Návštěva Paříže. Na prknech, která. znamenají svět. Jom ha -Šoa. Cesta do neznáma. Dress Code. Křížovka. Soutěž o nejlepší selfie

Návštěva Paříže Na prknech, která znamenají svět Jom ha -Šoa Cesta do neznáma Dress Code Křížovka Soutěž o nejlepší selfie Ringette - žijeme sportem

Dvouměsíčník Koule! vydává Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o. Redakce: Kateřina Veisová, Kristýna Mrkvanová, Kateřina Vomáčková, Daniela Sternadová, Nikola Voráčková, Kateřina Zemanová, Markéta Brýdová Editor a výroba: Dagmar Nováková Fotografie, není-li uvedeno jinak, byly pořízeny žáky a učiteli školy Adresa redakce a kontakt: Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 318 632 E-mail redakce: [email protected], internetové vydání: www.vosss.cz

2

Úvod

Milí čtenáři,

Obsah:

jarní prázdniny jsou za námi, lyže osychají v koutě a je tu nové číslo Koule!

Úvodník

3

Návštěva Paříže

4

Soutěž

5

Vánoční akademie

6

Olympiáda z ČJ

8

Cesta do neznáma

9

Jom ha - Šoa

10

Hobit: Bitva pěti armád

14

2.B peče

15

Dress Code

16

Křížovka

18

Ringette

19

Děvčata z 1.B nás vezmou na prohlídku kouzelné Paříže. Na divadelní zážitky zavzpomínalo několik hlavních protagonistů prosincové vánoční akademie. Nejúspěšnější „kousek“? Dle ohlasů je to Vyšetřování ztráty třídní knihy a České nebe, úryvky divadelních her z pera L. Smoljaka a Z. Svěráka. Atmosféru okresního kola olympiády z češtiny nám přiblížila Katka Veisová. Katka nám také zprostředkovala svůj dojem z filmového Hobita (třetí díl).Tvořivost studentů se široce uplatnila v rámci soutěže, která se dotýkala tématu války a holocaustu. Silné téma rezonovalo hlavně v básních a za pozornost stojí práce Anety Jurčíkové s názvem Naděje. Upéci buchtu můžete podle receptů žáků 2.B, kteří měli za úkol napsat svůj nejoblíbenější recept. Neobvyklý sport nám již tradičně představí Katka Vomáčková a Týnka Mrkvanová připravila na závěr křížovku. Nezapomeňte soutěžit o nejlepší selfíčko! Těšíme se na Vaše bombastická fota! Za redakci Dagmar Nováková

3

Akce školy

Návštěva Paříže Kateřina Zemanová, Markéta Brýdová

V říjnu 2014 jsme se školou odjeli na 5 dní do hlavního města Francie, což všichni víme, že je Paříž. Cesta probíhala dobře, až na tvrdé sedačky a nepříjemné řidiče. Brzy ráno jsme dorazili k nejnavštěvovanější turistické atrakci- k Eiffelově věži. Počasí nám nepřálo, jelikož pršelo a bylo zataženo. Na Eiffelově věži nás to málem odfouklo, ale pak se začalo vyjasňovat. Poté jsme se dole shromáždili a společně vyrazili na vyhlídkovou plavbu lodí okolo Paříže po řece Seině. Počasí bylo krásné a plavba se povedla. Prohlídli jsme si okolí Eiffelovy věže a vyrazili na nejluxusnější ulici Paříže Champs -Élysées.

Koupit hamburger nám zabralo nejméně půl hodiny, ale tu jsme s radostí obětovali, protože jsme měli velký hlad. Na večer jsme se ubytovali v malém motelu za Paříží. Mimo hlavní město okolí vypadá jako jiný svět, v horším smyslu. Ráno jsme si došli na francouzskou snídani, která na nás čekala v menší jídelně. Typickou francouzskou snídaní je máslový croasant, silná káva a pomerančový džus. Po snídani jsme nastoupili do autobusu a jeli do Versailles.

4

Akce školy, soutěž

Během nekonečného čekání, než nás pustí dovnitř jsme byli zmrzlí na kost. Versailles byl krásný, ale nebyl to náš šálek kávy, proto jsme odjeli na místní farmářské trhy, které byly pěkné. Autobus pro nás dojel a odvezl nás na okraj Paříže do čtvrti mrakodrapů, která se jmenovala La Défanse. Pršelo, a proto jsme jeli na "večerní" projížďku Paříží a poté zamířili k motelu. Večery na pokojích jsme si užili a lépe jsme se poznali. Třetí den ráno jsme jeli k Notre Dame a navštívili jsme tuto překrásnou katedrálu. Po hodině jsme dostali samostatný rozchod do 18:00. Většina z nás zamířila k Louvru a na poslední nákupy. Kolem šesté večer jsme vyrazili na cestu do Čech. Výlet se povedl, Paříž je nádherné město a v budoucnu bychom ho rádi navštívili zas. Au revoir, Paris!

