Návrh obecné koncepce vzdělávání odborných pracovníků ve státní památkové péči byl zpracován jako programový projekt výzkumu a vývoje MK ČR PK99P04OPP013 v roce 1999, přičemž jeho hlavní řešitel je pracovníkem SPÚSČ. Výsledky tohoto grantového projektu prošly oponenturou MK a v roce 2000 s nimi byli seznámeni vedoucí odborní pracovníci SPÚSČ a posléze byly výsledky užity v Plánu zvyšování odborné úrovně činnosti SPÚSČ na úseku památkové péče do roku 2005. Řešitelé: Ing. arch. Vít Jesenský (1963) je absolventem FA ČVUT, postgraduálního kursu Architectural Conservation v ICCROM, Středoevropské university, stáží v Německu, USA, Anglii. V současné době je externím doktorandem na FA ČVUT. Pracoval v atelieru SHP SÚRPMO, dále jako památkový architekt v PÚSČ, kde je dnes pověřen dokumentováním a průzkumem nemovitých památek. Zabývá se rovněž výzkumem historické architektury a zvláště metodickými otázkami dokumentování památek. Pravidelně publikuje a je nositelem několika zahraničních grantů. Zpracování následujícího výzkumného úkolu navázalo na autorovu činnost v Komisi pro vzdělávání v oblasti pam .péče MK ČR a pokračuje i v jeho práci v Meziresortní komisi MK ČR a MŠMT ČR pro výchovu uměním k umění a kulturnímu dědictví ..... Doc. PhDr. Zdena Jesenská, CSc. (1932) je absolventkou Gercenova pedagogického institutu v Petrohradě, interní aspirantury v Ped. ústavu J.A. Komenského ČSAV. Pracovala na Pedagogické fakultě UK v Praze, odkud byla v roce 1970 přeložena do Ústavu pro učitelské vzdělávání UK, později Ústředního ústavu pro vzdělávání ped. pracovníků. Zde se zabývala organizací a resortním výzkumem v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. V roce 1990 byla rehabilitována a jmenována docentkou pro obor pedagogika a obnovila svou pedagogickou činnost na Ped.F. UK. V současné době je v důchodu.
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O REALIZACI PROJEKTU Návrh obecné koncepce vzdělávání odborných pracovníků ve státní památkové péči
OBSAH:
A. Konstatační část A.1. Metodologická východiska a postupy projektu. Vymezení cílové skupiny pracovníků památkové péče………..…………………………………………………………………………… 1 A.2. Současná nabídka pregraduálního a dalšího vzdělávání v oblasti památkové péče v ČR. ….…4
B. Analytická část B.1. Hodnotící analýza nabídky pregraduálního a dalšího vzdělávání v oblasti památkové péče …14 B.2. Žádoucí změny v současném dalším vzdělávání památkářů a jejich východiska…...………...17 B.3. Profesní situace památkářů po nástupu do povolání. ……….…………………………………24 1
C. Návrhová část C.1. Ideový návrh pregraduálního studia památkové péče na vysokých školách pro specializace péče o nemovité památky, péče o movité památky. ……………………………………………….28 C.2. Návrh koncepce dalšího vzdělávání odborných pracovníků ve státní památkové péči……… 34 C.3. Tabulka - přehled navrhované struktury dalšího vzdělávání odborných pracovníků ve státní památkové péči . ……………………………………………………………………………………39 C.4. Návrh koncepce uvádění začínajících odborných pracovníků státní památkové péče se specializací péče o nemovité památky a péče o movité památky..…………………………………39 C.5. Návrh koncepce první, druhé a třetí atestace odborných pracovníků státní památkové péče se specializací péče o nemovité památky a péče o movité památky.…….……………………………43 C.6. Návrh profesních standardů prokazovaných při první, druhé a třetí atestaci odborných pracovníků státní památkové péče se specializací péče o nemovité památky a péče o movité památky. ……………………………………………………………………………………………46 C.7. Rámcové požadavky na atestační práce pro první, druhou a třetí atestaci pro atestanty se specializací péče o nemovité památky a péče o movité památky…………………………………. 55 C.8.Obecná koncepce vzdělávání ve variantě možné podpory vnějšími motivačními opatřeními a ve variantě bez těchto opatření………………………………………………………………………... 57 Poznámky…………………………………………………………………………………………...58 D. Použití finančních prostředků
……………………………………….…neuvedeno v této verzi
E. Stručné resumé, klíčová slova …………………………………………………………………...64 F. Přílohy 1. Dotazník …………………………………………………………………………………………65 2. Statistické zpracování dat získaných dotazníkovým výzkumem.Stručná interpretace a komentáře. ………………………………………………………………………………………………………72 3. Katalog obtíží při vstupu do povolání uvedených v dotazníku k otázce 11B 2-4. Třídění A) podle profesních specializací, B) podle studijních oborů………………………………………………...105 4. Katalog názorů na navrhovanou koncepci dalšího vzdělávání uvedených v dotazníku k otázce 26B 2-5. Třídění podle typu názorů. ……………………………………………………………...111 5. Katalog dalších okolností (kromě uvedených v otázce 16A -F), které respondentům vadí na povolání památkáře . ……………………………………………………………………………...117 6. Katalog dalších oblastí (kromě uvedených v otázce 18A - E),ve kterých by se respondenti chtěli vzdělávat. ………………………………………………………………………………………….118 7. Tabulka - výuka předmětu památková péče na vysokých školách v ČR ………………………120 2
8. Studijní plán a další materiály ke studijnímu oboru Dějiny umění a péče o kulturní dědictví na FF University v Ostravě 9. Studijní plán a další materiály ke kursu celoživotního vzdělávání Dějiny architektury a péče o nemovité památky na FA ČVUT 10. Studijní plán ke kursu celoživotního vzdělávání Památková péče a ochrana kulturního dědictví na FF Masarykovy university a FA VUT v Brně 11. Studijní plán ke kursu celoživotního vzdělávání Dějiny umění a památková péče na FF Karlovy university 12. Učební plán a další materiály ke studijním oborům Konzervace a restaurování nástěnné malby, Konzervace a restaurování kamene, Konzervace a restaurování papíru na VOŠ restaurování a konzervačních technik v Litomyšli 13. Učební plán a další materiály k rekvalifikačnímu studiu památkové péče na SÚPP 14. Tabulky statisticky zpracovaných dat dotazníkového výzkumu B1-3, C1-3 ……………………………………………přílohy 8. – 14. neuvedeny (v originálu jsou v xeroxech)
A. KONSTATAČNÍ ČÁST
A1. Metodologická východiska a postupy projektu Vymezení cílové skupiny pracovníků státní památkové péče Navrhnout obecnou koncepci vzdělávání určité socioprofesní skupiny znamená navrhnout: • základní funkce tohoto vzdělávání a z nich vyplývající obecné cíle, • rámcově vymezené obsahy, 3
• organizační formy a metody, • způsoby, kterými má být zjišťována a hodnocena účinnost vzdělávání, tj. míra dosazených stanovených cílů (evaluace). Ruku v ruce s ujasněním této obecné struktury vzdělávání je třeba zvažovat též základní podmínky její realizace, především odpovědnost jednotlivých aktérů, kteří mají na vzdělávání participovat, způsoby legislativního zajištění a financování, případně způsoby certifikace1. K takto pojaté tvorbě koncepce vzdělávání odborných pracovníků státní památkové péče se specializací by se nemělo přistoupit bezprostředně, zkusmo jen na základě běžné zkušenosti, ale teprve na základě řady přípravných analytických a výzkumných prací, z nichž mají vyplynout odpovědi na dále uvedené otázky. Teprve pak lze korektně odvozovat profesně i pedagogicky nosnou koncepci vzdělávání: • Jaké jsou současné celospolečenské potřeby v oblasti počátečního (v starší terminologii přípravného, u vysokoškoláků pregraduálního) a dalšího odborného vzdělávání vyplývající z konfrontace naší situace s tendencemi v celoživotním učení v zemích EU, do které směřujeme? V obecné poloze, nikoli ovšem pro jednotlivé profese, byla odpověď zevrubně zpracována v rozsáhlé studii2 a v dokumentu MŠMT3. Respektujeme ji a uplatňujeme jako východisko také pro oblast památkové péče. • Jaké jsou objektivní vzdělávací potřeby vyplývající ze současného stavu a zejména z perspektiv a strategie rozvoje státní péče o kulturní dědictví? Má-li být vzdělávání funkční, nemělo by reprodukovat jen dosavadní stav, ale být nástrojem jeho žádoucích proměn. Jaké tedy důsledky plynou pro státní památkovou péči a tím i pro vzdělávání památkářů ze změn ve společnosti, z rozvoje vědy, umění, techniky? Touto otázkou jsme se nemohli do hloubky zabývat, vyžadovala by samostatný výzkum zahrnující i státní správu a širší celospolečenský kontext. Využívali jsme však koncepčních záměrů MKČR, publikovaných v příslušném dokumentu4. • Jaký je vztah mezi profesní rolí památkářů jako společenským očekáváním a mezi realizací této role památkáři? Jaké jsou příčiny případných disproporcí mezi žádoucí očekávanou a reálnou kvalitou a efektivitou profesního působení památkářů, které z těchto příčin jsou ovlivnitelné vzděláváním? Také odpověď na tuto otázku by bylo třeba hledat šířeji koncipovaným výzkumem, který by zahrnoval i výkonnou složku SPP a širší celospolečenský kontext. Takový výzkum nám nebyl zadán a bylo by pravděpodobně vhodné o něm uvažovat v budoucnosti. Dosud totiž neexistují kritéria kvality ani metodika zjišťování kvality práce památkářů, což považujeme za zásadní nedostatek. • Jaká struktura profesní činnosti a s ní související profesní kompetence se pojí s jednotlivými specializacemi odborníků péče o kulturní dědictví a s různými etapami jejich profesní dráhy? Které z těchto kompetencí lze považovat za základní a mohly by být zaměstnavatelem požadovány jako závazná výchozí profesní způsobilost? Jaká je hierarchie ostatních kompetencí co do růstu jejich náročnosti během profesní dráhy památkáře? Tyto otázky jsme řešili v návaznosti na předchozí zpracování profesních kompetencí památkářů5. Byly zpracovány standardy profesních kompetencí odlišné náročnosti. • Jaká je současná nabídka pregraduálního studia a dalšího vzdělávání (programů celoživotního vzdělávání) v oblasti památkové péče na vysokých školách a dalšího vzdělávání v dalších institucích? Nakolik odpovídá specifickým potřebám odborných pracovníků památkové péče? Na tuto otázku jsme odpověděli. Shromáždili jsme na základě využití několika odlišných postupů příslušné údaje a analyzovali je.
4
• Další otázky, z nichž musí vycházet koncepce dalšího vzdělávání, směřují k učícímu se jedinci. Jeho vzdělávací potřeby, postoje a další charakteristiky, související s jeho svobodnou volbou vzdělávacích cest, mají být v centru pozornosti. Vyplývá to nejen z humanistické filozofie a současných demokratických poměrů, ale také z průkazně špatných zkušeností s opačnými přístupy, rozvíjenými v minulosti. Zdůrazňuje to mimo jiné též koncept celoživotního učení, který formulovalo paralelně UNESCO, OECD, EU6. Protože v oblasti státní památkové péče, pokud je nám známo, nebyly dosud vzdělávací potřeby, profesní postoje a perspektivy a další relevantní charakteristiky potenciálně se vzdělávajících památkářů zjišťovány, soustředili jsme na toto důležité východisko koncepce vzdělávání svou pozornost. Použili jsme metodu anonymního dotazníku a provedli: Dotazníkový průzkum vzdělávacích potřeb a dalších relevantních charakteristik pracovníků památkových stavů. Cílem výzkumu bylo získat vymezené údaje jako důležitý podklad pro vypracování zamýšlené koncepce vzdělávání. Výzkum byl v souladu se záměry projektu zaměřen na odborné pracovníky památkových ústavů, jako klíčovou složku ovlivňující kvalitu oboru včetně jeho působení na veřejnost. V rámci projektu byl odborný pracovník ve státní památkové péči definován jako památkář, který se přímo podílí na péči o komplexní památkové hodnoty. Ve své práci tudíž tyto hodnoty identifikuje, posuzuje a vyjadřuje metodicky podložená stanoviska k jejich ochraně a obnově. Tato stanoviska mohou být určena jak konkrétním osobám (vlastníkům atd.), tak širší veřejnosti (např. plány ochrany atd.). Předběžným předpokladem bylo, že takový památkář má vysokoškolské vzdělání. Nicméně o zařazení dle vymezené charakteristiky rozhodovaly úkoly, které památkář plní, nikoliv kvalita jeho práce nebo vzdělání. Do specifikované skupiny tudíž patří památkáři z oddělení nemovitých památek i movitých památek (= referenti, garanti, specialisté apod.) včetně specialistů na lidovou architekturu, technické památky, zahrady a parky, archeologické památky. V ostatních odděleních či útvarech (včetně vedení) bylo třeba posoudit působení památkářů individuálně. (Nepočítali jsme k nim např. počítačové odborníky, kastelány, administrativní pracovníky, technology, specialisty pouze na evidenci atd.) Takto vymezenou skupinu odborných památkářů považujeme za skutečné profesní jádro oboru, profilující a ovlivňující jeho směřování zásadním způsobem. Této skupiny se také týkají naše analýzy a návrhy vzdělávání, celý náš projekt. Domníváme se, že tato skupina je zároveň do značné míry nenahraditelnou garancí existence památkové péče u nás7. Po sestavení dotazníku byl tento testován malým předprůzkumem v Památkovém ústavu středních Čech a finálně upraven. Za pomoci styčných osob v jednotlivých ústavech (důvěryhodných a znalých práce svých kolegů) byli dle výše uvedeného kritéria jmenovitě identifikováni odborní pracovníci v jednotlivých ústavech a těm byl osobně doručen přiložený dotazník s úvodním dopisem. Po vyplnění byl dotazník odevzdán v zalepené obálce, a takto byla zachována anonymnost respondenta. Styčnými osobami byl poté předán řešiteli. Přehled vydaných dotazníků: Pražský ústav Pam. péče..................9 Pam. ústav v Ostravě.....................23 Pam. ústav v Plzni........................14 Pam. ústav v Českých Budějovicích...18 Pam. ústav střed. Čech...................26 5
Pam. ústav v Pardubicích................31 Pam. ústav v Olomouci..................15 Pam. ústav v Ústí nad Labem...........18 Pam. ústav v Brně.........................36 Státní ústav pam. péče....................36 celkem.....................................222 Celková návratnost byla 175 dotazníků, 78,82%. Získaná data lze tedy považovat pro výše vymezenou skupinu odborných pracovníků za reprezentativní8. Po úpravě (kódování) byly údaje získané dotazníkem digitalizovány a statisticky zpracovány. Následně byly analyzovány a využity pro navrhovanou koncepci vzdělávání. Jmenované rozbory jsou součástí textu zařazeného do analytické a částečně návrhové části zprávy. Všechny tabulky statistického vyhodnocení včetně tabulek 1. třídění se stručnými interpretacemi jsou součástí příloh. Popis vzorku výzkumu je rovněž uveden v příloze.
Poznámka V textu dále užíváme zkratky: DV = další vzdělávání památkář = v této zprávě odborný pracovník státní pam. péče se specializací PP = památková péče SPP = státní památková péče PÚ = památkový ústav SÚPP = Státní ústav památkové péče VŠ = vysoká škola DU = dějiny umění OÚ = Okresní úřad
A.2 Současná nabídka pregraduálního a dalšího vzdělávání v oblasti památkové péče v ČR A.2.1 Nabídka vzdělávání v oblasti PP na vysokých školách Provést evidenci nebo dokonce hodnocení nabídky vzdělávání v oblasti památkové péče na vysokých školách není z mnoha důvodů jednoduchá záležitost. 6
Nejpodstatnější obtíže při naplnění tohoto úkolu jsou následující: • Absence úplných informací o nabídce takovéhoto studia v jakémkoliv centrálním zdroji. Příčinu lze hledat především ve veliké autonomii vysokých škol. • Časté úpravy výuky (studijních plánů atd.), zvláště u menších vysokých škol, respektive krátce existujících studijních programů či oborů. S tím souvisí nedostatečná aktualizace informačních zdrojů o daném stavu. • Objektivní problém obsahové charakteristiky oboru památkové péče z hlediska studijního programu (plánu). Jinak řečeno, vymezení kritérií pro to, co budeme považovat za výuku památkové péče na školách. • Programy celoživotního vzdělávání (dle nového vysokoškolského zákona, dříve postgraduální) probíhají mimo rámec studijních programů, nemusí být proto akreditovány a jsou definovány pouze interními předpisy. Následně podrobnější informace o nich jsou nejčastěji dosažitelné pouze u garantů konkrétních programů (kurzů)z příslušných ústavů. • Závislost vyučovaných předmětů na participaci mnoha externích přednášejících a lektorů pro sledované odborné předměty.
Následující přehled vznikl na základě informací získaných: - Z oficiálních tištěných materiálů9. - Přímými dotazy na studijních odděleních konkrétních fakult. - Přímými dotazy a osobními interview s garanty zmíněných studijních programů či předmětů. Informace zachycují stav k prosinci 1999. Možné chyby nelze zcela vyloučit, mohly vzniknout nedostatečnou kvalitou informačních zdrojů (neúplných tištěných materiálů, neinformovaných studijních oddělení atd.).
Jedním z možných kritérií pro konstatování výuky památkové péče v rámci studijní program pregraduálního studia, respektive učebního plánu, je přímá existence regulérního předmětu Památková péče (nebo jeho alternativ jako Ochrana památek, Metody a praxe PP atd.). Předpokládáme, že takto koncipovaný předmět, který probíhá nejméně semestr, musí mít jistou ucelenou strukturu a komplexnost obsahovou, vyžaduje od vyučujícího důkladnou znalost problematiky, stává se respektovaným a definovaným předmětem pro studenty i pedagogy. Tyto nároky vesměs nesplňuje výuka dané problematiky např. v jednotlivých několika přednáškách či jejich částech v rámci jiného předmětu. (Tyto případy jsou časté, viz dále.) Na základě kritéria výuky samostatného předmětu památkové péče byla sestavena evidenční tabulka (Příloha 9). Tato nezachycuje bližší charakteristiku a samozřejmě ani hodnocení výuky daných předmětů na jednotlivých školách. Výuka jednoho předmětu samozřejmě nemůže být dostatečnou charakteristikou vzdělávání v oblasti památkové péče poskytovaném v konkrétním studijním oboru.
7
Další možností jak získat přehled o výuce památkové péče na vysokých školách je vycházet z přehledu předmětů nebo jejich částí, ve kterých se nabývají znalosti a dovednosti (popřípadě postoje) k činnostem přímo uplatňovaných v praxi památkové péče, nebo šířeji péče o kulturní dědictví. Takovéto shrnutí je komplikované vzhledem k obtížnému zjišťování konkrétní náplně předmětů (přednášek, atelierové či laboratorní výuky apod.), které se ostatně začasté mění (viz výše). Mnohé předměty také přispívají k potřebným znalostem a dovednostem i zprostředkovaně či druhotně (filozofie, konstrukce a technologie, atd.). Nicméně takto lze získat jistě objektivnější charakteristiku nabídky vzdělání v oblasti PP v daném oboru, jelikož postihuje širší přípravu absolventa. Následující shrnutí není dostatečným podle jmenovaného kritéria vyučovaných předmětů přímo aplikovatelných v památkářské praxi nebo praxi péče o kulturní dědictví. Je spíše dále selektovaným doplňkem k již uvedenému přehledu. Jsou uvedeny i obory, které svým obsahem studia souvisí s oblastí PP, aniž by bylo dále přesněji uvedeno, ve kterých konkrétních předmětech.
• Masarykova universita v Brně, Filozofická fakulta, -st. obor Dějiny umění, předmět Památky v Brně (0/2, Zp, Stehlík) a další dílčí poznatky o památkové péči v seminářích (např. historiografie) atd. -st. obory Archeologie ( a jejich kombinace i s religionalistikou), Muzeologie.
• Karlova universita v Praze, Filozofická fakulta - st. obor Dějiny umění, předmět SHP (Macek), další dílčí poznatky o PP v seminářích (např. nepovinný seminář o restaurování), Prosemináři - st. obor Archeologie (a jeho kombinace), problematika PP dotčena v předmětech Starožitnosti, Výkopová teorie a praxe, Archeologické metody atd. - st. obor Archivnictví, Pomocné vědy historické, Historie, Etnologie (a jejich kombinace)- PP dotčena v Proseminářích nebo v dalších předmětech v přímé vazbě na obor
• Universita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta -st. obor Teorie a DU, předmět Památky regionu (volitelný, 2/0, Kl) a další informace o PP v seminářích
• Jihočeská universita v Č. Budějovicích, Teologická fakulta, - předmět Dějiny architektury a umění - v jeho rámci i zmínky o PP (Chodura)
8
• Akademie výtvarných umění v Praze, - Ateliery restaurátorství, Architektonická tvorba, v rámci atelierové výuky a konsultací výuka nejčastěji praktických postupů v PP
• VUT Brno, Fakulta stavební - v rámci Ústavu pozemního stavitelství je i Kabinet rekonstrukcí staveb a obnovy památek (ved. Vlček), výuka především praktických postupů PP při projektování
• VUT Brno, Fakulta architektury - Ústav teorie, dějin architektury, rekonstrukcí a ochrany památek garantuje výuku PP ve specializovaném modulu, zvláště prakticky v atelierech (ve vyšších ročnících s rekonstrukční specializací - až 12 hodin), PP dotčena i v přednáškách Dějin architektury, konstrukcí a pod.
• ČVUT, Fakulta architektury - další předměty zajišťované Ústavem PP a renovací a Ústavem dějin umění a architektury: SHP 1/2, 1 semestr (Rykl, Škabrada, Ebel), Dějiny architektury, Historické stavby a sídla, Lidová architektura, Dějiny urbanismu, Tvorba krajiny a zahrad a v rámci dalších předmětů a atelierové výuky (ve vyšších ročnících specializovaná na renovace) Ke kvalitě výuky v oblasti PP na fakultě architektury ale i na stavební fakultě ČVUT přispívá i práce specializovaných vědeckých laboratoří, provádějících výzkum v oblasti materiálů a technologií užívaných v oboru. Jde konkrétně o Glocknerův ústav a nově založenou Laboratoř exaktního studia památek na FA ČVUT.
• Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně, Fakulta zahradnická (Lednice) - st. obor Zahradní a krajinářská architektura, předmět Teorie a vývoj zahradního umění (2/0, 2 semestry), Zahradní architektonická tvorba a péče o zahradní umění (v jeho rámci přednášky o PP, Zk, Votruba),
• Vysoká škola chemicko technologická v Praze, Fakulta chemické technologie - studijní program Chemie a technologie materiálů, obor Chemická technologie kovových a speciálních anorganických materiálů - zaměření Obnova a konservace kovových památek, Informatika pro pam. péči, 1, 2/0. Zk, Ing. Vaněček 9
obor Technologie výroby a zpracování polymerů - zaměření Technologie obnovy a konservace památek, Analytické metody a průzkum památek, 1, 3/0, Zk, ing. Kučerová, (Historické konstrukce, Dějiny výtv. umění, Laboratoř technologie konservace)
• Technická universita v Liberci, Fakulta architektury, - jednorázové přednášky i o problematice PP dle možností externistů
• Universita J. A. Purkyně v Ústí n. Labem., Pedagogická fakulta, - st. obor Kulturní historie a regionalistika, PP dotčena v seminářích i přednáškách (např.i SHP, PhDr. Gabriel), předmět Památky, právo, ekonomika
• V současné době jediným vysokoškolským studijním oborem, který má přímé oficiální zaměření i na péči o památky, respektive šířeji péči o kulturní dědictví, jsou již zmíněné Dějiny umění a péče o kulturní dědictví, bakalářský studijní program Filosofické fakulty Ostravské university. Vzhledem k tomu uvádíme podrobnější charakteristiku tohoto oboru tak, jak jsme jí získali z písemných dokumentů, diplomních prací absolventů oboru, řízeného rozhovoru s garantem (PhDr. Holý, CSc.) i klíčovým přednášejícím pro PP (Ing.arch., Mgr. Matěj z PÚ v Ostravě) a částečně studenty. Hlavní cíl - specifika programu: prakticky orientované dějiny umění a PP se specializací průmyslových památek. Studijní program (plán): 3 letý, (Příloha 2). Harmonizace umělecko historických a technologicko technických předmětů (typické pro potřeby PP) se údajně daří. Přednášející: vedle pedagogů z Fil. fakulty se i Ing.arch., Mgr. Matěj, PhDr. Dědková, PhDr. Svátková, PhDr. Grůza, Ing.arch. Goryczková z PÚ v Ostravě podílejí na přednáškách, vedení seminářů a stále více i zadávání a konsultaci diplomních prací. Výuka v terénu: Kriticko analytický seminář (na památkách i v dílnách, atelierech restaurátorů a pod.). Praxe: povinná, odborná (Zp), 1 měsíc po 1. roč., 1 měsíc po 2. r. Dojednává je škola (i s PÚ), hostující instituce podávají informace, student zpracovává zprávu. Studijní materiály: zvláštní nevypracovávají. Studenti: zhruba 15 v ročníku (optimální by bylo 6-8), z celé republiky, přichází z gymnázií i středních um. prům. škol. Uplatnění absolventů: sleduje se a škola s ním vypomáhá. Napomáhá předchozí odborná praxe (v Etnografickém ústavu v Brně, v Galerii umění Brno, v PÚ v Ostravě, atd.). Přijímací řízení a poptávka: test a pohovor, 180-200 zájemců na zhruba 10 míst, zájmem je spíše zkvalitnit úroveň absolventů než rozšiřovat jejich počet (i s ohledem na uplatnění). 10
Závěrečné zkoušky a certifikát: Státní zkoušky (Bcl), diplomní práce dokládající badatelskou úroveň studenta, absolvent obdrží Diplom Bcl. Témata závěrečných prací: postupně, ale jen zvolna přibývá témat s památkářskými problémy (průmyslové dědictví, evidence), nicméně bude kladen větší důraz na toto zaměření. Větší důraz se také klade na metodiku prezentované badatelské práce. Vazby na další programy a kursy: Kursy celoživotního vzdělávání (bývalé postgraduální) nejsou a neplánují se, jiná spolupráce není. Záměry změn a dalších cílů: zkvalitnění intelektuální úrovně a vzdělanosti absolventů, rozvoj programu péče o průmyslové památky. Pro rok 2001 se připravuje k akreditaci magisterský studijní program stejného oboru (Příloha 10).
Samostatnou kapitolou jsou programy celoživotního vzdělávání. Tyto bývalé tzv. "postgraduály" představují jednu z nejefektivnějších, nejkomplexnějších a patrně nejpřínosnějších forem studia PP. Jedná se samozřejmě o studium již vesměs graduovaných profesionálů či zájemců o obor, kteří přichází většinou s přímou znalostí památkářské praxe nebo jí přímo ovlivňovaných oblastí. Je proto na místě zevrubněji charakterizovat v současné době probíhající programy. Následující charakteristiky vznikly na základě písemných dokladů o programech a cílenými řízenými rozhovory s garanty.
• FA ČVUT - Ústavy dějin architektury, renovací a péče o památky Dějiny architektury a péče o nemovité památky specializační a rekvalifikační kurs v rámci celoživotního vzdělávání garant: Ing. arch. Škabrada, CSc. Hlavní cíl: zkvalitnění znalostí pracovníků v širší oblasti památkové péče. Poplatky (školné): 9 000 Kč/2roky. Přednášející: vesměs z FA ČVUT (Příloha 11). Studijní program (plán): Kurs je 2letý (4 semestry), 1x za 14 dní celý den. V současnosti běží kurs 1998-2000. Hlavní plán: historicko filozofické základy ve 2 semestrech, DA a DU stáhnout do 3 semestrů (nedaří se), téma aplikačního vývoje a společenských vztahů - dnešní doktríny ve druhé polovině studia, v posledním semestru toto téma převažuje. Exkurse v terénu: 3 dny (studijní plán v Příloze 11), pouze na objekty. Studijní materiály: doporučená skripta, žádné další připravované. Profil studentů (absolventů): aktuálně viz přiložený seznam. Dříve z PÚ a OÚ, vesměs vysokoškoláci. V posledních letech klesá počet vysokoškoláků, stoupá počet SŠ, dále projektantů (chtějí být informováni o potřebách památek, ale spíše chtějí tyto poznatky prodat v projektech). 11
Nastupují skupiny zaměstnanců ze státních hradů a zámků. V celé současné skupině je pouze 1 student, který je dle funkce odborným pracovníkem -památkářem v PÚ! Další uplatnění absolventů kursu se nesleduje. V současnosti je v kursu 1 skupina o reálném počtu 25 studentů. Poptávka po kursu: nepřevyšuje možnosti organizátorů, odpovídá nabídce. Stačí kurs 1 skupiny za dva roky. Do jisté míry by bylo možno kurs rozšířit v případě zvýšené poptávky. Přijímací řízení: spíše orientační pohovor, uchazeči se neodmítají. Zkoušky: viz přiložený rozvrh (Příloha 11). Do konce 3. semestru 1 seminární práce, dále závěrečná práce, která se obhajuje. Témata prací dominantně stavebně historicky analytické, ale doposud se neobjevují metodicko památkářská témata. Očekává se, že se začnou zpracovávat. Je činěn nátlak, aby se kvalita prací zlepšila. Absolventský certifikát: vysvědčení o absolvování. Záměry změn: ve 4. semestru zavést praktičtější výuku nakládání s objektem Spolupráce s jinými programy :není. • Masarykova universita v Brně, Filozofická fakulta (Seminář dějin umění) VUT, Fakulta architektury (Ústav teorie, dějin architektury, rekonstrukcí a ochrany památek) Památková péče a ochrana kulturního dědictví kurs celoživotního vzdělávání garant: PhDr. Jiří Kroupa, CSc. Základní cíle: zvýšení kvalifikace pracovníků pro PP. Odlišnost od již existujících kursů spolupráce s FA jako pokus o skloubení výuky architektury a DU. Studijní program (plán) a přednášející: (Příloha 12). 1 x za 14 dní střídavě na FA VUT a Semináři DU Masarykovy univ. V současné době běží 1. rok 2letého kursu. Exkurse v terénu: je v záměru, návštěvy objektů i dílen (restaurátorů a pod.). Studijní materiály: zatím nepřipravovány, snahou je spíše doplnit materiály pro využití Semináře DU. Počet a profil studentů: aktuálně 15, z toho 13 z Brna. Početnější skupina projektantů, restaurátorů, pracovníků OÚ. Nejsou z PÚ. Ne všichni jsou vysokoškoláci. Poptávka: v současné době se zvyšuje i mimo Brno (odpovídá doplňované anonci a propagaci kursu). Při větším zájmu bude snaha o rozšíření kursu. Přijímací řízení: bez přijímacích pohovorů. Zkoušky: zatím jen 1 písemná práce za rok, zamýšlí se její konsultování. Bez oficiální závěrečné práce. Absolventský certifikát: osvědčení o absolvování. Poplatky: 3 000 Kč/2 roky. Funguje bez dotace fakulty apod. 12
Harmonizace umělecko historické a technologicko konstrukční problematiky: 1/3 uměl. histor. předmětů, 1/3 architektonických, 1/3 památkových. Spolupráce s jinými programy: není, zájemci na Moravě tříštěni do více kursů (v Olomouci, Ostravě?).
• Karlova universita, Filozofická fakulta - Ústav pro dějiny umění Dějiny umění a památková péče kurs celoživotního vzdělávání (ukončen v prosinci 1999, další kurs nebude zaměřen na památkovou péči) garant: Ing. Macek Základní cíle: zvýšení kvalifikace pracovníků pro oblast PP. Studijní program (plán) a přednášející: z FF UK (Příloha 13). 2letý kurs, 1 x za 14 dní 7 hodin. Exkurse v terénu: časté, jen po pražských památkách. Studijní materiály: nepřipravovány žádné speciální. Počet a profil studentů: 18-20 ve skupině, zaměstnáni na Městských úřadech, Okresních úřadech, policii, restaurátoři, 2-3 památkáři. Převážně vysokoškoláci. Zkoušky: v průběhu roku, závěrečná písemná práce (30 stránek). Absolventský certifikát: osvědčení o absolvování. Poplatky: 11 000 Kč/2 roky. V oblasti památkové péče neprávem opomíjenou formou vysokoškolského studia je doktorský studijní program. V současné době se podařilo zjistit pouze jedinou fakultu, kde je studován daný program v oboru památkové péče! Je jí Fakulta architektury ČVUT, kde je od roku 1997 otevírán studijní program v oboru Dějiny architektury a rekonstrukce památek (termín rekonstrukce zaměněn za renovace). Z doktorandů tohoto oboru (interní 3, externích zhruba 15), kteří jsou pouze převážně architekty, se malá část (zhruba 3 - 4) zaměřuje dominantně na problematiku praktické PP, a to včetně disertačních prací. Ostatní volí témata z oblasti dějin, respektive výzkumu historické architektury. Vypsání studia v daném oboru má dopad na strukturu i obsah studijní programu (respektive plánu) a samozřejmě představuje mimořádnou platformu pro velice živou a odbornou diskusi o praktických i teoretických otázkách oboru PP, a to i v terénu.
A.2.2 Související příklady středoškolského vzdělání v oblasti PP Vzhledem k pojetí projektu je v jeho rámci evidována a analyzována nabídka vzdělávání vysokoškolského - pregraduálního, dalšího a doktorského (dle Zákona o VŠ přípravného, celoživotního a doktorského). Můžeme doplnit, že i v úrovni středoškolské existují obory zaměřené na praktické uplatnění v realizaci zásahů do památek, z nichž některé na něj přímo odkazují10. 13
Uvádíme pouze ty středoškolské obory a kurs, jejichž zkušenost a program jsou podle nás přímo využitelné ve vzdělávání odborných pracovníků SPP.
