NÉHO NÁBYTKU V OBDOBÍ 50-TÝCH AŽ 90-TÝCH LET 20. STOLETÍ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

VÝVOJ ČALOUNĚNÉHO NÁBYTKU V OBDOBÍ 50-TÝCH AŽ 90-TÝCH LET 20. STOLETÍ

Bakalářská práce

Brno 2009/2010

Markéta Ondráčková

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Vývoj čalouněného nábytku v období 50-tých až 90-tých let 20. století“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně 29. června 2010

…………………………... Markéta Ondráčková

PODĚKOVÁNÍ: Chtěla bych poděkovat paní Ing. Věře Jančové, Ph.D. za vedení, rady a pomoc při tvorbě bakalářské práce. Poděkování patří Ing. Elišce Máchové, Ing. Zdeňku Holubovi a akad. arch. Františku Vránovi za poskytnutí materiálů a informací pro tvorbu mojí práce. Dále bych chtěla poděkovat přátelům a rodině za podporu při psaní bakalářské práce.

Jméno studenta: Markéta Ondráčková Název bakalářské práce: Vývoj čalouněného nábytku v období 50-tých až 90-tých let 20. století. ABSTRAKT V bakalářské práci s názvem „Vývoj čalouněného nábytku v období 50-tých až 90-tých let 20. století“ byl zpracován historický přehled materiálového a tvarového vývoje čalouněných výrobků v daném časovém rozmezí, s důrazem na užití nových pěnových materiálů. Součástí práce je přehled tvarového vývoje čalouněných produktů významných českých a světových designérů. Významná část bakalářské práce je věnována vlivu vývoje čalouněných materiálů na tvar výrobku. V práci jsou přehledy konstrukčních a zdobný prvků, charakteristických pro nábytek dané doby. Dále je zpracováno působení vývoje materiálů, tedy i nové technologické postupy výroby na jejich vnitřní skladbu výrobku.

Klíčová slova: polyuretanová pěna, čalounění, pohovka, křeslo, 50. až 90. léta.

Student´s name: Markéta Ondráčková The title of thesis: Development of upholstered furniture in a period of 50-ies and 90ies of the 20 century.

ABSTRACT In thesis entitled „Development of upholstered furniture in a period of 50-ies to the 90s of 20th century“ historical overview was prepared material and shape the development of upholstered products within a given period, with emphasis on the use of new foam. Part of this work is an overview of shape evolution of upholstered products, major Czech and international designers. A significant part of this thesis is devoted to the development effect upholstery materials to shape the product. The paper reports structural and decorative elements, furniture characteristic of the time. Further action is processed materials development and therefore new production processes on their internal composition of the product.

Keywords: polyurethane foam, upholstery, sofa, chair, 50 th and 90 th years.

Obsah:

1

ÚVOD DO PROBLEMATIKY................................................................ 7

2

METODIKA PRÁCE ............................................................................... 8

3

STRUČNÝ HISTORICKÝ PŘEHLED UŽITÍ ČALOUNICKÝCH

MATERIÁLů 9 3.1

Historický vývoj čalounění[1] ................................................................ 9

3.1.1

Klasická technologie čalounění[1] ................................................... 9

3.1.2

Technologie čalounění (r. 1984)[1].................................................. 9

3.1.3

Rozvoj čalounické výroby[1] ......................................................... 10

3.1.4

Soudobá technologie[11] ................................................................ 10

3.2

Základní rozdělení přírodních materiálů............................................. 11

3.2.1 3.3

Základní rozdělení živočišných materiálů .......................................... 13

3.3.1 3.4

Živočišné materiály:[2] [3] [4] [37] [38] ................................................ 13

Historický vývoj polyuretanové pěny[10] ............................................ 15 Přehled tvarového vývoje čalouněných produktů................................... 18

4 4.1

Vývoj ve světě 50. léta........................................................................ 18

4.2

Vývoj ve světě 60. léta........................................................................ 22

4.3

Vývoj v Československu 60. léta........................................................ 27

4.4

Vývoj ve světě 70. léta........................................................................ 27

4.5

Vývoj v Československu 70. léta........................................................ 29

4.6

Vývoj ve světě 80. léta........................................................................ 32

4.7

Vývoj v Československu 80. léta........................................................ 34

4.8

Vývoj ve světě 90. léta........................................................................ 36

4.9

Vývoj v České republice 90. léta ........................................................ 37 Vliv vývoje čalouněných materiálů na tvarování výrobku ..................... 40

5

6

Rostlinné materiály:[2] [3] [4] [37] [38] ................................................. 11

5.1

Vývoj v Československu 50. a 60. léta[9] ............................................ 40

5.2

Vývoj ve světě 50. a 60. léta............................................................... 40

5.3

Vývoj v Československu 70. a 80. léta[9] ............................................ 45

5.4

Vývoj ve světě 70. a 80. léta............................................................... 47

5.5

Vývoj v 90. letech až současnost[12].................................................... 53 Porovnávání vývoje proměn s aspektem na technologii výroby[10] ........ 55

7

Diskuze ................................................................................................... 59

8

Závěr ....................................................................................................... 62

9

Summary................................................................................................. 63

10

Seznam použité literatury a použitých zdrojů......................................... 64

11

Seznam obrázků...................................................................................... 68

12

Seznam zkratek ....................................................................................... 72

1

ÚVOD DO PROBLEMATIKY Práce čalouníka se mění, je to velice kreativní činnost. V průběhu doby se

používaly materiály z přírodního a živočišného původu, které nebyly trvanlivé, často se vrstvy navzájem spojily. I přes nedostatky těchto materiálů se využívaly dlouhá staletí pro výrobu čalouněného nábytku. Dnes se materiály přírodního a živočišného původu využívají při renovaci starých kusů pohovek a křesel. Ať již z hlediska toho, aby působily autentickým dojmem, nebo je to dáno předpisem postupu při renovaci nábytku. Do dnešní doby se dochovalo z živočišných materiálů použití například hedvábí, z kterého se vyrábí textilie. Jeden z nejpoužívanějších materiálů, který byl využíván v konstrukcích pohovek, byly bezesporu pryžožíně. Tento materiál později nahradila polyuretanová pěna. S vynálezem polyuretanové pěny přišel největší boom. Do té doby nebyl na trhu materiál, který byl tak flexibilní a tvárný. V průběhu několika let se začal hojně využívat při výrobě mnoha kusů čalouněného nábytku. Jak bylo řečeno, vynález polyuretanové pěny byl přelomový, ale její využití v mnoha případech vedlo k obrovským neforemným tvarům výrobků. V bakalářské práci je dále zdokumentovaná tvorba světových designérů nábytku ve srovnání s tvorbou v závodu UP Rousínov, který se během svého vývoje několikrát přejmenoval. Je velice zajímavé pozorovat rozdíly ve světové tvorbě a v Československu. Musíme mít však na paměti, že ve světové tvorbě se jedná o čalouněné pohovky a křesla, které navrhovali světoznámý designéři pro společnosti, které propagovaly čalouněné pohovky a křesla spíše jako solitéry, než jako samostatné kusy nábytku. Naopak tvorba UP Rusínova byla navrhovaná spíše pro širokou veřejnost. Autorka se zajímala o detaily, které se objevovaly na kusech nábytku v určitých dekádách, jak šly za sebou v časové ose. Mnohé z těchto tvarových zakončení a prvků můžeme pozorovat i v současné době ve tvorbě nábytku. Z materiálů přetrvávajících ve skladbě čalouněného nábytku dodnes je polyuretanová pěna.

7

2

METODIKA PRÁCE Práce se skládá z kapitol: •

Stručný historický přehled užití čalounických materiálů

•

Přehled tvarového vývoje čalouněných produktů

•

Vliv vývoje čalouněných materiálů na tvarování výrobku

•

Porovnávání vývoje proměn s aspektem na technologii výroby

Bakalářská práce autorky spočívala ve zdokumentování historie čalounění, od jejich začátků, to znamená od klasického čalounění až po současné technologie výroby. V bakalářské práci je obsažen postupný vývoj rostlinných i živočišných materiálů a vývoj polyuretanových pěn, jejich použití v době vzniku a použití současné. V kapitole „Přehled tvarového vývoje čalouněných produktů“ představuje autorka pohovky a křesla světových designérů, UP Rousínova a jejich složení. V kapitole „Vliv vývoje čalouněných materiálů na tvarování výrobku“ se autorka zaměřila na prvky, které se objevovaly v nábytku v dekádách od 50. do 90. let. V kapitole „Porovnání vývoje proměn s aspektem na technologii výroby“ jsou představeny příklady průřezů čalouněním v během vývoje.

8

3

STRUČNÝ HISTORICKÝ PŘEHLED UŽITÍ ČALOUNICKÝCH MATERIÁLŮ

3.1 Historický vývoj čalounění[1] Vývoj čalounění nábytku má přímou souvislost s celkovým vývojem lidské společnosti, vývojem kultury bydlení, zejména však s vývojem politické a hospodářské situace. K vzniku čalounických cechů došlo na našem území v průběhu 17. a 18. století. Před tím se čalouněním zabývali řemenáři a sedláři. Průmyslový charakter získalo čalounictví až v poválečném období, při vzniku nábytkářského průmyslu a lidových výrobních družstev. Výroba čalounění byla donedávna výlučně řemeslná. V současné době se však výrazně mění. Hledají se nové materiály, nové tvary výrobků i nové formy práce s co největším využitím strojů a zařízení, aby práce byla nejen rychlá, ale i ekonomická. Zavádějí se vysoce výkonné stroje a mechanizované linky s co nejmenší lidskou obsluhou – výroba se nazývá průmyslová. 3.1.1

Klasická technologie čalounění[1] Klasická technologie čalounění se vyznačuje používáním přírodních materiálů

(žíně, africká tráva, peří, bavlna), popř. doplněných kovovými pružicími prvky, ručním zpracováním těchto materiálů, vysokou pracností a požadavky na individuální znalosti a řemeslné zručnosti dělníka. Klasická technologie se dělí na čalounění bez kovových pružících prvků a s kovovými pružícími prvky. Bezpružinové čalounění bývá nižší, tužší, čalounění s pružinami se vyznačuje vyšší pružící vrstvou s různým stupněm měkkosti. Bezpružinové čalounění se uplatňuje u nižších židlí a u lůžkového nábytku (matrací). Čalounění s pružinami se uplatňuje u sedacího nábytku (pohovek, křesel). Mohou se vyskytnout i jiné kombinace. V zásadě se kovové pružicí prvky v klasické technologii uplatňují vždy, když vzniká požadavek pohodlného sezení nebo ležení při dlouhodobém odpočinku. 3.1.2

Technologie čalounění (r. 1984)[1] Současná technologie čalouněných výrobků se vyznačuje používáním

novodobých, převážně syntetických materiálů zpracovávaných novými technologickými postupy za použití novodobých výkonných strojů a zařízení. Společným znakem je 9

zjednodušování technologie, používání prefabrikátů, zvyšování produktivity práce, zejména rozšiřování průmyslového způsobu výroby, a současně upouštění od rukodělných způsobů práce. Materiály původu rostlinného (tráva) nebo živočišného (žíně) se přestávají používat a rozšiřuje se používání plastů. Postupně se vytvořilo mnoho materiálových skladeb, které se vzájemně liší v souvislosti s požadavky uspokojování hledisek fyziologie a hygieny sezení i ležení. 3.1.3

Rozvoj čalounické výroby[1] V Slovenské socialistické republice zajišťovali čalouněnou výrobu národní

podniky Západoslovenské nábytkářské závody Bratislava, Mier Topoľčany, Tatra nábytek Pravenec, Nový domov Spišská Nová Ves a Drevoindustria Žilina. Ve všech závodech byla výroba zajišťována až po konečný výrobek. Čalounickou výrobu nábytkářského průmyslu v České socialistické republice zajišťovali národní podniky Interier Praha, Jitona Soběslav, UP Bučovice, UP závody Rousínov a TON Bystříce pod Hostýnem. Čalounická výroba byla umístěna v 19 výrobních jednotkách. Její těžiště bylo v národních podnicích Interiér, Jitona Soběslav a UP závody Rousínov. V národním podniku TON Bystřice pod Hostýnem je čalounická výroba vázána na vlastní výrobu koster sedacího nábytku (židle, křesla). Tento podnik zajišťoval výrobu volného čalounění i pro ostatní podniky nábytkářského průmyslu. Pružinové prvky a pružinové kostry se vyráběli v národním podniku Kovona Lysá n. Labem. 3.1.4

