Něco z historie Lihovaru v Třebíči
Původní Lihovar, ve kterém se nacházíte, byl založen léta páně 1890 za rakousko-uherské monarchie majiteli třebíčského zámku z rodu Waldsteinů jako součást zámeckého areálu a přilehlého velkostatku. Sloužil zdejším majitelům pro velkovýrobu surového průmyslového lihu, který dodávali do širokého okolí. Nejstarší dochovaná fotografie pochází pravděpodobně ze začátku 20. století a je na ni původní podoba budovy, jak byla postavena v roce 1890. Jak je vidět, byl lihovar jedinou stavbou v okolí v té době a hotový líh byl odvážen v dubových bečkách na vozech, kde k pohonu sloužili koně, nebo v tomto případě krávy. V původní podobě byla celá hlavní budova řešena jako velkoprostorový objekt bez vnitřního patra.
Nejstarší foto poskytl archiv třebíčského zámku – začátek 20. století.
V letech 1929-1933 se zámeckému panství a velkostatku dařilo méně a hospodářská činnost lihovaru a výroba lihu přecházela postupně z rodiny Waldsteinů na novou společnost „Družstevní lihovar v Podklášteří“. Jejím členem byl i nejmladší hrabě Emanuel, který vylepšil situaci zámeckého panství výhodným sňatkem s dcerou pražského bankéře Tůmy. V tomto období došlo k prodeji Lihovaru tehdejšími majiteli, pány Dr. Josefem a Emanuelel Waldstein Warnterberg, paní Marií hraběnkou Bossi Fedrigotti a pozůstalou vdovou paní Marii Waldstein Warnterberg společnosti „Družstevní lihovar v Podkláštěří“ za celkovou cenu 180.000,- korun českých. Cena byla zaplacena v hotovosti v roce 1929 a smlouva byla sepsána až později, v roce 1933. Samotná smlouva obsahovala celkem 17 stran a nedílný dodatek smlouvy dalších 20 stran. Řešila celou řadu pokračujících vztahů mezi zámkem, velkostatkem a lihovarem, zejména „rybniční hospodářství“, odběr a nakládání s vodou z přilehlých rybníků „Kuchyňka“, „Zámiš“a „Týnský“ a z gravitačního vodovodu, způsob územních břemen a řadu dalších závazů.
Celou historickou smlouvu najdete na konci tohoto výtisku.
Po převodu na Družstevní lihovar došlo k postupné modernizaci technologií a mírné přestavbě budovy. Dovnitř prostoru hlavní budovy bylo vbudováno patro, které zároveň rozdělilo vysoká okna na čelní fasádě na dvě části (viz obrázek). Tento vzhled se zachoval dodnes.
Třicátá léta 20. století po přestavbě. Na oknech je vidět vestavba vnitřního patra
V tomto období byl Lihovar spravován správní radou a denní výrobu a činnost řídil správce Lihovaru. Od roku 1925 byl správcem pan Josef Prodělal st., který zůstal v této funkci až do roku 1955 a spravoval výrobu velice úspěšně. Lihovar prosperoval zejména v období první repubiky. Správce bydlel nejdříve v prostorech dnešní kuchyně a restaurace, kde měl svůj služební byt. V místech dnešních WC byla ložnice a přímo v dnešní kuchyni se v roce 1929 narodil i syn správce pan Josef Prodělal ml., který dodnes žije v Týně a poskytl nám řadu cenných informací a fotografií. V roce 1937 byl přistaven přilehlý rodinný dům ve kterém byly kanceláře, zasedačka a později sloužil jako dům pro správce s jeho rodinu. V tomto období přibyly i další stavění – bývalá bramborárna a sladovna a tím vznikl uzavřený dvůr, na kterém máme dnes venkovní terasu. Ve sklepě domu byly chlívky a prádelna.