SOUTĚŽ!!! Fotíte rádi selfie? Podělte se o něj s námi a se čtenáři časopisu Koule! Selfie na horách, u moře, nebo třeba v posteli . Cvak chytrým telefonem a foto sama sebe je na světě. Selfie v zásadních okamžicích života. Dokument, že je vybojováno. Selfie s barevnými vlasy, s legrační čepicí či s karnevalovou maskou. Selfie s kamarády. Selfie je móda dnešních dnů, trend či dokonce vášeň. Propadají jí celebrity, sportovci i politici. Vznikají fota lichotivá i nelichotivá. Jak jste na tom vy? Také rádi fotíte selfie? Časopis Koule vyhlašuje soutěž o nejlepší selfie! Foťte, posílejte na naši e-mailovou adresu [email protected]! Nejlepší bude odměněn! Zdařilá selfie uveřejníme v příštím čísle časopisu Koule. 5

Akce školy

Vánoční akademie aneb na prknech, která znamenají svět... Kateřina Veisová, 1.A Několik dní před vánočními prázdninami, přesněji 15. prosince 2014, naše škola uspořádala Vánoční akademii. Celá tato akce se konala v Divadle U Kapličky. Na programu bylo nejen zpívání vánočních koled a prezentace 2.B v angličtině, ale také si každá třída připravila divadelní vystoupení, které pak před celou školou zahrála. I přes nervozitu, která před představením panovala, byla divadelní vystoupení vyvedená. Každá třída si zvolila jiné téma, mohli jsme zde vidět klasickou pohádku přeměněnou do moderní verze Sněhurka, jak ji neznáte, mytologický příběh Filemon a Baucis a nechyběla ani Erbenova Kytice, České nebe (L.Smoljak/Z. Svěrák), klasická hra Romeo a Julie (W. Shakespeare), či humorná hra L. Smoljaka a Z. Svěráka Vyšetřování ztráty třídní knihy. Vánoční akademie byla skvělým zakončením prvního pololetí a naladila nás všechny do vánoční atmosféry. Přečtěte si otázky, které jsme položili několika studentům, kteří se zúčastnili akademie nejen jako diváci, ale i jako herci v hlavních rolích. Anketa – otázky k vánoční akademii 1. Jak se jmenovalo vaše vystoupení a jakou roli jsi v něm hrál/hrála? 2. Jak se ti nacvičovalo vystoupení? 3. Máš nějaký zážitek, o který by ses mohl/ mohla s námi podělit? 4. Měl/měla jsi na jevišti trému? 5. Celkově – které vystoupení tě na školní akademii nejvíce zaujalo?

6

Akce školy Kristýna Mrkvanová 5. To moje. Bylo výborný vystoupení holek1. Zahrála jsem si takovou zápornější posta- České nebe. Ostatní mi bylo u salámu. vu Tybalta v divadelní hře Romeo a Julie. Tybalt je totiž člověk, který se rád bije a nic Na shledanou se mu nelíbí. 2. Nacvičování nám zabralo několik hodin češtiny a nikdy to nebylo úplně dokonalé. Žádné zážitky si nevybavuji, ale rozhodně to byla příležitost vyzkoušet si něco nového.. 3. Jsem typ člověka, který se stresuje skoro všeho a tohle představení nebylo výjimkou. Mám strach z toho, když na mě někdo upřeně hledí. Hned zčervenám a začnou se mi klepat nohy. Nemám ráda pozornost.

Petra Chmelařová 4. Nejvíce se mi asi líbilo vystoupení třetího ročníku, tedy Ztráta třídní knihy. Bylo to moc 1. České nebe – hrála jsem Jana Husa. vtipné. Ale všechna představení byla pěkná 2. Moc jsem si nepamatovala text a nevěděa líbila se mi. la, jak se pohybovat. 3. Před vystoupením jsem trému měla, ale na jevišti jsem si přišla jako při zkoušení hry. Hlediště bylo zhasnuté a tréma zmizela. 4. Ztráta třídní knihy.

