Návrh modelu sociální služby DOMOV PRO SENIORY
Model služby byl navržen v rámci Závěrečné zprávy č. 9 projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v MSK“, CZ.1.04/3.1.00/A9.00019.
Navrhovaný model sociální služby vznikl v rámci diskuze členů pracovní skupiny, kterou tvořili především odborníci z řad poskytovatelů. Je jakýmsi kompromisem, který vychází ze současného stavu a v této chvíli se nám nejedná o zatracování všeho, co je již provozováno.
Kapacita zařízení max. 60 osob, členěna úseků na počet do 12-20 osob. Budova jednopodlažní,
maximálně dvoupatrová až třípatrová Součástí je zahrada ohraničená plotem pro bezpečný pohyb osob (např. s demencí). Dostupnost zařízení
ZÁZEMÍ PRO UŽIVATELE: Pokoje 1-2 lůžkové, velikost jednolůžkového pokoje 14-20m2, velikost dvoulůžkového
pokoje 20- 28m2. Na každém pokoji - polohovací postel (elektrické ovládání, vybavená alespoň základní jednodílnou matrací s omyvatelným potahem), variabilní noční stolek, 1-2 šatní skříně uzamykatelné, jedno polohovací (nebo alespoň pohodlné) křeslo, prostor pro vlastní drobnosti (např. nástěnka, polička nebo vitrínka na fotky, obrázky, upomínkové předměty apod.), 1x rádio, 1x televize, pokoj uzamykatelný, připojení WiFi a TV. Sociální zázemí náležící ke každému pokoji (vstup přímo z pokoje), WC, sprcha, umyvadlo (bidet).
VYBAVENÍ konkrétního ÚSEKŮ: Jídelna pro 12 osob. Kuchyňský kout pro přípravu vlastního jídla. Multifunkční
místnost (variabilní) pro uživatele, návštěvy, setkávání, cvičení - místnost o velikosti minimálně 36m2 . Místnost pro volnočasové aktivity (pracovny s látkou, papírem, proutím, hlínou). Místnost pro pračku, sušičku. Místnost pro sklad (uložení kompenzačních pomůcek, hygienických, drogistických). Signalizační zařízení pro přivolání personálu; Úsek vybaven min. 2-4 postelemi s elektrickým zdvihacím systémem. Místnost pro skladování kompenzačních pomůcek (vozíky, chodítka aj.).
ZÁZEMÍ PRO PERSONÁL: denní místnost; šatna se sprchovým koutem, umyvadlem; bidetem a WC; Zázemí
sociálního pracovníka – jednací místnost pro vedení jednání (se zájemcem o službu, rodinnými příslušníky klientů, opatrovníky, apod.) Dílnu pro správce budovy
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ BUDOVY: Veškeré přístupy bezbariérové (včetně velikosti vstupních dveří do
pokoje, bez prahů, schůdků, možnost vyjet z pokoje polohovacím lůžkem, tzn. dveře šířka 1,20m, chodba šířka min. 2 metry). Výtah (možnost převozu postele). Stropy nejsou vyšší než 3m (popřípadě jsou stavebními prvky opticky sníženy). Šířka chodby není větší než 3m. Součástí stavby jsou takzvaná hluchá místa – malá posezení, mírně krytá, nerovnoměrně rozesetá po zařízení, kde si klienti mohou posadit a číst nebo jen přemýšlet, navozující domácí prostředí. Požární signalizace
Místnost rehabilitaci a cvičení - k dispozici ultrazvuk, elektroterapii, magnetoterapii a hydroterapii
(nadstandard). Místnost pro skladování zahradní techniky – o velikosti cca 25m2. Jedno osobní auto (nákupy, odvoz klientů k lékařům) a jedno větší (transit nebo mini-autobus) Role pracovníka přímé péče v sociální službě Profese pracovníka v sociálních službách vznikla až s přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Definici pracovníka v sociálních službách nalezneme přímo v zákoně o sociálních službách a to v § 116: Pracovník v sociálních službách vykonává: „přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb…; základní výchovnou nepedagogickou činnost…; pečovatelskou činnost v domácnosti...; a činnosti pod dohledem sociálního pracovníka...“ Pracovník v sociálních službách musí splňovat podmínku odborné způsobilosti, bezúhonnost a zdravotní způsobilosti. Odborná způsobilost se u pracovníka v sociálních službách řídí podle náročnosti vykonávané práce a konkrétně je vymezena v § 116 odst. 5 zákona o sociálních službách.