• Jednoznačně nejrozvinutější a nejpřínosnější vyšší odbornou školou v oblasti památkové péče je Vyšší odborná škola restaurování a konzervačních technik v Litomyšli. Její kvalita je především v proporčním, náročném a erudovaném zajištění předmětu teoretických a umělecko historických (např. i základy latiny), technologických (účast technologů na praktické části výuky) a restaurátorských a zároveň teoretických i praktických. Toto je zajištěno neobvykle početným a kvalitním sborem pedagogů (zvláště externích), participací na programech a projektech vzdělávání a restaurování, zvláště zahraničních a celkově jasnou vizí studia. Je proto zcela na místě zde uvést základní charakteristiku studijního programu: Status: Obecně prospěšná společnost. Financování: rozpočet na 12 mil., náklady hradí příjmy z vlastní restaurátorské činnosti, z dotace MŠ, školného (25 000 Kč/rok), grantů. Studium: 3,5 roku, polovina týdne teoretických předmětů, zbytek praxe. Povinná 20 denní letní odborná praxe (vedená pedagogy). Program dominantně zaměřen na restaurování a konzervování stavebních částí, či uměleckých děl vázaných na stavby (Příloha 14). Přednášející: specialisté v oboru, přes 40 externistů, počtem vychází jeden pedagog na jednoho studenta. Více externistů z PÚ. Studenti: přichází ze všech typů středních škol, požadavek maturity, z 72 uchazečů přijímáno do ročníku 15. Celkem ve škole 45 studentů. Uplatnění studentů sledováno, všichni prozatím obdrželi restaurátorskou licenci a pracují vesměs jako soukromí restaurátoři. Přijímací řízení: zkoušky teoretické a talentové. Zkoušky: dle studij. rozvrhu (zkoušky zaznamenávány do indexu), závěrečná absolventská zkouška obsahuje obhajobu absolventské práce. Certifikát: Diplomovaný specialista v oboru. Studijní materiály: vlastní jen dílčí, vydali skripta angličtiny pro oblast jejich praxe. Účast na zahraničních a mezinárodních programech a projektech: Sokrates, Leonardo, spolupráce s obdobnými školami ve Finsku, Itálii, účast na restaurátorském projektu - restaurování konkrétního domu v Barceloně a pod. V současné době byl podán návrh na akreditaci bakalářského studijního programu, jinak řečeno přeměnu školy na soukromou vysokou školu s daným zaměřením! Uvažuje se o zahájení studia v roce 2001. Jednalo by se o první a naprosto ojedinělou vysokou školu v dané oblasti v republice (v oboru restaurování papíru zcela bez konkurence)! Změna programu by měla spočívat v prohloubení teoretické složky i kvality závěrečné práce. Předpokládá se rozšíření počtu studentů z 45 na celkových 60.
14
• Specifické místo mezi středoškolskými (zde ovšem jako pomaturitní) programy má Studium památkové péče, rekvalifikační 2letý kurs organizovaný SÚPP. Zdrojem pro jeho charakteristiku byly písemné doklady (Příloha 15), články a závěrečné práce absolventů i řízený rozhovor s garantem (PhDr. Němečková). S ohledem na to, že jako akreditovaný program jsou zpracovávány každoroční dílčí i závěrečné zprávy o průběhu (pro SÚPP, MK i MŠMT), uvádím zde pouze charakteristiky, které nejsou obsaženy v přiložených materiálech: Dodnes 250 absolventů, uplatněni už ve 26 okresech republiky. V probíhajícím kursu 2 skupiny po 35 studentech. Výuka 1 x za měsíc 1-2 dny. Kurs otvírán jednou (2 skupiny) za 2 roky. Mezi studenty dnes přibývá mladých maturantů nepracujících v oblasti PP (často dáno výchovou, motivací studia celospolečenských hodnot), zájemců o průvodcovskou činnost, objevují se policisté (z odborů ochrany kult. dědictví i policejní radové), celníci, umělečtí řemeslníci bez licence (kameníci a pod.), majitelé menších staveb. firem. V každém kursu 8-10 vysokoškoláků (stavaři, pedagogové atd.). (příloha 15 - seznam současných studentů). Certifikát: Osvědčení o absolvování i s vysvědčením. Zkoušky: dílčí ústní i seminární práce. Výuka v terénu: krátkodobé i víkendové semináře s demonstracemi. Přednášející: kvalitní odborníci (Macek, Baše, Šťastný, Hamerníková, Rynda, Kibic). Změny a vývoj programu: až 30% se může aktuálně měnit, zadáván hodnotící dotazník. Financování a poplatky: 3000 Kč/ročník, financování řídí SÚPP. Učební materiály: kopírované příruční texty i speciálně připravené texty od lektorů ( s odkazy na literaturu). Závěrečné práce: uloženy na SÚPP. Především jde o stavebně historické a umělecko historické rozbory (solitérů i území) popřípadě charakteristiky památkových hodnot, výjimečně technologie oprav či koncepce zásahů do památek. Témata dle původu absolventů (velká skupina prací o sylabech pro průvodce a prováděcích okruzích na zámcích).
A.2.3 Hlavní nabídka dalšího vzdělávání v oblasti památkové péče ve formě kursů, seminářů a konferencí (mimo vysoké školy) v ČR - Agentura Kulturní dědictví převzala organizaci seminářů, cyklů přednášek, konferencí a kursů po SÚPP, jakkoliv dodnes udává jako organizátora SÚPP11. - Regionální památkové ústavy celostátní semináře a konference, včetně tematických (naposled PÚ v Ostravě - Péče o památky moderní architektury - 7/99), setkání specialistů na lidovou architekturu - Český komitét ICOMOS semináře a konference k tématům i výročím 15
- Sdružení profesionálních pracovníků v PP většinou 2 x ročně celostátní setkání s diskusí a exkursí - STOP - Společnost pro technologie ochrany památek semináře s víceprofesní polemikou zvláště v technologické a materiálové oblasti PP (Společnost mimo to provádí technologické průzkumy, vydává vlastní čtvrtletník, podává informace na internetu, nabízí kursy a workshopy na témata z jmenované oblasti. - Ing.arch. Škabrada CSc. a spol. prázdninové kursy technologií a lid. architektury ve dvoře v Sudkově Dole - Sdružení historických měst celostátní konference a semináře (vydávají i vlastní čtvrtletník) - Klub Augusta Sedláčka konference a exkurse (zvláště fortifikovaná architektura) - Klub za starou Prahu pravidelné přednášky a diskuse v klubovních prostorách, konference - Ministerstvo kultury semináře a konference (výjimečně, vesměs na téma celostátní či mezinárodní)
- Regionální muzea a galerie a pod. přednášky, konference, vesměs nikoliv k praktické PP - Akademie věd (Ústav dějin umění, Archeologický ústav) konference a semináře ke konkrétním tématům - Národní galerie konference a přednášky ke konkrétním tématům
K další nabídce vzdělávání pro odborné pracovníky SPP patří i vzdělávání organizované v jejich domovských PÚ (kap. B.1.6).
16
B. ANALYTICKÁ ČÁST
B.1 Hodnotící analýza nabídky pregraduálního a dalšího vzdělávání v oblasti státní památkové péče v ČR
B.1.1 Stručná analýza nabídky vzdělávání PP na vysokých školách Komplexní odpověď nakolik odpovídá nabídka studia na vysokých školách (konkrétně studijní programy či plány) nárokům a struktuře profesních úkolů v oblasti památkové péče nemůže být na základě zjištěných údajů plně formulována. Potřebná zevrubná analýza by vyžadovala především sledování konkrétních předmětů ve výuce a jejich výsledcích. V projektu jsme se ale museli omezit na analýzu oficiálních studijních dokumentů a materiálů, základní rozhovory s garanty předmětů či kursů, popřípadě dílčí doplňkové informace (od některých dalších pedagogů, absolventů, ze závěrečných studentských prací). Z analýzy odvozujeme následující závěry:
V pregraduálním (přípravném) studiu v oblasti universitních humanitních oborů, zvláště historických a umělecko historických, se výuka památkové péče jeví jako nedostatečná i nedostatečně strukturovaná a komplexní, a to i v pozici doplňkového předmětu k historickému, archeologickému či umělecko historickému základu. Výjimku tvoří snad jen obor Dějiny umění a péče o kulturní dědictví na Ostravské universitě (viz dále). Podle studijních plánů a s přihlédnutím k názorům absolventů v praxi (kap. C.1.1, Příloha 16) analýzy dotazníkového výzkumu) se zdá, že takřka všechny ostatní obory se omezují a končí na poznávací úrovni PP. Rozumíme jí identifikaci, záznam a hodnocení památek zvláště z hlediska umělecko a stavebně historického, popřípadě estetického. Chybí ovšem, nebo není rozvinuta, výuka následující fáze procesu památkové péče, totiž fyzické nakládání s památkou, návrhy ideového i praktického řešení (organizačně vlastnického, využití, koncepce zásahu, metodiky, technologie, finanční atd.). V takovémto přístupu jsou naopak nejlépe školeni architekti (viz dále). Na tomto místě je možné připomenout, že stále přetrvává komplexnější orientace uměnovědných oborů na památky movité, zatímco školy stavební a architektonické se soustřeďují výhradně na stavby a území. Uvedený ostravský program v mnohém reaguje na frekventované požadavky památkářské praxe, které se projevily i v odpovědích odborných památkářů v dotaznících (Příloha 8), a snaží se praktické umělecko historicky vzdělávané studenty naučit čtení stavebních plánů, metodice i praktickým památkovým přístupům apod. Za přínosnou lze považovat organizaci povinné odborné praxe. Orientace studia na průmyslové památky se jeví jako smysluplná regionální volba, která je ovšem zároveň omezením, podobně jako nemožnost místní spolupráce s některou z fakult architektury. Na struktuře předmětů z oblasti památkové péče se jednoznačně pozitivně projevuje účast několika památkářů z PÚ v Ostravě na výuce (především Ing. arch. Mgr. Matěje). (Podobná zkušenost, že 17
zapojení odborných památkářů do vysokoškolské výuky může mít přímý výsledek v uplatnění absolventů v památkové péči na regionální úrovni, se projevuje ve studiu oboru Kulturní historie a regionalistika na universitě v Ústí nad Labem.) Další zkvalitnění výuky by mohlo nastat se zavedením magisterského studia. Z ostravských zkušeností je nepochybně možno čerpat mnohé zkušenosti. Aktivita Ing. Macka v rámci studia Dějin umění na Filozofické fakultě Karlovy university je mimořádná, ale její efektivitu nejspíše brzdí poněkud konzervativní přístup k oblasti PP v ostatní výuce v rámci Dějin umění. Důkazy o tom, že na shodném oboru pregraduálního (přípravného) studia na brněnské universitě se výuka památkové péče provádí zevrubněji, nejsou zřejmé. V oborech restaurátorských, a vedle studia na AVU můžeme k nim bez obav přiřadit i studium na litomyšlské škole, jsou studenti důsledně zaměřováni k praktickému provádění restaurátorských prací, nikoliv k zaměstnání ve státní památkové péči. Nabízí se zde však možnost využít jejich odborné výuky v těsnější spolupráci s obory umělecko historickými apod. Patrně nejkomplexnější a nejzajištěnější výuka v oblasti památkové péče, respektive péče o nemovité památky a území, se realizuje na Fakultě architektury ČVUT. Vypovídají o tom učební předměty, studijní materiály (skripta atd.), organizace studia (zkoušky) a zároveň kvalita vyučujících (včetně jejich aktivit vědeckých, popularizačních a odborně organizačních atd.). Nepřehlédnutelný je okruh odborníků kolem arch. Škabrady, ale i arch. Fanty, Girsy atd. Na popisované formě studia se sice přímo nepodílejí externisté - profesionálové ze st. pam. péče, ale vztah k oboru u pedagogů, z nichž někteří donedávna památkáři byli, zajišťuje uspokojivé teoreticko metodické vybavení studentů v oblasti PP. Nicméně u studentů architektury není v kontextu jejich fakulty dostatečně navozováno osvojení pojetí památkové péče i jako disciplíny historické. Rozhodně toto osvojení není srovnatelné s absolventy oborů historických a umělecko historických. Samozřejmě není možné opomenout, že studium na Fakultě architektury směřuje k projekční praxi, takže úplné vzdělání v oboru PP škola rozhodně neposkytuje. Přesto lze jen litovat, že v současné době se absolventi fakult architektury stávají profesionály ve státní památkové péči méně než v předchozích letech a nejčastěji nikoliv natrvalo (kap. C.1.1). Aplikovatelnost studia pro potřeby praxe v oblasti památkové péče omezuje mimo jiné počet kvalitních pedagogů, odborníků v dané oblasti a částečně i minimální participace profesionálních odborných památkářů na výuce v přípravném studiu na vysokých školách. Pro oblast státní památkové péče podstatnou informací je, že předměty oboru vyučují v nejlepším případě odborníci z širší oblasti památkové péče nebo spíše příbuzných oblastí oboru. Zpravidla nikdy neprováděli praxi, podle které bychom je např. zařadili mezi odborné pracovníky ve SPP v našem výzkumu. Jejich specializace je např. dějiny architektury a umění, průzkumy a výzkumy památek (včetně stavebně historických průzkumů), projektování apod. Dle zkušeností chybí těmto pedagogům komplexní znalost oboru PP a především znalost aktuální situace oboru, nehledě na praktické dovednosti. Erudovaných pedagogů, udržujících s oborem těsné vazby, provádějících odbornou a výzkumnou činnost související s oborem a zároveň schopných koncepčního teoretického nazírání a formulace předpokládaného vývoje v oblasti PP, je doslova několik. Zmiňovaných profesionálních památkářů, kteří by svými teoretickými znalostmi a praktickými dovednostmi odpovídali potřebám výuky na vysoké škole a zároveň měli i patřičné pedagogické schopnosti, je také velmi málo. Navíc jsou tyto osobnosti vždy zároveň hlavními a nejzatěžovanějšími odborníky ve svých památkových ústavech, takže se vysokoškolské výuce mohou věnovat jen zcela omezeně. Dopad tohoto stavu na další oblasti oboru PP bude ještě zmíněn.
18
Současný stav výuky PP na vysokých školách přitom ukazuje, že je většinou závislá na jedincích, odborných garantech, kteří vyučují více odborných předmětů z oblasti památkové péče a jsou jakýmisi zastánci a šiřiteli povědomí o oboru mezi studenty. Situace, kdy můžeme mluvit o komplexnějších širších zaměřeních či modulech výuky s tématem památkové péče v rámci vysokoškolských ústavů či studijních oborů, je naprosto výjimečná. (Širším zaměřením jsou myšleny strukturovaný soubor předmětů z této oblasti, řízená praxe studentů, směřování diplomních prací, odpovídající počet a skladba vyučujících včetně externistů, vyvíjená vědecká činnost, spolupráce s profesionálními institucemi atd.) Za nedostatek v souvislosti se studiem oboru památkové péče na vysokých školách lze považovat, že témata z oboru nejsou řešena ve vědeckovýzkumných úkolech. Za projev této situace můžeme považovat i absenci zadávání problémů z oboru jako témat diplomových prací, jen zcela výjimečná účast pedagogů a vědeckých pracovníků škol na řešení teoretických problémů oboru (málo časté publikování v této oblasti), neotvírání oborů se zaměřením na PP v doktorských programech (jediný na Fakultě architektury ČVUT), málo rozvinutá spolupráce pedagogů a věd. pracovníků s profesionálními památkáři na řešení jmenovaných problémů (např. v rámci grantových projektů apod.). Negativní dopad popsaného stavu na přípravu studentů pro uplatnění v pam. péči, ale i teoretické zkvalitňování oboru a možný růst jeho prestiže, je zřejmý. V pojednání o vysokoškolské výuce PP nemůže zůstat bez povšimnutí veliký dluh ve vydávání odborné literatury a studijních materiálů pro danou oblast. Jediná nová vysokoškolská skripta pro daný obor byla nedávno vydána na FA ČVUT12. K tomu můžeme připočítat nedostatečné vydávání metodických materiálů v profesionální sféře oboru13, překladů základní zahraničních prací či materiálů, absenci základní, především novější, památkářské literatury v našich knihovnách.
Oblast dalšího (celoživotního) vzdělávání (ve starší terminologii postgraduálního) v oboru památkové péče nemůžeme jinak hodnotit než jako nedostatečnou a nerozvíjenou a rozhodně neodpovídající představám o tomto způsobu vzdělávání tak, jak jsou pojímány např.v koncepcích EU i ČR14. Ze tří doložených kursů můžeme shrnout, že jejich obsah a nejspíše i skladba vyučujících pedagogů nejsou dostatečně atraktivní a přesvědčivé, aby se jejich studenty stali i odborní pracovníci památkových ústavů. Zdá se, že kursům chybí jakýsi jasnější cíl a strategie, jasnější vymezení na, jaké studenty se orientují, těsnější vazba na aktuální problémy praxe PP. Pokračuje dominance předmětů zaměřených na identifikačně hodnotící fáze památkového procesu. Vůbec nemůžeme mluvit o nějaké škále nabízených kursů nebo jejich větší specializaci. Oproti dřívějším letům je přínos těchto kursů pro odborné pracovníky i praxi oboru SPP minimální. Za inovační pokus hodný sledování (po roce trvání nedosti rozvinutý) lze snad považovat kurs organizovaný brněnským Seminářem dějin umění ve spolupráci s FA VUT. B.1.2 Stručná analýza nabídky dalšího vzdělávání v oblasti PP ve formě kursů, seminářů a konferencí (mimo vysoké školy) a dalšího vzdělávání v PÚ v ČR Rekvalifikační kurs (dříve nazývaný pomaturitní) organizovaný SÚPP neřeší ve své úrovni potřeby odborných pracovníků SPP, ale je vhodné jej zmínit jako jeden z nejlépe pedagogicky propracovaných (účast odborníku, inovace a zkvalitňování studia, sledování uplatnění absolventů, připravované studijní materiály atd.). V podobném smyslu poučnou je i aktivita VOŠ restaurování a konzervačních technik v Litomyšli (pravděpodobně brzká soukromá VŠ neuniversitního typu). Vysoce hodnotit je u ní třeba zvláště praktické vyučování a řízenou praxi i aktivní rozvoj v pozici nestátní vzdělávací instituce (včetně zapojení do programů domácí i zahraniční podpory a spolupráce). 19
Nabídka kursů, konferencí a seminářů ze širší oblasti PP mimo VŠ je poměrně početná a pestrá. Bohužel jen zřídka obsah i forma těchto akcí, které náleží do oblasti dalšího vzdělávání, postihují potřeby profesionálních památkářů a řeší jejich aktuální problémy. Lze také zaznamenat, že část kursů a seminářů zaměřených cíleně na oblast PP, je postavena na vystoupeních mnohaletých, někdy i bývalých, nestorů oboru, častěji navazujících oborů, kteří vesměs nejsou přímo zapojeni do řešení současných problémů. I z dalších názorových důvodů pak zmíněné akce ztrácejí důvěru a účast odborných pracovníků PÚ. V tomto smyslu se jeví nejpřínosnějšími akce pořádané přímo památkovými ústavy (někdy SÚPP) a setkání Sdružení profesionálních pracovníků. Existují i další vysloveně pozitivní příklady, vesměs výsledky individuální iniciativy klíčové osobnosti či skupiny specialistů (např. kursy organizované Ing. arch. Škabradou v Sudkově Dole apod.). Takovéto příklady jsou samozřejmě velikou inspirací a zdrojem zkušeností pro další rozvoj. V popisované oblasti tematických seminářů, konferencí a kursů lze pravděpodobně rovněž mluvit o chybějící koordinaci, strategii nebo důkladnější přípravě akcí, která by byla předpokladem větší účasti odborných pracovníků PÚ a dopadu na ně. Pokud bychom chtěli stručně charakterizovat nabídku vzdělávání, které odborným pracovníkům SPP poskytují přímo jejich zaměstnavatelé - památkové ústavy, pak můžeme především mluvit o odborné praxi a učení od kolegů. Záměrné vzdělávací akce jsou spíše vzácností (např. odborné ústavní semináře tak, jak je zhruba 2 x ročně organizuje PÚSČ), časté jsou odborné exkurse a zájezdy, nezřídka vícedenní a zahraniční. Zprostředkovaně přispívají PÚ k účasti svých zaměstnanců na zahraničních stážích (uvedlo ji 13,7% respondentů našeho výzkumu). Prováděná praxe je také zdrojem poznatků pro bohužel ne dost rozsáhlou a nesystematickou publikační činnost, další formu sebevzdělávání autorů. Specifickou, ale intenzivní formou dalšího vzdělávání je zpracovávání úkolů výzkumu a vývoje (zde myšleno především institucionálního). Dle údajů poskytnutých odbornými památkáři v dotaznících, které vcelku korespondují s výkazy o vědecko výzkumné činnosti ve výročních zprávách jednotlivých ústavů, lze konstatovat, že podíl odborných pracovníků na plnění úkolů výzkumu a vývoje je poměrně vysoký (z dotázaných 51,4%). Možnost analýzy dopadu takovéto participace na vědomosti a dovednosti zúčastněných památkářů je však limitována absencí kvalitní analýzy celkové situace v oblasti výzkumu a vývoje v PÚ, a to po stránce kvantitativní i kvalitativní. V úvahu je třeba také brát, kolik kvalitních odborníků odešlo provádět obdobnou činnost (např. průzkumy) jako soukromého podnikání nebo do jiných institucí (VŠ, ČAV), a přestali se na vědě a výzkumu v oblasti pam. péče podílet.
B.2 Žádoucí změny v současném DV odborných pracovníků SPP a východiska těchto změn Z deskripce a analýzy současného DV v oblasti památkové péče, které realizují VŠ a jiné instituce, vyplývá, že především ve sféře mimo VŠ existuje nemalá nabídka, která je však pro odborné pracovníky SPP pravděpodobně málo podnětná a nezajímavá. Odborní pracovníci SPP jí využívají nesystematicky a v malé míře. Postgraduální studium nebo doktorské studium vystudovalo nebo studuje 37,7% resp. (ot. 19), na zahraniční stáži bylo 13,7% resp. (ot. 21), vzdělávacích akcí (konferencí, seminářů, odborných setkání) se pravidelně účastní 13%, často 44,6%, výjimečně 12% resp. (ot. 20). 18,9% resp. uvádí, že se DV neúčastní (ot. 25). Je tedy zřejmé, že 75,5% respondentů je dalším vzděláváním ovlivňováno jen zcela nepatrně.
V DV jako celku není zřejmý promyšlený záměr. Nezjišťuje se systematicky poptávka ze strany památkářů. Není zřejmé, jakou funkci jednotlivé vzdělávací akce plní ve vztahu k celku 20
vzdělávacích potřeb památkáře. Není patrná návaznost DV a pregraduálního studia. DV nemá nástroje, kterými by byli památkáři k vzdělávání a zdokonalování svých kompetencí podněcováni. Nejsou stanoveny důsledky, které pro památkáře z jejich DV plynou. Lze shrnout, že DV památkářů jako celek není promyšleně koncipováno ani řízeno. Je proto nesystematické, nedostatečně ovlivňuje praxi. Jaká jsou východiska pro změnu tohoto stavu a v čem by změna měla spočívat?
B.2.1 Hlediska vzdělávacích potřeb a dalších charakteristik odborných pracovníků SPP Údaje, které v tomto směru vyplynuly z dotazníkového výzkumu, jsou uvedeny v přílohách zde většinou uvedeme jen stručné a tudíž zjednodušené závěry, abychom ozřejmili východiska navrhované koncepce DV. Naprostá většina (85,7% resp.) se stala památkářem v důsledku hlubokého zaujetí pro toto povolání. Ve skupině do 5 let praxe to uvádí 81,4% resp. (ot. 13). Památkářem po celý svůj produktivní život chce zůstat 74,3% resp. (ot. 14). Nejméně jednoznačně tuto profesní perspektivu sdílejí respondenti s délkou praxe do 5 let, z nichž 66% odpovědělo "ano, spíše ano", chci zůstat památkářem, 32,2% není rozhodnuto a 11,9% "spíše ne, nechci zůstat" památkářem. V hodnocení vlastních profesních výkonů projevili resp. značnou kritičnost. Jen necelá polovina je s nimi spokojena, převažuje nespokojenost (ot. 15). Tomu odpovídá potřeba inovovat a rozšířit své odborné vědomosti (ot. 17) uvedli ji téměř všichni respondenti (94,9%). Nedostatečná pozornost odbornému růstu památkářů (ot. 16) se v celkovém pořadí sedmi nabídnutých okolností, které by respondentům mohly vadit na povolání památkáře, ocitla v hodnocení respondentů až na 5. místě. Vadí a spíše vadí 62,3% resp., 20% resp. neví, zda jim vadí. Mnohem více samozřejmě památkáře "pálí" nízký plat (82,3% resp.), nízká prestiž povolání (77,1% resp.), neúměrný vliv vnějších faktorů na výsledky práce (74,9% resp.) a na posledním místě špatné pracovní podmínky - vybavení, pomocné síly atd. (58,3% resp.). Na 1. místě se však ocitly "jiné okolnosti", které respondentům na povolání velmi vadí nebo spíše vadí (89,8% resp.). Uvedené zde konkretizace se týkají např. vztahu s výkonnou složkou a nadřízenými orgány SPP, legislativy, poměrů v památkovém ústavu, pracovního přetížení památkářů, úrovně jejich odbornosti aj. (Příloha 5). Ukázala se zde rozmanitost kritických stanovisek odrážejících kromě individuálních odlišností respondentů též značné odlišnosti ve stylu práce ústavů a jednotlivých specializací. Respondenti se ztotožnili s určitými profesními hodnotami a jestliže pociťují, že jsou v jejich profesní praxi nedostatečně respektované, vadí jim to (v úhrnu všech výpovědí respondentů k této polootevřené otázce) více než nízký plat, nízká prestiž, vliv vnějších faktorů. Lze říci, že v kontextu okolností, které respondentům vadí na povolání, není DV v centru pozornosti. To ovšem neznamená, že nepociťují potřebu DV, jak bude uvedeno dále. Obory, které respondenti vystudovali na VŠ (6 z nich SŠ) se svou vhodností pro potřeby SPP značně odlišují, vyskytují se i obory zcela irelevantní (ot. 3A). Většina respondentů není se svou pregraduální přípravou ve vztahu k potřebám památkové péče spokojena. Při nástupu do povolání pociťovali respondenti obtíže, které mají nejen adaptační charakter, jak je to obvyklé v jiných povoláních, ale jsou to často základní neznalosti, nehledě na nedostatek profesních dovedností. Rady a pomoc, pokud jim byly po nástupu v ústavu poskytnuty, byly nesoustavné (ot. 11). Obtížná situace začínajících památkářů se v PÚ neřeší jednotně, při zadávání úkolů nepřevažuje zpravidla zřetel k jejich nutné adaptaci a rekvalifikaci (případně kompenzaci nevhodného pregraduálního vzdělání) (kap. B.3).
21
Z volných výpovědí k ot. 11,16,26 vyplynula značná pracovní přetíženost památkářů, značné rozdíly ve stylu práce jednotlivých PÚ a tedy v pracovních podmínkách a s nimi souvisejících kritických stanoviscích památkářů. Ze zjištěných údajů lze usuzovat na to, jak by se měly změnit obecné rysy DV: Odborné pracovníky SPP zahrnuté do našeho výzkumného vzorku, lze považovat za vnitřně silně motivované pro profesní zdokonalování a tudíž i pro DV, které by jim pomohlo řešit konkrétní profesní problémy. DV by, vzhledem k jejich hlubokému vztahu k povolání a výrazné vzdělávací potřebě, mohlo získat podstatně větší zájem památkářů a zvýšit svůj vliv na celou oblast PP. Také profesní perspektiva, převažující odhodlání respondentů v praxi setrvat vytváří předpoklady pro koncipování jejich DV jako ucelené, vnitřně strukturované soustavy, jež by zahrnovala celou profesní dráhu památkářů, účastníky s různou délkou prof. praxe. Zároveň by DV mělo respektovat specifiku těchto zkušenostně a věkově odlišných skupin, promítnout jí do funkcí, které vůči nim může plnit. Je zřejmé, že samo DV nelze v kontextu všech problémů SPP přeceňovat nebo se snad domnívat, že může vyřešit problémy, které respondenti pokládají za klíčové. DV by však s těmito problémy mělo počítat, respektovat je, reagovat na ně koncepcí svých funkcí, cílů, obsahů, organizačních forem atd. Situace památkářů nastupujících do povolání se zdá být natolik závažnou, že nehledě na jejich nevelký počet a dosud neujasněný počet pro příští roky15, je třeba této skupině pracovníků věnovat speciální pozornost. Navrhuje se pro ně DV s názvem uvádění do praxe, jehož funkce je adaptační a rekvalifikační". Pojetí jejich DV je podrobně rozpracováno v samostatném projektu tak, jak by později měly být rozpracovány i ostatní navrhované druhy DV (kap. C.4). Nedostatky ve vědomostech, dovednostech a postojích památkářů, které přetrvávají v důsledku takových příčin, jako jsou např. specifika pregraduálního studia, nesoustavná péče o adaptaci a zácvik po nástupu do povolání nebo individuální osobnostní zvláštnosti aj., mělo by postupně odstraňovat studium, jehož funkce je kompenzační. Účastníci si zde mají doplnit znalosti věd, umění, techniky, které dosud zůstávaly jejich slabým místem. A obdobně doplnit znalosti praxe a profes. dovedností (např. techniky mezilidské komunikace, cizí jazyky aj.). Zjištěné potřeby a další charakteristiky památkářů vyžadují koncipovat jejich DV jako výrazně individualizované, tj. respektující individuální odlišnosti a rozdílné životní i pracovní podmínky potenciálních účastníků DV.
B.2.2 Hledisko profesní činnosti, zkušenosti a profesní dráhy památkáře Jak známo, péče o kulturní dědictví je z hlediska svých vědních, uměleckých a technických východisek výrazně multidisciplinární. Teprve praxe, profesní činnost tyto teoretické, umělecko estetické a technické aspekty syntetizuje. Památkář přitom získává profesní dovednosti a zkušenost, která je nedocenitelnou součástí jeho kompetencí. Učí se tedy a zdokonaluje své kompetence též v praxi zkušeností. To také někteří respondenti zdůrazňovali jako kontrapozici proti DV. Protože význam praxe a zkušeností, jak vyplynulo z některých výpovědí respondentů, není často náležitě interpretován, uvedeme příklad: V nedávno uplynulé době památkáři dokázali v praxi realizovat nemalé kvantum nových úkolů a nových přístupů, které byly dány majetkoprávními a dalšími změnami ve společnosti, přílivem nových materiálů a technologií aj. Přitom je jejich DV tak skromné! Památkáři se nezbytným inovacím naučili stále učí v praxi na základě zkušeností, doplněné případně sebevzděláním, instruktážními pokyny aj. Získávají tak nové, obohacené zkušenosti. Z volných výpovědí
22
respondentů se však zdá, že právě se zmíněnými inovacemi je ještě stále spjato mnoho subjektivních problémů, obtíží a neuspokojení.
Do značné míry je to pravděpodobně dáno tím, že zkušenosti a poznatky, získané spontánně při výkonu profese, zejména při realizaci inovací, které jsou více méně vynuceny vnějšími okolnostmi, stávají se plnohodnotnou součástí profesní kompetence tehdy, jsou-li náležitě pochopeny, myšlenkově a citově zpracovány, uvědoměle zařazeny do širších souvislostí, někdy i nadnárodních. Jinak se mohou naopak stát jen mechanickou rutinou, která brzdí tvořivé řešení problémů nebo naopak cizím prvkem, kterému se pracovník brání a v praxi se snaží uniknout jeho realizaci. Toto konstatování má své důsledky pro koncepci DV. K seznamování a vnitřnímu ztotožnění s inovacemi, které pro SPP plynou ze změn ve společnosti, z rozvoje vědy, umění, techniky, ale také k rozšiřování a popularizaci inovací menšího rozsahu, které do praxe vnášejí někteří tvořiví památkáři nebo památkové ústavy, může přispívat DV, jehož funkce je inovační. Týká se všech památkářů, kteří si osvojili základní profesní standard a získali I. atestaci. Lze tedy shrnout: • Zdokonalování kompetencí nelze vztahovat jen ke vzdělávacím akcím. Soustava DV musí počítat s širokou rozrůzněností vzdělávacích cest i organizačních forem i metod, využívat různých druhů učení, často též učení v praxi a ze zkušeností, řešením problémů v praktických situacích. • Koncepce DV by měla hledat nástroj, kterým by bylo možno ohodnotit nejen absolvování jednotlivých vzdělávacích akcí, ale komplexně výsledky všech druhů učení památkáře v určité etapě jeho profesní dráhy. Takový nástroj lze vidět v standardech profesních kompetencí a v atestacích, které je vhodné do soustavy DV organicky začlenit. Je nutno vysvětlit, jak je v navrhované koncepci DV pojata profesní dráha památkáře a její dynamika, jaký má vztah k DV, zejména k podněcování pracovníků k zdokonalování svých kompetencí a výkonů. Mezi nástupem památkáře do povolání a jeho odchodem do důchodu se rozprostírá profesní dráha, která je dosud značně nestrukturovaná. Pokud se památkář nestane vedoucím oddělení, náměstkem nebo ředitelem, tj. pokud není specialistou na management, explicitně vyjádřené nároky na jeho kompetence a s tím související jeho povinnosti, práva, prestiž a míra vlivu na pracovišti, jinými slovy jeho profesní pozice, se mění jen málo. Jeho skutečné kompetence se samozřejmě vyvíjejí, narůstá zkušenost, ale zároveň neplatí, že delší praxe a více zkušeností přináší automaticky zdokonalení kompetencí a výkonů (viz výše). Nedostatečná dynamika profesní dráhy nepodněcuje pracovníka k úsilí o vlastní zdokonalení svých výkonů, perspektiva možných změn profesní pozice, které dynamiku profesní dráhy zvyšují, naopak pracovníka podněcuje. Souvisí to však pravděpodobně s mírou, v jaké je rozvinuta "funkční struktura" památkových ústavů. Kromě bezprostřední památkové péče se v ústavech realizují, případně by bylo ku prospěchu, kdyby se realizovaly, vysoce náročné odborné činnosti, které nejsou památkovou péčí, ale souvisejí s jejím fungováním. Měli by je vykonávat v rámci své funkce odborného pracovníka SPP se specializací zkušení odborníci - památkáři s I. - III. atestací, kteří mají též předpoklady pro rozvíjení některé další oblasti práce ústavu. Je pravděpodobné, že by v ústavu, samozřejmě v relaci k jeho velikosti, měl být kromě odborníků na management (ředitele, náměstka, ved. oddělení) též např.: • poradce pro vědu a výzkum, 23
• metodik pro rozvoj jednotlivých specializací ústavu (pro péči o nemovité, movité památky, památky lidové architektury atd.), • poradce pro zahraniční spolupráci a využívání zahraničních zkušeností, • poradce pro DV a atestace, lektorské práce, studijní texty, • metodik pro uvádění do praxe a péči o mladé památkáře aj. Převzetí podstatné části odpovědnosti za svěřený úsek, případně kvalitativní změna ve vlastních památkářských úkolech, s tím související změna pracovní náplně a změna v platovém ohodnocení v právech, povinnostech, prestiži a vlivu by byly významnou změnou pracovní pozice, která by měla následovat po II. a III. atestaci. Naznačená "funkční struktura" ústavu by mohla být samozřejmě jakkoli modifikovaná. V každém případě by však měly vzniknout předpoklady pro to, aby v určité době po nástupu do povolání tj. v období přibližujícím se střední a po ní následující části profesní dráhy, mohl památkář v souvislosti s prokázaným růstem svých kompetencí a v souhlase se svými individuálními odlišnostmi přebírat náročnější úkoly, z nich některé vysoce specializované, případně přesahující rámec ústavu. (Do jisté míry se to již v některých ústavech děje.) Pak by také III. atestace mohla být pro ty atestanty, kteří půjdou touto cestou, atestací specializační. To by modifikovalo její obsah i zaměření atestační práce (v předloženém návrhu je to uvedeno). Navrhovaná řešení by nesporně vyžadovalo zvýšení počtu pracovních míst v PÚ, ale mohlo by vést ke zkvalitnění celé oblasti SPP. Mělo by významné důsledky pro soustavu DV. Ovlivňovalo by ji obsahově, stimulovalo by pravděpodobně zvyšování kompetencí a tedy účast v DV, zájem o atestace. Usnadňovalo by hodnocení růstu kompetencí památkářů. Bylo by pojítkem mezi DV a pracovním prostředím PP. V navrhované koncepci DV je tento záměr vyjádřen zavedením specializačního studia, jehož funkce je specializační (kap. C.3). Lze předpokládat, že hlavní trend profesního rozvoje a zdokonalování kompetencí památkářů nebude takto "specializační", ale budou to často užší specializace v rámci původní kvalifikace prokázané při I. atestaci (pro památky nemovité, movité atd.). Např. zkušený památkář se stane specialistou na městská opevnění, na plány plošné ochrany, na péči o nástěnné malby atd. Obě specializační možnosti vyjadřuje standard pro III. atestaci. Lze jej v praxi využít také pro hodnotící posuzování památkářů, kteří se k atestaci nepřihlásí. Lze jej orientačně využít také v situaci, kdy atestace nejsou nebo ani nebudou zavedeny. Zdá se, že myšlenka zvýraznění dynamiky profesní dráhy památkáře může mít široké uplatnění.