Marek Svobodný 1. Ředitel. 2. Moc nacvičování se neuskutečnilo, neboť můj kolega byl nemocný. 3. Zážitek: měl jsem výborný broskve. 4. Ani ne, spíš před vystoupením. 7

Akce školy Vánoční akademie - pokračování Kateřina Vomáčková 1. Karel Jaromír Erben – Vodník; hrála jsem mladou vodníkovu ženu. 2. Vystoupení jsme nacvičovali jen chvilkově, takže to byl „frmol“. 3: Asi pro mě bylo nejzajímavějším zážitkem nacvičování scény, kdy jsem měla spadnout do vody z lávky a pak se ve vlnách potopit. 4. Trochu jsem trému měla, ale jakmile jsem vstoupila na jeviště, tak to nějak přešlo. 5. Nejvíce se mi líbilo vystoupení, které si připravili žáci, respektive hlavně jen dva chlapci, z OA3.

Kateřina Veisová, 1.A

6. února 2015 se v Domě dětí a mládeže v Českých Budějovicích konalo okresní kolo olympiády z českého jazyka. Naši školu reprezentovaly: Kateřina Kolafová, Linda Danielová a Kateřina Veisová. Olympiáda měla dvě části, mluvnickou a slohovou. Mluvnická část byla zaměřená spíše na zamyšlení nad zapeklitými mluvnickými otázkami a nalezení řešení těchto úkolů. Během slohové části byl zadán citát o přátelství a měla se na něj napsat kratší slohová práce. Díky pohodové atmosféře neměla šanci zapracovat nervozita a výsledky nejsou vůbec špatné.

8

Tvorba žáků

Cesta do neznáma Michaela Loskotová Navazuje na úryvek z učebnice: Dva chlapci se v rámci svého dobrodružného výletu ocitnou před záhadnými dvířky, které vedou do podzemí starého hradu… Oba jsme byli zvědaví a mříže jsme snažili otevřít. Sice jsme byli po dlouhé cestě dost unavení, ale tohle jsme si nemohli nechat ujít, protože oba milujeme dobrodružství. Po nějaké chvíli se nám povedlo mříže otevřít. Když jsme vešli do prostoru za nimi, nic jsme neviděli. Jen tmu. Kuba je vždy vybavený, takže vytáhl z batohu baterku. Rozsvítili jsme a konečně jsme viděli kolem sebe, i když k vidění tam toho moc nebylo. Byly tam jen staré kamenné schody, které vedly do nějakého sklepení. Vydali jsme se tedy dolů. Vždy jsme o sobě říkali, že jsme nebojácní, ale v tuhle chvíli nám to tak nepřipadalo. Oba jsme měli trochu nahnáno. Šli jsme pořád dál a dál. Připadalo nám, že ty schody nemají konec. Kuba šel přede mnou a za chvíli zakřičel: „Lukáši, konečně jsme dole!“ Na jednu stranu jsme byli šťastní, že jsme tady, na druhou jsme se báli ještě víc než předtím. Dole byla dlouhá tmavá cesta, po které jsme se vydali, jenže po chvíli se cesta začala dělit a my nevěděli, kam jít. Napadlo nás, že se rozdělíme. Já šel doleva a Kuba doprava. Řekli jsme si čas, kdy se spolu sejdeme, a vydali se každý svou cestou. Po půl hodině jsme se sešli. Já nic zajímavého nenašel, zato Kuba objevil další schody,které vedly ještě hlouběji. Rozhodovali jsme se, jestli se tam vydáme, nebo se vrátíme zpět. Já byl pro to, abychom se vrátili, Kuba chtěl jít dál. Abych nevypadal jako strašpytel, tak jsem Kubovi přikývl. Ano, půjdeme dál. Kuba šel opět vepředu, já až za ním. Najednou jsem z toho začal mít špatný pocit. Přemlouval jsem Kubu, ať jdeme zpátky, ale ten se nenechal. Vzpomněl jsem si, že jsme nahoře nechali Lukáše. Byli jsme kamarádi do deště. Řekl jsem Kubovi, že se vracím za Lukášem a že se potkáme tam nahoře. Kuba mi řekl, ať mu dám tak hodinu času. Souhlasil jsem. Došel jsem nahoru a s Lukášem jsme netrpělivě čekali na Kubu. Byl jsem tak unavený, že jsem i v tom obrovském strachu usnul. Když jsem se probudil, Lukáš už se mnou nebyl. Uplynulo určitě mnohem více času, než na kterém jsme se s Kubou domluvili. Neváhal jsem a šel jsem ho hledat. Věděl jsem přesně, kam mám jít, takže mi to netrvalo moc dlouho. Když jsem dorazil na místo, nevěřil jsem svým očím. Kuba ležel na zemi v kaluži krve!!! Panikařil jsem a vůbec nevěděl, co mám dělat. Sice jsme byli hluboko pod zemí, ale signál v mobilu jsem měl, takže jsem zavolal pomoc. Byl jsem úplně vystrašený jako nikdy předtím, ale musel jsem k výslechu. Policie se mě ptala, co jsme na takovém místě dělali. Odpověděl jsem, že jsme chtěli prožít dobrodružství. Policista vyndal ze stolu záznamy a nalistoval mi nějakou divnou stránam, že na tu zříceninu, kde jsme byli, nikdo neměl vstupovat. V okolí se prý schovává starý blázen, který před týdnem utekl z ústavu. ku. Psali Moc často nebrečím. Byl jsem opravdu zklamaný a zároveň naštvaný. Naštvaný proto, že jsme se o takové věci s Kubou nezajímali, a ke všemu mě neposlechl, když jsem mu řekl, ať se vrátíme. Díky této hlouposti jsem přišel o svého nejlepšího kamaráda. ….Už je to rok od jeho smrti, ale pořád nejsem schopný se s tím smířit!

