Návrh ideální struktury a funkce krajské knihovny Bakalářská práce

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Ústav českého jazyka a literatury

Návrh ideální struktury a funkce krajské knihovny Bakalářská práce

Autor: Michal Mulač Studijní program: B7202 Mediální a komunikační studia Studijní obor: Jazyková a literární kultura Vedoucí práce: PaedDr. Josef Hetych Hradec Králové 2006

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta

Zadání bakalářské práce Autor:

Michal Mulač

Studijní program:

B7202 Mediální a komunikační studia

Studijní obor:

Jazyková a literární kultura

Název závěrečné práce:

Návrh ideální struktury a funkce krajské knihovny

Cíl, metody, literatura, předpoklady: Na základě analýzy autentických vstupních dat konkrétní knihovny a v návaznosti na dokumenty o zřizování a působnosti regionálních typů knihoven zformulovat projekt instituce s přesným popisem jejích parametrů a funkčních operací. Garantující pracoviště:

Katedra českého jazyka a literatury

Vedoucí práce:

PaedDr. Josef Hetych

Konzultant: Oponent:

PaedDr. Lenka Müllerová

Datum zadání závěrečné práce:

10. 12. 2004

Datum odevzdání závěrečné práce:

17. 5. 2006

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval (pod vedením vedoucího bakalářské práce) samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Mladé Boleslavi dne 30. dubna 2006

3

Anotace MULAČ, MICHAL. Návrh ideální struktury a funkce krajské knihovny. Hradec Králové : Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2006. 57 s. Bakalářská práce.

Práce se týká dvou témat: čtenářství a knihovnictví. Kapitoly jedna až čtyři se zabývají definicí čtenářství, vznikem a vývojovými etapami čtenářství, výzkumy čtenářství u dětské i dospělé populace, rozvojem čtenářství a vedením k němu. Pátá kapitola řeší vztah knihoven a čtenářství. Zejména potom čtenářství dětí, které knihovny spolu s rodinou a školou ovlivňují nejvíce. Jsou v ní popsány i metody působení knihovníků na čtenáře. V šesté kapitole, která je stěžejní, jsou řešeny cíle zadání práce. Projekt je vystavěn na datech Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové. Na jejich základech jsou popsány ideální funkce a struktura krajské knihovny, která má specifické postavení mezi knihovnami nejen v rámci regionu, ale i v celé republice. Mnohá tvrzení jsou pro větší názornost doložena tabulkami, grafy a diagramy.

Klíčová slova:

čtenářství, rozvoj čtenářství, vedení ke čtení, dětské čtenářství,

čtenářství dospělých, výzkumy čtenářství, knihovnictví, krajská knihovna, ideální knihovna, funkce knihovny, struktura knihovny

4

Annotation MULAČ, MICHAL. Proposal of ideal structure and function of regional library. Hradec Králové : Pedagogical Faculty, University of Hradec Králové, 2006. 57 pp. Bachelor Degree Thesis.

The thesis considers two topics: reading and librarianship. Chapters one to four deal with the definition of reading, the origin and evolution phases of reading, the research of reading of children and adults, development of reading and guidance to it. The fifth chapter deals with the relationship between libraries and reading, especially reading of children, who are, together with schools, influenced by the libraries the most. There are described even the methods of librarians´ influence on readers. In the sixth chapter, which is the main one, the objectives of the thesis assignment are solved. The whole project work is based on data of the Academic Library in Hradec Králové. On their basics there are described the ideal functions and structure of regional library, which has got a specific position not only among the libraries within

the region, but also in the whole republic. Many quotations are proved

by tables, charts and diagrams.

Keywords:

reading, reading development, reading guidance, reading of children,

reading of adults, research of reading, librarianship, regional library, ideal library, function of the library, library structure

5

Obsah Úvod............................................................................................................................. 7 1. Čtenářství ................................................................................................................. 9 1.1 Faktory ovlivňující čtenářství ............................................................................ 9 1.2 Účinky četby .................................................................................................... 10 2. Geneze a vývojové etapy čtenářství....................................................................... 12 2.1 Čtenářství do předškolního období .................................................................. 12 2.2 Čtenářství od prepuberty do období adolescence ............................................ 13 2.3 Čtenářství od mladé dospělosti po období stáří ............................................... 14 3. Výzkumy čtenářství ............................................................................................... 15 3.1 Výzkum čtenářství u dětské populace ............................................................. 15 3.2 Výzkum čtenářství u dospělé populace ........................................................... 19 4. Vedení ke čtení a rozvoj čtenářství........................................................................ 22 4.1 Dětské čtenářství a rodina................................................................................ 22 4.2 Dětské čtenářství a škola.................................................................................. 22 5. Čtenářství a knihovny ............................................................................................ 24 5.1 Dětské čtenářství a veřejné knihovny .............................................................. 24 5.2 Metodika práce se čtenáři v knihovnách.......................................................... 25 6. Projekt.................................................................................................................... 29 6.1 Krajská knihovna v systému knihoven ............................................................ 29 6.2 Charakteristika Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové...................... 33 6.3 Marketing knihovny......................................................................................... 35 6.4 Funkce krajské knihovny ................................................................................. 39 6.5 Struktura krajské knihovny.............................................................................. 41 Závěr .......................................................................................................................... 45 Seznam citací a použité literatury.............................................................................. 47 Přílohy........................................................................................................................ 49

