Výchozím místem pro letošní putování je vlaková stanice Březina. Z Březiny nás povede modrá značka směrem na Příhrazy. Procházet budeme Kurovodicemi kolem ústavu sociální péče, pak naše cesta povede pohodlnou lesní cestou, kterou lemují roztroušené bizardní skalní útvary. Konec lesa nám oznámí, že vcházíme do Příhraz. U rozcestníku se přesuneme na červenou značku (směr Hynšta), která ještě v Příhrazích prochází kolem restaurace Pod Kaštany, kde se můžeme občerstvit. Čeká nás totiž nejnáročnější kousek cesty. Budeme poměrně prudce stoupat po vysokých stupních kamenných schodů, později stezkou mezi skalami. Pokud trefíme hezké počasí, budeme po výstupu odměněni krásnými výhledy do okolí. Pokračujeme stále po červené značce, ale nyní musíme dávat na značení trochu pozor. K červené značce se nám zprava připojí modrá, chvíli jde současně s červenou, pak červená značka uhne doleva a my budeme pokračovat dál po modré. Kdo by chtěl vidět hrádek Hynštu, najde podrobný popis cesty na str. 4 v odstavci „Hynšta“. Cesta vede mezi lesy a skalami, sestoupíme do místa Černá louže, odkud cesta opět stoupá. Mineme studánku Hrdinku a po 1,5 km dojdeme k odbočce na Obětní kámen. Je to prudký, ale krátký výstup na vrchol Smrkovec ke skupince skal. Po prohlédnutí se nemusíme vracet stejnou cestou zpět, ale můžeme pokračovat značenou stezkou, která se zpátky napojí na naši cestu s modrou značkou. Nyní již směřujeme ke zřícenině hradu Valdštejn. Cesta nás vyvede z lesů na silnici k rozcestníku v obci Skalka. Odtud pokračujeme po červené. V osadě Bunclava budeme procházet kolem občerstvení, kde můžeme doplnit náš pitný režim (obsluha a sortiment na Valečově je přímo zoufalý!). Červená nás provede kolem skalních světniček až k hradu Valečov. Tady je již zmíněné občerstvení a kdo bude mít náladu, může absolvovat prohlídku hradu. Z Valečova pokračujeme po červené k rozcestníku u silnice, po které chvilku pošlapeme k obci Zásadka a pak nás čeká 4 km dlouhá cesta mezi loukami, poli a rybníky k nádraží v Mnichově Hradišti. A tady naše cesta končí.
Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
Délka trasy: Březina zastávka
červená 1 km
Obětní kámen
červená 1 km
modrá 1 km
Hynšta
modrá 1,5 km
modrá 1,5 km
Zásadka
Kurovodice
Skalka
červená 4 km
modrá 4 km
Černá louže
červená 1,5 km
Příhrazy
modrá 1,5 km
Valečov
Mnichovo Hradiště nádraží
Celkem: 17 km
Vlakové spojení z Mnichova Hradiště: Mnichovo Hradiště odjezd
Debř příjezd
Mladá Boleslav hl. nádraží příjezd
13:40
13:53
14:00
14:58
---
15:15
15:40
15:53
16:00
16:58
---
17:15
17:40
17:53
18:00
18:58
---
19:15
19:39
19:53
20:00 Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
Místopis a historie Březina Obec Březina leží 6 km severovýchodně od Mnichova Hradiště. Nachází se na levém břehu řeky Jizery, první zmínka o obci je z roku 1225. Zajímavý je gotický kostel sv. Vavřince z přelomu 13. a 14. století. Původně gotický kostel byl v 16. století renesančně přebudován. Bedněná zvonice s renesančním epitafem je z roku 1654. Roubená barokní fara s mansardovou střechou pochází z 18. století. U sousedního rybníka Žabakor najdeme žárové pohřebiště lidu popelnicových polí ze 7. - 5. století před naším letopočtem.