Kompetence člověka vhodného na pozici pracovníka přímé péče zasahují do třech oblastí: Osobnostní kompetence ukazují na vhodnou (případně přijatelnou) dynamiku chování, postoje, vnímání, prožívání, charakterové vlastnosti, motivovanost pro danou práci, osobní vztah k seniorům a stáří jako životní etapě. Pracovní kompetence zahrnují požadovanou minimální kvalifikaci, vědomosti, znalosti, dovednosti, pracovní návyky, předchozí pracovní zkušenosti. Sociální kompetence se týkají schopnosti adekvátně jednat v mezilidských vztazích. Naplňování těchto kompetencí se projevuje v přesném odhadování sociálních situací a jednání jiných osob, schopnosti uplatňovat přiměřené jednání k dosažení svých cílů, zájmu o práci s lidmi, aktivním přístupu k řešení problémů svých i druhých lidí, taktním přístupu k jiným lidem atd.). Pracovníci přímé péče jsou důležitými členy multiprofesních týmů, protože poskytují klientům podporu a pomoc tam, kde je jejich soběstačnost a schopnost sebeobsluhy výrazně omezena. Jsou to právě pracovníci přímé péče, kteří se podílejí na poskytování takové sociální služby, která je založena na celostním přístupu a vede k udržení kvalitního života seniorů. Rovněž již dříve zmíněný přístup k dalšímu vzdělávání je velmi důležitý. Požadavek zákona o sociálních službách na vzdělání zaměstnanců v přímé práci je s ohledem na požadavek zákona nedostatečný.
Tento odstavec slouží zřizovatelům a poskytovatelům jako možný směr při úvahách o projektování služby domovů pro seniory. Nedovolujeme si tvrdit, že se jedná o dogma a už vůbec ne ideál, takové ambice tým zpracovatelů nemá. Na základě návrhu modelu služby DPS hovoříme o dostupnosti a zajištění, všem potřebným lidem, nezbytně nutného bezpečí, svobody a odborné péče. Život v domově? Ano, ale za jakých podmínek! „Žil jsem v dvoupokojovém bytě se svou manželkou. Měli jsme se moc rádi. Vím, že jsem sám a spoustu věcí už nezvládám. Vím, blíží se doba, kdy budu odkázán na pomoc druhých, ale i tak bych se chtěl vypovídat, jak by se mi líbilo prožít ten můj zbytek života. Jsem společenský člověk a rád bych byl s někým na pokoji, ať nejsem sám a mám si s kým popovídat. Pokoj si chci vybavit pár věcmi, které mám rád, a připomínají mi vše to, co jsem již prožil. Miluji své křeslo a to chci mít určitě u sebe. A pár památečných věcí taky. Abych nezapomněl, potřebuji mít na pokoji televizi, rádio a hlavně přivedený internet. Postel jsem v poslední době měl už polohovací, měl jsem vždycky problém s páteří a jsem po operaci. Není matrace jako matrace a není postel jako postel. Když tak o tom přemýšlím, chci, aby součástí našeho pokoje byla sprcha, umývadlo a záchod. Měli jsme doma vždy čisto, uklízeno, čisté prádlo. Už mi přidělili invalidní vozík, ale v rukách mám ještě sílu. Rádi jsme s manželkou chodili na procházku a to mi dodnes zůstalo. Rád bych se dostal nejen na toaletu a do koupelny, ale taky ven na procházku. Dokud mi slouží ruce, chci jezdit, někdy sám a někdy s partou. V baráku jsme měli výtah, kterým jsem jen nerad jezdil, mám radši malé budovy, jsou takové přítulnější. Když jsem říkal, že jsem byl společensky naladěný, myslel jsem tím, že jsem měl spoustu kamarádů, kdy jsme si hodně užívali, ale byly chvíle, kdy jsem byl rád jen sám se sebou, v tichu a chtěl bych si tuto svobodu zachovat, aby mě nikdo nenutil jít tam nebo onde. Líbily se nám s manželkou večerní procházky, někdy jsme se vraceli i hodně po půlnoci, a když to půjde, tak bych to tak chtěl. Jak dny běžely, udělali jsme si s manželkou vždy plán na celý týden.