6

Úvod Snad nikdo nepochybuje o důležitosti četby pro život. Stejně kladné odpovědi bychom se u většiny lidí dočkali, pokud bychom se zeptali na význam knihoven. Na druhou stranu nám však výsledky nejrůznějších výzkumů, které se týkají čtenářství, dokazují, že se čte málo. Když si necháme udělat průzkum prestiže knihovnického povolání, dojdeme k podobným závěrům. Proč tomu tak je? Jako důvod se často uvádí stav společnosti. Jedním z určujících kritérií vyspělosti společnosti je její vzdělanost. Lidé si to uvědomují, protože jim to je vtloukáno do hlav učiteli, politiky nebo médii. Většina však pro to nečiní tolik, kolik si o tom myslí nebo říká. Pro každého je přece důležitější být zdravý či dosáhnout úspěchu. Vzdělání zaručuje vyšší životní úroveň společnosti, ale pro každého jedince je důležitější nejprve uspokojit požadavky, které jsou blíže základně Maslowovy pyramidy lidských potřeb. Potřeby poznání, estetiky jsou téměř na samém vrcholu. Až většina lidí ve společnosti bude kompetentní a bude do určité míry úspěšná, potom se možná bude více číst a vzroste prestiž knihovnického povolání. Pokud k takovému stavu ve společnosti jednou dojde, bude to ideální. Výsledkem této práce by měl být souhrn myšlenek neméně ušlechtilých, a to definování ideální struktury a funkce krajské knihovny. Závěrečnou práci bychom mohli myšlenkově rozdělit na dvě části. V první se zabývám čtenářstvím, jeho vznikem, vývojovými etapami, vedením ke čtení a rozvojem čtenářství. Dále popisuji možné druhy výzkumů čtenářství. Kapitolou Čtenářství a knihovny přecházím do druhé části, která se týká knihovnictví. Od kapitoly šest naplňuji cíle, které mi byly dány zadáním. Na základě analýzy autentických vstupních dat Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové a v návaznosti na dokumenty o zřizování a působnosti regionálních typů knihoven formuluji projekt instituce s přesným popisem jejích parametrů a funkčních operací. Název mi vymezuje pole působnosti bádání na krajské knihovny, které v rámci republiky mají specifické určení. Mají mimo jiné v kraji právo povinného výtisku, a jsou tudíž centry budujícími regionální literární fond. Většina krajských knihoven shromažďuje fondy jak krásné (umělecké), tak odborné (vědecké) literatury

7

a navštěvují je jak dětští čtenáři (do patnácti let), tak dospělí. V práci jsou zohledněna všechna tato hlediska. Jak téma čtenářství, tak projektování ideální knihovny by mohlo vystačit na jednu samostatnou práci, proto v jednotlivých kapitolách vycházím z grafů, schémat a tabulek, abych postihl každé téma co nejnázorněji a v co největší úplnosti.

8

1. Čtenářství Čtenářství bývá definováno jako aktivní pozitivní vztah jedince k literatuře. S pojmem čtenářství bývá zvláště v posledních letech často užíván termín čtenářská gramotnost, která je definována jako komplex znalostí a dovedností jedince, které mu umožňují zacházet s písemnými texty běžně se vyskytujícími v životní praxi. Jde o dovednosti nejen čtenářské, tj. umět texty přečíst a rozumět jim, ale také o dovednosti vyhledávat a zpracovávat informace textu, reprodukovat obsah textu a podobně. Četbou rozumíme proces komunikace čtenáře s textem umělecké literatury, v němž aktivně a tvořivě přijímá informace v textu kódované. Proces příjmu informací má několik fází. Je tvořen specifickými aktivitami percepčními (aktivity přímého vnímání a představování, jimiž čtenář (posluchač) dekóduje jazykový výraz textu a utváří svou názornou představu o literárním obrazu), dále aktivitami responzními (jimiž se čtenář vrací k předchozím vjemům a představám, znovuprožívá je v představě a fantazijně je dotváří, hodnotí jejich významy ve vztazích a významových kontextech a přisuzuje jim určitý smysl). Proces percepce, resp. apercepce přechází plynule v responzní aktivity v procesu interpretace a konkretizace textu. Význam pojmu četba neredukujeme jen na čtenářské aktivity poslechové nebo čtecí k dekódování písma v lexikální významy slov a jejich spojení. V tomto smyslu rozlišujeme význam pojmů čtení (dekódování jazykového výrazu v úrovni lexikálních významů) a četba. Čtenářskou kompetencí se rozumí celková, především dlouhodobě utvářená připravenost k četbě, do níž se promítají i čtenářské zájmy a potřeby. Čtenářská kompetence dospělých čtenářů je různá a čtenářská kompetence dětí je vzhledem k jejich věku specifická (malá životní a čtenářská zkušenost, osobnost ve vývoji teprve utváří svůj hodnotový žebříček, kulturní potřeby a estetický vkus …).1)

1.1 Faktory ovlivňující čtenářství Čtenářství ovlivňují faktory vnější a vnitřní. Působení knihy na čtenáře je podmíněno jeho psychickou individualitou. Závisí na následujících osobních psychických dispozicích čtenáře – na stavu a druhu emocionality, temperamentu, obrazotvornosti, úrovni intelektu, na znalosti významového bohatství jazyka, na vzděla-

9

nosti, na sociálním postavení, životní zkušenosti a preferovaných životních hodnotách, na estetickém a uměleckém vkusu, především literárním, ale zejména na čtenářské zkušenosti a literární vzdělanosti – na úrovni osvojení komunikačních interpretačních dovedností a na znalosti šíře a různorodosti krásné literatury, ale i dalších umění, na znalosti pravidel znakového sdělování dané kulturní oblasti.2) Vnější faktory, které působí na čtenářství a osobnost čtenáře, zobrazuje ve svém článku L. Prudký3) následovně:

rodina stát

škola

čtenářství

osobnost čtenáře knižní trh knihovny média

vrstevníci literatura

Diagram: Vztahový rámec sociologického pojetí čtenářství dětí a mladých lidí

1.2 Účinky četby L. Vášová4) ve své knize rozlišuje následující účinky četby (dle sociální psychologie):

Instrumentální (účelové, návodné, informativní) – přináší informace, kterých jedinec využívá při řešení praktických životních problémů, konkrétních úkolů a situací. Spadá sem jak okruh literatury naučné, technické, příručkové, tak sem můžeme zahr-

10

nout i beletrii, která ukazuje na základě analogie způsob řešení určité čtenářovy situace.

Prestižní – čtenář, patřící k určité sociální skupině, vyhledává literaturu, která chválí jeho skupinu, navozuje její prestiž. Takováto četba zpětně posiluje pozitivní vztah jedince ke skupině, případně vede k identifikaci s těmi jedinci, kteří dosáhli cílů, o něž čtenář usiluje.

