Název: Management a sportovní příprava dětí v minibasketbale Autoři: Karel Hůlka, Štěpán Válek
Oponenti: Mgr. Iveta Hofmanová, Mgr. Karel Hůlka
Publikace byla zpracována a vydána v rámci projektu ESF „Inovace kombinované formy studia bakalářského a magisterského studijního programu Tělesná výchova a sport a jeho učitelských oborů na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.“ (CZ.1.07/2.2.00/18.0011).
1
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................... 4 1 PLÁNOVÁNÍ TRÉNINKOVÉHO PROCESU ............................................................................. 5 1.1 Hráči v plánování tréninkového procesu ............................................................................... 6 1.2 Vytyčení cílů jako základ plánování tréninkové ho procesu ............................................... 6 1.3 Tréninková jednotka .................................................................................................................. 9 1.3.1 Struktura tréninkové jednotky ........................................................................................ 10 2 NÁBORY DĚTÍ DO BASKETBALU V MLADŠÍM ŠKOLNÍM VĚKU A OTÁZKY SPOJENÉ S PŘECHODEM DĚTÍ DO SOUTĚŽNÍHO SPORTU .............................................. 16 2.1 Proč dělat nábory ..................................................................................................................... 16 2.2 Historické pozadí a současná realita .................................................................................... 18 2.3 Otázky k zodpovězení před náborem – proč, jak a v jakých podmínkách bude sportování probíhat ........................................................................................................................ 20 2.4 Kdo jsou „děti v mladším školním věku“ – fyzické a psychické determinanty tohoto období ............................................................................................................................................... 22 2.5 Co je basketbal za sport a jaké typy a povahy dětí zde mají vyšší pravděpodobnost se udržet, případně uplatnit ............................................................................................................... 25 2.7 Formy náborů, jejich dělení a možnosti využití v praxi ................................................... 32 2.8 Všeobecné basketbalové přípravky – obecné zásady a praktické prováděcí pokyny k náborům ........................................................................................................................................... 36 2.9 Přechod dětí z přípravek do pravidelného sportování jako plynulá integrální etapa usnadňující vstup do pravidelného tréninku .............................................................................. 43 2.10 Odchody dětí ze sportu – nepříjemná, ale přirozená součást sportovního vý voje ...... 44 2.11 Specifika dívčích přípravek a vnímání dívčího sportování ze strany dívek ................ 47 2.11 Shrnutí ..................................................................................................................................... 51 3 DLOUHODOBÁ PŘÍPRAVA BASKETBALOVÉ MLÁDEŽE ............................................... 52 3.1 Základní dovednosti běhat, skákat, házet ............................................................................ 52 3.2 ABC´s (Agility, Balance, Coordination) ............................................................................. 53 3.3
Zásady při plánování dlouhodobé basketbalové přípravy dětí .................................... 55
3.4 Vývojové stupně dlouhodobé basketbalové přípravy dětí ................................................ 60 3.4.1 Aktivní začátek přípravy (0-6 let) ................................................................................. 60 3.4.2 Základní stupeň přípravy - FUNdamental stage (Ve věku 6-8 ženy, 6-9 muži) .... 61 3.4.3 Nauč se trénovat- období basketbalových dovedností- Learn to Train Stage (dívky 8- 11 let, chlapci 9-12 let) ........................................................................................................ 68 4 LITERATURA ................................................................................................................................. 73 2
3
ÚVOD
Basketbal je kolektivní sportovní hra brankového typu, kterou vytvořil Dr. James Naismith v roce 1891 na Springfieldské YMCA International Training School jako zpestření zimní přípravy svých studentů. Od své původní podoby basketbal urazil dlouhou cestu, při které se hra stávala dynamičtější a techničtější. Řada drobných úprav pravidel dala za vznik dnešnímu modernímu basketbalu, který se stal divácky velmi atraktivním sportem i mimo svou kolébku USA. Basketbal je podle dnešních moderních měřítek hra na malém prostoru vyžadující vysoké nároky na kondiční, technickou a taktickou přípravu ve velmi krátkém časovém úseku. Rychlá proměnlivost herních situací a velké kondiční nasazení hráčů dodává modernímu basketbalu nezapomenutelný charakter. Pravidla basketbalu umožňují všem hráčům na hracím poli neustálý pohyb, proto máme při hře možnost vidět množství individuálních i skupinových akcí. Tyto akce jsou založeny jak na odvaze, herní inteligenci a hráčském umění jedince, tak na herních kombinacích a systémech týmu vyplývajících ze spolupráce a sehranosti hráčů. Tato publikace je určena pro začínající trenéry basketbalu a pro studenty basketbalových specializací na Fakultě tělesné kultury Uni verzity Palackého v Olomouci. V první části čtenáře seznamuje se způsoby plánování tréninkového procesu, ve druhé s metodami výběru a náboru hráčů do sportovních přípravek a v poslední části popisuje principy dlouhodobé přípravy mládeže. Autoři této publikace vychází z modelu Istvana Bayilyho „Long Therm Athlete Development (LTAD)“.
4
1 PLÁNOVÁNÍ TRÉNINKOVÉHO PROCESU
Jedná se o nejzásadnější činnost trenéra. Trenéři, kteří neplánují, postupně upadají a velmi často se opakují. S velkou pravděpodobností také na spoustu věcí zapomenou. Na začátku sezóny, kdy jsou všichni trenéři ještě plní energie a elánu po pár týdnech volna bez basketbalu, jsou tréninkové jednotky až příliš pestré, jsou plní nových nápadů a chtějí dělat spoustu věcí naráz. V průběhu sezóny však postupně upadají do rutiny a tréninkové jednotky začínají být naopak nudné a stereotypní. Pokud
je
tréninkový
proces
plánován,
může
v průběhu
sezóny napomáhat
inovovat/osvěžit a usměrňovat jejich myšlenky a cvičení ze začátku tréninkového procesu. Trenér by měl mít dlouhodobý (minimálně na období minibasketbalu), střednědobý (na jednu sezónu), krátkodobý plán (měsíční) a naprosto nezbytně pak plán na každou tréninkovou jednotku.
Dlouhodobý plán přípravy hráčů V každém klubu by měl existovat časově flexibilní dlouhodobý plán přípravy hráčů v „přípravkách“ a minibasketbalových týmech, na který pak navazuje plán přípravy v žákovských až juniorských kategoriích. Flexibilnost plánu je nezbytná vzhledem k různé úrovni hráčů a týmů a lze ji zajistit posloupností činností, které by měl hráč ovládat. Střednědobý plán přípravy hráčů Jedná se o plán přípravy na jednu sezónu. Při plánování střednědobého tréninkového procesu by si měl trenér ujasnit několik věcí, ze kterých by měl vycházet:
Koho budu trénovat?
Jaká je dovednostní úroveň mých hráčů?
Jaký je cíl celé sezóny? V případě, že se bavíme o tréninkovém plánu pro minibasketbal, hlavním cílem by měl být rozvoj hráče, a to po stránce dovednostní, kondiční, basketbalové, ale i psychické a sociální (týmová spolupráce, respektování ostatních spoluhráčů, respektování autority). 5
Krátkodobý plán přípravy hráčů Krátkodobý plán plánuje období na dobu čtrnácti dní nebo jednoho měsíce. Měl by svými cíli a náplní korespondovat se střednědobým i a dlouhodobými cíli. Obsahuje přesný počet tréninkových a počet utkání.
1.1 Hráči v plánování tréninkového procesu Pokud se snažíme vytvořit tým, ve kterém se budou všichni hráči rozvíjet, měli bychom dodržovat následující pravidla:
každému hráči by mělo být umožněno hrát v utkání; je-li to nezbytné, může vzniknout i více týmů,
na tréninku bychom měli mít dostatek hráčů na to, abychom zajistili dostatečný odpočinek mezi činnostmi a zároveň ne tolik, aby tím trpěl aktivní podíl na výkonu týmu – přesné počty závisí od vnějších podmínek tréninkového procesu – počet asistentů, velikost hrací plochy, počet míčů, košů,….,
pokud uvažujeme o rozdělení do více týmů, pak bychom měli rozdělovat tak, aby byli v týmu hráči se stejnou výkonnostní úrovní, nebo hráči se stejnými aktivitami – hráči ze stejné třídy ve škole apod.
1.2 Vytyčení cílů jako základ plánování tréninkového procesu Zřejmě
největší
rozdíl
mezi
tréninkovým
procesem
basketbalu
a
minibasketbalu leží právě v různé orientaci cílů. Tento fakt je třeba mít neustále na paměti. Cíle dělíme na výsledkové a výkonnostní. Výsledkové cíle Preferuje individuální, nebo kolektivní výsledky, jako např. vyhrát ligu nebo vstřelit více bodů než vloni. U výsledkových cílů dále rozlišujeme
intra-subjektové výsledkové cíle – zlepšení jedince, resp. týmu oproti minulé sezoně ve výsledcích vybraných činností. Např. zvýšit počet bodů jednotlivými hráči, nebo celým týmem, 6
inter-subjektové výsledkové cíle – referuje o výsledkovém zlepšení v porovnání s ostatními hráči/ týmy. Např. být lépe umístěn v tabulce, nebo porazit soupeře, se kterým jsme vloni prohráli.
Výkonnostní cíle Výkonnostní cíle sledují týmové nebo individuální chování, cílem sezóny je zlepšit svůj herní projev nezávisle na výsledcích. Např. cílem je zlepšit techniku střelby a naučit se střílet po driblinku z výskoku.
Avšak to, že zlepšíme svou
výkonnost, nám nemusí zajistit momentální zlepšení i výsledků. Např. častější střelba z ideálních střeleckých pozic v utkání (výkonnostní cíl) nám negarantuje více dosažených bodů v utkání (výsledkové cíle). Je také možně oba typy cílů kombinovat v závislosti na věku hráčů v týmu:
inter-subjektové a intra-týmové ale nejsou vhodné pro minibasketbal stejně jako intra-subjektové v kombinaci s intra-týmovými,
jako vhodnou pak pro minibasketbal považujeme kombinaci individuálních a kolektivních výkonnostních cílů. V pozdějších minibasketbalových letech pak může trenér přidat i intra-subjektové, resp. intra-týmové cíle, např. zlepšit se v procentu úspěšnosti trestných hodů o stanovené procento.
Zkuste si na začátku sezóny udělat uchopitelný, reálný seznam možných individuálních a kolektivních výkonnostních cílů pro svou kategorii.
Výhody výkonnostních cílů
zdůrazňují hráčův výkon (technické a taktické řešení vzniklých herních situací) nikoliv jeho výsledky, tzn. soustředí se na to, CO a JAK hráč řeší, než na důsledky jeho chování, které navíc nemůže zcela ovlivnit,
umožňují hráčům se soustředit na jejich vlastní výkon a odhlédnout od vnějších vlivů,
umožňují realističtější ohodnocení (evaluaci) provedených cílů,
usnadňují jednoduché a opakovatelné hodnocení výkonu,
umožňují hráčům používat jejich vlastní výkon jako míru jejich vlastního pokroku, postupu, či zdokonalení, 7
zvyšují sebevědomí a motivaci hráčů.
Charakteristika efektivních cílů Aby byly cíle efektivní, měly by obsahovat následující:
měly by stanovovat konečné (finální) i postupné cíle, které jsou spolu úzce provázány. Hráč by se měl po těchto postupných cílech zlepšovat tak, aby dosáhl cíle konečného,
cíle musí být specifické, jasně a přesně definované, než obecné a nejednoznačné: „Střelba zleva levou rukou.“ „Dribluj prsty, ne dlaní.“ „Správně zaujmi obranné postavení mezi hráčem a košem, abys viděl stále oba.“ OPROTI: „Střílej úspěšněji.“ „Jak to střílíš?“, nebo „Braň pořádně.“,
cíl by měl být pro hráče atraktivní a zároveň reálný – musí vzbudit v hráčích zájem, tedy musí být pro ně přitažlivý a musí být vidět, že jej lze dosáhnout, tedy je realistický. Nerealistické cíle vedou u hráčů ke snižován í motivace, či upouštění od snahy cíle dosáhnout,
cíle by měly klást na hráče nároky, musí pro ně být výzvou a být provokativní, avšak přiměřeně jejich dovednostem. Pokud lze cílů dosáhnout příliš jednoduše, nijak zvlášť hráče nemotivují,
během sezóny musí být stanoveny kolektivní i individuální cíle.
Ke zvážení v utkání…. Měli bychom přemýšlet nad tím, co vyžadovat od svých hráčů v utkání. Většina trenérů vyžaduje více, než by měli a než hráči jsou schopni pojmout. Platí zásada, že hráči nejsou schopni předvést více, než dělali v tréninku. Pokud po nich chceme více, je to pro ně stresující. Neměli bychom se pokoušet imitovat chování trenérů dospělých kategorií – vzrušené pokyny při time-outech, složité nákresy diagramů, apod. Je nutno dodržovat respekt hráčům soupeře a navzájem a vzájemně slušnou úroveň komunikace mezi hráči, trenéry a rozhodčími. Je vhodné hráčům přirozeně v rámci průběhu hry „odhalovat“ tzv. typové situace, což jsou opakovaně se vyskytující momenty ve hře, dotazovat se jich na způso b jejich řešení („řízené objevování“ vs. předepsané, nařízené řešení). 8
U minibasketbalu by utkání měla být brána pouze jako pozitivní zkušenosti v hráčově sportovním a lidském rozvoji. Utkání v minibasketbalu je edukační nástroj, nikoli prostředek úspěchu. Hráči by se měli učit respektovat pravidla a rozhodčí, respektovat soupeře a měli by si utkání pozitivně užívat. I proto by měli být na utkání všichni hráči a měli by dostat na hřišti stejnou šanci. Navíc bychom se měli snažit o to, aby se ve hře samotné zapojovali všichni hráči a nejlepší hráč na hřišti by místo neustálé snahy o skórování měl napomáhat svým výkonem ostatním hráčů m k tomu, aby se na hře podíleli („distribuce výkonu“). Neměli bychom zapomínat n a to, že utkání je završením a zároveň kořením tréninku a rovněž jedním z hlavních důvodů, proč děti basketbal navštěvují. Na druhé straně by utkání v tomto věku neměla nahrazovat trénink. Počet utkání by se měl pohybovat kolem 25-30 a neměl překročit 50. Oba extrémy jsou nebezpečné, oba způsobují ztrátu motivačního efektu. Přestože tu mluvíme o tom, že by utkání měla být zařazena do plánu přípravy, v minibasketbalu by se nemělo objevovat tzv. „páteční plánování“, tj. plánování tréninku jako příprava na dalšího soupeře, ale naopak. Trénink by měl vycházet z odehraného utkání jako evaluačního prostředku pro trenéra.
1.3 Tréninková jednotka Tréninková jednotka (TJ) je základním stavebním kamenem krátkodobého plánu. Každá TJ musí mít svůj hlavní cíl, k tomu pak přiřazujeme vhodná cvičení. Cíle by měly být omezeny na jeden až dva hlavní, event. k nim lze přidat integrálně jeden až dva vedlejší (souběžné) cíle. Cíle by měly být co nej jasnější. K nejčastějším chybám trenérů patří snaha provést během TJ nebo jednoho cvičení co nejvíce úkolů, anebo z druhé strany trenér často neví, co přesně chce tréninkovou jednotkou dosáhnout, co vlastně chce konkrétně zlepšit. Je proto pro trenéra nezbytné předem promyslet zvolený celek (CO dělat) a jednotlivé části k němu (JAK to dělat). Cíle tréninkové jednotky dělíme podobně jako školní učivo do čtyř kategorií:
nácvik (učení se novým dovednostem) – osvojení si techniky a taktiky herních činností jednotlivce a herních kombinací,
9
zdokonalování – opakování věcí, které už má hráč zvládnuté pod tlakem protihráče, a/nebo ve variabilních podmínkách, nebo při vysoce intenzivních činnostech a při přípravných utkáních,
vystavování hráčů do podmínek jako v utkání (prověřování učiva),
specifická příprava před utkáním.
U minibasketbalu by měla dominovat první a druhá kategorie. Není vhodné trávit tréninkový čas třetí a čtvrtou kategorií.
1.3.1 Struktura tréninkové jednotky Na její kvalitě závisí rozvoj svěřenců a jejich příklon/láska, nebo naopak nechuť k basketbalu. Začíná minimálně patnáct minut před vstupem do tělocvičny, což je doba, kdy musí být v objektu přítomen alespoň jeden z trenérů z důvodu formálních a bezpečnostních. Vše směřuje k tomu, abychom neztratili ani minutu z času v tělocvičně. Včasnost je jeden z prvních úkolů, které musíme své hráče, potažmo rodiče, naučit a přesvědčit je o tom v první řadě vlastním příkladem. Podobně jako v hodině tělesné výchovy, i tréninková jednotka se skládá ze tří, resp. s formálním úvodem a závěrem, pět částí. 1. úvodní část. Jedná se o formální zahájení s administrativou (docházka, zdravotní stav, apod.). Informace o budoucích utkáních a plánech si nechejte až na konec TJ, obzvláště u dívčích týmů tyto informace mohou rozptýlit pozornost a rozpoutat šeptavou diskusi hráčů i na celou TJ, 2. progresivní příprava hráčů na TJ. V této části TJ musíme hráče připravit po fyzické i psychické stránce. Je to doba, která nasměruje naladění celé TJ, proto bychom měli zařadit jednoduchá cvičení na „rozehřátí organismu“ a následné protažení, u malých dětí stačí krátké a dynamické. Atmosféra b y měla být pozitivní a uvolněná, z tohoto důvodu zařazujeme zábavné pohybové a průpravné hry. Na konci této části, kdy jsou hráči již připraveni na TJ zařazujeme cvičení na posílení jádra těla (CORE), na rozvoj rychlosti a frekvenci dolních a horních končetin, reakci a „Agility“. Opět se snažíme vše provádět zábavnou formou, např. štafetové hry apod.,
10
3. hlavní část TJ. Obsahuje nejvyšší fyzické a psychické zatížení. Zároveň zde musíme splnit všechny vytyčené cíle TJ. Je to nejdelší a také nejdůležitější část TJ. I zde bychom měli dodržovat posloupnost úkolů. Dokud je u hráčů minimální nervosvalová únava, měli bychom se věnovat nácviku nových dovedností (pokud jsou v cílem TJ) následně pak zdokonalování techniky hráčů (s i bez přítomnosti soupeře). Jinými slovy v této části je hráč vystaven maximálnímu psychickému zatížení. Ve druhé části by se měla pozornost přesunout více i na fyzické zatížení, které by mělo koncem hlavní části gradovat. V současné době se rozvoj vytrvalosti hráčů pomocí tzv. „smallsided games“, neboli pomocí malých herních forem (průpravné hry s menším počtem hráčů, nebo na malém hřišti), kdy současně s rozvojem kondice hráči musí řešit i vzniklé herní situace, 4. progresivní
redukce
fyzického
a
psychického
zatížení.
