…„nebudeme posuzováni podle toho co říkáme a co jsme podepsali, ale podle toho co skutečně budeme dělat a čeho dosáhneme.“
Gerhard Mansbereger, 5. MCPFE, 7. 11. 2007
Ministerské konference o ochraně lesů v Evropě Štrasburk 1990 Helsinky 1993 Lisabon 1998 Vídeň 2003 Varšava 2007
OBSAH
Předmluva ....................................................................................................................................................................... 4 Krátce o počátku pan-evropského procesu – od Štrasburku po Lisabon .................................... 5 Přehled dokumentů jednotlivých konferencí .............................................................................................. 7 1. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, Štrasburg 1990 ........................................... 7 2. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, Helsinky 1993 ............................................... 18 3. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, Lisabon 1998 ................................................ 28 Mezi Lisabonem a Vídní… ......................................................................................................................................... 45 4. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě: Vídeňský summit o živoucím lese („Living Forest Summit“) 2003 ............................................................................................................................ 47 …od Vídně po Varšavu .............................................................................................................................................. 58 5. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, Varšava 2007 ............................................... 60 Evropské lesy 17 let po první ministerské konferenci ............................................................................ 66 Závěr .................................................................................................................................................................................. 68 Seznam zkratek používaných v procesech a programech týkajících se lesů ............................ 69 Důležité adresy a spojení ........................................................................................................................................ 71
PŘEDMLUVA
V roce 1999 vydal odbor rozvoje lesního hospodářství MZe publikaci „Trvale udržitelný rozvoj a konference o ochraně lesů“1), která poskytla základní přehled o mezinárodních aktivitách zabývajících se odpovědným nakládáním s životním prostředím i obhospodařováním lesů a shrnovala základní dokumenty ze tří ministerských konferencí o ochraně lesů v Evropě (MCPFE), které se konaly v období 1990 až 1998. Není pochyb o tom, že lesy jsou jedním z nejdůležitějších a také nejohroženějších ekosystémů a v posledních dvou decéniích se zájem o ně značně zvýšil. Nicméně, přestože se staly předmětem mnoha diskusí i politických jednání na nejvyšší úrovni, stále se zdá, že zejména na úrovni globální je domluva ohledně odpovědného a spravedlivého užívání lesů v nedohlednu. Tzv. panevropský proces (MCPFE) jehož základním cílem je propagace trvale udržitelného obhospodařování lesů naznačil, že zejména Evropa by mohla jít v tomto ohledu příkladem a to i přesto, že po Konferenci OSN o udržitelném rozvoji (UNCED 1992) se touto problematikou zabývají ve světě i další procesy (Montrealský proces, Lepaterique, Dry Zone Africa, Dry Forest Asia, Near East, Tarapoto, ATO). MCPFE přispívá k aktivitám Fóra Spojených národů o lesích, Konvence o biologické rozmanitosti, vydává zprávy o stavu lesů a snaží se zlepšit vzájemný vztah mezi vědou a politikou. MCPFE se snaží o prosazení výše zmíněného cíle prostřednictvím řady politických deklarací a konkrétních akcí. Nicméně lesnické strategie a politiky musí být založeny na důkladných informacích o stavu a trendech, jak úspěchy tak nezdary by měly být monitorovány. S tímto cílem byly po Montrealském semináři (1993) navrženy „kritéria a indikátory“, které byly přijaty v Lisabonu (1998) a na základě zkušeností revidovány ve Vídni (2003). S pomocí těchto ukazatelů byla pro konferenci ve Vídni zpracována zpráva o stavu evropských lesů a tak jako u předcházejících konferencí i souhrn plnění přijatých závazků a výsledků vlastní konference. Také zpráva „Stav evropských lesů 2007“ připravena pro Varšavskou konferenci, k jejímuž sestavení přispěla Česká republika nejen obvyklým zpracováním dotazníků, které finálně sestavovala MCPFE s dřevařským výborem Evropské hospodářské komise OSN (UNECE) v Ženevě. Tam byl vyslán jeden pracovník, který se na kompletaci výsledků podílel. Kromě zprávy o stavu lesů byla pro 5. MCPFE připravena rovněž informace „Naplňování závazků MCPFE“, která na základě informací národních korespondentů shrnuje národní a pan-evropské aktivity v letech 2003 až 2007. Současně předkládaná publikace odkazuje na počátek pan-evropského procesu, zmiňuje některá důležitá jednání týkající se v letech 1990 až 2007 lesů a uvádí plné texty dokumentů přijatých všemi ministerskými konferencemi od Štrasburku po Varšavu. Má posloužit nejen odborné veřejnosti, lesníkům či studentům, ale měla by být vzata především v úvahu pracovníky státní či veřejné správy a zákonodárci. Již v roce 2009, v době předsednictví EU bude možnost prokázat, že zástupci České republiky nejen spoluvytvářeli a podepsali mj. i dále uvedené dokumenty2), ale že jsou schopni i pro jejich aktivní naplňování cosi udělat. K tomu je nutné mj. vzít v úvahu onen zmíněný vícesektorový přístup k lesům a motto 4. MCPFE ve Vídni “Evropské lesy – společný užitek, sdílená zodpovědnost“.
1) 2)
ISBN 80-902503-3-5 Je potřebné poznamenat, že přijetím nových rezolucí na následné konferenci rezoluce předcházející nepozbývají platnost a je nutné je i nadále naplňovat.
KRÁTCE O POČÁTKU PANEVROPSKÉHO PROCESU – OD ŠTRASBURKU PO LISABON Štrasburská konference se uskutečnila z iniciativy francouzského a finského ministra zemědělství a lesů jako reakce na zhoršující se stav evropských lesů, o kterém vypovídaly mj. zprávy o stavu lesů prováděné na základě metodiky programu ICP-Forests. Oprávněnost potřeby zabývat se více lesy a jejich trvale udržitelným obhospodařováním se potvrdila na počátku devadesátých let 20. století v souvislosti s přechodem zemí střední a východní Evropy (CEEC) na jiný typ ekonomiky spolu se současným vytvářením jiných organizačních struktur, zákonů a způsobů hospodaření, stejně tak jako s narůstajícími globálními problémy dotýkajícími se životního prostředí jako celku. MCPFE v průběhu let zřídila k zajištění činnosti pan-evropského procesu určitou strukturu v jejímž čele je Hlavní koordinační výbor (GCC), reprezentováný malou skupinou zemí, které řídí celý proces z hlediska vlastního obsahu i dalšího vývoje a členství v něm je založeno na rotačním principu. Tato skupina zemí také přispívá k zajištění nutných potřeb celého procesu, jakými jsou např. spolufinancování existence vztyčné koordinační jednotky (LU – Liaison Unit) nebo pořádání pracovních setkání. Za vedení pan-evropského procesu vždy zodpovídala země, která se přihlásila k uspořádání následující ministerské konference a to ve spolupráci se zemí řídící proces v období předchozím a předpokládaným organizátorem konference další. Mezi jednotlivými konferencemi se podkladové materiály připravovaly na základě výsledků seminářů, workshopů a jednání kulatých stolů (RTM) pověřených národních koordinátorů, později nazývaných schůzky na úrovni expertů (ELM). Přitom zástupci účastnických zemí využívali výsledky dalších významných akcí, které se na nejvyšší úrovni mezi ministerskými konferencemi zabývaly lesy a životním prostředím. Z konferencí, programů a dalších jednání zmiňujeme dále ty nejvýznamnější, které se uskutečnily či vznikly v letech 1990 až 1998:
~ ~ ~
XIX. světový kongres IUFRO, Kanada, Montreal, 1990 X. světový lesnický kongres FAO, Francie, Paříž, 1991 Global Environment Facility (GEF), byl založen v roce 1991 jako nástroj k financování programů zaměřených na zlepšování životního prostředí. Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED), Rio de Janeiro, 1992 – mezi nejdůležitější projednávanými body byly: • Rámcová úmluva Spojených národů o změně klimatu (UNFCCC); • Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD); • Agenda 21 – mj. obsahovala právně nezávaznou oficiální zprávu o 17 principech obecného konsenzu v řízení, zachování a udržitelném rozvoji všech typů lesů. Konference smluvních stran (COP) se k jednotlivým úmluvám (UNFCCC, UNCCD, CBD) postupně konaly v různých státech světa, vždy se zaměřením na určitou konkrétní problematiku. Seminář expertů o trvale udržitelném obhospodařování lesů severského a mírného pásma, Montreal, 1993 - při seminář se poprvé jednalo o ustanovení kritérií a indikátorů udržitelného obhospodařování lesů. EUFORGEN – Evropský program lesních genetických zdrojů byl založen v říjnu 1994 jako realizační nástroj štrasburské rezoluce S2 a od té doby byl koordinován Mezinárodním ústavem pro rostlinné genetické zdroje (IPGRI) ve spolupráci s FAO. V České republice je jeho činnost zajišťována VÚLHM Jíloviště – Strnady v.v.i. XX. světový kongres IUFRO, Finsko, Tampere, 1995 Mezivládní panel o lesích (IPF) – tato odborná skupina ustavená ad hoc Komisí OSN pro udržitelný rozvoj (CSD) jejíž první jednání se uskutečnilo v září 1995 byla založena s cílem usilovat o konsenzus a koordinaci nabídek, týkajících se činnosti na podporu správy, zachování a udržitelného rozvoje všech typů lesů. Panel fungující do roku 1997 se v pěti vzájemně souvisejících kategoriích zaměřil na 12 programových prvků:
I. II. III. IV. V.
- národní lesnické plány; - příčiny odlesňování a degradace lesů; - tradiční znalosti související s lesem; - zranitelné ekosystémy postižené dezertifikací a vliv imisí; - potřeba a požadavky zemí s nízkou lesnatostí; - mezinárodní spolupráce a přenost technologií; - ohodnocení užitků z lesa; - oceňování lesa; - kritéria a indikátory; - obchod a životní prostředí; - mezinárodní organizace, multilaterální instituce a nástroje; - příspěvek k vytvoření shody v dalším uskutečňování lesnických zásad.
ITFF - v roce 1995 byla ke koordinaci přínosů mezinárodních organizací k procesu vytváření lesnické politiky rovněž založena výkonná skupina - Interagency Task Force on Forests. XI. světový lesnický kongres FAO, Turecko, Antalya, 1997 Kjótský protokol – vznikl na 3. zasedání smluvních stran k Rámcové úmluvě o změně klimatu v roce 1997. Upřesňuje některé články úmluvy a zabývá se stanovením výpočtu úhrnných antropogenních emisí skleníkových plynů a udává požadavek na jejich snížení nejméně o 5 % pod úroveň roku 1990 v období 2008 až 2012. Mezivládní fórum o lesích (IFF) – v letech 1997 až 2000 nahradilo dříve ustanovený panel o lesích, rovněž pod záštitou Komise pro udržitelný rozvoj (UN CSD). Fórum Spojených národů pro lesy (UNFF) – ustavené 35. rezolucí ECOSOC v roce 2000 navázalo na předchozí mezivládní instituce zabývající se lesy a stalo se vrcholným nástrojem OSN ke koordinaci příslušných aktivit v globálním rozměru.
PŘEHLED DOKUMENTŮ JEDNOTLIVÝCH KONFERENCÍ
1. ministerská konference o ochraně evropských lesů - ŠTRASBURK 1990 18. prosince 1990 Signatářské státy a mezinárodní instituce s ohledem na to, že ochrana lesů staví před společnost množství nejrůznějších komplexních problémů vyžadujících soulad myšlenky a činu, uvědomujíce si, že zvyklosti a kultura každého z evropských partnerů má nesporný vliv na metody řízení lesního hospodářství, které lesu umožňují trvalým způsobem plnit jeho dlouhodobé ekologické, ekonomické a sociální funkce, zvažujíce, že každý národ, při respektování své vlastní identity, my měl zvážit svůj podíl odpovědnosti, týkající se budoucnosti lesů, společný všem evropským zemím, s ohledem na to, že je nezbytné pokusit se vyřešit obecné zásady postupů mezi zainteresovanými státy a organizacemi pro regionální ekonomickou integraci společnou úvahou a vzájemně dohodnutým postupem, případ po případu, podle rozdílné povahy projednávaných problémů, připouštějíce potřebu společného postupu v navazujících jednáních, při uplatnění přijatých zásad, v rámci lesní politiky signatářských států a organizací, pro regionální ekonomickou integraci a na úrovni vládních činitelů odpovědných v otázkách týkajících se lesního hospodářství, ve snaze zachovat stávající mechanismus,
oznamují svůj záměr pokračovat v diskusích započatých na Štrasburské konferenci na úrovni vládních činitelů pověřených péčí o dlouhodobé ekologické, ekonomické a sociální funkce lesa. 1.
2.
3.
4.
Ve stejném duchu, který vládl návrhu podanému na konferenci společně francouzským a finským ministrem zemědělství a lesů, by další ministerské konference měly být svolávány když budou, ve světle práce vykonávané v rámci níže zmíněných mezinárodních organizací, považovány za nezbytné. Předsednictví bude přijato dvěma účastníky, z nichž jeden bude spolupředsedat předchozí konferenci, té, během které druhý vyhlásí kandidaturu na předsednictví. Hostitelská země nebo organizace bude pověřena zabezpečením sekretariátu. Navázání na doporučení přijatá během předešlé konference bude zahrnuto do pořadu jednání každé schůze, stejně tak jako nové návrhy společných akcí, které by mohly zaujmout několik účastnických zemí, předložené v iniciativě jednoho nebo několika ministrů. Každý prozkoumaný návrh by měl usilovat o to, aby byl podepsán jen zeměmi zainteresovanými na společné akci v dané zájmové oblasti. Prozkoumané návrhy by měly být podpořeny odborným výzkumem a zváženy na úrovni různých mezinárodních orgánů jako je United Nations Economic Commission for Europe (Evropská ekonomická komise Spojených národů), Food and Agriculture Organization of the United Nations (Potravinová a zemědělská organizace Spojených národů) a zvláště pak jejich European Forestry Commission (Evropská lesnická komise), Council of Europe (Rada Evropy), International Union of the Forestry Research Organizations (Mezinárodní unie lesnických výzkumných organizací), European Environment Agency (Evropská agentura životního prostředí), pracovní skupiny Evropského společenství (European Community)... Cílem je posílit jedinečnost a specifické rysy vlastní každé zemi, zatímco se budou tvořit podmínky přispívající k další koordinované snaze, jež by nám umožnila lesy afektivněji chránit a zachovat jejich biologickou různorodost.
Všeobecná deklarace Signatářské státy a mezinárodní instituce uznávajíce právo budoucí generace na kvalitní, zdravé a neznečištěné životní prostředí, které, pokud se týče lesů, musí být vyjádřeno v ekologických, ekonomických a sociálních pojmech způsobem, který se odrazí v trvale udržitelném, víceúčelovém hospodaření v lesích, uvědomujíce si roli lesa v rozvoji životního prostředí, především ve spojení s ochranou půdy, úsporou vody, harmonií krajiny - například v předměstských oblastech - a udržitelnou výrobou zboží a poskytování služeb,
s vědomím, že jevy jako například znečištění atmosféry, lesní požáry, globální oteplení, významnější klimatické události nebo průmyslové nehody, eroze, škody způsobené hmyzem nebo jinými nákazami či patogenními organismy, škody způsobené v určitých oblastech lovnou zvěří a ptactvem, přílišnou nebo nedostatečnou těžbou, stejně tak jako vzájemné působení mezi všemi těmito jevy, ohrožují evropské lesy, s ohledem na to, že rostoucí počet problémů týkajících se ochrany lesů v Evropě a udržování jejich biologické rozmanitosti má přeshraniční charakter a že z tohoto důvodu musí být celý evropský kontinent rámcem, ve kterém mají být tyto problémy specificky i ve své různorodosti definovány a vyřešeny efektivním způsobem, s přesvědčením, že ochrana a zachování biologické rozmanitosti evropských lesů se týká každé společnosti a sahá za hranice vlastního národa, s vědomím, že rozpoznání a vyřešení těchto problémů se týká stále vyššího počtu zúčastněných, jejichž běžné nebo náhodné chování má výrazný vliv na budoucnost lesních oblastí, jak to dokazuje odumírání lesů zaviněné znečištěným ovzduším, s vědomím, že lesnické aktivity jsou dlouhodobou záležitostí a že jim z tohoto důvodu musí být určeno ústředí, jež by v rámci ekologicky související státní lesnické politiky, udržovalo jejich chod a zvažovalo těžko předvídatelná nebezpečí, s úkolem zachovat lesní potenciál, s ohledem na to, že přes obtížnou kontrolu mnoha protichůdných faktorů může být v pěstování lesa s přechodem na vhodné, tradiční i inovační techniky dosaženo v ochraně lesa významných výsledků, potvrzujíce svrchované právo každého státu na řízení svých vlastních zdrojů v rámci své politiky životního prostředí, jež je v souladu s chartou Spojených národů (United Nations Charter) a s principy určujícími mezinárodní právo především tím, že počítají s existujícími mezinárodními dohodami a nadnárodními právními předpisy, potvrzujíce také svůj závazek zajistit, aby akce prováděné pod jejich legislativní pravomocí nebo v oblasti jejich kompetence, neměly žádné škodlivé následky na životním prostředí ostatních států, s odvoláním na Dohodu o dlouhodobém přeshraničním znečištění ovzduší z roku 1979 (Convention on Long-Range Transboundary Air Pollution) a potvrzujíce nutnost ohledu na závazky obsažené v Helsinském a Sofijském protokolu, vážících se k této dohodě, trvajíce na významu spolupráce s mezinárodními organizacemi, které jsou již činné v oblasti ochrany lesa nebo obecněji v ochraně životního prostředí, s odvoláním na doporučení učiněná v „Perspektivě životního prostředí do roku 2000 a dále“ (The Environmental Perspective to the Year 2000 and beyond /UNEP/) a v „Regionální strategii na ochranu životního prostředí a racionální využití přírodních zdrojů v členských zemích Ekonomického sboru pověřenců Spojených národů pro Evropu, vztahující se na období do roku 2000 a dále“ (The Regional Strategy for Environmental Protection and Rational Use of Natural Resources in the Member Countries of the United Nations Economic Commission of Europe, Covering the period up to the Year 2000 and Beyond), berouce na vědomí doporučení „Světové strategie na zachování lesů, řek a přírodních zdrojů“ (World Conservation Strategy), „Světové charty pro přírodu“ (World Charter for Nature) a zprávu Světové komise přírodního prostředí a rozvoje (World Commission on Environment and Development), uvědomujíce si fakt, že mezinárodní konference SILVA, konaná v Paříži, v roce 1986, vyvrcholila „Pařížskou výzvou za stromy a lesy (Paris Appeal for Trees and Forests), jež trvá na naléhavé potřebě pracovat společně, bez ohledu na hranice států, pro zachování a podporu stromů a lesů v zájmu současné i budoucí generace, stanovujíce tak směr, kterým si signatáři této deklarace přejí vést společnou akci, pamětlivy toho, že konference SILVA přikládala stejnou pozornost ochraně tropických lesů a že současná ministerská konference se týká pouze evropských lesů, nicméně problémy spojené s tropickými lesy si zaslouží iniciativu stejného druhu,
stanovují dva druhy praktického přístupu, jeden zaměřený na lepší sledování a pochopení odpovídajícího a špatného fungování lesních ekosystémů v celé jejich rozmanitosti, druhý působící ve stanovených oblastech zájmu, jako kupříkladu zachování
Štrasburg 1990 lesních genetických zdrojů nebo ve zvláště citlivých oblastech jako horské lesy a lesy náchylné k požárům;
oznamují svůj záměr: 1. 2. 3. 4. 5.
podporovat a posílit spolupráci mezi evropskými státy v oblasti ochrany a trvalého obhospodařování lesů rozvojem výměny informací a zkušeností a podporováním snah zainteresovaných mezinárodních organizací, zlepšit výměnu informací mezi pracovníky lesnického výzkumu, řídícími pracovníky a lidmi zodpovědnými za příslušnou politiku, jak uvnitř signatářských zemí tak navzájem, aby se nejnovější postupy mohly stát nedílnou součástí uskutečňování jejich lesnické politiky, povzbudit práce na obnovování poškozených lesů, prokázat prostřednictvím dohody o všeobecných cílech a principech svou vůli postupně naplňovat podmínky a zajišťovat prostředky nezbytné pro dlouhodobé hospodaření a zachování evropského lesního dědictví, sledovat akce navazující na rozhodnutí učiněná během této konference a prosazovat ty, jenž budou iniciovány v průběhu kteréhokoli setkání ministrů nebo vládních činitelů a mezinárodních institucí odpovědných za péči o ekologické, ekonomické a sociální funkce lesů.
~ ~ ~ Rezoluce čís. 1 - Evropská síť stálých ploch pro sledování lesního ekosystému Signatářské státy a mezinárodní instituce s ohledem na to, že lesy vytvářejí v Evropě ekologické, kulturní a ekonomické dědictví, které je zcela nezbytné pro naši civilizaci, s ohledem na to, že studium zdravotních problémů lesů v posledním desetiletí - ukázalo, že některé lesní ekosystémy se nacházejí v neblahém stavu vlivem různých faktorů, především kvůli znečištění ovzduší a určitým meteorologickým událostem, - ujasnilo, s ohledem na velký nedostatek, potřebu spolehlivých údajů o těchto ekosystémech, zvláště za období předcházející zaznamenaným případům, - dalo větší prostor důležité a plodné práci, především pod záštitou Evropské ekonomické komise Spojených národů (Dohoda o dlouhodobém, hranice přesahujícím znečištění ovzduší, Ženeva, 1979), která vedla ke konečnému zpracování společně odsouhlasených metod pro odhad znečištění a stavu lesů, s ohledem na to, že kromě trvalého vlivu znečištěného ovzduší vznikají obavy z dalších pravděpodobných nesnází jako jsou klimatické změny způsobené skleníkovým efektem nebo jiné zcela nepředvídatelné, vědomy si, jak je důležité dojít ke správným závěrům z nabytých zkušeností a znalostí v oblasti metod hospodaření v lesích povzbuzujících životaschopnost lesních ekosystémů, zvažující, že je nezbytné co možná nejdříve odhalit každou významnou změnu ve fungování lesních ekosystémů a být schopni definovat její povahu a pohotově analyzovat její příčinu, s ohledem na nezbytnost určit, zda-li do současnosti pozorované změny mohou být vysvětlovány jako část kolísání kolem obvyklého průměru zjištěného v posledních letech, vědomy si nezbytnosti znát kritické stupně a kritická množství znečištění schopná přivodit nestabilitu různých lesních ekosystémů, s vědomím, že významná snaha již uskutečněná pro lepší pochopení vývoje lesních ekosystémů často typických svou snadnou zranitelností, by měla vést k pokroku při řešení vážných problémů zaznamenaných během sledování, budou usilovat ve svých zemích o předložení doporučení týkajících se hodnocení a sledování navržených Mezinárodním programem spolupráce při sledování a zaznamenávání vlivu znečištění ovzduší na lesy (International Cooperative Programme on Assessment and Monitoring of Air Pollution Effects on Forests /ICP FORESTS/ - Mezinárodní kooperativní program LESY).
Zásady 1. Snahy kontrolovat stav lesních ekosystémů, uskutečněné v rámci nejrůznějších regionálních, národních a mezinárodních lesních programů, musí být posíleny. Většina těchto programů byla původně určena pro získávání informací potřebných k ekologicky odpovědnému řízení produkce dřeva. Počátkem osmdesátých let vedla obava ze škod, způsobených lesu znečištěným ovzduším k důležitým mezinárodním akcím, především spojených s různými studijními skupinami ustanovenými pod záštitou Dohody o dlouhodobém hranice přesahujícím znečišťování ovzduší. Se začátkem devadesátých let všeobecné povědomí o zranitelnosti mnoha evropských ekosystémů ospravedlnilo pokračování a upevnění již přijatých iniciativ. 2. Posílení současných snah kontrolovat lesní ekosystémy si dává za cíl zlepšení způsobů řízení výroby dřeva ekologicky odpovědnou formou a také přijetí prostředků nutných pro efektivní politiku ochrany životního prostředí. Tyto cíle vyžadují: 2.1. mít k dispozici trvalý mechanismus k získávání objektivních, kdekoli dostupných, srovnatelných údajů, které umožní lepší diagnózu a analýzu existujících a budoucích problémů v celé jejich zeměpisné a časové šíři, 2.2. vyhodnocení kvantitativního rozvoje faktorů, které ovlivňují fungování lesních ekosystémů a výrobu dřeva, stejně tak jako reakce těchto ekosystémů na znečištění ovzduší, nepředvídatelné jevy, kolísání klimatu, bouřky, požáry, lidské zásahy atd. 2.3. přijetí trvalých opatření, skrze které by mohlo být dosaženo pokroku v určování vztahů mezi příčinou a jejím důsledkem, například charakterizováním úrovně místního znečištění a kritického stupně, kdy začíná toto znečištění vážně destabilizovat lesní ekosystém. 3. Trvalá kontrola lesních ekosystémů by měla probíhat souběžně ve dvou úrovních na trvalých zkusných plochách: - plochy pro základní systematické sledování - plochy pro intenzivní sledování 3.1. Stanovené oblasti testování pro základní systematické sledování a kontrolu jsou umístěny na průsečících systematické inventárizační sítě, s hustotou přinejmenším ekvivalentní té, jež byla doporučena Mezinárodním programem spolupráce pro sledování a kontrolu vlivu znečištěného ovzduší na lesy. Tento typ systematické sítě dovoluje provést regionální hodnocení a statistický výzkum, jimiž budou získány údaje potřebné pro lesnickou i politiku životního prostředí. Také tím bude umožněno zaměřit orientaci pozorování a měření na plochy pro intenzivní monitoring. 3.2. Plochy intenzivního monitoringu jsou určeny k získání podrobných údajů o vývoji a množství lesních ekosystémů v Evropě. Tento druh přístupu dovoluje zjištění korelace mezi různými faktory prostředí a reakcí ekosystémů a pomáhá např. určit kritický stupeň znečištění, který by s největší pravděpodobností jeden typ ekosystému destabilizoval. Poskytnuté údaje umožní lepší interpretaci zjištění pocházejících ze základní systematické sítě. 4. Potřeba lepšího chápání geografické a časové variability měřených parametrů a zkoumaných problémů, abychom byli schopni přesněji stanovit odpovědnou lesnickou politiku i politiku životního prostředí, je důvodem posílení snahy o harmonizaci kontrolních metod a analýz údajů získaných v lesních ekosystémech. Systém porovnatelných údajů musí být vyvinut na evropské úrovni. 5. Nezbytnost brát v úvahu historický rozměr vývoje a změn zdravotního stavu lesa, stnovištní podmínky a klimatické jevy, je důvodem pro rozsáhlejší a koordinovanější snahu popsat stav takového kolísání v minulosti. 6. Prvořadý význam musí být přikládán navazujícímu, dlouhodobému získávání údajů již získaných v existujících systémech, stejně tak jako doplnění těchto údajů o nová měření, což může co nejrychleji přispět ke znalostem a rozhodování národních a mezinárodních odborníků. 7. Hamburské a pražské koordinační centra, ustanovená v rámci technických programů napojených na Dohodu o dlouhodobém, hranice přesahujícím znečištění ovzduší, by měla zesílit mezinárodní spolupráci těchto systémů, podobně jako syntézu a interpretaci dat v měřítku velkých ekologických oblastí nebo velkých druhů lesních ekosystémů v Evropě, díky financování zaručeného všemi členskými zeměmi. Doposud bylo jen minimální množství údajů, získaných ve standardní formě pro pozdější specifikaci, předáno ostatním centrům.
Společné projekty 1. Síť základní systematické kontroly počítá s hodnocením či měřením některých běžných parametrů, týkajících se ekologického stavu oblasti a vitality stromů. Současně prováděné průzkumy budou muset být v tomto ohledu postupně doplňovány podle doporučení Mezinárodního kooperativního programu pro hodnocení a kontrolu vlivu znečištěného ovzduší na lesy. 2. Plochy intenzivního monitoringu jsou určeny pro početnější a dokonalejší hodnocení a měření, popisující 10
Štrasburg 1990 porost a jeho minulost, stromy a jejich olistění, vegetaci, půdu, klima a v určitých případech chemické složení deště na otevřených plochách, intercepce a spodních vod. Některé z těchto testovaných lokalit by měly být umístěny pokud možno přímo na místě nebo v bezprostřední blízkosti stanic pro měření atmosférického znečištění. 3. Zvláštní skupina mezinárodního kooperativního programu musí sestavit nezbytný seznam parametrů, týkajících se sledovaných monitorovacích ploch základní sítě a sítě pro intenzívní sledování, právě tak jako seznam doporučených analytických metod.
Národní a mezinárodní orgány spolupráce Všechny země, zapojené do Mezinárodního kooperativního programu, jsou pozvány k účasti na tomto projektu a k získání údajů, jež budou předány hamburskému a pražskému koordinačnímu centru. Všechny evropské země, které mají obavu z nebezpečí destabilizace lesních ekosystémů, cítí potřebu zesílení mezinárodní činnosti spolupráce, aby trvalá kontrola a sledování těchto ekosystémů nabyla větší efektivity a lepší koordinace a aby byly lépe využity zkušenosti již získané mnoha zeměmi nebo ustavenými mezinárodními programy, jako je Mezinárodní kooperativní program a další příslušné programy Ekonomické komise Spojených národů pro Evropu, v rámci Dohody o dlouhodobém hranice přesahujícím znečištění ovzduší (Ženeva 1979), střediska FAO/ECE 1990 pro lesní zdroje, akce EEC na ochranu lesů před znečištěným ovzduším a obzvláště její záznamy lesních škod a společných výzkumných programů skandinávské Rady ministrů. Musí být povzbuzena a posílena výměna informací a spolupráce na projektech. Hamburské a pražské koordinační centrum, ustavená v rámci Dohody o dlouhodobém, hranice přesahující znečištění ovzduší (Ženeva 1979), by měla být odpovědná za získání určitého množství dat, poskytnutých základní systematickou sítí a intenzívní kontrolní sítí a za řízení, zužitkování, syntézu a interpretaci poskytovaných dat. Seznam údajů, který má být předán do koordinačních center, bude použit v návrzích zvláštních skupin Mezinárodního kooperativního programu. Každý z členských států sítě přispívá na náklady těchto center.
Rezoluce čís. 2 - Zachování lesních genetických zdrojů Signatářské státy a mezinárodní instituce vědomy si toho, že nad zachováním lesních druhů, stojí skutečnost potřeby uchování genetické rozmanitosti těchto druhů, jež jsou základní součástí dědictví lidstva, s ohledem na vážnost nebezpečí ochuzení nebo pozměnění této obrovské rozmanitosti, všímajíc si dále faktu, že nevyčíslitelné bohatství, reprezentované v individuální proměnlivosti druhů žijících v současnosti v Evropě, je často velkou měrou způsobeno jejich rozsáhlým přirozeným rozšířením, které zahrnuje široké pásmo ekologických podmínek, vědomy si také skutečnosti, že použití geneticky dokonalejšího materiálu má velký význam pro zalesňování a obnovu lesa, obzvláště v případě, že účelem je produkce dřeva, se zavazují provádět ve svých vlastních zemích, při použití nejvhodnějších metod, politiku pro zachování lesních genetických zdrojů.
Zásady 1. 2. 3. 4.
5.
Naše odpovědnost vůči budoucím generacím a naléhavost problémů nás vede k provedení okamžitých akcí a to v rámci dostupných zdrojů, bez čekání na všechny vědecké odpovědi. Zvolená strategie by měla brát v úvahu současný stav znalostí a vyjádřených obav, a upřednostnit jednoduché, stabilní a dlouhodobé metody, schopné počítat s pokrokem znalostí a požadavků. Uchována má být nejen variabilita genů, ale i celková genotypická proměnlivost (mezi druhy, rasami a jednotlivými organismy). S ohledem na výše zmíněné cíle a překážky, by měla být zdůrazněna a do lesního hospodaření zahrnuta přímá ochrana in situ. Opatření ex situ, ve formě sbírek genotypů a uchovávání semen nebo kultur in vitro, je další doplňkovou možností, jež by neměla být opomenuta. Zachování genetické rozmanitosti lesních druhů, které mají v současné době druhořadý význam, by mělo být v základě a jako obecné pravidlo, zajištěno ochranou lesních ekosystémů a vzácných lesních druhů. 11
6.
7.
Specifické prostředky pro zachování lesních genetických zdrojů, jejichž výše zmíněné principy by měly být podpořeny doporučeními, navrženými každou zemí pro používané pědstební techniky, přinejmenším ve veřejných lesích. Poznámka: tato doporučení se mohou týkat, například ochrany proti kontaminaci nebo zeslabení genetických zdrojů v zónách zvláštního zájmu, udržování dostatečné diverzity při výběru druhů pro zalesnění a obnovu lesa, vedení záznamů - alespoň pro veřejné lesy - obsahující přesnou identifikaci reprodukčního materiálu používaného pro výsadbu, atd. Orgány zabývající se koordinací a technickou organizací národních a metodologicky-specifických programů pro zachování genetických zdrojů, by měly být adekvátně podporovány.
Nástroj pro spolupráci při uchování genetické rozmanitosti evropských lesů * 1.
Pro usnadnění a rozšíření snah přijatých na národní a mezinárodní úrovni, by měl být mezi příslušnými organizacemi, bez prodlení, nalezen funkční, avšak dobrovolný, nástroj mezinárodní spolupráce, jež by podporoval a řídil: 1.1. in situ a ex situ metody pro zachování genetické různorodosti evropských lesů; 1.2. výměny reprodukčních materiálů; 1.3. sledování pokroku v těchto oblastech.
* Pozn.: Tímto nástrojem se stal program EUFORGEN
Rezoluce čís. 3 - Evropská databanka lesních požárů /tuto rezoluci ČSFR nepodepsala a ČR se k ní až dosud nepřipojila /
Signatářské státy a mezinárodní instituce s ohledem na to, že lesní požáry znamenají hlavní problém z ekologického, společenského a ekonomického pohledu v mnoha evropských zemích, zvláště v jižní Evropě, a že tento problém může mít dlouhodobý vliv na klimatické změny, s ohledem na to, že státy, které byly v průběhu posledního desetiletí nejsilněji zasaženy lesními požáry, zvýšily množství finančních prostředků, věnovaných na ochranu lesů, na pozemní infrastruktury a nákup protipožárního zařízení, umožňujíce tak zvýšení efektivity zřizovaných systémů, s ohledem na to, že je obtížné kontrolovat katastrofy, které dosáhly nebezpečných rozměrů, a následkem toho je pak nutno zřídit preventivní opatření, schopných řešení tohoto problému trvalým způsobem tak, že omezí počet vypuklých požárů snížením množství dostupného vznětlivého materiálu a sledováním vypuknutí požárů a co možná nejrychlejším zásahem, pozorujíce, že každý stát si založil, často za cenu značných obtíží, svůj vlastní systém pro zisk informací o požárech v různých typech vegetace, především v lesích a vřesovištích, a že, obecně, tyto země, jež jsou v tomto směru považovány za nejpravděpodobnější oblasti nebezpečí požárů, mají často více informací nebo lépe vyvinutý systém odpovídající specifickým potřebám, vzhledem k tomu, že sdružování a výměna takovýchto dat mezi zainteresovanými zeměmi již byly doporučeny mnoha mezinárodními organizacemi, jako je Potravinová a zemědělská organizace Spojených národů (FAO), Ekonomická komise Spojených národů pro Evropu (UN-ECE), Evropské ekonomické společenství (European Economic Community) a Silva Mediterranea, s ohledem na to, že informační systém má mnohem větší cenu než jen množství dat, které obsahuje neboť odráží výběr skutečností a způsobů organizace, formálně zaznamenávajíce akce a snahy již uskutečněné nebo dosažené pod záštitou spojené pracovní skupiny FAO/ECE na lesní ekonomiku a statistiku (FAO/ECE Working Party on Forest Economics a Statistics), s ohledem na shromažďovací a distribuční statistiky lesních požárů v Evropě, avšak zvažujíce, že další snaha v části evropských zemí musí být směrována k získání přesných a srovnatelných údajů o vypuknutí a prvních momentech požárů, a by lépe doprovázela politiku prevence, s ohledem na to, že založení evropské databanky lesních požárů by svým způsobem dovolovalo dialog mezi různými zainteresovanými zeměmi, 12
Štrasburg 1990 vzhledem k tomu, že srovnání různých ukazatelů nebezpečí požáru převládajícím ve státech, by umožnilo určit jeden ukazatel pro celou Evropu, a tím zajistit lepší předpovědi v tomto měřítku, vzhledem k tomu, že proto, abychom mohli informovat a udržovat v pohotovosti evropskou veřejnost, je zcela nezbytné znát přesné příčiny lesních požárů, jejich sociálně-ekonomický kontext a dokonce i motivy nebo psychologii zakladačů požárů, abychom lépe zabezpečili nutnou prevenci,
se zavazují zkoumat možnost založení decentralizované evropské databanky lesních požárů. Zásady 1.