Potvrzovací – čtenář vyhledává literaturu, která potvrzuje jeho vlastní názory, stanoviska, postoje. Čtenář v literatuře nachází posílení svých postojů, potvrzuje si názory na život, na společnost i správnost svého vlastního jednání (například v identifikaci s literární postavou).

Estetické – jedinec si četbou obohacuje estetickou zkušenost. Jedná se jak o obsah literárního díla, tak o jeho formu. Hodnotná literatura obohacuje jazykovou kulturu čtenáře, podporuje obrazotvornost a kreativitu. Estetické účinky může mít nejen beletrie, ale i literatura umělecko-naučná a odborná. Navíc kniha může esteticky působit jako umělecký artefakt (bibliofilie).

Rekreační a únikové – čtenář se četbou pobaví, odreaguje, zapomene na starosti, příjemně tráví volný čas. V souvislosti s rekreačními účinky se někdy hovoří též o únikových účincích četby. Čtenář potom v literatuře nalézá únik ze své svízelné životní situace, četbou si evokuje imaginární svět, v němž se identifikuje s literárními hrdiny, s dobou a prostředím literárního příběhu. Do tohoto fantazijního světa promítá své touhy, dosahuje v něm cílů a odměn, které ve skutečnosti získat nemůže.

Psychoterapeutické – vycházejí z poznatků o vlivu četby na duševní zdraví. Na tomto působení je založena léčba četbou, knihou (biblioterapie).

11

2. Geneze a vývojové etapy čtenářství Abychom mladého čtenáře nepodcenili (nepřecenili), musíme vnímat individuální intelektovou vyzrálost, protože děti, patřící do stejné věkové kategorie, mohou být značně rozdílné. Rovněž přechod mezi jednotlivými vývojovými stupni není náhlý a neobejde se bez rozmanitých konfliktů, se kterými by měli rodiče, učitelé i všichni vychovatelé (k nimž řadíme i knihovníky) počítat.

I. Období prenatálního vývoje II. Období nemluvněte

0 – 1 rok

III. Období batolete

1 – 3 roky

IV. Období předškolní

3 – 6 roků

V. Mladší školní věk (prepuberta) VI. Střední školní věk (puberta) VII. Starší školní věk (postpuberta)

6 – 11 roků 11 – 14 roků 14 – 16 roků

VIII. Dozrávání (adolescence)

16 – 20 roků

IX. Období mladé dospělosti

20 – 30 roků

X. Období střední dospělosti

30 – 45 roků

XI. Období zralé dospělosti XII. Období stáří (senium)

45 – 60 roků 60 roků a výše

Tab.: Členění lidského věku podle psychofyziologických věkových zvláštností s přihlédnutím k potřebám pedagogiky

2.1 Čtenářství do předškolního období Již vhodně zvolená četba budoucí matky hraje důležitou úlohu, neboť tím, že se vyvaruje nervových rozrušení, otřesů či špatné nálady, působí na nervovou soustavu dítěte. V období nemluvněte je pro další život důležité poskytnout dítěti množství podnětů (ukazovat jednoduché obrázky nebo knížky – hračky), protože se v tomto období rozvíjí psychika v oblasti první signální soustavy: rozšiřování zkušeností (analýza prostředí pomocí smyslů, vývoj prostorového chápání, uchovávání podmí-

12

něných reflexů), vývoj činnosti (vývoj základní motoriky, experimentace, předřečové činnosti), vývoj citových reakcí (poměr k lidem a jevům, které dítě obklopují). V období batolete na rozvoj psychiky silně působí řeč, které dítě rozumí dříve, než ji samo dovede užívat. Rozvíjí se představivost a paměť. U tříletých dětí můžeme již začít pěstovat správný vztah ke knížce. Děti mají velmi rády obrázky, obrázkové knížky, leporela, říkadla a vyžadují, aby se jim předčítalo a o obrázcích vyprávělo. Ve věku od tří do šesti let napomáhají k větší vyjadřovací plynulosti opět říkanky, písničky, ale i delší básničky. Velkou úlohu v rozvoji řeči, fantazie a intelektuálních schopností dítěte má pohádka. Dítě je schopno sledovat již delší vyprávění, rozumí mu, zamýšlí se nad ním, považuje je zprvu za realitu a postupně k němu vyvíjí vlastní kritiku. Četba (předčítání) v předškolním věku vystupuje rovněž jako důležitý prostředek utváření a uspokojování estetických citů dítěte a obohacování jeho citového života vůbec. V tomto smyslu svou významnou funkci v dětské literatuře hraje ilustrace, která by měla být rovnocenná s literární stránkou dětské knihy.

2.2 Čtenářství od prepuberty do období adolescence S nástupem do školních lavic četba, která upoutává pozornost dítěte na delší dobu, přispívá i k výchově vůle. V prvním a druhém školním ročníku si děti většinou samy nečtou pro zábavu, ale vyžadují předčítání od dospělých. V tomto období bývá dítě zaujato „technickou“ stránkou četby a uniká mu smysl vyprávění. Zpravidla na počátku školní docházky začínají děti navštěvovat knihovnu. Četba obohacuje dítě nejen po stránce vědomostní, přispívá k rozvoji rozumových schopností, ale i zlepšuje slovní zásobu a vyjadřovací schopnosti. Bohatství slovní zásoby a rozvoj řeči mají největší podíl na rozvoji myšlení. V období puberty (středního školního věku) je zájem o četbu značný. Dospívající v literatuře často hledají odpovědi na otázky a problémy svého soukromého života. Četba značnou měrou uspokojuje touhy po romantických dobrodružstvích a podněcuje fantazii (dobrodružná, detektivní a cestopisná literatura, dívčí romány). Díky značným individuálním rozdílům mezi dospívajícími bývá starší školní věk často spojován s adolescencí. Období postpubescence bývá obdobím intenziv-

13

ních čtenářských zájmů a největší čtenářské výkonnosti, avšak toto zjištění nelze vztahovat na celou populaci. Upřímná a nekompromisní snaha hledat pravdu, značný vzrůst rozumových schopností a získání poměrně velkého okruhu různých vědeckých poznatků jsou velmi dobrými předpoklady pro postupné formování samostatných názorů. Z hlediska zájmu o četbu zjistíme velkou pestrost a do značné míry shodnost se zájmy dospělých, proto dospívající starší patnácti let se stávají v knihovnách čtenáři odděleních pro dospělé. V tomto období nabývá vzdělávací a informační funkce četby značného významu.