Soudobá technologie[11] Soudobá technologie je souhrn operací vyznačujících se používáním

novodobých materiálů, zpracovaných odpovídající technologií. Současná výroba čalouněného sedacího a lehacího nábytku je moderní průmyslový obor vycházející z historických kořenů, využívající jak um, zručnost a moudrost čalouníků a techniků, tak mnohé stroje a zařízení často řízené počítači. Designér navrhující čalouněný výrobek by měl dobře znát a využívat možnosti závodu, pro který výrobek navrhuje. Základem vzniku nového čalouněného výrobku jsou designérské návrhy přenesené do 3D. Následuje zpřesnění všech rozměrů, tvarů při pohledu na čalounění ze všech stran a kontrole vztahu mezi dílčími rozměry a zvažovanými materiály a technologiemi. Při každém kroku je potřebná zpětná vazba a 10

spolupráce s designérem, technologem, modelářem. Po zpestření následuje rukodělné zhotovení modelu v měřítku 1:1 a funkčního prototypu. Protože se jedná o výrobek, který bude namáhán dynamicky různě na ploše, do opěradla a do stran, musí se velmi dobře stanovit pevnostní stabilita, parametry kostry i čalounění. Určí se materiály a konstrukce kostry a současně se vytvoří co nejdokonalejší čalounická technologie výroby s použitím soudobých materiálů a jejich kombinace. Vybírají se materiály, které nejen dobře ponesou tělo v jeho fyziologickém tvaru, pružně pomohou při změnách poloh, ale i zajistí pružné chování. Následuje návrh a zpracování střihových a nářezových plánů pro dělení usní, potahových a technických textilií, roun, proševů, polyuretanové pěny přímé a tvarové. Musí se zajistit výroba všech dílců ve vlastním závodě nebo dodavatelsky. Pro kypré měkké i pružné opěradlové polštáře se často použijí šité výplně, které se musejí konstrukčně a tvarově správně navrhnout, aby se plnící materiál ve vertikální poloze nesesypával. Je nutno stanovit, jak bude střižen, šit, podšíván rounem, řasen, sešíván, prošíván nebo štěpován potah. Je třeba zvolit způsoby spojování vnitřních materiálů, nejčastěji lepením. Dále je nutno zvolit druh lepidla a způsob jeho nanášení. Používají se různá lepidla nanášená speciálními stříkacími pistolemi i automaty. Pro střední a menší výrobce je výhodné nakupovat od specializovaných firem polotovary z PUR pěn různých druhů, tvarovaných, tvarově slepených, někdy i spolu s dalšími materiály včetně pružinových koster. Jedná se o dokonalé využití přesných drahých strojů i schopnosti specializované firmy dokonale splnit požadavky zákazníka.

3.2 Základní rozdělení přírodních materiálů 3.2.1

Rostlinné materiály:[2] [3] [4] [37] [38]

Rozdělení rostlinných materiálů: •

listy (afrik, esparto, sisal),

•

stonky (len, juta, trávy),

•

plody a semena (kokosové vlákno, bavlna, kapok),

•

odpad (koudel)

11

Bavlna Bavlna je rostlinné vlákno z bavlníku. Přírodní barva je bílá, žlutá, světle až tmavě hnědá. Bavlna je vyskytuje pod obchodními názvy např. popelí, damašek, krep, kepr, flanel, barchet, denim, manžestr, froté, satén, krajka, samet.

Len Len představuje pevné, trvanlivé vlákno z rostliny s názvem len setý. Vlákna lnu jsou v průměru o něco delší a pevnější než vlákna bavlny. Výrobky ze lnu mají sklon k mačkavosti, jsou studené na omak, naopak dobře se perou.

Afrik (=palmeto) Patří mezi nejvhodnější a nejtrvalejší výplňové materiály. Z palmy se využívají pro zpravování její divoce rostoucí listy. U výroby čalounění u nábytku se používala jako tvarová náplň hlavně pevného čalounění židlí a křesel – od 16. stol. v Itálii.

Mořská tráva U čalounění se využívá jako klasické plnivo a tvarová náplň. Usušené stužkovité listy vodní rostliny vochy mořské – břehy Baltického moře. Další trávy: luční (u nás např. ostřice luční), lesní, alpské.

Esparto (= halfa, alfa, italská tráva) U esparta využíváme rozřezané listy rostliny kavylu útlého. Užití zejména ve španělském a italském nábytku.

Juta (=kalkatské konopí) Juta patří mezi jednoleté lípovité rostliny. Z jutovitého vlákna se vyrábí jutovitá příze (obalové látky). V čalounictví používáme jutu hlavně pro výrobu popruhů a jako podklad pro kvalitnější potahovou látku.

Sisal Sisal je textilní vlákno z listů agáve sisalovité. Mezi jeho vlastnosti patří silná hygroskopicita, vysoká pevnost v oděru a odolnost proti vlhku, tvrdý omak, zvláštní lesk, snadné barvení. 12

Kokosové vlákno Kokosové vlákno se získává z kůry plodů kokosové palmy. Z nedozrálých ořechů se odřezávají pružná vlákna. Mezi jeho vynikající vlastnosti patří vysoká pevnost v oděru a pružnost. Vlákno je odolné proti hnilobě, dobře izoluje proti hluku a horku.

Kapok Kapok je vlákno ze semen banánovitých plodů. Jiným názvem rostlinná vlna. U nábytku je používá jako plnicí materiál do volně odnímatelných podušek a polštářů. Hlavní užití bylo v 19. století ve slohu biedermeier.

Koudel Koudel se vyrábí z mnoha druhů rostlin např. lněná, konopná, jutová. Jedná se o jeden z nejstarších plnicích materiálů. V čalounictví se využívala hlavně jako tvarová náplň. Sice je méně pevná než len, ale zato trvanlivější.

3.3 Základní rozdělení živočišných materiálů 3.3.1

Živočišné materiály:[2] [3] [4] [37] [38]

Rozdělení živočišných materiálů: •

Žíně: ocasové, hřívové

•

Peří: husí, kachní, slepičí

•

Vlna: ovčí, kozí, velbloudí

•

Ze sekretu hmyzu: přírodní hedvábí, plané hedvábí, pavoučí hedvábí

•

Chlupy a srst: hovězí, vepřové, kozí

Žíně Nejstarší používaný materiál. Nejkvalitnější kypřící čalounický materiál živočišného původu. V čalounění tvarovací a kypřící materiál. V klasické technologii se žíněná směs s vyšším podílem živočišných srstí a chlupů používala jako kypřící materiál pro výrobky vyšší jakosti.

13

Peří Plnicí materiál, dříve jediný možný materiál pro plnění polštářů, přikrývek. Nejpoužívanější peří je husí a kachní. Peří se dělí podle druhu na obrysové, prachové, prachovité, štětcovité, štětinovité, nitkovité. Tvoří kypřící vrstvu uloženou na izolačním, popř. tvarovacím materiálu. Pro vytvoření kompaktnější, méně přesýpavé vrstvy se míchá např. s rozvolněnými vlněnými vlákny.

Vlna Vlnu získáváme z ovcí, koz např. mohérová vlna, velbloudů, angorských králíků a lam.

Mohérová vlna Mohérová vlna tvoří vysoce lesklá dlouhá vlákna. Délka srsti závisí na věku (10 - 30cm). Vlna má extrémně vysokou odolnost proti opotřebení a je méně plstivá.

Kašmír Jde o srst kozy kašmírské (Indie, Tibet, Čína). Jedna z nejdražších surovin, jemné látky. Srst se získává na jaře, když líná, vyčesává se. Produkce vlny činí 200 – 400 g za rok.

Velbloudí srst Dromedár (africký) má jeden hrb a Bactrian (asijský) má hrby dva. Velbloudí srst se sbírá v době línání. Je znečištěná i suchými kožními zbytky (lupy).

Hedvábí Jemné luxusní živočišné vlákno z kukly motýla bource morušového. Přírodní „pravé hedvábí“ se vyrábí z kukel motýla. Hedvábné vlákno se zpracovává rozvinutím kukly, průměrná délka je 3 až 4 km. Hedvábí je obsaženo v saténu, aksamitu, krepu. Snadno se „opotřebovává“ hlavně podél záhybů.

14

Přírodní hedvábí Přírodní hedvábí se vyrábělo už 3000 let př. n. l. v Číně. Vyrábí se z výměšků snovacích žláz housenek bource morušového. K účelu výroby se využívají dva druhy motýlů. Bourec morušový (Bombyx mori) pravé hedvábí barvy žluto šedé a bourec dubový (Antheraca pernyi) hedvábí barvy tussah. Divoké hedvábí se vyrábí z vlákna z kokonů divoce žijících motýlů lišajů.

3.4 Historický vývoj polyuretanové pěny[10] Rok 1937. V laboratořích I. G. Farben v Leverkusen (Německo) byly německým chemikem Otto Bayerem a jeho spolupracovníky (W. Siefken, H. Rinke, L. Orthner a H.) prováděny průkopnické práce na vývoji polymeru polyuretanu. 13. listopadu 1937 byl zveřejněný jejich německý Patent DRP 728981: „ Proces na výrobu polyuretanů a polyurea“. Výzkumníci diagnostikovali, že užití principu polyadice produkuje polyuretany z kapalného diisokyanátu a kapalného polyolu – polyéteru nebo polyesteru. Objevili, že se zde jeví možnosti tvorby nových produktů pro speciální užití, zejména při porovnání s již existujícími plasty, které byly vyrobeny polymerací olefínu, nebo polykondenzací. Tato nová kombinace monomerů navazovala na existující patenty získané Wallacem Carothersem na polyesterech. První vyvinuli reakci mezi izokyanáty a alkoholem. Zpočátku byly práce zaměřeny na produkci vláken a flexibilních pěn. Vývoj byl omezen druhou světovou válkou (kdy byl polyuretan použitý pouze jako letecký nátěr), neboť až v 1952 se polyisokyanát stal komerčně dostupný a začal rozvoj – nejen výzkumný, ale už i aplikační. Komerční produkce flexibilní polyuretanové pěny začala v roce 1954 a byla založena na reakci toluenu diisokyanátu (TDI) a vícemocného alkoholu polyesteru. Vynález těchto pěn (zpočátku vynálezcem nazvaný jako napodobená děrovaná podložka) vznikl nahodile, neboť díky náhodnému užití vody do směsí proběhla reakce. Dále tyto materiály byly použité také na výrobu tuhé pěny, žvýkací gumy a elastomerů. Lineární vlákna byla vyprodukovaná z hexametylén diisokyanátu (HDI) a 1,4 butandiolu (BDO). První komerčně dostupný vícemocný polyéteralkohol, poly –(tetrahydrofuran) glykol, byl představený společností Du Pont v roce 1956 a byl vyrobený polymerací tetrahydrofuranu. Méně nákladné polyalkylenglykoly byly prezentované firmami BASF a Dow Chemical v následujícím roce – 1957. Tyto vícemocné polyéter alkoholy 15

poskytly technické a obchodní výhody (nízká cena, jednodušší manipulace a lepší hydrolytická stabilita) a rychle nahradily vícemocné polyester alkoholy ve výrobě polyuretanového zboží. Výroba polyuretanové pěny na bázi polyesterpolyolů, pěn s uzavřenou strukturou buněk byl převratný vynález, který změnil konstrukci čalouněného nábytku. Přesto, že vlastnosti těchto pěn nebyly nejlepší (zejména vysoká trvalá deformace, nedostatečná prodyšnost atd.), velmi rychle nahradily tradiční výplňové materiály – pryžožíně, žíně, kokosové vlákno, africkou trávu a kovové pružící materiály. Jednoduchost a rychlá zpracovatelnost byly nejvýznamnějším argumentem. V roce 1957 byla PUR pěna poprvé použita ve výrobě čalounění. Postupně vytěsnila z trhu i pěnovou pryž („latexovou pěnu“), která byla používána zejména na výrobu matrací, z důvodu nižší ceny, která činila cca 25% ceny latexové pěny.

