NEJPŘIROZENĚJŠÍ CESTA

NEJPŘIROZENĚJŠÍ CESTA


ČLOVĚČE! POZNEJ SÁM SEBE

KIRPAL SINGH

Překlad 1996-2001 z anglických orginálů The Night Is a Jungle, Džálandhar, Indie 1990 a Man! Know Thyself, Dillí, Indie 1974

2


KIRPAL SINGH (1894-1974)

3


OBSAH

O autorovi ........................................... 5

Bůh a člověk ....................................... 13 Vyšší životní hodnoty ......................... 39 Království Boží ................................... 63 Nejpřirozenější cesta ............................ 89

Člověče! Poznej sám sebe ................... 119

4


5

O autorovi AUTOR

těchto rozmluv, Param Sant Kirpal Singh dží, velký prorok-mystik současného věku, opustil fyzickou úroveň 21. srpna 1974 v jednaosmdesátém roce svého života, který zasvětil službě lidstvu. Doufáme, že tato kniha poslouží v nějaké malé míře jako památka na něho, ačkoli jediná památka, která může vůbec ospravedlnit jeho život a poslání, bude plný růst a vývoj setby, kterou zasel v srdcích svých 120.000 žáků. Kirpal Singh se narodil 6. února 1894 v Sajjád Kasranu, malé vesnici v Paňdžábu (nyní část Pákistánu). Celoživotní úsilí o nalezení Boha jej přivedlo ke zkoumání tvrzení mnoha súfiů, jogínů a mystiků. Zůstával však skeptickým a odmítal přijmout kohokoli jako Guru, dokud neměl přímý důkaz o jeho kompetenci. Modlil se k Bohu, aby se mu zjevil přímo, aniž by přicházel skrze člověka. Jeho modlitby byly vyslyšeny a v meditacích jej navštěvovala světelná podoba vousatého člověka. Tuto podobu nepoznal, a protože si myslel, že to je Guru Nának, zakladatel sikhského náboženství, pokračoval v meditačních cvičeních a zanechal svého pátrání uspokojen tím, že k němu mluví Bůh. O sedm let později, v roce 1924, navštívil město Bjás v Paňdžábu, aby strávil nějaký čas na březích stejnojmenné řeky. Někdo se ho zeptal, zda se přijel podívat na Mistra. "Ne, tady je nějaký Mistr?" Takže poté, co se potěšil na říčním břehu (měl velice rád vodu,


6

zvláště řeky), šel do blízkého ášramu, a tam poznal na fyzické úrovni, v osobě Báby Sawana Singha, tutéž podobu, již vidíval po sedm let ve svých meditacích. Následující den byl iniciován a zbytek života věnoval cvičení Surat Šabd jógy, duchovní disciplíny, již učil Bába Sawan Singh. Nebyl však nikdy mnichem či poustevníkem. V raném věku se oženil a měl tři děti (jedno z nich v dětství zemřelo) a živil sebe i svou rodinu prací ve státní službě. Začínal jako úředník s malou mzdou, neboť neměl univerzitního vzdělání, a vypracoval se na nejvyšší místo, jež bylo za oněch koloniálních dnů pro rodilého Inda myslitelné, se stovkami zaměstnanců pod sebou. Když v roce 1947 odcházel do výslužby, získal si lásku a úctu svých indických podřízených i britských nadřízených, a po zbytek života všechny své osobní potřeby hradil z vlastní penze. Od svých žáků si pro sebe nikdy nevzal ani haléř. U nohou svého Guru žil po 24 let a velice rychle pronikl hluboko dovnitř. Na počátku třicátých let zmiňoval Bába Sawan Singh jeho jméno těm, kdo se ptali, má-li nějaké pokročilé žáky. Na konci třicátých let mu byla přidělena práce na sepsání Gurmat Siddhant, dvojsvazkové duchovní klasiky v jazyce paňdžábí, která na žádost Kirpala Singha vyšla pod jménem Sawan Singh. V roce 1939 ho jeho Mistr požádal, aby inicioval 250 lidí na pravidelné měsíční iniciaci— nevídaná to čest pro jakéhokoli Sawan Singhova žáka a jeden z tradičních způsobů, jakým Mistr nepřímo označuje svého nástupce. Během celých třicátých a čtyřicátých let vedl pravidelně Satsang v Láhauru a Amritsaru. Často rozmlouval na pódiu se svým Mistrem, a jak říkával: "Mluvil jsem s Mistrem, a lidé si užívali!"


7

Druhého dubna 1948 vedl zrovna Satsang v Déře Bába Džajmál Singh—ášramu svého Guru v Bjásu—když přišla zpráva, že Bába Sawan Singh zemřel. Přesně den předtím obdržel přenos duchovní moci skrze oči, který potvrzuje a umožňuje pokračování této moci z jednoho lidského pólu na druhý. Jeho Mistr mu předtím, 12. října 1947, řekl, že bude jeho nástupcem. Tehdy Mistra prosil, aby nadále zůstal ve fyzické podobě a dával jenom jakékoli příkazy. Tato modlitba však nebyla vyslyšena, a jeho Mistr nyní odešel. S těžkým srdcem odejel Kirpal Singh se třemi blízkými žáky do Rišikéše v himálajských horách a příštích pět měsíců strávil v téměř neustálém samádhi, pohlcení v Bohu. V této době přijal tradiční způsob života sádhu neboli poustevníka—sejmul turban, vlasy (nestříhané od narození, jak je sikhským zvykem) nechal volně viset a nosil jednoduché bílé dhótí. V tomto čase potkal Mahariši Raghuváčárju, tehdy věkem již přes devadesát let, který se stal jeho blízkým přítelem a žákem. Tento Mahariši proniknuvší na astrální úroveň prostřednictvím usilovných aštángajógových cvičení zahrnujících pránajámu, atd. ihned poznal, že zde je skutečně velká duše, a tak vstal z kruhu žáků, kde seděl, a poklonil se Kirpalu Singhovi—dokazuje tak velikost obou z nich. Kirpal Singh na oplátku jednal s Raghuváčárjou vždy s úctou a respektem, i když ten přímo říkal každému, že Kirpal Singh je jeho Guru. Raghuváčárja zemřel v roce 1971 ve věku 115 let. Byl to pandita (sanskrtský učenec), stejně jako velký jogín, a vidět ty dva obry pohromadě byl životní pohled. Posléze, když vyprázdnil pohár duchovního blaha a stal se jedno se svým Otcem, obdržel zevnitř příkazy: "Běž zpátky do světa a přiveď Mi zpět Mé děti." Když se navrátil do nově nezávislé Indie, stále se ještě vzmáhající ze šokujícího


8

odpadnutí Pákistánu a neuvěřitelného utrpení, které to způsobilo, odjel rovnou do Dillí—střediska, kam proudili paňdžábští utečenci—a zde začal se svou prací. V roce 1951 na okraji města založil Sawan ášram, a satsangů se účastnilo pět tisíc i více duší. Jeho práce se nadále rozrůstala jedním rozmachem za druhým: v roce 1955 uskutečnil svou první zahraniční cestu, při níž strávil několik měsíců ve Spojených státech a v Evropě. Bylo to poprvé, kdy Světec jeho velikosti navštívil Západ, a poprvé, kdy tam byla autentickým Mistrem tohoto systému vysvětlena Surat Šabd jóga. Čtyři z přednášek, které během této cesty vedl, jsou obsaženy v této knize a ukazují naprostou jednoduchost a jasnost, s níž představil toto velice hluboké pojetí publiku téměř zcela neseznámenému s východním myšlením, neboť v roce 1955 poznávání hloubek a závažnosti orientálních myšlenek a duchovních cvičení, jež je tam nyní tak všudypřítomné, sotva začínalo. Jako výsledek této cesty přijaly stovky obyvatel Západu iniciaci a začali cvičení Surat Šabd jógy. Byli pověřeni zástupci, kteří udělovali iniciační pokyny, když byl Mistr fyzicky nepřítomen (po jeho předešlém schválení), aby mohlo dílo pokračovat a růst. Ve většině větších měst v Americe a Evropě vznikla malá centra žáků. Tito žáci měli dále vliv na ostatní, a počet iniciovaných začal rovnoměrně narůstat. V Indii se dílo dále rozrůstalo prudkým tempem, jak se mocně šířila Mistrova pověst jako svatého člověka, jenž skutečně žije podle toho, co káže a co říkají písma. V roce 1957 byl zvolen prezidentem nově utvořeného Světového společenství náboženství, kterýžto úřad zastával po patnáct let, a čtyř Světových náboženských konferencí, od čehož nakonec v roce 1971 ustoupil, když bylo evidentní, že se v tomto směru nedá nic více dosáhnout. V roce 1962 obdržel


9

za svou duchovní a humanitární práci Řád Sv. Jana Jeruzalémského, Maltézských rytířů—první nekřesťan v historii, který přijal tuto poctu. Při této příležitosti pro něho poslal ministerský předseda Néhrú, aby mu přednesl osobní blahopřání. Měli dlouhý rozhovor, a zde začal Mistrův neoficiální, avšak důvěrný kontakt s předsedy vlády Indie. (Při několika příležitostech radil ministerským předsedům Šástrí a Indiře Gándhíové, a ti oplatili tím, že oslovili shromáždění na několika konferencích, kterým předsedal.) V roce 1963 uskutečnil své druhé světové turné, tentokrát jako prezident Světového společenství náboženství. Setkával se s národními a náboženskými vůdci své doby a působil léčivým evangeliem lásky v samotném trnitém světě praktické politiky. Setkal se s papežem Pavlem VI., patriarchou východních ortodoxních církví a mnoha královskými a vládními osobnostmi na všech úrovních, kterým všem představoval myšlenku jednoty člověka. Vedle práce na této úrovni nadále inicioval uchazeče do Surat Šabd jógy a ukazoval jim cestu Domů. Jak se dílo na Západě rozrůstalo a ke Kirpalu Singhovi bylo přiváděno více a více uchazečů o pravdu, v mnohých z nich se vyvinula silná touha prožít s ním nějaký delší čas v Indii a poznat jej osobně. První západní žák, který se zdržoval v Sawan ášramu, byl Rusel Jaque, americký spisovatel, který s ním strávil šest měsíců roku 1959. Jeho poetické a citlivé vylíčení pobytu (Gurudev: The Lord of Compassion, vyd. v roce 1960) dodalo notně odvahy i dalším, aby přijeli a podívali se sami, jaké to je. Přijížděli nejdříve po kapkách, potom více, až na počátku sedmdesátých let bylo obyvateli ášramu téměř neustále čtyřicet až padesát lidí ze Západu, kteří přijeli na dobu od tří týdnů do šesti měsíců. Během jeho posledního


10

roku tento počet rychle stoupal, neboť při vědomí, že odchází, otevřel brány dokořán a vydal všeobecné pozvání pro všechny své neindické žáky. Během zimy a jara roku 1974 bylo u jeho nohou nepřetržitě od dvou do čtyř set žáků ze zemí mimo Indii, kromě tisíců indických stoupenců, kteří se shlukovali u jeho dveří. Konečná podoba jeho mnohostranné mise se zrodila 6. února 1970, kdy byla veřejnosti představena myšlenka "Mánav kéndry". Mánav kéndra znamená "Lidské centrum", a jak Kirpal Singh často vysvětloval, je to ášram, ale víc než ášram. Těchto středisek, zasvěcených utváření člověka, službě lidem a péči o půdu, bylo plánováno založit pět po celé Indii— po jednom na severu, jihu, východě, na západě a v centru. Každé středisko mělo být posléze soběstačné a sloužit jako zemědělský příklad pro hospodáře v oblasti—spojením tradičních indických metod s vědeckými poznatky. Kromě duchovních instrukcí a programu pro "utváření člověka", který měl tvořit jádro, měla být součástí každého střediska i bezplatná nemocnice, bezplatná základní škola, domov pro staré, vybavení pro studium jazyků a knihovna srovnávacího náboženství a mysticismu. Dvě z těchto středisek byla již zřízena a začala působit, když Kirpal Singh opustil fyzické tělo. Původní Mánav kéndra v Déhrá Dúnu v Himálaji, kde během let 1970 a 1971 pracoval osobně po dvanáct hodin denně, aby se práce rozběhly, byla následována v roce 1973 druhým střediskem v Baródře blízko Bombaje. Fungování dalších center je nyní na jeho žácích. 26. srpna 1972 odjel Mistr na své třetí a poslední světové turné. Tentokrát byl vítán mohutnými zástupy a všude, kam jezdil, jej následovalo asi tisíc žáků, většina z nich mladí lidé, kteří byli iniciováni v posledních několika letech. Ačkoli jeho


11

tělo vykazovalo nakonec již známky sešlosti a jeho neobyčejná životní síla a výdrž se nakonec zmenšovala, přesto během celé cesty udržoval čtrnácti až patnáctihodinový pracovní den, vedl nesčetně přednášek, navštívil tisíce lidí v soukromých setkáních a než tato cesta 31. prosince v Římě skončila, inicioval více než dva tisíce nových žáků. Vnějším vyvrcholením jeho činnosti bylo svolání velké Světové konference o jednotě člověka v únoru 1974, sedm měsíců před svou smrtí. S pozvánkami pro duchovní a vládní činitele v Indii a po celém světě se konference zúčastnilo na dva tisíce delegátů a asi padesát tisíc nedelegátů. Mezi významnými hosty, kteří přijali Mistrovu výzvu, byli Ctihodný Ničidatsu Fudži z Japonska, Pír Vilájat Inájat Chán z Mezinárodního řádu súfiů, Jógí Bhadžan, Áčárja Šrí Tulsí dží, arcibiskup Angelo Fernandes z Dillí, ministerská předsedkyně (paní Indira Gándhíová), viceprezident, ministr obrany a ministr zahraničí Indie, společně s mnoha jinými. Tato velká konference, veřejné rozšíření myšlenky Mánav kéndry, měla na všechny, kdo se na ní podíleli, elektrizující vliv. Je opět na jeho žácích a těch, v nichž zasadil základní myšlenku jednoty, aby v tomto díle pokračovali. Jeho poslední větší snaha v zájmu jednoty se uskutečnila v Kumbha Méle v Hardwáru, kde 12. dubna 1974 zorganizoval velký počet sádhuů a svatých lidí do Národní konference jednoty v příslibu společné práce k odstranění náboženských svárů a k ekonomickému pozvednutí chudých lidí v Indii. Bylo to poprvé ve známé indické historii, kdy byl někdo schopen přimět tradičně nezávislé sádhu, aby se spojili dohromady pro společné dobro. Jak později říkal: "Bylo velice těžké je přimět, aby se všichni sešli."


12

Při velké bhandáře na počest svého Mistra (Sawana Singha) na konci července 1974 udělil Sant Kirpal Singh svou poslední Iniciaci, při níž udělil Nám 1067 duším, které přijal pro vnitřní zážitky Světla a Zvuku. O několik dní později, 1. srpna, oslovil na žádost členů zasedání indického parlamentu— poprvé v historii, kdy byl nějaký duchovní vůdce pozván, aby oslovil parlament. O tři týdny později, 21. srpna, se jemu vyhrazená práce naplnila, a tak odešel, aby se spojil se svým Mistrem. Následující přednášky se konaly během čtyř navazujících večerů ve Filadelfii (USA) při prvním světovém turné Mistra Kirpala Singha v roce 1955. V těchto rozmluvách Mistr Kirpal Singh pokrývá celý rozsah svého učení, a tak slouží jako kompletní uvedení na Cestu.


13

Bůh a člověk DOVOLTE mi, abych se představil. Přicházím za vámi jako člověk k člověku. Jsem prostě jako kdokoli z vás. Každý člověk má od Boha samozřejmě stejná privilegia. Já jsem se rozvinul v tom, co se týče mého vlastního Já. Co jsem se o svém vlastním Já, skutečném Já, naučil u nohou svého Mistra, předložím nyní vám, aby tak ti, kdo hledají Pravdu, mohli mít nějaké vedení. Jako dítě jsem měl v sobě nějaké povědomí: "V čem spočívá tajemství života?" Snažil jsem se najít řešení v knihách. Mohu vám říci, že jsem měl možnost projít skoro dvě knihovny a také svatá písma skoro všech náboženství, či většiny z nich, řekl bych. Tam se podávaly velice dobré opisy, já jsem však nemohl najít praktické řešení svého problému. To, co jsem se dozvěděl u nohou svého Mistra, vám představím v průběhu čtyř promluv. Téma každé přednášky bude poněkud odlišné. Dnes budeme pojednávat o Bohu a člověku. Další tři přednášky budou pojednávat o vyšších životních hodnotách, o království Božím, a nakonec o nejpřirozenější cestě ke vstupu do království Božího. Z pozorného a nestranného studia posvátných knih zjišťujeme, že je jedna Skutečnost, která je naším cílem. Tato Skutečnost je nazývána Bohem a různými jinými jmény.


14

Bůh stvořil člověka, a člověk stvořil světská náboženství. Ta byla vytvořena k pozvednutí člověka. Musíme je co nejlépe využít, abychom mohli konečně poznat sami sebe a potom poznat Boha. Náboženství má dva aspekty: Jedna je sociální stránka či vnější stránka. Druhý aspekt je vnitřní náboženství, duchovní stránka. Začít musíme s vnějšími formami náboženství. Člověk je společenský, musí zůstat v nějaké společnosti. Každá společnost má své vlastní obřady a rituály, vlastní písma, svůj způsob, jak se modlit. To je ta stránka, která netvoří podstatu. V nějakém sociálním náboženství musíme zůstat, neboť člověk je sociální bytost—a zůstat v nějakém sociálním náboženství je požehnání. To je však základní krok —chodíme do kostelů nebo na jiná svatá místa bohoslužeb, modlíme se, čteme písma, konáme jisté obřady a rituály. To všechno v nás pomáhá utvářet lásku k Bohu. Když ale naše provádění rituálů, čtení písem a chození do kostelů nebo na jiná svatá místa bohoslužeb v nás ani lásku k Bohu nevytváří a stává se pouhou mentální gymnastikou, pak nás nikam nedovede. To neznamená, že nemáte žít v nějakém sociálním náboženství. Máte. Jestliže se proti tomu bouříte, budete muset vytvořit jiné společenství. Dejme tomu, že je deset tisíc lidí vašich názorů. Pak budete muset vytvořit samostatnou společnost a vytvořit jistá pravidla, jak postupovat. Po nějaké době zjistíte, že se určité pravidlo jeví jako nedokonalé, a musí se pozměnit. A tak stále pozměňujete pravidla. S tím se tedy musí vaše vnější já smířit. Sobota jest učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. Podobně byla sociální náboženství učiněna pro člověka, ale ne člověk pro sociální


15

náboženství. Důvodem, proč zůstávat v sociálních náboženstvích, je jenom poznat sama sebe a potom poznat Boha. To je jeden aspekt náboženství. Druhým je provádění jistých rituálů a obřadů. Ty se v různých náboženstvích liší, ale uvidíte, že jejich smysl je téměř tentýž. Například v některých náboženstvích je mít nepokrytou hlavu znakem úcty. V Indii je znakem úcty mít hlavou pokrytou. Takový je tam zvyk. Zdánlivě je mezi těmito dvěma obyčeji rozdíl, ale smysl je stejný. Oba znamenají, že kdykoli se nalézáte v Boží přítomnosti, ve vzpomínce na Něho, měli byste zaujímat uctivý postoj. To jsou však vedlejší věci. Smysl je jistě stejný. Zdánlivě nějaké rozdíly existují, ty se však vůbec nedotýkají účelu náboženství. Ti, kdo sledují doslovné znění pravidel, zapomínají jednoduše na ducha a jenom bojují za tyto zdánlivé rozdílnosti. V Arábii, kde je nouze o vodu, je zvykem, že když jdete k modlitbám, máte si umýt ruce, nohy, obličej, a pak se modlit. V jiných zemích, kde je vody nadbytek, říkají, že dokud neprovedete celkovou koupel, nebude to s vašimi modlitbami dobré. Je to jenom zdánlivý rozdíl daný podnebnými a zeměpisnými podmínkami různých míst. Musíme žít v nějakém sociálním náboženství. Takže je lépe zůstat tam, kde jste. Neměňte to, dá-li se tomu pomoci. A zatímco tam budete, co máte dělat? Jen čtěte svatá písma, která máte—promluvy Mistrů—a snažte se porozumět tomu, co říkají, a žijte podle nich. A co zjistíte: Všichni Mistři, kteří v minulosti přicházeli, byli dětmi Světla a přišli dát Světlo světu. Nepřicházeli pro žádné zvláštní náboženství či pro zvláštní zemi. Přicházeli pro celé lidstvo.


16

Je na čase již odložit ty triviální rozdílnosti, které existují— tyto vedlejší věci. Měli bychom vzhlížet k účelu, k němuž byly vytvořeny, a otevřít oči té Skutečnosti, že všichni uctíváme stejného Boha. Tyto věci byly míněny k tomu, aby zastupovaly Skutečnost, která existuje. Z pohledu všech náboženství zjišťujeme, že absolutní Bůh je na pozadí všeho, co je známé a projevené. To je dokonce i něco za tím, co udržuje a tvoří celé stvoření. Tato Skutečnost je na pozadí každé věci. Můžeme Ho vypátrat nebo Ho najít? Ne. Jeho nedokážeme vypátrat. Je nevypátratelný. Dokážeš pátráním Boha vyzkoumati? Dokážeš obsáhnout Všemocného? Všemocný je nevyjádřitelný. Nedá se vyjádřit slovy. Mistři Mu dávají jména, prostě aby vyjádřili tu Realitu, která je ve skutečnosti nevyjádřitelná. Je Neměnná. Stojí psáno: "Věčně, Hospodine, tvé Slovo ustanoveno v Nebesích." Věčně—to je ona trvající Skutečnost, a to je onen Neměnný. A dále—je nepodmíněný a nerozdělený. Je Bezejmenný. Všechna jména jsou svatá. Máme úctu ke všem jménům, i když Bůh je Bezejmenný. Ať Jej zavoláte jakýmkoli jménem s oddaností a vírou, objeví se a můžete se s Ním setkat. Ta jména však poukazují na Skutečnost, která se nedá vyjádřit slovy. Všichni Mistři se snažili tuto Skutečnost vyjádřit. Každý ji definoval jiným způsobem. Téměř všechny definice Boha jsou obdobné. Všechny říkají, že Bůh je prvním i posledním, z něhož se nedá nic vyjmout, a k němuž se nedá nic přidat. Bůh je vševědoucí, všudypřítomný a prvotní příčinou, bezpříčinnou příčinou, sídlo všech věcí, bytí samo v sobě. To se nedá stvořit. To již existuje.


17

V Koránu prorok Mohamed říká: "V Bohu není žádná proměnlivost, neboť je věčný, nesmrtelný, nekonečný." Je to neměnné trvání a věčná Skutečnost. Tato slova se pouze snaží vyjádřit, i když nedokonale, tu velikou Skutečnost, která je na pozadí všeho. Jak jen Mistři poprvé přicházeli, snažili se tuto Skutečnost vyjádřit a pěli chvalozpěvy Pánu—ty utvořily obsah našich svatých písem. Ale stejně říkají, že je nevyřčený jako vždy. Po tisíce let to Mistři vysvětlovali svými vlastními slovy, jak to jen bylo možné. Jak může být nevyjádřitelné vyjádřeno slovy? To je věcí praktického prožitku, který můžete mít prostřednictvím spojení s touto Skutečností. Ale pokud se nedají vyjádřit slovy dokonce ani naše vnější emoce, jak se dá pak slovy vyjádřit tato Skutečnost? Proto se vždycky říká, že Bůh je nevyjádřitelný. Je jedna Skutečnost, která působí v celém stvoření. Dokud nemáme nějaký prožitek této Skutečnosti, nebudeme vědět, jaká je. Co my nyní víme, je jenom, co se píše v knihách: neměli jsme žádný bezprostřední zážitek. Všichni Mistři říkají: Je to počátek i konec. V Izajášovi se praví: Já jsem první i poslední, a kromě Mne žádného Boha není. Opět se píše: Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec … který je, a který byl, a který přijde, Všemohoucí. To jsou definice, které ukazují, že Skutečnost je neměnné trvání, které nemá žádný počátek a žádný konec. Bůh nemá počátku ani konce. Dokud však nemáme prožitek této Skutečnosti, nemůžeme být přesvědčeni. Od samého počátku světa Mistři přicházeli a podávali lidem výklad podle svých nejlepších schopností. Při tom všem však vždycky říkali, že On je nevyslovený jako vždy.


18

Guru Nának to napsal velice příhodně: On je Jeden, je První. Je všechno, co je. Jeho jméno je Pravda. Je Stvořitelem všeho, vždy beze strachu, strach obrací vniveč. Podobou Jeho na zemi i na moři je Věčnost, je Samojsoucí. Skrze milost Jeho opravdového sluhy opakuj neustále Jeho Jméno. Byl na počátku, je po všechny věky, a bude Tím, jenž žije na věčnost. Vidíte, že říká totéž. Všichni Mistři, jak říkali, měli prožitek této Skutečnosti. Samozřejmě, že když podávali své popisy, vyjadřovali Ji ve svém vlastním jazyce a svým vlastním způsobem. Ale uvidíte, že nápadné význačné rysy ve všem, co vyjadřovali, jsou stejné. Guru Nának potom dále říká: Je mimo myšlenky. Žádné myšlení Jej nedokáže obsáhnout. Otázkou je nyní: Můžeme Ho hledat v konečných mezích našeho rozumu? Ne, je mimo myšlenky, žádné myšlení Jej nedokáže obsáhnout. Ani kdyby lidské mysli měly myslet po věky a věky. Tak jak můžeme Boha poznat? Nejdříve by se měla zklidnit naše těla, emoce a rozum. Jenom potom přijde toto odhalení, budete potom vědět, kdo jste. Když víte, kdo jste, pak budete moci poznat a uvidět, co je Bůh. Proto Guru Nának řekl, že jestliže Jej chcete pochopit v mezích svého konečného rozumu, že Jej neuvidíte.


19

To je jako v jednom příběhu o říční želvě, co šla k rybníčku. A tam byla další želva. Ta říční želva říkala: "Víš, moře je moc veliké a nemá žádného konce!" Želva v té tůňce o kousek ucouvla a řekla: "Je asi takové?" — "Ne," říkala ta druhá, "je ještě větší." Ta potom zase ustoupila o trochu více a zeptala se: "Je asi takové?" A ta druhá odpověděla: "Ne, je ještě větší!" Ta pak obešla celý rybník a řekla: "Je takovéhle?" Druhá řekla: "Ne, je ještě větší." Ta želva z rybníka se, vidíte, naprosto mýlila, protože její zkušenost se prostírala pouze k rybníku, nic dále. Stejně tak Mistři vždy říkali, že Božské Poznání je bez hranic, a nedá se očekávat, že tuto věc pravě posoudíme. Bůh je Pán. Ať Jej nazýváte jakkoli, chcete Jej jednoduše přivést do konečné sféry svého rozumu. Je-li tato Skutečnost nekonečná, jak Ji tedy můžeme vyjádřit konečnými termíny? To říkali všichni Mistři. Dále Guru Nának říká: Nedá se obsáhnout. Upanišady říkají: Pochopit Skutečnost v mezích tvého konečného rozumu je tak nemožné, jako se snažit uhasit žízeň pitím vína. Na jiném místě se říká: … neb jako mohl bys vyždímat olej z písku. Obojí je nemožné. Stejně tak, přivést Jej do našeho rozumu a plně Ho pochopit není možné. Nějaké pochopení nám předávali Mistři. Pochopení toho, co se nedá vyjádřit slovy. Jejich milostí si o Něm můžeme utvořit jakousi představu. Přivádějí nás s touto Skutečností ve spojení, když vstoupíme do království Božího. Potom Jej můžeme nějakým způsobem pocítit. Potom můžeme říci, že něco je. Guru Nának říká: Jsem jako ryba v moři. Nevím, kde je jeden konec nebo druhý. Stejně Ho my nemůžeme pochopit uvnitř našeho konečného rozumu.


20

Jeho nedá se poznat, ani když člověk získá světy, neboť lidská touha se nikdy nenaplní, i kdyby nám všechny světy obtížené zlatem připadaly dílem. Žádné myšlení člověka daleko nedovede. Hnutí jeho mysli, tisícerá moudrost světa zanechá ho v temnotě, užitku žádného. Marné jsou lidské způsoby. Jak Ho tedy najít? Člověk se cítí bezmocný. Od samého počátku světa říkali Mistři totéž. Máme tolik písem, tolik stránek Božích knih, které byly napsány. A je jich mnohem více, jak každý Mistr přichází a popisuje svůj kontakt s Bohem či se Skutečností. Ze svého Božského opojení nám vylévají, co jenom přichází z vyššího vnuknutí, aby nám tak poskytli povědomí o Skutečnosti, kterou viděli. Člověk se to snaží pochopit, ale to se mu nedaří. Tak jak Ho potom můžeme vidět? Jak jenom svět začal, toto bylo osudem člověka. Dokud neuvidíme Boha, otázka zůstává: co je Bůh? Kabír říká, že ve všem je jedna Skutečnost, která udržuje celé stvoření, je přítomná v každé podobě. Proč se, při tomto přítomném v každé podobě, neshodujeme? Proč je všude tolik válek, tolik náboženství? Je to proto, že když Mistr přišel, měl nějaký praktický zážitek Skutečnosti. Předával prostě lidem, kteří se s ním setkávali, bezprostřední zážitek této Skutečnosti. Když odešel ze scény—mýlit se je lidské, jak víte—sešlo se někde pár lidí a měli svůj vlastní způsob myšlení. Tak nastaly změny. A opět, přišel jiný Mistr, zjistil, že ke Skutečnosti, k učení minulého Mistra, bylo přidáno smetí. To smetí odmetl a lidé mohli opět do nějaké míry porozumět pravdě o Skutečnosti. A začalo opět další náboženství.


21

Mistři nikdy nezačínali s žádnou vírou. Pouze sdělovali lidem: Je jeden Bůh a měli byste Jej milovat. Jak můžete někoho milovat, dokud jste jej neviděli, nedostalo se vám od něho něčeho dobrého? Pouhé pocity či emoce jsou jednoduše závěry vyvozené z intelektuálního zápolení. To vám nedá žádné konečné uspokojení. To bude kolísat. Někdy se tyto dedukce dají přijímat, ale to všechno bývá omylné. Jenom až uvidíte Skutečnost, budete s Ní mít bezprostřední spojení a dostane se vám její blaženosti, nevýslovné a přímé, zažijete uvnitř štěstí— jenom potom budete mít pro Něho lásku, když jste ochutnali elixíru Skutečnosti. Co nám říkají Mistři, když přicházejí? Sv. Jan říká: Boha neuvidíte očima. Pak ale zase zjistíte, že někteří Mistři říkali, že Boha viděli. Tuto otázku se ptali Guru Nánaka: "Vidíš Boha?" On odpověděl: "Vidím Boha, je všude." Kristus také říkal: "Patřete na Pána." Ukazoval k Bohu a říkal: "Patřete tam na Něho." Žádné přemyšlování. Tutéž otázku pokládal i Svámí Vivékánanda. To byl původně ateista a vyzýval každého: "Je nějaký Bůh? Je někdo, kdo viděl Boha?" V těch dnech byl realizovaným člověkem Paramhansa Rámakrišna, a tak mu řekli, aby jel za ním. Vivékánanda za ním přišel a zeptal se: "Mistře, viděl jsi Boha?" Ten mudrc odpověděl: "Ano, mé dítě, vidím Ho tak, jako vidím tebe, však ještě jasněji." A on se stal rychle velkým teistou. Později ve svém životě se Vivékánanda vyznával: "Díky tomuto Bohočlověku byl jsem zachráněn." Uvidíte, že ti, kdo vyznávají, že jsou teisté, jimi popravdě řečeno nejsou. My jsme se jednoduše z našich písem naučili, že je Bůh. To jsme mnohokrát slyšeli, ale neviděli jsme Ho. Dokud něco neuvidíme, nemůžeme být přesvědčeni.