2.3 Čtenářství od mladé dospělosti po období stáří Četba u dospělého člověka plní řadu funkcí – poznávací, zábavnou, estetickou, únikovou, komunikační apod. (více viz 1.2). Lze pozorovat, že tatáž kniha působí na různé čtenáře různě. Vztah ke knize a k četbě je rozdílný jak podle výše a úrovně vzdělání, tak podle profese, podle sociálního zařazení jedince, podle jeho osobnostních rysů a životních zkušeností. V období dospělosti je čtenářský zájem výrazným ukazatelem některých rysů osobnosti. Projevuje se buď jako výrazná mimopracovní aktivita, náplň volného času, relaxační činitel, nebo jako prostředek dalšího vzdělávání. U populace starší šedesáti let se četba knih, novin a časopisů stává jedním z nejpreferovanějších zájmů. Četba patří k činnostem, které nevyžadují fyzickou námahu a nebývají ani psychicky náročné, neboť volba knihy záleží na zájmu a náladě každého individuálně. Četba dává starému člověku pocit činnosti a pomáhá mu udržet jeho duševní svěžest a kulturní úroveň. Nejčastějším motivem četby starých lidí je pobavení a odvedení pozornosti od problémů. Další motivy souvisí se zálibami a se snahou udržovat kontakt s oborem, ve kterém pracovali v produktivním věku. Motivy dalšího vzdělávání (například Univerzity třetího věku) a finanční situace starší generace jsou důsledkem toho, že především tito lidé patří mezi pravidelné návštěvníky knihoven (v některých veřejných knihovnách je zastoupení čtenářů – důchodců až 60 %).

14

3. Výzkumy čtenářství Ve své práci uvádím výsledky dvou výzkumů čtenářství, které se uskutečnily na počátku třetího tisíciletí. Výzkum dětského čtenářství realizovala v letech 2002 a 2003 společnost Gabal, Analysis & Consulting5). Průzkum mezi dospělými provedlo v roce 2001 nakladatelství Adonai6).

3.1 Výzkum čtenářství u dětské populace Má se za to, že strom se má ohýbat, dokud je mladý. Vědecké pracovníky proto především zajímá čtenářství dětí. Na základě výzkumů se dělají doporučení, jak postupovat s čtenáři do patnácti let, aby nečetli aspoň méně než dosud. Průzkumy u této populace jsou poměrně časté. Z poslední doby bych chtěl zmínit například Mezinárodní výzkumy čtenářské gramotnosti PISA 2000, PIRLS 20017), výzkum recepce pubescentního čtenáře (o čtenářství jedenáctiletých) provedený v letech 1994 a 2004 L. Lederbuchovou8) a v neposlední řadě výzkum dětského čtenářství z přelomu let 2002 a 2003 realizovaný společností Gabal, Analysis & Consulting5), na jehož výsledky bych zde poukázal. Cílem projektu byla snaha o zmapování čtenářských motivací a návyků dětí ve věku 10 – 14 let. Autoři výzkumu od výsledků očekávali zejména informaci o četnosti čtení, čtenářském návyku i širokém kontextu, který čtenářství či nečtenářství dítěte ovlivňuje. Věnovali se významu školy a rodiny v životě pubescentních čtenářů, vlivu médií na vztah dítěte ke knize a rovněž roli knihoven v podpoře dětského čtenářství. Výzkum byl zajímavý svou metodologií, neboť nahlížel do čtenářství skrze rodinu. Informace byly získávány od dítěte a jednoho rodiče v jejich domácím prostředí. Celkem bylo dotazováno 1092 dětských respondentů a stejný počet jejich rodičů. Z výzkumu přebírám pouze výsledky, které se zaměřovaly na následující prvky ovlivňující čtenářství: rodina, škola a knihovna. Těm se podrobně věnuji v následující kapitole. Pozornost jsem tedy nevěnoval vrstevníkům a médiím, kteří mají rovněž vliv na četbu a rozvoj čtenářství. Grafy reprodukuji z příspěvku L. Vác-

15

lavíkové-Helšusové9), který byl publikován ve sborníku z koncerence Čtením ke vzdělání.

Čtení Základní informací je frekvence čtení. 7 % dětí čte knihy i několik hodin denně, 21 % denně alespoň chvilku. Celkem tedy téměř třetina dětí vezme denně knihu do ruky. 24 % dětí čte jednou až dvakrát týdně a téměř čtvrtina dětí nečte vůbec. Z hlediska počtu přečtených knih situace kopíruje předchozí informaci. Celkem 27 % dětí nepřečte za měsíc ani jednu knihu, 43 % přečte přibližně jednu. Ostatní děti čtou více než 1 knihu za měsíc.

Graf: Jak často čteš ve svém volném čase knihy?

16

Rodina Čas, který rodiče věnují společnému čtení s dítětem v jeho ranném věku, pozitivně ovlivňuje jeho další čtenářské návyky. 70 % dětí, s kterými rodiče četli pravidelně, čtou dnes denně samostatně.

Graf: Četba rodičů dětem v dětství podle frekvence aktuální četby dítěte

Děti, které častěji vidí své rodiče číst, také samy častěji čtou. Na následujícím grafu může snad jen zaujmout větší počet dětských čtenářů, kteří čtou méně často (13 %) a jejichž rodiče čtou skoro každý den. Může se jednat o zvláštní druh nápodoby opakem, který má podobu vzdoru proti tomu, čím jsou doma obklopeny a k čemu jsou podle jejich názoru až přehnaně vedeny.

