NÁVRH VYBAVENÍ PRO ČEKÁRNY

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA

ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

NÁVRH VYBAVENÍ PRO ČEKÁRNY

2006/2007

Bc. Eva ŠEBESTÍKOVÁ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Návrh vybavení pro čekárny zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: .......................

………………...………..

Moje poděkování patří především vedoucímu práce Ing. Drahomíru Nantlovi a odborným asistentům Ústavu nábytku, designu a bydlení za ochotu, cenné rady a impulsy při tvorbě. Poděkování patří také mojí rodině za podporu ve studiu, pochopení a toleranci.

ABSTRAKT

Název tématu: Návrh vybavení pro čekárny

Diplomová práce se zabývá návrhem sedacího nábytku fungujícího jako skladebný systém pro co nejširší uplatnění v rozličných čekárnách. Pozornost je kladena zejména na čekárny lékařské. Cílem je určitá humanizace tohoto ne příliš příjemného prostoru. Dalším faktorem je snaha o výškovou diferenciaci sedacího nábytku. Návrh vychází z rozboru základních vlastností, způsobů řešení a z následné analýzy současného stavu. Přestože je čekání poměrně častou záležitostí, nebyla nalezena žádná specializovaná literatura, která by danou problematiku dostatečně pokrývala.

Klíčová slova: čekárna, psychika pacienta, ergonomie, výšková diferenciace, bezpečnost a hygiena, design

ABSTRACT

Topic name: Design of equipment for waiting-rooms

This thesis deals with design of sitting furniture realized as an structural system for as flexible use in waiting-rooms as posibble. The main attention is paid to medical waiting-rooms. The ambition is to made these not very comfortable places more pleasant. Next factor is tendency of height differentiation of the sitting furniture. The design results from analysis of basic features, possibilities of accessible solutions and present state in consequence. Despite idle in medical waiting-rooms is very common, no specialized literature covering sufficiently this problem was found.

Key words: waiting-room, patient psyche, ergonomy, height differentiation, safety and hygiene, design

OBSAH

ÚVOD...........................................................................................................................8 CÍL ...............................................................................................................................9 1

Charakteristika hlavních oblastí uplatnění nábytku ve veřejném interiéru.............10 1.1

1.1.1

Zdravotnická zařízení ...........................................................................10

1.1.2

Doprava ...............................................................................................11

1.1.3

Úřady ...................................................................................................12

1.1.4

Ostatní..................................................................................................12

1.2

Typologické druhy vybavení v čekacím prostoru .........................................12

1.3

Požadavky na řešení výrobku .......................................................................13

1.3.1

Materiály a jejich zpracování................................................................14

1.3.2

Konstrukční požadavky ........................................................................19

1.3.3

Hygiena a bezpečnost ...........................................................................20

1.3.4

Barvy v interiéru a jejich vliv na člověka..............................................21

1.4 2

3

4

Hlavní typologické skupiny čekacího prostoru .............................................10

Historický vývoj ..........................................................................................24

Současný stav a jeho vyhodnocení .......................................................................26 2.1

Současný sortiment ......................................................................................26

2.2

Konkrétní čekárny........................................................................................29

2.3

Vyhodnocení současného stavu....................................................................34

Formulace optimálních parametrů – ergonomické poměry ...................................35 3.1

Výška sedadla ..............................................................................................35

3.2

Hloubka sedadla...........................................................................................36

3.3

Šířka sedadla................................................................................................36

3.4

Tvar sedadla.................................................................................................37

3.5

Opěradlo ......................................................................................................38

3.6

Prostor pro nohy ..........................................................................................38

3.7

Vyhodnocení................................................................................................38

Návrh vybavení ...................................................................................................40 4.1

Postup navrhování........................................................................................40

4.1.1

Základní tvar ........................................................................................41

4.1.2

Zvolené materiály.................................................................................44

4.1.3

Jednotlivé skladebné prvky a konstrukční řešení...................................47 6

4.1.4 4.2

Základní rozměry .................................................................................55

Doplňující prvky ..........................................................................................57

4.2.1

Stolek...................................................................................................57

4.2.2

Věšák ...................................................................................................58

4.3

Možnosti využití pro konkrétní prostory.......................................................59

5

Diskuze a závěry..................................................................................................63

6

Použitá literatura..................................................................................................67

PŘÍLOHY – Výkresová dokumentace

7

ÚVOD Současný stav čekáren u lékaře není příliš dobrý a to jak po stránce estetické, tak i ergonomické – čekárny jsou ve většině případů nevzhledné a velmi neútulné, nepohodlné … Samotné čekání u lékaře není příliš příjemnou záležitostí, proto by alespoň prostředí mohlo být řešeno tak, aby pacient toto čekání lépe snášel. V této diplomové práci jde tedy o snahu určité humanizace daného problému, snahu kultivovat tyto veřejné interiéry. Jedním z důvodů volby tohoto tématu je široká uplatnitelnost, vzhledem k množství různých zdravotnických zařízení. Při řešení návrhu vybavení pro čekárny je třeba brát v úvahu ergonomické hledisko, použité materiály, bezpečnost, hygienu – lehkou údržbu a samozřejmě také samotný vzhled výrobku, který by měl pozitivně působit na pacienty. Pro čekárny je specifické, že jsou určeny pro velký počet osob s různým smýšlením, názory a povahami. Tedy i přes to, že existují poznatky o působení barev, světla, materiálů apod., je těžké navrhnout interiér, který by byl ideální pro každého pacienta. Vybavení čekáren se liší podle klientely, které závisí na druhu lékaře. Rozdílné vybavení je u čekáren dětských lékařů, které by měly obsahovat například i přebalovací pult a hrací koutek pro zabavení dětí. V mé práci se zaměřuji zejména na běžnou čekárnu pro dospělé. Ne všechny čekárny jsou v tak neuspokojivém stavu. Zejména na prestižních soukromých klinikách, které chtějí po všech stránkách působit reprezentativně je i čekací

prostor

patřičně

řešen.

Je

však

poměrně

malý,

protože

z důvodu

propracovanějšího objednávacího systému pro klienty se na takových klinikách většinou příliš dlouho nečeká.

Přestože je čekání poměrně častou záležitostí, nebyla nalezena žádná specializovaná literatura, která by danou problematiku dostatečně pokrývala. Z tohoto důvodu je nutné ucelit tento problém a kromě dočasně dostupné literatury získat informace o současných produkovaných výrobcích jak v České republice, tak i v zahraničí, rozebrat jejich vlastnosti a způsoby řešení, které kromě odborné literatury budou vodítkem k vytvoření této práce.

8

CÍL Cílem práce je průzkum a vyhodnocení současného stavu čekáren a příslušného mobiliáře u lékaře. Dále posouzení ergonomických, funkčních, bezpečnostních a hygienických požadavků. Výsledkem je samotný návrh vybavení pro čekárny s cílem zpříjemnit a zkultivovat čekací prostory. Dále je v práci za cíl kladena jistá variabilita výrobku.

9

1

Charakteristika hlavních oblastí uplatnění nábytku ve veřejném interiéru

Při navrhování veřejných interiérů jsou prioritními zásadami bezvadná funkce, bezpečnost provozu a vytvoření vhodného psychologického klimatu prostoru. Kromě vlastní „technologie“ provozu musí být současně řešeny bezpečnostní a fyziologické aspekty determinující zdravotní stav člověka při dlouhodobém pobytu v prostoru (ergonomie, antropometrie a hygienické parametry prostředí). Při navrhování je konečným smyslem a hodnoceným výsledkem práce to, jak se v prostoru bude cítit jeho uživatel. Důležitým úkolem každého veřejného interiéru je umožnit příchozímu rychlou orientaci a navodit pocit bezpečí v neznámém prostoru, poněvadž většina jeho uživatelů se ocitne v daném prostředí poprvé. Nábytek veřejných interiérů je mechanicky více a častěji namáhán než nábytek bytový a vyžaduje proto úměrné konstrukční dimenzování. Velmi důležitá je zdravotní nezávadnost

použitých

materiálů

vzhledem

ke koncentraci škodlivých

látek

v uzavřeném prostoru. Vysoké nároky jsou zejména ve zdravotnickém prostředí.

1.1

Hlavní typologické skupiny čekacího prostoru

1.1.1 Zdravotnická zařízení

Samostatná soukromá ordinace Nejčastější forma užívaná všeobecnými i odbornými lékaři. Vyznačuje se přeplněnou čekárnou, dlouhou čekací dobou a často primitivním nebo zdůrazněně puristickým vybavením čekárny. Bývá umístěna bez větších výdajů na projektové řešení v obytných nebo kancelářských patrech. 1 Nejjednodušší formou je soukromá ordinace, v níž je prostorově odděleno lékařské ošetření a čekárna. Ta má mít WC a má být v přímé vazbě na evidenci pacientů a lékařskou ordinaci. Z hygienických důvodů musí být dobře větratelná, je dobré, aby

1

NEUFERT, E. Navrhování staveb: Příručka pro stavební odborníky, stavebníky, vyučující i studenty.

Praha: Consultinvest, 2000.

10

byl zdroj přímého denního osvětlení. Kromě hygienického zařízení má být vybavena místem pro odkládání oděvů, sedacím nábytkem, stolkem doplněným registrem časopisů – novin, vhodným doplňkem jsou vývěsky zdravotnických informací příslušných danému lékaři. Prostory čekáren pro pacienty musí mít plochu minimálně 2 m2 na jedno místo pacienta, nejmenší plocha místnosti by však měla být 8 m2. Minimální teplota v čekárně by měla být 20°C. Nově budovaná zařízení musí umožňovat bezbariérový přístup tělesně postiženým. Nábytkové zařízení bývá často kovové, dále se objevuje například i speciální dřevěný nábytek pro soukromé praxe. Doporučován je závěsný nábytek nebo nábytek na nožkách, který umožňuje jednoduchou očistu podlah.

1.1.2 Doprava

Do této kategorie patří čekárny vlakové, autobusové, letištní. Vlakové čekárny existují v mnoha velikostech, což ovlivňuje jejich celkovou atmosféru. Na vesnicích či v malých městech jsou často pod dobrým dohledem veřejnosti a někdy bývají udržovány i místními obyvateli. Vlakové čekárny jsou závislé na budovách, ve kterých jsou umístěny. Tyto budovy jsou místy velmi staré a svou strukturou a vybavením velmi podobné. Nábytek je velmi často dřevěný, případně kombinace dřeva a kovu. Vlakové čekárny ve velkých městech jsou dosti neosobní, masové. Velmi často se objevuje kovový nábytek, pevně připevněný k podlaze. Konstrukce nábytku sleduje především snadnou údržbu a mechanickou odolnost. Autobusové čekárny mají trochu odlišný charakter od vlakových. Velmi často se jedná o pouhé venkovní přístřešky. Čekárny na letištích jsou specifická kategorie. Vybavení zde musí umožňovat i dlouhodobé překonávání času. Nábytek musí být dobře udržovatelný, zároveň by měl mít jistou reprezentační úroveň.