22

Když nastanou potíže, ukáže se proměnlivost života a my tím musíme projít, pak jsme zmateni a ptáme se: "Je nějaký Bůh?" Stávají se z nás skeptici. Ale jak jste jednou viděli, měli nějaký zážitek této Skutečnosti, nemůžete mít žádné pochybnosti. Mistři říkají: "My Ho vidíme." Ale jaké to jsou oči, kterými se dá vidět? Šams Tabrízí, muslimský světec, nám říká, že bychom měli být schopni vidět Boha svýma vlastníma očima a slyšet Jeho hlas svýma vlastníma ušima. V Bibli stojí: Máme oči, a nevidíme. Jaké jsou to oči? Guru Nánaka se ptali: "Říkáš, že vidíš Boha všude." On odpověděl: "Ty oči, kterými vidíte Boha, jsou jiné." Jaké to jsou ty oči, kterými můžete vidět Boha? To nejsou vnější oči, ale to oko, které je v každém z nás uvnitř. To oko Kristus nazývá "jednoduché oko." Oko jest světlem těla. Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné světla. Hinduistická písma a rčení jiných Mistrů nám říkají o Třetím oku či o skrytém oku. To oko je uvnitř v každém z nás. Toto jedno oko není z masa a kostí jako ty, které máme vně na tváři. Guru Nának definuje slepého člověka ne jako toho, kdo nemá oči na tváři, ale toho, jehož vnitřní zrak není otevřen, aby viděl Boží Světlo. Bůh se nedá vyjádřit. Ten absolutní stav můžete znát, jenom když do té Skutečnosti vystoupíte. Ale když je tato Nejvyšší moc příčinou všeho stvoření, přítomná ve všech podobách, které udržuje a podporuje, pak se projevuje dvěma způsoby—jako Světlo a Zvuk—a toto projevení Boží moci je skutečným prožitkem, který má Bohočlověk uvnitř. Říká se: Bůh je Světlo. Mohamedáni také říkají, že Bůh je "Núr", t.j. Světlo. Říkají, že ten, kdo vyjde nad a za fyzické tělo a vidí


23

uvnitř Boží Světlo, je opravdový muslim. I křesťan může být definován stejným způsobem: kdo vidí uvnitř Světlo, je opravdový křesťan. Desátý Guru sikhů říká totéž: Ti, kdo vidí zářivé Boží Světlo uvnitř, jsou opravdoví sikhové či opravdoví faqíři. Ti jsou čistí. Stejné definice najdete ve všech náboženstvích, ve všech svatých písmech: Viděli jste to Světlo v sobě uvnitř? Také říkali: Zavřete-li dveře chrámu těla, uvidíte Světlo nebeské. To je možné. Všechna písma k nám hovoří o Božím Světle uvnitř. Také se v nás v každém ozývá Boží Hlas. Existuje způsob, jak můžeme mít praktický prožitek této Skutečnosti a jejího projevení. To je cesta zpět k Bohu. Bylo naše zavřené vnitřní oko otevřeno, nebo ne? To je otázka. Dokud nebude otevřeno, nemůžeme v sobě uvnitř vidět Boží Světlo. To je otázka obrácení se, obrácení se do sebe. Konečným cílem všech náboženství je Bůh, a my bychom tedy měli být schopni vidět Boha. Když pomineme nepodstatné věci, co nám náboženství říkají? Říkají: Miluj Boha svého. To říkají všechna náboženství. Až budete Boha vidět a budete s Ním mít spojení, jenom potom, popravdě řečeno, můžete Boha milovat. V současnosti je vaše láska k Bohu prakticky nemožná. Jednoduše na emocionální úrovni někdy říkáte nějaké věci, ale nemáte s touto Skutečností žádné spojení, a skutečná láska tak nevzniká a netrvá. Když za Kristem přicházeli farizeové a saduceové, navraceli se v tichosti, neboť když intelektuální člověk mluví s člověkem realizovaným, nemůže před ním obstát. Zatímco jeden vidí věci, a potom mluví, intelektuální člověk prostě cituje verše ze svatých písem, která četl, a následně se nedovede s věcmi srovnat.


24

Přirozeně, že když přišli za Kristem, tak zmlkli. Potom se sešli dohromady a obrátili se k němu: "No a Mistře, jaké je největší přikázání v zákoně?" A co on řekl? Ježíš k nim pravil: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své a ze všech svých sil. To je první a největší ze všech přikázání. A druhé je pak jemu podobno: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těchto dvou přikázáních záleží celý zákon i proroci. Základním učením všech sociálních náboženství je právě milovat Boha. Protože Bůh sídlí v každém srdci, miluj celé lidstvo, celé stvoření. Pro lásku k Bohu máte milovat celé lidstvo. Máme-li lásku pro celé lidstvo, z toho vyplývají ostatní přikázání. Cožpak budete chtít toho, koho milujete, zabít? Budete ho chtít okrást o majetek? Budete proti němu křivě svědčit? Ne, ani v nejmenším. Takže na těchto dvou přikázáních záleží všechna ostatní přikázání. Kázání na hoře, Buddhova Osmerá cesta, nijama jama a sadáčár hinduistů, hovoří všechno o tomtéž, svým vlastním jazykem a samozřejmě svým vlastním způsobem. Budeme-li žít podle toho, co písma říkají, bude mír na zemi a království Boží jistě sejde na zem. Pak nebude nebezpečí žádné války. Jaká škoda: tyto věci máme v našich svatých písmech, ale my následujeme, jestli vůbec něco, tak doslovné znění zákona na úkor ducha. To je příčinou neshody. Všichni Mistři přicházeli sjednotit lidstvo, ne oddělovat člověka od člověka. Milovali Boha a učili lidi, jak milovat celé lidstvo. Uvidíte, že toto je jedna strana věci, která je před námi. Máme milovat celé lidstvo, protože Bůh sídlí v každém srdci.


25

Svatá písma s celým tím zbylým pojednáním o rozličných Božích aspektech, nejsou s to přesně říci, co je Bůh. Nějakou Jeho úroveň, nějakou Jeho část vyjádřily, ale vyvodit si z nich můžeme pouze jakousi představu o Bohu. Nejvyšší lidská myšlenka o Bohu nikdy nezměřila a nikdy nedokáže změřit Věčného, nýbrž nějaké sebeodhalení. Vaše nejvyšší myšlenka o Bohu není měřítkem Boha, nýbrž měřítkem našich do té doby neznámých dispozic. Každý Mistr říkal totéž: Když se pokouším mluvit o Nejvyšším, nemohu. Jsem vždycky jako němý. Jak to potom můžeme vyjádřit my? Dokonce i z té lásky a opojení, které oni ze Skutečnosti mají, o ní něco vypovídají, ta však stejně zůstává tak nevyřčená jako vždy. To nám sdělují písma. Říkal jsem vám, že to je vnější aspekt náboženství—sociální náboženství. Když máte na paměti, že Bůh sídlí v každém srdci, nikoho nezabijete. Budete si vážit každého člověka, když budete najisto vědět, že Bůh sídlí v každém srdci. Jestliže žijeme podle toho, co písma říkají, pak bychom měli všichni milovat Boha. Přirozeně budeme mít úctu ke všem ostatním, ke všemu žijícímu. Lidské tělo je opravdovým Božím chrámem, v němž Bůh přebývá. Tělo je opravdovým Božím chrámem. To říkají všichni Mistři. Jestliže je tělo opravdovým Božím chrámem, jak ho potom můžeme zničit nebo zabít? Duchovní v různých náboženstvích namísto, aby rozšiřovali pravdy, které již jsou v našich písmech, kážou nepravosti. Jednoduše prohlašují, že jejich náboženství, jejich skupina je ta nejvyšší, a ostatní se mýlí. Výsledkem je oddělení člověka od člověka a samozřejmě srážky mezi třídami. Ti budou schopni, s prominutím, zničit tolik Božích


26

chrámů—lidských těl—kvůli vnějším chrámům, které jsme vystavěli vlastníma rukama. Bůh přebývá v chrámech ne postavených lidskou rukou. Přebývá v opravdovém chrámu těla, které nosíte. O naše vnější chrámy (těla) se máme samozřejmě starat a udržovat je v čistotě a slušnosti. Tato těla jsou Boží chrámy. Když se kážou pravé věci, budete vidět lásku mezi lidmi. Placené služby, skoro ve všech náboženstvích, řekl bych, nepřispívají k dobru věci. Někteří lidé si myslí, že mají zvláštní výsady. No, Bůh dal stejné výsady všem. Vidíte vnější podobu. Každý má dvě oči, dvě uši, ústa, nos, dvě ruce a dvě nohy. Vnější stavba je stejná a vnitřní stavba je také stejná. Každý člověk má plíce, žaludek, mozek. Bůh dal všem stejná privilegia. Rodí se stejně, umírají stejně. Když lidé trpí horečkou, trpí stejným způsobem bez ohledu na to, zda patří k jednomu či druhému náboženství nebo k jedné či druhé zemi, a jejich horečku vyléčí stejný lék. Jdete-li k lékaři a řeknete mu, že máte horečku, dá vám nějaký lék. Tentýž prostředek dá na stejnou obtíž i všem ostatním. Tím chci říci, že vnější vzezření, vnější privilegia jsou pro každého člověka stejná, protože jsou od Boha. Vnitřní privilegia jsou také stejná. Jsme duše. Bůh je nekonečný Oceán všeho vědomí. My jsme vědomá bytí, kapky tohoto Oceánu života. Jistěže, naše vědomé já je obklíčeno hmotou a myslí. Je natolik odevzdáno smyslovým orgánům a ztotožněno s tělem, že se nyní nejsme schopni od těla rozlišit. Vnitřní choroba je také stejná. Mistři jsou lékaři duší, které jsou nyní odevzdány vlivům mysli a hmoty. Sdělují nám, jak rozlišovat duši od vnějších smyslů, smyslových orgánů a jak vystoupit nad tělesné vědomí, abychom poznali


27

sami sebe, vešli do království Božího a poznali Boha. Celé lidstvo trpí stejnou nemocí. Vždyť pro Boha není žádný Východ či Západ, žádný Sever nebo Jih. Celé stvoření je jedno. Bůh je Jeden. Kde se nyní nacházíme? My všichni jsme jedno. Všichni Mistři, všechna svatá písma říkají, že jsme dětmi Božími. Prorok Mohamed říká, že jsme všichni členové stejné Boží rodiny. Sikhští Mistři také říkají, že jsme všichni bratři a Bůh je náš Otec. Křesťanská písma a všechna ostatní říkají totéž. Lidstvo je jedno a Bůh je Jeden. Uctíváme stejného Boha. Uctíváme-li stejného Boha—může být mnoho lukostřelců, ale cíl či terč je stejný—měli bychom mít přirozeně lásku k sobě navzájem. Uvidíte, že dva opilci si padnou do náruče bez ohledu na to, jsou-li od západu nebo z východu, nebo patří-li k tomu náboženství nebo jinému. Ale vidíte tohle mezi těmi, kteří vyznávají svou lásku k Bohu—mezi stoupenci jednoho a druhého náboženství? Ti milují potud, pokud jde o jejich vlastní víru. Milují-li Boha, měli by všichni pobývat společně a mít lásku k sobě navzájem. O představených různých náboženství se předpokládá, že mají spojení s Bohem. Zda Jej dosahují, anebo ne, je zcela jiná otázka. Jejich stoupenci však o nich předpokládají, že viděli Boha a jsou s Ním jedno. Oni sami také prohlašují, že jsou Bohočlověkem. Je-li to tak, proč by se neměli mít rádi a objímat se vespolek? Je jeden Bůh nad námi. To celé je jedno lidstvo. My všichni jsme stejná duše—vědomé bytí. Člověk stvořil sociální náboženství k pozvednutí člověka. Musíme je co nejlépe využít. To nejlepší, co můžeme ze sociálních náboženství mít, je poznat sama sebe a poznat Boha. Musíme samozřejmě vést etický život. Etický život je vstupní branou k duchovnosti. To je učení všech Mistrů, kteří v minulosti přicházeli.


28

Jako ti, kdo milují Boha, bychom měli milovat celé lidstvo. Jestliže jsme se narodili v nějakém náboženství, je požehnáním v něm zůstávat. Nicméně bychom se měli povznést výše, abychom milovali Boha, a potom bude mít celé lidstvo jedno náboženství. Guru Nánaka se jednou ptali: "Jaká je podle vás nejvyšší forma náboženství?" On odpověděl: "Podívej, já beru celé lidstvo, všechny lidi, jako že se učí ve stejné třídě, hledají Boha. My jsme všichni spolužáci a já považuji lidi na celém světě za spolužáky ke stejnému konečnému cíli." Měli bychom mít lásku k sobě navzájem. Desátého Guru sikhů, Guru Góbinda Singha, se ptali: "Co si myslíte o člověku?" On odpověděl: "Celé lidstvo je jedno—říkám vám celou pravdu—ať nosí klobouk nebo turban či je to poustevník ve žlutém nebo černém rouchu." V tom není žádný rozdíl. To jsou vnější formy. Promiňte mi, když se vás zeptám: Jaké je náboženství Boha? On je vše-vědomí. Stvořil všechny lidi sobě rovné. Ocejchoval On někoho, že je takový a takový? Ne. Když poznáte sami sebe, pak se budete rozlišovat od těla a objevíte, kdo jste. Až vystoupíte nad tělesné vědomí, potom poznáte. Náboženství se týkají pouze našeho vnějšího života. Musíme je co nejlépe zužitkovat. Já mám lásku pro všechna sociální náboženství. To je v pořádku. Ale jde o to, aby nám tato sociální náboženství pomáhala na naší cestě, abychom milovali Boha a milovali celé lidstvo. To je náš konečný cíl. A dále, abychom poznali sama sebe a poznali Boha a měli bezprostřední prožitek oné Skutečnosti. I když se tato Skutečnost nedá vyjádřit slovy, přesto se dá zakusit.


29

Opravdové náboženství je bezprostřední prožitek sama sebe, se svým vlastním Já a s Bohem. To je to jediné pravé náboženství, které máme před sebou. Je vnější náboženství, a vnitřní náboženství. Budete-li mít na paměti, že jsou si všichni rovni, budete mít lásku pro všechny. Naším konečným cílem je mít Boží lásku. Lidé, kteří měli spojení s Bohem, se stávali mluvčími Boha. Mluvili, jak byli inspirováni Bohem. Říkáme jim Mistr nebo Bohočlověk. Máme lásku i k nim, pro naši lásku k Bohu. Co říkal Kristus? Říkal: Nikdo nezná Syna, nežli Otec, aniž kdo zná Otce, nežli Syn, a komu by Ho chtěl Syn zjeviti. Proto vaše láska míří obzvláště k nim. Ti měli bezprostřední prožitek a jsou kompetentní poskytnout bezprostřední prožitek Skutečnosti uvnitř nám. Říkají nám, jak vystoupit nad tělesné vědomí, jak poznat sama sebe a poznat Boha. Potom vidíme vlastníma očima, není třeba žádného svědectví. Proto milujeme všechny Mistry, kteří přicházeli v minulosti—ať přišli tady, nebo kdekoli jinde. Musíte milovat Boha "z celého srdce svého, z celé duše své, z celé mysli své." Vůle těch, kteří takto milovali Boha, splynula s Vůlí Boží. Stávají se mluvčími Boha či vědomými spolunaplňovateli Božského Záměru. Proto milujeme všechny Mistry, kteří v minulosti přicházeli. Máme v úctě i všechna písma. Co jsou tato písma konec konců a jakou mají pro nás cenu? To jsou zaznamenané zážitky minulých Mistrů. Zážitky, které měli při poznávání sama sebe a zážitky Boha uvnitř. Také nám odhalovali věci, které jim na cestě pomáhaly, a věci, které jejich postupu


30

bránily. V krátkosti, poskytovali nám zprávu ze své cesty k Bohu. Opis všeho tohoto utvořil téma všech svatých knih. Všichni světci pojednávají o své pouti k Bohu. Hovoří k nám o Boží stezce, o zastávkách na ní, o různých úrovních, kterými procházeli, a co tam nacházeli—o svém putování na cestě a svých bezprostředních zážitcích na každém místě. Takto nám zanechali skvělý záznam k našemu vedení. Všechny svaté knihy z minulých věků jsou pro ty, kdo v lásce hledají Boha, jakoby stopami v písku času. Ti, kdo milují Boha, mají přirozeně lásku ke všem písmům. Kabír, velký Světec Východu, nám říká: Neříkej, že písma nejsou pravá, neboť ten se mýlí, kdo v nich nevidí Pravdu. Je škoda, že ačkoli my můžeme písma číst, nedokážeme pochopit jejich pravý význam, dokud neuvidíme sami za sebe, co ti Mistři v sobě uvnitř zažívali, nebo dokud nám je nevysvětlí někdo, kdo měl takový bezprostřední zážitek se svým vlastním Já a s Bohem, jako oni měli. Jenom potom budeme chápat opravdový význam svatých písem. Jinak číst písma od rána do večera, aniž bychom pochopili, co říkají, nás nikam nedovede. To neznamená, že byste neměli svatá písma číst. Čtěte je v každém případě, ale snažte se jim správně porozumět. Když jste jim porozuměli, pak se snažte mít tyto prožitky sami v sobě. Jenom potom budete plně přesvědčeni o tom, co říkají. Písma se dají přirovnat k zápisům od různých lidí, kteří navštívili stejné místo—řekněme Washington nebo Filadelfii— a popisují ho každý ve svém vlastním jazyce a svým vlastním způsobem.


31

Můžeme číst všechna tato svatá písma, ale nejsme s to pochopit jejich pravý význam, dokud nevyhledáme pomoc někoho, kdo viděl a měl ty zážitky, které popisují. Já bych řekl, že my ve dvacátém století máme spíše štěstí. Proč? Máme všechny ty krásné záznamy zážitků Mistrů, kteří přicházeli v minulosti. Kdybychom přišli před 500 lety, neměli bychom svatá písma sikhů. Přijít řekněme o 1 500 let dříve, neměli bychom svatý Korán. A kdybychom přišli před 2 000 lety, neměli bychom Bibli. Kdybychom přišli před časem Zoroastera či Buddhy nebo někoho jiného, neměli bychom jejich písma. Tím chci říci, že my dnes máme to štěstí, že máme tyto hodnotné záznamy Mistrů, kteří přicházeli v minulosti. Říkají nám, co zažívali se svým vlastním Já a s Bohem. Jediná věc, která je teď potřeba, je mít někoho, kdo měl ty prožitky, které jsou ve svatých písmech popsány. Ten nám bude moci sdělit skutečný význam věcí, a bude nám také schopen poskytnout jejich bezprostřední zážitek. Takže pro lásku k Bohu máme v úctě každého Bohočlověka. Pro lásku k Bohu máme v úctě všechna svatá písma. Ta jsou tolika stránkami Boží knihy, která byla sepsána, aby vedla tápající lidstvo. Může jich být napsáno mnohem více, kdykoli přijde nějaký Mistr. A máme v úctě i všechna svatá místa bohoslužeb. Proč? Neboť se na tom místě společně scházejí lidé, aby velebili jednoho a téhož Boha—svým vlastním způsobem, samozřejmě. Když někoho milujeme a stane se, že ho někdo chválí, tak vstaneme a posloucháme, jak ho opisuje. Takže ctíme všechna svatá místa bohoslužeb pro lásku k Bohu. Také ctíme všechna poutní místa, protože jsou to místa, kde jednou žil nějaký Mistr, nějaký Bohočlověk, který byl jedno s Bohem, který se stal mluvčím Boha. Jenom proto máme v úctě všechna svatá místa, kde žil takový Mistr.


32

Nejdříve milujeme Boha—Bůh sídlí v každém srdci—proto milujeme celé lidstvo. Z téhož důvodu milujeme každého Bohočlověka, protože poznal Boha. Ctíme všechna svatá písma, neboť hovoří o Něm a jsou to cenné záznamy zážitků minulých Mistrů. A z téhož důvodu ctíme i všechna svatá místa bohoslužeb, ať chrámy nebo mešity, kostely či synagogy. Jsou určena k pění chvály Pánu. To si pamatujete, když přišel Kristus, jak vešel do chrámu v Jeruzalémě a vyhnal ty, kteří jej zneužívali či znesvěcovali. Řekl jim: "Učinili jste domu Otce mého domem obchodu." Takový člověk, který miluje Boha, co řekne? Řekne to, co říkají Védy. Jadžurvéda říká: Ó lidé, sedněme si všichni společně a pějme chválu Pánu a služme stejnému Bohu. Ale jsou falešná kázání, která oddělují člověka od člověka. Není žádné společné místo, kde můžeme všichni sedět pohromadě a uctívat stejného Boha. Rgvéda říká: Shromažďujte se v tisících a ctěte Boha a pějte Mu chválu. Všichni milujeme stejnou Skutečnost. Všichni jsme za stejnou Pravdu. Jsou tisíce milujících, ale Milovaný je jenom jeden. Můžeme Jej nazývat Bohem, či nějakým jiným jménem, jak chceme. Milujeme stejnou Skutečnost. Vnějškově řečeno, máme různá sociální náboženství. Požehnaní jste. Zůstaňte, kde jste. Žít v nějakém sociálním náboženství je požehnání. Je to věc, která pomáhá. Jako porodní bába, která pomáhá při narození dítěte, tak je to i se sociálními náboženstvími, která nám pomáhají na cestě k duchovnosti, k poznání sama sebe a poznání Boha. Kdykoli Mistři přicházeli, nedotýkali se vnějších forem, ale prostě říkali: Zůstaňte, kde jste. Změnou svých vnějších obřadů, rituálů, tohohle a tamtoho, nebudete moci mít bezprostřední zážitek Boha. To jsou jenom pomocné faktory,


33

které připravují cestu k duchovnosti. Využijte je co nejlepším způsobem. Skutečné náboženství začíná tam, kde filozofie světa končí. Všechny tyto vnější obřady sociálních náboženství jsou omezené pouze na materiální existenci člověka. Království Boží, znáte-li sama sebe a znáte Boha, se otevře samo, když vystoupíte nad tělesné vědomí. Tam začíná abeceda učení Mistrů. Odtud začíná skutečné náboženství. To je transcendentní. To je nad smyslovými orgány. Poznání sama sebe a poznání Boha vyžaduje praktickou sebeanalýzu. To je náš cíl před námi. Subjektivní stránka všech náboženství je stejná. Na objektivní stránce najdete některé nevelké rozdíly v nepodstatných věcech, ale uvidíte, že jejich smysl je tentýž. Otázka zůstává stejná pro celé lidstvo—poznat naše vlastní Já a poznat Boha. Mluvili jsme tolik o vnějších věcech, vnějších svatých místech bohoslužeb. Bůh stvořil člověka k obrazu svému, a člověk stvořil všechna tato svatá místa bohoslužeb k obrazu člověka. Kostely jsou buď nosovitého tvaru nebo kopulovitého tvaru. A takové jsou i chrámy v jiných náboženstvích. V mešitách jsou místa pro bohoslužby v podobě polokruhových oblouků, jejichž tvar připomíná lidské obočí. Pravým Božím chrámem je lidské tělo, a to vy máte. Musíme jenom proniknout dovnitř. Když překonáte tělo, tam začíná abeceda opravdového náboženství. To je to jedno určení pro celé lidstvo. To se nikdy nemění. Mistři, ať přicházeli kdykoli, učili dvěma věcem: etickému životu, čistému a zdrženlivému životu s láskou pro všechny lidi a celé stvoření. Žijte cudně, nemyslete na druhé ve zlém, ani v myšlenkách, slovech či skutcích. Buďte pravdiví a milujte celé


34

lidstvo—nenávist pro nikoho a nezištná služba pro všechny. To je první část toho, co vyhlašují pro celé lidstvo, bez ohledu na to, náleží-li kdo k jednomu či druhému náboženství. Žádné náboženství neschvaluje nenávist k někomu. Krista se ptali: "Jak máme jednat s druhými?" On se otázal: "Co vám říkal Mojžíš?" Řekli mu: "Oko za oko a zub za zub." On řekl: "To bylo jenom pro tvrdost srdce vašeho." Oni se ho zeptali: "A co říkáš ty, Rabbi?" Kristus odpověděl: "Mojžíš také řekl: miluj bližního svého jako sebe samého." Oni se ho dále ptali: "A co s těmi, kdo jsou naši nepřátelé?" A co on odpověděl? Řekl: "Milujte své nepřátele." Nuže, my všichni jsme vtělené duše. Kdo miluje Boha, má lásku pro všechny duše. Duše je vědomé bytí stejné podstaty, jako je Bůh. Ve skutečnosti tvoříme opravdové bratrstvo. Jsme jedno s Bohem, jedno v Bohu, a ti, kdo milují Boha, budou mít přirozeně lásku pro celé lidstvo. Vnější věci nebudou hrát roli. Když poznáte sami sebe a Boha, budete spojeni s Bohem, a potom zjistíte, že je přítomný ve všech podobách a přirozeně budete mít lásku pro všechny. To je ta pevná skála, řekl bych, na které by mělo stát lidstvo. Nás někdy řídí naše vnější já a upadáme v ten omyl, že kážeme proti někomu. Doposud byly dvě velké války. Kdo v nich válčil? Ti, kteří byli—podle jména—stoupenci stejného Spasitele a měli totéž náboženství. Pak docházíme k tomu, že nežili podle toho, co písma Mistrů říkají. Jednoduše prohlašují: "Vyznávám tohle nebo tamto náboženství." Když budeme jenom žít podle toho, co písma říkají, bez ohledu na zemi či náboženství, budeme s to uvidět Boha. Koneckonců, člověk je člověk. Všechna náboženství se skládají z lidí, a lidé jsou všude stejní. Je to, jako když jsme studenty ve škole či na univerzitě. Proč studujete? Abyste


35

dosáhli poznání. Můžete vstoupit na tuto univerzitu nebo jinou, to je jedno. Když vystudujete a dostanete diplom, pak se vás zřídkakdy někdo ptá, z které univerzity ho máte. Říkají vám absolvent univerzity. Podobně byla všechna sociální náboženství stvořena k tomu, aby produkovala dokonalé lidi věřící v Boží jednotu. Slovo univerzita prostě znamená, že máme na mysli jeden cíl. A ten cíl, jenž máme mít na mysli, je porozumět člověku: kdo je člověk, co je člověk a jaký je jeho vztah k Bohu. Ale my jsme tento cíl ztratili z mysli. Prostředek se stal cílem a vnější poznání, místo aby nás vedlo k poznání vnitřnímu, se studuje samo o sobě. Kázání od placených lidí ve všech náboženstvích věc jenom zhoršilo. Jinak realizovaný člověk říká: "Skutečný chrám, je-li nějaký, je lidské tělo samo." To potvrzují všechna písma. Všechno je svaté, kde pokleká oddanost—kdekoli jste s oddaností, pobýváte ve sladké vzpomínce na Pána a modlíte se. Můj Mistr často zdůrazňoval potřebu nějakého společného místa, kde by se mohli společně scházet ti, kdo hledají Pravdu, bez ohledu na svou víru. Neměly by tam být žádné sociální obřady či rituály, neměly by tam být žádné chrámy nebo nic takového. Ať zůstanou ve svých vlastních sociálních náboženstvích. Smyslem lidského života a i konečným cílem sociálních náboženství je poznat sama sebe a poznat Boha. Jak se rozpoznávat od těla, jak otevřít svůj vnitřní zrak a vejít do království Božího. O těchto věcech by se tam mělo pojednávat. V Indii máme ášram v Dillí, a tam nemáme žádný chrám. Lidé za mnou přicházejí a ptají se: "Jaký jste si postavili vlastní chrám?" Já jim vždy říkám: "Lidské tělo je opravdovým Božím chrámem. Já mám rád všechny chrámy sociálních nábožen-


36

ství, ale tady nemám žádný." A což ten další chrám: celý svět je Božím chrámem, tato země pod nohama a nebe nad hlavou. Tam máme travnatou plochu, kde můžeme ubytovat 25 až 30 tisíc lidí. Máme samozřejmě dlouhý přístřešek, který nás chrání před deštěm či sluncem, je-li třeba. Máme tam všechna písma, neboť hovoří o týchž cenných zážitcích, které měli Mistři ve svých životech. Lidé tam přicházejí. Hledají Pravdu. Dodržovat nějaké vnější obřady, to není všechno. To jsou jenom prostředky k cíli. Co nejlépe je využijte. Ale dokud nevystoupíte nad tělesné vědomí a nepoznáte sama sebe a Boha, není žádného osvobození, žádného návratu do Opravdového domova Otce. To jsou základní kroky, které činíme. To je v pořádku. Ale učiňte krok dále odtud, kde jste. Vystupte nad tělesné vědomí, otevřete svůj vnitřní zrak a vizte uvnitř Boží Světlo a vejděte do království Božího, dosáhněte svého Opravdového domova, domova vašeho Otce. To je konečný cíl všech náboženství. Ale jsou falešná kázání, musím říci. Místo sjednocování člověka rozdělují člověka od člověka. Protože duchovní sami nemají bezprostřední zážitek této Skutečnosti, musejí svým lidem říkat, že člověk je člověk, a Bůh je Bůh. Pro Boha jsou si všichni lidé rovni a všichni ctíme stejného Boha. Přirozeně, že máme lásku k sobě navzájem. Ale my zjišťujeme, že sociální náboženství jsou jako zlaté hodinky poseté klenoty a drahokamy, které neukazují ale vůbec žádný čas. Každé sociální náboženství má před sebou tento úkol, aby utvářelo dokonalé lidi: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Ale namísto utváření dokonalých lidí tito jednoduše posilují své vlastní církevní skupiny. Přirozeně,


37

že když říkáte, že tato skupina je výše než jiná, to jsou srážky mezi třídami a není vidět žádný skutečný postup. Chci říci, že máme jednoho Boha, stejného Boha. Každé náboženství nemá svého vlastního Boha. Všichni uctíváme stejného Boha. Obejměme se navzájem a žijme v přátelství, lásce a souladu, abychom mohli zpívat chválu Pánu jako jedna rodina. Jelikož milujeme Boha, musíme milovat každého Bohočlověka, Mistry, kteří přicházeli v minulosti, nebo kteří mohou přijít v budoucnosti. Naše úcta vychází k nim všem. Máme lásku pro všechna písma, neboť hovoří o stejném Bohu a zaznamenávají zážitky, které měli Mistři se svým vlastním Já a s Bohem. A máme lásku pro všechna svatá místa bohoslužeb, neboť jsou určena k pění chvály Pánu. Takže celé lidstvo je jedno a uctíváme stejného Boha. Máme různé obřady, vnější obřady, náležíme k různým náboženstvím vnějškově, ale náš Milovaný je tentýž. Budeme-li jen toto mít na paměti, budeme v míru, budeme mít mír na zemi a dobrou vůli mezi lidmi. Nebude žádné nebezpečí války či něčeho takového. Dnešní téma bylo "Bůh a člověk." Předložil jsem vám to v krátkosti. Příště uvidíme, že nakonec musíme poznat Boha. Ale dokud nepoznáme sami sebe, jak můžeme poznat Boha? Zážitek Boha musí mít duše, protože Bůh je Vše-vědomí a i naše duše jsou vědomá bytí. Boha musí zažít duše, a proto budeme muset poznat vnitřního člověka, kdo jsme, co jsme. "Poznej sám sebe," bylo motto, které vyhlašovali všichni mudrci. Nikdy neříkali: "Poznej druhé." Budete-li znát nejdříve své vlastní já, jenom potom budete moci poznat Nadjá.


38

To bude příštím tématem, a společně s tím posoudíme vyšší životní hodnoty—fyzické, intelektuální a duchovní. V dalším se budeme věnovat království Božímu: kde je, jak jej můžeme dosáhnout a jak otevřít vnitřní zrak, abychom jej viděli. Mudrci říkají, že Bůh je Světlo. Jak můžeme vidět Boha, vidět Boží Světlo? To bude téma naší třetí přednášky. Potom určíme, jaká je nejpřirozenější cesta k tomu, aby se nám takového zážitku dostalo: co říkali jiní Světci a jak o takových lidech hovoří písma. To bude tématem naší poslední přednášky.


39

Vyšší životní hodnoty V PŘEDEŠLÉ

přednášce jsme došli k závěru, že Bůh stvořil člověka, a člověk stvořil všechna sociální náboženství, a že účelem sociálních náboženství je pozvednutí člověka. Pojednávali jsme o vnější stránce člověka: řekli jsme, že se narodil se stejnými privilegii od Boha, bez ohledu na to, zda přísluší k té či oné zemi a k tomu či onomu náboženství. Sociální náboženství musíme co nejlépe využít, abychom se mohli dozvědět všechno o člověku. Naším konečným cílem je poznat Boha. Nejdříve musíme poznat sami sebe, a potom poznáme Boha. Všechna písma říkají, že máme milovat Boha z celého srdce svého, z celé duše své a ze všech svých sil. Protože milujeme Boha—a Bůh sídlí v každém srdci—musíme milovat lidstvo. Ti, kdo měli spojení s Bohem, se stali pro svou lásku k Bohu mluvčími Boha— Bohem v člověku či Bohočlověkem. Ctíme všechna písma, neboť jsou pokladnicemi zážitků Mistrů se svým vlastním Já a s Bohem. Také ctíme všechna svatá místa bohoslužeb, neboť jsou to místa určená k pění chvály Jednomu Pánu. Ctíme též všechna svatá poutní místa proto, že tam žil někdo, kdo miloval Boha, kdo se stal jedno s Bohem a stal se mluvčím Boha. Takto pro lásku k Bohu milujeme všechno ostatní. Jestliže tedy milujeme Boha, a nenávidíme toho nebo onoho Mistra, nebo nenávidíme tu či onu svatou knihu, nebo když


40

nenávidíme druhé lidi, milujeme skutečně Boha? Jistě ne, neboť Bůh sídlí v každém srdci a naším konečným cílem je Bůh. I konečným cílem všech náboženství je Bůh. Jak potom může stoupenec toho či onoho náboženství nenávidět někoho druhého? Kdybychom žili podle toho, co písma říkají, tak se to na první pohled zdá nemožné. Jestliže budeme žít podle těchto dvou přikázání—Miluj Boha z celého srdce svého, z celé duše své a ze všech svých sil a Miluj celé lidstvo, neboť Bůh sídlí v každém srdci—tak Boží království sejde na zem. Na těchto dvou přikázáních závisejí všechna ostatní. Na tato přikázání kladli důraz všichni Mistři. V těchto dvou základních zásadách jsou všichni zajedno. Nyní bychom rádi dále prozkoumali: Co je člověk? Než pozná člověk sám sebe, nemůže poznat Boha. Všechna písma, která dnes máme, říkají: Člověče, poznej sám sebe. Neříkají: "Poznej druhé." Proč? Kdo jste? Co jste? Jste toto pět či šest stop vysoké tělo, které máte? To není poznání sama sebe. Sami to uvidíte. Přijde čas, kdy budete muset toto fyzické tělo, které nosíte, odvrhnout— toto blátivé roucho podléhající rozkladu. Tělo zůstává jako hrouda hlíny a spálí ho nebo pohřbí pod zemí. Víte-li tolik o svém fyzickém já, to není, popravdě řečeno, poznání sama sebe. Řekové a Egypťané vepsali do svých chrámů právě tato slova—Gnothi Seaton. Říkají to Upanišady: Poznej sám sebe. Kristus také říkal: poznejte sami sebe. Guru Nának říkal též: Dokud nepoznáš sám sebe, nejsi s to poznat Boha. Celý tento klam, kterým procházíte, se nedá lehce odstranit. Což není pravda, že jste klamáni? Vidíte těla jako to tělo, co máte vy. Viděli jste na vlastní oči, že taková těla něco opustilo a spálili je nebo pohřbili. Vy také nosíte takové tělo. Když víte tolik o svém fyzickém já, z toho nevyplývá, že znáte své vlastní Já.