Dalším průkopníkem ve vývoji polyuretanů byla společnost Mobay. V roce 1960 vyprodukovala víc než 45 000 tun flexibilních polyuretanových pěn. V průběhu desetiletí, s dostupností chlorofluoroalkanových nadouvadel, levného vícemocného polyéteralkoholu a methylen difenyl diisokyanátu (MDI), byl ohlášen vývoj a použití tvrdého pěnového polyuretanu pro vysoce výkonné tepelné izolace. Tuhé pěny, založené na polymerickém MDI (PMDI) nabídly lepší tepelnou stabilitu a spalovací vlastnosti než pěny, uretany upravené polyisokyanátem, nabízející ještě lepší tepelnou stabilitu a zápalnou rezistenci u nízkohustotních izolačních produktů. Také během roku 1960 byly automobilové vnitřní bezpečnostní součásti, například dveřní výplně vyráběny jednostranným nánosem polotuhého pěnového plastu na termoplastickou kůži. V roce 1969 společnost Bayer AG vystavovala všechny automobilové plasty v Dusseldorfu v Německu. Části z tohoto automobilu byly vyráběné pomocí nového procesu nazvaného RIM, modelování vstřikováním směsi do formy. RIM technologie využívá silný náraz kapalné složky následovaný prudkým tokem reakční směsi do formové dutiny. Velké části, jako automobilové vlysy a dveřní výplně, mohou být zformovány tímto způsobem. Polyuretan RIM ( Reaction Injection Moulding – Reakce vstřikování plastických hmot do forem) byl vyvinutý do řady rozmanitých produktů a procesů. Přidáním plniv (slída a zpracovaná minerální vlákna) vznikl polyuretan RRIM s vyztuženým okrajem, který zlepšil tuhost produktu v ohybových modulech a tepelnou 16

stabilitu. Tato technologie umožnila produkci první plastové karoserie automobilu ve Spojených státech (Pontiac Fiero) již v roce 1983. 60. léta byla významná vývojem druhé generace PUR pěn. Byly vyrobeny éterové pěny s otevřenými buňkami, které nabízely vyšší komfort pro čalouněné výrobky. Další významný průlom, který umožnil, polyuretanovým pěnám stát se opravdu životaschopnou alternativou k latexové pěně byl objev tzv. „jednorázového“ technologického procesu výroby. V tomto procesu spolu reagují dvě chemikálie s činidlem a přídavnými látkami tak, že směs je nanášena na pohyblivý pás, kde proběhne reakce v nekonečném pásu nebo může být pěna vytvořena do jakéhokoliv tvaru ve speciálních formách. V základním sortimentu byly vyráběny 4 typy PUR pěn pro nábytkářské použití. Důležitá inovace proběhla v roce 1970 vytvořením „supersoft“ (super měkké) pěny, přispěním nadouvadel jako metyléndichlorid a freon 11. S těmito „supersoft“ pěnami výrobci nábytku dosahovali větší rozmanitosti a komfortu výrobku bez ztráty podpory a trvanlivosti. V roce 1990, kvůli dopadu používaných chemikálií na ozónové vyčerpání, stanovil Montreal Protokol velmi redukované použití mnoha chlórových látek, které obsahují nadouvadla, jako např. trichlorofluoromethan (freon 11). V průběhu dalšího vývoje již freon 11 tedy nebyl používán jako nadouvadlo, využíval se kysličník uhličitý, aceton a metyléndichlorid. 80. léta byla významná vývojem třetí generace vysoce elastických pěn, nazvaných „studené“ pěny. Začala produkce pěn s vysokou pružností (pěny typu HR), pěn s vyšší hustotou a s jedinečnou buněčnou strukturou. Tyto pěny poskytovaly větší podporu při zatížení, zároveň si však zachovaly měkký povrch. Nastává prudký rozvoj pěnových materiálů pro široké využití, jsou vytvořeny řady tvrdosti polyuretanových pěn, které umožňují variabilitu použití a tvorby produktů. Významným nálezem jsou tepelně tvarovatelné pěny. Současně s vývojem polyuretanových pěn byl také rozvoj zpracovatelských technologií. Uplatnění v jiných oblastech průmyslu podpořil rozvoj technických aplikací pěn, produkovaly se retikulované pěny (filtry a pěnové nosiče), těsnící pěny a impregnované pěny. 90. Léta byla ve znamení pokračujícího velkého vývoje pěn, byly vytvořeny pěny s vysokou elasticitou, nahrazující pěnovou pryž (pěny typu ROYAL, K). Vývoj 17

pokračoval sérií „viskoelastických“ pěn (speciální mikroporézní polyuretanové pěny s viskoelastickými vlastnostmi – např. CELSIUS – typ DUREN). Tyto pěny mají schopnost dočasně tvarové paměti, vlivem teploty mění své vlastnosti – s rostoucí teplotou měknou. Viskoelastická pěna dokonale kopíruje ležícího člověka a roznáší jeho hmotnost do větší plochy. Velké využití speciálních pěnových materiálů je zejména v nemocničních zařízeních pro dlouhodobě ležící pacienty, používají se pro tvorbu antidekubitních lehacích ploch. Pro lehací plochy byly dále vyvinuty speciální studené pěny s dlouholetou barevnou identifikací – pěny typu Duren – CELTEX®.

4

PŘEHLED

TVAROVÉHO

VÝVOJE

ČALOUNĚNÝCH

PRODUKTŮ 4.1

Vývoj ve světě 50. léta

Křeslo „Lůno“[5] [6] [35] Křeslo dostalo svůj název podle tvaru sedadla. Skládá se z čalouněné laminátové skořepiny nasazené na rám z trubkové oceli a opatřené polštáři z latexové pěny. Obsahuje samostatné sedadlo, přední a zadní polštáře jsou vyrobeny z polyesterového vlákna s pěnovým jádrem. Sedadlo spočívá na podstavci vyrobeném z nerezové oceli s povrchovou úpravou leštěného chromu nebo v matně černé barvě. Křeslo je doplněno podnožkou s podobným rámem. Křeslo bylo navrženo tak, aby se sedící mohl pohodlně otočit. Navrhl Eero Saarinnen pro Knoll International 50. léta 20. století. Eero Saarinnen byl narozen ve Finsku. Jeho tvorba se projevovala citem pro náročné styly, lámáním forem a stanovením nových standardů na moderní design.

Obrázek 1 Eero Sarinnen „Lůno“ 50. léta 20. stol

18

Lehké křeslo „č. 53“[5] [6] [36] [33] [40] Křeslo má rám ze dřeva a podpěrky rukou mají tvar zvířecího rohu a mosazné kování. Finn Juhl byl průkopníkem v dánském designu. V roce 1945 navrhl toto fantastické křeslo, což byl jeden z prvních návrhů v rozporu s tradicí od uvolnění sedadla z rámu. Výsledkem bylo jednoduché a elegantní křeslo. Model „č. 53“ je ukázkou kvalitní řemeslné práce s pečlivě vybranými druhy dřeva. Potahová látka je tvořena čalouněnou látkou nebo kůží. Navrhl Finn Juhl v Dánsku roku 1953.

Obrázek 2 Finn Juhl „č. 53“ r. 1953

Pohovka „Martindale“[6] Tělo z kovového rámu, k němuž je připevněn gumový popruh. Čalounění je z pěnové gumy. Výsledná organická forma je typická pro návrhy 50. let. Navrhl Marco Zanuso roku 1954.

Obrázek 3 Marco Zanuso „Martingala“ r. 1954

19

Křeslo „Gilda“[5] Křeslo italské provenience má dřevěný jasanový rám v barvě dubu s tmavým mosazným kováním. Čalounění je vyrobeno z polyuretanu nebo z kůže alkantara. Spojovací prvky jsou vyrobené z opálené mosazi. Sedadlo se dá nastavit do čtyř poloh. Křeslo bylo navrženo Carlem Mollinym pro firmu Zanotta roku 1954.

Obrázek 4 Carlo Mollino „Gilda“ r. 1954

Křeslo „P32“[5] Křeslo má nastavitelný otočný rám spočívající na ocelovém podstavci. Pěnové sedadlo je potaženo vlněnou tkaninou v červené barvě. Navrhl Osvaldo Borsani pro firmu Techo v Itálii roku 1956.

Obrázek 5 Osvaldo Borsani „P32“ r. 1956

20

Křeslo „Vejce“[13] Pěna na čalounění a sedáku je ze studené polyuretanové pěny s výztuží ze skleněných vláken. Křeslo má nastavitelné polohovací kování, které lze upravit na váhu jednotlivých uživatelů. Polohovací mechanismus je vyroben z ocelového plechu, ocelových trubek a pružinové oceli. Rukojeť je z leštěné nerezové oceli. Základna se skládá z otočné střední části svařované z ocelových trubek (průměr 38 x 2 mm), vřetena z obráběné oceli a čtyřstranné základny, která je vyrobena vstřikováním hliníku. Židle stojí na čtvercové základně. Možnost čalounění látkou nebo kůží. Navrhl Arne Jacobsen pro firmu Fritz Hansen roku 1958.

Obrázek 6 Arne Jacobsen „Vejce“ r. 1958

Křeslo „Srdce“[14] Roku 1950 převedl Verner Panton autobus navržený pro firmu Volkswagen, se kterým cestoval po celé Evropě. V roce 1958 se vrátil do Dánska plný neobvyklých nápadů, z nichž jeden použil při návrhu kultovního křesla „Srdce“. Nápad vzepřít se gravitaci a tvar kužele byl natolik futuristický a šokující, že když křeslo bylo vystaveno v prodejně okna v New Yorku, musela nařídit městská policie jeho odstranění v důsledku dopravního chaosu, který přítomnost vystaveného křesla vytvořila. Pohodlné klubové křeslo pro každodenní použití, navrhl Verner Panton v úzké spolupráci s firmou 21

Vitra. Křeslo dostalo svůj název podle siluety tvaru srdce. Sklolaminátovým vláknem vyztužená kostra s lehkým čalouněným sedákem, povrchová tkanina z vlny, byla k dispozici v různých barvách. Podstavec vyroben z nerezové oceli. Navrhl Verner Panton roku 1959.

Obrázek 7 Verner Panton „Srdce“ r. 1959

4.2 Vývoj ve světě 60. léta Pierre Paulin „Mushroom chair“[15] „Židle by měla být víc než jen funkční. Měla by být přátelská, zábavná a barevná.“ Pierre Paulin. Pierre Paulin studoval kamenořezbu a modelování z hlíny na Ecole Camondo v Paříži na počátku padesátých let, kdy začal navrhovat nábytek pro firmu Thonet. V roce 1958 se stal projektantem pro Artifort, kde vytvořil řadu sochařských židlí s vnitřní strukturou z ocelových trubek, na které použil polyuretanovou pěn a tkaninu. „Mushroom chair“ bylo křeslo pro každou příležitost, které je vždy pohodlné. Pomocí vizuálně jednotné, abstraktní sochařské formy „houby“ vytváří jedinečně pohodlné a estetické sezení. Zkušenosti, které měl ze sochařství, vložil do návrhu křesla, díky vynikající ergonomii umožňuje uživateli volnost pohybu.

22

Křeslo je potažené polyuretanovou pěnou. Podstavec je vyroben z trubkové ocelové konstrukce, která je očalouněna. Navrhl Pierre Paulin pro firmu Artifort roku 1960.

Obrázek 8 Pierre Paulin „Mushroom chair“ r. 1960

Křeslo „Elda“[16] Pro své zvláštní vlastnosti, je tento model vystaven v „Modern Art Museum“ v New Yorku a „Louvre“ v Paříži. Kostra křesla je vyrobena z laminátu, podstavec upevněn na rotační podnoži. Jeho estetika splňuje všechny požadavky. Někomu může připadat křeslo avantgardní, přesto není ohroženo jeho pohodlí. Křeslo je určeno pro vybavení mimořádných prostor, jako jsou kanceláře a manažerské oddělení. Joe Colombo navrhl toto křeslo v roce 1963 pro firmu Comfort.

Obrázek 9 Joe Colombo „Elda“ r. 1963

23

Křeslo „Karuselli“17] Otočné a houpací křeslo „Karuselli“ má sedák a základnu vyrobenou ze sklolaminátu v bílé barvě. Křeslo je vybaveno chromovanými ocelovými pružinami a pryžovými silentbloky. Sedák je spojený se základnou ocelovou výztuhou připevněnou k opěrákům. Čalounění křesla je kožené. Navhl Yrjö Kukkapuro pro firmu Avarte roku 1965.

Obrázek 10 Yrjö Kukkapuro „Karuselli“ r. 1965

Křeslo „ Tulipán“[5] [6] [18] Pojmenováno

a

inspirováno

stejnojmennou

květinou.

Vyrobené

z bílé

laminátové skořepiny spočívající na bílém smaltovaném podstavci. Sedák je potažený červenou látkou se snímatelným zipem a s krytem na suchý zip. Sedák i podstavec jsou bílé, to pomáhá vytvořit iluzi jednoty. „Tulipán“ stanovuje nové standardy pro moderní design. Získal mnoho ocenění například od Muzea moderního umění Award v roce 1969, dále Spolkovou cenu za průmyslový design v roce 1969 a cenu od Design Center Stuttgart Award. Eero Saarinen vyrobil židli pro firmu Knoll roku 1966.