11

1.1.3 Úřady

Nábytek použitý v těchto čekárnách často neodpovídá potřebám čekajících. Příchozí bývá v tomto prostředí značně nejistý. V této nejistotě musí vyplňovat složité formuláře na něž nemá dostatek prostoru, klidu a soukromí. Sedací prvky zde by měly být doplněny o podložku pro psaní.

1.1.4 Ostatní

Objektů, kde je občas nutné čekat je velké množství. Například banky. Ty věnují velkou pozornost své reprezentaci a zacházení s klientem, tedy i čekací zóny jsou zde vyřešeny vcelku dobře. Podobný přístup můžeme najít například také při čekání v kadeřnických a kosmetických salónech. Ve většině případech je zde umísťován nábytek čalouněný. Volba potahů by se měla zaměřit na materiály odolné proti vytahování, dobře udržovatelné a materiály se sníženou hořlavostí.

1.2

Typologické druhy vybavení v čekacím prostoru



Sedací nábytek (lavice, pohovky, židle, křesla)



Nábytek pro odložení oděvu (věšáky, šatní skříně, police, stojan na deštníky)



Odkládací nábytek (stolky, stojany na noviny, časopisy a propagační materiály)



Vybavení dělící prostor (paravány)



Nábytek spojený s konkrétní klientelou dané čekárny (stoly pro přebalování dětí, různé hlásiče v bankách a na úřadech, …)



Další (odpadkové koše, police na nazouváky, …)

12

1.3

Požadavky na řešení výrobku

Pro veřejný prostor platí poněkud odlišná pravidla než pro nábytek bytový. Liší se zde především požadavky na kvalitu materiálu a konstrukční řešení dle specifik umístění. Pro navrhování veřejných interiérů je prvořadou zásadou bezchybná funkce předmětu,

bezpečnost

provozu, odolnost

proti opotřebení

užíváním,

snadná

udržovatelnost a vhodné začlenění do okolního prostoru.

Ze všech druhů nábytku je nábytek sedací v nejtěsnějším vztahu k člověku a jeho fyzickým a fyziologickým vlastnostem a potřebám. Základní rozměry a tvary se proto odvozují od celkových i dílčích rozměrů člověka a mechaniky jeho pohybů. Účelem je podepřít tělo v pohodlné přirozené pozici. Podepřít svalstvo, aby se co nejméně zatěžoval nervově – svalový aparát. Výchozí kritéria pro určení základních vlastností sedacího nábytku jsou především v oblasti zdravotnictví. Je důležité, aby poloha člověka nezpůsobovala snížení krevního oběhu nebo na jiných místech například nevychylovala a nedeformovala páteř. Jsou dostupné informace, z nichž jsou zřejmé proporční vztahy jednotlivých částí těla, které je třeba respektovat při dimenzování a formování nábytku (viz kapitola 3. Formulace optimálních parametrů – ergonomické poměry). Důležitá je také možnost změny polohy při sezení. Minimálním zařízením pro sezení je vodorovná příslušně dimenzovaná plocha stabilizovaná v takové výšce, aby chodidla sedícího člověka doléhala na podlahu. Podkolení části nohou a trup zaujímají polohu kolmou k podlaze, stehenní vodorovnou. Toto je pozice základní, nikoli nejpříznivější. Nábytkem pro tento způsob sezení jsou sedačky a lavice bez opěradel. Pohodlnější je takový způsob sezení, při kterém mohou být podepřena záda, a to v mírném zaklonění. Jedná se o židle a lavice s opěradly. Tvar opěradla by měl ve svém řezu odpovídat zakřivení zad. Ještě příznivější je přičlenění područek k podepření předloktí rukou, tímto jsou židle a lavice s područkami. A nejlepší podmínky pro sezení vzniknou tehdy, je-li tělo sedícího člověka podepřeno na více místech, respektive na větších plochách. Prakticky se toho dosáhne zvětšením sedací a opěradlové plochy, podepřením předloktí, skloněním ploch tak, že sklon je menším nebo větším přechodem k pozici ležení, a dále odpružením, respektive změkčením ploch, které přicházejí do styku s tělem. Při hlubokém zaklonění opěráku by

13

měla být podepřena záda v části bederní i v horní části zádové, má být opřena i hlava Nábytkem pro tento způsob sezení jsou křesla a pohovky. Do čekacích prostor se však nejpříznivější způsob sezení nedoporučuje, aby pacienti v čekárnách neusínali apod.

1.3.1 Materiály a jejich zpracování

Svou přirozenou strukturou a barvou, umožňuje materiál realizovat konkrétní estetický záměr – vytvořit požadovanou atmosféru interiéru. V nemocničním prostředí je zvýšený požadavek na volbu materiálů vzhledem k hygieničnosti a udržovatelnosti. Dále je zde požadavek dlouhodobé odolnosti při jisté estetické úrovni. Pro sortiment sedacího nábytku do veřejných interiérů je užíváno těchto základních materiálů: dřevo, kov, plasty a čalounické materiály. Používají se v různých formách a v různém technologickém zpracování.

1.3.1.1 Dřevo

Dřevo se používá ve formě masivní i ve formě materiálů na bázi dřeva. Vzhledem ke všeobecně vysokým nárokům na pevnost se používá masiv z tvrdých dřevin jako buk, dub, bříza apod.. Z dřevěných nemasivních materiálů se nejvíce uplatňuje překližka, vrstvené lisované dřevo a lepené lamely u celočalouněných kusů také dřevotřísková deska. Masivní dřevo bylo vždy u sedacího nábytku nejpoužívanějším materiálem. S rozvojem ostatních materiálů, usnadněním jejich dostupnosti, rozvojem technologie výroby, je však masivu užíváno čím dál méně. To je zapříčiněno zejména jeho menšími pevnostními vlastnostmi, na které jsou u veřejných interiérů kladeny vyšší nároky. Pokud je masiv využíván, tak zejména u nosné konstrukce sedacího nábytku, ať už viditelné či neviditelné, jako nohy, luby apod.. U tohoto materiálu můžeme využít technologii řezání, ohýbání a soustružení. Dokončovat lze povrchovou úpravou transparentní, mořenu i pigmentovou ve všech stupních lesku. Materiály na bázi dřeva můžeme rozdělit na překližované a aglomerované. Z překližovaných je používána hlavně tvarovaná překližka na sedáky a opěráky, rovinná

14

nebo ohnutá laťovka např. jako nosný základ volného čalounění a lamelované dřevo pro nohy a područky sedacího nábytku. Tyto materiály zpracováváme technologiemi jako je lisování tvarové nebo rovinné, ohýbání, lamelování, řezání apod.. Nejčastěji jsou dokončovány transparentní povrchovou úpravou a proto pro horní překližovačku vybíráme dýhy nejvyšší kvality. Z materiálů aglomerovaných se často využívá deska MDF, která se po pigmentové povrchové úpravě používá např. u nábytku s viditelnou dřevěnou kostrou, na kterou je následně připevněno čalounění. Oproti tomu deska dřevotřísková je výhradně používána u neviditelných částí po očalounění a tam, kde neklademe vysoké nároky na pevnost. U těchto materiálů se využívá technologie řezání.

1.3.1.2 Kov

U sedacího nábytku je též často využíváno kovu a to ve formě trubek, plechu a drátu. Trubkové konstrukce jsou buď viditelné a mohou tvořit např. nohy s luby nebo jsou neviditelné a tvoří např. nosný rám, na který se připevňují ostatní části. Průřezy trubek jsou nejčastěji kruhové, oválné nebo čtvercové. Podle viditelnosti a estetického záměru pak trubky povrchově upravujeme např. chromováním nebo pigmentem. Zde využíváme technologií řezání, ohýbání, svařování apod. Plechové prvky jsou používány ve formě plné nebo perforované a to převážně na sedáky a opěráky. Nejčastěji se vyskytují v interiérech s vysokou frekvencí střídání osob, kde jsou sedací prvky enormně namáhány. Jejich předností je jednoduchost technologického zpracování, pevnost, relativně nízká cena a snadná udržovatelnost. Po technologiích jako ohýbání, lisování, ražení, nýtování apod. je lze povrchově dokončovat leštěním, pigmentem nebo potažením plastickou hmotou. Dalším kovovým sortimentem je drát, který může být použit na výplet sedáku či opěráku. S tímto se nejčastěji setkáváme tam, kde je požadována maximální hygieničnost. Používané technologie a způsoby povrchových úprav se shodují s trubkovým sortimentem. Při konstruování sedacího nábytku se rovněž neobejdeme bez dalších kovových součástek jako jsou šrouby, nýty, podložky, profily, spojovací uhelníky, kování apod. Jejich použití je závislé především na konstrukci sedacího prvku. Často se také u sedacího nábytku uplatňují lité hliníkové součástky, které se povětšinou využívají na viditelných místech a dotváří tak vlastní design výrobku. 15

1.3.1.3 Plasty

Plastový materiál používaný v konstrukci sedacího nábytku můžeme rozdělit do dvou skupin, a to na lehčený (PUR, PS atd.), jehož hmotnost je snížena vytvořením dutých prostorů uvnitř hmoty a na tvrzený (PVC, PS, PVAC atd.), který je homogenní. Plastické hmoty první skupiny tvoří převažující část základního materiálu hlavně u čalouněného nábytku. Polyuretany (PUR) se vyrábějí vypěňované nebo pojené v různých objemových hmotnostech a tvrdostech, jejichž vhodnou skladbou docílíme požadovaných tvrdostí sedáků i opěráků. Tento tvarovací materiál vytváří hrubý tvar výrobku a můžeme ho získat vyřezáním z bloku nebo přímo vyrobením tvarové formy. Výroba PUR pěn spočívá v přesném dávkování složek, účinném promíchání, reakci složek a stabilizaci ve vylehčeném stavu nesítěním. Vypěňovaný polystyrén (PS) se používá převážně na výrobu skořepinových konstrukcí sedacího nábytku, nebo méně často na dotvoření tvaru výrobku v místech, kde není potřebná měkkost. Nezřídka tvoří PS monolitickou konstrukci celého sedacího nábytku. Stejně jako u polyuretanů můžeme PS vyrábět blokově nebo vypěňováním do formy v následujících krocích: předpěňování, sušení, zrání, vypěňování a klimatizace. Tyto materiály, pokud nejsou vyráběny jako celistvé kusy, lze spojovat lepením, nebo naopak dělit řezáním. Tvrzené plastické hmoty se uplatňují v povrchové úpravě rovinných dílců, při výrobě celého nábytku, nebo jeho některých součástí. Nejčastěji je na sedacím nábytku najdeme jako sedák, opěrák, kluzáky zakončující trubkové nohy, distanční vložky u stohovatelného nábytku, plastové profily pro čalouněný nábytek, profilované nákližky na psacích podložkách apod. Drobné plastové prvky výrobci nábytku většinou nakupují jako hotové polotovary, nebo je při větší spotřebě mohou sami vyrábět. Z těch větších – například sedák – může být vyráběn dvěma zásadními způsoby a to buď tvářením při procesu lisování nebo tvarováním mechanickým či vakuovým. Tvrzené plasty lze opracovávat běžnými technologiemi jako masivní dřevěný materiál, povrchově dokončovat technologiemi jako např. barvení, lakování, matování, potiskování, pokovování atd. a spojovat mechanicky, svařováním nebo lepením.

