Slabikář - Interaktivní animovaný film na prevenci počátečních problémů se psaním a čtením ( dyslexie, dysgrafie ). Vytvořit slabikář bylo z mé strany zcela přirozené. V celém textu neustále zdůrazňuji, že žiji s dyslexií. Nezajímavější moment nastal v 1.třídě. Zajímavý z pohledu vnímání, méně však do praktického života, psaní a čtení. Ze vzpomínek každý čerpáme a žijeme z některých i celý život. V 1.třídě asi po třech měsících, ne-li méně, nedokáži už dnes odhadnout přesný čas, ale vím, že jsem tenkrát školu nenavštěvovala moc dlouho, se odehrál příběh kolem písmenka H ve slabikáři. H ve slabikáři zastupoval Hurvínek, jak se houpe na houpacím koni. Celá třída měla číst text pod houpacím Hurvínkem. Četla jsem text pod obrázkem houpajícího se Hurvínka, a pamatuji se, že jsem nerozeznávala písmenka, předpokládám stejně asi jako ostatní. Tehdy jsem o tom s nikým nemohla hovořit, vnímala jsem slova jako celek, jako nějaké geometrické tvary, nerozlišovala jsem je. První slovo textu znělo takto: „HOUPY“, přečetla jsem ho, a další slova „HOUPITY, HOU“ jsem vnímala jako stejná, tak jsem si je prostě domyslela, vnímala jsem je jako čtverce a obdélníky. Když se zadíváte na tento text je to skoro až jasné „HOUPY, HOUPITY, HOU“ vše vypadá jako čtverce či obdélníky. Nechtěla jsem se zahanbit a co jsem slyšela už od spolužáků, kteří to četli stále dokola, tak jsem asi přibližně poznala obsah. Ale dyslektik má jiné vnímání i sluchem, takže jsem to říkala špatně znovu a znovu. Četla jsem text z nějakých podivných tvarů a přitom jsem z paměti říkala to, co jsem předtím slyšela a domnívala se, že tak to je správně, pokaždé stejně, až jsem rozesmála celou třídu. Méně se smála paní učitelka a já zůstala po škole a musela jsem opisovat větu pod Hurvínkem 100x, aniž bych vlastně tušila proč. Měla jsem „číst obdélník, který vypadá jako okno a čtverec, a popisovat tyto tvary, které vidím v písmenkách. Nevím zda bych tím paní učitelku rozesmála, ale možná, že by mě poslala třeba i do zvláštní školy. Tak jsem neuvažovala, ale jako 6-7leté dítě jsem intuitivně věděla, že nemám říkat co opravdu vidím a po zkušenosti, kdy jsem musela zůstat po škole, jsem ani o tom již nikdy s nikým nemluvila, snažila jsem se naučit se to jiné vnímání využívat dál ve studiu. Neovlivnilo mě to natolik, abych měla tak velké problémy, aby si všimli, že jsem jiná, vyrovnala jsem se s tím. Problém nastal až v 5.třídě, kde začaly diktáty, atd.,a kde už byl patrný problém s pamětí, s automatizací, koncentrací. Nikdo se mě nikdy nezeptal, jestli náhodou „nevidím“ v písmenkách něco jiného, když je nejsem schopna správně přečíst a napsat. Moje vnímaní mě ovlivnilo natolik, že vytvořit
Slabikář po všech zkušenostech s konceptuálními myšlenkami, které jsem řešila na Akademii ,přišlo naprosto intuitivně, spontánně a logicky. Chtěla jsem zjistit zda děti vnímají písmenka také jako JÁ a zda o tom vůbec budou chtít mluvit. Zde předkládám výzkum toho co jsem zjistila u dětí a ideu funkčnosti toho Slabikáře a jeho podobu očima dyslektika. Slabikář obrazový a zvukový, pro takzvané rizikové děti, pochopení a nalezení jejich specifického vnímání, jeho využití k možnosti správně číst a psát ( pro dětí ve věku od 4 do 6 let.) Slabikář je zaměřen na podporu obou hemisfér, koncentraci, prostorovou orientaci, rozšíření