2. 3.
4.
5.
6. 7.
Cílem takovéhoto projektu je usnadnit a podporovat v rámci decentralizované evropské databanky, ustanovené sítí národních databank, výměnu určitého množství informací o lesních požárech, které mají charakter praktického použití v zavádění do praxe a v politice prevence. Tento systém, který si nedává za cíl nahradit státní systémy standardizovaným, univerzálním systémem, by se omezil na slučování množství běžných údajů, které by tak byly k dispozici účastníkům této spolupráce. Bude se usilovat o společný jazyk v analyzování různých situací a jejich praktického dopadu, aby se tak usnadnila spolupráce mezi zeměmi. V tomto ohledu by bylo žádoucí dávat přednost prosté skutečnosti, aby mohla být zlepšena práce systému. Docílení spolehlivého a systematického inventarizace, srovnatelné ve větší části Evropy, by mělo značný prospěch. Otázkou ani tak není mít naprosto nová data, jako obstarávat prostředky na zlepšení spolehlivosti a přesnosti dat již vlastněných. Projekt tohoto druhu nemůže sloužit za nástroj rozvoje státních politik, avšak může kladně přispět k vývoji lepších technik pro vyhodnocování, používaných v každé zemi. Například by tento projekt mohl být cenný pro výměnu výsledků systémů, používaných k rychlému odhalení lesních požárů, uvážíme-li, že rozmanitost existujících výsledků je značná. S tímto na paměti, by projekt tohoto druhu měl státům umožnit ustavení nebo zachování chodu vícepaměťové databanky, obsahující specifičtější informace pro jejich potřeby s tím, že přístup k těmto informacím by byl vyhrazen výhradně jim. Různé druhy používaných systémů by měly být navzájem slučitelné, především, pokud se týče konzultací na dlouhé vzdálenosti. Ustavený systém by měl být schopen fázového rozvoje spolu se změnami technik a situací, stejně tak jako s vývojem pocházejícím ze zkušeností. Měl by především sloužit jako komunikační systém: kvalita výměn mezi národními a mezinárodními partnery bude, samozřejmě, rozhodujícím faktorem pro souvislost se získanými údaji, a bude dosáhnuta použitím dobrých komunikačních technika efektivním řízením sítí, přivádějícím údaje do každé státní data základny.
Rezoluce čís. 4 - Přizpůsobení obhospodařování horských lesů novým podmínkám životního prostředí Signatářské státy a mezinárodní organizace vzaly v úvahu, že přírodní bohatství horského prostředí (živočichové, rostliny a významné ekosystémy) jsou převážně závislé na současných rozsáhlých oblastech velmi rozmanitých lesů; je si jich velmi považováno a ceněno jako přirozeného přírodního prostředí, jako prvku, který přispívá k hodnotě životního prostředí, jako oblasti pro rekreaci a jako ochrany proti přírodním nebezpečím, vzaly v úvahu, že citlivost horských lesů, které jsou předmětem silných tlaků, a jejichž schopnost přizpůsobovat se změnám je velmi nízká, si zaslouží hlavně v otázce jejich zdravotního stavu velkou pozornost, vzaly v úvahu, že horské lesy, ve své rozmanitosti, mají nepostradatelnou hodnotu pro lidstvo, protože hrají mnoho důležitých rolí, zejména v ochraně životního prostředí, boji proti přírodním nebezpečím a ovlivňování koloběhu vody, zvážily postavení, které horské lesy zaujímají při hospodaření a v rozvoji regionů, vzaly v úvahu, že mezi nástrahami, vznikajícími průmyslovou společností a ohrožením tohoto choulostivého ekosystému 13
jsou uvedeny: znečištění ovzduší, nebezpečí změny podnebí díky skleníkovému efektu a také lesní požáry, zjistily, že ve většině horských oblastech se dřevovýroba často stává méně výhodnou z důvodů obtížných podmínek pro těžbu a nejistých hospodářských podmínek, a vzhledem k vyplývajícím problémům s umělými pracovními zásahy, jež jsou nutné pro zajištění přežití a rovnováhy těchto lesních ekosystémů, které byly pozměněny lidskými zásahy, vzaly v úvahu, že perspektivy postavení a úlohy horských lesů, musí brát zřetel na ekonomickou, sociální a kulturní situaci určité oblasti, uvědomily si, že hospodářský rozvoj horských oblastí může podnítit spor o využití půdy a vést, převážně s ohledem na turistický ruch, k nátlakům na životní prostředí, jež je v horských ekosystémech zvláště citlivé, zjistily, že škodlivé změny jsou časté v oblastech, kde je zemědělství a lesnictví v úpadku, např. tam, kde člověk zanedbává lesní porost a rozsáhlé pastviny, které někdy samovolně zarůstají stromy, vzaly v úvahu, že vliv divokého nebo domácího zvířectva musí být kontrolován tak, aby byla zajištěna ochrana porostu a jeho regenerace, uvědomily si, že představitelé veřejné správy se musí ujmout toho, aby bylo zabráněno ohrožení přírody a byly zachráněno nenahraditelné přírodní dědictví oblastí horských lesů, uvědomily si, že proto, aby se lesnické zásahy lépe přizpůsobily dané oblasti, je nezbytné rozšířit znalosti o horských lesích v celé jejich rozmanitosti a bohatosti, a stejně tak i znalosti o jejich dynamice, uvědomily si, že podstatný pokrok musí být učiněn v lepším porozumění fungování ochranných mechanismů proti přirozenému nebezpečí a to pro ovlivňování hospodaření v těchto choulostivých oblastech společně všemi místními partnery a aby investice společnosti byly co nejlépe využity, zavázaly se, že budou usilovat o soustřeďování svých prostředků tak, aby je bylo možné výhodně využít společně při několika konkrétních projektech, které jsou základem jejich lesnické politiky pro horské ekosystémy.
Zásady 1.
Zlepšení horských lesů by mělo být podloženo hlubší znalostí všech složek prostředí (lesních porostů, půdy, rostlinstva a živočišstva, podnebí), pak budou vzaty v úvahu všechny ekologické faktory ovlivňující rozdělení do geografických hospodářských jednotek a volbu zákroků, které se tam budou provádět. Toto vyžaduje kvalitní shromažďování údajů o rostlinstvu a živočišstvu, vzácných krajinných prvcích, které nebudou omezeny pouze na samotné lesy, ale budou zahrnovat povšechné studie o celém údolí či povodí.
Poznámka: Výskyt vzácných rostlinných či živočišných druhů v místech, jež jsou částí lesní oblasti, musí být brán v úvahu při zpracovávání pěstebních scénářů a při návrzích, týkajících se cílů určených daným porostům. Jestliže by mohlo být ohroženo zachování biotopu, který je důležitý pro přežití různých druhů, je povinností všech zainteresovaných stran regionu, aby nalezly společné řešení. 2.
K tomu, abychom byli schopni porozumět celému problému jako takovému a také plánovaným změnám, by mělo být zavedeno opravdové ekologické mapování s vysvětlením, v rozsahu údolí či povodí, všech pozorování týkajících se prostředí, zejména pro porostní mapy, pro rostlinstvo a živočišstvo a s uvedením údajů o přirozeném ohrožení.
Poznámka: digitální kartografie a současný rozvoj v oblasti zeměpisného informačního systému by v této souvislosti měly nabídnout značné možnosti. 3.
Tyto aktivity by měly vést k vytvoření celonárodních databází horských lesů, které by mohly být propojeny pro usnadnění mezinárodních porad.
4.
Bude důležité, abychom lépe porozuměli vztahům mezi vegetačním pokryvem, prudkými záplavami a erozí a všeobecně znali, jaké jsou vztahy mezi koloběhem vody a rostlinstvem, půdou a matečnou horninou, abychom mohli lépe odhadnout nebezpečí vycházející ze změn ve využití půdy a dokázali tak vypracovat odpovídající postupy, jež zajistí kvalitní výsledky, přestože budou brát v úvahu všechny omezující podmínky.
4.
Ekonomický, stejně jako ekologický přehled, nás vedou k tomu, abychom si uvědomili nebezpečí z nekontrolovaného vytváření umělého prostředí horských lesů a nutí nás omezovat velké investice všude tam, kde bude moci být získán přirozenými způsoby stabilní ekosystém. Toto by vždy mělo doprovázet inženýrské přístupy a mělo by mít přednost před ostatními návrhy nabízejícími stejnou záruku úspěšnosti.
5.
Tam, kde výnosy z horských lesů jsou nedostačující na to, aby se vykonávaly pěstební práce nezbytné pro kontinuitu
14
Štrasburg 1990
6.
a stabilitu lesních porostů, které jsou často smíšené a nestejnověké, by měly být vytvořeny odpovídající doplňkové finanční rozpočty, na kterých by měli být společně zainteresování uživatelé hor tak, aby bylo zachováno dědictví těchto citlivých ekosystémů. Zkušenost se spravováním prostředí horských lesům, jež byla získána různými evropskými zeměmi, je bohatá a rozmanitá. Nyní stojíme před úkolem změnit své dosavadní zkušenosti tak, aby se předešlo destabilizaci těchto ekosystémů a bylo zajištěno trvale udržitelné hospodaření s těmito zdroji. Je nutné navrhnout účinné metody rozborů a rozsah společensko-technických požadavků.
Společné projekty 1. Mezinárodní pracovní skupina, spojená například z Evropské komise lesů pro horská povodí s Komisí Evropského společenství, by mohla využít expertízy získané zkušenostmi různých evropských zemí a navrhnout způsob určování a zohledňování ukazatelů rovnováhy, které zhodnotí schopnost lesních porostů odolávat vnitřním a vnějším tlakům a které budou užitečné pro plánování a hospodaření v horských lesích. 2. Je nutné, aby se udaný počet lesů v Evropě, které byly uvedeny jako přirozené nebo jen málo pozměněné, vzhledem k jejich ekologické rozdílnosti, stal náplní výzkumů pro zdokonalení našich analytických metod a znalostí o zvláštní dynamice ekosystému horských lesů. Budeme podporovat výzkumy zacílené na určení minimální úrovně lesnických zásahů k zajištění trvalé stability ekosystému. 3. Navrhování koordinovaného společného výzkumného programu zabývajícího se horskými lesy, vytváření skupin pracujících v různých zemích, by mohlo být vyžadováno od specializovaných sekcí Mezinárodního svazu lesnických výzkumných organizací (IUFRO) ve spojení se Společenstvím evropské komise lesů pro řízení horských povodí a řídícími výbory pro výzkum a rozvoj programu, který je zaměřen na lesy Komise evropských společenství. 4. Pro usnadnění výměn informací a zkušeností by měl být navržen určitý způsob komunikace mezi skupinami pro rozvoj a výzkum nebo mezi správci lesů, který by každý rok koloval mezi zainteresovanými zeměmi. Tato komunikace by se přizpůsobila lesníkům, kteří získali zkušenosti s horskými lesy ve své zemi v období jednoho až tří let, s ohledem na administrativní dohody každé hostitelské země nebo dohody mezi původní a hostující zemí.
Rezoluce čís. 5 - Rozšíření sítě EUROSILVA pro výzkum fyziologie stromů Signatářské státy a mezinárodní organizace vzaly v úvahu, že vzhledem k vývoji pěstebních technik jsou někdy stromy nedostatečně vyživovány, jsou vystaveny konkurenci nebo působení podnebí a jiných přírodních podmínek, čehož následky se nedají vždy předvídat a mohou vést k vážným problémům, například k takovým jevům, jako je zhoršení zdravotního stavu stromů, vzaly v úvahu, že vliv rozsáhlého znečištění ovzduší nebo následky celosvětové změny podnebí, která může vzniknout skleníkovým efektem, mohou tyto problémy značně znásobit, vzaly v úvahu, že k tomu, aby se uchovala stabilita a vitalita lesních ekosystémů, je důležité, abychom lépe rozuměli adaptační schopnosti dřevin, znali hranice těchto schopností a také, abychom na ně uměli reagovat vhodnými, vypracovanými postupy, zjistily, že pro dosažení pokroku v základních vědeckých oblastech, jako je genetika, patologie nebo entomologie, je vyžadována lepší znalost fungování stromu k pochopení a zvládnutí jejich vztahu k prostředí, vzaly v úvahu, že toto žádané zlepšení znalostí, by také mělo zahrnovat fyziologii zdravých stromů, právě tak jako fyziologii chybného fungování, které vystavuje poškozené stromy útokům živých organismů nebo nepříznivých stressových situací, uvědomujíce si, že usnesení Oak (Dub) č. 3 Mezinárodní konference SILVA o stromech a lesích, která se konala v Paříži v prosinci 1986, doporučilo založení programu EUROSILVA - pokročilé výzkumné sítě pro fyziologii stromů, vzaly v úvahu, že zkušenosti získané v posledních dvou letech německo-francouzskou spoluprací v této síti EUROSILVA mohou být nyní skutečně brány jako zkušenosti evropského rozsahu, které byly požadovány na konferenci SILVA, a že tento výzkumný a vývojový projekt, spolufinancovaný Evropským společenstvím, přispěl k podpoře úspěšné mezinárodní spolupráce, 15
uvědomily si specifičnost fyziologie stromů a kvalitu týmů, které se již zúčastnily různých výzkumných programů, jež se týkaly fyziologie stromů, uvědomily si potřebu znovuposílení a sestavení dvoustranných a vícestranných vztahů mezi výzkumnými institucemi, stejně jako mezi výzkumnými pracovníky, uvědomily si nutnost podporovat příslušným způsobem takovéto výzkumné programy a spolupráci při užití odpovídajících zdrojů, které mohou být zejména národní, takovým způsobem, aby umožnily současné výzkumy reorganizovat a výzkumné týmy zaměřit k základním námětům doposud projednaným, zavázaly se založit společný Evropský výzkumný program zabývající se fyziologií stromů pomocí rozšířené sítě EUROSILVA, v souladu s usnesením Oak (Dub) č. 3 na konferenci SILVA.
Zásady 1. Síť EUROSILVA má za cíl vyvinout spolupráci mezi výzkumnými ústavy a výzkumníky v těchto čtyřech oblastech: 1.1. vliv stresů a nemocí na stromy 1.2. fyziologie, biochemie a biotechnologie stromů 1.3. molekulární biologie stromů 1.4. metody studia fyziologie stromů 2. Po provedení inventarizace vědeckých zdrojů v každé zemi, vyjde najevo možnost doplňků mezi programy, které by měly vést k výměně výzkumných pracovníků na období několika týdnů až roku a k pokračování ve spolupráci. 3. Záměrem sítě EUROSILVA je povzbudit a sponzorovat setkání na různých úrovních, jako například: 3.1. společné semináře dvou a více týmů 3.2. kolokvia nebo pracovní semináře týkající se velmi určitého předmětu; uvedení mladých výzkumných pracovníků do kontaktu s uznávanými odborníky 3.3. pracovní školení zaměřená na určité pracovní postupy 3.4. řady přednášek nejlepších vědeckých pracovníků v různých zemích. 4. Současný koordinační mechanismus, flexibilní, ale oficiální, by mohl provázet síť jak v jednotlivých zemích, tak i mezinárodně.
Společné projekty 1. Evropská síť pro pokročilý výzkum fyziologie stromů, známá jako EUROSILVA, pracující v odvětví výše uvedeném, má být rozšířena do všech signatářských zemí až po definitivním určení nejlepších odborníků. 2. Prioritní témata vyžadující mimořádnou pozornost a také ta, která budou základem programu a diplomových prací, jsou uvedena v dodatku*). 3. Vzhledem ke komplexním problémům daných dřevinným materiálem, je každá země vyzvána, aby podporovala vhodné postupy pro udělování dotací na doktorské práce a finanční podpory, které by byly dostačující motivací, a dále trvale umožnila vybavit nové kvalifikované laboratoře tak, aby se dlouhodobě přispělo k činnosti sítě EUROSILVA. 4. Tento dialog by umožnil několika odborníkům sítě EUROSILVA, aby společně reagovali na mezinárodní nabídky grantů. Dále by to usnadňovalo spolupráci ve výběru plánů financovaných všemi zeměmi v rámci celého projektu. *)Pozn.: Dodatek, zde nepřipojený, uvádí např. následující témata: organogeneze, metody in vitro, izolacea charakteristika enzymů, kyselin jádra a metabolitů z buněčných kultur, listů, jehlic, kořenů Identifikace a způsob formování sekundárních metabolitů majících vztah k ke specifickým stressorům. Studium dormance, klíčení, rašení lesních dřevin; studium fotosyntetické reakce ve vztahu k osvětlení, stomatálních procesů, výměny plynů ap. Vliv vzdušných polutantů, patogenních organismů,environmentálních faktorů.
Národní a mezinárodní koordinační orgány 1. 2.
3. 16
Každá země je vyzvána k organizování vlastních národních sítí na základě principů uvedených v kapitole 2 a ke společné účasti s ostatními zeměmi na mezinárodních činnostech sítě EUROSILVA. Předseda bude vybrán zúčastněnými zeměmi, aby vedl pracovní tým pro síť EUROSILVA, a aby ji reprezentoval při jednáních s jinými institucemi. Měl by být používán vhodný způsob spolupráce pro mezinárodní nabídky výzkumu týkajícího se fyziologie stromů, a to převážně v Evropském společenství. Každá země je zodpovědná za financování svých příspěvků do sítě EUROSILVA.
Štrasburg 1990 Rezoluce čís. 6 - Evropská síť pro výzkum lesních ekosystémů Signatářské státy a mezinárodní instituce usuzují, že zvýšení vědomostí a změna přístupu během posledních dvaceti let umožnily si zřetelněji uvědomit potřebu založit celkový systém ochrany lesů na vědeckých základech, která není omezena pouze na udržování malých částí lesů, poznamenaly, že se v některých případech narazilo na určité problémy se spravováním lesů, hlavně pro nedostačující znalosti a porozumění složitosti ekosystému, uvědomily si, že vědecké práce vytvářené v rámci mezinárodní spolupráce, převážně ty pod záštitou Evropského ekonomického společenství, potvrdily, že v současnosti zaznamenaná poškození evropských lesů jsou výsledkem celkového vzájemného působení přírodních příčin a činnosti člověka, uvědomují si, že ucelený přístup k ekosystému, zahrnující úzkou spolupráci mezi odborníky různých oborů při společných programech často přináší originální metody pro ekologické rozbory v oblasti lesnictví, uvědomily si, že je nutné, abychom se omezovali při výzkumech na několik námětů nejdůležitějších oborů našeho zájmu, jako je například koloběh vody, energie a cyklus výživy, uvědomily si, že takovýto výzkum vyžaduje soustavné financování a že je nepravděpodobné, že všechny evropské státy se budou sami schopny vyrovnat s důležitostí této vědecké výzvy, se zavázaly, že lépe propojí na mezinárodní úrovni své výzkumné úsilí při spravování lesních ekosystémů a konečně, že založí „Evropskou síť pro výzkum lesních ekosystémů“.
Zásady V rámci této spolupráce se budou odborně kvalifikované týmy společně zabývat určenými tématy, tím umožní rozvoj skutečné evropské kapacity, která bude s to vypracovat koncepty a pracovní metody, které nám umožní analyzovat problémy, jež se týkají evropských lesů a brát ohled na rozmanitost ekosystémů. 1. 2.
3.
4.
Každá signatářská země je vyzvána k úpravě systému národní spolupráce v rámci svých příslušných struktur a potom se společně s ostatními zeměmi účastnit mezinárodní činnosti této sítě. Definování několika prioritních oblastí výzkumu, zejména důležitých pro ochranu lesů, a koordinace spolupráce v rámci této sítě jsou svěřeny pracovním týmům, ve kterých jsou zastoupeni všichni signatáři, ve spojení s mezinárodními organizacemi, hlavně Mezinárodní svaz lesnických výzkumných organizací (IUFRO). Předseda bude vybrán zúčastněnými státy, aby vedl zmíněnou síť a reprezentoval ji. Budou stanoveny vhodné postupy pro zajištění vzájemné spolupráce a spolupráce s těmi, kteří mají na starost mezinárodní výzvy ke službám v oblasti výzkumu fungování a selhávání lesních ekosystémů, obzvláště v Evropském společenství. Každá země bude financovat svůj příspěvek této síti.
Předsednictvo štrasburské konference 17
2. ministerská konference o ochraně evropských lesů – Helsinky 1993 16. – 18. června 1993 MOTTO: ODPOVÍDAJÍCÍ ZPŮSOB HOSPODAŘENÍ V LESÍCH – TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ Ministerskou konferenci o ochraně lesů v Evropě, která se konala ve dnech 16. -18. června 1993 v Helsinkách, je nutno chápat v kontextu toho, že šlo o logické a aktuální navázání na závěry přijaté obdobnou konferencí ve Štrasburku v roce 1990. Signatářské státy a Evropské společenství vyjádřily svoji touhu po rozšíření a propojení mezinárodního výzkumu a po spolupráci při pěstování, využívání, ochraně a trvale udržitelném obhospodařování lesů a také touhu po pokroku při dosažení globální úmluvy o lesích. Zúčastněné strany se navíc zavázaly podporovat realizaci jednotlivých rezolucí a neprodleně vytvořit národní, regionální a místní provozní plány pro trvale udržitelné hospodaření v lesích, které bude současně zajišťovat biologickou diverzitu lesů.
Hlavní témata helsinských rezolucí jsou následující: Rezoluce H1 - Obecné zásady trvale udržitelného hospodaření v lesích Evropy Poprvé byl v dokumentu definován termín „trvale udržitelné hospodaření“, který bude začleněn do zásad národní lesnické politiky v každém signatářském státě. Lesní hospodářství by se v praxi mělo zaměřit na zachování a zlepšení biologické diverzity a produktivity lesních ekosystémů. Mělo by se rovněž zvýšit úsilí za účelem snížení nebo nezvyšování emisí škodlivých činitelů znečišťujících ovzduší a způsobujících skleníkový efekt pod očekávanou úroveň tolerance lesních ekosystémů. Při hospodaření v lesích a v jejich rozvoji by měly vybrané lesní dřeviny vyhovovat místním podmínkám. Signatářské státy se budou snažit ze všech sil podporovat recyklaci a využívání lesních produktů místo neobnovitelných přírodních zdrojů.
Rezoluce H2 - Obecné zásady ochrany a biodiverzity evropských lesů
trvale udržitelného zachování
Za základní prvek trvale udržitelného lesního hospodářství je považováno zachování a odpovídající zvyšování biologické diverzity. To by mělo být bráno v úvahu při přípravě zásad státní lesnické politiky, provozních zásad a legislativy. V dokumentu se navíc zdůrazňuje ochrana původních lesů a lesů zvláštního určení.
Rezoluce H3 - Lesnická spolupráce se státy ve stádiu přechodu na jiný typ ekonomiky Signatářské státy podporují lesnickou spolupráci se státy ve stádiu přechodu na jiný typ ekonomiky a zdůrazňují též iniciativy těchto států. Spolupráce se bude v praxi uskutečňovat se zvláštním zřetelem na podporu ochrany a trvale udržitelného obhospodařování lesních zdrojů v těchto zemích.
Rezoluce H4 - Strategie procesu dlouhodobé adaptace evropských lesů na klimatické změny Signatářské státy usilují o rozvoj mezinárodního a národního lesnického výzkumu a o spolupráci v metodách monitorování, týkajících se klimatických změn. Rezoluce uznává skutečnost, že klimatické změny by mohly mít vliv na současný stav lesů. Je však třeba poznamenat, že opatření provedená v lesnickém sektoru mohou zmírňovat účinky změn klimatu pouze tehdy, pokud bude pečováno o stav lesů zejména tím, že bude docházet ke snižování emisí. Navíc rezoluce jednoznačně podporuje využívání dřeva jako obnovitelného zdroje energie místo alternativ využívajících neobnovitelné zdroje.
VŠEOBECNÁ DEKLARACE Signatářské státy a Evropské společenství A. s odvoláním na první Ministerskou konferenci o ochraně lesů v Evropě, která se konala v roce 1990 ve Štrasburku, kde se ministři dohodli na potřebě těsné spolupráce signatářských zemí v oblasti ochrany a trvale udržitelného hospodaření v lesích a na tom, že tyto společné cíle a zásady, včetně ochrany přírody, by měly být progresivně realizovány 18
Helsinky 1993 na příslušné vědecké a technické úrovni a že snahy mezinárodních organizací s podobnými cíli by měly být podněcovány a podporovány, B. oceňujíce důležitost následné práce vykonané od doby konání této konference v roce 1990 a zaznamenávajíce potřebu pokračovat v rozvíjení další spolupráce mezi evropskými státy, C. vzhledem k tomu, že evropské státy jsou zodpovědné za správu přibližně jedné čtvrtiny světových lesů, kde produkce dřeva je a i v budoucnu zůstane podstatnou funkcí a že rostoucí požadavky na mimoprodukční funkce a služby evropských lesů by měly být uspokojovány způsobem, který je v souladu s trvale udržitelným hospodařením v lesích a se zachováním a odpovídajícím zvyšováním jejich biodiverzity, D. oceňujíce význam Helsinské konference a jejích rezolucí pro dlouhodobé výhledy lesnického odvětví, aby mohlo přispět národním a regionálním cílům týkajícím se oblasti venkova, životního prostředí a ekonomického růstu, obchodu a trvale udržitelného rozvoje ve všech evropských zemích, E. berouce v úvahu obtížnou ekonomickou situaci, se kterou se potýká lesní hospodářství včetně zpracovatelského průmyslu v určitých evropských zemích, F. jsouce znepokojeny ohrožením zdravotního stavu evropských lesů znečištěním ovzduší, požáry, hmyzími škůdci, chorobami, zvěří, vichřicemi a poklesem hladiny spodní vody, což umocňuje potřebu další regulace nebo ochrany, G. vědomy si omezených zdrojů, které jsou v současné době k dispozici v boji proti hynutí lesů a degradaci lesních půd a pro realizaci trvale udržitelného lesního hospodářství v těch evropských zemích, jejichž ekonomika prochází transformací H. vědomy si přínosu, který by lesní hospodářství mohlo mít pro zmírňování změn klimatu a skutečnosti, že tento proces si může vyžádat určitý stupeň adaptace lesů, mají-li být zachovány na trvale udržitelném základě, I. s odvoláním na Konvenci o dálkovém přenosu imisí přes hranice států z roku 1979 a potvrzujíce potřebu respektovat přijaté závazky obsažené v Helsinských a Sofijských protokolech souvisejících s touto konvencí, J. s odvoláním na skutečnost, že signatářské státy a Evropské společenství se zúčastnily Konference Spojených národů o životním prostředí a rozvoji v červnu 1992 v Riu de Janeiro a podepsaly Konvenci o biologické diverzitě a Rámcovou konvenci OSN o klimatických změnách a přijetím Agendy 21 a Právně nezávazného autoritativního prohlášení k principům globální dohody o využívání, ochraně a trvale udržitelném rozvoji všech typů lesů na této konferenci a souhlasem s ustavením Komise OSN pro trvale udržitelný rozvoj vyjádřily signatářské státy a Evropské společenství svou vůli podpořit začlenění Zásad hospodaření v lesích do realizace Agendy 21, zvláště v kontextu sledování realizace kapitoly 11 (Boj proti odlesňování), K. potvrzujíce svůj záměr dodržovat Zásady hospodaření v lesích tak, jak to odpovídá snahám o další mezinárodní spolupráci v oblasti lesního hospodářství, L. zdůrazňujíce, že zachování a vhodné zvyšování biologické diverzity je základním prvkem trvale udržitelného hospodaření ve všech druzích lesů a lesních ekosystémů a že by proto Rezoluce H1 a H2 měly být realizovány integrovaným způsobem, na základě národních směrnic a místních technických řešení, M. uznávajíce cennou práci, kterou až dosud odvedly mezinárodní organizace a instituce při realizaci Štrasburských rezolucí, kladoucích zvláštní důraz na evropské lesy, N. respektujíce potřebu umožnit místním orgánům, vlastníkům lesů a nevládním organizacím účast při formulaci a realizaci lesnické politiky a příslušných programů, O. berouce v úvahu, že každý národ, jehož vlastní identita se musí respektovat by měl převzít svůj díl zodpovědnosti vůči všem evropským státům za budoucnost lesů a uznávajíce potřebu dalších akcí pro koordinaci lepšího zajištění pokroku při plnění závazků zainteresovaných stran.
vyhlašují svůj záměr: 1. 2. 3. 4.
5. 6.
spolupracovat při shromažďování dat a při vydávání periodických zpráv o pokroku dosaženém v oblasti ochrany lesů a trvale udržitelného hospodaření v evropských lesích, stimulovat a podporovat spolupráci a, pokud to bude nutné, koordinovat akce na podporu adaptace lesnického sektoru v těch evropských státech, jejichž ekonomika prochází transformací, podniknout kroky k přípravě evropského lesnického sektoru na dlouhodobý proces zmírňování dopadu klimatických změn a zkoumat tam, kde je to vhodné, možnosti přizpůsobování se jim, stimulovat a prosazovat bezodkladnou realizaci Deklarace z Ria de Janeiro, Agendy 21, Konvence o biologické diverzitě a Rámcové konvence o klimatických změnách a jejich aplikaci na lesnický sektor a realizaci Zásad hospodaření v lesích v evropském kontextu a podmínkách, účastnit se mezinárodních aktivit směřujících k celosvětové dohodě o obhospodařování, ochraně a trvale udržitelném rozvoji všech typů lesů a podporovat tyto aktivity, realizovat rezoluce z této konference pokračováním, prohlubováním a zlepšováním koordinace následných akcí iniciovaných ve Štrasburku v roce 1990 na základě zkušeností získaných při tomto procesu a s využitím existujících 19
institucí a mechanismů tam, kde je to vhodné a proveditelné, v souladu s následujícími principy: 6.1. ve stejném duchu, jaký se projevil v návrhu předneseném na konferenci poprvé společně francouzským a finským, a poté i finským a portugalským ministrem zemědělství a lesnictví, by mohly být svolávány i příští ministerské konference, pokud to bude považováno za nezbytné ze strany dostatečného počtu signatářských států z hlediska dosaženého pokroku při plnění závazků přijatých těmito státy a ve světle práce vykonané níže uvedenými mezinárodními institucemi. Předsednictví budou zastávat dva účastníci, přičemž jedním z nich bude spolupředseda z předcházející konference, na které bude vždy vyhlášena kandidatura druhého předsedy. Hostitelskou zemi a organizaci konference bude mít na starosti sekretariát, 6.2. plnění rezolucí přijatých na předchozí konferenci bude sledováno dvěma účastníky, pověřenými společným vedením konference, 6.3. sledování činnosti bude rovněž součástí programu každé konference, stejně jako nové návrhy na spolupráci, které mohou zajímat některé ze zúčastněných zemí, předložené prostřednictvím jednoho nebo několika ministrů. Každý z posuzovaných návrhů by měl být podepsán těmi státy, které mají na spolupráci v dané oblasti zájem, 6.4. posuzovaný návrh by měl být podpořen experty a posouzen v duchu otevřenosti různými mezinárodními institucemi, jako jsou Ekonomická komise OSN pro Evropu, FAO a zejména pak příslušné regionální lesnické komise, UNEP, Rada Evropy, pracovní skupiny Evropského společenství a mimo jiné takové nevládní organizace jako IUFRO, Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), mezinárodní hnutí Greenpeace, Světový svaz ochrany přírody a Světový fond přírody.
~ ~ ~
Rezoluce H1 - OBECNÉ ZÁSADY TRVALE UDRŽITELNÉHO HOSPODAŘENÍ V LESÍCH EVROPY Signatářské státy a Evropské společenství A. vzhledem k tomu, že signatářské státy a Evropské společenství parafovaly na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 Deklaraci z Ria a Agendu 21 a podepsaly Konvenci o biologické diverzitě a Rámcovou konvenci OSN o klimatických změnách, berouce v úvahu, že tím státy uznávají nezbytnost sladit oprávněné a trvale udržitelné využívání dřeva a dalších lesních produktů se všemi ostatními funkcemi lesů v ekologických a společenských podmínkách převažujících v Evropě a že zachování a odpovídající zvýšení biologické diverzity ve všech typech lesů je základním prvkem trvale udržitelného hospodaření, B. respektujíce Právně nezávazné autoritativní prohlášení k principům globální dohody o využívání, ochraně a trvale udržitelném rozvoji všech typů lesů, jak bylo přijato v roce 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji, dále označované jako Zásady hospodaření v lesích (Statement of Forest Principles), C. berouce na vědomí cíle trvale udržitelného hospodaření v lesích, tak jak jsou uvedeny v Zásadách hospodaření v lesích: „lesní zdroje a lesní půda by měly být trvale obhospodařovány takovým způsobem, který odpovídá sociálním, ekonomickým, ekologickým, kulturním a duchovním potřebám současné i budoucích generací“, D. souhlasíce s tím, že pro potřeby této rezoluce je „trvale udržitelné hospodaření“ definováno jako správa a využívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich biodiverzitu, produkční schopnost a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti i budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a globální úrovni a které tím nepoškozují ostatní ekosystémy, E. uvědomujíce si, že při zavádění postupů zajišťujících trvale udržitelné hospodaření v lesích je třeba brát v úvahu možný dopad klimatických změn na lesní ekosystémy, F. uvědomujíce si potřebu provozovat trvale udržitelné hospodaření v lesích v souladu s rozvojovými trendy a prioritami v jednotlivých zemích a na základě jejich ekologických zásad a respektujíce fakt, že při formulaci těchto zásad by měly být brány v úvahu mezinárodně schválené principy odpovídající různým podmínkám v Evropě, G. vzhledem k tomu, že hlavním produktem lesa je dřevo, které také může ve značné míře nahradit výrobky z neobnovitelných zdrojů, stejně jako může poskytovat energii a mnoho dalších produktů, služeb a funkcí, nezbytných pro zajištění společenského blahobytu a ve prospěch životního prostředí v blízké budoucnosti, H. s vědomím, že lesy v Evropě rostou v poměrně značně odlišných přírodních podmínkách (od boreálních po středozemní, od kontinentálních po přímořské, od alpských po nížinné), mají dlouhou historii a po staletí byly ovlivňovány osídlením a činností člověka, což vedlo, mimo jiné, i k poznání, dovednostem a zkušenostem v lesnických 20
Helsinky 1993 činnostech, k rozvíjení lesnické politiky a řízení, založenému na dlouhodobém plánování a v některých oblastech ke stále rozdrobenější vlastnické struktuře, přičemž hlavním cílem byla vždy ochrana a zachování trvale udržitelného hospodaření v evropských lesích, I. zaznamenávajíce s uspokojením, že zpráva „Lesní zdroje mírného pásma“ (Hodnocení lesních zdrojů, UN-ECE/ FAO 1990) svědčí o tom, že lesy v Evropě budou dále expandovat jak co do rozlohy, tak i do zásoby na pni a přírůstu, a že poptávka po mimoprodukčních funkcích lesa vzrůstá v absolutním i relativním měřítku, J. zaznamenávajíce se znepokojením, že v posledních letech je v průměru více než pětina stromů v Evropě, i když s místními rozdíly, hodnocena jako poškozená, jak o tom svědčí zpráva „Stav lesů v Evropě“ z roku 1992 (Program mezinárodní spolupráce v oblasti monitoringu účinků znečištění ovzduší na lesní porosty, UN-ECE 1992) a zpráva Komise Evropského společenství, a že pokračující imisní zátěž ohrožuje vitalitu lesů na rozsáhlých územích Evropy, K. berouce v úvahu nepříznivé dopady na lesy v některých částech Evropy způsobené větrnými kalamitami, nevhodným způsobem hospodaření, hmyzími škůdci, chorobami, zvěří, nadměrným vypásáním a neregulovaným okusem a rovněž neadekvátním plánováním rozvoje průmyslu a infrastruktury a jsouce znepokojeni destrukcí velkých ploch lesů požáry, L. berouce v úvahu odpovědnost Evropy přispět k trvale udržitelnému hospodaření ve světových lesích.
zavazují se prosazovat: 1. 2.
uplatňování a další rozvoj Všeobecných zásad, uvedených v části I této rezoluce, zejména těch, které jsou považovány za zvláště účinné pro dosažení trvale udržitelného hospodaření v evropských lesích; spolupráci při zajištění budoucích aktivit uvedených v části II této rezoluce.