16

1.3.1.4 Čalounické materiály

Čalounické materiály můžeme rozdělit do následujících skupin: materiály tvořící nosný podklad, izolační vrstvu, tvarovací vrstvu, kypřící vrstvu a potahovou látku. Použití jednotlivých materiálů v těchto vrstvách se liší podle použitého podkladu, výšky čalounění, požadovaného komfortu sezení, typu čalounění, druhu sedacího nábytku, místa určení nábytku, zvyklosti výrobce atd. Nosný podklad pro čalounění rozlišujeme pružný a nepružný. Pružný podklad můžeme vytvořit různými způsoby a to pomocí popruhů, pružin nebo lamel. Popruhy textilní, pryžové nebo pryžotextilní připevňujeme ke kostře pomocí sponek nebo hřebíčků jednoduše, zdvojeně či dvojitě a ty většinou slouží jako základ čalounění vysokému. Pružinami tažnými nebo vlnitými jsou vytvářeny pružinové rošty a pružinami tlačnými pružinové kostry, které se ukládání na připravené popruhy. Použití nosným podkladů tvořeným těmito materiály a technologiemi, které můžeme nazvat klasické, je vhodné především do interiérů luxusních, napodobujících historizující prostředí. Dalším typem nosného podkladu je podklad lamelový. I ten bývá pro svou finanční náročnost často používán spíše u komfortního sezení, kde cena není prioritou. Což jistě zdravotnické prostředí není. Nepružný

podklad

bývá

nejčastěji

tvořen

překližovanými

materiály,

aglomerovanými materiály (DVD, DTD) a tvrdými plasty. Jako základový materiál pro části sedacího nábytku, které nejsou zatěžovány velkou silou, může být použita rovněž lepenka. Užití nepružného podkladu je poměrně časté, neboť je to jednoduchý a relativně levný způsob konstrukce základu. Izolační vrstvu většinou tvoří technické textilie, jutové textilie nebo síťoviny a slouží k odizolování nosného podkladu od tvarovací vrstvy. Její druh a tloušťka závisí na typu nosného podkladu, výšce čalounění a výrobních zvyklostem. K nosnému podkladu je většinou připevňována sponkovací pistolí a k tvarovací vrstvě lepením. K výplňovým materiálům patří přírodní rostlinné nebo živočišné materiály, pěnové pryže, PUR pěny, pojené PPUR pěny a pryžožíně. Pro sedací nábytek se v dnešní době používají nepojené a pojené PUR pěny. Jejich použití je výrobně nejméně pracné a jejich sortiment objemových hmotností a tvrdostí umožňuje vytvoření libovolně tuhé a tvarované skladby sezení. Pro lepší přehlednost se jednotlivé tuhosti odlišují barevně a jsou dodávány v blocích nebo deskách. Lze je opracovávat řezáním a frézováním nebo vypěňovat do libovolných forem tak, že jedním kusem PUR pěny docílíme vytvoření hrubého tvaru 17

sedáku, nebo opěráku. Odpad z obrábění je drcen pro výrobu pojené PPUR pěny, které se opět používá jako tvarovací vrstvy, takže je beze zbytku využit.

K izolační vrstvě i

následné kypřící vrstvě se připevňuje lepením. Poměrně novou záležitostí je technologie foamcoating, při níž je pěnový materiál nastříkáván přímo na plochu nebo kostru výrobku, popř. do formy a výsledný prvek již představuje hotový výrobek, na který není třeba dávat potahovou textilii. Tento materiál je vysoce hygienický a snadno udržovatelný, proto se využívá např. u nábytku pro děti. Jeho odolnost však není příliš vysoká, proto není tolik vhodný do veřejných interiérů. Potahové materiály kryjí a začišťují skladbu všech předešlých materiálů a zároveň mají funkci estetickou. Na pevnosti a estetické vlastnosti potahových materiálů jsou kladeny vysoké nároky, vyjádřené především odolností proti oděru, odolností proti protržení apod. Podle druhu výrobku jsou nejprve stříhány a následně sešívány nebo přímo sponkovány na nosný podklad. Potahové materiály můžeme rozdělit na dvě základní skupiny a to na textilní a netextilní. Textilní materiály pak na tkané, pletené a pletenotkané, z nichž se pro sedací prvky veřejných interiérů používají pro své mechanické vlastnosti nejvíce materiály tkané. Vyrábějí se v různých kvalitách, strukturách, objemových hmotnostech a v nepřeberném množství vzorů a barev. Netextilní potahové materiály rozlišujeme na usně, koženky a kožešiny. Usně se vyrábějí v několika typech (juchta, nubuk, velur, vašeta apod.), různými výrobními způsoby (tříslený, chromitý, zámišový apod.). Rovněž usně rozlišujeme podle toho, z jakého zvířete byly získány. Od výrobců můžeme získat usně různých barev s povrchovou úpravou hlazenou, tlačenou, pigmentovou nebo transparentní. Usně se uplatňují především v interiérech luxusnějších jako jsou banky a hotely. Drahou useň často nahrazuje koženka, což je materiál s textilním základem a syntetickým povrchem. Ve veřejném interiéru je často užívána pro svou příznivou cenu a snadnou čistitelnost. Její nevýhodou je velice nízká prodyšnost. Kožešiny se ve veřejných interiérech nepoužívají. Mezi pomocné čalounické materiály řadíme lepidla, spojovací, prošívací a montážní prvky, dále také ozdobné prvky a balicí materiály. Z lepidel je v čalounické výrobě nejčastěji používáno disperzní, roztokové, tavné, klihové a kaučukové a to na lepení jednotlivých vrstev mezi sebou, nebo k nosnému podkladu. Různé receptury a různé technologické podmínky lepidel předurčují ke specifickým technologickým operacím. Spojovací materiály můžeme rozdělit na kovové a nekovové. Mezi kovové patří knoflíky, sponky, špendlíky a zipy, jejichž funkcí je spojování potahových materiálů ke kostře nebo dvou kusů čalounických materiálů navzájem. Do nekovových spojovacích 18

materiálů řadíme zipy, profily, smyčky a uzávěry. Prošívacími materiály, ať už přírodními nebo syntetickými, mohou být špagáty, motouzy nebo nitě, s nimiž se provádí sešívání či prošívání jednotlivých nastříhaných dílů. Montážní prvky slouží k nerozebiratelnému, rozebiratelnému či polohovatelnému spojení dvou nosných částí mezi sebou a jsou jimi kolíky, šrouby, vruty a kování. Mezi prvky ozdobné řadíme prýmky, tkanice, keprovky, paspule, třapce.

1.3.1.5 Kámen

Kámen sice není nejpohodlnějším materiálem k sezení, ale ve veřejném interiéru bývá příležitostně použit. Uplatnění nachází hlavně v interiérech s maximálními pevnostními nároky a tvoří buď jen podnož, nebo celé sedadlo včetně opěráku. Jeho použití na sedadla bývá odvozeno z celkového pojetí interiéru.

Současný veřejný interiér využívá nových materiálů ve spojení s novými technologiemi obrábění a tváření materiálů – upravené sklo, minerální hmoty…

1.3.2 Konstrukční požadavky

Nábytek musí být konstruován tak, aby byly dlouhodobě zaručeny jeho užitné vlastnosti a konstrukce výrobku umožnila zaměnitelnost součástí, komponentů a dílců, které podmiňují jeho užitné vlastnosti. Musí mít kromě užitných parametrů a předepsaných znaků i dostatečnou odolnost proti dynamickému namáhání.2 Tam, kde by mohlo při běžném užívání dojit k poškození věcí, nebo úrazu, musí být ostré části nebo komponenty a součásti nábytku náležitě upraveny a zabezpečeny. Konstrukce musí být řešena tak, aby nedocházelo k nežádoucím funkčním nebo zvukovým efektům. Stejně jako se liší požadavky na kvalitu sezení a použité materiály, liší se také konstrukční řešení dle specifik umístění. Nábytek do veřejných interiérů podléhá při

2

ČSN 91 0100 – Nábytek – bezpečnostní požadavky, 2006.

19

zkouškách dvojnásobnému cyklu zatěžování, což také vyjadřuje vyšší požadavky na konstrukci a materiály.

1.3.3 Hygiena a bezpečnost

Výrobek musí odpovídat požadavkům, které jsou ve shodě s normami ČSN řady 91, nebo přejatým normám EN – ČSN. Za bezpečný se považuje nábytek, který neohrožuje zdraví člověka při zpracování materiálů a užívání výrobku, neohrožuje životní a pracovní prostředí použitými materiály, výrobními procesy, emisemi a odpady, dále vysokou spotřebou energie při likvidaci výrobku po ukončení jeho životnosti.3 Materiály použité pro výrobky nesmí svými technickými, hygienickými, zdravotními, biologickými, emisními a požárními znaky ohrozit zdraví osob při běžném užívání výrobku. Musí být použity takové materiály, které mají minimální emise VOC látek, a které nezapřičiňují rozvoj plísní roztočů, bakterii apod. Není-li stanovena výjimka, musí být pro čalouněný nábytek veřejných zařízení použity materiály se sníženou hořlavostí. Nábytek svými ergonomickými parametry, konstrukcí, funkcí nebo účelem nesmí být příčinou poškození zdraví spotřebitele při dlouhodobém užívání výrobku.4 Sedací nábytek musí být řešen tak, aby byl dostatečně stabilní proti převrácení při usedání, vstávání nebo jiném běžném a obvyklém způsobu užívání. Musí být dimenzován tak, aby unesl opakovaný dynamický ráz při usedání osob oslabených nemocí a stářím.5 Tam, kde by mohlo při běžném užívání dojit k poškození věcí, nebo úrazu, musí být ostré části nebo komponenty a součásti nábytku náležitě upraveny a zabezpečeny. Konstrukce musí být řešena tak, aby nedocházelo k nežádoucím funkčním nebo zvukovým efektům. 3


4


5


20

Sedací plochy nábytku musí umožnit dostatečný odvod vlhkosti nebo jiným způsobem eliminovat akumulace tekutin a biologických činitelů v čalounické konstrukci. Nábytek musí být řešen tak, aby jeho údržba a ošetřování bylo umožněno běžnými sanitárními přípravky. 6 Zejména je kladen důraz na potahový materiál. Potah by měl být prodyšný, hygienický, zdravotně nezávadný, čistitelný, protože v potahu se shromažďuje největší množství bakteriologických zárodků. Vzhledem k této skutečnosti byla v návrhu jako potah použita koženka, která není sice tak prodyšná, ale je to materiál velmi hygienický a snadno čistitelný, má velmi nízký otěr a vysokou trvanlivost.

