdílně formulov{ny, vych{zejí ze stejných z{kladů a vedou ke stejným výsledkům. Směrnice je samozřejmě implementov{na do českého pr{va. Odlišností ve znění české definice je stanovení podmínky získ{ní prospěchu v hospod{řské soutěži, kter{ se v definici směrnice nevyskytuje. České pr{vo upravuje klamavou reklamu také v z{koně o regulaci reklamy [§2 odst. 1 písm. c)] s odkazem na ustanovení z{kona o ochraně spotřebitele, které zakazuje nekalé obchodní praktiky. Obchodní z{koník také stanovuje důležité pravidlo pro výklad pojmu klamavosti, kdy klamavým může být i údaj s{m o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl (§ 45 odst. 3).

3.2 Srovn{vací reklama Z důvodových bodů směrnice vyplýv{, že srovn{vací reklama může být přínosn{ i pro spotřebitele, neboť jim poskytuje dostatečné informace o výrobcích na trhu. Aby byla takov{ reklama přínosn{, musí srovn{vat z{kladní, důležité, ověřitelné a charakteristické rysy výrobků nebo služeb a nem{ být klamav{. Srovn{vací reklamu směrnice definuje jako každou reklamu, kter{ výslovně nebo nepřímo označuje soutěžitele nebo zboží či služby nabízené soutěžitelem [čl. 2 písm. c)]. Srovn{vací reklama je dovolen{,

pokud

splňuje

podmínky

přípustnosti,

které

jsou

zakotveny

v osmi bodech a) až h) čl. 4 směrnice. Stejně pozitivně se k dovolenosti reklamy staví i obchodní z{koník. Problematickým ustanovením se jeví §44 odst. 2 písm. g), který mezi formy zak{zané nekalé soutěže řadí i srovn{vací reklamu. Dnes se samozřejmě vych{zí z toho, že srovn{vací reklama je dovolen{ a nekalou se stane tehdy, nesplňuje-li podmínky přípustnosti. V tomto případě E. Večerkov{58 navrhuje, aby v §44 odst. 2 písm. g) bylo přid{no slovo nepřípustn{, čímž by bylo dosaženo souladu. Zajímavé ustanovení přin{ší čl. 7 směrnice, který umožňuje požadovat od zadavatelů reklamy prok{zat spr{vnost tvrzení obsažených v reklamě a není-li důkaz předložen, lze považovat tato tvrzení za nespr{vné. Směrnice navíc br{ní členským st{tům přijímat v oblasti srovn{vací reklamy širší ochranu spotřebitelů a soutěžitelů (čl. 8 odst. 1).

58


18

Obchodní z{koník je se směrnicí harmonizov{n, dokonce takovým způsobem, že ustanovení §50a ObchZ m{ být v podstatě pouze doslovnou kopií příslušných čl{nků směrnice ES.59 Čeští z{konod{rci sice zvolili pro někter{ ustanovení o srovn{vací reklamě odlišn{ slova, ale podstata zůst{v{ stejn{. Podle české pr{vní úpravy je srovn{vací reklama nekal{, pokud nesplňuje podmínky přípustnosti a z{roveň splňuje znaky gener{lní klauzule.

3.3 Skryt{ reklama Se skrytou reklamou jsme se dříve setk{vali jen v r{mci tzv. soudcovských skutkových podstat. Moment{lně st{le ček{me na novelizaci z{kona o rozhlasovém a televizním vysíl{ní, kterým bude ofici{lně zavedena do českého pr{vního ř{du.60 Skryt{ reklama je obecně zak{z{na, i když se běžně v dílech vyskytuje.61 Je nebezpečn{ především pro spotřebitele, který z umístění produktu (např. v seri{le) nemusí pochopit, že jde o reklamní sdělení. Oblíbenou formou skryté reklamy je umístění produktu (tzv. product placement) do audiovizu{lního díla. Product placement však není zak{z{n vždy. D. Ondrejov{62 rozlišuje tři podoby product placementu, pr{vně nez{vadn{ forma umístění produktu nesleduje reklamní cíl, naopak pr{vně z{vadn{ jej sleduje v první řadě. Další formou je pr{vně sporný product placement, kdy se výrobek určité značky v díle objevuje opakovaně, ale neexistuje přím{ souvislost s obchodním úmyslem. Směrnice o provozov{ní televizního vysíl{ní zajišťuje minim{lní harmonizaci pr{vních předpisů v této oblasti. Skryt{ obchodní sdělení jsou zak{zan{ (čl. 3e odst. 1 písm. a), pokud je však div{k dostatečně informov{n o umístění produktu je takov{ reklama opr{vněn{ (čl. 3g). Směrnice definuje skryté audiovizu{lní obchodní sdělení jako, slovní nebo obrazovou prezentaci zboží, služeb, jména, ochranné zn{mky nebo činnosti v pořadech, jestliže poskytovatel medi{lních služeb úmyslně uvede takovou prezentaci s reklamním cílem a mohl by tak uvést veřejnost v omyl o povaze této prezentace. Prezentace se považuje za úmyslnou zejména tehdy, je-li prov{děna za úplatu nebo obdobnou protihodnotu. Umístění produktu pak představuje jakoukoli podobu audiovizu{lního obchodního sdělení, 59


60

Na schv{lení novely si ještě počk{me, protože Sen{t dne 17. 3. 2010 na 15. schůzi n{vrh neschv{lil a

vr{til jej s pozměňovacími n{vrhy Poslanecké sněmovně. Moment{lně n{m hrozí žaloba Komise pro nesplnění povinnosti. 61

V české kinematografii je proslulým dílem prodchnutým product placementem film Veni vidi vici,

který měl být tak hrozný, že někteří zadavatelé svých peněz značně litovali. 62

ONDREJOVÁ, Dana. „Product placement“ aneb evropsk{ výzva pro českého z{konod{rce. Pr{vní

r{dce. 2009, č. 2., s. 49

19

jež je tvořeno začleněním produktu, služby nebo odpovídající ochranné zn{mky či zmínky o nich do pořadu za úplatu nebo obdobnou protihodnotu. Směrnice o provozov{ní televizního vysíl{ní z{roveň stanovuje požadavky na pořady obsahující umístění produktu (čl. 3g odst. 2). V ž{dném případě však nesmí pořady obsahovat umístění tab{kových výrobků a cigaret (čl. 3g odst. 3). Díky směrnici o provozov{ní televizního vysíl{ní se mohou výrobky nebo služby konkrétních soutěžitelů objevovat v díle jako přirozen{ souč{st děje. Div{k by však na tuto formu reklamy měl být vždy upozorněn v titulcích. Pro provozovatele audiovizu{lních děl jde o velmi výhodný způsob přivýdělku, jak uv{dí I. Rössler63 bývalý šéfredaktor z{bavy na televizi Nova, fakt že budeme v z{věrečných titulcích upozorněni na to, že šlo ve skutečnosti o reklamu, není podstatné, protože z{věrečné titulky nikdo nečte.

3.4 Judikatura 3.4.1 Toshiba v. Katun64 Toshiba je společnost distribuující kopírky, n{hradní díly a další související výrobky. Své zboží označuje n{zvem modelu (např. Toshiba 1340), popisem charakteristických znaků výrobku nebo číslem produktu pro objedn{vky. Společnost Katun také prod{v{ n{hradní díly a další výrobky, které mohou být použity do kopírek společnosti Toshiba. Ve svém katalogu m{ výrobky rozdělené do kategorií podle zvl{štností různých modelů kopírek Toshiba a uv{dí i origin{lní čísla produktu, jak je použív{ společnost Toshiba. Ceny uvedené v katalogu byly doprov{zeny výroky typu „můžete snížit vaše n{klady, bez snížení kvality nebo výkonu“ a podobně. Společnost Toshiba namítala, že společnost Katun uv{děním origin{lních čísel produktů vedle svých produktů klame z{kazníky, protože se mohou domnívat, že tyto produkty mají stejnou kvalitu, čímž neopr{vněně těží z reputace společnosti Toshiba. Společnost Katun naopak tvrdila, že uvedení čísel produktů Toshiby je zcela nezbytné pro přesnou identifikaci produktu a tím mimo jiné umožňuje veřejnosti srovnat ceny. Soudní dvůr EU se v první č{sti zabýval ot{zkou, zda v tomto případě opravdu došlo k srovn{vací reklamě ve smyslu čl. 4 směrnice. Doslovným výkladem znění

63

RÖSSLER, Ivan. 2010: Zvykejme si na product placement. Digizone[online]. Vyd{no 1. Ledna

2010.[cit. 2010-03-03]. Dostupné z: http://rossler.blog.digizone.cz/2010/01/01/2010-zvykejme-si-naproduct-placement/ 64

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 25. října 2001, ve věci C-112/99 Toshiba Europe GmbH v.

Katun Germany GmbH

20

směrnice by se mohlo zd{t, že pokud soutěžitel pouze označuje jiné soutěžitele (srovn{vací reklama výslovně nebo nepřímo označuje soutěžitele), ale nesrovn{v{ (srovn{vací reklama objektivně srovn{v{…), nesplňuje podmínku přípustnosti a je tedy zak{zan{. Takový výklad by byl poněkud kostrbatý s ohledem na důvody uvedené ve směrnici, proto soud konstatoval, že je třeba podmínky kladené na srovn{vací reklamu vykl{dat nejpříznivějším způsobem pro tuto reklamu. Dospěl tedy k z{věru, že společnost Katun tímto jedn{ním vytv{ří srovn{vací reklamu, kter{ objektivně srovn{v{ jeden anebo více z{kladních, důležitých, ověřitelných a charakteristických vlastností produktu. D{le se zabýval ot{zkou, do jaké míry je použití origin{lních čísel produktů v katalogu schopné protipr{vně těžit z dobré pověsti ochranné zn{mky a došlo-li z těchto důvodů k porušení ustanovení čl. 4 písm. f) směrnice. Dospěl k z{věru, že takové pouk{z{ní na soutěžitele není zak{zané a dokonce je nezbytné ke vzniku srovn{vací reklamy. Ke vzniku protipr{vního těžení z dobré pověsti musíme br{t v potaz hledisko průměrného jedince, který by reklamou mohl být oklam{n. V tomto případě jsou průměrným jedincem obchodníci, tedy specialisté, kteří jsou vůči takovému omylu více imunní.65 Soudní

dvůr

EU

v tomto

rozhodnutí

nastolil

významné

pravidlo

o nejpříznivějším výkladu podmínek na srovn{vací reklamu. Soud také stanovil, že při rozhodov{ní podobných případů je nutné br{t v potaz hledisko průměrného spotřebitele, ke kterému obchodní praktika směřuje a z toho vych{zet při hodnocení klamavosti takové praktiky. To se samozřejmě vztahuje nejen na reklamu, ale i na hodnocení ostatních obchodních praktik ve smyslu směrnice o nekalých obchodních praktik{ch. 3.4.2 Pippig Augenoptik66 Společnost Pippig Augenoptik provozuje specializované obchody s optikou. Za dodavatele m{ asi 60 výrobců brýlí, jejichž vybrané kolekce ve svých obchodech prod{v{. Společnost Hartlauer působí jako obchodní řetězec prod{vající mimo jiné brýle méně zn{mých značek za nízké ceny, které nakupuje z běžných distribučních kan{lů. Ve svém reklamním let{ku společnost porovn{vala ceny brýlí s cenami specializovaných obchodů a tvrdila, že optiky mají vysoké zisky ze zboží, dokonce 65

ONDREJOVÁ, Dana. Hledisko tzv. průměrného spotřebitele v nekalé soutěži. Obchodně pr{vní revue.

2009, č. 8, s. 226 66

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 8. dubna 2003, ve věci C-44/01 Pippig Augenoptik GmbH &

Co. KG et Hartlauer Handelsgesellschaft mbH, Verlassenschaft nach dem verstorbenen Franz Josef Hartlauer

21

přímo srovn{vala cenu stejného modelu brýlí nabízených společností Pippig, avšak s odlišnými čočkami. Reklama se vysílala i v rakouské televizi a rozhlase, kde však nebylo uvedeno, že srovn{vané brýle mají rozdílné čočky a navíc ukazovala logo společnosti Pippig. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku konstatoval, že směrnice představuje minim{lní harmonizaci v oblasti reklamy a umožňuje členským st{tům užívat přísnější vnitrost{tní ustanovení, to však nelze vzt{hnout na srovn{vací reklamu, pokud jde o srovn{ní (čl. 8 odst. 1). Směrnice plně harmonizuje podmínky dovolené srovn{vací reklamy a takov{ reklama musí být v celé EU posuzov{na jednotně. Z těchto důvodů se nemohou použít přísnější vnitrost{tní ustanovení proti srovn{vací reklamě, pokud jde o formu a obsah srovn{ní. K užití ochranných zn{mek ve srovn{vací reklamě soud shledal, že je směrnice za určitých podmínek umožňuje. Zadavatel reklamy může uvést značku výrobků jiného soutěžitele a je na jeho uv{žení, zda ji uvede nebo ne. Na vnitrost{tním soudu však je, aby v konkrétních případech, kde značka může podstatně ovlivnit výběr z{kazníka a značky srovn{vaných výrobků vykazují z hlediska obecné zn{mosti značný rozdíl, ověřit zda není neuvedení zn{mější značky klamavé. Soudní dvůr EU v rozhodnutí d{le uvedl, že srovn{ní cenových nabídek soutěžitelů je podstatou srovn{vací reklamy a n{sledkem nemůže být snížení důvěryhodnosti nebo znev{žení soutěžitele [čl. 4 písm. d)] uplatňujícího vyšší ceny, ani pokud je rozdíl cen srovn{vaných výrobků větší než rozdíl mezi průměrnými cenami výrobků soutěžitelů, ani z důvodu počtu uvedených srovn{ní. K uvedení loga společnosti a fas{dy obchodu v reklamě se soud vyj{dřil kladně, pokud takov{ reklama splňuje podmínky srovn{vací reklamy dle čl. 4. V uvedeném rozhodnutí se Soudní dvůr EU vyj{dřil kladně k užití ochranné zn{mky konkurenta ve srovn{vací reklamě ve smyslu důvodových bodů 13 až 15 směrnice a drží tak směr nastolený rozhodnutím Toshiba v co nejpříznivějším výkladu

podmínek

pro

srovn{vací

reklamu.