vědomostí, rozlišování tvarů, paměť, motoriku, sluch. Mozek dítěte s poruchou učení je jiný, nebo-li jinak vnímá, jinak funguje. Skutečnost k řešení tohoto handicapu je možná právě v této jinakosti, kterou musíme akceptovat. Různé výzkumy hovoří sice o tom, proč děti neovládají svůj mateřský jazyk, ale v žádném výzkumu není popsáno, co „doopravdy“ vidí a slyší, jakým způsobem vnímají děti, které mají náznaky specifických poruch učení. Odpovědí je, že odborníci by nevyužili toto vnímání opačným způsobem, protože se snaží tyto děti integrovat do prostředí 85%, které vnímají stejně ( „ v našem světě správně “ ). Pro zbylých 15% které vnímají jinak, v tomto světě špatně, se odlišnost ve vnímání stává ve slabikáři stěžejním momentem. V mém projektu je stěžejní fakt, že dyslektici přednostně využívají více pravou hemisféru, která zpracovává obrazovou část. Levou část hemisféry, která zpracovává vývoj řeči dyslektik nevyužívá. Moje vlastní zkušenost je taková, že nevnímám u slov příliš zvuk, ale pamatuji si je hlavně z pohledu obrazu ( více níže ). Nejprve bych chtěla ukázat svůj „pokus“ jak děti vnímají písmenka, když se jich zeptáte jiným způsobem… Ukázka jak děti vnímají písmo, tvarem, barvou, zvukem: předvedené příklady jsou pořízeny z workshopu s dětmi Ptala jsem se dětí prostřednictvím úkolů a her jak vnímají písmenka ( tvarem, barvou, zvukem).Úkole m slabikáře by mělo být shrnutí všech informací získaných od dětí, s různým vnímáním písmen (zvukem, tvarem, barvou). Mluvila jsem s více než stovkou dětí ze škol, zvláštních, základních a mateřských. Tyto poznatky u různě starých dětí nemohu však
34
pochopitelně porovnávat.Svůj experiment jsem začala již v roce 2004 na zvláštní škole na malém městě.(Část výzkumu jsem předkládala při návrhu na doktorandský projekt.)V roce 2005 – 2006 jsem prováděla další zkoušky s dětmi z mateřské školky na Praze 5 a v nultém ročníku základní školy také na Praze 5 ( v nultém ročníku jsou děti, které dostaly odklad školní docházky). Chtěla jsem zjistit všechny možnosti komunikovat jak s dětmi označenými jako dyslektici tak s dětmi, které písmenka vůbec neznají a jsou pro ně jen tvary. Ověřila jsem si svojí vlastní zkušenost, že pokud děti jsou rizikovými dětmi s možností mít v budoucnu problémy se psaním a čtením, nevnímají písmenka jen jako písmenka,– používají jiné kódy, promítají do nich věci, situace a vše co jim připomíná něco z jejich života, okolí, různé tvary, lidské postavy, různé zvuky – pomáhají si. Samozřejmě, že moje zkušenost co jsem viděla v první třídě v písmenkách já, mne vedla tímto směrem. Oslovila jsem nejprve starší děti, které byly již diagnostikované jako dyslektické, dysgrafické, byla jsem přesvědčena, že se s nimi lépe komunikuje. Mnohé starší děti své odpovědi na úkoly měly automaticky zakódované, naučené fráze ze slabikářů, ale objevily se zde i zajímavé skutečnosti, které mě přesvědčily, že prezentovat písmenka prostřednictvím věcí , které nás obklopují, je dobrá cesta. Abych zjistila úplně „prvotní“ vnímaní dětí, zvolila jsem komunikaci s mladšími, 45letými z mateřských školek, které ještě nikdo v jejich věku neanalyzuje ( až ve věku 5,5 let před nástupem do školy ). Děti v mateřské školce odpovídají více spontánně, řekla bych „pravdivě“. Na otázky jak vnímají tvary písmen nemusí znát abecedu.