41

Tato otázka před námi stála, už jak svět začal. My jsme poznali tolik o svém vnějším já—jak živit těla, udržovat naše rodiny, žít společensky a politicky. Věnovali jsme až přespříliš pozornosti tělu a tělesným vztahům, ale nikdy jsme nepronikli dovnitř, abychom viděli vnitřního člověka, vnitřní Já, kdo jsme a co jsme. Dokud student neotevře své vlastní vědomí, nemůže mu učitel nic předat. Může pouze nařizovat, radit, definovat. Ale porozumění se předat nedá. To musí přijít zevnitř a prostřednictvím rozvíjení vlastního Já. Samozřejmě, že vám učitel dává nějakou zkušenost, jak poznávat sama sebe, jak se rozeznávat od těla. S tím musíte určitě začít. Ale budete-li v tomto směru pracovat podle vedení a pomoci, kterou vám poskytuje Mistr, pak jednoho dne poznáte, že Skutečnost je ve vás. Všechny duše jsou božské povahy. Jsou tolika kapkami Oceánu božskosti, jsou však obklíčeny myslí a hmotou. Tak, jak jsou nyní, nemohou znát samy sebe, rozlišovat samy sebe. Jaký je nejvyšší předmět studia člověka? Je to teologie? Řekl bych, že ne. Je to znalost zákona p. Blackstonea a jiných slavných lidí, kteří přišli v minulosti? I potom bude odpověď ne. Je to studium díla lidí jako Shakespeare, Milton, Dickens, Burns? Ne. Je to okultismus nebo buddhismus nebo křesťanství nebo sikhismus nebo jakékoli jiné sociální náboženství, které můžeme studovat? Jsou takové věci nejvyšším cílem lidského snažení? Opět bych řekl, že odpověď je ne. Proč? Když se obeznámíte se všemi písmy, která nám Mistři zanechali, o čem hovoří? Hovoří o člověku. "Člověče, poznej sám sebe." Takže poznat člověka, jak jeho vnější tak vnitřní aspekt, je pro nás nejvyšším studiem. Nejvyšší studium člověka je člověk. Pope, anglický básník, řekl:


42

Poznej tedy sám sebe, netroufej si Boha zkoumati všetečně; Správné studium lidstva je člověk. Dokud nepoznáte člověka, je všechno ostatní pouhá nevědomost a pověra. Čím více studujete vnější úroveň písem, tím více zjišťujete, že to celé není nic jiného než hromadění a kupení myšlenek a názorů, které vyjádřili jiní. Dejme tomu, že budete plně zběhlí ve všech písmech, která dnes máme. Co na tom záleží? Jak jsem říkal, my ve dvacátém století máme štěstí v tom, že všichni Mistři, kteří přišli v minulosti, nám zanechali své zážitky se svým vlastním Já a s Bohem. Jaké jednotlivé věci jim na cestě pomáhaly, a co jim stálo v cestě poznání? To je tématem všech svatých písem. I když znáte všechno toto, jste spokojeni? To je pouze, jako máte-li jakési zboží jen tak nahromaděné v mozku—ten a ten Mistr řekl toto, ta a ta kniha říká tamto, ta a ta písma říkají tohle. To není božskost. To pouze znáte fakta o božskosti, o naší božské přirozenosti, kterou Mistři zažívali sami a s Bohem. I když prostudujete všechny knihy, nebudete schopni poznat sami sebe. Samozřejmě, že získáte nějaké informace, budete moci citovat tolik věcí z různých knih. Ale budete schopni poznat sami sebe? Ne. Básník Eliot říká: Kde je ta moudrost, kterou jsme ztratili ve vědění? Kde je to vědění, které jsme ztratili v informacích? Poznání vlastního Já je výsledkem sebeanalýzy—v praxi, ne v teorii. Vidíme tolik lidí, jak důrazně prohlašují: "Já nejsem tělo. Já nejsem rozum. Nejsem vitální ovzduší či prány. Nejsem smyslové orgány." To je v pořádku. Ale analyzovali jsme kdy sami sebe prakticky překonáním tělesného vědomí a viděli jsme sami za sebe, že jsme něčím


43

mimo fyzické tělo, rozum, vitální ovzduší a smyslové orgány, což všechno utváří vnějšího člověka narozdíl od vnitřního Já? Vystoupili jste někdy nad tělesné vědomí, měli bezprostřední prožitek svého vlastního Já? Najdete jenom velice málo těch, kdo toho dosáhli. Takže vaše studium člověka sestává jenom z hromadění jistých informací v hlavě. Někdy čtete písma. Důvod je ten, že čtením písem se vám dostane dostatek informací o poznávání sama sebe a Boha, které učinili Mistři, aby vám to prostě pomohlo v nalezení vašeho vlastního Já, a nic více. Čtení těchto písem v nás vytvoří jakýsi zájem o poznání vlastního Já a poznání Boha. Tím nechci říci, že by se písma neměla číst. Mají se číst, a číst inteligentně. Čtení písem je prvním základním krokem, který v nás vytváří zájem, že ten a ten Mistr v sobě uvnitř viděl božské světlo. Můžeme i my vidět totéž? Ano, také můžeme, neboť co dokázal jeden, dokáže druhý—samozřejmě při náležitém cvičení a vedení. Citoval jsem vám také, že Mistři viděli Boží Světlo. Ti, kdo je následovali a žili podle toho, co říkali, měli ve svých životech stejnou zkušenost, na různém stupni. Měli byste být schopni vidět Boží Světlo, dokud máte lidský život. Pokud jste to Světlo viděli, pak se změní celý váš život. A to můžete vidět, jenom když se povznesete nad tělesné vědomí. To je praktická otázka. Tedy, čeho se má dosáhnout? Co se dá dosáhnout pochopením pravdy, t.j. poznáním našeho vlastního Já a tím, že máme bezprostřední zážitek vlastního Já a Nadjá? Jedině to nás osvobodí. Tyto věci můžeme mít, jenom když jsme skutečně povzneseni, narozeni znovu. Kristus říká: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího.


44

Potom dále objasňuje: Nenarodí-li se kdo z vody a z ducha, nemůže vejíti do království Božího. V listu Korintským je psáno: Tělo a krev nezdědí království Božího. Sv. Pavel vysvětluje: Jste znovuzrozeni, ne ze semene porušitelného, nýbrž neporušitelného, Slovem Božím, jenž žije a zůstává navěky. Je jasné, že dokud se nenarodíme znovu, nemůžeme Boží království ani vidět, ani do něho vstoupit, ani ho nemůžeme zdědit. Jinými slovy, nemůžeme mít bezprostřední prožitek ani svého vlastního Já, ani Boha. Nemůžeme mít otevřené vnitřní oko—zvané ‘třetí oko’ či ‘jednoduché oko’—které by nám umožnilo vidět Boží Světlo. Samotné čtení písem nepomůže. Ale studujte písma pečlivě, hovoří o praktických zážitcích, které měli Mistři se svým vlastním Já a s Bohem. Dokud je nestudujeme pod vedením někoho, kdo měl sám ty skutečné prožitky, jaké jsou tam zaznamenány, nebudeme schopni pochopit pravý význam. Co říká Plutarchos? Říká: Tytéž prožitky, jaké má duše v čase opouštění těla, mají ti, kdo jsou zasvěceni do tajemství Onoho světa. Jednoho dne budete muset tělo opustit, samozřejmě. To je myslím velice jasný důkaz či potvrzení toho, že vy nejste tato těla, o nichž jste se tolik dozvěděli. Poznáním vlastního Já se rozumí poznání vnitřního Já, duchovního Já, té duchovní bytosti, která v čase smrti tělo opouští. Dá se říci, že toto fyzické tělo může srazit k zemi smrt—ona velká konečná změna. Vy však neumíráte. Jednoho dne musíte

45


opustit tělo a všechny věci s ním spojené, ať si to přejete, nebo ne. Takže nejvyšší moudrost spočívá v čem? V poznání vlastního Já, kdo jste, co jste. Dokud nepoznáte sami sebe, nemůžete poznat Boha. Ten, kdo zná sám sebe, poznává také Boha. Pouze samotná nekonečná duše může poznat Boha, a ne konečný rozum. Člověk Ho nemůže pochopit uvnitř konečného rozumu. Jak může menší Většího obsáhnout? Neb konečný rozum dosáhnout Nekonečna? DRYDEN

Nemůžeme Jej vidět. Je nevypátratelný naším rozumem, smyslovými orgány, našimi vnějšími schopnostmi. Se vší představivostí, při nejvyšším napnutí představivosti Jej nemůžeme uchopit. Pouze duši samotné se Bůh zjevuje. Dokud neanalyzujeme své vlastní Já—nepoznáme vlastní Já— nemůžeme vidět Boha. Sebepoznání předchází poznání Boha. Podívejme se, co se v tom dá dělat. Díváme-li se zvnějšku, pak pozorujeme, že tělo žije tak dlouho, dokud s ním je duše, obyvatel tohoto domu. Ale přijde čas, kdy budeme muset tělo opustit. To je den té velké konečné změny čili smrti. Ale nemějte strach ze smrti, to není žádný strašák. Řekl jsem vám, že nejvyšším studiem člověka je člověk. Všechna písma se vzala odkud? Samozřejmě, že z člověka— realizovaného člověka samozřejmě. Člověk je vskutku velký. Všechny vynálezy se vzaly odkud? Z člověka. Božství, které nám poskytlo bezprostřední zážitek Boha, který působí skrze lidské póly zvané Mistři, se také projevuje skrze člověka.


46

Člověk je velký, a nejvyšším studiem člověka je člověk sám. Kdo jste? Co je to, co oživuje tato těla, a co je to, co je opouští? Dokud je toto vnitřní Já či duchovní Já upevněno v těle a působí skrze ně, jste naživu, hýbete se. Ale přijde čas, kdy budete muset tělo opustit. To je osud, který čeká na každého z vás, žádná výjimka z pravidla. Tělo musejí opustit všichni, králové i poddaní, bohatí i chudí, moudří i neznalí, a dokonce i Mistři. Jak může být výjimka ve vašem případě? Je-li to tak, jste tedy na tuto konečnou změnu připraveni? Pokud ne, musíte se na ni připravit. A k tomu musíte vyřešit tajemství života, dokud je ještě čas. Musíte prozkoumat své vlastní Já. Kdo je ten skutečný člověk v tomto těle? Dokud se to nedozvíte, nemůžete být v míru. Buddha, kterému říkali zprvu Gautama, byl princ, jehož vychovávali královským způsobem vprostřed přepychu a bohatství. Jednou byl navštívit město, které na jeho uvítání vkusně vyzdobili. Jak projížděl na voze městem, uviděl starce s vychrtlým obličejem, zapadlýma očima a potácející se postavou. Vrávoral kolem o holi. A tento princ se na něho podíval a ptal se svého vozataje: "Co to bylo?" — "Staroba, můj pane. Tělo musí stárnout a slábnout," odpověděl vozataj. To s ním mocně otřáslo. Jak jeli dále, uviděl umírajícího člověka, jak lapá po dechu, a opět se zeptal, co to bylo. Vozataj odpověděl: "Nuže, pane, musíme umřít a opustit tělo. Umírá. Lapá po dechu." Nad tím se ještě více rozesmutněl a zamyslel. Princ se podivoval, jestli tohle je osud našich milých těl. Aby se vyhnuli ošklivým pohledům, vzal ho vozataj z města ven. Ale za městem princ uviděl čtyři lidi, jak nesou mrtvolu. Přirozeně se zeptal, co to bylo, a bylo mu řečeno: "Nuže, pane, tělo musíme opustit." To všechno prince ještě více zachmuřilo, a zvolal: "To je divné, že jednoho dne musíme opustit naše krásná těla! Ale co to je, co ho opouští?"


47

To byl největší den v Gautamově životě. Byl vyburcován a divil se, co to je, co oživuje tělo. My také máme stejná těla. Byli jsme svědky tolika kremací a pohřbů. Účastnili jsme se velice mnoha pohřebních obřadů našich zemřelých známých a příbuzných, ale tajemství života nás nikdy tak nezasáhlo, jako zasáhlo Gautamu. Gautama přijel domů. Narodil se mu syn—to je většinou velmi šťastný den. On byl však tak zabrán do tajemství života —"Co jsem? Kdo to opouští tělo?" Dokud v tomto fyzickém těle působí ono vnitřní Já, jsme naživu: mluvíme, myslíme, chodíme. Ale když tělo opustí, pak tělo spálí nebo pohřbí. Nikdo si nenechá mrtvé tělo doma. Co nejdříve se ho zbaví. To je ten problém před námi. Nad tím se musíme v klidu velice zamyslet, patřičně to zvážit. Musíme to prozkoumat, abychom objevili "Kdo jsem? Co jsem?" Ti, kdo znají a obsáhli tajemství života, vykonali obdivuhodnou práci. Odkud se vzala písma? Zevnitř, zevnitř člověka. Všechny ty vynálezy, co máme, odkud se vzaly? Zevnitř člověka, ne z vnějšku. Největší věc před námi je "poznat sama sebe." Kdo je to vlastní Já a co je to Já. Viděli jsme, že osudem tohoto fyzického těla je smrt. V čase této konečné změny z něho jeho obyvatel odchází. My nejsme tělo, ten obytný dům. Jsme obyvateli tohoto domu, který oživujeme svou přítomností. Od samého našeho narození je naším prvním společníkem fyzické tělo, nyní vyvinuté a dospělé. Když odcházíme, necháváme ho za sebou, nejde s námi. Tak jak nás mohou potom doprovázet na onen svět ostatní věci, s nimiž máme spojení skrze tělo? Když máme toto na paměti, změní se celý úhel náhledu.


48

Nyní vnímáme všechno z úrovně těla. Až poznáme sami sebe—kdo jsme a co jsme—že jsme obyvateli tohoto těla, pak se změní celý úhel našeho vnímání. Budeme vidět z úrovně duše, a ne z úrovně těla. V současnosti pracujeme s falešnými předpoklady. My si ukládáme poklady na zemi. Stavíme tolik domů, vytváříme a shromažďujeme jiný majetek a křečkujeme tolik peněz, kolik můžeme. Ani na okamžik nepomyslíme na to, že tělo a pozemské bohatství musíme opustit. Proto když přicházejí Mistři, obracejí jednoduše naši pozornost k této nejdůležitější skutečnosti—k nevyhnutelnosti smrti—na niž my úplně zapomínáme a opomíjíme ji. Se všemi našimi rozumovými znalostmi se chováme, jako bychom nikdy nemuseli svět či tělo opustit. Proto Kristus říká: Neskládejte si pokladů na zemi. Proč? Kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Co máme dělat? Ale skládejte sobě pokladů v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde zloději nevykopávají aniž kradou. Co my jsme učinili pro onen svět? Jednoho dne toto tělo opustíme. Pomysleli jsme na to někdy? Opustíme-li tělo, co jiného nás může doprovázet? Říká se, že když měla umřít královna Núr Džahán, ošetřující lékaři jí řekli: "Tak, Vaše Veličenstvo, teď budete muset odejít na onen svět." Ona snad nikdy nevěděla, co to je ten onen svět, prostě řekla: "No dobře, když musím jít do onoho světa, kolik lidí mne bude doprovázet?" Lékař jí řekl: "Vaše Veličenstvo, nikdo nemůže jít s vámi. Musíte jít úplně sama." Jen pohleďte na tu nevědomost. Rozumově my všichni víme, že smrt je nevyhnutelná, že dostihne všechny. Přesto, byli jsme si kdy opravdu vědomi toho, že my sami také zemřeme? Zauvažovali jsme kdy v klidu nad tím, kdo je to ten v nás, co opouští tělo, a kam jde?


49

Všichni Světci zdůrazňovali velikou potřebnost "poznání sama sebe." Když poznáte toho vnitřního člověka, který opouští tělo, tím se něco dozvíte, a to změní celý způsob vašeho vnímání. Já jsem sem přijel z Indie. Vím, že se musím vrátit. Dobře, do letadla si mohu vzít jenom čtyřicet liber zavazadel. Všechno nad tuto mez budu muset nechat venku. Tak co budu dělat? Budu hromadit příliš mnoho věcí, abych si je vzal s sebou? Jak si je mohu vzít? Nemohu si vzít více než čtyřicet liber. Zrovna tak když jdeme na onen svět, pak nás nedoprovází ani toto tělo, nemluvě o tom všem ostatním bohatství. Takže, jsou dvě hlediska, která musíme mít na paměti. Zaprvé, že jsme poutníky na této zemi, kde musíme prožít nějakou dobu, ať je to více či méně. Konec konců je to jenom dočasný příbytek a jednoho dne jej musíme opustit. Je to něco, jako když jste na cestě za nějakým svým cílem. Na cestě padne tma a vy se zastavíte někde v hotelu, abyste přečkali noc, a časně ráno vyrážíte za svým určením. Povážili jste někdy, že vy žijete, jako byste měli zůstat v tomto světě navždy? Pomysleli jste vůbec někdy na smrt? Zadruhé, člověk se skládá z fyzického těla, rozumu a duše. Víme tolik o našich fyzických tělech. Víme tolik o tom, jak jim obstarávat, co potřebují. Víme tolik o našich rodinných vztazích, dětech, společenském životě, atd. Pokročili jsme tak obdivuhodně, co se týče rozumu. Máme televizi, můžeme létat vzduchem. To všechno činí ze světa jakoby jeden dům. Trvá jenom 24 hodin dostat se z Indie do Ameriky, z jednoho konce zeměkoule na druhý. Všechny tyto země jsou tolika místnostmi v příbytku Otce mého, dá se říci. Máme atomové bomby, vodíkové bomby, atd. Tím chci říci, že náš pokrok v rozumu a technice je obdivuhodný.


50

Ale co víme o svém vlastním Já—skutečném Já—které dává životní sílu fyzické i rozumové stránce našeho života? Ve skutečnosti jsme duch či duše. U většiny z fyzického a rozumového je v pozadí duše. My jsme se rozvinuli jenom dvěma způsoby, a nevíme nic o našem vlastním Já. Jeden muslimský Světec říká: Jak dlouho si budeš hrát s hlínou jako dítě a mazat se s ní? Když duše opustí tělo, co zůstane? Hlína. Prach jsi, a v prach se obrátíš. Jak dlouho budete takto pokračovat? My jsme obdivuhodně rozvinuti ve dvou věcech, ale o své duši nevíme nic či téměř nic. Víme jenom tolik, co se píše v písmech. Víme jenom tolik, co můžeme obsáhnout naším konečným rozumem. Jestliže chceme pochopit opravdový význam písem, musíme se dostat k nohám někoho, kdo má praktické poznání vlastního Já a Nadjá, neboť všechna písma hovoří o tomtéž. I když potkáme nějakého Mistra, který je praktickým znalcem a vysvětlí nám všechny věci týkající se našeho Já a Nadjá, přesto, dokud my sami nemáme tuto zkušenost sami za sebe, nemůžeme být spokojeni. Jestli vůbec čteme písma, pak se naše snaha v oblasti Sebepoznání omezuje zvětšiny na čtení toho či onoho písma, chodíme na nějaké svaté místo bohoslužeb, a to je všechno. To jsou ale jenom základní kroky, a samy o sobě nevedou k nějakým dobrým výsledkům. Navíc, uvidíme, že my chodíme do kostelů či na svatá místa bohoslužeb, ale kolik je těch, kteří to skutečně konají pro poznání Boha? Velice málo, skutečně. Většina z nás tam je, abychom se modlili za naše živobytí nebo za naše děti nebo za nějaký jiný materiální prospěch. Písma čteme proto, aby se uspokojivě vyřešily ostatní poměry. Většina z nás je nábožná jenom tímto způsobem.


51

Ale najdou takoví lidé tím, že chodí na svatá místa bohoslužeb, Boha? Proste, a bude vám dáno. Tlucte, a bude vám otevřeno. Ale když jenom prosíme o světské věci, jak místo toho budeme mít Boha? Pán Bůh je laskavý, a začkoli Ho požádáte, toho vám dá. Vypráví se příběh o perském princi Madžnuovi, který se zamiloval do princezny Lajly. Zbožňoval ji tak vroucně, že líbal zemi, po které prošla. Jednou mu lidé řekli: "Hleď, chce tě navštívit Bůh." On odpověděl: "Dobře, chce-li mne vidět, ať přijde v podobě mé Lajly." Myslíte, že takový člověk někdy najde Boha? Určitě najde Lajlu, ale ne Boha. Podobně chodíme my, jako tolik Madžnuů, do chrámu ne se snahou o nalezení Boha, ale idolů našeho srdce. Jak potom můžeme mít Boha? Jenom ti mohou mít Boha, kdo hledají Boha. Pro ty je cesta otevřená. Pro ty je nějaký Bohočlověk, který je uvede na Cestu. Takže naše snaha v duchovní oblasti se omezuje na tuto jednu věc. Ti, kdo v sobě mají skutečnou touhu po hledání a nalezení Boha, pro ty On zařídí, aby byli uvedeni na cestu. Základním krokem k tomu, abychom poznali sami sebe, je čtení písem, která máme. Ale ta nám říkají: Kdo ztratí svůj život, zachová jej, a kdo svůj život zachová, ztratí jej. Co to znamená? Kdo žije pouze fyzický život skrze smyslové orgány, a ví málo nebo nic o svém vnitřním Já, ten samozřejmě dávno ztrácí svůj věčný život. Ti, kdo překonají tento fyzický život, poznají sami sebe a poznají Boha, ti budou mít život věčný. To písma říkají velice jasně velice jednoduchými slovy. Ale intelektuální lidé, kteří neměli žádné praktické poznání vycházející ze sebeanalýzy, žádné zážitky se svým vlastním Já a s Bohem, nám pochopení ztížili. To je všechno. Jinak ty pravdy jsou velice prosté.


52

Kristus říká: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího. Narodit se znovu? Jak? Na Ježíše se obrátil Nikodém, velice učený člověk, a ptal se: "No, Mistře, jak je to s tím, že říkáš, že se musíme narodit znovu? Jak se můžeme narodit znovu? Jak můžeme opět vejít v lůno a narodit se znovu?" Co Kristus řekl? "Podívej, jsi učený člověk, velice moudrý člověk. Máš lidi u nohou, uctívají tě nevídaně. Cožpak nevidíš, že tělo je tělo, a ty se musíš narodit z ducha?" To je osobní problém každého z nás. Mistři, kteří přicházeli a byli schopni nám poskytnout praktické řešení, nám dávali bezprostřední zkušenost toho, jak vystupovat nad tělesné vědomí a poznávat sami sebe. Celá věc je nějak vzhůru nohama, řekl bych. My jsme obyvatelé tohoto domu. Musíme poznat a nastřádat si něco pro to, kam musíme jít. Ale my jsme se ztotožnili s tělem natolik, že se od něho nedokážeme rozlišit. Nyní působíme z úrovně těla, neznáme nic než naše fyzické já. Zajímáme se pouze o tento vnější svět a jeho bohatství, jako by na tomto jediném stál a padal život. Celá věc je vzhůru nohama. Proto Mistři zdůrazňují: Co prospěje člověku, získá-li celý svět, a ztratí svou duši? Potom se ptají: Jakou dá za svoji duši výměnu? Vidíte, jak je to důležité. To skutečně my musíme opustit tělo, a přitom víme málo nebo nic o našem vlastním Já. Víme jenom tolik, co se píše v písmech. Ale i když je budeme číst léta a léta, po celý život, budeme mít vůbec nějakou praktickou zkušenost? Samozřejmě, my si plníme hlavy tolika fakty a teoriemi a záznamy zkušeností druhých. Ale pomáhá nám to? To je, jako když se někdo žení. Později ten nový pár všechny ty rozradostněné kolem zažene. Kromě těch dvou je tu ještě


53

mnoho dalších, kteří se přidávají k veselí, ale ti z toho nezískají nic. Jak říká jedno indické přísloví: Dva se berou a zbytek přihlíží. To v žádném případě neznamená, že nemáme číst písma. Máme. To je základní krok. To jsou cenné záznamy, hodnotné tuny zlata a rubínů a smaragdů pro ty, kdo by prostě rádi nahlédli dovnitř, aby poznali sama sebe a Boha. My jsme nyní pouze ztotožněni s tělem. Působíme v těle, projevujeme se z tělesné úrovně a jsme připoutáni k tělu a celému jeho prostředí. Čím více na něm lpíme, tím jsme dále od života věčného. Proto je řečeno: Snaž se odtáhnout od lásky k věcem viditelným a obrať pozornost k věcem neviditelným. Čím více jsme připoutáni k vnějšku, k fyzickým věcem, tím jsme dále od našeho vnitřního Já, našeho vyššího Já. Dokud se na chvíli neodtáhneme z této oblasti a nevystoupíme nad tělesné vědomí, nepoznáme sami sebe, nemůžeme poznat Boha, či se přiblížit k Bohu, nebo mít spojení s Bohem. Když jistě víme, že musíme tělo opustit, proč se k němu připoutávat? Jak jsem vám právě říkal, musím za pár dní opustit Spojené státy a odjet zpět do Indie. Vím, že budu muset jet zpátky. Všechny vás samozřejmě opustím. Nebudu tolik svázaný s bohatstvím, s tímto a támhletím. Musím odjet. Prostě tu musím prožít své dny a jet zpátky, to je všechno. Proto lidský život nespočívá v bohatství, ani v přemíře věcí, které vlastníme: Život je více nežli pokrm, a tělo více nežli oděv. Víte, jak se chováme v obyčejném životě: dejme tomu, že máte na sobě nějaké drahé šaty. Stane se vám nehoda, a šaty se vám prostě zničí a roztrhají. Řeknete: "Nevadí, já jsem vyvázl." Nebo když jste nemocní a lékaři vyhlásí, že máte malou naději na život. Co řeknete? "Dobře, utratím všechny peníze, co mám, i všechen majetek, jen ať mne


54

zachrání." Naše těla jsou cennější než všechno ostatní hmotné bohatství. Když se stane nějaká jiná nehoda, při níž si zlomíte ruku nebo nohu, co říkáte? "No nevadí: já jsem vyvázl." A to, co vyvázlo, je vaše vlastní Já, ještě cennější nežli tělo. Mistři nás přesvědčují o tom faktu, že toto vnitřní Já je tím opravdovým klenotem v těle, nejcennějším pokladem. Toto vnitřní já jsme my nikdy nepoznali. Dokud jej, tento život, který je více nežli pokrm, nepoznáme, pak pro něj nic neuděláme. V současnosti my uvažujeme tak, že naše těla jsou více nežli všechno, i když víme velice dobře, že je musíme opustit. To není žádný strašák, pravím vám. Ale moudrý je ten, kdo se připravuje na tu změnu, která každého z nás očekává, žádná výjimka z pravidla. Člověk, který 'zná sám sebe', je skutečně nejmoudřejší. My jsme se o to nestarali. Naše působení se omezovalo jenom na čtení písem a provádění jistých vnějších rituálů, ceremonií či obřadů. To jsou samozřejmě základní kroky, které musíme provést. Není to však hlavní účel našeho života. Co máme dělat? Prostě pochopit pravý účel života. Jaké je nejvyšší poslání člověka? Člověk je to nejvyšší v celém stvoření. Je druhým po Bohu. To říká prorok Mohamed v Koránu: Bůh stvořil člověka a přikázal andělům, aby se mu poklonili. Takže člověk je výše dokonce než sami andělé. To je toto tělo, to je tento Boží chrám, ve kterém přebývá Bůh a přebýváte vy. Ale my jsme nikdy tímto způsobem neuvažovali. Díváme se prostě na vnějšího člověka, jak je čistý, má pěkné domy a velice přepychové zařízení. Ale udělali jsme velice málo nebo nic, abychom očistili tyto chrámy Boží (naše těla) zevnitř. My jsme tyto Boží chrámy znesvětili. A kdo znesvěcuje Boží chrámy, toho Bůh potrestá: Nemůže


55

býti čistoty v nečistém srdci. Čistota je samozřejmě hned po božskosti. Měli bychom svá těla udržovat čistá jak zvnějšku tak zevnitř. Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni budou viděti Boha. Musíme vést etické životy, čisté životy. To, co vyslovil Kristus ve svém kázání na hoře, je obdoba Buddhovy Osmeré cesty, a je to obdoba jamy, nijamy a sadáčáru, pravidel hinduistů. To je první krok, který musíme učinit. V něm najdeme také Vnitřní Cestu. Ježíš říkal: Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné světla. My jsme nepochopili učení Mistrů, kteří v minulosti přicházeli. Když se jenom naučíme žít podle toho, co písma říkají, budeme mít mír na zemi, a také po smrti. Budeme mít království Boží na zemi, a také království Boží na Onom světě. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svou duši? Jak my jednáme v našem denním životě? Od rána do večera jsme zaměstnáni jenom obstaráváním potřeb našich fyzických těl a rodin. Ráno vstaneme, vyhovíme volání přírody, zacvičíme si nějak, umyjeme se, najíme se, a potom jdou někteří za obchodem, jiní do úřadů, a ještě jiní za jinou prací. Celý den strávíme v těchto činnostech. Večer přijdeme domů. Ženatí se musejí starat o rodinu. Někteří jsou nemocní a potřebují další životní nezbytnosti. Někteří chodí na nákupy. V noci se najíme a jdeme spát. Ještě jiní jednoduše jedí, pijí a veselí se. I ti jdou spát. To je naše obvyklá denní rutina. Ráno začíná ten samý koloběh nanovo. Tak se náš drahocenný život pomalu proplýtvává v podružných činnostech. Nemáme čas, abychom se zajímali o problém a záhadu života. Mistři říkají: Vždyť podívej, tělo budeš muset jednoho dne opustit, není vyhnutí. Cos pro to udělal? My jsme ve velké agónii. Když nás stihne smrt, jsme v agónii. Jestliže jsme viděli osud


56

umírajícího člověka, byli jsme určitě svědkem smrtelné agónie: zoufání, křeče, atd. Pak mu nikdo nemůže pomoci. Kdyby rozřešil záhadu života, jak opouštět tělo na přání, kdyby poznal sám sebe prostřednictvím sebeanalýzy, pak by prošel zážitkem smrti během života. Naučil by se, jak na přání vystupovat nad tělesné vědomí a situaci by prostě čelil s nadhledem bez nějaké mučivé bolesti. Prorok Mohamed říká, že když duše opouští tělo, pak bolest, kterou člověk cítí, se dá přirovnat k tomu, jako kdyby mu protahovali trnité křoví od konečníku nahoru nosem. Některá indická písma připodobňují smrtelné bolesti k bodnutí tisíců štírů najednou. Všichni jste toho byli svědky, jak těžké je opustit tělo. Kromě jistých případů—velice vzácných, řekněme jako srdeční selhání—všichni ostatní musejí touto agónií projít. Když budete vědět, jak opouštět tělo na přání, stokrát denně, říkají Mistři, pak smrt nemůže být žádné bodání. My se ptáme lidí: "Hleď, příteli, jak ses rozvinul v duchovní oblasti?" Odpovědí je: "No, to není třeba. Uvidíme, až budeme starší. Nechte nás jíst, pít a veselit se." Předně, kde je jistota, že se dožijete stáří? Může přijít nehoda, mohla by vás stihnout nějaká nemoc a váš život ukončit. Dejme tomu, že se dožijete stáří—co potom? Tělo schází, schopnosti odcházejí. Tu není dobrý zrak, tu jste nedoslýchaví, nemůžete chodit, jste upoutaní na lůžko. Kdybyste vyřešili záhadu života za mlada, když jste měli pevnou mysl a silné tělo, mohli byste se učit o mnoho lépe. Ale vy zjistíte, že jste tomu nevěnovali žádnou pozornost. Je to to nejdůležitější, a většinou opomíjené. Jeden muslimský duchovní říká: Nejvyšším smyslem lidského života je poznat sama sebe a poznat Boha. Tak co jsi vykonal? Když jsi se dozvěděl


57

tolik mnoho o fyzických a intelektuálních věcech, věnoval jsi nějakou pozornost poznání svého vnitřního já? On řekne: "No, a co to všechno přinese? Vždyť jsi blázen. To nejsi moudrý člověk." Moudrý člověk se vždycky snaží porozumět zítřku a připravit se na něj. Připravuje se na to, co se stane. Jednou v Indii, když zemřel jistý mladý člověk, nesli jeho tělo na hřbitov. Bylo tam asi tři nebo čtyři sta lidí, a já jsem byl jedním z nich. Chtěli na mně, abych pronesl nějakou řeč, která by byla pro tuto chvíli nejvíce vhodná. Řekl jsem jim: "Tedy, téma řeči leží tady před vámi. To tělo něco opustilo, ale to něco je stále ještě ve vás. Ale jste na tuto změnu připraveni? Jestliže ne, tak se připravte. Jen vyřešte tajemství života, jak opouštět tělo, jak vystupovat nad tělesné vědomí." Až vás stihne smrt, budete připraveni. Nebude žádné bodání. Tak můžete dosáhnout vítězství nad smrtí. Všichni budete muset těla opustit. Pátý Guru sikhů říkal: "Vidíte sami, že takové fyzické konstrukce, jako jsou naše, které nosili jiní, se musely odložit. Kde jsou vaši otcové? Kde jsou všichni ti Mistři, kteří v minulosti přicházeli? Všichni měli těla, a opustili je. Ve vašem případě nemůže být žádná výjimka." Když vynese vláda příkaz k vystěhování, tak se ten příkaz provede, ať se vám to líbí, nebo ne. Vykonání příkazu se může nějak odložit, možná byste někoho sehnali a učinili nějakou úmluvu. Ale když příkaz vydá Bůh, není žádná úmluva. Musíte opustit tělo a jít. Učit se, jak opouštět tělo, je moudré. Co je to, co opouští tělo? Kdybyste vyřešili tento problém, přemohli byste strach ze smrti.