K srovn{v{ní

značkových

a neznačkových produktů se dokonce vyj{dřil ve smyslu, že srovn{vat neznačkový výrobek se značkovým a přitom tuto informaci ve sdělení neuvést může klamat z{kazníka. Z{kazník většinou předpokl{d{, že značkový výrobek bude sice dražší, ale kvalitnější se zaručeným původem.

22

3.4.3 Lidl v. Colruyt67 Společnosti Lidl a Colruyt provozují řetězce velkých obchodů, kde prod{vají výrobky běžné spotřeby s označením Lidl a Colruyt. Společnost Colruyt zaslala svým z{kazníkům dopis, ve kterém kromě jiných informací uv{dí, že na z{kladě jejich indexu průměrných cen společnost vypočítala, kolik ušetří za rok rodina v jejich obchodě při n{kupu za 100 eur týdně a podle toho rozděluje konkurenční obchody do tří cenových šk{l podle ušetřené č{stky. Na svých internetových str{nk{ch společnost vysvětluje způsob výpočtu cenové indexu, podle kterého srovn{v{ ceny. Nakonec ještě rozd{v{ reklamní prospekty propagující výrobky běžné spotřeby prod{vané v obchodě Colruyt s červenou etiketou a n{pisem BASIC. Na let{cích je např. toto tvrzení: „BASIC: absolutně nejnižší ceny v Belgii.“ Společnost Lidl považuje tuto reklamu za neobjektivní, neověřitelnou a klamavou, protože reklamy neuv{dí konkrétní srovn{vané výrobky ani jejich cenu u konkurence a neodlišují tak jednotlivé soutěžitele. Evropský soudní dvůr se nejdříve zabýval ot{zkou, zda se na tento způsob srovn{vací reklamy vztahuje čl. 4 písm. b) i když se jedn{ o celý sortiment zboží. Aby srovn{vací reklama pomohla objektivně posoudit přednosti srovnatelných výrobků, musí se v konečném výsledku opírat o srovn{ní dvojic výrobků. Nelze však požadovat, aby se každ{ takov{ reklama odvol{vala na každý výrobek zvl{šť a nemohla posoudit dva sortimenty jako celek složený ze srovnatelných výrobků. Gener{lní advok{t se ve svém stanovisku68 vyj{dřil, že řešení zakazující ve všech případech srovn{ní celého sortimentu zboží by omezovalo srovn{vací reklamu. A shledal, že reklamní informace obsahující souhrnné údaje by naopak mohla být pro spotřebitele užitečn{. Soudní dvůr EU dospěl k z{věru, že takové srovn{v{ní celých sortimentů je srovn{v{ním výrobků ve smyslu čl. 4 písm. b) směrnice, pokud jsou oba sortimenty tvořeny jednotlivými výrobky, které, je-li na ně nazír{no jako na dvojice, jednotlivě splňují požadavek srovnatelnosti. Soudní dvůr EU se d{le zbýval výkladem čl. 4 písm. c) a ot{zky, zda požadavek na objektivní srovn{ní vlastností zboží nebo služeb, předpokl{d{ v případě srovn{v{ní obecné úrovně cen, že všechny srovn{vané výrobky a ceny zadavatele a ostatních soutěžitelů budou v reklamě výslovně vyjmenov{ny. Účelem ustanovení je přispět k objektivitě srovn{v{ní a vyloučit srovn{ní vych{zející ze

67

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 19. z{ří 2006, ve věci C-356/04 Lidl Belgium GmbH & Co KG

v. Establissement Franz Colruyt NV 68

Stanovisko Gener{lního advok{ta Antonia Tizzana přednesené dne 29. března 2006, ve věci

C-356/04, Lidl Belgium GmbH & Co. KG v.Etablissementen Franz Colruyt NV

23

subjektivního posouzení. Soud d{le poukazuje na čl. 2 písm. c) stanovující, že postačí nepřímé označení výrobků nebo služeb v reklamě. Takový požadavek by se navíc mohl dotknout samotné proveditelnosti reklamy. Na z{kladě těchto úvah dospěl soud k z{věru, že takový požadavek nutně nepředpokl{d{ výslovné vyjmenov{ní všech výrobků, cen a srovn{vaných soutěžitelů v reklamě a připojil, že ceny výrobků a obecn{ úroveň cen patří k rysům, které jsou z{roveň z{kladní, důležité, ověřitelné a charakteristické a jejich srovn{ní je v z{sadě přípustné. Srovn{vané zboží však musí být identifikovatelné podle informací v reklamním sdělení, i když se nepožaduje, aby bylo výslovně a vyčerp{vajícím způsobem vyjmenov{no. Za účelem zjištění objektivity reklamy se vyžaduje, aby byly rysy srovn{vané reklamou ověřitelné [čl. 4 písm. c)], ale směrnice neupřesňuje, kdo a za jakých podmínek spr{vnost ověří. Důvodový bod 19 směrnice požaduje po obchodnících schopnost prok{zat spr{vnost jejich tvrzení obsažených v reklamě, na tento bod navazuje čl. 7 písm. a) směrnice. Tuto pravomoc však mají jen soudy a spr{vní org{ny a spotřebitel nem{ tyto informace k dispozici. Přitom spotřebitel je ten, jemuž může být srovn{vací reklamou způsobena újma ovlivněním jeho volby. Proto musí být čl. 4 písm. c) směrnice vykl{d{n v tom smyslu, že pokud nejsou srovn{vané údaje vyjmenov{ny v reklamním sdělení, musí v něm být uvedeno, kde a jak se s těmito údaji mohou adres{ti reklamy snadno sezn{mit, aby si mohli ověřit jejich spr{vnost, jakož i spr{vnost dotčeného rysu. Ke klamavému charakteru srovn{vací reklamy se soud vyj{dřil v n{sledující ot{zce. Srovn{vací reklama m{ klamavý charakter, pokud z reklamy nevyplýv{, že se srovn{ní týkalo pouze vzorku výrobků (ne všech), reklamní sdělení neidentifikuje srovn{vané znaky nebo neinformuje příjemce o zdroji informací, a pokud reklamní sdělení obsahuje hromadný odkaz na rozpětí ušetřených č{stek bez individualizace obecné úrovně cen uplatňovaných každým z uvedených soutěžitelů. Rozhodnutí Soudního dvora EU se významně vyj{dřilo k požadavku objektivity srovn{ní. Připustilo možnost srovn{vat jen obecnou úroveň cen, což je významné především pro reklamní kampaně velkých řetězců, u kterých spotřebitel většinou nakupuje více výrobků běžné spotřeby dohromady. Spotřebitelé pak jistě uvítali povinnost uv{dět v takových reklamních kampaní odkaz, kde si mohou spr{vnost údajů ověřit. U n{s takovou formu kampaně využív{ například obchodní řetězec Tesco v kampaních „Garance nejnižší ceny ve městě“ a „10 000 cen pod kontrolou“.

24

3.4.4 De Landtsheer69 Společnost De Landtsheer vyr{bí pivo pod ochrannou zn{mkou Malheur. V roce 2001 uvedla na trh nové pivo, vyr{běné tradičním postupem vych{zejícím ze způsobu výroby šumivého vína, pod n{zvem „Malheur Brut Réserve“. Na l{hvi, na let{ku a na kartonovém obalu od l{hve byli např. uvedeny výrazy „Brut Réserve“, „Bière blonde | la méthode traditionnelle“, včetně odkazu na vinaře v oblasti Champagne.

Společnost

„Champagnebier“,

De

protože

Landtsheer pivo

bylo

při

prezentaci

vyrobeno

používala

šampaňskou

výraz

metodou

a vyzdvihovala originalitu piva s odkazem na vlastnosti šumivého vína. Proti společnosti byla pod{na žaloba na zdržení se užív{ní těchto výrazů, protože je klamavé a představuje srovn{vací reklamu. Soud nařídil, aby společnost přestala používat výrazy „Méthode traditionnelle“, „Champagne“, údaje o místu původu včetně odkazu na vinaře a na způsob výroby šampaňského. Zamítnul však n{vrh na zdržení se užív{ní výrazů „BRUT“ a „RÉSERVE“ a výrazů s ním souvisejícím. Soudní dvůr EU měl odpovědět na ot{zku, zda lze vykl{dat čl. 2 písm. c) tak, že pro označení srovn{vací reklamy postačí odkaz na druh výrobku, bez odkazu na určitý podnik nebo výrobek. Soud v souladu s ust{lenou judikaturou odpověděl, že takový odkaz na druh výrobku v reklamním sdělení lze považovat za srovn{vací reklamu, pokud umožňuje poznat, že se uvedené sdělení vztahuje konkrétně na tento podnik nebo na zboží či služby, které nabízí. I když takto můžeme identifikovat více soutěžitelů, není to podstatné pro srovn{vací charakter reklamy. Soud také konstatoval, že takov{ srovn{vací reklama není nedovolen{ s ohledem na čl. 4 směrnice. V další č{sti rozhodnutí se soud vyjadřuje k existenci soutěžního vztahu mezi soutěžiteli. Soutěžní vztah mezi soutěžiteli existuje, pokud jsou výrobky nebo služby několika soutěžitelů vz{jemně zastupitelné. Abychom zjistili, zda je zboží zastupitelné musíme zjistit nejen moment{lní stav trhu, ale i možnosti jeho vývoje přičemž se nesmíme omezovat se jen na spotřební zvyklosti v dané oblasti, protože se můžou v čase změnit. Soutěžní vztahy je třeba přezkoumat v r{mci trhu, na kterém se šíří srovn{vací reklama s ohledem na možné dopady v jiných členských st{tech a nezapomenout přihlédnout ke zvl{štním vlastnostem výrobku, které ovlivňují n{kupní rozhodnutí spotřebitelů (např. image). Nakonec se Soudní dvůr EU zabýval dovoleností reklamy srovn{vající výrobky bez označení původu s výrobky s takovým označením. Srovn{vací reklama je dovolen{ pokud srovn{v{ dva výrobky se stejným označením původu [čl. 4 písm. 69

Rozsudek Soudního dvora EU z 19. dubna 2007, věc C-381/05 De Landtsheer Emmanuel SA v.

Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, Veuve Clicquot Ponsardin SA

25

e)] a neporušuje čl. 4 písm. f) týkající se protipr{vního těžení z označení původu konkurujících výrobků. Samozřejmostí je dovolené srovn{v{ní výrobku s označením původu s výrobky bez tohoto označení, s cílem vyzdvihnout klady výrobku s označením původu. Směrnici naopak použijeme v případech, kdy je cílem propagace výrobku bez označení původu snaha neopr{vněně těžit z označení původu konkurujícího výrobku. I přesto splní-li srovn{vací reklama všechny ostatní podmínky přípustnosti, je ochrana označení původu s důsledkem z{kazu srovn{v{ní takových výrobku neodůvodněn{, a pokud by takový z{kaz (výslovně nevyplývající ze směrnice) byl uzn{n jako z{sada, znamenalo by to omezení dosahu srovn{vací reklamy. Takový výklad by odporoval předchozí judikatuře Soudního dvora EU o nejpříznivějším výkladu podmínek srovn{vací reklamy. Výklad směrnice byl rozšířen k ještě příznivějšímu postavení pro srovn{vací reklamu. Připustil dokonce možnost porušení čl. 4 písm. e), i když v textu směrnice je jasně řečeno, že dovolen{ reklama se vždy odvol{v{ na produkty se stejným označením a navzdory důvodovému bodu 12, jehož účelem je ochrana označení původu. Takov{ reklama ovšem nesmí protipr{vně těžit z tohoto označení. Z dosavadní judikatury plyne velmi pozitivní přístup Evropského soudního dvora k dovolenosti srovn{vací reklamy. 3.4.5 Srovn{ní s judikaturou českých soudů Česk{ judikatura se ke klamavé a srovn{vací reklamě příliš často nevyjadřuje a významným zdrojem informací st{le zůst{v{ judikatura prvorepublikov{, obsahující demonstrativní výčet jednotlivých forem klamavých údajů, které v současné pr{vní úpravě chybí.70 Superlativní reklamu zmiňuje zn{mé rozhodnutí ve věci dětského vozíku Hiko71, který byl v reklamě označen za nejlepší výrobek v Československé republice. Nejvyšší soud ČSR v tom viděl jen přehnané vychvalov{ní vlastního zboží, které průměrný spotřebitel prokoukne a nenech{ se zl{kat. Proto je nutné připustit v reklamě užití nads{zky, protože jinak by reklama nebyla pro spotřebitele působiv{. K srovn{vací reklamě se prvorepublikov{ judikatura staví negativně, ale důvodem byla především neexistence pr{vní úpravy. Zn{mé rozhodnutí ve věci Aero72 se týkalo srovn{v{ní automobilové dopravy s dopravou vlakem. Soud srovn{vací reklamu označil za nepřípustnou, protože se příčí dobrým mravům. 70

ČERMÁK, KAREL. Česk{ pr{vní úprava klamavé a srovn{vací reklamy v kontextu komunit{rního

pr{va. Pr{vní r{dce. 2009, č. 9, s. 7–8 71

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR Rc 11396/32 R I 1052/31 (V{žný 1932, Rozhodnutí, XIV.a: 132)

72

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR (Rc) Rv I 1850/37, č. V{žného sbírky 16579/1937.

