Nedopustit odchýlení kormidla Představujeme nového děkana Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové

OBSAH Generálka mezi třítisícovkami

......................

2

Z francouzské tréninkové mise před Afghánistánem

Nedopustit odchýlení kormidla

......................

20

Představujeme nového děkana Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové

Ladění před odletem

....................

22

Z přípravy příslušníků 3. kontingentu Armády ČR ISAF-KAIA na misi v Afghánistánu

Erasmus v praxi

.............................

23

Na Univerzitě obrany zahájilo semestrové studium šest zahraničních studentů

Skákání „nalehko“

.......................

24

I přes určitá omezení výcvik chrudimských výsadkářů pokračuje

Kaleidoskop .................................... 45 Seznam rizik roste ........................ 46 V Praze se konala konference „Operační příprava státního území ČR 2009“

Týdenní filmový maraton

...........

48

Z prvního ročníku Festivalu vojenských filmů v Českém Krumlově

Voják s vlastní planetkou

...........

49

Ohlédnutí za životem vojáka druhé světové války a fotografa Ladislava Sitenského, který zemřel v listopadu ve věku devadesáti let

Pozdrav z městečka Maui

............

50

Náročného triatlonového závodu na Havaji se letos zúčastnil i rtn. Ivo Vrba

2 24 Střelci letmých okamžiků

...........

6

Reportáž z výcviku palubních střelců chystajících se do mise v Afghánistánu

Bilance uplynulého, směřování budoucího

..................

8

V Praze se konalo každoroční velitelské shromáždění AČR

Brzy řeknou adié

...........................

12

Reportáž z působení českého kontingentu v Kosovu

Cepy na miny

..................................

26

Odminování rozsáhlých území po celém světě vede k rozšířenému nasazení specializovaných vozidel vybavených tzv. cepy

Armádnímu sportu kraluje rychlobruslařka ............................. 52 Z vyhodnocení ankety nejlepšího Armádního sportovce roku 2009

Kaleidoskop .................................... 29 Tvůrce velkoletounů i vrtulníků ....................................... 30

Kaleidoskop .................................... 53 Rosničky v zeleném ...................... 54 Hydrometeorologická služba AČR oslavila devadesátiny

Letecký svět si připomněl v tomto roce 120. výročí narození Igora Sikorského

Chtějí být „tygry“

..........................

54

34

Čáslavská letka gripenů v prestižní asociaci „tygří“ elity

Strážce armádních financí

12 Cvič tak, jak budeš bojovat

.........

15

Jezdím bezpečně

...........................

Aby civilisté neumírali

Na hrdiny nesmíme zapomenout .................................... 18

Puma pro Bundeswehr

18

36 38

Celoarmádní soutěž řidičů v náročném terénu Vojenského újezdu Brdy

Do česko-slovenského Battle Group byla z OS SR zapojena také rota národního podpůrného prvku NSE

Z oslav Dne válečných veteránů

.........

Představujeme Úřad finanční správy AČR

................

40

Rozhovor na téma aplikace pravidel použití síly v asymetrickém konfliktu ................

42

O nové verzi bojového vozidla pro pozemní síly německé armády

Vojenská zotavovna Bedřichov (středisko Malý Šišák) ................ Vycházejí Vojenské rozhledy ..... Kaleidoskop .................................... Knižní tipy ....................................... Military English .............................

56 58 60 61 62

Jazykový koutek

Z redakční pošty ............................ 64 A spoj ................................................. 64

GENERÁLKA mezi třítisícovkami

A report 22/2009

Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: Jan KOUBA

2

Tam, kde v České republice s létáním končí, ve Francii teprve začínali. Nadmořská výška 1 340 metrů je de facto shodná jak pro Mravenečník v Jeseníkách, jenž je pro přerovské vrtulníkáře tuzemským „stropem“, tak pro letiště Sainte Léocadie v Pyrenejích, z něhož startovali do vysokohorského terénu.

REPORTÁŽ

Posledním cvičením před odletem do afghánské mise bylo Mountain Flight II v Pyrenejích. Do místa provedení, střediska výcviku létání v horách nedaleko jihofrancouzského Saillagouse, se přepravil téměř osmdesátičlenný kontingent příslušníků vzdušných sil Armády ČR se čtyřmi transportními vrtulníky Mi-171Š a dvěma bitevními stroji Mi-24/35. „Po dobu dvou týdnů budou osádky vrtulníků létat ve vysokohorském terénu ve dne i v noci a nacvičovat především přistávání na horských plochách s nadmořskou výškou větší než dva tisíce metrů,“ upřesňuje major Karel Valvoda z olomouckého Velitelství společných sil a dodává: „Kromě tohoto hlavního úkolu cvičení si piloti vyzkoušejí létání v hlubokých horských údolích, dále používání brýlí pro noční vidění NVG (Night Vision Google) a činnost s palubním jeřábem v horách.“ Důvody jsou jasné. Obdobné úkoly a podobný horský terén na ně čekají při jejich následném nasazení v Afghánistánu.

„HROŠI“ KOLEM CARLITU Motto přerovské 231. vrtulníkové letky je příhodné – „Neznáme nemožné, kdykoliv – kamkoliv“. Protentokrát osádky Mi-171Š neboli „létajících hrochů“ nejprve provedly osmihodinový přelet z Česka s mezipřistáním v Phalsbourgu a Orange.

„Po příletu do zóny dáte řídícímu létání zprávu, že zahajujete činnost, a každých třicet minut se musíte hlásit. Nezapomeňte, že v každé zóně jsou prostory, které se nesmějí přelétávat,“ zdůrazňuje na předletovém briefingu major Karel K. (někteří účastníci mise si nepřáli zveřejnit svá jména) a upozorňuje na některá nařízení pro bezpečnost letů. Létajícímu personálu je upřesněna plánovaná tabulka letů s odlety a přílety, včetně jejich střídání v kokpitech strojů, a letová směna začíná. O pár minut později již kapitán vrtulníku kpt. Jan C. roztáčí rotorové listy „stosedmdesátjedničky“ s trupovým číslem 9904. Následují jej další tři osádky vrtulníků Mi-171Š. Do pozdních odpoledních hodin budou cvičit v jedenácti různých pracovních zónách přistávání na horských plochách, takzvaných HLS (Helicopter Landing Site). V bezprostřední blízkosti Carlitu a Puigmalu, pyrenejských vrcholů dosahujících 2 921, respektive 2 910 metrů nadmořské výšky. „Létání v horách má svá specifika vzhledem k nevyzpytatelným povětrnostním podmínkám a nadmořské výšce. Čím je vrtulník výše, tím se jeho výkon snižuje a pilotáž je náročnější,“ vysvětluje navigátorka roje 231. vrl nadporučice Jitka S. Na rozdíl od některých udivených mužů, nespatřuje nic zvláštního na tom, že jako žena pilotuje vrtulník a připravuje se do mise v Afghánistánu. „Na palubě vrtulníku si nelze na nic hrát a dělat diference v tom, zda jde o chlapa

nebo ženskou. Maximální připravenost musí prokazovat bez rozdílu každý. A Afghánistán? Sloužím u této jednotky, a pokud budu do mise nasazena, samozřejmě půjdu i já.“

I „PĚTATŘICÍTKY“ NA HLS „Pro nás je cvičení Mountain Flight II generálkou před odjezdem na kábulské letiště v rámci dalších rotací operačně-poradního a styčného týmu Air OMLT. Po návratu z Francie ještě absolvujeme závěrečnou soustředěnou přípravu a poté, od konce listopadu, již přecházíme pod velení Společného operačního centra MO, které nám upřesní termín nasazení v Afghánistánu,“ říká velitel náměšťské 221. vrtulníkové letky podplukovník Rudolf Straka a odchází k bitevníku Mi-24/35 s trupovým číslem 3371, kde už na něj čeká instruktor kpt. Vladimír Vladík. Po půldruhé hodině vrtulník přistává na základně a pplk. Straka svoluje ke krátkému rozhovoru. „S létáním ve vysokohorském terénu se setkávám poprvé a mohu říci, že získávám nové cenné zkušenosti. To, co jsme o létání v horách probírali teoreticky, se plně potvrzuje v praxi. Směr a síla větru je nevyzpytatelná, výkon mašiny závisí i na nadmořské výšce. Beru to s velkým respektem a jak vidíte, docela jsem se při tom zapotil,“ sděluje svoje dojmy zkušený pilot vrtulníku a poukazuje na důležitost psychické odolnosti létajícího personálu. „Na jejím zvyšování pracují na mateřské základně nejen

A report 22/2009

REPORTÁŽ

3

REPORTÁŽ

REPORTÁŽ protivníkem, který vás nevidí. V noci tak můžeme létat nízko nad zemí a přistávat téměř kdekoliv v terénu. Když brýle nebyly, musel se použít světlomet, což mělo za následek rychlé prozrazení pozice vrtulníku.“ Výše uvedená technická novinka nepředstavuje nic „lehkého“. Dohromady s přilbou totiž váží bezmála tři kilogramy, takže třeba tříhodinový let s takovouto tíhou na hlavě není nic příjemného.

NAHLÉDNUTÍ DO ZÁKULISÍ

4

resortní profesionálové se zkušenostmi z Afghánistánu, ale také kaplani Armády ČR,“ dodává. Druhá „pětatřicítka“, č. 3361, přijíždí na stojánku. Technik vrtulníku zkříží ruce nad hlavou a kapitán Pavel Nezdoba vypíná stroj. „Cvičili jsme v zónách dva, pět a šest přistání na různých horských plochách. Začali jsme zhruba ve dvou kilometrech a postupně stoupali výš. Během dvouhodinového letu jsme provedli sedm přistání pod bezmála třítisícovými vrcholy,“ konstatuje a hovoří o specifikách této činnosti. „Záleží na kapitánovi vrtulníku, jakou vhodnou plochu pro přistání vybere. Nejprve shora rekognoskujeme terén,

potom nad místem provedeme okruh v horizontálním letu s ustálenou zatáčkou a rychlostí a na potřetí, po vyhodnocení potřebných parametrů, sedáme. V závěrečné fázi spoléhám na pokyny palubního technika, jenž sleduje situaci pod strojem.“

POTMĚ A S BRÝLEMI „Od francouzské strany máme garantovány dva letové dny pro lety v noci s přístroji NVG,“ říká velitel cvičících jednotek mjr. Valvoda na doplňkovém briefingu k létání. Po upřesnění úkolů si příslušníci osádek vrtulníků Mi-171Š navlékají vesty pro létající personál a nasazují nové přilby. Poté si na ně připevní brýle pro noční vidění a rychle odcházejí k přiděleným strojům. „Létání v horách je náročné na techniku pilotáže, která musí být mnohem jemnější než

v tuzemských podmínkách. Noc tuto složitost ještě více umocňuje a klade podstatně vyšší nároky na součinnost osádky vrtulníku,“ dodává podplukovník Milan K., velitel 231. vrtulníkové letky 23. zVrL v Přerově. „Systém NVG funguje jako zesilovač zbytkového světla, jež musí mít minimálně dva mililuxy. Při absolutní tmě nelze tento typ brýlí pro noční vidění používat. Za optimální situace pilot přes brýle vidí takřka reálný obraz v šedivých konturách na zeleném podkladu,“ vysvětluje podplukovník a vzpomene skutečnost, že s lety s NVG úzce souvisí provádění výpočtů SA (Safe Altitude), MSH (Minimum Safe Height) a RA (Reversionary Altitude) pro úseky tratí a pro prostor činnosti. Velitel letky Mi-171Š neopomene přiblížit pozitiva tohoto systému. „Používání NVG má řadu výhod, umožňuje například taktickou převahu nad

a nemám k tomu víc co dodat,“ argumentuje major Michal L. Podpraporčík Jaroslav F. navazuje na jeho slova: „Řada z nás již má zkušenosti ze zahraničních misí. Na úvod bylo řečeno, že se s naším nasazením v Afghánistánu počítá, a tudíž kdo do toho nechtěl jít, mohl již dávno odmítnout. Nečeká nás nic jednoduchého, ale věřím, že to bez jakékoliv újmy zvládneme.“ Není tajemstvím, že předsunutý tým vrtulníkové jednotky AČR tzv. Advanced Party již dva měsíce pracuje na afghánské základně Sharana. Podílí se na výstavbě potřebného zázemí pro český kontingent, včetně mobilní opravárenské haly a mobilního velitelského stanoviště. Ještě před nimi, od ledna do července, na Sharaně působil kapitán Jan Dubec – náměšťský

pilot bitevního vrtulníku Mi-24/35. „Pracoval jsem zde jako styčný důstojník a mým úkolem byla realizace veškerých požadavků českého kontingentu před příletem na základnu. Prvotní poslání spočívalo v projektové dokumentaci, včetně inženýrských sítí a nejrůznějších rozvodů a kabeláží při zemních pracích. Poté jsem stavařům předkládal návrhy na zpevnění provozovaných ploch, výstavbu potřebných budov, oplocení přidělených prostorů a dalších prvků nezbytných k fungování vrtulníkové jednotky. Ještě že jsem předtím stavěl vlastní dům,“ uvádí s nadsázkou kapitán vrtulníku a dodává, že kromě iniciace týlového zázemí vedl s nadřízeným aliančním velitelstvím také dohovory týkající se operačního nasazení osádek vrtulníků Mi-171Š. „

A rreport epo ep e po p ort rt 2 22 22/2009 2//20 2 20 00 09

A report 22/2009

Nebylo by přesné, kdybychom nezmínili další profese, které ve francouzském výcvikovém středisku Centre de vol en Montagne prošly přípravou na chystanou afghánskou misi. „V činnosti technického personálu nenajdete žádné zvláštnosti, byť se tady plní specifické letové úkoly. Jde o standardní práci všech odborností spočívající v předletových, meziletových a poletových prohlídkách, případně v pracích po padesáti hodinách na vrtulníku,“ vysvětluje major Vlastimil Martínek, zástupce velitele kontingentu pro inženýrsko-leteckou službu, a konstatuje, že příslušníci ILS s sebou na cvičení přivezli zhruba dvě stovky položek náhradních dílů. Členy letových osádek jsou rovněž palubní střelci na „stosedmdesátjedničkách“ a palubní technici. Před blížícím se odletem do Afghánistánu mají následující názor: „Víme, že tam není situace klidná, ale právě nyní probíhá čas, aby se s tím každý individuálně srovnal. Jsem voják

5

VÝCVIK Text a foto: Vladimír MAREK

Vrtulník se během sekundy proměnil z poklidné muly v divokého mustanga. Z naprosto pohodového letu najednou začal prudce stoupat, aby se hned vzápětí mohl propadat dolů do vzdušných hlubin. Manévry doleva střídal s prudkým pravotočivým náklonem. Pilot se snažil uniknout střelbě vedené po něm ze země.

A report 22/2009

STŘELCI letmých okamžiků

6

Jestliže odborníci přirovnávají vrtulník Mi-171 k flegmatickému hrochovi, kterého má ostatně přerovská 231. letka ve znaku, tak v tomto případě by zcela určitě změnili názor. Komunikace mezi střelci a posádkou vrtulníku, připomínající svou kadencí následnou střelbu z kulometů, dávala tušit, že tentokrát jde do tuhého. Sotva se stačil kapitán vyhnout palbě z pěchotních zbraní, musel vrtulník znovu prudce naklonit. To proto, aby umožnil střelbu palubním střelcům. „Právě ty velké úhly především dolů, ale i do stran představují určité problémy. Jsme limitováni možnostmi lafetace kulometů,“ vysvětloval

nastalou situaci jeden z instruktorů a zároveň velitel palubních střelců 23. vrtulníkové základny praporčík Libor Pernička. „Každý ze střelců si musí proto prostřednictvím komunikace s pilotem navést stroj tak, aby se mu dostal cíl do mířidel.“ Ostrými střelbami ve výcvikovém prostoru Libavá vyvrcholila příprava palubních střelců, kteří by se společně s osádkami modernizovaných vrtulníků Mi-171 měli zapojit do mise ISAF v Afghánistánu. Armáda České republiky až do února loňského roku používala tyto transportní vrtulníky bez jakékoliv výzbroje. Příprava třiatřiceti palubních

střelců začala výběrem vhodných lidí. Jednalo se o zkušené vojáky nejen z leteckých útvarů s odpovídající zdravotní způsobilostí. Podmínkou byla i určitá zkušenost ze zahraničních misí. Po výcviku na zemi následovaly střelby v přímočarém letu, ve visu a s manévrem, z levých a pravých dveří a z rampy. Vše vyvrcholilo střelbou v noci s přístroji pro noční vidění NVG a nácvikem činnosti po nouzovém opuštění vrtulníku. Celkově obsluhy kulometů vystřílely téměř sto šedesát tisíc nábojů. Kromě toho musely ještě absolvovat kurz pro letecký personál na Univerzitě obrany v Brně a výsadkovou přípravu ve Vyškově.

Výcvik vedl praporčík Libor Pernička společně s dalším instruktorem. Oba prošli třítýdenním kurzem ve Velké Británii. „Britové mají s palubními střelci zkušenosti nejen z Afghánistánu, ale i z celé řady dalších konfliktů. Těch věcí, které jsme museli zvládnout, byla spousta. Oba jsme předtím pracovali jako palubní mechanici, byli jsme tedy zvyklí na pohyb v otevřených dveřích, věnovali jsme se však zcela jiným činnostem. Ze všeho

opuštění vrtulníku. V Afghánistánu bude pro palubní střelce platit základní pravidlo, zahajovat palbu až v okamžiku napadení protivníkem. Kulomety PKM jsou v AČR zavedeny již delší dobu a jsou tedy patřičně prověřené. „Pokud bych je srovnával s kulomety UK-59, kterými je standardně vyzbrojena naše armáda, jedná se jednoznačně o lepší zbraň. Její předností je jednoduchost, spolehlivost, kvalitní a rychlá obsluha.

jen o zvyku. Musím ale přiznat, že před odjezdem do mise určité obavy mám. V žádném případě se to ale nedá nazvat strach. Nejvýstižněji se dá ten pocit definovat jako velký respekt.“ Do Afghánistánu posíláme tři modernizované vrtulníky Mi-171. Mají zcela novou avioniku, pasivní ochranu proti řízeným a neřízeným střelám, balistickou ochranu včetně kevralového koberce a zařízení pro použití lana na rychlé slaňování. Do každé z rotací půjde osm střelců. Na palubě vrtulníku budou vždy minimálně dva. V případě největší nouze by jeden z kulometů mohl obsluhovat i palubní mechanik. Na základnu Sharana v provincii Paktia se i s posádkami přesunou na přelomu roku. V současné době na této základně již působí tým, který pro naši leteckou jednotku připravuje zázemí. Vrtulníky budou v provincii plnit úkoly spojené s přepravou osob a materiálu, veškeré lety se uskuteční ve dvojicích. Výcviku palubních střelců se účastnil i náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek. „Jedno z mých současných hlavních témat je vyslání vrtulníků do Afghánistánu. Musím říci, že s tím, co jsem měl možnost zde vidět, jsem spokojen. Palubní střelci odvedli za necelý rok a půl, co existují, obrovský kus práce. Transportní vrtulníky

nejobtížnější je vyrovnat se s nestabilní polohou vrtulníku v době střelby. Ta se totiž většinou vede v okamžiku těch nejdynamičtějších manévrů, tedy v zatáčkách, při prudkém stoupání a klesání. Jsou to velice náročné podmínky. Střelec tam lítá jako nudle v bandasce, chce se mu třeba i zvracet, všechno musí ale potlačit a snažit se i za těchto okolností co nejpřesněji mířit,“ vysvětloval nám praporčík Pernička. „Střelba ze vzduchu se naprosto liší od té na zemi. Je spíše reflektivní, není čas na nějaké dlouhé míření. Střelec musí mít cit a být schopen rychle reagovat, opravovat případné chyby. Je to podobné jako s řidičem, někdo se do toho dostane rychle, jinému to trvá déle.“ V každém z vrtulníků jsou nainstalovány tři kulomety ráže 7,62 mm PKM. V levých dveřích, v pravých dveřích a na zadní rampě. Tam měl být původně umístěn kulomet ráže 12,7 mm, z toho ale nakonec sešlo. Ve dveřích je kromě lafetace kulometu ještě zabudována balistická ochrana. Kulomety byly úmyslně vybrány s pažbou, aby s nimi střelci mohli vést palbu i v případě nouzového

Ideální je dostat s ní cíl tak na dvě stě tři sta metrů,“ říká palubní střelec štábní rotmistr, který si před misí nepřeje zveřejnit své jméno. „Ta práce mě baví. S létáním nemám žádné problémy, je to

Mi-171 mají poměrně velkou přepravní kapacitu, silnou motorovou jednotku a jsou schopny stoupat do velkých výšek. To je přesně to, co je v Afghánistánu potřeba,“ řekl na závěr generál Picek. „

A report 22/2009

VÝCVIK

7

UDÁLOST

Bilance uplynulého, směřování budoucího Text: Jaroslav PAJER Foto: autor, Martin KOLLER, Jan KOUBA a Vladimír MAREK

V Praze se 12. listopadu konalo vrcholné jednání armádních představitelů, jež zhodnotilo výsledky letošního roku a stanovilo úkoly pro následující období. Shromáždění se zúčastnili také prezident republiky a vrchní velitel ozbrojených sil Václav Klaus, předseda vlády Jan Fischer a místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták.

A report 22/2009

Prezident republiky a vrchní velitel ozbrojených sil ČR Václav Klaus a místopředseda vlády a ministr obrany ČR Martin Barták

8

Předseda vlády ČR Jan Fischer a náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek

Ve svém úvodním slově náčelník Generálního štábu armádní generál Vlastimil Picek kromě jiného přítomným sdělil, že během jednání budou seznámeni s plánovanými kroky, které – v kontextu změn vyvolaných ekonomickou situací a přijatých opatření, včetně snížení počtu osob – vytvoří podmínky pro pokračování transformace AČR s cílem nejen zachovat, ale posílit její schopnosti a zvýšit podíl nasaditelných sil i za současné složité situace. „Tyto kroky podpoří rovněž implementace novelizace zákona č. 221/99 Sb., o vojácích z povolání. Ta bude mít rozhodující dopad nejen na vojáky, protože od 1. ledna roku 2011 vzniknou nové hodnostní sbory, ale vyžádá si řadu opatření i v dalších souvisejících oblastech a procesech včetně optimalizace organizačních struktur.“ Reagoval rovněž na excesy několika vojáků, které v poslední době vrhly stín na dobrou pověst armády. „Pro osoby podobného smýšlení a chování není v armádě místo. Všemi prostředky se zasadím o to, abychom tyto jevy jednou provždy z řad armády vymýtili.

Pro jakékoliv náznaky či projevy podobného druhu vyhlašuji nulovou toleranci,“ zdůraznil. „K tomu však potřebuji pomoc vás – velitelů, od těch na stupních nejnižších až po ty nejvyšší. Jste svým podřízeným vojákům nejblíže. Vyzývám vás proto k osobní odpovědnosti a apeluji na vás, mějte oči otevřené, naslouchejte a využívejte své autority a prostředků, které k tomu máte k dispozici, abychom tyto jevy odhalili v zárodku.“ Z projevu prezidenta republiky Václava Klause Prezident republiky připomněl, že armáda v uplynulých dvou desetiletích prošla nejednoduchým a do značné míry i rozporným vývojem. Úspěšně se transformovala na profesionální ozbrojenou sílu a novým požadavkům přizpůsobila svou strukturu, počty, výzbroj atp. To vše v situaci, kdy vývoj veřejných financí a nová rozpočtová omezení nutily představitele resortu za pochodu přepracovávat připravené koncepce, daleko více šetřit a odpovědněji plánovat. Odehrávalo se to navíc v situaci, kdy na armádu kladly spojenecké závazky stále náročnější úkoly, především při zajišťování vojenských kontingentů v zahraničí. „Chtěl bych zcela rezolutně říci, že se mnohé na této nelehké cestě podařilo a za to chci těm z vás, kteří se o to zasloužili, poděkovat.“ I on se pozastavil nad problémy, jež se v uplynulém období armádě nevyhnuly a které se týkaly zejména nehospodárnosti při nakládání s majetkem a jeho pořizováním, nedostatků v personální práci a v dalších oblastech. Upozornil, že tyto projevy veřejnost vnímá negativně a stejně tak to vnímá i on jako vrchní velitel. Při tom vyslovil obecnější soud, jenž stojí za zamyšlení: „Česká armáda může mít v očích naší veřejnosti autoritu, respekt a podporu, bude-li vnímána jako ozbrojená síla, která primárně a především slouží k obraně naší vlasti. To zní na první pohled triviálně. Ve skutečnosti však již delší dobu převládá tendence a pocit ve veřejnosti, a myslím, že i v naší armádě, že Armádu České republiky budujeme především jako expediční sbor, primárně sloužící našemu angažmá v zahraničních misích. Tomu zcela logicky začíná odpovídat její struktura, vybavení i image, který si u veřejnosti buduje, ale i způsob výchovy a přípravy vojáků. A právě v tom vidím určitý problém. Účast v zahraničních misích by však měla být doplňkem, nikoliv vlastním smyslem existence naší armády.