B.2.3 Využití názorů respondentů dotazníkového výzkumu na navrhovanou koncepci DV V dotazníku jsme předložili velmi stručnou charakteristiku navrhované koncepce DV a zeptali se na souhlas a zdůvodnění stanoviska (ot. 26). 52,6% všech resp. souhlasilo s návrhem, 34,9% spíše souhlasilo, 6,9% se nedovedlo vyjádřit a celkem 5,7% s návrhem spíše nesouhlasilo a nesouhlasilo. Souhlas či nesouhlas s návrhem není výrazněji závislý na délce praxe. Souhlas a spíše souhlas uvedlo 81,3% památkářů s praxí do 5 let, 93,8% s praxí do 15 let, 83,4% s praxí do 25 let a 90,9% a praxí delší než 25 let. Největší pochyby (nedovedu se vyjádřit, spíše nesouhlasím a nesouhlasím) se objevily u nejmladší skupiny (18,7%) a skupiny s praxí 16 - 25 let (16,7%).
24
Zdůvodnění svého stanoviska a připomínky k návrhu neuvedlo 40% resp. Ostatních 60% resp. se vyjádřilo obsahově značně rozrůzněně (příloha 4). Stanoviska a připomínky k návrhu jsme rozdělili podle jejich obsahu do 4 skupin: 1 Neuvedeno. 2 Akceptace návrhu, konstruktivní připomínky (40,6% všech uvedených stanovisek). 3 Stanoviska, v nichž byla uvedena reálná nebezpečí související s realizací navrhované koncepce (24,6% všech stanovisek): může vzniknout honba za atestacemi, tj. platem a postavením v ústavu, může převážit formalismus, DV a atestace mohou být zneužity k manipulaci s lidmi, předpokladem zkvalitnění SPP je kvalitní památkový zákon nikoli DV, atd. 4 Stanoviska, v nichž je návrh označen za nevhodný, nereálný: ve společnosti není skutečný zájem o PP, bez dobrého morálního stavu společnosti nelze realizovat DV, nezvýší se platy ani počty památkářů, aj. 5 Irelevantní stanoviska, která s návrhem nesouvisela a směřovala spíše ke stavu PP než k navrhovanému DV (Příloha 4). Stanoviska všech typů jsou dle délky praxe málo rozlišitelná. Jednoznačně převažující souhlas respondentů se stručnou charakteristikou navrhované koncepce DV je jistou nadějí, že by se potenciální účastnící DV mohli ztotožnit i s jejím podrobným rozpracováním a s budoucí realizací. Pokud stanoviska byla bezproblémovým přitakáním nebo neporozuměním návrhu nebo výpovědí o jinam směřujících problémech PP, neovlivnila návrh koncepce DV. Budou uvedena ta stanoviska respondentů, která - ať souvisela s jejich souhlasem nebo i nesouhlasem, ovlivnila přístupy a v té či oné míře i navrhovanou koncepci DV. • Stanoviska "památková péče není vědní disciplínou, nýbrž souhrn víceoborových zkušeností a letité praxe", "systém vzdělávání nemůže nahradit dlouholetou praxi" byla inspirací: a) K vyjádření vztahu teorie a praxe, odvozeně vztahu pregraduálního studia na VŠ a profesní praxe v povolání. Tento aspekt se uplatnil zejména při analýze situace absolventů VŠ po nástupu do povolání (kap. B.3), z níž je odvozena nezbytnost adaptačního procesu a uvádění začínajících památkářů do praxe (kap. C.4, dále též v kap. C.1). b) K vyjádření vztahu individuální praxe - zkušenosti - vzdělávání. V navrhované koncepci je zvýrazněno učení se v praxi, zkušeností, jako jedna z cest k profesnímu zdokonalování a zároveň se upozorňuje na úskalí individuální zkušenosti, na nezbytnost jejího zpracování s pomocí teorie a studia. • Obavy, jako např., systém se může stát těžkopádnou mašinérií, hrozí byrokratické plnění, hrozí systém čárek za účast, samoúčelnost, omezení tvůrčí svobody památkáře aj., vyjadřují pravděpodobně reálná nebezpečí. Zdá se však, že soustava DV nemá jinou či lepší pojistku proti těmto i jiným nebezpečím zneužití než je svobodné postavení účastníka v této soustavě. Památkář sám svobodně volí svou vzdělávací cestu (zčásti odlišná je jen pozice začínajícího památkáře). Bude-li pociťovat uvedené nešvary, nezúčastní se vzdělávacích akcí nebo se nepřihlásí k atestaci. Soustava DV s nevyhovujícími rysy se nebude rozvíjet. • K nejzávažnějším patří stanoviska vyjadřující (v kombinaci se souhlasem nebo nesouhlasem) hlubokou skepsi, obavu nebo přesvědčení, že dobrou, ale náročnou věc nelze v současných podmínkách SPP realizovat. 25
Je nedostatek odborníků pro uvádění do praxe, nedostatek odborníků s žádoucí odbornou autoritou do atestačních komisí. Památkáři jsou přetíženi, nemají dost času. Nejsou peníze na zvýšení platů. Navrhovaná koncepce je proto nereálná. Situaci v SPP samozřejmě nevyjevil až dotazníkový výzkum. Ten jen ukázal důsledky této situace, totiž míru skepse a rezignace památkářů, ale i míru křehké naděje a dobré vůle. Statisticky se prokázala převaha té druhé. Navrhovaná koncepce reaguje na svízelnou situaci SPP několikerým způsobem: • vymezením odlišných funkcí, cílů, obsahů, organizačních forem a způsobů hodnocení, je soustava DV vnitřně strukturovaná tak, že ji lze realizovat po částech. Nereálnou by se totiž pravděpodobně stala, kdyby se předpokládalo, že hned na počátku jejího zavádění může v současných podmínkách vzniknout ucelený tvar celé koncepce. • Vztahy mezi základními charakteristikami DV (funkcemi, obsahy, cíli atd.) jsou implicitně pojaty tak, že lze říci, co znamená "realizace po částech". Musí totiž vždy jít o realizaci komplexní. Nelze tedy např. za část, která se bude realizovat nejdříve, pokládat např. funkce, obsahy, organizační formy, tedy vzdělávací akce a za část, která se odloží na pozdější dobu hodnocení s využitím standardů, atestace a důsledky, ke kterým mají vést v profesní pozici atestanta. Takový postup by nejspíše vedl ke kolapsu navrhované koncepce. Komplexní realizací po částech se rozumí, že lze např. komplexně realizovat jen jeden druh DV. V současnosti se nabízí zejména uvádění začínajících památkářů do praxe s I. atestací. Ostatní druhy DV a II. a III. atestaci by bylo v krajní nouzi možno odložit na lepší časy. Vzhledem k tomu, že koncepce DV počítá s různými druhy učení, včetně učení profesní činností a ze zkušenosti, přičemž se zdůrazňuje samostatné studium, je možné si představit jako "realizaci po částech" např. komplexní realizaci jen II. nebo III. atestace. Někteří odborníci, kteří by mohli prokázat již nyní osvojení příslušného standardu, by se pak mohli angažovat v realizaci DV jako členové atestačních komisí aj. Navrhovaná koncepce DV nepočítá jen s finančním odměňování účasti v DV. (Ač, jak již bylo řečeno, jakýsi "kvalifikační příplatek" za absolvování např. doktorského nebo i jiného náročného studia by jistě nebyl odmítnut, je však dnes pravděpodobně nereálný.) Chápeme hodnocení dosažené profesní úrovně šířeji, o změně profesní pozice uvažujeme jen v souvislosti se změnou pracovní náplně. Tedy za náročnější práci více peněz i ostatních výhod. Ekonomové dnes počítají společenskou a individuální návratnost investic do vzdělání. Ukazuje se, že šetřit na vzdělání je pro společnost i jedince značně drahé. Jsme přesvědčeni, že tyto ekonomické vztahy platí i pro oblast péče o kulturní dědictví.
B.3 Profesní situace památkářů po nástupu do povolání
Situace profesionálů, kteří po absolvování VŠ nastupují do povolání, byla předmětem analýz již v minulosti. Konstatovalo se již před více než 20 roky, že z této situace plyne potřeba ovlivnit a usnadnit adaptaci začínajících profesionálů v povolání16. V novém prostředí pracoviště, živého organismu, který má své specifické ustálené zvyklosti, vztahy a pravidla, je nově nastupující profesionál zahrnut mnoha informacemi a požadavky. Povinnosti a s nimi spojené informace, které 26
začínajícího profesionála obklopí a pohltí při jeho vstupu na nové pracoviště jsou odlišné od těch, s nimiž se setkával při svém studiu. U mladého profesionála vzniká tak nepříjemný, často až mučivý pocit, že v praxi je vše jiné, než předpokládal, že se od něj vyžaduje něco jiného, než na co je připraven. Nejistota nebo bezradnost, která do jisté míry tlumí myšlení a celkovou osobní aktivitu začínajícího profesionála a způsobuje jakoby "zapomenutí" toho, co se naučil na fakultě - to jsou nikoli nezbytné, ale časté průvodní znaky prvých měsíců v novém povolání. Je samozřejmé, že se u různých individualit projevují různě co do intenzity, obsahového zaměření i vnějšího výrazu. Neví-li si začínající profesionál rady ve složitých a někdy i běžných situacích profesní praxe, neznamená to nutně, že jeho pregraduální vzdělání bylo nedokonalé, nepotřebné. Jeho adaptační proces realizovaný v uvádění do praxe musí vycházet z pochopení odlišnosti mezi přípravou na profesní činnost, které se mu dostalo v té či oné míře na VŠ, a mezi vlastní profesní činností, odlišnosti mezi teorií a praxí. Teorie, s níž se profesionál v různých vědních disciplínách seznamoval, přesahuje svou obecností konkrétní situace praxe, protože je zobecněním, postižením toho, co je v jedinečných situacích praxe podstatné, zákonité. Kromě toho každá vědní, uměnovědní a technická disciplína si všímá jen určitého aspektu praxe. Přitom památková péče je, jak známo, výrazně multidisciplinární. Každá praxe však je komplexní, zahrnuje v sobě zřetel celé řady vědních disciplín. Teorie je tedy zároveň méně než konkrétní profesionální situace, než zadaný profesní úkol. Nemůže totiž postihnout každý moment praxe v její neustálé proměnlivosti a komplexnosti. Proto se také konkrétní informace, které profesionála obklopují po nástupu do praxe, odlišují od systému poznatků, s nimiž se setkával na fakultě. Z toho pro něj plynou obtíže, které lze postupně odstraňovat praktickou profesní činností, pro tento účel modifikovanou. B.3.1 Obtíže památkářů při nástupu do povolání Zdá se, že není téměř absolventa VŠ, který by při nástupu do povolání nepociťoval jisté obtíže. Zeptali jsme se na to i našich respondentů (ot. 11). 72% všech respondentů uvedlo, že při nástupu do povolání památkáře pociťovali nebo spíše pociťovali obtíže, které souvisely s nedostatkem profesních vědomostí a dovedností. Pociťování obtíží při nástupu do povolání tříděné podle vystudovaných oborů uvádí Příloha 3B. Při porovnání průměrů všech odpovědí, to je kladných i záporných (obtíže pociťovali i nepociťovali), tříděných podle vystudovaných oborů a uspořádaných zde od nejvíce k nejméně pociťovaných obtíží docházíme k pořadí: absolventi oboru architektura, absolventi "jiných" oborů, absolventi oboru stavitelství, absolventi oboru historie s dalšími kombinacemi, absolventi oboru dějiny umění. U pracovníků PP, jejichž výkon profese navazuje na VŠ vzdělání, které je pro tuto profesi nepřipravuje nebo jen některými svými aspekty, lze hojné obtíže při nástupu do praxe předpokládat. Náš výzkum se zabýval konkretizací těchto obtíží. Respondenti měli uvést v odpovědi na otevřenou otázku (ot. 11) nejpodstatnější z obtíží, pokud nějaké obtíže při vstupu do povolání pociťovali. 23,4% resp. obtíže spíše nebo jednoznačně nepociťovalo, 4,6% resp. se již na to nepamatovalo, 72% respondentů uvedlo celkem na 200 velmi různorodých obtíží. 12,7% z těch, kdo potíže přiznalo, neuvedlo jejich konkrétní podobu. Kategorizovat pro účely kódování a statistického 27
zpracování uvedené množství obtíží bylo velmi těžké. Protože je nebezpečí jistého posunu smyslu konkrétních jednotlivostí, uvádějí Přílohy 3A, 3B soupis všech výroků respondentů, tříděných podle profesních specializací a vystudovaného oboru. Respondenti mezi množstvím obtíží, které pociťovali při vstupu do povolání památkáře, uváděli takové, jež se vyskytují v počátečních fázích profesionální činnosti i v jiných povoláních. Vyplývají z nové životní role, nového pracovního prostředí a souvisejí s příčinami, které jsme výše analyzovali a také se ztrátou iluzí o etice povolání a poměrech na pracovišti. V nejhlubším smyslu jde zde, jak již bylo uvedeno, o vztah teorie a praxe. Proto se také tyto obtíže vyskytují ve všech profesích tím více, čím méně byla součástí předchozí vysokoškolské přípravy na tyto profese též praktická profesní činnost (odborná praxe) organizovaná v přirozeném pracovním prostředí jako součást odborného vzdělávání. Zdá se však, že situace památkářů nastupujících do povolání se od naznačené situace v jiných povoláních do značné míry odlišuje. Z dotazníkového šetření vyplývá, že respondenti neměli nejen zkušenosti a mnohé potřebné dovednosti, což je pochopitelné a srovnatelné s jinými profesemi, ale ani základní výchozí teoretické vědomosti, které zpravidla VŠ vzdělání poskytuje. Začínající památkáři však mají jeden nedocenitelný předpoklad, který je od jiných povolání odlišuje kladně - v naprosté většině se stávají památkáři v důsledku hlubokého zaujetí pro toto povolání (ot. 13). Uvedlo to: 95,3% absolventů architektury 87,5% absolventů stavitelství 78,7% absolventů historie s kombinacemi 83,3% absolventů dějin umění 87,0% absolventů jiných oborů Třídění podle délky odborné praxe však ukázalo, že u služebně nejmladších památkářů se hluboké zaujetí pro povolání vyskytuje méně než u starších. Je zřejmé, že 25 a více let zůstávají v povolání především ti, jejichž vztah k povolání byl hluboký. Pokud jde o služebně nejmladší respondenty, 11,9% uvedlo, že si svým vztahem k povolání není jisto a 6,8% hluboké zaujetí pro toto povolání spíše nemělo a nemělo (Příloha 16, třídění ot. 5 x 13). Kladný vztah k profesi u začínajících památkářů je sice potěšující, ale přece jen nedostatečnou kvalifikací pro samostatný výkon náročné profese. Nebylo by pravděpodobně vhodné, aby ihned po nástupu začali zcela samostatně rozhodovat i o složitějších kauzách a nést plnou odpovědnost za úkoly, které pro ně vyplývají z úkolů ústavu, obdobně jako je tomu i v řadě jiných profesí. Situace začínajících památkářů není v současné době jednotně řešena, vše je ponecháno na rozhodnutí vedení památkových ústavů a jednotlivých oddělení (útvarů). Např. V PÚSČ by k začínajícím památkářům zvolen následující přístup: po dobu jednoho roku je jejich pracovní náplň omezena na samostatnou, nicméně odbornou práci. Ta představuje plnění doplňkových nebo i méně rozsáhlých standardních úkolů především v terénu, postupně i např. v rozsahu povinností památkového architekta (garanta) pro okres. Všechna jejich práce je konzultována a kontrolována, v tomto případě vedoucím oddělením, který za ni též nese odpovědnost. Platové ohodnocení po danou dobu je ve třídě 8. V případě, že se začínající osvědčí, je po dané lhůtě měněna pracovní náplň na samostatnou práci a tím i zvýšena platová třída. Pro zaneprázdnění vedoucího oddělení se však v tomto přístupu nerealizuje pravidelná spolupráce na společném plnění úkolů, což vedoucí považuje za závažný nedostatek. 28
V jiném ústavu začínající památkáři pracují již zcela samostatně po zkušební lhůtě 3 měsíců, "což vede k nevratným chybám v rozhodování a snižuje prestiž památkové péče", jak uvedla respondentka ve stanovisku k ot. 26. Z vyjádření jiného respondenta k téže otázce vyplývá, že v jeho ústavu musí začínající s ohledem na nedostatek tabulkových míst plnit stejné pracovní úkoly, jaké bude mít po víceleté praxi, hned po nástupu. Situace jednotlivých začínajících památkářů je samozřejmě značně odlišná. Je ovlivněna předchozím pregraduálním vzděláním a zejména vztahem tohoto vzdělání k památkové specializaci, kterou si vybral nebo mu byla přidělena. Spolupůsobí zde též osobnostní charakteristiky začínajícího a vedoucího oddělení (útvaru), v neposlední řadě též ústavní atmosféra spolupráce a vzájemné přejícnosti případně opak. V některých ústavech respondenti uvádějí značnou neochotu zkušenějších kolegů, kteří jsou sami přetíženi množstvím úkolů a jen velmi neradi se zdržují radami jiným. Odlišnosti a zároveň jednoznačně převažující tendence v pomoci a radách začínajícím památkářům vyplynuly z ot. 12 našeho dotazníku: 28% všech resp. zde uvedlo, že jim při nástupu do povolání byla věnována soustavná pomoc a rady, byla snaha "uvést je do povolání" 41,1% resp. byly pomoc a rady jen nesoustavné, 1,1% resp. se nepamatuje, 24,0% resp. byly pomoc a rady jen zcela ojedinělé, 5,7% resp. pomoc ani radu nedostalo.
Třídění tohoto stanoviska podle délky odborné praxe PP: -------------------------------------------------------------------------------------délka odborné pomoc a rady byly praxe soustavné nesoustavné ojedinělé + nedostal jsem ================================= do 5 let 34,5% 46,0% 19,6% do 15 let 20,6% 41,3% 38,1% do 25 let 23,3% 43,3% 33,3% více let 40,9% 27,3% 31,8% --------------------------------------------------------------------------------------Lze učinit závěr, že sice většina památkářů dostává po nástupu do povolání rady a pomoc, ale hodnotí je jako nesoustavné. To má pravděpodobně několik příčin: 29
a) zkušenější památkáři jsou značně přetíženi a dokonce i v případě, že je některý z nich pověřen kontrolou a péčí o začínajícího (např. vedoucí oddělení), nejsou jeho ostatní úkoly redukovány, je to práce navíc. b) tento pověřený památkář není nijak metodicky veden, nejsou sjednoceny názory, co, jak a dokdy by se měl začínající památkář naučit. Péče o něj pravděpodobně spočívá převážně v odpovědích na nesoustavné otázky, se kterými přichází sám začínající a proto je také pociťována jako chaotická a nesoustavná. Jednotlivé ústavy postupují odlišně. V celé SPP dosud nebyl učiněn pokus řešit tuto situaci jednotně ani pokud jde o náročnost pracovní náplně začínajících památkářů a návazné zaměstnaneckoprávní vztahy, (zařazení do platových tříd a finanční ohodnocení), ani pokud jde o soustavné doplňování a zkvalitňování jejich profesních kompetencí a adaptací v povolání. Všichni respondenti do 5 let pracovní stáže, kromě jednoho, přitom vyjádřili svou potřebu inovovat či rozšířit své odborné vědomosti a dovednosti (ot. 17). Tato pravděpodobně nedostatečně řešená situace začínajících památkářů se pak, jak lze předpokládat, promítá i do úrovně profesních kompetencí starších věkových kategorií památkářů a ve svých důsledcích ovlivňuje kvalitu a prestiž celé památkové péče. Východisko lze hledat v soustavě DV památkářů, která tyto okolnosti respektuje a vytváří specifické druhy vzdělávání zaměřené na plnění specifických funkcí. Pro začínající památkáře uvádění do praxe s funkcí adaptační a rekvalifikační.
C. NÁVRHOVÁ ČÁST
C.1 Ideový návrh pregraduálního studia památkové péče na vysokých školách pro specializace péče o nemovité památky a péče o movité památky
C.1.1 K návrhu pregraduálního studia PP pro specializaci péče o nemovité památky a péče o movité památky na VŠ V koncepci vzdělávání se základní problém, jak a kde se mají vzdělávat odborní pracovníci SPP, musí začít řešit v úrovni pregraduálního vzdělávání.
Řešení pregraduálního vzdělávání je samozřejmě především v rukou autonomních vysokých škol, takže náš přístup vychází především z potřeb "poptávky". Tu zastupuje v našem případě praxe státní PP, respektive odborní pracovníci SPP, nikoliv studenti, u kterých je prokázáno, že představy o uplatnění pregraduálního studia v praxi PP jsou stále dosti mlhavé (Příloha 2, ot. 9). Pro jednoznačnější vyvozování a koncipování ideového návrhu pregraduálního studia jsme zvolili omezení na dvě dominantní specializace odborných pracovníků SPP. Jsou jimi specializace péče o 30
nemovité památky (= garanti = referenti = památkoví architekti) a péče o movité památky (myšleno památky malířství, sochařství, uměleckého řemesla včetně jejich forem klasifikovatelných jako nemovité)17. Další specializace odborných pracovníků, které jsou zastoupeny v památkových ústavech a jejichž představitelé byli osloveni v dotazníkovém výzkumu, by mohly být metodicky řešeny obdobně18. K řešení ideového návrhu pregraduálního studia jsme přistupovali v několika návazných krocích: •1) Zjištění, jaký studijní obor vystudovali odborní pracovníci příslušných dvou specializací (Příloha 2, ot. 3): Vycházeli jsme ze studijních oborů odborných pracovníků jako celku. Ze 175 respondentů 42 (24%) vystudovalo architekturu (všichni na technických VŠ), 24 (13,7%) stavitelství (až na výjimky obor Pozemní stavby na stavebních fakultách, 4 na střední prům. škole). 33 (18,9%) odpovídajících vystudovalo historii, přičemž někteří v kombinaci s oborem, který je potřebám PP blízký, např. s archeologií, etnologií, archivnictvím, muzeologií, jiní v kombinaci s obory vzdálenějšími, např. filosofií, němčinou, výtvarnou výchovou, českým jazykem, tj. ve studiu učitelství. 21 (13,1%) respondentů tvoří kategorii "jiné" obory, které se co do relevance potřebám PP vzájemně dosti odlišují, např. zahradnictví, regionalistika, ekonomika a řízení staveb, podnikání a řízení, lomové dobývání hornin, strojní inženýrství, theologie, některé další učitelské obory. 11 (tj. 6%) respondentů vystudovaný obor ani fakultu neuvedlo, z čehož lze usuzovat, že si jeho vhodností pro profesi památkáře nejsou pravděpodobně jisti, neidentifikují se s ním. Z dotazníků jsme především zjišťovali, jaký obor vystudovali odborní pracovníci podle své specializace (Příloha 16, třídění ot. 3 x 7): Je zřejmé, že odbornými pracovníky se specializací péče o nemovité památky jsou z 36,5% architekti, 21,2% stavaři, 21,2% umělečtí historikové, 10,6% historikové, 6,7% jiných, 3,8% neuvedlo obor. V těchto údajích se bohužel negativně odráží náročnost dané klíčové památkářské specializace, o jejíž vykonávání málokdo usiluje a tudíž je obsazována absolventy nejrůznějších studijních oborů. Očekávali bychom větší procento architektů. Jakkoliv bychom jejich kvalifikaci v dané specializaci považovali za pravděpodobně nejvhodnější (viz dále), je jejich další působení v oboru asi spíše na ústupu. Architektů ve SPP, jak vyplývá z rozboru dalších částí dotazníku, spíše ubývá, minimálně v popisované specializaci. Z odpovědí v dotaznících lze konkrétně vyčíst, že v kategorii do 5 let památkářské praxe bylo mezi respondenty 13 architektů, 18 historiků umění, v kategorii do 15 let praxe 17 architektů a 8 historiků umění. Zároveň bylo v kategorii do 5 let praxe 37 odborníků se specializací péče o nemovité památky a 9 se specializací péče o movité památky, stejný poměr byl i u služebně starší skupiny (6-15 let praxe)19. Více než pětinový podíl stavařů v dané specializaci dokazuje, že prakticistní přístup k péči o památkový fond, odpovídající jejich vzdělání, stále nachází u nemovitých památek uplatnění. V porovnání s nimi se stejný podíl uměleckých historiků zdá být spíše nízkým číslem, ale perspektivně bychom jej mohly považovat za dobrý. Faktem ale je, že mezi služebně nejmladšími i v této kategorii počet uměleckých historiků stoupá. Mohli bychom rozvíjet komplementární hypotézy k perspektivě architektů. Podíl historiků a jiných je stále dosti vysoký vzhledem k nárokům specializace, na kterou nejsou na počátku odborně připraveni. O jejich uplatnění v této specializaci bychom mohli říci, že k němu dochází nouzově, protože jí nikdo jiný dělat nechce. Ve specializaci péče o movité památky, kterou v ústavech fakticky plní vesměs 1-3 pracovníci, jednoznačně dominují umělečtí historikové (44,8%), ale dosti značný podíl (24,1%) představují historikové. Jejich podíl mezi odborníky s praxí do 5 let sice klesá, ale i tak jejich uplatnění v této specializaci vyvolává vzhledem k představě pregraduálního vzdělání historiků, obavy z hlediska kvality. Procento "jiných" studijních oborů (13,8%) u specialistů na péči o movité památky je jednoznačně negativní, zvláště, když celkově jejich počet ve skupině mladých památkářů (s praxí 31
do 5 let) neklesá. To, že 13,8% dotčených specialistů neuvedlo obor, který vystudovali, je důkazem, že podíl odborníků s neadekvátním vzděláním pro danou specializaci je patrně ještě větší. Naopak 0% architektů ve specializaci je pochopitelných a nepotřebuje komentáře.
•2) Popis, charakteristika a základní analýza nabídky studia PP na vysokých školách v pregraduálním studiu (Příloha 9,10, kap. A.2,B.1).
•3) Zjištění relevantních názorů památkářů na jimi vystudovaný obor vůči nárokům jejich specializace: Na otázku, zda se ve svém pregraduálním studiu památkář seznámil s problematikou PP, odpovídá ano - důkladně či uspokojivě 40,5% architektů, 44,4% stavařů, 21,9% historiků, 33,9% uměleckých historiků, 34,8% absolventů jiných oborů. Zhruba polovina všech uvádí, že se seznámila jen povrchně, ale pouze 31,8% všech stavařů. Naopak odpověď "vůbec ne" volilo přes 9% architektů a uměleckých historiků, zatímco v ostatních oborech zhruba pětina (Příloha 16, třídění ot. 3 x 9). Tuto situaci můžeme interpretovat tak, že architekti mají dle svých zkušeností pocit, že získali potřebný přehled, ale ten by mohl být důkladnější. Umělečtí historikové mají asi pocity podobné, až na to, že mnohem větší procento (14,6%) uvádí, že jejich seznámení bylo důkladné. Nejspíše to odpovídá jejich dominantnímu uplatnění ve specializacích souvisejících s movitými památkami, která zvláště jim nepřináší tolik problémů. Zatímco své seznámení s PP při studiu vidí kriticky absolventi historie a jiných oborů, stavaři jsou nejvíce nejednotní. Patrně to dokládá, že jim chybí dostatečné posouzení, co je vůbec podstatou oboru a co by jim vůbec mělo po odborné strance scházet. Pokud bychom sledovali odpovědi i mladých památkářů, kteří v naprosté většině studovali pregraduální studium po roce 1989, pak ovšem jejich pocity o lepším seznámení se základní problematikou oboru nestoupají. Alespoň to nebylo zachyceno v dotazníku. Další související otázkou z dotazníku je, zda památkář pociťoval při vstupu do povolání nějaké obtíže, které by souvisely s nedostatkem profesních vědomostí a dovedností. Toto je shrnuto na jiném místě zprávy (kap. B.2, B.3), včetně toho, jaké typy obtíží absolventi jednotlivých oborů uváděli (Příloha 2, 3). Možným vyjádřením kvality vystudovaného oboru ve vazbě na uplatnění v oblasti PP je účast na řešení výzkumných úkolů (u architektů 45,2%. u uměleckých historiků 31%), časté či pravidelné publikování (architekti 14,3%, historici umění 9,5% - nedá se jinak interpretovat, než že nejspíše především nemají čas) (Příloha 2, ot.22) Získané údaje bohužel nejsou v daném smyslu výmluvné.
•4. Podstatným pro posuzování pregraduálního studia je vztah mezi vystudovaným oborem a uváděnými obtížemi při vstupu do povolání (viz předchozí bod) vůči specializaci odborníka (Příloha 16, třídění - kombinace ot. 3 x 7 x 9): Jestliže obtíže z oblasti technologických postupů uvádí nejvíce umělečtí historikové, pak je možné odhadovat, že jim chybí, zvláště pokud pracují ve specializaci péče o nemovité památky. Nejspíše však nemají ani znalosti technologií restaurování movitých památek. Naopak problémy s praktickými postupy souvisejícími se specializací jsou nejmenší u architektů a uměleckých historiků, což naznačuje, že ve svých dominantních specializacích se adaptují snáze. V problémech jiných, zjednodušeně typu teoretických východisek a nedostatků spolupráce, si nejvíce stěžují 32
architekti a umělečtí historikové nejméně. Lze zde opět odvozovat, že nejspíše absolventi obou oborů zaujímají převážně pozice ve specializacích jim odpovídajících, nemovitých respektive movitých památek. Tyto specializace jsou pak nepoměřitelné z hlediska nároků na multidisciplinární přístup a širší posuzování, které je mnohem náročnější u nemovitých památek. (Odrazem i tohoto faktu může být, že památkáři zabývající se péčí o movité památky se často nazývají "specialisté", stejně tak jejich oddělení, zatímco u nemovitých památek "referenti" či "garanti".) Může jít také o důkaz, že architekti si ovšem mnohonásobnost nároků a tudíž obtíží nejvíce uvědomují, snad jako výsledek svého dosti komplexního vzdělání.
•5) Pokus o formulaci profesních kompetencí památkářů, zejména standardu pro začátek profesní dráhy, jako podmínky pro samostatný výkon profese odborného pracovníka SPP se specializací na nemovité a movité pam. (kap. C.6). (Jak bylo zmíněno, obdobně by bylo třeba postupovat u specialistů na zahradní umění a kulturní krajinu (zahrady a parky), archeologické památky, atd.)