ČÁST I: VŠEOBECNÉ ZÁSADY 1. Musí být vyloučena taková lidská činnost, která vede přímo či nepřímo k nevratným poškozením lesních půd a stanovišť, flóry a fauny, které na nich závisejí a funkcí lesa s nimi spojených. Emise látek znečišťujících ovzduší a plynů způsobujících skleníkový efekt musí být udržovány pod předpokládanou úrovní tolerance ekosystémů, se zřetelem na dlouhodobé kumulativní anebo synergické účinky znečišťujících látek. Lesní požáry a znečišťování půdy musí být pod přísnou kontrolou a v některých zvláště citlivých oblastech Evropy by mohly být rozhodujícím faktorem při určování obecných cílů hospodaření v lesích. 2. Lesnická politika, přizpůsobená místním zákonům v rámci národních tradic a ústavních procesů, by měla uznat dlouhodobou povahu lesního hospodářství zachováním příslušné kontinuity v právních, institucionálních a praktických záležitostech a měla by ve státních i soukromých lesích výrazně podporovat postupy umožňující víceúčelové funkce a usnadňující trvale udržitelné hospodaření včetně ochrany lesa a odpovídajícího zvýšení biodiverzity. Vlastníci lesa, kteří pro společnost zajišťují funkčně mnohostranné užitky, by měli být ve své činnosti povzbuzováni a tam, kde je takový způsob hospodaření spojen se zvýšenými náklady, by měli být společností nebo jinými přispěvateli finančně podporováni. 3. Hospodaření v lesích by mělo být založeno na stabilní a dlouhodobé lesnické politice a soustavě opatření zabezpečujících, mimo jiné, zachování funkčních lesních ekosystémů a respektování vlastnické struktury v Evropě a vycházejících z obecného předpokladu, že lesní půdy, především v přírodních a polopřírodních oblastech, zůstanou pro tento účel zachovány. 4. Hospodaření v lesích by mělo být založeno na pravidelně obnovovaných plánech a programech na úrovni místní, oblastní nebo celostátní i na úrovni vlastnických jednotek a na průzkumech lesů, posuzování ekologických vlivů a na vědeckém poznání i praktické zkušenosti. 5. Lesní hospodářství by mělo zajistit, v ekonomicky potřebném a ekologicky přijatelném rozsahu, optimální kombinaci výrobků a služeb pro stát i pro místní obyvatelstvo. Pro dosažení přiměřené rovnováhy mezi různými potřebami společnosti by mělo být podporováno právě víceúčelové lesní hospodářství. 6. Způsob hospodaření v lesích by měl odpovídat ochraně ekologicky citlivých oblastí s ohledem na zachování původních a klimaxových lesů, péči o kulturní dědictví a krajinu, zachování kvality a množství vody, udržení a rozvoj ostatních ochranných funkcí lesa, jako je ochrana vodních a zemědělských ekosystémů a ochrana proti záplavám, erozi a lavinám. 7. Lesnické hospodaření by mělo směřovat k zachování a, pokud možno, k posílení stability, vitality, regeneračních schopností, odolností a přizpůsobivosti lesních ekosystémů vůči stresům, včetně ochrany proti požárům, hmyzím škůdcům, chorobám, zvěři a dalším škodlivým činitelům,jako je např. i nadměrné vypásání a okus zvěří. Prevence a kontrola celé škály škodlivých biotických a abiotických vlivů by měly být podporovány. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zachování kvality lesních půd a je-li to potřebné, i úpravě této kvality. Při pěstování lesů by měly být podporovány způsoby napodobující přírodu. Aktivně by se mělo zamezovat praktikám, které jsou v rozporu se zásadami trvale udržitelného hospodaření v lesích. 8. Při hospodaření v existujících porostech a při zakládání nových lesů by zvolené dřeviny měly dobře vyhovovat 21
místním podmínkám a být schopné tolerovat klimatické a jiné stresy jako je hmyz, choroby a možné klimatické změny v celém období růstu stromu. Genetickým výběrem, jak se běžně provádí v Evropě, by neměly být upřednostňovány produkční vlastnosti na úkor vlastností adaptačních, s výjimkou zvláštních kultur (lignikultur), které mohou být intenzívní péčí chráněny před poškozením. Zalesňování by se mělo provádět tak, aby nebyla negativně ovlivněna ekologicky cenná či pozoruhodná stanoviště a krajina. 9. Přednost by měly mít původní dřeviny a místní provenience. Druhy dřevin, provenience, variety a ekotypy by neměly být využívány vně areálu svého přirozeného rozšíření tam, kde by jejich introdukce mohla ohrozit důležité a cenné domácí ekosystémy, flóru a faunu. Introdukované dřeviny smějí být použity jen tehdy, jsou-li odhadnuty a po dostatečně dlouhou dobu vyhodnocovány jejich možné negativní vlivy a pokud poskytují více užitků než domácí dřeviny z hlediska dřevní produkce a ostatních funkcí lesů. Kdykoli jsou jako náhrada za původní ekosystémy použity introdukované dřeviny, měly by být současně podniknuty příslušné akce k zachování původní flóry a fauny. 10. Vzhledem k vysoké míře lidské spotřeby a odpadu, běžné v mnoha oblastech Evropy, by měla být podporována recyklace a širší energetické využití lesních produktů a zejména jejich odpadů při různých způsobech zpracování. Cílem je jednak řešit problém odpadů, jednak zvyšovat podíl lesních produktů nahrazujících výrobky z neobnovitelných zdrojů. 11. Vzhledem k rozšiřování lesních zdrojů v Evropě je nutné podporovat využívání dřeva a ostatních produktů lesa způsobem odpovídajícím trvale udržitelnému hospodaření v lesích. Péče o tradiční možnosti použití produktů lesa a jejich rozšiřování o moderní způsoby může být jak pro vlastníka, tak i pro společnost zdrojem finančních prostředků pro lesní hospodářství. 12. Jelikož lesnickou politiku v Evropě budou ovlivňovat znalosti, dovednosti a veřejné mínění, je třeba u veřejnosti podporovat znalost a pochopení principů trvale udržitelného hospodaření a zintenzivnit poskytování informací, založených na vědeckém výzkumu, i školení praktických lesníků a vlastníků lesa o koncepci a metodách zavádění těchto principů. Pro zajištění trvale udržitelného hospodaření v lesích má zásadní význam dostatečné množství kompetentního lesního personálu vyškoleného odpovídajícím způsobem.
ČÁST II: AKTIVITA V BUDOUCNOSTI 13. Signatářské státy a Evropské společenství se zavazují neodkladně připravit specifické národní či regionální směrnice a začlenit je do svých lesnických plánů a programů pro zavádění výše uvedených Všeobecných zásad způsobem, který je v souladu se Zásadami hospodaření v lesích (Statement of Forest Principles) a spolupracovat na dalším rozvíjení Všeobecných zásad trvale udržitelného rozvoje evropských lesů. 14. Signatářské státy a Evropské společenství budou spolupracovat při úsilí o rozšíření obnovy lesa, zalesňování nových oblastí a ochrany lesa v Evropě způsoby, odpovídajícími Všeobecným zásadám a příslušné kapitole Agendy 21 o boji proti odlesňování. 15. Signatářské státy a Evropské společenství budou spolupracovat při rozvoji společných opatření v duchu těchto zásad, která mají pomoci zvýšení produkce, využití a marketingu produktů lesa při zachování trvale udržitelného hospodaření. 16. Signatářské státy a Evropské společenství se budou pod záštitou Komise Spojených národů pro trvale udržitelný rozvoj podílet na mezinárodních aktivitách zaměřených na přípravu globálních dohod o zachování a ochraně, obhospodařování a trvale udržitelném rozvoji všech typů lesa.
Rezoluce H2 - OBECNÉ ZÁSADY OCHRANY A TRVALE UDRŽITELNÉHO zachování BIODIVERZITY EVROPSKÝCH LESŮ Signatářské státy a Evropské společenství A. s ohledem na skutečnost, že zachování a odpovídající zvyšování biologické diverzity ve všech typech lesů je základem jejich trvale udržitelného obhospodařování, B. s odvoláním na definici biologické diverzity, schválenou Konvencí o biologické diverzitě: „Biologická diverzita znamená variabilitu živých organismů všeho původu, včetně, mimo jiné, suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje různorodost a rozmanitost v rámci druhů, mezi druhy a různorodost a rozmanitost ekosystémů.“ , C. s odvoláním na koncepci ochrany přírody vymezenou ve Světové strategii ochrany přírody (1980) jako řízení lidského využívání biosféry za účelem poskytnutí nejvyššího trvale udržitelného přínosu současným generacím a udržení jejího potenciálu pro potřeby a aspirace budoucích generací, D. vzhledem k tomu, že je naléhavě potřebné respektovat dědictví vývojových etap jednotlivých druhů a lesních ekosystémů a umožnit zachování odpovídající genetické adaptability v zájmu jak současné, tak i příštích generací, 22
Helsinky 1993 E. vzhledem k tomu, že kombinace přímých a nepřímých zásahů člověka do lesů může vést ke snižování intraspecifické variability, diverzity druhů a různorodosti ekosystémů, F. vzhledem k cílům a opatřením, stanoveným Konvencí o biologické diverzitě, předloženou na Konferenci Spojených národů o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v červnu 1992, a zejména vzhledem k základním principům, obsaženým v preambuli Konvence, které říkají „protože existuje nebezpečí významné redukce nebo ztráty biologické diverzity, nedostatek úplné vědecké jistoty by neměl být důvodem pro odklad opatření vylučujících nebo minimalizujících toto nebezpečí“, G. s odvoláním na fakt, že biologická diverzita je rovněž základem genetického vylepšování a zužitkování druhů a variet technického a ekonomického zájmu, H. s ohledem na obecné cíle a specifická opatření, stanovené v Konvenci o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (1972), Konvenci o ochraně divokých zvířat a přírodních prostředí v Evropě (1979), Barcelonské konvenci a jejím Protokolu o zvláště chráněných oblastech ve Středomoří (1982), ve Směrnicích ES O ochraně volně žijícího ptactva (1979) a O ochraně přírodního prostředí a divoké fauny a flóry (1992), v dokumentech Rady Evropy Evropská síť biogenetických rezervací ( 1976) a Rozhodnutí o zachování přírodních lesů (1977) zavazují se prosazovat: Zavedení dále uvedených Všeobecných zásad na úrovni (místní, oblastní nebo národní) odpovídající provádění daných individuálních kompetencí v oblasti lesnické politiky a jejich další rozvoj.
ČÁST I: VŠEOBECNÉ ZÁSADY 1. Uchovávání a odpovídající zvyšování biodiverzity by mělo být základním operačním prvkem trvale udržitelného lesního hospodářství a mělo by být adekvátním způsobem zakotveno, spolu s ostatními lesnickými cíli, v lesnické politice a legislativě. 2. Zachování a odpovídající zvyšování biodiverzity v lesích by mělo být založeno jak na specifickém, praktickém, finančně dostupném i účinném systému oceňování biodiverzity v lesích a na vhodných způsobech hodnocení dopadu určitých forem pěstování lesa a metod hospodaření na jeho biodiverzitu. 3. Tam, kde je to možné, měla by velikost a stupeň využívání lesnických správních a jiných základních hospodářských jednotek respektovat škálu variací stanovištních podmínek, aby bylo možné lépe chránit a rozvíjet diverzitu stanovišť. Cílem hospodaření by mělo být rozšíření diverzit lesních stanovišť. 4. Tam, kde je to možné, měly by být podporovány taxony přirozeně spojené s těmi, které se v daném lesním prostředí vyskytují nejčastěji, a favorizována variabilita struktury porostů tam, kde to přirozená dynamika takových společenstev umožňuje.
ČÁST II: AKTIVITA V BUDOUCNOSTI 5. Signatářské státy a Evropské společenství budou považovat ochranu a odpovídající zvyšování biodiverzity za základní prvek trvale udržitelného lesního hospodářství. Toto by, mimo jiné, mělo znamenat: 5.1. uchovávat genofond lesních taxonů, jak těch, které jsou v současné době využívány k hospodářským účelům, tak i těch, které jsou považovány za druhotné nebo vzácné, jak je upřesněno v Rezoluci 2 Štrasburské konference, 5.2. brát ohled na ochranu ohrožených lesních dřevin a ekosystémů, ať už v národním nebo místním měřítku, při formulování národní lesnické politiky. 6. Signatářské státy a Evropské společenství ustaví na národní nebo regionální úrovni souvislou ekologickou síť klimaxových lesů, primárních lesů a dalších lesů zvláštního určení a cílem udržet nebo znovu vytvořit ekosystémy, které jsou reprezentativní nebo ohrožené. 7. Signatářské státy a Evropské společenství připraví výchovné a osvětové programy o zachování biodiverzity zdůrazňující, mimo jiné, pozitivní aspekty trvale udržitelného hospodaření v lesích na zachování biodiverzity. Tyto programy by měly, mimo jiné, umožnit aktivní spolupráci místních orgánů, vlastníků lesa a nevládních organizací při zachování a odpovídajícím zvyšování biologické diverzity. 8. Signatářské státy a Evropské společenství budou podporovat technickou spolupráci zahrnující výměnu odborníků, kurzy a semináře a přenos technologií. 9. Signatářské státy a Evropské společenství budou rozvíjet soustavný a odpovědný přístup k zachování a odpovídajícímu zvyšování biodiverzity v lesích prostřednictvím rozvoje národních a regionálních směrnic, zaměřených, mimo jiné, na: 9.1. získání dostatečných znalostí o funkcích a užitcích ekosystémů, jaké se vyskytují v evropských lesích, 9.2.získání dostatečných znalostí o stavu a potřebách obhospodařování ohrožených, vzácných nebo reprezentativních biotických prvků lesa, 9.3. dosažení odpovídající úrovně prognóz, monitoringu a hodnocení důsledků různých způsobů pěstování lesa na biodiverzitu. 10. Aby bylo možno splnit cíle uvedené pod body 9.1., 9.2. a 9.3. signatářské státy a Evropské společenství připraví 23
přehledy a výzkumné programy speciálně přizpůsobené ekonomickým, sociálním a ekologickým podmínkám a tam, kde je to vhodné, koordinované a integrované s podobnou činností vyplývající z uskutečňování odpovídajících rezolucí Štrasburské a Helsinské konference. 11. Signatářské státy a Evropské společenství budou pokračovat ve zdokonalování metod pro určování biodiverzity v lesích a metod hodnocení dopadu různých forem hospodaření v lesích na biodiverzitu.
~ ~ ~ Rezoluce H3 - LESNICKÁ SPOLUPRÁCE SE STÁTY VE STÁDIU PŘECHODU NA JINÝ TYP EKONOMIKY Signatářské státy a Evropské společenství A. uznávajíce význam lesnického sektoru v zemích, jejichž ekonomika prochází transformací, pro rozvoj jejich politických, ekonomických a sociálních podmínek při přechodu centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství, B. vědomy si možných důsledků procesu ekonomické transformace v těchto zemích na trvale udržitelné hospodaření v lesích a na jejich ochranu, C. zdůrazňujíce rostoucí potřebu široké bilaterální a multilaterální spolupráce v lesnickém sektoru a sledujíce s uspokojením existující spolupráci a činnosti na národní, regionální a mezi regionální úrovni a v rovině programů i organizací, včetně Komise Evropského společenství, které se podílejí na spolupráci se státy, jejichž ekonomika prochází transformací, D. zdůrazňujíce potřebu iniciativy a stanovení priorit ze strany zemí ve stádiu ekonomické transformace pro evropskou spolupráci zaměřenou obecně na lesnický sektor, E. připomínajíce závěry konferencí evropských ministrů životního prostředí v Dobříši (Československo, 1991), i v Lucernu (Švýcarsko, 1993) a zejména Akční program životního prostředí pro střední a východní Evropu, F. vědomy si obecných negativních dopadů na obhospodařování, uchování a trvale udržitelný rozvoj lesů v zemích, jejichž ekonomika prochází transformací, způsobených znečištěním ovzduší, poškozením biodiverzity a genofondu, požáry a poklesem hladiny spodní vody a v některých oblastech nukleární radiací, G. vědomy si toho, že bude požadována pomoc při monitoringu lesních zdrojů, zvláště pokud se týká zdravotního stavu lesů na rozsáhlých plochách, H. uznávajíce velký význam programů na podporu těchto zemí při jejich úsilí o záchranu lesních zdrojů a biodiverzity a potřeby trvale udržitelného rozvoje jejich lesů i odvětví zpracovávajících lesní produkty, I. respektujíce lidský a přírodní potenciál zemí ve stádiu ekonomické transformace a důležitost vzájemné existující spolupráce zavazují se podporovat a rozvíjet vzájemně výhodnou spolupráci v rámci následujících Všeobecných zásad, poskytnout náležitou expertní pomoc a konzultace a vyzvat ke spolupráci další organizace a instituce.
ČÁST I: VŠEOBECNÉ ZÁSADY 1. Země ve stádiu ekonomické transformace by měly být podpořeny v úsilí o trvale udržitelné obhospodařování lesních zdrojů v souladu se Všeobecnými zásadami stanovenými v rezolucích Ministerské konference v Helsinkách. 2.Signatářské státy a Evropské společenství by měly podpořit a doplnit tyto akce, založené na principech partnerství, respektujíce přitom potřeby, priority a závazky jednotlivých zemí ve stádiu ekonomické transformace. 3. Spolupráce může probíhat formou poskytování poznatků, bilaterálních a multilaterálních projektů, a měla by se zaměřit na technické, vědecké, institucionální a legislativní záležitosti. 4. V rámci bilaterálních kontaktů by měly být uzavírány vzájemné dohody mezi institucemi jako jsou vysoké a odborné školy a výzkumné ústavy, jakož i mezi jednotlivci. 5. Spolupráce by dále měla být rozvíjena zejména v následujících oblastech: posílení institucí, rozvoj legislativy a lesnické politiky trvale udržitelného rozvoje lesního hospodářství a odvětví zabývajících se zpracováním lesních produktů; a, v tomto kontextu, aktivity podporující rozvoj tržně orientovaného a z ekologického hlediska nezávadného podnikání. 6. Před zahájením projektů spolupráce, které pravděpodobně výrazně ovlivní životní prostředí bez ohledu na hranice, by v souladu s Konvencí ECE o hodnocení ekologických důsledků přesahujících hranice států (1991) měla být provedena příslušná vymezení lesních zdrojů a odhady ekologických důsledků. 24
Helsinky 1993 7. Jednotlivé státy by měly na základě vzájemné spolupráce rozvíjet výměnu informací a monitorovacích systémů týkajících se vlivu negativních faktorů překračujících hranice států a způsobujících poškození a hynutí lesa jako je znečišťování ovzduší, požáry, nukleární záření, zvěř a další; rovněž by měly spolupracovat při prevenci poškození způsobených těmito negativními činiteli a boji proti nim. 8. Tam, kde je nutná koordinace multilaterální spolupráce, měla by být zajištěna prostřednictvím již existujících institucí.
ČÁST Il: AKTIVITA V BUDOUCNOSTI 9. Členské státy ECE, FAO, UNEP, UNDP, Světové banky, EBRD i Evropského společenství a mezinárodní nevládní organizace by měly zvážit účast na aktivitách, zaměřených na pokrok v oblastech vytyčených Všeobecnými zásadami. 10. Signatářské státy a Evropské společenství budou podporovat předávání poznatků, vytváření bilaterálních anebo multilaterálních kontaktů, vzájemně prospěšných společenských výzkumných projektů a přípravu národních lesnických programů. 11. Signatářské státy a Evropské společenství budou podporovat odborné kontakty, předávání a publikaci informací, dokumentace a odborné literatury, výměnu odborníků a studentů, výuková pracovní setkání, semináře, konference, odborné kurzy a ostatní formy vzdělávání za účasti skupin odborníků ze zemí ve stádiu ekonomické transformace a z evropských zemí s rozvinutou tržní ekonomikou. 12. Signatářské státy a Evropské společenství souhlasí s podporou současného úsilí o rozvoj národních lesnických databází v zemích ve stádiu ekonomické transformace a jejich zapojení do existujících evropských databází.
Rezoluce H4 - STRATEGIE PROCESU DLOUHODOBÉ ADAPTACE EVROPSKÝCH LESŮ NA KLIMATICKÉ ZMĚNY Signatářské státy a Evropské společenství A. na základě poznání, že člověk svou činností neustále výrazně zvyšuje koncentraci plynů způsobujících skleníkový efekt a tím mění složení atmosféry, B. vzhledem k tomu, že zvýšené koncentrace těchto plynů v atmosféře podporují přirozený skleníkový efekt, jehož následkem dochází k dalšímu oteplování zemského povrchu a spodních vrstev atmosféry, a že emise chlorofluorkarbonů (CFCs) a dalších prvků ztenčujících zásoby ozónu v atmosféře, způsobují znatelný pokles koncentrace ozónu ve stratosféře a že také troposférický ozón vyvolává fytotoxické efekty, C. předpokládajíce, že lesní ekosystémy v Evropě se v průběhu dlouhodobého vývoje přizpůsobily v současnosti převládajícím klimatickým podmínkám, D. uvědomujíce si, že obměna lesních porostů v Evropě může být značně delší než pravděpodobná doba, po kterou budou antropogenní klimatické změny působit na lesní ekosystémy, E. jelikož tyto změny ve složení zemské atmosféry a následné změny klimatu pravděpodobně mohou mít v rámci doby jednoho obmýtí lesního porostu jak příznivé, tak i nepříznivé vlivy na lesní ekosystémy v Evropě, k nimž lze zahrnout: E.1. snížení vitality, stability a obnovy stromů a lesů, příznivější podmínky pro výskyt škodlivého hmyzu a patogenů a zvýšené riziko lesních požárů a větrných kalamit, E.2. zvýšení mineralizace organických látek, která uvolňuje oxid uhličitý, zvyšuje vymývání půdy, ovlivňuje půdní procesy a vede k eutrofizaci vod, E.3. změny zásob podzemní vody a režimů půdní vlhkosti, vzhledem k posunům rovnováhy mezi srážkami a evapotranspirací nebo ke zvyšování hladiny moří, což může způsobit stres a snížení vitality a odolnosti stromů vůči škůdcům a chorobám, E.4. zvýšený růst lesní vegetace, který se pravděpodobně bude po určitou dobu vyskytovat, nebude-li negativně ovlivněn půdními změnami,jako důsledek rostoucí koncentrace C02 v atmosféře vedoucí k sekvestraci uhlíku. F. uznávajíce komplexnost interakcí mezi klimatem a ekosystémy, včetně procesů zpětných vazeb, a v současnosti omezeného pochopení rozsahu, pružnosti adaptace a klimatizačních mechanismů těchto ekosystémů, G. uznávajíce současné omezené možnosti předvídat a stanovit konečný výsledek působení pozitivních a negativních vlivů, H. uznávajíce, že změny v atmosféře mohou ovlivnit i další oblasti lidské činnosti, jako je obhospodařování povodí a pobřežních oblastí, zemědělství atd., a že jakékoliv rozsáhlé změny těchto činností ovlivní také oblast lesnictví, I. uznávajíce, že měnící se využití vody, způsobené změnami a adaptací lesních ekosystémů v hydrologických povodích může mít vliv na plánování vodních zdrojů, J. uznávajíce, že opatření přijatá v lesnické oblasti mohou přispět ke zmírnění klimatických změn pouze tehdy, 25
pokud budou existence a zdravotní stav lesních ekosystémů zajištěny dostatečným snížením škodlivých emisí, jako jsou sloučeniny způsobující okyselení sloučeniny dusíku a emise plynů způsobujících skleníkový efekt, K. považujíce za nezbytné iniciovat proces dlouhodobé adaptace a přizpůsobení lesů a lesnického sektoru v Evropě klimatickým změnám prostřednictvím výzkumu a dalších aktivit, odpovídajících zásadám a cílům Rámcové konvence o klimatických změnách a Konvence o biologické diverzitě, jakož i dalších příslušných mezinárodních právních nástrojů, L. berouce v úvahu aktivity rozsáhlých mezinárodních programů, jako je IGBP a WCP a na základě znalostí poslání IPCC v rámci WMO a UNEP a dalších příslušných mezinárodních, regionálních a místních organizací, snažících se určit dopad klimatických změn rozhodly se podpořit příslušná opatření na zmírnění klimatických změn a omezení emisí plynů způsobujících skleníkový efekt, tak jak to stanovuje Rámcová konvence OSN o změnách klimatu, a dále podpořit národní a mezinárodní výzkum a posílit mezinárodní spolupráci v následujících oblastech: - vliv možných klimatických změn na lesní ekosystémy a lesní hospodářství, - možná adaptace lesních ekosystémů a lesního hospodářství na klimatické změny, - zmírnění negativního dopadu klimatických změn působením lesních ekosystémů a lesního hospodářství v Evropě, a z tohoto důvodu vymezit následující specifické oblasti výzkumu a akcí v budoucím období:
ČÁST I: OBLASTI VÝZKUMU 1. Hlubší pochopení vztahů mezi klimatickými změnami a lesními ekosystémy, včetně zpětných vazeb ekosystému ke klimatickému systému. 2. Studium úlohy lesů, lesních půd a rašelinišť v Evropě, jako rezervoáru, ložisek a zdrojů uhlíku, zaměřené na pochopení úlohy evropských lesů pro celosvětové neustálé změny cyklů, zejména pro cyklus uhlíku v globálním měřítku. Výzkum na tomto poli může zahrnovat rozvoj společných metodik výzkumu a národní a regionální inventarizace, rozvíjení a udržování databází v evropském měřítku o rezervoárech, ložiscích a zdrojích uhlíku v suchozemských ekosystémech. 3. Studium genetické variability regionálně důležitých dřevin jako reakce na klimatické změny a rostoucí koncentrace oxidu uhličitého a studium stupně a rozsahu evolučních procesů a adaptace prostřednictvím genetických změn. 4. Studium dynamické rovnováhy vztahu mezi hostitelem a parasitem v novém klimatickém prostředí. 5. Studium procesu tvorby půd, včetně mineralizace organických látek a vymývání půdy, jako reakce na změny klimatu. 6. Rozvoj modelů očekávaného vývoje ekosystémů, použitelných v evropském měřítku, které mohou být využity pro integraci anticipovaných klimatických změn a jejich interakci se znečištěním ovzduší, s jejich vlivy na lesní ekosystémy a toky plynů způsobujících skleníkový efekt a jejich vlivy na různé způsoby hospodaření v lesích. 7. Studium přizpůsobení systémů lesního hospodářství v Evropě s cílem optimalizovat adaptaci na klimatické změny, zajistit dobrý zdravotní stav a plnění víceúčelových funkcí existujících lesů a optimalizaci sekvestrace a kumulace uhlíku.
ČÁST II: AKTIVITA V BUDOUCNOSTI 8. Signatářské státy a Evropské společenství zintenzívní výzkum a mezinárodní spolupráci realizovanou existujícími organizacemi a pracovními skupinami zabývajícími se výše uvedenými oblastmi výzkumu. 9. Signatářské státy a Evropské společenství budou přezkoumávat, rozvíjet a koordinovat současný monitorovací systém s cílem efektivnějšího určení těch rozmanitých typů i dynamiky změn, které se mohou projevit v evropských lesních ekosystémech jako důsledek změn klimatu. Tyto úkoly by měly být prováděny ve spolupráci s již existující evropskou sítí trvalých pokusných ploch. 10. Signatářské státy a Evropské společenství budou podporovat využívání dřeva jako obnovitelného zdroje energie při použití technologií s nízkou emisí škodlivin a přispívat tím k trvale udržitelnému rozvoji lesů ochranou životního prostředí a zmírňováním skleníkového efektu.
Projev místopředsedy vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe v průběhu druhé ministerské konference: Dámy a pánové, nejprve mě dovolte vyjádřit poděkování organizátorům této konference za veškeré úsilí a péči se kterou připravili toto setkání. Věřím, že starost o budoucnost evropských lesů, jako strategicky významného prvku v životním prostředí planety Země je blízká srdcím většiny Evropanů. V posledních letech lesnický výzkum a praktické obhospodařování lesů v České republice v podstatné míře směřuje své úsilí v souladu s cíli zapracovanými do dokumentů přijatých ve Štrasburku v roce 1990. Síť trvalých monitorovacích ploch založených podle metodiky ICP-Forests byla v České republice vytvářena od roku 1986. V stejném období bylo založeno 438 monitorovacích ploch v síti 8 x 8 km. V oblastech s výrazným zájmem lesního 26
Helsinky 1993 hospodářství a oblastech důležitých z hlediska environmentálního (např. na Šumavě či v Krkonoších) je i hustá síť ploch 1 x 1 km. VÚLHM Jíloviště-Strnady funguje jako Východoevropské koordinační centrum (PCC East) programu ICP-Forests. Věříme, že tento program je a bude vhodnou základnou pro monitorování rozvoje lesních ekosystémů v Evropě. Ochrana a reprodukce ohrožených genových zdrojů lesních dřevin jsou prioritou mezi problémy, které stojí před naším lesnictvím. Aktivity lesníků jsou zaměřeny zejména na racionální využívání a obnovu genových základen, uznaných a geneticky významných porostů a výběrových stromů. Klonové archivy, semenné sady a experimentální reprodukční sady jsou užívány k zachování genových zdrojů ex-situ. Počátky řešení těchto problémů jsou již rozeznatelné v mezinárodní spolupráci v rámci programu Euforgen. Jako důsledek jak velkoplošného znečištění, tak rozmanitých přírodních podmínek, jsou snahy lesnického výzkumu i hospodaření zaměřeny na rozlišování metod hospodaření v lesích vyšších poloh. Je možné identifikovat tendenci k jemnějším formám hospodaření – využívat autochtonní dřeviny a jestliže se to ukáže možné, používat přirozeného zmlazení. Intenzivní mezinárodní výzkum ekosystémů a obnova horských lesů probíhá v Krkonoších v rámci programu FACE. Potřeba nalézt podmínky, které zlepší schopnost lesů adaptovat se na klimatické změny konfrontuje lesní ekosystém s novými problémy. Uvítali bychom, kdyby mezinárodní spolupráce v této oblasti byla koordinována v rámci aktivit pracovní skupiny Evropské lesnické komise FAO zabývající se obhospodařováním horských povodí. Díky podpoře účastnických zemí se Česká republika připojila k francouzsko-německému projektu Eurosilva Eureka čís. 447. VÚLHM spolupracuje ve výzkumu vlivu různých dávek dusíku na fotosyntézu a detoxifikační systém smrku ztepilého v oblasti Krušných hor, které jsou dusíkem silně zatíženy. Navíc je VÚLHM v projektu Eurosilva při výzkumu fyziologie stresu lesních dřevin rovněž připraven spolupracovat při řešení problematiky explantátových kultur lesních dřevin, zejména dubu, buku, modřínu a smrku. Cenná zkušenost a znalosti již byly získány o charakteristikách lesních ekosystémů v různých přírodních podmínkách naší republiky prostřednictvím projektů mezinárodních programů IBP a MAB. Současné reakce lesních dřevin na změněný tlak imisí a depozice cizorodých látek v lesních půdách a jejich vliv na vodní zdroje rovněž předmětem výzkumu. V současnosti je vytvářena datová báze, která zahrnuje nejen řešené projekty, ale také jejich výsledky. Měla by usnadnit efektivnější koordinaci výzkumu v České republice, ale také bude sloužit k ustavení nejvhodnějších mezinárodních vědeckých kontaktů. Návrhy helsinských dokumentů se setkaly se značným zájmem profesních lesnických kruhů a naší zemi. Tento zájem vyústil v myšlenku formulovat národní lesnický program, který by plně zajišťoval spolupráci a koordinaci při řešení prioritních problémů lesního hospodářství. Národní lesnický program bude koncipován jako vícesektorový a zevrubný základ, který současně bude souhrnem koordinovaných a smysluplných jednotlivých projektů definujících specifické kroky k řešení jednotlivých otázek v průběhu příštích 3 až 5 let. Národní lesnický program položí základy postupného rozvoje formování lesního hospodářství zaměřeno novým způsobem, bude ekologicky orientované a plně se starající o všechny otázky, které musí být vzaty v úvahu. Byli bychom šťastni, kdyby snahy českých lesnických odborníků zveřejněné v národním lesnickém programu, vycházející z nových pohledů na roli lesů a lesního hospodářství, by mohly být nahlíženy jako jeden z prvních skromných kroků k budoucímu středoevropskému lesnickému programu, který by mohl být vytvořen a uplatňován prostřednictvím společné práce lesního personálu v celé oblasti. Jestliže budoucnost lesů Evropy skutečně leží na srdci jejím obyvatelům, pak mi dovolte, abych v závěru, s odvoláním na první odstavec tohoto projevu, připomenul slova našeho známého spisovatele Jaromíra Tomečka: „Vlka živí nohy, orla křídla a člověka srdce“.