58

V Mahábháratě, velkém indickém eposu, je epizoda o Jákšovi a princi Judhištrovi. Když princ přicházel k prameni, aby zhasil žízeň, požádal ho Jákša, aby zadržel smrtelnou bolest a zodpověděl nejdříve jeho otázku: "Co je ta nejpodivnější věc, co se děje ve světě?" Judhištra odpověděl: "Denně vidíme, jak lidé opouštějí těla, která pohřbí nebo spálí. Byli jsme při takových pohřebních obřadech. Ale ani v nejmenším nevěříme, ani si to nikdy nepřipustíme, že my také budeme muset tělo opustit. Lidé umírají, ale my ani nikdy nepomyslíme na to, že také zemřeme." Nosíme ta mrtvá těla na ramenou, pohřbíváme je svýma vlastníma rukama. A při tom všem nemáme sami tu nejmenší myšlenku, že my také musíme opustit tělo. To je ta nejpodivnější ze všech věcí. Kde jsou vaši bratři, vaši otcové, a další? Všichni žili jako vy, a odešli. Vy také musíte jednoho dne odejít. Moudrý je ten, kdo se připravuje na opuštění těla. To bude téma pro mou příští přednášku. V této jsme se věnovali vyšším životním hodnotám. Fyzické tělo má svou vlastní hodnotu. Tělo je Božím chrámem - udržujte ho. Bůh sídlí v každém srdci: Viditelné i neviditelné setkává se v člověku. Máte své rodiny jako reakci na vlastní minulost - starejte se o ně. Milujte celé lidstvo, to je druhé z největších přikázání, která máte. Máte rozum—rozvíjejte jej všemi prostředky. Ale i ten musí zahynout s tělem. Život je více nežli pokrm, tělo více nežli oděv a všechno bohatství. Ale vy jednáte přesně opačným způsobem. Považujete těla a vnější prostředí za alfu a omegu života. Někteří lidé za mnou přicházejí a říkají: "Oceňujeme to, co říkáte. Chceme poznat tajemství života. Snažíme se ho nalézt." Ale když mají přijít na přednášku, tak říkají: "Musím do práce. Nemohu přijít."


59

Tím chci říci, že naléhavým záležitostem musíte přizpůsobit své zaměstnání. Když doma někdo onemocní, vezmete si na nějakou dobu volno. Ale nejvyšší pravda vaše srdce nezaujala. To je ta nejdůležitější věc v životě, a vy na ni nemáte čas. Až opustíte tělo, kdo vám pomůže? Když poznáte své vlastní Já, jak opouštět tělo, jenom pak budete schopni v tom čase opustit tělo bez bolesti. Pomoci by vám mohl někdo, kdo zná toto tajemství a je kompetentní, ale nikdo jiný. Ani vaši nejbližší známí a příbuzní, ani největší lékař vám nemůže nijak posloužit. To je nejdůležitější problém života. Ale my to jenom odkládáme napotom. Holub může zavřít oči, když vidí, že se k němu blíží kočka, ale to ho nezachrání. My také nemůžeme vyřešit tento problém smrti tím, že se od něho odvrátíme. Musíme se pustit se smrtí do křížku a přemoci ji, nebo jinak smrt přemůže nás. Konec života musí přijít. To nám říkají písma, to nám říkají všichni Mistři. Ale my prostě nedbáme. Guru Nának říká: "Ty jsi buď dítě s ještě nevyvinutým rozumem, anebo jsi úplně slepý." Nyní vyvstává otázka: Kdo vám může na této Cestě pomoci? Nuže ten, kdo tuto záhadu vyřešil sám pro sebe a může vám poskytnout zkušenost, jak vystupovat nad tělesné vědomí, otevřít vnitřní zrak a umožnit vidět Boží Světlo— nazývejte jej jakým jménem chcete. Když jenom sedíte u jeho nohou s vnímavou myslí a milujícím srdcem, pak v tomto řešení záhady života uspějete. Nejvyšším posláním člověka je poznat sama sebe a poznat Boha. Ale on se zabývá lehkomyslnými činnostmi. To vidí ti, kdo jsou probuzeni a osvíceni.


60

My bereme fyzickou stránku za nejdrahocennější věc v životě. Ale někdo probuzený říká: "Co to dělají? Nestarají se o své vlastní skutečné Já. Jim na to nezbývá čas, a všechny ty hodiny prostě věnují fyzickému tělu a jeho prostředí a rozumovým vědomostem." Odpovědí může být, že my musíme tělo opustit, ale děláme všechno pro to, abychom ho udržovali, zajistili pro něj či jeho vztahy každé možné pohodlí. Dobře - kdo nám poví, co dělat potom? Pro to se budeme muset dostat k nohám někoho, kdo sám pro sebe záhadu života rozřešil. To je praktický předmět. V evangeliích stojí: Nedomnívejte se, že jsem přišel zákon zrušit, nýbrž naplnit. Toto naplnění zákona vždy bylo a vždy bude posláním všech opravdových proroků. To nám říkají všechna písma. Všechny tyto věci jsme četli. Kdykoli Mistři přicházeli, nedávali světu nic nového. Jako výborní pozorovatelé viděli věci v jejich pravé perspektivě a probouzeli lidi do Skutečnosti. Voláním jejich polnice je vždycky: "Probuď se, člověče—co to děláš?" Védy říkají: Probuď se, vstávej a nezastavuj, dokud nedosáhneš cíle. My dosud spíme. Náš povrchní život není nic menšího než spánek. Ztotožňujeme se s těly. Přijímáme zvnějšku skrze smyslové orgány tolik dojmů, že když zavřeme oči, vidíme tytéž dojmy jako reprodukci. Když jdeme spát, reprodukují se v nás uvnitř tyto dojmy v podobě snů. Žijeme jakýsi povrchní život, slepí ke Skutečnosti. Jsme ve fyzických tělech. Jsme vědomé bytosti. Jsme tak svázáni s myslí a hmotou, že nedokážeme rozpoznat sami sebe. Musíme opustit fyzické, překonat astrální, jít dále za kauzální, nadkauzální a dosáhnout opravdového domova našeho Otce. To je pravé místo určení pro každého z nás.


61

Co jsme pro to udělali? My jsme se jednoduše věnovali fyzickým tělům a jejich vztahům. To nám Mistři stále říkají. Neříkají, že máme úplně opustit svět a žít v pralese a vést život poustevníka. Ani v nejmenším. Říkají: "Máte fyzická těla. Živte je. Jsou to Boží chrámy. Udržujte je čisté a upravené zvnějšku i zevnitř." Dále říkají: "V pořádku, máte rozum. Rozvíjejte se také rozumově. Ale pamatujte—vy jste duše, obyvatelé tohoto těla. Jen poznejte své vlastní já, abyste mohli poznat Nadjá. Sami sebe poznáte, jenom když vystoupíte nad tělesné vědomí." Nyní jsme ztotožněni s těly. Nedokážeme rozlišit sama sebe. Takže jsou různé životní hodnoty. Fyzické tělo má svou vlastní hodnotu, rozum má svou vlastní hodnotu, ale duchovní život má nejvyšší ze všech. Z 24 hodin dne my věnujeme tolik pozornosti a tolik času pro rozvoj fyzické stránky a jejího prostředí a pro rozumové vědomosti. Měli bychom také věnovat nějaký čas našemu rozvoji ve smyslu poznání sama sebe. To zdůrazňovali všichni Mistři. Teď zůstává otázka: Jak? Všechna písma hovoří o království Nebeském, a říkají, že je v nás uvnitř. Jak vejít do království Božího? Jak otevřít vnitřní zrak, abychom viděli Boží Světlo? Nyní se dotkneme vnitřní stránky člověka. Tyto vyšší vnitřní možnosti, když překonáme tělesné vědomí, nám umožní vejít do království Božího. V domě Otce mého jest příbytků mnoho. Jsou tam úrovně a úrovně. Jak je projít? To je téma, o kterém budeme pojednávat příště. Jak otevřít vnitřní zrak, abychom viděli Boží Světlo, o kterém mluví všechna písma? Já neobhajuji žádné jednotlivé náboženství. Zůstaňte, kde jste. Žít v nějakém sociálním náboženství je požehnání,


62

protože bez něho by byla ve světě korupce. Když tu nebude, budete muset vytvořit jiné společenství. Jenom pochopte pravý význam písem, co nás učí. Říkají nám, abychom milovali Boha, milovali celé lidstvo. Když milujete celé lidstvo, pak je nemůžeme okrádat, nemůžeme je zabíjet. Ostatní je z toho zřejmé samo. Přitom musíme vést etické životy. Musíme poznat sami sebe, kdo jsme. Kázání na hoře pojednává o vnějším způsobu života s našimi bližními. Kristus se v něm také zmiňuje o vnitřním světle, jak vejít do království Božího, které je v nás uvnitř. Kristus nás též varuje před nepravými proroky. Přicházejí jako beránkové, ale uvnitř jsou to draví vlci. Mistři, kteří měli tento prožitek se svým vlastním Já, rozdávají všechny tyto Boží dary zdarma. Nic nestojí a dávají se zdarma. Boží dary jsou všechny zdarma. Prodává člověk, ne Bůh. To říkali všichni Proroci a Mistři, kteří v minulosti přicházeli. Se vší silou svého rozumu nebudete schopni pochopit pravý význam svatých písem, dokud nepřijdete k někomu, kdo v tom má praktickou zkušenost a kdo je kompetentní vám poskytnout bezprostřední zážitek. Když budete mít takto nějakou malou zkušenost, můžete jít dále. Dnešní téma je u konce. Příště začneme o království Božím: jak otevřít vnitřní zrak, abychom jej uviděli a vešli do něho. Uvidíme, co k tomu mají co říci všichni Mistři a písma. Nakonec pojednáme o nejpřirozenější cestě. Je tolik cest a způsobů, ale my se obrátíme k té nejpřirozenější, po níž může kráčet i dítě.


63

Království Boží ČTEME-LI

náboženské knihy nebo studujeme jakýkoli předmět, je pro každé z těchto témat příznačné jisté názvosloví. Například v knihách zákonů mají určité termíny specializovaný či vedlejší význam. Jsme-li s definicemi těchto užívaných termínů obeznámeni, můžeme zákonu správně porozumět a budeme schopni jej použít. Bude-li text téhož zákona číst laik, nebude jej schopen pochopit či aplikovat jeho pravý význam. Písma, svatá písma, máme nadosah. V nich nacházíme jisté specializované názvosloví. Dokud s ním nebudeme obeznámeni, nebudeme možná schopni pochopit jejich pravý význam. V písmech jsou například užívána taková slova, jako "království Boží", které je ve vás. Nebo "Boží Světlo." "Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné Světla." To jsou termíny příznačné pro anglickou Bibli. Kvůli zvláštnímu užívání takových slov nejsou lidé, kteří s nimi nejsou seznámeni, schopni pochopit písma správně. Jednoduše je vykládají z rozumové úrovně, a mnohá rčení, jako "Světlo ve vás uvnitř" nebo "Bůh je Světlo", vykládají intelektuální lidé, jako že znamenají intelektuální světlo. Ale písma nám říkají: Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné světla. Není v tom rozdíl?


64

Kdykoli Mistři přicházeli, šířili pravdu velice jednoduchým způsobem, aby mohl porozumět i prostý člověk. Naneštěstí však jejich slova vykládali lidé bez praktické vnitřní zkušenosti tak, že je nyní těžké je pochopit. Když si vezmeme písma sami a čteme je, zjistíme, že jejich jazyk je vždy velice prostý. Úkol se nám ale ztíží, studujeme-li je ve světle polemik, jež vyvolali intelektuální vykladači, kteří nemají žádnou povědomost o praktické stránce věci. Působí z rozumové úrovně, a tak věc komplikují. Kdo čte tyto rozporuplné komentáře k písmům, je zmaten a nic duchovně nezíská. Takže by bylo snazší, kdybyste četli písma přímo sami. Myslím, že nejlepší způsob, jak pochopit jakékoli písmo, je číst je vždy v původním jazyce, v němž bylo napsáno. Pokud tomu jazyku rozumíte, pravděpodobně z něho pochopíte lépe, nežli když čtete, jak to někdo jiný přeložil do jazyka, který znáte. Jediný omyl ve výkladu může hodně pozměnit podstatu. Většina z našich písem byla napsána v jazyce jiném, než je nyní čteme. Když já jsem hledal pravdu, chtěl jsem číst perskou literaturu Maulány Rúmího, Šamse Tabrízského a jiných Světců Středního východu. Četl jsem komentáře od vysoce renomovaných interpretů a každý podával jinou verzi téže věci. Komentátor mívá sklon prezentovat hledisko, které zastává, ne co sdělují písma—skutečný text písem. A tak jsou lidé, kteří závisejí na těchto komentářích, často uváděni v omyl. Kvůli tomu jsem se musel důkladně naučit perštinu, abych mohl tato písma číst v původní podobě. A zjistil jsem, že jsou jiná, než co říkali ti komentátoři. Bible byla původně napsána v hebrejštině. Později byla přeložena do různých jazyků. Překladatelé nacházeli tu a tam něco, co neuměli správně pochopit, a tak kdo čte jenom tyto překlady, podstupuje riziko, že sejde na scestí.


65

Já jsem měl příležitost setkat se s velice intelektuálně pokročilými lidmi, kteří vedli tisíce lidí. Když jsem se jich zeptal na něco z písem, jak to interpretovat, tak mlčeli, nebo podávali nějaký roztodivný vlastní výklad na rozumové úrovni. Jejich pojetí Boha, duše a písem odpovídalo úrovni jejich rozumu a zájmů. Kdekoli mluvím, ptám se vždy vedoucích těch různých sekt, co rozumí citáty z písem jako Bůh je Světlo a Jste chrámem Boha živého, atd. Ale oni, protože nešli dovnitř, vykládají toto "Boží Světlo" jako světlo intelektu a rozumu. Onehdy jsem se setkal s vedoucím jedné velké náboženské společnosti a zeptal jsem se ho na význam slov jako: Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné světla a Království Boží je ve vás. Nepřijde s pozorováním. Co, znamená to něco? Žádná odpověď. Skutečností je, že ty pravdy tam ve svatých písmech jsou. Škoda je, že jak nejsme obeznámeni s tím, co se nachází uvnitř, je nedokážeme správně vyložit. Měl jsem sérii přednášek v kostele v Louisville. Duchovní, který to měl na starosti, byl velice přístupný názorům a přiznal, že i když to, co jsem říkal, bylo podepřeno Biblí a jinými písmy, že přece neměl žádné praktické poznání pravd, které tam jsou zmiňovány. To, co vám říkám, není nic nového. To je celé v písmech. Já jsem měl prostě to štěstí, že jsem se dostal v Indii k nohám Mistra, který byl praktickým a dokonalým Světcem. U jeho nohou jsem se nenaučil jenom teorii, ale i praxi—vidět pravdu sám za sebe. Když vidíte věci sami za sebe, jste plně přesvědčeni. Jak to většinou je? My bereme Boha jako něco na způsob pocitů nebo něco emocionálního, nebo prostě jako nějaký závěr


66

vyvozený z intelektuálního úsilí. To je všechno omylné. Ale písma nám říkají, že "máme oči, a nevidíme." "Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí . . . mnozí proroci a spravedliví toužili uzříti, co vy vidíte, a neuzřeli, a uslyšeti, co vy slyšíte, a neuslyšeli." To říkají naše písma. A co viděli a co slyšeli? To je ta věc. Písma nám říkají, že Bůh je Světlo. Viděli Boží Světlo. Ale kde a jak? Bůh stvořil člověka k obrazu svému, a člověk stvořil místa bohoslužeb k obrazu člověka. Kostely jsou nosovitého tvaru. Všechny chrámy ostatních náboženských sekt jsou kopulovitého tvaru, jako hlava, a místa bohoslužeb v mohamedánských mešitách jsou ve tvaru čela. To všechno je stvořeno k obrazu člověka. Co máme uvnitř? Zaprvé symbol Světla a zadruhé symbol Zvukového principu. To má pouze ukazovat těm, kdo hledají Pravdu, že v tomto chrámu těla, které nosíte, naleznete Boží Světlo. To světlo můžete vidět, je-li otevřen váš vnitřní zrak. Budete též slyšet sladkou symfonii "Hudby sfér", jak říká Platón, která se ozývá se v celém stvoření. Takže lidské tělo je opravdovým chrámem Božím a podle tohoto obrazu člověka byla stvořena vnější místa bohoslužeb, v nichž naleznete symbol světla a zvuku. Když jsem býval ve službě, pracoval pode mnou jeden římskokatolický správce úřadu. Požádal jsem ho, abychom zašli za Láhaurským biskupem a zeptali se ho na symboliku velkého zvonu, který bije v kostelích. Tento symbol najdete i na všech ostatních místech bohoslužeb, ať to jsou hinduistické či sikhské chrámy nebo džinistické a buddhistické. (Též nacházíme v kostelech symbol světla v podobě rozžatých svící —což je též společný symbol na všech ostatních místech bohoslužeb.)


67

Všechno jsem mu to prostě vysvětlil a žádal jsem ho, aby se otázal u toho biskupa, který platil za nejpokročilejšího v Indii, co představuje to zvonění zvonů. On přišel za biskupem, který odpověděl, že to je jednoduše míněno k tomu, aby to svolávalo lidi do kostela. Ale kdyby to byla pravda, jak můžeme vysvětlit zvyk v chrámech jiných náboženství, že každý návštěvník, když vstupuje, zazvoní na zvon? Mezi hinduisty je běžnou praxí, že se v čase modliteb rozsvěcují hliněné lampy a zvoní se na zvony. Tyto symboly představují něco, o čem nevíme. Když se podíváte dovnitř tohoto Božího chrámu—lidského těla—uvidíte Boží Světlo. Kde najít Boha? Přebývá ve svatých písmech? Svatá písma pouze obsahují velice dobrý opis těch cenných zážitků, které měli Mistři sami, uvnitř tohoto chrámu těla. Viděli uvnitř Boží Světlo a slyšeli uvnitř Boží Hlas. Čtení těchto písem v nás vzbuzuje touhu poznat Pravdu. Přebývá Bůh ve svatých chrámech? Máme úctu ke všem chrámům, neboť tam všichni pějeme chválu Pánu. Svaté chrámy jsou stvořeny k obrazu člověka, aby nám připomněly, že Boha máme poznat uvnitř lidského těla, a ne vně. Kde tedy potom Bůh přebývá? V pravém chrámu těla. V listě Korintským stojí: Nevíte, že jste chrámem Božím, a duch Boží žije ve vás? Všechno je svaté, kde pokleká oddanost. Opravdové chrámy jsou tato těla, která nosíme. Celý svět je opravdovým Božím chrámem, tato země pod nohama a nebe nad hlavou. Není místa, kde Bůh není přítomen. Tyto chrámy byly postaveny, aby nám umožnily si společně sednout a spojit ruce v modlitbě k Všemohoucímu. Proto se scházíme v chrámech. Bůh však nepřebývá v chrámech postavených lidskou rukou. Přebývá v této lidské konstrukci, která


68

je vpravdě chrámem Božím. Musíme jej udržovat v čistotě a cudnosti. V jaké čistotě udržujeme chrámy z cihel a malty, jak zvnějšku, tak zevnitř! Ale jak je to s opravdovým chrámem Božím—s lidským tělem? To se musí přede vším ostatním udržovat v čistotě a cudnosti. V listě Korintským stojí: Očisťme se od veškeré poskvrny těla i ducha, přivádějíce k dokonalosti posvěcení své v bázni Boží. Ale my pouze znesvěcujeme tento Boží chrám. Opět se odkazuji k listu Korintským: Kdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť chrám Boží je svatý, a ten chrám jste vy. Tato písma jsou všechna naše. Vytvořili je ti svatí Mistři, kteří v sobě našli Boha. Jaký zážitek jenom měli, to zaznamenali k našemu vedení a pomoci. Dále v Bibli stojí: Toto však bratři pravím, že tělo a krev nezdědí Božího království. Ten obrat "tělo a krev" značí život smyslů. Dokud nebudeme vědět, jak vystupovat nad fyzické tělo, nemůžeme zdědit Boží království. Svatý Pavel napsal: Tělo a krev nezdědí království Božího. Aniž porušitelné zdědí neporušitelnost. Pán nebe a země nepřebývá v chrámech postavených rukama. To říkají všechna písma. To v žádném případě neznamená, že nemáme v úctě tato místa bohoslužeb—máme je v úctě, neboť jsou to místa určená k pění chvály Pánu, jehož je nám ukládáno milovat—z celého srdce svého, z celé duše své a z celé mysli své. Protože milujeme Boha, kdekoli potom společně sedíme a pějeme Mu chválu, na takovém místě je atmosféra nabitá milující oddaností přítomných. Ale Bůh přebývá v nás, jak právě vysvětluji.


69

Jeden mohamedánský Světec říká: Ten, jehož uctíváš, koho hledáš, přebývá v tobě, a ty po Něm pátráš někde ve vnějších věcech. Kterak Ho pak najdeš? To nám říkají písma a všichni Světci. Tělo je opravdovým chrámem Božím, kde Bůh přebývá. Jak Ho můžeme uctívat? Písma nám říkají: Bůh je duch, a ti, kdo Ho uctívají, uctívat Ho musí v duchu a v pravdě. Základní kroky, které činíme ve všech náboženstvích, začínají s tělem. To připravuje cestu k duchovnosti a jsou to pomocné faktory. Jsou to prostředky k cíli. Pomáhají nám, jako když chůva pomáhá vychovávat dítě. Musíme je co nejlépe využít a—s patřičnou úctou ke všem sociálním náboženstvím a jejich nesmírné důležitosti pro sociální život člověka—musíme vyjít za ně. Je požehnáním se v chrámu narodit, ne však v něm nutně zemřít. Říkal jsem vám dříve, že my ve dvacátém století máme štěstí, že vlastníme záznamy duchovních zkušeností všech Mistrů, kteří přicházeli v minulosti. Máme štěstí, že máme všechna tato slova moudrosti, neocenitelné záznamy jejich učení, zážitků, které měli se svým já a s Bohem. Kdybychom žili předtím, než tito Mistři přišli, byli bychom bez nich. Jediná věc, která nyní zůstává, je, že musíme na tato písma nahlížet v jejich pravé perspektivě, a abychom s tímto mohli začít, musíme se naučit jejich terminologii. Čtete-li písma pod vedením někoho, kdo neměl uvnitř žádný zážitek Světla, kdo nepoznal Boha jako bezprostřední prožitek, je téměř nemožné, abyste porozuměli těm jinak jednoduchým a přístupným pravdám, které Mistři učili. Ve Zjevení se říká: Hle, svatostánek Boží s lidmi, a přebývati bude s nimi.


70

Někteří lidé se budou ptát: "Kde máme najít Boha?" K tomu se budeme muset podívat dovnitř nás samých, jak říkají proroci: do pravého chrámu Božího. Písma a místa bohoslužeb musíme co nejlépe využít. Musíme pochopit pravý význam písem, která máme. To však nedokážeme, dokud se nedostaneme k nohám někoho, kdo sám zažil, co písma popisují, a je schopen tento prožitek poskytnout i nám. To všechno nám může dát jenom opravdový Mistr. Co říkají písma? Hovoří opět o opravdovém domově našeho Otce a modlí se—Přijď království Tvé. Nebudu uvádět příklady ze všech písem, prostě jsem před vám v tom krátkém čase, který mám k dispozici, předložil samotné jádro jejich sdělení, abyste si mohli uvědomit pravdu, která je v nich zaznamenaná. Co nacházíme v naší Bibli? Království Boží nepřichází s pozorováním. Království Boží je ve vás uvnitř. Jestliže musíme vstoupit do království Božího, pak do něho musíme vstoupit v sobě uvnitř, a ne ho jít hledat vně. Jiná písma říkají: Slovo je za vším fyzickým vnímáním a omezeními. Slovo, zdroj všeho požehnání, přebývá uvnitř lidského těla. Jenom pak zažijete Slovo, vystoupíte-li uvnitř. V Bibli stojí: Kdo by chtěl svůj život zachovati, ztratí jej. Ti, kdo jednoduše žijí život fyzických smyslů a nevědí, jak překonat tělesné vědomí, nebudou mít život věčný. Ale kdo ztratí život svůj, nalezne jej. Ztratit život neznamená spáchat sebevraždu, znamená to vyjít nad tělesné vědomí za života. Dovolte, abych vám vyprávěl jednu smutnou příhodu, která se stala v Indii pro neznalost skutečného významu písem. V Bibli čteme,


71

že království Boží je v nás uvnitř. Můžeme jej dosáhnout prostřednictvím smrti v životě, anebo, jinými slovy, tím, že se znovu narodíme, neboť v písmech stojí: Kdo ztratí tento život, bude mít život věčný. To si přečetl jeden člověk v písmech. Od duchovních pochopil, že jenom tím, že zemře, vstoupí do království Božího, neboť ti duchovní neměli žádnou praktickou zkušenost pravdy, která v písmech spočívá. Takže co ten chudák udělal? Vzal sklenici vína a do ní dal velkou hromadu opia. Postavil to před sebe na stůl a řekl: "Ó Bože, jdu za tebou." S těmito slovy vypil ten smrtelný jed. Zabil se, a tak přivodil záhubu sobě i své rodině. To byl výsledek slepé víry v učení slepých kněží. Písma nikdy nemyslela toto. Samozřejmě, že nám říkají: Dokud neztratíš život tento, nemůžeš mít život věčný. Ale ztratit tento život znamená prostě vystoupit na přání nad tělesné vědomí. To je praktický předmět, kterému se můžeme naučit u nohou někoho, kdo měl tento prožitek a je skutečným znalcem teorie i praxe duchovní vědy. Dále se říká: Vpravdě, vpravdě, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z ducha, nemůže vejíti do království Božího. Písma vysvětlují přesně celou věc—za předpokladu, že máme nějakého skutečného učitele, který nám ji objasňuje z osobního poznání a na cestě k Bohu nám bude průvodcem. "Křest" či iniciace v rukách někoho, kdo je dostatečně způsobilý, aby přenesl životní impulz a udělil zážitek Onoho světa, je na Cestě Mistrů naprostou nezbytností. Svou osobní péčí nás může Mistr nechat vystoupit nad tělesné vědomí a může nám poskytnout bezprostřední zážitek "království Božího" uvnitř. Opět čteme: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího.


72

Království Boží nepřichází s pozorováním. Je to prostě otázka "narození se znovu" ze zrna neporušitelného, "Slovem Božím, které žije a zůstává navěky." Opět v se písmech píše: Hledejte nejdříve království Boží, a všechny tyto věci vám budou přidány. "Hledejte království Boží," je tou první a nejpřednější věcí—zbytek bude následovat. My jsme naneštěstí hledali království Boží vně. K tomu, abychom vešli do království Božího a viděli království Boží, se musíme obrátit dovnitř. Vejít dovnitř chrámu těla. Musíme tam proniknout a nahlédnout dovnitř. To je zcela možný a proveditelný proces obrácení se. Naše tělo se přirovnává k příbytku s deseti dveřmi. Devět z nich tvoří vnější smyslové orgány: dvě oči, dvě uši, ústa, dva nosní otvory, konečník a pohlavní orgán. To jsou východy z těla ven. To jsou ty dveře či brány, s nimiž žijeme po celý čas. Kromě toho je ještě desátá brána. Ta je uvnitř a skrytá. Vede do Božího království. O té se však dozví velice málo lidí, o této bráně, o níž se píše: těsná je brána, a úzká je cesta, která vede do Života, a málokdo ji nalézá. O této bráně je řečeno: Klepejte, a bude vám otevřeno. My však nevíme kde a jak klepat. To je něco praktického. Tato desátá brána v lidském těle je vchodem do Onoho světa. Dokud se o ní všechno nedozvíte, nemůžete vstoupit do Božího království. Jak můžete nalézt svou cestu do Božího království v sobě uvnitř, a ne vně? Můžete do něho vstoupit a vidět ho, jenom když budete schopni vystoupit na přání nad fyzické tělo. Takže písma říkají: Naučte se umírat, abyste mohli začít žít. Neste kříž, a kříž ponese vás. Ačkoli vnější člověk zahyne, vnitřní člověk se den ode dne obnovuje.


73

Kristus jasnými slovy říká: Vezmi každý den kříž svůj a následuj mne. Ten život, který se dá spasit, věčný život, můžeme mít, jenom když se naučíme umírat za života. Dádú, hinduistický světec, říká: Dádú, nauč se umírat, než přijde smrt, vždyť nakonec musí umřít každý. Co je to smrt? Smrt není něco hrozného. Je to pouhá změna, přemístění z jedné úrovně do druhé. Co se děje, když opouštíte fyzické tělo v čase smrti? Fyzické tělo je sraženo k zemi. Setřeseme tento smrtelný rámec. Protože my nevíme, jak ho setřást, nakonec nás to překvapí a zastihne neočekávaně. My si o sobě myslíme, že jsme právě tělo, a jsme připoutáni k jeho prostředí. Ale smrt přijde, a my to musíme všechno opustit, a proto jsme zděšeni a zmateni. A co víc, nevíme, kam musíme jít, anebo kdo to půjde. A protože nevíme, jak opustit tělo, musíme podstoupit smrtelnou agónii. Jednou jsem vám citoval z Plutarcha: Prožitky, které má duše v čase opouštění těla při smrti, tytéž prožitky má ten, kdo je zasvěcen do tajemství Onoho světa. To je význam toho: Naučte se umírat, abyste mohli začít žít. A tohle my jsme se ještě naneštěstí nenaučili. Opět se říká: Opusťte tělo pro ducha. Všimněte si toho slova "opusťte." My žijeme ve fyzickém těle po celých 24 hodin dne. Máme fyzické tělo, rozum a duši. Víme mnoho o fyzickém těle a jeho prostředí, o našich rodinách, společenských vztazích a politických svazcích, a tak podobně. Také jsme velice pokročili z rozumové stránky. Ale víme málo či nic o své duši —o skutečném vnitřním já v nás. Jsou hodnoty, a vyšší hodnoty v životě. Každá věc má svou vlastní hodnotu. Což není život více nežli pokrm, a tělo více nežli oděv?


74

Říkal jsem vám nedávno, že se v našem denním životě chováme nechtěně moudře. Když potká člověka nehoda a zničí se mu jeho velice drahý oděv, řekne: "Nevadí, já jsem zachráněn." Nebo když je ve spárech smrtelné choroby a lékaři prohlašují jeho případ za beznadějný, co udělá? Řekne: "Dobře, utraťte všechny peníze, co mám, ať mne zachrání." Když nemá v domě žádné peníze, řekne: "Tak prodejte všechen můj majetek, ať mne zachrání." Takže je pro nás tělo více nežli všechen majetek, který máme. Nebo když si někdo nešťastnou náhodou zlomí nohu nebo ruku, tak zvolá: "Ještě že já jsem vyvázl." To ukazuje, že je něco ještě cennějšího než fyzické tělo. Toto něco je vlastní život v člověku—aktivní životní princip, kterého si ještě nejsme aktivně vědomi, ačkoli v sobě pociťujeme jeho přítomnost. Ve světských záležitostech se chováme takto podobně. Ale v duchovních věcech se chováme úplně jinak. Jednáme jako malé děti, všechna naše péče se týká fyzického těla a jeho okolí, abychom dosáhli rozumového pokroku. Nedbáme absolutně vůbec o naše vnitřní já—o toho opravdového v nás. Není to nanejvýš podivné? To je ten velký klam, v němž žijeme po celý život. Nejdůležitějším aspektem života člověka je jeho vlastní já, a on dělá v tomto směru málo nebo nic. Kohokoli potkáte, můžete mu říci: "Drahý příteli, zauvažoval jsi někdy nad tím? Tělo musíš jednoho dne opustit." Ale to není žádný postrach. Je to jenom odchod z tohoto těla a vejití do Onoho světa, o němž zatím nic nevíme. A kdo to je, co odchází? To je to, co jsem vám vysvětloval v minulé promluvě. "Poznej sám sebe," je tématem všech písem. I staří Řekové a Egypťané vepsali do svých chrámů: "Poznej sám sebe."