•6) Analýza souvislostí tohoto standardu s problémem samostatného oboru: Z formulovaných standardů vyplývá, že dvě dominantní specializace se nebudou odlišovat z hlediska kompetencí ani tak v jejich obecné formě, ale potřebných vědomostech a některých dovednostech potřebných k jejich získání. Tyto vědomosti a dovednosti jsou zcela přizpůsobeny předmětu péče (předmětu specializace). U mnohých vědomostí a dovedností by se však nejspíše projevil rozdíl v potřebném rozsahu znalostí. Jde o potvrzení známých odlišností i ve výkonu profese (u movitých památek jde o práci s uměleckými a uměleckořemeslnými díly, zásahy do nichž jsou realizovány restaurátory a jednání o neodborné realizaci a částečně s neodbornou veřejností jsou méně obvyklé apod.). Další odlišnost je v působnosti (u movitých památek památkář nejčastěji působí na území celého regionu), počtu řešených případů atd. V návaznosti na rozbor profesních kompetencí tedy můžeme shrnout, že v praxi státní památkové péče (zvláště tzv. úseku památkové péče) neexistuje potřeba jakéhosi universálního památkáře (zároveň jde o nereálný požadavek), ale především dvou hlavních specializací, na movité a nemovité památky (včetně lidové architektury)20. Další specializace jsou zastoupeny v ústavech jen jednotlivými odborníky a jsou ještě vyhraněnější (na památky zahradního umění a kult. krajiny, archeologické památky apod.). Z upřesnění kompetencí vědomostmi, dovednostmi a postoji vznikl pro úroveň samostatně působícího památkáře, odborníka s některou ze dvou specializací, poměrně rozsáhlý soubor nároků. Pro uplatňování daných kompetencí však nelze tyto nároky snižovat bez negativního dopadu na výkon profese (vážné nedostatky v řešení některých úkolů). Je proto zcela zjevné, že v daném standardu tvoří podstatnou část určitý oborový specializační základ, který představuje oborové znalosti z vymezeného vědního či technicko uměleckého oboru. Tento základ musí tomu, kdo ho ovládne, zajistit porozumění předmětu specializované památkové péče, tedy určitému druhu památek, včetně znalostí jejich interpretace v rámci souvisejícího vědního či technicko uměleckého oboru. Jednodušeji řečeno, památkář specialista na péči o movité památky (malířství, sochařství uměl. řemesla) musí mít ovládnut základ v oblasti dějin umění, obdobně odborný památkář se specializací na nemovité památky musí ovládnout základ architektury. Z hlediska vymezených kompetencí i stavu studijních oborů se neztotožňujeme s názorem, že vzhledem k tomu, že většina památek je uměleckých, musí se jejich péčí zabývat jen umělecký 33
historik, dominantní partner památkové péče21. Domníváme se, že tyto názory poněkud opomíjejí praktické provádění státní památkové péče, které by v případě splnění daných požadavků (oslabování účasti architektů v řadách památkářů) muselo dosti změnit svou formu, možná s následky ve kvalitě. Přesto si samozřejmě lze představit, že péčí o architektonické památky se zabývá umělecký historik. Klade to však na něj nároky v doplnění stavebně technologických a architektonických vědomostí za hranicemi oboru dějin umění. Zdůrazňovaný oborový základ musí mít na druhou stranu takovou šíři a obecnost, aby absolventovi umožňoval jeho další specializaci i její změnu v průběhu profesní dráhy. Je tedy zjevné, že oborový základ pro nástup do některé z profesních památkářských specializací je natolik komplexní, že nelze očekávat, že by bylo možno si jej doplnit v krátké době (např. jako součást uvádění), nebo dokonce, že by byl doplňován teprve v průběhu samostatného výkonu profese. Pokud by daný základ chyběl zájemci o nástup do povolání sledovaných specializací (dle nás zároveň k přípravě na I. atestaci), bylo by jediným řešením mu doporučit jeho doplnění v patřičném rozsahu. Pouze za této situace by se pak příprava na I. atestaci a uvádění mohly soustředit na zvládnutelné doplnění znalostí a dovedností přímo z památkové péče a svou adaptační funkci. Nicméně i zde je třeba doplnit, že pokud bude pregraduální studium (konkrétní studijní obor) vztahováno k výkonu profese odborného pracovníka SPP, je žádoucí, aby se alespoň základní teoretická východiska a metodické zásady památkové péče naučil student už v rámci tohoto pregraduálního studia. Seznamovat se s těmito vědomostmi až v přípravě pro povinnou I. atestaci by bylo zřejmě neúměrně náročné. •7) Formulace doporučení ke vzniku pregraduálního studia oborů památkové péče: V úvodu můžeme uvést odpovědi z dotazníkového průzkumu na otázku, zda se respondenti domnívají, že by měl být na některých společenskovědních nebo technických fakultách zaveden v rámci pregraduálního studia samostatný studijní obor památková péče. Ano odpovědělo 54,3 %, spíše ano 28,6 %, spíše ne 6,9 %, ne 4,6 %, nevím 5,7 % (Příloha 2, ot. 10). Z poznatků o nabídce studia pro oblast památkové péče v pregraduálním studiu na vysokých školách vyplývá, že žádná z nich neposkytuje dnes dostatečný odborný základ - kvalifikaci pro nástup do profese. Nebyla až dosud promyšlena koncepce profilu oborového studia odpovídajícího profesnímu profilu památkáře. Nabídka pregraduálního ani dalšího vzdělání není dostatečně promyšlena z hlediska odlišných potřeb památkáře v jednotlivých etapách jeho profesní dráhy a nepomáhá proto vnášet do profesní dráhy žádoucí dynamiku. Z výše uvedených závěrů dospěli jsme k doporučení zřídit v pregraduálním studiu vysokých škol studijní obor památkové péče, popřípadě se zaměřením na památkovou péči. Zřízení zmíněných studijních oborů by mělo mít následující přínosy, které neposkytují jiné, i dnes existující, vzdělávací programy: • Absolventům by bylo zajištěno komplexní základní vzdělání pro oblast památkové péče umožňující přímou adaptaci na určitou profesní specializaci památkové péče. • Absolventům by bylo zajištěno vzdělání poskytující dostatečný základ pro řešení úkolů památkové péče v hlubším kontextu společenskovědních nebo architektonických a technicko technologických oborů. • Vznikla by akademická platforma pro řešení teoreticko vědní roviny oboru (vyjasňování profesních standardů, terminologie, metodologie). • Došlo by k růstu prestiže oboru v konfrontaci s jinými studijními nebo vědními obory. 34
• Vznikla by instituce umožňující jasný růst pedagogických a teoretických a výzkumných odborníků v oboru. • Vznikla by instituce umožňující poskytování promyšleného a koordinovaného celoživotního (dalšího) vzdělávání na vysokoškolské půdě.
C.1.2 Ideový návrh pregraduálního studia PP pro specializaci péče o nemovité památky a péče o movité památky na VŠ Na základě výše provedeného rozboru formulovali jsme základní požadavky pregraduálního vzdělávání v oblasti PP z hlediska uplatnění absolventů jako odborných pracovníků SPP: • Pregraduální vzdělávání upevňuje kladný eticko hodnotový vztah studenta ke kulturnímu dědictví. • Pregraduální vzdělávání musí poskytnout odborný základ odpovídající specializaci odborného pracovníka, nicméně potřebný základ musí být natolik široký, aby umožnil specializační vývoj a změny v průběhu profesní dráhy. • Pregraduální vzdělávání vede studenta ke schopnosti multidisciplinárního charakteru práce s důrazem na práci v terénu. • Pregraduální vzdělávání je koncipováno tak, že umožňuje bezproblémové pokračování v dalším vzdělávání. • Pregraduální vzdělávání probíhá v přímé vazbě na praxi a celou sféru oblastí a partnerů zúčastňujících se procesu památkové péče. • V programech pregraduální vzdělávání vyučují a vědecky pracují vysokoškolští učitelé a další odborníci zabývající se oblastí PP a přispívající ke zvyšování její prestiže.
Představa o možné podobě studijního oboru:
• Varianta A: magisterský studijní program oboru památková péče Program by měl být koncipován jako 2-3letý, zájemci by museli být absolventy minimálně bakalářského programu v některém ze základních souvisejících oborů (dějiny umění, architektura, archeologie, zahradní architektura popřípadě některé další). Studium by mělo zajistit základní komplexní znalosti a dovednosti a upevnit postoje v oboru PP tak, aby jeho absolventi byli schopni nastoupit do profese památkáře se specializací, která by měla odpovídat oboru získaného bakalářského základu. Cílem studia by samozřejmě nebylo školit úzce specializovaného odborníka dominantně praktickými postupy, ale především vyučovat potřebný teoretický kontext (metodologie, terminologie, sociálně psychologické otázky atd.). Samozřejmou součástí by byla řízená praxe. Navrhovaný magisterský program by mohl být v podstatě universální, organizovaný na některé z pro něj nejpřipravenějších fakult (asi filozofické nebo architektury). Nezbytným předpokladem by 35
byla existence patřičně koncipovaných bakalářských programů ve zmíněných základních (i šířeji souvisejících) oborech. V tomto by navrhovaná varianta dobře navazovala na předpokládaný rozvoj bakalářských programů na vysokých školách22. Nevyhnutelné by bylo úzké sepětí studijního obru a profesionální praxe.23
• Varianta B: studijní programy (spíše magisterské) se zaměřením na památkovou péči Programy by měly být 4-6leté, koncipované jako specializace nejspíše v existujících studijních programech oborů nejbližších profesní specializaci (architektury, dějin umění, ale i zahradní architektury atd.). Není však míněna volba několika volitelných předmětů a popřípadě tématu diplomní práce, ale jasně koncipovaný program, odlišný od skladby dnešního studia daných studijních oborů. Je otázkou, zda by stačilo toto zaměření realizovat až v posledních ročnících studia, či jej spíše odlišovat od počátku. Cílem studia by bylo poskytnout hlubší teoreticko odborný základ v užší vazbě na základní specializaci, rozvinout některé, pro PP specifické, dovednosti a upevnit hodnotové postoje studentů. Nezbytnou součástí by musela být řízená praxe studentů. Podobně jako v ve variantě A by náročným úkolem koncipování studia bylo hledání míry teoretického základu a praktických aplikací. Dle požadavků praxe na základní specializace v PP by nezbytné bylo založit studium architektury se zaměřením na PP a studium dějin umění se zaměřením na PP, popřípadě zahradní architektury se zaměřením na PP apod. Touto variantou by nebyly natolik rozvíjeny předpoklady spolupráce mezi studiem architektonických a uměnovědných (popřípadě dalších) oborů (dnešní stav) se všemi jeho dopady (pro studenty, pedagogy atd.). Požadavkem by byla těsnější spolupráce s profesionálním oborem, účast dalších odborníků (zvláště z praxe) na výuce.
C.2 Návrh koncepce dalšího vzdělávání odborných pracovníků státní památkové péče se specializací C.2.1 Základní charakteristiky navrhované koncepce - DV je pojato jako otevřená, avšak ucelená a vnitřně strukturovaná soustava vzdělávací poptávky a nabídky, vzdělávacích a hodnotících aktivit a důsledků, které pro památkáře plynou ze zdokonalení kompetencí a profesní činnosti.
- Soustava DV je odvozena z individuálních i společenských potřeb. Z nich vyplývají základní funkce, které plní jednotlivé druhy DV.
- Usiluje o úzký vztah mezi vzděláváním památkářů a praxí SPP, chce praxi SPP kladně ovlivnit. Respektuje objektivní potřeby SPP.
36
- V centru pozornosti je učící se a pracující památkář, jeho potřeby a poptávka po vzdělávání. Je respektována jeho svobodná volba, jakou cestou půjde jeho profesní zdokonalování, včetně odpovědnosti, která z toho plyne.
- Soustava DV je individualizovaná. Respektuje se specifika pregraduálního vzdělání účastníka, jeho památkářská specializace, individuální možnosti vzdělávat se, jeho profesní zájmy a sklony, které postupně vedou k možnosti jeho užší specializace a funkční profilace.
- Soustava DV zahrnuje celou profesní dráhu památkáře a respektuje přitom specifiku jednotlivých jejích etap. Usiluje o posílení dynamiky profesní dráhy památkáře.
- Další vzdělávání probíhá nejen ve vzdělávacích akcích, ale i v prostředí pracoviště a v širším společenském prostředí (exkurse, zahraniční stáže aj.). Využívají se různé druhy učení: studium teorie, výcvik dovedností, učení se při výkonu profesních činností, ze zkušeností aj.
- Soustava DV usiluje o propojení pregraduálního a dalšího vzdělávání památkářů, o vymezení a realizaci vazeb, které by zde měly existovat.
- Zahrnuje profesní standardy a atestace, tj. postupy, které mají: - pomoci při sebehodnocení a hodnocení dosažené úrovně kompetencí - vést ke změnám profesní pozice památkářů, tj. náročnosti jejich pracovní náplně a s tím souvisejícím změnám povinností a práv, prestiže, vlivu na pracovišti a finančního ohodnocení stimulovat památkáře k vzdělávání a zdokonalování - Navrhované DV by se mělo postupně realizovat partnerskou spoluprací řady aktérů: Ministerstva kultury ČR, případně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Státního ústavu památkové péče, regionálních památkových ústavů, vysokých škol, dalších institucionálních subjektů a památkářů - účastníků DV. Odlišuje se míra účasti každého z partnerů.
C.2.2. Konkretizace navrhované koncepce • Potenciálními účastníky jsou všichni odborní pracovníci SPP se specializací. Rozhodují se pro DV dobrovolně, s výjimkou začínajících památkářů s praxí do 2 let, jimž je určena I. atestace. • Funkce DV: adaptační, rekvalifikační (kap. B.3) 37
kompenzační (kap. B.2) inovační (kap. B.2) specializační (kap. B.2) Funkce byly odvozeny ze zjištěných vzdělávacích potřeb a dalších charakteristik památkářů, z analýzy činnosti a profesních kompetencí památkářů, částečně z analýzy profesní dráhy památkářů, z perspektiv péče o památkový fond v ČR, z evropského konceptu celoživotního učení. Podle funkce je zvolen i název studia, které tuto funkci plní: studium kompenzační, inovační, specializační. Specifiku situace nastupujících památkářů vyjadřuje název jejich DV - uvádění do praxe. • Obecné cíle soustavy DV: Podněcovat památkáře a umožňovat jim celoživotní profesní rozvoj a zdokonalování profesních kompetencí. Zjišťovat a hodnotit úroveň, které památkáři ve svém rozvoji a zdokonalování dosáhli, dávat podněty k vyvozování pracovněprávních a finančních důsledků. Cíle se konkretizují pro jednotlivé druhy DV a vzdělávací akce. Zde již cíle zcela konkrétně vyjadřují, čeho mají účastníci dosáhnout, čemu se chtějí naučit. Upravují se průběžně podle potřeb a možností účastníků. Konkrétními cíli jsou též standardy profesních kompetencí, které si památkáři mohou osvojit dle vlastní volby buď pomocí vzdělávacích akcí nebo samostatným studiem a praxí, nejlépe však kombinací obou postupů. • Obsah DV: Vyplývá z funkce a cílů DV. Tvoří jej vědecké, umělecké a technické aspekty PP, legislativa PP a ekonomické aspekty a praktické činnosti, které má památkář vykonávat. Zájem respondentů našeho výzkumu o jednotlivé odborně poznatkové oblasti nebo činnosti (ot. 18) je uveden v Příloze 2. Obsahem DV se může stát cokoli, čemu se chtějí památkáři naučit a pro co je možno vytvořit učivo literárně nebo jinak mediálně zpracované (studijní texty, nahrávky aj.) nebo získat příslušného odborníka, který by je tomu naučil. Evropský koncept doporučuje, aby se do DV profesionálů zařazovala i témata, která souvisejí s jejich volným časem, koníčky atd. • Metody a organizační formy DV mají být vhodně rozrůzněné a mají odpovídat cílům a obsahu příslušné vzdělávací akce, přizpůsobovat se specifice účastníků. Těžiště je v individuálním studiu a učení se v praktických profesních činnostech. Cenné jsou zejména aktivizující metody. Účastníci by neměli jen naslouchat, ale sami aktivně řešit problémy, ptát se, odpovídat, pozorovat, popisovat, srovnávat, hodnotit, předvídat, navrhovat nebo kreslit, natáčet, fotografovat atd. Úspěšný byl např. v resortu školství multimediální kurz, kde ve "studijním balíčku" byl účastníkům předem zaslán úvodní studijní text, magnetofonová kazeta s dalším odborným výkladem, soubor úloh k řešení a videonahrávka. Tím vším se účastníci zabývali individuálně doma. Na závěrečném soustředění pak hodnotili zpracování úloh, měli trénink dovedností, vyslechli shrnující přednášku a diskutovali. Takováto volba metod není ani tolik finančně náročná jako především pracná pro organizátora kursu. Multimediální metody jsou však budoucností DV.
• Organizační formy se volí v závislosti na cílích a obsazích vzdělávací akce. Mohou to být konzultace, kolokvia, semináře, užší odborná setkání, interaktivní přednášky, exkurze, řízená praxe (stáž), výcvik profesionálních dovedností, dlouhodobější kurzy (např. programy celoživotního vzdělávání na VŠ), účast na řešení vědeckovýzkumných úkolů, publikační a recenzní činnost aj. V současné praxi DV památkářů se většina těchto forem již využívá, památkáři je však často nepokládají za DV, které spojují jen s tradičními kurzy a semináře. Uvažovat lze v tomto kontextu i o doktorském studiu na VŠ, i když není v zákonu o VŠ řazeno k programům celoživotního vzdělávání. V námi navrhované koncepci DV by doktorské studium plnilo funkci specializační. • Způsoby, kterými se zjišťuje a hodnotí účinnost DV byly v navrhované koncepci obohaceny o profesní standardy pojaté jako klíčové profesní kompetence, odlišené podle délky profesní praxe do 38
3 úrovní náročnosti: základní, střední, vysoké (kap. C.6). Jsou východiskem pro navrhované atestace, při nichž má atestant prokázat, že si standardy osvojil (kap. C.5). Exaktní metoda, jak měřit změny profesních kompetencí, není dosud známá. V navrhované koncepci DV se usiluje o hodnocení různého typu: 1. Předběžné hodnocení, v němž se posoudí na základě rozhovoru, plnění zadaných úloh nebo praktických profesních činností, zpravidla s využitím sebehodnocení účastníka DV, vstupní kvalita jeho kompetencí. Ta je východiskem a) pro rozhodnutí, jakou vzdělávací cestou účastník DV dále půjde. Tato rozhodnutí by měl dělat sám účastník nebo se na něm rozhodující mírou podílet, případně s využitím doporučení lektora (v uvádění do praxe doporučení uvádějícího památkáře), b) pro srovnání s novou kvalitou kompetencí, která nastala po absolvování vzdělávací akce nebo po delším časovém období (např. v závěru uvádění do praxe), mezi I. a II. atestací aj. Předběžné typ hodnocení se využívá v uvádění začínajících památkářů do praxe, lze doporučit i využití v jiných druzích studia, v úvodu vzdělávacích akcí aj. Např. dotazníkový výzkum, který jsme provedli, může posloužit pro zhodnocení výchozích názorů a postojů potenciálních účastníků DV a umožňuje srovnání se stavem, který by nastal po určité době, kdy by se navrhovaná koncepce DV nebo alespoň její část realizovala.
2. Průběžné hodnocení by se mělo provádět v průběhu vzdělávacích akcí na základě posouzení změn ve výkonech, vědomostech a postojích účastníků. Bylo by východiskem pro modifikaci dalšího vzdělávacího postupu, případně pro odměňování menšího rozsahu (např. zveřejněním úspěchu na pracovišti, přidělením atraktivního úkolu nebo redukcí úkolu neatraktivního, pro menší finanční odměnu aj.). Mohlo by se využívat v uvádění do praxe a v dalších vzdělávacích akcích všech druhů DV. Vzhledem k celku DV jsou průběžným hodnocením též dílčí certifikáty o absolvování jednotlivých vzdělávacích akcí většího rozsahu a významu. 3. Následné hodnocení se provádí zejména atestacemi. Po atestaci by se měla změnit profesní pozice památkáře. • Realizátoři DV. Dělba práce mezi participujícími partnery. Na DV památkářů by se měla podílet řada aktérů, míra jejich účasti a odpovědnosti by se měla lišit. 1. Řídícím centrem by měl být SÚPP, jenž by měl dopracovat koncepci DV (případně s využitím dalších grantových výzkumných úkolů MK ČR) a zejména být strážcem její realizace a jejího dalšího rozvíjení v činnosti vlastní i ostatních participujících partnerů. Lze totiž předpokládat, že pro tyto partnery bude v důsledku mnohaleté tradice a zvyklostí jakákoli jednotící koncepce DV ještě dlouho málo důležitá. Hlavním úkolem centra vzdělávání SÚPP by se mělo stát: Monitorovat aktuální vzdělávací potřeby potenciálních účastníků DV (DV by se vždy mělo odvíjet od poptávky, nikoliv nabídky). Shromažďovat informace o všech relevantních vzdělávacích akcích, vydávat pravidelně informační přehled o DV pro potřebu PÚ a jednotlivých památkářů. Iniciovat cílevědomě a v souhlase s koncepcí DV a zjištěnými potřebami památkářů vzdělávací nabídku, ovlivňovat její kvalitu a rozhodujícím způsobem se podílet na její realizaci. Organizovat atestace a spolupracovat přitom s atestanty, členy atestačních komisí a PÚ. Metodicky ovlivňovat postupně se utvářející lektorský sbor. Pro uvedené a další účely by bylo třeba v SÚPP vytvořit oddělení pro DV a atestace - centrum vzdělávání památkářů s 4 - 5 prac. úvazky v případě, že by se postupně realizovala koncepce DV a atestací komplexně nebo s 3/4 - 1 prac. úvazkem v případě redukce koncepce na realizaci uvádění do praxe a 1. atestaci. Je žádoucí, aby zde pracovali pedagogové zejména odborníci ve vzdělávání 39
dospělých, a to vedle odborníků v PP s příslušnou specializací, kteří by se mohli podílet jen částí pracovního úvazku. 2. Nezastupitelnými realizátory DV by se měli stát též PÚ, což se zčásti již děje. Je však třeba jednoznačně říci, že pokud DV nevezmou výrazněji než je tomu dosud do rukou sami památkáři, kteří vykonávají specializovanou památkářskou praxi, záměry navrhované koncepce DV nelze uskutečnit. Příčinou zde nejsou důvody finanční, ale zcela zásadní důvody odborné. Bez vlivu památkářů - zkušených praktiků se totiž DV nepřiblíží potřebám praxe ať se to v koncepčních záměrech proklamuje sebedůrazněji. Jeden z navrhovaných druhů DV, uvádění do praxe ani nelze realizovat jinde než bezprostředně v PÚ, ale i pro vzdělávací akce jiných druhů DV je velmi vhodné prostředí ústavů a zejména využití zdejších odborníků, pokud zde pracují, nebo lektorů, které ústav přizval odjinud. Předpokladem je personální posílení PÚ, kde by se kromě uvádějícího památkáře (případně několika uvádějících podle počtu nově nastoupivších památkářů), měl DV zabývat též souběžně se svou památkářskou profesí odborník, který se pro tuto oblast specializoval (kap. B.2). 3. Příslušné katedry a ústavy vysokých škol by se na DV měly podílet jednak realizací postgraduálních studií (podle VŠ zákona programů celoživotního vzdělávání). Ty mohou v DV památkářů plnit různé funkce - především inovační a specializační, ale i rekvalifikační a kompenzační. Iniciátorem a neformálním "vyjednávačem" s VŠ by zde mělo být především centrum vzdělávání SÚPP, dále MKČR a případně i jednotlivé PÚ. Odborníci VŠ se mohou lektorsky podílet i na jiných vzdělávacích akcích, organizovaných SÚPP, PÚ a dalšími subjekty. Velmi důležitý a pro přiblížení vysokoškolské výuky praxi památkové péče zcela zásadní je i opačný postup, mnohokrát doporučovaný: přední odborníci z PÚ by se měli lektorsky angažovat na VŠ. Protože tam na úhradu externistů nejsou peníze, mělo by se do problému vložit MK ČR a hledat nestandardní řešení. 4. Vliv dalších subjektů, které se na DV památkářů již dnes podílejí, (ČAV, agentury, společnosti, sdružení, muzea, galerie aj.) by se měl v budoucnu zvětšovat. Diversifikace vzdělávacích příležitostí a jejich rozšíření patří k základním požadavkům navrhovaná koncepce. Jde však o to, aby centrum vzdělání SÚPP iniciativně navázalo alespoň s některými významnějšími institucemi kontakt, informovalo je o koncepci DV a pokusilo se je v tomto smyslu postupně ovlivnit a získat pro spolupráci. 5. Úkoly realizátora vzdělávací akce DV památkářů: - Posoudit potřeby příslušného úseku PP a své vlastní možnosti, svou nabídku. Navázat konzultativní kontakt s centrem vzdělávání v SÚPP. Spolu s odborníkem z centra (perspektivně by měl mít každý ústav odborníka vlastního) stanovit druh DV, cíle, obsahy, organizační formy a metody vzdělávací akce, způsob zhodnocení, potenciální účastníky (komu bude akce nabídnuta). Vytipovat lektory, projednat s nimi koncepci akce. Udělat finanční rozvahu, případně uzavřít příslušné smlouvy o provedení práce. Provést akci a zhodnotit, nakolik bylo dosaženo stanovených cílů a na základě toho modifikovat případné další vzdělávací akce. Předat účastníkům příslušný dílčí certifikát. Vyúčtovat akci.
C.3 Tabulka - Přehled navrhované soustavy dalšího vzdělávání 40
41
C.4 Návrh koncepce uvádění začínajících odborných pracovníků státní památkové péče do praxe Navrhovaná koncepce vychází z: - teoretické analýzy situace absolventů VŠ, kteří nastupují do povolání a stojí před úkolem převzít novou profesní roli24, - z analýzy pregraduálního vzdělání respondentů (kap. C1.1), - ze stanoviska respondentů, nakolik se ve svém pregraduálním studiu seznámili se základní problematikou PP (ot. 9, příloha 2), - z obtíží, které souvisely s nedostatkem prof. vědomostí a dovedností a respondenti je pociťovali při nástupu do povolání (ot. 11, příloha 3A, 3B), - ze sdělení respondentů týkajících se postupů jednotlivých PÚ vůči nově nastupujícím památkářům (ot. 26B, příloha 4).
C.4.1 Obecná charakteristika Vzhledem k specifice profesní situace památkářů po nástupu do povolání zavádí se pro ně nejdříve po 1., nejpozději po 2. roce praxe povinná atestace. Začínající památkář zde prokáže, že si osvojil standard základních profesních kompetencí nezbytných pro výkon funkce odborného pracovníka SPP se specializací. Na atestaci se připravuje za vedení a s pomocí uvádějícího památkáře (= odborného konsultanta = školitele aj.) soustavou doporučených vzdělávacích aktivit pojmenovanou souhrně "uvádění do praxe". Je zde zahrnuto vykonávání modifikovaných profesních úkolů, v němž je těžiště přípravy na atestaci, dále konsultace k těmto úkolům, samostatné studium, odborné rekvalifikační semináře, případně kompenzační kurzy. •Varianta
A: začínající památkář se může svobodně rozhodnout i pro jinou cestu k atestaci, např. připravovat se samostatně. Obecně závazná je však modifikace pracovních úkolů a tím i pracovního zařazení a platového ohodnocení začínajícího památkáře, kontrola výsledků jeho práce a přenesení pravomoci samostatných rozhodnutí zejména směřujících k výkonné složce PP na uvádějícího památkáře, a to až do doby, kdy uváděný získá I. atestaci.
• Varianta B: uvádění do praxe je povinné pro všechny památkáře v 1., případně i v 2. roce po nástupu do povolání jako příprava na povinnou I. atestaci. Uskutečňuje se v PÚ, který je pracovištěm začínajícího památkáře, a to pod vedením uvádějícího památkáře. Legislativní rámec uvádění, jeho funkce, obecné cíle a organizace jsou stanoveny pro oblast SPP jednotně, avšak jeho obsah, metody i časové rozpětí se přizpůsobují specifice začínajícího památkáře. Odlišná pracovní náplň před a po I. atestaci odpovídá též odlišné platové třídě a platovému ohodnocení památkáře. C.4.2 Funkce uvádění do praxe Uvádění do praxe plní v DV památkářů funkci adaptační. Její podstatou je pomoc při převzetí nové profesní role. Roli památkáře si začínající osvojuje postupně a převážně na základě zkušeností získaných v praktických profesních činnostech, které jsou během uvádění do praxe pro tyto účely modifikované. Začínající památkář se má naučit předvídat a přijímat očekávání, která jsou s jeho profesí a tedy i s jeho činností spojena na pracovišti, ve výkonné složce PP i ve veřejnosti. Má k 42
nim zaujmout vnitřní stanovisko a ztotožnit se s nimi. Má se též naučit předvídat a řešit konflikty, které mohou nastat, jestliže se s některými požadavky v důsledku svého hlubokého přesvědčení ztotožnit nemůže. Ze specifiky pregraduálního studia památkářů vyplývá, že zejména pro některé začínající má uvádění do praxe plnit též funkci rekvalifikační. Uváděný památkář si pak má v návaznosti na svou vysokoškolskou odbornost doplnit a též nově osvojit profesní vědomosti, dovednosti a postoje, potřebné k samostatnému výkonu profese ve zvolené specializaci památkové péče.
C.4.3 Obsah uvádění do praxe Liší se v závislosti na profesní specializaci začínajícího památkáře a na jeho vědomostech, dovednostech a postojích osvojených v pregraduálním vzdělání případně i v předchozí profesní praxi. 40,7% památkářů s délkou praxe do 5 let uvedlo, že nyní nebo v minulosti měli již jinou odbornou praxi v souvisejících oborech, např. architekti v projektování, státní správě, v územním plánování, v útvaru hl. architekta. Absolventi stavitelství v pozemních stavbách, v projekci, jako stavbyvedoucí, na stavebním úřadě, při rekonstrukci budov. Absolventi historie v pedagogické praxi na SŠ nebo VŠ, v muzejnictví, archivnictví. Absolvent dějin umění v průzkumu fasád památkových objektů. Absolventi jiných oborů ve státní správě, učitelství.
Vodítkem při volbě obsahu uvádění do praxe může být především standard základních profesních kompetencí, prokazovaných při I. atestaci (kap. C.6) a dále rámcové požadavky na písemnou atestační práci, předkládanou při I. atestaci (kap. C.7). Uvedené zde požadavky jsou v souladu se vzdělávacími zájmy a potřebami, které uvedli respondenti s profesní stáží do 5 let. Jejich potřebu vzdělávat se v nabídnutých odborně poznatkových nebo činnostních oblastech vyjadřují počty respondentů, kteří by se v jednotlivých oblastech chtěli, nebo spíše chtěli vzdělávat: technologické otázky v PP....................88,1% resp. historickovědné a uměnovědné problémy...88,1% resp. filozofické a teoretické problémy PP včetně metodiky a etiky PP...................72,9% resp. legislativní a ekonom. problémy PP.........71,7% resp. sociálně psychologické aspekty, mezilidská komunikace v PP..................42,3% resp. jiné dílčí oblasti.................................40,0% resp. (Příloha 6)
C.4.4 Metody a organizační formy uvádění do praxe 43
Uvádění se uskutečňuje převážně v ústavu, který je pracovištěm začínajícího památkáře. Základní metodou uvádění do praxe je spolupráce a odborné konsultace uváděného a uvádějícího památkáře, pod jehož vedením vykonává začínající v souhlase se svou specializací odborné profesní úkoly. Ty jsou modifikované podle uvážení uvádějícího, s přihlédnutím k předpokladům a možnostem uváděného. Měl by přitom jednoznačně převažovat vzdělávací zřetel nad zřetelem k produktivitě ústavu. Praktická činnost uváděného je doplněna jeho samostatným studiem, dále účastí na odborných seminářích, užších odborných konsultacích s odborníky v oboru, exkursemi, případně odbornou stáží v jiném PÚ. Uváděný památkář má právo požádat o individuální odbornou spolupráci kteréhokoliv odborníka SPP v ČR. Uvádění do praxe se realizuje na základě individuálního plánu uvádění do praxe, který sestavuje uváděný památkář ve spolupráci se svým uvádějícím, tak, aby mu byl plán neformálním pomocníkem. Lze doporučit, aby přitom vycházel z koncepce uvádění a ze standardu základních profesních kompetencí pro I. atestaci. Uplatňuje též zřetel ke svým individuálním potřebám a možnostem a k možnostem uvádějícího a PÚ. Vyhledá s pomocí uvádějícího, případně dalších kolegů, odbornou literaturu, kterou v plánu uvede, zvažuje svou účast na nabídnutých vzdělávacích akcích a vznáší v tomto směru požadavky na svého uvádějícího, vedení ústavu a příslušného pracovníka SÚPP. Po poradě s uvádějícím zvažuje též časové rozpětí svého uvádění. C.4.5 Úkoly realizátorů uvádění do praxe Uvádějící památkář je jmenován ředitelem ústavu pro uvádění jednoho začínajícího památkáře z řad zkušených odborníků s II. atestací (v přechodném období s ekvivalentní úrovní kompetencí) totožné nebo blízké specializace. Pokud takový odborník v ústavu není, je možno požádat o spolupráci jiný PÚ. Úkolem uvádějícího je seznámit se s odbornými a povahovými předpoklady začínajícího památkáře a na základě toho mu přidělovat úměrně náročné úkoly. Poskytuje mu k těmto úkolům vysvětlení, soustavné rady a podněty k zdokonalení. Hodnotí splnění těchto úkolů, kontroluje práci uváděného a stvrzuje svým podpisem svou odpovědnost za jejich správnost, zvláště pokud jsou určeny výkonné složce PP. Účastní se dle potřeby a možností některých jednání, která začínající vede s výkonnou složkou SPP a dalšími partnery. Podílí se na zpracování individuálního plánu uvádění a zpravidla též na koncipování jeho pracovní smlouvy. V závěru uvádění vypracuje odborné hodnocení uváděného a pokud uváděný dosáhl potřebné úrovně, doporučují jej k I. atestaci. Je členem jeho atestační komise. Navrhuje změny v jeho náplni práce a platovém zařazení. Uvádějící památkář má právo požádat o redukci svých ostatních profesních úkolů a pobírat za uvádění začínajícího památkáře do praxe finanční odměnu. SÚPP by se měl stát centrem pro organizaci uvádění do praxe a I. atestace, včetně příslušných vzdělávacích akcí a zkoušek a vydávání závěrečných certifikátů. Bylo by pro to potřebné vytvořit personální předpoklady, cca. 1 pracovní úvazek. C.4.6 Ukončení uvádění do praxe a hodnocení jeho účinnosti Uvádění do praxe je ukončeno I. atestací (kap. C.5). C.4.7 Podmínky realizace uvádění do praxe a I. atestace.
44
- Upravit pracovní náplň nově nastupujících památkářů a v návaznosti na to i jejich platové zařazení tak, aby bylo možno modifikovat zadávané jim úkoly a míru jejich odpovědnosti za vykonanou práci a sledovat přitom adaptační a rekvalifikační cíle jejich uvádění do praxe. - Upravit pracovní náplň uvádějících památkářů, redukovat dle potřeby rozsah jejich profesních památkářských úkolů. - Zajistit finanční ohodnocení uvádějících památkářů. - Vytvořit v SÚPP personální podmínky pro centrální řízení, metodické ovlivňování a organizaci uvádění, včetně pořádání potřebných vzdělávacích akcí, a to ve spolupráci s PÚ. - Zajistit tvorbu studijních textů pro potřeby začínajících památkářů a dalších zájemců
C.4.8 Závěr Protože není známo, kolik nových památkářů nastoupí v roce 2000 na nově zřízená nebo uvolněná pracovní místa, nelze říci, kolik osob by navrhované uvádění do praxe zahrnovalo. Pravděpodobně však půjde o nevelký počet. Vzhledem k nepříliš náročným požadavkům plynoucím z realizace uvádění a zejména také proto, že potřeba řešit profesní situaci začínajících památkářů je pociťována jako neodkladná, předpokládáme, že předložený návrh po diskusi, dopracování a zajištění přípravných prací je uskutečnitelný, a to v nepříliš vzdálené době. V ĆR dne neexistuje obecně závazná zákonná norma upravující oblast DV, na jejímž základě by bylo možno prosazovat uvedený návrh. Z " Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy", kterou MŠMT předložilo v roce 1999 k veřejné diskusi25, vyplývá, že je v celospolečenském zájmu, aby jednotlivé resorty rozvíjely celoživotní vzdělávání svých pracovníků a vytvářely pro ně možnosti profesního DV včetně stimulujících podmínek.