2.) Barevné papíry 3D, na kterých jsem zjišťovala jejich abstraktní vnímaní. Tento prostředek na zobrazení nápodoby písmena si děti vybraly jen když jsem jim to přímo řekla a ostatní kostky, plastelínu jsem schovala. Jinak by je vůbec nenapadlo tuto formu využití. ( zmínka je v odstavci o formě kde je tyto tvary moc nezajímaly.)
Výzkum v letech 2005 – 2006 ukazuje vnímání od nejmenších dětí: Děti z mateřské školky 4,5 – 5 let S dětmi z mateřské školky jsem strávila hodně času, provedla jsem několik úkolů a her na zjištění jak vnímají písmenka, slova ( tvarem, zvukem, barvou). Bylo to poněkud těžší než jsem si představovala, systém který jsem si nastavila nešel dodržet, každé dítě chtělo komunikovat jinou formou, ale i tento způsob mi byl velkým přínosem. 1). V prvním úkolu měly děti podle předlohy, kterou byla písmena a slova složena z tištěných písmenek, napodobovat jejich tvary. Nechala jsem je vybrat libovolně mezi dřevěnými barevnými kostkami, provázky, plastelínou.
35
3.) Pro zjištění jak děti vnímají zvuk písmen a slov jsem dětem pouštěla neznámé dětské písničky, text těchto písniček jsme pak malovali a kreslili. Výsledek nebyl v mém projektu příliš zajímavý. Potvrdil jen to, že děti v tak útlém věku pracují jen ve svých představách a jen s reálným světem. 1. V písničce s textem děti kreslily pastelkami její obsah. 2. Klasickou hudbu pojaly tak, že na melodii malovaly své pocity, které se jim líbily - domečky se zahradou, zahradu plnou květin. Některé děti si vůbec nevěděly rady, tak napodobovaly kamarády a aby se uvolnily, barvou malovaly rukama. 4.) Měla jsem pocit, že jim musím vymyslet hru, kde budou sami ve svém světě s někým vzdáleným, imaginárním, s kým budou moci hovořit tajně. Vytvořila jsem figuru – maňáska – pošťáka.. Jeho práce spočívala v tom, že, že nosil dětem dopisy. Děti vědí že dopis je uzavřen a co do něj vloží je někomu určeno a naopak, pošťák nosí dětem zase odpověď.Úkol byl pro mne velice náročný, musela jsem dvaceti dětem odpovídat vždy úplně jinak, nic se nesmělo opakovat. Obr. Pošťák 5.) První dopis od pošťáka, byl v duchu fotografického Komixu. Nafotila jsem zvířata v ZOO v různých činnostech a každé dítě před ostatními vyprávělo příběh, který mělo v dopise.Když dítě nevědělo, pomáhali ostatní, dokonce si dopisy i vzájemně vyměňovaly, protože některé mělo pocit, že rozumí více vzkazu toho druhého. Chtěla jsem zjistit jak rozumějí obrazovému vzkazu a jak by ho četly - zda jej budou číst zprava doleva, prostorovou orientaci a zjišťování jejich laterality-směrování. Pravoruká společnost dává pravé ruce přednost v různých úkonech. Již od dětství je vyžadováno používání pravé ruky při hygienických a společenských návycích, pak také při kreslení, čtení, psaní a zároveň je vnucován i směr zleva doprava. Je zjištěno, že děti lidé mají vnímání i zezdola nahoru, místo zprava doleva. U dyslektiků se často vyskytuje chyba v pravolevé orientaci. Zajímalo mne jaké téma si vyberou, jaký zvolí svůj obrázkový jazyk.
Obr. Fotografický komix: čte se zprava doleva.
Na komix dopis děti reagovali následovně: Obr: 1.Obrázek začíná nejprve detailem, děti nekreslily děj, který se odehrává za oknem. Zajímavé bylo, že tady (viz níže) mají obě děti směrovost správně - vnímají zprava doleva.Na komixu (viz výše) jsem jim ukázala, jak by ho měly číst a zapamatovat si ho, aniž bych na to kladla velký důraz. Zde se objevuje jedna zajímavá skutečnost. Dítě ( J.Piaget, B.Inhelderová Psychologie dítěte 2007 ) znázorňuje kresbou příběh. Představivost dospělých lidí, alespoň v dnešní době, znázorňuje kresbou jen jeden okamžik souběžných událostí a nezachycuje jak šly činnosti chronologicky za sebou. Naproti tomu dítě - podobně jako někteří primitivní malíři - vyjadřuje v jedné kresbě chronologický průběh: např. horu s pěti nebo šesti panáčky, kteří představují jedinou osobu v pěti nebo šesti následných postaveních. Zajímavý moment, který rozhodně využiji ve slabikáři. Obr. Příběh
36
Obr. Příběh na lodi: směr čtení je zprava doleva a zleva doprava atd.