Pouze v tom případě lze dobře vysvětlit a zdůvodnit desítky miliard nákladů na pořizování nákladné bojové techniky, pouze v tom případě lze vybudovat armádu oddanou službě a obraně své vlasti, pouze v tom případě je možné budovat armádu s jasným konceptem.“ V souvislosti s řešením skandálního chování vojáků, kteří na uniformách nosili symboly nacistických jednotek, uvedl, že jde nepochybně o lidské selhání. „Chceme-li nicméně hledat skutečné hlubší příčiny chování těchto vojáků, najdeme je právě v pojetí našich bojových jednotek nikoliv jako obránců vlasti, ale jako jakýchsi speciálních jednotek, které my, laici, známe spíše z akčních filmů. Není divu, že se v takové atmosféře u některých jednotlivců může dařit kultu násilí a obdivu k tradicím, které s tradicemi Armády České republiky nemají nic společného. Chtěl bych vás proto vyzvat,

obrany obecně měly za to, že prostředky věnované na obranu jsou nižší, než by bylo třeba. „Chápu, že byste chtěli slyšet, kdy se to zlepší, kdy prostředků bude víc. Nechci vám tu dávat nějaké plané sliby. Víte, že světová ekonomická krize a tuzemská recese výrazně vyostřily napjatou rozpočtovou situaci. Ale i tehdy, až se z krize naše země vymaní, zůstává tu problém hospodaření, rozpočtu, rozpočtových pravidel, mandatorních výdajů, výdajů na obranu. Jsem hluboce přesvědčen, že bez dokončení řady reforem v ekonomické a sociální oblasti, reforem v sestavování státního rozpočtu, reforem mandatorních výdajů, které dusí výdajovou část českého rozpočtu čtyřmi pětinami výdajů, a dluhová služba pohlcuje značnou část jeho zbytku, se skutečně neposuneme dopředu. Pak teprve vznikne prostor, kdy budeme schopni plně racionálně přidělovat prostředky

abyste tento a podobné problémy řešili důsledně, ale současně citlivě a z podstaty, nikoliv lacině a vnějškově.

tam, kam je třeba, včetně výdajů na obranu. Perspektiva armády a pokrytí jejích výdajů v míře, které jsou optimální pro zajištění naší bezpečnosti, jsou přímo závislé na provedení ekonomických a sociálních reforem.“

Z projevu předsedy vlády Jana Fischera Rovněž předseda vlády Jan Fischer ocenil cestu, kterou armáda urazila od roku 1989. Podtrhl, že její dosavadní transformace nebyla jednoduchá ani hladká. Podařilo se proměnit někdejší armádu Varšavské smlouvy na armádu s obranným posláním, která je dnes moderní součástí Severoatlantické aliance. Přitom zmínil skutečnost, že se vše realizovalo v takových rozpočtových podmínkách, kdy armáda a resort

Z projevu ministra obrany Martina Bartáka První část svého vystoupení věnoval ministr obrany Martin Barták dopadům současné nepříznivé ekonomické situace na finanční rámec resortu. Podíl obranných výdajů na předpokládaném hrubém domácím produktu bude mít v následujícím období klesající tendenci.

A report 22/2009

UDÁLOST

9

10

V roce 2010 dosáhne pouhých 1,32 % a o dva roky později dokonce 1,21 %, tedy přibližně polovinu hodnoty přislíbené vládou v roce 2002 a hluboko pod dvěma procenty doporučovanými organizací Severoatlantické smlouvy. „Nebudu předstírat,“ prohlásil ministr, „že nižší objem financí neovlivňuje a neovlivní činnost a život resortu. Řadu aktivit bylo nutno utlumit, ať je to výcvik vojsk, rekrutace, prezentace armády na veřejnosti, odloženy a nerealizovány byly i některé plánované projekty. Přípravu vojsk dále ovlivňuje omezení oprav techniky, materiálu a přebujelé nemovité infrastruktury. Současně jsme museli sáhnout k nejbolestivějšímu opatření – k propouštění zaměstnanců. Tento krok jsem činil s těžkým srdcem

UDÁLOST

a až po vyčerpání všech ostatních možností. Nemohu však dopustit, aby mně svěřený resort přestal pro nedostatek zdrojů plnit své základní poslání dané zákony České republiky a našimi mezinárodními závazky.“ Zdůraznil, že rozpočtovou tíseň pracovníci resortu nesmějí používat jako záminku ke zpomalení nutných změn transformace a tvorby nové koncepce Armády České republiky. „Osobně ji považuji za neopakovatelný a mimořádně silný proreformní impulz, který nám umožní zlepšit efektivitu resortu a zajistit, že i v období ekonomických obtíží a redukovaných rozpočtů budeme moci plnit své úkoly a hájit bezpečnost a zájmy České republiky a jejích občanů stejně

kvalitně, jako jste to například prokázali při letošních povodních.“ Za jednoznačnou, i když ne jedinou prioritu resortu označil účast armády v zahraničních misích. Ubezpečil však, že i přes omezené finanční zdroje nebude opomenuto nic, co by mohlo vést k ohrožení bezpečnosti či života vojáků v operacích. „Rovněž nebude zanedbáno nic, co by snižovalo hodnotu našeho nasazení. Účast v operacích je hlavním výstupem resortu Ministerstva obrany a jeho hlavním příspěvkem k mezinárodnímu úsilí na poli bezpečnosti.“ Dále věnoval pozornost jednotlivým zahraničním operacím, ve kterých se Česká republika angažuje. V misi KFOR jsou příslušníci našich ozbrojených sil zapojeni od počátku roku 1999. V souvislosti se snižováním počtů mezinárodních vojsk v Kosovu, kdy by v zemi mělo v konečné fázi zůstat pouze 2 250 osob, dojde ke změně i našeho začlenění do této mise. Cílem je, aby se ČR podílela na činnosti KFOR praporem, který by sloužil jako operační záloha velitele mise. Velmi úspěšné působení zaznamenala naše republika během letošního zapojení vybraných sil a prostředků do ochrany vzdušného prostoru pobaltských zemí – našich spojenců, kteří sami nedisponují potřebnou výzbrojí. „Považuji za velmi pozitivní, že jsme takto mohli přispět k naplnění principu nedělitelnosti bezpečnosti, jenž je základním kamenem Aliance,“ pokračoval ministr Barták. „Oceňuji fakt, že jste se tohoto úkolu zhostili se ctí, přestože stíhací letouny Gripen byly původně určeny pouze pro ochranu vzdušného prostoru České republiky. Mise pro armádu přinesla významné zkušenosti a budeme zvažovat její opakování v roce 2012.“ Nejsložitější a současně nejvýznamnější zahraniční misí zůstává pro ČR působení vojáků i civilních expertů v Afghánistánu. I přes dlouhodobé zapojení mezinárodních sil zůstává bezpečnostní situace v zemi neuspokojivá. Nelze však podlehnout iluzi „snadného“ řešení v podobě opuštění našich snah o vybudování stabilního prostředí v této zemi, neboť globální situace již nejednou prokázala, že stabilita v Afghánistánu je úzce propojena s bezpečností v ČR i v celém euroatlantickém prostoru. Základem filozofie našeho zapojení v této zemi je v dlouhodobém horizontu dosažení intenzivní afghánské kooperace v procesu rekonstrukce země a postupné předání odpovědnosti za její bezpečnost místním institucím. „Jádrem našeho zapojení

v této zemi je a bude námi vedený provinční rekonstrukční tým v provincii Lógar,“ podotkl k tomu Martin Barták. Mezinárodní společenství klade zvýšený důraz na vybudování soběstačných afghánských bezpečnostních sil, které budou schopny převzít odpovědnost za budoucnost své země. Návrh velitele ISAF generála Stanleyho McChrystala z letošního září dokonce hovoří o nutnosti navýšení stavu afghánské armády až na 240 tisíc příslušníků a policie na 160 tisíc příslušníků do roku 2013. Tyto počty vyvolávají urgentní potřebu dalších výcvikových kapacit, zejména operačních výcvikových týmů OMLT (Operational Mentor Liaison Team). Z těchto důvodů schválil Parlament ČR jako součást mandátu v působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany i působení tohoto týmu, který bude plnit úkoly spojené s výcvikem a rozvojem schopností jednotek Afghánské národní armády, především – v návaznosti na dar 12 kusů vrtulníků ANA – s přípravou leteckého personálu. Svou angažovanost hodláme rozvíjet také v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení. Významným příspěvkem a náročným testem připravenosti našich ozbrojených sil bude nasazení tří vrtulníků na základně Sharana. „Všechna tato zapojení mají za sebou obrovský objem práce a odříkání,“ navázal ministr Martin Barták. „Je proto hanbou, jsou-li výsledky vaší těžké práce postupně degradovány neuváženými činy několika jedinců tak, jak se teď stalo v Lógaru nebo před nedávnem v Kosovu... Výskyt dnes tolik diskutovaných negativních jevů mě vede k zamyšlení nad jednotlivci, kteří se chovají

způsobem, jaký je pro vojáka z povolání hanebný. Je nutné, abychom si každý den připomínali, že jsme to my, vedoucí zaměstnanci resortu, kteří nesou plnou odpovědnost za to, co se děje u podřízených útvarů, jednotek a zařízení. Zaznělo zde slovo o převzetí osobní odpovědnosti. Velmi to vítám a vyzývám každého z vás, abyste tuto osobní odpovědnost převzali a vyvodili z ní důsledky. Pro mě je velmi alarmující, když vojáci nepíší vám, velitelům, nebo nám, ale píší do médií. Tuto věc, jak už jsem řekl, nemíním řešit povrchně. To, co se dalo, vyřešilo se ihned, další bude prošetřeno. A dávám své slovo, že to bude v dohledné době.“ Značnou část projevu věnoval ministr obsahu dokumentu Koncepce rozvoje AČR, jenž považuje z hlediska budoucnosti armády za zásadní. „Je nezbytné, a ve velmi krátké době k tomu vydám pokyny, tento dokument přepracovat ve smyslu posílení koncepční části, tj. role AČR v kontextu kolektivní obrany NATO, základních principů a směrů jejího rozvoje s cílovým stavem v roce 2020 a jejího jasného oddělení od části implementační.“ Upozornil, že od tohoto dokumentu očekává jak analýzu příčin nedostatků, tak odvážný přístup přispívající k vyřešení problémů, o kterých je pravidelně informován a které ztěžují plnění úkolů AČR. Dodal, že jako hlavní zdroj problémů je uváděn nedostatek finančních prostředků, ovšem vedle toho chybí analýza dlouhodobých příčin systémových nedostatků a nesprávných či překonaných manažerských rozhodnutí. Postrádá rovněž analýzu efektivnosti a racionality třístupňového velení, které se podle jeho slov jeví jako nadbytečné.

Pak nabídl další náměty k doplnění dokumentu. Například rozpracování odkazu na princip kolektivní obrany, tzn. provázání s obranným plánováním NATO, nebo posouzení principu vševojskového charakteru naší armády. „Malé a středně velké spojenecké země si nemohou dovolit rozvíjet celé spektrum vojenských schopností a musejí hledat pro naplnění principu odpovídajícího sdílení nákladů na rizika svou optimální roli v rámci celkových aliančních schopností,“ podotkl k tomu ministr. Svou roli hraje Koncepce rozvoje AČR i v případě přijetí rozhodnutí o realizaci klíčových vyzbrojovacích projektů. Jako příklad zvolil Martin Barták protiletadlové raketové komplety a nadzvukové letouny, jejichž zdrojová náročnost pravděpodobně velmi zásadně ovlivní celkový rámec rozvoje AČR v budoucnu. Objasnil také, že dokument musí stanovovat priority na základě funkcionality, a ne pouze struktur. Dále musí obsahovat řešení problematiky komunikačních a informačních systémů. Konstatoval, že v minulosti byly do této oblasti vloženy obrovské prostředky, přičemž dosažený stav tomu neodpovídá. Signalizuje to existenci systémových nedostatků, které pouhé navýšení prostředků nikdy nenapraví. „Výše uvedeným vyjadřuji nejen záměr ke zpracování Koncepce rozvoje AČR, ale naznačuji též hlavní úkoly či, spíše řečeno, směrování naší práce a úsilí v příštím roce,“ ukončil tuto část svého projevu ministr Martin Barták.

Po těchto vystoupeních, jejichž úplné znění lze najít na www.army.cz, pokračovalo velitelské shromáždění neveřejnou částí. „

A rreport ep e po p ort rt 22/ 2 22/2009 2009

A report 22/2009

UDÁLOST

11 11

MISE

Text a foto: Vladimír MAREK

Rozlámaná vrata sekiračského hřbitova vystupují z mlhy až na poslední chvíli. Nemít průvodce, nejspíš bychom zabloudili. Nikdo z nás by nenašel tento zapadlý kout Kosova. Jednu z posledních nedotčených enkláv v pokoji zde odpočívajících kosovských Srbů.

rozhodli vybudovat zde jakési detašované pracoviště. Byl to právě Dragomir, kdo poskytl pro potřeby vznikající malé české základny bezplatně jedno ze svých stavení i s přilehlým pozemkem. Později vyrostlo v jejím sousedství na téměř tisíc metrů vysokém vrcholu Oko pozorovací stanoviště. Čeští vojáci dokázali odsud kontrolovat široké okolí. Místní Srbové se najednou cítili mnohem bezpečněji. Jako výraz díků přejmenovali kótu na Česka čuka (kopec). Zdálo se to být symbolické. Během druhé světové války právě na tomto vrcholu prý operovali čeští partyzáni.

NA KONCI SVĚTA Také Česka čuka se utápí v mlze. Musíme vylézt až úplně nahoru, aby se před námi objevilo opevněné pozorovací stanoviště. Už dávno tu nikdo

Památníky jednotlivých kontingentů na vrcholu Česke čuky

A report 22/2009

Brzy řeknou ADIÉ

12

Naleštěné mramorové náhrobky ostře kontrastují nejen se zasychající vysokou travou pokrývající chodníčky, ale především s okolní chudobou. Tam někde úplně vzadu, kde je tráva nejvyšší, by měl být do země uložen zdejší rodák Dragomir, který zemřel 10. října 2009. Právě tohle jméno vyvolává v myslích českých vojáků nemálo vzpomínek a nostalgie. Když před deseti lety převzal operační úkol první český kontingent, měl nejen střežit administrativní hranici mezi Kosovem a Srbskem, ale také dohlížet na bezpečnost Srbů v prostoru odpovědnosti. V našem konkrétním případě se jednalo především o pár roztroušených horských stavení v obci nazývané Sekirača. Čeští vojáci se po jednání s místními obyvateli tehdy

nestřeží. A je to na něm znát. Pytle naplněné pískem se pomalu rozpadají. Dole pod kopcem stále ještě bydlí Raša Petrovič, starosta obce. Terénní lada a traktor jsou vzpomínkou na lepší časy. Nebýt prý českých vojáků, už by dávno nejezdily. Všichni se tady snaží být co nejvíce soběstační. Dokážou si „vyrobit“ všechno – od sýrů, žinčice, masa, klobás, zeleniny až po tradiční rakiji. Topí bukovým dřevem, kterého je v okolních lesích plno. Dolů do Podujeva chodí lidé ze Sekirači jen výjimečně. „Vaši vojáci nám sem vozí i těch pár desítek eur penze, co bereme společně s manželkou. Dokonce i zdravotní péči nám poskytuje váš lékař přímo zde na místě,“ ukazuje Raša Petrovič na mobilní zdravotnickou buňku,

kterou čeští vojáci umístili v Sekirače již před lety. Starosta vzpomíná, jak se tady v těch strmých kopcích žilo dobře. Kdysi tady choval i dvacet býků. Když dorostli, sehnal je dolů do Medveče a prodal na trhu. Na nedostatek peněz si nikdy nemohl stěžovat. Teď tu zůstali úplně sami. Syn žije v Rusku, v Samaře, dcera se odstěhovala do Lucemburska. Další z jeho synů sice provozuje restauraci v ani ne dvacet kilometrů vzdálené Medveče, co je mu to ale platné, když se za ním nedostane. Hranice mezi Srbskem a Kosovem sice vede asi kilometr za barákem, ale lesem ho už nikdo nepustí. Musel by až do Podujeva a potom stokilometrovou oklikou přes státní přechod. Nad radou, aby tady všechno prodal a odstěhoval se k dceři či k některému ze synů, jen mávne rukou. Kdo by to koupil? Tady se narodil, tady také umře.

V protějším stavení se objevuje o berlích jeho invalidní synovec Filip Petrovič. V rozpadajícím se domku žije se svou starou matkou. Střecha sotva drží pohromadě, do ložnice mu prý zatéká. Majorka Jana Zechmeisterová mu slibuje, že sem pošle někoho z roty zabezpečení, aby mu pomohli na zimu krov opravit.

ŠKOLA Z KONTEJNERŮ Počátkem června postihlo kosovskou obec Lausa neštěstí. Po zásahu bleskem zde vyhořela základní škola. Zpočátku byly děti dočasně umístěny v provizorních prostorách v Gorne Dubnici. Po skončení prázdnin bylo nutné v souvislosti s blížící se zimou tuto situaci nějak řešit. Pomocnou ruku nabídli naši vojáci. Český styčný monitorovací tým projednal celou záležitost s ředitelem školy, starostou obce a se zástupci roty zabezpečení. „Upravili jsme terén v těsném sousedství vyhořelého objektu a přivezli čtyři kontejnery, které byly dříve na naší základně Gazela. Další mobilní buňky jsme dopravili z obce Letance. Vznikly tak nejen čtyři třídy, ale i kabinet pro učitele a sklad na učební pomůcky. Dodělali jsme schůdky a vše připojili k elektrickému rozvaděči. Tyto provizorní prostory by měly fungovat až do roku 2010, kdy ministerstvo školství údajně postaví novou zděnou školu,“ líčí poručík Marcel Vorlík z naší roty zabezpečení. „Museli jsme nejdříve rozebrat veškeré elektrické rozvody a pak je na místě znovu zapojit. Největší problém byl ale s přepravou. Elektrické dráty vedou přes silnice v nízké výšce, navíc tady existuje řada improvizovaných přípojek. Na mnoha místech jsme

A report 22/2009

MISE

13

MISE

STRATEGICKÁ ELEKTŘINA

A report 22/2009

Sekirača představuje jen malou část prostoru odpovědnosti českého kontingentu v Kosovu. Bojové vozidlo pěchoty BVP 2 se s námi houpe napříč hlubokými výmoly, které v pravidelných intervalech vymezují to, co kdysi bývalo lesní cestou. Monitorujeme hranici se Srbskem. „Naším úkolem je pozorovat všechno, co se děje, a podávat o tom hlášení. Veškeré získané informace se zapisují do tzv. patroláků. Ty později vytěžují zpravodajci a další štábní důstojníci,“ vysvětluje velitel družstva podpraporčík Michal Zadrapa. „V poslední době stále častěji patrolujeme společně s kosovskou policií. Postupně jí předáváme úkoly. Snažíme se navodit systém, který by fungoval i po našem odchodu. Je zde řada úseků, které jsou obzvlášť v podzimních a zimních měsících pro auta naprosto nepřístupná. V těchto případech je pásová technika k nezaplacení. Dostane se mnohem dál než kolová.“ Kromě monitorování hranice je součástí operačního úkolu české jednotky udržet v oblasti klidné prostředí, zajistit svobodu pohybu a bezpečnost národnostních skupin. Mezi priority patří kromě Sekirači téměř stotisícové Podujevo, což je největší město v této části Kosova.

14

Dále Batlavské jezero, které představuje hlavní zdroj pitné vody, a samozřejmě také hlavní komunikační a zásobovací trasy. Mimo to musíme být schopni v případě potřeby poskytnout podporu i v ostatních prostorech odpovědnosti mnohonárodního uskupení Střed. Z toho důvodu se pravidelně konají součinnostní cvičení s Finy, Švédy a Iry. Naposledy cvičili Češi s irskou rotou. „Jeden z posledních úkolů souvisel se zásobováním elektrickou energií. V severní části Kosova, kde žijí Srbové, došlo k odpojení části osad od elektřiny. Proto jsme byli pověřeni monitorováním vodního kanálu, který zásobuje vodou jedinou kosovskou elektrárnu v Obiliči. Ten betonový koridor vedoucí napříč Kosovem z Batlavské přehrady až do elektrárny byl vybudován ve čtyřicátých letech minulého století,“ upozorňuje náčelník skupiny podpory nadporučík Jan Haluska. „V místech, kde probíhá nad zemí, jsme hlídali, aby nedošlo k nějaké sabotáži. Je to strategický prvek, který zajišťuje chlazení v elektrárně. Bez něho by nemohla fungovat. Přesto se ale nedá říci, že by po vyhlášení samostatnosti Kosova došlo ke zhoršení bezpečnostní situace.“ V době naší návštěvy se vojáci soustředili na bezproblémový průběh voleb. Byli pověřeni monitorováním předvolebních shromáždění a některých dalších aktivit souvisejících se samotnými volbami. Platila přitom zásada příliš se neukazovat. V souvislosti s plněním těchto úkolů došlo i k částečné aktivaci záložní roty. Na rozdíl od minulosti přijeli do Kosova pouze její hlavní prvky, tedy velitelé a operační skupina. Projdou si celý prostor a nacvičí si spolupráci s ostatními rotami jednotlivých národních

kontingentů. Zbytek vojáků by se povolával až v případě nějakých problémů. Něco podobného se ale nepředpokládá. Všichni se shodují v tom, že bezpečnostní situace v Kosovu je dlouhodobě stabilizovaná. Právě z toho důvodu jednotky KFOR předávají postupně své úkoly kosovské policii a dalším bezpečnostním složkám a chystají se k odchodu. Podobný osud čeká s největší pravděpodobností v příštím roce i český kontingent. Ostatně nejlepším barometrem jsou v tomto směru logistici. Ti už začali přepočítávat materiál a připravovat ho k předání. Blíží se totiž doba, kdy řekneme, po více než jedenácti letech, Kosovu adié. „ Text a foto: Vladimír MAREK

Do prostoru dislokace národního podpůrného prvku dopadl granát, ze kterého se šířil podivný dým. Okamžitě byl vyhlášen chemický poplach. Vojáci Ozbrojených sil Slovenské republiky zaujali obranné postavení v ochranných maskách a oblecích.

Cvič tak, jak budeš bojovat Takovouto podobu měla jedna z epizod udržovacího cvičení „Logistic Storm“, které se na podzim letošního roku konalo na Slovensku v oblasti mezi Martinem, Mokradí a Hlohovcem. Pro jeho potřeby „vytvořili“ organizátoři uprostřed Atlantiku fiktivní ostrov Gem. Na něm došlo k rozpoutání konfliktu. Stát Nekya přepadl sousední Sadun.

Do stabilizační operace bylo aktivováno česko-slovenské Battle Group Evropské unie. Slovenská strana vyčlenila pro toto uskupení kromě mechanizované roty, praporní obvaziště, čety EOD, radiačního, chemického a biologického průzkumu, Vojenské policie a rotu NSE. A právě ta měla být společně s ostatními silami nasazena na ostrově Gem. Po vyhlášení

pohotovosti „Fialový“ následoval přesun, zaujetí prostoru „Falcon“ (Mokraď) a rozvinutí podpůrného prvku. Další fáze pak byla zaměřena na jednotlivé zpusobilosti roty NSE s důrazem na přepravu a zásobování materiálem, sledování stanovených zásob a jejich doplňování. Kromě uvedených způsobilostí byly procvičeny opravy, vyprošťování, odsuny

A report 22/2009

je s pomocí izolované tyče nadzvedávali, abychom je nestrhli. Podujevem jsme projížděli za asistence Vojenské policie.“ Podobných humanitárních akcí řeší čeští vojáci každý měsíc celou řadu. Ať již se jedná o opravu cesty do Sekirači, vybudování nového mostu či poskytování potravin a dalších nezbytných potřeb rodinám v nouzi.

BATTLE GROUP

15

BATTLE GROUP

logistika, operační skupina, podací stanice a skupina komunikačních a informačních systémů. Veškeré tyto jednotky a složky vyčlenila slovenská strana ze společné logistické a podpůrné skupiny. Velitelství této složky bylo původně dislokované v Hlohovci. Jeho historie sahá až do roku 1928. V roce 1961 zde vznikla 4. automobilová brigáda, která postupně prošla několika reorganizacemi. V létě letošního roku byl tento útvar již jako Velitelství společné logistické podpůrné skupiny přemístěn do Trenčína.

