Návrh mobiliáře městského parku

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV DESIGNU, NÁBYTKU A BYDLENÍ

Návrh mobiliáře městského parku Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jiří Tauber, Ph.D. Vypracovala: Mgr. Zuzana Sendlerová

Brno 2014

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto práci na téma Návrh mobiliáře městského parku vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 ods. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne: 12. 5. 2014

...................................................... podpis

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Ing. Jiřímu Tauberovi, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce, za cenné rady a připomínky. Děkuji také rodině a přátelům za trpělivost a podporu při psaní.

ABSTRAKT Jméno: Zuzana Sendlerová Název práce: Návrh mobiliáře městského parku Bakalářská práce s názvem Návrh mobiliáře městského parku přináší podrobný náhled na veřejný prostor, konkrétně městský park, jeho funkci a vybavení. Práce je rozdělena na dvě hlavní části. První část vymezuje problematiku veřejného prostranství, nabízí analýzu základních prvků městského parku a mapování městského mobiliáře z hlediska jeho vzniku a funkce. Jsou uvedeny ergonomické požadavky, materiálová skladba i konstrukční řešení. Dále jsou uvedeny příklady zajímavých prací, jež vznikly pro veřejný prostor, a věnují se právě skupinovému sezení. Praktická část práce se zaměřuje na celkový vývoj návrhu, analýzu zvoleného místa, jednotlivé varianty a konečné řešení v rámci městského parku. Klíčová slova: krajinný prvek, městský park, mobiliář, skupinové sezení, veřejný prostor

ABSTRACT Name: Zuzana Sendlerová Name of the work: The Project of Furniture of City Park The Bachelor’s Thesis named „The Project of Furniture of City Park“ brings a detailed look at a public space, specifically a city park, at its uses and facilities. The thesis is divided into two main parts. The first part specifies the problems of public grounds, it offers an analysis of basic elements of city park and charting of city furniture based on its origins and function. There are ergonomic requirements, material’s structure and structural solution. Furthermore there are examples of interesting implementations focusing on seating for more people which came into being for a public space. The practical part of the thesis brings an analysis of the chosen site, there are solutions to the proposal, particular variants and a final solution. Keywords: landscape element, city park, furniture, group seating, public space

OBSAH 1

ÚVOD ........................................................................................................................ 9

2

CÍL PRÁCE A METODIKA .......................................................................................... 11

I.

TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................... 12

3

VEŘEJNÝ PROSTOR .................................................................................................. 12

4

3.1

Městský park .................................................................................................... 17

3.2

Mobiliář městského parku ............................................................................... 17

3.2.1

Parkové lavičky, stoly ................................................................................ 19

3.2.2

Odpadkové koše ....................................................................................... 21

3.2.3

Pítka, stojany, sloupky, mříže, osvětlení a další........................................ 23

3.3

Ergonomie ........................................................................................................ 24

3.4

Materiály a konstrukce .................................................................................... 29

3.4.1

Dřevo ......................................................................................................... 29

3.4.2

Kov ............................................................................................................ 31

3.4.3

Beton ......................................................................................................... 33

3.4.4

Kámen ....................................................................................................... 34

3.4.5

Plast........................................................................................................... 34

3.4.6

Sklo ............................................................................................................ 35

3.4.7

Spoje ......................................................................................................... 35

3.4.8

Kotvení ...................................................................................................... 37

PŘÍKLADY SKUPINOVÉHO SEZENÍ VE VEŘEJNÉM PROSTORU ................................. 38 4.1

Mmcité ............................................................................................................. 38

4.2

Ven Design........................................................................................................ 40

4.3

Escofet .............................................................................................................. 41

4.4

Santa y Cole ...................................................................................................... 42

4.5

Wolters-Mabeg ................................................................................................ 43

4.6

PPAG ................................................................................................................. 44

4.7

Rainer Mutsch .................................................................................................. 44

4.8

Remy & Veenhuizen ......................................................................................... 45

II.

PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 46

5

MOBILIÁŘ MĚSTSKÉHO PARKU - ANALÝZA VYBRANÉHO MÍSTA ............................ 46 5.1

6

Jak může vypadat městský park ....................................................................... 49

NÁVRH MOBILIÁŘE MĚSTSKÉHO PARKU - SKUPINOVÉ SEZENÍ .............................. 51 6.1

Cíl ...................................................................................................................... 51

6.2

Inspirace ........................................................................................................... 51

6.3

Krajinný prvek – Kontakt .................................................................................. 55

6.3.1

Vývoj návrhu ............................................................................................. 55

6.3.2

Varianty návrhu ........................................................................................ 56

6.3.3

Konečná řešení.......................................................................................... 58

6.3.4

Materiál..................................................................................................... 62

6.3.5

Konstrukce ................................................................................................ 65

6.4

Návrh a jeho řešení v rámci městského parku ................................................. 72

7

DISKUZE ................................................................................................................... 74

8

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 76

9

SUMMARY ............................................................................................................... 77

10 SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ ............................................................................. 78 10.1

Literatura ...................................................................................................... 78

10.2

Internetové zdroje ........................................................................................ 79

11 SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................. 81

1

ÚVOD Život na veřejných místech i městské prostory samotné prodělaly dramatické

proměny, které odpovídají změnám životního stylu a společnosti. Jednoduchá, ale poměrně univerzální základní kvalitativní kritéria mohou pomoci analyzovat, posuzovat a hodnotit náměstí, ulice a další městské prostory. Poskytnutí ochrany či pohodlí mají pro navrhování venkovních veřejných prostorů naprosto zásadní význam. Úvodní kapitoly bakalářské práce se zabývají otázkou problematiky veřejného prostranství. Podrobněji zkoumají městský park, jakožto rozšířenou formu veřejného prostranství, definují jeho podstatu a jedinečnost. Městský prostor a jeho architektura se stále častěji dostávají do popředí diskuzí architektů, urbanistů, ekologů, umělců, ale i politiků či samotných obyvatelů měst. Dlouhou absenci těchto debat, o které hovoří Jan Gehl1, můžeme spojovat s celkovým úpadkem sociologie města, jenž zasáhl třicátá až sedmdesátá léta dvacátého století. Rozvoj nových informačních i komunikačních technologií, rozmach automobilové dopravy a další převratné změny ve společenském vývoji zapříčinily negativní postoj k městu a veřejnému prostoru obecně. Šedesátá léta ale naopak přináší zájem o život ve městech, o kvalitu prostředí a ekologii. Další období se již neomezuje pouze na ekologii a přináší vznik celé tzv. urbánní sociologie města, o které hovoří Pavel Barša a Ondřej Císař. Tyto postoje zahrnují celý rozvoj postindustriální společnosti a její postmaterialistické hodnoty opouštějící materialistické prostředí.2 Posledních několik desítek let se debaty o veřejném prostoru a jeho využití stále více rozšiřují a neustále vznikají nové realizace, které jsou názornou ukázkou toho, že společnost vnímá prostor kolem sebe. Tato tematika úzce souvisí s problematikou privatizovaného prostoru, tedy území, které přešlo z veřejného prostoru na subjekt privátní. Je otázkou, jak tyto změny působí na městské prostory veřejně užívané. Zda

1

GEHL, Jan a Lars GEMZØE. Nové městské prostory. 1. vyd. Šlapanice: ERA, 2002. ISBN 80-86517-09-8. BARŠA, Pavel a Ondřej CÍSAŘ. Levice v postrevoluční době: občanská společnost a nová sociální hnutí v radikální politické teorii 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. ISBN 80-7325-033-0. 2

9

tento proces způsobuje zánik těchto míst apod. To jsou ovšem rozsáhlé náměty k diskuzi, která ale není součástí této práce. Od všeobecných otázek zaměřených na veřejný prostor se práce dále dostává k městskému parku, tradičnímu příkladu veřejného prostoru, který je místem odpočinku, setkávání, poznávání, inspirace. Aby se městský park stal společenským místem, které bude naplňovat potřeby lidí ve městě, je třeba, aby odpovídal jejich požadavkům. Nejde jen o místo samotné. Záleží rovněž na konkrétní úpravě a vybavení. Důležitou složkou je tedy městský mobiliář, který doplňuje daný prostor. Volba správného vybavení není jednoduchá, a proto je součástí teoretické části mapování městského mobiliáře z hlediska jeho vzniku a funkce. Jsou uvedeny ergonomické požadavky, materiálová skladba i konstrukční řešení. Dále jsou uvedeny příklady zajímavých prací, jež vznikly pro veřejný prostor, a věnují se právě skupinovému sezení. Práce si již v počátku kladla za cíl odhalit potřeby lidí v daném místě a vytvořit návrh, jenž bude těmto potřebám odpovídat a který bude současně zapadat do prostoru a dotvářet jej. Proto se práce specializuje na sezení pro více osob. Konkrétní návrh je situován na známé a frekventované místo v Brně. Původní výběr byl zúžen na městský park Kraví hora, která nejvíce odpovídá prvotním kritériím prostoru pro navrhovaný prvek.

10

2

CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem bakalářské práce je analýza a zhodnocení stavu současného městského

mobiliáře a na základě zvolených kritérií vytvoření návrhu nového prvku a jeho adaptace do městského parku. Metodika práce je zpracována formou literární rešerše. Bakalářská práce je rozdělena na dvě hlavní části. První polovina je teoretickou kompilací čerpající z odborné literatury zabývající se daným tématem. Tato část přináší podrobný náhled na veřejný prostor a jeho vybavení se zaměřením na městský park. Druhá část práce se věnuje prvkům městského, konkrétně parkového mobiliáře se zaměřením na předem vybrané místo. Výsledkem práce je analýza městského parku a jeho mobiliáře, zhodnocení získaných informací a dále vlastní návrh sedacího prvku.

11

I. 3

TEORETICKÁ ČÁST VEŘEJNÝ PROSTOR Téma veřejného prostoru, jeho ohrožení a možné obnovy, patří dnes ke klíčovým

tématům odborné architektonické diskuze i k důležitým motivům městských politik a plánů. Řada měst, od Barcelony po New York, si uvědomila, že kvalita veřejných prostorů podstatným způsobem podmiňuje jak obraz, tak fungování měst a že relativně malé investice do zkvalitnění veřejných prostorů mohou nastartovat spontánní procesy rehabilitace mnohem širších oblastí. Ovšem co je tak nového na tématu veřejného prostoru, že dnes přitahuje takovou pozornost tvůrců, politiků i teoretické reflexe na architektonických výstavách, konferencích a v médiích? Vždyť již před sto dvaceti lety učinil, Camillo Sitte ve svém spisu Stavba měst podle uměleckých zásad3 z formování veřejného prostoru ústřední bod své urbanistické koncepce. A uměleckohistorické studie, jako např. klasická kniha Town and Square4 od Paula Zuckera nebo Europäische Stadt-Plätze5 Heinze Coubiera, nabízející bohatý přehled veřejných prostorů, promyšleně navržených i spontánně rostlých, jako samozřejmý základ uspořádání města, z něhož evropský urbanismus vycházel od antiky. Co tedy dodává tomuto tématu na aktuálnosti? Možná je to právě novodobá nesamozřejmost veřejného prostoru, jeho zpochybnění, rozklad jeho fyzické formy i tradiční funkce a opětovné hledání odlišných forem i jeho nové náplně. Jak uvádí Manuel de Solà-Morales - to, co bylo kdysi bezprostředním výsledkem potřeb, technických možností a tradice „je dnes předmětem alternativních nabídek a diskutabilního vkusu“6. Počátky zpochybnění tradiční fyzické formy veřejných prostorů jsou spojeny s modernistickým odmítnutím koridorové ulice a blokové zástavby, kde linie průčelí jasně definovala obrys veřejného prostoru a jeho hranici se soukromým světem.

3

SITTE, Camillo. Stavba měst podle uměleckých zásad. 2. české vyd. Brno: ÚÚR, 2012, 111 s. ISBN 97880-87318-21-8. 4 ZUCKER, Paul. Town and Square. New York: Columbia University Press, 1959. 420 s. 5 COUBIER, Heinz. Europäische Stadt-Plätze. Köln: DuMont, 1985, 262 s. ISBN 978-37-70112-66-1. 6 DE SOLÀ-MORALES, Manuel. The Impossible Project of Public Space. In: ANGLÈS, Magda. In Favour of Public Space - Ten Years of the European Prize for Urban Public Space. Barcelona, 2010. s. 24-32.

12

Naproti tomu Le Corbusierova vize „Zářícího města“ s volně stojícími objekty v nečleněném prostorovém kontinuu již s žádným jasně vymezeným prostorem nepočítala. Veřejný prostor je zde prázdno obklopující solitérní stavby. Samozřejmě i v rámci moderního hnutí se již po druhé světové válce objevovaly snahy kompenzovat tuto ztrátu tradičních fyzických předpokladů veřejného městského života, jaké dříve nabízely historické městské prostory. Osmý kongres organizace CIAM v roce 1951 si tak vytkl jako hlavní téma „Srdce města“. Tehdejší prezident CIAM Josep Luis Sert o něco později inicioval na Harvardově univerzitě ustavení nové i dnes rozvíjející se disciplíny „Urban Design“, která se, jako jistá protiváha velkého urbanismu či plánování městských funkcí a procesů, měla více zaměřit na fyzickou formu města, přičemž navrhování městských prostorů se stalo jejím těžištěm.7 Mezi teoretiky lze jmenovat celou řadu autorů, kteří zkoumali konkrétní prostorové formy městské scény a různými argumenty zdůvodňovali existenci čitelně vnímatelných a tedy jasně vymezených míst, v nichž viděli i prostorový předpoklad sociálních kontaktů ve městě a individuální identifikace s vlastním prostředím. Příkladem jsou jména teoretiků působících převážně v 60. a 70. letech minulého století, mezi které patří Kevin Lynch, Gordon Cullenn, Christian Norberg-Schulz či Christopher Alexander. V architektonické a urbanistické tvorbě se s nastupujícím postmodernismem objevil i přímý návrat k tradičním městským formám. Výrazně to jde cítit v návrzích a proklamacích bratří Krierů s jejich tezí, že místo plánování funkčních zón je třeba se vrátit k navrhování městských prostorů, které vždy byly pevnou oporou vývoje města. Často s podobnou nostalgií dodnes propaguje tradiční městské uspořádání jako protiváhu sídelního uspořádání hnutí „New Urbanism“, které je aktivní zejména v USA. 8 Ani po mnoha letech hledání se nezdá, že by se dospělo k obecnějšímu konsensu o současné podobě městského prostoru. Náměstí, ulice, nábřeží, městská pasáž a park, 7

KRIEGER, Alex. Where and How Does Urban Design Happen? Harvard Design Magazine. Spring/Summer 2006. s. 64-71. 8 KRIER, Léon. Architektura - volba nebo osud. Vyd. 1. Praha: Academia, 2001, 189 s. ISBN 80-200-00127.