9

Tvorba žáků Nebýt víry a silné duševní síly, tak tu dnes nesedím Sám tomu nevěřím Že vůbec ten den nastal, ale nastal Já ze spárů ďábla se dostal Bílý sníh nebyl bílý Život nebyl život Žaludek křičel hladem, ledová voda zatékala bot Ostré dráty, krev, bolest, bezmoc, nemoc Já zhluboka křičel: Bože, pomoc! Někdo tam nahoře mé přání vyslyšel

Více na http://www.terezinstudies.cz/sd/news/hlavni-stranka/ soutez_pro_skoly_jom_ha_soa_2015.html

Katastrofa lidstva Radek Šindelář

Stal se zázrak a já přišel, odkud jsem přišel Podvýživa, vypadané zuby a vlasy Nerad vzpomínám na tyto časy Tyran vám ublíží, tyran vás poníží Ale čas jde dál, čas se prostě neohlíží…

Co je peklo? Co je zlo? To je, když v duši není žádné světlo Dělali jsme vše, co se nám řeklo Trpěli jsme a trpěli Viděli jsme přátele umírat, a to jsme vážně nechtěli Příjezd transportu do tábora byl, jak na konec světa Poté mi v hlavě utkvěla věta Já zůstanu tu na dlouhá léta Tohle byla definice slova krutost – Osvětim 10

Kresba Tomáš Tůma

Tvorba žáků

Ten den Karolína Říhová

KKresba K. Vomáčková

Byl to den, kdy nás pustili z koncentračního tábora. Vůbec nevím, co to bylo za den, jestli pátek nebo pondělí, neměla jsem vůbec povědomí o čase. Lágr totiž bylo místo mimo čas a prostor. Jediné – a to nejdůležitější – co jsem věděla, bylo, že jdu domů. Domů! To slovo znělo neuvěřitelně. Zvlášť poté, co nás vykořenili a strčili na jedno místo – místo, kde se lidem podařilo zhmotnit peklo na zemi. Byla jsem v táboře nesnesitelně dlouho. Samozřejmě, někteří lidé tam strávili mnohem delší dobu než já a před takovými smekám klobouk, ale věřte mi, že jen den by vám tam připadal nekonečný. Já jsem tam byla půl roku. V překladu ale neznamená půlrok půl roku, ale půl století. Bylo to tak dlouhé, že jsem se bála, jestli ještě vůbec umím psát, číst, nebo vůbec mluvit! A budu ještě umět normálně žít? Psát jsem nezapomněla; spíš jsem měla problém nacházet slova. S ostatními jsme toho moc nenapovídali. Neměli jsme si co říct. Věděli jsme, že máme společnou přítomnost a nejspíš i společnou budoucnost, ale nechtěli jsme o tom mluvit. Kdo by také dobrovolně mluvil o smrti, která čekala za každými dveřmi tábora? Možná si dovedete představit, jakou radost jsem pociťovala cestou domů. Cítila jsem se jako opilá. Opila mě euforie. Díky ní jsem nešla; já jsem přímo letěla. Byla jsem lehká jako motýlek. Tak moc jsem se těšila na svůj domov, na rodinu, na náš činžák, na naši ulici, na kašnu, na radnici, na budějovické sluníčko! Šla jsem z nádraží podél zdí města, všeho kolem jsem se dotýkala. Omítky s lehkými vroubky, matných výloh, studených patníků. Dívala jsem se všude kolem, na zem, na domy i jejich střechy, na oblohu. Všechno bylo tak krásné, vzduch tak osvěžující a město klidné. „Jdu domů! Já jdu domů!“ šeptala jsem. Měla jsem chuť objímat chodce i celý svět. Měla jsem takovou radost! Nechtělo se mi uvěřit, že jsem svobodná, že už se nemusím bát každou vteřinu o svůj život. Byl to tak nádherný pocit, že jsem měla dojem, že vybouchnu radostí. Chtělo se mi křičet i brečet zároveň, takže jsem se ve výsledku nejspíš podivně šklebila a musela jsem vypadat legračně, ale v tu chvíli mi to bylo úplně, ale úplně jedno. Poskočila jsem si a dala se do běhu, abych doma byla co nejdřív. Jenomže mě zradilo vyčerpané tělo, takže jsem musela zastavit, sednout si a vydýchat se. Musela jsem se ovládnout, protože kdybych bývala přecenila své síly, býval by to můj první, a zároveň poslední den svobody. Běh ve mně ale aspoň trochu uklidnil ty pocity na vybouchnutí. Zmobilizovala jsem zbytky svých sil a pokračovala se šťastným úsměvem na tváři k domovu….(úryvek)