1.3.4 Barvy v interiéru a jejich vliv na člověka

Barvy jsou síly, které působí na člověka a vyvolávají pocity pohody nebo nelibosti, aktivitu či pasivitu. Použití barev v podnicích, úřadech a školách podněcuje nebo oslabuje výkon, v nemocnicích přispívá k ozdravení člověka.7 Vliv barev na člověka je zprostředkovaný a to vlastním fyziologickým působením barev (rozšíření či zúžení místnosti a tak nepřímo změna působení prostoru) (obr. č. 1 až 3), či bezprostřední vlivem impulsů, které vycházejí z jednotlivých barev (obr. č. 4 a 5). Největší impulsivní sílu má oranžová, následují žlutá, červená, zelená, purpurová. Nejmenší impulsivní sílu má modrá, zelenomodrá a fialová (studené a pasivní barvy). 8

6

7



Praha: Consultinvest, 2000. 8



21

Obr. č. 1

Obr. č. 2

Obr. č. 3

Obr. č. 1 – Tmavé barvy zatěžují, prostory působí jako nižší, je-li strop barevně zdůrazněn. Obr. č. 2 – Světlé barvy zvyšují, prostory působí jako vyšší při barevně výraznějším pojednání stěn oproti světlému stropu. Obr. č. 3 –Dlouhá místnost se zdá kratší, vystupuje-li výrazně ohraničující příčná stěna.

Obr. č. 4

Obr. č. 5

Obr. č. 4 – Tmavé a světlé barvy a jejich působení na člověka Obr. č. 5 – Lehké a těžké barvy. (Jiný význam než světlé a tmavé – viz obr. č. 4. Kromě podílu tmavosti také přirozený podíl červené rozhoduje o pocitu těžkosti.)

Impulsivně bohaté barvy jsou vhodné pro malé plochy v prostoru, chudé barvy pak pro velké plochy. Teplé barvy působí aktivně, podněcují, případně rozčilují. Studené barvy naopak působí pasivně, podněcují a zvroucňují. Zelená uklidňuje.

Působení barev závisí dále na jasnosti a místě působení: 

Teplé a světlé barvy ve směru shora duchovně podněcují, ze strany oteplují, přibližují, zespoda odlehčují, zvedají.



Teplé a tmavé barvy ze shora uzavírají a jsou důstojné, ze strany obklopují, zespoda působí bezpečně při chůzi i uchopení.

22



Studené a světlé barvy shora zesvětlují, uvolňují, ze strany odvádějí stranou, zespoda působí hladce, podněcují k běhu.



Studené a tmavé barvy působí shora hrozivě, ze strany studeně a smutně, zespoda těžce a stahují dolů.9

Bílá je barva absolutní čistoty a pořádku. Při barevném uspořádání prostoru hraje bílá hlavní roli, odděluje ostatní barevné skupiny od sebe neutrální plochou, zesvětlením oživuje a člení. Jako barva pořádku je bílá vhodná pro skladovací prostory, pro vedení linek a dopravního značení (obr. č. 6).10

Obr. č. 6 – Bílá jako vodící barva, např. v závodech a laboratořích.

Z hlediska čekajícího je důležitá celková úprava stěn, které jsou umístěny přímo před pozorovatelem. Právě v nemocničním prostředí je vhodné, aby tyto stěny působily uklidňujícím dojmem, ten lze vyvolat příjemným barevným zpracováním, obložením, obrazy. Nejvýraznější rozdíl v utváření atmosféry prostoru z hlediska materiálů je při použití kamene a dřeva. Interiér ohraničený dřevem navozuje pocit tepelné pohody a uvolnění. Kámen naopak vyvolává spíše pocit chladu, strohosti – dlažební obklad – pocit sanitární čistoty.

9


Praha: Consultinvest, 2000. 10



23

1.4

Historický vývoj

Pojem čekáren u lékaře je poměrně novodobá záležitost, proto se nedá zmapovat jejich vývoj v průběhu doby. V minulosti chudší vrstvy využívaly služeb lékaře jen v nutných případech, kdy lékař chodil za pacientem domů, vrstvy bohatší měly k dispozici své vlastní lékaře. I jiné druhy čekáren nebyly příliš rozšířené – například cestování bylo doménou bohatých, kteří měli své vlastní dopravní prostředky a chudý lid používal vlastních nohou, nebylo tedy třeba prostor k čekání na dopravu. Když začala fungovat železnice, přístup k zákazníkovi byl velmi diferencovaný. Když architekt Jüngling projektoval na přelomu let 1844 a 1845 pro Severní státní dráhu její pražské nádraží (dnes Masarykovo), tak jej vybavil třemi čekárnami, protože státní dráha znala tři vozové třídy. A aby nemohlo snad dojít k záměně, čekárny 1. a 2. třídy umístil stavitel do levého křídla odjezdové budovy, ovšem zařízení pro cestující třetí třídou zaujalo své místo naopak v křídle pravém. Železnice soukromá i státní se ale musela připravit na cestující nade vše privilegované – na císaře, členy jeho rodiny a jejich doprovod. Právě pro ně vymysleli architekti nádražních budov specifickou instituci, jakousi mimotřídní čekárnu, oficiálně nazývanou dvorní salon.

Obr. č. 7 – Na dnešním Masarykově nádraží v Praze zachovávají původní vládní salonek, kterému se dnes říká Masarykův. Některé části mobiliáře i výzdoby zůstaly původní, navíc tam najdeme sochu TGM.

Co se týče tématu samotného sezení a zdravotních zásad správného sezení, pak k soustavnějšímu uplatňování funkčního hlediska před společenským dochází až 24

v druhé polovině 19. století. Mezi prvními byl H.V. Meyer, který rozlišoval základní polohy při sezení s mírným předklonem a s mírným záklonem a stanovil požadavky na velikost a tvar sedací plochy, opěry zad. R. Staffel kritizuje všeobecně používanou rovnou opěru zad a navrhuje vhodnou podpěru bederního ohybu zad. Ve 20. století dochází k uplatňování zejména ortopedických poznatků k preventivnímu odstranění nemocí souvisejících s nesprávným sezením. Švédský ortoped B. Akerblom ve své práci „Standing add sitting posture“ (1948) uvádí podrobnou stavbu páteře a uplatnění svalstva při sezení na různých typech sedacího nábytku. Navrhl řešení sedadel s výrazně nižší sedací plochou a formuloval požadavky na jednotlivé rozměry částí. Německý ortoped H. Schubert v díle „Sitzhaltung, Sitzschaden, Sitzmöbel“ (1962) uvádí vztah mezi vadami držení těla, bolestí a deformacemi páteře a nesprávným sezením. Dále popisuje předčasnou únavu při práci způsobenou nesprávnou polohou při sezení.

25

2

Současný stav a jeho vyhodnocení

2.1

Současný sortiment

Sortiment současných typů sedacího nábytku pro veřejné interiéry se často zaměřuje na jeho účelnost, funkčnost, jednoduchost, hygieničnost, dále občas také vlastnostmi jakou jsou stohovatelnost, sklopitelnost… Na jednotlivých výrobcích různých firem jsou ukázány možnosti sedacího nábytku do čekáren.

AMOS DESIGN

Na obr. č. 8 je jako materiálu využito kombinace kovu a čalounění. Kovová kostra není celistvá, ale perforovaná, což umožňuje odvod vlhkosti.

Obr. č. 8

Jedním z dalších poměrně často využívaných způsobů jsou plastové výlisky (obr. č. 9).

26

Obr. č. 9

Na obr. č. 10 je kombinace kovu a dřeva. Kov zde tvoří nosnou konstrukci.

Obr. č. 10

Je možné využít i samotného kovu, jak je vidět na obr. č. 11. Zde tvoří kov jak konstrukci, tak sedák. Konstrukce je řešena jako sklápěcí, což je dobré např. pro malé prostory a jednak systémem montáže ke zdi umožňuje velmi snadnou údržbu podlahy.

Obr. č. 11

27

LINET

Další firmou, jejíž sortiment obsahuje sedací nábytek pro čekárny, je firma Linet. Na jednotlivých obrazcích je ukázána možná skladba počtu míst k sezení. Od obr. č. 12, kde se jedná o křeslo jednomístné, až po obr. č. 14 – trojmístnou lavici s možností výměny sedací plochy za plochu odkladnou.

Obr. č. 12 – Jednomístné křeslo má celočalouněný, vypěňovaný sedák a opěrák, provedení kostry je kovové.

Obr. č. 13 - Dvojmístnou lavici tvoří kovová podnož, na niž jsou uchycena jednotlivá místa k sezení. Tato místa tvoří čalouněný sedák a plastový děrovaný opěrák. Šířka 1270 mm, hloubka 600 mm, výška 940 mm a výška sedáku 470 mm.

Obr. č. 14 - Trojmístnou lavici tvoří ocelová konstrukce podnože, na níž jsou uchycena jednotlivá místa k sezení. Tyto místa tvoří polypropylenová sedadla. Je zde možná fixace k podlaze. Šířka 1500 mm, hloubka 570 mm, výška 830 mm a výška sedáku 490 mm. Sedadlo lze zaměnit za odkládací stolek z laminodesky.

28

2.2

Konkrétní čekárny

Mezi dobře řešené čekárny můžeme zařadit například ty, které se nacházejí v prostorách nově zbudované části nemocnice Milosrdných bratří v Brně. Na obr. č. 15 je čekárna spojená s evidencí pacientů, která je viditelná v levé části obrázku.

Obr. č. 15

Čekárna je ve správné přímé vazbě na evidenci a na vstupy do ordinací. Je příjemně barevně řešena a to jak stěny, tak barevné členění podlahy. Dokonce i umístění zářivek na stropě je odlišné od běžného, nepravidelné … Samotné sezení poskytuje dostatek místa pro velké množství pacientů, je příjemně esteticky řešeno, není však příliš pohodlné pro dlouhodobější čekání. Bohužel zde není žádný odkladný prostor např. pro noviny.