Ministr Lux se zdraví se svým protějškem z hostitelské země 27
3. ministerská konference o ochraně evropských lesů, Lisabon 1998 2.- 4. června 1998 Ve dnech 2. až 4. června se konala v portugalském Lisabonu již 3. ministerská konference zabývající se ochranou evropských lesů. Po Štrasburku (1990) a Helsinkách (1993) se poslední setkání ministrů zodpovědných za lesy orientovalo zejména na sociálně-ekonomické aspekty trvale udržitelného obhospodařování lesů a na přijetí celoevropských kritérií a ukazatelů k posouzení takového hospodaření, které mají sloužit jako základ pro vypracování národních ukazatelů použitelných ve formě směrnic na provozní úrovni. Konference se zúčastnilo 38 evropských a 5 dalších zemí (Brazílie, Čile, Japonsko, Kanada, USA), zástupci 15 vládních i nevládních organizací a přizvané osoby. V projevech jednotlivých představitelů zazněly informace o aktivitách účastnických států, byly presentovány související problémy evropského lesnictví. Obecně byla vyslovována naděje na zlepšení spolupráce při jejich řešení. Byla zdůrazňována potřeba zvýšeného využívání dřeva, která je žádoucí z hlediska obnovitelnosti tohoto zdroje i pro vyloučení zpracovatelských technologií jiných surovin ohrožujících přírodní prostředí podstatně více, a to i s ohledem na skutečnost, že evropské lesnictví má potenciál tímto způsobem přispět k trvale udržitelnému bytí. Zazněla doporučení uplatňovat evropský model lesnictví kdekoli na světě, zcela pochopitelně se v diskusi dostala na pořad i otázka certifikace trvale udržitelného hospodaření v lesích. Z jednotlivých projevů zaujal projev irského ministra námořnictví a přírodních zdrojů, polského ministra J. Szyszka připomínající potřebu řešit i ty problémy při jejichž řešení bylo lesnictví dosud relativně méně úspěšné a zdůrazňující potřebu vzdělanosti a odbornosti v procesu získávání informací i mezinárodní spolupráce. Pozornost vzbudil i příspěvek zástupce WWF. Ve svém projevu vyzdvihl přínos ministerských konferencí např. pro legislativu mnoha zemí a zejména pro změnu postojů lidí vlastnících les či v lese hospodařících nicméně upozornil, že v mnoha zemích chyběla politická vůle k přijmutí konkrétních závazků a provádění odpovídající politiky, která by naplňovala přijaté závazky a to včetně nezbytných nástrojů, kterými je i odpovídající financování. Podle WWF vyžaduje pan-evropský proces pro získání důvěryhodnosti splnění některých předpokladů (kontrola odpovídajícího způsobu hospodaření; síť chráněných lesů; zamezení ztráty kvality lesů s ohledem na biologickou různorodost a ztrátu druhů; kriteria a indikátory; účasti vlastníků lesů na naplňování národních lesnických programů), které by měly vést k naplnění představy budoucího lesa - „lesa kvalitního: dobrého pro lidi, přírodu i obchod„. Několik delegací vyjádřilo nesouhlasné stanovisko k návrhu na rozšíření plochy chráněných lesů (nad 10%). Bylo rovněž potvrzeno, že předcházející rezoluce nepozbývají svoji platnost - naopak, naplňování všech dosud podepsaných úmluv vyžaduje vytvoření pracovních programů, které musí být, jak bylo zdůrazněno, konkrétní, praktické a realistické. Lisabonské rezoluce byly podepsány 3. června 1998, význam konference pak v jejím závěru zdůraznil portugalský premiér António Guterres. Pro nadcházející období převzalo štafetu koordinace následných aktivit Rakousko s Polskem.
VŠEOBECNÁ DEKLARACE My, ministři zodpovědní za lesy, na této Třetí ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě, konané v Lisabonu ve dnech od 2. do 4. června 1998, odvolávajíce se na rozhodnutí a dohody UNCED, UNGASS a rozhodnutí 11. Světového lesnického kongresu, jakož i na ustanovení Konvencí OSN, CBD, FCCC a CCD; uznávajíce pokrok a úspěchy, jichž bylo dosaženo při uskutečňování závazků učiněných na Štrasburské a Helsinské konferenci ministrů; a jsouce si vědomi úkolů, příležitostí, jakož i nebezpečí, týkajících se lesů a trvale udržitelného lesního hospodářství, máme tuto společnou představu: Ve 21. století bude evropské lesnictví, při respektování sociálních, hospodářských, environmentálních a kulturních funkcí lesů, dále zvyšovat svůj podíl na zajišťování trvale udržitelného rozvoje společnosti, obzvláště rozvoje venkovských oblastí, na získávání obnovitelných zdrojů a ochraně globálního a místního životního prostředí. Společnost, chápajíc různorodou úlohu lesů a uznávajíc důležitost zachování lesů a trvale udržitelného lesního hospodářství, bude podporovat zdravý rozvoj lesnictví tím, že bude zajišťovat regulační, institucionální, ekonomický a sociální rámec pro trvale udržitelné lesní hospodářství. Bude činit rozhodnutí na základě dobré informovanosti pro co nejlepší využívání dřeva a ostatních lesních produktů a služeb a bude snižovat negativní vlivy působící na zdravotní stav lesů a jejich životaschopnost. Bude posíleno efektivní partnerství mezi společností a sektorem lesnictví za současného uznávání úlohy lesů, jakožto klíčového obnovitelného zdroje, odpovědnosti vlastníků lesů při jejich trvale udržitelném obhospodařování a odpovědnosti Evropy zajišťovat všechny funkce lesa a obnovovat produkci a využívání dřeva a dalších lesních produktů a služeb. Odkaz zdravých a biologicky diverzifikovaných lesů pro budoucí generace, pozitivní příspěvek k celosvětovému oběhu uhlíku a vody, ochrana půdy a vodních zdrojů, ochrana obyvatelstva a infrastruktur proti přírodním katastrofám, vytváření zdrojů příjmu a zaměstnání, obzvláště ve venkovských oblastech, a vynikající vlastnosti lesů při vytváření 28
Lisabon 1998 rekreačních a kulturních hodnot pro všechny lidi jsou charakteristickými vlastnostmi lesů, na nichž generace vlastníků lesů a společnost jako taková budovaly a budou nadále budovat současné a budoucí hodnoty. V duchu této představy deklarujeme svůj závazek: 1. Podporovat sociální a ekonomické prvky trvale udržitelného lesního hospodářství a posilovat vztahy mezi sektorem lesnictví a společností rozvíjením dialogu a zvyšováním vzájemného porozumění v oblasti trvale udržitelného lesního hospodářství a úlohy lesů a lesnictví. Plně rozvinout potenciální příspěvek lesního sektoru pro rozvoj venkova, zaměstnanosti, životního prostředí a celkového trvale udržitelného rozvoje společnosti uskutečňováním Rezoluce L1: „Lidé, lesy a lesnictví - podpora sociálně-ekonomických aspektů trvale udržitelného lesního hospodářství“. 2. Dále rozvíjet trvale udržitelné lesní hospodářství tím, že budeme mezi jiným přispívat k zachování biologické diverzity, snižování negativních účinků znečištění ovzduší a klimatických změn, a k zamezování desertifikace těmito opatřeními: I. Přijetím šesti celoevropských kritérií pro trvale udržitelné lesní hospodářství, podporou a uskutečňováním „Celoevropských ukazatelů trvale udržitelného lesního hospodářství“, současně s jejich stálým zlepšováním, a přijetím „Celoevropských provozních směrnic pro trvale udržitelné lesní hospodářství“, uskutečňováním Rezoluce L2 : „Celoevropská kritéria a ukazatele a provozní směrnice pro trvale udržitelné lesní hospodářství“. II. Spoluprací s ministerským programem „Životní prostředí pro Evropu“, zejména podporou „Pracovního programu pro zachování a zlepšení biologické a krajinné diverzity v lesních ekosystémech 1997-2000“, podporováním jeho praktického uskutečňování a budoucí revize, v souladu s rezolucí H2 a akčními návrhy přijatými Mezivládním panelem OSN o lesích. III. Praktickou podporou zdravého využívání dřeva a dalších lesních produktů, jakožto ekologických a obnovitelných materiálů. IV. Oceňováním úlohy lesních ekosystémů na zmírnění klimatické změny, v souladu s Rámcovou konvencí OSN o změně klimatu, a úlohy lesa jako místa ukládání uhlíku a jeho zásobárny, spolu se zvyšujícím se používáním lesních produktů s dlouhým životním cyklem a zvyšováním mnohostranného příspěvku lesních ekosystémů pro zachovávání a obohacování půdy a regulaci oběhu vody. 3. Učinit kroky na úrovni jednotlivých zemí a ve vzájemné spolupráci k praktickému uskutečňování rozhodnutí Zvláštního zasedání Valného shromáždění Spojených národů (UNGASS) ohledně návrhu akcí dohodnutých Mezivládním panelem ad hoc o lesích (IPF) a přispět k práci Mezivládního fóra o lesích komise Organizace spojených národů o trvale udržitelném rozvoji (UNCSD/IFF). 4. Nadále se se všemi zainteresovanými stranami dělit o výsledky získané v Celoevropském procesu a na všech důležitých mezinárodních fórech, uvnitř i mimo Organizaci spojených národů, a tak pozitivně přispívat svými zkušenostmi a úspěchy k podpoře trvale udržitelného lesního hospodářství na všech úrovních, usilovat o konsensus v otázkách lesnické politiky a přispívat k uskutečňování důležitých závazků a dohod. 5. Rozvíjet akční program na uskutečňování rozhodnutí této Konference a podporovat uskutečňování předchozích závazků, učiněných na Konferencích ministrů ve Štrasburku a Helsinkách ve spolupráci s mezinárodními orgány a organizacemi, zejména Evropské lesnické komise FAO, Výboru pro dřevo UNECE,UNEP, ILO, NGO a dalšími zainteresovanými organizacemi. Tento program bude založen na vědecké a technické spolupráci v Evropě a zajistí dynamický přístup k problémům evropského lesnictví. 6. Pokračovat v duchu Štrasburské a Helsinské konference ministrů, potvrdit dohodnuté zásady uskutečňování rozhodnutí, učiněných na těchto konferencích a pokračovat v ministerském procesu. Další konference by měly být svolány, jakmile to bude považovat za nutné dostatečný počet signatářských zemí a bude učiněn pokrok v uskutečňování přijatých závazků na celostátní a regionální úrovni. 5. Usilovat aktivně o konsensus k přijetí zásad celosvětového závazného dokumentu k řízení lesního hospodářství, pro zachování lesů a trvale udržitelného rozvoje všech typů lesů v rámci UNCSD/IFF, na základě naší pevné vůle takový dokument přijmout.
~ ~ ~ Rezoluce l1 - Lidé, lesy a lesnictví Podpora sociálních a ekonomických aspektů trvale udržitelného lesního hospodářství Signatářské země a Evropské společenství, A. Odvolávajíce se na cíle programu trvale udržitelného lesního hospodářství vyjádřené v lesnických principech schválených Konferencí OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) a na definici trvale udržitelného lesního hospodářství, schválené na Helsinské konferenci ministrů v Resoluci H1, B. Uznávajíce důležitost úlohy, kterou hraje sektor lesnictví a trvale udržitelné lesní hospodářství pro celkový trvale udržitelný rozvoj společnosti, 29
C. Uznávajíce důležitost sociálních a ekonomických funkcí lesů a jejich funkcí environmentálních, ekologických a kulturních, jakožto důležitých prvků trvale udržitelného lesního hospodářství, jakož i potřebu zajistit, aby reagovaly příznivě na zvyšující se a často protichůdné požadavky společnosti, D. Uvědomujíce si potřebu intenzivnějšího dialogu mezi sektorem lesnictví a širokou veřejností, který by definoval obecně uznávané cíle lesnické politiky, E. Potvrzujíce, že lesy a lesnictví představují jeden z hlavních pilířů trvale udržitelného rozvoje venkova a uznávajíce komplementárnost lesnictví a dalších oblastí pro trvale udržitelný rozvoj, F. Uvědomujíce si důležitost lesnictví pro většinu evropských zemí jako zdroje přímé a nepřímé zaměstnanosti a jeho schopnost generovat nová pracovní místa a možnosti výdělku, zejména ve venkovských oblastech v rozmanitých podnicích netradičního drobného průmyslu, rekreace a ekoturismu, jakož i v jiných nově vznikajících podnicích, G. Jsouce si vědomy, že zdravý a přiměřený regulační, institucionální a ekonomický rámec je důležitý pro praktické trvale udržitelné lesní hospodářství, H. Jsouce si vědomy, že lesní hospodářství v Evropě se opírá o milióny soukromých vlastníků, jakož i o činnost státních institucí a dalších veřejných struktur s dlouhou tradicí a právy, I. Zdůrazňujíce obnovitelnost a ekologickou povahu dřeva a dalších lesních produktů při trvale udržitelném hospodaření a potřebu vyvinout řádné metody hodnocení netržního lesního zboží a služeb, J. Uznávajíce cenný přínos týmu specialistů FAO/ECE/ILO, studujících sociální aspekty trvale udržitelného lesního hospodářství, zejména jejich zprávy „Lidé, lesy a trvale udržitelný rozvoj“, se zavazují podporovat: 1. Uskutečňování Všeobecných směrnic a budoucích činností, nastíněných v této rezoluci; 2. Výměnu zkušeností a spolupráci při uskutečňování budoucích činností uvedených v Části II v rámci Evropy prostřednictvím současných mezinárodních organizací a institucí.
Část I: Všeobecné směrnice 1. Součinnost mezi lesnictvím a společností by měla být založena na partnerství a posilována vědomím koncepce trvale udržitelného lesního hospodářství a důležitosti úlohy lesů a lesního hospodářství pro trvale udržitelný rozvoj. Proto je v lesnictví zapotřebí spolupráce, uvědomování, styku s veřejností a průhlednosti. 2. Na celostátní úrovni by měl být zachován a zlepšen zdravý regulační, institucionální a ekonomický rámec, který by motivoval všechny vlastníky lesů k trvale udržitelnému způsobu hospodaření v lesích a k dlouhodobým investicím do lesnictví. 3. Měla by být podporována spolupráce v lesnictví, zejména pokud jde o organizace vlastníků lesů, aby v praxi uplatňovali trvale udržitelné hospodaření v lesích, a aby se jim mimo jiné dostávalo informací o výrobě a uplatňování výrobků a služeb na trhu, zejména nových a dosud neobchodovaných lesních produktů a služeb. 4. Přínos lesů k trvale udržitelnému rozvoji venkova by měl být plně využit spojením lesnické politiky a programů a činností v jiných sektorech, jako jsou zemědělství, turistika, životní prostředí, energetika a průmysl, při využití jejich komplementárnosti a synergií. 5. Měly by se posoudit tržní a netržní kulturní, sociální a environmentální služby lesů a jejich přínos pro společnost a trvale udržitelný rozvoj by se měl zapracovat do celkové politiky a programů lesnictví a dalších sektorů. 6. V souvislosti s trvale udržitelným lesním hospodářstvím by se měly podporovat nové možnosti zaměstnání a výdělků, zejména diverzifikací činností spojených s lesním hospodářstvím. 7. Politika rozvoje zaměstnanosti by měla podporovat schopnost přizpůsobit se potřebám změny zaměstnání v oblastech spojených s lesním hospodářstvím, měla by se zvýšit kvalifikace vlastníků a správců lesů a lesních dělníků v oblasti lesního hospodářství a měly by být poskytovány stejné příležitosti v zaměstnání, příjmech, vzdělávání a profesionální perspektivy. 8. V evropském lesnictví by měla být uznána a plně využívána zásada zaměstnávání mužů i žen pro další rozvoj trvale udržitelného lesního hospodářství. 9. Produkce, prodej a spotřeba dřeva a dalších produktů a služeb lesů, spravovaných na základě trvale udržitelného rozvoje, jakožto hlavních obnovitelných zdrojů, by se měly aktivně podporovat jako prostředek ke zlepšení hospodárného spravování lesů, přičemž by se mělo využívat nových marketingových příležitostí.
Část II: Budoucí činnosti Signatářské země a Evropské společenství se zavazují: 1. Na příslušných úrovních rozvinout dialog s veřejností a podporovat účinné programy k vyzdvižení přínosů trvale udržitelného lesního hospodářství pro společnost. 2. Nadále rozvíjet podmínky pro účast zainteresovaných subjektů na rozvoji lesnické politiky a programů. 30
Lisabon 1998 3. Zkoumat způsoby a prostředky pro zachování a rozvoj zdravého regulačního, institucionálního a ekonomického rámce na celostátní úrovni, který by umožňoval a motivoval všechny vlastníky lesů uskutečňovat trvale udržitelné lesní hospodářství a dlouhodobě investovat do lesnictví. 4. Přizpůsobit vzdělávací a školící systémy a programy k získávání vysoce kvalifikované, mnohostranně připravené pracovní síly, se současným zapojováním žen do činností souvisejících s lesnictvím. 5. Podporovat studie zaměřující se na politiku zaměstnanosti mužů a žen, zejména pokud jde o vzdělávání, školení, komunikaci a rozhodování v souvislosti se zlepšováním trvale udržitelného lesního hospodářství. 6. Podporovat vzdělávací a školící programy, zaměřené na vlastníky a správce lesů, se zřetelem na nové příležitosti a technologie výroby zboží a poskytování služeb, založených na trvale udržitelném hospodaření v lesích. 7. Podporovat vypracování komparativních studií používání dřeva a jeho náhražek, s přihlédnutím na jejich úplný životní cyklus. Usilovat o vytvoření výhodných podmínek pro výrobu, prodej a spotřebu dřeva a dalších produktů a služeb, poskytovaných lesy, které jsou spravovány trvale udržitelným způsobem, jako platné alternativy konkurenčních výrobků, používajících neobnovitelné přírodní zdroje, generující větší možnosti zaměstnání a výdělku. 8. Podporovat zlepšování a uplatňování příslušných bezpečnostních a zdravotních norem, zvyšování profesních znalostí samotných majitelů lesů, lesních dělníků a dodavatelů a zavádění certifikace odbornosti. 9. Zajistit další výzkum sociálních a ekonomických aspektů trvale udržitelného lesního hospodářství, zejména pokud jde o hodnocení lesních produktů a služeb, s cílem získat spolehlivé informace pro plánování, rozhodování a veřejný dialog. 10. Usilovat o to, aby výsledky hodnocení a oceňování dřeva a jiných lesních produktů a služeb byly zahrnuty do celostátních výkazů ekonomických a přírodních zdrojů. 11. Hodnotit možné vlivy systémů a programů zajišťování kvality, jako jsou dobrovolné a nezávislé systémy lesnické certifikace trvale udržitelného hospodaření v lesích, v souladu s návrhy schválenými Mezivládním panelem o lesích (IPF).
Rezoluce L2 - Celoevropská kritéria, ukazatele směrnic na provozní úrovni pro trvale udržitelné hospodaření v lesích Signatářské země a Evropské společenství, A. Odvolávajíce se na rezoluce přijaté na Ministerské konferenci v Helsinkách, zejména Resoluci H1 „Všeobecné směrnice pro trvale udržitelné hospodaření v lesích v Evropě“ a Resoluci H2, „Všeobecné směrnice pro zachování biodiverzity evropských lesů“, a s ohledem na to, že celoevropská kritéria, ukazatele a provozní směrnice pro trvale udržitelné hospodaření v lesích jsou založeny na Resolucích H1a H2, B. Oceňujíce spolupráci mezi evropskými zeměmi a organizacemi při formulování kritérií, popisujících různé aspekty trvale udržitelného hospodaření v lesích Evropy; vývoj související řady nástrojů, jako např. kvantitativních a deskriptivních ukazatelů k posouzení a zajištění dalšího pokroku při uplatňování trvale udržitelného hospodaření v lesích na mezinárodní a národní úrovni; a provozní směrnice pro praktické využití na základě dobrovolnosti, C. Berouce na vědomí, že kritéria a ukazatele jsou potenciálně užitečnými nástroji při uskutečňování trvale udržitelného hospodaření v lesích tím, že poskytují potřebné informace pro formulaci a hodnocení lesnické politiky, národní lesnické politiky, plánů a programů a jsou základem pro meziresortní sběr dat o lesích, D. Berouce na vědomí, že celoevropské směrnice na provozní úrovni, nehledě na jejich dobrovolnost, mohou po přizpůsobení specifickým podmínkám na praktické úrovni přispět k lepší komunikaci, uvědomění a plnění příslušných akcí, E. Uvědomujíce si potřebu více propracovat a zlepšovat tyto celoevropské nástroje tak, jak se bude vyvíjet koncepce trvale udržitelného lesního hospodářství, jak se budou zvyšovat vědecké znalosti a jak budou přijímány mezinárodní dohody, F. Uznávajíce úsilí a pokrok dosažený evropskými a dalšími zeměmi a mezinárodními organizacemi při rozšiřování a využívání kritérií a ukazatelů pro trvale udržitelné hospodaření v lesích, G. Oceňujíce kontakty a spolupráci s dalšími mezinárodními a regionálními procesy a iniciativami, jakož i mezinárodními organizacemi při vypracování a uplatňování kritérií a ukazatelů, a zdůrazňujíce důležitost další spolupráce k sjednocování a dosažení vyšší srovnatelnosti jednotlivých souborů kritérií a ukazatelů, H. Oceňujíce spolupráci s UNECE a FAO a zejména podporu při sběru dat použitím většiny ze současných celoevropských kvantitativních ukazatelů v oblastech mírného a boreálního pásma v Programu hodnocení lesních zdrojů (FRA), se rozhodly: 1. Převzít všech šest kritérií pro trvale udržitelné hospodaření v lesích z dokumentu „Celoevropská kritéria a ukazatele trvale udržitelného hospodaření v lesích“ (Příloha 1) a přijmout tyto ukazatele jako základ pro mezinárodní ohlašování a pro vypracování národních ukazatelů; 31
2. Začít uplatňovat, neustále revidovat a dále zlepšovat tyto ukazatele; 3. Schválit „Celoevropské směrnice na provozní úrovni pro trvale udržitelné hospodaření v lesích, (Příloha 2) jako základ doporučení pro praktické uplatňování trvale udržitelného hospodaření v lesích na základě dobrovolnosti, a zavazují se: a) Vypracovat a uplatňovat národní kritéria a ukazatele za použití celoevropských kritérií a ukazatelů, jakožto reference a brát v úvahu specifické podmínky jednotlivých zemí a včlenit je do národních lesnických programů či jiných rámců. b) Zlepšit kvalitu a přizpůsobit systém národního sběru dat při vypracovávání národních a mezinárodních hlášení o trvale udržitelném lesním hospodářství a zachovávat kontinuitu termínů a definic. c) V mezinárodních hlášeních o stavu a podmínkách evropských lesů používat v co nejširší míře kritérií a ukazatelů. Též se obracet na UNECE, FAO a další organizace s dotazem, zda jejich pravidelná mezinárodní hlášení, obzvláště Program hodnocení lesních zdrojů (FRA), by mohl zohlednit nejnovější kritéria a ukazatele. d) Doporučit národním a mezinárodním výzkumným institucím, aby při posuzování trvale udržitelného hospodaření v lesích zhodnotily důslednost, relevanci a finanční náročnost ukazatelů, jakož i dostupnost národních údajů. Spolu s vládou a organizacemi stanovit potřeby, podporovat nutnou spolupráci ve výzkumu ke zlepšení a důkladnějšímu posouzení mnohostranných funkcí lesů a jejich využívání, jež jsou považovány za nedostatečně pokryté současným souborem kritérií a ukazatelů. e) Na národní úrovni vyhodnotit v průběhu času vývoj měřitelných ukazatelů s ohledem na dohodnuté cíle a posoudit, jaký pokrok byl učiněn v trvale udržitelném hospodaření v lesích. f) Spolu s dalšími mezinárodními a regionálními procesy a iniciativami, FAO, UNEP a jinými zainteresovanými mezinárodními organizacemi a dohodami dopracovat společné vymezení klíčových termínů a koncepcí, jakož i metodologie sběru, uchovávání a rozšiřování dat pro lepší srovnatelnost různých souborů kritérií a ukazatelů trvale udržitelného hospodaření v lesích. g) Doporučit přizpůsobení „Celoevropských směrnic na provozní úrovni pro trvale udržitelné hospodaření v lesích“ specifickým národním, regionálním a místním ekonomickým, ekologickým, sociálním a kulturním podmínkám, za účasti zainteresovaných stran. h) Rozšiřovat „Celoevropské směrnice na provozní úrovni pro trvale udržitelné hospodaření v lesích“ nebo podobné národní normy odpovídající směrnicím mezi majiteli a správci lesů, lesnickými organizacemi, veřejností a jinými zainteresovanými stranami a doporučovat jejich dobrovolné používání.
~ ~ ~ Příloha 1
CELOEVROPSKÁ KRITERIA A INDIKÁTORY TRVALE UDRŽITELNÉHO HOSPODAŘENÍ V LESÍCH Tato kritéria a kvantitativní ukazatele byly přijaty na úrovni expertů První následnou schůzkou expertů Helsinské konference konanou dne 24. června 1994. Popisné ukazatele byly přijaty na úrovni expertů pro potřeby Druhé následné schůzky expertů Helsinské konference, konané v Antalyi dne 23. ledna 1995.
Kritérium 1: Udržení a přiměřené zvyšování lesních zdrojů a jejich příspěvek ke globálnímu oběhu uhlíku KONCEPČNÍ OBLAST: VŠEOBECNÁ KAPACITA Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na vytváření celkové politiky ochrany lesů a trvale udržitelného hospodaření v lesích. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost vypracovávat směrnice pro vytváření celostátních plánů a programů. 3. Existence ekonomicko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na připlývání kapitálu do lesního sektoru a jeho odplývání podle tržních signálů a politických rozhodnutí. 32
Lisabon 1998 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost zjišťovat současné a potenciální hodnoty lesa v souvislosti s periodickým lesním plánováním a celostátním hodnocením lesních zdrojů.
KONCEPČNÍ OBLAST: VYUŽÍVÁNÍ PŮDY A LESNÍ PLOCHY Kvantitativní ukazatel: 1.1. Lesní plochy a plochy jiné porostní půdy a změny ploch (rozdělení, pokud možno podle druhu lesa a rostlinstva, struktury vlastnictví, věkové struktury, původu lesa). Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/ předpisového rámce a jeho podíl na zachování lesních zdrojů a zabránění degradace lesů, ujasnění vlastnických práv a zajištění řádné držby. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost zajišťovat soulad mezi územním plánováním a hospodařením v lesích. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na podpoře mechanismů zlepšujících soulad mezi územním plánováním a hospodářsko-úpravnickým plánováním. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost vypracovávat a uplatňovat směrnice pro hospodářsko-úpravnické plánování v souladu s lesními zdroji, zvyšovat přeměnu zemědělské a jiné půdy bez lesního porostu na lesní půdu zalesňováním.
KONCEPČNÍ OBLAST: ZÁSOBA DŘEVNÍ HMOTY Kvantitativní ukazatel : 1.2. Změny: a. celkového objemu dřevní zásoby b. průměrného objemu dřevní zásoby na lesní půdě (rozdělené pokud možno podle různých vegetačních zónnebo bonitních tříd) c. věkové struktury nebo příslušných tloušťkových tříd Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na trvale udržitelném hospodaření při zvyšování zásob dřevní hmoty komerčních i nekomerčních dřevin na lesní půdě, určené k produkci dřeva. 2. Existence a možnosti institucionálního rámce a jeho schopnost provádět a rozšiřovat pravidelné hodnocení lesních zdrojů. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na zajišťování iniciativy na podporu lesnické politiky, zaměřené na zvyšování zásob dřevní hmoty. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost zlepšovat hodnocení lesních zdrojů uznávanými výzkumnými institucemi nebo jinými organizacemi.
KONCEPČNÍ OBLAST: UHLÍKOVÁ BILANCE Kvantitativní ukazatel: 1.3. Celková zásoba uhlíku a změny v jeho zásobě v lesních porostech Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho příspěvek k objasňování politiky na zvyšování podílu lesních produktů pro energetické účely. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost rozvíjet programy na zvyšování podílu lesních produktů pro energetické účely. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na získávání subvencí na podporu využívání dřeva pro energetické účely. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost podporovat studie o délce životního cyklu lesních produktů, podporovat efektivně organizovaný sběr starého papíru.
33
Kritérium 2: Zachování zdraví a životaschopnosti lesních ekosystémů Kvantitativní ukazatele: 2.1. Celkové množství imisí a jejich změny za posledních pět let (zjišťované na stálých zkusných plochách). 2.2. Změny silné defoliace lesů podle defoliační klasifikace OSN/EHK (UN/ECE) a EU (třídy 2, 3 a 4) za posledních pět let. 2.3. Silné poškození způsobené biotickými či abiotickými faktory: a. velmi silné poškození způsobené hmyzem a nemocemi; vážnost poškození je vyjádřena jako funkce úhynu nebo zastavení růstu b. roční plocha vypáleného lesa a jiné porostní půdy c. roční plocha poškozená vichřicí a objem dřeva vytěženého z těchto ploch d. podíl obnovní plochy silně poškozené zvěří a jinými živočichy nebo pastvou 2.4. Změny bilance živin a acidity za posledních 10 let (pH a CEC); hladina nasycení CEC na plochách evropské sítě nebo odpovídající sítě jednotlivých zemí. Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na uplatňování zákonů a politiky zachování zdraví a životaschopnosti lesů. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost rozvíjet mechanismy na kontrolu silného poškození / škodlivých vlivů. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na vytváření pobídek na zabránění drastického poškození ekologických procesů. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost zlepšovat pravidelné monitorování zdravotního stavu lesa a inventarizaci okyselování půdy; zabraňovat vážnému poškození stroji a lesními pracemi: zhutňování půdy, poškozování stromů, atd.
Kritérium 3: Zachování a podpora produkčních funkcí lesů (produkce dřeva a ostatních produktů) KONCEPČNÍ OBLAST: PRODUKCE DŘEVA Kvantitativní ukazatele: 3.1. Rozdíl mezi přírůstem a úbytkem dřeva za posledních 10 let 3.2. Procento lesní plochy obhospodařované podle lesního hospodářského plánu nebo lesních hospodářských směrnic Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na přesvědčování majitelů lesů, aby obhospodařovali své lesy ekologicky na základě lesního hospodářského plánu nebo podobných směrnic. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost rozvíjet instituce a mechanismy podporující ekonomické, environmentální a sociální faktory, jakožto základní prvky produkce dřeva; rozvíjet a zachovávat výkonnou fyzickou infrastrukturu umožňující dodávku lesních produktů a služeb. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na podpoře investic a daňové politiky, která by brala v úvahu dlouhodobost investic v lesnictví; podpora nediskriminační obchodní politiky pro lesní produkty. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost zlepšovat technologii a plány založené na řádné inventarizaci lesů.
KONCEPČNÍ OBLAST: OSTATNÍ LESNÍ PRODUKTY Kvantitativní ukazatel: 3.3. Celkové množství a změny hodnoty nebo kvality ostatních lesních produktů (např. lov a zvěř, korek, lesní plody, houby, atd.). Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního /předpisového rámce a jeho podíl na zajišťování právních nástrojů na hospodářství pro účely rekreace a sběr důležitých ostatních lesních produktů. 34
úpravu lesního
Lisabon 1998 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost podporovat příslušné organizace na rozšíření služeb mimo oblast produkce dřeva. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na uplatňování směrnic pro rozvoj služeb mimo oblast produkce dřeva. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost vypracovávat hospodářské plány na podporu služeb mimo oblast produkce dřeva.
Kritérium 4: Zachování, ochrana a vhodné rozšíření biologické diverzity lesních ekosystémů KONCEPČNÍ OBLAST: VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na objasňování koncepce hospodaření, ochrany a trvale udržitelného rozvoje lesů; používání mezinárodních právních nástrojů v jednotlivých zemích. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost zachovávat, chránit a vhodně rozšiřovat biologickou diverzitu na úrovni ekosystémů, druhů a genetických zdrojů; zjišťovat hospodářskou hodnotu lesů, jejichž obhospodařování je zaměřeno na zachování biologické diverzity. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na vytváření nových zdrojů a pobídek ke zlepšování mechanismů pro předpovídání vlivů lidské činnosti na lesy; podporování hospodářské hodnoty lesů, jejichž obhospodařování je zaměřeno na zachování biologické diverzity. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost provádět novou inventarizaci a hodnocení ekologických vlivů na biologickou diverzitu; vyvíjet nástroje k hodnocení účinků lesního hospodářství na biologickou diverzitu.
KONCEPČNÍ OBLAST: REPREZENTATIVNÍ, VZÁCNÉ A CITLIVÉ LESNÍ EKOSYSTÉMY Kvantitativní ukazatel: 4.1. Změny ploch a. přírodních a starých polopřírodních lesů b. přísně chráněných lesních rezervací c. lesů chráněných zvláštním režimem obhospodařování Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na zajišťování právních nástrojů na ochranu reprezentativních, vzácných nebo citlivých lesních ekosystémů. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost zvyšovat a zachovávat institucionální schopnosti a rozdělovat odpovědnost za chráněné plochy; uskutečňovat schválené celostátní programy na ochranu lesů. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na podporování reprezentativnosti chráněných lesů v souvislosti s jejich ekologickým a regionálním rozložením. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost uplatňovat opatření na znovunastolení endemické biologické diverzity v hospodářských lesích; zavádět opatření na obnovu degradovaných lesních ploch.
KONCEPČNÍ OBLAST: OHROŽENÉ DRUHY Kvantitativní ukazatele: 4.2. Změny počtu a procenta ohrožených druhů v poměru k celkovému počtu lesních druhů (podle referenčních seznamů např. IUCN, Rady Evropy nebo Směrnice EU o biotopech). Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho přínos k zajištění právních nástrojů na ochranu ohrožených druhů. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost rozvíjet a zachovávat institucionální nástroje na ochranu ohrožených druhů. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na uplatňování hospodářských směrnic na ochranu ohrožených druhů. 35
4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost sestavovat periodicky revidované seznamy ohrožených lesních druhů; zvyšovat úroveň znalostí o ohrožených druzích / hodnocení, inventarizace nebo výzkum v oblasti ohrožených druhů.
KONCEPČNÍ OBLAST: BIOLOGICKÁ DIVERZITA V HOSPODÁŘSKÝCH LESÍCH Kvantitativní ukazatele: 4.3. Změny poměru porostů zaměřených na ochranu a využívání lesních genetických zdrojů (genofondové lesy, porosty určené ke sběru semen, atd.); diferenciace mezi domácími a introdukovanými druhy. 4.4. Změny poměru smíšených porostů dvou až tří druhů dřevin. 4.5. Poměr plochy přirozeně obnovených porostů k celkové ploše obnovy porostů. Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl při zavádění právních nástrojů zajišťujících obnovu obhospodařovaných lesů. 2. Existence institucionálního rámce a schopnost rozvíjet a zachovávat institucionální nástroje k zajištění obnovy obhospodařovaných lesů; provádět inventarizaci ke zjištění poměru plochy s přestárlými porosty. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na hospodářské stimulaci opatření, která by brala při lesním hospodářském plánování v úvahu problémy životního prostředí a inventarizaci/hodnocení bioindikátorů. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost přijímat opatření k zachování nebo obnově biologické diverzity v přestárlých porostech; sledovat změny poměrů domácích a introdukovaných druhů, jehličnanů a listnáčů na zalesňovaných plochách nebo v obnovovaných porostech.
Kritérium 5: Udržování a vhodné zvyšování ochranných funkcí v lesním hospodářství (zejména pokud jde o půdu a vodu)
KONCEPČNÍ OBLAST: VŠEOBECNÁ OCHRANA Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na zajišťování právních nástrojů na úpravu nebo omezování hospodaření v lesích sloužících pro účely infrastruktury v ochranných lesích. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost rozvíjet a zachovávat institucionální nástroje na úpravu nebo omezování hospodaření v lesích sloužících pro účely infrastruktury v ochranných lesích. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na přípravě lesních hospodářských směrnic pro lesy sloužící účelům infrastruktury a pro ochranné lesy. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost provádět výzkum infrastruktury a ochranných lesů v souvislosti s využíváním půdy v rámci lesního hospodářství.
KONCEPČNÍ OBLAST: PŮDNÍ EROZE Kvantitativní ukazatel: 5.1. Podíl lesní plochy obhospodařované hlavně z hlediska ochrany půdy. Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na zajišťování právních nástrojů na úpravu nebo omezování hospodaření na plochách s půdou náchylnou k erozi. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost posilovat institucionální nástroje na úpravu nebo omezení hospodaření na plochách s půdou náchylnou k erozi. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na přípravě hospodářských směrnic pro lesní plochy s půdou náchylnou k erozi. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost inventarizovat půdu a provádět výzkum z hlediska eroze.
36
Lisabon 1998 KONCEPČNÍ OBLAST: OCHRANA VODY V LESÍCH Kvantitativní ukazatel: 5.2. Podíl lesní plochy obhospodařované zejména z hlediska ochrany vody. Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na zajišťování právních nástrojů na úpravu nebo omezení hospodaření v lesích ve prospěch zachování a ochrany vodních zdrojů. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost rozvíjet a zachovávat institucionální nástroje na úpravu nebo omezení hospodaření v lesích ve prospěch zachování a ochrany vodních zdrojů. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na přípravě hospodářských směrnic, které by braly v úvahu ochranu vody při hospodaření v lesích. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost inventarizovat a zkoumat kvalitu vody a průtokové charakteristiky v souvislosti s využíváním půdy v rámci hospodaření v lesích.
