Výchozím místem pro letošní putování je vlaková stanice Březina. Z Březiny nás povede modrá značka směrem na Příhrazy. Procházet budeme Kurovodicemi kolem ústavu sociální péče, pak naše cesta povede pohodlnou lesní cestou, kterou lemují roztroušené bizarní skalní útvary. Konec lesa nám oznámí, že vcházíme do Příhraz. U rozcestníku před Příhrazy se přesuneme na žlutou značku směr Žehrov. Pokud se někdo bude chtít občerstvit v restauraci „Pod Kaštany“ (otevřeno od 10.00), tak musí na místě, kde se modrá značka setkává se žlutou odbočit vpravo do Příhraz, ale pak se opět vrátit k rozcestníku a vydat se po žluté. Zde je také možnost občerstvení v kempu Příhrazy. Pokračujeme po žluté značce na Žehrov. Žehrovem jdeme po silnici stále po žluté až do obce Skokovy, kde jdeme kolem restaurace „Ráj“ (otevřeno od 11.00). A žlutá značka nás vede dál cestou k lesu a podél něho při břehu Žehrovky až k rozcestí u mlýna Vysoké Kolo. Žlutá pak pokračuje dál k Podvyskeřskému mlýnu. Odtud se budeme ubírat lesem po pravém břehu Žehrovky, kterou později přejdeme po lávce a odtud pokračujeme až ke křižovatce u Pleskotského mlýna. Tady se připojíme na zelenou značku, která vede po silnici širokým údolím mezi skalami a lesem – vpravo můžeme vidět několik pramenů pitné vody. Když dojdeme k osadě Pleskoty, odbočíme vpravo do rokle. Mezi skalami vede úzká pěšina zakončená prudkým výstupem na plošinu u obce Rytířova Lhota. Přejdeme silnici, projdeme obcí s několika rázovitými chalupami a mezi poli dorazíme až k lesu, kde se cesta zařezává opět mezi skály. Pod Křečkovem přicházíme do Prokopského údolí. Odtud nás značka zavede k Bílému rybníku a podél něho k hradu Kost. Tady je hned několik možností občerstvení. Od hradu nás žlutá značka odvede na železniční zastávku v Libošovicích, kde naše letošní putování končí. Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
Délka trasy: Březina žst
Žehrov
modrá 1 km
žlutá 1 km
Podvyskeřský mlýn
Rytířova Lhota
Kurovodice
Skokovy
žlutá 2 km
zelená 2,5 km
modrá 4 km
žlutá 2,5 km
Příhrazy
Vysoké Kolo
Pleskotský mlýn rozc.
Kost
žlutá 2 km
žlutá 2,5 km
žlutá 1 km
zelená 2 km
Libošovice žst
Celkem: 20,5 km
Vlakové spojení z Libošovic: Libošovice odjezd
Mladá Boleslav město příjezd
12:41
13:22
14:35
15:12
16:32
17:12
18:32
19:12 Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
Místopis a historie Březina První písemné zmínky o existenci obce jsou datovány do roku 1222. Vévodí jí kostel sv. Vavřince, pocházející z přelomu 13. a 14. století a později v 16. století upravený renesančně. Pozoruhodný je soulad dřevěného patra věže s jinak kamennou stavbou. Kromě kostela zde nalezneme i pěkné příklady lidové roubené architektury. K roubeným stavbám patří i dnes omítnutá budova fary pocházející z 2. pol. 18. století.
Příhrazy Nejdříve zde jen byly skály, které tvoří jedno z 12 skalních měst Českého ráje - Příhrazské skalní město. Poté vznikla vesnička Příhrazy. S rozvojem turistického ruchu zde vyrostl první penzion. Nakonec letní hosty vystřídala záplava horolezců a turistů, kteří do dnešních dnů využívají zdejší známý kemp.