26

Z novodobé judikatury stojí za zmínku rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci reklamy na televizi73 se sloganem „ Je to česk{ televize. Ne Česk{ televize.“ V rozhodnutí soud uvedl, že je nepřípustné, aby soutěžitel hodnotil úspěšnost či neúspěšnost jiného soutěžitele. Srovn{vací reklamu označil za nepřípustnou, protože je proti dobrým mravům zdůrazňovat vlastnosti svých výkonů snížením (zlehčov{ním) výkonů jiného soutěžitele. Nesmíme však zapomenout, že v té době ještě neplatila novela obchodního z{koníku upravující srovn{vací reklamu. Novější rozhodnutí týkající se klamavé a srovn{vací reklamy nalezneme v rozhodnutích Nejvyššího spr{vního soudu ČR, který mimo jiné přezkoum{v{ rozhodnutí vydané na z{kladě z{kona o regulaci reklamy. Ve věci reklamy na doplněk stravy Varixinal74 soud uv{dí, že spotřebitel mohl zaměnit doplněk stravy za léčivo, což je v rozporu s § 5d písm. d) z{kona o regulaci reklamy uv{dějícím, že klamav{ reklama nesmí spotřebitele uv{dět v omyl. Z těchto důvodů je reklama klamavou, i když mohou být tvrzené účinky přípravku pravdivé. Vyj{dřil se také k nedostatečnosti malého n{pisu v pravém dolním rohu obrazovky upozorňujícího na skutečnost, že se nejedn{ o léčivo ale o doplněk stravy. Typickým zadavatelem klamavé reklamy jsou pojišťovny nebo banky. V reklamních sděleních často prezentují úrokové sazby a poplatky, které však nemusí být zcela pravdivé. Rada pro reklamu75 označila za klamavou reklamu (ve smyslu Kodexu pro reklamu) plak{t Komerční banky se sloganem „Vyrostu rychleji, než byste čekali“. Zadavatel uv{dí, že úrokov{ sazba je 3 % ročně. Stěžovatel však našel v aktu{lním sazebníku úrokovou sazbu 2,5 %. Banka se sice br{nila, že šlo o přechodné období, kdy ČNB n{hle změnila úrokové sazby. Rada pro reklamu přesto shledala, že po přechodné období byla reklama opravdu klamav{ a i pouhé sdělení, že „nabídka platí do odvol{ní“ a korekce na webových str{nk{ch zadavatele není dostatečným argumentem pro obh{jení etiky této komerční komunikace. Ve srovn{ní judikaturou Soudního dvora EU mají naše soudy co doh{nět. Soudní dvůr EU se k ot{zk{m (především srovn{vací reklamy) vyjadřuje velmi srozumitelně a produkuje jednoduch{ a zobecniteln{ pravidla, regulující chov{ní soutěžitelů. Rozhodnutí na sebe navazují a neprotiřečí si. Klamavou reklamou se mnoho nových rozhodnutí již nezabýv{. Česk{ judikatura naopak vych{zí především z historických kořenů pr{va nekalé soutěže, kter{ je však v oblasti srovn{vací reklamy naprosto nepoužiteln{ a

73

Rozsudek Vrchního soudu v Praze z 31. prosince 1997, ve věci R 3 Cmo 91/97

74

Rozsudek Nejvyššího spr{vního soudu ČR ze dne 25. z{ří 2008, sp. zn. 7 As 48/2008-72

75

Rozhodnutí Arbitr{žní komise RPR ze dne 23. března 2009, Čj. 011/2009/STÍŽ

27

v aktu{lní praxi mnoho rozhodnutí o srovn{vací reklamě nenalezneme, i když u n{s existuje z{konn{ úprava již od r. 2001, jenž je v souladu se směrnicí. Budoucím problémem rozhodovací praxe v oblasti klamavé reklamy, by mohla být st{le uzn{van{ superlativní reklama, jejíž kvalifikace se může postupně změnit na srovn{vací reklamu, kter{ musí splňovat podmínky přípustnosti a být objektivní a ověřiteln{. Ke skryté reklamě a product placementu zatím relevantní judikatura není. Pr{vní úprava je zatím nov{ a můžeme jen vyčk{vat, co n{m přinese nového.

28

4 Nekalé obchodní praktiky Nekalé obchodní praktiky zav{dí směrnice o nekalých obchodních praktik{ch76, kter{ je do českého pr{vního ř{du transponov{na změnou z{kona o ochraně spotřebitele. Pod pojmem obchodní praktika (čl. 2 směrnice)se skrýv{ veškeré jedn{ní, opomenutí, chov{ní nebo prohl{šení, obchodní komunikace včetně reklamy, propagace, prodeje nebo dod{ní produktu spotřebiteli. Nekalé obchodní praktiky jsou obecně zak{zané (čl. 5 směrnice). Směrnice obsahuje gener{lní klauzuli, ustanovení o z{kazu dvou zvl{štních forem nekalé soutěže, praktik klamavých a agresivních. V příloze (tzv. černé listině) uv{dí výčet absolutně zak{zaných skutkových podstat, z nichž 23 praktik je klamavých a 8 agresivních. Tato směrnice směřuje k B2C vztahům, tedy vztahům mezi obchodníky a spotřebiteli, nepřímo směřuje k B2B vztahům. Zajímavý je čl. 3 odst. 5 směrnice d{vající členským st{tům po dobu 6 let možnost vlastní přísnější pr{vní úpravy pro zajištění n{ležité ochrany spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami. Směrnice tak stanovuje minim{lní úroveň ochrany spotřebitele v celé Evropské unii.

4.1 Evropský spotřebitel Hlavním a původním cílem Evropské unie byl volný pohyb zboží a služeb na vnitřním trhu, ze kterého měl spotřebitel profitovat. P. Hajn77 ve svém čl{nku vyjadřuje úvahy o tom, jak nejednotn{ pr{vní úprava reklamy, označov{ní zboží, ochrany zdraví atd. vedla k přek{žk{m volného pohybu zboží a služeb na vnitřním trhu a diskriminovala tak některé evropské spotřebitele. Tyto tendence se snažil překon{vat Soudní dvůr EU svojí judikaturou, kter{ přispěla k vytvoření nového modelu evropského spotřebitele (tzv. normativní model), jenž je obezřetný, pozorný a m{ přiměřené množství informací. Normativní model evropského spotřebitele vych{zí z toho, jak by se spotřebitel chovat měl, oproti dosavadnímu modelu empirickému, který se snažil postihnout skutečné spotřebitelské chov{ní.78 Model převzala i směrnice, kter{ ve svém důvodovém bodě 18 uv{dí: tato směrnice…,

76

d{le v této kapitole jen jako „směrnice“

77

HAJN, Petr. Oslaben{ ochrana spotřebitelů? K aktu{lnímu výkladu směrnice o nekalých obchodních

praktik{ch. Obchodně pr{vní revue. 2009, č.2, s. 44 78

„tamtéž“, s. 44

29

vych{zí z pojmu průměrného (běžného)79 spotřebitele, který m{ dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na soci{lní, kulturní a jazykové faktory, jak je vykl{d{n Soudním dvorem. Ve sporech z nekalé soutěže je takový spotřebitel vymezov{n např. zad{ním sociologických průzkumů. Častěji se st{v{, že se soudce vžije do postavení průměrného spotřebitele.80 Nový evropský spotřebitel je tedy inteligentní, obezřetný a pozorný, který prokoukne reklamní praktiky a nenech{ se jen tak zl{kat k nevýhodnému n{kupu. Ze spotřebitele vnímaného jako prostý, nepříliš vzdělaný jedinec se st{v{ spotřebitel, kterého lze označit jako „starostlivého otce rodiny“.81 Zajímavý protiklad těmto n{zorům na průměrného spotřebitele uv{dí V. Šmejkal82, který se domnív{, že v praxi se spotřebitelé příliš rozumně, obezřetně a pozorně nechovají. Zpochybňuje předpoklad rozumnosti také, protože reklama a marketing působí především na emoce a n{kupy jsou pak nejčastěji citovou z{ležitostí. Z těchto důvodů považuje model informovaného spotřebitele za mýtus. Směrnice pracuje ještě s pojmem zranitelného spotřebitele (čl. 5 odst. 3), který je z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvl{šť zranitelný. Příkladně můžeme za zranitelné spotřebitele považovat děti nebo důchodce. U obchodních praktik mířících přímo na nějakou zranitelnou skupinu spotřebitelů, je ž{doucí, aby se dopad takové obchodní praktiky hodnotil z pohledu průměrného člena dané skupiny.83 Hodnocení takové obchodní praktiky by tedy mělo vych{zet s ohledem na průměrného zranitelného spotřebitele.

79

Směrnice označuje spotřebitele oběma pojmy. V důvodovém bodě 18 stanoví, že průměrný

spotřebitel není statistickým pojmem. Z tohoto důvodu P. Hajn pokl{d{ za vhodnější výraz běžný spotřebitel. 80

ONDREJOVÁ,D. situaci popisuje tak, že se soudce musí „vyloupnout ze své slupky soudce“, aby se

oprostil od své funkce a tedy i od jakéhosi „nadprůměrného spotřebitele“ a byl schopen spor rozhodnout. Protože pokud si soudce myslí, že on s{m by oklam{n nebyl, neznamen{ to, že by nebyla oklam{na většina průměrných spotřebitelů. 81


2009, č. 8, s. 227 82

ŠMEJKAL, V{clav. Informovaný spotřebitel? Mýtus. Ekonom [online]. Vyd{no 16. 8. 2008 *cit. 16-02-

2010]. Dostupné z: http://finweb.ihned.cz/c4-10089270-21820110-006000_d-informovany-spotrebitelmytus 83


2009, č. 8, s. 227

30

4.2 Gener{lní klauzule Směrnice přin{ší výraznou změnu do českého způsobu vním{ní gener{lní klauzule. Úprava je podobn{ ve smyslu obecného z{kazu nekalých obchodních praktik (§ 44 odst. 1 ObchZ a čl. 6 odst. 1 směrnice). Obchodní praktiku můžeme označit za nekalou podle čl. 5 odst. 2 směrnice, pokud a) je v rozporu s požadavky n{ležité profesion{lní péče b) podstatně narušuje nebo je schopn{ podstatně narušit ekonomické chov{ní průměrného spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena… Novinkou je formulace „rozpor s požadavky n{ležité profesion{lní péče“, zatímco u n{s běžně užív{me pojem rozpor s dobrými mravy. N{ležitou profesion{lní péčí se rozumí úroveň zvl{štních dovedností a péče, kterou lze od obchodníka ve vztahu ke spotřebiteli rozumně oček{vat a kter{ odpovíd{ poctivým obchodním praktik{m nebo obecným z{sad{m dobré víry v oblasti obchodníkovy činnosti (čl. 2 písm. h) směrnice). P. Hajn84 však uv{dí, že vzhledem k definici n{ležité profesion{lní péče neurčitými pojmy spojenými s etickým hodnocením, bude podstatnější výklad pojmu v judikatuře, který se nakonec nemusí příliš lišit od českých dobrých mravů.

4.3 Klamavé a agresivní obchodní praktiky Klamavé (čl. 6 a 7 směrnice) a agresivní (čl. 8 a 9 směrnice) obchodní praktiky se také označují jako tzv. malé gener{lní klauzule. Společným znakem těchto obchodních praktik je skutečnost, že spotřebitele vedou k rozhodnutím o obchodní transakci, kterou by jinak neučinil (čl. 6 odst. 2 a čl. 8 směrnice). Klamavou praktikou může být jedn{ní i opomenutí a směrnice ji vymezuje takto: Obchodní praktika je považov{na za klamavou, pokud obsahuje nespr{vné informace, a je tedy nepravdiv{, nebo pokud jakýmkoli způsobem, včetně celkového předvedení, uv{dí nebo je schopn{ uvést průměrného spotřebitele v omyl ve vztahu k jednomu nebo k více z níže uvedených bodů, i když informace jsou věcně spr{vné (Čl{nek 6 odst. 1). D{ se říci, že tato formulace působí spíše zmatek. Z{kaz užívat nespr{vné, tedy nepravdivé informace de facto zakazuje obvyklé reklamní přeh{nění. Dalším problematickým bodem je klamavost informace, kter{ je schopn{ vést spotřebitele k transakci. Pro člověka m{ nakupov{ní citový n{boj a k n{kupu ho může zl{kat například image značky zboží. Informací které vedou k rozhodnutí o obchodní transakci je mnoho a rozhodně nemusí být nutně racion{lní. Soudce by

84


praktik{ch. Obchodně pr{vní revue. 2009, č. 2, s. 45

31

v takovém případě měl provést sondu do hlubin spotřebitelova myšlení, aby zjistil, kter{ z informací měla skutečný vliv na uskutečněný n{kup.85 Klamavé opomenutí je praktikou (čl. 7 odst. 1), kter{ ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést z{važné informace, případně pokud obchodník z{važné informace zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo dvojznačným způsobem nebo v nevhodný čas (čl. 7 odst. 2). Pro rozhodov{ní v takových případech pak bude podstatn{ významnost opomenuté informace a vliv znalosti takové informace na rozhodnutí spotřebitele. Směrnice však v čl. 7 odst. 4 stanovuje, které opomenuté informace jsou z{važné v případě výzvy ke koupi. Úprava agresivních praktik je v pr{vu nekalé soutěže novinkou, dříve byly tyto praktiky odvozov{ny z gener{lní klauzule. Podle čl. 8 směrnice považujeme za agresivní takovou praktiku, kter{ ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem obtěžov{ním, donucov{ním včetně použití fyzické síly nebo nepatřičným ovlivňov{ním výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodnou volbu nebo chov{ní průměrného spotřebitele ve vztahu k produktu. V čl. 9 směrnice je uveden výčet okolností pro určení, zda obchodní praktika použív{ obtěžov{ní, donucov{ní nebo nepatřičné ovlivňov{ní. V literatuře86 je zmiňov{na především praktika pod čl. 9 písm. c), jde o vědomé využití obchodníkem jakéhokoli konkrétního neštěstí nebo takových z{važných okolností, které vedou ke zhoršení úsudku spotřebitele, k ovlivnění rozhodnutí spotřebitele ve vztahu k produktu. Mezi takové jedn{ní patří např. nabídka pohřebních služeb ještě v nemocnici.