13

to všechno jsou nepochybně stále platné městotvorné prvky a stále jsou ve veřejném prostoru používané. A nemusí být přitom obestavěny historizujícími architektonickými kulisami, jak k tomu tíhly mnohé postmoderní návrhy. Dnešní doba je naopak svědkem nesmírného rozšíření spektra návrhů a velké invence, jak originálním způsobem venkovní městský prostor pojmout. Příkladem je newyorská „High Line“, promenáda na trase zrušené nadzemní železnice nebo kamenná střecha Opery v Oslu, která se postupně svažuje do moře. To mohou být příklady nových forem. Stále ale zůstává otázka, jak s tímto městským prostorem, nacházejícím se uprostřed odlišně se uspořádaného prostoru, máme dále zacházet? Jak tento prostor přizpůsobit místu, nabídnout ho lidem a přitom zachovat jeho jedinečnost? Vedle nejistot, jaká fyzická podoba veřejného prostoru odpovídá soudobému městu, se naráží i na problém charakteru současného městského života a na otázku, zda a k čemu dnes vůbec venkovní městský prostor potřebuje. Veřejný prostor ostatně poukazuje ke dvěma rovinám, k fyzicky definovanému tvaru a k životu, který ho zaplňuje. Náměstí bez specifických aktivit, mezilidských kontaktů a vztahů, veřejným prostorem není, zůstává jen fyzickým místem. Otázkou ale také zůstává, zda k sociální komunikaci a sdružování je v dnešní době ještě potřebný tento venkovní městský prostor, když nám moderní média od televize přes internet po mobilní telefony umožňují vizuálně sdílet společný globální svět, získávat aktuální informace a být tak v permanentním kontaktu s kýmkoliv a kdekoliv? Jaký tedy má být veřejný prostor? Co pro nás znamená ulice či park? Peter Marcuse popisuje pět principů, které definují veřejný prostor. Prvním z nich je rovnost při rozdělení zdrojů, dále přístupnost, nediskriminující kontrola, estetická kvalita a jako pátý bod uvádí environmentální udržitelnost.9 Princip rovnosti zdůrazňuje zájem o to, aby tyto prostory byly v praxi stejně přitažlivé a stejně využitelné pro všechny sociální skupiny, a to v míře odpovídající jejich potřebám. Například to, zda je veřejný park navržen pro hráče badmintonu či basketbalu, ovlivňuje to, zda jsou v parku stoly nebo jen květinové záhony, hřiště či 9

MARCUSE, Peter. The Threats to Publicly Usable Space in a Time of Contraction [online]. New York: Wolkenkuckucksheim, Vol. 8., No. 1, September 2003 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: ˂http://www.tucottbus.de/theoriederarchitektur/Wolke/eng/Subjects/031/Marcuse/marcuse.htm˃.

14

velké travnaté plochy. Příkladem může být návrh volných prostorů v newyorském Battery Park, jenž tomuto tématu přesně odpovídá. Přístupnost úzce souvisí s pojmem veřejný, jelikož nepřístupný veřejný prostor již nemůže být skutečně veřejný, pokud se nejedná o chráněné místo, kde platí určitá omezení kvůli jeho fungování. Princip nediskriminující kontroly je velmi důležitý, a to především pokud se na něj nahlíží z historického kontextu. Vyloučení jakékoliv sociální skupiny z možnosti využívat veřejný prostor omezuje jeho veřejný charakter. A nakonec i estetická kvalita samotného prostoru může ovlivnit to, do jaké míry je místo atraktivní pro jeho využívání veřejností.10 Veřejně využívaná místa mají také specifické funkce. Mohou být užívána mnoha rozličnými způsoby a každý z nich hraje specifickou roli v městském životě. Peter Marcuse toto téma podrobně rozebírá a uvádí několik forem využívání veřejných prostorů. Veřejný prostor je často považován za klíčové místo pro interakce, jež ustavují demokracii. Klasickým příkladem je řecká agora a současným příkladem je např. Hyde Park v Londýně, washingtonský Mall jako dějiště nesčetných demonstrací, předpolí Braniborské brány nebo Alexandrovo náměstí v Berlíně, někdy také méně otevřené prostory jako Convention Center v New Yorku, ale jistě též Times Square. Neorganizovaná nebo spontánní komunikace je dalším aspektem demokratického charakteru veřejného prostoru. Takové interakce se v rámci městského života odehrávají na tržištích, v nákupních centrech, kavárnách, na vlakových nádražích a dalších místech. Veřejné prostory mají často symbolický význam pro nějakou skupinu nebo společenství, a to i v případě, že nejsou přímo používány. Patrně nejuznávanější funkcí veřejného prostoru je setkávání s druhými a mísení mnoha různých lidí, které podporuje socializaci i rozmanitost. Klasickým příkladem jsou ulice, náměstí, parky, ale stejnou funkci mají i veřejné dopravní prostředky. Je jistě otázkou do jaké hloubky tyto interakce jdou, což velmi úzce souvisí s prostorovým uspořádáním těchto míst. Právě uspořádání daného místa je mnohdy velmi chaotické a mnohdy právě naopak velmi pravidelné. Konkrétní uspořádání místa souvisí samozřejmě na tom, k jakým

10

MARCUSE, Peter. The Threats to Publicly Usable Space in a Time of Contraction [online]. New York: Wolkenkuckucksheim, Vol. 8., No. 1, September 2003 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: ˂http://www.tucottbus.de/theoriederarchitektur/Wolke/eng/Subjects/031/Marcuse/marcuse.htm˃.

15

společenským aktivitám je určeno. Prvotně je třeba sledovat účel návštěvy daného prostoru a poté uvažovat, co může daný účel zpříjemnit, doplnit a uspokojit. Další funkce, kterou Marcuse ve své práci uvádí, již souvisí s určitým typem prostorů. Veřejné vlastnictví a kontrola mnohdy slouží environmentální funkci, počínaje ochranou ovzduší, kvality vody v oblasti vodních zdrojů po ochranu lesů, vzácných ekosystémů nebo ohrožených území.11 Různé způsoby využití veřejného prostoru nejsou natrvalo fixované či nedotknutelné. Existují různé formy ohrožení veřejného prostoru. Městský život se neustále proměňuje a tyto prostory se musí přizpůsobit. Také architekti a urbanisté někdy přispívají k narušení funkcí veřejných prostorů. Návrhy náměstí, která jsou málo přitažlivá pro veřejné využití, obsáhle zdokumentoval William Whyte ve své knize The Social Life of Small Urban Spaces12 již v roce 1980. Umístění „veřejných“ zahrad na střechy mrakodrapů, jak navrhovaly některé projekty, asi stěží umožní jejich snadnou dostupnost pro širší veřejnost. Ale i soukromá výstavba může mít silně negativní dopad na využívání veřejných prostorů. Po celém světě záplava nových obchodních center na předměstích zjevně přispívá mnohem výrazněji k úpadku veřejných míst v centrech měst. Otázkou samozřejmě zůstává, zda takové projekty lze dávat za vinu architektům a urbanistům, nebo zda prostě vyplývají z instrukcí a přání těch, kteří je financují. Jejich návrh ale vždy může ovlivnit konečné využívání tohoto prostoru, tedy to, kdo nejspíš bude prostor využívat. Často jde o vyvažování priorit a vzájemně se vylučujících využití, tedy zda má přednost hřiště na fotbal či tenisový kurt, dětské hřiště či výběh pro psy.

11

Tamtéž. WHYTE, William. The Social Life of Small Urban Spaces [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: ˂http://www.scribd.com/doc/86261545/The-Social-Life-of-Small-Urban-Spaces˃. 12

16

3.1 Městský park Městský park je „prostor, který není zastavěn budovami, nahrazuje přírodní prostředí a kterému je věnována pozornost z hlediska jeho výtvarné podoby“13. Je formou veřejného prostranství a tedy městské neboli veřejné zeleně. Městskou zelení rozumíme „plochy, na nichž převládají přírodní komponenty, a zejména rostlinné porosty. Z funkčního hlediska převládá u ploch veřejné zeleně funkce rekreační a oddychová, případně reprezentační či obytná. V každém případě se jedná o klidové prostory s omezením nebo vyloučením motorové dopravy“14. Městská zeleň nabízí mnoho tváří. Její podobou může být park, zahrada, hřbitov, arboretum, botanická a zoologická zahrada, sportovní hřiště se zelení, osázené náměstí, komunikace osázená stromy či zelené prostory mezi bloky domů.15 Městský park může mít funkci okrasnou, rekreační nebo může docházet ke kombinaci více funkcí. Je to prostor, kde trávníkové plochy doplňují výsadby dřevin, stromové solitéry, vodní prvky a mobiliář.16 Městský park není jen rekreační místo, je to „živé umělecké dílo“17, které žije s námi, současně s námi se vyvíjí a současně s námi se také proměňuje.

3.2 Mobiliář městského parku „Městský mobiliář je souborem elementů v urbanistickém prostředí, které zvyšují jeho obyvatelnost. Městský mobiliář hraje důležitou roli v měřítku atraktivity městských prostorů. Vhodným rozmístěním jednotlivých prvků se prostor stává přístupnější a vytváří tak pozitivní vztah návštěvníků a sociální vazby mezi obyvateli.“ 18

13

ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Brno: VUT v Brně, Fakulta architektury, Ústav teorie urbanismu, 2003. s. 8. 14 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory jako prostředek pro podporu místního cestovního ruchu. Vyd. 1. Hradec Králové: Civitas per populi, 2006. ISBN 80-903813-2-4. s. 30. 15 MACHÁČEK, Jaroslav. Hodnocení vlivů na prostředí ve městech. Vyd. 1. Praha: IFEC, 2002. ISBN 8086412-14-8. 16 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Brno: VUT v Brně, Fakulta architektury, Ústav teorie urbanismu, 2003. s. 8. 17 PETRŮ, Jaroslav. Zahrady a parky Jihomoravského kraje. Praha: Orbis, 1971, s. 2. 18 KRAUEL, Jacobo. Street Furniture. Barcelona 2007. 180 s. ISBN 84-96263-82-7.

17

Volba a umístění městského mobiliáře souvisí s aktivitami lidí na veřejných místech. Tomuto tématu se podrobněji věnuje Jan Gehl. Uvádí členění do tří kategorií, které obsahují aktivity nezbytné, volitelné a společenské. Vzájemně se odlišují ve svých požadavcích na prostor. Nezbytné aktivity zahrnují náš každodenní pohyb po veřejných místech např. při cestě do práce. Aktivity, jež úzce souvisí s vnějšími podmínkami, označuje jako volitelné. Do této kategorie zahrnujeme i volbu a umístění městského mobiliáře. Na tuto aktivitu navazuje třetí, tedy aktivita společenská. Ta zahrnuje nejen samotného jedince v prostoru, ale uvažuje i o přítomnosti ostatních lidí. Společenskou aktivitu vytvářejí děti hrající si na hřišti, studenti ležící v parku na dece či stará paní pozorující pohyb lidí v okolí.19 Přítomnost lidí představuje základní předpoklad pro vybavení městského parku venkovním nábytkem. Na základě výše zmíněných aktivit by mělo být vytvořené místo určené k sezení, odpočinku, konverzaci a setkávání. Markéta Čablová uvádí univerzální principy, které přispívají k úspěšnému fungování veřejného prostranství. Jedná se o princip polyfunkčnosti, sdružování, vrstvení, koncentrace a princip participace budoucích uživatelů. Také jmenuje jednotlivé faktory jako např. doprava, obchod, prostorové a sociální faktory a zařízení prostranství.20 Pro parkový mobiliář, a tedy pro práci samotnou, jsou právě sociální faktory důležitým měřítkem, které jsou v prvotní myšlence i samotném návrhu dále zohledněné. Sociálními faktory rozumíme počet uživatelů a turistů konkrétního místa, věkovou i sociální skupinu těchto uživatelů, jejich vztah ke zkoumanému místu či sociální kontakty a bezpečnost. I přesto, že jejich určení není přesné a hodnoty jsou jen přibližné, jejich vliv je zřejmý. Rovněž zařízení či vybavení těchto míst ovlivňují celkové působení každého typu veřejného prostranství. Do této skupiny ale nezahrnujeme přímo venkovní mobiliář. Kromě sedacích, lehacích a dalších prvků mobiliáře, sem řadíme prvky architektury, umělecká díla či prvky přírodní.

19

GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Vyd. v češtině 1. Boskovice: Albert, 2000, 202 s. ISBN 80-85834-79-0. 20 ČABLOVÁ, Markéta. Kvalita veřejných prostorů a její rozvoj: Faktory rozvoje veřejných prostorů. Brno: VUTIUM, 2005, 31 s. ISBN 80-214-3073-7.