Příhrazy a Příhrazské skály Příhrazy je malá vesnice, část obce Žďár v okrese Mladá Boleslav. Nachází se asi 1,5 km na jih od Žďáru. Je zde evidováno 33 adres. Přírodní rezervace Příhrazské skály rezervací byla vyhlášena v roce 1998 na území 520 ha. Předmětem ochrany je komplex skalních měst s třetihorními neovulkanickými tělesy a rozsáhlé lesní porosty s vysokým podílem přirozených lesních společenstev. K těm nejcennějším patří reliktní bory na vrcholech skal, na skalních hranách. Poznají se podle starých pokroucených borovic leckde i bizarních tvarů. Jejich věk může být i 250 let. Patří k tomu nejpůvodnějšímu genofondu v Českém ráji. Neodmyslitelně k těmto stanovištím patří porosty vřesu vytvářející v polovině léta růžově kvetoucí koberce. Příhrazské skály se rozkládají na východ od vrchu Mužský. Jde o unikátní skalní město tvořeno převážně strmými pískovcovými skálami. V Příhrazských skalách se nachází 178 skalních věží, které každoročně lákají mnoho horolezců.
Hynšta Někdy ve 13. až 14. století byl v oblasti Příhrazských skal postaven malý hrádek Hynšta, který využíval skalního masivu. Byl vytesán do jednoho skalního bloku, zbytek byl dostavěn ze dřeva. V 17. století se zde ukrývali stoupenci bratrské víry. Zakladatel ani pozdější majitelé nejsou známi a historické prameny o lokalitě mlčí. Z dřevěné části se do dnešní doby nic nedochovalo. Z hradu tak můžeme dnes vidět jen jednu větší vytesanou světničku Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
se středním pilířem, která je přístupná dlouhou vstupní chodbou. Zbytky hradu jsou volně přístupné. Poznámka: kdo by chtěl vidět skalní hrádek Hynštu – je to další asi 1 km navíc – bude muset dávat pozor, protože odbočka k němu není zkraje označená. Podle rozcestníku na Hynštu dojdeme po červené, ale je to jen k rozcestí. Na červenou značku se napojí modrá, chvíli jdou společně a pak se červená odpojí doleva. My pokračujeme po modré. Po naší pravé ruce se objeví vykácená mýtinka, po jejímž okraji se vydáme vyšlapanou stezkou. Teprve když vejdeme dál do lesa, objeví se modrá značka, která nás na hrádek Hynštu dovede. Cesta je místy poněkud krkolomná. Zpět na značku musíme stejnou cestou. Obětní kámen Obětní kámen najdeme na Vrchu Smrkovec ležícímu 7 km východně od Mnichova Hradiště. Přes skalisko na vrcholu kopce prochází odbočka modré turistické značky. Na vrcholu, na vodorovném temeni pískovcové skalky se nalézá asi metr vysoký kámen. Jeho vrchní část je opracovaná do tvaru mísy s odtokovým žlábkem, boky rovněž nesou stopy opracování a směrem dolů se zužují. Valečov Rozsáhlý skalní hrad vznikl nedaleko Mnichova Hradiště někdy v první polovině 14. století. V době husitské sloužil jako bezpečné zimoviště husitských polních vojsk. Množství hradních interiérů, často vytesaných v pískovcové skále, bylo k tomuto účelu velmi příhodné. V roce 1439 se hradu náhlým přepadem zmocnil Jindřich z Vartemberka a zajetím jeho majitelů si hrad přivlastnil (asi na pět let). Pro hrad mnohem důležitějším majitelem byl po polovině 15. století Vaněk Valečovský, který za dlouholeté služby králi Jiřímu z Poděbrad získal prostředky, které umožnily přístavbu nového paláce na čtvrtém skalním bloku a posílení hradeb. Tento nový palác má až dva metry silné obvodové zdi a je nejlépe zachovanou vnější částí hradu. Během třicetileté války Valečov několikrát změnil majitele (nejvýznamnějším byl bezpochyby Albrecht z Valdštejna), ale zřejmě nebyl poškozen. Třebaže ztrácel na významu, byl částečně obýván ještě na počátku 18. století. Poté nalézali v pískovcových světničkách příležitostné obydlí chudší obyvatelé z okolí. Podobně situované obyvatele hostil hrad s přestávkami až do počátku 20. století. Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