C.5 Návrh koncepce první, druhé a třetí atestace odborných pracovníků státní památkové péče se specializací péče o nemovité památky a péče o movité památky Hodnocení dalšího vzdělávání a zdokonalování profesních kompetencí památkářů není v současné době v praxi řešeno. Jen 15,4% resp. uvádí, že jejich DV je (ano a spíše ano) nějak ohodnoceno, spíše není a není DV ohodnoceno u 65,7% resp. (ot. 25). Několik respondentů uvedlo, že vlastně ani neví, jak by se v současné době mohlo jejich DV ohodnotit, finančně to není možné. Někteří resp. se "chytili" v dotazníku nabídnutých možností a uvedli, že po absolvování postgraduálního studia byli ustanoveni do funkce vedoucího oddělení, náměstka, ředitele - v důsledku DV se tedy zvětšilo jejich právo volit si samostatně úkoly, byli ohodnoceni též finančně. Takových odpovědí, které spojují DV s nástupem do funkce a následně též s dalším ohodnocením DV se vyskytlo 5 = 2,8% resp. Otázka, jaké kladné vnější důsledky, kromě vnitřního osobnostního rozvoje a obohacení a zkvalitnění práce, má mít DV pro památkáře, není dosud jednotně řešena. Není řešena ani v jiných resortech. V souvislosti s odměňováním účasti v DV se zpravidla myslí na peníze, které nejsou nebo je jich málo. Koncepce DV však musí hledat širší souvislosti. Je málo účinné a nelze doporučit odměňování účasti a absolvování DV, tím méně jednotlivých vzdělávacích akcí. Na těchto akcích, zejména pokud jsou většího rozsahu, lze získat dílčí certifikáty. 45
Předmětem hodnocení a odměňování by měl být výsledek komplexního profesního růstu památkáře. Jednoduše řečeno: a) všeho, čemu se naučil z vlastní praxe = vlastních zkušeností, z knih a jiných médií a na vzdělávacích akcích, b) úroveň, na které toto vše uplatňuje v profesní praxi. Návrh koncepce DV předpokládá, že se stěžejním (nikoli jediným) nástrojem hodnocení stanou atestace. Navrhují se 3 atestace:
• I. atestace Začínající památkář se k ní povinně přihlásí nejdříve jeden rok a nejpozději dva roky po nástupu do povolání. Atestant zde má v rozhovoru s atestační komisí prokázat, že si osvojil standard základních profesních kompetencí odborného pracovníka PP ve zvolené specializaci (kap. C.6). Předmětem rozhovoru jsou příslušné teoretické a praktické souvislosti (včetně ekonomických a legislativních) případu (kauzy) zpracovaného v písemné atestační práci, která má formu "komplexního vyjádření k akci památkové ochrany nebo péče" (kap. C.7). Atestant jí zpracoval samostatně a prakticky ji realizoval. To potvrdí svým hodnocením uvádějící památkář. Otázky týkající se praktických činností atestanta, tj. shromažďování podkladů, jednání s výkonným orgánem PP a dozoru nad realizací případu (kauzy) zpracovaného v atestační práci jsou důležitou součástí zkoušky. Posouzeny budou také materiály, které byly komisi předloženy, a to: - jeden recenzní posudek atestační práce - hodnocení činnosti atestanta, které zpracoval uvádějící památkář - bibliografie prostudované literatury - dílčí certifikáty vzdělávacích akcí, pokud je absolvent získal - další materiály dle vlastního rozhodnutí atestanta I. atestaci organizuje ústav, jenž je pracovištěm uváděného památkáře, ve spolupráci s SÚPP. Atestační komise je tříčlenná. Ostatní okolnosti organizace atestace rozhodne organizující ústav. O úspěšně vykonané atestaci vydá SÚPP atestantovi certifikát. Uvádějící památkář navrhne změnu pracovní náplně a platového zařazení úspěšného atestanta. Atestant, který nevyhověl požadavkům a nezískal I. atestaci, nemůže vykonávat profesi odborného pracovníka SPP se specializací. Nemůže převzít plnou odpovědnost za svěřené mu úkoly související s touto funkcí. • II. atestace Památkář s I. atestací (v přechodném období s ekvivalentní úrovní kompetencí)se k ní může přihlásit z vlastního rozhodnutí nejdříve 6 let po nástupu do povolání.
46
Atestant zde má v rozhovoru s atestační komisí prokázat, že si osvojil příslušný standard profesních kompetencí (viz kap. C.6). Předmětem rozhovoru jsou široké teoretické a praktické souvislosti kauzy, zpracované v písemné atestační práci (viz kap. C.7). Jsou též posouzeny materiály, které byly komisy předloženy, a to: - dva recenzní posudky atestační práce, z toho jeden externí - hodnocení činnosti atestanta, které zpracoval vedoucí oddělení nebo jím pověřený zástupce - bibliografie vlastních publikací atestanta - výběrová bibliografie základní prostudované literatury - dílčí certifikáty vzdělávacích akcí, které atestant absolvoval - další materiály dle vlastního rozhodnutí atestanta (např. jeho zprávy ze zahraničních stáží, ocenění, která získal, koncepce, které zpracoval pro ústav, videonahrávka, kterou pořídil pro veřejnost aj.) II. atestaci organizuje domovský PÚ atestanta ve spolupráci s SÚPP. Atestační komise je nejméně tříčlenná, z toho jeden člen je z domovského ústavu atestanta. Přísedící bez hlasovacího práva je náměstek ředitele ústavu nebo jím pověřený zástupce. Dva členové jsou zpravidla shodné specializace s atestantem. O úspěšně vykonané atestaci vydá SÚPP atestantovi certifikát.
• III. atestace Památkář s II. atestací (v přechodném období s ekvivalentní úrovní kompetencí) se k ní může přihlásit z vlastního rozhodnutí nejdříve 10 let po nástupu do povolání. Atestant zde má v rozhovoru s atestační komisí prokázat, že si osvojil příslušný standard profesních kompetencí (kap. C.6). Předmětem rozhovoru jsou široké, teoretické a praktické souvislosti kauzy, zpracované v písemné atestační práci (kap. C.7). Jsou též posouzeny materiály, které byly komisi předloženy, a to: - dva recenzní posudky atestační práce, z toho jeden externí - životopis zpracovaný atestantem - hodnocení činnosti atestanta, které zpracoval vedoucí oddělení nebo jím pověřený zástupce - bibliografie vlastních publikací atestanta - dílčí certifikáty vzdělávacích akcí, které atestant absolvoval - další materiály dle vlastního rozhodnutí atestanta (např.jeho publikace, obhájené vědecko výzkumné úkoly aj.) III. atestaci organizuje SÚPP ve spolupráci s domovským PÚ atestanta. 47
Atestační komise je nejméně pětičlenná, z toho jeden člen je z ústavu, kde je atestant zaměstnán, jeden člen je z příslušného ústavu VŚ nebo příslušný odborník z jiné prestižní vědecké instituce. Přísedícím bez hlasovacího práva je náměstek ředitele domovského ústavu atestanta nebo jím pověřený zástupce. O úspěšně vykonané atestaci vydá SÚPP atestantovi certifikát. Získané II. a III. atestace by měly vést ke změně profesní pozice památkáře, tj. k růstu náročnosti jeho pracovní náplně a tím i k růstu jeho práv a povinností, prestiže, vlivu na pracovišti a finančního ohodnocení.
C.6 Návrh profesních standardů prokazovaných při první, druhé a třetí atestaci odborných pracovníků státní památkové péče se specializací péče o nemovité památky a péče o movité památky C.6.1 Východiska pro návrh profesních standardů odborných pracovníků SPP se specializací Standardem se zde stává vymezení klíčových profesních kompetencí, které jsou nezbytné k plnění úkolů spojených s jistou profesní pozicí27. Základním cílem standardů je podporovat efektivní profesionální rozvoj odborníků. Standardy upřesňují profesionální vědomosti, dovednosti a popřípadě postoje, jsou nástrojem plánování profesionálního rozvoje odborných pracovníků, pomáhají jim identifikovat jejich vzdělávací potřeby, cíle, priority, vyhodnocovat profesionální rozvoj26. Standard základních profesních kompetencí potřebných pro získání I. atestace je odvozován z funkce samostatně pracujícího odborníka ve SPP s určitou specializací. Oproti tomu profesní kompetence předpokládané pro získání dalších dvou vyšších stupňů už z takto jasné pozice odvozeny nejsou. Kompetence předpokládané k získání II. atestace vychází z představy pozice odborného pracovníka s pokročilou zkušeností a prohloubenými profesními znalostmi, dovednostmi i postoji. V tomto stádiu je odborný pracovník schopen zastávat některé další oborové funkce zvláště na úrovni ústavu, z nichž většina je zatím pouze navrhována (kap. B2.2). Standard profesních kompetencí předpokládaných pro získání III. atestace, odpovídá nárokům na ještě více specializovaného odborníka, schopného zastávat zvláště některé funkce na úrovni minimálně celorepublikové (kap. B.2.2). Standardy kompetencí byly vypracovány pro odborníky SPP se specializací péče o nemovité památky a odborníky SPP se specializací péče o movité památky. Jde o dvě klíčové specializace a obdobou první by byly kompetence specializace na lidovou architekturu, zahradní umění a kulturní krajinu. Vypracování kompetencí odborníka SPP se specializací na péči o archeologické památky by byla komplikovanější zvláště vzhledem k institucionálně odbornému řešení této oblasti v oboru. Základní kompetence odborného pracovníka SPP se specializací na dokumentování a průzkum památek nebylo provedeno i vzhledem k tomu, že zástupci této profesní specializace nejsou automaticky odbornými pracovníky SPP ve smyslu našeho projektu. Omezené rozpracování kompetencí u dalších specializací souvisí i s naším přesvědčením, že vymezení těchto kompetencí je otázkou podstatně širší diskuse, než kterou bychom mohli zajistit v rámci řešeného projektu.
48
C.6.2 Standard základních profesních kompetencí prokazovaný při I. atestaci (odborný pracovník SPP je schopen je samostatně uplatnit) Odborný pracovník SPP se specializací péče o nemovité památky (památkový architekt, garant, referent)
• Seznámil se s etikou své profese, vytváří si postupně žádoucí profesní postoje a uplatňuje je v praxi. - (potřebné vlastnosti: altruismus, odpovědnost a důvěryhodnost, spolehlivost, entuziasmus, vytrvalost a odolnost)
• Umí provést průzkum a dokumentaci památky (nebo území) a identifikovat její hodnoty památkové (včetně umělecko a stavebně historických, estetických a pod.) a její stav (především fyzický - technický). Umí určit a rozhodnout o adekvátní formě průzkumu a dokumentace. - (potřebné vědomosti: přehled dějin umění (slohového vývoje), dějiny architektury, popřípadě techniky, řemesel, urbanismu, základy metodologie dějin architektury, historické konstrukce, základní orientace v ikonografii, základy liturgie, všeobecný přehled o problematice estetiky život. prostředí a krajiny, základní přehled obecné a regionální historie, základy typologii budov a urbanismu, inženýrských staveb, základy architektonické kompozice, konstrukce a materiály staveb, základní orientace a porozumění historickým technologiím, statice a technickým zařízením budov, vybrané problémy z mineralogie a geologie, zdroje základních archivních i obrazových dokladů a základní související literaturu, čtení plánů, přehled forem speciálních průzkumů technologických a materiálových rozborů včetně dendrochronologie, fotogrammetrie atd.) - (potřebné dovednosti: dokumentování = grafický a foto záznam, zaměřování a základy geodézie, metodický a praktický postup stavebně historického průzkumu, užívání počítače, základní vyhledávání v archivu a interpretace historických zobrazení a pod., základy sondování pro poznání stratigrafie konstrukcí, postup při zpracování návrhu na prohlášení za kulturní památku)
• Umí provádět dozor nad stavem památek a nad zásahy do památek (včetně území). - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: praktické provádění prací údržby a obnovy stavebních památek, základní přehled o současné stavební materiálech, technologiích a konstrukcích, metodika památkové práce, základy teoretických východisek a etiky PP, znalost legislativy v oboru, základní znalost ekonomiky údržby, obnovy a správy památek včetně znalosti programů finanční podpory a daňových úlev, vybrané otázky psychologie a sociologie, základy provádění staveb) - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: vedení jednání, předvídání proměny stavu památky vlivem stárnutí i zásahů) 49
• Umí zpracovat komplexní odborné vyjádření ke stavu nebo zásahu do památky (včetně území) a projednávat jej. - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: zásady koncepce památkového zásahu, základní znalost správního řádu) - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: určení a zajištění podkladů pro danou expertizní činnost, rozhodování o optimálním a realistickém řešení, tvůrčí aplikace teoretických znalostí)
• Umí projednávat a posoudit rozpracované přípravné a projektové dokumentace (všech stupňů) obnovy, stavební změny, udržovacích prací. - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: základy projektování poz. staveb a architektonického a urbanistického projektování, základy ochrany životního prostředí) • Umí provádět základní osvětu a prezentaci oboru i odborných poznatků o památkách a péči o ně (především u neprofesionální veřejnosti). - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: publikování, veřejný projev) • Zná organizačně institucionální skladbu oboru památkové péče, má přehled o jím řešených úkolech a dovede v něm navazovat spolupráci. - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: přehled institucí státní i nestátní PP, jejich dosažitelnosti a úkolů, které plní, orientace v organizační a funkční struktuře vlastního památkového ústavu, kompetencích kolegů z jiných specializací) - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: dovede využívat vybavení ústavu a účinně spolupracovat se spolupracovníky, vyřizovat základní oficiální žádosti o spolupráci externích specialistů)
• Dovede tvořivě uplatnit teoretické znalosti a v možné nebo potřebné míře své subjektivní náhledy
C.6.3 Klíčové profesní kompetence prokazované při II. atestaci Odborný pracovník SPP se specializací péče o nemovité památky
• Splňuje požadavky I. atestace a ve své praxi pravidelně uplatňuje kompetence předpokládané pro získání 1. atestace.
50
• Ve své praxi uplatňuje žádoucí etiku a profesní postoje.
• Sleduje oborové trendy a poznatky z oblasti výzkumu a vývoje i praxe a aplikuje je ve své práci. - (potřebné vědomosti: poznatky z oblasti výzkumu, vývoje i praxe, např. z literatury, výzkumných zpráv, seminářů apod.) - (potřebné dovednosti: porozumění a aplikace poznatků, sledování vývoje, výzkumu i praxe oboru včetně zdrojů informací o nich, schopnost minimálně porozumění odbornému textu alespoň v jednom zahraničním jazyku frekventovaným v oboru: angličtina, francouzština, němčina, popřípadě italština)
• Při řešení konkrétních úkolů je schopen a ochoten vést menší pracovní tým a koordinovat jeho práci. - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: vést lidi - formulovat cíle, přesvědčit ostatní participovat na nich, plánovat a organizovat, vytvářet konzistentní tým, rozdělit odpovědnosti, podporovat členy týmu)
• Je schopen a ochoten být garantem činnosti ve své specializaci na úrovni ústavu (včetně řešení koncepčních úkolů na úrovni ústavu). - (potřebné vědomosti, mimo již vedené: přehled o externích specializacích a oborech souvisejících se specializací odborného pracovníka, jejich práci a výsledcích)
• Systematicky se podílí na osvětové a prezentační činnosti ve své specializaci vůči neprofesionální, ale především profesionální i další odborné veřejnosti, aktivně se podílí na zprostředkovávání poznatků své specializace získaných v praxi památkové péče (stavebně historických, dějin architektury, materiálově technologických, metodických atd.) základním vědním oborům a specializacím. - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: práce s internetem)
• Ve své praxi získal bohaté zkušenosti, kterým porozuměl a umí je zařadit do širších souvislostí, využívá je tvořivě ve své specializaci a pro svůj osobnostní rozvoj.
51
• Je schopen být uvádějícím odborným pracovníkem PP ve své specializaci. - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: metodika uvádění) - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: komunikovat se začínajícím kolegou a předávat mu zkušenosti)
C.6.4 Klíčové profesní kompetence prokazované při III. atestaci Odborný pracovník SPP se specializací péče o nemovité památky
• Splňuje požadavky II. atestace.
• Je řešitelem úkolů vědy a výzkumu (výzkumu a vývoje) na institucionální nebo individuální bázi, domácího či zahraničního - (potřebné vědomosti: metodologie výzkumu zvláště ve své specializaci)
• Je schopen a ochoten vést větší pracovní tým. - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: základy mezilidské komunikace a řízení pracovního týmu, včetně managementu)
• Je schopen a ochoten být garantem rozvoje činnosti ve své specializaci (metodikem) na celostátní úrovni (včetně aplikace nejnovějších oborových trendů a poznatků z oblasti výzkumu a vývoje i praxe). • Je schopen a ochoten se aktivně podílet na nadnárodní spolupráci v oboru (ve vědecké, teoretické a organizační oblasti). - (potřebné dovednosti: aktivní znalost jednoho ze jmenovaných jazyků)
• Systematicky se podílí na osvětové a prezentační i vzdělávací činnosti ve své specializaci vůči profesionální i další odborné veřejnosti. 52
• Pravidelně publikuje odborné texty, zpracoval alespoň jeden odborný text, který může sloužit jako učební.
• Je absolventem doktorského studijního programu (titulu Ph.D.) nebo ekvivalentního vzdělání a praxe.
• Ve své praxi neporušuje etiku své profese a požadované postoje památkáře a je v tomto smyslu považován za příkladnou a respektovanou osobnost.
C.6.5 Standard základních profesních kompetencí prokazovaný při I. atestaci (odborný pracovník SPP je schopen je samostatně uplatnit) Odborný pracovník SPP se specializací péče o movité památky (památky malířství, sochařství, uměleckých řemesel)
• Seznámil se s etikou své profese a vytváří si postupně žádoucí profesní postoje a uplatňuje je v praxi. - (potřebné vlastnosti: altruismus, odpovědnost a důvěryhodnost, spolehlivost, entuziasmus, vytrvalost a odolnost)
• Umí provést průzkum a dokumentaci památky a identifikovat její hodnoty památkové (včetně umělecko historických, estetických a pod.) a její stav (především fyzický - technický). Umí určit a rozhodnout o adekvátní formě průzkumu a dokumentace. - (potřebné vědomosti: dějiny umění, základy dějin architektury (slohový vývoj), techniky, řemesel, urbanismu, základy metodologie dějin umění, ikonografie, základy estetiky, základy liturgie, všeobecný přehled o problematice estetiky život. prostředí a krajiny, základní přehled obecné a regionální historie, základní poznatky z oboru pomocných věd historických, základy latiny, historické materiály užívané na movitých památkách, základní orientace a porozumění historickým technologiím, přehled metodiky a praktický postup restaurátorské práce, zdroje základních archivních i obrazových dokladů a základní související literaturu, přehled forem speciálních průzkumů - technologických a materiálových rozborů včetně dendrochronologie, fotogrammetrie, laboratorní rozbory, atd.)
53
- (potřebné dovednosti: dokumentování = grafický a foto záznam, metodický a praktický postup umělecko historického průzkumu (včetně znalectví), užívání počítače, základní vyhledávání v archivu a interpretace historických zobrazení a pod., základy sondování pro poznání stratigrafie, postup zpracování návrhu na prohlášení za KP)
• Umí provádět dozor nad stavem památek a nad zásahy do památek. - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: základní přehled o současných materiálech a technologiích užívaných při konservaci a restaurování, metodika památkové práce, základy teoretických východisek a etiky PP, znalost legislativy v oboru, základní znalost ekonomiky údržby, obnovy a správy památek včetně znalosti programů finanční podpory a daňových úlev, vybrané otázky psychologie a sociologie, základy klimatologie, základy muzeologie) - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: vedení jednání, předvídání proměny stavu památky vlivem stárnutí i zásahů)
• Umí zpracovat komplexní odborné vyjádření ke stavu nebo zásahu do památky a projednávat jej. - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: zásady koncepce památkového zásahu, základní znalost správního řádu) - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: určení a zajištění podkladů pro danou expertizní činnost, rozhodování o optimálním a realistickém řešení, tvůrčí aplikace teoretických znalostí)
• Umí provádět základní osvětu a prezentaci oboru i odborných poznatků o památkách a péči o ně (především u neprofesionální veřejnosti). - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: publikování, veřejný projev) • Zná organizačně institucionální skladbu oboru PP, má přehled o jím řešených úkolech a dovede v něm navazovat spolupráci. - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: přehled institucí státní i nestátní PP, jejich dosažitelnosti a úkolů, které plní, orientace v organizační a funkční struktuře vlastního památkového ústavu, kompetencích kolegů z jiných specializací) - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: dovede využívat vybavení ústavu a účinně spolupracovat se spolupracovníky, vyřizovat základní oficiální žádosti o spolupráci externích specialistů)
• Ve své praxi získal bohaté zkušenosti, kterým porozuměl a umí je zařadit do širších souvislostí, využívá je tvořivě ve své specializaci a pro svůj osobnostní rozvoj.
54
• Dovede tvořivě uplatnit teoretické znalosti a v možné nebo potřebné míře své subjektivní náhledy.
C.6.6 Klíčové profesní kompetence prokazovaný při II. atestaci Odborný pracovník SPP se specializací péče o movité památky (památky malířství, sochařství, uměleckých řemesel)
• Splňuje požadavky I. atestace a ve své praxi pravidelně uplatňuje kompetence předpokládané pro získání I. atestace.
• Ve své praxi uplatňuje žádoucí etiku a profesní postoje.
• Sleduje oborové trendy a poznatky z oblasti výzkumu a vývoje i praxe a aplikuje je ve své práci. - (potřebné vědomosti: poznatky z oblasti výzkumu, vývoje i praxe, např. z literatury, výzkumných zpráv, seminářů apod.) - (potřebné dovednosti: porozumění a aplikace poznatků, sledování vývoje, výzkumu i praxe oboru včetně zdrojů informací o nich, schopnost minimálně porozumění odbornému textu alespoň v jednom zahraničním jazyku frekventovaným v oboru: angličtina, francouzština, němčina, popřípadě italština)
• Při řešení konkrétních úkolů je schopen a ochoten vést menší pracovní tým a koordinovat jeho práci.
55
- (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: vést lidi - formulovat cíle, přesvědčit ostatní participovat na nich, plánovat a organizovat, vytvářet konzistentní tým, rozdělit odpovědnosti, podporovat členy týmu)
• Je schopen a ochoten být garantem činnosti ve své specializaci na úrovni ústavu (včetně řešení koncepčních úkolů na úrovni ústavu). - (potřebné vědomosti, mimo již vedené: přehled o externích specializacích a oborech souvisejících se specializací odborného pracovníka, jejich práci a výsledcích)
• Systematicky se podílí na osvětové a prezentační činnosti ve své specializaci vůči neprofesionální, ale především profesionální i další odborné veřejnosti, aktivně se podílí na zprostředkovávání poznatků své specializace získaných v praxi památkové péče (umělecko historických, materiálově technologických, metodických atd.) základním vědním oborům a specializacím. - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: práce s internetem)
• Ve své praxi získal bohaté zkušenosti, kterým porozuměl a umí je zařadit do širších souvislostí, využívá je tvořivě ve své specializaci a pro svůj osobnostní rozvoj.
• Je schopen být uvádějícím odborným pracovníkem památkové péče ve své specializaci. - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: metodika uvádění) - (potřebné dovednosti, mimo již uvedené: komunikovat se začínajícím kolegou a předávat mu zkušenosti)
C.6.7 Klíčové profesní kompetence prokazované při III. atestaci Odborný pracovník SPP se specializací péče o movité památky (památky malířství, sochařství, uměleckých řemesel)
• Splňuje požadavky II. atestace.
56
• Je řešitelem úkolů vědy a výzkumu (výzkumu a vývoje) (na institucionální nebo individuální bázi, domácího či zahraničního). - (potřebné vědomosti: metodologie výzkumu zvláště ve své specializaci)
• Je schopen a ochoten vést větší pracovní tým. - (potřebné vědomosti, mimo již uvedené: základy mezilidské komunikace a řízení pracovního týmu, včetně managementu)
• Je schopen a ochoten být garantem rozvoje činnosti ve své specializaci (metodikem) na celostátní úrovni (včetně aplikace nejnovějších oborových trendů a poznatků z oblasti výzkumu a vývoje i praxe). • Je schopen a ochoten se aktivně podílet na nadnárodní spolupráci v oboru (ve vědecké, teoretické a organizační oblasti). - (potřebné dovednosti: aktivní znalost jednoho ze jmenovaných jazyků)
• Systematicky se podílí na osvětové a prezentační i vzdělávací činnosti ve své specializaci vůči profesionální i další odborné veřejnosti.
• Pravidelně publikuje odborné texty, zpracoval alespoň jeden odborný text, který může sloužit jako učební.
• Je absolventem doktorského studijního programu (titulu PhD.) nebo ekvivalentního vzdělání a praxe.
• Ve své praxi neporušuje etiku své profese a požadované postoje památkáře a je v tomto smyslu považován za příkladnou a respektovanou osobnost.
C.7 Rámcové požadavky na atestační práce pro prvním, druhou a třetí atestaci pro atestanty se specializací péče o nemovité památky a péče o movité památky 57
C.7.1 K I. atestaci Komplexní vyjádření k akci památkové ochrany nebo péče Vyjádření může být ke stavu památky (území) a návrhu jeho řešení, k požadovanému zásahu do památky (území), k preventivnímu opatření duchovní i fyzické ochrany památky (území). Vyjádření zpracovává reálnou potřebu či žádost z praxe, má část a) písemného a obrazového elaborátu a b) praktické realizace v terénu. Vybraná akce by měla mít patřičný rozsah a náročnost, aby zpracovávané vyjádření mohlo být maximálně komplexní, aby atestant mohl přesvědčivě prokázat, že si osvojil profesní standard. V akci by se mělo prokázat řešení v procesu ochrany či péče o památku či území počínaje rekognoskací, průzkumy a dokumentací a jejich vyhodnocením, doplněním podkladů, zpracování koncepce ochrany či zásahu, jejího projednávání, vypracování vyjádření pro výkonný orgán, sledování realizace, dokumentování a vyhodnocení realizace, prezentace (např. publikování, není však povinné) apod. Písemná a obrazová část obsahuje zajištěné podkladové materiály (včetně odkazů na použitou literaturu), pořízenou a vypracovanou dokumentaci, písemné odborné vyjádření (myšleno standardní odborné vyjádření pro OÚ, popřípadě projektanta, restaurátora, majitele atd.), možné záznamy z jednání, zprávy - vyjádření k realizaci.
C.7.2 Ke II. atestaci Komplexní vyjádření k akci památkové ochrany nebo péče Vyjádření může být ke stavu památky (území) a návrhu jeho řešení, k požadovanému zásahu do památky (území), k preventivnímu opatření duchovní i fyzické ochrany památky (území). Mělo by jít o vyjádření ke komplexní, náročné a víceetapové akci dotýkající se mimořádně významné, rozsáhlé nebo komplikované památky (např. areálu staveb, typologické skupiny více staveb, území s pam. ochranou apod.). Prokázán by měl být průzkumově dokumentační přístup a související teoreticko badatelské zpracování podkladů (studie výzkumného charakteru interpretující nálezy, vyhodnocení analogií apod.), analýza metodického, praktického i organizačního postupu. Adekvátní by bylo prokázat podíl na organizaci a (vedení) spolupracovníků a dalších specialistů zúčastněných na akci. Práce by měla být doložena písemným a obrazovým elaborátem, žádoucí by bylo posouzení výsledků na místě. Součástí by mělo být doložení alespoň základní publikace řešených problémů či poznatků učiněných v rámci akce. (Např. řešení památkové obnovy areálu kláštera probíhající několik let, zpracování plánů památkové ochrany a zhodnocení území s prohloubením podkladů i výstupů atd.) Koncepční studie (návrh apod.) o řešení úkolu památkové péče v dané specializaci Atestační práce (studie) by měla mít vědecko metodický nebo metodicko organizační charakter, přičemž předmětem by mělo být téma z praxe památkové péče, nikoliv souvisejícího vědního oboru apod. Mělo by jít o reálný úkol. Řešení by se mělo dotýkat nejméně rozsahu regionu nebo ústavu. Nedílnou součástí studie by bylo prokázání jejího využití a doložení publikování výsledků studie. (Např. Návrh řešení provádění monitoringu ve vazbě na činnost MÚ a OÚ, série dokumentací památek s metodickým vyhodnocením a pokynem pro další praxi, atd.)
58
C.7.3 Ke III. atestaci Vědecká, vědeckometodická nebo metodickoorganizační studie Téma by mělo být z oblasti PP a odpovídat charakteru atestace (v případě specializační související se specializací). Téma, zpracování i výsledky by měly mít nejméně celostátní význam. (V případě specializace na mezinárodní spolupráci význam nadnárodní.) Může se jednat o zprávu a další materiály k akci dominantně realizační - praktické (např. koncepční zpracování a podíl na lektorském zajištění vzdělávací akce v rozsahu státu) nebo teoretické (např. publikování rozsáhlejší studie o pojetí památkové hodnoty na úrovni dizertační práce). Atestant by mohl předložit k posouzení též významnější publikace (nejméně kapitola v knize apod.) nebo ekvivalent (přednáškové turné apod.) (Např. komplexní metodika, reprezentační a analytická brožura v cizím jazyku o PP v ČR, učební text, apod.).
C.8 Obecná koncepce vzdělávání ve variantě možné podpory vnějšími motivačními opatřeními a ve variantě bez těchto opatření Nemáme možnost zabývat se motivací vysokoškolských studentů připravujících se na profesi památkáře. Náš výzkum směřoval jinam, cílovou skupinou byli odborní pracovníci SPP se specializací. Na základě dotazníkového výzkumu jsme konstatovali výraznou potřebu respondentů inovovat a rozšířit své odborné vědomosti nebo dovednosti (Kap. B.2, Příloha 2, ot. 17). Byl také zjištěn kladný vztah k povolání a profesní perspektivy památkářů, které jsou pro jejich soustavné vzdělávání příznivé. Mohlo by se tedy zdát, že vnitřní motivace památkářů pro DV je poměrně velmi silná. Že tedy není třeba uvažovat o vnějších motivačních opatřeních. Není tomu však tak. Je zcela pravděpodobné, že jakmile by potřeba inovovat a rozšiřovat odborné vědomosti a dovednosti začala být soustavně uspokojována (památkáři by se účastnili zajímavých vzdělávacích akcí) a zároveň by nepůsobily žádné vnější stimuly, motivovanost památkářů ke studiu a zdokonalování by začala postupně klesat, což by se u různých individualit samozřejmě projevovalo v různé míře. Všeobecně však platí, že motivy se vytvářejí vždy ve vzájemné interakci vnitřních potřeb jedince a vnějších stimulů, se kterými se jedinec setkává. Respondenti mají též řadu dlouhodobě neuspokojených a tudíž silných profesních potřeb, což dokládají odpovědi na otázky 12,15,16 A-F, 26 (Příloha 2,5). Mají např. potřebu vyššího platu, větší prestiže, chtějí být výkonné složce SPP vyrovnanými partnery, mít větší vliv na konečné výsledky své práce, mít více času na důkladnou a kvalitní práci, méně administrativy, volají po novém památkovém zákonu. Pokud tyto potřeby i nadále nebudou uspokojovány a nebude ani naděje na změnu, bude pravděpodobně postupně vyhasínat motivovanost i pro DV. Chceme tím zdůraznit, že ve vztahu k DV funguje jako svého druhu vnější motivační opatření nejen to, co bezprostředně s DV souvisí, ale též širší okolnosti SPP. Za vnější motivační opatření lze pokládat zejména vymezení klíčových profesních kompetencí standardů, kterými lze poměřovat dosaženou úroveň rozvoje a stanovit požadavky atestací, kde památkář prokazuje osvojení standardů a kde jsou komplexně hodnoceny jeho předpoklady pro změnu profesní pozice. Tyto nástroje hodnocení a navozování důsledků, které zdokonalování kompetencí a DV má mít pro památkáře, jsou do obecné koncepce DV pevně zabudovány. 59
Nelze si představit, že by hodnocení účinnosti DV a další důsledky z toho plynoucí byly eliminovány a koncepce by přesto fungovala. Naopak nefungovala by. Zůstala by zachována současná situace, kdy se fakticky nehodnotí úroveň dosažených kompetencí, systematicky nerozlišuje, nehodnotí a neodměňuje ani kvalita práce. Nevznikly by předpoklady pro nastartování dynamiky profesní dráhy28. Na koncepci je podstatné, že ve smyslu vnější motivace se neuvažuje pouze o platech29, ale širších změnách v dynamice, která nastává v důsledku nejen změn ve kvalitě kompetencí, ale také následné změně profesní pozice. Samozřejmě realizace koncepce by nesporně vyžadovala zvýšení nákladů (v souvislosti s větším množstvím pracovníků potřebných k náhradě za redukované pracovní úvazky uvádějících památkářů, památkářů přebírajících úkoly specifikačních funkcí, památkářů účastnících se na vzdělávacích akcích atd.). Další náklady by vyžadovalo odměňování profesních postupů (vždy za výkon náročnější práce, nikoliv absolvování vzdělávací akce). Ovšem zvláště tyto náklady by výrazně zvýšily efektivnost práce. Další náklady by musely pokrýt přímé potřeby na vzdělávání (cestovné, režie atd.).
Jednoznačným závěrem výše uvedené úvahy je, že navržená koncepce by nebyla funkční ve variantě eliminace vnějších motivačních opatření. V případě nedostatečných prostředků na realizaci celé koncepce je třeba uvažovat o redukci nikoliv jednotlivých částí, přičemž takovýchto redukčních návrhů by jistě byla celá řada, ale o možné realizaci koncepce po vytýčených etapách. V 1. etapě v tom případě navrhujeme realizovat jen uvádění do praxe, protože problém vzdělávání začínajících památkářů považujeme za nejnaléhavější. K další redukci nákladů by mohlo dojít počátečním zmenšením počtu vzdělávacích akcí i počtu atestantů.