18

Pokud výše zmíněné požadavky vytváří promyšlený celek, můžeme očekávat, že se takové místo stane navštěvovaným, a tak i zdárně řešeným veřejným prostranstvím. Níže jsou uvedeny tradiční prvky mobiliáře městského parku. Sedacím prvkům je věnována zvýšená pozornost, jelikož úzce souvisejí s tématem práce. Je provedena stručná analýza nabídky prostřednictvím firmy mmcité, která má v současné době nejširší katalogovou nabídku městského mobiliáře nejen na domácím, ale také evropském trhu. Na vybraných příkladech jsou uvedeny různé možnosti sezení, jejich materiálové složení a konstrukční prvky. Dále je přehled doplněn o produkty firmy Ven Design, která se specializuje na malosériovou a kusovou výrobu městského a krajinného mobiliáře. 3.2.1 Parkové lavičky, stoly Lavička je základním prvkem městského, ale i parkového mobiliáře. Trh nabízí celou škálu variant parkového sezení, které se odlišují základní funkcí, tedy pro koho je určená a pro jaké účely, dále použitým materiálem, konstrukčním řešením, ale i velikostí a samotným umístěním v prostoru. Parková lavička Portiqoa (obr. 1) reprezentuje jednoduchou variantu sezení. Modelované bočnice z hliníkové slitiny vytvářejí štíhlé linie, které podporuje pravidelný lamelový rošt z masivního dřeva. Lavička nabízí snadné, pevné a nad dlažbou osazené kotvení do podkladu. Dalším příkladem jsou parkové lavičky, jejichž nosnou kostru tvoří zinkovaná ocelová konstrukce doplněná roštem z ocelových či nerezových kulatin (např. model Vera od mmcité). Stejná konstrukce se využívá rovněž v kombinaci s masivním dřevem propojeným nerezovými šrouby. I pro venkovní použití postačuje impregnace proti škůdcům a ponechání dřeva v přirozeném stavu bez dalšího nátěru. Dále se kromě tradičních konstrukcí často objevují lavičky stojící na dvou nohách v podélné ose, které působí velmi vzdušně. Mají kotvení pod povrchem a fungují jako modulové stavebnice. Jejich výhodou je snadná montáž i údržba. Pro exteriérové účely je vhodná také konstrukce z ocelového ohýbaného plechu (např. model Radium od mmcité). Průnik stěn zvyšuje celkovou pevnost materiálu. Nevýhodou takového způsobu sezení je sedací plocha, která má odlišné vlastnosti než dřevo, proto se na místo sedáku mohou připevnit plastové záslepky, dřevěné desky či vysokotlaký laminát HPL potlačující 19

chladný povrch plechu. Dalším příkladem jsou prvky sezení, jejichž konstrukce je tvořená svařenými ocelovými pozinkovanými pruty (např. model Limpido od mmcité). Jiné možnosti nabízí sezení tvořené samostatnými sedáky ze silného ocelového plechu, jehož nosná kostra je žárově zinkovaná a odlehčená perforací a umožňuje odlišné sestavy (např. model Onda od mmcité). Stále větším trendem jsou bočnice z broušeného betonu (terazzo) v kombinaci s dřevěnými lamelami umístěnými na ocelových zinkovaných držácích.21 Podobně se pracuje i s kamenem (např. model Forma od Ven Design). Integral (obr. 2), parková lavička se stojanem na kola, je příkladem propojení dvou funkcí. Ondřej Elfmark navrhl sedací prvek s přidruženým stojanem na kola nabízející jednak pohodlné řešení pro cyklisty a jednak efektivně využil prostor. Tento sedací prvek rovněž poskytuje výraznou úsporu materiálu, času při výrobě, při montáži i budoucí údržbě.

Obr. 1, 2 Portiqoa - mmcité, Integral - Ondřej Elfmark

Městský mobiliář - stůl, je často vyhledávaným prvkem v rámci veřejného prostoru, bohužel je i nejméně používaným. Také samotná nabídka firem vyrábějící tento mobiliář je poměrně malá. Jednoduchým, ale zároveň zajímavým příkladem je stůl Lagurus (obr. 3) od Ven Design, jehož ocelová žárově zinkovaná konstrukce doplněná masivními dřevěnými deskami z dubu či borovice vytváří kvalitní doplněk sezení.

21

Mmcité - parkové lavičky [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!parkove-lavicky˃.

20

Zajímavým příkladem kombinujícím sezení s odkládací plochou je Urban islands (obr. 4), který pracuje se třemi vrstvami. První nabízí plochu k sezení, druhá odkládací prostor a nejvyšší úroveň slouží jako opěradlo. Jednoduché oválné tvary jsou odlišným způsobem sezení ve veřejném prostoru. Jsou možná různá barevná provedení s různou orientací horních desek. Konstrukce je z ocelového plechu, povrchově chráněného zinkováním a nástřikem práškového vypalovacího laku a horní plochy jsou vyráběny z akátového či tropického dřeva.

Obr. 3, 4 Lagurus - Ven design, Urban islands - mmcité (design Lucie Koldová, Dan Yeffet)

3.2.2 Odpadkové koše Další nezbytnou skupinu prvků městského parku tvoří odpadkové koše. Obrázky níže alespoň částečně naznačují, jak tento prvek může esteticky doplňovat veřejný prostor, aniž by rušil okolí. Tvarově střídmý, jednoduchý, ale současně rozmanitý design nabízí model Nanuk od mmcité (obr. 5). Jeho provedení je možné jako kvádr či válec, jehož kostru tvoří zinkovaný plech s práškovým vypalovacím lakem. Zajímavé jsou různé variace opláštění, kterými mohou být dřevěné lamely, ocelový zinkový plech, nerezový plech, ocelový zinkový tahokov s práškovým vypalovacím lakem či vysokotlaký laminát. Dalším typem jsou celoocelové koše, s prostorem pro tříděný odpad či integrovaným popelníkem (obr. 6). Zde se využívá stabilní kotvení pomocí betonové patky. Jiný způsob kotvení je znázorněn na příkladu koše Swissbin od mmcité (obr. 7). Má stabilní

21

dno nachystané pro kotvení pomocí šroubů do podkladu. Materiál je stejný jako u prvního příkladu.22

Obr. 5, 6, 7 Nanuk, Crystal, Swissbin - mmcité

Odlišné varianty odpadkových košů jsou uvedeny na příkladech firmy Ven Design, která nabízí originální kousky z litého betonu (obr. 8), silnostěnného pozinkovaného plechu opláštěného masivním dřevem (obr. 9) či zajímavé způsoby zavěšených košů (obr. 10). Jejich produkty jsou příkladem, jak může jednoduchá perforace proměnit základní funkci odpadkových košů.23

Obr. 8, 9, 10 Coix, Molinian, Briza V - Ven design

22

Mmcité - odpadkové koše [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!odpadkove-kose˃. 23 Ven Design [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: ˂http://www.vendesign.cz/pdf/KATALOG_VENDESIGN.pdf˃.

22

3.2.3 Pítka, stojany, sloupky, mříže, osvětlení a další Ne tak častým prvkem parkového mobiliáře jsou pítka. Zde se opět používá ocelový plech či nerez. Jejich tvar může být různý, jako příklad je uvedeno pítko kuželovitého tvaru (obr. 11). Zajímavé je využití laserového řezání pro pítko s perforovaným florálním motivem (obr. 12). Ostatními prvky městského mobiliáře, které ale nejsou tolik typické pro městské parky, jsou stojany na kola, mříže ke stromům, zahrazovací sloupky, osvětlení, prvky pro zeleň, zábradlí a dělící části, informační a reklamní tabule, nejrůznější přístřešky a další instalace. I zde je viditelná materiálová, konstrukční a barevná různorodost.

Obr. 11, 12, 13 Hydro 310 - mmcité (design Petr Hrůša), Juncus - Ven design, Meandre - mmcité

Obr. 14, 15, 16 Sinus (design Roman Vrtiška), Elias - mmcité, Vía láctea - Santa y Cole

23

3.3 Ergonomie Ergonomie pochází z řeckého slova ergon (práce) a nómós (zákon). Zkoumá člověka ve vztahu k okolnímu prostředí, vnější vlivy, kterými jsou teplota, hluk, světlo, proudění vzduchu, vibrace, prostor či antropometrie. Působí na každého a ovlivňuje veškerou naši činnost. Vnímání každého z nás je individuální, a proto nelze přesně vymezit interakce člověka a okolí. Okruhy ergonomie dle Mezinárodní ergonomické asociace (IEA24): 

Fyzická ergonomie (somatická) zkoumá vliv anatomie, antropometrie, fyziologie a biomechaniky člověka. Dále je zpracovává a porovnává s fyzickou aktivitou člověka. Řadíme sem např. zdraví, bezpečnost, kvalitu ovzduší, uspořádání prostoru a opakovanou činnost.



Kognitivní ergonomie, nazývaná také jako poznávací, se věnuje např. psychické zátěži, dovednostem, stresu, rozhodování či zkoumá působení vibrací a podprahových zvuků na člověka.



Organizační ergonomie zkoumá socio-technické systémy a jejich organizační strukturu, strategie a postupy. Do této kategorie patří např. komunikace, kolektivní práce, management či zajištění pocitu komfortu.25 Ergonomie zajišťuje prostředí vytvářející vhodné podmínky pro práci člověka

a zamezuje tak negativnímu zatěžování lidského organismu. Hlavním přínosem je: 

„optimalizace a komfort práce, nebo jiných činností,



minimalizace a prevence zdravotních obtíží,



minimalizace únavy při různých činnostech,



zvýšení výkonnosti,

24

„lEA (Internacional Ergonomics Association) vznikla 6. dubna 1959 v Oxfordu. Jedná se o nevládní organizaci uznanou Společností národů (OSN). Ve svých řadách sdružuje odborníky různých profesí z oblastí vědeckého výzkumu, vzdělávání i praxe, kteří jsou organizováni v národních ergonomických společnostech. Pod záštitou lEA se konají významné světové kongresy a konference. Oficiálním časopisem lEA je „ERGONOMICS“ (vydávaný v Anglii). Česká republika je zastoupena v lEA prostřednictvím ČES (České ergonomické společnosti).“ Zdroj: Ergonomie. [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: ˂http://www.n-is.cz/cz/ergonomie/page/19/˃. 25 Tamtéž.

24



zlepšení kvality prováděných činností,



dobrá fyzická a psychická kondice.“26

Rozměry lidského těla a jednotlivé vzdálenosti kloubních spojů jsou určujícím vztahem pro tvorbu mobiliáře a nábytku obecně. Obor, který se zabývá přesným měřením a rozborem tělesných znaků, se nazývá antropometrie. „Vychází z antropometrických bodů, které jsou mezinárodně schváleny. Jsou snadno nahmatatelné na kostním podkladu na přesně definovaných místech, kde je kostra pokrytá pouze kůží, ne svaly nebo tukem. Měřený rozměr je definován normami. Pro technické účely slouží ČSN EN ISO 7250–1 Základní rozměry lidského těla pro technologické projektování – Část 1: Definice a orientační body tělesných rozměrů.“27 Abychom danému nábytku dali ideální funkci, je třeba zajistit jeho souznění s lidskou postavou, a proto se antropometrie stala důležitým bodem pro návrhy a dimenzování nábytku. Městský mobiliář je navrhován pro člověka a současně doplňuje veřejný prostor. Proto se i zde musí dbát na dodržování výše zmíněných zásad a při návrzích dodržovat tělesné parametry člověka. Výjimkou jsou např. sloupy veřejného osvětlení, pro které platí parametry odlišné (vlastnosti světla apod.). Nejrozšířenějším prvkem městského mobiliáře tvoří sedací prvky. Zde jsou parametry lidského těla důležité, ale z důvodu kratších časových úseků strávených zde, jsou dostačující jen základní parametry. Proto je řada návrhů zjednodušena nebo úplně vypouští některé prvky (bederní opěrky aj.). Jednotlivé příklady dokazují, že jsou možné modifikace rozměrů či kombinace sedacích a lehacích prvků. „Základní ergonomické parametry týkající se sezení jsou následující: výška sedací plochy – 420–480 mm, šířka sedací plochy – min. 360 mm, optimálně 380–400 mm, hloubka sedací plochy – 380–400 mm. Maximální úhel sklonu opěráku k rovině sedáku je 110° a úhel sklonu sedáku k rovině podlahy je max. 5°.“28

26

Tamtéž. Antropometrie [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: ˂http://www.n-is.cz/cz/antropometrie/page/34/˃. 28 ŠIROKÝ, Ladislav. Návrh prvku městského mobiliáře. Brno, 2013. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. s. 18. 27

25

Obr. 17 Základní rozměry člověka pro návrh mobiliáře. A - výška těla, B - výška očí při stoji, C výška ramen, D - výška lokte, J - šířka ramen, I - šířka boků, M - výška těla nad sedadlem, O výška ramen nad sedadlem, P - výška lokte nad sedadlem, R - vzdálenost hýždě-koleno, S délka dolní části stehna, T - výška podkolení jamky

Na obrázku níže jsou uvedeny rozměry sedacích prvků určených pro exteriérové použití, které ve své publikaci uvádí Jana Vinárčiková.

26

Obr. 18 Rozměry pro jednotlivé typy exteriérových sedacích prvků

27

Obr. 19 Faktory sezení

28

3.4 Materiály a konstrukce Vnější prostředí podstatným způsobem ovlivňuje výběr materiálu, jeho povrchovou úpravu či samotnou konstrukci nábytku, zejména hovoříme-li o nábytku pro exteriérové využití. Ten musí odolávat působení povětrnostních vlivů, tedy vody (kyselé deště), slunečního záření či teplotním výkyvům a zachovávat si své původní vlastnosti. Kromě přírodních faktorů musí mobiliář čelit vlivu člověka samotného či dalším vlivům, jako je posypová sůl, které mohou výrazně narušit povrchovou úpravu mobiliáře a tím i zkrátit jeho životnost. Proto jsou na tento typ nábytku kladeny vyšší nároky. Nejrozšířenějším materiálem k výrobě venkovního mobiliáře bylo a stále je dřevo, a proto mu je věnována v následující kapitole větší pozornost. 3.4.1 Dřevo Dřevo je tradiční materiál používaný pro výrobu nábytku. Dřevěný nábytek přirozeně dotváří krajinu a navozuje příjemný pocit při jeho užívání. Jeho vlastnosti nabízejí široké možnosti při jeho zpracování i využití. Mezi kladné vlastnosti dřeva řadíme především snadnou opracovatelnost, odolnost vůči zatížení nebo tlumící schopnosti vůči vibracím a mechanickým rázům. Široká nabídka různých druhů dřevin umožňuje správnou volbu požadovaných fyzikálních i mechanických vlastností. Dřevo má poměrně velkou pevnost ve směru vláken a na rozdíl od jiných materiálů nepodléhá korozi. Rovněž se vyznačuje zajímavou barvou a jedinečnou strukturou, jež velmi často hrají rozhodující roli v konečném designu. Dřevěné materiály mají i jisté nedostatky, které omezují jejich venkovní využití. Teplotní změny působí na tvarové vlastnosti dřeva a tím snižují jeho kvalitu. I ostatní vnější vlivy mohou vyvolávat přítomnost biologických škůdců, kterými jsou např. drobní živočichové a dřevokazné houby. Mezi nevýhody řadíme nižší pevnost napříč vláken a tvrdost, která rovněž neodpovídá alternativním materiálům. Výsledné vlastnosti rovněž ovlivňují jeho odlišné fyzikální a mechanické vlastnosti v jednotlivých směrech vláken. Častým problémem je přítomnost suků či trhlin, a tak významnou roli