4.4 Čern{ listina Černou listinu tvoří příloha 1 směrnice s n{zvem obchodní praktiky, jež jsou za všech okolností považov{ny za nekalé. Význam této přílohy objasňuje důvodový bod 17 směrnice vymezující motiv pro přijetí této přílohy, kterým je vyšší pr{vní jistota. Nekalé praktiky jsou vyjmenov{ny taxativním výčtem a tento seznam lze změnit jedině revizí směrnice. Na tyto obchodní praktiky také nelze uplatnit velkou ani malé gener{lní klauzule, které jsou obecnější. Platí tedy opačný postup, než na jaký jsme zvyklí v českém pr{vu nekalé soutěže, kdy nejdříve zjišťujeme, zda jsou splněny znaky nekalé soutěže a pak přejdeme k hled{ní konkrétní skutkové podstaty. Zde

85


praktik{ch. Obchodně pr{vní revue. 2009, č. 2, s. 46 86

Srov. ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního pr{va. Obecn{ č{st. Soutěžní pr{vo. 5. vyd.

Praha: C. H. Beck, 2007. 610 s.

32

nejdříve nahlédneme do černé listiny a jen tehdy pokud tam praktika není vyjmenov{na, zkoum{me, zda splňuje alespoň obecné podmínky obsažené v malých a z{roveň ve velké gener{lní klauzuli. Ne všechny nekalé obchodní praktiky uvedené v černé listině jsou pro pr{vo nekalé soutěže novinkou, některé byly již dříve pojmenov{ny jako tzv. soudcovské skutkové podstaty vytvořené judikaturou. Čern{ listina obsahuje 23 klamavých a 8 agresivních obchodních praktik. Jde například o použív{ní značek důvěry bez povolení, nepravdivé tvrzení, že produkt bude dostupný pouze omezenou dobu za účelem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, skrytou reklamu a další. Existovaly obavy, že čern{ listina je příliš detailní a soudy vlastně nebudou mít co rozhodovat, avšak čern{ listina i ostatní text směrnice je ps{n přirozeným jazykem, což poskytuje možnost různých výkladů.87 Na druhou stranu musí být zakazující opatření vykl{d{na spíše restriktivním způsobem.88

4.5 Judikatura 4.5.1 Gut Springenheide89 V rozhodnutí Soudního dvora EU, u n{s také zn{mého také jako „šest zrn – deset čerstvých vajec.“, se jednalo o slogan na balení slepičích vajec. Společnost ke krmení slepic používala krmnou směs, kter{ z 60% obsahovala 6 druhů zrní. Slogan měl upozorňovat na vysokou kvalitu vajec způsobenou pr{vě užív{ním této krmné směsi. Tento popisek měl být stažen. Případ se dostal k vyšším soudům, které však podpořily odstranění sloganu vzhledem k tomu, že byl schopen uvést spotřebitele v omyl. Č{st spotřebitelů se mohla domnívat, že krmení pro slepice je výhradně vyrobeno ze šesti zrn a z toho důvodu mají vejce zvl{štní vlastnosti. Soudní dvůr EU v řízení o předběžné ot{zce konstatoval, že při posuzov{ní, zda dané reklamní označení je způsobilé klamat kupujícího, se musí br{t v úvahu předpokl{dané oček{v{ní průměrného spotřebitele, který je v rozumné míře informovaný, pozorný a opatrný, bez nařízení znaleckého posudku nebo sociologického průzkumu veřejného

87


praktik{ch. Obchodněpr{vní revue. 2009, č. 2, s. 47 88

HAJN, Petr. Jak postihnout nekalé jedn{ní vůči soutěžitelům nebo spotřebitelům (O smyslu

evropských směrnic). Obchodně pr{vní revue. 2009, č. 9, s. 245 89

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 16. července 1998, ve věci C-210/96, Gut Springenheide

GmbH,

Rudolf

Tusky

vs.

Oberkreisdirektor

Lebensmittelüberwachung

33

des

Kreises

Steinfurt

—

Amt

für

mínění spotřebitelů. Soud však nevyloučil použití znaleckého posudku či průzkumu veřejného mínění vnitrost{tním soudem při existenci výjimečných okolností. V dané věci soud poprvé definoval pojem průměrného spotřebitele a tato definice se často označuje jako tzv. formule Gut Springenheide. Definice průměrného spotřebitele vych{zející ze směrnice o nekalých obchodních praktik{ch se od této neliší, ale směrnice výslovně řík{, že průměrný spotřebitel není statistickým pojmem. Zatímco

rozhodnutí

průzkumů

případně

vnitrost{tním odborných

soudům

posudků

povoluje ke

zjištění

užití

spotřebitelských

chov{ní

průměrných

spotřebitelů. 4.5.2 Clinique90 V tomto rozhodnutí se Soudní dvůr EU zabýval užív{ním slova „Clinique“ jako n{zvu kosmetických přípravků a v reklamě na tyto přípravky. Výrobky byly pod n{zvem „Clinique“ běžně prod{v{ny v ostatních st{tech. V souvislosti se zavedením těchto výrobků na německý trh pod tímto n{zvem vznikl rozpor s německými předpisy, protože slovo „Clinique“ v němčině označuje nemocnici a z{kazníci by se mohli domnívat, že uvedený výrobek m{ medicínské účinky, které však objektivně nem{. Soud rozhodl, že úplný z{kaz distribuce kosmetiky v SRN pod stejným označením, jako v jiných členských st{tech by byl přek{žkou obchodu. Výrobky jsou prod{v{ny výhradně v parfumeriích a nejsou k dost{ní v lék{rn{ch, tudíž jsou jasně odlišeny od medicin{lního zboží. Konotace slova „ Clinique“ není dostatečn{, aby zm{tla spotřebitele a opodstatnila tak úplný z{kaz jeho užití na těchto výrobcích. V tomto rozhodnutí soud pojal spotřebitele jako dostatečně inteligentního na rozlišení povahy výrobku. Soudní dvůr EU tak br{nil svobodu volby spotřebitele a maxim{lní konkurenci namísto abstraktní ochrany spotřebitele před omylem o povaze výrobku.91 4.5.3 Estée Lauder vs. Lancaster92 V této věci jde o podobný spor jako v předchozím rozhodnutí. Společnost Estée Lauder podala žalobu proti společnosti Lancaster ve věci marketingu kosmetických

90

Rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 2. února 1994, ve věci C-315/92, Verband Sozialer

Wettbewerb eV v Clinique Laboratoires SNC et Estée Lauder Cosmetics GmbH 91

ONDREJOVÁ, Dana. Regulace reklamy v pr{vu Evropských společenství. Č{st II. Pr{vo a podnik{ní.

2005, č. 7, s. 9 92

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 13. ledna 2000, ve věci C-220/98 Estée Lauder Cosmetics

GmbH & Co. OHG vs. Lancaster Group GmbH

34

produktů, které ve svém n{zvu obsahují výraz „lifting“. Výraz „lifting“ považuje za zav{dějící, protože d{v{ kupujícímu dojem, že použitím výrobku se dostaví výsledky srovnatelné s chirurgickým z{krokem. Avšak v tomto rozhodnutí Soudní dvůr EU použití vnitrost{tních předpisů zamezujících dovoz a marketing nevylučuje, pokud n{zev „lifting“ uv{dí průměrného,

přiměřeně

dobře

informovaného,

vnímavého

a

obezřetného

spotřebitele v omyl a věří tomu, že v sobě produkt zahrnuje vlastnosti, které nem{. Z{leží na posouzení vnitrost{tního soudu, aby rozhodl s ohledem na předpokl{dané oček{v{ní průměrného z{kazníka, zda je n{zev zav{dějící. V tomto rozhodnutí Evropský soudní dvůr opět ponechal na uv{žení vnitrost{tního soudu, zda n{zev výrobku zav{dějící. Z{roveň vyjadřuje mírný odklon od dřívějšího rozhodnutí ve věci Clinique, kde soud upřednostnil volný trh před ochranou spotřebitele. Ovšem dle mého n{zoru se opravdu jeví výraz „lifting“ způsobilejší klamat, protože výsledky chirurgického z{kroku jsou zcela rozdílné výsledky než po použití kosmetiky. Medicínsk{ kosmetika ve srovn{ní s obyčejnou kosmetikou takových rozdílných výsledků nedos{hne. 4.5.4 CeWe Color AG93 Společnost CeWe Color si chtěla zaregistrovat u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) ochranné zn{mky, ve znění DigiFilm a DigiFilmMaker. Úřad registraci ochranných zn{mek odmítl a společnost CeWe Color se tak žalobou dom{hala zrušení rozhodnutí OHIM. Podle Soudního dvora EU slovní spojení DigiFilm a DigiFilmMaker popisuje pouze obecné vlastnosti produktů. Jde o slova v anglickém jazyce běžně užívan{. Označení „digi“ je zkratkou slova „digital“. Slovo „film“ pak označuje v anglickém jazyce a v řadě dalších jazyků film do fotoapar{tu, dokončené dílo nebo vytv{ření díla, a konečně, anglické slovo „maker“ spojené s „film“ představuje filmaře nebo přístroj umožňující vytv{řet filmy. Tato označení relevantní veřejnost ch{pe pouze jako označení druhu a kvality výrobků a služeb, kterých se týkají. Pro anglicky mluvícího spotřebitele tato označení postr{dají rozlišovací způsobilost ochranné zn{mky ve vztahu k totožným výrobkům nebo služb{m. Relevantní veřejností jsou průměrní anglicky mluvící spotřebitelé, běžně informovaní a přiměřeně pozorní. Soud v tomto rozhodnutí uvedl, že relevantním spotřebitelem je také uživatel jazyka použitého při určité obchodní praktice. Domnív{m se, že v případě angličtiny

93

Rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 8. z{ří 2005, ve spojených věcech T-178/03 a T-179/03 CeWe

Color AG & Co. OHG v. Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM)

35

nemusí jít jen o rodilé mluvčí, protože angličtina je glob{lním jazykem, kterému rozumí velk{ č{st obyvatel Evropy. Pokud by šlo například o reklamu v českém jazyce, měla by být relevantní jen pro spotřebitele v daném členském st{tě, kteří užívají tento jazyk. Problém by mohl vzniknout se spotřebiteli z cizích zemí (turisty), kteří obchodní praktice v českém jazyce neporozumějí a budou tak znevýhodněni oproti českým spotřebitelům. 4.5.5 New Look v. OHIM94 Z mé strany poslední zajímavé rozhodnutí ve věcech definice průměrného spotřebitele95 se týk{ registrace ochranných zn{mek společností New look ve znění NLsport, NLjeans, NLactive a NL collection.

Soud zde v odůvodnění podobně jako

v rozhodnutí CeWe Color podotkl, že slova „sport“, „jeans“, „active“ a „collection“ mají v angličtině nebo francouzštině pojmový obsah popisující uvedené výrobky. V oděvním odvětví například slovo „sport“ vyvol{v{ představu sportovních oděvů nebo oděvů „sportovního“ stylu atd. Ačkoli průměrný spotřebitel obvykle vním{ ochrannou zn{mku jako celek a nezkoum{ její různé detaily, obecně si snadněji zapamatuje dominantní a rozlišující charakteristiky označení. Společnost New look však tvrdila, že v určitém odvětví spotřebitel věnuje zvl{štní pozornost ochranným zn{mk{m a zkoum{, jaké zboží kupuje. Podle Soudního dvora EU však oděvní odvětví zahrnuje výrobky velmi rozdílné kvality i ceny. Ačkoli je možné, že je spotřebitel při n{kupu velmi drahých oděvů pozornější při výběru ochranné zn{mky (značky), nelze tento přístup předpokl{dat bez jakéhokoliv důkazu ve vztahu k souhrnu výrobků v dotčeném odvětví. Uvedené rozhodnutí zdůrazňuje, že chov{ní spotřebitelů nelze jednoduše generalizovat, naopak je třeba v každém konkrétním případě prov{dět analýzu ohledně chov{ní spotřebitelů. V tomto duchu se vyjadřuje i směrnice, podle které m{ průměrný spotřebitel dostatek informací, je pozorný a opatrný s ohledem na soci{lní, kulturní a jazykové faktory. To znamen{, že vnitrost{tní soudy a org{ny musí vych{zet z vlastní analýzy spotřebitelského chov{ní v daném st{tě.