Kritérium 6: Zachování dalších společensko-hospodářských funkcí a podmínek KONCEPČNÍ OBLAST: VÝZNAM LESNICTVÍ Kvantitativní ukazatel: 6.1. Podíl lesnictví na tvorbě hrubého národního produktu. Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na zajišťování právních nástrojů pro rozvoj lesnictví. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost rozvíjet a zachovávat efektivní fyzickou infrastrukturu umožňující dodávky lesních produktů. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na zajišťování nových investic v lesnictví s cílem pokrýt budoucí potřeby. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost rozvíjet a zavádět nové, modernější technologie; provádět analýzu trhu pro lepší uspokojování společenských potřeb.
KONCEPČNÍ OBLAST: REKREAČNÍ SLUŽBY Kvantitativní ukazatel: 6.2. Poskytování rekreačních možností: přístupná plocha lesa poskytující možnosti rekreace v přepočtu na jednoho obyvatele, procento celkové lesní plochy. Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na uznávání zvykových a tradičních práv domácího obyvatelstva a poskytování prostředků na urovnání sporů ve věci přístupu. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost zajišťovat plánování a hodnocení rekreačních služeb v lesnictví. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na podpoře lesnických subjektů při ochraně zvláštních environmentálních, kulturních, společenských a vědeckých hodnot v souvislosti s poskytováním rekreačních služeb. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost provádět hodnocení rekreačních možností.
KONCEPČNÍ OBLAST: ZDROJ ZAMĚSTNÁNÍ Kvantitativní ukazatel: 6.3. Změny v zaměstnanosti v lesnictví, zejména ve venkovských oblastech (počet osob zaměstnaných v lesnictví, těžbě dřeva, lesním průmyslu). Popisné ukazatele příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na zavádění zákonných nástrojů k zajištění příslušné úrovně 37
příjmů v lesnictví. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost rozvíjet a zachovávat odbornost lidských zdrojů při práci v lesnictví. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl při podpoře programů k zajištění zaměstnanosti ve venkovských oblastech v souvislosti s lesnictvím. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost zajišťovat patřičný podíl příjmů z ostatních lesních zdrojů mimo produkci dřeva, zejména ve venkovských oblastech.
KONCEPČNÍ OBLAST: VÝZKUM A ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na přípravě celostátních programů výzkumu a odborného vzdělávání. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost rozvíjet a zachovávat institucionální nástroje pro zlepšování výzkumu a vzdělávání v lesnictví a příbuzných oborech. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na získávání veřejných a soukromých finančních prostředků na výzkum, vzdělávání a nástavbové programy. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost zajišťovat dostatečný počet lidí s různou úrovní vzdělání v oboru lesnictví a příbuzných oborech.
KONCEPČNÍ OBLAST: OSVĚTA Popisné ukazatele (příklady) 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na vytváření příležitostí pro přístup veřejnosti k informacím. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost posilovat organizace, které by pořádaly přednášky a podobné akce pro širokou veřejnost. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na zárukách, že část příjmů z lesního hospodaření bude investována do akcí informujících veřejnost o lesích. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost podporovat naučné a informativní akce o problémech životního prostředí a dalších tématech, týkajících se lesů.
KONCEPČNÍ OBLAST: ÚČAST VEŘEJNOSTI Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na vytváření příležitostí pro účast veřejnosti na veřejné politice a rozhodování o lesích. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost vytvářet institucionální mechanismy pro účast místního obyvatelstva a nevládních organizací na rozhodování. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na získávání veřejnosti pro tvorbu přípravných plánů. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost získávat účast veřejnosti na rozhodování týkajícím se uskutečňování lesní politiky.
KONCEPČNÍ OBLAST: KULTURNÍ HODNOTY Popisné ukazatele (příklady): 1. Existence právního/předpisového rámce a jeho podíl na přípravě programů a lesních hospodářských směrnic, zdůrazňujících důležitost kulturního dědictví v souvislosti s lesy. 2. Existence institucionálního rámce a jeho schopnost připravovat a zachovávat programy na ochranu kulturně cenných lokalit a krajiny. 3. Existence hospodářsko-politického rámce a finančních nástrojů a jejich podíl na vytváření dostatečných finančních pobídek pro oceňování kulturních hodnot v přípravě lesních hospodářských plánů. 4. Existence informačních prostředků k uskutečňování rámcové politiky a schopnost provádět studie podílu kulturně cenných a esteticky hodnotných lokalit. 38
Lisabon 1998 Příloha 2
CELOEVROPSKÉ SMĚRNICE PRO TRVALE UDRŽITELNÉ HOSPODAŘENÍ V LESÍCH NA PROVOZNÍ ÚROVNI Směrnice na provozní úrovni tvoří obecný rámec doporučení, která je možno prakticky uplatňovat na základě dobrovolnosti jako doplněk celostátních anebo regionálních nástrojů pro další podporu trvale udržitelného hospodaření v evropských lesích.
1. ÚVOD Evropské lesy rostou ve velmi různorodých ekologických podmínkách, od boreálních po středozemní a od vysokohorských k nížinným. Po staletí byly tyto lesy ovlivňovány osidlováním a lidskou činností a v některých zemích se vysazené lesy staly důležitým ekonomickým zdrojem. Typickým rysem lesního hospodářství v evropských zemích je značné procento soukromých lesů, jejich rozdrobenost a existence drobných selských lesů ve většině těchto zemí, jakož i velký podíl lesů veřejných a lesů ve vlastnictví soukromých lesních společností v zemích ostatních. Hospodaření v lesích je založeno na jasně stanovených vlastnických a dalších právech, s dlouhou historií národních a regionálních zákonů a předpisů, vycházejících z dlouhodobého plánování. Koncepce trvale udržitelného hospodaření má proto v evropském lesnictví dlouhou tradici. V průběhu času se však pojem „trvale udržitelného hospodaření“ vyvíjel podle měnících se společenských potřeb. Původně se trvalou udržitelností při obhospodařování lesů rozuměla trvalá výtěž dřeva, která by se uměla vypořádat se stálým nedostatkem této suroviny. Postupem času začal tento pojem zahrnovat rovněž další víceúčelové funkce lesů. V osmdesátých letech tohoto století, v důsledku zhoršujícího se stavu lesů v celoevropském měřítku, si širší veřejnost začala stále více uvědomovat ekonomické, ekologické, sociální a kulturní hodnoty lesů. V současné době je již řada důležitých aspektů trvale udržitelného hospodaření v lesích zahrnuta do národních či regionálních zákonů i předpisů a jsou pravidelně monitorovány. Snaha o sjednocení politického úsilí na ochranu a další zlepšení trvale udržitelného hospodaření v lesích v Evropě vyústila v První konferenci ministrů na ochranu evropských lesů, jež se konala ve Štrasburku v r. 1990. Na Druhé konferenci ministrů, konané v Helsinkách v r. 1993, předstoupili evropští ministři lesnictví s mezinárodně uznávanými zásadami UNCED (Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Rio de Janeiro, 1992) a položili další základní kámen koncepce trvale udržitelného hospodaření v lesích přijetím, kromě jiného, Rezoluce H1 „Všeobecné směrnice pro trvale udržitelné hospodaření v evropských lesích“ a Rezoluce H2 „Všeobecné směrnice pro zachování biologické diverzity evropských lesů“. Tyto všeobecné směrnice představují politický závazek států, které podepsaly Helsinské rezoluce, dodržovat obecnou politickou linii a dlouhodobě se zaměřit na splnění požadavků tak, aby evropské lesy poskytovaly víceúčelové produkty a funkce v souladu s jejich trvale udržitelným obhospodařováním, ochranou a zvýšením jejich biologické diverzity. Rezoluce H1 formuluje novou obecnou definici „trvale udržitelného hospodaření v lesích“ jako „spravování a užívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, aby byla zachována jejich biologická diverzita, produktivita, schopnost regenerace, vitalita a schopnost plnit v současnosti i budoucnosti příslušné ekologické, ekonomické a společenské funkce na místní, národní i globální úrovni tak, aby nebyly poškozeny ostatní ekosystémy“. V rámci následného procesu Helsinské konference ministrů v r. 1994 byl pro realizaci Všeobecných směrnic přijat na úrovni expertů dokument Celoevropská národní kritéria a ukazatele (Kritéria charakterizují či definují hlavní prvky nebo soubor podmínek a procesů, jejichž pomocí je možno hodnotit trvale udržitelné lesní hospodaření. Směr změn v rámci jednotlivých kritérií je vyznačen periodicky měřenými ukazateli.). Je to nástroj na hodnocení a sledování pokroku, uskutečněného v oblasti trvale udržitelné hospodaření v lesích, jak ho definuje Rezoluce H1, v jednotlivých evropských zemích i v Evropě jako celku. Existuje celkem šest celoevropských kritérií trvale udržitelného hospodaření v lesích: 1. Zachování a vhodné rozšiřování lesních zdrojů a jejich příspěvek ke globálním cyklům uhlíku, 2. Zachování zdraví a vitality lesních ekosystémů, 3. Zachování a podpora produkčních funkcí lesů (dřevo a jiné produkty) 4. Zachování, ochrana a odpovídající zvyšování biologické diverzity lesních ekosystémů 5. Zachování a odpovídající zlepšování ochranných funkcí (zvláště půdy a vody) při hospodaření v lesích 6. Zachování dalších sociálně-ekonomických funkcí a podmínek Celoevropské směrnice na provozní úrovni byly vypracovány s cílem dále zlepšit trvale udržitelné hospodaření v evropských lesích a zapracovat mezinárodní závazky do lesních hospodářských plánů a metod hospodaření v lesích. Jsou společným rámcem pro praktická doporučení prováděná v terénu, jež je možno aplikovat na základě dobrovolnosti. Tyto směrnice přímo vycházejí z Rezolucí H1 a H2 a odpovídají šesti celoevropským kritériím, stanoveným jako základní prvky trvale udržitelného hospodaření v lesích. Pro lepší názornost se tyto směrnice dále dělí na „Směrnice pro hospodářskoúpravnické plánování“ a „Směrnice pro metody hospodaření v lesích“. Obě představují základní minimální ekologické, 39
ekonomické a společenské požadavky na trvale udržitelné hospodaření v lesích v rámci jednotlivých kritérií. Účelem celoevropských směrnic na provozní úrovni je jejich uplatnění v kontextu celostátních anebo regionálních nástrojů a akcí, které plně respektují. Nelze je použít samostatně pro určení trvalé udržitelnosti při hospodaření v lesích. Jejich záměrem je určit komplementární akce na provozní úrovni, které dále přispějí k trvale udržitelnému hospodaření. Měly by reflektovat národní, ekonomické, ekologické, sociální a kulturní podmínky, výzkum i tradiční znalosti. Je nutné, aby respektovaly zákony o lesích a životním prostředí, rozhodnutí o chráněných oblastech, ostatní všeobecné zásady, jakož i postupy lesnické praxe, včetně standardů užívaných pro hospodaření v lesích v jednotlivých zemích. Účinné uskutečňování těchto směrnic znamená také uznání důležité role a zákonných práv vlastníků lesů. Realizace trvale udržitelného hospodaření v lesích v provozních podmínkách navíc vyžaduje neustálé vzdělávání lesních hospodářů, vlastníků lesů i lesních dělníků, pro něž mohou celoevropské pracovní směrnice znamenat významnou pomoc.
2. POTENCIÁLNÍ VYUŽITÍ CELOEVROPSKÝCH SMĚRNIC NA PROVOZNÍ ÚROVNI Obecně lze říci, že celoevropské směrnice na provozní úrovni jsou určeny pro praktické využití na regionální a místní úrovni. Při jejich aplikaci by jejich obsah měl být vždy přizpůsoben specifickým místním, ekonomickým, ekologickým, sociálním a kulturním podmínkám, jakož i příslušným lesnickým a správním systémům. Proto nemusí vždy všechny směrnice vyhovovat všem úrovním, všem typům lesů či kategoriím vlastnických vztahů. Pro usnadnění praktické aplikace těchto dobrovolných směrnic by měla existovat podpora ze strany vlády, společnosti a dalších subjektů pro vytvoření a zachování zdravé vyváženosti zájmů, včetně zdravé ekonomické základny pro lesní hospodářství. Možné aplikace a potenciální uživatelé celoevropských směrnic na provozní úrovni: • Lesní hospodáři a vlastníci lesů Směrnice mohou být velkou pomocí pro správce a vlastníky lesů při plánování a realizaci lepších metod a postupů trvale udržitelného hospodaření v lesích. Lze jich použít na zlepšení komunikace a informovanosti vlastníků a lesních hospodářů, zaměstnanců, podnikatelských subjektů atd., při rozvíjející se koncepci trvale udržitelného hospodaření v lesích v souvislosti s vyžadovanými akcemi. • Regionální a místní organizace Regionální a místní organizace mohou používat směrnic jako referenčního nástroje při informování a poskytování poradenské činnosti vlastníkům i lesním hospodářům a nebo při sestavování plánů a kontrole jejich plnění. Tyto organizace zahrnují například regionální organizace státní správy lesů a sdružení majitelů a lesních hospodářů. • Celostátní / vládní instituce Směrnice mohou sloužit jako mezinárodně uznávaný rámec pro převedení závazků přijatých na mezinárodní úrovni ( Principy pro hospodaření v lesích dle UNCED a Helsinské rezoluce) na provozní úroveň. Je možno jich využít jako základ pro stanovení zásad praktického hospodaření v lesích a hospodářsko-úpravnické plánování. • Mezinárodní dialog o lesích Směrnice jsou evropským příspěvkem k celosvětovému dialogu o lesích. Jakožto nástroj představující konsensus v rámci celoevropského procesu mohou přispět k dosažení další shody o trvale udržitelném hospodaření ve všech typech lesů na globální úrovni. • Komunikace a systémy certifikace Tyto směrnice mohou sloužit jako nástroj pro zlepšení komunikace a veřejné informovanosti vztahující se k trvale udržitelnému hospodaření v lesích. Třebaže certifikace a další systémy i programy řízení kvality by měly zůstat nezávislé na celoevropském procesu a jsou pro zainteresované strany dobrovolné, mohly by směrnice navíc sloužit jako referenční dokument při stanovení norem pro tyto systémy.
CELOEVROPSKÉ SMĚRNICE PRO TRVALE UDRŽITELNÉ HOSPODAŘENÍ V LESÍCH NA PROVOZNÍ ÚROVNI Kritérium 1: Zachování a vhodné rozšiřování lesních zdrojů a jejich přínos ke globálnímu koloběhu uhlíku. 1.1 Směrnice pro hospodářsko-úpravnické plánování a. Hospodářsko-úpravnické plánování by mělo směřovat k zachování či rozšiřování lesů a dalších zalesněných ploch a ke zvyšování ekonomických, ekologických, kulturních a společenských hodnot lesních zdrojů, včetně půdy a vody. Toho by se mělo dosáhnout plným využitím souvisejících služeb, jako je územní plánování a ochrana přírody. 40
Lisabon 1998 b. Měla by být zavedena a prováděna inventarizace a mapování lesních zdrojů podle místních a celostátních podmínek, v souladu s jednotlivými body uvedenými v těchto směrnicích. c. Měly by být zpracovány a periodicky aktualizovány lesní hospodářské plány nebo ekvivalentní materiály odpovídající velikosti a způsobu využití lesní plochy. Ty by měly vycházet z platných zákonů a územních plánů a měly by přiměřeně pokrývat lesní zdroje. d. Periodicky by se měl provádět monitoring lesních zdrojů a hodnocení jejich obhospodařování; získané výsledky by se měly promítnout do plánů. 1.2 Směrnice pro metody hospodaření v lesích a. Lesní hospodářství by mělo usilovat o zachování množství a kvality lesních zdrojů jak v krátkodobé, tak i v dlouhodobé perspektivě tím, že bude udržovat rovnováhu mezi intenzitou těžby a přírůstu a bude přednostně používat postupů, které budou minimálně poškozovat lesní, půdní či vodní zdroje, ať už přímo či nepřímo. b. Měla by být provedena příslušná pěstební opatření zaměřená na zachování nebo zajištění porostní zásoby na ekonomicky, ekologicky a společensky žádoucí úrovni. c. Mělo by se uvažovat o přeměně neobhospodařované zemědělské půdy a půdy bez stromového porostu na lesy, pokud to může přispět ke zvýšení ekonomických, ekologických, sociálních a kulturních hodnot.
Kritérium 2: Zachování zdraví a vitality lesních ekosystémů. 2.1 Směrnice pro hospodářsko-úpravnické plánování a. Hospodářsko-úpravnické plánování by se mělo zaměřit na zachování a zlepšování zdraví a vitality lesních ekosystémů a na rehabilitaci porušených lesních ekosystémů pokud možno prostřednictvím pěstebních zásahů. b. Zdraví a vitalita lesů by se měla soustavně sledovat, zvláště pokud jde o klíčové biotické a abiotické faktory, které by mohly nepříznivě ovlivňovat zdraví a vitalitu lesních ekosystémů, jako jsou škůdci, nemoci, nadměrná pastva, přemnožení zvěře, lesní požáry a škody způsobené klimatickými faktory, znečištěním ovzduší a technologiemi práce v lese. c. Lesnické hospodářské plány či jejich ekvivalenty by měly specifikovat způsoby a prostředky na snížení rizika znehodnocování a poškozování lesních ekosystémů. Při hospodářsko-úpravnickém plánování by se mělo využívat strategických nástrojů na podporu těchto činností. 2.2 Směrnice pro metody hospodaření v lesích a. Hospodaření v lesích by mělo co nejlépe využívat přírodních struktur a procesů a všude, kde to je ekonomicky proveditelné, uplatňovat preventivní biologická opatření na podporu zdraví a vitality lesů. Měly by se podporovat a zachovávat příslušné genetické druhy a diverzita organizmů pro zvýšení stability, vitality a odolnosti lesů vůči nepříznivým environmentálním faktorům i pro posílení přirozených regulačních mechanismů. b. Měly by být používány vhodné lesnické postupy, jako zalesňování dřevinami vhodnými pro místní stanovištní podmínky, nebo výchovné, těžební a dopravní technologie minimálně poškozující stromy a/nebo půdu. Při pracích v lese by se mělo přísně dbát na to, aby nedocházelo k úniku nafty, a mělo by se zabránit nekvalifikovanému ukládání odpadů na lesní půdě. c. Co nejméně by se měly používat pesticidy a herbicidy, zato více zvažovat vhodné pěstební alternativy a jiná biologická opatření. d. Použití hnojiv by mělo být kontrolováno a jejich aplikace by měla brát v úvahu hlediska ochrany životního prostředí.
Kritérium 3: Zachování a podpora produkčních funkcí lesů (dřevo a jiné produkty) 3.1 Směrnice pro hospodářsko-úpravnické plánování a. Cílem hospodářsko-úpravnického plánování by mělo být trvalé zachování schopnosti lesů produkovat různé dřeviny a poskytovat další lesní produkty i funkce. b. Hospodářsko-úpravnické plánování by mělo usilovat o dosažení zdravé ekonomické výkonnosti s přihlédnutím k možnostem nových trhů a ekonomických aktivit souvisejících s lesními produkty a funkcemi lesů. c. Lesní hospodářské plány a podobné materiály by měly brát v úvahu, k jakému účelu a k jakým funkcím je používána obhospodařovaná plocha lesů. Hospodářsko-úpravnické plánování by mělo používat nástroje na podporu komerčně i nekomerčně využitelné produkce i funkcí lesů. 3.2 Směrnice pro metody hospodaření v lesích 41
a. Lesní hospodářství by mělo prakticky zajišťovat kvalitu při zachování a zlepšování lesních zdrojů a dlouhodobě podporovat diverzifikovanou produkci a funkce lesů. b. Postupy při obnově, výchově a těžbě by se měly provádět vždy včas a způsobem, který by nesnižoval produkční schopnosti stanoviště, například nepoškozovat zbytky porostu a stromů, jakož i lesní půdy, a používat vhodné metody. c. Těžba dřeva a ostatních lesních produktů by neměla přesahovat dlouhodobě udržitelnou úroveň, při čemž by se mělo co nejlépe využívat vytěžených lesních produktů a brát ohled na ztráty živin. d. Je třeba plánovat příslušnou infrastrukturu, jako jsou cesty, přibližovací linky a mosty, zajistit jejich výstavbu a údržbu, a tak se postarat o efektivní dopravu zboží a poskytování funkcí a současně dbát na to, aby byl jejich negativní vliv na životní prostředí co nejmenší.
Kritérium 4: Zachování, ochrana a vhodné zvyšování biologické diverzity lesních ekosystémů 4.1 Směrnice pro hospodářsko-úpravnické plánování a. Hospodářsko-úpravnické plánování by mělo usilovat o zachování, ochranu a zvyšování biologické diverzity na ekosystémové, druhové a genetické úrovni, a tam, kde je to vhodné, i o zachování diverzity na krajinné úrovni. b. Hospodářsko-úpravnické plánování, územní inventarizace a mapování lesních zdrojů by měly zahrnovat ekologicky důležité lesní biotopy. Současně by se mělo dbát na chráněné, vzácné, citlivé a representativní lesní ekosystémy, jako jsou pobřežní a mokřadové biotopy, oblasti s endemickými druhy i území, kde se vyskytují ohrožené druhů podle uznávaných referenčních seznamů, jakož i ohrožené nebo chráněné genetické zdroje in situ. 4.2 Směrnice pro metody hospodaření v lesích a. Přednost by měla mít přirozená obnova, za předpokladu, že existují adekvátní podmínky k zajištění množství a kvality lesních zdrojů a že existující provenience odpovídá svou kvalitou stanovišti. b. Při zalesňování by se měly pokud možno přednostně uplatňovat domácí dřeviny a místní provenience, které jsou dobře přizpůsobené stanovištním poměrům. Introdukované druhy, provenience nebo variety by se měly uplatňovat až po důkladném posouzení jejich dopadu na ekosystém a na genetickou integritu domácích druhů a místních proveniencí. Pokud by byl tento vliv negativní, je třeba zavádění těchto druhů snížit na minimum nebo úplně vyloučit. c. Pokud je to vhodné, měly by metody používané při hospodaření v lesích podporovat diverzitu jak horizontálního, tak i vertikálního uspořádání, jako jsou různověké a smíšené porosty. Pokud možno by se postupy měly též zaměřit na zachování a obnovu krajinné diverzity. d. Pokud to ekonomické důvody dovolují, je třeba podporovat tradiční způsoby hospodaření v lesích, jako jsou výmladkové lesy, které na určitých místech vytvořily cenné ekosystémy. e. Výchovné a těžební postupy by se měly provádět tak, aby trvale nepoškozovaly ekosystémy. Všude, kde to je jen možné, by měla být přijata praktická opatření na zlepšení nebo zachování biologické diverzity. f. Infrastruktura by měla být plánována a budována tak, aby poškození ekosystémů bylo co nejmenší, zvláště pokud jde o vzácné, citlivé nebo representativní ekosystémy a genofondy, a aby byly brány v úvahu ohrožené nebo další klíčové druhy, především pokud se jedná o jejich migraci. g. S přihlédnutím k cílům hospodaření by měla být přijata opatření, která by zamezila nepřiměřenému vlivu zvěře a pastvy na obnovu a růst lesa, jakož i na biodiverzitu. h. Stojící i poražené souše, duté stromy, staré porosty a ojedinělé vzácné dřeviny by měly být ponechány v dostatečném množství i členění k zachování biologické diverzity. Současně však je třeba dbát na jejich potenciální vliv na zdraví a stabilitu lesů i na okolní ekosystémy. i. Zvláštní klíčové lesní biotopy, jako jsou vodní zdroje, mokřady, skalnaté výčnělky a strže, by měly být chráněny, a pokud byly poškozeny činností v lese, podle potřeby obnoveny.
Kritérium 5: Zachování a vhodné posílení ochranných funkcí lesa (zvláště funkce půdoochranné a vodoochranné) 5.1 Směrnice pro hospodářsko-úpravnické plánování a. Politika plánování lesního hospodářství by se měla zaměřit na zachování a posílení ochranných funkcí lesa v zájmu společnosti, jako je ochrana infrastruktury, ochrana proti půdní erozi, ochrana vodních zdrojů a ochrana proti negativním vlivům vody, např. záplavy a laviny. b. Oblasti, které plní specifické a uznávané ochranné funkce pro společnost, by měly být registrovány a zmapovány a lesní hospodářské plány a obdobné materiály by měly tyto oblasti plně respektovat. 42
Lisabon 1998 5.2 Směrnice pro metody hospodaření v lesích a. Zvláštní péči je třeba věnovat pěstebním zásahům na citlivých půdách, v oblastech náchylných k erozi a tam, kde by tato činnost mohla vést k nadměrnému splachu půdy do vodních toků. Na takových místech je třeba se vyhnout používání nevhodných metod, jako je hluboká orba, i nasazování nevhodné mechanizace. Měla by být přijata zvláštní opatření na co největší ochranu lesů před pasoucí se zvěří. b. Zvláštní péče by měla být věnována praktickému hospodaření na lesních plochách, které plní funkci ochrany vody, aby se zabránilo zhoršování kvality a snižování vydatnosti vodních zdrojů. Mělo by se zabránit nevhodné aplikaci chemikálií a jiných škodlivých látek či používání nevhodných pěstebních metod ovlivňujících negativně kvalitu vody. c. Výstavba cest, mostů a dalších prvků infrastruktury by se měla provádět tak, aby odkrývka půdy byla co nejmenší, aby se zabránilo splachování půdy do vodních toků a aby se zachovala přirozená hladina a funkce vodních toků a říčních koryt. Je třeba vybudovat a udržovat řádné odvodnění cest.
Kritérium 6: Zachování ostatních sociálně-ekonomických funkcí a podmínek 6.1 Směrnice pro hospodářsko-úpravnické plánování a. Hospodářsko-úpravnické plánování by mělo respektovat rozmanité funkce lesů a jejich důležitost pro společnost; mělo by brát v úvahu význam lesů pro rozvoj venkova a zvláště by se měly v souvislosti se sociálně-ekonomickými funkcemi lesů brát v úvahu nové možnosti zaměstnání. b. Vlastnická práva a úprava držby půdy u jednotlivých lesních majetků by měly být jasně definovány, dokumentovány a vykonávány. Stejně tak by měla být vyjasněna, uznána a respektována zákonná, zvyková a tradiční práva vztahující se k lesní půdě. c. Je třeba zajistit, aby veřejnost měla přiměřený přístup do lesů za účelem rekreace, při čemž je třeba vzít v úvahu respektování vlastnických práv a práv jiných, vliv na lesní zdroje a ekosystémy, jakož i slučitelnost této činnosti s ostatními funkcemi lesa. d. Uznaná místa zvláštního historického, kulturního nebo duchovního významu by měla být chráněna a spravována způsobem odpovídajícím jejich důležitosti. e. Lesní hospodáři, podnikatelské subjekty, lesní personál a majitelé lesů by měli mít potřebné informace o zásadách trvale udržitelného hospodaření v lesích, měli by být v tomto směru vzděláváni a příslušné informace by měly být pravidelně aktualizovány. 6.2 Směrnice pro metody hospodaření v lesích a. Při hospodaření v lesích by se měly co nejvíce využívat zkušenosti a znalosti týkající se místních lesů, získané např. od obcí, majitelů lesů, nevládních organizací a místního obyvatelstva. b. Měly by být zajištěny bezpečné pracovní podmínky a pracovníkům by měla být poskytnuta instruktáž o bezpečnosti práce. c. Metody obhospodařování lesů by měly brát v úvahu společensko-ekonomické funkce lesů, zvláště jejich funkci rekreační i estetické hodnoty. Proto by například měla být zachována rozmanitost vnitřního uspořádání lesů, měly by se vysazovat atraktivní stromy i remízky a podporovat i další aspekty, jako jsou barvy, květy a plody. To je však třeba provádět takovým způsobem a v takovém rozsahu, aby to nevedlo k vážným negativním dopadům na lesní zdroje a lesní půdu.
Projev náměstka ministra zemědělství, Pavla Rybníčka, přednesený v zahajovací den konference Vaše Excelence, dámy a pánové, dovolte mi nejprve, abych poděkoval organizátorům konference za pozvání na toto významné setkání a za veškerou péči, kterou věnovali jeho přípravě. Česká republika je jednou ze zemí střední Evropy, v níž trvale udržitelné hospodaření v lesích je aplikováno již více než 150 let. Problémem období po roce 1948 bylo to, že příslušné směrnice byly v lesích, nacházejících se výhradně v rukou státu, prosazovány direktivním způsobem. Po roce 1989 se hlavním úkolem stala transformace vlastnických vztahů formou restituce lesní půdy, a tím změna situace lesního hospodářství v novém demokratickém prostředí. Bylo nutné přijmout nový lesní zákon a vytvořit systém státních finanční příspěvků na nezbytná opatření v lesích 150 000 nových vlastníků k podpoře trvale udržitelného hospodaření. 43
Dokumenty z minulé konference, konané v roce 1993 v Helsinkách, se staly v České republice, podobně jako i v řadě dalších zemích, významným podnětem pro novou orientaci lesního hospodářství. Necelý rok po helsinské konferenci, v květnu 1994, vláda České republiky přijala Základní principy státní lesnické politiky, které byly koncipovány lesnickým odvětvím Ministerstva zemědělství. Z hlavních zásad lze jmenovat: -
obnovení a uchování stabilních lesních ekosystémů, zachování lesů jako trvale obnovitelného přírodního zdroje ku prospěchu příštích generací, uplatnění principů trvale udržitelného hospodaření ve všech lesích, dosažení významného snížení imisní zátěže lesů, zachování a obnova genofondu lesních dřevin, zvýšení druhové diverzity a přiblížení se k přirozené skladbě lesů, udržení vysoké úrovně hospodářské úpravy, zajištění profesionální péče o lesy prostřednictvím odborných lesních hospodářů, výrazné snížení škod působených v lesích spárkatou zvěří, zohlednění potenciálních rizik globální klimatické změny, zabezpečení veřejného zájmu ve všech lesích, podpora opatření k zajištění veřejně prospěšných funkcí lesů.
Od začátku roku 1996 vstoupil v České republice v platnost nový lesní zákon, který se stal základním legislativním rámcem pro postupné naplňování zmíněných cílů i pro řešení běžných rutinních otázek lesního hospodářství. V úvodním paragrafu se konstatuje, že účelem zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Očekává se, že významným nástrojem pro naplňování tohoto účelu se postupně stanou oblastní plány rozvoje lesů, obsahující kromě jiného doporučené zásady hospodaření. Návrhy těchto plánů jsou schvalovány ministerstvem zemědělství. Je nesporné, že uplatňování doporučených zásad hospodaření zůstává odpovědným úkolem nejen lesních hospodářů, ale především všech vlastníků lesa. Obecný závazek vztahující se na vlastníky lesů je v lesním zákoně formulován následovně: „Vlastník lesa je povinen usilovat při hospodaření v lese o to, aby nepoškozoval zájmy jiných vlastníků lesů a funkce lesa byly zachovány (plněny rovnoměrně a trvale) a aby byl zachován (chráněn) genofond lesních dřevin.„ Využití všech disponibilních lesnicko-politických nástrojů k podpoře praktického uplatňování uvedených principů, které je v zájmu celé společnosti, zůstává úkolem státu. Kompetentními ministerstvy v tomto směru jsou především ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí. Koncepce trvale udržitelného hospodaření v lesích a způsoby její praktické realizace jsou ovšem i prioritním předmětem odborného zájmu univerzit, výzkumných institucí a dalších organizací. Naše země průběžně plní své závazky účastí v mezinárodních lesnických aktivitách představujících následný proces po předcházejících ministerských konferencích. V době po helsinské konferenci byla v České republice uspořádána řada pracovních setkání a seminářů týkajících se příslušných rezolucí. S cílem odborně podpořit trvale udržitelný vývoj lesů v České republice - v souladu s vývojem přírody, životního prostředí a lidské společnosti - vznikly v posledních letech i nové nevládní organizace, např. Národní lesnický komitét a národní sekce mezinárodní organizace PRO SILVA. Snahou podpořit uplatňování principů trvale udržitelného hospodaření v lesích v podmínkách České republiky jsou motivovány i aktivity spojené s přípravou Národního lesnického programu. Národní lesnický program se stane nástrojem jednak pro koordinaci profesionální přípravy podkladů pro lesnicko-politická rozhodnutí, jednak pro rozvíjení lesnickopolitické kooperace mezinárodní. Je třeba přivítat skutečnost, že dokumenty, které budou přijaty touto naší již třetí ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě, se plně hlásí k závěrům a závazkům, které byly učiněny účastníky obou konferencí předchozích. Nový podnět z našeho jednání vzejde pro další promýšlení sociálních aspektů soudobého lesnictví a pro hledání odpovědí na otázky, jejichž plně profesionální řešení společnosti my lesníci zatím dlužíme. Závěrem bych rád podpořil stanovisko prezidenta Evropské konfederace vlastníků lesů týkající se certifikace trvale udržitelného lesnictví. Nakonec mi dovolte, abych popřál našemu jednání plný úspěch.
44
Mezi Lisabonem a Vídní
MEZI LISABONEM A VÍDNÍ… LESNICKÁ STRATEGIE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ Výsledkem dvouleté komunikace a jednání o lesnické strategii a politice Evropské Unie byla zpráva Komise zpracovaná na konci října 1998, která byla předložena a schválena s návrhem rezoluce k lesnické strategie dne 14.12.1998. V úvodním memorandu se zdůrazňuje, že lesnická strategie musí být především strategií pro naplňování závazků, které na sebe členské státy a EU vzaly v rámci rezolucí konferencí zabývajících se principy trvale udržitelného rozvoje a obhospodařování lesů a uchování biodiverzity lesů. Strategie je založena na multifunkčním chápání lesů, které mají významnou hospodářskou funkci nejen jako zdroj obnovitelné suroviny, ale také s ohledem na zaměstnanost ve venkovských oblastech; v souvislosti s biologickou rozmanitostí a ovlivňováním klimatu plní nenahraditelné poslání ekologické a v neposlední ředě i funkce sociální, především poskytováním rekreačních možností obyvatelstvu. Zmiňuje i problém certifikace, která se má v Evropě dotýkat lesů (nikoli dřeva), a měla být projednávána na globální úrovni např. v rámci WTO či Komise pro trvalý rozvoj (CSD), přičemž byla vzata v úvahu myšlenka vytvoření legislativního rámce pro vznikající iniciativu připravující pan-evropskou certifikaci založenou na obecně přijatých principech potvrzených při ministerské konferenci v Lisabonu.