POZNÁMKY
1) Jesenská, Z.: Systémový přístup k projektování dalšího vzdělávání učitelů a ostatních pedagogických pracovníků, Praha, ÚÚVPP 1985, rukopis.
2) České vzdělání a Evropa. Strategie rozvoje lidských zdrojů v ČR při vstupu do EU, Učitelské noviny 102,1999, č. 7/8.
3) Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice, Učitelské noviny 102, 1999, č. 22.
4) Koncepce účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005, MK ČR, Praha 1985. 60
5) Jesenský, V.: Nároky na vědomosti a dovednosti památkáře a možnosti jejich dosažení vzděláváním z pohledu praktického památkáře regionálního památkového ústavu, MK ČR, Praha 1997, nepublikovaný materiál.
6) viz poz. 2
7) V projektu vymezená skupina odborných pracovníků se nekryje s odbornými pracovníky, jejichž počet byl v Koncepci účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005 (poz.4, s. 62) udán pro rok 1997 jako 459. Není zde však řečeno, kdo je odborným pracovníkem, snad jsou to všichni vysokoškoláci pracující ve SPP.
8) Odborníci z MK nebyli po posouzení odlišností v profesní pozicích do výzkumu a řešení projektu zařazeni, i když byl u nich učiněn jakýsi předprůzkum se stejnými dotazníky.
9) - Přehled výchovně vzdělávacích institucí, v jejichž učebních plánech je zahrnuta výuka památkové péče a jejichž absolventi mohou nalézt uplatnění v oboru PP, interní strojopis zpracovaný H. Němečkovou, SÚPP, 1997. - Bulletin SÚPP, 8, 1992. (ze starších Bulletin SÚPP, 2/1985, příspěvky sekce 2) - Přehled studijních programů a oborů s nároky na přijímací řízení - Učitelské noviny 39/40, 1999. (Přehled studijních programů a oborů vysokých škol pro rok 2000/2001.) - Jak na vysokou školu 2000-2001, Fortuna, Praha 1999. - Informace o studiu (studijních programech) jednotlivých fakult vysokých škol pro akademický rok 1999-2000 (např. Filozofická fakulta Karlovy university, Filozofická fakulta Ostravské university, Filozofická fakulta Masarykovy university, Fakulta architektury ČVUT atd.)
10) Zdroj: Lidové noviny, 23.10.1998 - příloha Akademie, s. 27) Střední uměl. škola textil. řem., Praha 1 obor: Restaurátorství textilu 61
Týnská VOŠ a SOŠ, Praha 1 obor: Péče o památky Soukr. SUPŠ, s.r.o., Písek obor: Konzervátorství, restaurátorství Středisko prakt. vyučování, Praha 1 obor: Starožitník VOŠ restaur. a konz. technik, Litomyšl Obor: Konzervování a restaurování nástěnných maleb Konzervování. a restaurování kamene Konzervování a restaurování papíru a dokumentů Seznam však zjevně není úplný a bylo by jej možno snadněji doplnit vzhledem k registraci středních škol na MŠMT (viz např. příspěvky v Bulletinu SÚPP 8, 1992).
11) viz např. Kursy, ZPP 6, 1999, s. 236.
12) Viz Jesenský, V.: Skripta Regenerace historických budov, sídel a krajiny, ochrana památek recenze z pohledu památkáře, Památky středních Čech, 1/13, 1999, s 22-27.
13) Prozatím vyšlo: V. Láska, J. Schubert, J. Štulc, Péče o střechy historických budov, příloha ZPP 57, 1997. J. Sokol, T. Durdík, J. Štulc, Ochrana, údržba a stavební úpravy zřícenin hradů, příloha ZPP 58, 1998. J. Štulc. M. Suchomel. I. Maxová, Péče o kamenné sochařské a stavební památky, příloha ZPP 58, 1998. V. Kučová, P. Bureš, Principy péče o lidové stavby, příloha ZPP 59, 1999. Podle ústního sdělení Ing. Sommera ze SÚPP by měly být připravovány metodiky o fotodokumentaci - zákl. evidenci (Bezděk), ochrana dřevěných prvků (Pacáková), urbanistické otázky (Rákosníková), průzkum barevnosti (Macek).
62
14) viz poz. 2, 3.
15) Pro rok 1999 se předpokládalo 25 nových míst na monitoring a zvýšenou ochranu památek zapsaných na Seznamu svět. dědictví, na rok 2000 se počítá s 25 novými místy v rámci programu reidentifikace pam. fondu (dle ústního sdělení ved. odboru PP MK ČR).
16) Pánek, Z." Adaptační proces, in: Výchova a vzdělávání dospělých, Praha, 1984.
17) Dokazují to údaje z dotazníkového výzkumu (z 175 respondentů - odborných pracovníky bylo 104 (59,4%) se specializací péče o nemovité památky, 29 (16,6%) se specializací péče o movité památky, 6 (3,4%) se specializací péče o památky lidové architektury, 7 (4%) se specializací péče o památky zahradního umění a kulturní krajinu, 8 (4,6%) se specializací péče o archeologické památky, 21 (12%) s jinou specializací - technické pam., dokumentace, technologie, řízení apod.), (Příloha 2, ot 7). Tento stav lze také potvrdit seznamy pracovníků památkových ústavů ve výročních zprávách. Identifikace specializací odborných pracovníků shrnutím ze seznamů pracovníků ve výročních zprávách 8 PÚ a SÚPP za rok 1998, které jsme měli k dispozici, není ovšem zcela jednoznačná. V následném rozboru chybí Pražský PÚ, protože se nepodařilo sehnat jeho výroční zprávu, zařazen nebyl ani SÚPP vzhledem k jeho odlišné organizační struktuře a pracovnímu zařazení odborníků. Další překážkou bylo především nejednotné uvádění profesního uplatnění v seznamech. Odborníky jsme pak zjednodušeně museli identifikovat jen dle uvedeného vysokoškolského titulu (odborník = vysokoškolák), v našem případě z úseků (odborů) památkové péče. Nebyli jsme schopni zařadit vedoucí pracovníky, v jednom seznamu nebyli rozlišeni památkáři se specializací na lidovou architekturu, zahrady a parky a technické památky. Jinde bylo nejednotné označení památkářů se specializací na archeologické památky, které bychom jako specializaci mohli navíc hledat i v několika tzv. ústavech archeologické památkové péče. Nezřídka se specializace kumulují u jednoho pracovníka. Vzhledem k výše uvedenému bylo z výročních zpráv 8 regionálních památkových ústavů identifikováno 181 odborných vysokoškolských pracovníků na úseku PP, z toho 91 v odděleních (útvarech) nemovitých památek, 27 v odděleních movitých památek (= specialistů), 37 v odděleních dokumentace a evidence (včetně SHP) a 26 v ostatních (archeologie, lidová architektura, technické památky, zahrady a parky). Skupina ostatních by se samozřejmě dala dále rozčlenit. Skupina dokumentace, evidence a průzkumu je po stránce specializace a zvláště příslušnosti mezi odborné pracovníky v námi užívaném smyslu tohoto označení stěží kvalifikovatelná.
18) U těchto speciálnějších profesních zaměření by však bylo třeba provést rozsáhlejší zpřesňující diskuse s odpovídajícími specialisty. V některých případech navíc přibývají problémy okolo jednotného vymezení jejich památkářské specializace, vztahů k ostatním specializacím (např. otázka specialistů na dokumentování), někdy jde o otázku pozice ve struktuře SPP (specialisté na péči o archeologické památky). Náročnost řešení naznačených problémů oproti dopadu (malému 63
počtu specialistů v dotčených profesích) byla dalším argumentem pro uvedené omezení řešení na dvě hlavní profesní specializace v této části koncepce.
19) Celá personální situace zvláště architektů by si zasloužila podrobnější analýzu (fluktuace architektů všech věkových skupin, podrobnější vývoj v posledních 10 letech, možný pozitivní vliv růstu počtu absolventů fakult architektury - např. v roce 2000 je FA ČVUT připravena přijmou 200 nových studentů, atd.). Pokud je totiž pokles počtu architektů mezi památkáři trendem, pak by to mělo za následek i postupný pokles vlivu jejich profese na obor PP se všemi představitelnými důsledky.
20) Můžeme se ztotožnit s názory, že příprava případného "universálního památkáře", konkrétněji myšleno dostatečně připraveného na nástup do obou základních specializací (péče o nemovité a movité památky), by znamenala koncipování neúměrně rozsáhlého studijního oboru směřujícímu k povrchnímu zvládnutí. viz Homolka, J.: Poznámky ke vztahu památkové péče a dějin umění, in: Bulletin SÚPP, 6, 1989, s.136-139. Hrubý, V.:K systému výchovy a vzdělávání pracovníků a příbuzných oborů, tamtéž, s.185-188.
21) Homolka, Hrubý viz poz. 20, Hlobil, I.: Otázky monumentiky, in: Bulletin SÚPP, 6, 1989, s. 286-289. Kroupa, J.: O (ne)potřebě teorie v současné památkové péči, in: K současným problémům péče o památky, Praha, 1997, s. 43 - 48. Naše náhledy jsou zřetelně ilustrovány i skladbou vymezených kompetencí. Lze ovšem konstatovat, že se zdá, že podíl architektů, pokud nebude výrazněji motivačně ovlivněn, bude klesat samovolně jejich nezájmem o památkářské zaměstnání.
22) viz poz. 3
23) Příklady dobře zavedených a přínosných studijních programů tohoto typu najdeme např. v Anglii, nejznámějším z nich je asi na universitě v Yorku.
24) Jesenská, Z.: Cíle a úkoly uvádění začínajících učitelů základních a středních škol do praxe, in: Tmej,K. a kol., Uvádění začínajících učitelů základních a středních škol do praxe, Praha, 1980.
25) viz poz.3 64
26) Nesvadbová, D.: Moduly v celoživotním vzdělávání vedoucích pedagogických pracovníků, in: Pedagogická orientace, 1/99, s. 47. Z příbuzné oblasti SPP vyvíjí zajímaví aktivity v oblasti formulace profesních standardů Česká komora architektů. K tomu: Česká komora architektů. Ročenka 1999/2000 s. 29 -44. Rozborem profesních standardů účasti autorizované osoby a pojetí díla se zabývá Ing. arch. Hrůša., odpovědnost za standardy v oblasti architektonického vzdělávání by měl mít akad. arch. Masák.
27) Organizační řád PÚSČ, nepublikováno. Pracovní náplně - přílohy k pracovním smlouvám jednotlivých odborníků se určitou specializací v PÚSČ, Koncepce účinnější péče. o památkový fond v České republice do roku 2005, viz poz. 4.
28) Profesní dráha a související problémy jsou samozřejmě i důležitým tématem managementu lidských zdrojů, k němuž existuje celá řada literatury (např. Milkovich, G.T.: Řízení lidských zdrojů, Praha, 1993. Prokopenko, J., Kubr, J. a kol.: Vzdělávání a rozvoj manažerů, Praha, 1996. Bělohlávek, F.: Osobní kariéra, Praha, 1994). Neshledali jsme však v těchto přístupech výraznější inspiraci k řešení situace v SPP v ČR.
29) Význam motivace výší platu památkářů jsme však v žádném případě nepodcenili. Údaje o průměrných příjmech památkářů byly oficiálně k dispozici pouze z materiálů MK (především Koncepce..., poz. 4), kde jsou ovšem zastaralé (pro rok 1995) a navíc nestrukturované pro odborné pracovníky dle vymezení našeho projektu. Spolupráci při zjišťování aktuálnějších informací MK odmítlo. Přesto jsme se pro potřeby našeho projektu pokusili získat aktuálnější údaje, které by měly dokládat realitu u odborných pracovníků SPP, u kterých byl prováděn dotazníkový průzkum názorů. Podařilo se získat údaje zcela aktuální pro rok 1999, ovšem pouze z 5 ústavů (včetně SÚPP). Přesto lze tento vzorek považovat za vcelku reprezentativní pro žádané údaje. Příjmy byly zjišťovány v relaci k počtu a rozsahu úvazků příjemců. Nicméně problém se zjišťovanými celoročními příjmy je, že pokud neznáme podrobně jejich strukturu (což je logicky věc utajovaných osobních údajů, které jsme nemohli získat), odráží se v nich částečně příplatky za nadúvazkovou činnost vědy a vývoje (částečně jsme se snažili je eliminovat) a další příplatky za vedení. Můžeme shrnout, že ze 4 PÚ se nám podařilo zjistit průměrný měsíční příjem odborných pracovníků v roce 1999: 12 890 Kč. Tento průměr byl ovšem utvořen se započítáním příjmů 2 ředitelů, 3 náměstků a 18 vedoucích oddělení! Platy mezi jednotlivci se liší, ale vzhledem k výše uvedeným problémům je nemůžeme odpovědně interpretovat. Tyto údaje jsou samozřejmě v naprostém rozporu s oficiálním současným ekonomickým tvrzením, že vysokoškolské vzdělání je dobrou investicí, a že vysokoškoláci vydělávají průměrně stabilně mnohem více než pracovníci se střední a nižším vzděláním. Výše uvedenému příjmu roku 1999(!), by se v roce 1997 (!) nejvíce podobal průměrný příjem svářeče (zdroj LN, 2.11.1999, s.15.). Dopad těchto faktů na obor, motivaci a karierní perspektivu v něm není třeba patrně více rozvíjet.
65
E. STRUČNÉ RESUMÉ, KLÍČOVÁ SLOVA
Obecná koncepce vzdělávání vymezuje rámec a strukturu pregraduálního i dalšího vzdělávání podle nároků praxe. Soustředí se na klíčovou skupinu odborných pracovníků památkových ústavů. Vychází z vlastní analýzy personální situace oboru i nabídky vzdělávání. Definuje základní profesní kompetence památkářů a od nich odvozuje vzdělávací systém s návrhem atestací. Důraz se klade na nezbytnost specializačně funkční strukturace výkonu profese památkáře, jako předpoklad rozvoje profesní dráhy. Koncepce obsahuje podklady včetně výzkumu vzdělávacích potřeb památkářů a jejich vztahu k oboru, návrh systému pregraduálního a celoživotního vzdělávání s podrobným rozpracováním zásadního stupně - uvádění do povolání završené I. atestací.
The general conception of education defines the frame and the structure of graduate and further education according to the requirements of a practice. The project focuses on the key group of professional conservationists, the specialists in the state offices for conservation. It is based on the authors´analyis of a personal situation of the branch and the offer of education programs. The basic profession qualifications are identified within the conception and the education system with the proposal of a specialization and functional structure of the conservation profession, which is the precondition of the development of professional career. The conception comprises the supporting material including the research on the educational requirements of the conservationists and their relation to the branch, the proposal of the education system, including the elaboration of the fundamental form - their introduction to the profession, which should be finished by the first attestation.
Klíčová slova: vzdělávání, pregraduální vzdělávání, další vzdělávání, obecná koncepce, odborní památkáři státní památkové péče, education, graduate education, postgraduate education, general conception, professional conservationists of state conservation,
66
F) PŘÍLOHY Příloha 1. Vážená kolegyně, vážený kolego, v letošním roce jsem se stal řešitelem grantového projektu financovaného Ministerstvem kultury Návrh obecné koncepce vzdělávání odborných pracovníků ve státní památkové péči. Navrhovaná koncepce by se měla stát nástrojem pro postupné vytváření účelného systému pregraduálního (přípravného) a na ně navazujícího dalšího vzdělávání památkářů. Jde o záměr zkvalitnit profesní přípravu památkářů a kladně ovlivnit růst a hodnocení profesní kompetence v průběhu celé jejich profesní dráhy. Jako jeden z podstatných podkladů pro návrh koncepce by měl sloužit výzkum názorů a vzdělávacích potřeb jednotlivých památkářů, který je realizován dotazníkovou metodou. Obracím se proto na Vás, jako jednoho z odborných pracovníků, s žádostí o laskavou spolupráci na tomto výzkumu. Vyplňte, prosím, přiložený dotazník, zalepte jej do přiložené ofrankované obálky a odešlete. Dotazník je anonymní. Aby však výzkum splnil svůj úkol a stal se obrazem individuálních potřeb vzdělávání, měly by Vaše odpovědi na otázky dotazníku být upřímné a pravdivé. Vypracujte je, prosím, zcela samostatně. Věřím, že můj záměr pochopíte potřebnou pozornost a péči.
a
věnujete
vyplnění
dotazníku
Upřímně Vám za to předem děkuji a očekávám, že vyplněný dotazník odešlete během deseti dnů, nejpozději do 10. října 1999.
Ing. arch. Vít Jesenský (Památkový ústav středních Čech) Lehárova 24 143 00 Praha 4 tel/fax 02/402 25 87
67
Několik pokynů, jak dotazník vyplnit: U většiny otázek jsou možné odpovědi předtištěny. Zakroužkujte číslo, které se vztahuje k té předtištěné odpovědi, která se nejvíce blíží Vaší situaci, názoru, zkušenosti a pod. U každé otázky zakroužkujte jen jedno číslo. Jen u několika otázek je třeba vepsat do okénka číslo podle pokynu. Jen u několika dalších otázek je třeba zapsat odpověď stručně slovy. Tečkovaná čára označuje místo, kam je třeba zapsat odpověď slovy. Žádnou otázku nenechte bez odpovědi! Všude jde o jednoduchý zápis odpovědi.
____________________________________________________________ 1.Jste: muž................ 1 žena................ 2 ____________________________________________________________ 2. Váš věk: méně než 25 let................ 1 26 - 35 let................ 2 36 - 45 let................ 3 46 - 55 let................ 4 více, a to................. 5 ____________________________________________________________ 3. Jaký obor a na které fakultě jste vystudoval(a)? Pozn.: napište slovy, do okének nic nepište. ..............................................
____________________________________________________________ 4. Vaše jazykové znalosti: Pozn.: u každého jazyka zapište v příslušném okénku číslici 1-3. 1 = aktivní znalost, 2 = pasivní znalost, 3 = neznalost anglický jazyk............. německý jazyk.............. ruský jazyk................ francouzský jazyk.......... jiné jazyky, a to.......... ........................... ____________________________________________________________
68
5. Délka vaší odborné praxe ve státní památkové péči je: 0 - 5 let.................. 1 6 - 15 let................. 2 16 - 25 let................ 3 26 - 35 let................ 4 více, a to................. 5 ____________________________________________________________ 6. Máte nyní nebo v minulosti také jinou odbornou praxi v souvisejících oborech? ano........................ 1 ne......................... 2 Jestliže máte také jinou odbornou praxi, uveďte jakou: ......................................................... ____________________________________________________________ 7. Vaše současná profesní specializace v památkové péči: (i zde zakroužkujte jen jedno číslo) - péče o nemovité památky včetně technických, (tj. tzv. památkový architekt, garant, referent).................. 1 - péče o movité památky (malířství, sochařství, uměleckých řemesel)................................................ 2 - péče o památky lidové architektury.................... 3 - péče o památky zahradní architektury a kult. krajinu.. 4 - péče o archeologické památky............................5 - jiná specializace, a to................................ 6 ____________________________________________________________ 8. Máte řídící funkci? jsem náměstkem ředitele památkového ústavu................ 1 jsem vedoucím oddělení.................................... 2 mám jinou řídící funkci v památkovém ústavu, a to……. 3 nemám řídící funkci v památkovém ústavu.................. 4 ____________________________________________________________ 9. Seznámil(a) jste se ve svém pregraduálním (přípravném) vysokoškolském studiu se základní problematikou památkové péče? ano, seznámil(a) jsem se důkladně..... 1 seznámil(a) jsem se uspokojivě........ 2 nepamatuji se......................... 3 seznámil(a) jsem se jen povrchně...... 4 neseznámil(a) jsem se vůbec........... 5 ____________________________________________________________ 10. Domníváte se, že by měl být na některých společenskovědních nebo technických fakultách zaveden v rámci pregraduálního (přípravného)studia samostatný studijní obor památková péče? ano (měl by být zaveden)............. 1
67
spíše ano............................ 2 nevím................................ 3 spíše ne............................. 4 ne (neměl by být zaveden)............ 5 ____________________________________________________________ 11. Pociťoval(a) jste při vstupu do povolání památkáře nějaké obtíže, které souvisely s nedostatkem profesních vědomostí a dovedností? ano........................ 1 spíše ano.................. 2 nepamatuji se.............. 3 spíše ne................... 4 ne......................... 5 Jestliže ano nebo spíše ano, uveďte nejpodstatnější z těchto obtíží (odpověď napište slovy, do okének nic nepište). ......................................................... ......................................................... ......................................................... ......................................................... ____________________________________________________________ 12. Věnoval vám při nástupu do povolání památkáře někdo soustavnou pomoc a rady, snažil se vás "uvést" do povolání? ano, dostal(a) jsem soustavnou pomoc a rady... 1 pomoc a rady byly jen nesoustavné............. 2 nepamatuji se................................. 3 pomoc a rady byly jen zcela ojedinělé......... 4 pomoc ani rady jsem nedostal(a)............... 5 ____________________________________________________________ 13. Stal(a) jste se památkářem v důsledku hlubokého zaujetí, nebo jste pro toto povolání zaujetí neměl(a)? ano (z hlubokého zaujetí)..................... 1 spíše ano..................................... 2 nejsem si jist(a)............................. 3 spíše ne...................................... 4 ne (hluboké zaujetí jsem neměl(a))............ 5 ____________________________________________________________ 14. Chcete zůstat památkářem státní památkové péče po celý svůj produktivní život? ano (chci zůstat).......... 1 spíše ano.................. 2 nejsem rozhodnut(a)........ 3 spíše ne................... 4 ne (nechci zůstat)......... 5 ____________________________________________________________
68
15. Jste spokojen(a) s úrovní, které v současných podmínkách dosahujete ve svých pracovních výkonech památkáře? jsem spokojen(a)........... 1 jsem spíše spokojen(a)..... 2 nevím...................... 3 jsem spíše nespokojen(a)... 4 jsem nespokojen(a)......... 5 ____________________________________________________________ 16. Nakolik vám vadí některé okolnosti povolání památkáře? Pozn.: u každé okolnosti zapište v příslušném okénku číslici 1-5. 1 = velmi mi vadí, 2 = spíše mi vadí, 3 = nevím, 4 = spíše mi nevadí, 5 = vůbec mi nevadí - nízký plat............................................. - nízká prestiž povolání................................. - nedostatečné hodnocení jednotlivých památkářů v ústavu podle výsledků a etických aspektů jejich práce......... - neúměrný vliv vnějších faktorů na výsledky práce....... - špatné pracovní podmínky (vybavení, pomocné síly aj.).. - nedostatečná pozornost odbornému růstu památkářů....... - jiná okolnost, a to.................................... ____________________________________________________________ 17. Pociťujete potřebu inovovat či rozšířit své odborné vědomosti nebo dovednosti? ano (pociťuji)............. 1 spíše ano.................. 2 nejsem si jist(a).......... 3 spíše ne................... 4 ne (nepociťuji)............ 5 ____________________________________________________________ 18. Ve které odborně poznatkové nebo činnostní oblasti byste se chtěl(a) vzdělávat? Pozn.: do každého ze sedmi okének zapište některou z číslic 1 - 5. 1 = ano (chtěl(a) bych), 2 = spíše ano, 3 = nevím, 4 = spíše ne, 5 = ne (nechtěl(a) bych) filosofické a teoretické problémy památkové péče včetně metodiky a etiky p.p............................ - historickovědné a uměnovědné problémy p.p.............. - legislativní a ekonomické problémy p.p................. - technologické otázky v p.p............................. - sociálně psychologické aspekty, mezilidská komunikace v p.p....................................... - jiná oblast, a to...................................... Pokud máte na mysli konkrétní téma, se kterým byste se chtěl(a) hlouběji seznámit, uveďte je:................... .........................................................
69
____________________________________________________________ 19. Vystudoval(a) jste nebo studujete postgraduální nebo doktorské studium památkové péče na vysoké škole? ano..................... 1 ne...................... 2 ____________________________________________________________ 20. Účastníte se vzdělávacích akcí pro památkáře? (Konferencí, seminářů, oborových setkání aj.) účastním se pravidelně..... 1 často...................... 2 občas...................... 3 výjimečně.................. 4 neúčastním se.............. 5 ____________________________________________________________ 21. Účastnil(a) jste se za dobu svého povolání památkáře zahraniční studijní stáže související s oborem? ano..................... 1 ne...................... 2 ____________________________________________________________ 22. Jste nebo byl(a) jste v průběhu povolání památkáře řešitelem nebo spoluřešitelem tuzemského nebo zahraničního výzkumného úkolu? ano..................... 1 ne...................... 2 ____________________________________________________________ 23. Publikujete odborné články nebo studie v oboru p.p.? publikuji pravidelně....... 1 často...................... 2 občas...................... 3 výjimečně.................. 4 nepublikuji................ 5 ____________________________________________________________ 24. Jaké máte zkušenosti s formami a metodami používanými v dalším vzdělávání památkářů (tj. následujícím po absolvování vysoké školy)? Pozn.: v každém okénku zapište číslici 1 - 5. 1 = mám dobré zkušenosti, 2 = mám převážně dobré zkušenosti, 3 = nemám žádné zkušenosti, 4 = mám převážně špatné zkušenosti, 5 = mám špatné zkušenosti - výkladová přednáška.................................... - diskusní seminář, konference........................... - samostatné studium literatury.......................... - individuální konzultace................................ - řízená praxe (řízené plnění praktických úkolů)......... - písemné zpracování odborného textu..................... - jiná forma, a to....................................... ____________________________________________________________ 25. Je vaše vlastní další vzdělávání v oboru památkové péče
70
nějak ohodnoceno? (např. finančně, funkčním postupem, rozšířením možnosti vlastní volby úkolů, aj.) (Zakroužkujte jen jedno číslo.) - ano (je ohodnoceno), a to takto........................ 1 ........................................................ .............................................................. - spíše ano, a to takto................................... 2 .............................................................. .............................................................. - neúčastním se dalšího vzdělávání........................ 3 - spíše ne................................................ 4 - ne (není ohodnoceno).................................... 5 ____________________________________________________________ 26. V závěru dotazníku se k vám obracím s prosbou: pročtěte pozorně následující řádky a zakroužkujte své stanovisko k uvedenému návrhu. Zdůvodnění svého stanoviska a případné připomínky k návrhu zapište slovy, do okének nic nevpisujte. Z dosud rozdrobených akcí celoživotního vzdělávání památkářů by měl být vytvořen, jako je tomu i v některých jiných povoláních, systém. Zahrnoval by také uvádění začínajících památkářů do praxe a dobrovolné atestace v pozdějších letech praxe. Obsahem a formami by měl odpovídat potřebám praxe památkářů, z nichž nejzkušenější by se na něm měli lektorsky podílet. Vytvořily by se tak předpoklady pro gradaci profesní dráhy památkářů, tj. postupný růst profesní kompetence, prokázaný při atestacích, by se odrážel v progresivním zvyšování služebního postavení, platu, práv, povinností a prestiže jednotlivých památkářů. To by mohlo následně kladně ovlivnit celou památkovou péči. souhlasím s návrhem........ spíše souhlasím............ nedovedu se vyjádřit....... spíše nesouhlasím.......... nesouhlasím s návrhem......
1 2 3 4 5
Zdůvodnění stanoviska a připomínky: ..................... .............................................................. .............................................................. .............................................................. .............................................................. .............................................................. .............................................................. ............................................................ ____________________________________________________________
71
Vaše poznámky k obsahu a formě dotazníku: ............................................................ .............................................................. .............................................................. ........
2. Statistické zpracování dat získaných dotazníkovým výzkumem. Stručná interpretace a komentáře
Ve statistickém zpracování bylo provedeno: Třídění prvního stupně - zpracování prostých četností (absolutní čísla a procenta). Výstup: Tabulka A.
Třídění druhého stupně. Za společný třídící znak byly vybrány: - vystudovaný obor (ot. 3A) - délka odborné praxe (ot. 5) - profesní specializace (ot. 7) Výstup: Kontingenční tabulka B, zaznamenává absolutní čísla a procenta a testování výpočtem Chi kvadrátu, přičemž byly již některé kategorie údajů sloučeny (překódovány) B1 - otázka 3 - (vystudovaný obor) tříděná se všemi ostatními B2 - otázka 5 (délka odborné praxe) tříděná se všemi ostatními B3 - otázka 7 (profesní specializace) tříděná se všemi ostatními
72
Vzhledem k tomu, že pro nízký počet údajů vycházel test Chi kvadrátu mnohdy jako neplatný, respektive vypočítaná významnost asociace (p) byla nízká, byla uplatněna další metoda, analýza rozptylu (T test). Vypočtená p hodnota (dosažená hodnota významnosti) byla porovnávána na hladině významnosti 0,05. Jako důkaz statisticky významné asociace mezi zkoumanými faktory byla tedy považována p hodnota okolo určené hladiny významnosti nebo nižší. V tabulkách je možno porovnávat i průměry odpovědí mezi sebou. Výstup: Tabulka C C1 - otázka 3 - (vystudovaný obor) tříděná se všemi ostatními C2 - otázka 5 (délka odborné praxe) tříděná se všemi ostatními C3 - otázka 7 (profesní specializace) tříděná se všemi ostatními
Výsledky výše uvedených testů byly užívány k interpretaci hypotéz, nejdříve pomocí T testu a druhotně z výpočtu s Chi kvadrátem. Nicméně počet statisticky prokázaných asociací mezi faktory není celkově příliš velký. Případy neúspěšného testování můžeme v našem případě interpretovat jako vazby, které nejsou vyloučeny, ale nepodařilo se je statisticky zjistit (prokázat), nejspíše následkem malého analyzovaného vzorku, respektive jeho velké strukturovanosti. Pro malý vzorek se ukázaly statisticky nezpracovatelné i třídění dle ústavů. Vzhledem k podobným výsledkům i neúměrnému zmnožení získaných kombinací nebyly mezi sebou tříděny další znaky (např. údaje jedné otázky jen s údaji jedné nebo více, nikoliv všemi, otázkami dalšími). S digitalizovanými daty je samozřejmě možno dále pracovat, statisticky je zpracovávat pro potřeby jiného projektu apod.
Interpretace odpovědí Odpovědi můžeme interpretovat jednotlivě ze základních absolutních čísel a procent nebo při třídění druhé stupně interpretovat asociace s vybranými třídícími znaky (otázek). Vzhledem k tomu, že interpretace vazeb je zvláště v případě získaných statistických údajů záležitostí velmi komplexní, je žádoucí limitovat jejich řešení na cílená témata, hypotézy vztahující se v našem případě k aspektům vzdělávání. Takto pojat je i následující přehled, i když zde hlavním kritériem stručné interpretace či komentáře je prokázaná statistická významnost. Další interpretace jsou dále provedeny v analytické části jednotlivých druhů vzdělávání.
O. Počet respondentů podle ústavů ústav počet procento součet 73
procent ( dále analogicky) ------------------------------ +-------------------------------SÚPP | 22 12.6% 12.6% P.Ú, v Brně | 22 12.6% 25.1% P.Ú. v Č. Budějovicích | 18 10.3% 35.4% Pražský P.Ú. | 7 4.0% 39.4% P.Ú. v Plzni | 12 6.9% 46.3% P.Ú. v Olomouci | 15 8.6% 54.9% P.Ú. v Pardubicích | 21 12.0% 66.9% PÚSČ | 21 12.0% 78.9% P.Ú. v Ostravě | 21 12.0% 90.9% P.Ú. v Ústí n. L. | 16 9.1% 100.0% -------------------------------+----------------------------Total | 175 100.0%
1. Jste muž či žena? OT1 | Freq Percent Cum. ------- +----------------------muž | 82 46.9% 46.9% žena | 93 53.1% 100.0% --------+----------------------Total | 175 100.0% Převaha žen se projevuje především mezi začínajícími památkáři (57,6%) klesá logicky ve středním věku (mateřské povinnosti), počet mužů je ale o 19% nižší mezi nejstaršími, s praxí nad 35 let. Z údajů v dotazníku není možné předpovídat, zda převaha žen mezi odbornými pracovníky ve SPP bude růst. Z hlediska specializace je zajímavé, že převaha žen, 53,8% je i mezi specialisty na nemovité pam., zatímco u movitých památek jich mírně méně než polovina. Možná je obecně označovaná "specializace" (viz oddělení specialistů apod.) prestižnější, možná je zde větší osobní odpovědnost (obvykle jeden specialista pro daný druh 74
památky na celý ústav) a tudíž více odpovídá zájmu mužů. Do velice komplexní až nevděčné specializace "garanta" jsou naopak ženy možná i více nuceny. Naznačené hypotézy jsou však z hlediska malých rozdílů i statisticky menší významnosti asociací mírně spekulativní.
2. Váš věk: OT2 | Freq Percent Cum. -----------------+----------------------méně než 25 | 4 2.3% 2.3% 26 - 35 | 60 34.3% 36.6% 36 - 45 | 47 26.9% 63.4% 46 - 55 | 46 26.3% 89.7% více a to | 18 10.3% 100.0% -----------------+----------------------Total | 175 100.0% 36,6% památkářských odborníků do 35 let řadí obor z hlediska pracovníků mezi "mladší", o to větší výzvou je PP pro oblast vzdělávání.
3. Jaký obor a na které fakultě jste vystudoval (a)? obor OT3A | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------architektura | 42 24.0% 24.0% stavební | 24 13.7% 37.7% historie | 33 18.9% 56.6% dějiny umění | 42 24.0% 80.6% jiný | 23 13.1% 93.7% neuvedeno | 11 6.3% 100.0% ----------------+----------------------------75
Total | 175 100.0% jiný obor = regionalistika, zahradnictví, knihovnictví, učitelství, ekonomika a řízení staveb, teorie kultury ad. K vystudovanému oboru viz další interpretace v textu (kap. C.1)
fakulta OT3B | Freq Percent Cum. ---------------+----------------------------architektury | 31 17.7% 17.7% stavební | 31 17.7% 35.4% filozofická | 76 43.4% 78.9% jiná | 21 12.0% 90.9% střední š. | 6 3.4% 94.3% neuvedeno | 10 5.7% 100.0% ---------------+----------------------------Total | 175 100.0% jiná fakulta = pedagogická, zemědělská, báňská, theologická, strojní, dřevařská K interpretaci fakulty viz dále v textu (kap. C.1).