Obr. Konečný obrázek je již pokračování, v jedné kresbě vyjadřuje chronologický průběh. 6.) V dalším úkolu jsem udělala experiment - Rorschachův test, v němž jsem využila jen tuto formu. Chtěla jsem zjistit zda děti, když uvidí něco „abstraktního“ by třeba „abstraktně“ dokázali i odpovědět. Dětem se barevné skvrny velice líbily, viděly v nich vidět různé věci, květiny, brouky. Ale ani jedno dítě nenapadlo odpovědět a poslat pošťákovi takový dopis, ve kterém by byla podobná „čmáranice či malba“. Děti kreslily nejraději postavy, domy, reálné příběhy. ( Zde je opět patrný dětský nezájem o abstrakci -( od 4-6let) Byl to opravdu pouze experiment. Obr. Rorschachův test:
37
Můj výzkum Předkládám výpověď tří dětí pro porovnání - Petruška ( 5 let ) a Petr ( 6 let ). Petruška vnímá jinak tvary a bude mít pravděpodobně problémy ve škole, Petr by ve svém věku neměl dělat takové „chyby“. Jako třetí dítě jsem si vybrala pro ukázku Matyáše ( 4,5 let), který nebude mít pravděpodobně žádný problém. Chci ukázat vývoj tohoto handicapu. U těchto dětí jsem zjistila jiné vnímaní a po konzultaci s odborníkem jsem si ověřila, že jestli by tyto děti nemaly být již sledované. Petruška 5 let Špatně napodobuje tvary, špatně nebo je jinak vnímá? Podívejte se na slovo OVCE: Vybírá si náhodná písmenka a vůbec nevnímá, že by je měla řadit postupně zprava doleva (více o směrovosti ). Pokud někdo tvar napodobí tímto způsobem- ztvární úplně jiný tvar, měl by zde být vykřičník - pozor!!! I kvůli těmto zjištěním, projekt vzniká.Obrácená písmenka o 180 stupňů či zrcadlově děti dělají, ale v tomto věku - opět další vykřičník! Nemusí hned znamenat velký problém, ale s takovým dítětem se už musí pracovat dál.
Obr. nápodoba písmen tužkou
Petr - 6 let Tento chlapec je velice pozadu, špatně vyslovuje, ale je inteligentní. Jeho vnímání slov a znaků je jiné, má špatnou paměť´. U Petra se předpokládá, že s takovým vnímáním písmen bude mít problémy ve škole. Písmenka zajímavě stylizuje a všímá si poměrně dost detailů. Kdyby se jeho vnímání využilo opačným způsobem, právě takovým, který chci použít ve slabikáři, je pravděpodobné že by mu mohl jeho vlastní handicap pomoci. Obr.1. prvního obrázku jsou písmenka znatelná. Obr 2: slovo kůň v této stylizaci už není tak čitelné, ale možná, že Petr byl už unaven, nebo chtěl dělat už další úkol.. Obr. 1.
Obr. 2.
38
Obr. Zde se ukazuje zajímavý moment: s úkolem nemá problém, tvary dokáže napodobit bezchybně.Nemusel, jako v předešlém úkolu, skládat tvary z více částí. Zde je zřejmé, že se Petr více zabývá nedůležitými detaily, které mu umožňují si písmenko/tvar lépe zapamatovat.
Matyáš 4,5 let Je velice kreativní, vše udělal vše bez chyby ( uvádím pro porovnání).
Obr. Zadala jsem mu nakreslit tužkou tvary. Opět vidíme odlišnosti.