29

hraje kvalita výběru, následné sušení a další úprava, která zamezuje možnému poškození dřeva. Vysoké nároky na životnost a celkovou kvalitu, které jsou kladené na venkovní nábytek, splňuje především dub, borovice a akát. Rovněž se využívají dřeviny měkké, tedy smrk, modřín nebo buk. Pro venkovní využití získávají uplatnění rovněž dřeviny tropické - balata rouge zvaná massaranduba, meranti, ipé, iroko nebo izombé, které splňují všechny požadavky pro venkovní využití, ale díky dovozu je jejich cena značně vyšší. Tradičním materiálem pro zahradní nábytek je teak, jehož dřevo obsahuje ochranné látky bránicí napadení biologickými škůdci.29 K výrobě dřevěného nábytku neodmyslitelně patří i samotná konstrukce, která především u nábytku určeného do exteriéru vyžaduje dodržování určitých zásad. Tyto zásady se člení do tří skupin. Ladislav Reinprecht uvádí optimalizaci konstrukčního řešení, materiálovou optimalizaci a bariérovou ochranu povrchu dřeva.30 Důležitým bodem je působení vlhkosti a vody na nábytek a jeho spoje. Proto se musí dbát na detaily konstrukce, které by měly primárně předcházet zadržování vody. Konstrukce by měla také umožnit rovnoměrné působení vzduchu, který umožňuje dobré vysychání a tím zamezuje vzniku dřevokazných hub. Dřevo by se mělo také vyvarovat přímého kontaktu se zemí. Spojování se provádí nejčastěji spojovacími materiály, které by neměly podléhat korozi. Pokud se použije lepený spoj, musí být použité lepidlo vhodné pro venkovní použití. Při umístění dřevěné části do země je třeba použít impregnaci a ukotvení provést pomocí kovových profilů nebo využít štěrk a beton pro pevný základ. Životnost každého dřevěného kusu také souvisí s jeho opracováním a další povrchovou úpravou. Tou mohou být oleje, transparentní a lazurovací laky nebo pigmentové nátěrové hmoty. Povrchová úprava řeší např. vyšší odolnost vůči vodě. Odolnější dřeviny, jako např. teak, postačí impregnovat olejem nebo je nechat bez

29

MÜLLEROVÁ, Alena. Zahradní nábytek: Umíte si vybrat. 1. vyd. Brno: ERA, 2007, 82 s. ISBN 978-807366-082-6. 30 REINPRECHT, Ladislav. Konstrukční ochrana dřevařských výrobků [online]. 7. 11. 2008 [cit. 2014-0315]. Dostupné z: ˂http://www.asb-portal.cz/stavebnictvi/drevostavby/konstrukcni-ochranadrevarskych-vyrobku˃.

30

povrchové úpravy. Dále se používají fungicidní a insekticidní prostředky. Možnou ochranou je tepelná úprava dřeva při teplotách 150–260 °C, čímž dřevo získává vyšší tvarovou stálost a současně odolává vůči dřevokazným škůdcům. 3.4.2 Kov Kov a slitiny kovů řadíme mezi vysoce kvalitní materiály, jež našly přední uplatnění z pohledu městského mobiliáře. Vyznačují se velmi dobrými mechanickými vlastnostmi a relativně snadným opracováním. V návrzích městského mobiliáře se často objevují v kombinaci s jiným materiálem, kterým je dřevo.

Obr. 20 Rozdělení kovových materiálů

Velmi dobrými vlastnostmi se pyšní slitina železa nazývaná ocel. Oceli řadíme mezi nejpoužívanější kovové materiály. Představují přibližně 90 % slitin Fe a dalších 10 % patří litinám. Jejich zpracování probíhá převážně tvářením. Dle chemického složení rozlišujeme oceli nelegované (uhlíkové) a legované. Nelegované oceli jsou slitiny Fe-C a dalších prvků. Dle obsahu uhlíku dále tyto oceli rozdělujeme na podeutektoidní (méně než 0,8 % C), eutektoidní (0,8 % C) a nadeutektoidní (více než 0,8 % C). Podeutektoidní oceli jsou nejčastěji používány pro výrobu konstrukčních materiálů, ostatní se využívají jako materiály nástrojové. Obecně je tento druh oceli levnější, a tak i více využívaný materiál. Pro použití této oceli v exteriéru je nutná její povrchová úprava. Legování oceli se používá z důvodu zlepšení vlastností. Díky tomu se zvyšují mechanické vlastnosti (mez kluzu, pevnosti, houževnatost při nízkých teplotách 31

a tvrdost), navyšuje se odolnost vůči korozi a materiál má obecně lepší fyzikální a technologické vlastnosti (např. obrobitelnost). Legované oceli dále rozlišujeme dle množství legovaných prvků na nízkolegované (pod 5 %), střednělegované (5–10 %), vysocelegované (nad 10 %). Oceli můžeme dále rozlišovat podle využití, zpracování a kladných vlastností. Jsou to např. oceli s vysokou pevností, pro svařované konstrukce, korozivzdorné, hlubokotažné k tváření za studena a mnoho dalších.31 Pro výrobu městského mobiliáře lze ocel použít v různých variantách. Jednou z nich je ocel pozinkovaná používaná pro výrobu zemních vrutů u kotvení. Dále se využívá nerez ocel, ze které se vyrábí např. konstrukce laviček. Pro venkovní nábytek nachází uplatnění rovněž kovářská ocel, z níž je možné vyrábět umělecké předměty, konstrukce laviček apod. Dále se používají různé druhy oceli - ocelové trubky, tyče, konstrukční, pásová, galvanizovaná, pozinkovaná ocel či corten. Mezi další slitiny železa řadíme litiny, které se vyznačují zvýšeným obsahem uhlíku (více než 2,1 %) a dalších prvků, nejčastěji křemíku, který způsobuje tuhnutí litin. Jejich výroba probíhá tavením surovin v pecích, kde se využívá např. surového železa, litinového či ocelového šrotu. Jejich další zpracování probíhá pouze odléváním, díky jejich dobré slévatelnosti. Proto se litiny využívají při tvarově náročných prvcích, jejichž využití v rámci mobiliáře pozorujeme již na přelomu 19. a 20. století, kde lavičky zdobily dekorativní ocelové vzory secesního nádechu. Litiny dělíme na dvě hlavní skupiny. Bílé litiny vznikají rychlým ochlazením taveniny a grafitické vznikají pomalým chlazením, přičemž záleží, v jaké formě se nachází uhlík.32 Pro venkovní nábytek se litina využívá při výrobě tvarovaných lamp, sloupů, mříží, pítek, kašen a převážně parkových laviček. Hliník řadíme mezi lehké kovy, jejichž hustota je nižší než 5000 kg/m3. Kromě hliníku řadíme k významným lehkým kovům ještě hořčík a titan. Hliník je kov, který se vyznačuje svou stabilitou na vzduchu, a to díky tvorbě pasivní ochranné oxidické vrstvy (Al2O3) na povrchu. Dále je velmi dobrý elektrický a tepelný vodič. Jeho krystalová struktura (kubická plošně centrovaná) způsobuje, že čistý hliník je měkký a tvárný a to 31 VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2006. ISBN 80-7080-600-1. s. 94. 32 Tamtéž, s. 120.

32

je také důvod, proč je omezený z hlediska konstrukčních materiálů. Pro zpevnění se využívá legování prvků (např. Cu, Mg, Mn, Si, Zn aj.). Slitiny hliníku se vyznačují dobrými vlastnostmi, a proto je i jejich využití poměrně široké. Hliník a jeho slitiny se nejčastěji využívají na obalové materiály, ve stavebnictví, elektrotechnice apod.33 Pro kotvení konstrukcí z hliníku se používají nerezové kotvy, které zabraňují chemické reakci. Výhodou těchto konstrukcí je především odolnost vůči korozi, lehkost a možnost dobré recyklace. Nevýhodou je jeho cena a další omezení související se spojováním dílců. Při použití hliníku může vlivem času docházet k narušení horní vrstvy, proto je třeba předem uvažovat, zda tyto změny mohou narušit celkové působení daného prvku. Před samotnou povrchovou úpravou kovů je podstatná jejich prvotní příprava, tedy odstranění nečistot, mastnoty a oxidů z povrchu kovů. Další úpravy se provádějí zinkováním, pískováním, chromováním, práškovým lakováním, eloxováním nebo černěním. 3.4.3 Beton Beton je dalším hojně využívaným materiálem pro venkovní účely. Jeho obliba vzrostla v dobách socialismu a dnes, i v případě mobiliáře, nachází stále větší uplatnění. Často se používá cementový beton jako základová část pro ukotvení mobiliáře. Hojné uplatnění je rovněž v případě dalších modifikací betonu (pohledový, vymývaný a beton s kamennou drtí), čehož se využívá při výrobě odpadkových košů, stojanů na kola, pítek nebo laviček. Nové technologie dovolují subtilní design. Zajímavým příkladem je značka Escofet, která vyrábí umělý kámen a beton vytvářející ostré kubistické tvary, ale rovněž něžné organické křivky. Ani tento materiál není zcela odolný a je nutné použití penetračního nátěru zamezující korozi, která může vznikat vlivem chemických a fyzikálních faktorů (např. posypovou solí ve městech).

33

Tamtéž, s. 125.

33

3.4.4 Kámen O kameni hovoříme jako o pevném a trvanlivém materiálu. Je nejstarším materiálem ve stavebnictví a jeho celkové vlastnosti, jedinečnost vzhledu a životnost, jen stěží mohou další materiály překonat. Jeho použití se opět vrací a nabízí zajímavé možnosti i v případě parkového mobiliáře, kde se často kombinuje se dřevem. Uplatnění nachází také při výrobě odpadkových košů, stojanů na kola či okrasných květináčů. Tyto kousky často představují spíše luxusní prvky než sériově vyráběné kusy. Dle zvoleného kamene se odvíjejí jeho vlastnosti. Kromě druhu horniny hraje důležitou roli jeho chemické složení a naleziště. Důležité je rovněž následné opracování, které ovlivňuje jeho další funkce. Hojně zpracovávaným kamenem je žula, mramor, pískovec či travertin. Žula je tvrdá a odolná vůči chemikáliím i vysokým teplotám, proto se používá pro interiér i exteriér. Mramor je charakteristický zajímavými barevnými kombinacemi, které doplňují barevné žíly.

Je lehce opracovatelný, a proto často využívaný. Žluté až

červené zbarvení je charakteristické pro pískovec. Kromě zajímavé barvy je také dobře opracovatelný, a tak nachází své uplatnění jako stavební kámen pro zahradní účely. V barvách žluté až červené se také nachází kámen travertin, jehož použití omezuje prach, který se usazuje v dutinách a také změna povrchu, který časem černá. 3.4.5 Plast Plasty se vyznačují dobrými mechanickými a chemickými vlastnostmi, což dodává na jejich atraktivitě, a tak pro dnešní společnost představují neodmyslitelný materiál. Jsou lehké, pevné, odolné vůči vlhkosti, levné, nepodléhají korozi, hnilobě, dají se recyklovat a mají dlouhou životnost. Jejich použití je ale ovlivněno menší odolností vůči mechanickému namáhání, proto je jejich uplatnění omezené. V rámci mobiliáře se používají pro výrobu odpadkových košů. Polykarbonát může díky svým mechanickým vlastnostem nahrazovat sklo. Odolnost vůči nárazům má svůj význam při výrobě zastávkového zastřešení nebo skleněných informačních a reklamních tabulí.

34

3.4.6 Sklo Sklo je anorganický amorfní materiál nacházející své uplatnění ve stavebnictví, architektuře, v průmyslu i umění. Sklo přináší řadu dobrých vlastností, které jsou vyrovnány těmi špatnými, proto jejich použití v rámci mobiliáře je jen výjimečné a své uplatnění nachází zejména v interiéru. Má dobré tepelně-izolační vlastnosti, propouští světlo, odolává vůči chemikáliím či povětrnostním vlivům. Oproti tomu je křehké a jeho hustota je vyšší (cca 2500 Kg/m-3). Surovinou pro jeho výrobu jsou sklářské (tavné) písky. Samotné sklo se vyrábí tavením surovin (křemičitého písku, dolomitu, vápence, uhličitanu sodného a barviva) a následným ochlazením vzniklé skloviny. Přechod kapalného stavu na stav pevný způsobuje skelný stav. Vzniklé sklo lze dále opracovávat pískováním, broušením potahováním či leptáním. Dle dalších tvarovacích postupů rozlišujeme sklo tažené, foukané, lité, lisované, pěnové, plavené (FLOAT) sklo nebo skleněná vlákna. Pro lepší vlastnosti skleněných výrobků dochází k nejrůznějším úpravám. Běžně se setkáváme např. s bezpečnostním sklem, které se skládá z několika vrstev prokládaných polyvinylbutadienovou fólií, jež navyšuje pevnost. Ve veřejném prostoru se z důvodu bezpečnosti používá také sklo v kombinaci lepené, kalené.34 3.4.7 Spoje Na spoje jsou kladeny velké nároky a nábytek určený do exteriéru vyžaduje používání kvalitních a ověřených materiálů, aby byla zaručena životnost výrobku, odolnost vůči korozi a současně, aby daný výrobek odolával případnému vandalismu. Stále častěji dochází ke kombinacím dřeva s jinými materiály (např. dřevo - ocel), proto je třeba volit vyhovující konstrukční spoje. Spojovacími prvky mohou být šrouby, vruty, nýty, svorníky apod. Spojování

se

dělí

na

rozebíratelné

(např.

spojení

pomocí

šroubů)

a nerozebíratelné neboli pevné spoje (např. lepení, svařování, pájení). Šrouby řadíme mezi spojovací materiál, který není kotven na pevno a je možné tento spoj rozebrat. Tento typ spojovacího materiálu se dále dělí na maticový, samořezný, závrtný (vrut) a také na hrubé šrouby se šestihrannou hlavou nebo se 34

Sklo. [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: ˂http://www.n-i-s.cz/cz/sklo/page/222/˃.