A report 22/2009

STARÁ, ALE DOBRÁ TECHNIKA

16

poškozené techniky, pohřební služby a příprava stravy pro Battle Group. „Naši vojáci se v současné době nacházejí v pohotovosti česko-slovenského Battle Group. Bylo by chybou nechat je jen tak zahálet. Proto jsme se rozhodli prověřit a udržet jejich vycvičenost a připravenost,“ řekl nám velitel společné logistické a podpůrné skupiny plukovník Anton Čúzy. „Aby zaměstnání bylo co nejvíce reálné a zároveň jsme zbytečně neplýtvali finančními prostředky, přepravujeme po trase Mokraď – Martin materiál pěších praporů, který se i tak musí přemístit.“ Rotu NSE tvoří čety podpory velení, materiálového managementu a oprav techniky. Četa zabezpečení velení je dále organizačně členěna na družstvo linkového spojení, rádiového spojení, dopravní družstvo, dvě hospodářská družstva, družstvo sběru raněných a družstvo pro pohřební záležitosti.

Součástí čety materiálového managementu je kromě skladů dopravní družstvo a družstvo PHM. Četu oprav pak tvoří družstvo oprav kolové techniky, družstvo oprav pásové techniky a vyprošťovací družstvo. NSE disponuje přepravní kapacitou v objemu sto čtyřiceti tun a manipulační kapacitou padesát tun za hodinu. Prvek je schopen připravit čtyři sta dávek stravy, za hodinu doplnit dvacet tisíc litrů pohonných hmot, denně odsunout sedm kusů poškozené techniky na vzdálenost dvaceti pěti kilometrů a jeho opravny mají denní kapacitu až sto padesát pět normohodin. Kromě toho může zajistit pohřební náležitosti pro dvanáct padlých vojáků. Rota NSE je podřízena národnímu prvku administrativní a logistické podpory, jehož součástí je finanční, ekonomická, kontraktátorská, duchovní a psychologická služba, ale i personální management,

Na Mokradi došlo mezitím k naložení materiálu. Kolona vyráží na osmdesát dva kilometrů dlouhou trať do Martina. „Společně se účastníme již desátého cvičení. Každý tedy přesně ví, jaké má plnit úkoly. Momentálně nemáme k dispozici vozidla ochrany. Operačně to řešíme tedy tak, že se nacházíme na spřáteleném území. Přesto se snažíme vést vojáky k určité ostražitosti. Každý z nich ví, co by v případě napadení konvoje měl dělat. Pro protivníka vedoucího asymetrickou válku nejsme nic jiného než lovná zvěř, ideální cíl. Proto se držíme hesla ,cvič tak, jak budeš později bojovat‘,“ vysvětluje velitel kolony kapitán Stanislav Planka. „Naše vozidla jsou zapískovaná, aby se zlepšila bezpečnost konvoje. Pro zvýšení palebné síly jsme na ně umístili kulomety. V případě nutnosti bychom si vyžádali ještě dodatečnou podporu. Každý z našich vojáků absolvoval kurz zaměřený na základy minové bezpečnosti.“ V Martině cvičí příslušníci čety oprav. Kromě vyproštění zapadlé pragovky

se zabývají údržbou. „Nejčastější opravy se týkají přetěsňování motorů, úniku oleje, běžné jsou i utržené hadice, především vzduchové. U pragovek bývají poškozené kolové redukce a popraskaná ložiska. Naše technika je sice staršího data, osobně ale věřím, že by zvládla i náročné africké prostředí. Má dobrou průchodnost, vypořádala by se i s terénem, kde nejsou žádné komunikace,“ tvrdí velitel čety poručík Michal Bóna. „Zajištění takovéhoto typu mise, jaké by představovalo nasazení v případě aktivace Battle Group, je pro nás náročné především z hlediska poměrně extrémních teplot a velké prašnosti. Právě z tohoto důvodu jsme před nedávnem cvičili na Záhoří, kde převládají písky. Je zde tedy velká prašnost. Učili jsme se s těmito problémy nějakým způsobem vyrovnávat. Počítáme s tím, že pokud bychom byli nasazeni někde v Africe, povezeme s sebou dostatečné zásoby filtrů a dalšího nezbytného materiálu.“ Na prvních sedm dní by si slovenský kontingent bral zásoby s sebou. Na dalších sedm plus šestnáct dní by je postupně dopravil ze Slovenska. Pak už by se přepravovala pouze munice, náhradní díly a speciální materiál, který není možné sehnat v oblasti nasazení. Všechno by se muselo objednávat s dvoutýdenním předstihem, tak dlouho by totiž trvala doprava. Ostatní komodity, tedy potraviny, vodu, pohonné hmoty atd., by bylo nejspíš možné nakontraktovat přímo na místě. Náčelník štábu major Peter Ács má již určité zkušenosti z podobné operace. V době, kdy se jednotky společné logistické podpůrné skupiny připravovaly na plnění úloh v NRF 10, účastnil se aliančního cvičení na Kapverdských ostrovech. Strávil

tam šest týdnů. Na vlastní oči se mohl přesvědčit, že dopravit do odlehlé oblasti takové množství materiálu a postarat se o kompletní zabezpečení šesti tisíc vojáků není jednoduché. „Štáb tam měl asi sto lidí, jen skupina, která řídila dopravu, byla desetičlenná. Battle Group je podstatně menší uskupení, tyto záležitosti by tedy řešilo mnohem méně příslušníků,“ upozorňuje major Ács. „V Evropské unii se sice využívá logistická podpora podle standardů NATO, není však tak rozvinutá. Museli bychom budovat vlastní struktury, a to je o poznání složitější.“

POSLEDNÍ SLUŽBA Jak již bylo řečeno, součástí slovenského národního podpůrného prvku je i družstvo pro pohřební záležitosti, které je organizačně začleněné do čety zabezpečení velení. „Mnozí lidé považují tuto službu za něco neobvyklého, skoro by se dalo říci nepatřičného. Když ale pak skutečně dojde k nějakému hromadnému neštěstí, najednou zjistíte, že potřebujete odborníky, kteří jsou schopni takový problém zvládnout,“ vysvětluje plukovník Anton Čúzy. „Před několika lety spadlo dopravní letadlo s vojáky vracejícími se z mise v Kosovu. Řešit tuto situaci bylo velice obtížné. Museli jsme požádat o spolupráci pohřební služby z téměř celého Slovenska. Kdysi, ještě za Československa, existoval předpis pojednávající o této problematice. Mnoho z něho ale již neplatí, řada ustanovení je v rozporu s pravidly Evropské unie. Museli jsme tedy tuto službu budovat od základu, a to včetně prováděcího předpisu.“ Pohřební družstvo zajišťuje evakuaci padlých především ze zahraničí. Tuto

službu může poskytnout i jiným spojeneckým jednotkám. Bylo by nasazováno zejména při masovějších ztrátách. Družstvo je plně kontejnerizované. Jeho součástí jsou tři řidiči, takže je při přepravě naprosto samostatné. Jeden z kontejnerů je chladírenský, dá se do něho uložit a po nějakou dobu uchovávat až dvanáct ostatků těl. Další z kontejnerů je uzpůsobený jako přípravna. Zde vojáci provádějí zdokumentování mrtvého těla a inventarizaci věcí padlého. Určitá část je vyčleněná jako pracovna. Třetí kontejner slouží jako skladový, je v něm uložen materiál družstva včetně stanu. Kontejnery jsou napojeny na vlastní elektrocentrálu. Velitel družstva rotný Martin Horvát původně studoval Vojenskou střední odbornou školu PVO. „Tento obor ale v naší armádě již neexistuje, takže jsem se přeškolil. Někomu to může připadat jako poněkud neobvyklý druh činnosti, ale mně to problémy nedělá.“ Příslušníci družstva prošli komplexním výcvikem, jehož součástí byl například kurz anatomie a zhlédnutí pitvy na Lékařské fakultě v Martině. „Hodně nám pomohla americká firma CUBIC Applications, především pak Dominic G. Cipriani . Ten v USA učil dvacet let na škole pro pohřební záležitosti. Americká armáda má údajně již od druhé světové války k dispozici celou jednu brigádu zabývající se sběrem mrtvých vojáků. Také náš předpis se nechal výrazně inspirovat tím americkým,“ upozorňuje velitel družstva. Jeho podřízení měli zatím možnost několikrát rozvinout pracoviště pro sběr padlých během cvičení. Ostře nasazeni ještě nebyli. Až teprve pak se ukáže, nakolik jsou psychicky odolní a pro tuto práci připraveni. „

A report 22/2009

BATTLE GROUP

17

UDÁLOST

UDÁLOST

Na hrdiny nesmíme ZAPOMENOUT vedlejší tank, jenž se změnil v ohnivou kouli. „Wehrmacht používal zápalné protitankové střely, které způsobovaly prudký požár, a vojáci v tancích uhořeli. Ještě dnes slyším jejich sténání. Dnešní povýšení pro mne znamená velké ocenění, ale i životní satisfakci.“

A report 22/2009

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Marie KŘÍŽOVÁ, Olga HALADOVÁ a Václav KOLESA

18

Po únoru 1948 se z mnohých válečných hrdinů bojujících v zahraničí stali občané „druhé“ kategorie. Prostřednictvím dvou účastníků 2. světové války, Mikuláše Končického a Roberta Matuly, tak byl u příležitosti Dne válečných veteránů v Slavnostní síni Národního památníku na pražském Vítkově splacen další dluh, který Česká republika převzala po předchozím režimu. Prezident republiky a vrchní velitel ozbrojených sil ČR Václav Klaus je jmenoval do hodnosti brigádního generála. „Místo vděku a uznání přišlo šikanování a pronásledování. Měli jste být zapomenuti stejně jako vaše vlastenectví a odvaha,“ uvedl při té příležitosti ministr obrany ČR Martin Barták. „Jsem rád, že dnešní slavnostní akt v sobě obsahuje i další symboliku − jednotu našeho zahraničního i domácího odboje a stejné zásluhy těch, co osvobozovali svou vlast z východu i ze západu.“

POSLEDNÍ Z WOLFRAMU

Brigádní generál v. v. Mikuláš Končický

OCENĚNÍ I SATISFAKCE „Každým rokem veteránů Svobodovy armády ubývá,“ říká nyní už brigádní generál Mikuláš Končický. Narodil

Za 2. světové války bylo z Anglie do protektorátu Čechy a Morava vysláno 101 speciálně vycvičených parašutistů. Mezi nimi i pětadvacetiletý rodák z ostravských Radvanic Robert Matula, zařazený do šestičlenné skupiny výsadku Wolfram. Jejich úkolem bylo provádět sabotážní činnost na území Moravy, likvidovat konfidenty a udržovat spojení s Londýnem. V Anglii byl Robert Matula vycvičený jako tankista a v roce 1943 ho převeleli ke 3. rotě tankového praporu. Jeho velitelem se stal kpt. Josef Otisk, elitní voják a pozdější velitel skupiny Wolfram. Za její členy si v létě 1944 vybral Vladimíra Řezníčka, Roberta

Ve skotském městečku Arisaig byl u příležitosti Dne válečných veteránů slavnostně odhalen památník připomínající české a slovenské výsadkáře, kteří tu za 2. světové války prošli speciálním výcvikem před vysazením v okupované vlasti. Plastika ze žuly zobrazuje smotaný padák po seskoku.

Členové paravýsadku Wolfram v roce 1944: zleva Vladimír Řezníček, Josef Černota, Josef Bierský, Josef Otisk, Karel Svoboda a Robert Matula

Matulu, Josefa Bierského, Josefa Černotu a jako radistu Karla Svobodu. Akce začala v noci 13. září 1944. „Letěli jsme tři a půl hodiny. Na pobřeží jsme se dostali do protiletadlové palby a poblíž Vídně do další,“ vzpomíná v knize „Robert Matula – parašutista skupiny Wolfram“ autorů Jana Klinky,Václava Kolesy a Jana Břečky poslední žijící příslušník výsadku. Wolfram začal v prostoru Beskyd spolupracovat s místním obyvatelstvem, ale v kontaktu byl také s 1. partyzánskou brigádou Jana Žižky. V březnu 1945 zorganizoval z českých vlastenců, uprchlých sovětských zajatců a zbytků dvou ruských paraskupin partyzánský oddíl. Zbraně získal přepadem německého stanoviště a následně prováděl ozbrojené útoky na ustupující německé jednotky mezi Brnem a Vyškovem. Začátkem května 1945 se spojil s postupující Rudou armádou a tím svou činnost ukončil. Po skončení války se Robert Matula přihlásil

11. 11. v 11 hodin – Den válečných veteránů Tehdy v roce 1918 podepsal za Spojence francouzský maršál Ferdinand Foch v Compiégne v železničním vagoně příměří s poraženým Německem, jemuž panoval císař Vilém. Německé ozbrojené síly kapitulovaly, skončila 1. světová válka. Pomníky jsou toho dne obklopeny záplavou vlčích máků, lidé je nosí i na klopách. Symbolem padlých vojáků se staly díky básni „Na flanderských polích“, kterou v roce 1915 napsal kanadský vojenský chirurg McCrae krátce poté, co se účastnil na břehu kanálu Iser jedné z bitev a ztratil v ní přítele. Česko se k této tradici prvně připojilo v roce 2001.

na ministerstvu národní obrany a byl odvelen na Vojenskou akademii v Hranicích jako instruktor bojové přípravy. Politická situace v roce 1948 ho však donutila z armády odejít. Emigroval do Anglie, později odešel do Kanady, kde žije dodnes. Slavnostního aktu jmenování brigádním generálem se Robert Matula nemohl zúčastnit, jmenovací dekret proto za ostravského rodáka převzal Vojtěch Mynář, náměstek primátora Magistrátu města Ostravy, a během prosince ho osobně předá v kanadském Chemainusu poslednímu žijícímu výsadkáři ze skupiny Wolfram. „ Robert Matula (v letech 1944 a 2006)

A report 22/2009

se v roce 1925 v tehdejší polské Volyni, kam jeho předci přišli za prací. Do armády, tak jako spousta dalších Volyňáků, vstoupil v roce 1944. Po výcviku se stal tankistou a posléze velitelem tanků T34/85 a T34/76. Pod velením Ludvíka Svobody se zúčastnil bojů o Jaslo, Dukelský průsmyk, Svidník, Opavu, Ostravu a Olomouc. Již dříve byl oceněn válečnými kříži a medailemi. „Vybavuji si těžkou situaci po překročení československých hranic a týden bojů v kotlině Vyšného Komárniku. Byla zima, sněžilo a přes den jsme nemohli vylézt z maskovaného tanku,“ vzpomíná na rok 1944 Končický. Mnohokrát ho minula smrt jen o vlásek. V živé paměti má i zážitky z ostravské operace, kdy nepřátelská střela zasáhla

19

ROZHOVOR

ROZHOVOR

„ Lze vaše slova vnímat, že se hovoří o bytí a nebytí královéhradecké vojenské alma mater? Současný stav je poznamenán recesí a návrhy personálních a finančních redukcí, včetně myšlenek na zrušení

Text: Pavel LANG Foto: autor a archiv FVZ

Roman Chlíbek, děkan královéhradecké Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany (FVZ UO). Před dvaceti roky na této vojenské vysokoškolské instituci promoval, dnes je jejím vrcholným představitelem. Mezitím z všeobecného lékaře povýšil na docenta v oboru hygiena, preventivní lékařství a epidemiologie a z poručíka na podplukovníka. Zdravotnickou praxí prošel jak na posádkové ošetřovně, tak ve dvou zahraničních misích.

Nedopustit odchýlení kormidla

A report 22/2009

„ Proč jste souhlasil s návrhem jít do voleb děkana FVZ jako jeden z kandidátů? Chci, aby fakulta po odchodu bývalého děkana

20

pokračovala ve vytyčené cestě rozvoje svých jedinečných odborností, v dosahování nadstandardních vědeckých výkonů a v kvalitní

pedagogické práci. Nabídl jsem akademickému senátu svoje schopnosti a odhodlání pokračovat nakročeným směrem. „ Tuto vizi nepochybně nabízeli i další dva kandidáti, co tedy stojí za vaším vítězstvím? Motto mého volebního programu bylo, že chci budovat fakultu se starou historií a mladým myšlením. Více jsem přesvědčil senát v krocích, jak postupovat, aby FVZ i nadále zůstala centrem zdravotnického vzdělávání Armády ČR a ustála svoji

pozici v současné nelehké situaci. Na rozdíl od vás nehovořím o vítězství nad svými kolegy, byť to tak navenek může vypadat. Prioritní je týmová práce a kontinuita ve studijní, vědecké a výzkumné činnosti. Další dva kandidáti byli stejně kvalitní jako Roman Chlíbek a já věřím, že minimálně jeden z nich bude členem kolegia děkana. „ Zlí jazykové říkají, že hnát se dnes do funkce je netaktické. Proč jste nevyčkal v závětří proděkana pro vnější vztahy

té či oné fakulty Univerzity obrany nebo některého z jejích ústavů. Doposud jsem nebyl účasten jednání o zrušení FVZ a věřím, že k tomu nedojde. Přesto musíme udělat maximum pro obhájení naší existence. V současnosti realizujeme některá restrikční nařízení a se vší zodpovědností konstatuji, že jsme na hraně. Nezastírám, že je třeba zpracovat krizový scénář. S nadsázkou řečeno, připravit se jako na pandemii chřipky. Aby nás to nezaskočilo, až naplno udeří. Avšak pevně doufám, že stávající systém vojenského vysokoškolského vzdělávání zůstane zachován. Model přípravy studentů jak v akreditovaných studijních programech, tak i v neakreditované výuce považuji za optimální.

V opačném případě by se jednalo o krok zpátky. „ Co vás vede k tomuto konstatování? Mnohokrát ověřená praxe, že tak kvalitního profesionála, jakého umí připravit pouze FVZ, v civilním sektoru neseženete. Některé okolní státy se již na způsob získání odborníka z civilu pokoušely přejít, ale brzy zjistily, že je to na úkor kvality. Odbornost vojenských specialistů je vysoká a nezpochybnitelná. Navíc jde o srdeční záležitost.

Náborovým pohovorem, respektive jednorázovým vyplacením příspěvku, se opravdový vztah k dlouholeté službě v armádě nedá získat. „ Fenoménem doby jsou však peníze. Řadě kritiků FVZ leží v žaludku permanentně vysoká investice do školy oproti nevysokému počtu vyřazených studentů. Co vy na to? Ano, taková je představa nezasvěcených lidí. Je to laciná matematika, vzít si roční náklady na fakultu a vydělit je počtem absolventů. Číslo na displeji je samozřejmě zarazí a oni žádají rychlé řešení. Lze se ubírat nejlevnější cestou, ale jaká bude kvalita resortního zdravotnického

personálu? Za vysokou kvalitu se bohužel musí i hodně zaplatit. Fakulta vojenského zdravotnictví není jenom o systému vzdělávání umožňující profesionální rozvoj příslušníků Vojenské zdravotnické služby AČR, ale také o vědecké, výzkumné, vývojové a expertizní činnosti školy. Z pohledu zaměření této činnosti a dosahovaných výsledků je každé ze specializovaných pracovišť jedinečné. Doufáme, že již započaté programy budou i nadále financovány, neboť pro armádu jsou efektivní, teprve když se reálně uvedou v platnost. Intenzivně hledáme další prostředky, aby věda a výzkum na FVZ měly vícezdrojové financování.

„ Uvažuje se také o změnách ve studijních programech a oborech na FVZ? Ne v pregraduální výuce. V tomto akademickém roce se na fakultě studuje bakalářský program vojenský zdravotnický management a zdravotnický záchranář a magisterské programy vojenské všeobecné lékařství, vojenské zubní lékařství a vojenská farmacie. Kromě výše uvedeného máme akreditovaných osm doktorských studijních programů. Naším úkolem je zejména udržet si stávající akreditace, než je rozšiřovat. Přesto chceme výhledově zavést moderní studijní program týkající se vývoje léčiv. „

A report 22/2009

a rozvoj FVZ na stabilizaci situace? Není to můj styl práce. Raději se problému postavím a řeším jej. Pustil jsem se do toho, abych na čele týmu „bojoval“ za další plnohodnotné fungování fakulty.

21

EVROPSKÁ UNIE

LADĚNÍ před odletem

ERASMUS v praxi Text: pplk. Vladan HOLCNER Foto: Zdeňka DUBOVÁ

V letošním roce se rozhodlo šest zahraničních studentů absolvovat v rámci mezinárodní mobility studentů programu Evropské unie Erasmus zimní semestr na Fakultě ekonomiky a managementu Univerzity obrany. Tito studenti v Brně absolvují část bakalářského studijního programu Ekonomika a management v oboru Ekonomika obrany státu.

Text a foto: Jana DECKEROVÁ

A report 22/2009

Silná exploze a šedivý dým, ze všech stran je slyšet střelba. Auta vojenské doprovodné kolony zastavují a vojáci zaujímají obranné pozice. Je slyšet sténání raněných. To je jedna z modelových situací, na kterou museli být příslušníci 3. kontingentu Armády ČR ISAF-KAIA před svým odletem 28. listopadu do mise v Afghánistánu připraveni.

22

Proto začátkem listopadu v jihočeském výcvikovém prostoru dolaďovaly formu všechny čtyři jednotky, které již v této době operují na letišti v Kábulu. „Tým tvoří národně podpůrný prvek, který bude zajišťovat logistickou podporu pro všechny kontingenty v Afghánistánu, protichemická jednotka, jednotka přípravy vrtulníkových specialistů a Vojenská policie,“ říká podplukovník

Josef Šimůnek, velitel 141. zásobovacího praporu v Pardubicích a současně velitel 3. kontingentu. „Do našeho týmu jsou zařazeni i příslušníci řízení letového provozu a meteorologové, kteří zabezpečují samotný provoz na letišti. Tady v Boleticích probíhá naše závěrečná společná příprava před výjezdem do mise.“ Ověřit si v praxi teoretické modelové příklady, které je mohou potkat, je pro vojáky životně důležité. Pod kůži se to ale nedostane samo, i když teorii každý voják ovládá. „Nacvičili jsme tady přesně to, s čím v misi počítáme. Útok na vojenskou doprovodnou kolonu pomocí nástražné výbušniny, střelbu na vojáky a ochranu klasického doprovodu. Může nastat situace, kdy budou zranění a bude nutné vyžádat si jejich ošetření pomocí MEDEVAC,“ říká poručík Josef Zatloukal z Velitelství Vojenské policie Olomouc. „Tady pak rozhodují vteřiny, kdy jde skutečně vojákům o život. Proto je též důležité vyzkoušet si hladký průběh komunikace.“ „Jsem spokojen jak s individuální přípravou každého jednotlivce, s teoretickým výcvikem, který proběhl na Velitelství výcviku-Vojenské akademii ve Vyškově, tak i s praktickou částí tady v Boleticích,“ zhodnotil závěr modelové ukázky podplukovník Josef Šimůnek. „

Skupina sestává ze dvou studentů z Národní vojenské univerzity v bulharském Veliko Tarnovo, dvou z varšavské Univerzity národní obrany a po jednom ze Žilinské univerzity a maďarské Univerzity národní obrany Milóse Zrínyiho. V životě Univerzity obrany představuje příprava zahraničních posluchačů zcela nový prvek. Během svého pobytu totiž absolvují akreditovanou výuku předmětů ekonomie, management, statistika, veřejná ekonomie, marketing, nauka o podniku, účetnictví, tělesná výchova a cizí jazyk v angličtině. Učitelé z kateder ekonometrie, ekonomie, logistiky a vojenského managementu

a taktiky, ale i lektoři z center jazykové přípravy a tělesné výchovy a sportu tak mají poprvé možnost vyučovat část akreditovaného programu v tomto jazyce. Výjimkou v tomto směru je jen Lubomír Bača z Žilinské univerzity, který se rozhodl pro studium specializačních předmětů studijního modulu Ochrana obyvatelstva v češtině. Pro část skupiny je také připravena výuka speciálních logistických předmětů, jmenovitě logistická podpora v míru a v poli. S jakými očekáváními a cíli se cizinci pro studijní pobyt na Univerzitě obrany rozhodli? Maďarka Katalina Tóthová chtěla v zahraničí především studovat v angličtině a zvýšit si tak svoje jazykové kompetence. Zároveň usiluje o prohloubení znalostí v oblasti řízení logistických procesů v armádě. Polští studenti Ludwika Kaczmarska a Artur Stefaniak v absolvování semestru spatřují zase příležitost pro srovnání vojenských vysokých škol obou zemí, chtějí rovněž poznat nové lidi a získat přátele. Slovák Lubomír Bača považuje svůj brněnský pobyt jako příležitost k hlubšímu poznání jiného studijního systému a možnost lepšího porozumění probírané problematiky. Odstartování studijních pobytů zahraničních studentů v rámci programu Erasmus představuje pro univerzitu velmi významný krok na cestě k jejímu plnému otevření v oblasti mezinárodní spolupráce s vojenskými i civilními vysokými školami z okolních zemí. Dochází tak k naplňování principů tzv. boloňského procesu, v němž se UO již v minulosti stala uznávaným lídrem. „

A report 22/2009

VÝCVIK

23

VÝCVIK

VÝCVIK

SKÁKÁNÍ

přilby a balistické vesty. K prvnímu příkladu lze říci, že chrudimský výsadkář doposud používal přilby dvě, a to jednu k seskoku a druhou k následné taktické činnosti na zemi. Dnes disponují všichni příslušníci praporu univerzální kevlarovou přilbou, jež zabezpečuje jak balistickou ochranu hlavy, tak je s ní možné bez problémů provádět seskoky. Ve druhém případě se připravuje kompletní přestrojení z takzvaných nosičů plátů do balistických vest, které se svojí skladbou více přizpůsobují specifice nasazení a profesionálovi zabezpečují podstatně vyšší komfort. Otázkou nejbližších roků je také přezbrojení výsadkového praporu novými zbraňovými systémy, včetně osobní zbraně vojáka.