Obrázek 11 Eero Saarinen „Tulipán“ r. 1966

24

Sedák „Bobo“[5] [19] Sedací monoblok se používá buď samostatně jako křeslo, nebo lze postavit více kusů vedle sebe, čímž vznikne pohovka. Rám je pohodlný, odolný, vyroben z polyuretanové pěny s rozdílnou objemovou hmotností a polyesterových vláken s lepidlem Velveteen. Překližková základna, spočívá na podlaze na černých nylonových nohách. Sedák je vybaven plně odnímatelnými kryty, není k dispozici v provedení kůže. Navrhl Cini Boeri v Itálii pro výrobce Arflex International. Navrhl Cini Boeri roku 1967.

Obrázek 12 Cini Boeri „Bobo“ r. 1967

Křeslo „Vejce“[5] [20] Křeslo ve tvaru zploštělého vejce je vyrobeno z lité pryskyřice, bíle nalakované, sedák vyroben z polyuretanové pěny a opěrák potažen červenou tkaninou. Po otevření odklápěcího víka se objeví očalouněné sedadlo. Křeslo má aerodynamický tvar, který je zároveň retro a futuristický. Nicméně, jeho jedinečný tvar vejce je více než estetický. Jedná se o vysoce funkční a univerzální kus nábytku, který je přenosný a lehký. Navrhl Peter Ghyczy roku 1968.

Obrázek 13 Peter Ghyczy „Vejce“ v uzavřeném stavu

25

Obrázek 14 Peter Ghyczy „Vejce“ r. 1968

Křeslo „Up“[21] Od prvního předvedení série „Up“ v roce 1969, bylo křeslo jedním z nejvýraznějších projevů designu. Výjimečný vizuální dopad sedmi modelů křesel, v různých velikostech, působilo ve své době unikátně a nadčasově. „Up5“ je nejslavnější kolekce, tvarem symbolizuje ženskou postavu s formou míče nebo ženu s pouty, které udržují ženu podrobenou. Velká socha, která oslavuje i moderní a tradiční design se nazývá „UP7“. Jedná se o téměř archeologickou památku moderní doby, vyjadřující splynutí umění a designu. Potah je vyroben z elastické tkaniny v dispozici v černé, červené, žluté, modré a tmavě zelené variantě, včetně béžového a oranžového pruhovaného provedení. Křeslo je vyrobeno z pružné studené polyuretanové pěny. Potahový materiál je vyroben z juty. Křeslo navrhl Gaetano Pesce roku 1969.

Obrázek 15 Gaetano Pesce „Up“ r. 1969

26

4.3 Vývoj v Československu 60. léta Pohovka „53-059“[7] Pohovka „53-059“ je klasickým bytovým doplňkem, který je vhodný pro zařizování ložnic, dětských a studentských pokojů. Umožňuje pohodlné spaní a je možné ji kompletovat se všemi druhy nábytku. Výrobce UP Závody Rousínov - Závod 01 Rousínov.

Obrázek 16 Pohovka „53-059“ r. 1968

4.4 Vývoj ve světě 70. léta Židle „Remmi“[22] Modulární křeslo a stolička, dvou nebo třímístné pohovky. Bavlněné nebo kožené čalounění. Odnímatelné polštáře a přikrývky. Kostra vyrobená z chromované trubkové oceli. Područky vyrobeny z oceli, potažené černým plastovým profilem. Navrhl Yrjö Kukkapuro pro firmu Avarte roku 1970.

Obrázek 17 Yrjö Kukkapuro „Remmi“ r. 1970

27

Mario Bellini „Le Bambole“[23] „Le Bambole“ je dokonale kalibrovaná pohovka, s použitím nevídané kombinace materiálů s různým stupněm elasticity. Vnitřní rám čalounění vyroben z ocelových profilů. Na čalounění použita studená polyuretanová pěna. Tvořena netradičními područkami, bez rámu a bez nohou. Za tyto vlastnosti získal „Le Bambole“ ocenění „Compasso d'oro“ v roce 1979. Navrhl Mario Bellini pro firmu B & B Italia roku 1972.

Obrázek 18 Mario Bellini „Le Bambole“ r. 1972

Židle „Mikael, Milton, Mirja“[24] Křesla s područkami, nohy a rám tvoří pochromované ocelové trubky. Potahový materiál vyroben z tkaniny nebo kůže. Rozměry šířka 500, hloubka 600, výška 810, sedák 440 mm. Navrhl Bruno Mathsson roku 1978.

Obrázek 19 Bruno Mathsson „Mikael, Milton, Mirja“ r. 1978

28

Pohovka ze série „Emmenthaler“[25] Sestava se skládá ze dvou sérií. První variantu tvoří křeslo, druhá varianta je křeslo a dvojmístná pohovka. Designovým prvkem je otvor v horní části opěradla. Nábytek se skládá z nosného ocelového rámu, který je čalouněný polyuretanovou pěnou, na které je potah složen z textilie. Navrhl Verner Panton pro firmu Cassina I roku 1979.

Obrázek 20 Verner Panton „Emmenthaler“ r. 1979

4.5 Vývoj v Československu 70. léta Čalouněná souprava „Monika“[7] Čalouněná souprava „Monika“ umožňuje svou konstrukcí pohodlné sezení a pohovka po rozložení slouží i k příležitostnému spaní pro dvě osoby. Na čalounění je použito pružných per, molitanu a vhodné potahové látky s možností velkého výběru podle druhu a barevnosti látek. Za opěradlem pohovky je malý úložný prostor na uložení lůžkovin. Výrobce: UP Závody Rousínov n.p. - Závod 01 Rousínov.

Obrázek 21 Čalouněná souprava „Monika“ r. 1974

29

Čalouněná souprava „Stela“[7] Čalouněná souprava (pohovka a dvojpohovka) je vhodná pro zařizování prostorově menších místností s požadavkem na příležitostné spaní. Pohovka je rozměrově menší než tradiční pohovky a její velkou předností je, že po rozložení slouží k pohodlnému spaní pro 2 osoby. Výrobce: UP Závody Rousínov n.p. - Závod 02 Královo pole.

Obrázek 22 Čalouněná souprava „Stela“ r. 1974

Čalouněné prvky „Pauli“[7] Čalouněné prvky „Pauli“ umožňují pohodlné sezení a příležitostné spaní. Použitím rohového a přímého prvku lze vytvářet rohové sedací kouty s tím, že přímé prvky je možné jednoduchou manipulací přeměnit v lůžko. Čalouněné prvky „Pauli“ lze vhodně kombinovat se všemi druhy nábytku, mohou být však použity i samostatně.

Obrázek 23 Čalouněné prvky „Pauli“ r. 1976

30

Obrázek 24 Čalouněné prvky „Pauli“ r. 1976

Pohovka „Wiberg VI.“[7] Kostra pohovky je dřevěná, na čalounění je použito pružinových per a molitanu, vhodné potahové látky. Za opěradlem pohovky je úložný prostor na lůžkoviny. Opěradlová část pohovky se skládá ze tří samostatných opěradlových polštářů, prošitých čalounickými knoflíky, které jsou pevně přichyceny ke kostře odklopné opěradlové časti, takže se při rozkládání nemusí odkládat. Čalounickými knoflíky jsou též prošity sedákové polštáře. Rozložení pohovky je velmi snadné. Provádí se sejmutím sedákových polštářů a překlopením opěradla přes přední hranu sedákové části pohovky. Výrobce: Interiér Praha n.p., UP Závody Rousínov n.p.

Obrázek 25 Pohovka „Wiberg VI.“ r. 1976

31

4.6 Vývoj ve světě 80. léta Křeslo ministra „Mi 459“[26] Křeslo je vyrobeno z ocelových trubek. Otočná základna je z pochromované oceli. Čalounění je prošité horizontálně, opěrák vybaven polštářem. Rozměry pohovky jsou šířka 620, hloubka 810, výška 1060, sedák 300 mm. Potahový materiál je z tkaniny nebo kůže. Navrhl Bruno Mathsson roku 1986.

Obrázek 26 Bruno Mathsson „Mi 459“ r. 1986

Křeslo „Feltri“[5] [27] Křeslo v provedení vysokého nebo nízkého opěráku, je zhotoveno ze silné vlněné plsti, ve spodní části zpevněno impregnací tvrditelnou termostatickou pryskyřicí, která zaručuje tuhost a odolnost opěráku. Sedadlo je připevněno k nosnému rámu pomocí konopných provázků, které zaručují měkký horní okraj židle. Opěradlo a sedadlo je doplněno polštářem z prošívané textilie a vycpáno polyesterovou výplní, sešito dohromady. Navrhl Gaetano Pesce pro firmu Cassina v roce 1987.

Obrázek 27 Gaetano pesce „Feltri“ r. 1987

32

Křeslo „Embryo“[28] Tvar nohy byl inspirován kmenem stromu. Konstrukce noh vyrobená z chromové oceli. Výplň křesla tvoří polyuretanová pěna, pokrytá potahovou textilií z bielastické tkaniny. Navhl Marc Newson pro firmu Cappellini roku 1988.

Obrázek 28 Marc Newson „Embryo“ r. 1988

Pohovka „Moroso Saruyama“[29] „Moroko Saruyama“ je sedací souprava navržena Toshiyukim Kitou pro Moroso v roce 1989. Jedná se o fascinující sedací soupravu, kde každá má svůj vlastní unikátní styl a design. Skládá se ze sady 3 různých sedacích souprav, které do sebe zapadají. Sedadla se dají kruhově uspořádat. Nosný rám tvoří polyuretanová pěna o různé tuhosti. Její vývoj se datuje od roku 1952, kdy byl učiněn návrh na pohovku Toshiyuka Kity, který konzultoval svoje návrhy na celkovou vizáž pohovky se zákazníky. Výrobní procesy a materiály neznečišťují životní prostředí, jsou buď na přírodní bázi, nebo biologicky rozložitelné. Navrhl Toshiyuki Kita roku 1989.

Obrázek 29 Toshiyuki Kita „Moroso Saruyama“r. 1989

33

4.7 Vývoj v Československu 80. léta Čalouněný soubor „Nokturno“[7] Čalouněný soubor „Nokturno“ vývojově navazuje na soupravy „Saturn“ a „Vengarn“. Souprava prodělala změny tvarové i úpravy technické a konstrukční, jejichž cílem bylo zvýšení pohodlí sezení a vyšší trvanlivost, což řadí tento soubor do nejvyšší kvalitativní skupiny. Nokturno se skládá z pohovky třímístné, dvoumístné a křesla. Pohovka není rozkládací. Výrobce: UP Závody Rousínov n.p. - Závod 01 Rousínov.

Obrázek 30 Čalouněný soubor Nokturno r. 1982

Čalouněný soubor „Hexa“[7] Čalouněný soubor „Hexa“ je sedací nábytek, který je charakterizován kombinací čalounění a dřevěné viditelné kostry z bukového dřeva. Vyrábí se ve třech variantách, které se liší různým řešením bočnic (výplně pod područkou). Složením prvků 1+2+3 umožňují vytvářet rohové sestavy, které lze velmi vhodné doplňovat stoly „Hexa“. Výrobce: UP Závody Rousínov n.p. - Závod 02 Královo pole.

Obrázek 31 Čalouněný soubor „Hexa“ r. 1983

34

Obrázek 32 Čalouněný soubor „Hexa“ r. 1983

Pohovka „Mälmo“[7] Pohovka „Mälmo“ je vhodná pro zařizování hal nebo pokojů menších rozměrů. Její rozložení umožňuje spaní dvou osob. Roztahování se provádí kolmo na osu pohovky. Výrobce: UP Závody Rousínov n.p. - Závod 03 Třebíč.

Obrázek 33 Pohovka „Mälmo“ r. 1988

Rozkládací souprava „Robina“[7] Je vhodná pro zařizování menších pokojů a chat s potřebou spaní pro dvě osoby. Pomocí jednoduchého kování se spodní část po vysunutí zvedne na úroveň pevné části, čímž se vytvoří dvě pohovky pro pohodlné spaní dvou osob. Výrobce: UP Závody Rousínov n.p. – Závod 02 Královo pole.