Další z pěkně řešených prostor je na soukromé klinice Unica (viz obr. č. 16). Čekací prostor je zde však naprosto minimální z toho důvodu, že na soukromých klinikách pacienti dlouho nečekají, jsou objednáváni na přesnou dobu a většinou se jim lékař ihned věnuje.

29

Obr. č. 16

Jedno z řešení dětských čekáren je na obr. č. 17. Veselými motivy a výraznou barevností mají za úkol rozptýlit malé čekající pacienty. Tyto prostory pak povětšinou působí uklidňujícím, příjemným a útulným dojmem.

Obr. č. 17 – dětská čekárna

V následující čekárně jsou využity prvky, které pacienti často považují za příjemné a čekání zkracující. Mezi příjemně působící prvky patří koberec na zemi, který je ovšem horší volbou pro úpravu podlahy z hlediska udržovatelnosti. Dále je to čalouněné sezení, příjemné teplé barvy a dostatečně široké, aby se na sebe pacienti nemačkali. Čekání zkracující prvek je bezesporu televize.

30

Obr. č. 18

Naopak následující čekárna je sice nově zrekonstruovaná, působí však poněkud studeně a stroze.

Obr. č. 19

Na obr. č. 20 je čekárna s recepcí spojená s obchodem. Je to čekárna veterinární ordinace. V obchodě tedy může majitel strávit čas při ošetřování jeho zvířete a ještě zde utratit nemalou sumu peněz, což je bezpochyby výhodné pro provozovatele takové ordinace.

31

Obr. č. 20

Na následujícím obrázku je vidět, jako sílu mohou mít barvy. Bílý prostor působí velmi strohým, sterilním dojmem. Umístěním výrazně barevného (teplé odstíny) a na pohled pohodlného sedacího nábytku se prostor rozjasní, zútulní. Jedná se o malou čekárnu soukromého sanatoria, kde je vzhledem k ne tak časté využívanosti možné umístit spíše bytový nábytek – jednak tvarem, jednak použitými materiály.

Obr. č. 21

Mezi spíše odrazující patří například následující dvě čekárny. Viditelně se jedná o čekárny staré, zřejmě zařizované před velmi dlouho dobou. Na obr. 22 jsou

32

k nepříjemně působící chodbě použité nepříjemně působící barvy. Na druhou stranu sedací nábytek je pro tento prostor vhodný. Jednotlivé židle, bez možnosti spojení, nejsou příliš šťastným řešením (obr. č. 22). Jednak se dá těžko udržet jistá uspořádanost prostrou, když si může každý pacient přesunout židli kam se mu zlíbí. Dále také při každém pohybu pacienta vydává židle třením o podlahu (zvláště jedná-li se o dlažbu) v jinak tichém prostředí poměrně hlasité a tím pádem i nepříjemné zvuky. Dále velkým množstvím květin, ubrusem na stole, nástěnkou … se zřejmě snažili docílit domáčtějšího prostředí, výsledek ale prostoru naopak spíše škodí, než pomáhá.

Obr. č. 22

Obr. č. 23

33

2.3

Vyhodnocení současného stavu

Zařizování veřejných interiérů se v minulosti ne vždy řídilo zákonitostmi těchto prostor. Často se setkáváme s interiéry, které ač svou povahou veřejné, jsou zařizovány bytovým mobiliářem. Byl proveden i krátký průzkum, při kterém jsem zjišťovala, jaké prvky v čekárnách působí na pacienty pozitivně a jaké negativně. Uspořádanost nábytkových předmětů v interiéru může působit na čekající uklidňujícím dojmem. Vybavení čekáren by nemělo být jednotvárné. Je dobré, když zařízení zaujme pozornost pacienta. Proces sledování jej může zaujmout natolik, že chvilkově zapomíná na své současné problémy, uvolní se. Dále je dobré umisťovat prvky, které přímo zaměstnávají pozornost – např. akvárium, televizi, rádio, nebo alespoň reklamní panely s letáčky upozorňující na vhodné léky pro danou ordinaci. Další možností je spojení čekárny s obchodem, kde se prodává zboží s danou problematikou - například je možné spojit čekárnu s obchodem se zdravou výživou. Nábytek může být sériově vyráběný, nebo atypický – vytvořený pouze pro jeden konkrétní prostor. Vzhledem k jednoduchosti a finanční stránce, která není u zdravotnických zařízení zrovna nejlepší, je v této práci řešeno zařízení, které je možné vyrábět

sériově, ekonomicky a svou skladebností jednotlivých prvků je možné je

umísťovat do rozličných druhů interiérů. Samostatné kusy lehkého nábytku téměř nelze upravit do pravidelného tvaru. Řešení tedy spočívá ve vytvoření modulového principu. Doporučován je závěsný nábytek nebo nábytek na nožkách, který umožňuje jednoduchou očistu podlah. Z materiálů je doporučován např. kov – pro svou pevnost, hygienické vlastnosti.

34

3

Formulace optimálních parametrů – ergonomické poměry

3.1

Výška sedadla

Základním antropometrickým rozměrem určujícím výšku sezení je výška bérce, který je při přímém sedu ohnut do pravého úhlu a chodidlo nohy se opírá o podlahu. K tomuto rozměru se připočítává výška podpatku obuvi (nejčastěji cca 25 mm). Při výšce sedadla vyšší i nižší dochází k nepohodlnému sezení (viz obr. č. 24 - 26). Nízké sedadlo, na němž je sezení v částečném předklonu, způsobuje tlačení stehen na břišní partie, namáhá celé tělo a neumožňuje pohodlné vstávání (obr. č. 24). Naopak při vyšším sedadle dochází k nežádoucímu stlačení podkoleních cév okrajem sedadla (obr. č. 25). Rozměrové normy a literární podklady uvádějí výšku sezení u židlí v rozpětí 420 - 480 mm. Doporučuje se, aby se u židle univerzálnější, určené pro dlouhodobější sezení, vycházelo z tělesných rozměrů žen. Tedy, aby výška nepřesáhla 420 - 450 mm. Nejsprávnější je, volit nastavitelnou výšku sezení. 11

Obr. č. 24

Obr. č. 25

Obr .č. 26

Obr. č. 24 – Příliš nízká židle (vzhledem k výšce nohy ke kolenům) namáhá celé tělo a neumožňuje pohodlné vstávání. Obr. č. 25 – Příliš vysoké sedadlo způsobuje, že je stlačováno stehno. Obr. č. 26 – Výška stejná, jako noha ke kolenu lehce tlačí na stehno, což způsobuje snížení komfortu při delším sezení.

11

BRUNECKÝ, Petr, ŠVANCARA, František. Interier, člověk a nábytek. Brno : MZLU v Brně, 1995.

Skripta.

35

Obr. č. 27 – Židle nižší, než je výška nohy ke kolenu poskytuje nejlepší komfort sezení.

3.2

Hloubka sedadla

Hloubka sedadla by měla být volena tak, aby nedošlo při plném dosednutí (při opření) ke stisknutí – stlačení cév a nervů v podkolení. Určujícím antropometrickým rozměrem je délka hýždě – bérce, od které je dobré odečíst 50 - 100 mm. Doporučuje se 390 – 450 mm. Při větší hloubce sedadla nedochází k opření – k využití opěradlové části a opět dochází k nekomfortnímu sezení (obr. č. 28).12

Obr. č. 28

3.3

Šířka sedadla

Určující hodnotou pro minimální šířku sedadla je vzdálenost hřebenů pánevních kostí s připočtením 100 - 150 mm na tloušťku podkoží a obleku. Dalším určujícím faktorem je zajistit požadavek podpěry stehen i při jejich rozevření až do úhlu 60°. Šířku sedadla ovlivňují i výšky područek nebo boků. Rozhodující je šířka ve vzdálenosti

12


Skripta.

36

cca 12 cm od opěradla (měřeno v ose sedadla). Pro židle bez područek se požaduje min. 380 - 420 mm, s područkami nebo boky min. 450 mm (obr. č. 29). U křesel se vyžaduje min. šířka sedadla 450 - 500 mm.

Obr. č. 29

3.4

Tvar sedadla

Tvar sedadla má umožňovat správné podepření stehen při kterékoliv pozici. Prohloubení – tvarování sedadla podle tvaru stehen s vyvýšením ve střední části (v podélné ose sedadla) je naprosto nevhodné a nejenom že nezlepšuje, ale při déletrvajícím sezení výrazně zhoršuje pocit komfortu sezení. Doporučuje se sedadlová plocha rovná nebo mírně prohnutá buď v jednom nebo druhém směru (obr. č. 30). Maximální výška prohloubení má být cca ve vzdálenosti 120 mm od opěradla a to max. 25 - 40 mm. Dobré je zaoblení přední hrany sedadla.

Obr. č. 30

Je-li pro židle použito čalounění, neměla by jeho výška přesáhnout několik centimetrů. Sklon sedadla má být mírný dozadu (směrem k opěradlu). Tento sklon zabraňuje klouzání těla dopředu. Úhel sklonu je závislý na typu sedacího nábytku. U židle universální a pracovní je to 0-5°, u křesla společenského 7-11°, odpočivného až 25°.

37

3.5

Opěradlo

Dobře navržené opěradlo napomáhá rozložení váhy, snižuje tlaky a napětí na záda. Obyčejně poskytuje podepření bederní části a horní části zad. Někdy jen jedno z těchto. Opěradlo by mělo mít pro dlouhodobé sezení minimální délku 420-450 mm, přičemž není nutné, aby dosahovalo až k sedadlu. Opěradlo pro kratší dobu užití může být nižší, asi 280-330 mm, nazývá se často bederní opěradlo. Opěradlo nesmí svírat se sedadlem pravý úhel, musí být minimálně 95°.

3.6

Prostor pro nohy

Důležitým požadavkem z hlediska komfortního sezení je takové konstrukční řešení židle, aby umožňovalo zasunutí nohou pod sedadlo do úhlu 60° (obr. č. 31).13

Obr. č. 31

3.7

Vyhodnocení

Předpokládejme, že pro člověka vysokého 175 cm byly rozměry, které určují výšku, hloubku a sklon sedadla i výšku a sklon opěradla židle stanoveny tak, že vyhovují lékařsky stanoveným podmínkám pro dokonalé sezení, a že vhodnost těchto rozměrů byla i prakticky prověřena a přijata. Kdyby se mělo dosáhnout stejných kvalitativních podmínek sezení pro člověka 185 cm vysokého, tedy o 10 cm vyššího, pak by bylo nutno zvýšit sedací plochu o 27 mm a prohloubit o 26 mm. A naopak pro 13


Skripta.