11

Tvorba žáků

Naděje Aneta Jurčíková (Úryvek) V zuboženém stavu a darovaném oblečení se vracím domů. Do malé vesničky, kde jsem dříve žil se svou ženou a dětmi. Pomalu procházím ulicí, rozhlížím se a okolo mě zničené zahrady, domy a malé hřiště, které ve mě vyvolávalo tolik vzpomínek. Dojdu k našemu domu. Stojím na prahu, koukám a do očí se mi derou slzy, které se dlouho držely uvnitř a teď po tak dlouhé době si našly cestu ven. Slzy

Kresba Šárka Kočková

štěstí vyplavují smutek v mém srdci a naplňují ho novou nadějí. Na lepší život, na život, který jsem vedl před válkou. Takhle tam vydržím asi hodinu, nehybně stojím a užívám si ten pocit a p o h l e d n a d ů m . Pomalu a nevěřícně postupuji blíže k němu. Našlapuji zlehka, bojím se, aby se můj sen neproměnil v noční můru. Dojdu ke dveřím, otevřu je a nevidím nic, jen prázdnotu. Holé stěny se mi vysmívají, ale i tak jim nedovolím znova zaplnit mé srdce smutkem. Procházím pokoj po pokoji, nikde nic, jen pavouci mi dělají společnost. Bloudil jsem domem celé hodiny doufajíc, že naleznu něco, co tu po nás mohlo zbýt. Po dlouhém hledání jsem ulehl na místo, kde dříve stávala postel. Vzpomněl jsem si na vůni povlečení, které se sušilo na sluníčku a vonělo po lučním kvítí a ručně vyro-

12

beném mýdle. Vzpomínal jsem na manželku a děti, které si hrávaly na zahradě. Na malého syna, který se učil chodit. Na dceru, která mi předčítala z knih a na manželku, která v dřevácích stála u plotny a s láskou vařila oběd, který se za letních dnů podával na trávě vedle domu. S radostí v srdci a myšlenkami na ně usínám. Dny plynou. Vyčkávám příchod svých dětí a manželky. Občas je vidím, jak ruku v ruce přicházejí, pak se ale podívám lépe a vidím jen pustou krajinu. Po takto promrhaných dnech neváhám a vydávám se do města k určeným úřadům. Probírám se lejstry, fotkami a hledám jakoukoliv zmínku o své rodině. Hledám indicie o jejich přežití. Strávím tam celý den. A takhle i zbytek dalších dnů a měsíců. Trávím čas po úřadech, ale i na vlakových nádražích, kde čekám, že vystoupí z vlaku a poběží mě obejmout. Vždy cestou domů doufám, že už čekají a těší se na mě. Mé představy se nevyplnily, znovu mě polévá smutek a beznaděj. Lituji, že moje srdce stále bije, a ta jejich už nejspíš dávno dobila. Posledních pár dní se tohoto pocitu nemohu zbavit. Propadám se do depresí a už nečekám na jejich příchod. Vím, že u ž s e n i k d y n e v r á t í . Nemohu to vydržet, zvedám se a s provazem v jedné ruce a stoličkou v té druhé se vydávám do zahrady. Lano přivážu ke stromu. Uděl ám sm yčk u. Stoupnu si na stoličku. Vložím hlavu do smyčky a se slzami v očích se setkávám se svou rodinou.