Graf: Jak často vidí děti své rodiče číst podle frekvence aktuální četby dítěte

17

Čtvrtina rodičů alespoň jednou týdně se svým dítětem hovoří o četbě. To je jeden z faktorů, který silně doprovází a podporuje dětské čtenářství. Komunikace o knize probíhá častěji u dívek než u chlapců.

Graf: Jak často si s dětmi povídáte o tom, co čte?

Škola Největší význam mezi všemi školními čtenářskými aktivitami má zadávání doporučené četby. Dle výsledků šetření čtvrtina dětí zůstává bez této systematické formy doporučení knihy, respektive čtvrtina dětí se od učitelů nedozvídá, které knihy jsou pro ně dobré, které by mohly být zajímavé či zábavné. Čtvrtina učitelů českého jazyka tak rezignuje, podle výpovědi dětí, na svůj hlavní nástroj k rozvoji dětského čtenářství.

Graf: Dostáváš od učitele ČJ seznam doporučených knih?

18

Knihovna Možnost navštívit veřejnou knihovnu využilo 65 % dětí. Běžně ji používá 48 % dětí. 42 % dětí přivedli poprvé do knihovny rodiče. Děti chodí nejčastěji do knihoven s kamarády (46 %). Šetření o knihovnách se zúčastnilo 996 respondentů.

Graf: Jak často chodíš do veřejné knihovny?

3.2 Výzkum čtenářství u dospělé populace Výzkumy čtenářství u dospělé populace nejsou tak časté jako u dětí. Nakladatelství Adonai6) uskutečnilo v roce 2001 čtenářský průzkum mezi dospělými, zjišťující jejich zájem o literaturu. Nejednalo se však o komplexní výzkum, který by měl co dočinění se vzorkem respondentů vybraných podle reprezentativních kritérií sociologického výzkumu, rovnoměrně zastupujících různé demografické skupiny, oblasti a lokality, věk, pohlaví, vzdělání atd. To, co podniklo nakladatelství Adonai, byl anketní průzkum zaměřený především k volným výrokům účastníků, které by skýtaly určitý obraz o tom, jak dalece dnešní čtenář „ví“, co by pro něho literatura měla a mohla znamenat. Průzkumu se zúčastnilo 742 respondentů.

1 kniha = nečtenáři

82

11,05 %

2 – 5 knih = minimální čtenáři

232 31,27 %

6 – 10 knih = běžní či průměrní čtenáři 195 26,28 % Více = intenzivní čtenáři

233 31,40 %

Tab. Distribuce údajů o počtu ročně přečtených knih v četnostech a % respondentů

19

Výsledky tohoto výzkumu potvrzují, že čtenářsky kultivující vlivy v dospělosti jsou prakticky nulové a ani nám nic neprozradily o vztahu dospělých čtenářů ke knihovnám, proto se jimi nebudu zaobírat tak podrobně jako výsledky výzkumu čtenářství u dětí. Výsledky průzkumu nakladatelství Adonai

vedou

k vyjádření následujících dvanácti bodů charakterizujících se značnou pravděpodobností dnešní čtenářství dospělých 10): 1. Postojové projevy se k literatuře hlásí takřka všeobecně, ačkoliv zhruba u dvou třetin dotázaných značně konvenčně. 2. Společenské podvědomí kultury výrazně neklesá, budí však dojem, že je častěji proklamativní a neprožité. 3. Orientace v literatuře a celistvé chápání jejich funkcí jsou značně omezené, takže při volbě knihy převažuje v drtivé většině nahodilost nad cíleným výběrem. 4. Školní literární výchova není či nebyla schopna své motivační vlivy poskytnout v míře, která by přesáhla za hranice školní docházky. 5. Čtenářsky kultivující vlivy vnějších proměnných v dospělosti jsou prakticky nulové. 6. Snadná zmanipulovatelnost a podléhání vlivu komerce je zřetelným důsledkem všech předchozích bodů, zejména 4. a 5. 7. Předpoklady pro přijetí kultivujících podnětů jsou však u většiny dotázaných zřejmé a vyplývají z bodů 1. a 2. 8. Menšinové integrální čtenářství zahrnuje zhruba třetinu populace, ta se o sebe dovede „postarat“ relativně sama a bod 6. se jí týká minimálně. 9. Avšak tzv. průměrné čtenářství prokazuje směřování k náhodnosti, podléhání manipulaci a komercionalizaci, tento trend bude bez kultivujících podnětů patrně pokračovat. 10. Nečtenářství jako důsledek změn průměrného čtenářství může vzrůstat v případě, že se prohloubí rysy podle bodu 9. a bude dál sílit stav podle

bo-

du 3. 11. Vnější proměnné pokládané za znaky „konce gutenbergovské civilizace“, ovlivňují body 9. a 10., nicméně samy o sobě působí na čtenářskou kulturnost

20

pravděpodobně méně, než se soudí, přinejmenším zatím nikoliv na rozhodující body 1. a 2. 12. Vnější proměnné rozhodující pro čtenářskou kulturnost spadají zřetelně pod body 4., 5. a 6., šířeji k nim ovšem patří i profil ediční činnosti a celková sociální akceptace literatury.

21

4. Vedení ke čtení a rozvoj čtenářství Vztah ke knize a k četbě se utváří od mládí. Chceme-li působit na dospělé čtenáře, chceme-li je naučit užívat rozmanitých pramenů informací, musíme začít již u čtenáře dětského nebo dospívajícího. Odkazy na akce pořádané na podporu čtenářství a na internetové stránky o čtenářství jsou součástí přílohy 1. V této části vycházím z výsledků výzkumů uveřejněných v předcházející kapitole.