Žehrov Žehrov je malá vesnička se 152 obyvateli a zároveň křižovatka cyklistických stezek v Českém ráji. Spadá pod obec Žďár. Na místech, kde se dnes nachází víska Žehrov, nacházely se dříve hluboké lesy obydlené již starými Slovany. Zbytky po jejich osídlení jsou ještě dnes doložitelné archeologickými nálezy v Žehrovské oboře. Vypálením části lesa byl kdysi získán prostor pro vznik Žehrova. První písemné zmínky o Žehrově pocházejí z období 14. století. Na okraji vesnice teče potok Žehrovka, který získal svůj název právě podle vsi, kterou protéká. Žehrovka vytváří v Českém ráji malebná údolí a kdysi živila i spoustu mlýnů. Dnes už je většina z nich mimo provoz, nebo nejsou vůbec. Žehrovská obora byla v 30. letech 19. století založena Pány Rohany z nedalekého Sychrova.
Skokovy Skokovy je vesnice, část obce Žďár v okrese Mladá Boleslav. Nachází se asi 2,5 km na jihovýchod od Žďáru. Vesnicí protéká Přední Žehrovka.
Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
Vysoké Kolo Vysoké Kolo je mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Mlýn na Žehrovce se nachází u silnice ze Žďáru na Vyskeř. Byl přestavěn z původního mlýna ve 30. letech minulého století. Mlýn má doposud částečně zachované mlýnské zařízení.
Podvyskeřský mlýn Kamenný mlýn na Žehrovec pod obcí Vyskeř byl postaven v 16. století. Dnešní podobu má z konce 19. století, v polovině 19. století byla k mlýnu přistavěna stodola, stojící opodál mlýna. Původně bylo vodní kolo hnáno vodou z rybníka, který během 19. století zanikl. Po 1. světové válce byla ve mlýně zřízena pila a malá vodní elektrárna. Od r. 1943 pracovala ve mlýně Francisova turbína, provoz byl ukončen v 50. letech minulého století.
Pleskotský mlýn Pleskotský mlýn je další z mlýnů na Žehrovce. Mlýn stojí u náhonu z Žehrovky nedaleko silnice z Libošovic na Vyskeř a odbočky na Krčkovice. Stojí ve skalnatém údolí v místech, kde se údolí mírně rozšiřuje. Kolem mlýna je vzrostlá zahrada. Mlýn slouží k rekreačním účelům.
Rytířova Lhota Její vznik se klade do doby vlády posledního Přemyslovce, Václava III. Byla založena pravděpodobně příslušníkem rytířského stavu, který za služby mladému králi obdržel pozemky přibližně v hranicích dnešního katastru obce Rytířova Lhota. Zničením Zemských desek při požáru v r.1547 shořely i doklady týkající se původního majitele i vzniku osady. Začátkem husitských bouří měla Rytířova Lhota 8 popisných čísel, majitelem tvrze či zemanského dvorce byl Jindřich Hrzanovský, ostře vystupující proti stoupencům husitského hnutí. Po střetu s nimi téměř celá osada lehla Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
popelem a Hrzanovský byl vyhnán. Kdy se stala Rytířova Lhota poddanskou vsí kosteckého panství není přesně známo, kronikář usuzuje, že se tak stalo za Lobkoviců. Roku 1624 koupil kostecké panství vévoda Frýdlantský, Albrecht z Valdštejna, který je držel do roku 1634. Dalším majitelem byl Heřman Čermín z Chudenic. Při slučování MNV do větších celků v r. 1964 byla Rytířova Lhota spolu s dalšími obcemi připojena k Libošovicím.
Kost Postavil jej někdy před rokem 1349 Beneš z Vartemberka. Jako jeden z mála našich hradů je umístěn nikoliv na kopci, ale v údolí na pískovcovém ostrohu. Dodnes je velice dobře zachovaný. Hrad v průběhu doby mnohokrát vystřídal majitele. Založil ho kolem roku 1349 Beneš z Vartenberka, jehož rod vlastnil hrad do roku 1414, poté ho získal výhodným sňatkem Mikuláš Zajíc z Házmburka. V první polovině 15. století získává po smrti Jana z Házmburka državy jeho poručník Zdeněk Lev z Rožmitálu, který roku 1497 prodal Kost s celým dvorem Janovi ze Šelmberka. Dalšími majiteli hradu byli: Páni ze Šelmberka (1497-1524), Biberštejnové (1524-1551), Lobkovicové (1551-1637), v 17. století jej na určitou dobu získal vojevůdce Albrecht z Valdštejna, Černínové z Chudenic (1637-1738), Václav Kazimír Netolický z Eisenberka (1738-1769), Vratislavové Netoličtí a po nich Flaminiové dal Borgo-Netoličtí (1769-1948), kterým byl hrad zkonfiskován komunistickým Československem. Giovanni Kinský dal Borgo, syn poslední majitelky, hrad vyrestituoval v roce 1992. Zajímavostí hradu je věž s lichoběžníkovým půdorysem. Nepravidelný půdorys věží, který se vyskytuje na řadě českých hradů, použili stavitelé pro ochranu před salvami z děl obléhatelů. Po stěně, která není k nepříteli natočena kolmo, koule sklouzne a nenadělá škodu.