Rada Evropské unie Potvrzuje přínosy lesnické strategie pro Evropskou unii tak, jak jsou uvedeny v této rezoluci, návrhy na podporu lesnických opatření v členských státech předložené v rámci programu Agenda 2000; nebo založené na činnostech a rozhodnutích učiněných Evropskou unií a jejími členskými státy ve všech relevantních mezinárodních procesech, které mají vztah k lesům, zvláště UNCED 1992 v Rio de Janeiru a na následujících konferencích, na MCPFE a jejích principech a doporučeních pro lesnický sektor; zdůrazňuje důležitost multifunkční role lesů a trvale udržitelného lesního hospodářství založeného na jejich sociálních, ekonomických, environmentálních, ekologických a kulturních funkcích pro rozvoj společnosti, zvláště ve venkovských oblastech, a přínos, kterým lesy a lesní hospodářství mohou přispět k existující politice Společenství; identifikuje jako podstatné součásti této společné strategie lesního hospodářství: - SFM a multifunkční role lesů jako souhrnný princip pro akci; - princip subsidiarity (odpovědnost za lesnickou politiku leží na členských státech); příspěvek opatření na úrovni Společenství pro implementaci lesnické strategie a pro podporu členských států s ohledem na SFM, ochranu lesů, rozvoj a udržování venkovských oblastí, lesní dědictví, biologickou diverzitu, změnu klimatu, využití dřeva jako obnovitelného zdroje energie atd., za současného vyloučení těch opatření, která deformují trh; - implementaci mezinárodních rozhodnutí, principů a doporučení prostřednictvím národních a regionálních lesnických programů nebo vhodných nástrojů vytvořených členskými státy; - aktivní účast ve veškerých mezinárodních procesech, které mají vztah k lesnickému sektoru; - potřebu zlepšovat koordinaci, komunikaci a spolupráci ve všech oblastech politiky, které mají význam pro lesnický sektor; - důležitost SFM pro zachování a zlepšení biologické diverzity a pro životní podmínky živočichů a rostlin, i jako jednoho z mnoha opatření pro boj se změnou klimatu; - podporu využívání dřeva a ostatních lesních produktů z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem jako produktů neohrožujících životní prostřední v souladu s pravidly otevřeného trhu; - přínos lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu k příjmům, zaměstnanosti a dalším prvkům, které mají vliv na kvalitu života; - nezbytnost lépe integrovat lesy a lesní produkty ve všech sektorech společné politiky, jako je společná zemědělská politika (CAP), životního prostředí, energie, obchodu, průmyslu, výzkumu, vnitřního trhu a rozvojové spolupráce, aby byl vzat v úvahu příspěvek lesů a lesních produktů ostatním sektorům politiky a vliv ostatních sektorů politiky na lesy a lesní produkty; potřebu podpořit společný a transparentní přístup ke všem uznávajíce širokou paletu vlastnických režimů uvnitř Společenství; - potřebu specifických přístupů a akcí pro rozdílné typy lesů, které uznávají a zohledňují široký rozsah přírodních, sociálních, ekonomických a kulturních podmínek lesů ve Společenství; - fakt, že tato strategie je dynamický proces, ze kterého vyplývají další diskuse a činnosti;
V části strategie zabývající se akcemi Společenství se zmiňuje především: -
přínos, který lesy mají na podporu zaměstnanosti, blahobytu a životního prostředí a který souhlasí s konceptem SFM založeném na ekonomických, ekologických, sociálních a kulturních funkcích lesů; souhlas s aktivní účastí Společenství na implementace rezolucí MCPFE mezinárodní diskuse a jednání o problémech spojených s lesním hospodářstvím, zvláště fóra o lesích OSN (IFF); výzva Komisi zpracovat přehled opatření k Nařízení Rady o ochraně lesů proti znečištění ovzduší a nepřetržitě zlepšovat účinnost Evropského monitorovacího systému zdravotního stavu lesů; důležitost souvislého rozvoje Evropského lesnického informačního a komunikačního systému (EFICS) zvyšováním 45
-
-
-
-
-
-
jeho kvality a spolehlivosti údajů o lesích, a podtrhuje spolupráci s relevantními národními a mezinárodními institucemi; konstatování, že výzkumná činnost týkající se lesnictví v programech RTD Společenství přispívá k podpoře SFM a multifunkční role lesů a trvale udržitelného a mnohoúčelového využívání lesních zdrojů i ke zlepšování výzkumného potenciálu a k podpoře inovací; přínosy účinné koordinace mezi různými sektory politiky, které mají vliv na lesní hospodářství, a koordinace na úrovni Společenství a výzva Komisi, aby co nejdříve vypracovala pro Radu zprávu, jak zlepšit koordinaci mezi Stálým výborem pro lesnictví (SFC), Poradní komisí pro lesy a Poradní komisí pro dřevozpracující průmysl; zdůraznění, že zachování a zlepšování biodiverzity v lesích, nezbytné pro SFM, jakož i vhodná opatření by se měla integrovat do lesnických programů nebo ekvivalentních nástrojů členských států v souladu s celoevropským „Pracovním programem na zachování a zlepšení biologické a krajinné diverzity v lesních ekosystémech 1997 - 2000“; uznání potřeby zachování a ochrany reprezentativních ploch veškerých typů lesních ekosystémů a oblastí specifického ekologického zájmu, zdůrazňuje přínos Společenství k založení ekologické sítě chráněných území, sestávajících z „Území zvláště chráněných a „Území speciálně určených pro záchranu“ prostřednictvím programu Natura 2000, která je začleněna do Směrnice o ptácích a do Směrnice o přirozených stanovištích, berouce přitom v úvahu ekonomické, sociální a kulturní požadavky, regionální a místní charakteristiky a zapojení vlastníků lesů; konstatování, že role lesů jako zásobárny uhlíku v rámci EU může být nejlépe zajištěna prostřednictvím SFM a že přínos strategii klimatických změn Evropské unie a členských států je v souladu s Kyotským protokolem a může být dosažen prostřednictvím ochrany a zlepšování existujících zásob uhlíku, zakládání jeho nových zásobáren a podporou využívání biomasy a produktů ze dřeva; skutečnost, že lesní hospodářství a hospodářské činnosti založené na lesním hospodářství spadají do otevřeného sektoru ekonomiky a že jejich komerční funkce by se měly řídit prvořadě trhem; prioritu zlepšování veřejného a spotřebitelského mínění o lesním hospodářství a lesních produktech s ujištěním, že lesy jsou obhospodařovány trvale udržitelným způsobem, uznání, že veškerá společná opatření mající vliv na lesy a na lesní produkty by měla být v souladu s cíli a doporučeními této Strategie;
V závěru se připomíná, že Komise má v úmyslu předložit sdělení Radě a Parlamentu o konkurenceschopnosti dřevozpracujícího průmyslu; návrh revidující směrnici o obchodování s lesním reprodukčním materiálem a vláštní sdělení Radě a Parlamentu o spolupráci při rozvoji lesního hospodářství. Přitom Rada vyzývá Komisi, aby o implementaci této Strategie podala zprávu v průběhu pěti let.
~ ~ ~
Světový kongres IUFRO, Malaysie, Kuala Lumpur, 2000 NATURA 2000 - ve prospěch zachování biologické rozmanitosti přispěla EU zřízení sítě chráněných území. Jednotlivé členské státy dostaly za úkol samy navrhnout tato chráněná území i způsob jak je nejlépe ochránit, přičemž některá jsou na základě návrhu uznána jako důležitá z hlediska celého Společenství (Sites of Community Importance – SCI). Bylo stanoveno, že celá síť má být připravena do konce roku 2004 a její plochy vzhledem k lesnatosti ČR zcela pochopitelně zasahují na území naší republiky i lesní komplexy. CBD COP-6 – při jednání konference smluvních stran, která se konala v Haagu v roce 2002, byla jednou z hlavních problematik otázka lesů. WSSD – Světový summit o udržitelném rozvoji (Johanesburg 2002) se naopak lesy prakticky nezaobíral. Lesy zde byly zmíněny pouze okrajově v souvislosti s biologickou rozmanitostí.
46
Vídeň 2003
4. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě - summit o živoucím lese (Living Forest Summit), Vídeň 2003 27. - 29. 4. 2003 Deklarace vídeňského summitu pro život lesů Motto: EVROPSKÉ LESY – SPOLEČNÝ PROSPĚCH, SDÍLENÁ ODPOVĚDNOST 1. Žijící (živoucí) lesy jsou základem života na Zemi. Budeme-li trvale udržovat lesy, udržíme trvalý život. 2. Lesy vytvářejí mnoho užitků: zajišťují surovinu pro obnovitelné a životnímu prostředí 3. neškodící produkty a hrají důležitou roli jak při zachování biologické rozmanitosti, tak i v globálním koloběhu uhlíku. Jsou zcela nepostradatelné pro poskytování funkcí v oblasti životního prostředí i zajišťování ochranných, sociálních a rekreačních funkcí, zvláště vzhledem ke stále více se urbanizující společnosti. Lesy jsou důležitým zdrojem pro rozvoj venkova zajišťujícím obživu pracovníkům různých profesí, milionům vlastníků lesů i podnikům spojenými s lesy. My jako tvůrci politiky jsme zodpovědní za dosažení rovnováhy v odvětví lesního hospodářství a v aktivní spolupráci i s jinými sektory mezi ekonomickými, ekologickými a sociálními funkcemi lesů v souvislosti s trvale udržitelným rozvojem. 4. Politiky odvětví lesního hospodářství přispívají k trvale udržitelnému rozvoji jako celku a jsou samy často ovlivňovány rozhodnutími jiných důležitých odvětví. Jsme přesvědčeni, že koordinace a partnerství jsou rozhodující pro další podporu všech užitků plynoucích z evropských lesů a pro trvale udržitelný rozvoj naší společnosti. 5. Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE) jako regionální politický proces uskutečňuje ochranu lesů prostřednictvím dalšího posilování trvale udržitelného obhospodařování evropských lesů již od roku 1990. Vědomi si trvalého procesu naplňování předchozích závazků MCPFE a nově se objevujících naléhavých výzev zavazujeme se nadále pokračovat v našem úsilí v tomto smyslu a dále přispívat k dosažení trvale udržitelného rozvoje. 6. Globální závazky, naposledy ty, které vzešly ze Světového summitu o trvale udržitelném rozvoji, je potřebné transponovat a uskutečňovat na regionální, národní i nižší úrovni. V tomto smyslu vyzdvihujeme roli ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a ostatních regionálních procesů týkajících se lesů a dohod Světového summitu o trvale udržitelném rozvoji při naplňování globálních závazků zaměřených na hospodaření, ochranu a trvale udržitelný rozvoj lesů. 7. Uznáváme také naši roli přispívající k rozvoji závazků týkajících se lesů v globálním měřítku.
Jako zástupci signatářských zemí a Evropského společenství se zavazujeme Prospěch pro život venkova a urbanizované společnosti 8. posilovat podmínky pro ekonomickou životaschopnost trvale udržitelného hospodaření v lesích a podporovat roli lesů, lesního hospodářství a zpracovatelského průmyslu při zachování a rozvíjení života na venkově i uspokojování požadavků urbanizované společnosti, 9. podněcovat pobídky pro ochranu a trvale udržitelné obhospodařování lesů a odstraňovat stimuly mající negativní dopad na lesy a jejich biologickou rozmanitost, 10. přijmout opatření ke zvýšení využívání dřeva pocházejícího z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem jako obnovitelného a životní prostředí nepoškozujícího zdroje, 11. přijmout opatření k zachování a posílení funkcí lesů při poskytování ochrany před přírodními katastrofami, 12. plně zohlednit sociální a kulturní rozměr trvale udržitelného hospodaření v lesích v politikách týkajících se lesů, 13. zaměřit se na problémy, se kterými se setkávají vlastníci lesů v zemích střední a východní Evropy, zvláště na ty, které se týkají změn ve vlastnictví lesů, Budování pevného partnerství 14. zlepšit pochopení toho, jak silně politiky a strategie vypracované v ostatních odvětvích ovlivňují odvětví lesního hospodářství a naopak, 15. určit základní meziodvětvové problémy, hlavní aktéry a interakce, a na tomto základě vytvořit dialog vedoucí k hledání společných řešení, výsledná politická řešení by měla dále podporovat jak trvale udržitelné hospodaření v lesích, tak i trvale udržitelný rozvoj jako celek, 16. vytvářet nová a posilovat stávající partnerství mezi vládami, vládními organizacemi i občanskou společností, včetně nevládních organizací a soukromého sektoru, 47
17. využívat národních a oblastních lesnických programů jako prostředků pro efektivní koordinaci mezi odvětvími, zohledňujícími vyváženost rozhodovacích procesů, 18. přijímat rozhodnutí týkající se lesů na vědeckém základě, přijímat opatření, která podpoří a posílí výzkum a rozšíří výzkum interdisciplinární, 19. pokračovat v plodné celoevropské spolupráci se všemi partnery, zvláště s Evropskou hospodářskou komisí Spojených národů a FAO i s procesem Životní prostředí pro Evropu, resp. s PEBLDS (Celoevropská strategie pro biologickou a krajinnou rozmanitost) a rozšířit spolupráci s ostatními regionálními procesy zabývajícími se lesy, 20. dále rozvíjet spolupráci mezi zeměmi s rozdílnou sociálně ekonomickou situací, zvláště pokud se týká zemí střední a východní Evropy, Řešení globálních problémů 21. přijmout účinná opatření na podporu vhodného regulování a vymáhání lesních zákonů, bojovat s nelegálními těžbami lesních produktů a s tím spojeným obchodem a přispět k mezinárodním snahám o jejich ukončení, 22. přijmout konkrétní opatření, která přispějí ke všeobecnému snížení koncentrace skleníkových plynů v ovzduší a podpořit koncepci trvale udržitelného hospodaření v lesích ve vztahu k Rámcové konvenci Spojených národů o změně klimatu a jejímu Kjótskému protokolu, 23. učinit další kroky k zachování, ochraně a zvýšení biologické rozmanitosti lesů včetně jejich genových zdrojů v Evropě a také v globálním měřítku, 24. dále podporovat Forum Spojených národů o lesích, s pomocí Společného partnerství o lesích, jako klíčového mezivládního mechanismu k usnadnění a koordinaci implementace trvale udržitelného hospodaření v lesích na všech úrovních, 25. dále podporovat a přispívat k naplňování návrhů akcí Mezinárodního panelu o lesích/ Mezinárodního fóra o lesích, Víceletého programu práce a akčního plánu Fóra Spojených národů pro lesy, Rozšířeného programu práce zabývajícího se biodiverzitou lesa v rámci Konvence o biologické rozmanitosti a dalších globálních závazků týkajících se lesů, Uskutečnění závazků ministerské konference o ochraně lesů v Evropě 26. podporovat trvale udržitelné hospodaření v lesích pomocí další implementace, využívání, a tam, kde je to nutné i vylepšení kritérií a indikátorů pro monitorování, hodnocení a podávání zpráv o trvale udržitelném hospodaření v lesích; v tomto smyslu schvalujeme používání vylepšených celoevropských indikátorů pro trvale udržitelné hospodaření v lesích, jak byly přijaty na schůzce expertů ministerské konference o ochraně lesů v Evropě, konané 7.- 8. října 2002 ve Vídni, 27. rozvíjet program práce pro naplňování závazků této 4. ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a posilovat implementaci předchozích závazků ve spolupráci se všemi příslušnými organizacemi, institucemi a procesy.
~ ~ ~ VÍDEŇSKÉ REZOLUCE Rezoluce čís. 1: Synergická podpora trvale udržitelného obhospodařování evropských lesů prostřednictvím národních lesnických programů a spolupráce mezi odvětvími 1. Uznávajíce potřebu posílit soudržnost a synergie mezi politikami zaměřenými na trvale udržitelné hospodaření v lesích a ostatními příslušnými politikami, programy a strategiemi prostřednictvím odpovídajících přístupů zaměřených na integraci a koordinaci, 2. vycházejíce z konsensu dosaženého na IPF 1 souhlasíme s tím, že v souladu se zpracovaným Přístupem MCPFE k národním lesnickým programům v Evropě, národní lesnické programy (NLP) vytvářejí participační, holistický, meziodvětvový a opakující se proces plánování, implementace, monitoringu a hodnocení politiky na národní a/nebo nižší úrovni, který přispěje k dosažení dalšího pokroku v trvale udržitelném obhospodařování lesů tak, jak je definováno v helsinské Rezoluci H1, a přispěje tak k trvale udržitelnému rozvoji, 3. s vědomím, že procesy NLP jsou důležitým prostředkem k posílení soudržnosti a synergií v rámci odvětví lesního hospodářství, jakož i mezi tímto a ostatními odvětvími k usnadnění spolupráce při řešení lesnických otázek týkajících se více sektorů prostřednictvím meziodvětvové koordinace, 4. s cílem posunout koncepci národních lesnických programů v Evropě tak, aby se zaměřily na národní potřeby a přispěly k implementaci globálních závazků a mezinárodních aktivit týkajících se lesů, 48
Vídeň 2003 signatářské země a Evropské společenství se zavazují 5. pracovat na zlepšení pochopení meziodvětvových problémů na celoevropské úrovni, určit klíčové problémy, jejich aktéry a interakce tak, aby byly zvažovány v regionálním kontextu a posílit spolupráci a dialog s cílem hledat aktivně řešení, 6.
posílit meziodvětvovou koordinaci politik vytvořením a zdokonalením mechanismů a. pravidelné komunikace mezi lesnickým a jinými příslušnými odvětvími s cílem zlepšit výměnu informací a konzultační činnost, b. k posílení spolupráce s těmito odvětvími a k dosažení shody mezi odvětvími v otázkách společných priorit, 7. zpracovat a implementovat národní lesnické programy využívajíce přitom v nejvyšší možné míře Přístup MCPFE k národním lesnickým programům v Evropě, 8. využívajíce procesy NLP spolu s ostatními nástroji k: a. určení a řešení klíčových problémů, které se vztahují k lesům a jejich trvale udržitelnému obhospodařování a dotýkají se přitom více odvětví, b. odhalování nedostatků a rozporů v politikách, programech, strategiích a legislativě týkajících se lesů a přijímání opatření k jejich minimalizaci, 9. prosazovat plnohodnotné uznání výstupů procesu NLP v rámci celkové národní strategie trvale udržitelného rozvoje a dalších příslušných procesů a strategií, 10. trvale si vyměňovat zkušenosti získané jednotlivými zeměmi v procesu NLP, zejména s ohledem na praktickou aplikaci společného přístupu MCPFE k národním lesnickým programům v Evropě a použití kritérií a ukazatelů trvale udržitelného hospodaření v lesích jako součásti procesu NLP, 11. co nejlépe využívat informací o mechanismu implementace a financování NLP, výzkumu, vzdělávání i národních a mezinárodních programů jako jsou Možnosti národních lesnických programů a PROFOR 2. V tomto kontextu signatářské země a Evropské společenství přijímají „Přístup MCPFE k národním lesnickým programům v Evropě“
Rezoluce čís. 2: Zvýšení ekonomické životaschopnosti trvale udržitelného obhospodařování lesů v Evropě 1. Připomínajíce, že ekonomická životaschopnost je klíčovým pilířem trvale udržitelného hospodaření v lesích a má zásadní význam pro zachování lesů a jejich víceúčelových funkcí pro společnost, protože přispívá k trvale udržitelnému rozvoji a obživě lidí, zvláště ve venkovských oblastech, 2. vědomi si toho, že trvale udržitelné obhospodařování lesů v Evropě závisí na miliónech soukromých vlastníků, podnicích se vztahem k lesům, veřejných institucích i vysoce kvalifikované pracovní síle, a vědomi si rovněž toho, že lesy poskytují surovinu, produkty a služby pro řadu odvětví a jsou základem příjmu a zaměstnanosti, 3. majíce zájem na tom, aby podmínky pro trvale udržitelné hospodaření v lesích vedly k ekonomickým impulsům pro odvětví lesního hospodářství v mnoha oblastech Evropy, 4. uznávajíce, že lesy poskytují velké množství sociálních, kulturních a environmentálních hodnot pro společnost a snažíce se zlepšit ekonomickou životaschopnost trvale udržitelného hospodaření v lesích prostřednictvím příjmů pocházejících ze zpeněžitelné produkce zboží a služeb, a tam, kde je to vhodné, i příjmů ze v současnosti neobchodovatelných hodnot, 5. vycházejíce z Rezoluce L1 Lidé, lesy a lesní hospodářství (Zlepšení socioekonomických aspektů trvale udržitelného hospodaření v lesích) a následného procesu i příslušných rozhodnutí UNFF, WSSD a CBD, 6. s cílem zvýšit příspěvek evropských lesů a lesního hospodářství k trvale udržitelnému rozvoji a obživě lidí, zvláště ve venkovských oblastech, prostřednictvím podpory nových perspektiv a přístupů k zajištění ekonomické životaschopnosti, 7. sjednotit politické a právní rámce a nástroje k podpoře podmínek pro trvale udržitelné hospodaření v lesích, které podporují investice a ekonomickou aktivitu v odvětví lesního hospodářství včetně účinných opatření pro vymáhání lesního zákona a boje s nezákonnou těžbou lesních produktů a obchodu s tím spojeným, 8. podporovat využívání dřeva z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem jako ekologicky šetrné, obnovitelné a znovu použitelné suroviny , a tím přispívat k modelům trvale udržitelné produkce a spotřeby, 9. zlepšit možné podmínky pro tržní poskytování diversifikované řady mimoprodukčních funkcí pocházejících z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem, kromě jiného určením a odstraněním nežádoucích překážek i vytyčením příslušných stimulů, 49
10. podílet se na společných přístupech k praktickému použití hodnocení celé řady produktů a funkcí poskytovaných lesy a přispívat k existujícímu informačnímu systému ve spolupráci s příslušnými organizacemi, zahrnout výsledky těchto hodnocení do příslušných politik a programů, 11. zvýšit konkurenceschopnost odvětví lesního hospodářství podporou inovací a podnikavosti mezi všemi zájmovými skupinami, zvláště při efektivním poskytování nových a zlepšených výrobků ze dřeva i ostatních produktů a funkcí lesů, 12. podporovat výzkum jako mechanismus pro rozšiřování nových poznatků, 13. zvýšit kvalitu vzdělávání, výcviku, školení a kvalifikace týkajících se trvale udržitelného a konkurenceschopného rozvoje odvětví lesního hospodářství, motivovat zájmové skupiny k trvalému zlepšování pracovního prostředí i podmínek bezpečnosti u vlastníků lesa i pracovních sil, 14. posílit podporu institucí zabývajících se bezpečnosti práce a výchovy i příslušného výzkumu, a tím přispět k budoucí dostupnosti vysoce kvalifikovaného personálu a pracovních sil, 15. zvýšit koordinaci a spolupráci mezi všemi odvětvími, kterých se týká ekonomicky životaschopné hospodaření v lesích, 16. podporovat začlenění udržení a rozvoje ekonomické životaschopnosti trvale udržitelného hospodaření v lesích do politik a strategií rozvoje venkova, 17. podporovat využívání inovačních ekonomických nástrojů pro dosažení cílů a plánovaných úkolů týkajících se lesů, 18. podporovat dobrovolnou spolupráci vlastníků lesa pro rozvoj možností ke zlepšení ekonomické životaschopnosti, zvláště malých lesních majetků, 19. podporovat rozvoj a stimulovat účast v asociacích vlastníků lesa, pracovníků v lese a podnikatelů v lesním hospodářství, zvláště v zemích střední a východní Evropy.
Rezoluce čís. 3: Sociálně kulturní dimenze trvale udržitelného obhospodařování lesů v Evropě 1. Uznávajíce vztahy mezi lidmi a lesy a to, že sociální a kulturní dimenze trvale udržitelného hospodaření v lesích se projevují v krajině, na historických památkách a místech, uměleckých, tradičních či jazykových znalostech, hodnotách, zkušenostech a tradičních postupech spojených s lesy a využíváním dřeva, ostatními produkty lesa i jeho funkcemi, 2. na základě poznání, že se sociální a kulturní hodnoty mění v čase tak, jak se lidská společnost vyvíjí a uznávajíce skutečnost, že globalizace a urbanizace mají vliv na lesní hospodářství, 3. berouce v úvahu rozhodnutí Fóra OSN o lesích a Konvence o biologické rozmanitosti, týkajících se sociálních a kulturních dimenzí trvale udržitelného hospodaření v lesích a práci, kterou vykonalo UNESCO, 4. zaměřujíce se na další podporu a zvýšení informovanosti o sociálních a kulturních dimenzích trvale udržitelného hospodaření v lesích jako přínosu důležitého pro vzdělávání, rekreaci, životní prostředí, rozvoj venkova a ekonomiku společnosti,
signatářské státy a Evropské společenství se zavazují 5. zohlednit sociální a kulturní dimenze trvale udržitelného hospodaření v lesích v národních lesnických programech a ostatních příslušných politikách, 6. podpořit určení, vyjádření a přenos sociálních a kulturních dimenzí trvale udržitelného hospodaření v lesích, mimo jiné tím, že se zahrnou do vzdělávacích programů a programů rozvoje venkova.
Rezoluce čís. 4: Ochrana a zvyšování biologické rozmanitosti lesů v Evropě 1. Uznávajíce důležitost lesů pro biologickou rozmanitost a znovu potvrzujíce, že ochrana a příslušné zvýšení biologické rozmanitosti ve všech typech lesů je základním prvkem jejich trvale udržitelného obhospodařování, 2. vycházejíce ze závazků Rezoluce H2 Obecné zásady pro ochranu biologické rozmanitosti evropských lesů, CBD včetně jeho Rozšířeného programu práce o biologické rozmanitosti lesů, návrhů akcí IPF/IFF, rozhodnutí UNFF i Plánu implementace WSSD, 3. zaměřujíce se na další zachování, ochranu, obnovu a tam, kde je to vhodné i zvýšení biologické rozmanitosti v lesích,
signatářské státy a Evropské společenství se zavazují 4. usilovat o koordinovanou implementaci Rozšířeného programu práce CBD o biologické rozmanitosti v lesích a návrhu akcí IPF/IFF na všech úrovních, 50
Vídeň 2003 5. zohlednit zachování, ochranu, obnovu a vhodné zvýšení biologické rozmanitosti v lesích v národních lesnických programech i v ostatních příslušných politikách a programech, a stanovit opatření k dosažení součinnosti a vzájemné podpory těchto politik, 6. zhodnotit dopad příslušných politik a programů o biologické rozmanitosti v lesích, spolupracovat při odstraňování deformací a chyb politik majících za následek ztrátu biologické rozmanitosti lesů a při podpoře kompatibility obchodních nařízení s cíly týkajícími se biologické rozmanitosti lesů, 7. poskytovat a analyzovat informace o příčinách a dopadu nezákonných těžeb lesních produktů a s tím spojeným obchodem na biologickou rozmanitost lesů, přijmout účinná opatření na boj proti nezákonným těžbám a s tím spojeným obchodem a vytvořit potenciál k zajištění účinného vymáhání lesních zákonů, 8. rozvinout regionální pochopení vazeb mezi ekosystémovým přístupem a trvale udržitelným hospodařením v lesích, jak je definováno ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě; sdílet toto chápání s příslušnými institucemi při hodnocení vztahů mezi ekosystémovým přístupem a trvale udržitelným hospodařením na všech úrovních, 9. použít hodnotící směrnice MCPFE pro chráněné a ochranné lesy a ostatní zalesněnou půdu v Evropě a dále je rozvíjet tam, kde je to vhodné, 10. analyzovat a dále rozvíjet síť chráněných lesů, berouce v úvahu existující sítě, měřeno jejich rozsahem, typičností a příslušností k lesním typům i účinností jejich obhospodařování vzhledem k cílům ochrany, 11. zabránit a zmírnit ztráty biologické rozmanitosti v lesích v důsledku rozdrobení půdy a jejího využívání k jiným účelům a zachovat tam, kde je to vhodné vytvořit ekologickou propojenost, 12. přiměřeně podporovat obnovu biologické rozmanitosti v degradovaných lesích a lesích vzniklých na dřívějších lesních půdách nebo v krajině včetně plantáží a zvýšit stimuly pro podporu přirozené obnovy a obnovy původními dřevinami a proveniencemi, 13. zlepšit hodnocení a monitorování biologické rozmanitosti evropských lesů, berouce v úvahu existující systémy monitorování a přispět k harmonizovaným mezinárodním systémům klasifikace prostřednictvím rozvoje celoevropského pochopení systémů klasifikace lesů včetně typů lesů, přirozeného stavu a introdukovaných lesních dřevin, v souladu s celoevropskými kritérii a indikátory trvale udržitelného hospodaření v lesích, 14. přispět k rozvoji celoevropské strategie, která zabraňuje a zmírňuje dopady agresivních cizích druhů ohrožujících ekosystémy, v souladu s rozhodnutími CBD, 15. podporovat hospodářskou úpravu lesa a ty metody i krajinné plánování, které jsou zvláště vhodné k zachování, ochraně, obnově a zvýšení biologické rozmanitosti lesů, využívajíce při tom přírodní procesy probíhající v lesích, 16. podporovat ochranu genových zdrojů v lesích jako nedílné součásti trvale udržitelného hospodaření v lesích a pokračovat v celoevropské spolupráci v této oblasti, 17. povzbuzovat a podporovat interdisciplinární výzkum za účelem rozhodování na základě znalostí o trvale udržitelném hospodaření v lesích zaměřených na zachování, ochranu, obnovu a zvýšení biologické rozmanitosti lesů, 18. pokračovat v plodné spolupráci s ministerským procesem Životní prostředí pro Evropu/PEBLDS 5 a realizovat Rámec pro spolupráci prostřednictvím určení společných cílů a činností, zvláště spoluprací styčné jednotky MCPFE a společného sekretariátu PEBLDS,
a přijímají 19. rámec pro spolupráci mezi MCPFE a ministerským procesem Životní prostředí pro Evropu/PEBLDS, 20. směrnice ministerské konference pro ochranu lesů v Evropě pro hodnocení chráněných a ochranných lesů a ostatní zalesněné půdy v Evropě při pokračování další spolupráce s IUCN 6 a jeho Světovou komisí pro chráněné oblasti s cílem plné srovnatelnosti s jejich kategoriemi hospodaření v chráněných oblastech.
Rezoluce čís. 5: Změna klimatu a trvale udržitelné obhospodařování lesů V evropských lesích 1. Uznávajíce ohrožení lesů změnou klimatu vyvolanou lidskou činností včetně schopnosti lesů poskytovat četné přínosy pro společnost a vědomi si role evropských lesů v globálním koloběhu uhlíku, 2. berouce v úvahu Rezoluci H 4, Strategie pro proces dlouhodobé adaptace evropských lesů na změny klimatu, rozhodnutí následného procesu UNFCCC 2, jeho Kjótský protokol a Marakešské dohody i rozhodnutí přijatá na WSSD 3, 3. podtrhujíce, že hlavní důraz by se měl klást na snížení emisí skleníkových plynů, 4 zaměřujíce se na zajištění trvale udržitelného hospodaření v evropských lesích a trvale udržitelné poskytování jejich četných užitků za současného zvýšení jejich příspěvku k celkovému snížení koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, 51
signatářské státy a Evropské společenství se zavazují 5.
přispět ke snížení čistých emisí skleníkových plynů pocházejících kromě jiného ze spalování fosilních paliv a. podporou efektivního a správného využívání dřeva za účelem náhrady neobnovitelných zdrojů a metod intenzivní výroby energie, b. podporou výrazného zvýšení efektivní výroby a využívání bioenergií z lesních zdrojů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem i využíváním dřevního odpadu, 6. přispět k implementaci UNFCC a Kjótského protokolu zachováním zásob uhlíku a zvýšením jeho poutání evropskými lesy prostřednictvím a. podpory metod trvale udržitelného hospodaření v lesích, berouce přitom v úvahu možnou i implementaci lesnických aktivit v rámci Kjótského protokolu, b. národních lesnických programů nebo plánů poskytujících příslušné směrnice tak, aby zalesňování bralo ohled na environmentální (především biologickou rozmanitost), ekonomické a sociální hodnoty s ohledem na snižování možných negativních důsledků velkoplošného zalesňování, c. podpory výzkumu a analýzy možného rozsahu a metod poutání uhlíku v lesích a ukládání uhlíku v lesních produktech, příslušných přínosů a nákladů i prostředků a způsobů, jak se na nich podílet, 7. podporovat výzkumné, a tam, kde je to vhodné, monitorovací aktivity, aby se lépe porozumělo možným dopadům změn klimatu na lesy a jejich produkty i funkce a na jejich schopnost snižovat vlivy živelných katastrof jako jsou extrémní stavy počasí včetně povodní a ostatních kalamit, 8. pozvednout politiky i opatření na vyšší úroveň a zajistit, aby lesní hospodářství přispělo k lepší adaptabilitě lesů na změny klimatu, 9. dále přispívat k pracím probíhajícím v rámci UNFCC, pokud jde o metody hodnocení, měření, monitorování a podávání zpráv o změnách ukládání uhlíku v lesních ekosystémech a lesních produktech založených na existujících systémech a spolupráci s příslušnými organizacemi, 10. vyměňovat si na celoevropské úrovni zkušenosti o národních a regionálních strategiích týkajících se lesů pro zmírnění a adaptaci na změny klimatu a přispívat k rozvoji příslušných zásad; přispívat aktivně k dalšímu rokování UNFCCC a jeho Kjótského protokolu, aby se zajistilo, že rozhodnutí o lesnických opatřeních i jejich implementaci se budou dělat v souladu s trvale udržitelným hospodařením v lesích. 11. Tento odkaz se týká jen těch zemí MCPFE, které podepsaly rezoluci H4: Rámcová úmluva OSN o změnách klimatu (FCCC), Světový summit o trvale udržitelném rozvoji (WSSD), Evropská ekonomická komise OSN (UN ECE), Celoevropská strategie biologické a krajinné rozmanitosti (PEBLDS), Mezivládní panel o lesích / Mezinárodní fórum o lesích (IPF/IFF), Fórum OSN o lesích (UN FF), Konvence o biologické rozmanitosti (CBD), Mezivládní panel o lesích: Dokument E/CN.17/1997/12.