4.1 Dětské čtenářství a rodina Z hlediska možnosti získat dítě pro čtení hraje rodina největší roli. Intenzitu čtení dítěte pozitivně stimuluje kvalitní čtenářské zázemí v rodině, celkové rodinné klima z hlediska komunikace a společného trávení volného času. Vliv mají také socioekonomické charakteristiky rodiny, jako je vyšší vzdělání rodičů, jejich postavení v zaměstnání a vyšší příjem. Rovněž samotné čtení rodičů, které z části svědčí o celkovém postoji rodičů ke knize, o jejich vlastním naplňování volného času knihou a zároveň celkovém rodinném klimatu, je podstatné pro čtenářství dětí. Svou nezanedbatelnou roli hraje orientace rodičů v dětské literatuře, společné vybírání knih rodiče s dítětem a stimulace čtení dětí prostřednictvím knižních dárků. Rodiče by měli podporovat vztah dítěte ke knize od nejútlejšího věku. Již od tří let mohou svým dětem zprostředkovávat literaturu různými formami (předčítáním, vyprávěním příběhů, společným prohlížením knih). Pro dítě je důležitý pocit sounáležitosti a respektu. V začátcích školní docházky by rodiče měli se svým potomkem číst. Později, když už dítě zvládne mechaniku čtení samo, by měli naslouchat jeho zkušenostem z četby. Rovněž by měli minimalizovat pasivní komunikaci (například s televizí). Naopak podporovat by měli umělecké zážitky a tvorbu.

4.2 Dětské čtenářství a škola Škola je v jakési pomyslné hierarchii druhým partnerem v získání dítěte pro četbu. Jinými slovy, škola doplňuje a zhodnocuje to, co rodina vytvořila. Ukazuje se, že škola motivuje dítě především prostřednictvím práce s četbou v hodinách,

22

domácími úkoly a následným zúročením samostatné četby pří výuce. Úkolováním dětí v oblasti četby a dostatečná zpětná reflexe domácích úkolů vede ke zlepšování čtenářských návyků. Škola má mít prostředky k překonávání silné nerovnosti v sociálním původu dětí. V současné době však spíše zhodnocuje čtenářství dětí z nadprůměrně „vybavených“ rodin, než dětí zatížených čtenářským deficitem v rodině, tím tedy spíše reprodukuje a posiluje sociální rozdíly, než je tlumí. Při vedení k četbě by profesor měl ušetřit námahu luštění, jasně vykreslit situace, umístit kulisy, ztělesnit postavy, zdůraznit témata, podtrhnout odstíny, působit co možná nejjasněji. Čtenářství by měl podporovat posilováním tvořivosti a iniciativy (podpora žákovských časopisů, literární tvorba, literární soutěže). Ve třídách by měl vytvořit vhodné prostředí podporující četbu (čtenářské koutky, výstavy, nástěnky). Učitelé by měli navázat spolupráci s tvůrci, nakladateli, knihovnami. Měli by je aktivizovat do výuky.

Již na základních školách hrají důležitou roli školní knihovny. Školní knihovna je studijní, informační a čtenářské centrum školy a v souladu s výchovnými a vzdělávacími cíli je integrovanou součástí školy. U středních škol se setkáváme s pojmem: studijní a informační centrum školy.

23

5. Čtenářství a knihovny Ačkoliv jsou knihovny ve vztahu ke čtenářství „až tím třetím vzadu“, z hlediska zadání své práce mu věnuji největší prostor. Nejprve popisuji, co by měly veřejné knihovny dělat pro vedení k četbě a rozvoji čtenářství. Dále uvádím metody, kterými knihovníci působí jak na jednotlivé čtenáře, tak na skupiny.

5.1 Dětské čtenářství a veřejné knihovny Práce knihovníka má mnoho společného s prací pedagoga. Vychovávat četbou a vychovávat k četbě, umět pochopit čtenářovy potřeby a zájmy a uspokojit je, umět poradit a pomoci při výběru literatury – to je posláním knihovníka. Tak jako učitel musí znát své žáky, aby jim porozuměl, kladl na ně přiměřené nároky, tak také knihovník musí své čtenáře poznat, proniknout k výrazným rysům jejich osobnosti a přiměřenými metodami s nimi pracovat. Výběr zájmové četby dětí všech věkových kategorií, především děvčat, významně ovlivňují pracovníci veřejných knihoven. Jejich působení je v důsledku sociokulturních změn dokonce intenzivnější. Dětské knihy totiž podstatně zdražily a rodiče, limitovaní finančními možnostmi, omezují jejich nákup. Dětská oddělení veřejných knihoven, hlavně ve městech, mívají relativně bohatý a aktuální knihovní i časopisecký fond a přitažlivý interiér, bývají vybaveny počítači a stávají se tak pro dětské návštěvníky společenskou institucí. Zaměstnanci knihoven by si k dětem měli vytvořit takový vztah, aby se jim dětští čtenáři svěřovali a nechávali si od nich častěji poradit při výběru zájmové četby. Rovněž by se měli s přehledem orientovat v současné a také nejžádanější knižní produkci pro děti a mládež, úzce spolupracovat se školami, vést zájmové kluby dětských čtenářů. Důležitou činností veřejných knihovnických služeb je informatická výchova: seznamování dětských čtenářů s tradičními a elektronickými zdroji informací, s možnostmi jejich vyhledávání (v on line katalozích a databázích), zpracování a využívání.

24

5.2 Metodika práce se čtenáři v knihovnách Metodika práce se čtenářem (uživatelem) specifikuje obecně platné pedagogické postupy pro oblast knihovnictví. Metodika je součástí didaktiky a zabývá se problematikou cíle, obsahu, podmínek a prostředků působení na čtenáře. Kvůli poskytování optimálních služeb čtenářům a dosahování optimálního vzdělávacího a výchovného účinku četby jsou v práci se čtenářem uplatňována hlediska věku, stupně dosaženého vzdělání, zájmu, profese, sociální skupiny. L. Vášová11) rozděluje metody působení na čtenáře na individuální a skupinové. Některé je možno aplikovat jak na jednotlivce, tak na skupinu. Individuální metody působení na čtenáře: Rozhovor se čtenářem – rozhovorem při zápisu, výběru, půjčování nebo vracení dokumentů si může knihovník utvářet obraz o psychické vyspělosti čtenáře, o jeho čtenářské úrovni, o vhodnosti výběru literatury. Na základě toho poskytuje čtenáři doporučení o všech možných vhodných informačních zdrojích pro něho.