Obrázek 34 Rozkládací souprava „Robina“ r. 1988

35

4.8 Vývoj ve světě 90. léta Křeslo „Armilla“[31] Kovová konstrukce se vstřikováním výplně z polyuretanové pěny a polyesterových vláken s lepidlem Velveteen. Pružení umožňují zesílené elastické popruhy. Spodní část křesla je tvořena kovovou základnou s otočným mechanismem uloženým na kuličkových ložiscích. Navrhl Burkhard Vogtherr pro firmu Arflex International roku 1990.

Obrázek 36 Burkhard Vogherr „Armilla“ r. 1990

Lehátko „Pták“[32] Lehátko s dřevěnou konstrukcí. Čalouněním v látce nebo kůži. Se snímatelným potahem. Rozměry lehátka jsou šířka 500, délka 1660, výška 890 mm. Navrhl Tom Dixon pro firmu Cappellini roku 1992.

Obrázek 37 Tom Dixon „Pták“ r. 1992

36

Pohovka „HM30“ [30] Řada se skládá ze stolu a pohovky. Společný dojem spojení stolu a pohovky působí klidně a nerušeně. Pokud je pohovka instalována samostatně, vypadá jako zbavena gravitace a pluje na jedné noze. Pohovka získala cenu FX International Interior Design Awards 2001, UK za nábytek roku. Spolupráce Shina s Tomoka Azurových roku 1995.

Obrázek 35 Shina a Tomoka Azumi „HM30“ r. 1995

4.9 Vývoj v České republice 90. léta Sedací souprava „Saron“[8] Pohovka se vyrábí ve dvojmístném nebo trojmístném provedení. Potahový materiál je v provedení koženém i látkovém. Výrobce: Tusculum a.s. – Závod Rousínov.

Obrázek 38 Pohovka a křeslo „Saron“ r. 1991

37

Pohovka „Mexico“[8] Pohovka je rozkládací, s lamelovým roštem, umožňuje příležitostné spaní dvou osob. Područku lze zvolit vpravo nebo vlevo. Výrobce: Tusculum a.s. – Centrální prodej Brno.

Obrázek 39 Pohovka „Mexico“ r. 1994

Sedací souprava „Heike“[8] Soubor čalouněných prvků, které se skládají z rohové pohovky a křesla. Výrobce: Tusculum a.s. – Centrální prodej Brno.

Obrázek 40 Pohovka a křeslo „Heike“ r. 1995

38

Sedací souprava „Maritin“[8] Rozkládací pohovka s možností příležitostného přespání pro dvě osoby, jako doplněk slouží dvě křesla. Výrobce: Tusculum a.s. – Centrální prodej Brno.

Obrázek 41 Pohovka a křeslo „Maritin“ r. 1996

Sedací souprava „Greta“[8] Dvoumístná pohovka s lůžkovou úpravou a křeslo. Výrobce: Tusculum a.s. – Centrální prodej Brno.

Obrázek 42 Pohovka a křeslo „Greta“ r. 1997

39

5

VLIV

VÝVOJE

ČALOUNĚNÝCH

MATERIÁLŮ

NA

TVAROVÁNÍ VÝROBKU 5.1 Vývoj v Československu 50. a 60. léta[9] V politicky rozdělené Evropě bylo Československo hlavním průmyslovým centrem tohoto seskupení, 50. léta přinesla tzv. bruselský styl, navazující na předválečné aerodynamické formy, využívající nových materiálů – plastů. Asymetrie, úspornost a láce byly synonymy tohoto směru. Český design se úspěšně uplatňuje na světových výstavách v zahraničí spíše volnou a individuální tvorbou, proslulými výstavními expozicemi. Vznikají porcelánové soubory kultivovaných forem P. Ježka, V. Dolejše, plastové židle M. Sépové, M. Navrátila, textil s malířsky pojatým dekorem A. Kybala, A. Fišarka, a dalších výtvarníků. Období 60. let s postupným uvolňováním totalitního komunistického režimu, přineslo expanzi hromadné výroby, její mechanizaci a automatizaci včetně aplikace moderních technologií, ústící v určitou formu neofunkcionalismu hledajícího objektivní, esteticky hodnotný a funkční tvar. Protože design nábytku bezprostředně souvisí s koncepcí interiéru, bytové dispozice, způsobu stavění a bydlení, byla pro nábytkovou tvorbu určující hromadná bytová výstavba podmíněna panelovou stavební technikou a miniaturizace nově budovaného obytného prostoru. V 60. letech ukázáno kompletní zařízení vzorových bytů vyplývající z prostorových, materiálových i estetických možností, na jehož řešení se podíleli přední čeští architekti a nábytkáři: např. Karel Koželka, Emanuela Kittrichová, Ivan Nedoma a další.

5.2 Vývoj ve světě 50. a 60. léta Prvky moderny[5] Oproti strohosti meziválečného období je nábytkový design 40., 50. a 60. let charakterizován daleko oblejšími tvary. V souvislosti s optimistickou atmosférou těchto let a díky širšímu výběru materiálů i výrobních postupů získává nábytek hravější podobu. Použitím umělých hmot a pěnových výplní v 50. letech posunulo modernismus dál od racionalistických kořenů a nové barvy a tvary zrodily nový design. Na konci 60. let se funkcionalismus dosud ovládající design 20. století začal úplně vytrácet a praktičnost nahradily experimenty.

40

Konstrukce z kovových tyčí [5] Dostupnost velice úzkých a lehkých ocelových tyčí umožnila návrhářům jemnější využití kovu v nábytkovém designu. Harry Bertoia a Warren Plater navrhovali nábytek z lehkých

drátů

odpovídající

principům

modernismu:

obnažená struktura nábytku z kovových tyčí je základem jejich vizuálního efektu.

Obrázek 43 Stolek pro firmu Knoll

Japonské vlivy[5] Na konci 40. a na počátku 50. let se cestování po celém světě stalo běžnějším, takže i design se otevřel novým vlivům, které dříve měly jen nepatrnou šanci se prosadit. Moderní tvůrci se začali zajímat především o tradiční jednoduchost a jasnost japonské návrhářské tvorby.

Obrázek

16

Přední

dvířka

inspirována Japonskem

Elastické textilie[5] Nové elastické textilie umožňovaly návrhářům v 60. letech vytvářet dosud nerealizovatelné formy. Textilie bylo možno napnout na vnitřní konstrukci a dosáhnout tak tvarů, které by nebyly určeny strukturou

předmětu.

Díky

přiléhavosti nových textilií již nebylo nutno používat čalounění.

Obrázek 17 Detail žídle

41

Smělé barvy[5] V souvislosti s ochabováním puristických tendencí začali návrháři používat křiklavé barvy. Protože barvené dřevo bylo stále odmítáno, používali designéři v 50. letech zářivé barvy na potahy. Co se týká barevnosti, používání plastů otevřelo nové možnosti, kterých se mnozí tvůrci dychtivě chopili.

Obrázek 18 Detail svítidla

Tvar a funkce[5] Návrháři 40. a 50. let se ztotožnili s mnoha modernistickými ideály, především s myšlenkou skloubení tvaru a funkce. Příkladem je židle od Hanse Wegnera, jejichž opěradlo připomínající roztažené ruce vychází z tvaru lidského těla.

Obrázek 19 Židle od Hanse Wegnera

Plasty[5] V 50. a 60. letech se začaly vyrábět umělé hmoty na bázi ropy, které se brzy staly vhodným a levným materiálem pro designéry. Boom plastového nábytku propukl až v polovině 60. let, kdy už návrháři dokázali plně využít technologii lisování plastů, nové materiály daly vzniknout novým tvarům.

Obrázek 20 Plastová židle od Vernera Pantona

42

Šikmé nohy[5] V touze odlišit své práce od strohých modernistických děl začali mnozí návrháři v 50. letech používat u nábytku šikmé nohy. Tento detail se uplatňoval zejména v italském designu, dodával stolům a židlím téměř bezchybný vzhled, který odrážel uvolněnou atmosféru poválečného období.

Obrázek 21 Zahradní nábytek Kent

Lenošky[ 5] Vpád mladé kultury v 50. letech vnesl do západní společnosti neformální postoje, které vyjadřovaly i způsob sezení. Mladší generace už nechtěly sedět rovně, jak je to učili rodiče, a začali se v křeslech různě kroutit. Návrháři na tuto potřebu odpověděli designy židlí, do kterých se jejich uživatelé mohli pohodlně stočit podle svých potřeb.

Obrázek 22 Lenoška LC4

43

Organické tvary[5] Nové technologie lisování překližky a dostupnost tenčích a tvarovějších ocelových tyčí využili návrháři poválečného období k tvorbě pravidelných, elegantních forem. Ve svých pracích se inspirovali surrealismem a abstraktním expresionismem a vytvořili amébovité tvary odkazující na svět vědy, stále více přibližující skulpturálnímu stylu.

Obrázek 23 Organický tvar La Chaise – manželé Eamesovi (Vitra)

Lisovaná překližka[5] V meziválečném období si velkou popularitu získala ohýbaná překližka a ve 40. letech byla tato technologie

zdokonalena

na

ohýbání

materiálu

v několika směrech Charles Eames a Eero Saarinen spolupracovali na prvních kusech nábytku z lisované překližky a vytvořili specifický styl využívající kombinaci křivek.

Obrázek

24

Křeslo

navrženo

Charlesem Eamesem

Hliník[5] Tento všestranný materiál byl během 2. světové války hojně používán na vnitřní vybavení vojenských dopravních prostředků, především stíhaček. Ve 40. a 50. letech se hliník stal snadno dostupným materiálem, který díky své odolnosti a malé hmotnosti začali návrháři poválečného období s oblibou používat. 44

Horizontální linie[5] V poválečných letech se životní styl začal značně uvolňovat a návrháři na tento trend reagovali používáním dlouhých, horizontálních linií. Uvolněnější vzhled nábytku uvítali především mladí zákazníci, kteří chtěli zapomenout na zkostnatělý a přísný styl domácího nábytku, ve kterém vyrůstali. Čalounění[5] Výroba kaučukového čalounění vznikla v 50. letech v Itálii jako odnož výroby pneumatik a pěnové čalounění se vyvinulo v přibližně stejné době i ve Skandinávii. Výroba pěny spočívala v působení horké páry na polystyrénové kuličky, které změkly, zvětšily svůj objem a vzniklou hmotu bylo možno aplikovat na konstrukci a vytvarovat do požadované podoby.

5.3 Vývoj v Československu 70. a 80. léta[9] Doba tzv. politické normalizace v průběhu 70. let po okupaci země sovětskou armádou v r. 1968, která zmařila naděje vkládané do pražského jara, již nezakrývala kritický přístup k nedokonalosti, bezduchosti a uniformitě hromadné výroby, stejně jako k hromadné výstavbě sídlišť s uniformními minimalizovanými byty. Individuální úsilí po změně tohoto stavu v centrálně řízeném totalitním státě nemohlo být úspěšné. Mnozí schopní čeští architekti a designéři emigrují do zahraničí, kde se vesměs uplatňují (J. Kaplický, E. Jiřičná, B. Šípek, H. Bukovanská). Přes tato omezení a celkově nepříznivé klima ve společnosti se design a průmyslová výroba nábytku rozvíjela ve velkých závodech díky značnému úsilí a schopnostem českých i slovenských designérů – arch. M. Čeček, kuchyně Betina, národní podnik Interier Praha, Ing. E. Kittrichová, kuchyně Lena, OPS Rýmařov, Asta, n.p. Jitžona, Soběslav, arch. K. Mrkva, sektorový nábytek Monticolor, UP Rousínov, arch. M. Navrátil, sedací nábytek, n.p. Bukoza Vranov. Designérsky i nábytkářsky úspěšnější skupinu výrobců tvořila družstva a komunální podniky menšího rozsahu. Některým z nich vtiskli výraznou tvář schopní designéři – arch. Karel Vyčítal a Karel Sedláček v Dřevotvaru Jablonné nad Orlicí v jakémsi humanistickém funkcionalismu navazujícím na meziválečný, respektive poválečný