38

člověka 165 cm vysokého, tedy o 10 cm nižšího než v prvním případě, by bylo nutno sedací plochu snížit o 27 mm a hloubku sedadla zkrátit o 26 mm. 14 Na rozdíl od výroby individuální, zakázkové, se v hromadné výrobě neví, kdo bude konkrétní výrobek skutečně užívat. Musí se tedy proto vycházet ze znalosti statistických vlastností tělesných rozměrů. Individuální výrobu je možno provádět pro neomezené množství typů lidských postav. Hromadná výroba však musí produkovat velké série rozměrově stejných výrobků, čím rozsáhlejší série, tím ekonomičtější výroba. Z toho vyplývá nutnost omezit se při výrobě na určitou množinu typů postav. I z tohoto důvodu jsem svůj návrh koncipovala jako vlnku, která ve své horní amplitudě poskytuje sezení pro osoby vyšší (popřípadě osoby, které mají problémy se vstáváním) a ve spodní pro osoby malého vzrůstu, případně děti. Výška sezení u čalouněného nábytku se musí uvažovat při zatížení.

14

HALABALA, Jindřich. Výroba nábytku, tvorba a konstrukce. Praha: Nakladatelství technické

literatury, 1975.

39

4

Návrh vybavení

Při navrhování vybavení je využíváno získaných poznatků. Při řešení návrhu vybavení pro čekárny je třeba brát v úvahu ergonomické hledisko, použité materiály, bezpečnost, hygienu – lehkou údržbu a samozřejmě také samotný vzhled výrobku, který by měl pozitivně působit na pacienty. Z tohoto důvodu bylo pro návrh využito organických tvarů a příjemných barev. Jednou z předností by měla být co nejjednodušší konstrukce, poskytující lehkou manipulaci, instalaci a demontáž. Pro čekárny je specifické, že jsou určeny pro velký počet osob s různým smýšlením, názory a povahami. Tedy i přes to, že existují poznatky o působení barev, světla, materiálů apod., je těžké navrhnout interiér, který by byl ideální pro každého jeho návštěvníka. V práci byla za cíl kladena i jistá variabilita výrobku, která se může přizpůsobit širším potřebám pacientů. Samostatné kusy lehkého nábytku téměř nelze upravit do pravidelného tvaru. Řešení tedy spočívá ve vytvoření modulového principu. Skládáním jednotlivých částí lze kopírovat půdorysné řešení místnosti, popřípadě vyplnit volnou plochu. Výsledkem je ucelená řada prvků, které vhodnou vzájemnou kombinací poskytují rozmanitost, ale přitom jednoduchost při tvorbě různých interiérů. Potah by měl být prodyšný, hygienický, zdravotně nezávadný, čistitelný, protože v potahu se shromažďuje největší množství bakteriologických zárodků. Vzhledem k této skutečnosti byla v návrhu jako potah použita koženka, která není sice tak prodyšná, ale je to materiál velmi hygienický a snadno čistitelný, má velmi nízký otěr a velkou trvanlivost. A také je proti kůži výrazně ekonomicky výhodnější, což je pro zdravotnická zařízení další velmi podstatné hledisko.

4.1

Postup navrhování

Základem pro kvalitní řešení veřejného interiéru je zvolit správné tvarové řešení a použít vhodné materiály vyhovující těmto podmínkám. Nalezený tvar se rozdělí na moduly, umožňující variabilní sestavení a vytvoření nového prostorového uspořádání. Dalším krokem je vytvoření konstrukce modulů a vyřešení spojovacích prvků.

40

4.1.1 Základní tvar

V průběhu řešení tématu vzniklo několik variant, z nichž dvě se staly základními (obr. č. 33 a 34). Základní myšlenka konceptu je však stejná – a to vytvoření měkkého organického tvaru, který by měl příjemně a pozitivně působit na pacienta. Jako výchozí tvar byla zvolena vlnka, viz následující obrázek.

Obr. č. 32: Výchozí tvar.

Obr. č. 33: První varianta.

Obr. č. 34: Druhá varianta.

41

Co se pevnostních vlastností týče, je možné použití obou variant, ale vzhledem ke složitosti výroby prvního případu, je nakonec řešena varianta s trubkovou konstrukcí. Dalším důvodem je také bezpečnější konstrukce, protože v prvním případě může při nesprávném dosednutí pacient dopadnout místo na čalouněnou plochu na kovovou hranu nohy. Dále váha – trubková konstrukce je lehčí. Navíc také řešení nohou první varianty popírá cíl vytvoření měkkého organického tvaru. Rozdíl mezi výškou horní a spodní sedací plochy je pouze 50 mm. Nebude tedy docházek k „přepadávání“ pacientů do stran. Sedací plocha je navíc řešena jako čalouněná, což má zajistit dostatečný komfort při sezení. Přičemž šířka sedacích ploch je větší, než je nezbytně nutné, aby nedocházelo k nežádoucímu fyzickému kontaktu pacientů sedících vedle sebe. Vnitřní skladba sedáku je řešena ve dvou variantách. Vzhledem ke zvolenému tvaru nábytek nabízí pacientovi výběr výšky sezení. Tuto výšku kopíruje i výška příslušné opěrky. Opěrka je minimalistická, pouze pro lehké podepření. Její výška je zvolena tak, aby podepírala záda v jejich střední části a tím tedy nedovolala přílišnému prohnutí beder a stejně tak i horní části zad. I přes to, že starší lidé, popřípadě lidé vyššího vzrůstu raději dávají přednost sezení o větší výšce, může nastat situace, že horní amplituda vlnky může působit méně pohodlně než spodní, proto je v konečném návrhu těchto míst méně a tato část je pravidelně prostřídána odkladním prvkem. Odkládací část tvarově koresponduje s vlnkou, aby se nenarušil celkový výsledný dojem. Je určena pro odkládání aktovek, kabelek, batohů, tašek, svršků a podobných předmětů, které pacient mívá s sebou v čekárně snad vždy a je tedy vhodné pro ně vytvořit nějaký prostor. Pokud tento prostor chybí je pacient nucen odkládat své věci na zem či na svůj klín. Vzhledem k tvaru plochy jsou na krajích upevněny zaoblené zarážky pro pohodlné odložení věci, které nebudou padat do sedací plochy a na pacienta. Tento modulový systém je založen na velkém množství skladebných variant, při minimálním počtu základních skladebných dílů. Toto řešení je výhodné jak pro výrobce, tak pro odběratele. Výrobce vyrábí standardizovanou řadu výrobků, u kterých může výrobní systém pracovat na maximální výkon. Naopak odběratel - zákazník může z této modelové řady výrobků snáze vybírat a uspokojovat tak své potřeby.

42

Další možnou variantou je zdvojnásobená opěrka.

Obr. č. 35: Varianta řešení opěradla.

Obr. č. 36

43

4.1.2 Zvolené materiály

K samotné konstrukci je pro své dobré pevnostní a hygienické vlastnosti využito kovu. V prvním případě je kov ve formě silného plechu a nohy jsou z tohoto plechu vyřezávány (obr. č. 34). Druhá varianta má kostru trubkovou (obr. č. 35).

Obr. č. 37

Obr. č. 38

44

Základní konstrukční materiál je ocel, pochromováno - trubka hladká (konstrukční) válcovaná za studena. Na konce trubkových nohou jsou nasazovány gumové patky.

D = 20,0 mm t = 2,25 mm G = 0.985 kg/m Obr. č. 39: Trubka – rozměry.

Zvolený potahový materiál – koženka – TENA TEX TRADE, s.r.o. Název: DOLARO KOŽENKA Složení: PES, PVC Šíře: 140 cm Hmotnost: 620 g/bm Otáčky martindale: 50 000 ot./min. Firma tento materiál poskytuje v úpravě se sníženou hořlavostí, což je pro veřejné interiéry podmínkou. Z barev byly voleny spíše uklidňující jemné pastelové odstíny:

Obr. č. 40: Zvolené varianty barev.

45

Vnitřní skladba čalounění je tvořena nosnou částí, PUR pěnou.

Zvolená pěna pro sedák – H 4055: Jedná se o pěnu se zvýšeným odporem proti stlačení. Barva: modrá Objemová hmotnost: 40 [kg/m3] brutto Odpor proti stlačení: 5,5 [kPa] (40%)15 Pevnost v tahu: 160 [kPa]16 Tažnost: 150 [%]16 Trvalá deformace: 1,5 [%], [50%, 23°C, 72 hod.]17

Zvolená pěna pro opěrák – H 2545: Jedná se o pěnu se zvýšeným odporem proti stlačení. Barva: bílá Objemová hmotnost: 25 [kg/m3] brutto Odpor proti stlačení: 4,5 [kPa] (40%)18 Pevnost v tahu: 160 [kPa]19 Tažnost: 190 [%]16 Trvalá deformace: 3,0 [%], [50%, 23°C, 72 hod.]20

15

dle ČSN EN ISO 3386-1, DIN EN ISO 3386-1

16

dle ČSN EN ISO 1798; průměrné hodnoty

17

dle ČSN EN ISO 1856, DIN EN ISO 1856; průměrné hodnoty

18

dle ČSN EN ISO 3386-1, DIN EN ISO 3386-1

19

dle ČSN EN ISO 1798; průměrné hodnoty

20

dle ČSN EN ISO 1856, DIN EN ISO 1856; průměrné hodnoty

46

Co se barevného řešení týče, je možné sladit i patky na dolní části trubkové konstrukce.

Obr. č. 41: Barevné řešení patek.

Jako separační materiál je použito polyesterové rouno 120 g/m2. Ve spodní části potahu je použita začišťovací technická textilie. Nosnou část tvoří perforovaný plech tloušťky 4 mm a nebo jako druhá varianta je použita překližka, tloušťky 12 mm. Větší tloušťka je volena z pevnostních důvodů – nábytek ve veřejném interiéru je namáhán velmi intenzivně. Konstrukční řešení jednotlivých variant – viz další kapitola. Vnitřní část opěráku tvoří hranolek z masivu, další vrstvou je PUR pěna, dále polyesterové rouno a následně potah.

Odkládací plocha je tvořena lamelou vyrobenou z dubových dýh.

4.1.3 Jednotlivé skladebné prvky a konstrukční řešení

Vzhledem k tomu, že systém má fungovat jako modulový, aby jej bylo možné využít pro co nejširší množství různých interiérů, skládá se sedací systém z jednotlivých prvků, které jsou k sobě spojeny jednoduchými konstrukčními spoji.

47

Systém umožňuje namontováním dvou krajních nohou k sedáku sezení pouze samostatné, jednotlivým přidáváním dalších prvků je možné vytvořit libovolnou délku sedacích míst vedle sebe. Vhodné s pravidelným vložením prvku odkládacího. Systém se dá využít s opěradlem i bez. Nohy se přidělávají pomocí kovových destiček, které ji obepnou a přišroubují se k perforovanému plechu sedáku, popřípadě k překližce. I jednotlivé sedáky jsou mezi sebou spojeny kovovými destičkami z důvodu zvýšení celkové pevnosti a stability.