„nalehko“ Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

A report 22/2009

Od tragické události u 43. výsadkového praporu uplynul bezmála rok. Nejen že si lednové neštěstí při seskoku vyžádalo život chrudimského profesionála, ale také nemalou měrou zasáhlo do výcviku tohoto útvaru brigády rychlého nasazení.

24

„Vyšetřování této nešťastné události ještě není definitivně uzavřeno, a proto jsou praktikována ve výsadkové přípravě příslušníků útvaru určitá omezení,“ konstatuje velitel 43. výsadkového praporu podplukovník Zdeněk Kolář a dodává: „Skáčeme takzvaně nalehko, tedy bez výstroje a výzbroje. Avšak vzhledem k tomu, že pozemní příprava probíhá nezměněným způsobem, zásadní problém v tomto opatření nevidím. Nicméně pravdou je, že se nejedná o originální seskok. Každý výsadkář vám potvrdí, že skákat s materiálem, respektive bez něj, je podstatný rozdíl. Po obdržení patřičného povolení budeme pokračovat ve standardním výcviku. Věřím, že se během několika málo dnů docvičíme a situace se opět vrátí do normálu.“ „Normál“ pro chrudimského profesionála reprezentují čtyři seskoky za rok.

„Nejedná se o konstantní počet. V žádném případě to neznamená ročně čtyřikrát skočit a mít vystaráno. Preferujeme individuální přístup ke každému jednotlivci. Začínající výsadkáři, na rozdíl od těch zkušenějších, samozřejmě potřebují vyšší počet seskoků, aby se jim stanovené postupy dostaly do krve. Čtyřikrát za rok, to je základní minimum, které musí každý výsadkář absolvovat, abych měl jistotu, že to zdárně zvládne. Za předpokladu nasazení do operace by intenzita výcviku podstatně vzrostla.“ Není sporu o tom, že seskoky „nalehko“ ovlivňují efektivitu výcviku. Velitelský sbor chrudimské „třiačtyřicítky“ však dělá maximum možného, aby nastavenou laťku profesní připravenosti udržel. Nové, podstatně modernější součásti výstroje a výzbroje tomu nepochybně napomáhají, například výsadkové

Vojenský dopravní letoun An-26 provedl dva průlety nad chrudimským letištěm. Třetí je již naostro a ve finále z něho vyskakuje prvních osm výsadkářů. O několik minut později je následují další. „Každý měsíc jsou plánovány dva dny na provádění seskoků,“ říká instruktor výsadkové a záchranné služby 43. výsadkového praporu praporčík Miroslav Hendrych. „Není výjimkou, že se seskoky neuskuteční, a to převážně z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek. Naopak, když všechno klapne, tak jak má, provedou se i tři za měsíc.“ Po zevrubné teoretické přípravě, zahrnující v sobě také výuku materiální části provozovaného padáku OVP-80, čeká na každého příslušníka útvaru pozemní výcvik na zařízeních výsadkového cvičiště, včetně několika trenažérů v nedalekém hangáru. „Pozemní příprava je povinnou součástí komplexního výcviku. Její průběh je evidován v třídních knihách,“ konstatuje prap. Hendrych. Jako zkušený odborník dobře ví, jak důležitou roli hraje v mezních situacích psychika. „Z chování dotyčného poznám, jak si na tom momentálně stojí. Ani jeho vysoký počet seskoků mi nedává záruku, že je v daném okamžiku v optimálním psychickém rozpoložení. Stačí několikaměsíční mise v zahraničí, při níž se k pravidelnému výcviku nedostal, a začíná se vkrádat nejistota. Co se s tím dá dělat? Tvrdě na sobě makat a drilovat postupy. Čím větší důvěra v sebe samého, tím vyšší bezpečnost,“ konstatuje chrudimský instruktor, jenž má na svém kontě téměř 1 200 seskoků. „

A report 22/2009

NEJDŘÍVE DRIL NA ZEMI

25

TECHNIKA

TECHNIKA

Sherman M4A4 Crab (Tank Museum Bovington). Na pravém blatníku dole je znak 72. (experimentální) tankové divize královských ženistů.

Text: Martin KOLLER Foto: autor, Digger, MaK, MineWolf a Imperial War Museum

A report 22/2009

Miny jako relikty válek ohrožují zdraví a životy milionů lidí v Asii, Africe a Latinské Americe. Jedním z hlavních humanitárních úkolů současných ozbrojených sil je jejich odstranění.

26

Odminování je možno provádět různými způsoby. Nejstarší ruční je pomalé a riskantní. Životnost jednoho člena odminovacího týmu je několik tisíc zlikvidovaných min. Jako efektivnější se ukázalo mechanické odminování pomocí specializovaných ženijních vozidel. Postupně byla vyvinuta čtyři základní konstrukční řešení. První je iniciace rozněcovačů min tlakem těžkých válců (rollers) posouvaných zpravidla před vozidlem, nejčastěji tankem. Je používáno především pro vojenské účely s cílem vytvoření dvou pruhů bezpečného terénu pro přesun techniky. Variantou tohoto způsobu jsou tzv. drtiče (crushers), které připomínají zemědělské kultivátory. Vytvářejí zpravidla jeden

široký pruh. Působí na rozněcovače tlakem kol vybavených dlouhými zuby po obvodu. Další možností je vyorávání min speciálními radlicemi označovanými jako pluh (plough). Rovněž tento způsob používají především armády, a to pro ofenzivní činnost a zajištění bezpečnosti automobilního transportu. Existují dvě odlišné verze. Buď jsou na odminovacím zařízení dvě radlice, které čistí pruhy terénu před pásy tanku, nebo

DOK-ING MV-4

jedna pro celou šířku vozidla. Radlice svojí konstrukcí připomínají spíše vidle. Poslední, pravděpodobně nejrozšířenější možností jsou cepy (flails). V některých případech využívají konstruktéři spojení cepů a drtičů nebo je lze v odminovacím zařízení zaměňovat. Válce a drtiče mají mnohdy podobnou konstrukci. Zařízení jsou montována na vozidlech tak, aby při postupu zaminovaným terénem byla vpředu.

NEPŘÍLIŠ ÚSPĚŠNÝ SCORPION První praktický pokus o mechanické odminování proběhl ve druhé světové válce za bojů v severní Africe. Miny se tam staly základním problémem při rozvíjení operací mechanizovaných vojsk na rozsáhlém bojišti. K eliminaci ztrát ženistů a zvýšení rychlosti odminování bylo třeba zajistit jeho mechanizaci. Sice již před válkou proběhly testy odminovacích válců, avšak neuspokojily potřeby vojáků. S novým nápadem přišel roku 1941 jihoafrický kapitán Norman Berry. Došel k názoru, že k iniciaci rozněcovačů min jsou vhodná závaží, která dopadají na povrch terénu s dostatečnou kinetickou energií. Tu jim uděluje rotující válec, ke kterému jsou připevněna řetězy. Pro závaží je používán název kladiva. Celý odminovací systém se všeobecně označuje jako cepy. V severní Africe rozvinul uvedený projekt roku 1942 major L. A. Girling. Se svými vojáky opatřil tank Matylda rámem, na němž byl vpředu umístěn válec s kladivy. Pohon zařízení zajišťoval samostatný automobilový motor umístěný v mohutné pancéřované nástavbě na boku vozidla. Po úspěšných testech došlo k úpravě celkem 25 tanků Matylda na verzi s bojovým jménem Scorpion.

Hydrema 910 má zdvíhací a otočné odminovací zařízení na zádi a při odminování couvá.

V rámci 42. a 44. královského tankového pluku se v říjnu 1942 zúčastnily druhé bitvy u El Alameinu. Při prorážení německé tzv. ďáblovy zahrady se třemi miliony min se scorpiony příliš nevyznamenaly. Důvodem ovšem nebyla chyba systému, ale poruchy automobilových motorů pohánějících cepy.

HOBARTOVY LEGRÁCKY Od porážky a evakuace expedičního sboru považovalo britské velení za svůj hlavní úkol návrat na kontinent. Při vylodění bylo nutno počítat s ženijním zabezpečením pobřeží německými ozbrojenými silami. Potvrdil to neúspěšný test vylodění u Dieppe v srpnu 1942.

Úkol překonat technicky budoucí Atlantický val byl svěřen zapálenému propagátorovi mechanizované války generálu Percymu Cleghornu Stanleymu Hobartovi, známému pod přezdívkou Hobo. Po návratu z penze se podílel na výcviku tankových jednotek a v březnu 1943 mu byla podřízena 79. (experimentální) tanková divize královských ženistů. Zde probíhal vývoj řady nových systémů, které napomohly při vítězství Spojenců v Normandii v červnu 1944. Nejznámější z nich jsou pravděpodobně tanky – obojživelné DD, ohňometné Crocodile a ženijní protibunkrové AVRE. Obecně se pro mnohdy kuriózní konstrukce vžilo označení Hobartovy legrácky (Hobart´s Funnies). Generál Hobart považoval cepy za perspektivní systém. V roce 1943

A report 22/2009

CEPY na miny

Veškeré odminovací mechanismy jsou účinné rovněž vůči nevybuchlé dělostřelecké a letecké munici a submunici a improvizovaným výbušným systémům.

27

proběhly testy další odminovací verze tanku Matylda s bojovým jménem Baron. Výsledky vedly k rozhodnutí opatřit cepy těžší tank, a to americký M4 Sherman. Pohon cepů zajišťoval motor tanku kardanovými hřídelemi. Takto upravená verze nesla bojové jméno Crab. V americké armádě měly označení Mine Exploder T2 (později modernizované T3 a T4) Flail. Čtyřicet tři kladiva Shermanů M4A4 Crab prokázala Spojencům neocenitelné služby v Normandii a nejen tam. V poválečném období se craby osvědčily např. v izraelské armádě.

KALEIDOSKOP

Rhino

MineWolf

A report 22/2009

MineWolf Badger

28

HUMANITÁRNÍ OPERACE V období studené války byla většina armád vybavena různými systémy mechanického odminování, avšak cepy

ustoupily do pozadí. Jejich renesance nastala až v devadesátých letech minulého století při rozvoji humanitárních operací. Jsou totiž vhodné k čištění velkých ploch. Vzhledem k nasazení mimo bojiště již nepotřebují pancéřování. První výsledky jejich použití na Balkáně a v Africe byly spíše rozpačité. Důvodem bylo mimo jiné nasazení těžkých a rozměrných vozidel na tankových podvozcích. Jejich příklady jsou německý Keiler na podvozku tanku Leopard a slovenský typ Belarty UOS 155 s odminovacím zařízením na jeřábovém rameni využívající podvozku tanku T-55. Obě vozidla byla s úspěchem nasazena v misích, avšak s poměrně vysokými provozními náklady. Teprve porovnání účinnosti mechanického a ručního odminování odstranilo počáteční obavy z vysokých nákladů a nedokonalého vyčištění prostorů.

Do akce se zapojila řada humanitárních organizací z celého světa. K nim se přidaly některé bohatší arabské země. Například Kuvajt musel odminovávat velké plochy svého území po irácké okupaci. Opravdu rozsáhlé nasazení proběhlo v Iráku od roku 2003. Zde se uplatnily především dánské kolové vozidlo Hydrema 910 a britský typ Aardwark JSFU Mk 4 na polopásovém podvozku. Obě vozidla se osvědčila, avšak jsou řízená. Proto potřebují pancéřované pracoviště zajišťující ochranu řidiče. Tím rostou rozměry i hmotnost vozidla. Novým trendem se staly dálkově řízené typy robotického charakteru. Jejich příkladem jsou slovenská vozidla Božena 4 a Božena 5, chorvatský pásový DOK-ING MV-4, německý Mini MineWolf, britský Amtrac 75T nebo švýcarský Digger 2. Přesto někteří výrobci i uživatelé upřednostňují typy s řidičem. Příklady mimo již uvedených typů jsou švédské SCANJACK 3500 a BM307 FV30, britské MINELIFTA a Amtrac 75, slovinský Samson 300 a MINEMIL MC 2004, irácký KZC, finský RA-140 DS a německé MineWolf, Rhino a MineWolf Badger, který je koncepčně podobný slovenskému Belarty UOS 155. Jak u řízených, tak u neřízených typů se jedná o široké spektrum technických řešení. Vozidla jsou kolová, kolopásová, polopásová i pásová. U některých z nich jsou odminovací zařízení pohyblivá v několika rovinách. Mimo odminování mohou provádět řadu jiných činností s využitím různých specializovaných nástrojů. Tím se rozšiřuje spektrum použití na zcela civilní práce v zemědělství, stavebnictví a lesnictví. Příště si přiblížíme odminovací vozidla Božena, kterými je vyzbrojena naše i některé další armády. „

Oddělení přípravy zdravotnických odborností Institutu výcviku ve Vyškově uskutečnilo kurz rozšířené první pomoci určený pro vojáky odcházející do zahraničních misí. V úvodu byli posluchači seznámeni s protokolem taktické bojové péče TCCC (Tactical Combat Casualty Care) rozděleným do tří fází. První obsahovala „doporučení“, jak se postarat o zraněného během účinné nepřátelské palby tak, aby se zabránilo případným dalším ztrátám. Následná fáze se již odehrávala mimo dosah střelby. Zachránce se učil poskytnout ošetření masivního končetinového krvácení a zajištění dýchacích cest pomocí manuálních technik, polohováním, eventuálně zavedením nosního vzduchovodu. Musel se vypořádat s ošetřením poranění hrudníku, kontrolou dalších zdrojů krvácení a zajistit diagnostiku šoku, léčbu bolesti a dalších poranění, jako jsou zlomeniny a popáleniny. Poslední fáze taktické evakuační péče TACEVAC (Tactical Evacuation Care) zahrnovala již známé pojmy CASEVAC (Casualty Evacuation) a MEDEVAC (Medical Evacuation) a zabývala se odsunem raněného do zdravotnického zařízení. Do kurzu mohou být zařazeni vojáci z různých útvarů AČR. Je koncipován tak, aby po každé teoretické části došlo k praktickému nácviku s použitím materiálu, se kterým se vojáci setkají v misích. Důraz je kladen hlavně na praktická zaměstnání s použitím imitačních souprav V rámci jednání hlavních představitelů logistiky poranění. Snahou instruktorů je navodit reálnou členských států NATO a států Partnerství pro mír situaci a poskytnout vojákům účinná doporučení se na Hlavním velitelství NATO v Bruselu koncem října při první pomoci v bojových podmínkách. uskutečnil slavnostní podpis dokumentu o zámyslu vytvořit Text a foto: prap. Pavlína KLČOVÁ mnohonárodní logistické koordinační centrum – MLCC (Multinational Logistics Coordination Centre) mezi Českou republikou, Řeckem, Maďarskem, Slovenskem a USA. Jde o výsledek iniciativy logistiků AČR ke zlepšení procesu plánování a poskytování logistické podpory a koordinace mnohonárodní logistiky. Svým podpisem státy deklarovaly záměr spolupracovat při vytvoření MLCC a vůli zlepšit vzájemnou součinnost. Slavnostní akt se konal pod patronací náměstka generálního tajemníka NATO Jiřího Šedivého, který ocenil úsilí účastnických států (zejména aktivitu České republiky) a vyjádřil přesvědčení, že iniciativa bude přínosem pro uplatňování principu společné odpovědnosti za logistiku. Text: plk. Roman DUFEK, foto: pplk. Petr ŠARAJ

A report 22/2009

TECHNIKA

29

VYNÁLEZCI A KONSTRUKTÉŘI

VYNÁLEZCI A KONSTRUKTÉŘI

TVŮRCE velkoletounů i vrtulníků

Budoucí tvůrce letadel stavěl již od mládí modely letounů a vrtulníků. Odborné znalosti získal jako kadet na Námořní akademii v Petrohradě, později na Polytechnickém institutu v Kyjevě a nakonec na Škole letecké techniky a konstrukce automobilů v Paříži vedené známým průkopníkem letectví kapitánem Ferdinandem Ferberem. První letoun zkonstruoval roku 1909 po návratu z Francie, odkud si přivezl motor Anzani. O tři roky později zvítězil jeho typ S-6 na exhibici ruské armády v Moskvě. Po jmenování hlavním konstruktérem Rusko-Baltského vagonového závodu RBVZ v Petrohradě zkonstruoval několik unikátních čtyřmotorových letounů Russkij vitjaz, Grand a Ilja Muromec. Poslední z nich byl vyroben v sérii 22 kusů. Velkoletouny tvořily základ letecké jednotky známé jako Eskadra vzdušných korábů, kterou

R-5 posloužil jako inspirace při tvorbě seriálu „MASH“

prototyp havaroval, následující S-29 již znamenal úspěch. Dopravní letoun pro 14 cestujících byl použitelný rovněž jako bombardér. Roku 1928 získal Sikorski státní občanství USA. Krátce poté se jeho společnost stala součástí americké společnosti United Aircraft and Transport, která stavěla mohutné létající čluny S-42 sloužící k transatlantickým letům. Technologické úspěchy a ekonomické výsledky vytvořily finanční základ dalšího vývoje. Ve druhé polovině třicátých let se Sikorski již plně věnoval vrtulníkům, tehdejší novince v oboru letectví. Patrně by se slušelo použít slovo opět, protože první vrtulník navrhl již roku 1909. Dokladem je perokresba v časopise „Kijevskaja iskra“.

Text: Martin KOLLER Foto: autor, USAF, US Navy a Sikorski Aircraft

A report 22/2009

K nejvýznamnějším postavám v dějinách letecké techniky patří bezesporu Igor Ivanovič Sikorskij, kterého lze bez nadsázky nazvat mužem dvou epoch a dvou světů. V tomto roce uplynulo 120 let od jeho narození. S dědictvím jeho tvůrčí invence se denně setkávají tisíce vojáků.

30

O čest uvádět slavného konstruktéra jako svého občana se přou Polsko, Ukrajina a Rusko. Podle dosažitelných informací se narodil 25. května 1889 v Kyjevě na Ukrajině v rodině profesora psychologie. Otec byl příslušníkem původně polské šlechtické rodiny. Ukrajina tvořila v té době součást Ruska.

Sea King australského námořnictva

Igor Sikorski předvádí VS-300 v Deabornu roku 1943.

VS-300 s plováky byl první obojživelný vrtulník.

Rusko předstihlo zbytek světa. Doprovod těchto bombardérů tvořily dvoumístné tzv. eskortní stíhače RBVZ S-16 vyvinuté rovněž Sikorskim. Po roce 1917 byla výroba obnovena a mohutné bombardéry sloužily v ukrajinském a sovětském letectvu. Rozpad monarchie a děsivá realita občanské války vedla mnohé Rusy k emigraci. Ve zchudlé poválečné Evropě byly vyhlídky leteckých odborníků mizivé.

OD LETOUNŮ K VRTULNÍKŮM Igor Ivanovič vystoupil v březnu 1919 z lodi v New Yorku a zahájil nejslavnější

etapu svého života s poangličtěným jménem Sikorski. Znalost cizích jazyků mu umožnila, na rozdíl od mnoha jiných imigrantů, získat místo učitele. Ke vzniku letecké společnosti nesoucí jeho jméno se vztahují různé údaje. Podle některých založil roku 1923 s bývalými důstojníky ruské armády společnost Sikorski Aero Engineering Company. Šekem na 5 000 USD přispěl také slavný skladatel ruského původu Sergej Rachmaninov. Podle jiných informačních zdrojů založil Sikorski roku 1925 společnost Sikorski Manufacturing Company v Rooseveltu. Nadějný cizinec využil svoji dosavadní praxi a zaměřil se na složitou konstrukci velkých letounů. Přestože první

VS-300 A DALŠÍ V rámci spolupráce se společností Vought zkonstruoval Sikorski vrtulník VS-300. Jednalo se o první létající stroj s cyklickým řízením rotorových listů, tedy první opravdu funkční a technologicky perspektivní vrtulník. Odstartoval poprvé 14. září 1939. Z jeho konstrukčního řešení vychází většina vrtulníků až do současnosti. Při dalších pokusech byl vrtulník vybaven plováky, a tak se stal prvním obojživelným strojem svého druhu. Zpočátku řídil prototyp jeho tvůrce. Díky tomu se stal pravděpodobně prvním zkušebním pilotem letadel s rotující nosnou plochou v historii a také

A report 22/2009

Bombardér Ilja Muromec

31

VYNÁLEZCI A KONSTRUKTÉŘI

VYNÁLEZCI A KONSTRUKTÉŘI

32

prvním držitelem pilotního osvědčení pro vrtulníky v USA. Již v době zkoušek V-300 byl odstartován vývoj dvoumístné sériové užitkové verze, nesoucí označení V-316. Jeho výroba byla zahájena roku 1942 s označením R-4 nebo HNS-1. Od počátku o něj projevily zájem ozbrojené síly. První kusy obdržela US Coast Guard. Tam se vrtulník poprvé proslavil v záchranářské roli. Kapitán Ericson v něm 3. ledna 1944 dopravil krevní konzervy pro raněné z torpédoborce USS Turner zničeného explozí munice. Jako uživatelé následovaly US Army Air Forces (tehdejší označení USAF), US Navy, RAF a Royal Navy. V Británii dostal vrtulník bojové jméno Hoverfly. V posledním období druhé světové války byl R-4 používán od dubna 1944 při záchranných operacích v Barmě a na lodích US Navy. Prakticky se jednalo o historicky první letecké, zdravotnické a evakuační mise typu MEDEVAC. Vysoká spolehlivost a možnost využití letového režimu visení byly nejlepší reklamou a odstranily prvotní nedůvěru pilotů. Následoval dokonalejší typ R-5, u nějž byly odstraněny problémy odhalené praxí s R-4. I tento vrtulník se dostal do výzbroje ještě před koncem války a následně sloužil v letectvech devíti států. V Británii nesl bojové jméno Dragonfly. Jeho nasazení za války v Koreji (1950 až 1953) bylo jedním z impulzů pro vznik slavného seriálu „MASH“. Touha po velkých letadlech neopustila nadšeného konstruktéra ani ve vrtulníkové branži. Výsledkem jeho tvůrčího

entusiasmu byl atypický těžký transportní typ S-56 známý pod vojenským označením CH-37 a bojovým jménem Mojave. První prototyp odstartoval roku 1953 a měl nosnost odpovídající přibližně transportnímu letounu C-47 Skytrain okolo čtyř tun! Vrtulník měl sice jeden rotor, avšak pohon zajišťovaly dva zážehové motory. Z důvodu zachování objemu trupového nákladového prostoru byly pohonné jednotky umístěny do gondol na pylony po straně horní části trupu. K bojovému nasazení došlo především za války ve Vietnamu (1959–1972).

Projekt bitevního vrtulníku X-2

OD PÍSTOVÝCH K TURBOVRTULOVÝM MOTORŮM Ve Vietnamu se objevil další vrtulník s velkým S (Sikorski). Jednalo se o S-64 s armádním označením CH-54 Tarhe. Přesnější je však jméno používané civilními leteckými společnostmi, a to Nebeský

jeřáb (Skycrane). Atypické řešení sloužilo k optimalizaci požadavků na transport nákladů do hmotnosti 21 t. Tento vrtulník mohl přepravovat na podvěsu pod trupem i lehký tank M551 Sheridan nebo dva vrtulníky UH-1. Sloužil rovněž jako bombardér svrhující několikatunové pumy s prostorovou explozí. Velká nosnost byla dána použitím technologické novinky, dvojice turbovrtulových motorů. U některých specializovaných transportních a záchranářských společností slouží tyto vrtulníky dodnes. Prvním masově vyráběným sériovým vrtulníkem Sikorského konstrukční školy se stal S-58, používaný ozbrojenými složkami 30 států. Poprvé vzlétl roku 1954 s vojenským označením H-34. V rámci US Army nesl bojové jméno Choctaw, US Navy jej pojmenovala Seahorse a francouzské námořnictvo Pirate. Existovalo rovněž několik komerčních verzí. Licenční výroba probíhala v Británii. V některých zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky se lze s tímto veteránem setkat dodnes. Ve výzbroji většiny států NATO jej od šedesátých let minulého století postupně nahradil UH-1 Huey společnosti Bell. Dalším světoznámým a masově vyráběným typem se stal protiponorkový S-61 s námořním označením SH-3 a bojovým jménem Sea King. Rovněž tento vrtulník, který vzlétl poprvé roku 1959, sloužil a v řadě případů stále slouží v námořnictvech celkem 23 států. Licenční výroba probíhala v Británii. Je znám také jako Jolly Green Giant a Pelican.