35

závitem až k hlavě. Šrouby se dále rozlišují dle účelu jejich použití. Mohou mít malé průměry, které mají různé typy hlav (válcová, půlkulatá, zápustná, čočková) nebo průměry větší, které mají šestihrannou hlavu. U šroubů se rozlišují jednotlivé typy závitů, které mohou být metrické, oblé, palcové, trapézové a pancéřové. Se šrouby se používají matice a podložky a pro bezpečné zajištění ještě vějířová či pérová podložka, nebo zdvojená matice. Matice obsahují vnitřní závit a slouží jako doplňující část šroubu. Obvykle se vyskytuje ve tvaru pravidelného šestihranu a je vyrobena z kovového materiálu, nejčastěji oceli. Vruty se využívají převážně při spojování dvou částí ze dřeva nebo při kombinaci dřeva s kovem. Vrut je složen z hlavy, dříku se závitem a doplněn o podložku pod hlavu, která lépe rozprostírá sílu. Ty se stejně jako u šroubů zhotovují např. zápustné, čočkovité nebo půlkulaté a horní zářez se vyrábí rovný, křížový a ve tvaru šestihranu. Svorníky, běžně nazývané jako závitové tyče, se uplatňují pro spojování dvou materiálů ze dřeva, nebo pro spojení dřeva a kovu. Mají válcový tvar, na jehož jednom konci se nachází hlava a na konci druhém závit, nebo jsou na obou koncích zakončeny závitem. Nýty neboli nýtování patří do pevných způsobů spojování. Dle zadaných požadavků se rozdělují na pevné, pevné a těsné a těsné spoje. Nýty se dále rozdělují podle tvaru hlavy, dříku a způsobu nýtování. Rozlišují se také na duté a plné nýty, které se vyrábějí z měkké oceli, mosazi, mědi, hliníku a jiných kovů. V posledních letech se používají nýty obsahující vnitřní hřeby nazývané trhací nýty. Svařování patří mezi pevný způsob spojení, které je nepohyblivé a nedá se měnit. Vzniká roztavením míst, jež budou následně spojena. Záleží tedy na teplotě a tlaku svařování. Lepení je způsob spojování materiálů, které vytváří pevný spoj. Je třeba ale předem zvážit všechny faktory, které by mohly tento spoj narušit. Podstatné jsou přímo lepené plochy, dále odolnost spoje, těsnost, tepelné podmínky, pružnost nebo např. vzhled požadovaného spojení. 36

Existují samozřejmě i další metody spojování materiálů. Dřevěné profily lze také spojovat např. plátováním, přeplátováním, zapuštěním, čepováním apod. 3.4.8 Kotvení Při návrhu mobiliáře je třeba myslet také na způsob jeho kotvení, které musí být pevné a odolné, aby čelilo zátěži či případnému odcizení. První variantou je kotvení do pevného povrchu (např. dlažby, betonu) demontovatelným způsobem, tedy zatížením nebo přišroubováním. Z důvodů zvýšené bezpečnosti by měly být šrouby překryty a musí dodržovat určitou hloubku. Druhou variantou je kotvení do betonového základu, který převádí zatížení působící na konstrukci rovnoměrně do půdy. Základy jsou nejčastěji podsypané propustným materiálem, který odvádí přebytečnou vodu a chrání konstrukci. Pro odolné spojení prvku k danému povrchu se využívá tyčí, kotevních desek či mechanické a chemické kotvy. Méně odolné druhy dřevin se kotví pomocí ocelových patek a trnů. Odolné akátové dřevo je možné uchytit přímo do betonové patky, jelikož nedochází k jeho uhnití. Dalším způsobem je kotvení prvku do zdi nebo sloupu. Jedná se o podobný způsob jako kotvení nad povrch. Zde se kotvená část zašroubuje do předvrtaných otvorů s hmoždinkami. Kotvení ocelových konstrukcí může být řešeno dvěma způsoby, a to pomocí desky s žebry, která rovnoměrně rozprostírá zatížení, nebo uchycením přímo do betonové patky.

37

4

PŘÍKLADY SKUPINOVÉHO SEZENÍ VE VEŘEJNÉM PROSTORU Níže shrnuté poznatky jsou průřezem sezení pro více osob, které byly realizovány

velkými i malými firmami, architekty či designéry. Je to přehled zajímavých řešení, jednak z pohledu použitých materiálů, zvolených konstrukcí, prvotní myšlenky či vtipu a hravosti samotného provedení. Je zde výčet městského mobiliáře založeného na jednoduchosti a čistotě tvaru, modulárním principu či krajinném rázu, jenž má za úkol dotvářet okolní prostředí a žít s ním.

4.1 Mmcité Navrhli městský mobiliář, který ale nikdo neuměl vyrobit. Tímto začala spolupráce Davida Karáska a Radka Hegmona, tehdy ještě studentů ateliéru designu Vysoké školy uměleckoprůmyslové ve Zlíně. O dva roky později v roce 1994 společně založili v Bílovicích firmu mmcité nabízející komplexní vybavení pro veřejný prostor. Výrobky splňují přísná kvalitativní kritéria, estetické kvality a jednotný vizuální styl. Mmcité nabízí širokou škálu produktů zahrnující parkové lavičky, stoly, stojany a přístřešky na kola, pítka, odpadkové koše, popelníky, zahrazovací sloupky, zábradlí a dělící prvky, osvětlení, informační nosiče, nádoby na rostliny, mříže ke stromům, dlažbu apod. Jejich realizace se ale neomezují pouze na klasickou podobu veřejného prostoru, kterou jsou ulice či náměstí. Jejich tvorba sahá i do krajinné sféry. Kromě tradičních prvků městského mobiliáře, který vytváří jeden z nejvíce obsáhlých katalogů v Evropě, se mmcité zabývá tvorbou speciálních projektů zaměřujících se přímo na konkrétní místo. Patří sem škála ocelových konstrukcí doplňující architekturu. Vyznačují se spoluprací s předními českými i zahraničními architekty, se kterými společně vytvářejí jedinečné realizace. Práce zahrnují přístřešky a zastřešení pro dopravní stavby, kterými jsou např. autobusové a tramvajové terminály, nádraží, letiště nebo projekty pro podzemní stavitelství.

38

Jedinečná je jejich spolupráce s mladými designéry. Díky ní mmcité zpřístupňuje zajímavý studentský design Sinus - řadu samostatných laviček s nezaměnitelným výrazem. Návrh Romana Vrtišky obohacuje nabídku mmcité o pestrý prvek ve veřejném prostoru, jehož variabilita otevírá nové možnosti z hlediska sezení. Společnost dále navázala spolupráci s firmou Hriste.cz, českým výrobcem dětských hřišť, a společně s ní vytváří řadu zajímavých produktů. Kromě městského mobiliáře se designéři dále zaměřují na exteriérové vybavení zahrad, hotelů nebo restaurací prezentované dceřinou značkou egoé.

Obr. 21, 22, 23, 24 Mmcité - Woody, Woody, Landscape, Sinus (design Roman Vrtiška)

39

4.2 Ven Design „Každé místo je jedinečné a vyžaduje odpovídající a citlivý přístup.“35 Touto větou uvádí Ven Design svoji práci. Ta se zaměřuje na malosériovou a kusovou výrobu městského a rovněž krajinného mobiliáře. Nabízejí komplexní řešení návrhu, přes samotný design, výrobu a montáž. Jejich zajímavý přístup rovněž souvisí s tím, že daný prvek upravují přímo pro zákazníka. Snahou je využití přirozenosti materiálů. Výrobky se odlišují použitím přiznaných spojů a zajímavých konstrukčních řešení. Dřevo je impregnované tungovým olejem, čímž podtrhuje svoji přirozenost. Zaměřují se především na modřín, dub a akát. Jejich doménou je tedy používání domácích dřevin, které odolávání povětrnostním vlivům. Originálním materiálem je cortenová ocel nevyžadující povrchovou úpravu a ani speciální údržbu v budoucnu. Po čase mění svoji barevnost i strukturu, proto nabízí nové a zároveň velmi originální možnosti v řešení mobiliáře. V jejich nabídce se objevuje také černá ocel, která je žárově zinkovaná nebo práškově lakovaná a umožňuje širokou paletu barev.36

35 36

Ven Design [online]. [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: ˂http://www.vendesign.cz/o_nas.php˃. Ven Design [online]. [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: ˂http://www.vendesign.cz/materialy.php˃.

40

Obr. 25, 26 Ven Design - Triticus, Cubota, Melinis

4.3 Escofet Spolupráce s Antonim Gaudím a řadou dalších katalánských architektů se projevuje už více než sto let v unikátnosti městského mobiliáře navrhovaného firmou Escofet. Byla založena v Barceloně již v roce 1886 Jaume Escofetem i Milá a od roku 1998 ji vede Marc Farré-Escofet. Pět generací rodiny se zasloužilo o dokonalý přístup v navrhování městského mobiliáře. Escofet je přední firmou na trhu využívající prefabrikovaný umělý kámen a pohledový beton. Materiály zdůrazňují ostré kubistické tvary (Sócrates), organické linie znázorněné vinoucími se pásy, které svým tvarem připomínají obrubník (Modular), také světově známé židle jako by vypíchnuté ze země (Silla Nigra), či betonové tvary sálající až nadpřirozenou energií (Sit-c), jsou ukázkou tvorby Escofet. Kromě modelovaných tvarů se zaměřují rovněž na kombinaci dřeva a oceli (Bagdad Café). Využívají industriální vzhled oxidované oceli nazývané corten a její surovost podtrhují jednoduchostí dřeva. Bílé skulptury v parku, na náměstí či na ulici jsou místem pro odpočinek jedinci nebo velké skupině lidí. Firma Escofet má své zastoupení v České republice prostřednictvím firmy mmcité.

41

Obr. 27, 28 Escofet - Flor, Hebi

4.4 Santa y Cole Katalánské umění prezentuje také již zaběhnutá firma Santa y Cole. Její lavice Trapecio (obr. 29) je příkladem masivního prvku mobiliáře, který i přes svoji hmotnost dynamicky ovládá prostor. Tato celosvětově uznávaná prestižní značka má své zastoupení rovněž v České republice prostřednictvím firmy mmcité.

42

Obr. 29 Santa y Cole - Trapecio

4.5 Wolters-Mabeg Tato belgická společnost se výrobou městského mobiliáře zabývá již od roku 1978 a od roku 2009 se prezentuje pod skupinou Mabeg. Její design pramení z dlouholeté praxe a spolupráce s mladými designéry převážně z Belgie a Holandska, kteří do tradičních návrhů vnáší nové nápady, a proto Wolters-Mabeg každým rokem uvádí zajímavé a jedinečné kousky. Jejich nabídka je obsáhlá a pojímá všechny druhy městského mobiliáře. Materiálová skladba je poměrně široká a čistě dřevěné prvky střídá ohýbaný kov, který vnáší do realizací lehkost.

Obr. 30, 31 Wolters-Mabeg - Ensemble Duo, Trio

43

4.6 PPAG PPAG Architecten tvoří dvě jména - Poduschka a Popelka. Dvojice architektů z Vídně tvoří architekturu a design od nejmenších instalací až po velké stavby. Vytváří variabilní systémy pro veřejný prostor, které jsou hravé a přitom nabízejí příjemné místo pro relaxaci. Příkladem takového mobiliáře je sestava Enzis, která byla původně navržena pro Museum Quartier Wien. Tento návrh byl uveden i v Praze v rámci Street for Art 2011. Rozsáhlou instalaci tvoří jednotlivé prvky střídající barevnost a tvarové uspořádání. Původní návrh pochází z roku 2002, který byl v roce 2005 oceněn Adolf Loos National Prize for Design. Druhý návrh Enzo, který je vidět také níže na obrázku, pochází z roku 2009. Je to nová verze vytvořená dvojicí architektů poté, co původní instalace shořela. Nový design navrhnutý z polyethylenu je lehčí, tudíž vzdušný a více variabilní. Jednotlivé kusy mají váhu dvacet až osmdesát kilogramů a měří až tři metry.

Obr. 32, 33 PPAG - Enzis, Enzo

4.7 Rainer Mutsch Rainer Mutsch vytvořil další z řady velmi originálních návrhů městského mobiliáře. Modulární princip vytvořený tvarováním vláknocementu umožňuje seskládání sedacích ploch, které budou odpovídat konkrétnímu místu. I přes jemné křivky připomínající tvarovanou plastelínu, se jedná o velmi odolný materiál, jehož nosnost je až 900 kg. Dune Bench našlo své uplatnění na veřejných místech, které mají rovný povrch. Pro městský park se zatím nenašlo vhodné využití. 44

Obr. 34 Rainer Mutsch - Dune Bench

4.8 Remy & Veenhuizen Reef bench je nápad realizovaný v roce 2009. Ostrá klikatící se skulptura původně vznikla jako prvek na sezení s cílem oslovit mladé studenty univerzity. Použitý materiál s názvem Accoya37 umožnil odlehčenou konstrukci z lamel, která je současně rozměrově stálá, velmi odolná a zachovává přirozenost dřeva.

Obr. 35 Remy & Veenhuizen - Reef bench

37

Accoya je jedinečný produkt s registrovanou ochrannou známkou, který se vyrábí chemickou modifikací dřeva bez přidání jakýchkoliv biocidních látek. Výsledným produktem je acetylované dřevo vyznačující se kladnými vlastnostmi podobajícími se tropickému dřevu.