Prvním prvkem je ohýbaná vnitřní noha. Tloušťka trubky je 20 mm, tloušťka stěny 2,25 mm. Jedna část nohy je nižší – pro podepření nižšího sedadla, druhá naopak vyšší pro podepření konkávního sedáku. Tento prvek je možný otočit o 180°, používá se tedy pouze jeden typ vnitřní nohy, nikoli pravá a levá, což je také výrobně a ekonomicky výhodnější. V kloubu, ke kterému jsou svařeny boční nohy je otvor, do kterého je možné zasadit a upevnit opěradlovou tyč. Při použití bez opěradla je otvor opatřen kovovou krytkou.

Obr. č. 42: Vnitřní noha.

48



Krajní noha – nízká. Dalším podpíracím prvkem jsou dva typy krajních nohou a to vysoká a nízká. Konstrukčně je dále shodná jako předchozí.

Obr. č. 43: Krajní noha – nízká.



Krajní noha – vysoká.

Obr. č. 44: Krajní noha – vysoká.



Opěradlová tyč – jak již bylo dříve zmíněno se upevňuje do kloubu podnože (viz detail na obr. č. 43). Součástí trubky je čep, připojený nerozebíratelným spojem. Dále je fixována šroubem (M 6x20, DIN 914) proti vybočení do strany. Materiál je ocelová trubka, průměru 25 mm, s tloušťkou stěny 2,25 mm. Je ohnutá do požadovaného tvaru. Horní zakončení je upraveno tak, 49

aby ostrými hranami neohrožovalo uživatele. V horní části tyče je připevněna pomocí šroubu kovová součástka na kterou je nasunuto samotné opěradlo. Jsou dva druhy, podle toho, zda se napojuje opěradlo na obě strany tyče nebo pouze na jednu. To již dále fixováno není, dostatečnou pevnost zajišťuje druhá opěradlová tyč na protější straně.

Obr. č. 45: Opěradlová tyč.



Obr. č. 46: Detail.

Dalším skladebným prvkem je čalouněný sedák a to dva druhy – pro nižší sezení a pro vyšší sezení. Tloušťka sedáku je 40 mm. Je řešen ve dvou variantách, kdy v prvním případě tvoří nosnou část perforovaný plech, ve druhém překližka. Přesná skladba čalounění je řešena dál v práci.

Obr. č. 47: Sedáky.

50



Opěráky jsou na bocích opatřeny otvory pro zasunutí kovové plošky opěradlové tyče. Stačí pouze nasunout. Vnitřní část opěráku tvoří masivní hranolek, do kterého jsou zmíněné otvory vyfrézovány. Potah je ve spodní části opěráku uzavřen zdrhovadlem.

Obr. č. 48: Opěráky.



Odkládací plocha je tvořena lamelou z dubových dýh, bočnice jsou kovové, přišroubované k ploše. Možnou variantou je použití na boky plastových výlisků. K nohám se montuje stejným způsobem jako sedáky, stejně tak je i pro zpevnění uchycena k vedlejší ploše.

Obr. č. 49: Odkládací plocha.



Na následujících obrázcích je vidět způsob upevňování noh k sedáku a zpevňování ploch mezi sebou. Tento způsob upevňování nohou vyšel jako nejlepší řešení, aby bylo dostatečně pevné a stabilní.

51

Obr. č. 50: Upevnění nohou

Obr. č. 51: Detail.

52

Řešení sedáku je ve dvou variantách. V prvním případě je nosnou částí perforovaný plech tloušťky 4 mm a ve druhém překližka tloušťky 12 mm. První varianta byla volena z důvodu vysoké pevnosti kovové konstrukce a hygienickým vlastnostem kovu. Perforace byla volena z důvodu lepší prodyšnosti a proti nevhodným zvukovým efektům. Druhá varianta je zřejmě vhodnější, vzhledem k tomu, že je levnější a jednodušší z hlediska řešení čalounění. Potah i technická textilie jsou v případě použití překližky přisponkovány. V případě kovu je ušit potah, který se navléká na konstrukci a uzavírá zdrhovadlem (viz obr. č. 49) . Zdrhovadlo má odnímatelného jezdce. V obou případech je nosná deska z každé strany kratší o 10 mm vzhledem k PUR pěně. Je to z důvodu, aby tvrdá deska na hraně při sezení netlačila. U plechu jsou na hrany nasazeny plastové ochranné výlisky, aby ostrá hrana kovu neprořízla pěnu, popřípadě potah. Konstrukční výkresy jsou řešeny pro variantu s perforovaným plechem.

Opěrák je řešen tak, že jeho nosnou část tvoří masivní hranolek s vyfrézovanými otvory pro zasunutí na opěradlovou tyč, je obalen PUR pěnou (tvarový pořez), další vrstvu tvoří technická textilie a potah. Potah se uzavírá pomocí zdrhovadla ve spodní části opěradla, proto musí byt také dva druhy opěráku- nedají se otočit.

Obr. č. 52: Pohled ze spodu na sedák – zdrhovadlo.

53

Zmíněná skladba je naznačena na následujících obrázcích.

Obr. č. 53: Skladba čalounění s použitím překližky.

Obr. č. 54: Skladba čalounění s perforovaným plechem.

Obr. č. 55: Skladba čalounění opěráku.

54

4.1.4 Základní rozměry

Rozměry výrobku vychází z ergonomické studie.

Obr. č. 56: Pohled zepředu.

Obr. č. 57: Půdorysný pohled.

55

Obr. č. 58: Boční pohled.

Obr. č. 59: Základní rozměry odkládací plochy.

56

4.2

Doplňující prvky

Předmětem této části bylo navrhnout doplňující objekty, které svým vizuálním projevem korespondují s návrhem základním a doplňují funkci, potřebnou pro správný chod čekárny. Navrženy byly dva doplňující prvky – odkladní stolek a věšák.

4.2.1 Stolek

Nízký stolek o rozměrech 300 x 550 mm a výšce 450 mm slouží k odkládání kávy, tiskovin apod. Je vyroben z MDF tloušťky 18 mm, je tedy poměrně lehký, takže je možné jej bez obtíží přesunout na požadované místo. Barevnost stolku je možné řešit podle zvolené barevnosti sedacího prvku. Tvarovaná hrana stolku je vytvořena slepením 3 desek MDF k sobě a následným vyfrézováním do požadovaného tvaru. Aby měl stolek dostatečnou pevnost, drážka není vyfrézovaná po celé hloubce stolu, ale jen do 100 mm z každé strany. Zpevnění odkládací plochy zajišťuje kovový profil, popřípadě hranolek z MDF - viz následující obrázky.

Obr. č. 60:Stolek.

57

Obr. č.61 : Detail.

Obr. č.62 a č.63 : Varianty zpevnění.

4.2.2 Věšák

Věšák svým tvarem kopíruje vlnku řešeného sedacího systému. Je určen pro upevňování na zeď nad odkladnou plochu, vzhledem k tomu je zvolen i stejný materiál – dřevo (obr. č. 64). Háčky na uchycení oděvu jsou kovové. Při zařizování interiéru čekárny tímto nábytkem je dobré často – nejlépe každou čtvrtou vlnku – volit jako odkladnou plochu a nad ní umísťovat věšák. Jedním z důvodů je také to, že každý má raději své věci pod kontrolou a blízko sebe. Bylo vypozorováno, že větší část pacientů si raději zmačká svůj svršek vedle sebe, než by ho pověsil na věšák až na druhém konci čekárny. Umisťování věšáků do blízkosti sedadel pacientů by mohlo tento problém vyřešit.

Obr. č. 64:Věšák.

58

Obr. č. 65: Umístění věšáku nad odkladnou plochu.

4.3

Možnosti využití pro konkrétní prostory

Na následujících stránkách jsou vyobrazena možná řešení u různých interiérů.

V prvním případě se jedná o úzkou dlouhou nemocniční chodbu, kde se sezení táhne podél celé zdi. Barvy jsou voleny nepříliš výrazné. Na dalších obrázcích je naopak malá čekárna soukromé ordinace, která si vystačí s malým počtem míst k sezení. Sama o sobě je velmi strohá, stěny i zem bílé. Z tohoto důvodu byly voleny výraznější barvy, aby se prostor oživil, rozveselil. Poslední ukázkou je místnost velké čekárny, na kterou navazuje větší množství ordinací. Z obrázků je patrné, že navrhovaný systém je možné postavit i do prostoru, aby byl maximálně využit. Vzhledem k velikosti prostoru a množství opakujících se prvků, byly voleny opět méně výrazné barvy.

59

Obr. č.66

Obr. č.67

60

Obr. č.68

Obr. č.69

61

Obr. č.70

Obr. č.71

62

5

Diskuze a závěry

DISKUZE

Cílem návrhu bylo vytvořit prvek interiéru, který pomůže zlidštit prostředí lékařských čekáren, které je z velké části v nepříliš dobrém stavu a to nejen po stránce řešení sezení, ale celkového působení interiéru. Byl proveden i krátký průzkum, při kterém jsem zjišťovala, jaké prvky v čekárnách působí na pacienty pozitivně a jaké negativně. Výsledkem toho byla myšlenka, která vedla k návrhu základního tvaru – vlnky a výběru barev. Vlnka jako příjemný měkký organický prvek má navodit u pacienta pocit pohody, klidu. Potřebnou měkkost zajišťuje sedák, který je čalouněný. Také pokud je řešení něčím zajímavé, přitáhne to pozornost pacienta, který se v daný moment zaměří na „pozorování“ a to mu na chvíli pomůže odvést myšlenky od problému, kvůli kterému v čekárně sedí. Snahou bylo tedy také navrhnout designově originální řešení. I přes to, že jít originální cestou na obrovském poli už existujících produktů, je často velmi obtížné. Další výhodou, kterou vlnka poskytuje je možnost rozdílné výšky sezení, což mohou ocenit lidé velkého nebo naopak malého vzrůstu, například i děti. Dále také osoby starší, které mývají problémy se vstáváním z nižších pozic, mohou využít sezení v horní části vlnky. Šířka jednotlivých míst je větší než je nezbytně nutné, aby nedocházelo k nežádoucímu fyzickému kontaktu pacientů sedících vedle sebe. Ne každý člověk je nakloněn tomu, aby sdílel fyzický kontakt s jinou, ve veřejných prostorách často cizí osobou. Tvar vlnky zde zaručuje určitý odstup od vedle sedících lidí a nenásilným způsobem vymezuje používaný prostor každé osoby sedící v čekárně. I přes to, že starší lidé, popřípadě lidé vyššího vzrůstu, raději dávají přednost sezení o větší výšce, může nastat situace, že horní amplituda vlnky může působit méně pohodlně než spodní, proto je v konečném návrhu těchto míst méně a tato část je pravidelně prostřídána odkladním prvkem. Dalším důvodem je i to, že vyšší osoby mohou sedět na nižším sedacím nábytku a to bez výrazného nepohodlí, obtížnější je to až u vstávání. Naopak u uživatelů menších tělesných rozměrů může docházet ke „škrcení“ fyziologických pochodů v daných partiích. Odkládací část tvarově navazuje na vlnku, aby se nenarušil celkový výsledný dojem. Je určena pro odkládání aktovek, kabelek, batohů, tašek, svršků a podobných 63