NEREALIZOVANÉ PROJEKTY Mezi opravdu zajímavé typy, které z různých důvodů neuspěly, patří S-67 Blackhawk a RAH-66 Comanche. V obou případech se jednalo o technologickou špičku v oboru. První byl vyvinut jako konkurenční bitevní vrtulník vůči AH-56 Cheyenne společnosti Lockheed. Zajímavostí bylo aerodynamické řešení trupu zaměřené na získání vysoké rychlosti. Hypermoderní průzkumný a bitevní RAH-66 měl v nedávné době nahradit AH-64. Program byl ale zrušen především pro nedostatek finančních prostředků. Poslední specialitou je hybridní letadlo X Wing spojující vlastnosti

CH-53 Sea Stallion US Navy

Civilní společnosti používají transportní typ S-92. Jako vojenský záchranářský a transportní vrtulník H-92 Superhawk jej objednala Kanada. Je třeba připomenout, že vrtulníky společnosti Sikorski mají vztah i k naší republice. V roce 2000 vyhrála společnost Aero Vodochody ve výběrovém řízení kontrakt ve výši 230 milionů USD na část draků pro víceúčelový civilní vrtulník S-76C Spirit. Tento typ je používán rovněž thajským vojenským námořnictvem a policejními sbory či záchranářskými službami v některých dalších zemích. V posledních letech probíhá vývoj několika nových vrtulníků. Jedním z nich je futuristický bitevník X-2, který byl zatím představen pouze ve formě maket. „

SH-34 námořnictva Peru

letounu a vrtulníku. Mělo pevná křídla a zároveň rotor, který bylo možné fixovat tak, že jeho listy sloužily jako pevné nosné plochy. Igor Sikorski měl spoustu zajímavých a nestandardních nápadů. Řadu z nich nestačil realizovat. Přesto se stal jedním z velikánů technického pokroku. Zemřel 26. října 1972 v Eastonu.

SOUČASNOST Značnou část transportních úkolů americké námořní pěchoty US Marine Corps a letectev dalších pěti států plní S-65 s vojenským označením CH-53 a bojovým jménem Sea Stallion. Na Balkáně, v Iráku a Afghánistánu se s tímto typem mohou setkat i naši vojáci. V současné

době probíhá příprava va rozsáhlého modernizačního o programu, jehož výsledkem m má být prakticky nový typ. Nejznámější a aktuáluálně nejrozšířenější je UH-60 Black Hawk, používaný rovněž v exportní verzi S-70. Převzal jméno nerealizovaného projektu S-67. Více než 2 600 kusů sloužíí v několika verzích v ozbrojených silách 22 států i pod dalšímii bojovými jmény, např. Pawe Hawk, awk, Knighthawk, Jayhawk, Seahawk. V řadě z nich nahradil typ UH-1. Výroba stále probíhá.

CH-53 z výzbroje Bundeswehru

A report 22/2009 22//200 2 9 20

A report 22/2009

RAH-66 Comanche

33

VZDUŠNÉ SÍLY „Vae Victis“ neboli „Běda poraženým“, to je motto 211. taktické letky vyzbrojené nadzvukovými letouny JAS-39 Gripen. Zmíněné heslo však není tou nejvýraznější indicií ve znaku čáslavské letecké jednotky, tou je hlava tygra. Reprezentuje snahu o plné členství v prestižní asociaci „tygřích“ letek Aliance sdružených v NTA (NATO Tiger Association).

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a archiv 211. taktické letky

A report 22/2009

Chtějí být „tygry“

34

„V roce 2010 nám končí dvouletá zkušební doba v NTA, což je nezbytnou podmínkou k tomu, abychom mohli požádat o plné členství. Věříme, že to tentokrát vyjde a 211. taktická letka vstoupí mezi elitu vojenského letectví Severoatlantické aliance,“ říká velitel letky major Jaroslav Míka. Jeho předchůdci, velitelé stíhacích letek, o podobné profesní ocenění rovněž usilovali. Na počátku této tradice stojí příslušníci tehdejší žatecké 1. stíhací letky 11. stíhacího leteckého pluku se stroji MiG-29. V lednu 1991 jsou NTA zváni jako čestní hosté na setkání tygřích letek v britském Fairfordu, aby byli o dva roky později přijati coby čestní členové tygří asociace NATO. Po vyřazení „devětadvacítek“ z provozu se stává pokračovatelem tradice českobudějovická letka Mjr. Jaroslav Míka

s letouny MiG-23. Ani to však není konečná. Dalším nositelem „tygrů“ v českém letectvu je letka vyzbrojená MiGy-21 a dislokovaná na základně v Čáslavi. Od 1. prosince 2003 již štafetu přebírá současná 211. taktická letka. NTA vznikla v roce 1961 jako profesní klub sdružující letecké jednotky, které mají ve svém znaku tygra nebo jinou velkou kočkovitou šelmu. Jejich idea není postavena na typech letecké techniky, ale na schopných lidech a přátelství mezi nimi. Svým osobitým způsobem soutěžení napomáhá k dosažení co nejlepších výsledků v profesionální přípravě. Členství v asociaci se potvrzuje na tzv. tygřích setkáních (NTM – NATO Tiger Meet), která se konají každoročně, a to převážně v návaznosti na významné letecké operační cvičení států NATO. Letošní NTM, mimo jiné již třiačtyřicáté, se konalo na belgické letecké základně v Kleine Brogel. „Během dvou týdnů nalétalo bezmála sedmdesát aliančních letadel tisíc dvě stě padesát letových hodin. Tímto úsilím se NTM 2009 stalo jednoznačně největším cvičením letectev v Evropě,“ dodává velitel letky českých gripenů a konstatuje, že pro jeho podřízené bylo nasazení v Belgii velice důležité. „Vzhledem k naší čtyřměsíční misi na ochranu vzdušného prostoru tří pobaltských republik jsme neměli možnost pravidelně cvičit lety se zaměřením na vzdušný boj za hranicí viditelnosti. NTM promptně posunul šestici našich pilotů na požadovanou úroveň připravenosti. Kdybych použil srovnání efekt versus náklady, tvrdím, že letošní NATO

Tiger Meet byl velice výhodným benefitem do budoucna.“ Také z následného povídání je zřejmé, jak moc veliteli letky záleží na tom, aby „dvěstějedenáctka“ získala plné členství a tím se stala druhou jednotkou vzdušných sil AČR (vedle letky bitevních vrtulníků z Náměště nad Oslavou), která se může touto profesní poctou pyšnit. „Jestliže to příští rok na NTM v Nizozemsku vyjde, letka dosáhne další mety. Nejenže to lidi stmelí, ale také ještě

více ‚nakopne‘. Už nepůjde o pouhé plnění povinností, ale o něco navíc. Ve skutečnosti o činnost nad rámec svých funkčních povinností konanou ve prospěch nejen jednotky, ale také mezinárodního spojenectví, jež prochází napříč Severoatlantickou aliancí,“ vysvětluje J. Míka. Tygří letka musí být vyzbrojena tygřím letounem, alespoň co se jeho vzhledu týká. Fantazii se v tomto směru meze nekladou, a tudíž „pomalovaných“ F-16, F-18, Tornado, Mirage a dalších typů letadel lze zhlédnout desítky. Čáslavští nechtěli být výjimkou. „Komplikace spočívala v tom, že gripeny jsou majetkem švédského letectva a Česká republika je má pouze v pronájmu,“ konstatuje major Míka a dodává: „Švédové mají na pomalovaná éra jiný náhled, proto bylo třeba složitě získávat povolení. Po několika měsících se to nakonec povedlo. Díky angažovanosti techniků od letky se provedl finální krok. Dvě zhotovené fólie se zobrazením tygra byly nalepeny na směrovce gripena s trupovým číslem 9237.“ S čáslavským „tygrem“ nelétají pouze vyvolení. Stroj je standardně zařazen do flotily letounů 211. taktické letky. Dílem náhody bylo, že svůj premiérový let provedl právě na NATO Tiger Meet. „Dostal jsem právo prvního letu,“ říká s úsměvem major Míka. „

A report 22/2009

VZDUŠNÉ SÍLY

35

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ Jozef Rychel, ředitel ÚřFS AČR, a jeho zástupce plk. Jaroslav Štrupl

STRÁŽCE armádních financí Text a foto: Jana DECKEROVÁ Koláž: Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ

A report 22/2009

Armáda České republiky v současné době disponuje majetkem v celkovém účetním objemu téměř 168 mld. Kč, ročním rozpočtem výdajů 28,5 mld. Kč a personálem čítajícím přibližně 20 tisíc vojáků z povolání a pět tisíc občanských zaměstnanců. Náčelník Generálního štábu zodpovídá mimo jiné za účelné a efektivní využívání těchto zdrojů. K tomu byl k 1. lednu 2008 zřízen Úřad finanční správy AČR (ÚřFS AČR), který je v jeho přímé podřízenosti.

36

Hlavním posláním ÚřFS AČR je řídit a metodicky usměrňovat finanční procesy při plánování a užití finančních zdrojů ve vztahu k potřebám a rozvoji Armády ČR. V souladu s transformací resortu MO byla 1. ledna 2009 jeho působnost ještě rozšířena o zabezpečení centrálního pořizování movitého majetku a služeb prostřednictvím veřejných zakázek. Úřad je součástí integrovaného systému ekonomického řízení a při zabezpečování vlastních činností spolupracuje také s ostatními složkami resortu MO. „Vznikem Úřadu byla posílena činnost v oblasti finančního řízení na úrovni velení Armády ČR a zároveň také došlo k vyplnění mezery při řízení a metodickém usměrňování finančních procesů mezi Sekcí ekonomickou MO a Generálním štábem AČR. Z praxe několika předchozích let totiž vyplynuly

některé kritické oblasti, jež měly významný vliv na úspěšnost ekonomických činností v působnosti náčelníka Generálního štábu,“ říká Jozef Rychel, ředitel Úřadu finanční správy AČR. „Jednalo se zejména o roztříštěné finanční řízení a s tím spojené prolínání kompetencí, nebo naopak vznik kompetenčních mezer s jeho negativními dopady na fungování celého systému. V neposlední řadě zde byla absence kontrolních mechanismů v průběhu a při vyhodnocení úspěšnosti vlastních ekonomických činností.“

SPEKTRUM ČINNOSTÍ JE ŠIROKÉ Úřad finanční správy AČR je organizačně členěn na finanční odbor a tři odbory pořizování majetku a služeb. Prioritou toho prvého je především

finanční zabezpečení Armády ČR. „Tím se rozumí zejména zajišťování vymezených činností v rámci jednotlivých fází rozpočtového procesu a odborných činností při hospodaření s rozpočtovými prostředky,“ vysvětluje Jozef Rychel náplň práce odboru, který sídlí v budově Generálního štábu v Praze. „Znamená to navrhování zásad a omezení při hospodaření s finančními prostředky, vyhodnocování plnění úkolů v oblasti finančního zabezpečení a z toho plynoucí doporučení pro velení Armády ČR. Součástí naší práce je provádět finanční kontroly v působnosti náčelníka Generálního štábu, ale také zajišťovat činnosti ve specifických oblastech, jako jsou evidence a řešení škod na majetku, evidence a vymáhání pohledávek nebo usměrňování platového vývoje.“ „Naproti tomu odbory pořizování majetku a služeb dislokované ve Staré Boleslavi představují jediné centralizované akviziční pracoviště Armády ČR, které zabezpečuje resortní potřeby prostřednictvím zadávání veřejných zakázek,“ doplňuje plukovník Jaroslav Štrupl, zástupce ředitele ÚřFS AČR, v jehož kompetenci tyto tři odbory jsou. „Úřad není izolovaným, samoúčelným prvkem, ale je jednou ze součástí v procesu od vzniku potřeby až po nabytí požadovaného majetku nebo služby. Tento proces je samozřejmě provázán i s procesem plánování rozvoje resortu v rámci střednědobého horizontu,“ pokračuje Jaroslav Štrupl.

Organizační struktura ÚřFS AČR „ finanční odbor Praha Orgány dislokované v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi „ odbor pořizování majetku a služeb pozemních sil „ odbor pořizování majetku vzdušných sil a KIS „ odbor pořizování majetku a služeb logistiky a přepravy „ oddělení vnitřní správy „ oddělení podpory veřejných zakázek

PROFESIONÁLNÍ TÝM, ZÁKLAD ÚSPĚCHU Realizací veřejné zakázky (VZ) Úřad završuje celý rozsáhlý a složitý akviziční proces. Je to poměrně početné množství úkonů. „V průběhu přípravy veřejné zakázky musí jednotlivé odbory zejména kontrolovat specifikaci a podklady pro zadání VZ, provést marketingový průzkum, zpracovat zadávací dokumentace, zveřejnit znění veřejné zakázky v informačním systému veřejné správy, u nadlimitních VZ také v Úředním věstníku EU, posléze posoudit a vyhodnotit nabídku, rozhodnout o výběru té nejvhodnější a přidělit veřejnou zakázku s následným uzavřením kontraktu,“ popisuje složitý postup plk. Jaroslav Štrupl. „Takovým konkrétním příkladem, vyžadujícím i mezinárodní spolupráci, bylo rámcové zabezpečení přepravy bojového uskupení Battle Group EU při možném nasazení našich a slovenských vojáků.“ Úřadu finanční správy se podařilo dokončit mnoho dalších významných úkolů. Šlo především o veřejnou zakázku

k zabezpečení pozáručního servisu a údržby letounů A 319-115 CJ, dořešení technického střežení vybraných objektů, zajištění služeb elektronické komunikace k plnění úkolů v zahraničních misích, včetně úkolu „Ochrana vzdušného prostoru pobaltských zemí“ (Baltic Air Policing), ale i nákupy výstrojního materiálu či balistické ochrany jednotlivce. K tomu, aby nedocházelo k narušování plynulosti všech procesů či dalších vykonávaných činností, je nezbytné disponovat týmem zkušených odborníků. „Personální obsazení Úřadu tvoří především odborníci z jednotlivých oblastí finančního zabezpečení a specialisté na veřejné zakázky, včetně právníků,“ představuje své spolupracovníky Jozef Rychel. „Pracovní tým vznikal postupně a z převážné většiny byl vytvořen ze zaměstnanců rušených vojenských součástí, jež splnili vysoké požadavky pro výkon této práce.“

FINANČNÍ KRIZE ZASÁHNE I ARMÁDU Dnes je zřejmé, že rozpočet kapitoly MO na příští rok bude výrazně nižší než v předcházejících letech. „Návrh rozpočtu na rok 2010 je oproti rozpočtu 2009 zhruba o 7,2 mld. Kč nižší,“ specifikuje ředitel Úřadu. „Největší část rozpočtu Armády ČR představují dílčí rozpočty společných sil a sil podpory, pak následují vojenská zařízení v podřízenosti náčelníka Generálního štábu, jako jsou sekce, samostatné odbory GŠ a přímo podřízené útvary a zařízení, kam mimo jiné spadá i náš Úřad.“ Samostatnou kapitolu tvoří výdaje na zahraniční aktivity, například zahraniční mise, zahraniční pracoviště a vzdělávací aktivity v zahraničí. Úlohu Úřadu finanční správy AČR lze vnímat ve dvou rovinách. V rovině

rozpočtové a v rovině akviziční. V rámci rozpočtu je jeho snahou ve spolupráci se všemi uvedenými složkami, zejména však s oběma operačními velitelstvími, co nejefektivněji alokovat krácené rozpočtové zdroje tak, aby nedošlo zejména k omezení schopnosti Armády ČR dostát mezinárodním závazkům v zahraničních operacích, schopnosti zajištění obrany státu v případě napadení a schopnosti poskytnout pomoc v případě přírodních katastrof. Krácení rozpočtu se projeví i v akviziční činnosti, kdy se dá předpokládat pozastavení či omezení některých nákupů.

TRANSPARENTNOST A EFEKTIVITA V poslední době byla široká veřejnost svědkem několika mediálních kauz v souvislosti s neúčelným, nehospodárným a neefektivním nakládáním se svěřenými armádními rozpočtovými prostředky. „Zájem veřejnosti a médií o nakládání s veřejnými finančními prostředky je pochopitelný. Vyhodnocování plnění úkolů a zásad hospodaření spolu s navrhováním opatření k eliminaci nežádoucích jevů, to je také jeden z našich úkolů,“ pokračuje ředitel Jozef Rychel. Úřad proto plní v působnosti NGŠ mj. i roli výkonného kontrolního orgánu vymezenou zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Cílem je nejenom případně zjištěné jevy podrobně analyzovat a navrhovat velení AČR opatření, ale působit především preventivně. Mantinely jsou nastaveny tak, aby eventuální rizika byla zjištěna už v prvopočátku samotného procesu vedoucího k výdeji veřejných prostředků, tedy už při vymezování budoucích potřeb a předkládání jednotlivých návrhů a změn. „

A rreport epo ep e po p orrtt 22/2009 22/ 22 2 2//20 2 200 2 00 0 09

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

37 37

VÝCVIK

VÝCVIK

NEPŘÍZEŇ POČASÍ VERSUS ŘIDIČI

Jezdím bezpečně Text a foto: Pavel LANG

A report 22/2009

Déšť a bahno se vším všudy si „užila“ padesátka resortních řidičů. Na cvičišti Zadní Bahna v brdském vojenském újezdu zevrubně prověřila jejich připravenost soutěž „Jezdím bezpečně“, kterou zorganizovala 14. brigáda logistické podpory (14. blogp) s velitelstvím v Pardubicích.

38

Do roka a do dne se vojenští řidiči sešli znovu na soutěži, jež nestandardním způsobem „kontroluje“ jejich kvalifikaci. Po nultém ročníku na pardubickém letišti se tentokrát přesunuli do Vojenského újezdu Brdy. Dvoudenní profesní klání, v náročném terénu výcvikového prostoru a za nepříznivých povětrnostních podmínek, nastavilo zrcadlo jejich aktuální způsobilosti. „Jsem rád, že naše metoda ke zvyšování profesionality řidičů našla odezvu také u dalších vojenských útvarů

a zařízení Armády ČR a v tomto soutěžním klání pokračujeme,“ říká velitel 14. blogp plukovník gšt. Josef Burkoň a dává najevo spokojenost s účastí na prvním ročníku soutěže „Jezdím bezpečně 2009“. „Na její organizaci se pracovalo bezmála rok. V závěrečné fázi přípravy jsem oslovil velitele brigád a leteckých základen, aby do brdského cvičiště vyslali

svoje reprezentanty. Až na jeden útvar, a to z důvodu plánovaného cvičení, nikdo neodmítl. Letošní účast, dvaapadesát řidičů ze třinácti útvarů, proto bereme jako impulz k následnému pokračování v této formě výcviku,“ konstatuje plk. Burkoň a zdůrazňuje, že pardubickým pořadatelům nejde jenom o zvýšení teoretických znalostí a technické

Listopadové závodění jednotlivců a družstev dle Osvědčení k řízení vozidel ozbrojených sil skupin V-B a V-C s vozidly UAZ-469 a Tatra T 815 8 × 8 VVN bylo rozvrženo do dvou soutěžních dnů. „Nejprve před řidiči stojí pestrá škála takzvaně odborně-zábavných disciplín,“ vysvětluje ředitel soutěže major Přemysl Mašata. „Jedná se o couvání vozidla bez zpětných zrcátek podle navádění, kdy řidič i navádějící jsou v ochranných maskách, dále o jízdu mezi kužely po vytyčené trase, jízdu ‚poslepu‘, převážení vody v kelímku a jízdu s vozidlem na přesnost rychlosti v úseku měřeném radarem. Disciplíny a pravidla jsou pro oba typy vozidel stejné, avšak v jiném měřítku vzhledem k rozměrům tatry a uazu.“ V doprovodu náčelníka oddělení přípravy operačního odboru 14. blogp procházíme jednotlivá pracoviště. „Na první pohled poznáme, jak na tom dotyčný řidič je. V takovémto bahnitém terénu si nemohou na nic hrát, tady musejí doopravdy umět. Očividná je i praxe jednotlivců. Například při jízdě mezi kužely někteří účastníci zásadně chybují. Namísto aby vozidlo naváděli ze vzdálenosti deseti dvaceti metrů, běhají před autem a vehementně gestikulují,“ říká major Mašata a odmítá „systematickou“ přípravu na tuto akci. „Dobrý řidič s odpovídajícími znalostmi to zvládá, ale ten,

kdo jenom umí šlapat na plyn, se dostává do problémů. Nemá odhad, tudíž neví, jak správně najet, respektive jak svého kolegu navádět,“ konstatuje zkušený pardubický profesionál. Druhý den jde rovněž „do tuhého“, i když jinou formou soutěžení. Z trenažéru simulujícího převrácení vozidla řidiči opouštějí vozidlo na čas, házejí pneumatikou, tahají UAZ na laně, prokazují znalosti z pravidel silničního provozu, z konstrukce, údržby či první pomoci.

ŽENA ZA VOLANTEM TATRY 815 „Jízda poslepu, tak to byl mazec. Občas jsem nevěděla, kde s tatrou jsem,“ směje se rotmistryně Lucie Tománková, jež do Brd přijela „osmsetpatnáctkou“ z přerovské vrtulníkové základny. „Na takovéto soutěži jsem poprvé a je to super. U útvaru jsem si některé disciplíny zkoušela, ale bylo to po rovině a v klidu. V terénu je to samozřejmě úplně o něčem jiném. Hodně mi to dalo, soutěž je nepochybně přínosem,“ dodává a pochvaluje si originální test v Brdech. „Porovnám si jako řidička, jak na tom aktuálně jsem. Určitě nechci být poslední.“ Její profesní kolega-řidič z olomouckého zabezpečovacího praporu rotmistr Michal Glubiš poukazuje na komplexnost soutěžních disciplín. „Jsou efektivně postaveny a dokonale nás prověří. S uazem jezdím po celé republice, ročně natočím asi deset tisíc kilometrů. Díky netradičním disciplínám jsem si na vlastní kůži vyzkoušel věci, které při standardním výcviku neabsolvuji.

Jde o zkušenosti navíc, které se mohou kdykoliv a kdekoliv hodit.“ Pro úplnost je třeba dodat, že celkovým vítězem soutěže „Jezdím bezpečně 2009“ se stalo družstvo řidičů ze 14. brigády logistické podpory Pardubice ve složení rotmistr Jiří Douda, rotmistr Jan Švadlenka, rotmistr Marián Jirásek a rotmistr Valentin Sivucha. „

A report 22/2009

dovednosti vojenských řidičů, ale především o zviditelnění této, mnohými lidmi nedoceněné, profese.

39

RUBRIKA HUMANITÁRNÍ PRÁVO of International Legal Studies USA a Velvyslanectvím USA v České republice speciální pětidenní seminář „Pravidla nasazení“, jenž se uskutečnil v polovině září. Tým zkušených lektorů, mj. i příslušníků US Army, US Navy (SEALS) a UK Armed Forces, kteří působili v ozbrojených konfliktech po celém světě, předal našim vojenským profesionálům spoustu informací a poznatků, jež budou moci v zahraniční praxi využít. Mezi přednášejícími byl také právník z Generálního štábu AČR kapitán Otakar Foltýn, jemuž jsme položili několik otázek.

pořadí, protože je důležité si uvědomit, že se v žádném případě nejedná o další nepotřebný dokument, kterým by právníci chtěli vojákům „svazovat“ ruce. Naopak limity pro používání násilí, tedy pravidla nasazení v širším slova smyslu, používali vojevůdci už od starověku. V dnešním pojetí jsou ale pravidla nasazení formalizovaným dokumentem vycházejícím ze Standing Rules of Engagement Vojenského výboru NATO (MC 362/1). Z tohoto „katalogu“ se pak pro operaci sestavují konkrétní RoE,

„ A v tomto případě vojákům znalost pravidel

chce, abychom dělali. Protože to zásadně ovlivňuje domácí veřejné mínění, na kterém jsme samozřejmě na rozdíl od povstalců závislí. Pravidla nasazení jsou dalším faktorem, který musí velitel při plánování a vedení bojové činnosti zohledňovat, a to mu jeho úkol zrovna neulehčuje. Tato pravidla totiž neusnadňují vyhrát bitvy, ale rozhodně mohou pomoci vyhrát válku. Přímo se nabízí příklad konfliktu ve Vietnamu, který i v důsledku mnohdy neselektivního používání síly Američané prohráli, přestože zvítězili ve všech jednotlivých bitvách.

nasazení usnadní rozhodování? I když to mnoho vojáků nesprávně chápe jako zbytečné omezení, nebo dokonce snížení možnosti se bránit, pravidla nasazení jsou mimo jiné i účinným nástrojem, jak zabránit vedlejším, tzv. kolaterálním škodám na životech nezúčastněných civilistů. Způsobování těchto škod je totiž přesně tím, co protivník

„ Jak je implementace pravidel nasazení zajištěna v prostředí Armády České republiky? Troufnu si tvrdit, že u jednotek, se kterými jsem se zúčastnil zahraničních misí, jsme měli problematiku pravidel nasazení zvládnutou na dobré úrovni. Celkově ale máme v Armádě ČR v této oblasti před sebou ještě hodně práce. Náročnost a komplexnost plnění úkolů v prostředí asymetrického konfliktu nezbytně vyžaduje vysoký stupeň vycvičenosti včetně velmi dobré znalosti pravidel nasazení pro konkrétní operaci. Přestože není možné připravit se předem na všechny potenciální varianty, je nezbytné vojáky připravit tak, aby byli schopni používat sílu správně i při změně situace a za nepředpokládaných okolností. Primárně musejí mít tyto schopnosti samozřejmě velitelé, kteří v rámci výcviku předají potřebnou část znalostí svým podřízeným. U jednotek Armády ČR existují poměrně velké rozdíly v úrovni zvládání této problematiky a je nezbytné zásadně zvýšit důraz na praktické zvládání aplikace RoE včetně spojení s taktickou přípravou. „

operace spočívá především v získání podpory místního obyvatelstva. Protivník si je toho samozřejmě dobře vědom, často proto záměrně provádí operace v oblastech se zvýšenou přítomností civilistů nebo zneužívá civilní objekty. V takovém prostředí je velmi obtížné hrozbu vůbec přesně lokalizovat, včas rozpoznat a zároveň určit, zda a v jaké míře je možné použít sílu. Navíc na takové rozhodnutí má voják jen velmi málo času, mnohdy rozhodují vteřiny…

Aby civilisté NEUMÍRALI Text: Petra OCHMANNOVÁ Foto: Jana DECKEROVÁ a kpt. Otakar FOLTÝN

A report 22/2009

Při jakémkoliv nasazení ozbrojených sil je mimořádně důležitým aspektem aplikace pravidel použití síly (Rules of Engagement – RoE). V prostředí protipovstaleckých operací je situace složitější vzhledem k mnohdy masivní přítomnosti civilních osob. Adekvátní používání síly je rozhodujícím faktorem, který zásadně ovlivňuje postoj místního obyvatelstva, a tedy i úspěšnost celé operace.