75

Do chrámů chodíte, abyste mohli poznat sami sebe— ne druhé, ne knihy, náboženství, sociální obřady, rituály. Říkali: "Poznej sám sebe." Do kostelů chodíte jenom pro tento účel samotný—abyste poznali sami sebe a poznali Boha. Lidský život je zlatá příležitost, kterou máte. Nejvyšším posláním lidského života je poznat sama sebe a poznat Boha. Jestliže jsme to neudělali, pak jsme nedosáhli cíle, pro nějž byl lidský život určen. Můžete být vynikající inženýr, můžete být velký astronom, můžete být slavný lékař, můžete být cokoli, ale dokud nebudete vědět něco o svém vlastním já, tak jste udělali ale hodně málo. Proč? Protože tělo budete muset nakonec opustit. Všechny vaše rozumové vědomosti a všechen váš vnější majetek vám nepomůže k sebepoznání, což jediné vám usnadní průchod z tohoto světa na Onen svět. To je právě to potřebné ve všech náboženstvích. Kabír nám říká, že to je jediná opravdová náboženská oddanost, jediné opravdové náboženství, když budete vědět, jak umírat za života. A to se naučíte u nohou nějakého žijícího Mistra, který je v tom praktickým znalcem. Ten vám bude schopen dát bezprostřední zkušenost toho, jak vyjít za tělesné vědomí —jak umírat za života. Jak vám jednou dá nějakou zkušenost, můžete ji pravidelným cvičením den ode dne rozvíjet, s řádným vedením a pomocí, která vám bude ochotně poskytnuta. To je ten nejdůležitější předmět, a my jsme ho naneštěstí hodně dlouho opomíjeli. Hledejte tedy nejdříve království Božího a spravedlnosti Jeho, a všechny tyto věci vám budou přidány. Všechny tyto věci, jimž my věnujeme hlavní část našeho denního života, nám budou přidány, jestliže budeme předně hledat naše vlastní já.


76

Nakonec, tělo musíme opustit. Kdy? Nikdo neví. Není stanoven žádný čas, který bychom znali. Čím dříve vyřešíme záhadu života, tím lépe, neboť kdo ví, kdy nám může přijít čas na opuštění těla? Každý z nás musí tělo opustit. To není žádný strašák, ujišťuji vás. Jistě, je to změna, ale žádná pohroma. Ujišťuji vás, že je to jenom k lepšímu, víme-li, jak opouštět tělo. To jsou věci, které čteme v náboženských knihách po celý život, ale my jsme se o ně nestarali, neboť jsme dosud neznali jejich vnitřní význam. Naše sociální náboženství nás učí pouze konat určité rituály, určité ceremonie, denní recitaci hymnů a modliteb a osvojujeme si jisté způsoby života. To jsou bezpochyby základní kroky. Nemůžeme je opomíjet. To je však pouze míněno k tomu, aby nás to uvádělo na cestu k duchovnosti, ale není to duchovnost v pravém slova smyslu. Co je tedy duchovnost? Znát sama sebe—kdo jste, co jste. Jste tato pět či šest stop vysoká fyzická konstrukce z masa a kostí, anebo něco jiného? Jistěže nejste ani toto tělo, ani smysly, ani vitální ovzduší, což všechno vytváří vnějšího člověka. Jste obyvatel tohoto těla. Vlastníte smysly a vitální ovzduší jako pomůcky pro svou fyzickou existenci. Přijde čas, kdy budete muset tělo a celý ten zbytek opustit. Musíte poznat toho vnitřního člověka, jímž jste. Dokud jej nepoznáte, jste ztraceni. Proto se vždy zdůrazňuje: Vpravdě, vpravdě, pravím vám, kdo zachovává mých slov, nezemře navěky... a Jako poslední nepřítel bude zničena smrt. Jak můžeme zničit všemocnou smrt? Tím, že budeme vědět, jak opouštět tělo za života na přání. To zdůrazňují všichni Mistři.


77

Co je smrt? Je to jednoduše "odchod z těla." Budete-li vědět, jak vycházet nad tělesné vědomí, je osten smrti přirozeně pryč, všechen strach ze smrti zmizí. Svaté knihy sikhů říkají: Bojíš-li se smrti, tu zaveď své kroky k nohám nějakého Mistra. Ten ti řekne, jak umírat za života. Poskytne ti prožitek smrti v životě. Každý chce žít dál. Guru Amardás, třetí Mistr sikhů, nám říká: Každý se bojí, zaslechne-li jméno smrti. Proč? Zaprvé, nevíme, jak zemřít. Zadruhé, nevíme, kam po smrti jít. A zatřetí, ani sami nevíme, že tělo musíme opustit. To jsou tři věci, jež nás naplňují strachem a jsou příčinou našeho děsu z umírání. Bůh nám dal různá tělesná roucha—fyzické, astrální, kauzální a nadkauzální. Zjišťujeme, že makrokosmos je v mikrokosmu, v miniaturním měřítku je v těle. V současné době my jsme natolik ztotožněni s fyzickými těly, že nedokážeme rozlišit sami sebe. Procházíme životem ve smyslových požitcích, nikdy nemáme možnost poznat, co je to umírat za života. To by měla být ta nejdůležitější věc, která by se měla učit na našich místech bohoslužeb, ale toho se nikdo ani nedotkne. Jednoduše nám říkají, abychom konali jisté rituály, obřady, ceremonie, tohle a tamto, a budeme spaseni. Ale s tím vším jsme stále tam, kde jsme byli. Jestliže jsme nabyli velikého vzdělání, podržíme si ho po smrti? Jestli ne, pak zůstáváme po smrti tak nevědomí jako za života. Smrt sama o sobě neznamená nebe. To z nás ze všech neudělá bohy. Co tedy máme dělat, abychom porazili smrt? Guru Amardás nám říká: Jen seďte u nohou nějaké Mistrovské duše. Jeho


78

milostí se můžete naučit, jak překonávat tělo. Když jste se naučili, jak překonávat tělo na přání, stáváte se vědomým spolunaplňovatelem Božského záměru. Budete-li vědět, jak umírat za života, toto když budete znát, budete mít život věčný. Takže to říkají naše písma—to je způsob, jímž můžeme překonat smrt. Známe-li ji, jsme na ni připraveni. Já vím, že musím z Filadelfie odjet. Jsem na to připraven, a mohu odjet v každou chvíli. Během poslední války dostal jeden indický vojenský pilot oznámení šest hodin předem, že se má připravit na frontu. V panice přišel za mnou a říkal: "Řekni mi prosím, jak umírat." Zachvátila ho panika, neboť nebyl připraven na smrt. Chci říci, že jsme-li předem připraveni, není žádný strach. Předem varovaný je předem vyzbrojený. Konec konců, tělo musíme jednoho dne opustit. Až nás stihne smrt, dokážeme něco udělat v té hodině? Jste-li na smrt připraveni, není žádný strach, žádná panika. Řeknu vám o případu z Indie v roce 1919. Měl jsem jednoho známého v Péšávaru a tou dobou zasáhla zemi chřipka. Šel jsem se za ním podívat, a on tehdy četl knihu o józe. Když jsem se ho zeptal, co dělá, říkal, že smrt dostihuje každého, takže čte tu knihu, aby našel cestu Jógy. "Také se mohu něco dozvědět o životě po smrti, a čtu knihu o józe," říkal. Já jsem mu řekl: "Není to už příliš pozdě? Jak můžeš začít kopat studni, když umíráš žízní?" Týden po této rozmluvě jsem ho šel navštívit znovu. Byla neděle, a ten džentlmen ležel na smrtelné posteli. Moje slova se potvrdila. Bylo vskutku příliš pozdě. To je ta nejdůležitější věc v životě, nejdůležitější předmět našeho zájmu, ale my jsme ho naprosto opomíjeli. Hledejte


79

nejdříve, říkají Mistři, a my jsme to neudělali ani nakonec. My jsme jednoduše ignorovali tu velikou důležitost, kterou této věci písma přikládají. Jeden světec z Východu řekl: Všichni musí umřít v čase smrti; však ty, příteli, nauč se umírat za života. Jste-li takto připraveni, může smrt udeřit v kterýkoli moment, a vy jste na ni připraveni. Jak jste jednou prošli vnitřními úrovněmi, pak víte, kam po opuštění těla jít. Mauláná Rúmí říká: Hleď, neměj strach ze smrti, neboť smrt není konec života, a ty máš více těl než jenom fyzické. My v současné době působíme skrze fyzická těla a smyslové orgány. Máme pocit, že vnější život je jediná skutečnost. Když se naučíme opouštět fyzické tělo, působit v astrálním těle prostřednictvím astrálních smyslových orgánů, pak budeme ve spojení s astrálním světem, jako je tomu u tohoto světa fyzického. Kdo dokáže projít touto cestou, proč by se měl bát smrti? To není žádný zázrak, o čem vám mluvím. To je praktický předmět, který se dá naučit jako každá jiná věda. A myslím, že to není v žádném případě věda obtížná. Proč? V ostatních věcech, máte-li se je učit, musíte začít s nějakou hypotézou, a potom se dopracovat řešení. Ale tento způsob—poskytne-li vám nějaký znalec bezprostřední prožitek překonání fyzického vědomí—je přímý. Kdo jsou ti opravdoví Mistři, jaká je jejich kvalifikace a kompetence, a jak můžeme rozeznat pravého od nepravého? O tom budu pojednávat v příští promluvě. Když se vrátíme k našemu současnému tématu—všechno, co říkám, je jak to píší písma. Rúmí říká: Neboj se, neboť máš ještě jiné tělo, ve kterém žít. Opět na to klade velký důraz, když říká: Podívej, nebohý příteli. Zemři zatímco žiješ, jestli bys chtěl získat pravého užitku z lidského života. To také nacházíme v písmech: Co prospěje člověku, získá-li bohatství celého světa, a ztratí svou duši?


80

Tím nemyslím, že byste měli opustit svět a jít do pralesa a žít jako poustevník. Bůh vám dal fyzická těla. Udržujte je. Jsou to chrámy Boží. Starejte se o své rodiny. Plňte své povinnosti. Bůh sídlí v každém srdci. Druzí, jako členové vaší rodiny, se s vámi sešli jako výsledek vašich minulých karem, kterých si nejste vědomi. Bůh vás svedl dohromady. Udržujte své vztahy. V lásce si služte navzájem. Udělejte všechno, co se v tomto směru udělat dá. To je nezbytný krok. Vydělávejte si na živobytí poctivým způsobem, v potu vlastní tváře. To je také jedna část představení. Musíte udržovat svou fyzickou konstrukci. Je chrámem Božím, ve kterém Jej můžete objevit—vzácná to vskutku výsada. Mistři říkali: Máte rozum. Rozvíjejte ho, staňte se intelektuálními velikány. Ale vy jste duše. Musíte také vědět o svém vlastním Já. Prostě říkají, že z těch 24 hodin dne byste měli nějakou část věnovat zkoumání svého vlastního Já. Největším výzkumem člověka je člověk. Takže zkoumejte své vlastní Já. Když poznáte své vlastní Já, jenom potom můžete poznat Nadjá. Popravdě řečeno, my nejsme skutečně teisté. Jak to? Mluvíme-li o Bohu, je to z doslechu či z naší znalosti písem. Nemáme žádnou bezprostřední zkušenost. Dokud to sami neuvidíme a nezažijeme, dokud nebudeme mít bezprostřední zážitek svého vlastního Já a nebudeme s touto Skutečností spojeni, dokud se nám neotevře vnitřní zrak a neuvidíme v sobě uvnitř Boží Světlo, nemůžeme být přesvědčeni. Můžeme číst písma. Můžeme potkat Mistra a vyslechnout jeho slova moudrosti k tomuto tématu, stejně však nebudeme opravdu přesvědčeni. Můžeme přijmout, co říkají, a učinit z toho základnu našeho hledání Boha.


81

Ale dokud uvnitř v sobě Boha neuvidíme a nezažijeme, nemůžeme být nikdy plně přesvědčeni, a tak se stát skutečnými teisty. Ale kdo má poznat Boha? To je naše vlastní Já. Sebepoznání předchází poznání Boha. Dokud nepoznáme sami sebe, jak můžeme vidět Boha? Proto se klade takový důraz na Sebepoznání. Ve všech písmech, od samého počátku světa, Mistři vždy zdůrazňovali poznej sám sebe. Dokud nepoznáme kapku vody, nemůžeme poznat oceán. Možná nezískáme úplné poznání, ale budeme mít nějakou představu, jaký oceán je. Boha může poznat duše, ne rozum, ani fyzické tělo, ani smyslové orgány. Bůh je oceán, nekonečný oceán všeho vědomí. Naše duše jsou kapkou tohoto oceánu. Jsme vědomé bytí, vědomé bytosti. Dokud nepoznáme sami sebe, nemůžeme poznat Boha. Boha poznáme, jenom když poznáme sami sebe procesem sebeanalýzy; kdo jsme a co jsme. Kabír říká: Nauč se umírat na přání, stokrát denně. Překonej tělesné vědomí a vejdi do království Božího. To je praktická a schůdná cesta. Na tuto věc kladli důraz všichni Mistři, ale my jsme to naprosto ignorovali. My si myslíme, že vykonáváním vnějších obřadů, rituálů a ceremonií můžeme dosáhnout Boha. To jsou jistě pomocné faktory. Ale skutečnou cestou, která vede k Bohu, je Sebepoznání. Jenom potom poznáme Boha. A mohu uvést konkrétní příklad. Jednou byl v Láhauru člověk, který hlasitě provolával Boha, Jeho velkodušnost, Jeho lásku a nekonečnost. Neměl však žádný praktický prožitek Boha, a co učil, bylo jenom, co se doslechl z písem. Potom došlo k rozdělení země na Indii a Pákistán, které lidem přineslo veliké útrapy. Ztratil veškerý majetek a mnoho z jeho


82

příbuzných bylo zabito. Když mne znovu potkal v Dillí, ptal se, je-li opravdu vůbec nějaký Bůh. A kolik z nás je jako on? Když nás stihne neštěstí, začínáme pochybovat o Boží existenci. Ale kdybychom měli bezprostřední zážitek Boha, jak můžeme Jeho existenci zpochybňovat? Vidíte, jak je důležité mít bezprostřední zážitek Skutečnosti, a ten můžete mít pouze prostřednictvím sebeanalýzy; tím, že poznáte své opravdové Já. Dokud toto neuděláte, nemůžete království Boží ani vidět, ani do něho vejít. Znovu a znovu vyvstává otázka: "Jak můžeme poznat vlastní Já?" Viděli jste ten rozdíl ve víře vycházející z bezprostředního poznání, a vyvozené z věření a z doslechu. Vidět znamená věřit. Přímé vnímání je daleko lepší než odvozené poznání. Proto písma říkají: Požehnaní jsou, kdož vidí. Máte oči, a nevidíte. Všechna písma říkají, že je království Boží, a že je ve vás. Můžete do něho vejít a vidět Boží Světlo, překonáte-li tělesné vědomí. Království Boží nenajdeme pozorováním; najít je můžeme pouze obrácením se dovnitř, klepáním uvnitř, jak říká Emerson. Ale jak proniknout dovnitř? Tento zážitek budete mít, jak jsem opakovaně říkal, u nohou Mistra—znalce této vědy. V době iniciace vám poskytne nějaký prožitek, který můžete denním cvičením rozvíjet. Můžete se naučit, jak opouštět tělo. Dokud nebude otevřen váš vnitřní zrak, nemůžete vidět a být přesvědčeni. Vpravdě, máme oči, a nevidíme. Guru Nának říká: Není slepý ten, kdo nemá oči na tváři, nýbrž ten, jehož vnitřní zrak není otevřen, aby uvnitř viděl Boží Světlo. Kolik je nás takových, že nejsme slepí? O Božím Světle jsme slyšeli. Viděli jsme ho někdy? Můžeme vidět Boží Světlo, a jak?


83

Opět se odvolávám k písmům. Většinu citátů přebírám z Bible, protože s ní jste nejvíce obeznámeni. Přesto, řekl bych, že Kristus patřil k Východu, kde jsou lidé více seznámeni s duchem. Když jenom budete číst tato písma očima člověka Východu, dostanete se blíže k Pravdě. Tím nemyslím, že by byl Západ v nějakém významu protikladem Východu nebo něčím takovým. Tím myslím, že terminologie Bible je východní. V ní se praví: Lépe je tobě s jedním okem vejíti do života. S jedním okem? Máme dvě oči. Co tím Kristus myslí? Dále říká: . . . než abys se dvěma očima uvržen byl do pekelného ohně. Když jsem letěl z Chicaga do Washingtonu, přišly ke mně v letadle nějaké děti pro autogramy, které jsem jim dal. Také vstala jedna stará paní a říkala: "Napíšete mi prosím něco a dáte mi svůj autogram?" Já jsem prostě napsal tato slova: "Lépe je tobě s jedním okem vejíti do života," a podepsal to. Ona si to přečetla a divila se, co to může znamenat? Její syn byl biskup a cestoval tím letadlem s ní, tak to vzala k němu a ptala se, jestli to umí vysvětlit. On to přečetl a zvolal: "To je z Bible, samozřejmě!" Ale ani on nerozuměl, co to znamená. Praktické poznání je jiná věc. Chtít po lidech, aby zachovávali nějaká pravidla a nařízení, konali obřady a rituály, to je něco jiného. Ten biskup se zeptal jednoho z mých společníků, zda se mnou může mluvit. Byl samozřejmě vítán a přešel ke mně. Věci, které jsem citoval, jsou z písem. Neříkám vám nic nového. To není napsáno jenom v Bibli, ale i v ostatních písmech, o nichž asi víte velice málo. Jste-li snášenliví a zajímáte se o věc, doporučoval bych vám srovnávací studium různých náboženství—pro nalezení Pravdy, ne abyste na nich hledali chyby, protože pak nezískáte nic. Sup se sice


84

vznáší vysoko v oblacích, ale zraky stejně upírá na mršinu dole. Když začnete hledat vady, budete moci najít chybu ve všem, ale minete pravdu. Kabír, velký světec Východu, říká: Chyba není v písmech, ale v těch, kdo jim nerozumí. Kristus říká: Světlem těla jest oko. Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné Světla. Toto "jednoduché" či "jedno oko"—na Východě mu říkají třetí oko, nebo skryté oko—je v každém z nás, i ve slepých, kteří nemají žádný vnější zrak. Ale to jednoduché oko je zavřené. Musíme ho otevřít. Až ho otevřete, uvidíte Boží Světlo, které je již ve vás. Nemusíte ho vytvářet. Někteří lidé si jednoduše něco vizuálně představují. Rozsvítí svíci, dívají se na ni a představují si ji uvnitř. Žádnou takovou věc si představovat nemusíte, až vstoupíte do tohoto Božího chrámu—lidského těla. Světlo nebeské budete vidět v sobě uvnitř. Už tam je. Vy si nemáte nic vizualizovat, nic předpokládat, nic představovat. To jsou konkrétní skutečnosti, které zažijí ti, kdo vstoupí do tohoto chrámu těla, takového jako máte vy. Rozdíl je, že vy vedete vnější život a nikdy jste nepoznali, jak se obrátit do sebe a proniknout dovnitř. Skutečností je to, co říká Ježíš: Ale je-li tvé oko špatné, je tvé tělo plné tmy. To Světlo je s námi. Bylo a je s námi. Ale vidíme ho? Dbali jsme vůbec někdy toho vážného varování: Hleď, ať to Světlo v tobě není tmou? To neznamená, že budete muset to Světlo stvořit. Již existuje. Musíte hledět, aby nebylo zatemněno. Jak může být Světlo zatemněno? Už jen pouhým nevěnováním mu pozornosti, směrováním se vně, opomíjením vnitřního života; kdybyste se dovedli odvrátit od vnějšího světa, viděli byste Boží Světlo tady a teď.


85

Bůh je všude. Boží Světlo je všude. Celý svět je stvořen ze Světla, ale jenom pro ty, jejichž vnitřní Oko je otevřeno. Jak toto oko otevřít? To je praktická otázka. Tyto věci vysvětlovali kromě Krista i jiní. Tulsídás a Guru Nának nám říkají, že jenom opravdový Mistr nás může uvést na cestu k Bohu. Co nám může dát? Otevírá náš vnitřní zrak. Umožňuje nám vidět Boží Světlo. Hleď tedy, ať to světlo, které je v tobě, není tmou. To čteme ve Sv. Lukášovi. Ale jak to světlo nalézt? Na Východě nám říkají, že jsou dvě cesty v tomto životě. Jedna, zvaná "Píre márg," velice krásná cesta, a druhá "Šáre márg," velice temná a úzká ke vstupu. Vstoupíte-li na cestu světa, jste ztraceni a nedostanete se nikam. Ale kdybyste šli druhou cestou—cestou ducha ve vás uvnitř—pak možná musíte začít s temnotou, ale nakonec vstoupíte do království Božího. Evangelia to vyjadřují velice prostě: Úzká je Cesta. A ta když se otevře, objevíte v sobě světy a světy. Jsou dvě cesty v tomto životě. Jedna nás vede do vnějšího světa, ven z království Božího, druhá nás vede dovnitř, do Božího království. Jedna vede ke smrti, druhá do života. Proto je také řečeno: Vstupujte těsnou branou. To máme v Matoušovi: Neboť široká je brána a prostranná cesta, která vede do záhuby, a mnoho je těch, kteří jí tam vcházejí. Neboť těsná je brána a úzká cesta, která vede do života, a málokdo ji nalézá. Je jenom pár těch, kdo se rozhodnou pro tento druhý případ. Takže Ježíš zdůrazňuje: Snažte se vejíti branou těsnou, neboť mnozí, pravím vám, budou hleděti vejíti, ale nebudou moci. A také: Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království. To je tedy cesta, jak vejít do království Božího ve vás. To je tedy způsob, jak otevřít Vnitřní Oko.


86

V současnosti vidíte dvěma očima. Jak mít Jednoduché Oko? To je praktická věc, kterou se musíte naučit u nohou nějakého kompetentního Mistra, který vám může umožnit— tím, že vám poskytne úvodní pozvednutí—abyste měli tento vnitřní prožitek. Evangelium to přirovnává k záři svíce: Je-li tedy celé tvé tělo plné světla, bez každé části tmavé, bude celé tak plné světla, jako když tě ozáří jasné světlo svíce. Teď můžete porozumět významu rozsvícených svící, které jsou v kostelích; symbolizují toto Světlo uvnitř. Mistr vám umožní vidět skutečné Světlo. Proto se o Mistrech, kteří přicházeli v minulosti, říká, že léčili slepé—fyzickou slepotu v některých případech možná—ale z většiny duchovní slepotu, neschopnost vidět Boží Světlo. Ježíš dále říká: Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. My máme oči, a nevidíme, a uši, které neslyší. To vám sdělují písma. Musí se otevřít Vnitřní Zrak a také Vnitřní Sluch, abychom viděli Boží Světlo a slyšeli Boží Hlas, který se ozývá v celém stvoření. Téma této promluvy bylo: Kde je království Boží, kde vidět Boží světlo, jak vejít do království Božího a jak vidět Boží Světlo. Všechno je ve vás, když vystoupíte nad tělesné vědomí. Dokud žijete tento fyzický život smyslů, jste ztotožněni s tělem, nevíte, jak překonat tělesné vědomí, jak otevřít Vnitřní Zrak a Vnitřní Sluch, nemůžete vidět království Boží či Světlo nebeské a nemůžete slyšet Boží Hlas. Všechny tyto věci se můžete naučit, dostanete-li se k nohám nějakého kompetentního žijícího Mistra. Ale Kristus nás varuje: Mějte se na pozoru před nepravými proroky, kteří k vám přicházejí v rouše ovčím, ale v nitru jsou to draví vlci. Svět je dnes tak plný těchto pseudo-mistrů, že lidé mají až po krk i jenom pouhého slova "mistr." Lidé jsou ochotni


87

obětovat všechno—peníze, majetek, jenom aby viděli Boží Světlo. Jsou živeni nadějemi a sliby, a potom je jim řečeno, že ještě nejsou pro cestu způsobilí. Nakonec zjistí, že tito "mistři" (takzvaní) jsou na hmotné bohatství jako oni sami; žijí stejný život smyslů jako oni sami. To přirozeně vzbuzuje odpor a lidé říkají, že mistři jsou všechno smyšlenka. To je pouze mylný závěr ze smutných zkušeností, které učinili. Všechny dary přírody jsou zdarma. I duchovnost je dar Boží, ne lidský. Proč by se měla prodávat? To není obchodovatelná komodita. Poznání se má rozdávat zdarma. Musíme platit za slunce, které svítí na nás na všechny? Proč bychom potom měli platit za poznání Boha? To je Boží dar, a má se rozšiřovat volně a zdarma, takže žádný opravdový Mistr nepřijme nikdy nic jako odměnu. Dává zdarma. Jednou nějací lidé v Americe napsali mému Mistrovi do Indie: "Máme dostatek světského bohatství. To vám dáme, a dal byste nám laskavě na oplátku bohatství duchovnosti?" Co on napsal? Odpověděl: "Duchovnost je dar Boží a všechny Jeho dary jsou zdarma. Tento bude také poskytnut zdarma. Nechci odplatou žádné hmotné bohatství." Co se duchovně bohatý člověk stará o světské bohatství? Ale mnozí z těchto takzvaných mistrů z toho učinili zdroj zisku. Měl jsem příležitost se s některými z nich setkat. Málo jich uznává svou chybu, ale dodávají, že musejí žít, a to stojí peníze. Ale to je stejně hříšné. Uvidíte, že jsou po celém světě vedoucí různých sekt, kteří měli—jak se domníváme— dosáhnout Boha. Jestli Boha dosáhli, nebo ne, je jiná otázka. My však máme za to, že všichni tito náboženští vůdcové dosáhli Boha. Kdyby to byla pravda, proč potom nemohou být spolu přáteli? Dva milovníci vína, dva pivaři, mohou spolu sedět u výčepu, ale dva samozvaní Boho-lidé se nemohou snést ani na pohled.


88

Lidstvo je v nevědomosti, a proto je využíváno takzvanými Boho-lidmi. My se musíme naučit rozeznávat pravé od nepravého, a najít opravdového Mistra. Ten nám dá bezprostřední zážitek Vnitřní Skutečnosti. Jak říká Šams Tabrízí, muslimský mystik: Měli bychom být schopni vidět Boha svýma vlastníma očima. Měli bychom být schopni slyšet Boží Hlas svýma vlastníma ušima. Měli bychom dosáhnout toho, abychom viděli Boží Světlo a slyšeli Boží Hlas; a on to všechno vykoná z lásky, a ne pro peníze. To říkají všechna písma a udělují všichni opravdoví Mistři.


89

Nejpřirozenější cesta V

na to, co jsem říkal předešlý večer, pokračuji nyní dále. Včera jsem říkal, že je třeba, abychom pochopili, a poznali šířeji a s větší záměrností učení Krista a jiných Mistrů, kteří v minulosti přicházeli. Ti učili pravdu jednoduchým způsobem a bez příkras, a rozumět jí může každý. Taková je praktická věda duše, kterou by měli praktikovat a zakusit všichni. I dítě může vidět skutečnost samo za sebe, půjde-li po této cestě. Tady se nejedná o žádné intelektuální rozuzlení, nýbrž o bezprostřední prožitek; neboť vidět znamená věřit a Blahoslaveni, kdož vidí. Opravdové náboženství začíná otevřením vnitřního zraku, jenž uvidí Boží světlo, a vnitřního sluchu, jenž uslyší Boží hlas. To byl závěr, ke kterému jsme došli předešlý večer. Jak otevřít tento vnitřní zrak a sluch, k tomu jsme uváděli citace z Bible a z jiných písem. Pravda je jedna, a cesta, která k ní vede, je také jedna. Tyto obdobné myšlenky najdete téměř ve všech písmech, která dnes máme. Pro otevření vnitřního zraku a sluchu je nesmírně důležitá etická kultura. Etický život je vstupní branou k duchovnosti. Pravé chování je nutným předpokladem pro duchovní postup. NÁVAZNOSTI

Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Čistota srdce je pro poutníka na Cestě velice nezbytná, neboť bez ní nemůže vidět Boží Světlo a slyšet Boží Hlas. O tom


90

hovoří všechna písma. Kázání na hoře je v tomto nadmíru jasné. V něm Ježíš pojednává o realitě života. Zmínky o "jednoduchém oku" a o "království Božím uvnitř" atd. se týkají vnitřního života. Vnitřní a vnější se prolíná. Ježíš pojednával o obou aspektech života: vnějším i vnitřním. Musíme jít proto krok za krokem. I Buddha kladl velký důraz na správný způsob života a vyhlásil pro své stoupence Osmerou cestu pravého žití. Ve skutečnosti nevyslovil nikdy ani slovo o Bohu, neboť věděl, že připraví-li se půda, bude zážitek Boha nutně následovat. I hinduistická písma říkají totéž. Nedávno jsem procházel knihu, kterou mi přinesl jeden buddhistický učenec. Její autor se snažil prokázat, že Ježíš Kristus nebyl neseznámen s Buddhovým učením. To je věc výzkumu, a nikoli diskuse. Křesťanské učení je nicméně téměř obdobou učení Buddhova—do takové míry, že se zdají téměř totožnými. Etický život, jak bylo řečeno, předchází životu duchovnímu. Spočívá v pravdivém žití s životem zasvěceným nejvyšším ideálům. To jsou: (1) Cudnost neboli čistota v myšlence, slově a činu, neboť zdrženlivost je život a požitkářství smrt; (2) Univerzální láska neboli láska pro všechna živá stvoření— takto se lidské já rozšiřuje a snaží se jedním rázem obejmout celost; (3) Nezištná služba neboli služba druhým výše sebe, která vyvěrá z velikého rezervoáru lásky k Bohu, samotného pramene a zdroje života; (4) Láska a služba přirozeně vedou k ahimse neboli neubližování, to i v myšlenkách a slovech, nemluvě o skutcích; (5) Pravdivost—ta přichází jako přirozená doba květu po naplnění předchozího, neboť pak začíná být člověk sám k sobě pravdivý. O pravdivosti či pravdivém životě Nának říká: Pravda je výše všeho, však ještě výše je


91

pravdivé žití. To je tedy pět hlavních ctností či pět stránek etického života, jež více než co ostatní razí cestu směrem k Bohu. I Kristus na ně klade důraz ve svých blahoslaveních, neboť byl sám ztělesněním čistoty a lásky a pravdy. Dejme tomu, že byste říkali, že jste dosáhli vyšších duchovních úrovní, že jste mluvčím Boha, ale máte vlastnosti obyčejného člověka. Jak by vám pak mohl někdo uvěřit? Proto Nának říká: Pravdivé žití je ještě výše. Pravdivý život je vstupní branou k tomu, abychom měli takové duchovní zážitky, jaké jsou zaznamenány v písmech. Všichni Mistři, kteří v minulosti přicházeli, byli dětmi světla. Ať přicházeli kdykoli, dávali světlo celému světu. Nepřišli pro jeden národ, pro jednu zemi, pro to či ono sociální náboženství, nýbrž pro celé lidstvo, aby člověka přivedli zpět do domova jeho Otce. Cokoli shledávali na cestě k Bohu prospěšným, zaznamenávali ve svých písmech. Já jsem světlo světa, a kdo mne následuje, nebude choditi v temnotě, nýbrž bude míti světlo života, říkal Ježíš. Všechna tato písma máme k dispozici. Všechna jsou pravdivá a obsahují zážitky s Pravdou, které tito Mistři měli ve svých životech. Když se do nich podíváte, zjistíte, že jejich myšlenky jsou všechny obdobné, a místy se shoduje i doslovné znění. Samozřejmě užívali různé jazyky, ale význam je stejný. Tato písma či svaté knihy musíme pochopit. Ale jak? To můžeme uskutečnit pouze u nohou těch, kdo měli stejné zážitky, jaké jsou v písmech popsány. Řekněme, že nějací lidé ze zahraničí přijeli navštívit Filadelfii. Když se navrátí zpět do svých různých zemí, zaznamená každý ve svém vlastním jazyce, co viděl. Kdybyste četli jejich popisy, zjistili byste, že v nápadných rysech se shodují, ale v jistých věcech mohou


92

být rozdílnosti v podrobnostech—jeden popisuje tuto jednotlivou věc plně, a druhý zcela vynechává všechny podrobnosti. Kdybyste sami Filadelfii viděli, nenašli byste v těchto různých popisech vůbec žádné protiklady, ale pokud ne, může vás to mást a zavádět a nebudete schopni se s rozdílnostmi v různých popisech vyrovnat. Podobně i písma, která máme, jsou cestopisným vylíčením těch, kdo kráčeli po Vnitřní Cestě; popisují, jak vystupovali nad tělesné vědomí, co na Cestě prožívali, co jim pomáhalo, a co jim bránilo v postupu. Popis všech těchto věcí se podává ve svatých písmech. Člověk, který po Boží cestě sám cestoval, tedy ví, o čem písma hovoří, a může nám je vysvětlit. Nachází logicky smír tam, kde se nováčkům na cestě, kteří se ještě nenaučili pronikat hluboko pod povrch, mohou věci jevit jako nesrovnalosti. Při našem posledním setkání jsem vám říkal něco o Božím Světle a Božím Hlasu, které oba přebývají v Božím chrámu, kterým jsme my. To by tedy říkal realizovaný člověk, neboť je uvnitř v sobě skutečně zakusil. Ale úplně jiné by to bylo u člověka vedeného rozumem, který nepoznal Skutečnost tváří v tvář. Při veškeré své učenosti a znalostech pouze o vnějších podobách, obřadech a rituálech neví téměř nic o duchovních záležitostech, a mluví o věcech hypoteticky na lidské úrovni. Na druhé straně člověk, který uvnitř dosáhl cíle, nám kromě toho, že urovnává zdánlivé rozdílnosti, poskytne prožitek Skutečnosti a rozptyluje všechny pochyby; neboť vidí-li člověk věci opravdu sám za sebe, dostává se mu hluboce zakořeněného přesvědčení, které vyvěrá z praktické zkušenosti. Kristus nám říká: Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné světla. Boží světlo je uvnitř každého z nás, a rovněž tak i ono "jednoduché oko." Ale jak toto jednoduché oko