4. Vaše jazykové znalosti:
anglický jazyk OT4A | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------aktivní znalost | 27 15.4% 15.4% 76
pasivní znalost | 73 41.7% 57.1% neznalost | 75 42.9% 100.0% ----------------+----------------------Total | 175 100.0% Poměrně zřetelně byla prokázána dominance angličtiny u mladších památkářů (0-5 a 6-15 let praxe). Její největší znalosti prokazují specialisté na movité památky (vesměs umělečtí historikové), nicméně i u nich převažuje pasivní znalost (jen 6 z 29 těchto specialistů uvedlo aktivní znalost). německý jazyk OT4B | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------aktivní znalost | 40 22.9% 22.9% pasivní znalost | 103 58.9% 81.7% neznalost | 32 18.3% 100.0% ----------------+----------------------Total | 175 100.0% ruský jazyk OT4C | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------aktivní znalost | 45 25.7% 25.7% pasivní znalost | 105 60.0% 85.7% neznalost | 25 14.3% 100.0% ----------------+----------------------Total | 175 100.0%
francouzský jazyk
77
OT4D | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------aktivní znalost | 6 3.4% 3.4% pasivní znalost | 22 12.6% 16.0% neznalost | 147 84.0% 100.0% ----------------+----------------------Total | 175 100.0%
jiné jazyky a to (v záhlaví uvedeny kombinace dvou možných uvedených jazyků, neznalost = neuveden další jazyk) OT4EF | Freq Percent Cum. ------------+----------------------ak.- ak. | 1 0.6% 0.6% ak.- pas. | 8 4.6% 5.1% ak. - nez. | 6 3.4% 8.6% pas. - pas. | 2 1.1% 9.7% pas. - nez. | 24 13.7% 23.4% nez. - nez. | 134 76.6% 100.0% ------------+----------------------Total | 175 100.0%
jak se vyskytuje znalost dalšího jazyku vůbec OT4EF1 | Freq Percent --------------------------------------------+--------------alespoň jeden další jazyk (alespoň pasivně) | 41 23,4% dva další jazyky (alespoň pasivně) | 11 6,3% žádný další jazyk | 134 76,5% 78
--------------------------------------------+---------------
5. Délka vaší odborné praxe ve státní památkové péči je:
OT5 | Freq Percent Cum. ------------+----------------------0 - 5 let | 59 33.7% 33.7% 6 - 15 let | 64 36.6% 70.3% 16 - 25 let | 30 17.1% 87.4% 26 - 35 let | 21 12.0% 99.4% více a to | 1 0.6% 100.0% ------------+----------------------Total | 175 100.0%
6. Máte nyní nebo v minulosti také jinou odbornou praxi v souvisejících oborech? OT6 | Freq Percent Cum. ------+----------------------ano | 80 45.7% 45.7% ne | 95 54.3% 100.0% ------+----------------------Total | 175 100.0%
7. Vaše současná profesní specializace v památkové péči: OT7 | Freq Percent Cum.
79
---------------------------------------------+----------------------péče o nemovité památky (včetně technických) | 104 59.4% 59.4% péče o movité památky | 29 16.6% 76.0% péče o památky lidové architektury | 6 3.4% 79.4% péče o památky zahradní archit. a kul. kraj. | 7 4.0% 83.4% péče o archeologické pam. | 8 4.6% 88.0% jiná specializace, a to | 21 12.0% 100.0% ---------------------------------------------+----------------------Total | 175 100.0% Do kategorie "jiná specializace" byly shrnuty následující: dokumentace, prezentace a zpřístupnění památek, SHP, pracoviště obrazové dokumentace, koncepce plošné ochrany, průzkumy a monitoring, mobiliární fondy, ISO a evidence, mezinárodní spolupráce a historický urbanismus, dva specialisté na restaurování (patrně náležející mezi specialisty na movité pam.). Vztah specializace k vystudovanému oboru viz též text (kap. C.1). 8. Máte řídící funkci?
OT8 | Freq Percent Cum. ------------------------+----------------------náměstek řed. PÚ | 6 3.4% 3.4% vedoucí od. | 35 20.0% 23.4% jiná řídící funkce v PÚ | 4 2.3% 25.7% nemám | 130 74.3% 100.0% ------------------------+----------------------Total | 175 100.0% Respondenti uvedli pouze řídící funkce. Nejvíce ze jmenovaných řídících funkcí (22 z 45) je obsazeno specialisty z oboru nemovitých památek. Je ovšem třeba podotknout, že do těchto oddělení někdy patří i další specialisté (na zahrady a kul. krajinu, někdy lidovou architekturu atd.). Někteří specialisté (zvláště na dokumentaci) nebyli uváděni v rámci všech svých 80
spolupracovníků i s vedoucím oddělení. Pravděpodobnost obsazení vedoucích funkcí je proto dík danému vzorku ne zcela objektivní.
9. Seznámil (a) jste se ve svém pregraduálním vysokoškolském studiu se základní problematikou PP?
OT9 | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------ano, důkladně | 17 9.7% 9.7% ano, uspokojivě | 46 26.3% 36.0% nepamatuji se | 4 2.3% 38.3% jen povrchně 4 | 76 43.4% 81.7% ne, vůbec | 32 18.3% 100.0% ----------------+----------------------Total | 175 100.0% Z hlediska specializací, což je statisticky prokázaná významná vazba, jsou nejspokojenější s mírou seznámení se s PP ve svém pregraduálním specialisté na movité památky, jejichž studium je nejspíše velice blízké předmětu péče, naopak nejméně spokojenými jsou specialisté na lidovou architekturu. K interpretaci viz též (kap. C.1). 10. Domníváte se, že by měl být na některých společenskovědních nebo technických fakultách zaveden v rámci pregraduálního studia samostatný studijní obor památková péče?
OT10 | Freq Percent Cum. -------------+----------------------ano, měl by | 95 54.3% 54.3% spíše ano | 50 28.6% 82.9%
81
nevím | 10 5.7% 88.6% spíše ne | 12 6.9% 95.4% ne, neměl by | 8 4.6% 100.0% -------------+----------------------Total | 175 100.0%
11. Pociťoval (a) jste při vstupu do povolání památkáře nějaké obtíže, které souvisely s nedostatkem profesních vědomostí nebo dovedností?
OT11A | Freq Percent Cum. --------------+----------------------ano | 62 35.4% 35.4% spíše ano | 64 36.6% 72.0% nepamatuji se | 8 4.6% 76.6% spíše ne | 32 18.3% 94.9% ne | 9 5.1% 100.0% --------------+----------------------Total | 175 100.0%
uveďte nejpodstatnější z nich kódování: 1 - neuvedeno 2 - technologické postupy (včetně materiálů, řemesel..) 3 - neznalost praxe, praktických postupů, metody.... 4 - neznalost teoretických východisek a jiné obtíže Katalog všech uvedených obtíží podle specializace i oboru viz Příloha 3A,3B. uvedené kombinace uvedených obtíží 82
OT11BE | Freq Percent Cum. -------+----------------------1 | 16 12.7% 12.7% 2 | 10 7.9% 20.6% 2 3 | 13 10.3% 31.0% 2 4 | 19 15.1% 46.0% 3 | 14 11.1% 57.1% 3 4 | 18 14.3% 71.4% 4 | 36 28.6% 100.0% -------+----------------------Total | 126 100.0%
technologické postupy
OT11-2 | Freq Percent Cum. -------+----------------------ano | 45 35.7% 35.7% ne | 81 64.3% 100.0% -------+----------------------Total | 126 100.0%
neznalost praxe
OT11-3 | Freq Percent Cum.
83
-------+----------------------ano | 48 38.1% 38.1% ne | 78 61.9% 100.0% -------+----------------------Total | 126 100.0%
neznalost teoretických východisek
OT11-4 | Freq Percent Cum. -------+----------------------ano | 78 61.9% 61.9% ne | 48 38.1% 100.0% -------+----------------------Total | 126 100.0% K interpretaci obtíží zvláště ve vztahu k vystudovanému oboru viz též kap. C.1.
12. Věnoval Vám při nástupu do povolání památkáře někdo soustavnou pomoc a rady, snažil se Vás "uvést" do povolání?
OT12 | Freq Percent Cum. --------------------------------------------+----------------------ano, dostal(a) jsem soustavnou pomoc a rady | 49 28.0% 28.0% pomoc a rady byly nesoustavné | 72 41.1% 69.1% nepamatuji se | 2 1.1% 70.3% pomoc a rady byly jen zcela ojedinělé | 42 24.0% 94.3%
84
pomoc ani rady jsem nedostal (a) | 10 5.7% 100.0% --------------------------------------------+----------------------Total | 175 100.0%
K interpretaci pomoci při nástupu viz též kap. B.3, C.4.
13. Stal(a) jste se památkářem v důsledku hlubokého zaujetí, nebo jste pro toto povolání zaujetí neměl(a)?
OT13 | Freq Percent Cum. ----------------------------------+----------------------ano, z hlubokého zaujetí | 73 41.7% 41.7% spíše ano | 77 44.0% 85.7% nejsem si jist(a) | 16 9.1% 94.9% spíše ne | 6 3.4% 98.3% ne, hluboké zaujetí jsem neměl(a) | 3 1.7% 100.0% ----------------------------------+----------------------Total | 175 100.0%
14. Chcete zůstat památkářem státní památkové péče po celý svůj produktivní život? OT14 | Freq Percent Cum. --------------------+----------------------ano, chci | 71 40.6% 40.6% spíše ano | 59 33.7% 74.3% nejsem rozhodnut(a) | 32 18.3% 92.6% 85
spíše ne | 7 4.0% 96.6% ne, nechci | 6 3.4% 100.0% --------------------+----------------------Total | 175 100.0% Očekávatelná větší vůle zůstat v profesi je logicky rostoucí s délkou praxe, což bylo i statisticky prokázáno (pravidelně roste s délkou praxe).
15. Jste spokojen(a) s úrovní, které v současných podmínkách dosahujete ve svých pracovních výkonech památkáře?
OT15 | Freq Percent Cum. ------------------------+----------------------jsem | 16 9.1% 9.1% jsem spíše spokojen(a) | 57 32.6% 41.7% nevím | 26 14.9% 56.6% jsem spíše nespokojen(a)| 64 36.6% 93.1% jsem nespokojen | 12 6.9% 100.0% ------------------------+----------------------Total | 175 100.0%
16. Nakolik Vám vadí některé okolnosti povolání památkáře? nízký plat
OT16A | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------velmi mi vadí | 68 38.9% 38.9% 86
spíše mi vadí | 76 43.4% 82.3% nevím | 8 4.6% 86.9% spíše mi nevadí | 20 11.4% 98.3% vůbec mi nevadí | 3 1.7% 100.0% ----------------+----------------------Total | 175 100.0% To, že nízký plat se nestal faktorem s prokazatelnou statistickou asociací k některému z třídících znaků (stud. obor, délka praxe, specializace) lze interpretovat tak, že minimálně není shoda na jeho podstatnosti, nebo spíše v profesi vůbec není považován za natolik rozhodující.
nízká prestiž povolání
OT16B | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------velmi mi vadí | 81 46.3% 46.3% spíše mi vadí | 54 30.9% 77.1% nevím | 12 6.9% 84.0% spíše mi nevadí | 18 10.3% 94.3% vůbec mi nevadí | 10 5.7% 100.0% ----------------+----------------------Total | 175 100.0% Významnější souvislost byla prokázána k délce praxe, kde nejvíce trpí nedostatkem prestiže skupina 6-15 let praxe, nejméně památkáři s praxí do 5 let. nedostatečné hodnocení jednotlivých památkářů v ústavu podle výsledků a etických aspektů jejich práce
87
OT16C | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------velmi mi vadí | 46 26.3% 26.3% spíše mi vadí | 58 33.1% 59.4% nevím | 54 30.9% 90.3% spíše mi nevadí | 13 7.4% 97.7% vůbec mi nevadí | 4 2.3% 100.0% ----------------+----------------------Total | 175 100.0% Celkově jde o poměrně pociťovanou vadu, prokázanou především ve vazbě na vystudovaný obor (zde nejméně vadí stavařům) a specializaci. Zřetelně nejvíce vadí specialistům na nemovité památky, nejméně specialistům na hist. zahrady a kul. krajinu. Jedná se o doklad náročnosti prvně jmenované specializace, kde nejspíše ve větší skupině lze najít největší rozdíly ve kvalitě práce, zatímco "zahradníci" jsou individuálními a samostatnými v rámci ústavu.
neúměrný vliv vnějších faktorů na výsledky práce OT16D | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------velmi mi vadí | 75 42.9% 42.9% spíše mi vadí | 56 32.0% 74.9% nevím | 25 14.3% 89.1% spíše mi nevadí | 16 9.1% 98.3% vůbec mi nevadí | 3 1.7% 100.0% ----------------+----------------------Total | 175 100.0% Asociace byla prokázána k vystudovanému oboru, nejméně tento problém pociťují umělečtí historikové. Snad se zde odráží jejich uplatnění u movitých památek (menší vliv vnějších faktorů). Mnohem silnější výhrady mají k vnějším vlivům absolventi "jiných" oborů, u 88
kterých lze očekávat větší problémy s oponováním odlišným názorům jako následek jejich vzdělání. Vazba byla prokázána i ke specializaci, kde drtivou převahu výše uvedených námitek (64,8% - velmi mi vadí a spíše mi vadí) mají na svědomí specialisté na nemovité památky (včetně "lidovkářů").
špatné pracovní podmínky (vybavení, pomocné síly aj.)
OT16E | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------velmi mi vadí | 44 25.1% 25.1% spíše mi vadí | 58 33.1% 58.3% nevím | 22 12.6% 70.9% spíše mi nevadí | 40 22.9% 93.7% vůbec mi nevadí | 11 6.3% 100.0% ----------------+----------------------Total | 175 100.0% nedostatečná pozornost odbornému růstu památkářů
OT16F | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------velmi mi vadí | 39 22.3% 22.3% spíše mi vadí | 70 40.0% 62.3% nevím | 35 20.0% 82.3% spíše mi nevadí | 22 12.6% 94.9% vůbec mi nevadí | 9 5.1% 100.0% ----------------+-----------------------
89
Total | 175 100.0% Prokazatelně nejvíce si nedostatečné pozornosti odbornému růstu jsou vědomi památkáři začínající (do 5 let praxe), naopak logicky nejméně mu věnují pozornost odborníci s více než 25 lety praxe.
jiná okolnost, a to (katalog jiných okolností viz s..) OT16G | Freq Percent Cum. ----------------+----------------------velmi mi vadí | 37 75.5% 75.5% spíše mi vadí | 7 14.3% 89.8% spíše mi nevadí | 3 6.1% 95.9% vůbec mi nevadí | 2 4.1% 100.0% ----------------+----------------------Total | 49 100.0% Uvedení jiné okolnosti, která vadí památkářům na jejich povolání se ukázalo být (statisticky vcelku prokazatelně) závislé na specializaci. 28 ze 49 uvedených kladných odpovědí, tj. celkově 57,1%, uvedli památkáři - památkoví architekti (nemovité pam.).
17. Pociťujete potřebu inovovat či rozšířit své odborné vědomosti nebo dovednosti?
OT17 | Freq Percent Cum. ---------------+----------------------ano | 134 76.6% 76.6% spíše ano | 32 18.3% 94.9% nejsem si jist | 3 1.7% 96.6%
90
spíše ne | 2 1.1% 97.7% ne | 4 2.3% 100.0% ---------------+----------------------Total | 175 100.0% Statisticky významná závislost svědčí o největší potřebě "architektů -garantů" a "lidovkářů". 18. Ve které odborně poznatkové nebo činnostní oblasti byste se chtěl(a) vzdělávat? filosofické a teoretické problémy PP včetně metodiky a etiky PP
OT18A | Freq Percent Cum. ----------+----------------------ano | 52 29.7% 29.7% spíše ano | 74 42.3% 72.0% nevím | 14 8.0% 80.0% spíše ne | 26 14.9% 94.9% ne | 9 5.1% 100.0% ----------+----------------------Total | 175 100.0% historické a uměnovědné problémy
OT18B | Freq Percent Cum. ----------+----------------------ano | 107 61.1% 61.1% spíše ano | 46 26.3% 87.4% nevím | 14 8.0% 95.4% 91
spíše ne | 6 3.4% 98.9% ne | 2 1.1% 100.0% ----------+----------------------Total | 175 100.0% legislativní a ekonomické problémy
OT18C | Freq Percent Cum. ----------+----------------------ano | 32 18.3% 18.3% spíše ano | 82 46.9% 65.1% nevím | 18 10.3% 75.4% spíše ne | 31 17.7% 93.1% ne | 12 6.9% 100.0% ----------+----------------------Total | 175 100.0%
Statistika potvrdila, že nejvíce si tento problém uvědomují stavaři, výrazně méně historikové a umělečtí historikové. Vzhledem ke specializacím, ve kterých se vyskytují (u nemovitých i movitých památek) se nelze ubránit dojmu, že nejspíše ekonomické otázky podceňují, zatímco legislativní jim nečiní takové potíže.
technologické otázky PP
OT18D | Freq Percent Cum. ----------+----------------------ano | 99 56.6% 56.6%
92
spíše ano | 52 29.7% 86.3% nevím | 13 7.4% 93.7% spíše ne | 8 4.6% 98.3% ne | 3 1.7% 100.0% ----------+----------------------Total | 175 100.0% Silná vazba se projevovala mezi tímto nárokem a specializací. Výrazně nejsilněji ji požadují "lidovkáři", naopak logickou je slabá potřeba u "zahradníků" a "archeologů" (jsou ve své profesi dobře vzděláni i technologicky). U specialistů na péči o lidovou architekturu můžeme hypoteticky posoudit možný vliv jejich situace: v ústavu nemají kolegy specialisty a působnost mají na celém regionu (= velká odpovědnost), jejich péče je obdobná jako u ostatních nemovitých památek (dík špatnému stavu lid. staveb ještě komplikovanější) a přitom jejich vzdělání je na tuto pozici připravilo jen málo (nejčastěji etnologové - historici).
sociálně psychologické aspekty, mezilidská komunikace v PP
OT18E | Freq Percent Cum. ----------+----------------------ano | 25 14.3% 14.3% spíše ano | 42 24.0% 38.3% nevím | 45 25.7% 64.0% spíše ne | 45 25.7% 89.7% ne | 18 10.3% 100.0% ----------+----------------------Total | 175 100.0% jiná oblast, a to (katalog oblastí, konkrétních témat viz s....)
93
OT18F | Freq Percent Cum. ----------+----------------------ano | 32 60.4% 60.4% spíše ano | 3 5.7% 66.0% nevím | 9 17.0% 83.0% spíše ne | 3 5.7% 88.7% ne | 6 11.3% 100.0% ----------+----------------------Total | 53 100.0% Statisticky byla vypočítaná jasná závislost s délkou praxe, přičemž výsledky ukazují, že nejvíce jmenovali potřebu jiné (často speciální, konkrétní) oblast praktici (16-25 let praxe, nejvíce si uvědomují a dokážou pojmenovat konkrétní téma ), nejméně "nestoři" (více než 25 let praxe, snad už jsou zcela zaběhnutí), velmi málo začínající (praxe do 5 let, nemají představu a snad ani termíny pro identifikování speciálního tématu pro vzdělávání).
K interpretaci oblastí pro další vzdělávání viz též C.2, Příloha 8. 19. Vystudoval(a) jste nebo studujete postgraduální nebo doktorské studium PP na vysoké škole?
OT19 | Freq Percent Cum. ------+----------------------ano | 66 37.7% 37.7% ne | 109 62.3% 100.0% ------+----------------------Total | 175 100.0% Z prokázaných souvislostí je zřejmé, že nejvíce studovali (jen výjimečně - viz část hodnocení kursů celoživotního studia a doktorského studia, kap. B.1, Příloha 10 - 13) v daných 94
programech studia absolventi stavebních fakult a "jiných", nejméně absolventi dějin umění. Nejspíše jde opět o vliv uměleckých historiků se specializací na movité památky (jistá menší komplexnost a rozsáhlost úkolů vedoucí k menší potřebě dalšího vzdělávání), ale může jít i o projev větší sebedůvěry (nebo malé sebekritičnosti?), z pozice specialisty na nemovité památky (zastává ji více než 50% uměleckých historiků) se však zdráháme mluvit o dostatečném pregraduálním vzdělání nevyžadujícím další (alespoň v uvedených programech). Vzhledem k praxi byli nejčastějšími absolventy především tzv. "postgraduálů" památkáři dnes po 16-25 lety praxe. Zdá se, že v té době bylo toto studium respektovaným a snad byl na něj i čas, zatímco u nejmladší kategorie(do 5 let praxe), tedy řekněme dnes, je účast památkářů nejméně častá, zcela výjimečná.
20. Účastníte se vzdělávacích akcí pro památkáře? (Konferencí, seminářů, oborových setkání aj.)
OT20 | Freq Percent Cum. -----------------------+----------------------účastním se pravidelně | 23 13.1% 13.1% často | 50 28.6% 41.7% občas | 78 44.6% 86.3% výjimečně | 21 12.0% 98.3% neúčastním se | 3 1.7% 100.0% -----------------------+----------------------Total | 175 100.0% Statisticky významně se projevil vztah k specializaci. Nejčastěji se účastnili odborníci na zahrady a kul. krajinu, u kterých jediných se objevila převaha pozitivních (prvních dvou odpovědí). Naopak v průměru nejméně se účastní archeologové, u kterých se ovšem projevuje mnohem menší homogenita názorů. Málo se účastní (nejčastější odpověď v průměru je občas) odborníci na nemovité památky. Možná, že tato největší skupina specialistů vykazuje z hlediska aktivních projevů zájmu o profesi největší rozdíly, možná, že prostě jsou nejvíce vytíženi a nemají čas či energii.
21. Účastnil(a) jste se za dobu svého povolání památkáře zahraniční studijní stáže související s oborem?
95
OT21 | Freq Percent Cum. ------+----------------------ano | 24 13.7% 13.7% ne | 151 86.3% 100.0% ------+----------------------Total | 175 100.0% Neveselým konstatováním potvrzeným statistikou je, že zahraniční stáž je záležitostí zcela výjimečnou a jen mírně lépe jsou na tom mladí památkáři s praxí do 5 let. Z hlediska absolvovaného oboru je možné doložit, že největší účast na stáži se vyskytuje u architektů (12 z 42).
22. Jste nebo byl(a) jste v průběhu povolání památkáře řešitelem nebo spoluřešitelem tuzemského nebo zahraničního výzkumného úkolu?
OT22 | Freq Percent Cum. ------+----------------------ano | 90 51.4% 51.4% ne | 85 48.6% 100.0% ------+----------------------Total | 175 100.0% Na jiném místě je zmíněno, že účast na řešení výzkumného úkolu narostl po institucionalizaci výzkumu a vývoje, nicméně jinou otázkou je konkrétní obsah a kvalita. Není nám známo rozpracování dnešní pozice profese vůči vědě a výzkumu z hlediska teoretického, metodického, organizačního atd. Je proto třeba brát do úvahy, že v oblasti výzkumu a vývoje se vykonávají činnosti, které spíše, nebo zároveň, náleží mezi regulérní památkářské úkoly. Každopádně se prokázala pochopitelná největší účast památkářů s delší, nikoliv však nejvyšší, praxí (6-25 let). Statisticky významné, jinak však stěží interpretovatelné je, že největší podíl mezi řešiteli a spoluřešiteli je u stavařů a historiků, v závěsu jsou architekti.
96
23. Publikujete odborné články nebo studie v oboru PP?
OT23 | Freq Percent Cum. ---------------------+----------------------publikuji pravidelně | 12 6.9% 6.9% často | 16 9.1% 16.0% občas | 60 34.3% 50.3% výjimečně | 35 20.0% 70.3% nepublikuji | 52 29.7% 100.0% ---------------------+----------------------Total | 175 100.0% Výrazná vazba byla prokázána k absolvované praxi, logicky publikační aktivita stoupá s její délkou.
24. Jaké máte zkušenosti s formami a metodami používanými v dalším vzdělávání památkářů (tj. následujícím po absolvování VŚ)?
výkladová přednáška
OT24A | Freq Percent Cum. --------------------+----------------------mám dobré | 36 20.6% 20.6% mám převážně dobré | 101 57.7% 78.3% nemám žádné | 28 16.0% 94.3% mám převážně špatné | 8 4.6% 98.9% mám špatné | 2 1.1% 100.0% 97
--------------------+----------------------Total | 175 100.0% Nezvykle malé zkušenosti (v průměru žádné) vykázala prokazatelně skupina památkářů s praxí 16- 25 let.
diskusní seminář, konference
OT24B | Freq Percent Cum. --------------------+----------------------mám dobré | 31 17.7% 17.7% mám převážně dobré | 99 56.6% 74.3% nemám žádné | 21 12.0% 86.3% mám převážně špatné | 21 12.0% 98.3% mám špatné | 3 1.7% 100.0% --------------------+----------------------Total | 175 100.0% samostatné studium literatury
OT24C | Freq Percent Cum. --------------------+----------------------mám dobré | 91 52.0% 52.0% mám převážně dobré | 67 38.3% 90.3% nemám žádné | 10 5.7% 96.0% mám převážně špatné | 6 3.4% 99.4% mám špatné | 1 0.6% 100.0% 98
--------------------+----------------------Total | 175 100.0% individuální konsultace
OT24D | Freq Percent Cum. --------------------+----------------------mám dobré | 58 33.1% 33.1% mám převážně dobré | 76 43.4% 76.6% nemá žádné | 33 18.9% 95.4% mám převážně špatné | 7 4.0% 99.4% mám špatné | 1 0.6% 100.0% --------------------+----------------------Total | 175 100.0% řízená praxe (řízené plnění praktických úkolů)
OT24E | Freq Percent Cum. --------------------+----------------------mám dobré | 10 5.7% 5.7% mám převážně dobré | 31 17.7% 23.4% nemám žádné | 115 65.7% 89.1% mám převážně špatné | 14 8.0% 97.1% mám špatné | 5 2.9% 100.0% --------------------+----------------------Total | 175 100.0%
99
písemné zpracování odborného textu
OT24F | Freq Percent Cum. --------------------+----------------------mám dobré | 23 13.1% 13.1% mám převážně dobré | 77 44.0% 57.1% nemám žádné | 68 38.9% 96.0% mám převážně špatné | 5 2.9% 98.9% mám špatné | 2 1.1% 100.0% --------------------+----------------------Total | 175 100.0% I touto otázkou se potvrdilo, že zpracování odborného textu k profesi patří. Dobré zkušenosti (převaha prvních dvou typů odpovědí) byly prokazatelné u skupiny s praxí 6-25 let, nejlépe se v této oblasti cítí specialisté na movité památky. Toto můžeme snad interpretovat jako dobrý vliv jejich vzdělání.
jiná forma, a to
OT24G | Freq Percent Cum. --------------------+----------------------mám dobré | 9 24.3% 24.3% mám převážně dobré | 3 8.1% 32.4% nemám žádné | 22 59.5% 91.9% mám převážně špatné | 2 5.4% 97.3% mám špatné | 1 2.7% 100.0% --------------------+----------------------100
Total | 37 100.0%
25. Je vaše vlastní další vzdělávání v oboru PP nějak ohodnoceno? (např finančně, funkčním postupem, rozšířením možnosti vlastní volby úkolů aj.) OT25 | Freq Percent Cum. ---------------------------------+----------------------ano (a to takto) | 13 7.4% 7.4% spíše ano (a to takto) | 14 8.0% 15.4% neúčastním se dalšího vzdělávání | 33 18.9% 34.3% spíše ne | 49 28.0% 62.3% ne, není | 66 37.7% 100.0% ---------------------------------+----------------------Total | 175 100.0%
26. Pročtěte pozorně následující řádky a zakroužkujte své stanovisko k uvedenému návrhu. Zdůvodnění svého stanoviska a případné připomínky k návrhu zapište. Z dosud rozdrobených akcí celoživotního vzdělávání památkářů by měl být vytvořen, jako je tomu i v některých jiných povoláních, systém. Zahrnoval by také uvádění začínajících památkářů do praxe a dobrovolné atestace v pozdějších letech praxe. Obsahem i formami by měl odpovídat potřebám praxe památkářů, z nichž nejzkušenější by se na něm měli lektorsky podílet. Vytvořily by se tak předpoklady pro gradaci profesní dráhy památkářů, tj. postupný růst profesní kompetence, prokázaný při atestacích, který by se odrážel v progresivním zvyšování služebního postavení, platu, práv, povinností a prestiže jednotlivých památkářů. To by mohlo následně kladně ovlivnit celou památkovou péči. OT26A | Freq Percent Cum. ----------------------+----------------------souhlasím s návrhem | 92 52.6% 52.6%
101
spíše souhlasím | 61 34.9% 87.4% nedovedu se vyjádřit | 12 6.9% 94.3% spíše nesouhlasím | 6 3.4% 97.7% nesouhlasím s návrhem | 4 2.3% 100.0% ----------------------+----------------------Total | 175 100.0% první připomínka
OT26B | Freq Percent Cum. ----------------------------------------------+----------------------neuvedeno | 70 40.0% 40.0% akceptace návrhu bez pozměňujících připomínek | 68 38.9% 78.9% uvedena reálná nebezpečí | 24 13.7% 92.6% návrh je nereálný | 8 4.6% 97.1% nepochopení (nerelevantní připomínky) | 5 2.9% 100.0% ----------------------------------------------+----------------------Total | 175 100.0% druhá připomínka OT26C | Freq Percent Cum. ----------------------------------------------+----------------------akceptace návrhu bez pozměňujících připomínek | 3 12.0% 12.0% uvedena reálná nebezpečí | 19 76.0% 88.0% návrh je nereálný | 1 4.0% 92.0% nepochopení (nerelevantní připomínky) | 2 8.0% 100.0% ----------------------------------------------+----------------------102
Total | 25 100.0% kombinace dvou připomínek
kódování: 1 - neuvedeno 2 - akceptace návrhu bez pozměňujících připomínek 3 - uvedena reálná nebezpečí 4 - návrh je nereálný 5 - nepochopení (nerelevantní připomínky) OT26BC | Freq Percent Cum. -------+----------------------1 | 70 40.0% 40.0% 2 | 51 29.1% 69.1% 2 3 | 18 10.3% 79.4% 2 4 | 1 0.6% 80.0% 2 5 | 1 0.6% 80.6% 3 | 21 12.0% 92.6% 3 4 | 3 1.7% 94.3% 3 5 | 1 0.6% 94.9% 4 | 4 2.3% 97.1% 4 5 | 1 0.6% 97.7% 5 | 4 2.3% 100.0% -------+----------------------Total | 175 100.0%
103
akceptace návrhu bez pozměňujících připomínek
OT26-2 | Freq Percent Cum. -------+----------------------ano | 71 40.6% 40.6% ne | 104 59.4% 100.0% -------+----------------------Total | 175 100.0% uvedena reálná nebezpečí
OT26-3 | Freq Percent Cum. -------+----------------------ano | 43 24.6% 24.6% ne | 132 75.4% 100.0% -------+----------------------Total | 175 100.0%
návrh je nereálný
OT26-4 | Freq Percent Cum. -------+----------------------ano | 9 5.1% 5.1% ne | 166 94.9% 100.0% -------+----------------------104
Total | 175 100.0% nepochopení (nerelevantní připomínky)
OT26-5 | Freq Percent Cum. -------+----------------------ano | 7 4.0% 4.0% ne | 168 96.0% 100.0% -------+----------------------Total | 175 100.0% Interpretaci názoru na naznačený návrh a připomínek k němu nebylo možno příliš opřít o statisticky potvrzené závislosti, nicméně jde o příklad, který může být zjevně interpretován i z prostých četností a obsahu konkrétních připomínek (Příloha 4)
3. Katalog obtíží při vstupu do povolání uvedených v dotazníku k otázce 11B 2-4. A) Tříděno podle profesních specializací. (viz ot. 11, 7) (Číslo v závorce uvádí kolikrát se tato obtíž mezi všemi uvedena opakovaně, pokud to bylo vícekrát než jednou. Některé obtíže byly uvedeny i jako oblast, ve které má respondent obtíže.) odborný památkář se specializací péče o nemovité památky neznalosti stavebně technické (3), technická a stavařská příprava, neznalosti technologické (16),historické technologie, speciál. technologie, technologie (i současné) pro obnovu, malá znalost technologie restaurování (2), znalosti technické (2), čelit názorům statiků a technologů, neznalost stavebních konstrukcí (3), dřevo a jeho stavebně technické problémy, statika, historické konstrukce, histor. konstrukce (okna, krovy), nemožnost oponovat nabídce materiálů, znalosti materiálové (7), kreslení projektové dokumentace, orientace ve staveb. projektu a dokumentaci, stavební detaily, stavební chemie, nové výrobní postupy, klimatologie, chemická technologie, znalosti řemeslné, též tradiční řemesla (4), architektura (2), povrchní znalost dějin architektury (2), orientace v DA, vývoj umění a staveb, ornamentika, slohy (2), 105
znalosti umělecko historické (2), pojmosloví, terminologie historických částí staveb, časová datace staveb a související stavební techniky, SHP (2), hloubkový průzkum a datování, znalosti historie (2), znalosti pomocných věd historických, orientace v archivních pramenech, čtení starých textů, historické vazby, neznalost regionálních specifik, neznalost přiděleného terénu, přístup k památkové problematice obecně, smysl a cíl PP, koncepce PP (2), teoretická východiska PP, nedostatek informací, okrajové informace o PP, nedostatek odbornosti při jednání, neprofesionalita při jednání se znalým soupeřem, nutnost rozhodování o zásadních otázkách bez znalosti teorie a praxe, váhavost při jednání, rozhodnutí správné volby, soucit s druhou stranou, komunikace, chaotické předávání informací ústně a emocionálně podbarvené, spolupráce s OÚ, pochopení veřejnosti (i odborné), neochota předávat zkušenosti, proškolení po přijetí do profese, sociologie, psychologie, absence přehledu informačního systému, nedostatek odborného vedení - porad, vědeckých rad, málo příkladů v prac. kolektivu, osvětová práce, rozpory praxe a výuky na fakultě (za minulého režimu, včetně stylu SÚRPMO), nepřipravenost ze školy (fakulty architektury před 1989), nedostatek praxe (2), praktické postupy (2), skloubení teorie a praxe v regionál. úrovni, výkon terénní praxe, nedostatek zkušeností (2), jednání s lidmi, seznámení - adaptace, hlubší vědomosti (2), praktické znalosti a metodika (4), obecné postupy, metodické směrnice a pomůcky, praktická ochrana památek, praktické provádění PP, nedostatek literatury (2), nedostatek publikací, kritéria pro posuzování rekonstrukcí, nedostatek servisu k získání podkladů, nedostatek času ke studiu archivních podkladů a literatury, právní vztahy, neznalost legislativy (10), užití zákonů, normy, právní předpisy, správní řízení, struktura st. správy, finance, spoluúčast státu na PP
odborný památkář se specializací péče o movité památky (sochařství, malířství, uměleckých řemesel) neznalost technologie (5), nedostatky v technologii oborů (malířství, sochařství, um. řemesel), technologie restaurování, postupy restaurování (omítky, štuky), restaurování, materiály (2), nedostatek praxe, přechod od teorie k praxi, praxe a uvedení do sociálních vztahů, srovnávací příklady, poznatky a zkušenosti z terénu, slabé uplatnění odborníků, chybí týmová spolupráce, nejednotné názory, legislativa (2), právní normy,
106
metodika PP, obecné otázky pam. hodnot dějiny umění, dějiny uměl. řemesel, ikonografie, literatura, nedostatek odb. seminářů, neznalost konkrétní situace v terénu, regionální památky
odborný památkář se specializací péče o lidovou architekturu teorie PP, hodnotové kategorie, praktické zkušenosti, čtení tech. výkresů
odborný památkář se specializací péče o památky zahradního umění a kulturní krajinu odborné výrazy, agenda, rozsah agendy, poznávání a analýza památkové, substance, neochota zabývat se kritérii umění v památkách zahradního umění a kooperovat od kolegů s nutností nahradit toto vlastní zkušeností
odborný památkář se specializací péče o archeologické památky legislativa (2), legislativa(archeologické části), ekonomické základy, uměnověda, slabá vzdělanost a odbornost vedoucích pracovníků ve všech úrovních, individuální prospěchářství odborný památkář s jinou specializací (jiná specializace vymezena na s...) V závorce uvedena specializace respondenta. Neznalost dějin architektury a dějin umění (2x, dokumentace), nedostatek informací (dokumentace), nedostatek literatury (dokumentace, monitoring), technologie (prezentace a zpřístupnění objektů, monitoring), řemesla (SHP), konstrukce (monitoring), orientace v základních normách (prezentace a propagace), správní právo (mezinárodní spolupráce a urbanismus), regionální památky (SHP), nezkušenost s prací v terénu (2x, SHP), metodika (mobiliární fondy), obecné návody (SHP), vědomosti a orientace v oboru (restaurování), nedostatek odborných spolupracovníků (dokumentace), školení (SHP), nedostatek zkušeností a srovnání (mobiliární fondy), předsudky pracovníků jiných oborů (mezinárodní spolupráce a urbanismus), neprovázanost staveb. úřadů a PP (mezinárodní spolupráce a urbanismus)
107
B) Tříděno podle vystudovaného oboru. (viz ot. 11, 3) (Číslo v závorce uvádí kolikrát se tato obtíž mezi všemi uvedena opakovaně, pokud to bylo vícekrát než jednou. Některé obtíže byly uvedeny i jako oblast, ve které má respondent obtíže.)