Správní rada cca v roce 1933 zleva spodní řada: p. Krejčí a p. Vídeňský ze Sokolí, p. Čapek z Okřešic, Hrabě Emanuel W.W., ???; p. Krejčí – předseda, p. Dobeš z Týna, p. Hanysch – ředitel statku, p. Šeda ze Sokolí, zleva horní řada: p. Prodělal – správce, p. Valíček z Račerovic, p. Peštál z Budíkovic, p. Caha a p. Votýpka z Týna
Dobová vysvědčení správce p. Josefa Prodělala st. z r. 1924 a 1925
Syrový líh se vařil z různých zemědělských přebytků a surovin, nejčastěji z brambor ale výjimkou nebylo ani ovoce, obilí a podobně, dokonce jednou se vařily i datle. Brambory, nebo jiná surovina, se nejdříve rozvařila v kotlích a přidal se rozdrcený slad a pivovarské kvasinky kvůli lepšímu kvašení. Po vykvašení a vypálení se líh skladoval ve velkých kádích (dodnes jsou v objektu) v mezipatře v levém křídle budovy. V lihovaru se vařil pouze syrový líh, který se vozil k dalšímu zpracování a přepálení do Kolína. Ze skladovacích kádí se přečerpával do 100l sudů, ty se pak převážely na vlakové nádraží, kde se z nich dále přečerpával do vlakové cisterny.
Schéma technologií ze 30tých let minulého století.
V budově sladovny (zadní budova u komína) se klíčil ječmen tradičním způsobem na zemi, nejdříve se namáčel a pak jak začal klíčit, tak se postupně ručně „přehazoval“ lopatami na jednotlivé kupy dle stáří klíčení. V době kdy se nesladovalo probíhaly ve sladovně i taneční večery a dožinkové slavnosti. Ve vedlejší „brambrárně“ byly skladovány a propírány brambory, které se pak převážely do hlavní budovy, vertikálním dopravníkem dopravovaly ke stropu do hlavního kotle. V bramborárně se po zastavení činnosti a výroby v devadesátých letech chovaly i prasata (až 150 kusů). V kotelně (přístavek v zadní části dvora) byl velký kotel na uhlí, který vyráběl páru a podzemním kouřovodem byly zplodiny vedeny do místního komína. V době velkovýroby bylo z místního komína zamořováno celé okolité území, zejména Podklášteří, Týn a Nehradov.
Řada dobových snímků z doby Družstevního lihovaru z 30-40 let.
Snímek z r. 1937 po přístavbě rodinného domu, syn správce Josef Prodělal ml. druhý zleva,
Zaměstnanci před hlavní budovou,
Správní rada.
Parní pohon s řemenovým převodem pohánějící dopravník brambor.
Technologie lihovaru. Vlevo řemenové rozvody od parního pohonu, vpravo správce Josef Prodělal st.
Po 2. světové válce došlo, jako u všech jiných majetků většího rozsahu ke znárodnění Lihovaru a výroba lihu pokračovala až do devadesátých let. Po sametové revoluci změnil Lihovar postupně několik majitelů a technologie byly rozprodány. Hlavni budova byla přestavěna na restauraci a hudební klub až do dnešního stavu. V roce 2009 koupila celý objekt společnost VARIANT plus Třebíč. Nyní se budeme snažit objekt uvést do původní podoby a proměnit jej v kulturní a společenské centrum, do kterého by návštěvníci rádi chodili. Chcete-li nás v tomto úsilí podpořit tak přijďte na návštěvu znovu a byli-li jste s našimi službami a nabídkou v restauraci spokojeni, řekněte to svým známým… Na základě podkladů, fotografií a vzpomínek pamětníků, materiálů z archivu a dochovaného originálu smlouvy z roku 1933 sepsal v květnu léta páně 2010 Juraj Urbančík jednatel fy VARIANT plus s.r.o.
Ukázky z dobového tisku
Naše Slovo cca rok 1945
.
Horácké Noviny 6.11.2001 o cca rok 1945
.
Smlouva o prodeji Lihovaru z roku 1933 (vážným zájemcům nabízíme i náhled originálu)