45

II. 5

PRAKTICKÁ ČÁST MOBILIÁŘ MĚSTSKÉHO PARKU - ANALÝZA VYBRANÉHO MÍSTA Vybraným místem je Kraví hora. Z pohledu krajinných úprav to není

nejzajímavější místo v Brně. Není ani tím nejdůležitějším z pohledu historických událostí. Není zde žádný významný památník či architektonický skvost. Na první pohled se tedy zdá, že se jedná o nevýrazné místo poblíž centra moravské metropole. Kraví hora ale nabízí mnohem víc. Na bývalé pastvině se nachází významná hvězdárna a planetárium, plavecký stadion, tenisové kurty, baseballové hřiště, volně přístupné volejbalové hřiště, psí výběh, stezky pro kola a koně a rovněž botanická zahrada léčivých rostlin, naleziště hornin patřících mezi jedny z nejstarších na našem území, pozůstatky středověkého vodovodu, protiletecké kryty z období druhé světové války, pozůstatky rozsáhlých cihelen a mnoho dalších zajímavostí, na které se mnohdy zapomíná. Kopec vyrůstající do nadmořské výšky 305 metrů nabízí severovýchodní výhled na zalesněnou Drahanskou vrchovinu a Moravský kras, jižní strana láká pohledem na panorama hradu Špilberk a jihozápad nabízí pohled na Masarykovu čtvrť, místo brněnské funkcionalistické architektury. Kraví hora je veřejný městský park otevřený všem cílovým skupinám. Tomuto faktu by měl odpovídat zvolený mobiliář. Níže jsou fotografie dokumentující stávající podobu městského mobiliáře umístěného na Kraví hoře. Prvním typem mobiliáře umístěného v parku je lavička Park (obr. 36, 37) z dílny brněnské firmy REX. Ta se od roku 1991 zabývá mobiliářem pro město, dům a zahradu. Příkladem jejich práce je mobiliář umístěný na Moravském náměstí v Brně, na Špilberku, lavičky před obchodním domem Centrum na ulici Kobližná apod. Lavička s opěradlem má šířku 640 mm, výšku 700 mm a výšku sedáku 380 mm. Konstrukce bočnic je vyrobena z šedé litiny a opatřena nástřikem práškové barvy. Sedák i opěradlo jsou ze smrkového masivu o délce 1800 mm s povrchovou úpravou provedenou

46

lazurovacím lakem. Lavička je upevněna pevným kotvením na povrch.38 Je umístěna pravidelně po celém prostoru u hlavních cest a to samostatně či v kombinaci s druhou zhruba ve vzdálenosti jednoho metru.

Obr. 36, 37 Kraví hora - lavička Park

Druhým typem je lavička pro nižší sezení bez opěrky. Nohy jsou vyrobeny z vymývaného betonu a kotveny do terénu. Lavičky jsou umístěny na horní plošině poblíž hvězdárny, kde jsou rozmístěny samostatně nebo ve větším počtu vedle sebe.

38

Lavička Park [online]. [cit. 2014-03-14]. Dostupné z: ˂ http://www.rexsro.cz/nase-vyrobky/lavickapark˃.

47

Obr. 38, 39, 40 Kraví hora - seskupení nižších sedacích prvků

Třetím typem parkové lavičky je Lavička extra - kravička (obr. 41, 42). Pochází z dílny firmy 8D, která se věnuje celkové realizaci dětských hřišť, včetně bezpečnostních povrchů. Firma pracuje s materiálem HD-PE - polyethylenovými deskami. Uvádí, že jde o homogenní pestrobarevné plastové desky z vysokomolekulárního polyethylenu využívané jako základní konstrukční materiál pro herní prvky 8D. Materiál je bezpečný, ekologický, bezúdržbový a odolný. Dalšími materiály používanými pro výrobu jejich produktů jsou frézované mimostředové kulatiny, vodovzdorná překližka, nerezová ocel, žárově zinkovaná ocel a různé barvy a lazury.39

Obr. 41, 42 Kraví hora - Lavička extra - kravička

Posledním méně tradičním typem sezení je zavěšená houpačka (obr. 43). Kromě sedacích ploch jsou v parku rozmístěné starší odpadkové koše (obr. 44).

39

Hřiště 8D [online]. [cit. 2014-03-14]. Dostupné z: ˂http://prolezacky.cz/proc-hriste-8d/materialy˃.

48

Obr. 43, 44 Kraví hora - zavěšená houpačka, odpadkový koš

Z analýzy mobiliáře Kraví hory je patrné, že dané vybavení se omezuje na dva hlavní prvky pro sedací plochu. Převažujícím prvkem je tradiční podoba lavičky s opěradlem nabízející sedací prostor pro čtyři osoby. Druhým typem je nižší sezení bez opěrky rovněž pro maximálně čtyři osoby. Kromě těchto dvou typů sezení jsou na vrchní plošině Kraví hory umístěné dvě odlišné lavičky situované u hrací plochy. Kraví hora je výjimečná svým otevřeným prostorem a výhledem. Návrh krajinného prvku, který je součástí práce, nabízí odlišný způsob sezení než mobiliář stávající.

5.1 Jak může vypadat městský park Celkový charakter i jednotlivé rysy veřejného prostoru utváří samotná společnost. Architektura a drobné kulisy slouží jako její doplňky, které zlepšují podmínky pro veřejný život. Pokud veřejný prostor funguje správně, lidé by jej měli využívat, setkávat se v něm a relaxovat. Příkladem takového městského prostoru se všemi náležitostmi jsou ulice, náměstí či parky Barcelony. Níže uvedená koláž z fotografií umožňuje pohled na zajímavá místa Barcelony, která dokazují, že tradiční sezení lze kombinovat s rozsáhlou sedací plochou, která zapadá do konkrétního místa a nenarušuje okolní prostor. Obr. 45 Barcelona – skupinové sezení

49

50

6

NÁVRH MOBILIÁŘE MĚSTSKÉHO PARKU - SKUPINOVÉ SEZENÍ

6.1 Cíl Cílem praktické části bakalářské práce je na základě zjištěných informací navrhnout sezení, kam si půjde rád posedět jednotlivec, ale rovněž skupinka lidí. Cílem je vytvořit místo, které bude nabízet variabilní, ale současně komfortní sedací či lehací plochu, bude umožňovat relaxaci, zábavu, a díky kterému se budou lidé rádi scházet v parku. Cílem je vytvořit krajinný prvek a nabídnout ho lidem, aby odpovídal jejich požadavkům a dělal jim radost.

Obr. 46 Plywood bench

6.2 Inspirace Prvotní myšlenkou návrhu bylo vytvoření prvku, který nabídne různorodé možnosti sezení. Deka rozložená na trávníku vytváří zajímavé struktury, které byly prvotní inspirací k vytvoření plochy, jež bude členěná, poskytne místo, kam si člověk může sednout, lehnout, nebo se o ni opřít.

51

Obr. 47 Picnic blanket

Dalším stanoveným požadavkem bylo také vytvořit návrh, který bude umožňovat lidem rozhled a vzájemný kontakt.

Obr. 48 Plywood bench, rue Temple, Moscow

Public design festival v roce 2010 představil modulární princip sezení umožňující natočení do všech stran a nastavení zádové opěrky do konkrétní polohy. Individuální přístupy k sezení jsou ideálním příkladem mobiliáře, který by splňoval rozdílné požadavky uživatelů.

Obr. 49 DueperCinque, Set a Seat, Public Design Festival 2010

52

Důležitým aspektem je také jednoduchost tvaru, která bude respektovat dané místo. Ukázkovým příkladem je přírodní park ve městě Mantova v Itálii, který citlivě propojuje cestu s odpočivnou plochou.

Obr. 50 Park in Casalmoro (Mantova, Italy) - Archiplan Studio

Betonové létající koberce firmy Escofet, o které byla zmínka výše, se staly dalším výrazným inspiračním prvkem. The Lungo Mare s rozměry 4 x 2 m mají schopnost ovládnout celý park. Tento objekt je současně krajinným prvkem, sochou a relaxačním místem, které je zábavné a nutí vás vyzkoušet všechny nabízené varianty jeho použití.

Obr. 51, 52 Lungo Mare - Escofet

Milenio bench rovněž z dílny Escofet či podobně řešená Campus bench odkrývají zajímavý pohled na práci s betonem ve veřejném prostoru. Plochy krajinných prvků poskytují uživatelům variabilní místa pro odpočinek.

53

Obr. 53, 54 Campus bench - Joshua Saling, Milenio Bench - Escofet

Poslední inspirací se stal Kic Park v Číně, který naprosto přesně vystihuje potřeby lidí ve veřejném prostoru. Zelenou plochu uprostřed rušné ulice pokrývá členěný dřevěný rošt, který napodobuje srolované plochy dřevěných koberců vytvářející bludiště plné cest a odpočinkových míst, jenž střídavě doplňuje zeleň.

Obr. 55 Kic Park, Schanghai, China

54

6.3 Krajinný prvek – Kontakt Kontakt je název pro navrhnutý krajinný prvek, jenž je výsledkem práce mající za úkol objasnit pojem městský, přesněji parkový mobiliář, zaměřující se na sedací plochy pro více osob. Navrhnutý komplex sezení je rovněž reakcí na potřeby lidí ve veřejném prostoru. Na základě získaných informací vznikl prvek spojující více forem sezení. Kombinuje základní tvary parkové lavičky s odpočívadlem. Použitým materiálem je beton a dřevo. Betonové zídky jednak plní hlavní konstrukční funkci, ale zároveň nabízí opěrnou plochu či prostor na sednutí. Výplň z dřevěných hranolů vytváří vlnící se rošt umožňující různé varianty použití. Krajinný prvek byl inspirovaný konkrétním místem, kterým je městský park na Kraví hoře v Brně. Právě zde vznikl nápad vytvořit sezení, jež bude sloužit všem uživatelům a každému nabídne vyhovující prostor pro odpočinek a zároveň umožní sociální kontakt. 6.3.1 Vývoj návrhu Prvotní návrhy navazují na výše uvedené inspirace. Jsou na nich zobrazeny základní tvary a principy, ze kterých autorka vychází při konečném návrhu parkového sezení pro více osob.

55

Obr. 56, 57, 58 Vývoj návrhu

6.3.2 Varianty návrhu Jednotlivé varianty návrhu vznikaly postupně dle předem určeného cíle, funkce a zvolených kritérií, které navazují na poznatky získané z předchozí analýzy městského mobiliáře. Zvolené tvary byly dále rozpracovány a využity v konečném řešení. Sedací plochy vycházejí ze sedacích prvků zkoumaného mobiliáře. Tradiční rozměry lavičky volně přecházejí ve vlnící se plochy, jež umožňují další varianty sedacích či lehacích ploch. První varianta se skládá ze tří rovnoběžných sedacích ploch, které jsou pomocí konstrukce ukotveny v betonových rovnoběžných zídkách stejných velikostí.

56

Obr. 59 Varianta I.

Druhá varianta vychází z varianty první. Je zvoleno nepravidelné uspořádání bočních zídek, které narušuje původní pravidelné rovnoběžné uspořádání. Tvarování sedací plochy zůstává stejné jako u varianty I., mění se ale délky dřevěných hranolů dle uspořádání betonových bočnic.

Obr. 60 Varianta II.

57

Třetí varianta také vychází z varianty první, ale oproti ní jsou využity pouze dva sedací moduly, které zachovávají původní rozměry i tvary sedací plochy. Odlišné jsou boční zídky, které jsou oproti předchozím variantám prostorově nepravidelné a tvoří protipól k vlnícímu se dřevěnému roštu.

Obr. 61 Varianta III.

6.3.3 Konečná řešení Konečná řešení návrhů navazují na původní varianty. Zachovávají prvotní myšlenku i základní tvarové rozvržení. Na základě zvolené materiálové skladby a konstrukčních postupů dochází k přesnému vymezení jednotlivých rozměrů. Byly vytvořeny dva návrhy. První z nich vychází z původní varianty, kterou tvoří tři sedací plochy. Druhý návrh navazuje na třetí variantu sezení, kterou tvoří dva odlišné moduly. U obou návrhů je dřevěný rošt stejný. Byly vytvořeny dvě varianty, které se u jednotlivých modelů střídají. Na obrázku níže je první model, který se skládá ze tří ploch. Betonové zídky jsou odlehčeny průhledy (okny), které zároveň propojují sedací prvek s okolním místem a mohou sloužit i jako odkládací prostor.

58

Obr. 62 Kontakt - krajinný prvek (varianta I.)

Obr. 63 Kontakt - detail průhledů

Na modelu níže je viditelný detail názvu krajinného prvku, který alespoň ilustračně naznačuje možnosti, jak lze s daným povrchem betonových zídek pracovat.

59

Obr. 64 Kontakt - příklad grafické úpravy betonu

Obr. 65, 66 Základní rozměry

60

Tvarování sedacích ploch vychází ze dvou zvolených principů. První způsob kopíruje tvar parkové lavičky, na kterou navazuje část odpočivná. Druhý způsob vytváří pozvolna se vlnící plochu.

Obr. 67, 68 Tvarování sedací plochy

Na obrázku níže je druhý model, který se skládá ze dvou sedacích ploch. Tato varianta navazuje na původní návrh, přičemž středová zídka dělí vnitřní plochu na dvě různé části. Betonové zídky jsou také odlehčené průhledy umožňující kontakt s okolím.

Obr. 69 Kontakt - krajinný prvek (varianta II.)

61

Poslední model je barevnou variantou předchozího návrhu.