Tvorba žáků

Vzpomínka na Osvětim

NÁVRAT

Markéta Truhlářová

Jan Beránek VRACÍM SE ZPĚT Z VÁLKY

Míval jsem život rád,

NIKDO NENÍ TU, JENOM

jeho krásu jsem opěvoval.

JÁ, RODINA MÁ MRTVÁ

Často chodíval jsem na louku si hrát

JE V PRÁZDNÉM DOMĚ SÁM

a přitom radostně si prozpěvoval.

ČÍM TO JE? ŽE NIKDO NA MĚ NEČEKÁ

Náhle však přišel hlad,

ČÍM TO JE? ŽE ČERNÁ

strach, hnus a tíseň.

SMRT MI VZALA VŠE

Na obloze šedý mrak,

SÁM NEVÍM. PROSTĚ TO

už nezpíval jsem svou píseň.

TAK JE. CHUŤ ŽÍT MĚ POMALU OPOUŠTÍ. UŽ TĚŠÍM

Den a noc jakoby splynuly,

SE NAHORU, TAM, KDE JSOU

já nepoznal rozdílu. Zde, v té hnilobě dny pomalu se linuly,

MÍ NEJBLIŽŠÍ

už týden jsem neviděl svou rodinu.

TAM, KAM SE BRZO DOSTANU I JÁ.

A tak šel čas a lidé umírali,

VŠECHNO LEPŠÍ JE….

v ty šedé zpuchřelé dny.

(úryvek)

Těla kolem nás uhnívaly (pokračování —Vzpomínka na Osvětim)

a my měli jen své naivní sny.

Mé prosby vyslyšeny byly, muži mávající devítiletému chlapci.

Náhle však přišel den,

Ti muži, kteří mě zachránili,

na který každý z nás čekal. Možnost, že dostaneme se ven, modlil jsem se a klekal.

já slyšel, jak ódy pějí nám vrabci.

Teď sedím doma v ruce fotku starou, tu vyndal jsem ze zaprášené krabice. Na fotku slzy mi smutné kanou, kde usmívají se moji rodiče. Kresba Marek Svobodný

13

Kultura

Hobit: Bitva pěti armád Kateřina Veisová Trilogie Hobit je dějově a časově umístěna před notoricky známou filmovou trojici Pán prstenů, víme tedy, že Bilbo Pytlík nezemře, což mírně ubírá na napětí. Přesto se budeme muset na konci rozloučit s několika oblíbenými postavami. Všechny tři díly Hobita se mohly dát do jednoho nebo dvou filmů. Připadalo mi, že třetí díl byl strašně natahován. Jak vypovídá název, film vrcholí bitvou pěti armád. Každá armáda ale dorazí v jiný čas, takže celý film je jen o bojích.

Jedná se o třetí a závěrečný díl trilogie, která pojednává o dobrodružství hobita Bilba Pytlíka. Bilbo se s partou trpaslíků vydal na dobrodružnou výpravu porazit draka Šmaka a získat Osamělou horu. Druhý díl skončil dost napínavě – zákeřný a obrovitý Šmak vyletěl z hory a řítil se na Jezerní město s cílem zničit ho. Takže je pochopitelné, že právě tady příběh pokračuje. Ve městě plném ustrašených lidí se najde jeden, který se odváží drakovi postavit. Když je ovšem Šmak poražen, objevují se tu další nesnáze. Poklad v hoře způsobuje šílenství, tzv. dračí nemoc, a blíží se armády, které chtějí horu dobýt. Film má krásné filmové efekty, vyskytuje se zde kouzelná příroda ve stylu fantasy, kterou jsme mohli vidět už ve dvou předchozích dílech.

Příběh ale nezklame a stále si udržuje napětí, i když se zde nachází pár nudných scén, které tam ani být nemusely. Možná zaujme prokreslená psychologie hlavních postav. Konec druhého dílu nás nutí podívat se, jak dobrodružství Bilba Pytlíka skončí, třetí díl už vyšel do kin a je v prodeji na DVD, rozhodně stojí zato se na něj podívat.

Zajímavosti k filmu: ●

K výrobě masek byly použity čtyři tuny silikonu.