Obsahuje
jednoduchá cvičení nízké intenzity pro uklidnění organismu po hlavní části a je zakončená strečinkem, 5. závěrečná část. Je opět formálního charakteru. Zhodnotíme v ní proběhlou TJ, nastíníme cíle další TJ, popřípadě informujeme hráče o blížících se akcích (utkání, turnaj, výlet, apod.). Nesmíme zapomínat na konečné rozloučení před rozchodem hráčů, velmi často to bývá společný pozdrav týmu dohodnutou formou.
11
Datum tréninkové jednotky: Číslo tréninkové jednotky: Počet hráčů na TJ: Cíl tréninkové jednotky:
čas Úvod
5 8 8
Dynamická příprava
4 5
10
Hlavní část
10
10 10
Progresivní redukce
5
8 Závěr
Dril
2
PC2: 3-0
Pátek 23. března 2012 61 12 Zdokonalování - Uvolnění hráče s míčem z místa
náplň pomůcky Připomeň víkendové utkání; docházka Docházka, cíle a náplň TJ Přihávkové cvičení v trojicích (Obr. 1)
1 míč do trojice
Protažení organismu (na polovině hřiště) každé cvičení 2x 20sekund výdrž s CORE odpočinkem 20 sekund. frekvenčně proběhni žebřík s míčem a Práce poté zakonči střelbou v pohybu (3 kola nohou doprava + 3 doleva) 2x žebík Otevřený a uzavřený únik hráce s míčem. Hráč si (3 metry před tříbodovou čárou) nadhodí míč před sebe a chytí jej s doskočením na dvě PC2: 1-0 nohy; zaujme trojí hrozbu, poté fintuje střelbu a provádí otevřený (uzavřený) únik z místa do koše. (10 pokusů z každé strany, jdeme dokola haly) každý 1 míč Uvolnění hráče s míčem z místa (z vrcholu tříbodového území) po přihrávce od obránce (zahajuje HC2: 1-1 přihrávkou z pod koše); hra končí dosažením koše nebo ziskem obránce 1 míč do (Každý 3x jako obránce a 3x útočník). dvojice 3:3 na jeden koš, pokud skóruješ po PH: 3-3 uvolnění s míčem z místa, je koš počítán za dvojnásobek. Dresy Hra 5:5 Hra 5:5 na celé hřiště Dresy hráč musí dát za dvě minuty co nejvíce PH: košů, střílí se mimo vymezené území a Střelba po každém skórování musí přeběhnout na čas na opačnou stranu hřště (dvě kola) každý míč Strečinková cvičení zhodnoť a připomeň víkendové utkání
12
Pracovní rutina tréninkové jednotky Měli bychom hráčům stanovit zásady, věci, které po nich budeme vyžadovat každý trénink, aniž bychom je museli připomínat.
jak dlouho před tréninkem mají být v šatně, v kolik na ploše a jak mají být ustrojeni. Kam, kolik a jaké pití si mají vzít s sebou. Co všechno si mají s sebou brát na trénink,
stanovit „neverbální jazyk“. Co znamená, když trenér zapíská (jednou, dvakrát,…), když ukáže určitý posunek či gesto, kam mají hráči jít, když s nimi chce trenér mluvit, atd. Vždy se ale musí jednat o krátkou, přesnou informaci srozumitelnou pro celý tým,
jak/čím začíná a končí tréninková jednotka,
kdo chystá pomůcky na trénink a kdo je zase uklízí po tréninku,
kdo zamyká šatnu a stará se o klíče,
co se stane, když se někdo zraní,
kdy se chodí napít a jak to probíhá.
Stejně jako stanovujeme podmínky pro hráče, musíme stanovit pravidla i pro rodiče:
podmínky omluvení tréninku, utkání,
kde čekat na děti po tréninku,
jak se chovat, když se rodič pasivně účastní v tělocvičně.
Základní charakteristiky cvičení Velmi rychle a stručně by měl trenér vysvětlit cíl cvičení. Tím zaměříme hráčovu pozornost na to, co chceme. Navíc pokud je tento cíl pro hráče zajímavý, bude je to i motivovat. Měli bychom mít před TJ jasno o organizaci cvičení tak, abychom zajistili bezpečnost, dostatečný počet opakování činnosti a adekvátní zatížení. Každé cvičení má pak několik modifikací, které zatížení buď zvyšují, nebo snižují.
13
Trvání cvičení Při plánování délky cvičení musí trenér předjímat fyzickou i psychickou únavu hráčů, které vedou ke snížení koncentrace. Obecně by cvičení mělo trvat tak dlouho, aby je hráč pochopil a co nejvíce zautomatizoval řešení úkolu. Cvičení bychom měli ukončit v momentě, kdy klesá koncentrace nebo nasazení. Platí, že atraktivní cvičení by měly trvat déle, než ty nudné (i když jsou důležité. U dětí se uvádí délka, kdy je cvičení efektivní kolem pěti minut. Je vhodné dodržovat zlaté pravidlo středu, ani moc – ani málo. U prvního dochází k monotónnosti, ztrátě pozornosti, event. k přetažení hráče, a ztráty času na úkor jiných cílů – cvičení). Při druhém hráči často ani nestačí cvičení pochopit („rozjet ho“) včetně měnění míst a pokračování a nemá tak význam jak pro nácvik dovednosti, tak fyziologického zatí žení. Hráčovo zapojení do cvičení Velmi úzce souvisí s cílem cvičení. Má-li se hráč naučit novým dovednostem, intenzita cvičení by měla být velmi nízká a trenérovým úkolem je, aby se hráč dostal k co nejvíce opakováním, tedy co nejméně stál v zástupu a čekal, až na něj přijde řada. Pokud automatizujeme už zvládnutou činnost, kde je intenzita vyšší (av šak psychické zatížení nižší), je odpočinek delší a můžeme ho zpestřit doplňkovými cvičeními (např. ball handling). Podle těchto parametrů bychom měli přemýšle t nad organizací cvičení. Co nejvíce bychom se měli vyvarovat situací, kdy hráč nečinně „jen tak stojí a kouká“.
Zatížení hráčů během tréninkové jednotky Kromě toho, že každý trenér musí uvažovat nad technickými a taktickými úkoly tréninkového procesu, musí také zvažovat kondiční rozvoj svého týmu. Jestliže se trenéru povede dobře připravit TJ pak:
zlepšuje kondici hráčů. Nejen pomocí specifických kondičních cvičení, ale hlavně ve spojení s technicko-taktickým tréninkem (např. při zdokonalování rychlého protiútoku),
pomáhá hráčům lépe si osvojit techniku, protože vše se provádí v herních podmínkách a maximální možnou intenzitou,
vyvaruje se únavě a přetrénování. Pokud jsou vaši hráči dlouhodobě přetíženi, nedochází u nich k motorickému učení a tréninky pro začínají být 14
nezábavné, v horizontu dalších sezón hrozí přetrénování až tzv. vyhoření a zvyšuje se riziko zranění,
pomáhá hráčům hrát lépe v utkání. Dobře kondičně naplánovaný trénink jim napomáhá se lépe vyrovnat s únavou, tím pádem zachovat po delší dobu koncentraci a fungování jemné motoriky a tím aplikovat a přenášet do utkání, co se naučili v tréninku.
Zatížení a odpočinek Za nejdůležitější aspekt při plánování tréninkového procesu z hlediska zatížení je práce se zatížením a odpočinkem. Nesmíme zapomínat ani na jednu z těchto položek.
je velmi důležité, aby byli hráči dostatečně zatíženi. Základem výkonu v basketbale je reagovat a řešit vzniklé herní situace - provádět činnosti maximálním možným úsilím, které jsou přerušovány nečinností nebo činností nízké intenzity. Střídá se nepravidelně zatížení a odpočinek. Stejně tak by to mělo vypadat i v TJ. Odpočinek mezi jednotlivými drily je nesmírně důležitý pro regeneraci fyzických a i psychických sil,
stejně je velmi důležité dodat hráči dostatek odpočinku mezi tréninkovými jednotkami. Zde u malých dětí existují odlišnosti od dospělých. Děti mají daleko rychlejší regeneraci, takže zvládnou trénovat i třikrá t až čtyřikrát týdně, na druhé straně jejich výdrž v rámci TJ je daleko menší než u dospělých, proto by tréninkové jednotky, či jejich části měly být kratší, než u starších basketbalistů s delší kariérou,
při plánování počtu tréninkových jednotek bychom měli brát v potaz, že děti navštěvují i povinnou tělesnou výchovu ve školách, což pro ně může kumulovat zatížení,
TJ nesmí být tak vyčerpávající, aby po ní hráč nebyl schopen si napsat domácí úkoly, nebo si nemohl jít hrát s kamarády. Tímto bychom ho od basketbalu s vysokou pravděpodobností odradili. Je třeba respektovat věkové zvláštnosti a
přihlížet
k vyspělosti
jednotlivých
hráčů
(akcelerace
vs.
retardace,
kalendářní vs. biologický věk),
pro rozvoj kondice v minibasketbale je optimální využívat průpravné hry. U hráčů tak převládá pocit, že hrají, nikoliv trénují „ kondici“. Úroveň jejich 15
motivace bude navíc na daleko vyšší úrovni a dosáhnou tím i vyššího zatížení. Navíc takhle budovaná kondice se daleko lépe přenáší do utkání (herní transfer, obecný/specifický) než pouhé běhání bez herního smyslu.
Objem a intenzita Adekvátní poměr mezi objemem a intenzitou je velmi důležitý u starších kategorií, protože ovlivňuje výkon hráčů v utkání. V minibasketbalových kategoriích má význam minimální.
2 NÁBORY DĚTÍ DO BASKETBALU V MLADŠÍM ŠKOLNÍM VĚKU A OTÁZKY SPOJENÉ S PŘECHODEM DĚTÍ DO SOUTĚŽNÍHO SPORTU
2.1 Proč dělat nábory Na první pohled není jednodušší odpověď. „Abychom měli děti/hráče v klubu.“ „Abychom vytvořili nový tým ročníku XY.“ „Abychom našli nové talenty.“ Všechny odpovědi v podobném tónu jsou prvotní a často základní pohnutkou pro každoroční, pravidelné nábory dětí do sportovních přípravek, či přímo do nově se tvořících týmů v mladším školním věku. Proto také veškeré „drafty“, určitá analogie náborů v nejsledovanějších profesionálnějších soutěžích dospělých, jsou nabité očekáváním a spoustou spekulací, jelikož právě přísun nové krve, mladých hráčů s očekávaným potenciálem, zajišťuje pokračování chodu celé konkrétní organizace a sportu. Pro nábory v různých etapách sportovního tréninku existují i další pohnutky. Může to být prosté doplnění týmů, kde klesl počet hráčů pod udržitelnou úroveň, zvýšení členské základny pro navýšení výběrů příspěvků, některé kluby zakládají přípravky na školách v rámci „územní expanze“ na jimi vytipovaných perspektivních místech, atd. Tyto důvody však mají pouze charakter prvního plánu. Vyšší úroveň, která přesahuje prosté získáváním chlapců, či děvčat pro konkrétní sport, tvoří obecný
16
rozměr všeobecných aspektů pohybových aktivit (PA). Je to stupeň, ke kterému se časem vzdělaný, zkušený trenér/ cvičitel propracuje, v lepším případě podporovaný i vedením klubu s podobnou filozofií. Tendence, směřování moderní společnosti (tzv. sekulární trendy) zvláště v Evropě a vyspělé Americe vykazují neúprosný pokles aktivního pohybu obyvatelstva dokladovaný nesčetnými výzkumy. Z plejády skutečností, které negativně ovlivňují životní pohodu a zdraví dětí a následně si pak vybírají daň v dospělosti, lze vybrat zvyšující se podíl obyvatel s nadváhou a obezitou a průvodními zdravotními komplikacemi, malé pohybové zatížení projevující se sníženou zdatností a obratností dětí, negativní jevy spjaté s vývojovými trendy současné společnosti (menší časový prostor věnovaný péči o děti a výchově dětí ze strany rodičů, stres, nejistota, kompenzace volného času konzumním prostorem, atd.), nedostatečně vytvořené zdravotní benefity pro stáří a vlastní sebeobslužnost, tlaku vystavené mentální zdraví, sebevědomí a sebeúctu, rovněž nižší společenské zap ojení jedinců bez PA. Tyto a mnohé další hovoří ve prospěch celoživotních pohybových aktivit a pravidelného sportování na zvolené úrovni jako kompenzace těchto jevů. Nemusí to být jen Evropský hospodářský a sociální výbor, který je „značně znepokojen průzkumy ukazujícími, že choroby způsobené nadváhou a sedavým způsobem života se staly také problémem pro mladé občany“ (Evropská komise, 2005).
Kdo z trenérů dokáže při získávání dětí pro svůj sport zohlednit i tuto stránku života? Dokáže mít tento aspekt na paměti zejména v počátečních etapách sportovního tréninku dětí, kdy se velice často rozhoduje o vlastním setrvání, či odpadnutí malého děvčete/ chlapce ze sportování, potažmo o jejím/ jeho příklonu k určité formě pohybové aktivity pro život vůbec? Má trenér dostatečnou erudici a/nebo zkušenost, aby postihnul veškeré vývojové a věkové zvláštnosti, kterými se děti při vstupu do sportu odlišují, aby nehledal jen ty „nejlepší“? Náš tradiční český 17
(středoevropský) klubový systém oproti anglosaskému pojetí, kde se sport rozvíjí při školách, je nespravedlivý v tom, že prakticky nedává možnost účastnit se organizovaných sportovních aktivit jedinci, který není členem, se všemi důsledky, které tento stav přináší. Kdo není v klubu, nemá v podstatě možnost trénovat. Dalo by se namítnout, že tyto aspekty coby „politikum“ by na svých bedrech měly nést v první řadě orgány volených samospráv (města, kraje) a veřejně je podporovat ze svých rozpočtů v programech podpory zdraví a prevence negativních jevů. To bychom však vedle faktické existence různých stejně, ne-li důležitějších výdajových kapitol veřejnoprávních rozpočtů, chtěli po politicích nemožné, tj. vidět dál než za obzor svého volebního období. Budou to proto vždy hlavně sami trenéři/ cvičitelé v rolích terénních pracovníků, kteří budou ve všech těchto aspektech nábory zajišťovat. Jak na to a co je vhodné vědět předem, je námětem následujících částí.
2.2 Historické pozadí a současná realita „Čo bolo, to bolo…“ Dávno pryč jsou doby, kdy učitelé tělesné výchovy na školách a tisíce dobrovolných trenérů/ cvičitelů ve svém volném čase zajišťovaly pravidelnou pohybovou aktivitu pro děti a mládež v celé šíři jejího záběru. Změna podmínek v oblasti provádění PA po roce 1989 citelně zasáhla celé tělovýchovné hnutí. Došlo k zásadním změnám v ekonomicko-sociálních podmínkách a zvýšení tlaku na získání/ udržení živobytí, a naopak v možnostech využívání volného času (vnější změny), přechodu ke konzumnímu způsobu života, od aktivního provádění k pasivnímu přijímání, nejen v oblasti PA (vnitřní změny).
Nejsou děti! Častokrát slyšená fráze, někdy spíše zástěrka za neochotu zjistit faktický stav v místě, hledat možnosti a hlavně pustit se do práce.
18
(http://www.demografie.info/?cz_popvyvoj) Nejsou děti? Deklinace demografické křivky obyvatelstva včetně snižování křivky porodnosti dětí v České republice, je neoddiskutovatelným faktem. Nelze srovnávat tehdejší vrchol v r.1974 (193 000 narozených dětí v ČR) se stavy pod 100 000 narozených za rok (96 tis./r.1995., resp. 91 tis./r.2000). Současná průměrná čísla s oscilací kolem 100 000 narozených dětí za rok spolu s nabídkou širšího spektra volnočasových aktivit a novými sporty zásadně změnila role aktérů na poli sportu.