Obr. 70 Kontakt - barevná varianta

6.3.4 Materiál Beton a dřevo jsou základním materiálem navrhnutého krajinného prvku. Pohledový beton je v současnosti oblíbeným materiálem nejen v architektonické tvorbě. Změna je viditelná především v jeho prezentaci. Od jeho konečné povrchové úpravy, tedy omítky a jiných obkladů, se dnes ustupuje a záměrně se nechává vyznít jeho surový vzhled, který je navíc podpořen výbornými vlastnostmi. Beton je velmi pevný, odolný a trvanlivý materiál obsahující cement, kamenivo (písek, štěrk, drť), vodu a další příměsi, díky nimž lze jeho vlastnosti dále upravovat. Při práci s betonem lze zvolit téměř libovolnou tloušťku stěny a tvar. Pro požadavky návrhu je možnost volit ze dvou druhů betonu dle způsobu výroby. Prvním typem je monolitický beton, který se ukládá do předem přichystaného bednění umístěného na daném místě. Než se bednění odstraní, nechá se beton řádně ztuhnout a vytvrdnout. Druhou možností, je volba montovaného (prefabrikovaného) betonu. Konstrukce se skládá z jednotlivých dílců, které vytváří jeden celek. Tato metoda je jednodušší z hlediska samotné instalace. Dle pevnosti odpovídá danému návrhu běžný beton třídy C

62

20/2540 a dle objemové hmotnosti odpovídá zvoleným rozměrům konstrukce beton označovaný jako obyčejný41. Z hlediska bezpečnostních požadavků je zvolen vyztužený beton (železobeton) obsahující betonářskou žebírkovou ocel typu B500B. Díky tomu je beton odolný vůči namáhání v tlaku i v tahu. Výhodou zvoleného materiálu je také možnost další recyklace a využití recyklátu pro podkladní vrstvy či terénní úpravy. Při použití cementu v kombinaci s technologií TX Active42 vzniká beton vyznačující se samočisticími vlastnostmi. Právě tato metoda je vhodná pro fasády, pohledové betony a objekty městského mobiliáře. Konečný vzhled povrchu betonu lze měnit samotným otiskem formy, tedy bedněním, v měkkém stavu hlazením, škrábáním či vymýváním, ve stavu tvrdém např. pískováním, prořezáváním, broušením, leštěním či opracováním kamenickými technikami. Novou funkci pohledovému betonu dal Samuli Naamanka, finský architekt a designér, když využil grafickou metodu pro konečnou úpravu betonu (obr. 71). Tato metoda umožňuje vtisknout jakýkoliv grafický vzor na stěny, stropy, prefabrikované fasády či jiné drobné betonové výrobky. Technologie je založena na využití membrány přenášející daný vizuál na povrchovou část betonu. Obraz je na membránu tištěný retardérem, tedy zpomalovačem tuhnutí betonu. Membrána se poté vloží do formy, na

40

Beton třídy C 20/25 znamená: C - concrete, 20 - charakteristická válcová pevnost betonu v tlaku fck,cyl, 25 - charakteristická krychelná pevnost betonu v tlaku fck,cube Zdroj: Třídy pevnosti v tlaku [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: ˂http://www.ebeton.cz/pojmy/trida-betonu˃. 41 Obyčejný beton (Normal weight concrete) má označení C. Po vysušení při 105°C má objemovou 3 3 hmotnost v rozmezí od 2.000 kg/m do 2.600 kg/m . Zdroj: Obyčejný beton [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: ˂http://www.ebeton.cz/pojmy/obycejnybeton˃. 42 „TX Active je unikátní technologie pro stavebnictví, která pomáhá čistit vzduch a dodává materiálům samočisticí schopnost. Výrobky s TX Active si tedy nejen zachovávají svou estetickou hodnotu, ale mají také schopnost snižovat koncentrace škodlivých látek v ovzduší. Nositelem této technologie je cement TioCem.“ Tiocem® je fotokatalytický cement. Dodává se jako bílý a šedý cement. Bílý portlandský cement se vyznačuje až 85% bělostí a celkovou vysokou pevností. Obsahuje 95-100 % portlandského slínku a další doplňující složky. Šedý se označuje jako portlandský struskový cement. Vyznačuje se opět vysokou pevností. Obsahuje portlandský slínek, vysokopecní strusku a doplňující složky. Zdroj: TX Active [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: ˂http://www.ebeton.cz/pojmy/tx-active˃. TioCem [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: ˂http://www.heidelbergcement.com/cz/cs/country/produkty/cement/volne_lozeny_cement/tiocem.ht m˃.

63

kterou se lije beton. Po jeho vytvrdnutí se membrána odstraní a povrch se následně vymyje tlakovou vodou.

Obr. 71 Pohledový beton - technologie grafického betonu

Obr. 72, 73 Příklady grafického betonu

Pro sedací plochy je zvoleno akátové dřevo (Trnovník akát, Robinia pseudoacacia). Jeho výjimečnost tkví v tvarové i objemové stálosti, vysoké tvrdosti, pružnosti a celkové přirozené odolnosti. To je dáno také tím, že jde o dřevinu jádrovou. Bělová část rozvádí živiny a část jádrová obstarává funkci mechanickou a živiny již neobsahuje. Po odstranění bělové části tedy zůstává velmi odolné jádro, jež obsahuje 64

přírodní chemické látky (např. antioxidanty) nahrazující impregnace, a které přirozeně odolává dřevokazným houbám a hmyzu, a tak nepodléhá hnilobě a plísním. Dřevo akátu má vysoký obsah dřevní hmoty vzhledem ke svému objemu (hustota 750 kg/m3). V porovnání se smrkem je to dvakrát více. Proto je charakteristický nejen svou pružností a hydrofobností, ale také tvrdostí a houževnatostí. Celková stálost povrchu zaručuje dlouhodobou životnost a minimální údržbu, tedy vlastnosti odpovídající požadavkům exteriérového nábytku. Povrchová úprava není nutná. Nechráněné dřevo je velmi odolné a zachovává přirozené odstíny a vysoký lesk. Postupným vymýváním barviva dochází k šednutí a dřevo získává jedinečnou patinu, která koresponduje se surovým vzhledem betonových zídek. Dle konečných požadavků lze dřevo impregnovat teakovým olejem, díky kterému zachovává přirozenou barevnost a současně zlepšuje fyzikální vlastnosti. 6.3.5 Konstrukce Sedací plocha je vytvořena z dřevěných akátových hranolů o šířce 100 mm a výšce 70 mm (variantou je použití hranolů s šířkou i výškou 70 mm). Možná je také jejich kombinace, tedy např. střídání jednotlivých šířek hranolů, nebo použití širších hranolů pro sedací plochy a užších pro plochy opěrné. Užší hranoly jde lépe skládat do požadovaných vln a nemusí docházet ke zkosení dolních hran. Variantou je také použití hranolů lichoběžníkových průřezů, jejichž horní šířka by odpovídala přibližně 100 mm a dolní 70 mm, tím by nedocházelo k dotyku hran při změně úhlu uložení. Jejich délka se odvíjí od konkrétní varianty návrhu, u první varianty je délka 1600 mm. Mezery mezi jednotlivými hranoly jsou 10 mm. Konstrukce krajinného prvku se odvíjí vždy dle konkrétní vybrané varianty návrhu. Jednotlivé konstrukční prvky jsou vždy stejné, musí být ale předem přichystány a samotná montáž probíhá vždy až na zvoleném místě. Konstrukce je založena na několika důležitých bodech. Prvním z nich je stavba betonových zídek, dále je to příprava požadovaného počtu hranolů a třetím bodem je příprava jednotlivých konstrukčních spojů.

65

Obr. 74 Konstrukce betonové zídky (monolitický beton)

Pro kotvení hranolů k betonu je použita pásovina o šířce 80 mm a výšce 10 mm. Délka se pak odvíjí od konečné varianty návrhu. Je možné využít ocelovou žárově zinkovanou nebo nerezovou pásovinu, do níž budou v rozmezí 110 mm přivařeny závitové tyče o průměru 10 mm. Do pásoviny budou v rozmezí půl metru navařeny patky s vyvrtaným otvorem. Ten slouží k přichycení samotné pásoviny do betonových zídek. K těmto účelům se využívá kotvení pomocí mechanických nebo chemických kotev.

Obr. 75 Ukotvení ocelové konstrukce do betonu pomocí mechanické kotvy (typ svorníková kotva)

66

Obr. 76 Ukotvení ocelové konstrukce do betonu pomocí chemické kotvy (chemická ampule + kotevní šroub)

Místo navařených patek je možné použít rovněž závitové tyče přivařené k pásovině, které by byly pomocí chemické kotvy upevněny do betonu do hloubky zhruba 50 mm. Posledním krokem konstrukce je připevnění dřevěných hranolů k připravené pásovině. Každý hranol musí mít předvrtaný otvor odpovídající průměrem závitovým tyčím na pásovině. Hranol se vždy nasadí na obou koncích na závitovou tyč. Na závěr se nasadí podložka a našroubuje matice se závitovou hlavou. Vzniká tak výrazný přiznaný spoj. Z hlediska bezpečnostních důvodů lze zvolit druhou variantu se zapuštěnou maticí krytou dřevěnou zátkou, která zamezuje usazování vody a vlhkosti. Obrázky níže alespoň ilustračně upřesňují zmíněný popis konstrukce.

Obr. 77 Uchycení hranolu

67

Obr. 78 Detail závitové hlavy (varianta I.)

Obr. 79 Detail závitové hlavy (varianta II.)

68

Obr. 80 Použití užšího hranolu s detailem uchycení do pásoviny

Obr. 81 Detail zapuštěného spoje

69

Obr. 82 Detail zapuštěného spoje s maticí

Obr. 83 Detail zapuštěného spoje s dřevěným krytem

70

Obr. 84 Možnost střídání šířky hranolů

Obr. 85 Detail patky na pásovině (uchycení do betonu)

71

6.4 Návrh a jeho řešení v rámci městského parku Kromě samotného prvku je důležité jeho umístění v prostoru, které vychází z celkového řešení parku. Podstatná je struktura prostoru a určitý řád, který by ale neměl narušovat hodnotná průčelí či průhledy. Kraví hora nabízí více možností. Pro konkrétní představu jsou vybrána dvě místa, do kterých je navrhnutý krajinný prvek umístěný. Z vytvořených variant návrhu byla vybrána první, která lépe odpovídá určeným požadavkům a zvolenému místu. První fotomontáž zobrazuje boční část Kraví hory. Moduly sedacích ploch jsou situovány směrem do středové části parku, umožňují pohledový kontakt s děním v parku a současně nabízejí klidné posezení.

Obr. 86 Zákres do fotografie

72

Druhá fotomontáž zabírá horní část parku, která vybízí k pozorování okolí. Sezení je umístěno v pravém rohu tak, aby nenarušovalo prostor, ale současně dovolovalo rozhlédnout se po okolí.

Obr. 87 Zákres do fotografie

73

7

DISKUZE Pod pojmem městský mobiliář se většinou skrývá řada ryze účelových prvků

umístěných ve veřejném prostoru parteru města. Ačkoliv ho často vnímáme jen jako nutný doplněk, měl by být zahrnut do tvorby urbanistických studií a neměl by být opomíjen. Při jeho výběru je třeba dbát na mnoho protichůdných parametrů. Estetika prvků musí respektovat ergonomii a technické řešení navazovat na bezpečnostní předpisy. Od toho se také odvíjí materiálová skladba, která je často závislá na ceně a trvanlivosti produktů. Při samotném výběru městského mobiliáře je také důležité myslet na konkrétní místo. Odlišný přístup bude v rámci historického centra města a odlišný u městského parku. Naše prostředí přistupuje k problematice městského mobiliáře stále poněkud konzervativně a projekty se svým přístupem zatím nemohou rovnat velkoměstům jako je např. Barcelona. Ta je nádherným příkladem toho, jak může veřejný prostor pracovat a nakládat s jednotlivými prvky městského mobiliáře. Procházka jejími ulicemi se stala inspirativní myšlenkou vlastního návrhu. Ulice a parky Barcelony rovněž ukazují odlišný přístup z hlediska materiálové skladby. Na tvorbě katalánské společnosti Escofet je vidět, jak může beton vynikat i na poněkud drobných prvcích městského parteru. Tento hrubý a výrazný materiál využívaný spíše pro velké stavební prvky, se díky architektům a designérům proměňuje na elegantní a výrazově jemný materiál umožňující téměř libovolné tvarování. Dnešní podoba parkového mobiliáře je i přes nabízené možnosti stále omezená na tradiční prvky. Proto bylo hlavním cílem praktické části bakalářské práce navrhnout sezení, kam si půjde rád posedět jednotlivec, ale rovněž skupinka lidí. Cílem bylo vytvořit místo, které bude nabízet variabilní, ale současně komfortní sedací či lehací plochu, bude umožňovat relaxaci, zábavu, a díky kterému se budou lidé rádi scházet v parku. Cílem bylo vytvořit krajinný prvek, nebo alespoň počáteční podobu tohoto prvku, nabídnout ho lidem, aby odpovídal jejich požadavkům a dělal jim radost. Na základě dostupných informací a jejich rešerší, práce reaguje na dané cíle a představuje krajinný prvek Kontakt. I přes nepřeberné množství variant, které vznikly v průběhu návrhu, objekt stále není zcela konečný. Cílem totiž nebylo vytvořit sezení,

74

které bude neměnné, ale naopak prvek, se kterým lze dále pracovat, upravovat jej a rozvíjet dle konkrétních požadavků. Materiálové provedení i použité konstrukční řešení byly v průběhu vytváření práce řádně konzultovány s odborníky. Krajinný prvek Kontakt splnil definované cíle práce, nabídl další možnosti sezení ve veřejném prostoru a otevřel další cestu pro hledání alternativních tvarů a funkcí sedacích ploch.

75

8

ZÁVĚR Cílem bakalářské práce s názvem Návrh mobiliáře městského parku byla analýza

a zhodnocení stavu současného městského mobiliáře a na základě zvolených kritérií vytvoření návrhu nového prvku a jeho adaptace do městského parku. Práce je rozdělená na dvě hlavní části. První část vychází z použité literatury a dalších zdrojů a nabízí širší náhled na veřejný prostor, konkrétně tedy městský park. Jsou zde uvedeny obecné informace i konkrétní příklady mobiliáře, které se zaměřují především na sedací prvky. Teoretická část práce dále rozebírá ergonomické požadavky sezení, popisuje základní materiály a uvádí jednotlivé druhy spojů a konstrukční metody, které se vztahují na městský mobiliář. Tuto část uzavírá analýza městských i krajinných prvků, které nabízejí sezení pro více osob. Druhá část práce se věnuje již konkrétnímu sezení pro více osob, které navazuje na poznatky získané v teoretické části. Popisuje krajinný prvek s názvem Kontakt, který kloubí požadavky na městský mobiliář, odpovídá funkci městského parku a rovněž nabízí nové možnosti sezení ve veřejném prostoru, které v našem prostředí stále ještě chybí. Jednotlivé kapitoly rozebírají prvotní myšlenky vzniku návrhu, jeho vývoj, jednotlivé varianty i konečné provedení. Součástí návrhu je i analýza městského parku, pro který je objekt určený a dále jeho adaptace na konkrétní místo.

76

9

SUMMARY The objective of the Bachelor’s Thesis was an analysis and assessment of

contemporary city’s furniture and based on chosen criteria formation of a propsal of a new element and its adaptation to a city park. The thesis is divided into two main parts. The first part comes from chosen literature and other sources and offers a broader perspective on public space, specifically urban park. There are general information and specific examples of furniture which focus especially on seating elements. The theoretical part of the thesis further analyzes ergonomical requirements of seating. It describes basic materials, lists individual types of joints and construction methods which apply to city furniture. This section is concluded by an analysis of city and landscape elements which offer seating for more people. The second part of the thesis is devoted to specific seating for more people which builds on the knowledge acquired in the theoretical section. Landscape element named „Kontakt“ was created. It combines the requirements of city furniture, functions as a city park and also offers new possibilities of seating in public space, something that is still missing in our environment. Individual chapters describe primary ideas of origins of the proposal, its development, specific variants and final design. Included in the proposal is an analysis of a city park for which the proposal is intendedt and its adaptation to a specific location.