Děti ze zvláštní školy diagnostikování jako dyslektici, dysgrafii. Chtěla jsem zjistit vnímání písmenek i u starších dětí. Zde jsou výpovědi tří desetiletých dětí ze zvláštní školy v malém městě. Tuto zvláštní školu navštěvuje mnoho dyslektiků a dysgrafiků, avšak mnoho s těchto dětí by zde vůbec nemuselo být. Začala jsem s nimi pracovat poprvé již v roce 2004. Jejich příběhy jsou různé. Michal a Václav sem přišli v devíti a desíti letech. Aneta navštěvuje zvláštní školu již od 1.třídy. U těchto tří dětí, by jste napoprvé nepoznali, že jsou jiné. Jsou jen diagnostikovány jako dyslektici. Už v prvních výsledcích testu se mi potvrdil fakt, že děti nerozlišují tvary písmen, deformují je, nevnímají háčky. Aneta 10 let Aneta je z těchto děti nejslabší, 2x propadla, což velice těžce nesla, a její výpověď byla nadmíru upřímná. Ptala jsem se jí na každé písmenko zvlášť. Každé si napsala do sešitu a prozradila mi, jaký tvar, barvu a zvuk jí připomíná. Na otázku zvuku jsem každé písmeno opakovala několikrát nahlas. Zúčastnila jsem se také její vyučovací hodiny českého jazyka. Aneta měla za úkol sestavovat věty ze slov, které měla v učebnici a ty pak opisovat do svého sešitu. Dovolila jsem se jí do něj podívat. Slova, která opisovala z knížky měla s chybami, například slovo sklenář napsala „skelnerik“. Upozornila jsem ji na chybu a ukázala slovo v knížce. Podivila se a začala mi předčítat toto slovo z knížky pomalu několikrát po
39
sobě, pokaždé, jako poprvé. V knížce ho četla správně a ve svém sešitu to slovo četla tak jak si ho pamatovala z učebnice, aniž by ho četla ze svého sešitu, a řekla s naprostým přesvědčením, že to má správně, že chybu nevidí. Společně jsme zkontrolovaly slovo po písmenech, a po několika pokusech se nám ho podařilo opravit. Zde předkládám výsledek jejích úkolů: co vidí v písmenkách, jakou barvu, co vidí v jejich tvaru, co slyší, když ji řeknu určité písmenko nahlas. Aneta - tvar N, X – nakreslila tak, že je vidí jako kolečka, E, H, M - vidí jako kostku, I - vidí jako tečku, z písmene P udělala sluníčko, Q - je kytička, k písmenům R a W - nakreslila domeček : písmeno W - vidí v levém rohu domeček a písmenko Ř - na komíně, ale R - vnímá jako čáru, nic víc. Velice důležitá jsou pro ni místa, ve kterých se písmenka nachází. Sdělila mi, že jsou přesně tady - písmenko S - zavřela do domečku, písmenko L ji připomínalo holčičku, která jede na koloběžce, taktéž písmenko T - je člověk - muž, Ť- pro ni neexistuje, K - je holka, J - je dívka, D - je prstýnek, Ž - jsou hodinky na ruku, Z - jsou přesýpací hodiny, U- je ležící kluk, Ď - obrácené je pejsek, háček je hlava.