architekti (tky) technologie (8), současné technologie pro obnovu, speciální technologie, řemesla, tradiční řemesla, materiály (2), historické konstrukce, historické konstrukce (krovy, okna), stavební chemie, chem. technologie, dřevo a jeho stavebně technické problémy, čelit názorům technologů a statiků, klimatologie, terminologie částí histor. stavby, SHP, časová datace staveb a související stavební techniky, znalosti historie (2), pomocné vědy historické, historické vazby, umělecko historické znalosti, dějiny architektury, dějiny techniky, nedostatek odborných znalostí při jednání, nedostatek servisu k získání podkladů, teoretické znalosti, teoretická východiska PP, smysl a cíl PP, způsob spolupráce s OÚ, malá provázanost odborná stav. úřadů a PP, praktické postupy (2), praktické znalosti, praktická ochrana památek a její hlediska, konzervace, základní metodika (2), obecné postupy metodiky, rozhodování o zásadních otázkách bez patřičné teorie a praxe, kritéria pro posuzování rekonstrukcí, hlubší vědomosti, okrajové informace o PP, pochopení veřejnosti při opravách, údržbě i u odborníků, předsudky pracovníků jiných oborů i vlastníků, osvětová práce, jednání s veřejností, praktické provádění PP (finanční, spoluúčast státu na PP), praktické znalosti a zkušenosti sociologie, psychologie, absence přehledu informačního systému, principy a zákony PP, legislativa (5), právo a předpisy (i související), odborné informace z legislativy, rozpory praxe a výuky (na FA ČVUT před 1989 včetně vlivu stylu SÚRPMO), nepřipravenost ze školy (v době před 1989),
stavaři (ky) technologie (3), konstrukce, orientace v architektonickém provádění, řemesla, praktické znalosti (řemesla), materiály (2), povrchní znalost dějin architektury, historický vývoj území a staveb, uměnovědné problémy, architektura, ornamentika, histor. slohy (2), 108
legislativa (3), koncepce PP, metodické směrnice a pomůcky, nedostatek zkušeností, informace, neochota předávat zkušenosti, jednání s lidmi, školení, komunikace, proškolení po přijetí do zaměstnání, neprofesionalita při jednání se znalým soupeřem, váhavost při jednání, nedůvěra při rozhodování, "soucit" s druhou stranou, nedostatek literatury, nedostatek publikací, chaotické předávání informace, ústně a s emocionálním podbarvením, praxe,
historici (čky) umění (dějiny umění) stavebně technické a technologické znalosti, technologie (5), technologie stavebnictví, znalosti technické (4), technická a stavařská příprava, stavební konstrukce, stavební detaily, nemožnost oponovat nabídce nových materiálů, materiály, terminologie, tradiční řemesla (kameníci, tesaři, štukatéři, kováři...), materiály (2), orientace ve stavební a projektové dokumentaci, normy (statické, elektro, hygienické..), malá znalost technologie restaurování, postupy restaurování, právní vztahy, legislativa (3), znalost právních norem, praktické užití zákonů a jejich výklad, hloubkový průzkum a datování, ikonografie, dějiny uměl. řemesla, neznalost regionál. specifik, neznalost přiděleného terénu, regionál. památky, nedostatek času ke studiu archiv. podkladů a odborné literatury, málo praxe (2), malá zkušenost s praxí v terénu, literatura, málo seminářů, vědomosti a orientace v oboru, přechod od teorie k praxi, skloubení teorie a praxe na regionální úrovni, praktické zkušenosti, praxe v terénu, metody, nedostatek hlubších vědomostí, neuplatnění odborných postojů, netýmová spolupráce, nejednotné názory
historici (čky) V závorce vystudovaný dvojobor. restaurátorské technologie (Kulturní historie), technické a technologické znalosti (H-DU, HEtn), způsoby údržby, opravy a regenerace (H-Etn.), orientace v dějinách architektury (H-Archivnictví), architektura (H-Něm),
109
znovučtení starých textů (H-Něm), průzkumy a dokumentace (H-Etn.), přístup k památkářské problematice obecně(H-Č), nejasná koncepce PP (H-DU), metodika a metody (H-Etn.), výkon v terénu (H-Něm), praxe v terénu (H-Něm), praktické zkušenosti (HMuseologie), absence obec. návodů (H-Něm), základní znalosti ekonom. zásad (H-PVH), zaučení a adaptace (H-Fil), psychologické aspekty při komunikaci s lidmi (H-Etn.), legislativa (2 x H-Archeologie, H-Etn.) jiní (é) V závorce vystudovaný obor. technologie (Regionalistika, Čj-Děj., VŠ Báňská), konstrukce (VŠ Báňská), stavební konstrukce (VŠ Strojní), stavební materiály (Estetika), materiály (VŠ Strojní), stavební statika (VŠ Strojní),kreslení projektové dokumentace (Čj-Děj.), tradiční řemesla (Regionalistika), nové výrobní postupy (Estetika), odborné výrazy (VŠZ - f. zahradní), pojmosloví (Čj-Děj.), restaurátorství (H-Č), dějiny architekt. (Teorie kult., VŠ Dřevařská), dějiny umění (Teorie kult., St. šk. technická, Archeologie), záležitosti praxe (H-Výtv. v.), konkrétní situace v terénu (Čj-Vv), poznání a analýza památkové substance památek zahr. umění (VŠZ - f. zahradní), jen povšechná informovanost o oboru (Teorie kult.), hodnotové kategorie (Čj-Děj.), metodika (Knihovnictví), nedostatek konkrétních inform. (H-Č), neinformovanost o situaci (Regionalistika), nedostatečné zkušenosti a srovnání (Knihovnictví), nedostatek literatury (Regionalistika, Čj-Liter.), orientace v literatuře (VŠ Báňská), nedostatek odborných pracovníků (Regionalistika), vyřizování a rozsah agendy (VŠZ -f. zahradní), uvedení do sociál. vztahů (H-Výtv. v.), málo příkladů v pracovním kolektivu (Etnografie), neochota zabývat se kritérii umění a architektury v pam. zahrad. umění v kooperaci odvětví, nutnost nahradit vlastní zkušeností (VŠZ - fak. zahradní), nevzdělanost a slabá odbornost vedoucích pracovníků na všech úrovních (Archeologie), neochota doplnit znalosti (Archeologie), individualismus (Archeologie), prospěchářství (Archeologie), rozhodnutí správné volby (Etnografie), struktury státní správy (VŠ Strojní), orientace v základních normách (Regionalistika), legislativa (VŠ Strojní, Archeologie), správní řízení (VŠ Strojní)
110
4. Katalog názorů na navrhovanou koncepci dalšího vzdělávání uvedených v dotazníku k otázce 26 B 2-5. Tříděno podle typu názorů.
akceptace návrhu, konstruktivní připomínky
- Po zkušební době tří měsíců nastupující nemůže samostatně pracovat jako garant bez vedení zkušenějšího. Zavedení systému DV je potřebné. - Školení jsou potřebná, ale vlastní zkušenosti nenahraditelné. - Považuji za nutné ,aby byla zvýšena taky prestiž oboru. - DV by mělo vést mj. ke spolupráci architektů s historiky umění. Závisí to na počtu lidí. - Bez připomínek, perfektní. - Dnes se od kolegů nový kolega dovídá pouze negativní "průsery" nikoliv příklady, jak se to dělat má. Je potřebná změna. - Je to logický požadavek uplatňovaný též v jiných oborech. - Pokud by došlo alespoň k částečnému naplnění návrhu, bylo by lépe. - Památkovou péči jako vysokoškolský studijní obor doporučuji jako interdisciplinární, tj. mezi architekturou, stavebnictvím, chemií, dějinami umění, případně s praxí učebních oborů (zedník, truhlář, kameník atp.). - Úroveň památkářů se musí zvýšit. - Stávající systém je založen pouze na podepsání pracovní smlouvy bez povinností vážících se na etický a odborný obsah práce. Doporučuji kromě atestace i zavedení nějaké formy a autorizace či oprávnění. - S obsahem dotazníku souhlasím.
111
- Návrh je dobrý, mohl by vést ke zvýšení prestiže oboru a působil by proti netečnosti a nekvalitní práci v PP. - Souhlasím bez výhrad, tento náš obor nelze vykonávat jako pracovní povolání, je to celoživotní profese. - Při mém studiu při zaměstnání (Kulturně historická regionalistika) to ústavu bylo spíše na obtíž. Atestace by byly velkým přínosem. - Obdobně jako u lékařů by měly být atestace, které by umožnily další postup, i finanční, v oboru. Podmínkou zařazení do vyšších mzdových tarifů by měl být odborný růst. - Každé ovlivnění prestiže památkářů je velice žádoucí. - Důležité je konstituování samostatného studijního oboru, vytvoření dnes spíše tušené české památkářské školy. Suplování SÚPP je nedostatečné. Atestace by měly být skládány na dané katedře VŠ. - Lze jen diskutovat o jen dobrovolnosti atestací. K určitým odborným funkcím by měly být povinné. - Pokud se alespoň část podaří, přeji mnoho úspěchů. - V zásadě souhlasím, ale třeba ta o Červené Karkulce je také dobrá. - Výsledky návrhu nebudou asi optimistické, ale budou cestou k nápravě. - Myšlenku atestací neodmítám. - Ano doplňování vzdělávání nových pracovníků. - Návrh by vedl k snížení počtu náhodně přijatých s nesouvisejícím vzděláním, k růstu kvality a prestiže PP. - Je nutno získat základy legislativy a ekonomiky. - Vedlo by k zmírnění fluktuace začínajících, většímu uspokojení pracovníků, k ovlivnění zodpovědnosti při samostatném rozhodování památkáře. Možnost týmových spoluprací, možnost růstu i mezinárodní prestiže PP. - Konečně se tím někdo začíná zabývat. Mnohdy na vedoucích místech jim je tato problematika cizí. - Souhlasím, je třeba se učit i na praktických příkladech již během studia. - Koncepce by se měla týkat i vedoucích. - Kladl bych důraz na dobrovolnost atestací. - Za důležité považuji též seznámení s praxí na stavbách a s restaurátorskými a konzervačními pracemi přímo v terénu. 112
- Celoživotní vzdělávání by mělo být rozděleno na základní, (např. legislativa a specializované, pro architekty, techniky, historiky atd.). - Za experiment to stojí. - Je potřebné soustavné doškolování, trvale s určitou periodicitou. - Nový systém by přinesl motivaci pro odborný růst a současně upřesnil každému jeho pozici na pracovišti. Současný systém, v němž nikdo nesleduje přístup pracovníka k jeho práci a klade všechny na jednu úroveň, je demotivující. - Jako začínající památkář jsem zanechán osudu, k novým poznatkům přicházím jakoby náhodou a ti, kteří by mi mohli něco říci, jsou většinou příliš zaneprázdněni. - Ano, ale nemělo by to být jenom teoretizování. Jde hlavně o zaučování v praxi. Po nástupu jde hlavně o srozumitelné uvedení do obsahu práce. - Systém považuji za dobrý. - Část by měla být povinná. Např. na průzkumy a dokumentaci by měly být atestace, bez níž by příslušný pracovník neměl určitou činnost vykonávat. Totéž platí pro vydávání odborných stanovisek atd. Součástí vzdělávání by měla být řízená praxe. - Uvedený návrh vede k personální stabilizaci. - Nahodilost v obsazování odborných míst a zcela nestandardní odborná připravenost (velká rozkolísanost) jsou jednou z největších překážek fungování oboru. - Zdůrazňuji: Vypracování příkladu vzorového řešení běžného úkolu. Zveřejnění a rozbor příkladu nevhodného, nebo zcela špatného řešení. - Kdyby takový systém fungoval, nedocházelo by k tak vysoké fluktuaci památkářů. S tím souvisí i odezva ve společnosti, zvýšení prestiže. - Vzdělávání ano, ne povinně. - Považuji za prospěšné a motivující. - Součástí by měla být sociálně psychologická průprava. - Problém vidím především v uvádění do praxe. - Dosavadní praxe mě přesvědčily o nutnosti takového návrhu. - Důležité je samostudium, ale nemáme na to čas. - Důraz kladu především na uvádění začínajících památkářů. V současné době po zkušební lhůtě 3 měsíců pracují již zcela samostatně, což vede k nenávratným chybám v rozhodování a snižuje celkovou prestiž památkové péče. Ze stejných důvodů doporučuji dobrovolné atestace s možností platového navýšení po úspěšném absolvování. 113
- Cesta individuálního získávání zkušeností je časově ztrátová a logicky ji provází řada omylů a objevování objeveného. Navíc se tím zakládá přílišný subjektivismus oboru. - Při atestaci nutno zohlednit specializaci památkáře. - Mohlo by přispět k oborovému zkvalitnění PP. - Vítám to, protože jsem sama měla negativní zkušenosti se zaučováním. Starší kolegové si své zkušenosti nechávají často pro sebe. - V současnosti musí nový pracovník s ohledem na nedostatek tabulkových míst plnit stejné pracovní úkoly, jaké bude mít po víceleté praxi. - Hlavním důvodem je naprostá nezbytnost stálé aktualizace znalostí a informací. - Bez DV nelze v tomto zaměstnání existovat. - Je to jako hezká pohádka. - Je to běžné i v řadě jiných povolání. - PP patří k nejzanedbanějším ve společenskovědní praxi, souhlasím s hledáním východisek, zde se rodí zájem a následně vzdělávání. - Neexistuje instituce, jež by nabízela profesní růst památkářů. Semináře SÚPP jsou zaměřeny specificky na technologii. V rámci regionálních ústavů jsou různé semináře, je však o tom malá informovanost. - Nejdůležitější pro památkáře je zkušenost, praxe a cit pro hodnoty minulosti. - Památkáři by některá práva měla být svěřena až po prokázání vědomostí. Kdo je prokáže, měl by být náležitě ohodnocen platovým služebním postavením. - Počítáte s modelem "autorizovaných památkářů" s atestem na různé profesní oblasti a osobní odpovědností za přijatá a hlásaná stanoviska? - Východisko vidím ve vzdělávání na VŠ. - Měl by být schválen ucelený systém DV a jeho provázanost s praxí.
uvedena reálná nebezpečí
- Současně s plánováním vzdělávání by měla vzniknout fungující legislativa PP. - Mám obavy z úrovně odbornosti při hodnocení u atestů. V komisích často zasedají lidé, kteří PP znají jen teoreticky. 114
- "Universální památkář" by nadělal víc škody než užitku. Není zřejmé, jak by mělo vypadat jednotně pojímané "povolání památkáře". Nutná specializace. - Bude velmi obtížně realizovatelné. - Dosažení vyššího vzdělání by nemělo být jediným důvodem vyššího ohodnocení. Je to kontroversní s pilným pracovníkem, jemuž např. rodinné poměry vzdělání v průběhu praxe neumožňují. - Obava z ještě většího vytížení a zaneprázdnění. - Předpokládá se, že budou odborníci, kteří budou mít čas a talent zaučovat nové kolegy a budou mít autoritu při jejich atestacích. - V současné době spíše nereálné. - Veřejnost nebere v úvahu ani velice renomované odborníky PP. Odbornost je nutno zajistit jak studiem, tak i vlastním průzkumem v terénu. - Atestace v některých profesích by měly být povinné. - Pokud bude vzdělávání řešeno systémově, tak musí být atestace povinné. - Za současného personálního obsazení si nedovedu představit, že by to bylo možné. - Je nebezpečí, aby se atestovaní nepovyšovali, nebo nebyli povyšováni nad zkušenější, ale dobrovolně neoatestované. - Vzhledem k známé subjektivitě rozhodování v PP, nemůže ani dokonalý systém vzdělávání nahradit dlouholetou praxi. - Vytvoří-li se onen systém, bude svádět k formalizaci (systém čárek za účast). Problémem bude vnitrooborová nevraživost, která by se ze sebezdokonalování mohla vytvořit nástrojem msty. Odborné problémy bývají až příliš často převáděny do příliš osobních rovin. - Nebezpečí je v přecenění atestací a funkční hierarchie. - Najít čas! - Problémy v legislativě a finanční podpoře jsou větší než ve vzdělávání. - Realizace je záležitostí více resortů, což bude problematické. - Ale předpokladem studia je dostatečný časový prostor, což zatím není reálné. - Nejsem si jist, lze-li zajistit multioborovost profese památkáře tímto šablonovitým systémem. - Systém atestací je zásadně špatný. Vedl by pouze k osobním záštím, zneužívání pravomocí lidí působících v atestačních komisích. - Problémem budou kvalitní přednášející a zkoušející atestací, kteří budou ochotni to dělat. 115
- Mám závažné pochybnosti o zvyšování služebního postavení. Vyšší postavení znamená méně styku s terénem a tedy ztrátu odborných znalostí. - Pomohlo by ovšem (DV), ovšem za předpokladu kvalitního památkového zákona. - Vzhledem k nízkému finančnímu ohodnocení se těžko hledá kvalifikovaná síla pro PP. - Řada odborníků v PÚ mají snahu, ale nemají čas zaučovat nového kolegu. Ten je ponechán v terénu a zaučují ho spíše okresy, které nejsou odborně na výši. - Jednotný systém může trpět prkenností a stagnací vývoje. Je třeba připustit více alternativ. - Při současném způsobu vedení PP zůstane v dohledné době tak málo památek, že bude stačit velmi úzký okruh odborníků pro péči o ně. Tento stav bohužel nelze ovlivnit z postu památkářů, je zcela v rukou legislativců, kteří jej ovšem považují za nepodstatný. - Navrhovaný systém by se mohl stát těžkopádnou mašinérií. - Vašemu návrhu odporuje současný systém PP, tedy odborná a výkonná složka, neboť i odborně erudovaný památkář bude vždy v područí úředníka státní správy. - Zní to pěkně, ale obávám se, že realita je o něčem jiném. - Poměr atestací k zvyšování služebního postavení je velmi relativní. - Je tu však závislost návrhu na dobré legislativní úpravě. - Je nutno zajistit, aby se takový systém nestal samoúčelným, jako se to stalo v některých jiných profesních sdruženích (Komory). - Problém je v uplatnění specializace v atestacích.
stanovisko, že návrh je zcela nereálný, špatný - Zásadně chybný okruh zvolených adresátů. Objektivní hlediska lze získat dotazem u odborníků, kteří již v PP nepracují. Dále oslovením pracovníků OÚ, dále u vlastníků památek a starostů pam. chráněných rezervací, zón. Dnes chybějí odborníci, kteří by navrhovaný systém realizovali. - Návrh je v současné situaci značně utopický. - Pokud neexistuje studijní obor PP, nelze do současného zmatku zavádět vzdělávací systém. - V současnosti je nemožné zvyšování platů, atestace jsou proto nereálné. - Za současné morální situace v tomto státě solidní systém tohoto druhu vybudovat nelze.
116
- Památková péče není vědní disciplinou, nýbrž souhrn víceoborových zkušeností a letité praxe - spíše nesouhlasím s návrhem. - Systém vzdělání by měl být garantován SÚPP, ale bez atestací.
irelevantní připomínky směřující k jiné problematice - Je nízká prestiž povolání. Berou nás jako nemotorné překážky investora. Nevyhovující platové podmínky, je nutno mít další finančně ohodnocenou práci. Nedostatek služebních aut, vlastní auto se proplácí jako lístky ČSAD. Nesmyslná administrativa, to vše odrazuje absolventy, snažím se co nejrychleji sehnat jinou práci. - Systemizace by ovlivnila individuelní, především s uměním související, přístup, a jistou tvůrčí svobodu každého odborného pracovníka. V odborné práci lze stanovit zhruba zásady akademické, které jsou základem k tvůrčí invenci památkáře. Nesouhlasím. - Nemůžeme nic bez úpravy zákona 20/1987. Památkář nic nezmůže, tam kde nejsou prostředky na údržbu památek. - Zkvalitnit práci MK ČR uzákoněním lhůt do vyřizování veškeré agendy do 30 dnů. -
Kvalitní odborníci PP jsou tč. zaměstnáni na OÚ, v PP jsou odborníci průměrní a MK ČR podprůměrní.
Příloha 5 Katalog dalších okolností (kromě uvedených v otázce 16 A-F), které respondentům vadí na povolání památkáře. (kromě vymezených: nízký plat, nízká prestiž povolání, nedostatečné hodnocení jednotlivých památkářů v ústavu podle výsledků a etických aspektů jejich práce, neúměrný vliv vnějších faktorů na výsledky práce, špatné pracovní podmínky /vybavení, pomocné síly aj./, nedostatečná pozornost odbornému růstu památkářů) malý prostor pro odbornou práci, zcela chybí kreativní činnost, oddělení stavebně technické a biologické podstaty památek zahradního umění a její samostatné pojímání, neúměrná samolibost výkonného orgánu, malý zájem veřejné správy památek, nedostatečné právní pravomoci, řešení nízké prestiže a podmínek z pozice podřízeného orgánu, nejsou důrazněji prosazovány výsledky mé odborné práce, kolaps odborné a výkonné složky, extrémně nízké odborné znalosti, nezájem o nové pracovní síly, nedůvěra vedení, mezilidské vztahy, vnitrooborová diskuse, špatná komunikace, špatná vnitřní komunikace, nedostatečná provázanost oddělení a vazby na příbuzné pracoviště, university atd., průnik komunální politiky a politikaření do oboru i chodu ústavu, opozice proti všemu, nekomunikovatelnost s obyvateli, nezkušenost,
117
arogance vedení včetně MK, neseriózní přístup MK, nepodpora ze strany SÚPP a MK, některé kroky MK, zda zřizovateli jde o uchování památek nebo spíše uhájení postů, malá důraznost MK a SÚPP k obtížím po vstupu do povolání, způsob fiancování obnovy p., nedostatek finančních prostředků, rostoucí tlak trhu, tlak peněz, nízké právní vědomí, zastaralá legilastiva, nedostatečné právní normy, nedostatečná právní opora (2), nedostatečná legislativa (4), přetížení (2), hektičnost, nával práce umožňující jen povrchní uchopení problémů, množství práce v časové tísni, nemožnost fyzicky obsáhnout agendu, soustavný emoční i časový stres, větší důraz na správnou citaci a včasné vyřízení co největšího počtu spisů než na odborný obsah vyjádření, nedostatek času na sebevzdělávání, nekoncepčnost, chaos, koncepčnost vedení oboru, prestiž, nejednotnost kritérií jednotlivých pracovníků oddělení, nejednotnost názorů, názorová rozpačitost, nejednotnost při výkladu přístupu a řešení pam. praxe různými pracovníky PP, malá exaktnost poznatků o pam. fondu pro rozhodování, absence neanonymního ověřování způsobilosti, nedostatečná odbornost pracovníků, extrémní snahy 6. Katalog dalších oblastí (kromě uvedených v otázce 18 A-E), ve kterých by se respondenti chtěli vzdělávat. (kromě vymezených: filosofické a teoretické problémy PP včetně metodiky PP, historickovědné a uměnovědné problémy PP, legislativní a ekonomické problémy PP, technologické otázky PP, sociálně psychologické aspekty, mezilidská komunikace v PP) (v závorce vystudovaný obor respondenta)
SHP - omítky, nátěry, detaily (Archit.), SHP (DU, Archit.), průzkum dochovaného stavu staveb. památek (Hist.), zkušenosti ze zemí, kde pokročili v průzkumu a dokumentaci (Hist.), využití novějších přístrojů a pomůcek (Hist.), digitální metody dokumentování (Archit.), informatika (Archeol.), používání PC (Stav.), výpočetní technika (Vv-Hist.), mezinárodní aspekty péče o kult. dědictví (Archit.), PP v jiných zemích včetně jejich zákonů (Stav.), evropský kontext v oboru (Archit.), mezinárodní problémy (Archit.), mezinárod. vztahy (Hist.-Archeol.), oborové, management v rámci celospolečenském - zkušenosti v rámci Evropy (Archit.), architektura (Stav.), barva v architektuře (DU), techniky, typologie (Archit.), praktická činnost obnovy (Fil.-Hist.), památkářská praxe (Archit.), způsob řešení akcí v terénu od projektu k realizaci (Archit.), průmyslové a technické pam. (Archit.), péče o průmyslové kult. dědictví (Čj-Liter.), technické stavby - způsob provádění (Archit.), oblast technického dědictví (Archit.), zahradní architektura, dendrologie (Zahrad.), sadovnictví, okrasné zahradnictví (Zahrad.), ochrana živ. prostřed. (Archit.), znalost jazyků (3x DU, Archit.), jazyková oblast (Stav.),
118
technologie, praxe, kursy (DU), nové technologie (DU), stavební technologie (DU), technické vzdělání (DU), moderní materiály a technologie (Stav.), praxe v řemeslech (Regionalis.), konzervace a sanace histor. materiálů a konstrukcí (DU), restaurování (2x DU), restaurátorské postupy (DU), technologie restaurát. prací (H-Čj), praktické problémy (Čj-D), vývoj řemeslných technik a stavebního detailu (Archit.), historie stavebních materiálů, technická zařízení budov, detailů, barevnosti (DU), hospodářský systém v baroku a jeho vliv na formování krajiny a sídel (Zahrad.), odtržení od ochrany přírody, ochrana krajiny (Archit.), problém autenticity (DU), dostavby památek, purismus atd. (DU), estetika a novostavby (Regionalis.), identifikace PP jako součásti sociálního prostoru člověka (H-Archeol.), obecná ekonomika (Archit.), malá opora v zákonech (Regionalis.), týmová spolupráce (Hist.-Archeol.),nové formy uplatňování PP (Vv-Hist.),
119
Příloha 7. Výuka předmětu Památková péče na vysokých školách v ČR (stav k 12/1999)
Vysoká škola
Karlova universita Karlova universita Universita Palackého Olomouc Universita Palackého Olomouc Universita Palackého Olomouc Universita Palackého Olomouc Masarykova universita v Brně Masarykova universita v Brně Ostravská universita v Ostravě Ostravská universita v Ostravě Ostravská universita v Ostravě Ostravská universita v Ostravě Ostravská universita v Ostravě
Fakulta (popřípadě ústav, katedra)
Filozofická fakulta (Ústav pro dějiny umění) Katolická teologická fakulta Filozofická fakulta Filozofická fakulta Pedagogická fakulta Cyrilometodějská teologická fakulta Filozofická fakulta (Seminář dějin umění) Filozofická fakulta Filozofická fakulta (Seminář dějin umění) Filozofická fakulta (Seminář dějin umění) Filozofická fakulta (Seminář dějin umění) Filozofická fakulta (Seminář dějin umění) Filozofická fakulta (Seminář dějin umění)
Obor (studijní program - Mgr., Mga., Ing. arch., Bc.)
Předmět
Kolik semestrů (ročník)
(př c zkou klas
Dějiny umění (II. cyklus, Mgr.)
Památková péče a muzeologie
2
2/0, Z
(Mgr.)
Ochrana památek
1 (5)
2/2, Z
Vývoj péče o památky
1
2/0, K
Systém a praxe pam. péče
1 (3)
1/1, Z
Péče o památky
1 (5)
1/0 (v
1 (5)
0/2, Z
1
2/0, K
1
2/0, Z
1 (1)
2/1, Z
1 (1)
2/1, Z
1 (2)
2/1, Z
1 (2)
1/1, Z
1 (3)
2/1, Z
Kabinet teorie a dějin VU (Mgr.) Kabinet teorie a dějin VU (Mgr.) Učitelství VV pro ZUŠ (Mgr.), Učitelství VV pro II. stupeň (Mgr.) (Mgr.) Dějiny umění (I. cyklus, Mgr.) Archeologie (I. cyklus, Mgr.) Dějiny umění a péče o kulturní dědictví (Bc.) Dějiny umění a péče o kulturní dědictví (Bc.) Dějiny umění a péče o kulturní dědictví (Bc.) Dějiny umění a péče o kulturní dědictví (Bc.) Dějiny umění a péče o kulturní dědictví (Bc.)
Ochrana církevních památek Metody a praxe památkové péče Archeologie a státní pam. péče Metodika a heuristika památkové práce 1 Metodika a heuristika památkové práce 2 Historie památkové obnovy Průmyslové památky a jejich ochrana 1 Průmyslové památky a jejich ochrana 2
120
Výuka předmětu Památková péče na vysokých školách v ČR (stav k 12/1999)
Vysoká škola
Ostravská universita v Ostravě Universita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Fakulta (popřípadě ústav, katedra)
Filozofická fakulta (Seminář dějin umění) Pedagogická fakulta (Katedra historie)
Obor (studijní program - Mgr., Mga., Ing. arch., Bc.) Dějiny umění a péče o kulturní dědictví (Bc.) Kulturní historie a regionalistika (Bc., Mgr.)
Předmět
Kolik semestrů (ročník)
(př c zkou klas
Památková praxe
1 (3)
0/2, Z
Péče o památky
1 (3)
2/0, Z
Fakulta humanitních Západočeská universita studií (Katedra v Plzni archeologie a antropologie)
Archeologie (Bc., Mgr.), Muzeologie Sociologie a kulturní a památková péče antropologie (Mgr.)
1
1/0, Z
Jihočeská universita v Pedagogická fakulta Českých Budějovicích
Kulturní historie (Mgr.) Památková péče
1
3/0, Z
Památková péče
2
2/0, Z
Památková péče
2
0/2, Z
Ochrana kulturního dědictví
4
2/0, Z
Ochrana kulturního dědictví
2
2/0 (p
Péče o památky zahradního umění
1
2/0 (v
Fakulta ekonomicko správní (Ústav jazyků a Kulturní dějiny (Bc.) humanitních studií) Slezská universita Filozoficko Historie a muzeologie v Opavě přírodovědecká fakulta (Bc.) Atelier restaurátorství Akademie výtvarných (malířství, sochařství) umění (MgA) Architektonická tvorba Akademie výtvarných (MgA) umění Mendelova zemědělská Zahradnická fakulta Zahradní a krajinářská a lesnická universita (Lednice) architektura (Mgr.) v Brně Universita Pardubice
121
Výuka předmětu Památková péče na vysokých školách v ČR (stav k 12/1999)
Vysoká škola
Fakulta (popřípadě ústav, katedra)
ČVUT
Fakulta architektury (Ústav pam. péče a renovací)
ČVUT
Fakulta architektury (Ústav pam. péče a renovací)
ČVUT
Fakulta architektury (Ústav pam. péče a renovací)
ČVUT
Fakulta stavební
VUT
VUT
Technická universita v Liberci
Fakulta architektury (Ústav teorie, dějin architektury, rekonstrukcí a ochrany památek) Fakulta architektury (Ústav teorie, dějin architektury, rekonstrukcí a ochrany památek) Fakulta architektury (Katedra DU a architektury)
Obor (studijní program - Mgr., Mga., Ing. arch., Bc.) Architektura, Architektura a urbanismus (Bc.?, Ing.arch.) Architektura, Architektura a urbanismus (Bc.?, Ing.arch.) Architektura, Architektura a urbanismus (Bc.?, Ing.arch.) Pozemní stavby a architektura (Ing.)
Předmět
Renovace a péče o památky I
Kolik semestrů (ročník)
(př c zkou klas
1 (3)
2/1, Z
Renovace a péče o památky II - Historické 1 (4) konstrukce a materiály
2/1. K
Renovace a péče o památky III - Zaměření 1 (4) a analýza histor. staveb
1/2 (v
Rekonstrukce a ochrana 1 památek
2/1, Z
Architektura a urbanismus (Bc., Ing.arch.)
Rekonstrukce a ochrana 2 (2) památek
2/1, Z
Architektura a urbanismus (Bc., Ing.arch.)
Koncepce památkového 2 zásahu
0/3, Z
Architektura a urbanismus (Ing.arch.)
Teorie památkové péče 1 (3)
1/0, Z
122
123
124