94

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 6. října 2004, ve spojených věcech T-117/03 až T-119/03

a T-171/03, New Look Ltd vs. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) 95

Relevantní judikatury na dané téma je mnoho. Pro srov. ONDREJOVÁ, Dana. Hledisko tzv.

průměrného spotřebitele v nekalé soutěži. Obchodně pr{vní revue. 2009, č. 8, s. 222-227

36

4.5.6 VTB-VAB96 Rozhodnutí ve spojených věcech C-261/07 a C-299/07 se týk{ pr{vní úpravy zakazující v{zané nabídky spotřebitelům. V první věci vystupuje společnost Total Belgium zabývající se distribucí pohonných hmot, kter{ nabízela spotřebitelům vlastníkům karty Total Club asistenční služby při poruch{ch a nehod{ch vozidel za načerp{ní určitého množství pohonných hmot. Společnost VTB poskytuje asistenční služby. Cítila se ohrožena nabídkou společnosti Total a belgické pr{vo navíc takové v{zané nabídky zakazuje. Soudní dvůr EU se nejdříve zabýval ot{zkou, zda jsou v{zané nabídky obchodními praktikami ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice a podléhají tedy pravidlům stanoveným směrnicí. Gener{lní advok{tka ve svém stanovisku97 shledala, že širok{ definice obchodních praktik dovoluje zahrnutí v{zaných nabídek do této definice. Samotné v{zané nabídky vymezuje jako nejméně dvě různé nabídky zboží nebo služeb spojené v jednu prodejní jednotku, ale jen jestliže jsou spojenými souč{stmi dvě nebo více samostatných věcí. V{zané nabídky označuje za velmi důležitý marketingový prvek, protože jsou pro spotřebitele velmi atraktivní a slouží především k přil{k{ní z{kazníků. Na z{kladě výše uvedených informací pak v{zané nabídky definuje jako jedn{ní, respektive, komerční sdělení včetně reklamy a marketingu ze strany obchodníka, které přímo souvisí s propagací nebo prodejem. V{zané nabídky jako obchodní praktiky nejsou zak{zané, protože je neobsahuje čern{ listina. V tomto bodě však vyvst{v{ rozpor s belgickou pr{vní úpravou, kter{ tuto praktiku přímo zakazuje. Soud směrnici vyložil v tom smyslu, že zabraňuje vnitrost{tní pr{vní úpravě, kter{ až na určité výjimky a aniž by zohlednila konkrétní okolnosti projedn{vané věci, zakazuje jakoukoli v{zanou nabídku učiněnou prod{vajícím spotřebiteli. Význam rozhodnutí spočív{ v jeho podrobném vymezení v{zaných nabídek a funkcí jejich užití. Soudní dvůr EU z{roveň rozhodl ve smyslu důvodového bodu 17 směrnice, neboť nedovolil vnitrost{tnímu pr{vu členského st{tu absolutní z{kaz obchodní praktiky, kter{ není vyjmenovan{ v černé listině. Podle směrnice je nutné nejdříve posoudit, zda jde o nekalou obchodní praktiku dle malých a z{roveň velké gener{lní klauzule. To znamen{, že určit{ v{zan{ nabídka může být shled{na nekalou obchodní praktikou na z{kladě gener{lních klauzulí směrnice a pak může

96

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. dubna 2009, spojené věci C-261/07 a C-299/07 VTB-VAB

NV proti Total Belgium NV (C-261/07) a Galatea BVBA proti Sanoma Magazines Belgium Stanovisko Generální advokátky Verici Trstenjak přednesené dne 21. října 2008, ve spojené věci C261/07 a C-299/07 (v této věci dále jen jako „stanovisko) 97

37

být zak{z{na. Z{leží však na posouzení v každém konkrétním případě. V podstatě stejné rozhodnutí Soudního dvora EU zabývající se v{zanými nabídkami padlo 13. Března 2010 ve věci polských telekomunikací98. 4.5.7 Wettbewerbszentrale v. Plus99 Poslední rozhodnutí se týk{ obchodních praktik podmiňujících účast spotřebitelů na výherní hře koupí zboží. Ve sporu vystupuje německé sdružení pro boj proti nekalé soutěži a společnost Plus provozující maloobchodní prodejny. Plus zah{jila reklamní kampaň „Ihre Millionenchance“ („Vaše milionov{ šance“), ve které vyzývala veřejnost, aby nakupovala výrobky za účelem sbír{ní bodů. Po nasbír{ní 20 bodů se spotřebitelé mohli bezplatně účastnit slosov{ní. Vnitrost{tní pr{vní úprava tuto obchodní praktiku zakazovala. Soudní dvůr EU shledal, že se jedn{ o obchodní praktiku ve smyslu čl. 2 d) směrnice, protože takové reklamní kampaně jsou souč{stí obchodní strategie a přímo směřují k propagaci nebo podpoře odbytu zboží nebo služeb. Soud také připomín{, že směrnice plně harmonizuje pravidla týkající se nekalých obchodních praktik a členské st{ty nemohou spotřebitelům poskytovat vyšší ochranu a přijímat více omezujících opatření. Německ{ vnitrost{tní úprava tuto praktiku obecně zakazuje a přitom praktika není uvedena v černé listině směrnice. Aby mohl v takovém případě vnitrost{tní soud označit praktiku za nekalou, musí ji nejdříve analyzovat podle kritérií uvedených v čl{ncích 5 až 9 (malé a velké gener{lní klauzule). Rozhodnutí vypovíd{ o neochotě členských st{tů měnit své vnitrost{tní předpisy v souladu se směrnicí, přestože velmi podobné rozhodnutí o z{kazu takové vnitrost{tní úpravy padlo již téměř před rokem (23. 4. 2009) ve věci VTB-VAB. Soudní dvůr EU v něm musí opakovaně nab{dat k jednotnému výkladu směrnice. 4.5.8 Srovn{ní s českou judikaturou V rozhodovací praxi českých soudů se pojem průměrného spotřebitele usadil poměrně rychle, rozhodnutím ze dne 30. 5. 2007100 rozhodl Nejvyšší soud ČR o sporu, který se týkal nekalé soutěže v oblasti pohřebnických služeb. Nemocnice měla používat let{ky obsahující “Informace pro pozůstalé k vyřízení pohřbu“, na 98

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. března 2010, ve věci C-522/08 Telekomunikacja Polska SA

w Warszawie v. Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej 99

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. ledna 2010, ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung

unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH 100

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, sp.zn. 32 Odo 229/2006

38

let{cích pak byla zdůrazněna jen jedna pohřební služba, čímž mělo doch{zet k nekalému jedn{ní v neprospěch ostatních pohřebních služeb fungujících v okolí. Nejvyšší soud ČR konstatoval, že hledisko „průměrného spotřebitele“, který m{ dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na soci{lní, kulturní a jazykové faktory (jak je vykl{d{no Evropským soudním dvorem), je rozhodně nutno br{t v úvahu také v daném případě. Spotřebitelé oček{vají v reklamě nads{zku a podobně to bude i v případech vyhled{v{ní pohřební služby, přestože se spotřebitel nach{zí v poněkud citlivější situaci. Předmětem řízení v dalším rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2008101 bylo porušení pr{v k několika proslulým ochranným zn{mk{m. Žalovan{ společnost je používala na etikety a na propagaci svého konkurenčního výrobku (piva). Nejvyšší soud ČR došel k z{věru, že se jednalo o nekalosoutěžní jedn{ní, přestože u dnešního tzv. průměrného spotřebitele m{ být míra jeho pozornosti posuzov{na přísněji než dříve. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. února 2009102 se soud zabýval uzavřením leasingové smlouvy na z{kladě inzer{tu. Kdy žalobce tvrdil, že byl oklam{n danou inzercí, protože slibovala možnost předčasného ukončení smlouvy, které však ve smlouvě samotné možné nebylo. Soud dospěl k z{věru podle kterého si běžný (průměrný) spotřebitel si před uzavřením leasingové smlouvy s konkrétní společností pečlivě ověří podmínky, za nichž může leasing osobního automobilu získat a vezme přitom v úvahu i nabídky více soutěžitelů. Soud v tomto rozhodnutí upřednostnil spotřebitele informovaného, pozorného, opatrného a pečlivého. Naznačil, že pokud jde o uzavír{ní smluv z oblasti finančních služeb, musí být spotřebitel o to pečlivější a informovanější. Ze tří uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jasně vyplýv{, že české soudy používají pojem průměrného spotřebitele ve smyslu směrnice a výkladu Soudního dvora EU. To znamen{, že se řídí eurokonformním výkladem, jak kr{sně ilustruje jedno z nejnovějších rozhodnutí ze dne 30. října 2009103, ve kterém Nejvyšší soud konstatuje, že i nižší soudy spr{vně vych{zely z hlediska průměrného spotřebitele, jak je vykl{d{n Soudním dvorem EU. Gener{lní klauzule směrnice jsou ve své podstatě téměř totožné s gener{lní klauzulí v obchodním z{koníku, tudíž není pro české soudy tato změna novinkou. Některé praktiky z černé listiny byly u n{s postihov{ny již dříve, ostatní zak{zané praktiky jsou užitečné pro pr{vní praxi soudů, které se doposud takovými případy

101

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2008, sp.zn. 32 Cdo 4661/2007

102

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. února 2009, sp.zn. 23 Cdo 2749/2008

103

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 2009, sp.zn. 23 Cdo 1057/2009

39

nezabývaly nebo je posuzovaly jen podle gener{lní klauzule, kter{ vyžaduje n{ročnější pr{vní argumentaci. Pro žalobní stranu je výhodou možnost výběru, zda bude

žalovat

z titulu

pr{va

veřejnopr{vního

u

spr{vního

soudu

nebo

soukromopr{vního, případně z obou. Na druhou stranu transpozicí směrnice do českého pr{va se roztříštila ochrana pro spotřebitele do dvou předpisů a pro laika je poměrně složit{. Proto by bylo výhodnější od sebe zcela oddělit pr{vo spotřebitelské a nekalou soutěž, tak jak je odděluje unijní pr{vo. Nekal{ soutěž by se navíc měla dle n{vrhu přesunout do nového občanského z{koníku. Spíše bych navrhovala z pr{va nekalé soutěže vydělit vztahy mezi soutěžiteli a spotřebiteli (B2C vztahy). A nechat vzniknout celé zvl{štní spotřebitelské pr{vo upravující jen B2C vztahy, ke kterému ostatně směřuje i unijní pr{vo svým n{vrhem směrnice o pr{vech spotřebitelů.104

104

Srov. MIŠÚR, Peter. N{vrh směrnice o pr{vech spotřebitelů – cesta k úplné harmonizaci

spotřebitelského acquis. Obchodněpr{vní revue. 2010, č. 1, s. 21-23

40

5 Ochranné zn{mky Mezi pr{vem nekalé soutěže a pr{vem zn{mkovým existuje úzký vztah. Musíme chr{nit dosažené podnikatelské výsledky zn{mkovým pr{vem, ale z{roveň je třeba chr{nit hospod{řskou soutěž před zneužív{ním takových pr{v. K. Čerm{k105 vztah těchto pr{vních úprav považuje za komplement{rní, i když se projevuje tendence upřednostňovat pr{vo nekalé soutěže a považovat jej za silnější. Směrnice o ochranných zn{mk{ch106 ve svém důvodovém bodě 7 připouští možnost zvl{štní pr{vní úpravy ochranných zn{mek v předpisech o nekalé soutěži a o ochraně spotřebitele. Hlavní funkcí zn{mkového pr{va je garantovat původ výrobků, čímž směřuje i k pr{vům spotřebitele, který m{ z{jem zn{t původ kupovaného výrobku. V důvodovém bodě 11 směrnice stanoví, že ochrana poskytnut{ zapsané ochranné zn{mce, jejímž cílem je především zajistit ochranné zn{mce funkci označení původu, by měla být v případě totožnosti zn{mky a označení a výrobků nebo služeb absolutní. Z judikatury k srovn{vací reklamě však víme, že v některých případech lze použít ochrannou zn{mku jiného soutěžitele do svého reklamního sdělení (např. rozhodnutí Toshiba). Ochrannou zn{mkou ve smyslu čl. 2 směrnice může být jakékoliv označení schopné grafického ztv{rnění, zejména slova, včetně osobních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho balení, pokud jsou tato označení způsobil{ odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků či služeb jiných podniků. Pokud je takov{ ochrann{ zn{mka ř{dně registrovan{ a zapsan{ v rejstříku, vyplývají z ní pro jejího majitele určit{ pr{va (čl. 5). Majitel zn{mky je opr{vněn zak{zat všem třetím osob{m, aby v obchodním styku používaly totožné označení s ochrannou zn{mkou pro totožné výrobky nebo služby *čl. 5 odst. 1, písm. a)+ a označení, u kterého z důvodu totožnosti nebo podobnosti existuje nebezpečí z{měny u veřejnosti a nebezpečí asociace s ochrannou zn{mkou*čl. 5 odst. 1, písm. b)+. Členský st{t může také zak{zat užív{ní ochranné zn{mky, kter{ v tomto st{tě získala dobré jméno, jejíž bezdůvodné užív{ní by neopr{vněně těžilo z rozlišovací způsobilosti dobrého jména ochranné zn{mky, nebo by jí způsobilo újmu (čl. 5 odst. 2). V navazujícím ustanovení (čl. 5 odst. 3) směrnice vyjmenov{v{ skutečnosti, které může majitel ochranné zn{mky zak{zat (např. užití ochranné zn{mky v obchodních listin{ch a reklamě). 105

ČERMÁK, Karel. O vztazích mezi pr{vem nekalé soutěže a zn{mkovým pr{vem. Bulletin advokacie.