40

Pro velitele, kteří jsou připraveni k vyslání do Afghánistánu, zejména pro členy mobilních pozorovacích týmů PRT a příslušníky vrtulníkové jednotky,

která bude působit ze základny Sharana, připravilo oddělení mezinárodního práva sekce obranné politiky a strategie MO ČR ve spolupráci s Defense Institute

Kpt. Otakar FOLTÝN

„ Pane kapitáne, co si má voják představit pod pojmem „pravidla nasazení“? Zjednodušeně jsou to příkazy, kterými se stanoví okolnosti, podmínky, stupeň, limity a způsob použití síly při plnění úkolů ozbrojených sil. Jde o kombinaci operačních, politických a právních aspektů. Záměrně uvádím tyto aspekty v tomto

která jsou dle standardů NATO Přílohou „E“ Operačního plánu. „ V čem vidíte důležitost správné aplikace pravidel nasazení? Můžete to konkretizovat na současné prostředí Afghánistánu? Konflikt v Afghánistánu je tzv. asymetrickým konfliktem, ve kterém těžiště

A report 22/2009

HUMANITÁRNÍ PRÁVO

41

TECHNIKA

TECHNIKA sil německé armády, zahrnujícího také kolové obrněné transportéry Boxer 8 × 8, vybavení vojáka budoucnosti, protiletadlové vozidlo Skyranger a další systémy zvyšující efektivitu bojové činnosti. Pumy postupně nahradí bojová vozidla pěchoty Marder (kuna), která slouží od roku 1971. Efektivní využití možností technologicky vyspělého vozidla je podmíněno vysokou úrovní vycvičenosti osádky. Tu mají v dohledné době tvořit vojáci vybavení systémem vojáka budoucnosti (Infanterist Zukunft). Bojový prostor umožňuje koordinovanou činnost a spolupráci všech členů družstva při plnění bojových úkolů. Výcvik je proto týmový s výjimkou řidiče, který se připravuje na specializovaném pohyblivém simulátoru připomínajícím letecké typy, a dále velitele a střelce operátora. Velitel, který odpovídá za komunikaci a transfer

Pohled do bojového prostoru družstva

informací, musí získat znalosti prakticky všech ostatních členů družstva.

Puma pro Bundeswehr

A report 22/2009

O novém německém bojovém vozidle pěchoty Puma jsme již před několika lety psali. V současnosti byla zahájena sériová výroba modernizované verze pro Bundeswehr.

42

Šestého července tohoto roku získalo německé konsorcium KMW (Krauss-Maffei Wegmann) největší jednorázovou zakázku za dobu svojí existence. Pravděpodobně se jedná o jeden z největších kontraktů v historii. Celková hodnota může dosáhnout 3,1 miliardy eur. Celkem 405 nových bojových vozidel má být dodáno do konce roku 2020. Bundeswehr začne přebírat první vozidla v průběhu příštího roku. Za vývoj a výrobu pěti prototypů v ceně 350 milionů eur a koordinaci dalšího výrobního programu

odpovídá konsorcium PSM (Project System and Management) GmbH vytvořené jako společnost se dvěma paritními vlastníky, a to KMW a Rheinmetall AG.

PUMA NAHRADÍ KUNU Akvizice nového typu bojového vozidla pěchoty je součástí programu přezbrojování pozemních

Granát ráže 30 mm programovaný cívkou na ústí hlavně kanonu Na snímku kanonu MK30-2 je na ústí viditelná cívka sloužící k programování granátů při průletu.

Pohled na třetí prototyp ukazuje provedení zadní části korby a umístění granátometů na zadní straně věže.

Hlavní takticko-technická data Bojová hmotnost Prázdná hmotnost Osádka Maximální rychlost Celková délka s ochranou úrovně C Celková šířka s ochranou úrovně C Celková výška s ochranou úrovně C Poměr výkonu motoru a hmotnosti

43 t 40,7 t 9 70 km/h 7,33 m 3,71 m 3,05 m 25 kW/t

Přestože vývoj, zkoušky a příprava výroby trvaly pouze pět let, bylo nutné prototypy pumy modernizovat podle požadavků vojáků. Bojová praxe v Afghánistánu akcentovala účinnější pasivní ochranu osádky před minami, různými výbušnými systémy, kumulativními hlavicemi pancéřovek a výbuchem tvarovanými projektily. Původní odolnost dosahovala pouze úrovně A podle STANAG. Současná má úroveň C. Výsledkem je však růst prázdné hmotnosti vozidla z 31,45 t na 40,70 t. Tím byla o přibližně čtyři tuny překročena nosnost evropského transportního letounu A 400M, jehož prototyp má vzlétnout v příštím roce. Vyšší hmotnost vedla k instalaci šestého pojezdového kola na každé straně podvozku pumy. Další modifikací je zesílená ochrana hlavně kanonu před mechanickým poškozením děrovanými profily. Palebná síla vzrostla o dvě protitankové řízené střely Spike LR izraelské firmy Rafael, umístěné v transportním a odpalovacím kontejneru, upevněném po levé straně věže. Slouží nejen k ničení obrněné techniky, ale také opevněných stanovišť nebo domů. Vozidlo je rovněž schopno aktivní ochrany. Hlavní výzbroj tvoří automatický kanon Mauser MK30-2 ráže 30 mm. Z něj je možno střílet rovněž granáty,

A report 22/2009

Text: Martin KOLLER Foto a obrázek: Rheinmetall, PSP a KMW

MODERNIZACE A BOJOVÁ HODNOTA

43

TECHNIKA

KALEIDOSKOP Ty mohou sloužit nejen k zadýmování, ale také k eliminaci živé síly v bezprostřední blízkosti vozidla. Součástí modernizačního programu byla rovněž eliminace elektromagnetického vyzařování, která sníží možnost odhalení vozidla některými průzkumnými prostředky. Došlo k dalšímu zvýšení komfortu přepravovaných vojáků, využívajících již do značné míry ergonomický interiér pumy. Ve srovnání se současnými typy se podařilo redukovat vibrace vozidla za jízdy a z nich vyplývající hluk o téměř 90 %, což výrazně snižuje únavu osádky. Úpravami pohonné soustavy byla zachována pohyblivost, která je dalším z důležitých faktorů přežití na bojišti. Finální verzi bojového vozidla pěchoty Puma je možno označit za nejlepší transportní prostředek mechanizovaných p p mechanizov ý vojsk současnosti. „

Test elektromagnetického vyzařování

Ve vojenském výcvikovém prostoru chemického vojska Tisá se v listopadu připravovala rota D 16. kontingentu AČR na své nasazení v sestavě sil KFOR v Kosovu. Tvoří ji převážně příslušníci 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce. Na programu měli výcvik ve zvládání a potlačení davu (CRC) řízený instruktory z pohotovostního oddělení Vojenské policie a instruktory ze speciální pořádkové jednotky PČR. Příslušníci roty D se učili používat speciální vybavení určené pro zásahy při demonstracích, zvládat krizové situace a spoléhat se jeden na druhého. Instruktoři vojáky nijak nešetřili, vše probíhalo jako při skutečné demonstraci. Vzduchem létaly klacky, plastové lahve plné vody, a dokonce i Molotovovy koktejly. Text: npor. Lucie SELINGEROVÁ, foto: prap. Jan KOVAČIČIN

44

které vybuchují ve vzduchu v předem určené vzdálenosti od hlavně. Umožňuje to jejich programování při průletu cívkou na ústí hlavně. Po iniciaci trhaviny se rozkládají na množství střepin a pevné submunice, jež je schopna ničit i letící granáty nebo řízené střely. Nadstandardně velký náměr kanonu umožňuje vedení palby nejen proti cílům ve vzduchu, hlavně vrtulníkům, ale především do horních pater domů při boji v urbanizovaném prostoru nebo do hor v členitém terénu. Přitom právě z uvedených prostorů jsou vedeny nejnebezpečnější útoky pěchotními zbraněmi a pancéřovkami v misích. Rovněž lafetace kanonu v bezosádkové pancéřové věži je atypická. Snižuje pravděpodobnost vyřazení zbraně palbou protivníka nebo tlakovou vlnou, což je hlavní nedostatek většiny dálkově ovládaných zbraňových základen. Nad kombinovaný zaměřovač věže je namontován laserový senzor systému aktivní ochrany MUSS (MUltifunctional Self-protection System), používaný také modernizovanou verzí tanku Leopard 2. Jeho informace dávají povel k odpálení různých druhů granátů z granátometů ráže 76 mm, lemujících zadní část věže.

Základní pancéřování

Od roku 1993 je v Armádě České republiky zaveden systém výcviku boje zblízka Musado MCS (Military Combat System). Příslušníci velitelství 7. mechanizované brigády měli nedávno možnost vyzkoušet si jiný moderní a originální bojový systém – Sorudo – systém reálné sebeobrany. Pod vedením trojice zkušených instruktorů Petra Moučky, Zdeňka Hejny a Daniela Burkuše proběhly v listopadu tři semináře, určené vždy jiné skupině. První ženám, druhý instruktorům Musado a poslední ostatním příslušníkům velitelství brigády. Snad pro všechny účastníky představoval nový systém velkou neznámou. Ale důraz instruktorů na praktičnost, jejich snaha naučit aktéry vnímat kritickou situaci komplexně i jejich přátelský přístup rychle překonaly prvotní bariéry. Sorudo pracuje s přirozenými pohyby, využívá základní fyziologii lidského těla a nejkratší dráhy úderu. Instruktoři do výuky zahrnují i fázi boji předcházející (rozmluvení útočníkova úmyslu) stejně jako možné dění po ukončení samotného boje (taktický ústup nebo první pomoc). Účastníci minikurzů nové zkušenosti velice cenili a projevili přání, aby semináře s instruktory Sorudo probíhaly častěji. Text: npor. Ladislav KABÁT, foto: autor a rtn. Irena KOČAJNAROVÁ

A report 22/2009

A report 22/2009

Řízená střela Spike

45

KONFERENCE

KONFERENCE

Text a foto: Vladimír MAREK

A report 22/2009

Jedním z významných úkolů Armády České republiky a dalších složek je obrana a ochrana významných zařízení a lokalit na území našeho státu. A právě těmto aspektům se věnovala dvoudenní mezinárodní a meziresortní konference nazvaná „Operační příprava státního území ČR 2009“, která se konala v polovině listopadu v Domě armády Praha.

46

„Toto zaměstnání jsme zorganizovali s cílem, abychom si vyměnili zkušenosti nejen s ostatními kolegy z evropských zemí, ale i z našich státních institucí,“ řekl nám zástupce náčelníka Generálního štábu generálmajor Josef Bečvář. „V České republice máme například poznatky o tom, jakým způsobem postupovat při povodních a jak zabezpečit objekty v záplavových oblastech. Kolegové, kteří přijeli z Maďarska či ze Španělska, se s námi zase podělili o to, jak postupovat při teroristických útocích a s nimi spojené ochraně obyvatelstva. Dnes už nehovoříme o nějakém vojenském ohrožení, Česká republika se nachází v relativně bezpečném prostředí. Musíme se ale připravovat na nebezpečí vyplývají například z terorismu. Infrastruktura důležitá pro obranu republiky musí být na tato rizika připravena.“ Miloš Balabán a Antonín Rašek ze Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy upozornili ve svém vystoupení na klíčové geopolitické, ekonomické a sociální bezpečnostní hrozby v Evropě a jejich dopady na ochranu kritické infrastruktury. Po čtyřech pěti stoletích se prý přesouvá těžiště světové politiky a ekonomiky z transatlantického prostoru do jihovýchodní Asie. Podle prognózy Economics Intelligence Unit se má stát Čína v roce 2030 nejsilnější ekonomikou světa. Spolu s ní bude sílit i Indie, Vietnam, Jižní Korea, Singapur

a Indonésie. V dalších částech světa pak Brazílie, Argentina, Mexiko, Jižní Afrika, Turecko a Írán. Ekonomický růst Číny a dalších „nezápadních“ aktérů má provázet jejich rostoucí politický vliv na mezinárodní úrovni. Zajištění stále vyšších nezbytných energetických zdrojů se pro ně přitom stane zásadní otázkou. A právě to se může dotýkat i energetické bezpečnosti České republiky. Podle Miloše Balabána definovala evropská bezpečnostní strategie před šesti lety pět hlavních hrozeb. A sice terorismus, šíření zbraní hromadného

Jejich přímá vazba na obyvatele, na obec, mikroregion a region je zřejmá. IZS musí s využitím Ženevských úmluv zajistit pro nejhorší scénáře ve vývoji válečné situace svou autonomní činnost, i když bude stát poražen, území anektováno a vládnutí uskutečňováno okupačními orgány. Zoran Snopko z odboru krizového řízení Ministerstva dopravy ČR řekl, že v době vojenských krizových situací bude z hlediska dopravy ohrožená především dopravní infrastruktura. Tedy letiště, důležité železniční uzly, úseky dálnic, mosty atd. „Je potřeba vzít

v úvahu, že objekty a zařízení dopravy jsou převážně přístupné a lehce zranitelné. Při přípravě na zajišťování obrany státu je proto nutné se připravit na rozhodování o nových, zatím neočekávaných problémech. Doprava je integrální součástí světového a evropského dopravního prostoru. Fungování dopravy je nezbytné pro provozování celé řady dalších odvětví.“ Ředitel sekce plánování sil Ministerstva obrany ČR brigádní generál Jiří Baloun zdůraznil, že operační příprava území představuje vlastně plán obrany, za kterou má gesci resort MO. Proto je také hlavním organizátorem konference. „Kromě již zmíněných rizik se v poslední době stále naléhavěji objevují i další. Samostatnou kapitolu představují například komunikační technologie. Tím, jak je stát stále více závislý na moderních technologiích, roste samozřejmě i riziko jejich selhání či vyřazení. Tato oblast láká určité skupiny především možností, jak ochromit celou státní správu. V NATO jsou vytvářeny prvky předurčené k ochraně informační infrastruktury. Také my ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR a Národním bezpečnostním úřadem budujeme nezbytnou ochranu. Vybraní odborníci mají zabránit kyberútokům a dalším rizikům. Jednou z nových oblastí jsou nanotechnologie. Tuto záležitost zatím ale teprve analyzujeme,“ řekl na závěr generál Baloun. „

A report 22/2009

Seznam rizik roste

ničení, regionální konflikty, zhroucení státní moci a organizovaný zločin. K nim bylo před nedávnem přiřazeno dalších dvanáct. Degradace životního prostředí, energetická krize, přírodní katastrofy, epidemie, respektive pandemie, stárnutí populace v zemích EU, ilegální migrace, ohrožení evropského sociálního modelu vlivem nepředvídatelných či nezvladatelných následků globalizace, radikalizace části společností z etnických a sociálních příčin, korupce a praní špinavých peněz, technologické havárie, selhání či kolaps počítačových technologií a humanitární krize. Josef Janošec z Institutu ochrany obyvatelstva se ve svém vystoupení zabýval ochranou obyvatelstva za vojenských krizových stavů. Podle něho by složky integrovaného záchranného systému (IZS), které se podílejí na ochraně obyvatelstva, měly být vždy s ním. A to ať je výsledek válečné činnosti, jež může probíhat na území státu nebo mimo něj, jakýkoliv.

47

UDÁLOST

OSOBNOST

VOJÁK s vlastní planetkou

Text: Eva ZÍTKOVÁ Foto: Jana DECKEROVÁ

Nultý ročník Festivalu vojenských filmů proběhl v Českém Krumlově už loni a stejně jako letos byl součástí oslav Dne válečných veteránů. Položení květin k jejich památníku v českokrumlovském městském parku v tradičním čase 11 hodin 11 minut 11. 11. odstartovalo týdenní filmový maraton.

Týdenní FILMOVÝ MARATON

Kpt. Marián Varga žákům základních škol přiblížil práci monitorovací mise EU v Gruzii, ze které se nedávno vrátil.

48

„Dali jsme si za cíl nabídnout veřejnosti informace o realitě některých konfliktů ve světě, hlavně těch, ve kterých se angažují i vojáci Armády České republiky, a zároveň představit hranou i dokumentární tvorbu s vojenskou a bezpečnostní tematikou,“ říká producent Tibor Horváth, zástupce Čs. obce legionářské a předseda jihočeské organizace Sdružení válečných veteránů ČR, kteří jsou pořadateli akce. „Celkem to bylo jedenáct celovečerních filmů, mezi nimi například ‚Hotel Rwanda‘, ‚Atentát‘, ‚9. rota‘, ‚Tobruk‘ nebo snímek ‚Ďáblova dílna‘ natočený v roce 2006 podle skutečné události z holandského odboje během 2. světové války,“ konstatuje Tibor Horváth. Součástí projektu, jenž trval od 11. do 14. listopadu, byly i dvě výstavy. Ta první, kterou

společně připravila ministerstva obrany a zahraničních věcí, s názvem „Provinční rekonstrukční tým Lógar“ se věnovala podílu příslušníků AČR a civilních expertů na rekonstrukci konflikty zničeného Afghánistánu. Druhá, „Nebeští jezdci“, představila prostřednictvím autentických předmětů a fotografií z natáčení stejnojmenného českého filmu z roku 1968 dramatický příběh čs. letců v Anglii za 2. světové války. V rámci festivalu se konaly i besedy. Gymnazisté si povídali s Václavem Pechou, vedoucím civilní části prvního a druhého kontingentu PRT Lógar v Afghánistánu, žákům základních škol pak kapitán Marián Varga ze Střediska obsluhy výcvikových zařízení Boletice přiblížil práci a život v monitorovací misi Evropské unie (EUMM) v Gruzii, ze které se vrátil letos v září. Diskusí se zúčastnili rovněž příslušníci 151. ženijního praporu z Bechyně, kteří jako členové EOD týmu působili v PRT Lógar. Všechny přednášky doplnilo, jak jinak, promítání dokumentárních snímků z oblasti nasazení. „

„Přihlásil jsem se do armády a od podzimu 1939 jsem sloužil u naší pěchoty ve francouzském Agde. Nebylo to lehké. Bylo zde mnoho lidí, kteří trpěli depresemi. Díky skautingu jsem ale byl připraven na tento tvrdý život dobře,“ řekl před lety o svých vojenských počátcích fotograf a příslušník naší zahraniční armády Ladislav Sitenský. Narodil se 7. srpna 1919 v Praze na Vinohradech. Jeho spolužákem na základní škole byl herec Radovan Lukavský. Fotografovat začal ve čtrnácti letech v Junáku. Své snímky vydával v časopisech, jako byl Pestrý týden, Ahoj na neděli a Junák. Proslavil se fotografickou reportáží z pohřbu prezidenta T. G. Masaryka. Po maturitě v roce 1938 začal studovat

architekturu na ČVUT, zároveň získal stipendium ve Francii. V březnu následujícího roku stihl ještě nafotit příjezd okupantů do Prahy. O pouhých pět měsíců později se mu podařilo i přes četné komplikace, zatčení a následné propuštění odjet do Francie, kde se krátce po vypuknutí druhé světové války přihlásil do naší zahraniční armády. Přes velitelskou rotu se zde dostal k letectvu.

K tomu se hlásil i po své evakuaci do britského Liverpoolu. Jako příslušník 312. čs. stíhací perutě měl na starost fotokulomety. V roce 1941 nechybělo mnoho a Sitenský se stal pilotem. Společně s dalšími třemi kolegy měl odletět do pilotní školy na Bahami. Zasáhl však inspektor čs. vojenského letectva ve Velké Británii generál Karel Janoušek. Ten s ohledem na jeho zkušenosti s fotografováním si ho chtěl ponechat pro fotografickou službu. O rok později byl Sitenský přeložen na inspektorát našeho letectva. Zodpovídal zde za archiv, především ale zajišťoval fotodokumentaci našich leteckých perutí. V dubnu 1945 se v katedrále ve francouzském Lille oženil s Paullete Bosch, svou dlouholetou láskou, se kterou se seznámil ještě před válkou. Po návratu do vlasti pracuje jako asistent režiséra při natáčení dokumentu o čs. obrněné brigádě obléhající přístav Dunkerque. Je přidělen na fotooddělení Hlavního štábu. Demobilizován je až koncem roku 1946. Od tohoto okamžiku se živí jako fotograf. Mezi jeho velké náměty patří hory, skály, řeky a krajina vůbec. Oblíbil si Prahu a jižní Čechy. O co méně se mu dostává ocenění jeho zásluh od oficiálních struktur předlistopadového režimu, o to více ho uznávají jeho známí a kamarádi. V roce 1986 astronom Antonín Mrkos pojmenovává po něm planetku číslo 5998. Ladislav Sitenský byl člověk s neobyčejným viděním. Za svůj život nafotil pět set tisíc snímků. Z toho se mu podařilo padesát tisíc publikovat. Vydal dvě desítky fotografických knih. Zemřel ve věku devadesáti let 14. listopadu 2009. „

A report 22/2009

Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA-VHA a publikace „Křídla ve vyhnanství“

49

SPORT

SPORT Text: rtn. Ivo VRBA Foto: archiv autora

A report 22/2009

POZDRAV z městečka Maui

50

Letos si závod roku nenechalo ujít více než 550 špičkových závodníků z celého světa. Na svém premiérovém startu jsem tu byl i já. Moje příprava na závod byla tvrdá. Pro Evropana jsou zdejší klimatické podmínky velmi náročné. Závodník tu nemůže zvolit stejné tempo, na které je zvyklý, protože teplota kolem 45 stupňů Celsia a 90procentní vlhkost snadno unaví a může se stát, že by pro něj mohl vysněný závod skončit třeba hned po plavání. Proto jsem měl ze soutěže velký respekt a snažil jsem se trénovat tak, aby se to co nejvíce podobalo „tichooceánské“ realitě. Přesto jsem odlétal s vědomím, že budu rád, když závod vůbec dokončím. Náročný 23hodinový let moc sil taky nepřidal a následný 12hodinový časový posun na vás zanechá rovněž nějaké stopy. Jelikož jsem přiletěl jen týden

před závodem, nebylo moc času na odpočinek. Musel jsem si na vše rychle zvyknout a začít trénovat. První den jsem absolvoval plavání v oceánu, abych si zvykl na vlny, které zde jsou zhruba dvoumetrové. Místo oběda jsem pak vyrazil na kolo. Je prý dobré si zdejší přípravu co nejvíce ztížit, a tak jsem – ostatně jako všichni – nejvíc trénoval v tom největším vedru. Běhat jsem chodil k večeru. Po prvním dni jsem byl docela unavený, takže jsem si rád sedl k televizi. Když ale po chvíli ukazovali, že na pláži, kde jste před pár hodinami trénoval, napadl žralok surfaře, moc se mi do vody druhý den nechtělo. V den závodu jsou všichni hned od rána dost nervózní. Každý by už chtěl být ve vodě. Startujeme v devět hodin. Dva okruhy plavání po 750 m s přeběhem po pláži se mi docela vydařily a z moře vylézám v čase 25:03 jako 122.