77

10 SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ 10.1 Literatura BARŠA, Pavel a Ondřej CÍSAŘ. Levice v postrevoluční době: občanská společnost a nová sociální hnutí v radikální politické teorii 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004, 210 s. ISBN 80-7325-033-0. COUBIER, Heinz. Europäische Stadt-Plätze. Köln: DuMont, 1985, 262 s. ISBN 978-37-70112-661. ČABLOVÁ, Markéta. Kvalita veřejných prostorů a její rozvoj: Faktory rozvoje veřejných prostorů. Brno: VUTIUM, 2005, 31 s. ISBN 80-214-3073-7. DE SOLÀ-MORALES, Manuel. The Impossible Project of Public Space. In: ANGLÈS, Magda. In Favour of Public Space - Ten Years of the European Prize for Urban Public Space. Barcelona, 2010. s. 24-32. GEHL, Jan a Lars GEMZØE. Nové městské prostory. 1. vyd. Šlapanice: ERA, 2002, 263 s. ISBN 8086517-09-8. GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Vyd. v češtině 1. Boskovice: Albert, 2000, 202 s. ISBN 80-85834-79-0. KRAUEL, Jacobo. Street Furniture. Barcelona 2007. 180 s. ISBN 84-96263-82-7. KRIEGER, Alex. Where and How Does Urban Design Happen? Harvard Design Magazine. Spring/Summer 2006. s. 64-71. KRIER, Léon. Architektura - volba nebo osud. Vyd. 1. Praha: Academia, 2001, 189 s. ISBN 80200-0012-7. MACHÁČEK, Jaroslav. Hodnocení vlivů na prostředí ve městech. Vyd. 1. Praha: IFEC, 2002, 142 s. ISBN 80-86412-14-8. MÜLLEROVÁ, Alena. Zahradní nábytek: Umíte si vybrat. 1. vyd. Brno: ERA, 2007, 82 s. ISBN 97880-7366-082-6. PETRŮ, Jaroslav. Zahrady a parky Jihomoravského kraje. Praha: Orbis, 1971.

78

SITTE, Camillo. Stavba měst podle uměleckých zásad. 2. české vyd. Brno: ÚÚR, 2012, 111 s. ISBN 978-80-87318-21-8. ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory jako prostředek pro podporu místního cestovního ruchu. Vyd. 1. Hradec Králové: Civitas per populi, 2006, 66 s. ISBN 80-903813-2-4. ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Brno: VUT v Brně, Fakulta architektury, Ústav teorie urbanismu, 2003. ŠIROKÝ, Ladislav. Návrh prvku městského mobiliáře. Brno, 2013. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. 78 s. VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2006, 185 s. ISBN 807080-600-1. ZUCKER, Paul. Town and Square. New York: Columbia University Press, 1959. 420 s.

10.2 Internetové zdroje Antropometrie [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: ˂http://www.n-is.cz/cz/antropometrie/page/34/˃. Ergonomie. [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: ˂http://www.n-is.cz/cz/ergonomie/page/19/˃. Hřiště 8D [online]. [cit. 2014-03-14]. Dostupné z: ˂http://prolezacky.cz/proc-hriste8d/materialy˃. Lavička Park [online]. [cit. 2014-03-14]. Dostupné z: ˂ http://www.rexsro.cz/nasevyrobky/lavicka-park˃. MARCUSE, Peter. The Threats to Publicly Usable Space in a Time of Contraction [online]. New York: Wolkenkuckucksheim, Vol. 8., No. 1, September 2003 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: ˂http://www.tucottbus.de/theoriederarchitektur/Wolke/eng/Subjects/031/Marcuse/marcuse.htm˃. Mmcité - parkové lavičky [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!parkove-lavicky˃. Mmcité - odpadkové koše [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!odpadkove-kose˃.

79

Obyčejný beton [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: ˂http://www.ebeton.cz/pojmy/obycejny-beton˃. REINPRECHT, Ladislav. Konstrukční ochrana dřevařských výrobků [online]. 7. 11. 2008 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: ˂http://www.asb-portal.cz/stavebnictvi/drevostavby/konstrukcniochrana-drevarskych-vyrobku˃. Sklo. [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: ˂ http://www.n-i-s.cz/cz/sklo/page/222/˃. TioCem [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: ˂http://www.heidelbergcement.com/cz/cs/country/produkty/cement/volne_lozeny_cement/t iocem.htm˃. Třídy pevnosti v tlaku [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: ˂http://www.ebeton.cz/pojmy/trida-betonu˃. TX Active [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: ˂http://www.ebeton.cz/pojmy/tx-active˃. Ven Design [online]. [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: ˂http://www.vendesign.cz/o_nas.php˃. Ven Design [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: ˂http://www.vendesign.cz/pdf/KATALOG_VENDESIGN.pdf˃. Vláknobeton [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: ˂http://www.ebeton.cz/pojmy/vlaknobeton˃. WHYTE, William. The Social Life of Small Urban Spaces [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: ˂http://www.scribd.com/doc/86261545/The-Social-Life-of-Small-Urban-Spaces˃.

80

11 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1, 2 Portiqoa - mmcité, Integral - Ondřej Elfmark Zdroj: ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!parkove-lavicky/portiqoa˃ ˂http://79.125.19.51/sites/default/files/imagecache/full_size_content_image/lavicka_condrej _elfmark.jpg˃ Obr. 3, 4 Lagurus - Ven design, Urban islands - mmcité (design Lucie Koldová, Dan Yeffet) Zdroj: ˂http://www.vendesign.cz/produkty.php ˃ ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!parkove-lavicky/urban-islands˃ Obr. 5, 6, 7 Nanuk, Crystal, Swissbin - mmcité Zdroj: ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!odpadkove-kose/nanuk˃ ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!odpadkove-kose/crystal˃ ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!odpadkove-kose/swissbin˃ Obr. 8, 9, 10 Coix, Molinian, Briza V - Ven design Zdroj: ˂http://www.vendesign.cz/produkty.php˃ Obr. 11, 12, 13 Hydro 310 - mmcité (design Petr Hrůša), Juncus - Ven design, Meandre - mmcité Zdroj: ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!pitka/hydro-310˃ ˂http://www.vendesign.cz/produkty.php˃ ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!stojany-na-kola/meandre˃ Obr. 14, 15, 16 Sinus (design Roman Vrtiška), Elias - mmcité, Vía láctea - Santa y Cole Zdroj: ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!mrize-ke-stromum/sinus˃ ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!zahrazovaci-sloupky/elias˃ ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!osvetleni˃ Obr. 17 Základní rozměry člověka pro návrh mobiliáře. A - výška těla, B - výška očí při stoji, C výška ramen, D - výška lokte, J - šířka ramen, I - šířka boků, M - výška těla nad sedadlem, O výška ramen nad sedadlem, P - výška lokte nad sedadlem, R - vzdálenost hýždě-koleno, S délka dolní části stehna, T - výška podkolení jamky Zdroj: BRUNECKÝ, Petr a František ŠVANCARA. Interier - člověk a nábytek. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995, 280 s. ISBN 80-7157-157-1.

81

Obr. 18 Rozměry pro jednotlivé typy exteriérových sedacích prvků Zdroj: VINÁRČIKOVÁ, Jana. Mestský interiér a jeho prvky. 1. vyd. Bratislava: Nakladateľstvo STU, 2009, 152 s. ISBN 978-80-227-3222-2. Obr. 19 Faktory sezení Zdroj: HAVLÁSKOVÁ, Zdeňka. Variabilní městský mobiliář na modulárním principu. Brno, 2013. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. Obr. 20 Rozdělení kovových materiálů Zdroj: VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2006. ISBN 807080-600-1. s. 11. Obr. 21, 22, 23, 24 mmcité - Woody (Malaga - Parc del Sastre), Woody, Landscape, Sinus (design Roman Vrtiška) Zdroj: ˂http://www.mmcite.com/specialni-projekty/malaga-parc-del-sastre-mobiliar˃ ˂http://img.archiexpo.com/images_ae/photo-g/contemporary-public-benches-wood-metalmodular-63740-5936685.jpg˃ ˂http://img.archiexpo.com/images_ae/photo-g/contemporary-public-benches-wood-metalmodular-63740-5936685.jpg˃ ˂http://www.archiexpo.com/prod/mmcite-1-as/stools-public-spaces-637401257251.html#product-item_1257199˃ Obr. 25, 26 Ven Design - Triticus, Cubota, Melinis Zdroj: ˂http://www.vendesign.cz/produkty.php˃ Obr. 27, 28 Escofet - Flor, Hebi Zdroj: ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!parkove-lavicky/escofet˃ ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!parkove-lavicky/escofet˃ Obr. 29 Santa y Cole - Trapecio Zdroj: ˂http://www.mmcite.com/vyrobky#!parkove-lavicky/santa-y-cole˃ Obr. 30, 31 Wolters-Mabeg - Ensemble Duo, Trio Zdroj: ˂http://www.wolters-mabeg.nl/straatmeubilair/banken/hout/ensemble-duo˃ Obr. 32, 33 PPAG - Enzis, Enzo Zdroj: ˂http://www.wien.info/media/images/sommer-im-mqmuseumsquartier.jpg/image_Galeriebild˃

82

˂http://static2.kleinezeitung.at/system/galleries_520x335/upload/5/4/4/2440036/enzoapa.jpg˃ Obr. 34 Rainer Mutsch - Dune Bench Zdroj: ˂http://littlepopmachine.blogspot.cz/2011_03_01_archive.html˃ Obr. 35 Remy & Veenhuizen - Reef bench Zdroj: ˂http://www.remyveenhuizen.nl/work/public-space/reef-bench˃ Obr. 36, 37 Kraví hora - lavička Park Obr. 38, 39, 40 Kraví hora - seskupení nižších sedacích prvků Obr. 41, 42 Kraví hora - Lavička extra - kravička Obr. 43, 44 Kraví hora - zavěšená houpačka, odpadkový koš Obr. 45 Barcelona – skupinové sezení Obr. 46 Plywood bench Zdroj: ˂http://www.homehousedesign.net/2013/08/park-bench-public-furniture-for-all.html˃ Obr. 47 Picnic blanket - Jeffrey Larson Zdroj: ˂http://www.paintingsalley.com/data/media/763/Larson_Jeffrey_2001_Picnic_Blanket_30by4 0in.jpg˃ Obr. 48 Plywood bench, rue Temple, Moscow Zdroj: ˂http://architizer.com/projects/plywood-bench/˃ Obr. 49 DueperCinque, Set a Seat, Public Design Festival 2010 Zdroj: ˂https://www.flickr.com/photos/publicdesignfestival/5954094571/˃ Obr. 50 Park in Casalmoro (Mantora, Italy) - Archiplan Studio Zdroj: ˂http://www.landezine.com/index.php/2013/10/park-in-casalmoro-by-archiplanstudio/casalmoro-archiplan_studio-08/˃ Obr. 51, 52 Lungo Mare - Escofet Zdroj: ˂http://www.e-architekt.cz/obrazky2007/04/_7196_escofet/xl/07.jpg http://www.earchitekt.cz/obrazky2007/04/_7196_escofet/xl/09.jpg˃

83

Obr. 53, 54 Campus bench - Joshua Saling, Milenio Bench - Escofet Zdroj: ˂http://cdn.trendhunterstatic.com/thumbs/seating-to-encourage-socializing-thecampus-bench.jpeg ˃ ˂http://360urban.co.nz/lounge/wp-content/uploads/2013/01/escofet-urban-elementsmilenio_7.gif˃ Obr. 55 Kic Park, Schanghai, China Zdroj: ˂http://architizer.com/projects/kic-park/media/372929/˃ Obr. 56, 57, 58 Vývoj návrhu Obr. 59, 60, 61 Varianty návrhu Obr. 62 Kontakt - krajinný prvek (varianta I.) Obr. 63 Kontakt - detail průhledů Obr. 64 Kontakt - příklad grafické úpravy betonu Obr. 65, 66 Základní rozměry Obr. 67, 68 Tvarování sedací plochy Obr. 69 Kontakt - krajinný prvek (varianta II.) Obr. 70 Kontakt - barevná varianta Obr. 71 Pohledový beton - technologie grafického betonu Zdroj: ˂http://api.ning.com/files/S6leBpJ8ovDXGo07rH1GN9iibhEByd1ngRueYTjdtKTaa7n28y*hGcKIA s6Wb2BcSbHOsk7dddxCwxd2TPI8YFzxLVytlWdV/GC_Production_process_960x600px.png˃ Obr. 72, 73 Příklady grafického betonu Zdroj: ˂http://stavebnikomunita.cz/profiles/blogs/pohledovy-beton-technologie-grafickehobetonu˃ Obr. 74 Konstrukce betonové zídky (monolitický beton) Obr. 75 Ukotvení ocelové konstrukce do betonu pomocí mechanické kotvy (typ svorníková kotva) Zdroj: ˂http://www.obchodprodilnu.cz/kotva-pruchozi-m2-mungo-5944.html˃

84

Obr. 76 Ukotvení ocelové konstrukce do betonu pomocí chemické kotvy (chemická ampule + kotevní šroub) Zdroj: ˂http://www.elearn.vsb.cz/archivcd/FAST/PS3/3.html˃ Obr. 77 Uchycení hranolu Obr. 78 Detail závitové hlavy (varianta I.) Obr. 79 Detail závitové hlavy (varianta II.) Obr. 80 Použití užšího hranolu s detailem uchycení do pásoviny Obr. 81 Detail zapuštěného spoje Obr. 82 Detail zapuštěného spoje s maticí Obr. 83 Detail zapuštěného spoje s dřevěným krytem Obr. 84 Možnost střídání šířky hranolů Obr. 85 Detail patky na pásovině (uchycení do betonu) Obr. 86 Zákres do fotografie Obr. 87 Zákres do fotografie

Obrázky bez uvedených zdrojů pochází z archivu autora této práce.

85