Méně
dětí,
lákavější
a
snadno
dostupnější
aktivity
sportovního
i
nesportovního charakteru a nástup „trendy“ sportů, které těží z faktoru novosti a snadnější, kratší etapy učení se technice daného sportu („přijdu -a-jdu-hrát“), jsou zásadní objektivní realitou, kterou náborový pracovník musí při získávání noviců do basketbalu zdolávat. Nejvíce jsou postiženy oddíly v malých městech a vesnicích, kde bojují o každého hráče, častokrát o přežití sezóny. Spíše pravidlem než výjimkou je, že oddíly v menších místech musí spojovat ročníky, aby u nich mohl vzniknout tým pro účast v některé žákovské soutěži. Tento nedostatek dětí má i své ekonomické příčiny. Největším sponzorem českého sportu jsou v současné době rodiče, kteří většinou musí koupit kompletní vybavení malého sportovce, platí nemalé příspěvky, dopravu k utkáním a nuceně se stávají přeborníky v plánování času, 19
„time managementu“, logistice převážení potomků na tréninky, zápasy, a ve využití jalové doby, kterou syn/ dcera tráví na hřišti, či stadiónu. Přidá -li se k tomu ještě další sportující sourozenec, zatížení rodiny stoupá. Není prot o divu, že pro mnohé je to oběť, která jde často nad jejich možnosti. Přesto všechno počty dětí nejsou zásadní překážkou při vstupu dětí do organizované PA. Vedle výše uvedených faktorů negativně ovlivňujících účast dětí v pravidelném sportování je to, bohužel, nedostatek kvalifikovaných a zapálených trenérů, kteří by dokázali předávat malým sportovcům své znalosti, zkušenosti a získané vzdělání („know-how“) spolu s láskou k danému sportu a byli ochotni se jim věnovat (přístup). Pro „cizí“ děti, ve svém volném čase, v naprosté většině zdarma a na pozadí velké trestně právní odpovědností, které jsou vystaveni. Děti jsou! A pořád budou, jen je potřeba k nim najít cestu. Nedostatek již pociťují i velké, „televizní“ sporty typu fotbal a hokej, které podobně j ako ostatní menší sporty musely obrátit svou filozofii rekrutování dětí a vydat se za nimi. Když nemůže hora k Mohamedovi... Filozofie získávání dětí do sportu, různé náborové a „promo“ akce proto musely reagovat na tyto změny. V první řadě musely odpovědět na otázku, co změnit a co z minulosti ponechat, aby s vaničkou nevylévaly i dítě a neobjevovaly objevené.
2.3 Otázky k zodpovězení před náborem – proč, jak a v jakých podmínkách bude sportování probíhat Dříve než se trenér vydá do první školy a náborový pracovník zadá reklamní plakát, měli by si vedle rámcového plánu (viz níže) zodpovědně odpovědět na následující otázky, které je budou provázet od náborů dál další činností:
Chcete to opravdu dělat? o úspěšnost náborů, následného uplatnění nabraných dětí, eventuálně jejich další působení ve sportu jsou na začátku často závislé od prvního vjemu, jevu známého z psychologie jako „haló efekt“ , spolu s očekáváním změny. Potom však nastupuje dlouhodobá práce. Je to tedy váš chvilkový rozmar, nebo opravdový, dlouhodobý záměr?
20
Pro koho to chcete dělat? o podpora klubu, logistická, materiální, renomé klubu, apod., jsou spolu s možností završení práce v určitém místě/ klubu významnou pobídkou a pomůckou při náborech. Dělat nábory jako „no-name“ lze bezesporu také, ale ztrácíte body hned na začátku.
Sám nebo s někým? o zastupitelnost a vzájemné doplňování je vždy výhodnější a efektivnější, než zvládat všechno sám. Týká se praktických věcí při rozdávání propagačních materiálů a sběru návratek, účinnosti práce ve dvojici (č i více lidech), dělby práce, ale i psychologické stránky přesouvání pozornosti, využívání kontrastu při motivační řeči, ukázkách apod., a pokračuje
až
do
efektivnějšího
samotného
vedení
n avazujících
pohybových programů.
Co si od projektu slibujete? o je fér si na počátku rámcově vymezit hranice svého působení, aby pak zklamání z výsledků nepřešlo v trenérský negativismus, a naopak úspěchy byly brány jako bonus, který může, ale nemusí v konkurenci ostatních týmů/ klubů, přijít, o je statečné si otevřeně říci, zda máte šanci vidět výsledky své práce až do finálního stadia. Jaké jsou vaše možnosti (viz dále), hodláte vést přípravky a další pokračování na úrovni rekreačního, výkonnostního, či dokonce vrcholového sportu? Je to vaše vlastní seberealizace, chcete dosáhnout „úspěch“, nebo očekáváte i nějaký profit?
Jaké jsou objektivní podmínky pro provádění projektu? o lidské zdroje
jaké máte reálné počty dětí na oslovení ve vaší náborové oblasti?
budete moci využít potenciál asistentů, rodičů, příznivců?
budete nabírat pouze děvčata/ chlapce, či zvolíte skandinávský model koedukovaných společných přípravek chlapců a dívek?
o materiální a finanční podmínky
jak jste pro provádění náborů a pravidelnou činnost následných přípravek vybaven? Pokryje vaše náklady vysílající organizace,
21
nebo se musíte postarat kompletně o všechno včetně finanční úhrady?
jsou podmínky, ve kterých budete nábory provádět a dále v nich pracovat, neměnné, nebo zde lze vystopovat možnosti vylepšení?
o institucionální (školy, zastupitelské úřady, kluby/ sportovní oddíly, aj.)
jaký charakter mají instituce, které hodláte oslovit, anebo s nimi budete
(muset)
Prosportovní,
spolupracovat,
neutrální,
či
eventuálně
zaměřené
jiným
koexistovat? směrem
až
antisportovní?
máte v institucích své „trojské koně“, nebo jdete do neznáma? Strategii pak nutno přizpůsobit i této skutečnosti.
Jaké jsou subjektivní podmínky pro provádění? o jak jste na tuto práci vybaven Vy?
již jste někdy nábory prováděl, máte s nimi alespoň základní praktickou, v lepším případě i teoretickou zkušenost?
o máte pro provádění náborů a eventuální další vedení přípravky nějakou kvalifikaci, licenci, které dokladují, že v oboru jste proškolení/ vystudovaní, nebo se plně spoléháte na to, že vše zvládnete i bez „papíru“? o chcete dětem nabídnout, všeobecnou základní přípravu, nebo se již zaměřovat na daný sport?
2.4 Kdo jsou „děti v mladším školním věku“ – fyzické a psychické determinanty tohoto období Přechod dítěte z etapy předškolního věku, z hravého prostředí mateřských školek a obecně s menším rozsahem fixních časových povinností, které mohlo ve větším rozsahu brát ohled na zvláštnosti jednotlivců, do prostředí pevně sevřeného rozvrhem vyučování, vrženého plnou parou do vztahové dynamiky nového třídního kolektivu, není pro děti nic snadného. Fyzická stránka
po prvním růstovém skoku se růstová křivka v tomto období zpomaluje. Výška chlapců a dívek je do 10. roku věku podobná. Pak děvčata rostou rychlejším 22
tempem ve srovnání s chlapci až do zhruba 13. roku věku. Největšího nárůstu výšky dosahují dívky mezi 8.-13. rokem s růstovým vrcholem v 10-11 letech (peak height velocity, PHV), hoši v rozmezí 10./11.-15./16. roku a s PHV ve 13 letech,
tělesný vývoj a tělesné znaky jsou velmi individuální – vyskytují se rozdíly v biologickém
a kalendářním věku
+/- 12 měsíců v obou směrech
(chronological vs. maturation age),
neměli byste se proto nechat zmást a zaměřovat se výhradně na vysoké, statné postavy, a předem odmítat menší, slabší děti, které se na první pohled pro sport nehodí (akcelerace/ retardace). Bývají v různé míře nemotorné, pohybově a sportovně naivní, nemají odhad rychlosti a vzdálenosti, zkrotit míč pro ně je poměrně těžký úkol,
rozdíly lze odhalit mezi dětmi, které rodiče s sebou brávají sportovat, do přírody a vedou k pohybu obecně, a chlapci a dívkami bez této zkušenosti. Obdobnou paralelu lze vysledovat mezi dětmi z menších měst a vesnického prostředí, oproti typicky městským; tento vývoj se pak v dalším období převrací v neprospěch těch prvých, kteří nemají takovou nabídku kroužků a organizovaných sportovních aktivit jako mládež ve městech,
nedokončený vývoj dýchacího svalstva u nich způsobuje, že jsou unavitelnější a nezvládají delší, zvláště monotónní úseky pohybového zatížení,
nedostatek pohybu při sezení v lavicích u nich způsobuje statickou námahu, nutno proto vždy děti před zahájením cvičení nabudit a „rozdýchat“.
23
Psychická stránka a sociální aspekty pohybové přípravy
děti žijí v přítomnosti a v představách. Paní učitelka, či pan trenér jsou pro ně velkou autoritou, co jim poví, bývá častokrát „svaté“. Nedochází u nich k výrazným výkyvům psychického vývoje (srovnejte s následujícím nástupem prepuberty a puberty),
jsou velmi spontánní, živé, ale neudrží dlouho pozornost. Pohybové aktivity, kterými procházejí, je proto musí zaujmout a musí být pestré, dynamické, nejlépe námětové, aby je vtáhly do hry, a musí se provádět v kratších časových úsecích. Určité rozdíly lze vysledovat u dívek a u chlapců (dynamika provádění, zaměření na činnost, nebo na výsledek, kontaktní sportovní hry vs. rytmické pohybové činnosti s hudebním doprovodem, atp.) a je třeba je respektovat,
přechod z předškolního období do etapy pravidelné školní doc házky charakterizuje větší institucionalizace osobnosti a pevnější režim dne, dochází k významnému poklesu pohybové aktivity,
dívky vyspívají v průměru o 2 roky dříve než chlapci,
děti v tomto věku navazují první dlouhodobější kamarádské vztahy, aj.
Cvičitelé a trenéři sportu musí chápat a plně využívat význam tzv. citlivých období pro rozvoj schopností a dovedností (sensitive periods of development), která jsou ve vývoji dětí unikátní, a jejich nerespektování vede k dřívějším limitům rozvoje
sportovcova
potenciálu.
Připravenost
dítěte
na
přijímání
podnětů
tréninkového charakteru (readiness) je klíčová pro zahájení určité etapy sportovní přípravy dítěte a ovlivňuje jeho plné zapojení s ohledem na jeho stupeň růstu, zralosti a vývoje. Umožňuje mu provádět úkoly a dosahovat na požadavky tréninku a soutěže. Připravenost lze charakterizovat jako správný čas k dosažení optimální adaptace vzhledem k motorickým dovednostem, svalové síle a aerobnímu výkonu. Většina dětí mladších 12 let má minimální představu o požadavcích soutěžního sportu. Nemají sklony soutěžit, pokud se na něj ještě necítí, nebo o něj nemají zájem z důvodů přímého srovnávání. Těmto dětem by neměla být odpírána účast ve sportu. Herní podmínky a očekávání dospělých by se měly upravit tak, aby vyhovovaly vývojovým možnostem dítěte. Hry na malém prostoru (small-sided
24
games) poskytují ideální příležitost pro mladé sportovce rozvíjet své technické dovednosti v prostředí bez tlaku na výkon a podporujícím zábavu.
Praktické zásady uplatňované do pohybové přípravy dětí v mladším školním věku
obsáhnout co nejširší pohybový základ cvičení pro získání dovedností
„šáhnout si„ na širokou paletu činností a dovedností, nabourat předsudky a stereotypy o typech cvičení, motorické náročnosti, intenzitě, apod.,
o nezaměňovat však s neřízeným, samovolným procesem – i přísně vedené a pohybově náročné cvičení děti baví, musí ale být smysluplně řízené a racionálně vedené v odpovídajícím bezpečnostním rámci,
položit obecné a speciální základy pro učení se dovednostem v daném sportu – učení se pohybovým dovednostem (skills) v procesu motorického učení (motor learning),
NEHNAT SE ZA VÝSLEDKY,
předat děti dál tak, že další trenér bude moct pokračovat v jejich rozvoji, ne napravovat chyby z předchozího období („aspoň je nezkazit“),
využívané pojmy o pestrost, novost, motivace, vnitřní náboj, zábava, pozitivní zpevnění, zaměřenost, cílenost, řízení (ovladatelnost tréninkového procesu), kontrolovatelnost, ověřitelnost, zpětná vazba, o fádnost, rigidita, nahodilost, zmatečnost, neopodstatněnost, míjení se účinkem, neřízenost, nekontrolovatelnost, neověřitelnost.
2.5 Co je basketbal za sport a jaké typy a povahy dětí zde mají vyšší pravděpodobnost se udržet, případně uplatnit Basketbal je týmová branková hra kontaktního charakteru. Tolik jedna z možných definic, která rámcově odlišuje hru basketbal od jiných, zvláště individuálních sportů. Přidáme-li k tomu, že se hraje na koše, lépe řečeno, že míč je třeba dopravit do koše, který visí poměrně vysoko, a že mí č je nutné poměrně
25
mistrně ovládat, má-li hráč ovládat míč a ne naopak, pak je zřejmé, jaké typy dětí je vhodné vybírat. Nabírané/ vybírané děti v mladším školním věku, budoucí hráči a hráčky, by ideálně měly mít „od Boha“ nadprůměrné rychlostní schopnosti a výbušnost, což při obecném náboru je na místě prakticky nezjistitelné, a dostatečnou výšku. Ta je vizuálně a/nebo z výšky rodičů patrná a relativně snadno predikovatelná a je jedním ze zásadních indikátorů pro výběr do basketbalu. Odhadnout lze vizuálně i budoucí typ postavy a hmotnost. Ty jsou pro hru rovněž důležité, i když dvojsečné. Např. vyšší hmotnost při stejné výšce je v basketbalu výhodou, avšak pouze do momentu, kdy
přesáhne
optimum
vzhledem
k typu
hráčovy
postavy.
Pak
se
stává
problematickou zátěží. Nepřipouštějte si k tělu bílé lži, že „on/ ona z toho vyroste“, či „jak začne růst, tak se z toho dostane“. To samozřejmě možné je, ale jen do určité míry a s velkým úsilím. Úprava hmotnosti je pracný a dlouhodobý proces, zvláště když v tomto věku dětí zde úvahy o větším hubnutí, či dietách, s výjimkou zdravotních indikací, nemají místo. Proces je o to složitější, že na něm musí být zainteresováno jak dítě, tak rodina a rodinné okolí, což bývá kamenem úrazu, a trenér má fakticky malou možnost do něj vstupovat. Tělesnou výšku a hmotnost jde v prvních cvičebních hodinách po náborech i exaktně změřit, což přímo v průběhu náborů je hůře realizovatelné. Nutné je ovšem položit si zásadní otázku proč to dělat, tedy zda to má v současných podmínkách smysl. Jste na tom tak dobře, že si můžete dovolit v prvotních náborech hned děti vybírat a, snad ne, dokonce je v počátku i odmítat? A tak i když by měly být v hledáčku ideální „litevské“ typy pro basketbal s dlouhými končetinami, velkýma nohama a s vysokými rodiči, praxe hovoří jasně pro získávání maximálního množství veškerých zájemců o daný sport. Vedle prokázaných čísel dokumentujících migraci mezi sporty a bohužel i odchody ze sportování vůbec, viz kapitola o odpadávání dětí ze sportu, byste tím naprosto neodůvodněně a hlavně zbytečně způsobili malému chlapci/ děvčátku psychické trauma z nepřijetí do pohybového kroužku, kam se s natěšením přihlásili, anebo jej měli zájem vyzkoušet. Basketbal je kontaktní sportovní hra. Trend moderního basketbalu hovoří pro větší fyzickou vybavenost a mohutnost postavy. Ještě podstatnější než prosté tělesné rozměry je nutné tuto skutečnost mentálně přijmout, vyrovnat se s ní a postupně se na ni adaptovat. Proto děti, které jsou ze své povahy neodolné, lítostivé, plačtivé, či 26
cítíte-li, že v rodině panuje nadměrné, nepřirozeně hyperprotektivní, ochranářské prostředí, je velmi pravděpodobné, že tyto děti zde složitě budou nacházet místo a časem pravděpodobně odpadnou. Naopak buďte velmi opatrní a citliví na jedince biologicky nezralé (retardované), které za svými vrstevníky zaostávají, pomaleji vyzrávají a jejichž čas teprve přijde. Neodpustitelnou chybou by bylo tyto jedince identifikovat jako pro basketbal, či sport nevhodné, viz kapitola „Kdo jsou děti v ´mladším školním věku´“. Psychické procesy, mentální výbavu, povahu a chování nelze při všeobecném výběru podrobně posuzovat – buďte rádi za každého jedince. V dalších etapách je však nutno již s těmito charakteristikami pracovat a posuzovat je, jelikož týmová soudržnost, komunikační charakter basketbalu a interpersonální vazby a vztahy nabývají s věkem na důležitosti. Ernst Hemingway řekl kdysi o baseballu, že to jsou rychlé šachy. V případě basketbalu platí to samé, možná ještě více, jelikož se hraje na menším prostoru a v interakci s narušováním vlastní hry protivníky s jejich vlastní týmovou strategií. Hráči basketbalu musí rychle reagovat na měnící se podněty a vybírat optimální řešení na základě individuální a/nebo týmové přijaté strategie. I z tohoto důvodu mentální výbava dětí, které přicházejí do přípravek, jejich učenlivost a školní prospěch mají svou váhu. Obecně platí, kdo ve značné míře a poměrně brzy nezvládá běžné školní povinnosti, nezvládá pak s vysokou pravděpodobností následně ani tréninky a hru v basketbale, ve kterém se s postupem do vyšších věkových kategorií objevují náročnější cvičení na vnímání a zapamatování a stoupají nároky na jejich uplatnění ve hře. Úspěšní jedinci v basketbalu s trojkami v žákovské knížce, a/nebo častými nepodloženými absencemi ve škole již na prvním stupni ZŠ jsou zde naštěstí stále spíše výjimkami, než pravidlem.