Zvuk je jednou z nejtěžších otázek - popsat to co slyším, když mi řekneš například písmeno T. Z otázky zvuku písmene chci zjistit jak písmena děti vnímají sluchem. Odborníci jsou přesvědčeni, že slyší špatně. Myslím si, že slyší prostě jinak, proto chci v tomto testu zjistit, jak. Je velice důležité jak dětem písmena zní. U dětí v mateřské školce nebyly tyto otázky vůbec reálné, jsou velice těžké.. Aneta zvuk Ž - jí připomíná rychlé kapání vody , Z - hraní na píšťalku, M - padání z velké výšky, Q - foukání větru, CH - někdo spadnul, velká rána, P, N, X něco padá, U - koňská chůze, Y - dupot, R, D - rámus, Ř - letí letadlo, A, T – něco, co rychle jede, S - houkaní sovy, Š - pomalu něco padalo,V - křik, řev. Barva v písmenech Na barvu v písmenech bych se zeptala, i kdybych nevěděla, že existují lidé, kteří vidí některá písmena v barvě. Někteří z nich totiž popisují, že důležité je sice slovo, ale barvu vidí ve slovech. V roce 2003 časopis Die Welt zveřejnil výzkum německého profesora Emricha, který tvrdí, že z 85 000 000 má toto vidění 160 000, převážně ženy, homosexuálové, umělci, celkově velice kreativní lidé. Z umělců je to například D. Hockney, W. Kandinsky, také W.Goethe měl toto vidění a mnoho dalších. V článku se dále píše, že se tímto tématem zabývali naši předkové již před 300 lety. O tom, jestli tímto viděním převážně disponují Dys lidé se literatura nezmiňuje ( magazín Die Welt, 2003 ). Spojen je s tím také člověk mě velice blízký, který měl v dětství ve škole s takovým druhem vidění problém. Když o něm začal mluvit, učitel ho přesvědčoval, že si vymýšlí.
40
Tento člověk není dyslektik, vládne čtyřmi jazyky slovem i písmem.Tohle vidění považuje za dar. Aneta - barva Na otázku, zda Aneta má toto vidění, nelze nyní odpovědět, prokážou to další testy. Dotaz na barevné vidění jí ale nepřišlo vůbec cizí. Faktem je, že barva je velice důležitá a dá se využít k lepší orientaci v jazyce - děti v testu hodnotí barevný svět pozitivně. Je nezbytně důležitý pro jejich život.
ta slova, která začínají na to určité písmeno a to slovo má takovou barvu. Michal – barva Obr. Ď, E, F, G, CH,
Michal - barva ve slovech Uvádím stejná písmena: Slova: Ď - Děda, E - Eda, F- Fanfára, G - Golem, CH - Chaloupka. Michal - 10 let Je nejspíše jedním z dalších jedinců, kteří vidí v písmenech barvy. Tento chlapec je velice kreativní, v sešitu se často vyskytují obrázky, představivost a malování na hudbu mu vůbec nedělá problém. Když jsem se ho zeptala co mu písmena připomínají tvarem, atd., nehodlal se se mnou o tom vůbec bavit. Hovořil o zákopech a věcech, které zajímají malé kluky. Přišlo mu hloupé odpovídat na mé otázky, chtěl neustále dělat jenom test na barvy, ale i přesto mi něco prozradil. Michal – tvar J - je kluk, X, W - zákopy, Y - zákopy a schody dolů, K - jsou saně, H odklápěcí most hradu, E – loď položená na bok, uděláme kabinu. T - je prkno na jeřábu, Š - je kluk. Na některá písmena mi odmítal odpovídat. Michal – tvar
Michal – zvuk Na téma jak slyší určité písmeno, vůbec neodpověděl, seděl a nechal prázdný papír. Každé dítě vnímá něco jiného a pomáhá mu něco jiného. Michal – barva Dala jsem mu tedy úkol na barvy, který tak vyžadoval. Udělal jej trochu jiným způsobem, na každé písmeno vymyslel slovo a to slovo udělal barevně. Když jsem se ptala proč, vybarvil písmena v druhem testu jinou barvou a odpověděl mi, že to nejsou už jednotlivá písmena, ale že to jsou
Václav – 10 let Václava v prvních pokusech úkolů moc řešení nebavilo, neodpověděl na mnoho písmen, odpovídal jako ve škole A - auto, B - beránek. Vzala jsem jeho test a sedli jsme si stranou od všech dětí. Zprvu mi moc nedůvěřoval. Na otázku barvy odpověděl na tři písmena. Co slyší v písmenech - této otázce se neustále vyhýbal a nechtěl odpovídat. Naštěstí jej oslovila jiná otázka - jak vidí tvar písmen. Jakmile mi začal vše kreslit, zjistil, že mu nic nehrozí, dokonce mi řekl, že v 7 - 8 letech viděl v písmenech postavy, nyní, že už tyto představy tolik nevnímá. Václav chodil na základní školu do devíti let. Nyní je na zvláštní škole, má problémy se psaním, nedokáže se soustředit, má také problém verbální. Opět popisoval písmena jako postavy, taktéž bylo důležité pohlaví, a často popisoval, že tou postavou je on sám. Nenutila jsem děti do něčeho, na co nechtějí odpovídat, protože jsem přesvědčena, že některé děti nevnímají všemi smysly, nevnímají jednu z částí - zvuk, tvar, barvu. Slabikář by měl mít za úkol shrnout všechny získané informace od různých dětí, s různým vnímáním písmen (zvukem, tvarem, barvou). S těmito informacemi dopomůžu doplnit mezery ve vnímaní určitého jedince, pootevřít jejich brány ve všech smyslech vnímání. Václav - tvar G - holka, D - jsem to já, háček jsou vlasy, Z - je rýč nebo myš, N - když se obrátí, je jako písmeno Z. Toto písmeno je taky myš, J - holka co sedí, CH : C je kopec a z něj se díváte na H - tam je skála, Č - je díra v zemi nahoře je poklop, C - je srp, F - je strom, Y - jsou dva trojúhelníky v sobě, nožička tam není důležitá, Ť - letadlo s vrtulí, T - je rýč, když se dolů přidá lopatka.