●

Původně se měl film jmenovat Hobit: Tam a zase zpátky

●

Příběh se odehrává cca šedesát let před Pánem prstenů

Zdroje: http://www.csfd.cz/film/322679-hobit-bitva-peti-armad/zajimavosti/strana-2/? type=film Obrázek: http://www.totalfilm.cz/wp-content/ uploads/10467040_10152521102786558_6318007250642602741_o.jpg

14

Recepty

2.B peče aneb Vláďa Pomeranč doporučuje! Drobenkový kakaový koláč s tvarohem Karolína Říhová

Kakaová drobenka: 650 g polohrubé mouky, 4 lžíce kakaa, 1 prášek do pečiva, 250 g Hery,

Zdroj obrázků: http://files.i-recepty.webnode.cz/ system_preview_detail_200000270-6f44f7138d/

200 g moučkového cukru, mléko (pokud je potřeba) Tvarohová náplň: 3 tvarohy (po 250 g), 1dl mléka, 3 vejce, 150 g cukru krupice Připravíme si tvarohovou náplň: Tvarohy dle vlastní chuti osladíme, vmícháme mléko, žloutky a nakonec i zlehka tuhý sníh z bílků. Postup přípravy: Plech vyložíme pečicím papírem. Z ingrediencí na drobenku „užmouláme“ sypkou směs, kterou rozdělíme na dva díly (jeden o maličko větší). Větší část drobenkové směsi stejnoměrně nasypeme na dno vyloženého plechu, na drobenku pak naneseme smíchanou tvarohovou náplň, na kterou nasypeme zbytek drobenky. Dáme péct do předehřáté trouby na 180⁰ na cca 50 minut. Po upečení necháme vychladnout a pokrájíme. Můžeme před podáváním pocukrovat moučkovým cukrem.

Valentýnský dort

Honzovo překvapení

Kateřina Vomáčková

Jan Beránek

4 vajíčka, 4 polévkové lžíce polohrubé mouky, 4 polévkové lžíce cukru, špetka prdopeče, ovoce z konzervy

Ingredience: 300 g hladké mouky, 120 g změklé Hery nebo másla, 100 g cukru, 1vejce, ½ sáčku prášku do pečiva

Nejdříve si oddělíme žloutky a bílky. Z bílků pomocí ručního mixéru vyšleháme tuhý sníh, do kterého zašleháme žloutky a poté přisypeme vždy naráz lžíci cukru a lžíci mouky a opět ručním mixérem zašleháme, až nám vznikne krásné piškotové těsto. Těsto nalijeme na vymazaný pečicí papír či rovnou na plech a rovnoměrně rozetřeme. Dáme ho péct do předehřáté trouby na 180 °C na 10 minut ve formě ve tvaru srdce. Vystydlý piškot ozdobíme ovocem, které zalijeme pudinkem. Do pudinku místo mléka dáme šťávu z ovoce.

Náplň: jablka, skořice, ořechy, rozinky

Postup přípravy: Vše zpracujeme na vále v těsto. Necháme asi ½ hodiny v chladu odpočinout. Potom půl těsta vyválíme, dáme na plech vyložený pečicím papírem nebo vymazaný tukem. Poklademe plátky jablek, posypeme skořicí, rozinkami a ořechy. Z druhé poloviny těsta vyválíme plát a dáme ho na jablka. Okraje hodně přitiskneme.Pečeme ve vyhřáté troubě dozlatova. Po upečení posypeme cukrem a po vychladnutí nakrájíme na čtverečky.

15

Jak se oblékat

aneb jak se společensky oblékat... Daniela Sternadová

V dubnu tohoto roku jsem se zúčastnila přednášky institutu CEVRO, která se zaměřovala především na správné vystupování a na to, jak by měl každý člověk ve společnosti vypadat, aby zaujal co nejvíce lidí nejen svým vystupováním, ale také tím, jaké šaty na sobě má a jak je upravený. Přednáška byla opravdu zajímavá, a tak bych vám chtěla představit DressCode.

CO JE VLASTNĚ DressCode ? DressCode je, dá se říct, kodex oblékání, který určuje, jak se na danou, ať už více formální nebo méně formální událost obléci. DressCode rozdělujeme na 8 základních skupin.