27
Basketbal není závod na 100 metrů, kde závodník reaguje na výstřel a vybíhá. Projevuje se zde úzký vztah (korelace) požadavků na hru s vnímáním, mentální percepcí, rozpoznáváním signifikantních jevů pro daný sport, výběrovou reakcí na podnět, analýzou a volbou při hledání optimálního řešení ze zvládnutých typových situací a jako vrchol i kreativní řešení. Z toho důvodu je bezesporu ideální v posloupnosti na stupnici vlohy – nadání – talent nalézt mladého jedince, který je disponován charakteristikami, které se blíží k hranici talentu. Častokrát dochází k nadužívání tohoto pojmu, kdy se za talent označuje každý nadprůměrný hráč. Opravdový talent je jev velmi zřídkavý. Charakterizuje ho vysoká úroveň projevených dispozic v různých oblastech a parametrech fyzických i psychických, které se u tohoto jedince synergicky skládají do výsledného projevu, a objevující se statisticky ve sféře nad dvěma směrod atnými odchylkami od průměru (zhruba 5% populace). Šťastný to trenér, kterému velký počáteční nabíraný vzorek, nebo jeho usilovný skautink, či prostá náhoda takového hráče přivede. Obecně jak při náborech, tak v průběhu dalšího profilování sportovních přípravek je zásadní hledat děti s parametry, vlastnostmi a charakteristikami, které
je možné rozvíjet, jsou trénovatelné a jsou podstatnými znaky pro basketbal (většina základních obecných fyzických a psychických aspektů osobnosti),
a rovněž znaky, které jsou obtížně, nebo nejsou vůbec trénovatelné a mají různě vysokou korelaci k výkonu (typickým příkladem jsou např. výška, dispozice k rychlosti, herní inteligence, temperament, povaha, apod.). 28
Toto vše podtržené vnímáním jejich rodinného prostředí, ze které ho děti vycházejí a které je v mladším školním věku stále alfou a omegou pro jejich interakci s okolním světem. Je-li dítě opečovávaným jedináčkem, kde „prosportovní“ rodinné klima na první pohled absentuje, dítě nezná turistické výlety, vyjížďky na kole, nechodí plavat, či společné sportování venku se sourozenci/ vrstevníky/ rodiči je u něj sporadické, vaše šance pro získání takového dítěte, eventuálně pro jeho další uplatnění významně klesají. Kdo umožňuje a zajišťuje přítomnost dítěte v kroužku? Kdo v konečném důsledku rozhoduje o tom, zda dítě pojede na rodinnou oslavu, či na sportovní akci?
2.6 NÁBOR NEBO VÝBĚR a kritika rané specializace „ The times, they are a-changin´…“, že časy se mění, poznal nejen Bob Dylan, ale i spousta trenérů, kteří zažili dobu všeobecných náborů na základních školách, či velkých hromadných akcí organizovaných oddíly a stovkami dětí v první etapě oslovování a přeplněných tělocvičen. Tento jev je v transformované podobě nyní k vidění výhradně ve větších aglomeracích a vedou k němu sofistikované způsoby oslovování dětí přizpůsobené místním podmínkám vedené proškolenými odborníky, což v minulém režimu nebylo v takové míře zapotřebí. V podmínkách menších měst a vesnic bývá situace zcela odlišná, ovšem i zde lze vytěžit z minima maximum, jak ukazují dlouholeté dobré příklady měst s menším počtem obyvatel a naopak. Současné oslovování dětí pro pravidelné sportování má převážně charakter náboru, jelikož ani testování vhodné pro velké soubory, ani rané profilování v prvopočátcích nemá nyní praktické opodstatnění a smysl. Při pravidelně prováděných náborech s pečlivě vedenou administrativou lze spolu se správně vedeným sportovním programem v následných letech ve všeobecných basketbalových přípravkách dosáhnout kvalitativně na úroveň výběrů, tedy na úroveň, kterou kdysi zaručovaly vyšší počty vstupujících dětí do pohybových přípravek a počet dostupných cvičitelů/ trenérů. Způsob práce s dětmi v počátečním stádiu tzv. základní etapy sportovního tréninku, tj. poměr všeobecné a specializované přípravy v tomto období, rozvoj dovedností, nebo důraz na výsledek, přirozená cesta s respektováním věkových a individuálních zvláštností, nebo urychlený proces k získání taktické převahy u těchto 29
dětí, charakterizuje v podstatě dvě cesty, kterými děti ve sportovních přípravkách procházejí. Cesta k trvalejším pohybovým a psychickým benefitům, udržitelné kvalitě celkové kultury pohybu, pevněji položeným herním základům a v konečném důsledku k menšímu počtu odchodů dětí ze sportu vede přes všeobecný, postupný rozvoj dovedností dětí, pestrou obsahovou náplň s pedagogickým, technickým i taktickým přenosem z plejády různých her a přiměřeného, odpovídajícího zatížení. Tato cesta je delší a pomalejší. Je náročnější na zařazení a zvládnutí většího záběru pohybových a sportovních aktivit a zvláště v začátcích i riskantnější a nevděčnější – výsledky se totiž zákonitě dostavují po mnohem delší době, než některá klubová vedení a zvláště mnozí rodiče jsou ochotni připustit. Je zde tedy nutná pravidelná osvěta blízké veřejnosti. Od prvních náborů a úvodních hodin ve své přípravce máte dvojí volbu. A. raná specializace (early specialisation) i. basketbalový trénink je od počátku hlavní obsahovou náplní, ii. děti mají vytýčenou cestu k výsledkům. Počítá se a „řeší se“ vítězství, iii. výsledek a výkon je nadřazen dovednostem, cesta k jejich poznávání a získávání se zkracuje, iv. všeobecná pohybová příprava je ponížena, či absentuje vůbec. Děti sporadicky přijdou do styku s atletikou, gymnastikou a jinými hrami, než basketbal, v. děti tráví celoročně veškerý čas tréninku v tělocvičně. B. trénink respektující věk dětí i. basketbalový trénink je pouze jednou z obsahových součástí, ii. prohra a vítězství mají stejnou hodnotu, nepřeceňuje se jedno, ani d ruhé. Důležitá je snaha a úsilí, iii. získávání dovedností a zlepšování stojí výše než samotný výsledek a výkon, nesleduje se absolutní správnost provedení, iv. děti na tréninku hrají různé hry a setkávají se s množstvím různých dovedností – běhají, skáčou, přeskakují, plazí se, válí, hází a/nebo chytají předměty různé velikosti, tvarů a hmotnosti, přelézají/ podlézají, balancují, šplhají, apod.
30
Klady a zápory obou cest spočívají v rozdílu upevňování dovedností a psychické pohody, kterou děti zažívají. Nejčastěji citovanými odpověďmi pro účast ve zvolené pohybové aktivitě, které malí sportovci zmiňují, jsou
mít z toho radost, aby je to bavilo,
poznávat a učit se nové dovednosti,
zkoušet, co dokážou/ dovedou, a
zažívat vzrušení a osobní pocit, že se jim něco podařilo, něco dokázali.
Naopak vnější, zástupné faktory, které představují získávání cen, vyhrávání a dělat radost někomu dalšímu, se v odpovědích seřazují nejníže. První způsob je pohádkovou cestou do pekel. Rychleji se dosahuje technické a taktické zralosti, děti dříve sportovně dospívají, a rychleji dochází k e konci cesty, kterou teprve měly procházet a poznávat. Bývají sportovní rutinou přesycené a ve větším měřítku odpadávají ze sportování vůbec, děvčata až šestkrát více, než chlapci. Že je tato cesta lemována dřívějšími bohužel často celebrovanými vítězství mi v „malých“ šampionátech, je nasnadě. Chleba se však láme při přechodu ze základní na střední školu. Zde by měla teprve začít etapa, ve které by se mladí sportovci měli primárně zaměřovat na soutěžní dovednosti a taktická schémata vedoucí k úspěšnému soutěžení (training to compete), viz světově uplatňovaný dlouhodobý rozvojový model sportovce, LTAD model (Balyi a Hamilton, 2000; popsán v kap. 3). Kdo z těchto předčasně sportovně vyspělých dětí vůbec ještě v dorosteneckém věku sportuje, zatímco ostatní teprve docházejí ke kulminaci ve své obvykle poslední etapě sportovního tréninku? Kdo z těchto dětí s podobnou zkušeností povede vlastní děti ke sportování, či pohybovým aktivitám a stanou se mu součástí životního stylu?
31
Druhá cesta je obtížnější a zdlouhavější, ale zaručuje setrvávání vyššího počtu dětí ve sportu a pevněji vybudované základy pro další pokračování v pohybových aktivitách i s přenosem v dospělosti na vlastní děti. Jakkoliv v praxi nenajdeme naprosto čisté prováděcí modely ať pro ranou specializaci (první způsob), či optimálně vedenou pohybovou přípravy (druhý způsob), je možné i v současné etapě vývoje společnosti cestou všeobecných náborů vyprofilovat daný tým na úroveň výběru. Výjimku tvoří kluby s velkými náborovými vstupními vzorky, či kluby, které jsou na vrcholu „potravního řetězce“ a vychované hráče si jednoduše kupují.
2.7 Formy náborů, jejich dělení a možnosti využití v praxi Formy náborů jsou podmíněné různými faktory, z nichž tradice sportu v místě/ oblasti, lidský činitel a materiální podmínky klubu/ organizace, která se v náborech angažuje, patří k zásadním. Ideální případ je, že se nacházíte v dostatečně zalidněné aglomeraci, daný sport má ve vašem městě/ oblasti tradici a je etablován v povědomí veřejnosti.
Klub, ve kterém působíte, či pro nějž nábory provádíte, je zároveň
sportovně úspěšný, mediálně známý a projevuje skutečný zájem na výchově vlastních odchovanců včetně podílu na zajišťování podmínek pro sportovní přípravky. K tomu je více či méně svázaný s dostatečným počtem základních škol vhodných pro oslovení
dětí,
které
s klubem
mají
navázanou
nějakou
formu
spolupráce.
V neposlední řadě vy jako poslední článek máte pro nábor dostatečné prováděcí podmínky, jste na nábor uvolněni do terénu, a/nebo jste na něm z nějakého důvodu osobně zainteresováni. Máte tyto podmínky? Základní typy náborů a náborových akcí lze vnímat optikou A. časové soustavnosti, dlouhodobosti (longitudinal recruitment) nebo, B. vzdálenosti od nabíraných subjektů (dětí) a možnosti jejich přímého ovlivňování („hands-on“ vs. „hands-off” processes). A. časové hledisko náborů – nábory krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé -
krátkodobé – jednorázové plánované, příležitostné až nahodilé akce využívající škálu možností o sportovní dny dětí pořádané školou, školní družinou, klubem či ve spolupráci zmíněných subjektů, 32
o celostátní nabídkové akce pro děti a mládež v oblasti využívání volného času typu Bambiriáda, o propagačně náborové klubové akce s využitím osobností v daném sportu a/nebo klubu, o oslovování na veřejnosti – výjimečná forma, která vyžaduje takt, „čich“ a odhad možností pro příležitost, aby nevyzněla odtažitě, trapně – jedná se o výjimečnou formu, nedá se na ní zakládat. -
střednědobé – různé typy vnitřních školských soutěží v trvání týdnů, nejvýše měsíců o školní Vánoční, Velikonoční a jiné turnaje, na kterých klub může participovat poskytnutím hráčů jako rozhodčích, vedoucích týmů, patronů akce, apod. – vedle primárního záměru oslovit děti může tímto způsobem propagovat i svůj klub, o mezitřídní školní turnaje, městské školské ligy, apod., v rámci města/ okresu v soutěžích/ sportech s upravenými podmínkami v tzv. malých formách (small-sided games), které klub může spolupořádat a mít přímý přístup k potenciálnímu oslovování dětí v ideálním věkovém segmentu pro nábor, o výjimečně na této věkové úrovni celostátní soutěže postupového charakteru v atletických a dovednostních soutěžích, kde lze hledat pohybově nadané děti a somatické typy pro basketbal.
-
dlouhodobé
–
pravidelné
každoroční
systematické
nábory
na
spolupracujících základních školách o využívají prostředí s největší koncentrací dětí v jednom místě a s největším potenciálem pro oslovení, o psychologicky využívají uzavřeného prostředí školní třídy pod kontrolou paní učitelky – vpustí-li vás do třídy jako „bezpečného vetřelce“ a dokonce cvičení doporučí, děti vás a informaci nechají přijít blíže k sobě, o v ideálním případě jsou na nabíraných školách umístěny i jednotlivé basketbalové základny – zvyšuje se tím pravděpodobnost přihlášení dětí do přípravky kvůli faktoru dostupnost, školní i sportovní aktivity v jednom místě, roli hraje i vztah ke známému prostředí ,
33
o probíhají ve vymezeném časovém rámci, který nesmí nabourávat školní výuku a musí počítat s omezenou možností na místě podat obsažné informace, o přímé sdělení dětem je tudíž nutno cílit směrem k motivaci dětí, nabuzení jejich zvědavosti, eventuálně odkázat na fungování přípravek v dané škole/ dané lokalitě a „spoustu kamarádů, kteří již k nám z vaší školy do cvičení chodí…“,
B. hledisko míry přímého oslovování a dopadu na oslovovaný vzorek -
přímé oslovování („hands-on“) – různé formy přímého oslovování dětí s různým adresným dopadem (impact factor) – jsou náročnější na čas a organizaci, probíhají na škále o ukázkové hodiny pro žáky
vysoký potenciál motivačního působení,
ideální možnost pozorovat a na místě tipovat nadané jedince ,
o školní nábory posílené rozdáváním letáčků, propagačních předmětů, aj. spojené s krátkou motivační řečí, o rozdávání reklamních předmětů při propagačních akcích klubu , o oslovování při různých soutěžích a sportovních dnech, o oslovování „na ulici“.
-
nepřímé oslovování („hands-off“) – méně administrativně náročné, má nižší účinnost oslovení o distribuce prospektů ve škole přes „přes vrátnici“, pedagogičtí pracovníci rozdají náborové letáky do tříd bez vaší účasti , o plakáty, poutače, „bannery“ umístěné po dobu náborů ve školách viditelně na místě s vyšší frekvencí návštěvnosti, obvykle to jsou 34
vstupní dveře, nástěnky, apod. Je nutno znát a respektovat zvyklosti konkrétní školy, požádat a dohodnout se s vedením školy co, kam a na jak dlouho lze umísťovat a rozhodně neprovádět soukromé „partyzánské“ akce, které se v konečném důsledku mohou obrátit proti vám, o náborové inzeráty v dopravních prostředcích MHD, spoty v místních médiích, tiskovinách nabízejících aktivity pro volný čas dětí, v klubových předzápasových bulletinech, webových stránkách jak klubu, tak sdružených informačních serverech pro děti a mládež – je vhodné si po provedených náborech zhodnotit veškeré vstupy a výstup, tj. ověřit počet dětí a typ náborové informace, díky které přišly do přípravky, proti časovým, finančním, materiálním a jiným nárokům konkrétního typu inzerce.
Obě formy přímého i nepřímého oslovování bývají většinou provázány, překrývají se a vzájemně doplňují podle možností a strategie organizace, která nábory provádí. Jeden faktor však zůstává konstantní a hraje ve prospěch náborů veškerých sportů – děti v mladším školním věku naposledy ve valné míře inklinují k pohybu ze své podstaty, dokud je narůstající věk a školní mlýn povinností a dalších aktivit mimo školu přirozené chuti k pohybu nezačne zbavovat. V konečné fázi je však úspěch při náborech podmíněn vztahem rodičů ke sportu, jejich bývalé sportovní kariéře, zvláště otců. Rozevírají se nůžky mezi sportujícími rodinami s dětmi, kde pohyb v nějaké formě je přirozenou součástí životního stylu, a na druhé straně rodiči, kteří své nepohybové vzorce dokonale předávají na další generaci. Jsou-li v těchto rodinách formy pasivní zábavy (sledování televize, návštěvy nákupních center, aj.) na hodnotovém žebříčku vysoko, pak i přes eventuální vstup dítěte do pohybové přípravky v této etapě je jeho pokračování ve sportu ohroženo rodinným klimatem a vyšší pravděpodobností k přechodu do méně náročných pohybových forem (v lepších případech), či opouštěním sportu vůbec (v horších případech). Nejlepší a svým způsobem nejdokonalejší formu náborů se si lnou vazbou na další pokračování ve sportu představuje samotná dlouhodobá práce klubu, který má dobrou pověst a výsledky v práci mládeží. Povědomí veřejnosti, zvláště té aktuálně 35
rodičovské, ústní přenos doporučujících informací a letitá tradice převyšují kredit ostatních náborových forem a jsou cennou značkou dané organizace.
2.8 Všeobecné basketbalové přípravky – obecné zásady a praktické prováděcí pokyny k náborům Obecné zásady A. jakákoliv pohybová příprava nebude fungovat, pokud nezajistíte její základní prováděcí podmínku – BEZPEČNOST provozu a minimalizaci rizik, B. děláte všeobecnou přípravu, ne vrcholový sport, C. děláte s malými dětmi – respektujte jejich věkové zvláštnosti, D. děláte s děvčaty/ kluky – respektujte jejich fyzické, psychické a jiné zvláštnosti, E. děti nejsou vaše, patří rodičům. Můžete je přesvědčovat, ne jim rozkazovat či vyčítat, F. basketbal chcete dělat vy. Děti a rodiče o tom napřed musíte přesvědčit.
ad A. Bezpečnost je primární podmínkou pro zdárný průběh jak náborové akce, tak pro pokračování a samotnou činnost následných hodin všeobecné přípravky jako
pokračování
náborů.