93

rozvinout a jak se stát svědkem Božího Světla, to je náš problém, a tyto problémy za nás nedokáže vyřešit nikdo než žijící kompetentní Mistr, který má v sobě, tak jako Kristus, jejich skutečnou živoucí zkušenost a zjevuje nám je prostřednictvím skutečného prožitku. Všechna písma nám sdělují nanejvýš duchovní zážitky Mistrů: co uvnitř viděli a jak. Ti, kdo neměli stejné zážitky, nám nemohou písma ani správně vyložit. Jednoduše by těkali z místa na místo a pominou nejdůležitější část, neboť to není záležitost rozumového chápání. Intelektuálové se často shromažďují kolem Mistrů, kladou jim hloupé otázky, ale co jim Mistr říká? Jednou nějací učení lidé přišli za Šamsem Tabrízím, perským Světcem. On jim na rovinu řekl: "Přátelé, vidíte-li Půlnoční slunce, jste nanejvýš vítáni. Jestliže ne, neplýtvejte časem svým, ani mým." Ti lidé byli zmateni. Co mohl myslet "Půlnočním sluncem"? Říkali: "Slunce je vidět jenom za dne, ne v noci!" Ten mudrc odpověděl: "Slunce, o němž já mluvím, nikdy nezapadá, a ti jediní uzří jeho slávu, jejichž srdce jsou čistá." Velice podobná anekdota je zaznamenána v životě Guru Nánaka, indického mystika. Ten jednou v noci prohlašoval, že na nebi plane slunce. Jeho rodina si myslela, že se zbláznil. Když za ním přišel jeho milovaný žák Bháí Léhna (který se měl stát jeho nástupcem jako Guru Angad), Guru Nának zopakoval, co předtím říkal: "Na nebi plane slunce." A Bháí Léhna řekl ihned: "Ano, Mistře, je to tak." — "A jak vysoko vyšlo?" byla další otázka, a on hbitě odpověděl: "Tak vysoko, jak ho necháš." Tyto příklady jsem citoval ze svatých knih. Teď vám povím podobný případ, který se stal přímo před mýma vlastníma očima. Můj Mistr, Bába Sawan Singh dží, se jednou během


94

své poslední nemoci ptal těch kolem sebe, jestli lidé v sousedních městech viděli slunce, které on spatřil. Všichni si mysleli, že ztratil rozum, a ošetřující lékař, významný švýcarský homeopat, prohlásil, že Mistr trpí urémií, tj., že jeho mozek postihl močový jed. Když jsem ho já večer navštívil, srdečně se smál a ptal se mě tutéž otázku: "Podívej, na nebi plane slunce. Vidí ho lidé, co žijí na jiných místech?" Já jsem mu řekl: "Mistře, vzdálenost není podstatná. Ať člověk žije v Americe nebo v Evropě. Kdyby se obrátil dovnitř, uvidí Boží Světlo." "Tak jest," řekl můj milovaný Mistr. Zmínky o tomto stejném Světle můžeme najít v nejsvětějším z védských hymnů, v Gájatrí mantře. Ta hovoří o savitaru, neboli o Slunci, které září uvnitř a jež vede nábožensky orientované, aby upírali svou pozornost ke všepohlcujícímu vlivu "nádherného kotouče," ale kolik z nás, kteří tuto mantru denně recitujeme, vůbec zná její význam a uskutečňuje to, o čem Védy hovoří? Bůh je světlo, zářivější než světlo nespočetně sluncí dohromady, světlo, které je zároveň nestvořené i beze stínu, velice něžné, velice lahodné, světlo, jež nebylo nikdy na moři ani na zemi. Bylo tady vždycky. Ale tak, jak jsme bytostně spojeni s úrovní smyslů, jej vidět nemůžeme. K tomu, abychom jej viděli, se musíme obrátit dovnitř a vystoupit nad tělesné vědomí. To je praktická záležitost. Rozdíl mezi pouhým intelektuálním a praktickým člověkem ukazuje velice jasně příhoda z Kabírova života. Jednou za ním přišel jakýsi učený pandita kvůli nějakému nesmyslnému sporu. Ten mudrc ho odbyl, řka: "Můj učený příteli, proč se přít, když není naděje, že bychom se mohli někdy shodnout? Ty mluvíš o něčem, co jsi neviděl, o něčem, co jsi jenom četl; zatímco já mluvím jenom o tom, co jsem viděl."


95

Ježíš Kristus jednou řekl: Vpravdě, vpravdě, pravím tobě, my mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli. I jeden ze sikhských Mistrů říkal totéž: Poslyšte pravdivé svědectví Světců, neboť oni mluví o tom, co viděli. Samozřejmě, že člověk, který sám viděl Skutečnost, řekne: "Já jsem to viděl, a vím, jaké to je!" Mluví s jistotou a přesvědčivostí. Co říká, má svou váhu a platnost. Když někdo zažil to, co vysvětluje, proudí slova z přetékajícího srdce a nesou silné svědectví. Je kolem nich ovzduší jistoty a určitosti, jež nepřipouští žádnou pochybnost a podezření. Kabír dále říkal: Říkám lidem, aby se probudili ze spánku. To znamená, že spíme. Ale jak? Faktem je, že spíme, co se týče Skutečnosti, která je uvnitř, neboť náš vnitřní zrak nebyl dosud otevřen a nebyli jsme svědkem Božího světla. Nikdy jsme nevystoupili nad tělesné vědomí, nerozvinuli jsme "jednoduché oko," které jediné proniká do Onoho světa. Zvnitřku skutečně spíme, a ztotožňujeme se s těly a tělesnými dojmy. Vedeme povrchní život na smyslové úrovni. Proto nás Kabír žádá, abychom se probudili ze smrtelného kouzla smyslů. I Védy říkají totéž: Probuď se, vstávej a nezastavuj, dokud nedosáhneš cíle, čímž je míněno, že náš cíl je někde jinde, a my si ho ani nejsme vědomi, a že máme nejvyšší čas se o něm dozvědět a usilovat o něj. Tady vidíme, že i staří rišiové užívali úplně stejná slova jako Kabír. A pátý Mistr sikhů zdůrazňuje totéž: Probuď se, ó Poutníku, a pospěš za svým cílem, jenž je odsud dlouhou cestu. Jakou dlouhou cestu máme před sebou! A přece o ní nic nevíme. My jsme stále omezeni na fyzická těla a staráme se jenom o ně. Ale musíme se dostat do Opravdového domova—


96

domova našeho Otce. Nejdříve musíme vyjít nad fyzické vědomí. Odtud dlouhá cesta domů začíná. Úzká je cesta, ale jak jste na ni jednou uvedeni, musíte procházet dál a dál. V domě Otce mého jest příbytků mnoho. V království Božím je mnoho úrovní a podúrovní, které musíte před tím, než se dostanete domů, jednu za druhou projít. To je vskutku konečný cíl lidského života a k tomuto účelu musejí směřovat všechny naše snahy. To neznamená, že máme zanedbávat povinnosti denního života. To znamená, že se musíme probudit ze svého sebeuspokojení a postupně se snažit povznést do reality věcí a věnovat nějaký čas poznávání svého vnitřního Já. To se dá uskutečnit—je jedno kde jsme, co jsme, jaké náboženství vyznáváme; samozřejmě za předpokladu, že máme správný směr a řádné vedení od skutečného znalce v této věci. To je otázka, kterou nadnesl Kabír v diskusi s pandity: "Přátelé, vy si myslíte, že jenom tím, že jste hinduisté, dosáhnete Boha. Ale to nestačí." Věrnost jednomu konkrétnímu náboženství není samozřejmě pro vstup do Božího království žádnou překážkou. Všechna sociální náboženství jsou sama o sobě dobrá a slouží svým způsobem užitečnému cíli, přesto si každý bude muset vypracovat svou spásu sám a nikdo jiný to za něho nemůže učinit v zastoupení. Konečný cíl, k němuž se sbíhají všechna náboženství, je spása; avšak prostředky k ní spočívají uvnitř, a my budeme muset tuto cestu zpět k Bohu projít, a tato cesta je jedna a jenom jedna pro celé lidstvo—cesta smrti v životě. O této cestě, cestě obrácení se neboli vstoupení dovnitř, hovořili všichni Mistři, kteří v minulosti přicházeli. Jestliže procházíme touto cestou a učíme se umírat podle přání—jak napsal Kabír, stokrát za den, nebo jak nám říká křesťanský světec, že umíral denně—potom smrt pro nás nemůže být


97

žádným postrachem, a když přijde, neupadneme v nevědomí a nebudeme se v poslední moment cítit ztraceni, nýbrž s úsměvem odkopneme smrtelný rámec a vykročíme vpřed jako rutinní záležitost. Sant Kabír dále řekl panditům: "Já říkám lidem, aby zůstali ve světě, a odešli do pustiny. Jenom říkám, aby se postavili životu a bojovali svou bitvu. Říkám jen: Udržujte svá těla dobře, neboť to jsou pravé Boží chrámy. Živte své rodiny, neboť vám byly dány milostí Boží. Starejte se o ně. Bůh sídlí v každém srdci. Mějte lásku pro svou rodinu, pro všechna sociální náboženství, ba pro celé lidstvo jako celek. To mám na mysli, když říkám: Zůstaňte ve světě, přec mimo něj." Odkud povstávají naše připoutanosti? Jejich původ je v těle. Jsme k němu tak připoutáni, že nedokážeme rozeznat naše pravé já. Když máme tělo celé náhle opustit, cítíme se ztraceni. Proto Kabír říká: Zůstaňte ve světě, ale vejděte do království Božího, vizte Boží Světlo prostřednictvím otevření vnitřního třetího oka či jednoduchého oka. Vystoupíte-li nad tělesné vědomí, shledáte tento fyzický rámec pouhým prachem, hroudou hlíny. Prach jsi, a v prach se obrátíš. Potom jste zevnitř odpojeni od těla a v důsledku toho od vnějšího prostředí. Budete ve světě, a přec mimo něj. Sant Kabír přirovnává takový život k životu vznešené labutě, která žije ve vodě, avšak vzlétá vzhůru a vznáší se vysoko a v suchu. Nának o tom říká: Měli bychom tedy žít ve světě, a přece mimo něj. Ale my jsme prostě svázáni s tělem samým. Neznáme nic, co je za tímto životem. Říkáme: "Tady, teď, a navždy, jez, pij, buď vesel, neboť tento život je vším." Někdy Mistři musejí říci pravdu, i když to zní možná hořce, velice jasnými slovy, protože mají lásku pro lidstvo a přejí všem, aby dosáhli cíle.


98

Když Kristus vešel do chrámu, pamatujete, co tam řekl penězoměncům? "Pryč s tím odsud; nečiňte domu Otce mého domem kupeckým!" Podobně řekl Kabír panditovi: "Ó učený člověče! Ty jsi jako panna, co sama nemá muže, přesto jen ostatním vypráví, že jim může vylíčit, co celý život nepoznala. Jenom se snažíš působit na jejich emoce silně znějícími slovy a přetvářkou. Ale jak jim můžeš ukázat Skutečnost, když jsi ji sám neviděl? Chceš-li vidět Boha, pojď, a následuj mne." Pravdou v této věci je, že ti, kdo Boha sami neviděli, nemohou umožnit ostatním, aby Jej viděli. Jestliže jejich vlastní vnitřní oko není ještě otevřeno a oni nevidí uvnitř Boží Světlo, jak mohou otevřít oči jiným nebo jim Boží Světlo zjevit? Sant Kabír řekl dále tomu vzdělanému člověku: "Promarnil jsi svůj život a ztratil životní smysl. Lidské tělo zaujímá nejvyšší místo v celém stvoření. Bylo ti dáno, abys poznal sám sebe a poznal Boha. Tuto příležitost jsi proplýtval. Neklameš jenom sám sebe, ale klameš všechny ty, kdo za tebou přicházejí. Bylo by mnohem lepší, kdyby ses držel jen sám při sobě; neboť pak bys prohrál životní zápas jen sám sobě a nezpůsobil bys prohru ostatním. Nikdy jsi se neoženil—jak můžeš říkat ostatním, co je to manželství? Sám jsi svou příležitost ztratil; proč ji marnit druhým? Proč nutíš druhé, aby ztráceli svou zlatou příležitost?" V Upanišadách se vypráví příběh o králi Džanakovi, který se usiloval najít Pravdu. Shromáždil kolem sebe všechny mudrce své doby a řekl: "Drazí přátelé, chci znát cestu zpět k Bohu. Můžete mne naučit její teorii, neboť teorie předchází praxi?" Říká se, že v tomto případě krále uspokojil jeden riši, Jádžňavalkja. Dostal i cenu pro tento účel určenou. Ale pak se


99

jiný mudrc, Gardží, který poznal Pravdu, Jádžňavalkji zeptal: "Hleď, ó Riši! Viděl jsi Skutečnost, o které jsi mluvil, a tak dobře jsi ji objasnil, na vlastní oči, jako vidíš tento dobytek pasoucí se na louce?" A co on řekl? Jádžňavalkja, pravdivý sám k sobě, bez váhání uznal: "Ne. Já jsem pochopil jenom teorii; sám nejsem člověk, který by ji uskutečnil." Džanaka musel samozřejmě hledat praktické řešení problému jinde. Musíme být upřímní. Jestliže jste viděli Pravdu, jenom potom žádejte lidi, aby vás následovali. "Drahý příteli, pojď se podívat a vezmi si!" Ale pokud jste Pravdu sami neviděli, proč vedete druhé, jako ten příslovečný slepec, za sebou do jámy? Musíme být upřímní sami k sobě a ke svým bližním. Jestliže znáte písma jenom v teorii, řekněte to. Jestliže jste viděli Světlo a vystoupili nad tělesnou úroveň a jste také způsobilí poskytovat nějaký jeho prožitek ostatním—dobře, v pořádku. Jděte a řekněte to lidem. Víte, to je ta potíž. Lidé mluví tolik mnoho o písmech. Určitě jste o nich slyšeli zeširoka vykládat tolik řečníků. Ale kolik z nich je takových, kteří měli bezprostřední prožitek Pravdy a jsou způsobilí tento prožitek poskytnout i vám? Promlouvat o duchovnosti je něco jako vést učenou přednášku o principech podnikání, aniž byste měli jakýkoli kapitál anebo praktickou schopnost s podnikáním začít. Zatímco tady každé ráno sedí lidé v meditaci a jim se dostává nějakého prožitku vnitřní Pravdy. Když se vám uvnitř dostává prožitku, ať je jakkoli základní, jste o Skutečnosti přesvědčeni a můžete ji pravidelnou praxí rozvinout, kolik jen chcete. Kázáním bylo míněno, že ho budou provádět jenom ti, kdo měli bezprostřední zážitek Pravdy. Ale kázání se stalo zdrojem příjmu; a placená služba ve všech sociálních


100

náboženstvích věci jen zhoršila. To nemluvím o žádném jednotlivém náboženství, ale co říkám, je pravdou ve všech náboženstvích. Lidé udělali z náboženství obchod a mnozí je berou prostě jako prostředek obživy. Ale Boží dary jsou všechny zdarma. Tito předstírají, že Mu slouží, ale ve skutečnosti je to celé žoldnéřství. Je jich plný svět, a proto máme až po krk i jen pouhého slova "Mistr." Ale opravdový Mistr nehledá světský zisk. Rozdává Boží dar— duchovnost—zdarma a bez poplatků. Takový poznal Boha. Je dokonalým člověkem. Překonal fyzické vědomí a viděl uvnitř Světlo. Co řekl Kabír panditům? "Ó učený pandito, chceš-li prožitek Skutečnosti, jdi k nějakému kompetentnímu žijícímu Mistrovi." "K jakému Mistrovi?" zeptal se pandita. Potom Kabír dále blíže určil Mistra jako toho, skrze koho mluví Bůh. To říkali všichni Světci, včetně Kabíra. Tak v Bibli je psáno: Svatí lidé Boží mluvili z popudu Ducha Svatého (II Petr I:21). Guru Nának říká: Ubohý Nának mluví jenom to, co je mu poroučeno; a Ó Láló! Já říkám jenom to, co skrze mne mluví můj Pán. I jeden muslimský duchovní říká totéž: Slova Proroka jsou slovy Božími, i když se může zdát, že je pronáší lidský jazyk. Vy v sobě máte také stejnou možnost. Ale neměli jste ještě spojení s touto Mocí, která ve vás působí, neboť jste stále svázáni s fyzickým tělem. Dokud neztratíte tělesné vědomí, nemůžete vejít do Onoho světa. Bible říká: Tělo a krev nezdědí Božího království. Musíte vyhledat někoho, kdo vystoupil do kosmického vědomí a je vědomý spolunaplňovatel Božského Záměru. Bude jistě člověkem jako kdokoli z vás. Ale poznal své vlastní Já a zažil uvnitř Boha. Když s ním budete přebývat, zjistíte,


101

že je to docela jiná bytost, plná lásky a soucitu pro všechny: zářící centrum jeho Božství v něm uvnitř. Celá atmosféra kolem něho je nabitá radioaktivními paprsky duchovního blaha. Člověk, který dosáhl nejvyššího stupně mistrovství v jakémkoli oboru činnosti, se bude nejdříve jevit jako obyčejný člověk. Je předně člověkem, samozřejmě. Ale rozvinul se svým vlastním způsobem. Když s ním strávíte nějaký čas, zjistíte, že je to gigant ve svém oboru. To je přesně případ Mistrovské duše. Když jej potkáte, na první pohled pro vás bude jako kterýkoli jiný člověk. On sám vám řekne: "Přicházím za vámi jako člověk k člověku. Jsem člověk takový jako vy. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl žít u nohou svého Mistra a postoupil na duchovní cestě. Kdo hledají cestu k Bohu, jsou nanejvýš vítáni." Lékař je předně člověk, a potom lékař. Inženýr je předně člověk, a potom inženýr. Podobně i duchovní člověk, Mistr, je nejdříve člověk, a potom duchovní průvodce. V člověku jsou uvnitř všechny možnosti. Velký je člověk. Kdo se vyvinul v jistém směru a má v tom zkušenosti, je schopen vést i vás, hledáte-li stejnou cestu. Při našem setkání předevčírem jsem vám říkal: Což není život více nežli pokrm, a tělo více nežli oděv? A včera: Hledejte nejdříve království Boží. To jsem zdůrazňoval: Hledejte nejdříve, to znamená, že to je ta nejdůležitější věc v životě, věc, která se vás nejvíce dotýká. Poznej sám sebe, bylo téma všech Mistrů, kteří kdy přicházeli. Říkali: poznej sebe, ne druhé. Poznejte sami sebe, kdo jste a co jste. To je před námi jako nejdůležitější věc. Ti, kdo poznali sami sebe—nazývejte je jakým jménem chcete —budou schopni nejenom vás uvést na cestu, ale poskytnou


102

vám i nějaký praktický zážitek cesty. Pak můžete jít dále. Proto nás Sant Kabír žádá, abychom takového člověka hledali. Tento člověk není obyčejný člověk, pravím vám. Má samozřejmě lidské tělo jako kdokoli z nás. Ale spojil se s Pravdou uvnitř a stal se jejím mluvčím. Svatí lidé Boží mluvili z popudu Ducha Svatého. Co říkají, není zprostředkované; to celé nevzchází z lidské úrovně, a jak napsal Emerson: Myšlenky, jež přicházejí zevnitř samy od sebe, jsou vždycky dokonalé. Mistr není fyzická bytost. Je Božskou mocí působící v lidském pólu. Co říkal Ježíš? Hle, jsem s vámi po všecky dni až do konce světa. Nikdy vás neopustím aniž vás zanechám. To říkají všichni Mistři. Nebudu vám uvádět citace z různých písem, ale uvádím jenom citace z Bible, protože v ní jste tak zběhlí. Moc Mistra vás nikdy neopustí. Navždy nezůstává lidské tělo, ale ta moc, která skrze ně působí. Kristova moc působí od věků a bude pokračovat nadále; avšak skrze různé božské nástroje a podle potřeby doby. Tělo samotné zahyne, tato Moc však zůstává. Ti, kdo skutečně uvnitř viděli Pravdu, mohou otevřít váš vnitřní zrak a nechat ji uvidět i vás. Jestliže vám poskytnou nějakou vnitřní zkušenost, ať je jakkoli malá, vy ji můžete rozvíjet. To ilustruje krásně jedno z Kristových podobenství: Nějaký bohatý člověk při svém odjezdu na cesty rozdělil mezi své sluhy několik talentů—jednomu dvacet, druhému deset, třetímu pět. Když se vrátil, učinil z nich ten, co měl dvacet talentů, třicet; ten s deseti z nich učinil patnáct; a poslední, co dostal jenom pět, se jich ani nedotkl a uschoval je bezpečně zakopané pod zemí. Protože z nich nevzešel žádný prospěch, považoval Mistr za moudré je vzít zpět. Tím chci říci, že když jste dostali nějakou zkušenost, musíte ji rozvíjet, jako se vzděláváte ve škole. Iniciace neznamená provedení


103

nějaké ceremonie, rituálu nebo čehokoliv takového. Je to prostě praktická zkušenost duchovní vědy. Nejdříve je vysvětlena teorie, a potom je poskytnuta praktická zkušenost, a ta se má den ode dne rozvíjet. Mistrova Moc nad námi, jež tento prožitek uděluje, ochraňuje uvnitř i vně a udržuje nad žáky neustále dohled. Uvidíte, že za Mistry chodí takoví lidé a ptají se jich, jako se ptal Filip Ježíše: "Pane, ukaž nám Otce, a to nás uspokojí." A co on odpověděl? Rozhorlil se a řekl: "Tak dlouhý čas jsem s vámi, a ještě jsi mne nepoznal, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; a kterak potom říkáš: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci, a Otec ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám od sebe: nýbrž Otec, který ve mně přebývá, činí skutky své." Kristus byl vědomý spolupracovník se svým Otcem neboli Božskou mocí v sobě uvnitř. Jenom ten, kdo si je vědomý této Moci, jež skrze něho působí, vám může s touto vnitřní Mocí umožnit spojení. Toto spojení je možné pouze, když vystoupíte nad tělesné vědomí, a ne jinak. To je něco zcela mimo rozumovou činnost. Rozumové znalosti mohou sloužit jako doplňková pomůcka člověku, který praktikoval, neboť potom může tolika způsoby tutéž věc vysvětlit i vám, velice názorně. Ale člověk, který je pouze intelektuálem bez vnitřní praktické zkušenosti, ten je, jak to napsal poněkud silně muslimský světec Šejk Sa’dí: osel nesoucí těžký náklad knih, naprosto neznalý jejich hodnoty. Stejnou věc řekl mírnějším způsobem jeden sikhský světec. Říká: Sběračka se míhá hbitě v pudinku, nikdy však neochutná jeho lahodnosti; stejně tak vy se oddáváte rozumové znalosti písem, ale nikdy jste nezažili, co popisují.


104

To neznamená, že byste neměli písma číst. Čtení pomáhá. Ti, kdo vešli do oblasti rozumu a rozhodně chtějí poznat proč a nač věcí, nakonec najdou cestu. Ale cesta, po které musí jít, je stejná jako ta, po níž jdou nevzdělaní. Cesta je stejná pro celé lidstvo a začíná, když vystoupíte nad fyzickou úroveň, a to je, jak často slyšíte, praktická záležitost. Mít rozumové znalosti je také požehnání. Jednou se tak stalo, že Kéšab Čandra Sén, učená hlava Bráhmasamádže v Indii, šel za Rámakrišnou, realizovaným člověkem. Šel za ním prostě, aby pochopil nějaké věci, a Rámakrišna mu řekl: "Chceš-li se učit pár slovy, pojď za mnou. A jestli mnoha, jdi za mým žákem Vivékánandou." Rozumové znalosti jsou samy o sobě dobrá věc. Jsou pérem na klobouku u praktického znalce, ale u některých lidí se z toho stává posedlost, a nejenže klamou sami sebe, ale klamou i ostatní, protože nemají žádný přístup dovnitř. Když přicházejí Mistři, hovoří k nám o Bohu a o cestě k Němu. Připomínají nám tuto vnitřní Skutečnost. Člověk je učitelem člověka. Mohou nám minulí Mistři pomoci? Ano, jsou nám potřeba. Svým způsobem jsou užiteční. Máme k nim úctu, neboť rozšiřovali Pravdu a své zážitky s Ní. Kdo se s nimi setkal, byl uveden na cestu a sám také poznal stejnou Pravdu. Písma jsou pokladnicemi zážitků, které měli Mistři se svým vlastním Já a s Bohem, a my máme štěstí, že je dnes můžeme mít. Kdybychom přišli o dva tisíce let dříve, neměli bychom Nový zákon, a já bych vám z něho neuváděl tyto krásné citáty. Všechna písma pojednávají o stejné Pravdě. Ale my jsme obeznámeni pouze s jedním či druhým písmem. Když vám cituji Bibli, nemáte potíže. Tak je to i s lidmi jiných věr. Lehce rozumí, o čem se mluví, předkládám-li jim citáty z jejich


105

vlastních písem. Všechna tato písma mi usnadňují můj úkol, stejně jako úkol mých posluchačů. Posvátné knihy jsou prostě příhodnými pomůckami v rukou realizovaného člověka, neboť všechny pojednávají o jednom a tomtéž předmětu, totiž poznání Boha. Co potřebujeme, to je někdo, kdo má v sobě prožitky, o nichž se hovoří v písmech, a kdo je způsobilý nám na místě nechat tohoto prožitku poněkud ochutnat. Nazývejte takového člověka jak chcete—pír, muršid, Světec nebo Mistr— to není podstatné. Máme úctu ke všem takovým lidem, kteří v minulosti přicházeli, nebo kteří jsou tady nyní v současném věku. Ti, kdo viděli Skutečnost, nás mohou uvést na cestu a poskytnout nám její bezprostřední prožitek. Potřeba takového Bohočlověka byla pociťována od samého počátku světa. Někteří lidé říkají, že žádného Mistra nepotřebují. Dobře, budou se muset spoléhat na knihy, na svatá písma. Na tato písma je samozřejmě větší spolehnutí než na intelektuální komentáře k nim od učených lidí. Jestliže tito komentátoři viděli Pravdu, budou vykládat písma správně, ale jestliže ne, budou čitatele přes všechen jeho rozum plést a mást a nikam ho nedovedou. Spoléháte-li se pouze na knihy, pak nakonec spoléháte na nějakého Mistra, protože písma konec konců někdo napsal. Namísto tohoto nepřímého přístupu, nebylo by lepší, kdybyste se mohli setkat s realizovaným člověkem přímo? On má praktickou zkušenost v tom, co písma popisují, a může vám dát mnohem více, než můžete kdy dostat od knížek; může vám dát bezprostřední prožitek Skutečnosti samé. Tento aspekt zdůrazňovali všichni Světci. Umožní nám pochopit, jak můžeme mít i my takový prožitek ve svých životech.


106

V Matoušově evangeliu čteme: Všecko jest mi dáno od Otce mého, a Nikdo nezná Otce, nežli syn, a komu by Ho chtěl syn zjeviti. Tedy syn zná Otce a Otec zná syna, a všichni ostatní, kterým Ho syn zjeví, neboť se stává vědomým spolupracovníkem s Otcem na Božském Záměru. Proto Kristus říkal: Já a Otec jsme jedno. Co mluvím, nemluvím sám od sebe. Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci nežli skrze mne. Kdybyste poznali mne, poznali byste i Otce mého. Jak působivě to řekl: Skrze člověka, který poznal Otce (Boha), můžete i vy poznat Boha. Abeceda učení Mistrů začíná tam, kde světské filozofie končí. To je počátek pravého náboženství. To začíná, když vyjdete nad tělesné vědomí, a ne předtím. Samozřejmě, že člověk, který má zážitek Pravdy, je ten jediný kompetentní k tomu, aby vás uvedl na cestu. Ve společnosti takového spravedlivého člověka budete schopni pochopit pravou povahu věcí, skutečný význam toho, co je vysoce abstraktní. Takže všichni Mistři, kteří čas od času přicházeli, rozšiřovali Pravdu. Nyní vyvstává otázka: jaký druh jógy (duchovního cvičení) učí? Máme tolik jóg, tolik cest ke vstupu do domova našeho Otce, abychom dosáhli stavu neměnného trvání, všeho míru, vší radosti, všeho štěstí, jež nikdy neskončí a není podřízeno Zániku ani Velkému zániku. To byl cíl, který jsme si vytýčili na našem prvním setkání. Také jsem uváděl citace z různých písem. Konečným cílem všech náboženství je Bůh. Všichni ctíme stejného Boha. Nezáleží na tom, náležíme-li k té či oné zemi, k Východu nebo Západu, k tomu či onomu náboženství; protože to nehraje roli. Všechna náboženství říkají totéž. Miluj Boha, a dále— neboť Bůh sídlí v každém srdci—miluj celé lidstvo. To je


107

nejlepší způsob, jak vést vnější život. Kdybychom se jím přirozeně řídili, království Boží by jistě přišlo na zem—za což se tak často modlíme, ale jsme zklamáni. Dále musíme vstoupit do království Božího, dostat se do našeho opravdového domova. Cesta tam začíná, když vystoupíme nad tělesné vědomí. Ale jak toho máme dosáhnout? Všechna písma hovoří o Cestě, která vede zpátky k Bohu. Tu cestu musíme najít. Je tolik různých metod, kterými se můžeme řídit! Ale která z nich je nejpřirozenější, nejsnazší a může nám poskytnout nejrychlejší výsledky—abychom mohli poznat Pravdu ještě v tomto životě a nemuseli čekat až po smrti? V Kalifornii jsem potkal jednoho člověka, který za mnou přišel a říkal, že jeho Mistr řekl, že jeho vnitřní zrak byl otevřen. Já jsem se ho zeptal, jestli uvnitř něco viděl, na což on řekl: "Ne." Zeptal jsem se ho, co ho přimělo k tomu, aby tomu věřil? On odpověděl, že to řekl jeho Mistr, takže to tak musí být. Já jsem mu poradil, aby nenásledoval slepě, ale aby se díval vlastníma očima. Jiný člověk vystoupil a řekl: "Můj Mistr říká, že budu mít spásu po smrti." Ale já jsem se ho zeptal: "Kde je důkaz, že ji budete mít?" Lidé jdou za Pravdou, říkám vám. Já vidím tento shon po Pravdě úplně po celém světě. Člověk hledá Pravdu po roky a roky skrze knihy, obřady a nesčetně jiných prostředků. Ale nedosáhli praktického zážitku Skutečnosti. V San Francisku jsem potkal jednoho velice učeného člověka; je organizátorem všech mezinárodních náboženských konferencí, které se nyní konají v Japonsku, Francii, Německu a jiných zemích. Slyšel jednu mou promluvu, v níž jsem se věnoval tomuto tématu. Na konci přiznal, že to, co jsem říkal, je pravda, a že světlo uvnitř neviděl. Lidé za tím opravdu


108

jdou, a někteří jsou docela upřímní, snášenliví a otevření k přesvědčení. Vyvstává otázka: Která z těch mnoha jóg je ta nejlepší, nejrychlejší a nejsnazší a ta nejvhodnější pro naši dobu? Mistři vás učí nejpřirozenější cestu. Přirozené cesty jsou vždy nejsnazší. Jednoduchými věcmi se může řídit kdokoli kdekoli. I dítě by mělo být schopné vidět uvnitř Světlo nebeské. Je tolik jógických cvičení. Máme hatha jógu. Ta nám dává fyzickou zdatnost, silné tělo—jako jednu věc; a jako další připravuje cestu pro jiný druh jógy, prána jógu. Prána jóga uděluje kontrolu nad dýchacím systémem v těle a umožňuje člověku odtáhnout společně hnací i smyslové proudy do sídla duše uvnitř. Tělo je prostě ponecháno jako hrouda hlíny, bez dechu či pohybu; odborně se to nazývá kumbhaka. Když dosáhneme tohoto odtažení pran (vitálního ovzduší), vidíme uvnitř Boží Světlo a slyšíme Boží Hlas. To je obtížná a svízelná cesta. Toho není každý schopen. Tomu se nemůže věnovat každý. Tělo musí být zdravé a silné. K tomu musíme po dlouhou dobu provádět hathajógová cvičení jako tělesnou přípravu, a potom s tím můžeme začít. Pokud se do toho pouštějí ti, kdo nejsou fyzicky zdatní, stávají se oběťmi různých nemocí. Další je laja jóga, která se zabývá probuzením kundaliní neboli hadí síly. To se také cvičí prostřednictvím kontroly dechu. Musíme probudit všechna tělesná centra a jít vzhůru krok za krokem. Jsou také jiné druhy jóg, které člověku umožňují ovládat mysl. Žádají nás, abychom si uvnitř představovali nějaký vnější objekt, abychom měli na co soustředit myšlenky.