Dokumenty 4. MCPFE podepsal náměstek ministra zemědělství pro lesní hospodářství Jaromír Vašíček. 52
Vídeň 2003 Projev Jaromíra Vašíčka, náměstka ministra zemědělství pro lesní hospodářství, v průběhu 4. MCPFE ve Vídni Vaše Excelence, vážení delegáti, dámy a pánové. Je mi ctí být zde s Vámi a tak mi nejdříve dovolte poděkovat odpovědným ministrům za laskavé pozvání na tuto konferenci. Zájem o mezinárodní politické debaty a následné iniciativy související s udržitelným rozvojem začaly v roce 1990. Štrasburská konference se zabývala hlavně výzkumem a monitoringem, helsinská byla orientována na biodiverzitu, trvale udržitelné obhospodařování lesů a změnu klimatu, zatímco konference v Lisabonu se zaměřila hlavně na socioekonomické otázky trvale udržitelného hospodaření v lesích. Oceňujeme, že tato konference zdůrazňuje vícesektorový přístup, zvláště vícesektorovou povahu lesního hospodářství a péči o životní prostředí. Také vítáme motto této vrcholné schůzky, které je zmíněno v titulu „Vídeňské deklarace“. Zejména koncept sdílené zodpovědnosti, který je také zmiňován jako klíčový prvek lesnické strategie EU, považujeme za velmi důležitý. Naše země patří k těm, jejichž otázky lesní hospodářství a následné environmentální problémy nemohou být řešeny pouze lesnickým sektorem. Považujeme za důležité, že se udržitelné obhospodařování lesů objeví v různých národních politikách a mohu Vás informovat, že národní lesnický program přijatý českou vládou na začátku tohoto roku již základy tohoto přístupu obsahuje. Také si ceníme toho, že jsou zmíněny ekonomické otázky. Pokud přijímáme koncept vícenásobné funkčnosti našich lesů, musíme vzít v úvahu také ekonomické aspekty, protože – kromě důležitých a dosud neobchodovaných nedřevních užitků a funkcí, které lesy poskytují – je lesní hospodářství podřízeno tržním mechanismům. Existuje mnoho otázek, které je potřebné vyřešit ve prospěch veřejného zájmu a ziskový, ekonomicky životaschopný lesnický sektor by mohl mj. reprezentovat základy dlouhodobého a trvalého financování ekologických funkcí – uchování a zlepšení biologické rozmanitosti, ochranu ekologických hodnot či ochranu proti přírodním rizikům. Mohu konstatovat, že naše země se prostřednictvím aktivní účasti na mezinárodních procesech týkajících se lesů a životního prostředí pokouší následovat základní myšlenky lesnické strategie EU právě tak jako aktivity OSN v oblasti lesního hospodářství. Cítím, že ještě máme příležitost zlepšit komunikaci, spolupráci a koordinaci – a to nejen v oblasti politik týkajících se lesnického sektoru . Nicméně se domnívám, že to není pouze případ naší země a pravděpodobně my všichni musíme v této oblasti mnohé udělat. Věřím, že naše konference bude dalším krokem v tomto směru. Naši zástupci mají často příležitost připojit své hlasy ke stanovisku EU při mezinárodních jednáních a věříme, že tato koordinace související s lesnickými otázkami bude posílena během probíhajícího procesu přistoupení ke Společenství a rozšíření EU. Věřím, že naše země, stejně tak jako další země střední a východní Evropy s lesnickými systémy založenými na „klasickém lesnictví“, které pochází právě ze střední Evropy, je připravena sdílet principy rozvoje lesnického sektoru tak, jak je přijala EU. První kroky byly učiněny v procesu aproximace příslušné legislativy. Samozřejmě všichni víme, že nejen existence harmonizovaných zákonů, ale že nejdůležitější je jejich efektivní začlenění do národních politik a zejména praktické uplatňování konkrétních opatření. Pokud se týká konkrétních opatření – v posledních pěti letech snažíce se o odpovědné hospodaření v lesích, ČR připravila a přijala různé dokumenty. Byly to např. Lesnická strategie na období před vstupem do EU, zákon o obchodování s reprodukčním materiálem lesních dřevin či dodatek k zákonu o ochraně přírody a krajiny. Lesníci se zúčastnili přípravy návrhu Národní strategie o zachování biodiverzity. Vítáme, že do dokumentů této důležité konference je zahrnuta spolupráce mezi oběma důležitými procesy – MCPFE a Životní prostředí pro Evropu. Naši lesníci a výzkumníci zabývající se lesem v posledním období organizovali mnoho mezinárodních setkání hledajíce a nabízejíce sdílení znalostí a nových informací. Bylo to několik workshopů ve spolupráci s IUFRO, ISTA, EFI, MCPFE, IPGRI/EUFORGEN, naposledy to byly seminář FAO/IUCN na podporu trvale udržitelného obhospodařování lesů ve střední a východní Evropě a současně se připravuje symposium o legislativě týkající se lesnictví a životního prostředí. Role horských lesů a povodí v obhospodařování a ochraně vodních zdrojů a prevenci přírodních katastrof byly diskutovány v souvislosti s posledními povodněmi v Evropě. Dovolte mi připomenout, že pod společnou záštitou našeho ministerstva a Evropské observatoře pro horské lesy (EOMF) se bude v ČR v červnu konat seminář o horských lesích v Evropě. Tento seminář „Policy and Research Contribution to a Larger Europe“ je následnou sumarizací Mezinárodního roku hor a současně bude představovat spojení se současným Mezinárodním rokem pitné vody. Je vítána především účast těch, kteří jsou zodpovědní za implementaci štrasburské rezoluce čís. S-4. Dámy a pánové, věřím, že evropské lesnictví by mohlo přispět ke všeobecnému rozvoji společnosti a zlepšení životního prostředí, ale na druhé straně se také domnívám, že společnost by také měla podpořit trvale udržitelné obhospodařování lesů, přispět k ochraně a rozvoji základních funkcí našich lesů zmíněných dříve v dokumentech panevropského procesu. Proto také je naší úlohou lesní hospodářství více zviditelnit. Tato práce by měla být udělána společně se zainteresovaným stranami, prostřednictvím veřejného dialogu by měla být zvětšena starost o lesnické otázky. Za důležité také považujeme zviditelnit na národní úrovni lesnické záležitosti v rámci naplňování plánů reflektujících 53
Světový summit o udržitelném rozvoji (WSSD). V závěru bych chtěl vyjádřit poděkování hostitelské zemi a zástupcům koordinační jednotky (LUW) MCPFE organizující tuto konferenci a stejně tak i zástupcům všech zemí za jejich cennou podporu při přípravě závěrečných dokumentů a za všechnu práci učiněnou od poslední konference v Lisabonu. Současně mi dovolte popřát polským kolegům úspěch při řízení štafety panevropského procesu. Přes přípravu a přijetí dalších dokumentů nesmíme zapomenout, že existující rezoluce jsou stále platné a tak nakonec chci popřát nám všem úspěch při plnění našich závazků.
~ ~ ~
Představitelé účastnických států při vídeňské konferenci.
Zdokonalené pan-evropské indikátory trvale udržitelného obhospodařování lesů MCPFE se po konferenci v Lisabonu rozhodla vylepšit existující soubor kritérií a indikátorů a za tím účelem byla vytvořena Poradní skupina zastupující nejdůležitější evropské organizace zabývající se lesy a životním prostředím. Dané problematiky se týkaly čtyři workshopy (Triesenberg 2001, Kodaň 2001, Budapešť 2002, Camigliatello Silano 2002) které zajistily, že v přiměřeném rozsahu byly vzaty v úvahu zkušenosti jednotlivých států a celé škála nejrůznějších přírodních podmínek. Připravený výsledný návrh vzniklý z jednání workshopů a ve spolupráci s poradní skupinou byl přijatý ELM MCPFE ve Vídni, ve dnech 7. až 8. 10. 2002. 54
Vídeň 2003 KVANTITATIVNÍ KRITÉRIA A INDIKÁTORY Kritérium (C)
Indikátor
Podrobný, celý název
C1 Udržení a přiměřený rozvoj lesních zdrojů a jejich příspěvek ke světovému koloběhu uhlíku
1.1 Výměra lesů
Výměra lesů a ostatních zalesněných pozemků, členěná podle typů lesa a jejich využitelnosti pro produkci dřeva; podíl lesa a ostatních zalesněných pozemků na celkové výměře pozemků.
1.2 Zásoba dřeva
Zásoba dřeva v lesích a na ostatních zalesněných pozemcích, členěná podle typů lesa a jejich využitelnosti pro produkci dřeva.
1.3 Věková struktura a/nebo rozložení věkových tříd
Věková struktura a/nebo rozložení věkových tříd lesů a ostatních zalesněných pozemků, členěná podle typů lesa a jejich využitelnosti pro produkci dřeva.
1.4 Zásoba uhlíku
Zásoba uhlíku v dřevní biomase a v půdě lesů a ostatních zalesněných pozemků.
2.1 Depozice znečišťujících látek z ovzduší
Depozice znečišťujících látek v lesích a ostatních zalesněných pozemcích klasifikovaná podle dusíku, síry a basických kationtů.
2.2 Stav půdy
Chemické vlastnosti půdy (pH, CEC, C/N, organický uhlík, saturace básí) v lesích a ostatních zalesněných pozemcích vztažené ke kyselosti půdy a eutrofizaci, klasifikované podle hlavních půdních typů.
2.3 Defoliace
Defoliace jedné nebo více hlavních dřevin v lesích a ostatních zalesněných pozemcích v defoliačních třídách „mírné“, „silné“, „odumřelé“.
2.4 Poškození lesa
Lesy a ostatní zalesněné plochy poškozené biotickými, abiotickými faktory či vlivem člověka a podle typu lesa.
3.1 Přírůst a těžba
Vyváženost mezi ročním přírůstem a těžbou dřeva v porostech umožňujících dodávku dříví.
3.2 Kulatina
Hodnota a množství obchodované kulatiny.
3.3 Nedřevní komodity
Hodnota a množství obchodovaných ostatních nedřevních produktů (lov, lesní plody, houby) z lesa a ostatních zalesněných ploch.
3.4 Tržní služby / užitky z lesa
Podíl lesa v procentech plochy obhospodařované podle LHP nebo LHO.
3.5 Lesy obhospodařované podle LHP
Podíl lesa v procentech plochy obhospodařované podle LHP nebo LHO.
4.1 Zastoupení dřevin
Plocha lesa nebo ostatní zalesněné plochy klasifikovaná podle vyskytujícího se počtu dřevin a typu lesa.
4.2 Obnova lesa
Plocha obnovy stejnověkých a různověkých lesů klasifikovaná podle způsobu obnovy.
4.3 Přirozenost
Plocha lesa nebo ostatní zalesněné plochy klasifikovaná podle „nedotčená člověkem“, nebo jako „polo-přirozená“ nebo jako „plantáž“, každá podle typu lesa.
4.4 Introdukované dřeviny
Plocha lesů a ostatní zalesněné půdy s domionancí introdukovaných dřevin.
4.5 Odumřelé dřevo
Hmota stojícího a ležícího odumřelého dřeva v lese a na ostatní zalesněné ploše klasifikováno podle typu lesa.
4.6 Genové zdroje
Plocha obhospodařovaná pro ochranu a využití lesních genových zdrojů (konzervace genů in situ a ex situ) a plocha pro produkci osiva.
C2 Udržení zdraví a vitality lesních ekosystémů
C3 Udržení a podpora produkčních funkcí lesa (dřevních I nedřevních)
C4 Udržení, ochrana a přiměřený rozvoj biologické rozmanitosti lesních ekosystémů
55
Kritérium (C)
Indikátor
Podrobný, celý název
4.7 Rozšíření lesa v krajině
Prostorové rozmístění lesů na úrovni krajiny.
4.8 Ohrožené lesní druhy
Počet ohrožených druhů klasifikovaný podle červeného seznamu IUCN ve vztahu k celkovému počtu lesních druhů.
4.9 Lesy chráněné zákonem
Plocha lesa nebo ostatní zalesněné plochy chráněná k zachování biodiverzity, krajiny a specifických přírodních prvků, podle hodnotících směrnic MCPFE.
C5 Udržení a přiměřený rozvoj ochranných funkcí lesů při jejich obhospodařování (zejména funkce půdoochranné a vodoochranné)
5.1 Ochranné lesy – půda, voda a ostatní ekologické funkce
Plocha lesa nebo ostatních zalesněných pozemků určených k ochraně půdy před erozí, k ochraně vodních zdrojů nebo pro uchování ostatních funkcí lesního ekosystému - část třídy MCPFE „Ochranné funkce“.
5.2 Ochranné lesy – infrastruktura a obhospodařované přírodní zdroje
Plocha lesa a ostatních zalesněných pozemků určených k ochraně infrastruktury a obhospodařovaných přírodních zdrojů před živelnými pohromami - část třídy MCPFE „Ochranné funkce“.
C6 Udržení ostatních sociálně- ekonomických funkcí a podmínek
6.1 Lesní majetky
Počet lesních majetků podle velikosti a kategorie vlastníků.
6.2 Příspěvek lesů k HDP
Příspěvek lesního hospodářství, dřevozpracujícího průmyslu a papírenských výrobků k HDP.
6.3 Čistý výnos
Čistý příjem lesních podniků.
6.4 Výdaje na veřejně prospěšné funkce
Celkové výdaje za dlouhodobé trvale udržitelné služby poskytované lesy.
6.5 Pracovní síly v lesnickém sektoru
Počet zaměstnanců a pracovní přínos v lesnickém sektoru klasifikovaný podle pohlaví a věkových skupin, vzdělání a pracovních charakteristik.
6.6 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
Četnost pracovních úrazů a nemocí z povolání v lesním hospodářství.
6.7 Spotřeba dřeva
Spotřeba dřeva a výrobků ze dřeva na obyvatele.
6.8 Obchod se dřevem
Dovozy a vývozy dříví a výrobků ze dřeva.
6.9 Enrergie získané z dřevních zdrojů
Podíl energie získané ze dřeva na celkové spotřebě energie klasifikováno podle původu dřeva.
6.10 Přístupnost lesa pro rekreaci
Plocha lesa a ostatní zalesněné půdy na kterou je veřejnosti povolen přístup za účelem rekreace a indikace intensity využití.
6.11 Kulturní a duchovní hodnoty lesa
Počet míst v lesích a na ostatní zalesněné půdě majících kulturní nebo duchovní hodnotu.
56
Vídeň 2003 KVALITATIVNÍ INDIKÁTORY Celková strategie, instituce a nástroje trvale udržitelného obhospodařování lesů A.1 A.2 A.3 A.4
Národní lesnické programy (NLP) Institucionální rámec Legislativní, regulační rámec a mezinárodní závazky Informační prostředky a informovanost
B.
Politika, instituce a nástroje (podle jednotlivých oblastí strategie)
K jednotlivým položkám ad B uvést: hlavní cíle; významné instituce; hlavní použité nástroje politiky – legislativní a regulační, finančně ekonomické, informační; hlavní změny od poslední MCPFE.
Číslo
Kritérium Oblast strategie
B.1
C1
B.2
Využití pozemků a výměra lesa a ostatních zalesněných pozemků Bilance uhlíku
B.3
C2
Zdraví a vitalita
B.4
C3
Produkce a využívání lesa
B.5
Produkce a využívání nedřevních komodit a služeb, zejména využívání pro rekreační účely
B.6
C4
Biodiverzita
B.7
C5
Ochranné lesy
B.8
C6
Ekonomická efektivnost
B.9
Zaměstnanost (včetně bezpečnosti při práci a ochrany zdraví)
B.10
Veřejná informovanost a účast
B.11
Výzkum, výchova a vzdělávání
B.12
Kulturní a duchovní hodnoty
57
… od Vídně po Varšavu Zhodnocení lesnické strategie EU – vyústilo v akční plán pro lesy Akční plán pro lesy Po jednání pracovních skupin byl vytýčen všeobecný cíl EU – podporovat a zlepšovat trvale udržitelné obhospodařování lesů a jejich polyfunkční úlohu. K dosažení čtyř hlavních cílů má napomoci celkem 18 opatření: 1. Zlepšení dlouhodobé konkurenceschopnosti: - prozkoumání vlivu globalizace, - podpora výzkumu a technologického rozvoje, - výměna zkušeností ohledně oceňování a obchodování s nedřevními užitky a službami, - podpora využívání lesní biomasy na energetické účely, -podpora spolupráce mezi vlastníky lesa a zlepšení lesnického zdělávání. 2. Zkvalitňování a ochrana životního prostředí: - napomáhat plnění závazků týkajících se klimatických změn a podporovat přizpůsobování se jejích účinkům, - přispět k dosažení revidovaných cílů v oblasti biodiverzity pro rok 2010 a dále, - pracovat na vytvoření evropského systému monitorování lesů, - zlepšení ochrany lesů v EU. 3. Příspěvek ke kvalitě života: - podpora environmentálního vzdělávání a šíření informací, - zachování a zlepšení ochranných funkcí lesů, - prozkoumání potenciálu městských a příměstských lesů. 4. Podpora koordinace a komunikace: - posílení úlohy Stálého výboru pro lesy (SFC), - posílení koordinace mezi jednotlivými politikami týkajícími se lesního hospodářství, - uplatňování otevřené metody koordinace v národních lesnických programech, - posílit postavení EU v rámci mezinárodních procesů týkajících se lesního hospodářství, - podpora využívání dřeva a dalších lesních produktů z porostů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem, - zlepšení výměny informací a komunikace.
58
...od Vídně po Varšavu XII. světový lesnický kongres FAO, Kanada, Québec, 2003 Mezinárodní projekt „Pedagogické aktivity v lese - koncepce semináře pro lesníky“ (PAWS), 2004 – 2007. Za ČR byli partnery ÚHÚL a SLŠ v Hranicích. V rámci projektu byl vytvořen koncept seminářů pro lesní pedagogy včetně podpůrných materiálů - učebnice a CD. Tyto materiály jsou v jazycích (AJ, ČJ, SJ, NJ a finština) všech partnerských zemí projektu volně ke stažení na: www.paws.daa-bbo.de. Evropská síť lesních pedagogů (Wald Paedagogik Netzwerk) byla založena v roce 2004 z iniciativy Rakušanů a Němců. Vznikla za účelem výměny zkušeností, publikací a metod pro zlepšení obecné informovanosti o lesnictví. MCPFE workshop: The NFPs in Europe, Polsko, Gdansk, listopad 2004 Seminář MCPFE: Forestry and Our Cultural Heritage, Švédsko, Sunne, červen 2005. Seminář projednával především problematiku indikátoru 6.11 Kulturní a duchovní hodnoty lesa, u kterého bylo zjištěno obtížné vyjádření a sjednocení názorů. Mezinárodní seminář „Environmentální služby a financování ochrany a udržitelného užívání ekosystémů“ byl uspořádán UN ECE v Ženevě v říjnu 2005, zejména se zaměřením k oběhu vody v krajině, ale i k tématu služeb poskytovaných lidské společnosti lesními ekosystémy ve vztahu lesa a vody. XXII. světový kongres IUFRO, Austrálie, Brisbane, 2005 MCPFE workshop: Combating Illegal Harvesting and Related Trade of Forest Products in Europe, Španělsko, Madrid, listopad 2005 MCPFE workshop: Inter-Criteria and Indicators (C&I) Process Collaboration, Polsko Bialowieza, červen 2006 Z přípravných jednání (ELM) před konferencí ve Varšavě
Forest Communicators Network Meeting, FAO-ECE, Slovinsko, Bled 2007 – mj. projednalo výsledky šetření názorů veřejnosti na evropské lesy. COFO 2007 (Committee on Foresty), zasedání lesnického výboru FAO, Itálie, Řím, 2007 mj. zabývalo také problematikou lesa a vody v souvislosti s dnes již zcela konkrétními klimatickými změnami na Zemi. Závěrečné dokumenty jednání jsou souhrnem doporučení FAO rozšiřujícím program činnosti v oblasti lesnictví o problematiku energie. Z iniciativy rakouského ministerstva zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodního hospodářství byla v roce 2007 ustanovena pracovní skupina pro implementaci Klíčové akce 10 (podpora vzdělávání a komunikace v oblasti životního prostředí) Akčního plánu EU pro lesnictví. V této pracovní skupině jsou zástupci ministerstev z členských států v jejichž pracovní náplni je environmentální vzdělávání a lesní pedagogika. UNFF projednalo v září 2007 Právně nezávazný nástroj pro všechny typy lesů Pan-European Forest Week, příprava celoevropského týdne lesa – říjen 2008 59
5. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě Varšava, 5. – 7. 11. 2007
Varšavská deklarace Životní podmínky na naší planetě jsou ohroženy a vyžadují okamžité jednání. Výzvou pro všechny vlády a občanskou společnost je chránit a užívat přírodní zdroje Země trvale udržitelným způsobem. Evropské lesy přitom hrají životně důležitou roli, jelikož mohou zlepšit a prospět kvalitě života a zejména přispět ke zmírnění změny klimatu, k dodávkám energie a ochraně vody. 1. Vědomi si nepřetržité změny klimatických podmínek a předvídaných následků pro lesní ekosystémy a lesní hospodářství a uznávajíce úlohu lesů, jejich trvale udržitelného obhospodařování i lesních produktů při zmírňování změny klimatu, jakož i pokračující potřebě přizpůsobování se této změně. 2. Zdůrazňujíce důležitost používání dřeva vyprodukovaného trvale udržitelným způsobem jako obnovitelné suroviny a obnovitelného zdroje energie a uznávajíce potřebu zvýšit dodávky dřeva. 3. Zdůrazňujíce úlohu lesů pro kvalitu a množství vody a pro zmírňování povodní i sucha, jakož i zaznamenávajíce dopady změny klimatu na les a vodu. 4. Uznávajíce důležitost plné ekonomické hodnoty četných služeb, které lesy poskytují a potřebu mít k dispozici odpovídající prostředky a opatření pro zabezpečení těchto služeb. 5. Potvrzujíce, že bezpečná vlastnická práva a práva na držbu pozemku jsou předpokladem pro zavedení trvale udržitelného lesního hospodářství. 6. Zdůrazňujíce, že trvale udržitelné obhospodařování lesů významně přispívá k ekologickým, ekonomickým, společenským a kulturním rozměrům trvale udržitelného rozvoje a zejména k dosažení mezinárodně dohodnutých cílů, včetně Čtyř globálních cílů pro lesy, dohodnutých Fórem OSN o lesích (UNFF), Rozvojovými cíli tisíciletí, Cíli biologické rozmanitosti do roku 2010 Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) a Celoevropskou strategií pro biologickou a krajinnou rozmanitost (PEBLDS). 7. Vyzdvihujíce důležitost vkladu, který Evropa poskytuje mezinárodnímu dialogu o lesnické politice. 8. Vítajíce „právně nezávazný nástroj pro všechny typy lesů“ a Víceletý pracovní program Fóra OSN o lesích pro roky 2007 – 2015, který byl přijat na sedmém zasedání UNFF. 9. Stavějíce na úspěších a zkušenostech dosažených během 17 let a pokračující snaze Ministerské konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE) posílit ekonomická, ekologická, společenská a kulturní aspekty lesů na všech úrovních.
Jako zástupci signatářských států a Evropského společenství se zavazujeme: Podpora kvality života 10. zajistit, aby lesy a jejich trvale udržitelné obhospodařování hrály aktivní úlohu v trvale udržitelném rozvoji a blahobytu evropské společnosti a to jak ve venkovských, tak i městských oblastech, 11. zajistit, aby lesy a jejich trvale udržitelné obhospodařování hrály aktivní úlohu v boji proti negativním vlivům změny klimatu prostřednictvím jak jejího zmírňování, tak adaptačními opatřeními, 12. udržovat, zachovávat, obnovovat a zvyšovat biologickou rozmanitost lesů, včetně jejich genových zdrojů prostřednictvím trvale udržitelného obhospodařování lesů, 13. zvyšovat užívání dřeva z lesů obhospodařovaných udržitelným způsobem jako obnovitelné suroviny a zdroje energie, 14. zajistit, aby lesy a trvale udržitelné hospodaření v nich hrály aktivní úlohu při uchování a zlepšování kvality a množství vody a při zmírňování následků živelných nebezpečí, jako jsou záplavy, sucha, laviny, sesuvy půdy, právě tak jako při boji s půdní erozí a dezertifikací, Překonávání výzev 15. posílit konkurenceschopnost lesnického sektoru a tak zvýšit jeho schopnost přispět ke kvalitě života, 16. zvýšit profil a povědomí o četných přínosech lesů a lesního hospodářství, jakož i úloze lesnického sektoru v rámci vládních struktur, soukromého sektoru a u široké veřejnosti, 17. vytvořit podmínky umožňující zvýšení mobilizace dřeva z lesů spravovaných udržitelným způsobem pro veškeré využití, 60
Varšava 2007 18. zajistit, aby se veškerá produkce dřeva, včetně krátkých obmýtí a rychle rostoucích energetických plodin, řídila principy trvalé udržitelnosti, aby byla zajištěna poctivá soutěž mezi sektory, 19. pokračovat v přispívání ke zmírňování a k adaptaci na změnu klimatu a v tomto ohledu dále rozvíjet celoevropské poradenství v oblasti zalesňování a obnovy lesů, 20. vybudovat soudržnost mezi politikami o lesních a vodních zdrojích a koordinovat trvale udržitelné lesní hospodářství a integrované hospodaření s vodními zdroji, 21. rozvíjet a zavádět inovační nástroje pro zabezpečení služeb spojených s vodou, které lesy poskytují, jako jsou platby za ekosystémové služby (PES)3) nebo jiná opatření, 22. dále podporovat národní lesnické programy nebo jejich ekvivalenty meziodvětvové koordinace a jako prostředky pro soudržné plnění mezinárodních závazků v oblasti lesnictví, 23. dále posílit úsilí pro podporu dobré správy a prosazování zákona o lese za účelem boje proti nelegální těžbě dřeva a souvisejícímu obchodu s lesními produkty, mezi jinými, prostřednictvím spolupráce a podpory politik zadávání veřejných zakázek, které vyžadují dříví a produkty ze dřeva pocházejícího z legálních a trvale udržitelných zdrojů, 24. přijmout účinná opatření ke zlepšení porozumění mezi rozhodujícími politickými činiteli, odborníky a vědeckou komunitou s cílem zlepšit využití vědeckých poznatků a výsledků výzkumů spojených s lesy a lesnickým sektorem jako spolehlivého základu pro rozhodování, 25. v lesnictví a v oblastech příbuzných sektoru posílit zaměstnanost, vzdělávání, školení a komunikaci a zajistit rovné příležitosti v přístupu k nim, 26. podporovat výzkum, zejména ohledně úlohy lesů při zmírňování účinku změny klimatu, při jejich adaptaci na tuto změnu, jakož i využití dřeva a biomasy, vztahu mezi lesem a vodou a fungování lesních ekosystémů, Globální – regionální spolupráce a partnerství 27. dále podporovat účinné zavádění trvale udržitelného obhospodařování lesů na všech úrovních a přispívat k mezinárodnímu dialogu o lesnické politice prostřednictvím pokračující spolupráce o otázkách týkajících se lesa v Evropě a sdílením dosažených výsledků a zkušeností s ostatními regiony, 28. dále podporovat a spolupracovat se zeměmi podstupujícími reformu v lesnickém sektoru, zejména pak s těmi zeměmi, jejichž ekonomika je v přechodném období tak, aby do svých v lesnických sektorů mohly plně začlenit principy trvale udržitelného obhospodařování lesů, 29. přispívat k dosažení Čtyř globálních cílů pro lesy, jakož i k zavádění Právně nezávazného nástroje pro všechny typy lesů a Víceletého pracovního programu Fóra OSN o lesích pro období 2007 až 2015, 30. rozvíjet, ve spolupráci s ostatními regionálními orgány, procesy a dohodami, stálé vklady z celoevropského regionu pro práci Fóra OSN o lesích pro období 2007 až 2015, majíce na zřeteli otázky bodů agendy ze zasedání UNFF a posilováním spolupráce s mezinárodním ujednáním o lesích, mezi jinými, prostřednictvím sdílení regionálních perspektiv, přístupů a zkušeností, 31. podporovat na celoevropské úrovni cíle a akce, které zlepšují regionální přínos k dosažení Čtyř globálních cílů pro lesy dohodnutých UNFF a plnění dalších odpovídajících globálních závazků, 32. vyvinout další úsilí směrem k posílení spolupráce Ministerské konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE) s Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu (UNFCCC) s cílem uznat rozmanité role lesů a jejich produktů při zmírňování změny klimatu, v souvislosti s klimatickým režimem po roce 2012, pokud to přispívá ke konečným cílům UNFCCC, 33. posílit spolupráci MCPFE s Úmluvou OSN o boji proti dezertifikaci (UNCCD) s cílem zvýšit úlohu lesů v boji proti dezertifikaci a s povodněmi, 34. přispívat k realizaci odpovídajících pracovních programů CBD prostřednictvím účinného plnění závazků MCPFE, 35. podněcovat společné aktivity v sektoru lesního a vodního hospodářství a zlepšit spolupráci mezi MCPFE a Úmluvou o vodách Evropské hospodářské komise OSN (UN ECE), 36. podporovat ministerské procesy zabývající se prosazováním práva a správy v lesnictví (FLEG) a zlepšovat spolupráci mezi MCPFE a FLEG pro Evropu a severní Asii (ENA FLEG), 37. využívat inovační a účinné přístupy k dalšímu posílení stávající spolupráce s ostatními regionálními orgány a procesy v Evropě, jako jsou Životní prostředí pro Evropu/PEBLDS, Evropská lesnická komise (EFC) Organizace pro výživu a zemědělství při OSN (FAO) a Dřevařský výbor EHK OSN (UNECE TC), pro získání prospěchu ze součinnosti, včetně rozvoje stálého celoevropského vkladu pro zasedání UNFF, Plnění závazků MCPFE 38. rozvíjet pracovní program pro plnění závazků 5. ministerské konference o ochraně lesů v Evropě ve spolupráci s příslušnými organizacemi, institucemi a procesy a posílit plnění závazků předcházejících, 39. organizovat v této souvislosti společně se zainteresovanými stranami akce za účelem komunikace na všech úrovních a zvýšení veřejného povědomí o meziodvětvové důležitosti lesů a lesnického sektoru, 61
40. vypracovat přehled o MCPFE procesu do šesté Ministerské konference vyhodnocením učiněného pokroku a překážek, kterým bylo třeba čelit při plnění přijatých závazků.
~ ~ ~ Varšavská rezoluce čís. 1 - Lesy, dřevo a energie 1. Podporujíce cíle zmírňování změny klimatu a zvyšování bezpečnosti dodávek energie. 2. Zdůrazňujíce, že lesní biomasa, dřevní odpad a recyklované dřevo představují důležitý zdroj obnovitelné energie, který může nahrazením fosilních paliv snížit emise skleníkových plynů. 3. Uznávajíce potřebu zvýšit množství jak pohotových zdrojů tak i energie k dispozici výrobou a spotřebou bioenergie. 4. Uznávajíce potřebu zvýšit vědomosti o úloze lesních ekosystémů, jakož i lesních produktů při dlouhodobém uchování uhlíku jako přínos ke zmírnění změny klimatu v souvislosti s klimatickým režimem po roce 2012. 5. Potvrzujíce, že postupy trvale udržitelného obhospodařování lesů a rozšíření plochy lesů v Evropě mají za následek zvýšení dostupnosti lesních zdrojů poskytujíce tak v mnoha částech Evropy potenciál pro zvýšení mobilizace zásob dřeva při respektování zásad trvale udržitelného obhospodařování lesů. 6. Uznávajíce význam evropského lesnictví a lesního průmyslu, jakož i důležitost uchování jejich dlouhodobé ekonomické životaschopnosti a konkurenceschopnosti a zdůrazňujíce, že lesy poskytují surovinu pro lesnický sektor i pro energii. 7. Zaznamenávajíce zvýšenou konkurenční poptávku po dřevě jako obnovitelné surovině a jako nositeli obnovitelné energie a potřebu eliminovat nepatřičnou deformaci konkurence mezi různými konečnými využitími. 8. Zaznamenávajíce potřebu lepších a komplexnějších informací o zdrojích dřeva a spotřebě dřeva jako základu pro lepší informovanost při tvorbě politiky a stanovování strategie. 9. Uznávajíce, že zvýšená poptávka po dřevě vytváří nové příležitosti pro příjem vlastníků lesa, podnikatelů a správců a také pro bohatství, pracovní místa a ekonomický růst zejména ve venkovských oblastech. 10. Vědomi si, že fragmentace vlastnictví lesa v Evropě představuje výzvu pro udržení aktivního a trvale udržitelného obhospodařování lesů a mobilizaci zásob dřeva. 11. Uznávajíce doplňující úlohu využití biomasy dřeva při snižování rizika lesních požárů. 12. Vycházejíce z předcházejících závazků MCPFE a uznávajíce pokračující práci v oblasti lesů, dřeva a energie, která je uskutečňována prostřednictvím mezinárodních úmluv, organizací a procesů.
Signatářské státy a Evropské společenství se zavazují: I. Zlepšení role lesnického sektoru ve výrobě energie 13. v rámci trvale udržitelného hospodaření v lesích přijmout účinná opatření za účelem zvýšení využití dřevní biomasy pro výrobu energie, berouce v úvahu důležitost zpracování odpadů a recyklovaného dřeva jako obnovitelných zdrojů energie, 14. posoudit dopad výroby dřeva pro energii na životní prostředí včetně dopadů na půdu, vodu, biologickou rozmanitost a koloběh živin, 15. přizpůsobit politiky a nástroje, včetně těch zabývajících se výzkumem a rozvojem, k podpoře podmínek umožňujících podnícení investic do výroby a distribuce bioenergie, zvýšené mobilizace, účinného využití dřeva a energie, 16. posílit pozici lesnického sektoru v meziodvětvových debatách, které se týkají energie, prostřednictvím rozvíjení komunikace a zvyšováním povědomí o současných aktivech, existujícím potenciálu tohoto sektoru a mnohonásobných výhodách využití dřeva jako paliva, 17. podpořit partnerství mezi vlastníky veřejných a soukromých lesů, lesním průmyslem a výrobci energie s cílem rozvíjet trhy s bioenergií,
II. Mobilizace zásob dřeva 18. analyzovat a z vědeckého a praktického hlediska v dialogu se zainteresovanými stranami posoudit stávající a potenciální zásoby dřeva v Evropě, m. j. na základě národních inventarizací lesa, jakož i omezení a možnosti při realizaci mobilizace zásob dřeva, 62
Varšava 2007 19. rozvíjet a dále zlepšovat systémy sběru dat o spotřebě dřeva pro energetické využití, 20. zajistit podmínky umožňující zvýšení trvale udržitelné produkce dřeva prostřednictvím silnějšího propojení národních lesnických politik s politikami trvale udržitelného rozvoje, zemědělství, využívání půdy, rozvoje venkova, životního prostředí, s energetickou politikou a politikoiu průmyslu, 21. identifikovat a odstranit neúmyslné překážky pro zvýšení trvale udržitelné produkce dřeva a jeho mobilizace v lesích všech typů vlastnictví, 22. prověřit různé postupy trvale udržitelného obhospodařování lesů hospodářství a podporovat využití řady těchto systémů včetně těch, které využívají krátké obmýtí a výmladkové hospodaření v souladu s vnitrostátním zákonem, za účelem zvýšení produkce a mobilizace dřeva k účinné reakce na stoupající poptávku po dřevě, 23. posoudit uskutečnitelnost mobilizace zásob dřeva z oblastí mimo lesy, 24. podnítit vytváření kapacit vlastníků lesa a jejich družstev a usnadnit jejich spolupráci a výměnu informací; mezi jinými ohledně přístupu na trhy se dřevem, poskytování informací, vzdělávání, školení a osvětové práce; k tomu, aby za účelem mobilizace více dřeva byli schopni a motivováni k proaktivnímu trvale udržitelnému obhospodařování lesů, 25. podporovat rozvoj kapacit pracovní síly v lesnictví, podnikatelů a správců prostřednictvím vzdělávání, školení a využívání inovačních postupů za účelem zvýšení jejich schopnosti lépe reagovat na potřeby trhů se dřevem, 26. podporovat odpovídající infrastruktury v lesním hospodářství a logistice, aby bylo umožněn přístup k zásobám dřeva a flexibilita v reakci na poptávky trhu, 27. podpořit mobilizaci biomasy z lesů s vysokým rizikem požárů a tímto způsobem snížit úroveň zranitelnosti lesa, 28. podněcovat zavádění postupů trvale udržitelného hospodaření při produkci dřeva mimo lesy.
~ ~ ~ Varšavská rezoluce čís. 2 - Lesy a voda 1. Uznávajíce úzký vzájemný vztah mezi lesy a vodou. 2. Vyjadřujíce starost nad rostoucí nerovnováhou mezi dodávkou a potřebou pitné vody. 3. Vědomi si potřeby zajistit odpovídající kvalitu a množství vody. 4. Zdůrazňujíce potřebu přiměřených vodních poměrů za účelem podpořit evropskou společnost. 5. Zdůrazňujíce úlohu lesů a hospodaření v lesích pro biologickou rozmanitost vodních ekosystémů. 6. Vyjadřujíce znepokojení nad tím, že změna klimatu bude mít vážné dopady na četnost, rozsah a intenzitu živelných nebezpečí, jako jsou záplavy, odnos štěrku, laviny, bouře a sucha a bude mít dopad na lesní a vodní zdroje a jejich správu. 7. Zdůrazňujíce úlohu lesů a lesního hospodářství v ochraně kvality vody, hospodaření s vodními zdroji pro množství všech vod, zmírnění záplav, v boji proti dezertifikaci a při ochraně půdy, jakož i důležitost horských lesů pro snížení sesuvů půdy, eroze a účinků lavin. 8. Vyjadřujíce znepokojení nad tím, že četnost a rozsah lesních požárů vzrůstá a že se požáry objevují čím dál častěji dokonce i ve vyšších zeměpisných šířkách a nadmořských výškách a mají vážný dopad na povodí, kvalitu a množství vody a půdní erozi. 9. Zdůrazňujíce, že plná ekonomická hodnota lesů musí být odpovídajícím způsobem uznána a to zejména hodnota poskytování ekosystémových služeb. 10. Uznávajíce, že vlastníci lesa mají práva a odpovědnosti a zaznamenávajíce důležitost předchozích konzultací ohledně poskytování služeb spojených s vodou. 11. Zdůrazňujíce potřebu zapojit místní komunity a další odpovídající zainteresované strany do plánování a zavádění lesnických politik spojených s vodou. 12. Vycházejíce z předchozích závazků MCPFE a uznávajíce pokračující práci v oblasti lesů a vody vykonávanou prostřednictvím mezinárodních úmluv, organizací a procesů.