2005. č. 2, s. 39-48 106

d{le v kapitole jako „směrnice“

41

Směrnice o ochranných zn{mk{ch působí k zapsaným ochranným zn{mk{m a upravuje především důvody pro zamítnutí registrace ochranné zn{mky a pr{va plynoucí z ochranné zn{mky, procesní formu úpravy nech{v{ směrnice zcela na členských st{tech.

5.1 Ochrann{ zn{mka v nekalosoutěžních předpisech Samotné užív{ní ochranných zn{mek musí být v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospod{řské soutěže.107 Směrnice o nekalých obchodních praktik{ch mezi formy klamavých jedn{ní řadí obchodní praktiku spočívající v zav{dění produktu na trh, které vede k z{měně s jinými ochrannými zn{mkami, čímž podněcuje k obchodní transakci, kterou by jinak spotřebitel neuskutečnil (čl. 6 v odst. 2). V černé listině patří mezi praktiky považované za všech okolností nekalé bod 13 zakazující propagaci výrobku, podobného výrobku konkrétního výrobce, jenž cíleně vede k uvedení spotřebitele v omyl tak, že uvěří, že byl daný výrobek vyroben stejným výrobcem. Ve směrnici o klamavé a srovn{vací reklamě je na ochranné zn{mky vzpomenuto v důvodových bodech 13 až 15, které sice přizn{vají majiteli zapsané zn{mky výlučné pr{vo na užív{ní ochranné zn{mky, ale z{roveň stanoví, že pro účinnost srovn{vací reklamy může být nezbytné identifikovat zboží či služby soutěžitele s odkazem na jeho ochrannou zn{mku. Takové použití ochranné zn{mky neporušuje výlučné pr{vo majitele zn{mky, v případě že jsou dodrženy podmínky stanovené směrnicí (čl. 4 směrnice). Podmínky jsou splněny, pokud nemají za n{sledek znev{žení ochranné zn{mky, netěží protipr{vně z dobré pověsti ochranné zn{mky, nepředstavují zboží jako napodobeninu nebo reprodukci a nevedou k z{měně ochranných zn{mek. Se zneužitím ochranné zn{mky se v českém pr{vu setk{v{me v skutkových podstat{ch obchodního z{koníku, konkrétně jde o klamavé označení zboží a služeb (§46 ObchZ), vyvol{ní nebezpečí z{měny (§47 ObchZ) a parazitov{ní na pověsti (§48 ObchZ).

107

HORÁČEK, R., ČADA, K., HAJN, P. Pr{va k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C.H. Beck,

2005. s. 358

42

5.2 Judikatura 5.2.1 Adidas108 Společnost Adidas je majitelkou obrazové ochranné zn{mky s dobrým jménem pro určité druhy oblečení. Zn{mka je tvořena třemi rovnoběžnými pruhy stejné šíře umístěnými na stran{ch oděvů po celé jejich délce. Motiv býv{ v kontrastu s barvou oblečení. Žalovan{ společnost Fitnessworld prod{v{ sportovní oblečení se dvěma barevně kontrastujícími rovnoběžnými pruhy po stran{ch. Soudní dvůr EU v této věci vykl{dal především čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných zn{mk{ch. Shledal, že z{leží na členském st{tu, zda do svého pr{vního ř{du toto ustanovení transponuje. Pokud ano, musí ochranné zn{mce s dobrým jménem poskytnout zvl{štní ochranu v případě, kdy třetí osoba použív{ označení, které je totožné, podobné i nepodobné se starší ochrannou zn{mkou. Pro ochranu zn{mek s dobrým jménem není vyžadov{na hrozba nebezpečím z{měny. Postačí, aby si relevantní veřejnost vytvořila spojení mezi označením a ochrannou zn{mkou. Skutečnost, že označení ch{pe velk{ č{st veřejnosti jako ozdobu, není takové ochraně na škodu. Tímto rozhodnutím soud přiznal ochranným zn{mk{m s dobrým jménem vyšší ochranu. Stačí, že někdo označení napodobuje (i nepodobně), a i když tím neuvede veřejnost v omyl, může si veřejnost vytvořit pomyslné spojení s ochrannou zn{mkou, čímž bude ochrann{ zn{mka také poškozena. 5.2.2 O2 v. H3G109 Společnost O2 je poskytovatelem mobilních telefonních služeb. Ve svých reklamních kampaních užívají obr{zky vzduchových bublin ve vodě na modrém pozadí, na statický obr{zek bubliny vlastní ochrannou obrazovou zn{mku. Společnost H3G také poskytuje mobilní telefonní služby, ve své reklamní kampani, kde srovn{vala cenu svých služeb s O2, použila obr{zek černobílých bublin spolu se svými symboly H3G doprov{zené tvrzením, že její služby jsou levnější. Společnost O2 tvrdí, že užití podobných bublin zasahuje do jejích výlučných pr{v vlastníka ochranné zn{mky. Soud shledal, že užití ochranné zn{mky ve srovn{vací reklamě může být užitím ve smyslu čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice o ochranných zn{mk{ch. Majitel ochranné zn{mky může zak{zat takové žití v reklamě (čl. 5 odst. 3 písm. d). Pro srovn{vací 108

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. Října 2003, ve věci C-408/01, Adidas-Salomon AG, Adidas

Benelux v. Fitnessworld Trading Ltd. 109

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. Června 2008, ve věci C-533/06, O2 Holdings Limited a O2

(UK) Limited v. Hutchison 3G UK Limited

43

reklamu postačí, aby spotřebitel vnímal užití označení podobného ochranné zn{mce, jako odkaz na soutěžitele (majitele ochranné zn{mky). Majitel zapsané ochranné zn{mky není opr{vněn zak{zat užív{ní totožného nebo podobného jeho ochranné zn{mce třetí osobou ve srovn{vací reklamě, kter{ splňuje všechny podmínky přípustnosti. Nicméně jestliže jsou splněny podmínky v čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice, tedy pokud hrozí nebezpečí z{měny takového označení u veřejnosti, je vyloučené, aby srovn{vací reklama byla dovolen{ a přípustn{ dle čl. 4 písm. h) směrnice o klamavé a srovn{vací reklamě. Nebezpečí z{měny ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice lze vykl{dat tak, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby poch{zejí od stejného podniku a tím je schopné zas{hnout do z{kladní funkce ochranné zn{mky. I když společnost H3G použila podobného označení ochranné zn{mce v obchodním styku, bez souhlasu a pro totožné služby, přesto nezpůsobila nebezpečí z{měny u veřejnosti, protože reklama jako celek nenaznačovala obchodní pouto mezi společnostmi. Z těchto důvodů není majitel zapsané ochranné zn{mky opr{vněn zak{zat užív{ní značení ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b), jestliže toto užív{ní nezpůsobí u veřejnosti nebezpečí z{měny, a to bez ohledu na skutečnost, zda srovn{vací reklama splňuje všechny podmínky přípustnosti uvedené v čl{nku 4 směrnice o klamavé a srovn{vací reklamě. Uvedené rozhodnutí je významné i s ohledem na srovn{vací reklamu, kdy judikatura upřednostňuje co nejpříznivější výklad podmínek srovn{vací reklamy, ale z{roveň oslabuje pr{va majitele ochranné zn{mky. Přesto jsou dle mého n{zoru chr{něny dostatečně, protože dan{ srovn{vací reklama musí splňovat všechny podmínky, takže nesmí být například znevažující. Majitele ochranné zn{mky by dovolen{ srovn{vací reklama neměla nekale poškozovat. 5.2.3 LÓréal v. Bellure, Malaika, Starion110 Společnost LÓre{l vyr{bí a prod{v{ parfémy. Z{roveň vlastní slovní a obrazové ochranné zn{mky s dobrým jménem pro parfémy a další vůně, např. „Trésor“(i s flakonem), „Miracle“ (i s flakonem) a další. Společnosti Malaika a Starion prod{vají napodobeniny těchto parfémů, společnost Bellure některé imitace vyr{bí. Jde např. o parfém „La Valeur“ imitující parfém „Trésor“, jeho flakon a krabička se povšechně podob{ té od origin{lního parfému. Krabičky a flakony však nevykazují takovou podobnost, aby mohli uvést veřejnost v omyl. Žalované společnosti

110

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18.června 2009, ve věci C-487/07 LÓréal SA Lancôme parfum

set beuté & Cie a Laboratoire Garnier & Cie v. Bellure NV, Malaika Investments Ltd a Starion International Ltd

44

rozesílají svým klientům srovn{vací seznamy, kde je uvedena ochrann{ zn{mka origin{lního parfému vedle jeho napodobeniny. Srovn{vací seznamy lze kvalifikovat jako srovn{vací reklamu ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice. Pokud reklama nesplní podmínky přípustnosti, opravňuje majitele zapsané ochranné zn{mky zak{zat třetím osob{m použití označení totožného s touto ochrannou zn{mkou pro stejné výrobky nebo služby i v případě, že použití nepůsobí újmu z{kladní funkci ochranné zn{mky, pokud takové použití působí újmu některé z ostatních funkcí (sdělovací, investiční, reklamní) ochranné zn{mky. Soudní dvůr EU se zabýval ot{zkou, zda uvedení výrobku ve srovn{vacím seznamu nevede k protipr{vnímu těžení z ochranné zn{mky, nebo nepředstavuje zboží jako napodobeninu [čl. 4 písm. f) a g)]. Uveden{ ustanovení spolu s čl. 4 písm. d) a h) mají chr{nit z{jmy majitele ochranné zn{mky, ale z{roveň se musí sladit se z{jmy spotřebitelů na objektivní a informativní srovn{vací reklamě. To znamen{, že užív{ní ochranné zn{mky jiného soutěžitele je ve srovn{vací reklamě povolené, pokud nevyvol{v{ nekalosoutěžní jedn{ní. Soudní dvůr se konkrétněji vyj{dřil k písm. h) stanovujícím z{kaz představovat své zboží jako napodobeninu nebo reprodukci zboží nesoucího ochrannou zn{mku. Označil za nesporné, že cílem i účinkem srovn{vacích seznamů bylo označit veřejnosti původní parfém, jehož napodobeninu prod{vají žalované společnosti a nez{leží na tom, zda se jedn{ o napodobeninu výrobku v jeho celku nebo jeho určitého charakteristického rysu (vůně). Takové jedn{ní představuje „zboží nebo službu jako napodobeninu nebo reprodukci“ ve smyslu čl. 4 písm. h). Prospěch, kterého inzerent díky takové protipr{vní reklamě dos{hl, považujeme za získaný protipr{vně z dobré pověsti spojované s touto ochrannou zn{mkou (čl. 4 písm. f). Újma z rozlišovací způsobilosti zn{mky spočív{ v rozmělnění, oslabení této zn{mky označovat výrobky nebo služby, pro které je zaps{na. Snížení dobrého jména ochranné zn{mky nast{v{, pokud kvůli napodobenin{m pociťuje veřejnost snížení prestiže a přitažlivosti ochranné zn{mky. Protipr{vní těžení z ochranné zn{mky (též parazitov{ní nebo free-riding) spočív{ ve vykořisťov{ní ochranné zn{mky s dobrým jménem. A i když krabičky a flakony vykazovaly jen mírnou podobnost, jednalo se v takovém případě o protipr{vní těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné zn{mky, protože se snaží kr{čet ve stop{ch ochranné zn{mky s dobrým jménem s cílem využít její přitažlivosti, dobrého jména a prestiže a bez finanční kompenzace využívat obchodního úsilí vyvinutého majitelem zn{mky k vytvoření a pěstov{ní jejího image.

45

Zajímavostí je vyj{dření Gener{lního advok{ta111, který ve svém stanovisku nepovažuje tvrzení o tom, že výrobek zadavatele mající z{kladní charakteristický rys totožný se z{kladním charakteristickým rysem výrobku chr{něného ochrannou zn{mkou (tedy že jde o napodobeninu), za zak{zané ve smyslu čl. 4 písm. h). Uvedeným rozhodnutí Soudní dvůr EU pozastavil své předchozí tažení ve prospěch srovn{vací reklamy a možn{ překvapivě rozhodl jinak, než ve svém stanovisku nastínil Gener{lní advok{t. Rozhodnutí ovlivnilo mnoho výrobců a distributorů vůní, rozhodnutí lze dokonce nalézt i na internetových str{nk{ch týkajících se prodeje parfémů.112 Na druhou stranu rozhodl ve prospěch zn{mkového pr{va, proto se domnív{m, že je toto rozhodnutí významnější pr{vě pro pr{vo zn{mkové než pro srovn{vací reklamu. Opravňuje majitele ochranné zn{mky k z{kazu užív{ní stejného označení i tehdy, pokud nepůsobí újmu z{kladní funkci ochranné zn{mky, ale jen některé jiné funkci. 5.2.4 Google113 Velmi čerstvé rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci vyhled{vače Google se týk{ podobných pr{vních problémů, tak jak jsou rozebr{ny v níže uvedených rozhodnutích.