Stěží
budete
rodičům
dokazovat
zdravotní
prospěšnost cvičení, když cvičenec v hodině narazí na nezasunutou švédskou bednu do nářaďovny, nebo si roztrhne dlaň o třísku z poškozené lavičky. Bezpečnost
v sobě
zahrnuje
nejen
kontrolu
a
zajištění
prostorových,
materiálních a technických podmínek pro bezpečné „fyzické“ provádění pohybové činnosti, ale i podmínek pro psychicky příjemné prostředí, přitažlivé bez rozdílu pro děti v tomto věku. Nepatří sem proto vůbec zbytečné nároky na výkon, aniž by to vylučovalo soutěživost mezi cvičícími. Nadměrně hlasité instrukce, či dokonce pořvávání po dětech je s jistotou odradí, tak jako neuspořádaný, zmatečný průběh hodiny, kterou si cvičící pořádně neužijí. ad B. Smyslem náborů je děti nabrat, aklimatizovat je v pravidelném pohybovém režimu a ve sportovním prostředí a následně je předat do další etapy pohybové sféry. V souladu s komentáři v kapitole 6 je nutné přizpůsobit obsah, metody a formy náborů jako celku požadavkům a cílům náborů, nechcete -li přijít o 36
získané děti již v raných etapách sportovní přípravy. Uvědomte si, že všeobecně
rozvíjející
pohybová
příprava
se
zaměřením
na
učení
se
dovednostem má jiné prováděcí podmínky, než vrcholov ý sport, který je zaměřen na výkon a na výsledky. ad C. Malé děti v tomto věku nejsou pouze zmenšenými kopiemi dospělých. Jsou samostatným „lidským druhem“. Mentálně, fyzicky, vývojem orgánů, malým počtem a nízkou úrovní zvládnutí dovedností a spoustou dal ších parametrů. Respektujte proto jejich specifika a věkové zvláštnosti. Vy se musíte přizpůsobit jejich světu, chcete-li, aby vás do něj vpustili, oni to neumí. Seznamte se základními charakteristikami a vývojovými zvláštnostmi u dětí v mladším školním věku (viz např. kapitola 4). Děti častokrát nevnímají, co po nich požadujete, či si vaše instrukce nedokážou přeložit do svého jazyka a vnímání. ad D. Chlapci a děvčata jsou ze své podstaty jinak stavění, vybavení, jinak zaměření a chovají se rovněž jinak. Hlavní rozdíl spočívá v jejich zaměření na výkon, nebo na provádění viz kapitola 11. Pokud budete respektovat, že obě pohlaví jsou vnímavá a citlivá na jiné skutečnosti a vjemy a rovněž odlišně a v různé míře na ně reagují, posílí to vaše šance děti do pohybových přípravek a následného sportování nejen získat, ale i je v nich udržet. Seznamte se základními fakty, která jsou typická pro pohybové aktivity/ sportování dívek a chlapců. ad E. O tom, co děti v konečném důsledku budou vedle školní docházky dělat, jakých aktivit se budou účastnit, eventuálně jakou formu pohybové činnosti si zvolí, prakticky rozhodují jejich rodiče. Mimoškolní program dětí je poplatný jak jejich časovým možnostem, možnostem řešit převozy dětí, více a více se derou do popředí otázky finanční dostupnosti. Volba konkrétního druhu sportu bývá z jejich pohledu až druhořadá, jakkoliv pro náborové pracovníky/ trenéry důležitá. Že by dítě mělo nějaký pohybový kroužek navštěvovat, můžete rodiče pouze přesvědčovat, ale ne jim to dávat „příkazem“, či jim to vyčítat. Odpovědnost nesou oni. ad F. Basketbal je pouze jedním z mnoha sportů z mnoha pohybových oblastí, ve kterých se dítě může realizovat a profilovat. Mějte v konečném důsledku na paměti, že konkrétní sport je až na posledním místě v hierarchii konkrétní 37
sport – sport – organizovaná pohybová aktivita (cvičení) – pohybová aktivita jako celoživotní styl. O tu jde na prvním místě. Okolností a vlivů pro volbu té které pohybové aktivity, či konkrétního sportu je nepřeberné množství. Roli může hrát místní tradice, vlastní sportovní historie v rodině, osobní inklinace k typu pohybové činnosti, dostupnost a/nebo příležitost v daném sportu, vhodný typ postavy, temperamentové a povahové založení dítěte, pravděpodobnost dosažení úspěchu aj. Pro někoho může být basketbal atraktivní jako branková sportovní hra svou dynamičností a týmovou komunikací, jiného nároky na zvládání techniky ovládání míče a kontaktní charakter mohou odrazovat. Umění náborového pracovníka a dále cvičitele/ trenéra v přípravce je děti a rodiče o krásách, výhodách a prospěšnosti basketbalu přesvědčit.
Praktické prováděcí pokyny k náborům
získejte a/nebo plně využívejte svou kmenovou základní školu a další spolupracující ZŠ; vytvořte fungující provázanost na ose ředitel/ vedení školy – družina/ družinářky – školník (a uklízečky),
prokažte svou kvalitu a dlouhodobost – staňte se součástí školy bez nároků na jinou, než běžnou pomoc a starání z její st rany – dobré nábory a přípravky musí probíhat tak, že o nich vedení jakoby ani neví, nemá s nimi žádné starosti, resp. doslýchá se o nich jen to pozitivní,
nabídněte cvičení pro děti zdarma – je-li to možné, nevybírejte v první fázi poplatky za cvičení, aby sem měly přístup i znevýhodněné děti. Cvičení samotné a jeho pravidelnost stejně vzorek v přípravkách proseje,
nepřetahujte děti na jiné školy – jedna z největších a nejzbytečnějších chyb, které se trenéři přípravek dopouštějí ve snaze naplnit sportovní třídy mimo školu, kde nábor probíhal. Nejméně do přechodu z 5. do 6. třídy ZŠ nemá v basketbale smysl děti uměle sdružovat do jedné školy. Školní kolektivy se budou stejně měnit s přechody na víceletá gymnázia a nadané děti budou přecházet sem včetně nadaných sportovců,
ukažte zisk pro školu – informujte vedení školy o počtech žáků ve cvičení, dokumentujte publicitu cvičení na veřejnost, prokažte materiální podporu při vybavování a obnově tělocvičny, ve které cvičení probíhá, apod. , 38
nepodbízejte se a „netlačte na pilu“ v případech, kde škola, rodiče, či dítě v nějaké fázi náborů s vámi nehodlají spolupracovat. Méně je více i v tomto případě. Rozumný ředitel, či rodič prospěšné účinky pohybové činnosti chápe, v opačném případě nemá smysl někoho přes míru přesvědčovat. Dítě lze ovlivňovat také jen do určité míry, aby se kompletně proti nabízenému kroužku nepostavilo a priori („bumerangový efekt“),
zásadně využívejte k oslovování začátky nebo konce hodin a respektujte nařízení v dané škole,
nepřetahujte optimální čas, který vám škola/ konkrétní třída k oslovení dětí poskytne,
mějte připravená řešení, která ulehčí učitelkám administrativní zátěž (informace na letáčku s odkazy a kontakty na vás, následné přímé oslovování rodičů bez nutnosti zapojování pedagogických pracovníků, ukončit nábory během prvního, nejdéle druhého týdne od vstupu do školy, atd.) . Základní škola je velmi vhodný objekt pro pokusy
uplatnit nabídky různého charakteru. Uvědomte si, že podobně jako vy nabízíte dětem cvičení, tak škola je vystavena nabídkám různých prodejců školního vybavení, počítačových programů, všemožného výukového materiálu, levných
svačinek,
vzdělávacích
zájezdů,
výchovných
koncertů a jiných kulturních akcí. Představte si vedení školy, za kterým jdete s „něčím dalším“. Vžijte se do kůže paní učitelky, které do vyučovací hodiny chodí jeden sportovní klub za druhým, děti jsou rušeny od práce a učitelka musí „restartovat“ jejich pozornost a soustředění.
Výhodou při náborovém oslovování je velmi vhodné, až nutné
zajistit přítomnost dvou osob pro rozdělení úkolů (jeden mluví, druhý rozdává; první předvádí ukázku, druhý tipuje vhodné děti; možnost využít metody kontrastu při oslovování, slovně si „nahrávat“ navzájem, apod.) i pro vzájemnou zastupitelnost a efektivitu náborové práce,
39
mít vhodně upravený zevnějšek a být patřičně oblečen – lidé obecně, natožpak děti, dají na první vizuální dojem;
přijdete-li v nevhodném a/nebo
neupraveném oděvu, či v nějakém módním výstřelku, děti a dospělé okolí si vás takto automaticky ztotožní se cvičením, které nabízíte, a se způsobem jeho vedení (haló efekt),
mít svůj „výstup“ nacvičený, ověřený – vyzkoušejte si nanečisto svou náborovou motivační řeč, změřte si její čas, nahrajte se, poslechněte se a ověřte si, zda jste sdělili podstatné informace a jak na vás řeč působí, vyzkoušejte si ji na dítěti z vašeho okolí; motivační řeč musí být krátká, jednoznačná, přímá a působit více na emoční pozadí, než na rozumové zdůvodňování, které děti v tomto věku nejsou schopné posoudit,
oznámit vedení, že do školy vstupujte a odcházíte a poděkovat za umožnění náborů a za čas, který vám věnovali. Obavy z nadpočetného zájmu o cvičení a úvahy „co-pak-s-nimi“ mají při
plánování své místo. Většinou jsou však spíše krásnou technickou potíží, kterou vám v případě 40 a více početných skupin v tělocvičně mohou ostatní jen tiše závidět. Není to problém, ze kterého byste měli mít obavu. Řešení nabízí přidat další cvičební hodinu v době školní družiny, spíše se však uplatní letitý scénář, kdy počáteční euforii střídá vystřízlivění a postupné odpadávání dětí. Započ tete-li nemoci a „ponemoci“, rodinné a jiné soukromé akce a akce dalších kroužků, kam dítě „musí jít“, zůstane vám častokrát sotva dostatečný počet cvičících, ze kterého má vzejít nový tým do pravidelné soutěže. První hodiny cvičení se skupinou dětí do počtu 40 chlapců/ dívek ve standardní tělocvičně s plochou 13-15m na 26-30m dokáže zkušený cvičitel zvládnout, ideálně ve spolupráci s 1-2 asistenty pro dělení skupin a lepší zajištění bezpečnosti. Do hry pak stejně vstoupí všudy přítomný faktor odpadávání dětí („dropout“), který je s věkem u děvčat až šestkrát vyšší než u chlapců. S informovaností a sděleným plánem činnosti rodičům stoupá hodnota projektu a pravděpodobnost pevnějšího příklonu z jejich strany. Je proto velmi vhodné zorganizovat před zahájením cvičení schůzku s rodiči a dát jim úvodní informace před sportováním:
Co dětem nabízíte a co bude obsahem cvičení 40
všeobecný program, viz výše v kapitole 6 o náborech, či výběrech a dvojím způsobu sportování, je v tomto věku rodiči lépe vnímán a přijímán – děti, jimž rodiče nalinkovali kariéru v krasobruslení, tenise, hokeji a které v tomto věku mají již dva až tři roky sportovního tréninku za sebou, sem chodit stejně nebudou,
zmiňte pozitivní účinky pohybových aktivit pro vývoj mladého člověka a zdravotní benefity – v minimálním rozsahu, jelikož na schůzce budete mít rodiče s určitým zájmem o pohyb a poučovali byste poučené,
kdo cvičení povede
zásadně na schůzce trenéra fyzicky představte, pokud informace podává někdo jiný, než on; je vhodné, aby „svým“ rodičům sám něco sdělil a řekl pár slov,
sdělte, kdo zastupuje trenéra/ cvičitele v případě nemoci, služební cesty apod., či jak tyto situace budete řešit,
jak vypadá klub/ organizace, v rámci které přípravky organizujte
přestože rok pro plánování činnosti dítěte je dlouhá doba a rodiče většinou neuvažují přes tento horizont, je vhodné podat stručný nástin struktury klubu, ve kterém pak podle zájmu dítě může pokračovat v daném sportu, 41
načrtněte úspěchy klubu a možnosti, které v dalších věkových kategoriích nabízí; nevyplácí se podbízet se a přehnaně děti do basketbalu lákat – bumerangový efekt účinkuje i zde a je na trenérovi, aby během roku až dvou v přípravce děti pro basketbal získal a „zbláznil“ a nesnažil se situaci zlomit během jednoho sezení, viz kapitola o přechodu ze sportovních přípravek do pravidelného sportování,
jak vypadá organizace cvičení/ sportování během celého školního roku
zopakujte a potvrďte hlavní informace z náborového letáčku o čase a místě cvičení,
rámcově
popište
hlavní
obsah
sportovní
činnosti
během
jednotlivých tréninků i průběhu celého roku,
vymezte způsob příchodů/ odchodů, resp. přivádění/ odvádění dětí do/ze cvičení konkrétně podle místních podmínek a zvyklostí – platí zásada, že dítě musí být předáváno „z ruky do ruky“ dohodnutému zákonnému zástupci. V jiném případě trvejte na písemném sdělení, kdo dítě přivádí/ odvádí,
určete prostory, kam mají rodiče povolený vstup, zda mohou být na tréninku přítomni, či jejich přítomnost na cvičení není žádoucí,
jaké jsou finanční náklady a požadované poplatky – od filozofie klubu a rovněž jeho schopnosti finanční náklady přípravky pokrýt se odvíjí, zda je možné, aby cvičení u dětí v tomto věku bylo nabízeno zdarma, jinak
sdělte výši poplatků,
způsob jejich vybírání,
individuálně možnosti splátek v případě sociálně slabších rodin,
materiální zabezpečení a co mají mít děti na sebe a co s sebou
sdělte svou představu, jaké oblečení ke sportování od dětí vyžadujete. V zásadě by mělo kopírovat věci do tělesné výchovy s důrazem na správnou obuv pro běhání a skákání. Vylučte slavné české „jarmilky“, nebo baletní „piškoty“. Určitý „dress code“, vizuální pohled na sportující děti ve shodě s funkčností oblečení, je vizitkou trenéra. Formální a obsahov á stránka totiž spolu souvisejí, 42
budete-li využívat ke cvičení pomůcky, oznamte rodičům jaké a zda jste jim schopni je nabídnout, nebo si je musí obstarat sami. Předveďte jim názorně, jaká velikost, materiál, apod. jsou vhodné, abyste předešli nákupu větších míčů, krátkých švihad el a jiných nefunkčních pomůcek,
co v případě dětí na druhém konci pohybového spektra
definice talentu a jeho zastoupení, viz zmínka v kapitole 5, sama o sobě vylučuje možnost nabrat do přípravek samé nadané děti; sdělte proto rodičům, jak hodláte postupovat v případě dětí evidentně motoricky zaostávajících,
nezbavujte
podobné
děti
předem
možnosti
se
programu
všeobecných přípravek účastnit; mohou se v některých případech zlepšit, mohou vám dělat počet, mohou na sebe nabalovat jiné, nadané děti, apod. Rodičům při schůzkách zásadně nepodávejte zkreslené, nebo ve váš prospěch vylepšené informace – nejsou to děti. Rodiče přijmou konkrétní pravdivé informace o limitech vašeho programu a skutečnost, že během vašich cvičení nemusí být vše úplně ideální. Je dobré mít připravené vhodné možnosti o místní nabídce pohybových kroužků pro děti, které nebudou u vás pokračovat.
2.9 Přechod dětí z přípravek do pravidelného sportování jako plynulá integrální etapa usnadňující vstup do pravidelného tréninku Jestliže nábory s pokračováním ve všeobecných basketbalových přípravkách děti vyhledávají, seznamují je se sportovním prostředím a sportovní kulturou obecně, dalším postupným krokem jsou první sportovní týmy se svým pravidelným týdenním rozvrhem, tréninkovým plánem a prvními mistrovskými soutěžemi. Cíle náborů a sportovních pohybových přípravek charakterizují pojmy, jako jsou najít (nadané děti), seznámit (je s charakteristikami sportovního výkonu v daném sportu), adaptovat (je na rozlišování vnímání fyziologického zatěžování), filtrovat (vstupní počty dětí s vlohami a nadáním pro daný typ sportu) a především
43
motivovat děti k pravidelné účasti na PA. Ta může přerůst ve sportovní PA a vytvořit nástupiště pro budoucí účast ve sportovním tréninku (ST). Mezi úvodním všeobecným pohybovým programem v přípravkách a následnou etapou sportovního tréninku by měl existovat plynulý přechod jak v obsahové náplni, tak formálním uspořádání, zvláště pokud děti přecházejí z menších celků, jednotlivých základen, do sdružených týmů a s tím i většinou zároveň k jiným trenérům. Budou si zvykat na nové spoluhráče, vyrovnávat se s odlišnostmi při vedení jiným trenérem v náročnějších podmínkách a obvykle v jiném prostředí. Proto kontinuita z minulé etapy by měla být zachována, povýšena o jeden vývojový stupeň s doplněním příslušného učiva bez nesourodých zásadních změn v obsahu i formě tréninků. Formálně si v této fázi mladí sportovci a jejich rodiče budou zvykat na pevnější tréninkový režim vyžadující pravidelnou účast, termínovou listinu včetně víkendových utkání, placení klubových příspěvků a hrazení dalších nákladů od vybavení po cestovné se stravou, eventuálně ubytování při turnajích. Po fyzické stránce se děti budou adaptovat na vyšší intenzitu a celkové zatížení v tréninkové jednotce a kumulativně během sezóny, zvládání nepříjemných stavů při prahových podnětech a vyrovnávat se s kontaktní podobou basketbalu v „ostré“ verzi v soutěžním provedení. Psychicky pro ně bude důležité srovnat se s technickými nároky při učení se dovednostem a jejich postupné využití ve hře. Mnohem důležitější je pro sportující dítě a jeho potenciální dlouhodobé působení nalézt optimální cestu zvládání pravidelného sportování a fyzické únavy s plněním školních povinností, kde jedno nebude a priori vylučovat druhé. 2.10 Odchody dětí ze sportu – nepříjemná, ale přirozená součást sportovního vývoje Odchody dětí ze sportu (dropouts) jsou součástí pohybového vývoje dětí a mládeže ve všech sportovních odvětví, včetně basketbalu. Záleží však na povaze a míře těchto odchodů. Mívají různý původ od samovolného ukončování po plánované odchody a ovlivňuje je široké spektrum objektivních a subjektivních příčin.