Následuje cyklistická část, svým profilem velmi náročná. Lávové kameny a kaktusové ostny jsou všude kolem nás. Jede se mi ale velmi dobře a předjíždím závodníky, kteří vyrazili přede mnou, až se properu na 80. příčku. A to jsem, říkám si, teprve v polovině. Člověk se ale nemá radovat předčasně. Najednou cítím, že mám prázdné přední kolo. Musím zastavit a defekt opravit. Po pěti minutách chci jet dál, ale jen co položím bicykl na zem, opět je přední kolo prázdné. Ostny kaktusů jsou zabodané všude v plášti. Tak tím pro mě závod skončil, proběhlo mi hlavou, protože žádné další věci na opravu nemám a víc jak dvě duše nevozím. Nicméně po chvilce chůze jsem si řekl, že závod dokončím i za cenu zničeného kola. A tak jsem nasedl a jel jen po ráfku. Byla to dvojnásobná dřina, kolo si dělalo, co chtělo, ale cíl se přeci jen pomalu blížil. Konečně dávám svůj „stroj“

Listopadová krása šumavské přírody přivítala pětašedesát vojáků z 25. protiletadlové raketové brigády ze Strakonic na 3. ročníku tradičního pochodu u příležitosti Dne válečných veteránů. V tento den se vzpomíná na bojovníky, kteří obětovali své zdraví a mnohdy i životy za věrnost naší zemi. Letošní pětadvacet kilometrů dlouhá trasa vedla z Čeňkovy Pily podél řeky Vydry k Hauswaldské kapli a odtud do cíle v obci Srní. A proč zrovna přes Hauswaldskou kapli? Toto místo, které 14. září 1958 Československá lidová armáda srovnala se zemí, bylo v roce 2006 znovu vybudováno a zpřístupněno veřejnosti. Takzvané šumavské Lurdy jsou podle pověstí místem záhadných zjevení a dějištěm zázraků. Jsou zasvěceny Panně Marii Lurdské. Energie je tu cítit takřka na každém kroku a návštěvníky naplňuje klidem a vírou v zázrak uzdravení. Text a foto: prap. Petr JAROŠ

Mezi závodníky nejtěžšího triatlonového závodu na světě byl letos poprvé i český reprezentant a voják ze 73. tankového praporu Přáslavice rotný Ivo Vrba.

do depa a vybíhám na 11kilometrovou trasu. Sil mi už moc nezůstalo, a tak čas běhu 1:05:57 není nic moc. Závod jsem dokončil na celkovém 186. místě a na 14. místě ve své kategorii s výsledným kontem 3 hodiny 41 minut a 24 sekund. S odstupem času se už ale nedívám jen na tuto dobu, ale na to, že jsem závod „zajel“ hned napoprvé. V příštích letech bych se chtěl vrátit a zkusit ho zdolat znovu. „

A report 22/2009

Čtrnáctý světový šampionát Xterra se jel v neděli 25. října na havajském ostrově Maui, tradiční Mekce všech triatlonových disciplín. Jedenapůlkilometrové plavání v moři, 32km cyklistika na svazích sopky Haleakala a 11km běh částečně v buši a částečně po pláži je to nejtěžší, co může v sezoně Xterra nabídnout.

51

KALEIDOSKOP

Armádní sportovec roku 2009 1. Martina Sáblíková (rychlobruslení) 1 147 bodů 2. David Svoboda (moderní pětiboj) 918 bodů 3. Barbora Špotáková (atletika) 916 bodů 4. Ondřej Polívka (moderní pětiboj) 607 bodů 5. Aleš Razým (běžecké lyžování) 467 bodů 6. Ondřej Synek (veslování) 465 bodů 7. Nikola Sudová (akrobatické lyžování) 391 bod 8. Miroslav Januš (sportovní střelba) 361 bod 9. Lucie Grolichová (moderní pětiboj) 213 bodů 10. Natálie Dianová (moderní pětiboj) 188 bodů Junior roku: Ondřej Polívka (moderní pětiboj) Trenér roku: Jakub Kučera (moderní pětiboj) Malý kolektiv roku: David Svoboda a Ondřej Polívka (moderní pětiboj) Armádní sportovní oddíl roku: moderní pětibojaři

Armádnímu sportu

kraluje rychlobruslařka Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Ivana ROHÁČKOVÁ a Jiří HOKŮV

V anketě o nejlepšího Armádního sportovce roku 2009 zvítězila rychlobruslařka Martina Sáblíková. V konečném počtu hlasů nechala za sebou o více než 200 bodů moderního pětibojaře Davida Svobodu. Třetí skončila loňská vítězka ankety oštěpařka Barbora Špotáková.

A report 22/2009

Moderní pětibojaři: zleva trenér Jakub Kučera, rtm. Ondřej Polívka, rtm. David Svoboda a trenér Tomáš Janko

52

Slavnostní vyhlášení proběhlo 12. listopadu v Kongresovém sále Masarykovy koleje ČVUT v Praze. O vítězce rozhodlo hlasování trenérů a zaměstnanců Dukly, ale i hlasy zaměstnanců Ministerstva obrany ČR a Armády ČR. Martina Sáblíková se nemohla slavnostního vyhlášení zúčastnit, protože se připravovala na závody druhého dílu Světového poháru v nizozemském Heerenveenu. V dalších kategoriích ankety kralovali už jen moderní pětibojaři. Juniorem roku se stal pětibojař Ondřej Polívka, letošní vicemistr světa a Evropy v soutěži družstev a mistr světa ve štafetě. Trenérem roku se stal kouč pětibojařů Jakub Kučera, kolektivem roku David Svoboda s Ondřejem Polívkou a armádním sportovním oddílem byli vyhlášeni moderní pětibojaři. Václav Chalupa, který v srpnu ukončil svou veslařskou kariéru, byl pasován na Rytíře armádního sportu. Tradičně se při slavnostním ceremoniálu křtil kalendář Dukly. Ten je od minulého roku spjat se jménem fotografa Jana Saudka. Na fotografiích jsou kromě aktivních sportovců zachyceny i legendy, které se nezapomenutelně zapsaly do světové atletiky, Dana Zátopková a Jan Železný. „

„Píše se rok 1946. Pro mnoho lidí utrpení po II. větové válce ještě neskončilo. V kraji pod Duklou zůstalo mnoho položených neznámých min. Bylo potřeba co nejrychleji pomoci.“ To je jen krátký úryvek ze vzpomínek velitele speciální jednotky, která se podílela na poválečném odminování Dukelského průsmyku. Tehdy velel 58 vojákům štábní rotmistr Václav Lulák, který letos, 30. září, oslavil 95. narozeniny. Během půlročního působení v dukelské dolině jeho jednotka odstranila a zničila 16 675 protitankových a protipěchotních min, 1 050 dělostřeleckých granátů a nástrah. Likvidací nebezpečné munice zachránila mnoho lidských životů v oblasti Dukly a Svidníku. Za tento hrdinský čin podplukovníku ve výslužbě Václavu Lulákovi poděkoval a také poblahopřál k jubileu ředitel Krajského vojenského velitelství Hlavního města Prahy plukovník Dušan Mičica. Ke gratulaci se dopisem připojil i prezident republiky Václav Klaus. Text a foto: kpt. Pavla RATAJOVÁ

Opavský Klub vojenské historie Hraničářského pluku 4 připravil za podpory Statutárního města Opavy, Armády ČR, Československé obce legionářské a dalších organizací v prostoru někdejšího československého opevnění v Opavě-Milostovicích zajímavou akci. Milovníci historie tu mohli zhlédnout ukázku napadení státní hranice a odražení nepřítele jednotkou Stráže obrany státu s nálety, pyrotechnickými efekty, palbou, obrněným automobilem i činností jízdní hlídky. Návštěvníci tak byli vtaženi do vojenské minulosti. Současný výcvik pak předvedla pěší rota aktivních záloh při KVV Ostrava ukázkou přepadení vozidla teroristy a jejich následným zneškodněním. Téměř 1 500 návštěvníků si v den výročí vzniku republiky u Milostovic rovněž prohlédlo linii pevností a pevnůstek z týlu i z pohledu nepřítele jako v roce 1938. Text a foto: Jaromír BREUER

Prezident České republiky propůjčil 13. dělostřelecké brigádě v Jincích u příležitosti 91. výročí vzniku samostatného československého státu čestný název „Jaselská“. „Zdejší brigáda je v současnosti jediným dělostřeleckým útvarem Armády ČR a čestný název, který je stále živým odkazem největšího vystoupení československých dělostřelců za 2. světové války v bitvě u polského Jasla, jí právem náleží za úspěšné plnění úkolů v zahraničí i za trvale dobré výsledky v domácím prostředí,“ uvedl během slavnostního aktu první zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR generálmajor Josef Prokš. Poté pak předal více než dvaceti dělostřelcům vyznamenání ministra obrany „Za službu v ozbrojených silách ČR“. Vzhledem k tomu, že dělostřelci jsou s Jincemi „svázáni“ už od roku 1926, kdy v brdských lesích vznikla rozlehlá dělostřelecká střelnice, propůjčení čestného názvu chápou též jako ocenění místního obyvatelstva za dlouhodobou spolupráci obce a posádky. Text: kpt. Michal ABRHÁM, foto: Miroslav MARŠÁLEK

A report 22/2009

UDÁLOST

53

HISTORIE

HISTORIE Příprava výškového měření v padesátých letech minulého století

Text: Milan SKÁLA a Eduard VAŘEJKA Foto a ilustrace: archiv Hydrometeorologické služby AČR

A report 22/2009

Výsledky četných operací, bitev a bojů byly vždy významně ovlivňovány povětrnostními podmínkami. Ty nejen mnohdy napomohly k vítězství jedné z bojujících stran, ale rozhodovaly o zvolené strategii, operačním umění a taktice boje, o způsobech nasazení osob a bojové techniky, délce nebo způsobu vedení operace a také o velikosti válečných útrap a množství ztrát.

54

Již v létě 1915 navrhl Milan Rastislav Štefánik, v té době ve službách francouzské armády v hodnosti podporučíka, veliteli 10. francouzské armády maršálu Ferdinandu Fochovi, aby podél celé frontové linie byla vybudována hustá síť vojenských povětrnostních stanic. Během první světové války se na základě praktických zkušeností dospělo k poznání, že povětrnostní situace je

důležitá pro mnohé zbraně a nelze ji přehlížet. Znalost jejího pravděpodobného vývoje totiž může být hlavním nebo

Anténní systém radioteodolit MALACHIT

vojenské meteorologie již v roce 1954. V dalším období spočívalo těžiště práce vojenské hydrometeorologické služby především v zabezpečení letectva. Po roce 1989 začalo vojenské letectvo ve své činnosti postupně uplatňovat normy a standardy ICAO (Mezinárodní organizace pro civilní letectví). Současně přišly některé další druhy vojsk s požadavkem na zajišťování hydrometeorologického zabezpečení. To si vyžádalo prudký odborný technický rozvoj i pracovišť vojenské hydrometeorologické služby. Zároveň odstartovala spolupráce s obdobnými službami armád USA, Německa a dalších spojeneckých zemí. Zintenzivnila se také spolupráce s Českým hydrometeorologickým ústavem, a to včetně rozšíření výměny dat a informací. Obě strany uskutečnily několik významných investičních akcí, jako byla například výstavba meteorologického radiolokátoru ve Vojenském újezdu Brdy. Po vstupu České republiky do NATO v březnu 1999 začalo být v souladu s aliančními standardy hydrometeorologické zabezpečení poskytováno všem druhům sil a součástem AČR. V důsledku plnění spojeneckých závazků vyvstal požadavek na poskytování hydrometeorologických služeb nejen na území republiky, ale i ve prospěch sil AČR nasazených v zahraničí a také jednotek NATO. Bylo nezbytné zabezpečit mise na území bývalé Jugoslávie, Kuvajtu,

Ukázka analýzy vlivu počasí na leteckou podporu Praporčík Karel Vachek provádí měření na letišti v Kábulu.

A report 22/2009

Rosničky v zeleném

velmi důležitým činitelem pro úspěch vojenských operací. Jednotlivé strany válečného konfliktu potřebovaly meteorologické informace pro lety vzducholodí, balonů a letounů, pro plánování použití chemických zbraní a varování vlastních vojsk před nimi. Zrod československé vojenské meteorologické služby spadá do období vzniku Československa a jeho armády. Právě během její výstavby se začalo nejrychleji rozvíjet především letectvo, dělostřelectvo a plynová služba (současné chemické vojsko). Tedy druhy zbraní, které jsou při své činnosti do značné míry závislé na vlivu meteorologických podmínek. To vedlo hned na počátku k rozhodnutí začít v rámci československé armády rovněž budovat vlastní povětrnostní službu. Prvním jejím přednostou se stal nadporučík Bohdan Vipler, renomovaný odborník, který sloužil v našich legiích v Rusku. Československá vojenská meteorologická služba byla organizována obdobným způsobem jako rakousko-uherská. Po okupaci Československa v roce 1939 byla podobně jako ostatní složky armády rozpuštěna, síť meteorologických stanic se však provozovala i nadále. Během druhé světové války působili českoslovenští meteorologové především v britských Royal Air Forces. Podle posledních poznatků jich zde sloužilo nejméně jedenáct. Prvním poválečným odborným přednostou vojenské povětrnostní služby byl jmenován bývalý příslušník RAF štábní kapitán Miloslav Štěpánek. Po skočení války, respektive po roce 1948, byla československá armáda a s ní i vojenská povětrnostní služba budována podle sovětského vzoru. S nástupem zavádění nové proudové letecké techniky rostl význam hydrometeorologického zabezpečení. S tím souvisela potřeba výchovy vysokoškolsky vzdělaných specialistů, kteří zahájili svou přípravu na Vojenské technické akademii v Brně v oboru

Iráku, Afghánistánu, Litvy, ale také řadu humanitárních akcí při řešení krizových situací, včetně zajištění letních olympijských her v Athénách. S ohledem na tyto požadavky došlo k masivnímu posílení komunikačních cest a k nákupu vysoce výkonného softwaru umožňujícího tvorbu a zobrazování meteorologických produktů v požadovaných oblastech. Toto období je rovněž charakterizováno těsnou spoluprací mezi složkami geografické a hydrometeorologické služby, a to zejména v oblasti rozvoje nových technologií pro podporu rozhodovacích procesů velitelů a štábů. Vše vyvrcholilo v roce 2003, kdy vznikl Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad. „

55

VLRZ

VLRZ

Vojenská zotavovna

BEDŘICHOV

(středisko Malý Šišák) Text a foto: Václav KUPILÍK Mapa: VGHMÚř Dobruška

Představujeme vojenská lázeňská a rekreační zařízení

Středisko Malý Šišák – ojedinělá ukázka dřevěné krkonošské architektury, se nachází v překrásném prostředí nejvyšších českých hor v nadmořské výšce 1 155 m. Okolí stylové zotavovny uspokojí v každém ročním období vyznavače horské turistiky i aktivní sportovce. Poskytuje příjemné rodinné prostředí vhodné pro milovníky zimních sportů (běžky, sjezdové lyžování – v místě pro začátečníky, ve Špindlerově Mlýně pro pokročilé) a turistiky. Středisko s celoročním provozem má bohatou sportovně-relaxační nabídku: bowlingovou hernu s možností občerstvení, posilovnu, stolní tenis, kulečník, půjčovnu sportovních potřeb, saunu. Ve vedlejší budově Gabi je k dispozici whirlpool, solárium a masáže. Klienti střediska Malý Šišák mohou během pracovní doby rovněž využívat sportovní a relaxační areál střediska Bedřichov (psali jsme o něm v minulém čísle). Po prokázání se hotelovou kartou

zařízením (WC a umývárny se sprchovými boxy, zvlášť pro ženy, resp. pro muže) na chodbě. K dispozici jsou i buňky o dvou pokojích, kde je k dispozici společná předsíňka, WC a sprchový kout. Na žádný pokoj nelze přidat přistýlku. Pobyt zvířat může na základě žádosti držitele poukazu povolit ředitel zotavovny. V takovém případě pak účastník hradí cenu pobytu zvířete stanovenou ceníkem služeb.

jim zde budou účtovány stejné ceny jako klientům střediska Bedřichov. Stylová restaurace s nabídkou domácí kuchyně má bohatý výběr jídel, včetně krkonošských specialit. Příjemné prostředí vojenské zotavovny, čistý vzduch, nádherný výhled do údolí, v létě kvetoucí louky a v zimě vynikající sněhové podmínky společně se zázemím zotavovny vytvářejí ideální podmínky pro pobyt v každém ročním období. I v letním období doporučujeme s sebou vzít teplejší oblečení a pevnou obuv.

přestoupit na pravidelnou linku směr Špindlerovka a vyjet do zastávky Malý Šišák. Příjezd je třeba plánovat nejpozději do 16 hodin. Při použití soukromého vozidla je třeba mít na zřeteli, že vjezd na komunikaci Špindlerův Mlýn – Špindlerovka je možný jen na základě písemného povolení, které vydává KRNAP ve Špindlerově Mlýně na stanovišti při výjezdu směr Malý Šišák.

STRAVOVÁNÍ Plná penze – snídaně formou švédských stolů, obědy a večeře výběrem ze tří jídel, přičemž se objednávky uskutečňují den předem.

DOPRAVA Vlakem do železniční stanice Vrchlabí, odtud autobusem do Špindlerova Mlýna. Lze použít i přímou autobusovou dopravu do Špindlerova Mlýna. Zde

Sněžné jámy, pramen Labe, Zlaté návrší, Špindlerův Mlýn (20 km); Petrovka (7 km); naučná stezka Čertův důl (8 km); Medvědí bouda (11 km); Martinovka (12 km); Bílé Labe (8 km). Safari, největší Zoo v ČR, ve Dvoře Králové nad Labem (60 km); Krkonošské muzeum s Metelkovým betlémem v Jilemnici (35 km); Krkonošské muzeum ve Vrchlabí s expozicí „Kámen a život“ (25 km).

DOMÁCÍ REKREACE Pobyt je doporučován především vyznavačům zimních sportů a celoroční turistiky. Není vhodný pro fyzicky slabší anebo zdravotně oslabené osoby.

PREVENTIVNÍ REHABILITACE Ve VZ Bedřichov-středisko Malý Šišák jsou organizovány PR I s tělovýchovným standardním

5566

UBYTOVÁNÍ Je zabezpečeno ve dvou až čtyřlůžkových pokojích se společným sociálním

TIPY NA VÝLETY Středisko Malý Šišák leží uprostřed Krkonoš, a tak nabízí mnoho krátkých i dlouhých vycházek. Nejvyšší hora ČR Sněžka 1 602 m n. m. (23 km); Dívčí a Mužské kameny, Vysoké kolo,

a nadstandardním programem. Dvakrát týdně je v programu PR možné využití sportovně-rehabilitačního centra v areálu střediska Bedřichov. K zabezpečení tělovýchovného programu bývá mj. k dispozici lyžařský vlek s možností večerního lyžování a v rámci nadstandardního programu jsou pro účastníky PR zajišťovány návštěvy kulturních památek a muzeí. V zimním období je tělovýchovný program PR I zabezpečován obdobně jako ve středisku Bedřichov. Ke sjezdovému lyžování je k dispozici areál Špindlerův Mlýn a k běhu na lyžích mohou účastníci PR I využít udržované tratě Krkonošské magistrály a Horní Mísečky. „

A report 22/2009

A rreport eport epo rt 22/2009 22/ 2/200 2009 9

VZ Bedřichov-Malý Šišák, 543 51 Špindlerův Mlýn, tel: (973) 259 511, fax: (973) 259 502 e-mail: [email protected], www.volareza.cz

57

PUBLIKACE

Vycházejí Vojenské rozhledy Text: Jaroslav FURMÁNEK

Letošní čtvrté, poslední číslo časopisu Vojenské rozhledy je výjimečné tím, že je tematicky věnováno bezpečnostní a vojenské politice a vůbec cestě, již naše armáda urazila od roku 1990 až do současnosti.

ROZHLEDY Czech Milita

A report 22/2009

OZHLEDY

Začíná poděkováním bývalého náčelníka Generálního štábu Československé armády a AČR v letech 1991–1993 armádního generála v. v. Karla Pezla v článku „Ohlédnutí“ všem vojákům z povolání, jejich rodinám, vojákům základní služby i občanským zaměstnancům, kteří pomáhali udržovat funkčnost armády v tehdejším nelehkém období rušení jednotek, útvarů, snižování počtů bojové techniky i počtu vojsk. Už si to málokdo připomíná, ale v průběhu prvních let po sametové revoluci bylo mj. provedeno 52 000 personálních změn, z armády odešlo 121 generálů, proběhlo bezkonfliktní dělení armády na Armádu České republiky a Armádu Slovenské republiky (od roku 2002 Ozbrojené síly SR) a byly vytvořeny nové organizační a řídící struktury. V podstatě nejdůležitějším a nejzásadnějším příspěvkem je článek „Vývoj bezpečnostní politiky a strategie ČR v období 1990–2009“ Vladimíra Karaffy, Miloše Balabána a Antonína Raška, který shrnuje vývoj strategických dokumentů a legislativy v oblasti bezpečnosti České republiky. Je bohužel smutným faktem, že se sektor obrany postupně dostával na okraj zájmu veřejnosti i politických elit a často sloužil jako zdroj finančních prostředků pro řešení jiných potřeb. Obsah strategických dokumentů nebyl

2009 / 4

VOJENSKÉ

58

2009 rozhodující, naopak, tyto dokumenty byly formulovány tak, aby odpovídaly prostředkům, které je vláda ochotna uvolnit. Primární odpovědnost za formulaci politického zadání totiž leží

r y R e view

4 na politicích. Autoři soudí, že jednou z možností, jak dosáhnout jejich kvalifikovaného rozhodování, je iniciovat dva důležité kroky: vznik analyticko-výzkumného pracoviště působícího

pro potřeby strategického řízení bezpečnostního systému ČR, které by spolupracovalo s vládou, a vytvoření systému odborného vzdělávání aktérů bezpečnostní politiky, jež v ucelené podobě v ČR neexistuje. Po roce 1990 vzniklo v Evropě bezpečnostní vakuum. Bylo nutné region nejen stabilizovat, ale dát mu i jasnou perspektivu. Nejvhodnějším nástrojem byla Severoatlantická aliance, nejúspěšnější bezpečnostní organizace v historii. Jak to bylo s naším členstvím a co všechno jsme museli překonat, nad tím se zamýšlí Zdeněk Borkovec v příspěvku „Deset let od vstupu do NATO“. Z počátku jsme nesplňovali celou řadu podmínek členství jak v oblasti politické, legislativní, obranné, zdrojové, tak v oblasti bezpečnosti informací a veřejné podpory. Postupně jsme se však stali respektovaným členem Aliance, jehož hlas je dnes dostatečně slyšet a je uznáván. Dalšími aspekty vývoje armády v procesu adaptace na změny globálního bezpečnostního prostředí a celospolečenské přeměny v období po sametové revoluci se zabývá článek Josefa Procházky „Koncepční přeměny v armádě po roce 1989“. Jde zde především o probíhající změny ve velitelské struktuře, struktuře sil, změny v oblasti organizace armády, plánování a alokace zdrojů, akvizice, výcviku, početního vývoje personálu a modernizace. Autor se rovněž zamýšlí nad příčinami případných selhání. Před dvaceti lety jsme se nejen „navrátili do Evropy“, ale také začali usilovat o své místo v transatlantickém společenství. Mezi Spojenými státy a Evropou to ale postupně začalo skřípat. Američané dávali najevo, že se jim nezamlouvá, jak se Evropa staví ke světové bezpečnosti, respektive jí vyčítají, že málo dotuje vojenské rozpočty a s čím dál menším nadšením posílá své vojáky do zahraničních misí. Tuto problematiku rozebírá článek Miloše Balabána a Antonína Raška „Ubrání se Evropa bez Američanů?“ s podtitulem Úvahy o evropské bezpečnosti „dvacet let poté“. Relativně novou koncepcí Evropské unie je podpora reforem bezpečnostních sektorů. Toto téma řeší článek plk. gšt. Jaromíra Zůny „Reformy bezpečnostních sektorů: podpora komplexních přístupů k řešení krizí ze strany Evropské unie je věcí také České republiky“. Komplexní přístupy jsou založeny na širokém využití možností mezinárodního bezpečnostního systému a civilních i vojenských kapacit, kterými disponují

státy, mezinárodní a nevládní organizace. Je to jeden z hlavních způsobů mezinárodní angažovanosti v krizových oblastech. V podmínkách ČR představuje podpora reforem bezpečnostních sektorů koncepční směr, který dosud není v povědomí odborné veřejnosti. Vzhledem k šíři problematiky je obsah článku zaměřen zejména na objasnění významu této koncepce pro realizaci bezpečnostní strategie EU. O nasazení AČR v zahraničí pojednává článek bývalého člena provinčního rekonstrukčním týmu v provincii Lógar v Afghánistánu Libora Stejskala „Mise České republiky v Afghánistánu: Zkouška nových rozměrů“. Afghánistán se stal zemí, jíž Česká republika věnuje nejvíc organizační energie, finančních prostředků a personálních kapacit. Pro českou přítomnost v Afghánistánu je charakteristická zvýšená „druhová diverzita“. Kromě vojáků vyslaných resortem obrany a civilních expertů vyslaných Ministerstvem zahraničních věcí ČR zde působí také skupina příslušníků Policie ČR v misi EUPOL, další policisté chrání budovu českého velvyslanectví. Při popisu těchto sil a prostředků autor zdůrazňuje nový společný rys: jejich zaměření na budování a rozvoj afghánských schopností a kapacit, konkrétně afghánské armády, policie a veřejné správy. Právě tento prvek je největší přidanou hodnotou, jakou může nabídnout koaliční partner

s omezenými finančními a personálními zdroji, jakým je Česko. Zahraničním misím se věnuje i navazující příspěvek mjr. Evy Zezulové, mjr. Jiřího Štollera a pplk. Pavla Maňase „Životní cyklus základen AČR v zahraničních misích“. Jejich stať rozčleňuje průběh stadií trvání základny od jejího navržení přes vybudování a udržování až po zrušení. Logický sled jednotlivých etap napomáhá při řízení procesů spojených s provozem základny, přičemž mj. snižuje riziko opomenutí nějaké činnosti. Z monotematické řady článků věnovaných bezpečnostní politice a vývoji armády po roce 1990 trochu vybočuje ekonomická studie Svatopluka Kunce „Od modelu k ověřování a praktické realizaci ekonomického řízení“. Autor popisuje část návrhů přípravy a praktického ověřování modelového řešení ekonomického řízení tzv. nákladového střediska AČR. Na případové studii, jež modeluje nákladové středisko jako reálný objekt, autor ověřuje platnost dílčích závěrů a získané poznatky zevšeobecňuje. Ekonomické tematiky se drží i příspěvek Petra Hajny „Poslání a úkoly logistiky AČR od jejího vzniku do současnosti“. Je to sumarizační práce popisující celou historii čs. logistiky od jejího vzniku v r. 1993, kdy se dříve označované „samostatné týlové a technické zabezpečení“ transformovalo do nově se tvořící logistické podpory. „