předmětů. Tyto snad vždy pacient mívá v čekárně s sebou a je tedy vhodné vytvoření i nějakého prostoru pro ně, aby je pacient nemusel držet na klíně nebo i odkládat na zem. Vzhledem k tvaru plochy jsou na krajích upevněny zaoblené zarážky pro pohodlné odložení věci, které nebudou padat do sedací plochy a na pacienta. Při zařizování interiéru čekárny tímto nábytkem je dobré často – nejlépe každou čtvrtou vlnku – volit jako odkladnou plochu a nad ní umísťovat věšák. Jedním z důvodů je také to, že každý má raději své věci pod kontrolou a blízko sebe. Bylo vypozorováno, že větší část pacientů si raději zmačká svůj svršek vedle sebe, než by ho pověsil na věšák až na druhém konci čekárny. Umisťování věšáků do blízkosti sedadel pacientů by mohlo tento problém vyřešit. Opěradlová část také tvarově koresponduje se základní vlnkou. Stejně tak řešení nohou má působit příjemným zvlněným dojmem. Materiál je volen takový, aby měl dostatečné pevnostní vlastnosti potřebné pro nábytek vysoce namáhaný, byl dobře čistitelný, potahový materiál má sníženou hořlavost. Konstrukční řešení vnitřní skladby sedací plochy je možné ve více variantách. V prvních fázích návrhu byly i dvě varianty konstrukce nohou, ale vzhledem ke složitosti výroby a následkem toho pak i vyšší ceny jedné varianty se od ní zcela ustoupilo a byla dále řešena pouze varianta druhá. Tento modulový systém je založen na velkém množství skladebných variant, při minimálním počtu základních skladebných dílů. Toto řešení je výhodné jak pro výrobce, tak pro odběratele. Výrobce vyrábí standardizovanou řadu výrobků, u kterých může výrobní systém pracovat na maximální výkon. Naopak odběratel může z této modelové řady výrobků snáze vybírat a uspokojovat tak své potřeby. Možnosti využití tohoto systému jsou variabilní, ale směřován je především do prostředí zdravotnického.

Ideální by však bylo, kdyby budoucí vývoj směřoval ne k vylepšení čekacích prostor, ale spíš k jejich zrušení díky zefektivnění objednávacích systémů do té míry, že na ošetření bude čekat jeden nebo dva klienti, kterým bude vytvořeno pohodlné prostředí blížící se bytovému.

64

ZÁVĚR

Téma diplomové práce bylo zvoleno vhledem ke špatnému stavu a zanedbanosti vybavení čekacího prostoru v nemocničním prostředí. Pozornost byla zaměřena na charakteristiku hlavních oblastí uplatnění nábytku ve veřejném interiéru, rozlišení hlavních typologických skupin čekacího prostoru a na požadavky kladené na výrobek. Materiálová skladba, její možnosti použití a využitelnost s ohledem na odolnost vůči zvýšenému namáhání a požadavkům na bezpečnost, hygienu a sníženou hořlavost, charakteristika potřebných vlastností, ergonomické požadavky a konstrukční řešení bylo východiskem pro řešení návrhu. Byly řešeny i varianty. Z obrazové dokumentace vybraných výrobků současného designu byl proveden rozbor základních vlastností a způsobů řešení. Formulace optimálních parametrů pro sezení vycházela ze získaných poznatků, analýzy vlastností vybraných výrobků a dostupné odborné literatury. Jednalo se především o rozměrové parametry respektující antropometrii lidského těla a konstrukční řešení. Důležitou byla i bezpečnost uživatele a snaha o zlepšení komfortu při sezení pomocí výškové diferenciace sedacích ploch. Tyto informace byly využity při řešení návrhu vybavení, které bylo vytvořeno na podkladě základního prvku „vlnky“ která byla zvolena z několika důvodů. Cílem bylo vytvořit měkký organický prvek, příjemně působící na pacienta, výšková diferenciace pro osoby různého věku a různého vzrůstu. Vlnka také nenásilně vymezuje prostor pro sezení. Výsledkem bylo vytvoření modulového systému. Ten je založen na velkém množství skladebných variant, při minimálním počtu základních skladebných dílů. Toto řešení je výhodné jak pro výrobce, tak pro odběratele. Snahou bylo vytvořit co nejjednodušší konstrukci, poskytující lehkou manipulaci, instalaci a demontáž. Pro lepší přehlednost byl návrh doplněn o detaily, jednotlivé skladebné prvky, ukázky možných barevných variant, které spolu s popisem a vizualizacemi možností konkrétního využití objasňují principy celého řešení. Dále byla pro návrh zpracována výkresová dokumentace.

65

SUMMARY

Subject of this thesis was chosen in face of bad state and negligence of waitingrooms equipment in hospitals. The main attention was paid to characteristics of main aspects of application of furniture in public interior, separation of general typological groups of waiting-room areas and requirements placed on products. Composition of materials, its possibilities of use and efficiency regarding to service durability, safeness and hygiene requirements and fire resistance, characteristics of necessary features, ergonomic requirements and engeneering solution were resources of solution design. Several various variants were thought of too. Picture documentation of chosen present-date design products was basis of analysis of basic features and solution methods. Formulation of optimal sitting parameters resulted from gained findings, property analysis, explored chosen products and

accesible

special

literature.

Primarily

proportion

parameters

respecting

anthropometric requirements of human body and engeneering solution were discussed. Safeness of a user and tendency of comfort increase using height differentiation of saddle areas were also very important. All these information were used during solution of desing of the equipment which was created on a basis of the main „ripple“ element chosen for several reasons. The goals were to create soft organical element which has positive impacts on patients and height differentiation for persons with various age and growth. The ripple also nonviolently delimitates the seating place. The result was creation of module system. It is based on lump of structural variants with keeping minimal number of base structural parts. Such solution is advantageous for both producer and customer. The aspiration was to create as simple construction as possible providing easy manipulation, installation and dismantling. The thesis is supplied by details, particular structural parts, illustrations of possible color variants, which together with descriptions and vizualizations of possibilities of concrete usage make solution principles all clear. Drawing documentation for design was processed and is also included.

66

6

Použitá literatura

BRUNECKÝ, P., ŠVANCARA, F. Interier, člověk a nábytek. Brno: MZLU v Brně, 1995. 280 s. Skripta. ISBN 80-7157-157-1.

HALABALA, J. Výroba nábytku, tvorba a konstrukce. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1975. 320 s.

NEUFERT, E. Navrhování staveb: Příručka pro stavební odborníky, stavebníky, vyučující i studenty. Praha: Consultinvest, 2000. 581 s. ISBN 80-901486-6-2.

TRÁVNÍK, A. Výroba nábytku – III. Brno: MZLU v Brně, 2004. 200 s. Skripta. ISBN 80-7157-755-3.

TRÁVNÍK, A. Výroba dřevěného nábytku – část I. Brno: MZLU v Brně, 2003. 218 s. Skripta. ISBN 80-7157-674-3.

PETELEN, I. a kol. Interiér. Zvolen: Technická Univerzita ve Zvolenu, 2004. 179 s. ISBN 80-228-1391-5.

BYARS, M. 50 Chairs: Innovations in Design and Materiále. Crans-Prés-Celigny: RotoVision, 1994. 159 s. ISBN 2-88046-264-9.

RAAB, M. Materiály a člověk. Praha: Encyklopedický dům, spol. s r.o., 1999. 228 s. ISBN 80-86044-13-0.

BRUNECKÝ, P. Zásady kreslení v dřevařském průmyslu, Brno: MZLU v Brně, 1998. Skripta.

ČSN 91 0100: Nábytek – bezpečnostní požadavky, 2006

ČSN 91 0001: Dřevěný nábytek – technické požadavky, 2006

Zákon č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků, ze dne 22. února 2001. 67

Zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky, ze dne 24. ledna 1997.

GUMOTEX: Přehled pěn [online] citováno 28. března 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.gumotex.cz.

METALVIS GROUP s.r.o.: Inbus [online] citováno 6. března 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.metalvisgroup.cz.

JAKL KARVINÁ a.s.: Katalog výrobků [online] citováno 6. března 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.jakl.cz.

SCHREIER, P.: Čekárny na nádražích i pro honoraci [online] citováno 12. prosince 2006. Dostupné na World Wide Web: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2005/5_10ceka.htm.

Manuál stavební standardy [online] citováno 12. prosince 2006. Dostupné na World Wide Web: http://72.14.221.104/search?q=cache:-GMlwQMa4AJ:www.mzcr.cz/data/c1242/lib/StandardAmbulance.pdf+%C4%8Dek%C3%A1rny&h l=cs&ct=clnk&cd=88&client=opera.

A.M.O.S. DESIGN, s.r.o.: Čekací zóny [online] citováno 10. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.amosdesign.cz/.

LINET: Výrobky pro zdravotnictví [online] citováno 10. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.linet.cz/.

NEMOCNICE MILOSRDNÝCH BRATŘÍ: [online] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.nmbbrno.cz/index.php?clanek=19.

VETERINÁRNÍ KLINIKA LIVE: Čekárna veterinární kliniky [online] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.veterina-live.cz/.

68

UNICA: [online] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.unica.cz/.

ADC-SANATORIUM: Praxe [online] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.adc-sanatorium.cz/.

UROLOGICKÁ KLINIKA: Čekárna [online] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.urologickaklinika.cz/.

CENTRUM PROF. ČECHA s.r.o.: [online] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.ortopedie-fyzioterapie.cz/web/foto/DSCN0121.html.

NEMOCNICE PROSTĚJOV: [online] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.nempv.cz/homepage.asp?target=/Oddeleni/Ocni/cekarna.htm.

PARS o.p.s.: Herny a čekárny [online] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.parsops.cz/aktivity.htm.

CENTRUM PROF. ČECHA s.r.o.: [online] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: http://www.ortopedie-fyzioterapie.cz/web/foto/DSCN4597.html.

69

PŘÍLOHY – Výkresová dokumentace

70

NÁVRH VYBAVENÍ PRO ČEKÁRNY

Recommend Documents