41
4. Předpokládá se, že se slabikářem budou pracovat děti, které ještě neznají písmenka, samozřejmě pokud je dítě nadané a už v pěti letech písmenka zná, tento jiný přitup bude pro něj jen přínosem. 5. Bude si zde trénovat: orientaci v prostoru, koncentraci, prostorovou orientaci, rozšíření vědomostí, rozlišování tvarů, paměť, motoriku, sluch. 6. Vše je multimediální, interaktivní. 7. Opět se zde pracuje s náhodností (více v odstavci o náhodnosti v multimediálních testech ). 8. V praxi je důležité, aby dítě vědělo, pochopilo a naučilo se používat tohoto jiného vnímání ve svůj prospěch. Slabikář Interaktivní animovaný film. Slabikář pracuje na úplně jiných principech než klasický slabikář. Slabikář je interaktivní multimediální animovaný film. 1. Slabikář můžou používat všechny děti bez ohledu zda jsou dyslektici. Slabikář nejspíš budou vyhledávat převážně rodiny, kde je jeden z rodičů či prarodičů dyslektik, protože sami vědí jak jim tento handicap komplikuje život. 2. Slabikář je založen převážně na obrazovou část vnímání, tu, kterou využívají více dyslektici. Využívám zde reálného prostředí, je to podmínka pro celý projekt, že žádné písmenko které se v prostředí programu – Slabikáře objeví není vymyšleno, ale je skutečné.Děti v předškolním věku pracují s realitou prostředí, v kterém žijí. Slabikář je postaven na principu tvarů, to znamená, že písmenko H nepředstavuje holuba, husu, ale třeba tvarem koleje, ve kterých písmenko H můžeme vidět několikrát. H holub, když letí vypadá v perspektivě jako písmenko V nebo když stojí a roztáhne křídla jako písmenko K, ale ne jako písmeno H. Jsem přesvědčena, že na tomto principu funguje „dyslektický mozek.“ Dyslektik toto jiné vnímaní může využít k lepšímu pochopení písmen. 3. Forma slabikáře: všechny tvary písmen se promítají do reálných věcí, rostlin, lidí, zvířat kolem nás,vše co děti už pravděpodobně viděly a učí se z tohoto reálného světa. Nic se nesimuluje. Nafotila jsem a vytvořila mnoho videí, ve kterých se tato písmenka nacházejí.