skandinávský

design,

případně

na

předválečnou

aktivitu

Svazu 45

československého díla a Družstevní práce a konkrétně na činnost arch. K. Koželky. Dalším úspěšným nábytkářským podnikem, díky osobnosti designéra Vlastimila Tesky, byl Hikor Písek (úložné systémy, kvalitní sestavovací sedací a stolový nábytek). Arch. Antonín Šuman inovoval sortiment sedacího nábytku pro TON Bystřice. Evropský design 80. let lze označit za doznívání funkcionalismu, rozumíme-li jim převahu racionality, ale též expanzi programového antifunkcionalismu, pro který se vžilo označení postmodernismus nebo jakýsi historický eklektismus poslední čtvrtiny 20. století. Také v českých zemích se v průběhu 80. let dá rozlišit pokračování neofunkcionalistických tendencí (zejména u architektů spolupracujících s průmyslem J. Kadlec, I. Vrátník, F. Vrána, Z. Maňáková), a postmoderní experimenty realizované hlavně mladší generací designérů, kteří měli možnost studia v zahraničí a byli ovlivněni italským Memphismem. Byla to především skupina Atika – architekti J. Pelcl, B. Horák, J. Javůrek, V. Cimbura a jiní arch. J. Šusta st., Vlastimil a Marek Teskovi a mnozí další, kteří hledali kompenzaci pro svou neradostnou spolupráci s průmyslem v individuální tvorbě posouvající design blíže k oblasti volného umění. Český designérský postmodernismus měl řadu poloh a forem, podle naturelu jednotlivých tvůrců – čerpal z historie (kubismus, biedermeier, baroko, rokoko), ironizoval tehdejší politický systém (J. Pelcl – ekologie), inspiroval se přírodou (B. Horál) a lidovou architekturou (V. Cimbura) nebo experimentující s materiály a technikami (J. Javůrek). Uvolnění 80. let vrcholí v r. 1989 tzv. sametovou revolucí, jež otevřela rozsáhlé politické i hospodářské změny, které zasáhly všechny oblasti lidské činnosti včetně umění a kultury. Poslední dekáda 20. století – 90. léta přinesla velké očekávání i zklamání. Předpokládaný hospodářský zázrak, podmíněný změnou politického systému, privatizací průmyslu a majetku, a nastolení tržního prostředí se nekonal. Velké nábytkářské podniky ztratily svá východní odbytiště v důsledku tamních obdobných změn, nedokázaly konkurovat západu a zrušily vlastní designérská pracoviště. Zhusta přešly do rukou zahraničních majitelů a staly se realizátory jejich zakázek. Rozdělení Československa jako by posunulo Českou republiku více na západ, ale též přispělo k celkovému chaosu doby. Na českém trhu se objevilo množství kvalitního nábytku ze zahraničí, většinou na těžko dostupné cenové úrovni, ale i nekvalitního braku. Orientace pro spotřebitele i výrobce při hledání dobrého designu se velmi zkomplikovala. Naopak kvalitní design základního sortimentu nábytku z domácí produkce, cenově dostupného 46

pro průměrného spotřebitele se u nás stal složitě vyhledávaným a téměř neexistujícím artiklem. Většina státních výzkumných a vývojových institucí, zaměřených na design interiéru a nábytku byla reorganizována nebo zrušena (Ústav bytové a oděvní kultury, Institut průmyslového designu v Praze, Vývoj nábytkářského průmyslu v Brně). Nové Design Centrum České republiky, které následně vzniklo v Brně, jen částečně navázalo na činnost zrušených institucí. Odborné knihovny a archivy z této oblasti byly zrušeny, mnohé odborné časopisy s dlouholetou tradicí zanikly v živelném tržním prostředí. Na druhé straně se mladým designérům otevřely možnosti studia, cest i výstav v zahraničí, objevily se malé výrobní firmy ochotné experimentovat v malých sériích i galerie vedené snahou hledat a vystavovat dobrý autorský design. Domů do Čech se postupně vrátili někteří z renomovaných českých designérů, kteří zde začali podnikat nebo vyučovat na odborných školách (architekti B. Šípek, E. Jiřičná na Vysoké škole uměleckoprůmyslové). Pro mladou generaci studentů designu se tak značně rozšířily perspektivy pro poučení i uplatnění a celková koncepce výuky dostala mezinárodní dimenzi. Na druhé straně se však někteří tito pedagogové šíří dosavadních i nových pracovních závazků doma i v cizině mohli věnovat pedagogické činnosti jen okrajově. Nejmladší generace českých designérů, pokud lze její činnost bez časového odstupu generalizovat, se vyznačuje velkou všestranností – kromě architektury a nábytku navrhují i jiné předměty a bytové doplňky, experimentují s novými materiály (plastická hmota zpevněná karbonovým vláknem), které kombinují s tradičními (lamela, kovová trubka, plasty). Po stránce formy jsou mladí spíše vyznavači strohých geometrických forem, které jakoby zákonitě vystřídaly extravagantní fantazie postmodernismu 80. let.

5.4 Vývoj ve světě 70. a 80. léta Prvky postmoderny[5] Když se na sklonku 70. let 20. století objevila postmoderna, začali se soudobí návrháři méně zabývat funkcí a stavbou nábytku a namísto toho byli fascinováni možnostmi komunikace prostřednictvím jeho vzhledu. Designéři 80. a 90. let minulého století se stále více zabývali estetikou a koncepcemi na úkor materiálů a tvarů, které často plnily spíše ozdobný než funkční účel. Ve snaze upozornit na ideologicky obsah své práce odvrhla řada návrhářů používání okázalých technologií a dala přednost 47

nejzákladnějším materiálům a konstrukčním technikám. Někteří návrháři přijali za svůj sofistikovanější, strukturovanější styl označovaný buď jako „High tech“, nebo „Matt Black“. V 90. letech se také znovu vrací zájem o technickou estetiku a možnosti jsou natolik svůdné, že je již nelze ignorovat. Plastové úpravy povrchu[5] V průběhu 80. let se laminát, často s exotickými vzory, začal masově používat na povrchovou úpravu dřevěného nábytku. Nápadný vzhled zdůrazňoval postoj soudobých návrhářů, kteří upřednostňovali povrchovou dekoraci na úkor funkčnosti. Plastem pokryté dřevo bylo veselou postmoderní odpovědí na zákon o „pravosti materiálu“ uplynulých desetiletí.

Obrázek

25

Skříňka

s

laminátovým povrchem

Vstřikované odlitky[5] V 70. a 80. letech 20. století byli návrháři používáním plastů do značné míry již přesycení, ale v 90. letech po objevení nových, vyspělejších technologií tvarování umělých hmot si tento materiál opět získal oblibu. Výroba plastových odlitků pomocí vysokotlaké injektáže umožňovala větší přesnost tvarů a výsledkem byla záplava skulpturálně pojatých návrhů. Humor[5] V souvislosti s ochabujícím zájmem návrhářů o konstrukční a technické záležitosti se v nábytkovém designu 80. let začaly stále silněji uplatňovat rysy určité rozpustilosti. Designéři se často bavili neobvyklými žertíky, jako u stolu z MDF, který je potištěn designem stolu z 18. století. Design 90. let se již vyznačuje lehčím humorem a častými antropomorfismy.

Obrázek 26 Detail stolu z MDF

48

Minimalismus[5] Ke konci 80. let se mnoho návrhářů z postmoderního hnutí, vrátilo ke klidnějšímu desénovému stylu. V 90. letech se oblíbenými materiály staly sklo, průhledné akrylové plasty, neupravené dřevo a broušený kov. Tento trend je někdy uměleckými kritiky nazýván jako „pozdní moderna“.

Obrázek 27 Detail skleněného jídelního stolu [5]

Asymetrie

Jako demonstraci odmítnutí přísných, racionalistických ideálů modernistické éry začleňovali postmoderní návrháři do svých prací často zdánlivé nemotornou asymetrii. Někteří ji dosahovali použitými barvami, ale mnohem troufalejší byla asymetrie tvarová.

Obrázek 28 Easy Edges lounge chair navržena Frankem O. Gehrym

Mramor[5] Mramor symbolizoval pro postmoderní návrháře stálost, čistotu a vznešené ideály klasické

antiky.

zdůrazňovali

Tuto

kombinací

symboliku mramoru

často se

skromnějšími materiály jako sklo, plasty či výrazně natřené dřevo. Také atraktivní žilkování mramoru bylo v době, kdy povrchová dekorace přišla opět do módy, velmi ceněno.

Obrázek 29 Mramorový stůl

49

Řemeslná práce[5] Odmítnutí modernistické strojové estetiky a následný ústup obliby plastických hmot umožnily v pozdních 70. letech 20. století návrat uměleckých řemesel. S tím souvisí i skutečnost, že díky rostoucímu blahobytu byl v 80. letech ve Velké Británii a ve Spojených státech dostatek zákazníku, kteří si mohli dovolit kupovat pracně vyrobené a často drahé předměty.

Obrázek 30 Detail nohy

Recyklace[5] V 70. letech se začal rozšiřovat odpovědný přístup k problematice životního prostředí a v následujícím desetiletí již byla recyklace běžnou záležitostí. Také designéři v 80. a 90. letech recyklovali nalezené předměty a používali je ve svých návrzích. Tak tomu bylo například u křesla z automobilové sedačky od Rona Arada. Šlo o oslavu rebelského, protispolečenského ducha firmy DIY.

Obrázek 31 Automobilová sedačka navržena Ronem Aradem

50

Přivlastňování[5] Protože návrháři začali víru ve vývojovou sílu modernismu, hledali stále častěji inspiraci v minulosti. Postmoderní

designéři

si

často

vypůjčovali

motivy

z historických stylů. Ale na rozdíl od modernistického vztahu k minulosti se nezajímali o konstrukční vlastnosti starých stylů, ale pouze o jejich symbolické poselství.

Obrázek 32 Opěradlo křesla Královny Anny

Groteskní vzhled[5] Komiksové

kresby

často

byly

inspirací

pro

představitele pop artu v 60. letech 20. století, kteří oceňovali jejich lidovou, anti-intelektuální přitažlivost. Na počátku 70. let navázali na tento trend designéři nábytku, kteří pak v následujícím

desetiletí

ironicky provokovali

tím,

že

přenášeli dvourozměrný komiksový vzhled na trojrozměrné předměty. Obrázek 33 Komicky pojatá noha stolu

Kolečka[ 5] Od kancelářského

70.

let

minulého

prostředí

století

neustále

se

strohost

uvolňovala

a

v souvislosti s tím se běžnou součástí kancelářského nábytku stala kolečka. Ve snaze zpochybnit hodnoty stálosti

a

universalismu,

které

kázali

stoupenci

modernistických principů, používali postmoderní návrháři kolečka i na nábytek do domácnosti.

Obrázek 34 Stůl na kolečkách

51

Stavebnickový nábytek[5] Již v 60. letech byly módní stavebnicové sedací soupravy. V 90. letech se návrháři k tomuto tématu pokusně vrátili, ale nápad se trvale ujal pouze v designu úložných policových systémů. Stavebnicový nábytek byl vždy spojován s představou technické estetiky, návrháři v 90. letech však dokázali pomocí barev a materiálů dodat jeho vzhledu určitou poezii.

Obrázek 35 Stavebnicový nábytek inspirován tetris stylem

Barva[5] V průběhu 80. let minulého století, kdy se komunikace stala v nábytkovém designu stejně důležitou jako funkčnost, byli návrháři stále více nadšení pro dekorativní využití barev. Tento trend částečně pokračoval i v 90. letech, přestože designéři vzorů, tolik oblíbených u dřívějších postmodernistů.

Obrázek 36 Křeslo ¨Vejce¨ od Arneho Jacobsena

52

5.5 Vývoj v 90. letech až současnost[12] Design[34] Cílem designu je co nejúčelněji propojit funkční a estetickou stránku navrhovaného předmětu. Vyžaduje proto jak technické, tak výtvarné schopnosti a znalosti a v současné době úzce souvisí také s propagací a reklamou. Materiál a konstrukce[39] Předčalouněné kostry se skládají z vlnitých pružin, pérových vložek, plsti, lepenky, gumových popruhů, dřevěných lamel, molitanu i diolénu. Dřevěné kostry klasické, tak i modely s mnoha funkcemi včetně speciálního kování. Různé typy nohy k čalouněnému nábytku technických podkladů na daný druh nábytku. Čalounění[39] Na nosnou vrstvu čalounění se používají vlnovce, pryžové a textilní popruhy nebo dřevěné vlysy či lamely. Izolační vrstva bývá z polyesterového rouna. Tvarovací vrstva je převážně kombinací pružinových koster a různých typů polyuretanových pěn, kterých je přes 300 druhů. Pomocí nich lze vytvořit varianty materiálových skladeb podle jakýchkoliv požadavků. Potahové látky[39] V současnosti jsou nejpoužívanější materiály hladké nebo reliéfně hustě tkané a podtkávané textilie na bázi vlny a viskózy, vlasová žinylková příze, plyše s nízkým vlasem, těžká plátna a satény nebo syntetická kůže. K výrobě snímatelných potahů se hodí nemačkavé elastické látky, které jsou schopné se přizpůsobit tvarům sedacího nábytku. U exkluzivního sedacího nábytku si lze pořídit i přírodní useň. Funkce[12] Pohovka je především velká a pohodlná. Takto jsou navrhovány pohovky a sedací soupravy zejména zahraničních výrobců, jelikož tamní byty mají větší plochu, a tak se do nich velká pohovka vejde a nepůsobí v nich mohutně. Doslova hitem poslední doby je možnost přechodu ze sedací do lehací polohy, a to buď plynule, nebo skokově.