44
Zásadní faktory pro udržení dětí ve ST a faktory způsobující jejich odpadávání (dropout factors) Zásadním faktorem, který je na prvním místě u odpovědí dětí, kvůli němuž se děti stávají součástí sportovních kolektivů a podrobují se dobrovolně tréninkové dřině, je všeobecně známý a obecně přijímaný faktor zábavy (fun factor). To, že děti cvičení baví, mají z něj radost, zažívají potěšení a vzrušení, je přivádí neomylně zpět do tělocvičen. K tomu dopomáhají neotřelost cvičení a vazby a vztahy v kolektivu, časem se přidávají pocit
vlastní
úspěšnosti,
přijímaná
pozice
v
kolektivu a další. Sportování probíhá na základě vnitřních a vnějších pobídek, pohnutek a stimulů (intrinsic vs. extrinsic incentives). Bylo zjištěno, že vnitřní (nehmotné) pohnutky jsou pro setrvávání v aktivitě základem – i největší hvězdy sportu ho v konečném důsledku nedělají pro peníze, ale pro pocit, že je to baví a naplňuje. Pozitivní atmosféra a naladění na trénink navíc pomáhají i při rozvoji a zpevňování učení – opakem jsou stress, frustrace, tenze. Výsledky výzkumu „dropouts“ u sportující mládeže ve Spojených státech vykazují, že 20 až 30 miliónů mládeže mezi 6. až 18. rokem navštěvuje různé sportovní programy, ale okolo 75% 80% je opouští do svých 12 - 13 let. Způsob trénování a faktor zábavy významně přispívají k této velké procentuální ztrátě. Zda je sport konstruktivní či destruktivní v psychologickém rozvoji dětí velice záleží na hodnotách, vzdělání a dovednostech dospělých, kteří řídí sport dětí. Soutěžení ve sportu je jedním z jeho principů a není na něm samo o sobě nic špatného. Co je špatné, je způsob, jakým je soutěžení občas využíváno dospělými k dosažení svých vlastních cílů bez ohledu, zda jsou shodné s cíli dětí, pokud se důraz naprosto klade na vyhrávání bez ohledu na následky, co to soutěžícího stojí (Brady, 2004). Přes prvotní odhad výběru sportu a vlastní inklinaci k určitému typu sportování jsou děti v průběhu první etapy sportovního tréninku konfrontováni 45
s realitou provádění trénování v soutěžním provedení. Nemá-li dítě přiměřeně dostatečné fyzické a somatické předpoklady k jeho provádění a nedokáže-li i v součinnosti s rodinou a trenérem najít jinou motivaci, než srovnávací parametry úspěchu („jde mi to – nejde mi to“, či dokonce „dal jsem koš – nedal jsem koš“), pak s postupem věku nejpozději ve 12.-13. roku děti začínají odcházet ve zvýšené míře, která vrcholí při přechodu na střední školy, na níž se podílejí i další faktory. Proces vlastního výběru může být ovlivněn vlastními zájmy dítěte, aspiracemi jeho rodičů, učitele, trenéra, nebo kombinací uvedených. Motivace dítěte k trénování a soutěžení je podmínkou pro úspěšnou výkonnost (Richardson and Reilly, 2001). Klíčem k úspěchu ve sportu není, jak časně je soutěžnímu sportu vystaveno, ale zda je dítě ´optimálně´ připraveno se ve sportu angažovat, což zároveň zdůvodňuje nutnost být připraveno přijmout neúspěch (Cahill and Pearl, 1993). Vedle objektivních příčin jako jsou zranění, dlouhodobé nemoci, stěhování z místa, přestupy do školy mimo bydliště, apod., je klíčovým faktorem pro udržení (nejen) těchto dětí ve zvoleném sportu, či pro další sportování vůbec, osobnost trenéra. Vnímavý přístup, přiměřené rovné šance, způsob jeho vystupování vůči svým svěřencům, jeho verbální projev a používaný slovník a v neposlední řadě životní zkušenosti a nadhled spolu s prokazovanou odborností dělají rozdíl, že někteří trenéři mají kolem sebe stále plno, aniž by slevovali z tréninkové náročnosti, a někteří „dokážou“ svým vystupováním a stylem chování opakovaně destruovat družstva, která šla v kariéře posunout, či alespoň dovézt do konce nejbližší sportovní etapy. Pokud děti v tomto věku z určitého sportu odcházejí, pak ať je to
ve prospěch jiného sportu, jsou-li při vstupu nevyhraněné, či zjistí, že v novém sportu mají větší šanci se uplatnit,
do jiné pohybové sportovní aktivity nebo,
do jiné organizované činnosti, ve které pohyb je její nedílnou součástí.
Bez ohledu na konečnou volbu by u mládeže měl zůstat návyk k pohybové aktivitě na zvolené úrovni. Nemělo by se stát, že dítě na pohyb rezignuje a jeho nejbližší rodinné okolí podobně. Zatížení dětí roste a i ony jsou postupně vystavovány „pracovním“ nárokům vycházejícím ze školního a/nebo rodinného prostředí. Jedním z obvyklých klišé, pod kterým se skrývá spousta odchodů 46
z mládežnického sportu, je, že hráč se „musí učit“ s variantou „máme hodně učení“. Jakmile přijde s odůvodněním nezvládání studijních povinností ve škole ukončit své sportovní působení, hledejte za tím téměř s určitostí cokoliv jiného, než nedostatek volného času kvůli tréninkovému zatížení. V případě přesycení a přetrénování může pomoct časově omezené snížení počtu tréninků. Nutné je hráče vyslechnout, pokud možno promluvit i s jeho rodiči. Pokud však potíže přetrvávají, jsou hlubšího rázu a vycházejí ze změny hráčovy hodnotové orientace („musím na trénink, zatímco ostatní…“), pak jsou ve většině případů hráčova kariéra a veškeré předchozí investice zmarněny. Nemalý podíl na zvládnutí takového musí mít hráčova rodina. Nestane-li se aktivním spoluhráčem při řešení momentálních potíží, které mladého sportovce a studenta stahují, či naopak je rodina jedním ze spouštěčů tohoto stavu, pak šance pro opětovné zapojení takového hráče je mizivá.
2.11 Specifika dívčích přípravek a vnímání dívčího sportování ze strany dívek Rozdíly ve ST u chlapců a dívek Aby cvičitel/ trenér děvčata od počátku ve cvičení udržel, musí je nejen zaujmout, ale i znát a respektovat rozdíly v hodnotovém založení a zaměření chlapců a dívek a umět je následně využívat v tréninkovém procesu.
chlapci jsou zaměření na výkon, na cíl (goal oriented),
děvčatům je bližší činnost, provádění (activity oriented),
tento stav je nutno přijmout – nelze „obracet tok řeky“ a genderové zaměření měnit, lze však tento stav upravovat – není to situace „plus-minus“, „dobřešpatně“,
dívky do sportu vstupují v pozdějším věku, než chlapci, a také ho ve větším počtu dříve opouštějí. Ovlivňovat a usměrňovat tento stav lze v tréninku vhodnými typy cvičení, novými sporty, obměnami pravidel (brankové/ cílové kontaktní hry) a pocitem přiměřenosti a dostupnosti,
podporovat a upevňovat pozitivní, pro hru využitelné, nosné momenty vlastního charakteru dívčího (ženského) / chlapeckého (mužského) sportu,
dívky jsou méně tolerantní vůči hrubému sportovnímu chování než hoši. Hodnoty, které dívky – sportovkyně přirozeně reprezentují – hrát sport nejen 47
pouze pro vítězství, ale pro zábavu, a úspěch družstva považovat stejně důležitý jako svůj vlastní, hrát tvrdě, ale fair, a především být prima holkami, naráží na současnou mentalitu dnešního (mládežnického) sportu „vítěz -berevšechno“ a stále agresivnější chování ze strany sportovců, trenérů a fanoušků. Vzniká obava, že tato filozofie vyhrávat za každou cenu ohrozí rozvoj ženských sportů tím, že se dívky a ženy od sportů odvrátí. Mnohé z dívek, které
pokračují
ve
sportování,
setrvávají
pouze
kvůli
sociálním
a
emocionálním aspektům (tj. chtějí být spolu se spoluhráčkami a trenéry),
s adolescencí přichází větší touha po spolupráci a sdílení během soutěže. S pubertou se vyrovnává stoupající hladina estrogenu a toto období mnohé dívky nabádá ke změně v postoji. Dívkám přestává imponovat soutěžení a vydávají se směrem ke vztahům a sdílení a odvracejí se od provozování herních sportů, které se stávají ve zvýšené míře soutěživé. "Dívky jsou ze své podstaty vztahové. ... prvotním cílem dívek je mít vztah k ostatním, udržovat s ostatními vztahy. To znamená, že jejich nejdůležitější pohnutkou je být s někým a zůstat s někým. Mnohé ze sportujících dívek zápolí se skutečností, že soutěžení není o sdílení. Je to o tom, jak někoho přemoci. A přemáhat někoho není pěkné." (Driscoll, 2000),
náctileté dívky zažívají krizi sebedůvěry. Studie potvrzují, že dospívající „náctileté“
dívky
trpí
těžkou
krizí
sebedůvěry
a
větším
úbytkem
sebehodnocení během adolescence než chlapci, kteří získávají sebedův ěru, jak dozrávají. Výsledkem je, že dívky jsou náchylnější k opouštění sportů a jiných konkurenčních aktivit, jelikož se vidí jako „ne dost dobré',
špatné vedení trenéra. Jednou z hlavních příčin uváděných dívkami, proč odcházejí ze sportování (a čtvrtou nejčastější odpovědí), je, že trenér je špatný pedagog;
závažným důvodem pro ně je i fakt, že trenér
upřednostňoval své oblíbenkyně. Pro mnohé dívky, které trenéři peskují a znevažují, mění jim sportování v bolestnou a zraňující zkušenost, se odchod stává způsobem, jak se vyhnout dalšímu poškozování a snižování vlastní sebeúcty,
náctileté dívky si stále myslí, že sporty jsou neženské. Dívčí školní kolektivy mají svá specifika a mnohé mladé sportovkyně nejsou zrovna „in“, když
patří
mezi
„hopsalky“.
Dívky
48
ovlivňované
odmala
módním
a
kosmetickým
průmyslem
spojeným
s tlakem
vrstevnického
okolí
se
domnívají, že mohou vypadat sportovně a mít vysoký sociální status, ale jen pokud mají tenká, "ženská" těla. Velká, "chlapská" postava je nepřijatelná, proto mnohé vynikající sportovkyně v dalším věkovém období mají obavy, aby nezmohutněly, jestliže začnou posilovat,
Rozdíl mezi ženami a muži.
sporty jsou o vyhrávání a ne o účasti. Dívky jsou silně spjaty s touhou po sdílení, spolupráci a součinnosti a protiví se jim otevřené soutěžení. Na rozdíl od chlapců, kteří jsou ochotnější sedět na lavičce, protože jim to umožňuje být ve spojení s ostatními chlapci, dívky, které hrají týmové spory, očekávají, že budou hrát. Mnohé dívky končí se sportem, jakmile vstoupí do pubertálních let, protože vědí, že jedinou možností zůstat hrát je hrát sporty jako kluci ve zvýšeně konkurenčním prostředí, kde se bere pouze vítězství a hrají pouze ty nejšikovnější dívky,
dívkám se občas nedostává podpory, kterou potřebují od rodiny. Prvotním místem, kde se dívky učí o genderových rolích, je rodina. Rodiny mají stále tendenci, třebas jen podvědomě, angažovat se v genderových stereotypech a předávat dívkám sdělení, že jsou neodmyslitelně méně stavěné a vhodné pro sport než chlapci, a že sporty jsou pro dívky méně důležité než pro chlapce.
49
Cvičení libá – nelibá Zatímco tedy chlapci jsou zaměřeni na výkon, děvčatům je vlastní provádění činnosti. Pokud chlapce ve valné většině uspokojuje konečný výsledek (branka, koš, počet bodů, atp.) a „kdo vyhrál“, pak děvčata (nejen v tomto věku) průběžné skóre a počítání „kolik to je“ téměř nezajímá. Jsou však ochotné si přihrávat a provádět cvičení na daný herní námět, dokud je nezastavíte. To je přirozenost obou pohlaví a je nutno ji znát, abyste si ve svém programu rozebrali možnosti pohybové/ sportovní intervence a do určité míry potom dokázali tento genderový rámec přizpůsobit požadavkům svého sportu. Východiskem k otupení ostrých hran pro zvládnutí nároků kontaktních brankových sportů, jako je basketbal, je znalost a využívání libých a nelibých cvičení v určitém poměru daném konkrétním věkem dívčího souboru, délkou sportovní kariéry, předcházejícími pohybovými zkušenostmi, aktuálním tréninkovým obdobím, časovou vzdáleností od soutěže, tréninkovým plánem, apod.
Existují
cvičení, která jsou pro dívky ze své podstaty bližší, příjemnější, přitažlivější, inspirující. Naopak řada cvičení pro ně jsou nepříjemná, odpudivá, bezd uchá. Lze najít kompromis tak, aby učená dovednost, či cvičení na získávání bodů měly herní námět a svůj vnitřní úkol, čímž se dívky psychicky zbaví nutnosti přímého vystavení se konkurenčnímu prostředí, které je v týmových hrách vždy přítomné. Děvčata jsou obecně rytmičtější, hudebně citlivější, chtějí se více předvádět. Nemějte jim za zlé, že různé druhy tanečních a rytmických kroužků jsou jim bližší. Udělejte z nouze ctnost a pokuste se v počátcích pravidelně a v dalších etapách alespoň doplňkově této skutečnosti využít. Pokuste se doplňovat a sdružovat obě cesty, výkon a přímočarost s prováděním a sdílením, než je přirozeně zláká atraktivita dynamického týmového basketbalu, holky začne
lákat
atmosféra
„babince“ v šatně a vyšší dívčí postavy si jako bonus k tomu zvednou sebevědomí a sebeúctu oproti jiným sportům a pohybovým formám, ve kterých se jim s postupem věku šance na úspěch zmenšuje.
50
2.11 Shrnutí Různorodé formy náborů dětí do pohybových a sportovních přípravek jsou prvním nezbytným článkem v hierarchii sportovních klubů zajišťující každoroční doplňování nových ročníků. Historické změny po roce 1989 a změna společenského řádu postavily tělovýchovné pracovníky před zcela odlišné situace. Dětem a mládeži je nabízen mnohem širší rejstřík volnočasových aktivit, část mládeže se však stala pasivním konzumentem zábavy, kde pro aktivní pohyb nezbývá místo. Rodina a její finanční možnosti se stávají často dělítkem pro účast, či neúčast dítěte v organizované pohybové aktivitě. Proces nabírání dětí v různých formách vyžaduje plánování a znalost prostředí a podmínek, ve kterých bude probíhat. Vyšší účinnost a trvalejší udržení nabrané mládeže vyžaduje předem posoudit objektivní podmínky a konkrétní možnosti pro provádění náborů a vedení následných pohybových přípravek. Teoretické znalosti a praktické dovednosti respektující věkové zvláštnosti dětí v tomto věku, jejich schopnosti a psychické odlišnosti
usnadňuje pochopení
prováděcích pravidel
uplatňovaných při náborech i v dalších pohybových programech. Respektování genderových rozdílů v tréninku dívek a chlapců napomáhá jak optimálnímu rozvoji jejich motorického a herního potenciálu, tak udržení co nejvyššího počtu sportující mládeže, z nichž dívčí složka je více ohrožena odchody ze sportu než chlapeck á. Basketbal jako týmová hra a zvláště jeho vyšší etapy vyžaduje povědomí o typech dětí, které se v něm mohou s vyšší pravděpodobností uplatnit. K procesu řízeného výběru nadaných dětí by mělo docházet přirozeně v rámci dlouhodobé pravidelné činnosti, která zajišťuje lepší poznání všech dispozic mladých sportovců pro úspěšné setrvání v daném sportu, než krátkodobá měření a hodnocení. Mladší školní věk je věkové rozmezí, kdy se oslovování dětí pro získání do některé sportovní aktivity potkává s ideálním věkovým segmentem pro nábor. Pomineme-li záměrně konkurenci ostatních sportů, je nezbytné oslovovat děti ke sportování právě ve věku, který je spojovníkem mezi obdobím předškolních spontánních aktivit dětí a pravidelného školního režimu, ve kterém se přirozená pohybová aktivita vytrácí. Je nezbytné, aby trenéři své svěřence během dětství a v mladším školním věku dokázali podpořit k účasti na velkém rozsahu aktivit. Náplní by vedle basketbalu 51
měly být i jiné sporty a aktivity rozvíjející klíčové základní dovedno sti a prvky zdatnosti pro další období. Hraní různých her, gymnastika a cvičení s překonáváním odporu s využitím tělesné hmotnosti vytváří dětem pohybové základy, které dále budou moci rozvíjet v dalších obdobích. Formování postojů k optimální a pravidelné pohybové aktivitě jako životnímu stylu v dospělosti je zásadním momentem zahrnující všechny ostatní prvky tělovýchovného působení na děti a mládež se záměrem fixování správných pohybových návyků a dalšího mezigeneračního přenosu.