Často jsme jezdili do zahraničí a mohl bych ještě dělat přednášky o tom, jak to vypadá v Indii a na Madagaskaru. Potřebuju se cítit dobře a být v bezpečí a chráněn. Považuju za samozřejmost, že pečovatelky a zdravotní sestry se budou ke mně chovat slušně a že se dovolám pomoci, když to budu potřebovat. Nejsem žádný jedlík, ale mám rád dobrá jídla. Nemusí toho být tolik, ale uvítal bych domácí stravu, z místní kuchyně, nebo bych si rád i něco připravil sám pro sebe. Možná by se někdo ke mně přidal. Jo, a kdo mi nakoupí potraviny? Rád bych si zašel sám do obchodu, nebo s někým - pro jistotu. Potřeboval bych si udělat pořádek se svými věcmi, prodat byt, podělit trochu děcka. S tím mi snad pomohou. K doktorovi jsem moc nikdy nechodil, ale dneska bych byl rád, kdybych k němu neměl daleko. V bytě jsem pořád něco kutil, dělal poličky, rámoval obrázky. Doufám, že to budu moci dělat i v domově. Kousek od nás je kostelík, kde dodnes chodím na mši. Slyšel jsem, že v domově je hezká kaple a často tam dochází farář, no, to se těším. Kousek od domova je hřbitov, kde je moje Mařenka. Budu ji navštěvovat. Děcka mají ke mně blízko. Máme se rádi.“
Podívejme se trochu zblízka na některé základní požadavky našeho zájemce a budoucího uživatele: A) Místo, kde bude uživatel žít, musí mít bezbariérový charakter (pokoj, toaleta, sprcha, předsíň, vstup do pokoje, chodba, výtah lůžkový, vstup do objektu, zahrada, kaple, společenské místnosti, ordinace lékaře, blízké i vzdálenější okolí). Mít možnost si vybavit pokoj svými doplňky bytovými i drobnými estetizujícími prvky, skříně ať jsou přístupné i pro osoby upoutané na invalidní vozík, u lůžka by uživatel rád viděl noční uzamykatelný stolek. Požadavek zájemce je zaměřen i na zajištění soukromí a možnost zvolit si pro sebe nejvhodnější alternativu (např. mít možnost se uzamknout (vlastnit klíč od pokoje), ale i mít zajištěné bezpečí (mít k dispozici signalizační zařízení pro stav nouze, kdy potřebuji pomoc druhého – pečovatelky, sestry). Mít možnost seberealizace i na svém pokoji (poslech hudby – rádio s přehrávačem, sledování tv pořadů, sledovat dění ve světě prostřednictvím internetu). A) Budova pobytové sociální služby umožňuje zájemci společenské vyžití. V zařízení existují místa, kde může být s návštěvou, v klidném prostředí, soukromí, mohou si uvařit kávu, kde mohu „něco kutit“, místa pro volnočasové aktivity, místa setkávání se s jinými uživateli – pro přednášky, místnost pro rehabilitaci, relaxační místnost. Pro stravování zachovat možnost volby stravování na pokoji nebo v malé jídelně, ale jasně je formulován i požadavek „něco si k jídlu připravit sám“ nebo s dopomocí. Objekt nebude ani veliký, ani vysoký, ale nemusí být ani přízemní, prostě tak, akorát. Zájemce však dává přednost menšímu počtu uživatelů s možností výběru toho, s kým chce hovořit, přátelit se (tedy i více míst, kudy se dá odejít). B)
Blízké okolí splňuje podmínky dostupnosti – zahrada, klidová zóna, návštěvy kaple – duchovního prostoru. Mít možnost zajít do obchodu, případně něco osobního vyřídit na úřadu, u notáře, či lékaře. Zájemce jasně formuluje požadavek bezbariérový přístup a především klade důraz na svobodu pohybu – noční procházky. Dostat se z budovy ven v kteroukoliv hodinu a zase zpět do budovy.
C)
Personál musí splňovat podmínku lidského přístupu, zachovávat úctu k člověku, zásadu důstojnosti. Zájemce specifikoval požadavek na odbornou zdatnost personálu. Zaměstnanci nejsou jen pečovatelky, rovněž zde
patří i sociální pracovníci, zdravotní sestry, aktivizační pracovníci, rehabilitační pracovník ale i další profese (např. zaměstnanci stravovacího úseku, úklidu, prádelny, údržby). Nutné jsou však i dobré pracovní podmínky, mezi které řadíme nejen „mít slušnou výplatu“, ale i dobré zázemí – pracovní prostředí (šatnu, denní místnost, sprchu, toaletu) a v neposlední řadě možnost vzdělávat se v dovednostech potřebných pro naplnění lidskosti, odbornosti a taky mít možnost vyventilovat se v bezpečném prostředí (supervize) a někdy vydechnout. U sociálních pracovníků, kteří vedou jednání se zájemci je podmínkou nebýt stále vyrušován při jednáních, mít pro tuto oblast vyčleněný prostor. U našeho zájemce je zřejmé, že nebyl ještě v domově, i když je místní. Je důležité ukázat mu místo, kde by mohl žít, je to úkol sociálního pracovníka. D) Osobní život. Zájemce sám hovoří o „plánování týdne s manželkou“ a být užitečný. Rovněž podstatná je zmínka o duchovním životě, který vede. Zájemce je na plánování zvyklý a očekává ze strany zaměstnanců poskytovatele, že najde u nich naplnění pocitu bezpečí, rozhovorů a to i s knězem. Není u něj známka „nechci plánovat“. Očekává, že i jeho duševní a duchovní potřeby budou uspokojeny. Svoji užitečnost definuje „i v bytě jsem něco pořád kutil“, „často s manželkou cestovali“ a o své poznání se chce podělit. Požadavek na duševní život zájemce uvádí v části „miluji své křeslo“, památky na své blízké, chci navštěvovat hřbitov. Tak to je několik vět, několik příkladů, jak bychom mohli vyjít vstříc našemu zájemci.
Potřeba zájemce a uživatele je udělat si něco po svém, jak byl v životě zvyklý. Povinností poskytovatele je reagovat pozitivně na potřeby uživatele v dikci základních zásad zákona o sociálních službách: „Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.”