BLACK-TIE Pokud někde na pozvánce uvidíte napsané Black-Tie, pro muže to znamená, že si na sebe musí vzít smoking s motýlkem, nejlépe černým, a dámy by se měly obléci do dlouhých společenských šatů. Je samozřejmé, že ženy se nemusí držet toho slovíčka Black v názvu, a tak si mohou vzít šaty barevné. Letos jsou v módě vínové, fialové nebo tmavě modré barvy šatů. WHITE-TIE V případě White-tie se (pro někoho bohužel) jedná o velmi formální událost, kdy se pánové musí obléci do fraku s bílou košilí a motýlkem, a dámy do bohatých večerních rób. ULTRA FORMAL Tato skupina je v podstatě stejná, jako White-tie, takže se nevyhnete večerním robám a fraku. FORMAL Obvykle platí stejná pravidla jako u Black-tie, jen to můžete brát trochu volněji. Pánům stačí smoking s černou košilí, klidně i bez kravaty a dámy si mohou vzít tzv. koktejlky.

16

Jak se oblékat CREATIVE BLACK-TIE V této skupině DressCodu se „vyřádí“ spíše dámy. Název Creative Black-tie Vám dává najevo, že jde sice o formální událost, ale můžete zvýraznit svoji osobnost nebo využít módních trendů. Využívají se zde motivy a hra s barvami, tak jen směle do toho a hlavně se nebát dámy . Pro pány platí stále „ta samá nuda“, takže smoking, ale můžete zvolit černou košili bez motýlku. SEMI-FORMAL Semi-Formal se řídí podle toho, v kolik hodin se událost koná. Pokud začíná až po 18. hodině, tak to pro ženy znamená koktejlové šaty a pro pány tmavý oblek s kravatou. Pokud se akce koná v poledne nebo odpoledne, tak je pro dámy vhodný elegantní kostýmek a oblečení partnerů nemusí být nutně černé ani tmavé. COCKTAIL Jak už název napovídá, půjde zde o koktejlový večírek, takže spíše méně formální událost. Pro pány to je opět oblek s kravatou, spíše v černé nebo tmavě modré variantě, a dámy se mohou obléci do koktejlových šatů, které jsou kratší, s vybranými doplňky a s lodičkami na vysokém podpatku. DRESSY CASUAL Tento pojem se překládá jako nedbalá elegance, ale ne ve smyslu, že si na sebe vezmete džíny nebo kraťasy! Znamená to, že byste měli vypadat elegantně, ale nemusíte příliš formálně. Takže pánové oblek s košilí, klidně bez kravaty, a dámy buď nějaké zajímavé šaty, anebo nějaký kostýmek, který dokáže upoutat pozornost. NEJČASTĚJŠÍ CHYBY:

DÁMY • černé silonky (pouze na pohřby) • příliš krátká sukně • příliš velký výstřih

PÁNOVÉ • košile s krátkým rukávem • příliš veliké/malé sako • kravata s „vtipným“ motivem

17

Křížovka

Křížovka Kristýna Mrkvanová

18

Sport

„Ringette?“

Ringette Kateřina Vomáčková

Co je ringette? Tuto otázku si asi bude klást mnoho z vás, když uvidíte či uslyšíte tento název. Ringette je kolektivní sport připomínající lední hokej, jehož pravidla vymysleli v roce 1963 v Sudbury pánové Sam Jacks a Mirl McCarthy. Nejzajímavější na této hře je, že ji hrají dosud jen ženy. Stejně jako v ledním hokeji se hraje na ledě, na stejné branky, na tři dvacetiminutové třetiny, s brankářkou a pěti hráčkami v poli. Na rozdíl od hokeje se však používá místo puku gumový kroužek o vnějším průměru 16,5 cm a vnitřní průměr je 10 cm. Místo klasických hokejek hráčky používají pouze rovné tyče, kterými se kroužek postrkuje. Další prvky hry ringette převzal z úplně odlišného sportu, a tím je basketbal. Je zakázaná hra tělem a útočnou akci je nutno ukončit do 30 vteřin střelou na branku. Zároveň v útočné tetině mohou být nejvýše tři hráčky z každého týmu.

„To slyším poprvé!“

Tato hra je rychlejší a techničtější než hokej, a to z důvodu, že kroužek se kontroluje lépe než puk. Navíc ještě nehrozí takové nebezpečí úrazu. Zatím je rozšíření nejvíce v Americe, respektive v Kanadě, kde je registrováno přes 50 000 hráček a existuje zde soutěž zvaná National Ringette League, která má 16 členů. Pořádá se ovšem také Mistrovství světa – Internaciona Ringette Federatin. Na tomto turnaji se kromě Kanady účastní i Spojené státy, Švédsko a Finsko. Nepochybně je to pro dámy velmi zajímavý sport, který by pro milovnice klasického hokeje nebo i basketbalu mohl být výzvou a možná by stálo zato tento sport podporovat, jako už se to děje například v Rusku, Norsku, Slovensku i České republice.

19

20