Řízení četby – vyžaduje dlouhodobou spolupráci. Jedná se o systematický proces, v němž knihovník na základě podrobné znalosti čtenáře plánovitě a cílevědomě ovlivňuje jeho četbu, aby se vyvíjela žádoucím směrem. Uplatňuje se především u dětských a dospívajících čtenářů. Aby řízení četby mělo konkrétní výsledky, musí být chápáno jako proces řízení, který zahrnuje znalost výchozí situace, plánovitost, organizaci a kontrolu výsledků.

Individuální plán četby – jedná se o jednu z forem řízení četby. Spočívá v přípravě výběru literatury na nějaké časové období s přihlédnutím k zájmové oblasti určitého čtenáře, podle charakteru zadaného úkolu, podle čtenářského požadavku, s ohledem na čtenářovu kapacitu a úroveň. Nikdy nesmíme publikace čtenáři vnucovat, ale jen doporučovat.

25

Čtenářské listy (formuláře) – můžeme se s nimi setkat v odděleních pro děti a mládež. Čtenářský list obsahuje kromě identifikačních údajů i stručnou charakteristiku čtenáře, jeho zájmů, čtenářské kapacity a čtenářských návyků. Do čtenářského listu lze zapisovat kromě vypůjčené literatury i seznamy doporučených titulů, které postupně budeme nabízet, případně i čtenářovo hodnocení přečtených knih. Čtenářské listy mohou být podkladem pro výzkum vývoje čtenářských zájmů dětí a mládeže, ukazatelem směru a hloubky čtenářského zájmu i podkladem k poskytování dalších knihovnických služeb.

Metody individuálního i skupinového působení na čtenáře: Adresní informace (SDI – Selective Dissemination of Information) – zásadou je dát na přesně formulovaný dotaz přesnou a vyčerpávající odpověď. Kriterium hodnoty informace nespočívá jen v informaci samé, ale i v jejím adresném poslání. Do SDI zahrnujeme i službu rešeršní (soupis záznamů dokumentů k určitému tematickému dotazu).

Bibliograficko-informační služba – jedná se o poskytování bibliografických (o vnějších i obsahových znacích dokumentů), faktografických (údaje, fakta), personálních a orientačních (o informační instituci) informací formou ústní, písemnou (rešerší) či poskytované prostřednictvím letáků, nástěnek, výstav, orientačních schémat apod.

Metody skupinové práce se čtenářem: Exkurze – v první řadě má cíl propagačně informační. Návštěvníci se seznámí s prostory knihovny, půjčovním řádem, výpůjční dobou, rozmístěním a roztříděním fondu, s rozmanitými službami pro čtenáře, se systémem katalogů apod.

Předčítání – spočívá v uměleckém přednesu, přispívá k estetické a citové výchově a pomáhá tříbit kulturu mateřského jazyka. Může plnit funkci názorné pomůcky.

26

Beseda – může být propagační (například seznámení s novými službami knihovny) nebo diskusní (nutná předchozí znalost tematického okruhu). Zásady: posluchače přivítat, sdělit jim téma besedy, případně pohotově reagovat na odezvy posluchačů, počítat s oscilací pozornosti, na závěr shrnout poznatky.

Diskuse – diskusní večer bývá zpravidla pořádán na aktuální téma z oblasti společenské, politické, kulturní i technické. Může se jednat buď o diskusi s oborníkem, nebo o panelovou diskusi, kdy před auditoriem diskutují odborníci mezi sebou i odpovídají na dotazy z pléna. Předpokladem je znalost tématu účastníky. Knihovník může být v roli moderátora diskuse.

Vyprávění a výklad – vyprávění a výklad volíme nejčastěji v práci s dětmi a mládeží. Při vyprávění slovně vykreslujeme situaci, barvitě líčíme děj a především mluvíme „spatra“. Vyprávění užijeme například při seznamování čtenářů s dějepisnou literaturou, se zeměpisnou literaturou a cestopisy či s přírodovědnou literaturou. Naproti tomu výklad obsahuje více popisných a úvahových prvků a vyznačuje se názorností, jasností, konkrétností a přístupností. Například výklad o vývoji písma, knihy a tisku.

Přednáška – přednášku členíme na úvod, výklad a závěr. Přednáška systematicky objasňuje problém, odhaluje vnitřní spojitosti a zákonitosti, ukazuje perspektivy, naznačuje způsoby řešení jednotlivých odborných a vědeckých otázek.

Literární večer, matiné, pásmo – zpravidla seznamují s tvorbou spisovatele, s literárním směrem a jeho představiteli, s kulturním nebo jiným výročím. Literární večer nebo matiné mívají slavnostní ráz. Návštěvníci se seznamují formou přednášky s osobností nebo událostí, která je tématem akce. U literárního pásma se jedná většinou o výběr literárních ukázek, skloubených spojovacím textem. Při literárním pásmu lze vhodně užít i sborové recitace a uměleckého přednesu.

27

Lekce knihovnicko-bibliografické přípravy – smyslem je naučit čtenáře samostatně se orientovat v knihovně, používat různých druhů katalogů a bibliografií, příručkové literatury aj. Možno připravit i tematicky zaměřené lekce k jednotlivým vyučovacím předmětům. Má mít strukturu vyučovací hodiny – opakování dříve probrané látky, nové poznatky, jejich aplikace v praxi, procvičování a upevňování vědomostí.

Čtenářské konference – zahajovací projev seznamuje účastníky s tematikou a s programem konference, s pořadím hlavních referátů a s jejich autory. Po přednesení referátů následuje řízená diskuse. V závěru má být shrnutí hlavních bodů jednání a zhodnocení celé akce. Z konferencí jsou většinou vydávány sborníky.

Zábavné formy práce – uplatňují se při práci s dětským čtenářem. Pro nejmenší návštěvníky to mhou být maňáskové nebo loutkové scénky, promítání filmů nebo diapozitivů spojené s vyprávěním nebo s předčítáním, případně s exkurzí po knihovně. Pro větší děti bývají pořádány soutěže, literární kvízy a hádanky. Pro děti i starší čtenáře (seniory) jsou přitažlivé i literární výlety (vycházky) po stopách spisovatelů do míst, kde tvořili, kde se odehrává děj knihy.