53

Oblíbenými doplňky pohovek jsou příruční odkládací stolky, které lze jednoduše přemístit tam, kde je jich potřeba. Opěrák je doplněn samostatnými polštáři, které zvyšují komfort sezení. Často je sedací nábytek sestaven z modulů, čímž lze ovlivnit výsledný tvar a velikost sedací soupravy. Lze k němu přikoupit křeslo, taburet či stolek ve stejném designu. Barevnost[41] Pro praktické úspěšné použití barev při každodenním bydlení je důležitá estetická stránka i naše sympatie k jednotlivým barevným tónům, ale především pak jejich funkce. Jednotlivé barevné kombinace působí na lidské pocity i optické vjemy.

54

6

POROVNÁVÁNÍ

VÝVOJE

PROMĚN

S ASPEKTEM

NA

TECHNOLOGII VÝROBY[10]

Obrázek 37 Materiálová skladba sedáku s konstrukčními tvarovacími materiály – pěnovou pryží a pryžožíní.

V 60. až 70. letech byla nejčastějším používaným materiálem pěnová pryž (gumový latex), v kombinaci s pryžožíní nebo pryžkokosem (obrázek 37). Velmi dobrá elasticita pěnové pryže zajišťovala vysoký komfort. Také vysoká trvanlivost pryžožíní nebo pryžkokosu zvyšovala hodnotu výrobku. Nevýhodou pěnové pryže byla a je, její vysoká světelná degradace, zejména v horní vrstvě materiálu, kterou tvoří tzv. „kůra“. Tato „kůra“ je zároveň obalem i kostrou pěnového materiálu, ať již je materiál ve formě desky pěněné do formy nebo v podobě pásu. Narušením tohoto obalu je pěnový materiál přístupněkší k rychlejšímu znehodnocení. Při nedostatečném překrytí pěnových materiálů kypřícími a izolačními vrstvami dochází k rozpadu jejich povrchové vrstvy na prachové částice. Tato degradace pak v průběhu času pokračuje i do spodních částí pěnových dílců. Degradace následně způsobuje uvolňování jemných prachových částic a jejich pronikání potahovým materiálem na povrch výrobku. Dále výrazně mění mechanicko-fyzikální vlastnosti pěny, která ztrácí svoji elasticitu a měkkost, a zvyšuje se trvalá deformace. Tohoto nedostatku bylo využito při prezentaci nového revolučního materiálu – polyuretanové pěny, ale i v ní dochází k podobnému procesu.

55

Vývojem nových materiálů a zároveň potřebou snižování výrobních nákladů se v konstrukci u některých materiálových vrstev využívaly materiály, vzniklé při zpracování druhotných surovin. Jedná se zejména o sortiment technických natkaných textilních desek (ve formě tužených plstí v širokém technologickém spektru zpevňování) různých tlouštěk. Nejen laboratorním, ale i provozním ověřením byly vyhovující, a tyto materiály postupně nahrazovaly dražší tvarovací materiály typu pryžožíní a pryžkokosu. Uvedená změna výrazně nesnížila kvalitativní vlastnosti výrobku. S vývojem polyuretanových pěn byly konstrukce zjednodušovány používáním dílců ve formě monobloků pěny. Toto mělo velmi neblahý vliv na komfortní vlastnosti výrobků. Avšak jednoduchost jejich užití byla velmi silným podpůrným argumentem. Jak již bylo uvedeno, prudkému nárustu použití tohoto materiálu tedy musela být v průběhu přizpůsobována technologie zpracování dalších konstrukčnícch, izolačních a potahových vrstev. Závažnými nedostatky těchto konstrukcí byla zejména vysoká deformace a snížená prodyšnost. S vývojem dalších typů polyuretanových pěn se dařilo problém s vysokou trvalou deformací výrazně eliminovat Na obrázku 38 navazuje užití dílce – monobloku polyuretanové pěny na tradiční konstrukce. V izolační vrstvě je aplikován materiál ve variantách pryžožíně nebo pryžokokosu.

Obrázek 38 Materiálová skladba sedáku s konstrukčním tvarovacím materiálem - PUR pěnou.

56

Potřeba

snižování

nákladů

výrobků

ovlivnila

užití

dalšího

materiálu

v konstrukci. Tvarovací materiály – pryžožíně byly nahrazovány deskami z netkaných textilních produktů. Jsou-li v konstrukci použity tyto materiály s nízkou hmotností (< 80g/m2) dochází po čase k těsnějšímu kontaktu polyuretanových pěn s kovovými pružicími prvky, v tomto případě s vlnitými pružinami. Vlivem vlhkosti, vnikající do výrobku užíváním a z okolního prostředí, dochází ke korozi kovových prvků, která tento materiál výrazně znehodnocuje. Také je třeba mít na paměti, že polyuretanová pěna je materiál, který velmi dobře vlhkost přijímá a potřebuje poměrně velkou dobu na jeho odpaření.

Obrázek 39 Materiálová skladba sedáku s konstrukčními tvarovacími materiály – pěnovou pryží a PK z taškových pružin.

Na obrázku 39 je uvedena materiálová skladba pro kategorii uživatelů a nižší hmotností. Toto je dáno menší tuhostí pružinové kostry z taškových pružin oproti pružinovým kostrám typu Bonell. Tuhost konstrukce však lze zvýšit větší tloušťkou horních tvarovacích vrstev – tedy desek pěnové pryže nebo desek PUR pěn, nebo použitím desek PUR pěn s vyšší objemovou hmotností a tvrdostí.

57

Obrázek 40 Materiálová skladba s konstrukčním tvarovacím materiálem – profilovanou PUR pěnou.

Obrázek 40 znázorňuje různě profilované dílce PUR pěny. Profilováním lze značně měnit užité vlastnosti dílců PUR pěny. V první řadě jde o podstatné zvýšení prodyšnosti skladby. Profilování je možné projektovat v mnoha variantách. Je však třeba respektovat nářezová pravidla tak, aby nedocházelo ke zbytečnému nárůstu odpadu a k nutnosti lepení technologických řezných spár. Profilováním je možno měnit tuhost, měkkost a pružnost pěnového dílce. Vhodnou optimalizací pořezu PUR pěn lze zvýšit výtěžnost, což potom má evidentně vliv na cenovou hladinu materiálových vstupů.

58

7

DISKUZE V bakalářské práci jsou zahrnuta léta padesátá až devadesátá. Při tvorbě práce

se autorka zabývala otázkou, jak se využívaly materiály při tvorbě čalouněného nábytku v historii a jestli se některé materiály využívají dodnes. Autorka zjistila, že z rostlinných materiálů jako například juta, len a bavlna se dodnes využívají na potahové materiály s příměsí umělých vláken. Z živočišných materiálů se použití uchovalo u peří, koňských žíní a hedvábí. Peří se užívá jen omezeně, z důvodu působení alergií na některé jedince. Koňské žíně, se dříve využívaly jako kypřící vrstva, v současné době se využívají na výrobu potahových materiálů. Hedvábí se využívá dodnes v textilním průmyslu. Největší událostí ve výrobě nábytku a v tvorbě jako takové byl vynález polyuretanové pěny. S jejím vynálezem je spojeno mnoho tvarových řešení. Mnohdy tvůrci neznali hranici tloušťky použité pěny, proto vznikaly neforemné výrobky tvořené masou pěny. Nešlo se nepozastavit nad minulostí, která poznamenala designéry a jejich návrhy křesel a pohovek. Většina z designérů prožila válku a ve svých návrzích odráželi své prožitky, ať už lámáním forem, nebo používáním nových tvarů a celkově stanovením standardů pro novodobý design. Návrh Eera Saarinnena křeslo „Lůno“ symbolizuje návrat k počátku a do bezpečí. Tento pocit nám dodává konstrukce křesla, ve kterém můžeme jak odpočívat, tak komunikovat s okolím. Ke komunikaci jsou po stranách područky, sloužící k pohodlnému otočení na druhou osobu. Návrhář Finn Juhl zvolil návrat k přírodním materiálům a rám vyrobil ze dřeva. Rám sedáku opět tvoří skořepina. Můžeme zde pozorovat jeho oddělení od sedáku, které symbolizuje volnost. Na křesle pozorujeme oproštění návrhu od jiných. Pohovka „Martingale“ svým tvarem připomíná křeslo lůno od Eera Saarinnena. Vypadá to, jako by ke křeslu vytvořil jiný autor pohovku, shodující se s polštářem na sezení i zvoleným materiálem na podnoži. Na křesle „Gilda“ návrháře Marca Mollina můžeme vidět opět návrat k řemeslné práci na dřevěné podnoži spolu s mosaznými prvky kování, které je vydáno na odiv. Designér se ho nesnaží schovat, ale naopak z něj vytváří ozdobný prvek. Na návrhu Osvalda Borsaniho je vidět inspirace křeslem „Lůno“. Tvůrce nahradil volný polštář polštářem skrytým (polštář je součástí konstrukce sedáku). Křeslo „Vejce“ od Arneho Jacobsena svým novodobým vzhledem velmi výrazně zapsalo do dějin designu. Svým tvarem připomíná v horní části ušák symbolizující intimitu, utlumením od rušivých zvuků. Tento prvek byl novinkou, která se nevyskytovala na návrzích jiných křesel, plní funkci odpočinku. Spojení volnosti, cestování, poznávání se s novými lidmi to všechno 59

evokuje křeslo „Srdce“ od Vernera Antona. Tvar může představovat blízké setkání, možnost přesednout si na druhou stranu a vidět na druhého uživatele. Dřív byl uživatel omezován plnými zády u křesel, u „Srdce“ to byla revoluční myšlenka, něco nového na trhu. Proto vzbudilo takový rozruch, nikdo před Pantonem nic podobného nenavrhl. Návrh křesla „Mushroom“ od Pierra Paulina pokračuje v komunikaci mezi uživateli. Na rozdíl od křesla „Srdce“ má nižší výšku opěradla, tím umožňuje větší rozhled, ale menší komfort v odpočinku krční páteře. Novinkou byl skrytý podstavec a jako doplněk zip přiznaný v přední části křesla. Křeslo „Elda“ od Joeho Colomba působí těžkopádným dojmem. Tento pocit navozuje přemíra polštářů, které mají navozovat pocit určitého komfortu, ale jako celek působí příliš mohutně. Vedle děl světových designérů autorka vybrala díla z dílny závodu UP Rousínov. Pohovky a křesla ze závodu UP Rousínov jsou tvořeny dřevěnou kostrou potaženou polyuretanovou pěnou překrytou potahovou látkou v určitém provedení. Výrobky závodu UP Rousínov nemůžeme srovnávat s pohovkami vytvořenými ve světě, které byly vytvořeny jako samostatné kusy nábytku do prostoru. Výrobky UP Rousínova byly vyráběny pro jinou cílovou skupinu lidí a tou byly domácnosti. V letech 70.tých se objevuje židle „Remmi“, která evokuje k odpočinku, ten podporuje možnost položení nohou na podnožku. Z dílny závodu UP Rousínov autorka představila čalouněné prvky Pauli. Autorku překvapil nápad přemístitelných prvků a možnosti si vytvořit snadno plochu na příležitostné přespání bez použití složitého mechanismu. V letech 80.tých

bylo křeslo „Embryo“ svým

tvarem i provedením velmi revolučním nápadem. V UP závodech Rousínov oslavoval úspěch čalouněný soubor Hexa. Nápad vyrobit nohy křesel ve tvaru šestiúhelníku byl natolik revoluční, že jeho tvůrci byli oceněni diplomy. V letech 90.tých

mezi

neúspěšnější patřilo lehátko známé pod názvem „Pták“. Svým tvarem připomínal, jak už název napovídá tvar ptačího těla, zde platí tvrzení v jednoduchosti je krása. V Tusculumu a.s. se vyráběly pohovky, které po jejich rozložení sloužily k příležitostnému přespání. Autorka se zabývala prvky používanými na nábytku v rozmezí 50.tých až 90.tých letech. Zjistila, že některými prvky se designéři nechali inspirovat a používají je na nábytku dodnes. Z 50.tých a 60.tých let se autoři vrací k japonským stylům, kovovým tyčím a lenoškám. V letech 70.tých a 80.tých se objevuje opět řemeslná výroba, jako návrat zpátky ke starým řemeslným technikám zdobení nábytku například noh u skříní. Začíná se zde objevovat téma recyklace, které je aktuální i v současné době. Léta 90.tá byla v režii barevnosti, funkčnosti a designu. 60

Těmito třemi slovy by se dal popsat nábytek vyrobený v tomto období. V průběhu dekád se měnila také skladba čalounění. V letech 60.tých a 70.tých převládala ve skladbě

vrstev

pěnová

pryž

nebo

pryžožíně.