109

Potom je džňána jóga, pro ovládnutí vnitřní skutečnosti pouhou mocí rozumu—skutečně velmi obtížná cesta, řekl bych. Brhadaraniaka Upanišada říká: Ovládnout nekonečnost konečným rozumem je tak nemožné, jako zahnat žízeň pitím vína či ždímat olej z písku. Jak může konečný rozum ovládnout všepronikající Skutečnost v mezích svého úzkého rozsahu? To je čirá nemožnost. Proto Konfucius řekl: Skutečnost je něco, co se nedá uchopit, nedá se pochopit a nedá se obsáhnout. Proto se odvrátil od duchovní k etické stránce života. Můžeme mít vůbec s touto Skutečností spojení? Všichni Mistři jedním hlasem důrazně říkají: "Ano!" Guru Nának říká: Nánakův Pán Bůh je vidět všude. Svámí Vivékánanda, který přijel před několika lety do Ameriky, začínal život jako ateista. Vyzýval lidi, aby mu ukázali Boha. Ptal se: Je někdo, kdo viděl Boha? Řekli mu, aby navštívil Dakšinéšvar (v Bengálsku) a setkal se s Rámakrišnou Paramhansou. On tam přijel, celý nadutý svými intelektuálními vědomostmi. Rámakrišna se mu jevil jako obyčejný člověk. Víte, Mistři nic nehrají, nic ze sebe nedělají. Nevěří na žádné divadlo. Chovají se prostě jako obyčejní lidé. Potkal ho nejdříve na travnatém kousku půdy, který sousedil s jeho chatrčí, a položil mu svou často opakovanou otázku: "Mistře, viděl jsi Boha?" A jaká byla odpověď? "Ano, mé dítě, vidím Ho, jako vidím tebe—jenomže jasněji." Těmto slovům, která vyšla ze srdce realizovaného člověka, se Vivékánanda poklonil. A po celý zbytek života vždy prohlašoval: "Jen skrze tohoto Bohočlověka byl jsem zachráněn." Jak je tedy možná spása? Všichni Mistři říkají: Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné světla. Ke spáse tedy musíme


110

rozvinout naše "jednoduché oko." Ale jak ho najít a jak ho rozvinout? Guru Nának nám říká, že toto "jednoduché oko," o němž je řeč, není z masa a kostí jako vnější oči. To je vnitřní oko— oko ve vás uvnitř. A to se musí otevřít. Ale jak? Ten, jehož vlastní oko je otevřené a kdo vidí Boží světlo, je schopen jeho bezprostřední prožitek poskytnout i vám. Vidět znamená věřit, a když vy sami uvidíte, pak nebudete vyžadovat žádná další svědectví. Na druhé straně slepý nemůže vést slepého. Pouze probuzená duše může probouzet duše z dřímoty na úrovni smyslů. Jako světlo vzchází ze světla, tak také život ze života. Realizovaný člověk může udělit prožitek Skutečnosti ostatním. Kdo vystoupil do Kosmického vědomí, může do něho zprostředkovat výstup i druhým. Takže to není nemožné. To ověřovali všichni Mistři. Šams Tabrízí říká: Měli bychom být s to vidět Boha svýma vlastníma očima a slyšet Boží hlas svýma vlastníma ušima. To není žádná nová věc. Je to nejstarší věda, a ta nejspolehlivější. Jiný muslimský Světec, Moiín-ud-dín Čiští, nám říká: Musíš otevřít svůj vnitřní zrak, abys uvnitř uzřel Boží slávu. I nyní již s tebou je. Opravdový křesťan musí vědět, jak překlenout tělesné vědomí, aby viděl Boží Světlo. Opravdový muslim musí zažít Boží slávu z vrcholku hory Tór, jíž je naše tělo. Prorok Mojžíš vystupoval na horu Sinaj, aby slyšel Desatero vprostřed hromů a blesků. Podobně opravdový sikh (chálsa) je ten, kdo vidí Boží světlo ve své vlastní osobě. Písma nám říkají, že Guru (Mistr) je ten, kdo rozptýlí v člověku temnotu zjevením Nebeského světla. Křesťané toto místo (kde je vidět světlo) obrazně nazývají horou proměnění.


111

To je náš cíl před námi. To je možné a v dosahu každého. Kdy? Až se setkáte s někým, kdo to prakticky zná. Bude to člověk jako kdokoli z vás, ale má vnitřní prožitek Pravdy a je kompetentní stejný prožitek předat i vám. Dává-li vám nějaký prožitek na samém počátku, můžete od něho očekávat více. Jaký druh jógy Mistři učí? O jistých druzích jógy jsem se již zmiňoval. Jsou i jiné druhy jógy, které nám umožňují koncentrovat se na nižší nervové uzliny v těle. Jejich cílem je takto probudit různé nadpřirozené síly. Ale opravdový cíl života je poznat sama sebe a poznat Boha, a ne mít nadpřirozené síly. Kdo provádí nejvyšší druh jógy následováním Cesty Mistrů, k tomu všechny takové síly přicházejí samy o sobě: nemusí se na ně namáhat. Ale opravdový uchazeč o Boha všech takových pokušení nedbá. Jaká je tedy nejpřirozenější jóga? Co učí Mistři? Cesta Mistrů je známá jako Sahadž jóga (Přirozená jóga) anebo Surat Šabd jóga (jóga Zvukového proudu). Co je to surat? To je duše v každém z nás, jejíž vnějším výrazem je pozornost, nebo co je známo jako vědomí, uvědomování si či bdělost. Budete-li po nějakou chvíli otvírat a zavírat oči, pocítíte za očima jakousi bdělost a vědomí. Tato bdělost či vědomí je to vlastní "Já" ve vás, a to jste vy. V bdělém stavu je rozptýlené po těle a díky působení smyslů je zaměstnáno vnějšími činnostmi ve světě. Ale dá se odtáhnout a soustředit uvnitř. S odtažením smyslových proudů pomáhá Mistr. Soustřeďuje je v jednom centru a uděluje vnitřní spojení s "Mocí Slova"—božským pojítkem v každém z nás. Tato Boží Moc je známa pod různými jmény. Sv. Jan o ní hovoří jako o "Slově." Je to Kristův "Duch Svatý." Muslimové ji nazývají Kalima či Ism-i-Azam, kdežto hinduističtí Rišiové ji nazývali Šruti nebo Udgítha. Zoroaster ji pojmenoval Sraoša neboli "Tvořivé Slovo." Guru


112

Nának o ní hovoří jako o Nám. To je ta veliká Boží Tvořivá moc, která ovládá Vesmír. Tento Zvukový princip či "Božská Harmonie" je jádrem všeho, co je. A co je Bůh? O tom se dočtete z Bible. Sv. Jan začíná své evangelium těmito památnými slovy: Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci povstaly skrze Ně, a bez něho nepovstalo nic z toho, co povstalo. Dryden, velký anglický básník, to nazývá ve své poetické fantazii "Harmonií" a stvoření přičítá velké "Moci hudby." Toto Slovo existovalo ještě předtím, než vzniklo Stvoření. Bůh Absolutní je Nevýslovný a Bezejmenný. Když se toto Absolutno projevilo, dostávalo různá jména, jak již bylo řečeno: Slovo, Kalima, Nám, Šruti, Udgítha, atd. Toto prvotní a původní projevení Absolutna (ve formě Zvukového Principu) je Božským pojítkem uvnitř každého z nás, a tato Moc je všepronikající a věčně trvající. Věčně, Hospodine, tvé Slovo ustanoveno v nebesích. Bible nám dále říká: Nebesa byla učiněna Slovem Hospodinovým. To je tato tvořivá moc: Udržuje všecko Slovem moci své. Bible nazývá tento tvořivý princip "Slovo." Jak jsem vám říkal včera, dokud neznáte toto specializované názvosloví Mistrů, nemůžete poznat opravdový význam písem. Slovo, které je užíváno v celé Bibli a zvláště Sv. Janem, je jedním z příkladů takových termínů; a v různých písmech je velice mnoho dalších takových. To Slovo je stálejsoucí, trvající a zůstává navždy: Tráva usychá, květ vadne, ale Slovo Boha našeho zůstane navěky. Toto "Slovo Boží" neznamená slova, která pronášejí Mistři. Jejich slova prostě vyjadřují Slovo Boží a jeho tvořivou, vládnoucí a udržující moc nade vším, co je viditelné i neviditelné. Tato moc existovala od samého počátku. Slovo bylo u Boha, a Slovo bylo Bůh.


113

Ten Božský spojovací článek je v každém člověku. List Židům (v Novém zákoně) mluví o Božím Slově takto: Neboť živé jest Slovo Boží a mocné a ostřejší nad každý meč dvojbřitý; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a odhaluje myšlenky a zámysly srdce. Tato moc je označována termínem "Slovo." Takže Bůh je Bezejmenný či Nevýslovný. Když tato moc přišla v bytí a osvojila si projevený tvar—"Bůh v činnosti"— stala se prvotní příčinou, Bezpříčinnou příčinou celého stvoření ve vyšších i nižších sférách. A tato první projevená forma Absolutna je jedinou Cestou zpět k Bohu. Co musíme učinit, je spojit se s tímto Božským pojítkem, které udržuje celé stvoření. Tomuto mocnému spojovacímu článku v nás vděčíme za samotnou svou existenci, neboť spojuje zářící duši s hrubým fyzickým tělem. Když se tato moc stáhne zpět, spojovací článek se přetrhne a duše se oddělí, přičemž tělo za sebou zanechává jako neživou hroudu hlíny. To nazýváme smrtí—zánikem mikrokosmu. Když se tato moc stáhne ze světa, následuje Velký zánik. Tento Božský spojovací článek je v každém srdci. S ním musíme ustanovit spojení—skutečné a živé spojení. Ale jak? Najít ho můžete překonáním fyzického vědomí. Bible říká: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Ten, kdo je zosobněné Slovo, vás bude přirozeně schopen uvnitř spojit se Slovem. Tato Moc v nás zůstává navždy. To je ten chléb života, a my jím vpravdě žijeme, ačkoli jsme si to nikdy nepřipustili. Kristus nám říká: Bude-li kdo jísti chleba tohoto, živ bude navěky. Nemyslel nikdy své tělo, ale Slovo v něm zosobněné. Mudrci to často popisují jako Vodu života. Kristus říká: Bude-li kdo píti vody, kterou já mu dám, nebude žízniti navěky; nýbrž voda, kterou já mu dám, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.


114

Ale jak získat tento Chléb života a Vodu života, které poskytují věčný život? Jak ochutnávat z tohoto elixíru? Všechna písma nám jedním hlasem říkají, že jej můžeme dostat od žijícího Světce, který je vtělením tohoto aktivního životního principu. Nic vás to nebude stát, ani halíř. To je natolik darem přírody jako světlo, vzduch a voda. Tento prožitek Pravdy můžete získat prostřednictvím milosti žijícího Mistra dostatečně kompetentního k tomu, aby vás uvnitř spojil s tímto Božským pojítkem. Jaký je to prožitek? Bible říká: Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné světla. A dále říká: Tvé Slovo je lampou nohám mým a světlem na mé cestě. To ukazuje, že uvnitř je jakýsi zážitek světla. A potom je i něco jiného—Zvukový princip. Jste znovuzrozeni, nikoli ze semene porušitelného, nýbrž neporušitelného, Slovem Božím, které žije a zůstává navěky. Než budete moci mít spojení s touto Mocí Slova uvnitř, budete muset vystoupit nad tělesné vědomí. To bude znamenat prožitek světla—Božího Světla ve vás. A to je to světlo strážného majáku, jež zachraňuje: Spravedlivý k němu se uteče, a je v bezpečí. U těch, kteří jsou právě uvedeni na Cestu Mistrů, dochází k podivuhodné změně v jejich životě a chování. Pevně v Moci Slova, jsou jím spaseni a unikají z cyklu zrození a smrtí. Všechny Zániky a Velký zánik na ně nemají vliv. Potom je řečeno: Nejenom chlebem živ je člověk, nýbrž každým Slovem, které vychází z Božích úst. Všimněte si těch slov z Božích úst. K tomuto prožitku (zjevení světla) dochází skrze milost nějakého znalce duchovní vědy. Když nás Mistr uvádí na Cestu, musí přenést svůj vlastní životní impulz, a dává nám spojení se všemocnou, živou a energickou vnitřní


115

strunou. S tímto zjevením uvnitř se učíme významu slov Mistra křesťanů: Otce nezná nežli syn, a komu Ho syn zjeví. A opět: Vítr vane, kam se skloní, a ty slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde; tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. Tím chci říci, že tato Moc Slova má dva aspekty: jeden Zvuku a druhý Světla. To je ta přirozená cesta. Mistři nezasahují do dýchacího systému. Nevzývají pomoc pran z toho prostého důvodu, že prány mají v těle nezávislou funkci a nepřekážejí v našich denních činnostech, jako při chůzi, mluvení, jídle a pití. Můžeme-li prány ignorovat jinak, můžeme je bezpečně obejít i v duchovních sádhanách. Boží působení se může uskutečňovat i bez zprostředkování pránami či vitálním ovzduším. Mistři tuto část představení úplně vypustili, aby systém usnadnili a odpovídal současné době. I dítěti, usadíte-li ho, se dostane praktického prožitku. Začíná vidět světlo a slyší zvonění zvonů. To je tedy ta přirozená cesta, kterou udělují Mistři. Je nejvhodnější pro tento čas. Tajemství úspěchu spočívá v té vědomé bytosti v nás. Všechno, co je potřeba, je soustředění pozornosti. Kdykoli něco konáte s nerozdělenou pozorností, je výsledek úžasný. I fyzická cvičení prováděná se zřetelem na formování těla vás učiní silnými a zdravými. Stejně, směrujete-li pozornost do mozkových center, stanete se intelektuálními svalovci. Upřete-li svou pozornost či duši na tento vnitřní Božský spojovací článek zvaný Slovo, stanete se duchovně velkými. Všeho se dá dosáhnout směrováním pozornosti. Proto Emerson říkal: Klíčem k úspěchu je naše vlastní myšlenka. Všechno, co je třeba, je náležitý směr a vedení. K tomu nepotřebujete žádné vnější ceremonie a rituály; můžete zůstat, kde jste. Cesta je ve vás uvnitř.


116

Nejsnazší cesta, přirozená cesta, jenž vede zpět k Bohu, je proto skrze spojení se Zvukovým principem. To je nejpřirozenější jóga, která přísluší naší době. Následkem krátkého trvání života a jiných vrozených slabostí nejsme dědičně ani povahově uzpůsobeni k nastoupení tvrdších jógových cest. Jsou i jiné cesty, ale toto je ta nejjednodušší, nejsnazší a nejprospěšnější. V Indii jsem navštívil jednu vesnici, kde byl člověk, který se po více než čtyřicet let zabýval pránajógickými cvičeními. Šel jsem za ním. Byla to slabá a vyzáblá postava. (Tento druh jógy vyžaduje houževnaté a silné tělo, k čemuž musíte nejdříve cvičit pro posílení hathajógová a jiná cvičení.) Měl tak slabé tělo, že ani nemohl bez obtíží mluvit či chodit. Na otázku, jakých úspěchů za čtyřicet let pránajógických cvičení dosáhl, mi sdělil, že čas od času vidí proužek světla a příležitostně slyší uvnitř jakýsi (nerozlišitelný) zvuk. Jen srovnejte to vytrvalé úsilí s těmito bezvýznamnými výsledky! Když se dozvěděl o této přirozené cestě a požádal, abychom učinili pokus, jeho radost neznala mezí a objevil živější a lepší výsledky za kratší čas. Chci říci, že přirozené cesty jsou vždy snazší. Přirozená jóga nezasahuje do pránického systému, což je komplikovaná záležitost. Já nepopírám účinnost prána jógy. Ale hodíme se pro ni? Jak již bylo vysvětleno, nehodíme. Proto Mistři jednoduše učili: "Nechte prány konat svou funkci ve fyzické konstrukci. Vůbec si jich nevšímejte, jako když jste zabráni v různých činnostech. Odtáhněte duchovní proudy a hleďte dovnitř." To je vše. Surat Šabd jóga či jóga Zvukového proudu vyžaduje Iniciaci neboli bezprostřední praktickou zkušenost od nějakého kompetentního Mistra, který je schopen duchovní zkušenost


117

poskytnout. Uvede-li vás na cestu, budete vidět sami za sebe. Můžete-li od něho mít něco málo ze začátku, můžete od něho též očekávat více později. Mistr je navíc, pro svůj soulad s Nekonečným, neomylným průvodcem na cestě k Bohu a spolehlivým přítelem uvnitř i vně. Má kompetenci se vám zjevit uvnitř, jako měli dnes ráno někteří z vás tuto zkušenost, a vést vás také na vnitřních duchovních úrovních. Jeden mohamedánský Světec říká: Kdo vám dává instrukce vně, je-li na fyzické úrovni, a vychází dobrovolně za života vzhůru jako v čase smrti, ten má kompetenci zjevit se vám uvnitř a být tam vaším průvodcem. Takový je vskutku Mistr! To jsem vám právě říkal. Nemluvil jsem nějaké nesmysly, ale fakta z písem. Dokud se nedostaneme k nohám nějakého praktického Mistra a nepobydeme s ním, nevidíme věci sami za sebe. Až uvidíme naše vlastní "Já", pak nebude třeba žádného dalšího svědectví. Jsou pro to samozřejmě nezbytné jisté předpoklady. A jaké to jsou? Omezit se na přísně vegetariánskou stravu, z toho důvodu, že bychom měli žít normálním životem. Stravu, která podněcuje vášně, musíme zcela vyloučit. Lepší je jednoduchá, lehká a přirozená strava, která je při duchovní sádhaně neboli cvičení pomocí. Ti, kdo se oddávají cvičením, která se zajímají o nižší tělesná centra, ti jedí maso—mohamedáni, a také lidé v jiných náboženstvích. Ale pro ty, kdo by rádi vystoupili nad tělesné vědomí a vešli do Onoho světa, je nezbytností se všemu tomuto vyhnout. To je ta Cesta, kterou jsem vám předložil. Osvobození či spása je něco, co začíná, jenom když vystoupíte nad tělesné vědomí. Z toho důvodu je vegetariánství první nezbytnou věcí.


118

Další je zdržet se požívání opojných nápojů. Jste vědomé bytí. Musíte vystoupit do kosmického vědomí a projít za ně do nadvědomí. Věcem, které vědomí matou anebo vás přivádějí k chorobnosti a ke ztrátě vědomí, se musíte vyhnout; proto zanechte všech opojných nápojů, lihovin, narkotik, kouření a všech druhů nápojů nepřirozených a umělých. Třetí požadavek je samozřejmě dobrý charakter a etický život, v myšlenkách, slovech i skutcích. To jsou základní požadavky, které podmiňují cestu člověka k Bohu. Jestliže se neoddělíte od těchto výše zmíněných věcí, bude váš další postup na cestě zpomalen. Navíc, i v obyčejném životě, budete-li tyto pokyny dodržovat, dostane se vám požehnání dotud nepoznaného.

* * *


119

II "Člověče! Poznej sám sebe" je jeden z nejoblíbenějších spisů Sant Kirpala Singha pocházející z počátků jeho mise. Tato původně promluva byla nahrána na magnetofonový pásek a poslána na Západ ku prospěchu amerických žáků. Kvalita záznamu nebyla vzhledem k odlišnosti nahrávacího přístroje v Indii a magnetofonů v Americe příliš dobrá. Mistrův hlas se přehrával o něco rychleji a zněl zkresleně. Přesto však nesl jeho náboj a mnozí lidé v této době, kdy bylo jen málo magnetofonových nahrávek, trávili mnoho hodin tím, že jej poslouchali znovu a znovu. Promluva byla poprvé vydána tiskem v lednu 1954 a prošla nesčetně vydáními. Původní text byl Mistrem v roce 1970 nepatrně revidován ve verzi zde uvedenou.


120

Člověče ! Poznej sám sebe OD POČÁTKU Stvoření, kdy v člověku zasvitla první jiskra sebeprobuzení, byla jeho pozornost stále více upoutána problémy jeho vlastní existence ve světě a pátráním po příčině a zdroji všeho Stvoření. Po věky hledal a tázal se marně; a nakonec ho jeho zvětšující se žízeň po poznání obrací ke studiu výsledků, jichž na tomto poli dosáhli druzí. Staří i novodobí mudrci se ptali: "Co je to, poznání čehož učiní všechno ostatní známým?" a stejným dechem odpovídali: "Poznání Vyššího Já, Opravdového Člověka." Takže Nejvyšší Poznání je to, které v teorii i praxi pojednává o skutečné podstatě Člověka a jeho vztahu k Bohu. Je to přírodní věda bez hypotézy, nepodléhající změnám ani času. Ve staré Indii byla nazývána "Para vidjá" (věda realizované Pravdy či věda Onoho světa), a k výkladu tohoto poznání vznikala rozličná vyznání. Byl uveden termín "Apara vidjá," značící přípravu pro dosažení poznání Para vidjá. Tato příprava sestává ze zachovávání etického a morálního života a cvičení koncentrace či meditace (tolika možnými způsoby), neboť oboje jsou věci pro duchovní rozvoj nepostradatelné. Člověk pro popsání této Vědy neustále mění a uvádí nová jména a terminologie. Mistři byli nazýváni "Sant" a podstata poznání "Mat", což dává termín "Sant Mat", který je v současnosti většinou k pojmenování Cesty Mistrů užíván. K popisu téhož jsou užívány i jiné termíny, jako Šabd jóga, Surat Šabd jóga, Sahadž jóga. V sanskrtu znamená slovo


121

"Sant" Mistra nejvyššího řádu a "Mat" je potvrzený názor či výrok učiněný znalcem po osobní zkušenosti. Základem této vědy je proto kritické studium, podrobné zkoumání a celoživotní osobní ověřování faktů založené na praktickém zážitku Já v člověku. Tento zážitek Já je něčím, co je kompetentní Mistr připraven předat každému, kdo za ním přichází. Sant Mat je proto učením, systémem a cestou Světců. Mistři nepřikládají žádnou důležitost názvům, pojmenováním či tomu faktu, že mnoho náboženských sekt, skupin a kruhů si na tuto Vědu učinilo nárok jako na svou vlastní a pojmenovali ji po svých vůdcích a zakladatelích. Na tyto skupiny pohlížejí jako na školy, kde se může člověk— nejvznešenější bytost ve Stvoření—učit s jinými lidmi jako dětmi jednoho a téhož Všemohoucího Otce. Mistr (též zvaný Sant Satguru) je dokonalého mistrovství jak teorie tak praxe a je kompetentní předat poznání i zážitek všem upřímným uchazečům o Pravdu bez jakéhokoli rozlišování, ať podle barvy, kasty nebo vyznání. Každý muž či žena, ať bohatý nebo chudý, mladý nebo starý, mudrc nebo hříšník, učený či nevzdělaný, kdo je schopen pochopit teorii této Vědy, má právo získat její poznání.

Současný osud rozličných věr a vyznání Slovník definuje "mat" jako moudrost; hovorový význam tohoto slova je však sekta či vyznání, skupina lidí zastávající společně jisté názory nebo víru. Takové víry a názory, založené na zcestném poznání a učení, nejsou však dostačující bez podpory osobního zážitku; a proto je hledající sváděn na scestí pouhými prázdnými slovy. Mnoho společností, věr a jiných náboženských kruhů může nabídnout těm, kdo žízní po Duchovnosti, pouze odkaz knih, věr a teorií. Skrývají své


122

chyby a nedostatky za rouškou vřelého přijetí, oplývající techniky a terminologie a bohatého užívání rčení a citátů z toho ohromného množství literatury na dnešním trhu. Místo praktické duchovnosti zaujala propaganda, předstírání a show—s tím výsledkem, že je klamaná veřejnost odpuzována od posvátných knih a myšlenek na Boha. Ateismus je proto na vzestupu. Věřit nějaké věci nebo skutečnosti, aniž bychom se obtěžovali ji prozkoumat, nepřidává v žádném případě inteligentnímu člověku na cti. Naopak to vypovídá o jeho nevědomosti a lehkověrnosti. Jakákoli víra, která není založena na osobní zkušenosti a potvrzení skutečností, má malou hodnotu. Novodobý člověk chce dobře definovanou, jasnou stručnou Vědu, schopnou ověření jeho vlastní zkušeností a poskytující konkrétní výsledky. Měli bychom se proto snažit vidět a slyšet našima vlastníma očima a ušima než očima a ušima druhých.

Sebeanalýza Člověk se skládá z těla, mysli (rozumu) a duše. Nanejvýš mnoho dbáme o to, abychom se vyvíjeli fyzicky a mentálně, avšak chápeme velice málo o duši, která je silou, jež tělu i mysli vládne. Fyzické radosti nejsou stálé, a tělo a mysl mají svá omezení, která nemůžeme ignorovat. Musíme tedy pátrat po trvalém zdroji radosti a míru uvnitř nás samotných. Sebeanalýza je v tomto směru prvním krokem. V této fázi nám na mysl přichází mnoho pochybností. Existuje nějaká Všemohoucí Síla zvaná Bůh, v níž většina lidí věří, uctívá ji a mluví o ní. Můžeme se o Něm dozvědět více? Na tyto otázky je jistá a jasná odpověď. Mistr několika stručnými slovy vysvětluje: "Ano, můžeme Jej vidět a mluvit


123

s Ním, tedy, budeme-li tak povzneseni, jako se to říká o Něm." Mistři říkají "Ano," a nemusíme čekat, až přijde smrt, ale můžeme to zažít hned teď. To je v souladu se zákony Přírody, o nichž nemáme ještě žádné poznání hodné toho jména. Všude kolem sebe vidíme a pociťujeme, že všechno, od malinkého atomu po obrovský Vesmír, je ovládáno Zákonem přírody. Takže hlubokému mysliteli není na tomto Vesmíru ani na zákonech, jež mu vládnou, nic chaotického, náhodného či neurčitého. Chceme-li dosáhnout jakéhokoli cíle, existuje nějaký přírodní zákon, princip a metoda, která se užívá k ověření, přezkoušení a zhodnocení výsledku našeho snažení. Tak je tomu i v této přírodní Vědě, a podobné metody může každý pečlivý pozorovatel vysledovat ve všech náboženských písmech, i když jsou vyjádřeny různými slovy a rozličnými jazyky. Toužíme vstoupit do království Božího, ale jak? ptáme se sami sebe. "S pomocí a vedením toho, kdo tam sám vstoupil a může nás tam vést," je jednoduchá odpověď Mistrů. "Je to možné?" — "To je poznání, které je tak přesné a jisté, jako že dvě a dvě jsou čtyři," je opět jejich odpověď. Nestačí být uspokojen svatými knihami a zpíváním chorálů a chvalozpěvů. Musíme usilovat o stejný stupeň rozvoje, jako dosáhli autoři těchto promluv a moudrostí v knihách zaznamenaných. Jejich zážitek se musí stát naším zážitkem, neboť "co dokázal jeden, dokáže druhý"—samozřejmě při náležité pomoci a vedení. Neměli bychom se zastavovat u ničeho menšího. "Vždyť pro Něho máme stěží malou jiskřičku lásky; pomůže to zachovat naději?" je další otázka, na niž Světci odpovídají: "To postačuje k tomu, abyste byli způsobilí pro tuto nejvyšší


124

Vědu cesty k Němu." To je potěšitelný paprsek naděje. Ó, kéž by se tato malá jiskérka rozhořela v plamen! Říkáme opět: "Ježíš a jiní velcí Mistři o Něm mluvili tak láskyplně. My jsme však hříšníci, a v tomto věku pro nás asi nebude mnoho naděje." Mistrovou konejšivou odpovědí je: "Ať jsi nejhorší z hříšníků—zastav se, kde jsi. Každý má naději, i v tomto kritickém věku." Před mnoha věky nás Příroda nějak zaopatřovala hmotně i duchovně. Dnes působí stejný neměnný zákon a bude pokračovat i v budoucnosti. Je chleba pro hladové a voda pro žíznící. Přírodní neúprosný a věčný zákon nabídky a poptávky působí neustále. Se Všemohoucím Bohem v nás uvnitř se můžeme spojit pouze skrze žijícího Světce. V Sant Matu se kontemplace na předměty či představy nedoporučuje, neboť je to pro postup škodlivé. Fotografie Mistrů jsou pouze pro seznámení a připomenutí, a za žádnou cenu bychom se neměli upoutávat k takovým vnějším praktikám.

Učení Mistrů (utváření člověka) Podle vědy Para vidjá není člověk oprávněn nazývat se člověkem v pravém smyslu slova, dokud nemá úplné teoretické i praktické poznání svého významného postavení ve Stvoření, svých několika součástí—těla, mysli a duše, v pořadí jejich vzestupné důležitosti—a svého vztahu k Neviditelné Moci zvané Bůh; čehož se má dosáhnout za života na této zemi. Kdo tomuto příliš nerozumí, nebyl ještě uveden ani k první lekci, a musí teprve začínat s abecedou Člověka. Světci nám proto zdůrazňují potřebu "Utváření člověka."


125

Satsang Když Mistr Světec vysvětluje shromáždění vědecky vysledované skutečnosti, k nimž dospěl praxí a experimentem, nazývá se to Satsang (vnější). Tento Satsang tvoří teoretickou stránku učení. Praktickou částí zvanou meditace neboli Satsang (vnitřní) je vlastní demonstrace poskytnutá k rozvinutí a dosažení vnitřního pokroku. Svědomité cvičení přináší výsledky během dnů či týdnů, a není nutné čekat roky, i když postup také závisí do určité míry na duchovní minulosti člověka. Opravdový Mistr poskytuje bezprostřední vnitřní zážitek již při první meditaci. Zanedbává-li se pro nedostatek odhodlání či rozhodnosti, nedbalosti či pod tlakem okolností praktická stránka, zabývají se učenci mnohých náboženských škol stále více teorií samotnou. Věda pak začíná upadat a člověk nenachází útěchy. Tak tomu obyčejně bývá, když Mistr opustí tělo. V každém věku je však náležitě zařízeno znovuoživení této Vědy, když Pozitivní i Negativní síly začínají opět své nové kolo: první skrze nástroj Mistrovských duší, a druhá skrze takzvané Mistry, kteří postrádají praktickou zkušenost či jsou ztraceni v teoretických sporech. Mistrovské duše, ač na pohled obyčejní lidé, jsou mnohem více. Jako můžeme obtížně posoudit vědce, lékaře či inženýra, dokud nepromluví a nepředvedou své dovednosti a znalosti, nedokážeme rozpoznat ani poznání a autoritu Mistra, dokud nezažijeme Božskou Moc, jež skrze něho působí. V této Vědě není nic skrytého ani tajného. Cíl je potřebný a prospěšný pro každého, a proto Světci odhrnuli roušku tajemství, jež obyčejně mystická učení zakrývá, aby je zpřístupnili každému, kdo požádá. Skrze Světce působí ona Neviditelná Moc. Proč zůstává raději skryta lidskému zraku,


126

je otázka k zodpovězení přímo při setkání s lidským pólem, skrze nějž působí. Ten je jediným prostředníkem, jak s touto Mocí navázat spojení. Chceme-li užívat elektrickou energii, musíme jít k vypínači, který nás spojí s elektrárnou. Tato Neviditelná Moc může být nazývána Mořem lásky. Chceme-li se vykoupat v moři, jdeme k okraji, kde začíná mělká voda, a říkáme, že jsme se koupali v moři. Abychom tedy zažili tuto Moc a získali z ní prospěch, musíme jít k jedinému zdroji spojení—k Mistru Světci.