Žalovanou

společností

je

internetový

vyhled{vač

„Google“

vyhled{vající pomocí klíčových slov a zvl{štní placené funkce „AdWords“, kter{ je jakousi kontextovou reklamou. Podle zadaných klíčových slov vyhled{ odpovídající reklamní odkaz na str{nku zadavatele s kr{tkým obchodním sdělením. Někter{ slova byla dokonce vyhled{v{na i ve spojení se slovem „imitace“. Někter{ klíčov{ slova jsou stejn{ jako registrované ochranné zn{mky, což se samozřejmě nelíbilo jejich majitelům (např. Luis Vuitton). Soud v souladu s předchozí judikaturou přiznal majitelům ochranné zn{mky pr{vo zak{zat inzerentovi, aby prostřednictvím klíčových slov totožných s danou ochrannou zn{mkou, prov{děl reklamu pro služby nebo výrobky totožné pro jaké je ochrann{ zn{mka zapsan{, pokud reklama neumožňuje uživatelům internetu zjistit původce výrobků nebo služeb. 111

Stanovisko Gener{lního advok{ta Paola Mengozziho přednesené dne 10. února 2009 ve věci

C-487/07, L’Oréal SA, Lancôme parfums et beauté & Cie Laboratoires Garnier & Cie v. Bellure NV, Malaika Investments Ltd, Starion International Ltd 112

FM Parfumerie.cz : Z{kaz srovn{vací reklamy *online+. Změněno 2. Října 2009 *cit. 2010-02-03].

Dostupné z: http://www.fmparfumerie.cz/fmparfumerie/0/0/2/407 113

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. Března 2010 ve spojených věcech C-236/08 až C-238/08,

Google France SARL, Google Inc. v. Louis Vuitton Malletier SA (C-236/08), Viaticum SA, Luteciel SARL (C-237/08), Centre national de recherche en relations humaines (CNRRH) SARL, Pierre-Alexis Thonetovi, Bruno Raboinovi, Tiger SARL (C-238/08)

46

Majitelům ochranných zn{mek, však toto rozhodnutí mnoho radosti nepřineslo. Soud totiž konstatoval, že poskytovatel služby (Google) není odpovědný za data, kter{ zobrazuje (s výjimkami). Majitelé ochranných zn{mek se musí obracet přímo na inzerenty (např. internetové obchody s padělky) s požadavkem na zdržení se užív{ní jejich ochranné zn{mky. Tyto inzerenty může být velmi obtížné ve virtu{lním světě dohledat a najít osobu odpovědnou za umístění takové reklamy. 5.2.5 Srovn{ní s Českou judikaturou Ke vztahu pr{va nekalé soutěže a ochranných zn{mek se vyjadřuje již prvorepublikov{ judikatura, na kterou ve svém rozhodnutí nav{zal Vrchní soud114 ve věci ochranné zn{mky společnosti ČEZ, kter{ vedla reklamní kampaň s označením, které ještě neměla zaregistrované. Druhý soutěžitel toho využil a nechal si zapsat velmi podobné označení EČEZ. Vrchní soud na z{kladě prvorepublikové judikatury dospěl k z{věru, že užití i zapsané ochranné zn{mky může být jedn{ním proti dobrým mravům soutěže, a tedy jedn{ním nekalým, proti kterému se druh{ strana m{ pr{vo br{nit a soud je povinen její dotčené pr{vo chr{nit. Soud zde opakoval zn{mé tvrzení, že výkon pr{v k ochranné zn{mce nesmí být v rozporu s dobrými mravy a pr{vem nekalé soutěže. Další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2008 zmiňuji již v kapitole o nekalých obchodních praktik{ch. Žalovan{ společnost využila slovního označení, které tvoří dominantní prvek ochranné zn{mky jiného soutěžitele. Soud k této věci pronesl, že označení zcela jednoznačně navozuje u spotřebitelů mylnou domněnku, že jde o výrobek žalobce. Žalovan{ využila ve svůj prospěch pověst konkurenta a jeho produkce, když pro odbyt svého výrobku totožného druhu, určeného pro shodný okruh spotřebitelů, použila označení žalobcem dlouhodobě prosazované a spotřebiteli spojované s výrobkem a podnikem žalobce. V této věci je shoda s judikaturou Soudního dvora EU jednoznačn{. Žalovan{ parazituje na dobré pověsti ochranné zn{mky a působí nebezpečí z{měny u relevantní veřejnosti. Nejvyšší soud ČR se ve svém rozhodnutí z 24. 2. 2009 zabýval neopr{vněným užitím znaku TM (Trade Mark) na výrobcích. Znak TM sice není upraven českými pr{vními předpisy, ale běžný spotřebitel by mohl usuzovat, že výrobek m{ chr{něné označení a tudíž je lepší než jiné výrobky. Soud uznal takové jedn{ní za nekalosoutěžní podle gener{lní klauzule. V České republice je zn{mkopr{vní ochrana na vysoké úrovni. Vych{zí sice z historických z{kladů prvorepublikového pr{va, ale z{roveň je dostatečně

114

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 12. 6. 1995, sp. zn. R3 Cmo 1446/94 47

konformní s unijním pr{vem. Bohužel n{m chybí rozs{hlejší judikatura v oblasti srovn{vací reklamy, kter{ se významně věnuje i pr{vům plynoucích z ochranných zn{mek. Zajímavou srovn{vací reklamou využívající ochrannou zn{mku jiného soutěžitele byla kampaň společnosti ČEZ se slogany „ NejsmE ONi.“, kterou odkazovala na konkurenční energetickou společnost. Aniž bych zkoumala objektivitu reklamy, mohlo by jít o znev{žení ochranné zn{mky a služeb společnosti E-ON, i když s ohledem na volnější mravy soutěže dle mého n{zoru k zesměšnění nedošlo. Ve světle pr{vní úpravy a judikatury lze dojít k z{věru, že zn{mkové pr{vo je pr{vem absolutním a nelze jej obch{zet nebo nahrazovat předpisy hospod{řské soutěže, i když z něj připouští řadu výjimek. Pro soutěžitele představuje ochrana původu svých výrobků ž{danou soutěžní výhodu a je v jejich z{jmu ji chr{nit co nejpřísněji. Spotřebitel může chr{něným označením důvěřovat a neob{vat se, že se splete a koupí jiný výrobek. Výjimkou pak může být pr{vě srovn{vací reklama, kter{ však klade na užití ochranných zn{mek přísné požadavky a nemělo by tedy doch{zet k ohrožení pr{v majitele ochranné zn{mky. Zajímav{ rozhodnutí přinesou další spory z porušov{ní pr{v ochranných zn{mek na internetu, protože internet je st{le prostorem, ve kterém je vym{h{ní pr{v poměrně obtížné.

48

6 Z{věr V předchozích kapitol{ch jsem provedla výklad konkrétních oblastí pr{va nekalé soutěže, vych{zející z pr{vní regulace a soudní rozhodovací praxe. Uvědomuji si, že výklad není zcela vyčerp{vající, ale s ohledem na uvedený rozsah pr{ce není ani re{lně možný. V z{věru této pr{ce přednesu shrnutí učiněných zjištění spolu s n{vrhy na další možnosti pr{vní regulace. V oblasti klamavé a srovn{vací reklamy je naše pr{vní úprava shodn{, téměř okopírovan{, se směrnicí. Jediným problematickým ustanovením zůst{v{ §44 odst. 2 písm. g) obchodního z{koníku, které by mělo být ve světle pr{vní vědy i judikatury odstraněno. Z judikatury vyplýv{, že rozhodovací praxe v oblasti klamavé reklamy je konstantní. Naopak judikatura k srovn{vací reklamě se neust{le vyvíjí. Unijní pr{vo srovn{vací reklamu podporuje a ve smyslu rozhodnutí ve věci Toshiba vykl{d{ podmínky pro reklamu co nejpříznivějším způsobem, i když někdy narazí na pr{va plynoucí ze zapsaných ochranných zn{mek, kterým se věnuji v jiné kapitole. Česk{ judikatura k srovn{vací reklamě je naopak st{le v plenk{ch a na z{sadní rozhodnutí si musíme ještě počkat. V této oblasti bych navrhovala změnu rozhodovací praxe k superlativní reklamě, kter{ vych{zí ještě z prvorepublikové judikatury, ale výklad Soudního dvora EU ji dnes směřuje spíše do srovn{vací reklamy. Ta by měla být objektivní a ověřiteln{. Slogan „Jsme nejlepší v ČR“ by měl být vykl{d{n s ohledem na podmínky srovn{vací reklamy a soud by musel ověřit, zda je tato skutečnost objektivně pravdiv{. Novelizace z{kona o rozhlasovém a televizním vysíl{ní jsme se doposud nedočkali. Přesto v souladu se z{sadou nepřímého účinku směrnic mají české soudy povinnost vykl{dat n{rodní pr{vo v souladu se směrnicí. Přesto by bylo vhodné novelizaci uspíšit i s ohledem na hrozbu žaloby komise pro nesplnění povinnosti, kter{ může vést k zbytečným pokut{m ze strany Evropské unie. Novinku do unijního pr{va přinesla směrnice o nekalých obchodních praktik{ch, kter{ zavedla rozlišení působení směrnice na B2B a B2C vztahy. Na jednu stranu přinesla širší ochranu spotřebitelů a zkonkretizovala zak{zané obchodní praktiky, které poskytují soudům významné vodítko v jejich rozhodovací praxi. Na straně druhé roztříštila pr{vní úpravu na dvě větve, které v unijním pr{vu zřejmě půjdou svojí vlastní cestou. V českém pr{vu je spotřebitel poněkud nešťastně chr{něn z{konem o ochraně spotřebitele a z{roveň obchodním z{koníkem, kde je chr{něn před nekalou soutěží. Vzhledem k dosavadnímu vývoji unijního pr{va

49

vedoucímu k úplné harmonizaci spotřebitelského pr{va, by bylo vhodnější od sebe tyto pr{vní úpravy zcela oddělit a vytvořit zcela samostatné spotřebitelské pr{vo a nekalou soutěž v obchodním z{koníku směřovat jen k B2C vztahům jako tomu ostatně bylo již za první republiky. Problematicky vidím také definici pojmu spotřebitel, kter{ není v souladu se směrnicí. Konflikt by mohl vzniknout při mezin{rodním sporu. I v tomto případě ale můžeme

uplatnit

z{sadu

nepřímého

účinku

směrnic.

Na

druhou

stranu

nepředpokl{d{m, že by se pr{vnické osoby u st{tu dom{haly n{hrady škody za nespr{vné provedení směrnice, protože je naše definice zvýhodňuje. Zvl{štní postavení v pr{vu nekalé soutěže mají ochranné zn{mky. Na jednu stranu jde o samostatnou pr{vní úpravu zd{nlivě nesouvisející s hospod{řskou soutěží, na druhou stranu jsou ochranné zn{mky prostředkem k lepšímu postavení v hospod{řské soutěži a jejich zneužití lze označit za nekalosoutěžní jedn{ní. Rozhodovací praxe chr{ní především jejich z{kladní funkci, kterou je zaručit původ výrobku. V případech nedovolené srovn{vací reklamy však může majitel zak{zat použití ochranné zn{mky, pokud působí újmu některé z ostatních funkcí. Ve srovn{vací reklamě obecně platí výjimka pro užív{ní ochranné zn{mky cizího soutěžitele, ale musí jít o srovn{vací reklamu dovolenou. V rozhodnutí ve věci L’Oréal se Soudní dvůr EU, na rozdíl od gener{lního advok{ta, postavil za majitele ochranných zn{mek a zak{zal jejich užití v souvislosti s napodobeninami a stanovil tak hranici srovn{vací reklamy v souvislosti s užív{ním ochranných zn{mek jiných soutěžitelů. Zajímavé rozhodnutí ve věci Google nakouslo problém s internetovými vyhled{vači. Domnív{m se, že soud svým rozhodnutím majitele ochranných zn{mek spíše poškodil, protože je pro ně obtížnější najít a kontaktovat inzerenta neopr{vněně užívajícího chr{něné označení. Kdyby ležela odpovědnost na poskytovateli služby, musel by takovou inzerci automaticky odstranit. Tato oblast IT pr{va se však doposud rozvíjí a uvidíme, co n{m pr{vní regulace a rozhodovací praxe v budoucnu přinese.