Pryžožíně

byly

nahrazovány

polyuretanovou pěnou, která nejprve tvořila celý průřez čalounění, později v rámci úspory materiálu se v čalounění začaly objevovat taškové pružiny. Technologie se zdokonalila až do té míry, že se polyuretanová pěna mohla profilovat, což změnilo vlastnosti sedáku křesla.

61

8

ZÁVĚR V práci jsem přehledně zpracovala postupný vývoj čalouněného nábytku ve

vztahu nejen k autorům, výrobcům, ale i nově vzniklým materiálům. Ve své době se používány živočišné a rostlinné materiály v klasickém čalounění, protože se jednalo o dostupné materiály. Člověk byl více spjat s přírodou, využíval tedy materiálů, které ho obklopovaly. Později byly vyvinuty syntetické materiály, které částečně nahradily používané materiály, z důvodu lepší dostupnosti, rychlejší výroby. Z tohoto důvodu se dostala polyuretanová pěna navrchol. Podle mého názoru má velký podíl na vývoji tvaru a celkovém výzoru výrobku vynález polyuretanové pěny. S jejím vývojem se mění proporce nábytku od prvních návrhů, kdy čalouněné pohovky a křesla působily spíše mohutným dojmem, pro výrobu nábytku se využívaly monobloky. V poslední době se řeší otázka uskladnění starého nábytku a možnost recyklace polyuretanové pěny a jejího vlivu na životní prostředí. Nad otázkou recyklace polyuretanové pěny bychom se měli jako nastupující generace zamyslet. Postupným pozorováním vývoje pohovek a křesel jsem došla k názoru, že křesla uvedená v bakalářské práci byla inspirací pro mnoho jiných designérů. Návrhy křesel zažily inovaci i v současné době, změnil se pouze materiál těchto výrobků. Znalosti získané z bakalářské práce využiji v mé dalším studiu a odborných pracích.

62

9

SUMMARY At work I have clearly worked out the gradual evolution of upholstered

furniture in relation not only to authors, producers, as well as newly established materials. In his time with the use of animal and plant materials in classic trim, because it was available materials. People were more connected with nature, then used the materials that surrounded him. Later developed synthetic materials, which partly replaced the materials used, because of better accessibility, faster production. For this reason the got on top polyurethane foam. In my opinion, is a big part in developing the shape and overall product výzoru invention of polyurethane foam. With its development, the changing proportions of the furniture from the initial proposals, the upholstered sofas and chairs act rather bulky appearance, the furniture is used monoblocks. Recently, addressing the issue of storage of old furniture and the possibility of recycling polyurethane foam and its impact on the environment. Over the issue of recycling of polyurethane foam, we should consider as a new generation. Observing the gradual development of the sofas and chairs, I came to the view that the chair provided for the thesis was the inspiration for many other designers. Proposals for innovation chairs have experienced even now, only material changes to these products. Knowledge gained from the thesis I will use in my further studies and professional papers.

63

10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A POUŽITÝCH ZDROJŮ Seznam použité literatury a použitých zdrojů [1]

DRÁPELA, Jindřich; PROKOPOVÁ, Helena. Čalounická technologie :

pro I. a II.roč. SOU, učeb.oboru čalouník (čalounice) . Praha : [s.n.], 1986. 193 s. ISBN 4-0904.138. [2]

DAY, David; JACKSON, Albert. Starožitnosti - ošetřování a opravy.

Slovart. [s.l.] : [s.n.], 2006. 255 s. ISBN 8072097342. [3]

HAŠKOVEC, František. Čalouněný nábytek z domácí dílny. Praha :

[s.n.], 1984. 214 s. ISBN OLA001528.431. [4]

TOGNER, Milan. Historický nábytek. Brno: Datel, 1995. 134 s.

[5]

MILLER, Judith . Nábytek : Světové slohy od antiky až po současnost.

[s.l.] : Slovart, 2006. 560 s. ISBN 80-7209-855-1. [6]

SPARKEOVÁ, Penny. Století designu : Průkopníci designu 20. století.

Slovart. [s.l.] : [s.n.], 1999. 272 s. ISBN 8072091425. [7]

Katalog nábytku UP Závodů

[8]

Prospektová dokumentace Tusculum a.s.

[9]

KARASOVÁ, Daniela. Dějiny nábytkového umění 19. a 20. století.

[s.l.] : Argo, 2001. 324 s. ISBN 80-7203-339-5. [10] JANČOVÁ, V. -- BRUNECKÝ, P. Polyuretanové pěny v konstrukci čalouněného nábytku. Disertační práce. MZLU v Brně, 2008. 205 s. [11] PROKOPOVÁ, Helena ; ŠTORK, Vladimír. Čalouněný nábytek : Design, kvalita, komfort. [s.l.] : Era, 2006. 138 s. ISBN 80-7366-053-9. [12] TOMÁNEK, Pavel. Čalouněný nábytek, design gauče. Brno, 2005/2006. Bakalářská práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. [13] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [14] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [15] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [16] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na:

64

[17] [online]. Citované 25.4.2010. Dostupné na: [18] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [19] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [20] [online]. Citované 15.4.2010. Dostupné na: [21] [online]. Citované 15.4.2010. Dostupné na: [22] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [23] [online]. Citované 15.4.2010. Dostupné na: [24] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [25] [online]. Citované 15.4.2010. Dostupné na:

65

[26] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [27] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [28] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [29] [online]. Citované 15.4.2010. Dostupné na: [30] [online]. Citované 25.5.2010. Dostupné na [31] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [32] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [33] [online]. Citované 10.5.2010. Dostupné na: [34] [online]. Citované 27.5.2010. Dostupné na: [35] [online]. Citované 27.5.2010. Dostupné na: 66

[36] [online]. Citované 29.4.2010. Dostupné na: [37] [online]. Citované 29.4.2010. Dostupné na: [38] [online]. Citované 29.4.2010. Dostupné na: [39] [online]. Citované 27.5.2010. Dostupné na: [40] [online]. Citované 27.5.2010. Dostupné na: [41] [online]. Citované 27.5.2010. Dostupné na:

67

11 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1

Citované 8.4.2010. Dostupné na:

Obrázek 2

Citované 8.4.2010. Dostupné na:

Obrázek 3

Citované 8.4.2010. Dostupné na:

Obrázek 4

Citované 8.4.2010. Dostupné na:

Obrázek 5

Citované 10.4.2010. Dostupné na:

Obrázek 6

Citované 10.4.2010. Dostupné na:

Obrázek 7

Citované 10.4.2010. Dostupné na:

Obrázek 8

Citované 10.4.2010. Dostupné na:

Obrázek 9

Citované 10.4.2010. Dostupné na:

Obrázek 10 Citované 10.4.2010. Dostupné na: Obrázek 11 Citované 10.5.2010. Dostupné na: Obrázek 12 Citované 10.4.2010. Dostupné na: 68

Obrázek 13 Citované 15.4.2010. Dostupné na: Obrázek 14 Citované 15.4.2010. Dostupné na: Obrázek 15 Citované 15.4.2010. Dostupné na: Obrázek 16 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 17 Citované 10.5.2010. Dostupné na: Obrázek 18 Citované 10.5.2010. Dostupné na: Obrázek 19 Citované 15.4.2010. Dostupné na: Obrázek 20 Citované 10.5.2010. Dostupné na: Obrázek 21 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 22 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 23 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 24 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 25 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 26 Citované 20.4.2010. Dostupné na: Obrázek 27 Citované 10.5.2010. Dostupné na: 69

Obrázek 28 Citované 20.5.2010. Dostupné na: Obrázek 29 Citované 20.5.2010. Dostupné na: Obrázek 30 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 31 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 32 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 33 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 34 Katalog nábytku, Prospektová dokumentace UP Závody Obrázek 35 Citované 15.4.2010. Dostupné na: Obrázek 36 Citované 10.5.2010. Dostupné na: Obrázek 37 Citované 10.5.2010. Dostupné na: Obrázek 38 Prospektová dokumentace Tuskulum a.s Obrázek 39 Prospektová dokumentace Tuskulum a.s Obrázek 40 Prospektová dokumentace Tuskulum a.s Obrázek 41 Prospektová dokumentace Tuskulum a.s Obrázek 42 Prospektová dokumentace Tuskulum a.s Obrázek

43

Citované

25.5.2010.

Dostupné

na:

Obrázek 44 Citované 25.5.2010. Dostupné na: Obrázek 45 MILLER, Judith . Nábytek : Světové slohy od antiky až po současnost. [s.l.] : Slovart, 2006. 560 s. ISBN 80-7209-855-1 Obrázek 46 MILLER, Judith . Nábytek : Světové slohy od antiky až po současnost. [s.l.] : Slovart, 2006. 560 s. ISBN 80-7209-855-1 70

Obrázek 47 Citované 25.5.2010. Dostupné na: Obrázek 48 Citované 15.4.2010. Dostupné na: Obrázek 49 Citované 27.5.2010. Dostupné na: Obrázek 50 Citované 27.5.2010. Dostupné na: Obrázek 51 Citované

27.5.2010.

Dostupné

na:

Obrázek 52 Citované 27.5.2010. Dostupné na: Obrázek 53 MILLER, Judith . Nábytek : Světové slohy od antiky až po současnost. [s.l.] : Slovart, 2006. 560 s. ISBN 80-7209-855-1. Obrázek 54 MILLER, Judith . Nábytek : Světové slohy od antiky až po současnost. [s.l.] : Slovart, 2006. 560 s. ISBN 80-7209-855-1. Obrázek 55 MILLER, Judith . Nábytek : Světové slohy od antiky až po současnost. [s.l.] : Slovart, 2006. 560 s. ISBN 80-7209-855-1. Obrázek

56

Citované

28.5.2010.

Dostupné

na:

Obrázek 57 Citované 28.5.2010. Dostupné na: Obrázek 58 Citované 28.5.2010. Dostupné na: Obrázek 59 Citované 28.5.2010. Dostupné na: Obrázek 60 MILLER, Judith . Nábytek : Světové slohy od antiky až po současnost. [s.l.] : Slovart, 2006. 560 s. ISBN 80-7209-855-1. Obrázek 61 MILLER, Judith . Nábytek : Světové slohy od antiky až po současnost. [s.l.] : Slovart, 2006. 560 s. ISBN 80-7209-855-1. 71

Obrázek 62 Citované 28.5.2010. Dostupné na: Obrázek 63 Citované 28.5.2010. Dostupné na: Obrázek 64 Citované 28.5.2010. Dostupné na: Obrázek 65 JANČOVÁ, V. -- BRUNECKÝ, P. Polyuretanové pěny v konstrukci čalouněného nábytku. Disertační práce. MZLU v Brně, 2008. 205 s. Obrázek 66 JANČOVÁ, V. -- BRUNECKÝ, P. Polyuretanové pěny v konstrukci čalouněného nábytku. Disertační práce. MZLU v Brně, 2008. 205 s. Obrázek 67 JANČOVÁ, V. -- BRUNECKÝ, P. Polyuretanové pěny v konstrukci čalouněného nábytku. Disertační práce. MZLU v Brně, 2008. 205 s. Obrázek 68 JANČOVÁ, V. -- BRUNECKÝ, P. Polyuretanové pěny v konstrukci čalouněného nábytku. Disertační práce. MZLU v Brně, 2008. 205 s.

12 SEZNAM ZKRATEK PUR

Polyuretan

Např.

například

MDF

středně zhuštěná dřevovláknitá deska

UP

uměleckoprůmyslové

TON

továrna na ohýbaný nábytek

TDI

diisokyanát

HDI

hexametylen diisokyanát

BDO

butandiol

MDI

methylen bifenyl diisokyanát

BASF

Badische Anilin & Soda Fabric

RIM

Reaction Injection Moulding

n.p.

národní podnik

FX

mezinárodní televizní společnost

UK

United Kingdom

DIY

do it yourself 72