Libošovice Libošovice jsou malá vesnice, která leží 3 km severozápadně od města Sobotky na silnici Sobotka – Turnov. Původně to bývala ves lidí libošových (z osobního jména Liboš – Luboš). O starší historii této obce se těžko shánějí doklady.
Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
A ještě pověst: Podivný duch z r ybníka Jednou při výlovu rybníka někde v Českém ráji se v síti plné ryb cosi zatřpytilo. Rybář Václav tam sáhl a vylovil malou zašpuntovanou skleněnou lahvičku. Očistil ji od bláta a zasunul do kapsy. Teprve doma u stolu se svíčkou si ji pozorně prohlédl. Uvnitř cosi bylo. Malý, téměř průhledný mužíček, který mu gesty naznačoval, aby zátku uvolnil. Václav však nebyl hrrr. Lahvičku položil na stůl a dlouze dumal, co má vlastně udělat? Když ji otevře, možná se stane něco strašného. Nebo taky ne. Když ji neotevře, nikdy se nedozví, co by se bylo bývalo stalo, kdyby ji otevřel. Radit se s nikým nechtěl, aby o svůj nález nepřišel. A divný tvoreček v lahvičce neustále naznačoval, aby ho Václav pustil ven. Tohle byla šlamastika na pováženou! Ať tak, nebo tak, vždycky to možná bude špatně. Nebo dobře, dumal Vašek s hlavou v dlaních. „No co”, řekl si. „Zatopím v kamnech, trochu se najím a snad budu moudřejší.” V kůlně rozštípal pařez, nanosil dřevo a zatopil. Ohřál si zbytek slepičího stehýnka od neděle, vše zajedl sušenou švestkou a hned mu bylo veseleji. Dlouho už nepřemýšlel. Vzal lahvičku a zátku vytáhl. Z lahvičky vyklouzl průhledný mužík, na vzduchu zezelenal a naznačil, že by mohl za odměnu Vaškovi splnit tři přání. On sice říkal ještě něco dalšího, jenže to bylo v tak cizokrajné řeči, že by mu nerozuměl ani vídeňský učenec. Vaškovi se orosilo čelo. Pokrčil rameny a zůstal paf. A z určité bezradnosti sebral ze stolu okousanou slepičí kost a pecku ze švestky a hodil je ke kamnům, kde ležel zbytek pařezu na topení. Mužíček zajiskřil. Skočil ke kamnům. Dotkl se pařezu, kosti i pecky a pak náhle pohasl. Václav vzal lahvičku, opatrně do ní mužíčka zasunul a hrdlo opět pořádně uzavřel. Měl po starosti. Druhý den šel kolem rybníka a lahvičku tam pro jistotu nenápadně zase hodil. „Nemá cenu si zahrávat s nadpřirozenými silami,” huhlal Václav jen tak pro sebe. „Nic pořádnýho z toho stejně nekouká. Akorát výprask nebo průšvih!” To ovšem netušil, jak se mýlí! Díky podivnému mužíčkovi či snad vodnímu duchovi vyrostl přes noc v okolí hrad Kost, hrad Pecka a hrad Pařez. Tři přání byly do puntíku splněny. Jen mám takový neurčitý pocit, že si Vašek s exotickým panáčkem příliš navzájem neporozuměli...
Navštivte naše stránky: www.sjd.webnode.cz