3 DLOUHODOBÁ PŘÍPRAVA BASKETBALOVÉ MLÁDEŽE
3.1 Základní dovednosti běhat, skákat, házet Tyto tři základní pohybové dovednosti považujeme za bezpodmínečně nutnou součást hráčovy základní pohybové gramotnosti. Jedná se v podstatě o dovednosti, na které navazuje učení specifické basketbalové lokomoci. Bez nich to nejde a přitom ji většina trenérů opomíjí na úkor specializaci. Umět běhat, skákat, házet a chytat Většina trenérů se domnívá, že každé dítě automaticky umí běhat, že stačí pouze „zrychlit“ chůzi. Přitom se jedná o samostatnou dovednost. Hráč musí ovládat jak švihovou techniku běhu (Obrázek níže) tak i šlapavou techniku běhu (Obrázek vpravo). Hlavně pak druhá zmiňovaná vytváří základ pro uvolnění hráče s i bez míče, kdy musíme děti naučit, že v případě startu musí dostat těžiště těla před chodidla.
52
Stejně tak je důležité je naučit správně skákat, i obyčejný skok z místa či opakované poskoky snožmo, nebo po jedné noze jsou pro děti novou věcí. Za obtížné považujeme také nácvik správné techniky hodu (poloha míče, lokte, správné postavení nohou) a chytání míče.
3.2 ABC´s (Agility, Balance, Coordination) ABC´s je zkratka pro anglické názvy Agility (herní lokomoce), Balance (rovnováha) a Coordination (koordinace). Tyto tři složky výkonu basketbalisty společně s rychlostí považujeme za nezbytné rozvíjet v začátku přípravy mladých hráčů. Osvojení si základních pohybových dovedností v útlém basketbalovém věku vytváří základ pro přirozenou basketbalovou lokomoci v následujících letech. Agility V zahraniční literatuře je definování tohoto pojmu dosti obtížná záležitost. Není proto divu, že jen stěží můžeme nalézt český ekvivalent tohoto pojmu. Z hlubší analýzy pohybu hráče v utkání vyplývá, že každý hráč volí na vyřešení určité herní situace stejné pohyby: sprint, změna směru, obrátka a běh, zrychlení a náhlé změny rychlosti v různých směrech. Kombinace těchto pohybů vytváří pohybové řetězce, které jsou pak motivací pro vznik cvičení zaměřené na výkon v Agility (Agility performance). Agility není nic jiného než specifická lokomoce hráče, kterou bychom mohli nazvat jednoduše jako
herní nebo
kombinovaná lokomoce. Definuje pak konkrétně Agility jako „třídu dovedností
měnit rychle, výbušně a efektivně směr pohybu těla,
běžet rychle v různých směrech, sprintovat vpřed, sprintovat pozpátku,
53
běžet cvalem vpřed, vzad a stranou,
několikrát výbušně vyskočit,
startovat z místa, po zastavení, po obratu, z cvalu stranou, vpřed nebo vzad,
zastavit se po rychlém běhu, po zastavení startovat do jiného směru,
měnit rychlost pohybu a to jako odpověď na specifický podnět..“
Young (In Sheppard, el al., 2006) popisuje dvě základní složky agility a to změnu směru a percepční a rozhodovací procesy.
Koordinace a rovnováha Podle pojetí sportovního výkonu ve střední Evropě, je rovnováha řazena pod koordinaci, v anglosaských zemích jsou tyto dva pojmy odděleny. Rovnováhou
54
v basketbale rozumíme hlavně rovnováhu dynamickou, tedy v pohybu. Každý hráč ji nutně potřebuje při každém pohybu na hřišti, jelikož je neustále pod tlakem obrany nebo musí být v každém momentu změnit směr svého pohybu. Základní rovnováha vychází z široké stojné báze a pokrčených kolenou v postoji trojí hrozby. Rozvoj rovnováhy je nesmírně důležitý jak pro kv alitu výkonu hráče (čím lepší rovnováha, tím rychlejší je změna směru pohybu nebo jeho zastavení), tak hlavně
z preventivních
důvodů
(prevence
proti
zranění
kotníku
a
kolena).
S rovnováhou mimo jiné také úzce souvisí zpevnění tělesného jádra těla (Core). K rozvoji rovnováhy lze využít cvičení na různých balančních pomůckách, bosu nebo bez nich. Ve dnech, kdy už je teplo je ideální využít trávník a cvičit vše naboso.
3.3 Zásady při plánování dlouhodobé basketbalové přípravy dětí
1. Všeobecná příprava Všichni hráči se musí naučit základní pohybové dovednosti na příslušné fázi vývoje, tedy v době kdy je na to jejich nervosvalová soustava připravená a je senzitivní na změny. Pokud tyto děti neučí ve vhodnou dobu v jejich vývoji, nemusí už nikdy dosáhnout potřebné úrovně. Základem pro zahájení speciální basketbalové přípravy je zvládnutí tzv. „základní pohybové gramotnosti“. Jde o tři základní pohybové aktivity – běhat, skákat a házet. Pohybová gramotnost také znamená umět "číst", co se děje kolem nich během pohybová aktivity a vhodně reagovat. Toto také znamená, že dítě je schopno se efektivně pohybovat ve všech rovinách těla (rozvoj pohybové gramotnosti se zařazuje u dětí ve věku 0 až 12 let). Další nesmírně důležitou částí tréninku musí být rozvoj ABC´s (Agility, Balance, Coordination).
2. Specializace Brzká specializace vede v pozdějším věku k:
jednostranné sportovně-specifické přípravě,
nedostatku základních pohybových dovedností,
nadměrnému počtu zranění,
časnému vyčerpání, 55
předčasnému odchodu z tréninkového procesu a soutěže - časné ukončení sportovní činnosti.
Specializací nemyslíme pouze přehnaná orientace na basketbal od útlého dětství, ale také brzká herní specializace (např. nutit předčasně vyspělé hráče hrát na pozici pivotmana, apod.). To vede k omezení potřebných dovedností těchto hráčů. Platí jednoduchá zásada: „pod košem se naučíš hrát velmi rychle, ale zpod koše na perimetr se už nikdy nemusíš dostat. Doporučení:
během základní úrovně podle LTAD Nauč se trénovat (L2T) a Trénuj pro trénink (T2T) potřebujeme vychovat komplexní hráče,
učte útok i obranu, ale preferujte útok coby nositele vývoje hry,
základní pohybové dovednosti musí být součástí každého tréninku,
strategii volíme tak, aby se do hry zapojili časně, průměrně i později dospívající hráči, musíme rozpoznat budoucí hráče a zajistit, že obdrží řádnou multidovednostní průpravu na začáteční úrovni LTAD.
Odůvodnění:
každé dítě je sportovec a potřebuje správnou pohybovou průpravu ,
trenéři nejsou schopni rozpoznat skvělého basketbalistu až do dospělosti ,
snížit nudu, frustraci, naprosté vyčerpání v tréninku,
zajistit, aby všechny děti rozvíjely své dovednosti.
3. Biologický versus kalendářní věk Musíme si uvědomit, že ne všechny děti rostou a dospívají stejným tempem. Dále také ženy dospívají rychleji než muži. Často dochází k tendenci používat modely přípravy dospělých na dětech. Příliš často je to rychleji dospívající basketbalista, který je během puberty nejlepším hráčem. To je často založeno n a skutečnosti, že dospívající sportovec bývá agresivnější a může fyzicky dominovat nad ostatními hráči. Výzkum ukázal, že pozdně dospívající děti se stávají vynikajícími sportovci, protože mají více času na rozvinutí základních pohybových dovedností. Také dříve dospívající sportovec, který spoléhá na agresivitu a sílu, se 56
často nenaučí dovednosti v mladším věku, protože ho k tomu soupeř ani trenér nenutí. Tito hráči pak před přechodem do mužských složek končí a jsou frustrování neúspěchem v basketbale, buď na něj zanevřou, nebo se z nich stávají agresivní fandové (např. dříve v Anglii fotbaloví rowdies) a příliš ambiciózní a agresivní rodiče. Většina trenérů plánuje svůj tréninkový proces na základě kalendářního věku, přitom všechny výzkumy v této oblasti o tohoto pojetí odrazují. Nejlepší je se řídit podle biologického věku. Pro odhad biologického věku a tím stanovení senzitivních období můž e posloužit začátek a vrchol „růstového sprintu“ (growth spurt). Právě do jeho začátku mohou dokonce trénovat děvčata s chlapci dohromady. Průměrný začátek růstového spurtu je mezi 12 až 14 lety. Průběh růstového spurtu u chlapců a děvčat je znázorněn na obrázku z publikace Istvan Balyi & Richard Way (n.d.).
Doporučení:
použijte biologický místo kalendářního věku při plánování tréninkového procesu,
přemýšlejte, jak v tréninku odlišně zapojit časně, pozdně a průměrně dospívající hráče v jednom týmu,
57
dejte příležitost hráčům, kteří pozdě dospívají, aby se co nejvíce zapojili tréninkového procesu,
individuální trénink musí odpovídat potřebám dítěte.
Odůvodnění:
hodně sportovců, co později dospívají, nechají basketbalu ještě před tím, než mají šanci vyniknout a odejdou. Přitom důvodem jejich momentální nízké výkonnosti muže být právě menší biologický věk viz obrázek níže (Sports Scotland).
4. Senzitivní období Trénovatelností se rozumí hranice basketbalisty, po kterou se může rozvíjet jeho výkon. Je z velké části geneticky podmíněná. V dlouhodobé přípravě basketbalisty se vyskytují období, kdy se některé složky výkonu hráče rozvíjejí rychleji, tzv. senzitivní období. Na základě nich bychom měli vytvářet tréninkové plány.
58
senzitivní období pro rozvoj rychlosti a síly je u chlapců mezi 7. -9. a 13.-16. rokem a u dívek pak 6.-8. a 11.-13. rokem,
na začátku růstového spurtu je senzitivní období pro rozvoj aerobní kapacity,
12 až 18 měsíců po začátku růstového spurtu u chlapců je senzitivní období na rozvoj síly, u žen je to s nástupem menstruace (obvykle nastává rok po začátku růstového spurtu),
senzitivní období na nácvik pohybových dovedností je 8 -11 let pro děvčata a 9-12 let pro chlapce (ABC´s, základní pohybová gramotnost, zvládnutí herních činností jednotlivce).
Doporučení:
zredukujte počet utkání tak, abyste měli čas na trénink,
vyvarujte se těmto chybám k tréninkové jednotce: o běh na dlouhé vzdálenosti, o statický strečink na začátku i na konci TJ, o silový trénink s nadměrnou zátěží nebo nevhodný čas, o málo tréninku rychlosti ve všech fázích tréninkového programu.
5. Fyzický, mentální, kognitivní a emoční vývoj Pro všestranný rozvoj hráče bychom se neměli soustředit pouze na rozvoj kondice a nácvik a zdokonalování herních činností jednotlivce, ale také hráče rozvíjet po stránce mentální, kognitivní a emoční. Stejně tak bychom neměli zapomínat na etiku a fair-play.
6. Kalendář pro plánování soutěže Když praktikujeme utkání a trénink v poměru 1:1 nebo 1:2, může dojít k rychlému rozvoji výkonu, ale v pozdější době nastává plató fáze, kdy se hráči už dále nelepší. Trenéři mohou tvrdit, že se tým zlepšuje, ale hráči neovládají základní pohybovou gramotnost a základní basketbalové dovednosti. Tréninku vládne strategie a taktika - příprava na další utkání. Navíc někteří hráči nedostávají dostatek šancí v utkání, tedy hráči nedostanou příležitost využít své dovednosti, ztrácejí 59
kondici, zájem a odchází z tohoto sportu v mladším období. Často se jedná o pozdní zrání sportovce. Naše děti v současné době hrají příliš utkání, aniž by měli dostatečně kvalitní trénink. Osvojili jsme si dospělé vzory pro mládežnický basketbal. Zdůvodnění:
aby se hráči mohli rozvíjet ve všech oblastech, potřebují čas na trénink,
příliš mnoho „dospělého“, jako jsou hry s důrazem na vítězství, bylo studiemi dokázáno, jako hlavní důvod pro děti skončit se sportem.
7. Pravidlo 10 let Výzkum ukázal, že trvá minimálně 10 let vývoj talentovaných hráčů k dosažení elitní úrovně. Nástraha je, že mnoho lidí věří, že dřívější specializace je to, co je posune k dřívějšímu dosažení výsledků. „Když začnu v nejmladším věku, pak budu dříve lepší“. Opak je pravdou. Pokud jste se specializovali příliš brzy, pravděpodobnost, že hráč vydrží u basketbalu je malá. Doporučení:
zaměření na multi-sportovní trénink v období před růstovým spurtem,
ke specializaci hráčů na různé posty by mělo dojít po růstovém spurtu.
3.4 Vývojové stupně dlouhodobé basketbalové přípravy dětí
3.4.1 Aktivní začátek přípravy (0-6 let) Období aktivního začátku přípravy leží z velké části na rodičích. Proto v zemích, kde má stát zájem o zdraví dětí (Kanada, Anglie, Austrálie, atd.), jsou zdarma distribuovány publikace pro vzdělávání rodičů v oblasti pohybové aktivity svých dětí. Dále jsou finančně podporovány všechny kroužky, které se o zdraví a pohyb dětí starají. Už v tomto věku se formují základní předpoklady pro budoucí sportovní kariéru. Dětem bychom měli
60
poskytovat organizované
pohybové aktivity alespoň
30
minut
denně pro
batolata a 60 minut denně pro děti v předškolním věku každý den bez ohledu na počasí,
zajistit, aby si děti osvojily základní pohybové dovednosti, na které lze v budoucnu navazovat.
3.4.2 Základní stupeň přípravy - FUNdamental stage (Ve věku 6-8 ženy, 69 muži) „Hraj pro radost, nikoli pro výsledky.“ V původním anglickém jazyce je tato úroveň nazvaná jako „FUNdamental stage“, kde fundamental značí, zaměření na základní pohybové dovednosti a schválně zvýrazněné „FUN“ značí zábavu, radost. Stejně tak bychom měli nahlížet na trénink dětí v tomto věkovém období. Cílem tréninkového procesu u mladých hráčů je naučit se základním pohybovým dovednostem (běhat, skákat a házet), nejlépe pomocí basketbalu a pozitivní zábavnou formou. Hráči se seznámí se základními basketbalovými dovednostmi. To není vyhrát, ale pobavit se při hře a zajistit tak úspěch. Povinností trenéra je zajistit úspěch pro všechny své hráče. Měl by být kladen důraz a zaměření na to, aby se děti učily základním pohybovým dovednostem, ABC´s a rychlosti, čímž u nich vytváříme „základní pohybovou gramotnost“. Tyto základy dětem umožní, aby plně rozvinuly svůj potenciál v pozdějších letech. Hráči by se měli naučit správným cvičebním technikám. Požitek ze zkušeností je rozhodující. Trenéři se tomu snaží pomoci, aby se ujistili, že všechny děti budou úspěšné při plnění zadaných úkolů. Důležité body
Základní pohybové dovednosti o agility, o rovnováha, o koordinace (házení a chytání různých předmětů), o správná běžecká technika - vpřed, do strany a dozadu, o skákání, 61
o vystartování a zastavení bez míče a s míčem (doskočením, dokročením), o pivotování – přední a zadní obrátka o postoj trojí hrozby („triple-threat position“).
Zacházení s míčem o krytí míče při driblinku a po něm (resp. před jeho zahájením) , o driblink na místě, ovládání míče (ball handling), o pohyby při driblování (běh, cval stranou, chůze, změna směru, starty, zastavení).
Přihrávání o přihrávání na místě, o přihrávání v pohybu, o chytání míče v pohybu.
Střelba o srovnat si postoj - nohy a ramena směrem na koš tak jak, o začni odrazem z obou nohou, o paže a zápěstí následují při odhodu dráhu míče („follow through“) nejprve bez míče / pak s míčem, o střelba zpod koše, o střelba v pohybu („dvojtakt“).
Taktické úkoly hry Základní koncepty útoku o hra s míčem na vlastní polovině, o uvolnění hráče bez míče (od míče nebo k míči), o střelba míčem do koše, o využívat prostor na hřišti (ideální vzdálenost je 3 až 4 m). Základní koncepty obrany o uvědomovat si, kdy začíná obrana, o uvědomovat si, koho vlastně mají bránit, o při obraně hráče s míčem, zaujmout správné postavení (mezi košem a bráněným hráčem),
62
o při obraně hráče bez míče, zaujmout správné postavení (mezi košem a bráněným hráčem).