Život po smrti Světci říkají, že Příroda utvořila člověka k tomu, aby mohl na přání opustit fyzické tělo, přestoupit do vyšších duchovních oblastí, a potom se do těla navrátit. Pomáhají osobně každému uchazeči, a každý obdrží již během prvního setkání v čase Iniciace praktický prožitek, ať jakkoli malý. Člověk, jenž je kompetentní druhým předávat tuto osobní zkušenost odtažení či oddělení (dočasného) od těla, a kdo je tak dokáže uvést na cestu zpět k Bohu, je pravý Mistr, Světec či Satguru. K tomu byli původně určeni i vedoucí různých náboženských organizací, dnes však můžeme sami za sebe posoudit jejich schopnosti. Tento bezprostřední prožitek, který obdržíme z laskavosti skutečného Světce, je sám o sobě řešením problému smrti. Jak říká Bible: "Dokud se nenarodíš znovu, nemůžeš vejíti do království Božího." Takže narodit se znovu je opustit tělo a vstoupit do Onoho světa—přechod z fyzické na astrální úroveň. Jednoho dne musíme tuto dočasnou konstrukci opustit; jako stavba z cihel a malty se časem hroutí. Proti "rozsudku smrti" není k zákonům Přírody odvolání. My se bojíme smrti pro tu agónii a utrpení, jež s sebou přináší,


127

a též kvůli nejistotě, která nás na Onom světě očekává. Máme strach z nemoci, neboť nás přivádí k prahu smrti; takže zápasíme o život, ač víme, že náš konec je jistý. V čase, kdy nastává tento Přírodní proces ničení, nemohou našim myslím poskytnout pokoj a mír žádná konejšivá slova lékařů, přátel, příbuzných, ani kněží. To je přirozený běh věcí, a Přírodu nemůžeme oklamat. Jaká je tedy pomoc? Je jenom jedna cesta z této propasti zoufalství: sami si během života osvojit tento Přírodní proces odtažení duchovního proudu z těla, a to stále ve vědomém stavu. To se dá uskutečnit s pomocí Mistra, a naprosto bez jakéhokoli utrpení či obtíží. To není jenom možnost, ale pozoruhodný fakt. Naše radost nebude znát mezí, až se zmocníme toho tajemství, jež bylo člověku záhadou po tolik staletí. Staneme se 'nadlidmi', kteří vlastní klíče k míru a nebi, o jejichž životě jsme do té doby jen četli v posvátných písmech. Povstaňte proto a probuďte se! než bude příliš pozdě na to, aby se tato Věda dala uvést do praxe. Pozorujeme-li blíže proces smrti na umírajícím člověku, vidíme, jak se mu panenky obracejí poněkud vzhůru (později se mohou navrátit zpět), načež ztrácí vědomí. Když se však vytáhnou nahoru příliš, člověk umírá. Život odtéká přes místo v kořenu očí a odděluje se z pout fyzického těla a smyslových orgánů. Poznání tohoto procesu a metoda, jejímž prostřednictvím můžeme po této Cestě vyjít ještě během života, je řešením problému smrti. Nejsou třeba žádná fyzická cvičení; netřeba polykat drogy ani pěstovat slepé víry. Tajemství života a smrti je vyřešeno snadno s pomocí Mistra Světce, který vám udělí prožitek tohoto procesu a uvede vás na dálnici do vnitřních říší. I když může působit nepřímo skrze pověřeného zástupce, zodpovědnou silou zůstává stále on. Vzdálenost je pro Mistry nepodstatná.


128

Co se má tímto procesem získat? To se nedá opsat slovy. V čase Iniciace v sobě uvnitř uchazeč vidí skutečné Světlo, zatímco normálně je vnitřní zrak zakryt silným závojem temnoty. Potom poznává, že tradice rozsvícené svíce, již nacházíme v kostelích a chrámech, mu má připomínat vnitřní Božské Světlo Nebeské. Jak na Cestě postupuje, narůstá Světlo do záře několika sluncí dohromady. Porozumí, že neustávající vnitřní Zvuk, s nímž se uvnitř setkává, je oním Božským pojítkem nazývaným Kristem "Slovo," v Koránu "Kalima" a "Nidá-ji-Asmání," "Náda" ve Védách, "Udgítha" v Upanišadách, "Sraoša" Zoroastristy a "Nám" a "Šabd" Světci a Mistry. Časem potkává uvnitř Mistra, promlouvá s ním tváří v tvář, a je si nadále jist jeho milostí, vedením a ochranou, ať jde kamkoli, i kdyby na druhý konec světa. S takovými zřejmými důkazy je si nyní jist sám sebou i Vědou. Jenom pak může být nazýván teistou v pravém slova smyslu a může s úsměvem pohlížet na ty, kdo hovoří o náboženství jako o bláhovém ráji, o fantómu vykouzleném mocnými kněžími a o opiu mas. Našel v tomto životě jistý přístup skrze nebeskou bránu a je na prahu zření tajemství Přírody, vnitřně i zvnějšku. Takový skutečně "klepe na Nebeskou bránu". Mistr jej vede vpřed a jeho vírou ve Vědu nemohou otřást žádná slova odporu. Smrt se stává dobrovolným procesem. Minulost, současnost i budoucnost splývají v jedno a člověk svírá v dlani bezespornou Pravdu a podstatu Bytí. Osvobozen od těla, jež se nyní jeví jako slupka bez jádra, poznává, že je Duší, neoddělitelnou součástí Věčného Ducha, a tak se usiluje vpřed ke svému původnímu zdroji. Svět se mu jeví jako sen, avšak dle pokynů Mistra se—s moudrostí a beze strachu— navrací do světského života k vykonávání svých povinností .


129

Nutné předpoklady pro uchazeče Jako v každé jiné vědě se k dosažení většího pokroku vyžadují jisté nutné předpoklady. Manželský život, těžká práce či chudé prostředí nejsou na překážku. Nepřičítá se vám k dobru, zastáváte-li vysoké postavení či snad vlastníte ohromné jmění. Doporučením není ani příslušnost k nějaké jednotlivé víře. Ať je člověk kdekoli, musí usilovat o ušlechtilost charakteru, sebeovládání a čistotu srdce. Nezbytná je čistota srdce v myšlence, slově i činu. "Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha." Etický život je vstupní branou k Duchovnosti, avšak Duchovnost není jen etickým životem. To musíme mít stále na paměti. Život člověka můžeme rozdělit na (i) stravu, a (ii) jeho jednání s druhými. Co se týče stravy, je základní nezbytností vegetariánství a zdrženlivost od alkoholu a drog. "Nezabiješ," a "Žít a nechat žít" by mělo být naším životním principem. Tělo je Božím chrámem a je posvátným místem. Neměli bychom jej zanedbávat či týrat, ale náležitě jej udržovat s nejlepší možnou péčí. Také se musíme vyhýbat všem opojným nápojům, neboť jsou příčinou chorobnosti a vratkého vědomí. Co se týče jednání s druhými, měli bychom sít setbu laskavosti, abychom mohli sklízet její plody. Láska a pokora jsou nanejvýš nezbytné. "Čiňte druhým, jak byste chtěli, aby oni činili vám." "Milujte, a všechna požehnání vám budou přidána." "Milujte své nepřátele a čiňte dobré těm, kdo s vámi zlomyslně nakládají." Bůh je přítomný v každé podobě, a kdo miluje Boha, musí milovat Boží Stvoření. Milovat Boha znamená milovat celé lidstvo. Měli bychom si také vydělávat na živobytí v potu vlastní tváře a dělit se s druhými. To nejsou prázdná slova, nýbrž velice moudré a prospěšné rady.


130

Karma (činy a skutky) Každá myšlenka, každé slovo a každý skutek musejí být v Přírodě vyúčtovány a vyrovnány. Každá příčina má následek a každá akce způsobuje reakci. Vykořeňte příčinu, a následek zmizí. To uskutečnili Mistři, kteří tyto zákony překonali, ale všichni ostatní jsou svázáni pouty Karmy, která je původní příčinou fyzické existence a důmyslným zařízením Přírody k jejímu zachování. Zákon Karmy dohlíží na to, že splácíme oko za oko a zub za zub v podobě radosti či utrpení. Je to poháněcí bič ve skrytých rukou Přírody. Mysl si přivádí Karmu, nanáší pokryv na duši a vládne tělu skrze orgány smyslů. Ačkoli sílu mysli propůjčuje duše, mysl získala nezávislost a panuje místo toho duši. Kontrola mysli je proto prvním krokem k Duchovnosti. Vítězství nad myslí je vítězstvím nad světem. Ani završení jogíni a mystici, kteří dokáží přestoupit do vysokých duchovních říší, nezůstávají rukou Karmy nedotčeni. Světci rozdělují Karmy do tří odlišných skupin: (i) Sančit (uskladněné) : Dobré či špatné skutky, které jsou na našem účtě, jak jsme si je přivodili ve všech předcházejících tělech vývoje Stvoření, počínaje dnem, kdy se na zemi poprvé objevil život. Běda! Člověk o nich a jejich rozsahu neví nic. (ii) Pralabdha (osud či určení): Jejich výsledky a působení přivedly člověka do jeho současného těla, a v tomto těle se musejí splatit. Reakce těchto Karem k nám přicházejí neočekávaně, bez našeho vědomí a nemáme nad nimi naprosto žádnou vládu. Dobré či špatné, tuto Karmu musíme snášet a strpět, ať zrovna se smíchem, nebo snad s pláčem. (iii) Krijaman (účet našich činů a skutků v současném těle): Tato karma se liší od dvou skupin dříve zmíněných, neboť zde


131

má člověk možnost v jistých mezích jednat přesně tak, jak si přeje. Skutky, jež spadají pod tuto hlavičku, spáchané vědomě či nevědomě, ponesou své ovoce. Výsledky některých z nich sklidíme, než zemřeme, a zůstatek se převádí do skladiště Sančitu. Karma je příčinou znovuzrození, a každé narození je opět následováno smrtí. Tak pokračuje kruh požitku a utrpení, jež zrození a smrt doprovázejí. "Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky," je neměnný zákon Přírody, díky němuž tento Vesmír existuje. Žádné množství poctivosti či génia nedokáže člověka osvobodit, dokud zbývá sebemenší známka Karmy. Neznalost zákona neomlouvá, a i když u zákonů lidských mohou být za zvláštních okolností jisté úlevy či částečné prominutí trestu, v zákonech Přírody se s ničím takovým nepočítá. Modlitba, zpověď a odškodnění viny mohou poskytnout dočasné mentální ulehčení, nemohou však přemoci Karmu. Než je možno dojít trvalé spásy, je nutno Karmu naprosto všechnu zakončit. Znepokojen těmito skutečnostmi hledá Člověk útěchu v hlubokých náboženských doktrínách, nebo, když seznává, že dobré i špatné činy jsou pouty—jedny zlatými a druhé železnými—obrací se k Odříkání. Úlevu slibují různé víry, avšak člověk brzy zjišťuje, že je to jenom dočasně. Jak tedy k tomuto problému přistupuje Mistr? V čase Iniciace začíná proces likvidace všech Karem iniciovaného. Poskytuje mu spojení se Zvukovým proudem, jehož cvičením se spaluje účet Sančitu. Tento proces se podobá tomu, jako když dáme na pánev hrst semen a postavíme ji na oheň, což způsobí, že semena pukají a ztrácejí schopnost dalšího růstu. Následně se vyřizuje účet Krijamanu. Poté, co své žáky varuje, aby se chránili otevřít nějaký nový účet špatných skutků, uděluje


132

Mistr všeobecné prominutí, co se týče těch špatných skutků, jejichž část žák již splatil v tomto životě do doby Iniciace. Žákovi je ukládáno vést čistý život a vykořenit v sobě všechny nedokonalosti prostřednictvím denního sebezkoumání. Pralabdha Karma je Světci nedotčena, neboť je příčinou fyzického těla, které by díky zasahování do přírodních Zákonů zaniklo. Tak nyní zbývá velice malé množství Karmy, jež je třeba po zbývající roky žákova života snášet ve fyzickém těle, ale i to je milostí Mistra zmírňováno. Zákon milosti činí zázraky, a oddaný, jenž z milující oddanosti všechny své naděje odevzdává Mistrovi, prochází pichlavým působením minulých Karem nezraněn. Ve chvílích neštěstí, obav a trápení je Mistr naším útočištěm. Působí neviděn na jakoukoli vzdálenost. Jako matka nemocného dítěte, která jej během operace drží bezpečně v klíně, aby necítilo bolest, tak nás i Mistr drží ve svém milujícím objetí. Ze svého oplývajícího soucitu, lásky a dobrotivosti přebírají někdy Světci nějaká Karmická utrpení svých žáků na svá vlastní bedra. Pro oddaného žáka není po smrti žádný soudní proces. Mistr je pro něho vším. Proč to všechno Mistr Světec na sebe přebírá? Neboť zdědil svou milostivou povahu od Boha nad sebou, Jenž jej pověřuje k osobnímu rozšiřování tohoto pokladu milosrdenství. A tak je Mistr ctěn jako Bůh. Sant Mat má množství knih sepsaných jako chvála Mistrům, a i kdyby jich mělo být napsáno jednou tolik, stěží by posoudily nesmírnost jejich lásky a laskavosti. Čas vrhá na člověka těžký stín. Musí tvrdě pracovat, aby udržel krok s měnící se dobou. Je tak hluboce pohlcen ve svých vnějších potřebách a tužbách, že zapomíná všechno o uspokojení, soucitu a lásce. Zapleten vprostřed


133

"smrtelných pěti"—chtíče, zlosti, chamtivosti, připoutanosti a marnivosti—klopýtá a volá k Neviditelnému o pomoc. Milosrdenství Nebes je povzbuzeno, a jak se časy přiostřují, rozšiřuje Všemohoucí svou pomoc skrze Mistry stále plnějšími hrstmi. To je případ této Káli jugy—Železného věku. Je skutečně velice těžké uvěřit, že někdo může být nad těmito pěti uvedenými vášněmi a že může vejít do království Nebeského za života. Celé lidstvo je pod vládou "pěti", a pouze Mistr může člověka z jejich spárů zachránit. Všichni požadujeme důvěryhodný důkaz, než se něčemu oddáme, a ten je podán Mistrem v podobě zážitku životního impulzu neboli Nám (Slova) a nějakého vnitřního vidění. Kontakt s Mistrem je nezbytností. Ti, kdo stojí neúčastně stranou a spoléhají se sami na sebe či na tradici a na kněze—stejně nevědomé jako oni sami—jsou o spojení s touto Mocí připraveni; a jak se říká: "Když slepý vede slepého, spadnou oba do jámy." Lhostejnost, nepřístupnost a nevíra nám nebude ku prospěchu, až Příroda prosadí svůj Univerzální výnos—Smrt. Náš stav bude jako situace holuba, který, když vidí, jak se k němu blíží kočka, zavře oči a věří, že jej pak nemůže obtěžovat; za pár sekund je však ten ubohý pták v jejích mocných čelistech. Potom je příliš pozdě myslet na únik. Takže buďte ostražití, dokud je ještě čas!

Duchovnost Snad je zde na místně vysvětlit, co znamená slovo "Duchovnost," které se často plete se slepou vírou v posvátné knihy, s předváděním zázraků, s psychickými jevy či jógickými silami. Duchovnost je vnitřní zkušenost, a její abeceda začíná tam, kde všechna filozofie a jógická cvičení končí. Je to zážitek


134

duše. Říká-li někdo: "Já jsem tělo," to je pocit založený na rozumu a definuje se jako nevědomost. Jestliže říká: "Nejsem tělo, jsem probuzená duše," je to pouze naučené poznání či teorie; ale získá-li skutečný zážitek duše prostřednictvím sebeanalýzy a spojí se s Nadjá, to se nazývá Duchovností. První praktická lekce začíná, když skrze laskavost praktického Mistra nastane úplné odtažení z fyzického těla. Nikdo se nedokáže odtáhnout a oddělit od fyzického těla bez pomoci. Jestliže někdo tvrdí opak a myslí, že to dokáže, klame jen sám sebe. Všechny pokusy bez podpory Mistra, který jediný je oprávněn tento zážitek předávat, skončí neúspěchem. Mistři přicházejí, aby rozšiřovali poklad duchovních požehnání těm, kdo hledají Pravdu. Duchovnost se nedá koupit ani naučit, ale dá se pochytit kontaktem s duchovními lidmi. Kromě toho, dary Přírody, jako vzduch, voda, světlo atd., jsou zdarma. Duchovnost je také darem Přírody a Mistři ji též poskytují zdarma. Duchovnost nelze ani získat z knih, což je fakt, který všechna posvátná písma potvrzují. Knihy jsou cenným záznamem vnitřních zážitků, které měli v Duchovnosti jiní. Zaplňují mezery v dějinách a obsahují poselství minulých Mistrů, která nám pomáhají v ověření skutečností, jež nám zjevuje žijící Mistr, a tak utvrzují naši důvěru ve Vědu. Člověk je zmaten různými překlady, výklady a interpretacemi, vzájemně se lišícími, které namísto, aby jeho mysli ulevily, ho spíše spletou a zmatou. Lidský egoismus také vytvořil stovky náboženských kruhů, jejichž cílem je lhostejnost a úzká ortodoxie namísto lásky, a omezenost namísto sjednocení. Zmítáni protichůdnými emocemi rozvíjejí lidé nenávist a myslí na válku. Pro pochopení této Vědy Mistrů navštěvujeme Satsang, kde se vyjasní většina našich pochybností. Přímé odpovědi


135

od Mistra pomohou odstranit jakékoli zbývající. Všem otázkám se dostane stejného klidného zvážení a nevyvstávají žádné spory. Bohatý či chudý, velký nebo malý, všem se dostane stejné pozornosti, jak by se měl lékař starat o nemocné. Opravdový Mistr vidí v člověku dobré i špatné tak jasně, jako vidíme obsah zavařovací sklenice, nic však neprozradí. Sedíme-li před ním, získáváme, i když nerozumíme jeho jazyku, tak jako se v obchodu s parfumérií těšíme z libé vůně voňavek. Skrze pohledy Mistra tryskají jeho požehnání, která ti žádostiví kolem chytají. Jeho oči jsou podivuhodným rozstřikovačem lásky.

Měřítko k posouzení pravého Mistra Neposuzujte Mistra podle jeho vnějšího vzhledu, rodového původu, bohatého či chudého oděvu, země, z níž pochází, jak mluví, jí, či jaký úřad zastává, podle množství knih, jichž je autorem, či co o něm říkají lidé. Nejdříve přijměte vnitřní prožitek, který slibuje; pak suďte z tohoto vyššího úhlu pohledu. Měřítkem k posouzení pravého Mistra je vlastní zážitek. Zaujmout zodpovědné místo Mistra je schopen pouze žijící člověk, který vidí věci z duchovní úrovně—člověka a jeho nesnáze, potíže a bezmocnost—a kdo se zabýval problémy, před nimiž lidstvo stojí, může zajistit jejich řešení a je též schopen napravovat a vést člověka, viditelně i neviditelně, morálně i duchovně, v teorii i v praxi. Požehnaní jsou ti, kdo, jak se doslechnou, že takový Mistr existuje a je nablízku, zažívají ve svých srdcích povzbudivý pocit štěstí a touhy.


136

Duchovnost je věda jednodušší a snazší než jiné vědy. Člověk se nemusí namáhat, kromě se utvářet eticky a morálně k vrcholu lásky, upřímnosti a pokory, což v něm vytvoří nezbytný stav vnímavosti. Vše ostatní je v rukách Mistra. Jakékoli hnutí, bez ohledu na to, jak duchovně se může jevit na povrchu, by se nemělo posuzovat podle počtu stoupenců. Dobrý řečník dokáže přitáhnout davy kdekoli, přesto v jeho řeči nemusí být nic hmatatelného či přesvědčivého. Duchovnost není výlučné vlastnictví nějaké rodiny či místa, nýbrž je jak vonná květina, co roste, kde Příroda určí, a k níž se včely slétají ze všech koutů, aby upíjely jejího nektaru. Mistři se nehoní za vlastní slávou, ač takovou slávu jistě zasluhují. I v běžných proslovech bude z jejich úst slyšet: "Ó, to je vše milost mého Mistra. To není nic z mého konání. Všechnu chválu a čest zasluhuje můj Mistr." Tato pokora je staví vysoko nad nízkou úroveň egoismu, již vidíme v tomto světě. Mistři přicházeli v každém věku a nabízeli tuto přírodní Vědu člověku. Pospíchat za nimi budou pouze ti, kdo jsou odděleni od tohoto světa. Ostatní, jimž jsou milé světské půvaby, požitky a přepych, se otočí zády. Ti, jejichž srdcím odumřely všechny vznešené city, nejenomže kladou do cesty Světců všechny možné překážky, ale podřizují je i všemožným mukám, jak ukáže studium životů Ježíše, Guru Nánaka, Kabíra, a dalších. Mistři přicházeli v minulosti, existují dnes, a budou nadále přicházet k duchovnímu prospěchu člověka i v budoucnu. Domnívat se a uznávat, že Duchovnost se stala po odchodu Mistra monopolním právem jakéhokoli náboženství, které je na jeho učení založeno, a že posvátné knihy jsou jediným vedením, vypovídá o neuvážlivosti člověka.


137

Jak můžeme rozlišit mezi pravým a nepravým Mistrem? Ve skutečnosti není pro rozlišení pravdy od lži, skutečnosti od neskutečnosti a pravosti od nepravosti žádný takový zkušební kámen či magická formule, kromě vlastního zážitku. I v době císaře Džanaky (otce Síty z Rámájány), jenž byl ochoten zaplatit za teoretické poznání této Vědy velikou odměnu, byl ze všech rišiů, jogínů a muniů v Indii pouze jeden, Jádžňavalkja, kdo císaře uspokojil a cenu získal. Jádžňavalkja měl však tu morální odvahu připustit: "Gardží, já znám pouze teorii, ale nemám její osobní zážitek." Při druhé příležitosti vyhlásil císař Džanaka, že chce praktickou zkušenost vnitřní Vědy: v daný den a též za velice krátkou dobu, ne delší než co by vsedl na koně a zasunul nohy do třmenů. Byli pozváni velcí jogíni a rišiové z celé širé Indie, avšak v určenou dobu předstoupil a výzvu přijal pouze jeden. Byl to hrbáč jménem Aštavakra, který měl na těle osm hrbů. Obecenstvo jej považovalo za šílence a nahlas se posmívalo jeho vzhledu. Aštavakra řekl: "Jak můžeš očekávat, že dostaneš duchovní zážitek od těchto budižkničemů, co jsi shromáždil, co mají oči pouze pro kůži těla, ale nevidí dovnitř?" Zážitek byl císaři náležitě poskytnut ve vyhrazeném čase. Věcí k uvážení je, že i v době, kdy Duchovnost vzkvétala, výzvu přijal a předstoupil pouze jeden člověk. Pak v těchto dobách, kdy je materialismus na vzestupu, nebudeme vidět kompetentní Mistry vyrůstat jako houby po dešti. Takže musíme hledat, nepřipouštět falešnou propagandu, svědectví druhých, slepou víru, sliby budoucího štěstí, nepřihlížet k postavení, bohatství a požitkům, jež nás svádějí na scestí. Když takové osobnosti přicházejí, jsou kompetentní předat život miliónům, kteří za nimi přicházejí. Jsou dětmi Světla a dávají Světlo celému lidstvu.


138

Slepá víra je jedna z hlavních překážek, které je třeba překonat. Co jednoduše posloucháme, čteme či se podle toho řídíme, aniž bychom prozkoumali něco o tom, k čemu a kam to povede, je slepá víra. Kdo je lehkomyslný a zapomíná uprostřed prostředků na cíle, takže nevidí, přibližuje-li se k cíli, nebo ne, to je stále slepá víra. Jestliže jde někdo za Mistrem a pozorně naslouchá jeho vysvětlování na téma jak získat Sebepoznání prostřednictvím sebeanalýzy, náležitě podepřené jedním či více citáty z cenných výroků různých Světců, ten je rozumově přesvědčen ke vstupu na cestu jako k experimentálnímu kroku a připraven jednat, jak Mistr říká, s vírou pro daný čas. To je první krok k poznání Skutečnosti. Jakmile má tento bezprostřední zážitek, ať je jakéhokoli stupně, je přesvědčen a den za dnem postupuje. Člověk dnes poslouchá proslovy, přednášky a kázání, uznává je a věří jim po celý život a má za to, že je pevně uveden na cestu ke spáse. Když však přichází smrt se všemi utrpeními, bolestmi z oddělení a strachem z neznáma, poznává svůj omyl. Celoživotní zvyk připoutanosti k tělu zaujímá všechny jeho myšlenky, a přátelé, lékaři, příbuzní a kněží jenom přihlížejí v bezmoci a zoufalství. Právě zde je nám velkou pomocí věda Para vidjá. Odtažení duše z těla je velice usnadněno a Mistr duši přijímá a dále vede na Onom světě. Smrt je pro někoho takového nejšťastnější událostí, a jako svatba, je shledáním s Milovaným. Takový člověk již navštívil vyšší oblasti, přesvědčil se o jejich nadřazenosti a prochází dobře známým územím beze strachu. Můj Mistr, Hazur Bába Sawan Singh dží, když svým žákům zdůrazňoval potřebu duchovních cvičení, jim říkával: "Abyste se přesvědčili, jděte a podívejte se na žáka, jak umírá." Světci věří ve spásu za života, a ne ve spásu po smrti.


139

Toto je vskutku jednoduchá a snadná věda, a žák by se neměl nikdy spokojit s Iniciací bez duchovního zážitku. Měl by pak věnovat pravidelně čas duchovním cvičením a Mistr musí být pravidelně informován o jeho postupu. Měl by neustále vyhledávat pomoc svého Mistra osobně či písemně, a nemít pocit, že ho tím obtěžuje. Mistr ví podle intuice o každém žáku, jak se mu daří, a může odstranit většinu jeho potíží přenosem myšlenek či jinými prostředky, avšak žádá, aby mu všechny potíže během postupu byly dávány na vědomí písemně. Touto starou cestou Surat Šabd jógy neboli Para vidjá mohou kráčet muži, ženy i děti každého věku bez jakýchkoli potíží. Tak tomu není u jiných cest, v nichž se uplatňují komplikovaná usilovná cvičení a kontrola dechu. Ty vedou nanejvýš k nevelké vládě nad svým já a nemnoha nicotným silám. Tyto metody také vyžadují silnou fyzickou konstituci a bohatou stravu. Jako takové jsou Mistry zavrhovány coby nevyhovující tomuto věku a znamenající fyzické nebezpečí pro tělo.

Vnitřní věda Ve fyzickém těle působí dva hlavní proudy, které ovládají život: jeden je hnací proud (dech či prána), a druhý smyslový proud, jenž může být též nazýván pozorností či surat. První z nich Mistři ignorují, aby nebylo zasahováno do dýchání a životní proces probíhal dále. Smyslový proud se rozvětvuje do celého těla, avšak jeho hlavní centrum se nachází mezi a za obočími, společně s myslí. Smyslový proud či ducha musíme odtáhnout do tohoto centra.


140

Iniciace Mysl člověku nedovolí mít poznání duše. Její povahou je vyhledávat potěšení a její neustálé kolísání lze těžko přemoci. Nejlepší cestou ke zklidnění mysli a ke cvičení koncentrace je sladění vlastního já s věčným Zvukovým proudem. Nezáleží na tom, k jaké filozofické škole či společnosti člověk jenom náleží. Nemusí nikam přestupovat; může zůstat, kde je. Nejsou žádná striktní a pevná pravidla, žádné obřady, žádné ceremonie, žádná okázalost a podívaná, žádné předkládání darů, ani květin. Vše, co musí žák učinit, je vstoupit dovnitř a nadále považovat tělo za svou laboratoř. Co se týče teorie, musí porozumět následujícímu, což je ve stručnosti jádro toho, co uslyší během Satsangů: (1) Mistr není tělo, je Mocí, která skrze tělo působí a užívá jej, aby mohla učit a vést člověka, v mnohém stejným způsobem, jako duch používá médium. Žák bude schopen poznat svého Mistra ve vyšších oblastech i tady na zemi pouze v tělesné podobě. (2) Mistr je Šabd, Slovo, Náda, atd., což všechno značí Moc Boha v projevu—Světelný a Zvukový princip. Spojen s touto Mocí je člověk veden zpět domů. (3) Pro ty, kdo jsou životem připraveni o iluze a kdo touží po trvalém štěstí a míru vzdáleni od světa o jeho obav, přijímá na sebe Slovo tělo, aby jim dopřálo útěchy. Bible říká: "Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." Jak je jednou žák spojen s tímto Slovem (což vykoná Mistr v čase Iniciace), zaznívá v něm slyšitelná podoba Slova každým okamžikem ve dne i v noci a nikdy jej neopustí— ani po konci fyzické existence člověka na zemi. Půjde


141

s ním a zůstane s ním, dokud nedosáhne konečného cíle. Toto Slovo je též známo jako Boží Hlas či Zvukový proud, a je tím životním impulzem, jež předává Mistr v čase Iniciace. Může být slyšet jako zvuk přicházející z dálky a postupně se vyvíjí v takovou lahodnost, již nepředčí žádná hudba na zemi. To je ta Voda života, Zřídlo nesmrtelnosti, Elixír života, Nektar duchovnosti, atd., o nichž se hovoří ve svatých knihách. (4) Člověk má vnitřní zrak, jímž může, odhrne-li kompetentní žijící Mistr oponu, vidět uvnitř sebe samého všechny vyšší oblasti. V tomto stavu zůstává dokonale vědomý a prochází ohromujícími zážitky. Výstup do vyšších oblastí bez kompetentního Mistra je plný nebezpečí.

Simran V čase Iniciace je žákovi uděleno opakování svatých jmen jako ochrana proti všemu nebezpečí. Simran též působí jako vstupní heslo do všech duchovních úrovní, poskytuje sílu a podporu tělu i mysli během potíží a strádání, přivádí duši blíže k Mistrovi, je nástrojem k dosažení koncentrace a propůjčuje mnoho dalších různých sil. Simran sdělený nějakým takzvaným mistrem je pouze hrstí slov. Tatáž slova budou však mít elektrizující účinek, jsou-li nabitá pozorností a milostí skutečného Mistra. Iniciace začíná vysvětlením a popisem vnitřních duchovních oblastí a způsobu, jakým na cestě postupovat. Praktickou část Iniciace tvoří otevření vnitřního zraku ke zření vnitřních oblastí s jejich různými nebeskými světly a zároveň spojení s Božským pojítkem či Zvukovým proudem. Jejich denní cvičení spojené se Simranem je meditace. K tomu Mistr


142

uděluje pokyny týkající se čistého a jednoduchého života, potřeby pravidelného věnování času cvičením a další slova prospěšných rad. Celá ceremonie zabere dvě až tři hodiny. Nutné je vést deníky duchovního rozvoje a pro zajištění postupu jsou čas od času noví i staří žáci napomínáni za své chyby.

Zázraky Mistři Světci nikdy nepředvádějí žákovi žádné zázraky kromě vzácných případů za zvláštních okolností. Zázraky jsou v souladu se zákony přírody, jsou to však nicméně hrozné zrádné pavučiny působící na úkor nejvyšších ideálů člověka na jeho postupu ke Všemohoucímu Bohu. Je to předmět, o jehož studium by běžný člověk nestál z toho prostého důvodu, že vyžaduje nesmírné sebeovládání a cvičení mysli s takovými omezeními, jaká by nechtěl podstupovat. Zázračné síly dosažené za dlouhé časové období jsou nástroji ke konání dobrého i zlého, a protože jsou užívány více ke zlu nežli k čemu jinému, jsou všemi opravdově duchovními osobnostmi označovány za nemoc. Mistři vlastní Moc Nejvyšší, jejich mise je však posvátná. Žák, jehož vnitřní zrak je otevřen, vidí jakýkoli počet zázraků na každém kroku. Zdráhat se uvěřit Mistrovi, nevidíme-li zázraky, je tak bláhové, jako odmítat věřit, že jistý člověk je multimilionář, dokud nám neukáže své peníze. Může je mít všechny uloženy v bance a chtít je užít tak, jak si sám přeje, aniž by se staral o veřejný potlesk či schválení. Z publika několika tisíc lidí sledujících mága při provádění triků jich bude jen velice málo ochotno se tomuto umění učit. Ti, kdo dychtí po zázracích, nejsou opravdoví uchazeči.


143

Všeobecné Svět dnes volá po lepším porozumění, míru a po konci sporů. Tato věda sebeanalýzy, jež odhaluje Bratrství lidí a Otcovství Boha, je prostředkem, jenž dokáže znovu obnovit zdravou kulturu a šířit soulad mezi lidmi. Kdo tvrdí, že miluje neviditelného Boha, ale nemá úctu či lásku ke svému viditelnému bližnímu, je vskutku ztracen. Milovat, ctít a přijímat svého bližního je milovat a ctít Boha. Takže i láska k viditelnému Mistrovi, našemu nejbližšímu spojovacímu článku s Bohem, je ve skutečnosti láskou k Nejvyššímu Otci. Měli bychom se tedy usilovat změřit hloubky Božího milosrdenství a milosti skrze Mistra Světce, jenž je Božím viditelným zástupcem. Cílem je zde Duchovnost, a není to modlářství. Atmosféra, v níž se takový pravý Mistr pohybuje, je nabitá proudy míru a lásky, jež působí na ty, kdo se s Ním setkávají. I dopisy jím psané, či v jeho jménu, přinášejí proud extáze, který zapůsobí na nejvnitřnější zákoutí srdce. Guru předchází Boha. Takový člověk byl Mistr Hazur Bába Sawan Singh dží Maharadž, jenž zůstával se svými žáky po značný počet let, a i nyní, poté, co opustil tělo, stále dohlíží na své milované a na ty, kdo se s Ním kdy setkali s láskou a upřímností v srdci. Láska nezná žádných mezí, a On se kvůli nim stále zjevuje ve své Zářící podobě i na nižších duchovních úrovních. Ne jeden, nýbrž stovky lidí mohou potvrdit to, co by nevědomí lidé nazvali přeludem. Na fyzické úrovni nadále rozdává svá požehnání skrze svého prostředníka v Rúhání Satsangu v Sawan ášramu, který nyní vede dále lidi ve všech duchovních záležitostech. Jedna žárovka je spálena a je nahrazena druhou. V nové žárovce působí tatáž Moc a září z ní stejné Světlo. Všem, kdo přicházejí za Mistrem, se dostane


144

pozitivní zkušenosti. Kdokoli si přeje tuto zlatou příležitost využít, měl by se pouze spojit s Mistrem, a jeho přání budou naplněna, jeho srdce bude přetékat štěstím a jeho znavená ramena budou zbavena břemene obav a starostí.

* * *

NEJPŘIROZENĚJŠÍ CESTA

Recommend Documents