Slabikář je interaktivní, multimediální animovaný film o dvou dyslektických kamarádech - ježkovi a ježkové, a starém ptákovi, který všechno zná. Slabikář: Příběh - dyslektičtí ježci ( interaktivní multimediální animovaný film. ) Příběh ježka, který má nastoupit do školy, ale dostane odklad i jeho kamarádka ježková.(Nemám zde záměrně ještě jména, analyzuji jak ošetřit, aby si děti sami zadávaly jména postav.) Ježek po svém dědečkovi, kterého nikdy nepoznal, protože cestoval po celém světě a žil někde v Africe, dostal poštou velký kufr-tedy doplul do Evropy na lodi – o rozměrech tak 3x3 metry ( to už asi není ani kufr ). Jeho obsah byl zvláštní, byl v něm pták v kleci, něco mezi havranem a papouškem.Pták z toho velkého kufru patřil dědečkovi.Také v něm byl deník a kolo, které bylo spíš dvojkolo. Ptáka ježek okamžitě pustil z klece, protože si o to sám řekl. Uměl totiž mluvit a dokonce číst. Pták mu hned prozradil, že je mu už skoro sto let a že cestoval celu dobu s dědečkem, letěl vedle něj když jel na dvojkole.Zeptal se ježka, zda chce přečíst něco z dědečkův deníku. Dědeček vyprávěl o stejných věcech a pocitech, že šel také do školy později a že vnímal tvary písmenek a slova „jinak“. Pták čte z deníku dále, vypráví, že sestavil speciální přístroj, který je tak maličký, že si jej stačí připnout jen tak na sebe…( něco, co si připojíte na bundu, třeba „odznáček“ ), který vysílá signál do našeho vnímaní a podporuje jej. Při připnutí „odznáčku“ na bundu dojde okamžitě k tomu, že vidíte to, co vnímáte.Dědeček dále v deníku vypráví o různých zážitcích ze svých cest, které viděl pomocí odznáčku. Nikdy nejezdil sám, vždycky se k němu někdo přidal a právě proto měl to dvojkolo. Zajímalo ho jak jiní lidé
42
vnímají svět. Ježek má svoji kamarádku, kterou má nejraději a která také dostala odklad ve škole. Hned jí zavolal, aby přišla, a vše ji vysvětlil, že pojedou tak jako dědeček do světa, aby se naučili písmenka. Ale nejprve musíme vědět jak funguje tento odznáček. Oba mají odznáček připnutý a hned vidí Ptáka. Dívají se na Ptáka, který vypadá jako písmenko, Pták okamžitě hlásí: já jsem P a natáčí se …Pak se ježek s ježkovou na sebe dívají a vidí se jako písmenka J. Pták, aby vše upřesnil jak J opravdově vypadá, předvede J ( zná úplně všechno ). Už je rozhodnuto, zítra se vyráží….. Obr. ježci a písmenko J:
Ukázka ze scénaře Slabikáře: skica Písmenka dětí vidí v různých podobách a z různých stran.. Ježci se objevuji v různých prostředích a všude kolem vidí písmenka. Např.:Zde je vlak kde jsou písmenka D, E, F Hned jak ježci objeví písmenka kolem sebe, Pták předvede písmenka jak vypadají v knížce.
Koleje jsou písmenkem H pták představuje jak písmenko H vypadá….
43
Hned jak ježci objeví písmenka kolem sebe, Pták předvede písmenka, jak vypadají v knížce. Slon má chobot jako J.
Pak vidí ptáka jako písmenko Papouška jako písmenko P.
Jedou kolem zvířátek a vidí ptačí zobák jako písmenko V.
Slon má chobot jako J, ale vypadá jako D.
44
Les je krásný a vypadá jako les ze samých písmenek I Pták vše napodobuje jak to vypadá v knížce… Ježci jedou kolem lesa a motýl, který kolem nich letí - je písmenko B, tedy vlastně dvakrát B
Písmenko D dlaždice
Zde máme písmena B, D, H…přitom je to jen zeď. A kolik písmen v tom ježci vidí…..
Dům je písmenkem A, M je komín, D jsou keře, Všude kolem nás je mnoho písmenek…
Písmenko E jsou schody. Pták opět napodobuje jak to můžeme vidět třeba v knížce či časopis
45
Tyto fotografie se stávají písmenkami ve slabikáři.
2.Těžký úkol - fotografie bez pomocí písmenek.
Princip je takový, že dítě hledá písmenko ve fotografiích, shodné s písmenem na klávesnicí. Třeba I, nebo P – pták vše napodobuje ve správném tvaru, ve slabikáři.Každé písmenko může být ze všech stran. 1.Jednodušší úkol - děti hledají fotografie s naznačenými písmenky
46