50

7 Resumé The European market is big space in which economic competition exists. Hand in hand with economic competition comes unfair competition. Legal regulation of unfair competition is set forth mainly in civil law by Commercial code (Act No. 513/1991 Coll. as amended, next as “CC”) but also particularly in public law. The Czech Republic is member of European Union, so the Czech Republic is obliged to follow European Union Law and its directives. The Court of Justice of the European Union (EUCJ) ensures the uniform application and interpretation of European Union Law and national courts of member states have to be comfortable with case-law of the EUCJ. This thesis researches how Czech courts interpret European Union law according to case-law of the EUCJ. The thesis is divided into four parts. At first it is important to get to know the Law of the unfair competition in Czech legal regulation and in European Union law. The most important part of Czech regulation is found in CC provision 44 article 1 which is a general clause. This General clause can be applied in all cases of unfair competition. If all conditions of the general clause are fulfilled a company can be found liable for unfair competition. These conditions are i) acting in economic competition, ii) which is in conflict with good manners of economic competition and iii) it could cause injury to other tradesmen or consumers. The main European legal regulation consists of three directives: Misleading and comparative advertising directive 2006/114/EC, Unfair business-to-consumer commercial practices in the internal market directive 2005/29/EC, Television broadcasting activities directive 2007/65/EC and one to approximate the laws of the Member States relating to trade marks directive 2008/95/EC. The following chapters analyze several parts of the unfair competition and related decisions of the EUCJ. The second part deals with misleading, comparative and hidden advertising. The Directive creates minimal harmonization standards for advertising. However, in the case of comparative advertising members couldn´t use more extensive protection. The goal of this directive is to protect tradesmen from misleading and comparative advertising and to prevent them from taking advantages of this behavior. The directive leads to B2B relations but it also helps consumers because it forces advertisers to give consumers more information about the products. Comparative advertising is legitimate if it complies with eight conditions established by the directive. The EUCJ found that comparative advertising should be interpreted in the way most favourable to the eight conditions. Czech tradesmen do not use

51

comparative advertising so frequently which is why we do not have as much case law from Czech courts. The hidden advertising is regulated by new directive 2007/65/EC, which still isn´t carried into Czech legal regulation. The purpose of the directive concerning unfair commercial practices is to provide protection to consumers in relation to traders. It conforms to the idea that consumers are less powerful than traders. The directive contains the general clause and two sub clauses, which regulate misleading and aggressive practices and the “black list”. The black list refers to commercial practices which are in all circumstances considered unfair. In the directive and in case-law appears a concept of the “average consumer”. The essential decision was Gut Springenheide case, which defined “average consumer” as person who is reasonably well informed and reasonably observant and circumspect. This concept is used in Czech courts too. In other judgments, the EUCJ found that national law could not prohibit such practices which are not on the black list and which do not fulfill the general and sub clauses. This means, national law cannot be stricter than the directive. The last chapter deals with trade mark law in relation to unfair competition. The owner of a trade mark can use it exclusively as long it is harmonized with rules of economic competition. The owner also has the right to prohibit unlawful use of his trade mark. However, this right has been modified by the EUCJ decision restricting the right of the owner to use his trade mark by allowing it to be used in legitimate comparative advertising. I found that Czech courts have similar opinions in leading cases which means that Czech courts decisions conform to decisions of the EUCJ. This thesis is not missing sources. References are separated into major sections consistent with Czech and foreign monographs, papers, court decisions and legal regulation.

52

8 Použité prameny a literatura Knižní díla 1. ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního pr{va. Obecn{ č{st. Soutěžní pr{vo. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 610 s. 2. HAJN, P. Soutěžní chov{ní a pr{vo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova universita, 2000. 329 s. 3. HORÁČEK, R., ČADA, K., HAJN, P. Pr{va k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. 448 s. 4. TÝČ, V. Z{klady Evropského pr{va pro ekonomy. 5.vyd. Praha : Linde, 2006. 287 s. 5. VEČERKOVÁ, E. Nekal{ soutěž a reklama (vybrané kapitoly). Brno: Masarykova universita, 2005. 330 s. Odborné čl{nky 1. ČERMÁK, Karel. Česk{ pr{vní úprava klamavé a srovn{vací reklamy v kontextu komunit{rního pr{va. Pr{vní r{dce. 2009, č. 9, s. 4–12 2. ČERMÁK, Karel. O vztazích mezi pr{vem nekalé soutěže a zn{mkovým pr{vem. Bulletin advokacie. 2005, č. 2, s. 39–48 3. HAJN, Petr. Jak postihnout nekalé jedn{ní vůči soutěžitelům nebo spotřebitelům (O smyslu evropských směrnic). Obchodně pr{vní revue. 2009, č. 9, s. 241–248 4. HAJN, Petr. Oslaben{ ochrana spotřebitelů? K aktu{lnímu výkladu směrnice o nekalých obchodních praktik{ch. Obchodně pr{vní revue. 2009, č. 2. s. 44–47 5. HAJN, Petr. Hled{ se paradigma pro evropské pr{vo proti nekalé soutěži In Hurdík, J., Fiala, J. Východiska a trendy českého pr{va po vstupu České republiky do Evropské unie : sborník příspěvků z konference poř{dané pr{vnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně dne 5.10.2005. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 377 6. HÜLLE, Tom{š. Nekal{ soutěž na scestí aneb kudy cesta nevede po reformě B2C vztahů. In Dny pr{va – 2008 – Days of law. Brno : Masarykova univerzita, 2008, s. 1097–1105. 7. LISSE, Luděk. Některé aspekty gener{lní klauzule nekalé soutěže. Obchodní pr{vo. 2007, roč. 16, č. 9, s. 2–17 8. MIŠÚR, Peter. N{vrh směrnice o pr{vech spotřebitelů – cesta k úplné harmonizaci spotřebitelského acquis. Obchodněpr{vní revue. 2010, č. 1, s. 21–23 9. ONDREJOVÁ, Dana. Pr{vnické osoby opr{vněné h{jit z{jmy soutěžitelů nebo spotřebitelů v nekalosoutěžních sporech. Pr{vní fórum. 2010. č. 2. s. 64 – 66

53

10. ONDREJOVÁ, Dana. Hledisko tzv. průměrného spotřebitele v nekalé soutěži. Obchodně pr{vní revue. 2009. č. 8. s. 222–227 11. ONDREJOVÁ, Dana. Gener{lní klauzule nekalé soutěže v aktu{lní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Soudní rozhledy. 2009, roč. 15, č. 4, s. 121–126 12. ONDREJOVÁ, Dana. „Product placement“ aneb evropsk{ výzva pro českého z{konod{rce. Pr{vní r{dce. 2009, č. 2, s. 48–52 13. ONDREJOVÁ, Dana. Regulace reklamy v pr{vu Evropských společenství. Č{st I. Pr{vo a podnik{ní. 2005, č. 6, s. 26–32 14. ONDREJOVÁ, Dana. Regulace reklamy v pr{vu Evropských společenství. Č{st II. Pr{vo a podnik{ní. 2005, č. 7, s. 6–10 Rozhodovací praxe 1. Rozhodnutí Arbitr{žní komise RPR ze dne 23. března 2009, Čj. 011/2009/STÍŽ 2. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. Března 2010, ve spojených věcech C236/08 až C-238/08, Google France SARL, Google Inc. v. Louis Vuitton Malletier SA (C-236/08), Viaticum SA, Luteciel SARL (C-237/08), Centre national de recherche en relations humaines (CNRRH) SARL, Pierre-Alexis Thonetovi, Bruno Raboinovi, Tiger SARL (C-238/08) 3. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. Března 2010, ve věci C-522/08 Telekomunikacja Polska SA w Warszawie v. Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej 4. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. ledna 2010, ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH 5. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. června 2009, ve věci C-487/07, LÓréal SA Lancôme parfum set beuté & Cie a Laboratoire Garnier & Cie v. Bellure NV, Malaika Investments Ltd a Starion International Ltd 6. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. dubna 2009, spojené věci C-261/07 a C299/07 VTB-VAB NV proti Total Belgium NV (C-261/07) a Galatea BVBA proti Sanoma Magazines Belgium 7. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. června 2008, ve věci C-533/06 O2 Holdings Limited a O2 (UK) Limited v. Hutchison 3G UK Limited 8. Rozsudek Soudního dvora EU z 19. dubna 2007, věc C-381/05 De Landtsheer Emmanuel SA v. Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, Veuve Clicquot Ponsardin SA 9. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 19. z{ří 2006, ve věci C-356/04 Lidl Belgium GmbH & Co KG v. Establissement Franz Colruyt NV 54

10. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 8. z{ří 2005, ve spojených věcech T-178/03 a T-179/03 CeWe Color AG & Co. OHG v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) 11. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 6. října 2004, ve spojených věcech T-117/03 až T-119/03 a T-171/03, New Look Ltd v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) 12. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. Října 2003, ve věci C-408/01, AdidasSalomon AG, Adidas Benelux v. Fitnessworld Trading Ltd. 13. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 8. dubna 2003, ve věci C-44/01 Pippig Augenoptik GmbH & Co. KG v. Hartlauer Handelsgesellschaft mbH, Verlassenschaft nach dem verstorbenen Franz Josef Hartlauer 14. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 25. října 2001, ve věci C-112/99 Toshiba Europe GmbH v. Katun Germany GmbH. 15. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 13. ledna 2000, ve věci C-220/98, Estée Lauder Cosmetics GmbH & Co. OHG v. Lancaster Group GmbH 16. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 16. července 1998, ve věci C-210/96, Gut Springenheide GmbH, Rudolf Tusky v. Oberkreisdirektor des Kreises Steinfurt — Amt für Lebensmittelüberwachung 17. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 2. února 1994 ve věci C-315/92, Verband Sozialer Wettbewerb eV v. Clinique Laboratoires SNC et Estée Lauder Cosmetics GmbH 18. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 10. dubna 1984 ve věci 14/83 Von Colson and Kamann v.Land Nordrhein – Westfalen 19. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. října 2008, sp.zn. 32 Cdo 4661/2007 20. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006 21. Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR Rc 11396/32 R I 1052/31 (V{žný 1932, Rozhodnutí, XIV.a: 132). 22. Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR (Rc) Rv I 1850/37, č. V{žného sbírky 16579/1937. 23. Rozsudek Nejvyššího spr{vního soudu ČR ze dne 25. z{ří 2008, sp. zn. 7 As 48/2008-72 24. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. prosince 1997 sp. zn. R 3 Cmo 91/97 25. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června. 1995, sp. zn. R 3 Cmo 1446/94 26. Stanovisko Gener{lního advok{ta Paola Mengozziho přednesené dne 10. února 2009, ve věci C-487/07

55

27. Stanovisko Gener{lní advok{tky Verici Trstenjak přednesené dne 21. října 2008, ve spojené věci C-261/07 a C-299/07 28. Stanovisko Gener{lního advok{ta Antonia Tizzana přednesené dne 29. března 2006, ve věci C-356/04 29. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 2009, sp.zn. 23 Cdo 1057/2009

30. Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 18. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 2749/2008 31. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. července 2008, sp. zn. 32 Cdo 2085/2007 32. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. března 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005 Pr{vní předpisy 1. Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii, úřední věstník EU ze dne 9. 5. 2008, C 115/15 2. Konsolidované znění Smlouvy o fungov{ní Evropské unie, úřední věstník EU ze

dne 9. 5. 2008, C 115/47 3. Směrnice Evropského Parlamentu a rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se

sbližují

pr{vní

předpisy

členských

st{tů

o

ochranných

zn{mk{ch

(kodifikované znění) 4. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých pr{vních a spr{vních předpisů členských st{tů upravujících provozov{ní televizního vysíl{ní. 5. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES z 12. prosince 2006 a klamavé a srovn{vací reklamě 6. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES z 11. května 2005 o nekalých obchodních praktik{ch podnikatelů vůči spotřebitelům na vnitřním trhu 7. Směrnice Evropského Parlamentu a rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě tak, aby zahrnovala srovn{vací reklamu 8. První směrnice Rady 89/104/EHS z 21. prosince 1988 o aproximaci pr{vních předpisů členských st{tů v oblasti ochranných zn{mek 9. Směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. z{ří 1984 o klamavé reklamě 10. Z{kon č. 40/2009 Sb., trestní z{koník, ve znění pozdějších předpisů 11. Z{kon č. 231/2001 Sb., o provozov{ní rozhlasového a televizního vysíl{ní, ve znění pozdějších předpisů

56

12. Z{kon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů 13. Z{kon č. 634/1992, o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 14. Z{kon č. 513/1991 Sb., obchodní z{koník, ve znění pozdějších předpisů 15. Z{kon č. 40/1964 Sb., občanský z{koník, ve znění pozdějších předpisů Internetové zdroje 1. HÜLLE, TOMÁŠ. Co nového n{m přin{ší směrnice 2005/29/ES*1+ o nekalých obchodních praktik{ch vůči spotřebitelům na vnitřním trhu do úpravy nekalé soutěže v ČR? iPravnik [online]. Poslední změna 28. Května 2008. [cit. 2010-0103]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_5134/co-noveho-nam-prinasi-smernice2005-29-es-1-o-nekalych-obchodnich-praktikach-vuci-spotrebitelum-na-vnitrnimtrhu-do-upravy-nekale-souteze-v-cr.aspx 2. FM Parfumerie.cz : Z{kaz srovn{vací reklamy *online+. Změněno 2. Října 2009 *cit. 2010-02-03+. Dostupné z: http://www.fmparfumerie.cz/fmparfumerie/0/0/2/407 3. Kodex reklamy[online]. Rada pro reklamu, 2009. [cit. 2010-03-03]. Dostupné z: http://www.rpr.cz/cz/dokumenty_rpr.php 4. RÖSSLER, Ivan. 2010: Zvykejme si na product placement. Digizone[online]. Vyd{no

1.

Ledna

2010.[cit.

2010-03-03].

Dostupné

z:

http://rossler.blog.digizone.cz/2010/01/01/2010-zvykejme-si-na-productplacement/ 5. ŠMEJKAL, V{clav. Informovaný spotřebitel? Mýtus. Ekonom *online+. Vyd{no 16. 8. 2008 [cit. 16-02-2010+. Dostupné z: http://finweb.ihned.cz/c4-1008927021820110-006000_d-informovany-spotrebitel-mytus 6. Soudní dvůr Evropské unie : prezentace [online]. [cit. 2010-02-19+. Dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_7024/

57

Nekalá soutěž v právu Evropských Společenství a judikatuře Evropského soudního dvora

Recommend Documents