Něco navíc: Pověst o čertu u Valečova Zříceniny hradu vytesaného ze skal ční již dlouhá, předlouhá staletí v Českém ráji. Obklopeny jsou nejroztodivnějšími skalisky a o jednom z nich je i naše pověst. Na skalním výběžku poblíž trosek hradu je vidět čertova šlápota. Pověst praví, že je tu již od dávných dob. Lidé se tenkrát k sobě chovali podivně, až se na ně celé peklo rozzlobilo. Proto také jeden z čertů putoval světem a napravoval lid. Pekelník to byl umouněný, chlupatý, dlouhé zatočené rohy i drápy vzbuzovaly v každém hrůzu. A když ještě začal divoce koulet očima a pekelně se chechtat, vystrašil se i ten nejodvážnější. Jednoho dne letělo čertisko nad skalami a na cestě spatřilo dva povozy. Cesta byla úzká a muži se nemohli dohodnout, který z nich projede jako první. Čerta to velice rozhněvalo, a tak chtěl dát oběma pořádně za vyučenou. Sedl si na skálu nedaleko hradu Valečova a divoce dupl nohou s kopytem. Ozvala se strašlivá rána a začalo se sypat drobné kamení. Hádající se muži se tak polekali, že okamžitě zapomněli na svůj spor. Jeden druhému pomohl projet a oba ujížděli rychle ke svým domovům, aby se jim nic nepřihodilo. Dostali hrozný strach z toho, že by si je mohl ďábel odnést do pekla. A právě od té doby je ve skále otisknuto čertovo kopyto pro výstrahu všem lidem před pekelnou mocí.
Obětní kámen - nástroj Bohů? Čedičová vyvřelina Mužský se nachází poblíž Mnichova Hradiště. Je opředena četnými pověstmi a legendami, podle jedné z nich tu sídlí pradávná ohňová Božstva. Až přijde jejich čas, opět vyjdou z podzemí a nitra skal. Bohové disponují čtyřmi tvářemi (symbolika čtyř světových stran a živlů), jsou vysocí 2,5 metru a na Zem připutovali ze Slunce. Lidé se těchto Bohů velmi obávali, snad proto jim pokorně přinášeli oběti a uctívali je jako nejvyšší autoritu. Jednalo se o příslušníky nějakého tajného bratrstva, o jinou, postupně umírající rasu? Nebo o skupinu bytostí, které skutečně odkudsi „přiletěly", ztroskotaly a naše planeta se jim stala nedobrovolným vyhnanstvím? Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
Velmi zajímavým je také kamenný útvar poblíž. Připomíná pootočený trůn či sedačku, ale pravděpodobně se jedná o velmi unikátní božiště, důležité kultovní místo. Útvar se jmenuje Obětní kámen a skutečně prastaré obětní kameny připomíná. V čedičovém sopouchu Mužský archeologové objevili stopy osídlení z doby 4 000 let před našim letopočtem! Při dalších výzkumech tu nalezli kostry zavražděných lidí i části hostiny kanibalů. Obětní kámen je údajně velmi starým megalitem, spekulovalo se, že obřady u něj se konaly už před mnoha tisíci lety. Jeden z místních znalců vyprávěl, že Mužský byl kdysi mimořádně důležitým náboženským centrem a pohled z vrcholu při rovnodennosti nabízí úžasné přírodní představení. Vycházející Slunce se totiž objeví přesně nad horou Vyskeř. A i o ní kolují podivné legendy. Sluneční kult a sluneční magie tu pravděpodobně hrály velmi důležitou roli a tu musíme respektovat, pokud chceme jednání našich předků lépe pochopit. Láká nás to na viklan usednout, ale neuděláme to. Tyto „čertovy kameny" totiž nevyzařují kladnou energii, mohou narušit biopole a oslabit imunitní systém. A také by každého mohli potrestat oni nevyzpytatelní Bohové, ukrytí kdesi v podzemí. Celý masív je úžasně protkán spoustou jeskyní a nikdy nevíte, zda právě neudeřila hodina návratů podivných bytostí na povrch zemský.
Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