Průpravné hry pro začátky s basketbalem Chceme-li správně rozvíjet basketbalisty, musíme přizpůsobovat podmínky v tréninku jejich potřebám. Doporučují se následující úpravy:
hrát s menšími velikostmi basketbalových míčů, buď velikost 3, nebo 5. Malé ruce vyžadují malé míče,
hrát na nižší koše. Pro mladé je mnohem jednodušší naučit se správně střílet na koš, který je v jejich dosahu (2,60 m nebo nižší),
snížit počet hráčů tak, aby to umožnilo všem hráčům více příležitostí ke kontaktu s míčem (2-2, 3-3, nebo 4-4),
hrát osobní obranu,
zpočátku budou neustále porušovány základní pravidla
(např. přerušovaný
dribling, kroky a jiné). Nechat hru běžet, ale po hře přestupek vysvětlete, je to příležitost k poučení pro celou skupinu,
všichni hráči by měli strávit ve hře stejné množství času,
hráči by se měli učit mít od sebe navzájem rozestupy na hřišti – „spacing“. Musí se pracovat na odstraňování „syndromu včelího roje“, kdy se všichni hráči snaží být tam, kde je míč. Vyhněte se určování základního rozestavení na hřišti, protože omezuje hráče při ovládání míče,
trenéři
musí
použít tvůrčí principy skórování s cílem
Například tým získá bod za každou dobrou přihrávku atd.
Vývojové charakteristiky Tělesný vývoj
větší svalové skupiny jsou více rozvinuté než menší,
kardiovaskulární systém je stále ve vývoji,
ženy rozvíjejí koordinaci rychleji než muži,
63
podpořit
učení.
rychlá svalová vlákna (ty části svalů, které jsou odpovědné za hráčovu rychlost) mohou přispět k budoucímu rozvoji rychlosti. Práce na rychlosti musí být součástí rozcvičení (Warm up).
Schopnosti
aerobní kapacita
dítěte
(aktivita,
která trvá
déle
než 2
minuty)
je už
trénovatelná, avšak důraz by měl být kladen na anaerobní kapacitu (aktivity soustředící se na rychlost a výbušnost, která trvají maximálně 10 sekund),
děti mají rozvinutější dovednost při „velkých“ pohybech použ ívajících velké svalové skupiny než v přesně koordinovaných pohybech zahrnujících zapojení malých svalů,
na konci této fáze dochází ke rozvoji rychlosti, koordinace a flexibility.
Ukazatele dobré výkonnosti
dítě je schopné správně běhat, skákat, chytat a házet,
dítě vykonává základní pohybové dovednosti vystartování, zastavení, změna směru, změna rychlosti - agility,
dítě by se mělo účastnit tolika aktivit, jak je to jen možné, alespoň 5x za týden (3x basketbal, 2x další sporty nebo jiné aktivity, pohybovou aktivitu by měl vyvíjet i ostatní dva dny v týdnu).
Z toho plyne pro trenéra
zaměřit se na základní pohybové dovednosti a ABC´s,
plánovat v tréninku krátkodobé anaerobní alaktátové činnosti. Vytrvalost musí být rozvíjena prostřednictvím průpravných a pohybových her,
podporovat pohybovou aktivitu pětkrát až šestkrát týdně,
silový trénink závisí na tělesné hmotnosti sportovce, cvičení s gymbaly a jinými míči,
při činnosti by měl být zdůrazněn smysl pro koordinaci,
gymnastika a atletika jsou vynikajícími prostředky pro rozvoj mladých hráčů. Překážkové dráhy a štafetové soutěže zlepšují „atletismus“ dítěte, 64
práce na rychlosti na začátku hlavní části tréninku (rychlosti lokomo ce a reakce na vizuální podnět),
Rozvoj kondice Vytrvalost V této fázi je trénovatelnost aerobního systému na dobré úrovni. Aerobní trénink by měl probíhat formou hry. Síla Sílu se získává v průběhu dospívání. Zdá se, že děti jsou dobře trénovatelné jako dospívající děti. Síla pro tuto věkovou skupinu se předevš ím hodnotí jako relativní síla (v procentech zlepšení), než jako absolutní síla. K získávání síly před pubertou dochází prostřednictvím morfologické
zlepšení
a neurologické adaptaci.
Je
koordinačních důležité si
schopností
uvědomit,
díky
že strukturální
změny, jako například svalová hypertrofie (zvětšení svalu) by v této věkové skupině neměly být očekávány. Silový trénink může být zaveden už ve velmi raném věku, ale jen pomocí posilování s vlastní hmotností těla dítěte, pomocí gymballů a vše zábavnou nebo herní formou. Velkým problémem je fakt, že silový rozvoj je na hráčích patrný až v době ukončení růstového spurtu, proto musí být trenéři trpěliví a nezanevřít. Cvičení na gymballech přispívá ke stabilizaci jádra těla („CORE“). Toto posílení svalů střední části těla vede k efektivnější práci s těžištěm těla a tím daleko rychlejším a přesnějším pohybům při změnách rychlosti nebo směru hráče. Cvičení na horní a spodní části těla rozvíjejí sílu a pomáhají tím rozvíjet rovnováhu. Rychlost Existují dvě senzitivní období, ve kterých je dítě schopno se rychleji a lehčeji rozvíjet svou rychlost.
u žen je to v 6 až 8 a 11 - 13 letech,
u mužů je to v 7 až 9 a 13 - 16 letech.
65
První období tréninku rychlosti pro hráče není o kultivaci energetického systému, ale centrálního nervového systému (Agility, výbušnost, rychlost, změny směru pohybu). Objem a trvání cvičení je velmi nízké. Důraz na anaerobní alaktátový systém by měl být rozvíjen intervalovým tréninkem (př.: série krátkých sprintů). Takový tréning by měl začít ve druhém senzitivním období. Intervalový trénink se nedoporučuje pro základní stupeň. Trénink by měl zahrnovat
honičky,
týmové štafety,
běhání kolem různě barevných kuželů.
Flexibilita Trénink flexibility by měl probíhat 5 až 6 krát týdně, potom se pružnost bude zlepšovat. Při cvičení flexibility 2 až 3 krát za týden, nebo každý druhý den, se bude stávající úroveň flexibility udržovat.
Učení dovednostem Primární důležitost této fáze je vytvořit „pohybovou gramotnost“ – běhat, skákat, házet a ABC´s (Agility, Balance, Coordination, Speed). aktivit má
zásadní
význam pro
další sportovní vývoj. Tyto
Úvod do těchto
základní
pohybové
dovedností je třeba zvládnout v této fázi. Pohybová gramotnost se nejlépe učí a získává ve věku od 5 do 12 let. Je důležité si uvědomit, že schopnost trénovatelnosti jedince se postupně od 11 do 12 let snižuje.
Mentální a poznávací vývoj Základní charakteristika
děti musí být aktivní, protože doba pozornosti dítěte je velice krátká,
děti mají omezené uvažování,
děti by měly rozvíjet svoji představivost. 66
Rady pro trenéry
používejte jasné a jednoduché instrukce, děti se chtějí hýbat a účastnit se nějaké akce,
měli byste používat názorné ukázky,
neustále opravujte chybná provedení činností.
Výkonnostní ukazatelé
hráč by měl ukázat zaujetí a vášeň pro hru v pozitivním smyslu,
hráč by se měl vypořádat s jednoduchými problémy vyplývajících ze cvičení,
hráč by měl mít týmového ducha, respekt ke spoluhráčům, protihráčům a k fair play.
Psychologické předpoklady trenéra
pozitivní přístup,
povzbudit,
jednoduchost cviků a výkladů,
názorné ukázky,
sám by se měl zlepšovat,
měl by zapojovat zábavné a soutěživé aktivity,
podporovat interakci s vrstevníky,
měl bys zapojovat i chlapce i dívky dohromady,
cvičení v párech,
zkombinovat zábavu a učení.
Emocionální rozvoj Základní profil
děti jsou rády středem pozornosti,
děti se řídí zkušenostmi a radami starších,
měli by respektovat pravidla a strukturu tréninku.
Výkonnostní schopnosti
děti využívají pohyb jako formu vyjádření sebe sama,
děti mají tendenci ztrácet sebevědomí ve vypjatých situacích, 67
rády hrají jednoduché hry s jednoduchými pravidly.
Další doporoučení trenérům
protažení by mělo být vedeno trenérem na každém tréninku, aby si děti osvojily protažení jako rutinu,
posilování je důležitou součástí tréninku,
trenér by měl děti naučit děti k správnému stravování a pitnému režimu,
tato informace by měla být představena dětem i jich rodičům,
trenér by měl promlouvat k hráčům po tréninku i po utkání
-
co se vám dnes povedlo?
-
co jste se dnes naučili?
-
co se vám dnes líbilo na tréninku?
trenér by měl nechat hráče se projevit a vyslechnout si jejich názor.
Struktura TJ pro hráče 6-9 let
doba trvání 60 minut,
rozcvičení 5-10 min.,
technické cvičení a drily 35-40 min.,
taktické dovednosti 10 min.,
protažení 5 min.
Důraz je kladen na
ABC´s,
základní basketbalové dovednosti,
hru pro radost,
zapojení do hry při, které jsou osvojována pravidla, koordinace a fyzická zdatnost.
3.4.3 Nauč se trénovat- období basketbalových dovedností- Learn to Train Stage (dívky 8- 11 let, chlapci 9-12 let)
„Hrát znamená vidět, pochopit a herně reagovat.“
68
Jde o nejdůležitější období v pohybovém učení. V průběhu tohoto období jsou děti schopny rozvíjet základní pohybové dovednosti, které jsou základními kameny pohybových aktivit. Základní basketbalové dovednosti by měly být zdokonalované, ale ostatní sporty by ještě neměly zůstat dětem cizí. Mladí hráči se musí v této fázi naučit jak trénovat na základní úrovni. Měli by být seznámeni se základy techniky a taktiky basketbalu, struktuře tréninkové jednotky – příprava organismu na zátěž v tréninkové jednotce a jeho uklidnění po ní, pitným režimem, regenerací i mentální přípravou. V tomto období se zaměřujeme raději na trénink, než na soutěže a proto by měl být adekvátní i rozpis utkání během sezóny. Příliš mnoho utkání není dobré pro hodnotný trénink. Naopak nedostatečné množství utkání způsobuje hráčskou nevyspělost a špatné vyrovnání se s fyzickým a psychickým tlakem vytvořeném v utkání. Klíčem je najít optimální rovnováhu mezi utkáním a tréninkem.
Zdůrazněné body Základní pohybové dovednosti
zdokonalování z předchozí fáze.
Základní basketbalové dovednosti a. základní postoj- bez míče
pohyb - změna směru, rychlosti,
vnímat vše kolem sebe a mít přehled, kde je koš, spoluhráči i soupeři.
b. základní postoj-s míčem
držení míče,
práce nohou – pivotování (přední a zadní) na obou nohou,
pohyb s míčem – zastavení driblinku dokročením a doskočením,
otevřený a uzavřený únik.
Driblink
driblování na místě pravou a levou,
driblování v pohybu pravou a levou různými směry,
rychlý driblink, kontrolovaný driblink, 69
vidění - děti musí být schopni kontrolovat míč v pohybu.
Přihrávání
přihrávání na místě,
přihrávání v pohybu,
přihrávání pod tlakem soupeře.
Střelba
střelba v pohybu zprava i zleva,
BEEF (Balance-rovnováha, Eyes-oči, Elbow-loket, Follow through-dotáhnout pohyb do konce, za míčem).
Zdokonalení hry jeden na jednoho
postoj trojí hrozby čelem ke koši,
čtení obrany,
klamání tělem, fintování střelby.
Uvolnění hráče bez míče
uvolnění se pohybem,
náběh proti míči,
pivotování do ofenzivní hrozby.
Obranný postoj při obraně hráče s míčem
zaujetí obranného postoje a udržení postavení mezi útočníkem a košem obránce,
bránění míče- udržovat stejnou vzdálenost od míče.
Obranný postoj při obraně hráče bez míče
zaujetí obranného postoje a udržení postavení mezi útočníkem a košem obránce,
vidět současně hráče, kterého brání, a míč.
Herní principy Ofenzivní koncept
hrát za účelem skórovat,
hrát jedna na jedna, 70
využívat herní kombinace hoď a běž a křížení,
číst obranu pro skórování.
Pozn.: v této fázi by měla být věnována větší část tréninku ofenzivě než defenzivě. Defenzivní koncept
obránce musí zůstat mezi hráčem a košem,
obránce by měl mít přehled o hráči, kterého brání a zároveň sledovat míč,
rychlý návrat do obrany.
Vývojová charakteristika Základní charakteristiky
rovnoměrný růst dětí cca 6-8 cm ročně, plynulý rozvoj vnitřních orgánů, ustaluje se zakřivení páteře, kloubní spojení jsou velmi měkká, kolem 6. roku je centrální nervová soustava připravena na koordinačně náročné pohyby, vysoká schopnost učit se novým pohybům-zlatý věk koordinace (75% rozvoje obratnosti bývá získání v období do 12 let),
měl by být používán silový trénink, kde sportovci využívají hmotnost vlastního těla,
v průběhu této fáze by měl pokračovat trénink rychlosti. Úvodní dynamické protažení a závěrečný strečink by se měly stát rutinou,
centrální nervová soustava (CNS) je skoro plně vyvinuta,
v tréninku uplatňovat herní princip – radostný charakter veškeré činnosti, porážky by neměly být důvodem k negativnímu hodnocení trenéra.
Schopnosti
ABC´s je stále rapidně rozvíjeno,
rozvoj rovnováhy a rozlišování rytmu pohybu,
mění se pomalu poloha těžiště těla, délka končetin a proto základem tréninku je posilování jádra těla (CORE training).
Důsledky pro trenéry
kombinace biologického a chronologického věku by měla být použita pro rozdělení hráčů v tréninku na skupiny, 71
jsou doporučeny krátkodobé činnosti (anaerobní alaktátové) maximální intenzity.
Poměr utkání a tréninku Experti doporučují poměr 75 % tréninku ku 25 %. Více tréninkového času umožňuje rozvíjet základní pohybové dovednosti a schopnosti, základní basketbalové dovednosti a kondiční přípravu hráčů. V této fázi by měli hráči trénovat herní situace ve formacích a soutěžních hrách a cvičeních. Sportovci a týmy, kteří dodržují poměr tréninku
k utkáním
4:1,
budou
lépe
připraveni
z hlediska
krátkodobého
i
dlouhodobého plánování přípravy, než hráči kteří se zaměřují výhradně na utkání a vítězství v nich. Psychologická charakteristika
děti jsou velmi vnímavé, pochopí ukázku (imitační učení), nikoli slovní doprovod, větší odvážnost chuť experimentovat, plná koncentrace max. 45minut, proto plánovat více cvičení po kratší dobu,
nové pohyby jsou velmi rychle zvládány (i napoprvé), ale mají menší trvanlivost-častěji opakovat,
hráči musí cítit, že je v pořádku udělat chybu. Nemusí se obávat vyzkoušet něco nového i za cenu možného neúspěchu,
všichni hráči se musí naučit stát se týmovými hráči,
hráči ukazují schopnost vstřebat a použít trenérovy informace k vyřešení různých situací,
hráč ukazuje schopnost představit se jako týmový hráč,
důraz by měl být kladen na naučení se podávat nejlepší výkon -ne na vítězství.
Emoční vývoj Základní charakteristika
hráči přijímají zodpovědnost,
hráči rádi spolupracují se spoluhráči i s trenérem.
Důsledky pro trenéry 72
trenér musí vydávat přesné instrukce. Zpětnovazebná informace by měla být činěna trenérem co nejčastěji,
trenér si nemůže vytvářet favority. Dříve dospívající hráči se stávají vůdci (myšleno negativně) a mají výbornou fyzickou zdatnost, proto je dů ležité jednat se všemi hráči jako se sobě rovnými,
hráče bychom měli učit respektu, upřímnosti a čestnosti jednání.
Hráči by měli znát a používat
rozcvičení a zchladnutí,
pitný režim,
výživu,
respekt k vybavení,
zdravotní povědomí,
regenerace a zotavení.
4 LITERATURA
Balyi, I., & Hamilton, A. E. (2000). Long-term athlete development. The FUNdamental Stage TM : Part One. Sports Coach, 23, 10-13. Balyi, I. (2008). The Canadian Basketball Athlete Development Model. Canada Basketball. Balyi, I., & Way, R. (n.d.). The role of monitoring growth in LTAD. Canada Basketball. Cahill, B. R. & Pearl, A. J. (1993). Intensive Participation in Children´s Sports. Champaign, IL: Human Kinetics. Driscoll, A. (2000). Girl to Girl: Sports and You! Rockport, MA: Element Books. EVROPSKÁ KOMISE. Eurobarometer Survey on Sport and Physical Activity highlights large disparities among Member States: EB72.2. Retrieved 29.3.2012 from World Wide Web: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_334_en.pdf. 73
Brady, F. (2004). Children's organized sports a developmental perspective; despite their place as a childhood rite, youth sports have a high dropout rate. Why? And what can we do about it? The Journal of Physical Education, Recreation & Dance,75. McCormick, B. (2008) Cross Over. The New Model of Youth Basketball Development. USA: Lulu.com. Mero, A. (1990). Training Children and Adolescents. Jyvaskyla, Finland: Gummerus, Kirjapiano, Oy. Richardson, D. and Reilly, T. (2001). Talent identification, detection and development of youth football players – sociological considerations. Human Movement, Polish Scientific Physical Education Association , 1 (3), 86-93. Stratton, G., Reilly, T., Williams, M. A. and Richardson, D. Youth Soccer. From Science to Performance. London: Routledge 2004 Wiseman, R. (2002). Queen Bees and Wannabes. Helping Your Daughter Survive Cliques, Gossip, Boyfriends, and the New Realities of Adolescence. New York: Crown.
74