Antonín Rašek – Zamyšlení nad transformací naší armády Pplk. Bohuslav Pernica – České dilema: Nutnost integrace národního bezpečnostního systému na základě transformace operačních schopností profesionálních národních bezpečnostních institucí Josef Janošec – Obranný výzkum a vývoj v letech 1989–2009 Libor Stejskal – Mise České republiky v Afghánistánu: Zkouška nových rozměrů Pplk. Bohuslav Pernica – Struktura vojenských hodností v letech 1989–2009: Příliš mnoho důstojníků? (20 let transformace hodnostní struktury) Jakub Kašík, Tomáš Kučera – Vstup České republiky do NATO: po americké cestě Svaz důstojníků a praporčíků AČR, o. s., se od r. 2004 orientuje na mládež Pplk. Petr Ryp – Informační proces jako součást systému velení a řízení Nataša Ballová, Radomír Saliger, Jiří Hodný, pplk. Jiří Pavlát – Zahraniční vojenské mise a partnerské soužití (Poznatky z armádního sociologického výzkumu) Jana Kozílková – Problematika terminologie a jazyková příprava na Univerzitě obrany Antonín Rašek – Pohled na naši armádu před deseti lety Plukovník v. v. JUDr. Otto Klíma – veterán druhé světové války, právník

A report 22/2009

PUBLIKACE

59

KALEIDOSKOP

KNIŽNÍ TIPY

ARNHEM

A report 22/2009

V Českých Budějovicích se konalo slavnostní setkání delegátů Vojenského sdružení rehabilitovaných (VSR) Jihočeského kraje u příležitosti 20. výročí sametové revoluce. Hejtman Jiří Zimola vysoce ocenil podíl rehabilitovaných na demokratizaci společnosti a připomenul útrapy a perzekuce, které je postihly v dobách totalitního režimu. Jako výraz ocenění všech jihočeských rehabilitovaných vojáků a občanských zaměstnanců armády udělil plukovníku v. v. Josefu Procházkovi, předsedovi Krajské rady VSR, medaili Jihočeského kraje. „Dnešním výročím si připomínáme i to, že vám mohla být navrácena čest a postavení, jaké si zasloužíte,“ prohlásil pplk. Milan Kempský, zástupce ředitele Krajského vojenského velitelství v Českých Budějovicích. „Všichni rehabilitovaní vojáci a občanští zaměstnanci z jižních Čech mohou i nadále počítat s naší pomocí a podporou.“ Text a foto: Pavel HORÁK

60

„Kutuzovův pochod“ – tak zněl název ojedinělé akce příslušníků 102. průzkumného praporu Generála Karla Palečka z Prostějova. Na trasu dlouhou 75 kilometrů se z posádkového města 19. listopadu vydalo více než šedesát vojáků. První etapu zakončili po 62 km v obci Pozořice. Následující den pak pokračovali i s pozvanými kolegy z dalších útvarů a hosty k památníku Mohyla míru u Slavkova. Tentokrát měl dlouhý přesun i jiný podtext než zvyšování fyzické zdatnosti vojáků. Každý účastník pochodu, ale i další příslušníci praporu přispěli nějakou částkou do peněžní sbírky určené pro malé obyvatele Dětského domova v Plumlově a do Fondu ohrožených dětí Klokánek Brno. A tak poté, co vojáci prošli „cílovou“ páskou, předal velitel praporu pplk. Pavel Andráško společně s velitelem společných sil genmjr. Hynkem Blaškem 19 000 Kč plumlovským a 12 500 Kč brněnským zástupcům. „Kutuzovův pochod“ také podtrhl symboliku pietních vzpomínek konaných u příležitosti Dne válečných veteránů. Jeho cíl, Mohyla míru, je památníkem postaveným na počest obětí Napoleonovy vítězné bitvy u Slavkova. Michail Illarionovič Kutuzov byl ruský generál, který v roce 1805 provedl se svým vojskem pěší ústupný manévr v délce 425 kilometrů od Braunau k Olomouci a poté se 2. prosince u obce Tvarožná střetl s Napoleonem v bitvě tří císařů. Text: kpt. Jolana FEDORKOVÁ, foto: npor. Petr TATALÁK

ŠPION, KTERÝ ZACHRÁNIL DEN D Generálmajor R. E. Urquhart

Tomás Harris, Mark Seaman

„Toto je příběh 1. vzdušné výsadkové divize u Arnhemu během operace Market Garden, jíž se nezúčastnil pouze jeden vzdušný výsadkový sbor, skládající se ze tří divizí, ale také velká část britské 2. armády v Evropě. Část operace Market se týkala akce výsadkových jednotek a část Garden pozemních operací, jejichž cílem bylo spojit se s výsadkáři. Na akci mé divize se soustředila značná pozornost a někdy se trochu zapomíná na to, že další dvě vzdušné výsadkové divize, 82. a 101., jež byly americké, svedly ve svých sektorech také těžké bitvy. Market byla bitva výsadkového sboru a úspěch nebo selhání operace se musí posuzovat jako celek. Ve snaze zabránit tomu, aby se historie této někdy velice nepřehledné akce nestala pouhým vyprávěním o událostech ve stylu oficiální historie, nebylo možné stavět do popředí všechny jednotky i jednotlivce, kteří si za svůj podíl v této bitvě zaslouží zmínku… Všechny jednotky a všichni vojáci hráli v těchto devíti velmi náročných dnech důležitou úlohu a přál bych si, aby o všech text hovořil stejnou měrou…“ To jsou slova R. E. Urquharta z předmluvy ke své ojedinělé knize „Arnhem“, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta u příležitosti 65. výročí operace Market Garden, největší výsadkové akce druhé světové války. Generálmajor R. E. Urquhart, velitel 1. britské výsadkové divize, jež se v září roku 1944 bezúspěšně pokusila o obsazení mostu přes řeku Rýn v nizozemském městě Arnhem, v ní líčí devítidenní urputný boj britských výsadkářů, kteří narazili na zuřivý odpor Němců. Jeho vyprávění čtenáře zaujme svou upřímností, ale také typickým anglickým humorem, jímž bez ohledu na děsivé okolnosti hýří. Výsledkem je pozoruhodná výpověď nejen o samotném nezdařeném obsazení „příliš vzdáleného mostu“, ale o druhé světové válce vůbec. V proslulém válečném filmu „Příliš vzdálený most“ („A Bridge Too Far“, 1977, režie Richard Attenborough) o operaci Market Garden postavu generála Urquharta ztvárnil Sean Connery, R. E. Urquhart sám při natáčení působil jako odborný vojenský poradce. Kniha je doplněna černobílou fotografickou přílohou a mapkami. Vydavatelství Mladá fronta, vázaná s přebalem, 224 stran + 24 stran příloh, září 2009

U příležitosti 65. výročí vylodění Spojenců v Normandii vyšla kniha o největším dvojitém agentovi druhé světové války, která odhaluje význam zpravodajské služby v období válečných let. Spojenci si vybrali do svých služeb španělského agenta Juana Pujola, jenž pod krycím jménem Garbo poskytoval Němcům částečně pravdivé informace a získal si jejich důvěru i štědré odměny. Čtenářům se dostává do rukou přepis přísně tajných spisů zpravodajských služeb vůbec poprvé takto zveřejněných. Tato kniha není pouze výsledkem práce historika nebo novináře, který celý případ posuzuje zvenčí a o jistých pohnutkách a detailech se může se čtenářem jen dohadovat. Jde o svědectví Pujolova řídícího důstojníka MI5 Tomáse Harrise, muže, který řídil, usměrňoval, povzbuzoval a udržoval agentovy mimořádné schopnosti. Tito dva muži, tvůrci té nejneuvěřitelnější válečné lsti v dějinách, podporováni dalšími složkami britské zpravodajské služby, společně utkali síť klamných zpráv, kterými zapředli do léčky německé protivníky a v rozhodujícím okamžiku před vyloděním v Normandii zavedli německé Vrchní velitelství na falešnou stopu. Harrisova zpráva o Případu Garbo 1941–1945 nabízí jedinečný pohled na práci britské zpravodajské služby a na techniku řízení agenta. Je věcně podložená dokumenty MI5 (mnohé z nich nebyly uvolněny ke zveřejnění) i vlastní důvěrnou znalostí tehdejších událostí. Je zajímavé, že v některých bodech se rozchází s paměťmi samotného Pujola, které agent vydal o desetiletí později, když se vynořil z utajení. Tomás Harris psal zprávu pro MI5, nebyla tedy určena pro veřejnost. Přesto nepostrádá příznaky vzrušující četby a obsahuje množství spletitých operačních podrobností. Čtenáři však musejí být neustále ve střehu, aby je záplava falše, podvodů a klamání, jež tolik souvisejí s případem Garbo, nezmátla tak hluboce jako německou zpravodajskou službu. Vydavatelství Mladá fronta, vázaná, 372 stran, červen 2009

Stranu připravila: Vlasta KOHOUTOVÁ

A report 22/2009

O expozici i doprovodný program Univerzity obrany byl na letošním 16. ročníku Evropského veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus, který se konal koncem října na brněnském výstavišti, jako každoročně velký zájem. Nejčastější dotazy z řad středoškoláků se týkaly přijímacího řízení, potřebné fyzické kondice či úrovně jazykové vybavenosti. Zajímali se také o vojenský výcvik nebo o studium atraktivních oborů, jako například letový provoz. V rámci doprovodného programu „Věda pro život“ probíhaly ukázky z aktivit Univerzity obrany. Velký zájem budil trenažér pro piloty, na kterém studenti trénují odolnost organismu proti kinetóze. S respektem i obdivem návštěvníci sledovali akční ukázky boje zblízka Musado MCS a taktického výcviku skupiny Commandos. Součástí veletrhu byly přednášky jednotlivých škol pro zájemce o studium, prostřednictvím kterých také zástupci fakult Univerzity obrany Brno představili aktuální studijní obory. Text a foto: Zdeňka DUBOVÁ

AGENT GARBO,

61

MILITARY ENGLISH

MILITARY ENGLISH

1. Read the text again. Look up the words you do not know in your dictionary or in the glossary.

Military uniforms, together with a number of prescribed accessory items and various types of grade and branch insignia, make a practical set of clothing for soldiers. They characterise their membership to a particular armed force or special unit. Regulations describe how the uniform should be worn. Associated rules prescribe how and when uniform accessories must be worn. Distinctive unit insignia serve as identifying devices. Army awards and decorations provide recognition for acts of valour, exceptional service or achievements, special skills or qualifications, and acts of heroism. Decorations, service medals and badges are authorised to be worn on some uniforms, but not authorised to be worn on others. They must be worn on prescribed locations in order of precedence. Regulations also set out other duties and restrictions. Soldiers must take care of their uniform, keep it clean and in good condition, use only prescribed uniform parts and accessories in terms of shape, colour, size and style, as well as wearing them appropriately. Commanders may authorise the wearing of protective or reflective outer garments with uniforms for safety purposes. Uniforms must be properly fitted and must be worn buttoned, zipped, or snapped as appropriate. Shoes and boots must be clean and polished. Most military forces have developed several different types of uniform, including combat dress, working dress, service or duty uniform, and to a limited extent ceremonial full dress uniform. Traditional coloured uniforms have given way to clothing more suited for actual combat in modern conditions. Bright colours are now usually reserved for units having ceremonial functions, some bands and officers attending formal occasions. The necessities of war are now the dominant factors in uniform design. Many military forces utilise a system of modern ‘digital’ print uniforms that provides visual concealment in a variety of surroundings. For example, the US Army issues, for all theatres of operations, the Army Combat Uniform (ACU), which replaces the Battle Dress Uniform (BDU) and the Desert Combat Uniform (DCU).

● Accessory item /ækˈsɛsəri/ /ˈaɪtəm/ – doplňek; ● act of heroism /ækt/ /əv/ /ˈhɛroʊˌɪzəm/– hrdinský čin; ● valour /ˈvælər/ – udatnost; ● award /əˈwɔrd/ – vyznamenání; ● band /bænd/ – vojenská hudba; ● button /’bʌtn/ – knoflík, zapnout na knoflíky; ● badge /bædʒ/ – odznak (za zásluhy), nášivka (označující příslušnost k druhu zbraně); ● combat dress /’kɒmbæt/ /drɛs/ – polní stejnokroj; ● decoration /ˌdɛkə’reɪʃən/ – vyznamenání; ● full dress uniform /fʊl/ /drɛs/ /’yunəˌfɔrm/ – slavnostní stejnokroj; ● insignia /ɪnˈsɪgniə/ – hodnostní označení; odznaky na stejnokroji označující hodnost, příslušnost, specializaci, vyznamenání, výsluhu let; ● order insignia /ˈɔrdər/ /ɪnˈsɪgniə/ – řád; ● order of precedence /ˈɔrdər/ /əv/ /ˈprɛsɪdəns/ – pořadí; ● outer garment /ˈaʊtər//ˈgɑrmənt/ – svrchní část oděvu; ● service medal /’sɜrvɪs/ /ˈmɛdl/ – medaile za službu; ● service/duty uniform /’sɜrvɪs/ /’duti/ /’yunəˌfɔrm/ – služební stejnokroj; ● snap /snæp/ – zapínat na patentky; ● theatre of operation /ˈθiətər/ /əv/ /ˌɒpəˈreɪʃən/ – válčiště; ● visual concealment /’vɪʒuəl/ /kən’si:lmənt/ – vizuální maskování; ● working dress /ˈwɜrkɪŋ/ /drɛs/ – pracovní oblek; ● zip /zɪp/ – zip, zapnout na zip. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

● Combat dress = a type of uniform used as combat uniform, as opposed to formal uniforms worn at parades; ● dress = clothes for men or women of a particular type or of a particular occasion, i.e. formal dress worn especially at important social occasions; dress code = a standard of what you should wear for a particular situation; to dress = to put on clothes; to apply a dressing to a wound; to correct the alignment of soldiers on parade – a command Right dress! = form a straight line, aligned on the soldier at the right end of the line; dressing = an absorbent pad and bandage used to cover a wound; an alignment of soldiers on parade; ● full dress uniform = a special military uniform reserved for parades or other ceremonial occasions. It is worn at office receptions and other special occasions with order insignia and full medals (= medaile ‘in natura’); ● service/duty uniform = a military uniform designed for everyday on-duty wear, also called service dress; ● uniform = a particular type of clothing worn by all the members of a group or organisation such as the army or the police.

2. Answer the questions: Do you have to wear a uniform at work? If so, what kind of uniform do you wear the most and why? Where should distinctive unit insignia be worn? Where are the rules and restrictions of wearing military uniforms described? Are coloured uniforms suited for combat in modern conditions? If not, what are they suited for? How can a membership of military personnel to a particular armed force or special unit be recognised? 3. Re-order the words to make a question and answer it. An example has been done for you: Ex.: achieved – and – be – can – concealment – how – is – it – visual – What –? What is visual concealment and how can it be achieved? 1. digital – do – modern – offer – print – uniforms – What – ? ___________________________________________________________ 2. and – are – awards – be – decorations – How – the – to – worn – ? _____________________________________________________________ 3. are – design – dominant – factors – in – modern – the – uniform – What – ? _____________________________________________________________ 4. all – at – concealment – important – is – of – operations – theatres – visual – Why – ? _____________________________________________________________ 5. and – authorise – garment – may – of – outer – protective – reflective – wearing – Who –? _____________________________________________________________

4. Match the words in the box with the given definitions. An example has been done for you. award decoration heroism insignia uniform Ex.: Standard military clothing worn by members of the same arm or grouping = uniform 1. A decorative symbol used to denote the identity of a unit, specialist qualification, rank, etc. = __________ 2. An official recognition of an achievement, for example, a medal = __________ 3. A piece of coloured fabric, which is worn on the breast of a uniform, to show that the wearer has received a medal = __________ 4. Bravery in the face of danger = __________ A useful hint – each time you use a word from the box, cross it out: Service dress 5. Read the statements. Are they right or wrong? Write R (right) or W (wrong). The first has been done for you. Right/Wrong 1. There is hardly any difference between a combat uniform and W a full dress uniform. ___/___ 2. The definition of the term ‘authorized accessories’ means that you are not to wear other accessories but these. ___/___ 3. The word ‘concealment’ is synonymous to ‘camouflage’. ___/___ 4. The word ‘heroism’ is not antonymous to ‘cowardice’ ___/___ 5. For safety reasons, anybody who wears a uniform may authorise the wearing of protective or reflective outer garments with it. ___/___ 6. ’Protective garments’ and ‘reflective garments’ are alike. ___/___

Answer key to the exercises Ex. 1: Reading; Ex. 2: Based on the text, answers may vary; Ex. 3: 1 What do modern digital print uniforms offer? 2 How are the awards and decorations to be worn? 3 What are the dominant factors in modern uniform design? 4 Why is visual concealment important at all theatres of operations? 5 Who may authorise wearing of protective and reflective outer garment. Ex. 4: 1 insignia, 2 award, 3 decoration, 5 heroism; Ex. 5: 1W 2R 3R 4W 5W 6W.

A report 22/2009

3

62

● Flight suit – letecký oblek (kombinéza) určen pro piloty a další příslušníky letectva při praktické činnosti. Piloti (nadzvukových) letounů používají G-suit; ● mess dress (mess uniform) = společenský stejnokroj používaný při společenských událostech; ● physical training uniform = úbor pro služební tělovýchovu (sportovní úbor), pozemní síly USA požívají tzv. Army Improvement Physical Fitness Uniform (IPFU); ● ribbon decoration = stužka (k medaili); ● valour BrE, valor AmE jako colour vs. color, honour vs. honor.

200

A report 22/2009

Zpracoval tým ÚJP Vyškov, foto: Olga KARAFFOVÁ

63

Z REDAKČNÍ POŠTY

A SPOJ

NA ODPOČINEK po 58 letech práce

A report 22/2009

Letos 31. prosince ukončí svůj aktivní pracovní poměr v rámci zdravotnické služby armády plukovník v. v. prof. MUDr. Jiří Ryšánek, CSc. Po 58 letech práce odchází na odpočinek. Jiří Ryšánek se narodil 14. května 1933 v Liberci. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V roce 1958 nastoupil do armády a celkem 44 let byl vojákem v činné službě. Kromě jiného pracoval ve vědeckých radách Vojenského lékařského výzkumného a doškolovacího ústavu a Lékařské fakulty UK. Roku 1985 se stal jejím proděkanem pro modernizaci výuky, náčelníkem katedry Organizace a řízení vojenského zdravotnictví a současně předsedou vojensko-civilní komise pro udělování vědeckých hodností v oboru sociálního lékařství a organizace zdravotnictví. Své působení v resortu MO završil prací ve skupině posudkového lékařství v odboru zdravotnické podpory v Hradci Králové. Plukovník Ryšánek postupně složil atestaci z vnitřního lékařství, z organizace a řízení vojenského zdravotnictví a sociálního lékařství a ze všeobecného lékařství. V roce 1980 mu byla udělena vědecká hodnost kandidáta věd, o pět let později se stal docentem a v roce 1990 profesorem v oboru sociálního lékařství a organizace zdravotnictví. Jiří Ryšánek si celoživotně doplňoval vzdělání a udržoval kontakt s praktickou medicínou prací v ambulantních provozech i stážemi ve vojenských nemocnicích. Pracoval rovněž v nadúvazku jako všeobecný lékař ve zdravotnickém středisku Sboru nápravné výchovy Příbram-Bytíz. Významně se podílel také na výchově a vzdělávání lékařů. Bohatá je jeho vědecká a publikační činnost. Jako autor či spoluautor je podepsán pod 12 závěrečnými zprávami výzkumu, čtyřmi učebními texty a 23 zprávami o řešení expertizních úkolů. Dále zveřejnil 40 odborných publikací a přednesl řadu přednášek na vědeckých sympoziích doma i v zahraničí. Plukovník v. v. prof. MUDr. Jiří Ryšánek, CSc., je skutečnou osobností vojenského zdravotnictví, jež má bezpochyby osobní podíl na jeho rozvoji. Za to mu patří poděkování. Příslušníci odboru zdravotnické podpory VeSPod Foto: pprap. Pavel BERAN

64

Lze tak činit následujícími způsoby: „ intranetem: [email protected], [email protected], [email protected] „ e-mailem: [email protected] „ poštou na adresu: Redakce A report, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 „ faxem na číslo: 973 215 933 „ prostřednictvím intranetové sítě AČR (všichni pracovníci redakce mají svoji intranetovou adresu). Nejvhodnější je texty zasílat v elektronické podobě jako dokument v textovém editoru Word bez jakýchkoli grafických úprav (pouze holý text). K e-mailu, kde kromě jména uvádějte i své telefonické spojení, článek připojte vždy jako přílohu. Fotografie zasílejte také elektronickou poštou ve větším rozlišení (o velikosti cca 500 kB

„ Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny radiolokačních systémů katedry radiolokace. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti aktivní, pasivní radiolokace nebo elektronického boje, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popřípadě titul Dr. nebo Ph.D., nebo předpoklad jeho získání, alespoň 5 let práce v oboru, vědecká a publikační činnost v dané oblasti, AJ 2211, BP „T“. Termín obsazení místa – 1. březen 2010. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 15. ledna 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 27. ledna 2010. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 25. 11. 2009 Toto číslo vyšlo dne: 14. 12. 2009

Kontakty „ Hledám lidi, kteří by zapůjčili vojenské stany (potřebuji asi 30 až 40 ks) a centrály pro pořádání mistrovství Evropy v letecké akrobacii motorových letadel, jež se uskuteční 1. 9. – 11. 9. 2010 na letišti v Toužimi. Jste srdečně zváni. Kontakt: Vrba Martin, [email protected], mob.: 777 290 315, alc. 212 870 – směnný provoz H24 „ Dojíždí někdo denně do zaměstnání ve směru Olomouc–Brno? Kontakt: 739 844 933 „ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel.: 777 074 592 nebo [email protected]

až 1 MB) jako samostatné přílohy. Snímky nevkládejte do wordového dokumentu! Fotografie lze do redakce dodat i v klasické podobě na lesklém papíře o rozměrech minimálně 13 × 9 cm. Nevyžádané snímky redakce nevrací. O zaslání příspěvku je vhodné se nejdříve telefonicky nebo osobně dohodnout se šéfredaktorem či některým z redaktorů (viz spojení uvedené v tiráži). Příspěvky spolupracovníků redakce, které byly v A reportu otištěny, jsou honorované takto: – 1 normostrana textu (cca 1800 znaků včetně mezer): 150 až 250 Kč – 1 fotografie: 100 až 200 Kč Pokud má být honorář vyplacen, musí redakce obdržet o autorovi textu i autorovi snímků následující údaje:

Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

– jméno a příjmení – datum narození – údaj, zde jde o vojáka z povolání, občanského zaměstnance, případně osobu mimo resort obrany – adresu bydliště – číslo a místo VÚ nebo VZ, kde dotyčný slouží – u VZP a o. z. číslo RFO, který je služebně vyplácí – název banky a číslo účtu, na který má být honorář poslán – kopii průkazního lístku k tomuto účtu (nutno zaslat na výše uvedené faxové číslo). Vzhledem k tomu, že není v silách redakce tato data zpětně zjišťovat, zasílejte je současně s článkem. Pokud tyto údaje nejsou k dispozici, nemůže redakce honorář cestou příslušného regionálního finančního úřadu odeslat.