Signatářské státy a Evropské společenství se zavazují: Trvale udržitelné lesní hospodářství ve vztahu k vodě 13. uchovávat a zlepšovat vodoochranné a půdoochranné funkce lesa, jakož i jeho ochranné funkce ke zmírnění místních živelných pohrom spojených s vodou prostřednictvím trvale udržitelného obhospodařování lesů a to i prostřednictvím veřejného a soukromého partnerství, 63
14. posoudit programy zalesňování a obnovy lesa ve smyslu jejich dopadů na kvalitu a množství vodních zdrojů, zmírnění záplav a půdu, 15. podporovat obnovu degradovaných lesů, zejména v lužních oblastech a horských povodích, ve prospěch vodního prostředí, ke zmírnění povodní, zachování biologické rozmanitosti a ochrany půdy.
Koordinace politik týkajících se lesů a vody 16. rozvíjet a zlepšovat politiky hospodaření s lesními a vodními zdroji, které přispívají k uchování ekosystémů a jimi poskytovaných služeb trvale udržitelným způsobem, 17. koordinovat politiky hospodaření s lesními a vodními zdroji prostřednictvím národních lesnických programů nebo jejich ekvivalentů a integrovaných plánů a strategií pro hospodaření s vodními zdroji na odpovídajících úrovních, 18. rozvíjet odpovídající nebo zlepšovat stávající institucionální uspořádání pro lepší spolupráci při řešení sporných otázek vzájemného vztahu mezi lesem a vodou, 19. oslovovat prostřednictvím zlepšené mezinárodní spolupráce správu lesů a vod v oblasti přeshraničních povodí, 20. zlepšit vzdělávání, školení, výzkum a osvětovou práci a tak podporovat znalosti a pochopení vzájemného působení lesa a vody, 21. zvýšit povědomí o vztahu mezi lesy a vodou, jakož i o potenciálu lesů a jejich trvale udržitelného obhospodařování ke zlepšení vodního prostředí,
Lesy, voda a změna klimatu 22. rozvíjet hlubší porozumění možným následkům změny klimatu na vzájemné působení lesa a vody, včetně dezertifikace a ztráty biologické rozmanitosti, jakož i četnosti, rozsahu a intenzity záplav, bouří, sucha, lesních požárů, škůdců a chorob, 23. rozvíjet odpovídající politiky a strategie pro hospodaření s lesními a vodními zdroji trvale udržitelným způsobem za účelem přizpůsobení se změně klimatu a přispění k její zmírnění,
Ekonomické hodnocení služeb lesa spojených s vodou 24. posoudit ekonomickou hodnotu služeb lesa spojených s kvalitou a množstvím vodních zdrojů a zmírněním záplav, ze kterých má společnost prospěch, 25. začlenit ekonomické hodnocení služeb lesa spojených s vodou do odpovídajících politik a strategií týkajících se lesů a vody, 26. umožnit rozvoj a provádění opatření, které mohou zahrnovat ekonomické nástroje, jako jsou platby za ekosystémové služby (PES)2) 27. pro zvýšení a rozšíření finančního základu pro trvale udržitelné lesní hospodářství a udržení ochranných funkcí lesa.
Projev zástupce České republiky přečtený v průběhu konference: Vážené dámy, vážení pánové, nejprve mi dovolte, abych organizátorům konference poděkoval za pozvání na toto významné setkání a za veškerou péči, kterou věnovali jeho přípravě. Pokud jde o téma první rezoluce naší konference, rád bych uvedl, že využití lesní biomasy, jako obnovitelného zdroje energie považujeme za velmi důležité, a to i přes relativně malý podíl na celkové energetické bilanci ČR, resp. podíl v rámci obnovitelných zdrojů energie. Je tomu tak i proto, že ve využívání lesní biomasy pro energetické účely zaostáváme za ostatními státy EU. MZe v těchto dnech dokončuje Akční plán pro biomasu, který mj. zahrnuje i zhodnocení stavu a návrh podpory využívání lesní biomasy jako obnovitelného zdroje energie na období 2008 až 2010. Podpora využívání lesní biomasy je rovněž zakotvena v Národním lesnickém programu pro období 2007 až 2013. Význam využívání lesní biomasy jako energetického zdroje spatřujeme ve třech aspektech: - tržní uplatnění další komodity z produkce dosahované hospodařením na lesní půdě, která dosud nebyla oficiálně obchodovaná; tím bude dosaženo vyšší diverzifikace příjmů vlastníkům lesa a posílena jejich ekonomickou úroveň, - naplňování příslušných závazků vůči EU i cílů programu Státní energetické koncepce v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie, - příspěvek k celosvětové bilanci uhlíku. Roční potencionální objem lesní biomasy pro energetické účely je odhadován na 2 mil. m3. Považujeme za důležité 64
Varšava 2007 zdůraznit, že v našich kvalifikovaných odhadech ročního objemu disponibilní lesní biomasy pro energetické účely kalkulujeme pouze hmotu produkovanou v kategorii lesů hospodářských nicméně z této plochy vylučujeme porosty chudých stanovišť, tzn. že odhad je vztažen jen na cca 63 % lesní půdy ČR. Současně požadujeme, aby po mýtních těžbách zůstalo nejméně 20 % lesní biomasy v porostu. Domníváme se, že takto představuje přijatelný kompromis nakládání s lesní biomasou z hlediska ekologických, ekonomických i sociálních požadavků společnosti. Komplexní program podpory využívání lesní biomasy chceme na rozdíl od současného stavu více směrovat k vlastníkovi lesa a prosadit rovnocennou podporu v oblasti výroby elektřiny i v oblasti výroby tepla. Přijatá opatření by měla mít svůj dopad ve snížení exportu této komodity a jejího vyššího využívání v tuzemsku. Co se týče druhého hlavního tématu našeho jednání, lze konstatovat, že voda, nejrozšířenější látka na Zemi, je naprosto nezbytná pro veškerý život, tedy i pro život lesů – a naopak, trvale udržitelné lesní hospodářství se považuje za klíčové při nakládání s vodními zdroji. Přestože Česká republika není příliš hornatým státem, hrají hory důležitou roli v jeho hydrologickém cyklu. Obecná víceúčelovost horských lesů je dána i jejich funkcí při uchovávání biologické rozmanitosti, ochraně proti přírodním rizikům, jakými jsou laviny, sesuvy půd, eroze a v neposlední řadě i při ovlivňování klimatu. Naše hory tvoří i bariéru posouvajícím se vzdušným masám, jsou místem s vyšším úhrnem srážek. Prohlášení více horských regionů za Chráněné oblasti přirozené akumulace vod podtrhuje jejich vodohospodářský význam v naší zemi. Za mimořádně významný považujeme integrovaný přístup k problematice lesa a vody, který mj. vyzvedává skutečnost, že starost o les a vodu a kontrola odpovědného zacházení s nimi nemůže být pouze věcí lesníků a vodohospodářů, ale je nutné, aby se tato problematika stala předmětem seriózního zájmu řady dalších subjektů, včetně politiků, místní i státní správy. Také vzhledem ke zkušenosti katastrofálních záplav v posledních letech je zřejmé, že bude nutné se opět naučit více si všímat krajiny a respektovat přírodní zákonitosti a jevy, jejichž jsou povodně součástí. Pokládáme za velmi významné, že téma les a voda se stalo předmětem jednání této konference. V této souvislosti bychom rádi deklarovali, že aktualizovaný národní lesnický program pro ČR bude v plné míře reflektovat závazky plynoucí z rezoluce Lesy a voda, které jsou v Deklaraci stručně a výstižně shrnuty zejména ve formulacích: - „zajistit, aby lesy a jejich trvale udržitelné obhospodařování hrály aktivní roli při uchování a zlepšování kvality a kvantity vody a při zmírňování přírodních rizik, jako jsou záplavy, sucha, laviny, sesuvy půdy, a také při boji s půdní erozí a dezertifikací“ (čl. 14), - „zabezpečit koherenci mezi lesní politikou a politikou vodních zdrojů a koordinovat trvale udržitelné obhospodařování lesů a integrované obhospodařování vodních zdrojů“ (čl. 20), - „vyvinout a uplatnit inovativní nástroje pro zajištění vodohospodářských funkcí /služeb/ poskytovaných lesy, jako jsou platby za ekosystémové služby nebo jiná opatření“ (čl. 21). Závěrem mi dovolte, abych vyjádřil naději, že dokumenty, které budou přijaty touto ministerskou konferencí přispějí k dalšímu rozvoji funkcí, které lesy a lesní hospodářství skýtají lidské společnosti, a abych popřál našemu jednání plný úspěch.
Varšavská styčná koordinační skupina (LUW) 65
Evropské lesy 17 let po první ministerské konferenci Podle Zprávy o stavu evropských lesů, která je popisem stavu lesů 46 evropských zemí a jejich obhospodařování a byla prezentována ve Varšavě, se situace zlepšila. Lesů nejen neubývá, ale jejich plocha se postupně zvětšuje a v narůstajícím množství vyprodukovaného dříví je značný potenciál rozmanitého využití tohoto obnovitelného zdroje. Rovněž zdravotní stav lesů se od roku 1990 podstatně zlepšil a postupy používané v lesním hospodářství jsou více zaměřené na podporu biologické rozmanitosti lesních ekosystémů. Přesto však před lesníky stojí další výzvy, mj. jak lépe využít potenciál lesů v reakci na možné změny klimatu a související přírodní katastrofy. V souvislosti s přípravou výše zmíněné zprávy byl v různých částech Evropy učiněn reprezentativní průzkum veřejného mínění, jehož výsledek měl za cíl ukázat jek společnost vnímá stav lesů a jejich obhospodařování - neboli srovnání skutečných údajů s obecným vnímáním. Následující srovnání je strukturované podle Pan-evropských kriterií pro trvale udržitelné obhospodařování lesů:
Kriterium 1: Lesní zdroje a jejich příspěvek ke globálnímu uhlíkovému cyklu Veřejnost se domnívá, že rozloha lesů se snižuje a že holoseče mohou za poškození životního prostředí. Nicméně roste povědomí o lesích jako prostředku k redukci uhlíku.
Fakta: Přes 1 mld. ha lesů představuje 44 % povrchu Evropy či 25 % světových lesů. Je to 1,26 ha na obyvatele. Hospodářsky využitelných lesů je 80 až 90 %, ve východní Evropě pouze cca 40 %. Plocha lesů vzrostla za posledních 15 let téměř o 13 mil. ha zejména zakládáním lesů či jejich přirozenou expanzí na původně zemědělskou půdu. Evropské lesy jsou ovlivněny člověkem - 70 % je jich polopřirozených, 4 % plantáží. Zbývající, rostoucí hlavně na východě a severu Evropy, jsou považovány za nedotčené. Zásoba dřeva vzrůstá, nyní v Evropě dosahuje 112 miliard m3. V posledních 15 letech přirůstá každý rok průměrně 358 mil. m3. Rovněž vzrůstají zásoby uhlíku v lesní biomase (53 gigatun C). Další množství uhlíku je uloženo v lesním opadu a půdě.
Kritérium 2: Zdraví a vitalita lesního ekosystému Veřejnost se o stav lesů zajímá nahlíží jeho zdravotní stav lesa za dosti špatný. Lesnictví je za důvod neuspokojivého stavu považováno jen částečně. Mezi příčinami jsou uváděny průmysl, doprava a stavebnictví.
Fakta: Lesy jsou stále stresovány i když se kvalita vzduchu zlepšuje - jsou potřebná další snížení emisí, aby se depozice dostaly pod kritickou mez. Znečištění ovzduší a depozice byly sníženy, ale depozice akumulované v půdě stále dělají lesy velmi citlivé vůči stressorům a měnícím se klimatickým podmínkám. Úroveň defoliace dokládá, že potenciál stromů odolávat nepříznivým environmentálním vlivům je stále omezený. Od roku 1999 jsou lesy každý rok poškozovány bouřemi, stále jsou problémem i požáry. Počet lesních požárů vzrůstal, ale v mnoha zemích se zlepšila protipožární služba.
Kritérium 3: Produktivní funkce lesů Většina lidí se domnívá, že přírůst a těžba v severní Evropě jsou vyrovnané, chápe dřevo jako přírodě přátelský zdroj a vysoce žádaný produkt i to, že těžba dřeva je přijatelná pouze s následnou obnovou.
Fakta: Těžba dřeva v posledních letech rovnoměrně vzrůstá, přesto je pod úrovní přírůstu ale stále méně než přirůstá a tak množství dřeva v Evropě přibývá. Kromě dřeva lesy poskytují širokou škálu zboží a služeb, ale tyto často nejsou předmětem trhu. Ekonomická hodnota nedřevního zboží a služeb je někde vyšší než tržby z prodeje dřeva. Evropské lesy jsou téměř všechny (98 %) obhospodařovány podle dlouhodobých hospodářských plánů.
Kriterium 4: Biologická rozmanitost lesních ekosystémů Většina Evropanů si myslí, že biodiverzita lesů klesá a zdá se, že jsou upřednostňovány smíšené lesy a původní druhy.
Fakta: Lesnické způsoby hospodaření se změnily a skrz využívání přirozeného zmlazení a smíšených porostů podporují uchování a šíření biodiverzity. Podporuje se akumulace odumřelého dřeva. V méně než 1 % lesů Evropy převládají introdukované dřeviny, mnohde je to spojeno se zakládáním plantáží. Jen málo introdukovaných druhů je invazivních. 66
Plocha chráněných lesů se zvětšuje a dosahuje téměř 5 % rozlohy evropských lesů. Chráněná území se v posledních 5ti letech rozšiřují o 455 000 ha ročně.
Kriterium 5: Ochranné funkce v lesním hospodaření Veřejnost nemá k dispozici dost informací o aspektech ochrany v LH. Za důležitou je ochrana před negativními vlivy považována více ve střední či jižní Evropě.
Fakta: Deset procent evropských lesů je primárně určeno pro ochranu vody a půdy, a 11 % pro ochranu infrastruktury či přírodních zdrojů. Především v horách jsou ochranné funkce důležitější než ostatní.
Kriterium 6: Socio-ekonomické funkce a podmínky Veřejnost často posuzuje vlastnictví lesů nesprávně; v severských zemích je lesní průmysl považován za velmi důležitý; lesníci jsou považováni za kompetentní a důvěryhodné správce přírody; významnou funkcí je rekreace v lese.
Fakta: Bez zahrnutí Ruska je téměř polovina evropských lesů v soukromém vlastnictví (nyní více než 11 mil.) a narůstá v důsledku restitucí a fragmentaci kvůli dědickým zákonům. Produkce a spotřeba dřeva v Evropě narůstá, v roce 2005 činila ročně 1,1 m3 na obyvatele. Evropa je hlavním exportérem výrobků ze dřeva (100 mil. m3/rok) a z velkého množství dřeva se získává energie. Lesnictví, dřevařský a papírenský průmysl přispívají 1 % HDP Evropy. V sektoru pracovalo v roce 2005 více než 4,3 mil. lidí, tj. 1,1 % všech zaměstnaných v Evropě. Bezpečnost práce v lesnickém sektoru se zvyšuje i když ten zůstává jedním z nejnebezpečnějších. Do více než 90 % lesů je umožněn volný přístup veřejnosti a plocha lesů pro rekreaci narůstá. V lesích se nachází velmi velké množství archeologických nalezišť, přírodních památek a dalších stanovišť majících kulturní a spirituální hodnotu.
Lesnické politiky a instituce Veřejnost nemá k dispozici téměř žádné údaje o lesnické politice. Fakta: Účast veřejnosti na rozhodování týkajícího se lesů vzrůstá zejména prostřednictvím národních lesnických programů, které jsou v Evropě stále více užívány ke správě lesnických záležitostí a měly by se stát efektivními politickými nástroji. Je potřebné zlepšit mezisektorovou spolupráci. Klade se důraz na další zvyšování účinnosti lesnických institucí i na reorganizaci lesnického výzkumu, rozvíjí se organizace soukromých vlastníků lesů. Přesto mnohdy chybí dobře fungující koordinační mechanismy mezi vládami a zájmovými skupinami. Země MCPFE usilují o trvale udržitelné obhospodařování lesů (SFM) prostřednictvím revizí legislativy, finanční podporou odpovědného hospodaření, posilováním informačních systémů a zlepšením komunikace s veřejností. Některé země jsou orientované zejména na zvětšení rozlohy lesa, větší využití dřeva, ochranu biodiverzity a posílení ekonomické životaschopnosti lesního hospodářství. Nicméně o ostatní politické oblasti (např. klimatická změna, zaměstnanost, kulturní a duchovní hodnoty, zdravotní stav a životaschopnost lesa) je menší zájem. MCPFE hraje hlavní roli v podpoře SFM a při koordinaci a spolupráci v lesnických záležitostech v rámci Evropy. Zpráva „Stav evropských lesů 2007“ neposuzuje zda lesní hospodářství v zemi nebo oblasti je udržitelné či ne a neposkytuje většinu relevantních informací, podle kterých by bylo možné provést toto hodnocení. Je zde ještě mnoho mezer a slabých míst, kterými by měly být řešeny na technické a politické úrovni. Nicméně poskytuje informace z mnoha oblastí (využití nahromaděných zásob, poškozování zdravotního stavu lesů imisemi, požáry a ostatními škodlivými faktory, role lesů v debatách o energii a klimatické změně), může usnadnit rozhodování týkající se role lesů v trvale udržitelném rozvoji v rámci globalizujícího se světa a za měnících se požadavků společnosti. Na otázku zda jsou evropské lesy obhospodařované udržitelným způsobem lze obecně odpovědět „ano“, ovšem s tím, že vždy je nutné dbát na všechny 3 základní pilíře (ekonomický, environmentální, sociální) trvale udržitelného rozvoje. Přitom není možné opomenout, že v poslední době silné bouře stejně tak jako požáry zničily rozsáhlé plochy lesů a potvrdilo se, že stále zranitelné evropské lesy vyžadují aktivní ochranu a odpovědné hospodaření více než kdy předtím. 67
ZÁVĚR
Jak bylo zmíněno dříve, MCPFE v průběhu let ustanovila k zajištění činnosti panevropského procesu určité struktury. Hlavní koordinační výbor (GCC), představoval až dosud čtyři země, které řídily celý proces z hlediska obsahu i dalšího vývoje. Skupina zemí GCC rovněž přispívá k zajištění nutných potřeb celého procesu jakými jsou např. spolufinancování existence koordinační jednotky (LU – Liaison Unit) nebo pořádání pracovních setkání. Členství v koordinačním výboru je založeno na rotačním principu a je nepsaným pravidlem, že na každé konferenci země, která pořádala konferenci předcházející následně GCC opouští a odpovědnost za další průběh procesu přejímají na základě dobrovolnosti další země – v současné době projevily zájem Německo a Slovensko (Slovensko by rádo uspořádalo MCPFE v období do roku 2020), které tak doplní Polsko, Španělsko a Norsko, které nyní ustanoví LU s předpokladem, že další konference se bude konat ve Skandinávii. GCC se tak rozšíří na pět zemí, ale to vlastně zohledňuje skutečnost, že se množství pracovního zatížení od roku 1990 podstatně zvýšilo, zvětšil se počet signatářských zemí a je potřebné reflektovat takto se rozšiřující rozmanitost. Navíc nejde pouze o administraci dobře fungujícího procesu, ale také o posunutí evropské lesnické politiky tak, aby byly splněny vytýčené cíle. Je dobře si uvědomit, že po Vídeňské konferenci se Česká republika stala členskou zemí Společenství a její povinnost dodržovat společně přijatá pravidla se tím dále zvýšila. Přestože dokumenty přijímané v rámci panevropského procesu nejsou právně závazné, měli by se jimi ministři odpovídající za stav evropských lesů důsledně zabývat a to průběžně, nikoli pouze těsně před dalším jednáním na nejvyšší úrovni. Z mezinárodně uzavřených dohod a závazků vyplývají pro sekci lesního hospodářství MZe povinnosti, k jejichž naplňování je nutná podpora dalších resortů, a to nejen těch, které jsou až dosud zodpovědné za vývoj krajiny a lesů jako jejího nejvýraznějšího prvku. Zpracování dřeva spadá pod resort Ministerstva průmyslu. Systém státní správy má vztah k Ministerstvu vnitra, vzdělávání a lesní pedagogika má kromě vazby na kraje vazbu na MŠMT a v rámci mezinárodní spolupráce je nutná koordinace s Ministerstvem zahraničních věcí. Lesy pochopitelně ovlivňuje rozvíjející se doprava… Vícesektorový přístup je přitom důležitý mj. i proto, že více problémů našeho lesního hospodářství má původ mimo vlastní resort. Vzhledem k podílu státního vlastnictví lesů v ČR však většina nástrojů pro trvale udržitelné obhospodařování lesů leží v rukou MZe a MŽP. Neměli by to tedy být pouze ti, do jejichž resortu lesní hospodářství patří, ale ve smyslu koncepce národních lesnických programů a koneckonců i Národního lesnického programu schváleného vládou České republiky pod č. j. 53/2003 Sb. i představitelé dalších resortů, neboť za zdravé a celé společnosti prospěšné lesy mají zodpovědnost všichni. Důležitá je také spolupráce s vědou a výzkumem v souvisejících oblastech – veškerá tato spolupráce a komunikace musí vést ke zvýšení prestiže lesního hospodářství a ke zlepšení jeho postavení ve společnosti. K lepšímu obrazu lesního hospodářství u veřejnosti by prospělo zvýraznění a zlepšení funkčnosti resortu v rámci MZe a případné ustavení fungující Lesnické komory. V době kdy je lesní hospodářství, mnohdy oprávněně, vystavováno kritickým poznámkám je potřebné veřejnosti objasňovat, že lesnictví je obor, který v průběhu své mnohaleté existence stále hledá dokonalejší formy obhospodařování lesů, které již pro podstatu dlouhověkosti lesa i skutečnost, že lesní hospodářství je součástí ekonomiky, není možné změnit okamžitě. Má-li být české lesnictví připravené a schopné reagovat na předpokládané a průběžně nastávající změny, musí se o směr, kterým se lesnická politika a věda ubírá, aktivně zajímat a ve spolupráci se zeměmi shodných či podobných zájmů i své zájmy na patřičné úrovni prosazovat. Přitom nelze jen podepisovat deklarace, rezoluce a přijímat opatření. Bude nutné si v zájmu budoucnosti vzít ponaučení z minulosti a tváří v tvář katastrofickým přírodním jevům posledních let se opět naučit více si všímat krajiny a respektovat přírodní zákonitosti a jevy, které jsou jejich součástí. K tomu, i s ohledem na to, že platné jsou nadále závazky ze všech až dosud přijatých rezolucí a starost o lesy by měly mít všechny zájmové skupiny, bude dobré, aby došlo k zásadní změně komunikace a co nejdříve byl konsenzuálně přijat Národní lesnický program, jehož druhá verze měla být připravena již pro období 2007 až 2013.
68
SEZNAM ZKRATEK POUŽÍVANÝCH V PROCESECH A PROGRAMECH TÝKAJÍCÍCH SE LESŮ C&I
Criteria and Indicators
Kritéria a ukazatele
CAP
Common Agricultural Policy
Společná zemědělská politika
CBD
Convention on Biodiversity
Úmluva o biologické rozmanitosti
CEE
Central and Eastern Europe
Střední a východní Evropa
CEPF
Confederation Européen des Proprietér de Forets Sdružení evropských vlastníků lesů
CIFOR
Center for International Forestry Research
Centrum pro mezinárodní lesnický výzkum
CIT
Countries in Transition
Země s přechodovou ekonomikou
CITES
Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Flora and Fauna
Mezinárodní konvence o obchodu s ohroženými druhy flory a fauny
CLRTAP
Convention on Long-range Transbounary Air Pollution
Úmluva o dálkovém znečištění ovzduší přesahujícím hranice států
COFO
Committee on Forestry
Lesnický výbor FAO
COP
Conference of Parties
Konference smluvních stran
COST
European Cooperation in the Field of Scientific and Technical Research
Evropská spolupráce na úseku vědeckého a technického výzkumu
CPF
Collaborative Partnership on Forests
Partnerství o spolupráci pro lesy
CSD
Conference on Sustainable Development
Konference o udržitelném rozvoji
CSIRO
Tropical Forest Research Centre
Středisko pro výzkum tropického lesa
EC
European Commission
Evropská komise
ECE TC
Timber Committee of the ECE
Dřevařský výbor Evropské hospodářské komise
ECOSOC
UN Economic and Social Council
Hospodářská a sociální rada OSN
EEA
European Environmental Agency
Evropská agentura pro životní prostředí
EfE
Environment for Europe
Panevropský proces ŽP pro Evropu
EFI
European Forestry Institute
Evropský lesnický institut
EFC
European Forestry Commission
Evropská lesnická komise (při FAO)
EFICS
European Forest Information and Communication Evropský informační a komunikační systém System zabývající se lesy
EFSOS
European Forest Sector Outlook Study
Výhledová studie o evropském lesnickém sektoru
ELM
Expert Level Meeting
Jednání na úrovni expertů
ENA FLEG
Europe and North Asia Forest Law Enforcement and Governance
Vymahatelnost práva a dozor nad zákonem v Evropě a severní Asii
EOMF
European Observatory of Mountain Forests
Evropská observatoř pro horské lesy
EU
European Union
Evropská unie
EUFORGEN
European Forest Genetic Resources Programme
Evropský program pro zachování genetických zdrojů lesních dřevin
FAO
Food and Agriculture Organization of the United Nations
Organizace OSN pro výživu a zemědělství
FECOF.
European Federation of Forest Communities
Evropská federace společenstevních lesů
FOWL
Forest and other wooded land
Lesy a ostatní dřevinami porostlá půda
FSC
Forest Stewardship Council
Rada pro dozor nad lesy (správcovství lesů)
GEF
Global Environment Facility
Globální nástroj k financování v environmentální oblasti
IBP
International Budget Project
Občanská společnost podporující boj s chudobou 69
ICP Forests
International Cooperative Programme on Assessment and Monitoring of Air Pollution Effects on Forests
Mezinárodní kooperativní program zabývající se monitorováním a vyhodnocováním vlivu znečištění ovzduší na lesy
ICRAF
World Agroforestry Centre
Světové středisko pro agrolesnictví
ILO
International Labor Organization
Mezinárodní organizace práce
IPCC
Intergovernmental Panel on Climate Change
Mezivládní panel o klimatické změně
IPF
Intergovernmental Panel on Forests
Mezivládní panel o lesích
IPGRI
International Plant Genetic Resources Institute
Mezinárodní ústav pro rostlinné genetické zdroje
IFF
Intergovernmental Forum on Forests
Mezivládní fórum o lesích
ITTA
International Tropical Timber Agreement
Mezinárodní smlouva o tropickém dřevě
ITTO
International Tropical Timber Organization
Mezinárodní organizace pro tropické dřevo
IUFRO
International Union of Forestry Research Organizations
Mezinárodní unie lesnických výzkumných organizací
IUCN
World Conservation Union
Světový svaz ochrany přírody
LU
Liaison Unit
Styčná (koordinační) jednotka
MAB
International programme“Man and Biosphere”
Mezinárodní program „Člověk a biosféra“
MCPFE
Ministerial Conference on the Protection of Forests in Europe
Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě
PCC-East
Programme Coordinating Centre East
Východoevropské koordinační centrum programu ICP-Forests (do roku 1997)
PEBLDS
Pan European Biodiversity and Landscape Diversity Strategy
Panevropská strategie k biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny
PEFC
Programme for the Endorsement of Forest Certification
Program pro zavedení certifikace lesů
PROFOR
Programme on Forests (hosted by WB)
Program Světové banky o lesích
Ramsar
Convention on Wetlands of International Importance especially as Waterfowl Habitat
Úmluva o mokřadech mezinárodního významu zejména jako stanoviště vodního ptactva (Ramsarská konvence)
RTM
Round Table Meeting
Kulatý stůl
SBSTTA
Subsidiary Body on Scientific, Technoligic and Technological Advice (of the CBD)
Podpůrný orgán pro vědecké, technické a technologické poradenství Konvence o biologické rozmanitosti
SFC
Standing Forestry Committee
Stálý výbor pro lesnictví Evropské Komise
SFM
Sustainable Forest Management
Trvale udržitelné obhospodařování lesů
TBFRA
Temperate and Boreal Forest Resource Assessment
Program hodnocení lesních zdrojů mírného a severského pásma
UNCED
UN Conference on Environment and Development
Konference OSN o životním prostředí a rozvoji
UNDP
United Nations Development Programme
Rozvojový program OSN
UN ECE
Economic Commission for Europe
Evropská hospodářská komise OSN
UNEP
United Nations Environment Programme
Program OSN pro životní prostředí
UNFF
United Nations Forest Forum
Fórum OSN pro lesy
UNCCD
United Nations Convention to Combat Desertification
Úmluva OSN o zamezení šíření pouští
UNFCCC
United Nations Framework Convention on Climate Rámcová úmluva OSN o změně klimatu Change
WHC
World Heritage Convention
70
Úmluva o světovém dědictví
WSSD
World Summit on Sustainable Development (Johanesburg 2002)
Světový summit o udržitelném rozvoji (Rio +10)
WTO
World Trade Organization
Světová organizace obchodu
WWF
World Wildlife Fund
Světový fond pro ochranu přírody
DŮLEŽITÉ ADRESY A SPOJENÍ Adresy organizací zodpovědných za mezinárodní procesy týkající se lesů
PRÁVNĚ ZÁVAZNÉ NÁSTROJE Alpine Convention http://www.convention-alpine.info CBD - Convention on Biological Diversity http://www.biodiv.org Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Flora and Fauna (CITES) http://www.cites.org Convention on Long-range Transboundary Air Pollution http://www.unece.org/env/lrtap/ Convention on Wetlands of International Importance especially as Waterfowl Habitat (Ramsar) http://www.ramsar.org/ International Tropical Timber Agreement (ITTA) http://www.itto.or.jp UNCCD - United Nations Convention to Combat Desertification http://www.unccd.int/ UNFCCC - United Nations Framework Convention on Climate Change http://unfccc.int/ WHC - World Heritage Convention http://whc.unesco.org Western Hemisphere Convention http://www.oas.org/ ILO Convention (169) on Indigenous and Tribal People in Independent Countries http://www.ilo.org/public/english/indigenous/
ÚMLUVY (KONVENCE) PODLOŽENÉ SMLOUVAMI ITTO - International Tropical Timber Organization http://www.itto.or.jp/live/index.jsp IPCC - Intergovernmental Panel on Climate Change http://www.ipcc.ch/ World Trade Organization (WTO) http://www.wto.org/
71
Systém OSN a k němu se vztahující programy UNECE - Economic Commission for Europe http://www.unece.org/ FAO - Food and Agriculture Organization of the United Nations http://www.fao.org GEF - Global Environment Facility http://www.gefweb.org/ ILO - International Labour Organization http://www.ilo.org/ Facility - National Forest Programme Facility www.fao.org/forestry/site/24669/en PROFOR - Programme on Forests http://www.profor.info UNCTAD - United Nations Conference on Trade and Development http://www.unctad.org/ UNDESA - United Nations Department of Economic and Social Affairs http://www.un.org/esa/desa.htm UNDP - United Nations Development Programme www.fao.org/forestry/site/4541/en UNEP - United Nations Environment Programme www.fao.org/forestry/site/4540/en UNFF - United Nations Forum on Forests http://www.un.org/esa/forests/ MAB - UNESCO Programme on Man and Biosphere http://www.unesco.org/mab/ UNEP/WCMC - UNEP World Conservation Monitoring Centre http://www.unep-wcmc.org/ UNIDO - United Nations Industrial Development Organization http://www.unido.org UNU - United Nations University http://www.unu.edu/ WFP - World Food Programme http://www.wfp.org/ World Meteorological Organization (WMO) http://www.wmo.int
Regionální konvence a mezivládní organizace European Commission (EC) http://europa.eu.int/comm/index_en.htm European Forest Institute (EFI) http://www.efi.fi/ 72
Ministerial Conference on the Protection of Forests in Europe (MCPFE) http://www.mcpfe.org/ CPF - Collaborative Partnership on Forests www.fao.org/forestry/site/2082/en
Nevládní organizace Friends of the Earth International (FoEI) http://www.foei.org/ Greenpeace International http://www.greenpeace.org IIED - International Institute for Environment and Development http://www.iied.org/ WBCSD - World Business Council for Sustainable Development http://www.wbcsd.org IUCN - World Conservation Union http://www.iucn.org/ WRI - World Resources Institute http://www.wri.org/ WWF - World Wide Fund for Nature International http://www.panda.org/
Adresa nové styčné jednotky po MCPFE ve Varšavě
Webové stránky zůstávají stejné: www.mcpfe.org
LU Oslo P. O. Box 115 N-1431 Aas Norway Tel.: + 47 64 94 89 30 E-mail:
[email protected]
Adresy organizací zodpovědných za mezinárodní procesy týkající se životního prostředí a lesů v české republice Vláda České republiky - Úřad vlády ČR Nábřeží Edvarda Beneše 128 118 00 Praha 1 – Malá Strana www.vláda.cz, Tel. 224 002 111, E-mail: posta@vláda.cz
Ministerstvo zahraničních věcí Loretánské náměstí 5 118 00 Praha 1 www.mzv.cz, Tel. 224 181 111, E-mail: info.mzv.cz
Ministerstvo zemědělství Těšnov 17 117 05 Praha 1 www.mze.cz, Tel. 221 811 111, E-mail:
[email protected] [email protected]
Ministerstvo životního prostředí Vršovická 65 100 10 Praha 10 www.env.cz, Tel. 267 121 111, E-mail:
[email protected] ---------------------------------------------...
[email protected]
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM Jíloviště-Strnady) v. v. i. 154 01 Zbraslav n. Vlt. www.vulhm.cz, Tel. 257 922 222, Fax. 257 921 444 E-mail:
[email protected]
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) Nábřežní 1326 250 01 Brandýs nad Labem www.uhul.cz, Tel. 326 904 481–4, Fax. 326 902 434 E-mail:
[email protected] 73
Kontaktní osoby jméno
telefon
e-mail
MCPFE
Jaroslav Kubišta, ÚHÚL
326 911 858-9
[email protected]
ICP-Forests
Petr Fabiánek, VÚLHM
257 922 222
[email protected]
Euforgen
Josef Frýdl, VÚLHM
257 922 222
[email protected]
Standing Forestry Committee (SFC)
Tomáš Krejzar, MZe
221 812 677
[email protected]
Presidency
Tomáš Krejzar, MZe
221 812 677
[email protected]
UN ECE Timber Committee
Tomáš Krejzar
221 812 677
[email protected]
UN ECE/FAO ToS on Forest Resources Assessment
Jaroslav Kubišta, ÚHÚL
326 911 858-9
[email protected]
Joint FAO/ECE WP on Forest Economics and Statistic
Milan Činka
221 812 356
[email protected]
Forest Communicators Network
Lada Prylová, ÚHÚL
322 319 873
[email protected]
EfE
Jan Plesník, AOPK
241 082 214
[email protected]
74
75
Ministerské konference o ochraně lesů v Evropě, 1990 – 2007 Vydal: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýse nad Labem Nábřežní 1326 250 01 Brandýs n. L. Sestavil: Karel Vančura Sazba, grafická úprava, technická realizace: Kamila Soprová, Zdeňka Zítová, Jana Navrátilová Tisk: ÚHÚL Náklad: 1000 ks Rok vydání: 2008 Neoficiální překlad dokumentů neprošel jazykovou ani redakční úpravou, za obsahovou správnost odpovídá překladatel textu.
76
77