Názorná propagace v knihovnách – patří sem hesla, nadpisy, plakáty, mapy, nástěnky, vitríny, alba, informační letáky, pozvánky, průvodce po službách a fondech knihovny, orientační systémy, tematické bibliografie, audiovizuální prostředky, jako jsou filmy, videoprogramy, automatický zvukový informátor a jiné.

28

6. Projekt V úvodu této kapitoly se věnuji vymezení krajské knihovny v systému knihoven. Zmiňuji platné legislativní dokumenty, kterými se krajské knihovny řídí. Dále uvádím obecné informace o Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové (dále SVK HK), z jejíž autentických dat jsem v jednotlivých podkapitolách vycházel. Kromě ideální funkce a struktury knihovny, jež mi byly dány zadáním práce, se věnuji i marketingu knihoven. Domnívám se totiž, že bez dobře zvládnutého marketingu nemůže fungovat žádná knihovna. Marketing jako nástroj dovede spoustu věcí ovlivnit k lepšímu a přiblížit tak k ideálnímu. Chtěl bych podotknout, že dávat jednoznačná doporučení, jak by knihovny měly být organizovány a jak by to v nich mělo fungovat, mi přijde troufalé, jelikož pracovníci knihoven se snaží v rámci svých možností a kompetencí, aby vše fungovalo co nejlépe. Záleží samozřejmě na místních specifikách, kvalitě pracovního kolektivu a hlavně na vůli zřizovatele.

6.1 Krajská knihovna v systému knihoven Knihovny jsou instituce, které se tradičně zabývají shromažďováním, zpracováním, uchováním a zpřístupněním publikovaných dokumentů v jakékoliv formě. Jsou významným nástrojem praktického uskutečňování základního lidského práva na rovný přístup k informacím, na jejich svobodnou výměnu, na získávání vědomostí a svobodné utváření názorů. Slouží jako prostředek naplňování ústavně zakotveného práva na informace, a jsou tedy jedním z pilířů demokracie. Činnost knihoven je veřejnou službou a knihovny jsou považovány za instituce veřejného zájmu. Ve svém poslání se knihovny podílejí zejména na: • celoživotním vzdělávání, podpoře nezávislého rozhodování a duchovního rozvoje a uspokojování kulturních potřeb všech občanů bez rozdílu, • vytváření infrastruktury pro oblast vzdělávání, výzkumu a vývoje, • zpřístupňování informací z oblasti státní správy a samosprávy občanům, • zpřístupňování informací na podporu podnikání, zejména menším a středním podnikatelům,

29

• zprostředkování, zpřístupňování a uchování lidského poznání, • uchování a ochraně národního kulturního dědictví. Krajská knihovna je, vyjma kraje Vysočina (zde je krajská knihovna v Havlíčkově Brodě), v každém hlavním krajském městě. Funkcí krajské knihovny v Jihomoravském kraji je pověřena Moravská zemská knihovna zřizovaná ministerstvem kultury (dále MK), funkci krajské knihovny v hlavním městě Praha plní Městská knihovna v Praze. Výčet krajských knihoven s odkazy na jejich internetové prezentace je součástí přílohy 1. MK zajistilo vydáním prováděcích vyhlášek k zákonům pro krajské knihovny celostátní povinný výtisk periodické produkce a regionální povinný výtisk neperiodik, jež jsou základem rovnoměrného doplňování knihovního fondu. Krajské knihovny jsou hlavním garantem dostupnosti veřejných knihovnických a informačních služeb v kraji. V krajských knihovnách je uchováván a veřejnosti zpřístupňován informační fond jinde nedostupný, jako jsou knižní fondy historické a regionální literatury. Knihovní fondy krajských knihoven jsou v univerzitních městech nenahraditelné pro studenty, vysokoškolské pedagogy a pracovníky z oblasti vědy a výzkumu. Činnosti, rozsah knihovních fondů i služeb jednotlivých krajských knihoven jsou značně odlišné a jsou výrazně determinovány jejich vývojem v minulém období. Existují podstatné rozdíly mezi krajskými knihovnami vzniklými z původních státních vědeckých knihoven a krajskými knihovnami, které vznikly v krajských městech nově ustanovených krajů, to jest v Havlíčkově Brodě, Karlových Varech, Pardubicích a Zlíně. Krajské knihovny v Hradci Králové, Ostravě, Brně, Kladně, Olomouci a Plzni neplní funkce městské knihovny. Nemají proto pobočky, nemají čtenáře do 15 let a ve fondech je malé zastoupení beletrie. V Moravské zemské knihovně v Brně je Technické ústředí knihoven, které zabezpečuje fungování všech knihoven po technické stránce (tiskopisy, pomůcky, zařízení). Následující diagram přebírám z článku I. Šeda12), který byl publikován v časopise Čtenář.

30

Diagram: Postavení krajské knihovny v systému knihoven

Krajských knihoven se týkají mezinárodní legislativní dokumenty, knihovní zákon včetně prováděcích předpisů, další zákony a vládní usnesení. Rovněž je nutno přihlížet ke koncepčním knihovnickým dokumentům a koncepčním dokumentům určitého kraje. Centrem standardizačních činností knihoven je v České republice Národní knihovna ČR. Při uvedení následujícího výčtu norem vycházím z Koncepce rozvoje a spolupráce knihoven Královéhradeckého kraje na období 2003 – 2005 s výhledem do roku 200813).

Mezinárodní dokumenty týkající se oblasti knihoven: • Všeobecná deklarace lidských práv OSN, čl. 19, odst.2 • Mezinárodní pakt o občanských a politických právech • Úmluva o mezinárodní výměně publikací a Úmluva o výměně oficiálních publikací a vládních dokumentů mezi státy • Manifest UNESCO o veřejných knihovnách z roku 1994

31

• Manifest UNESCO o školních knihovnách z roku 2000 • Směrnice IFLA/UNESCO – Služby veřejných knihoven z roku 2001 • Manifest IFLA o přístupu k internetu • Zelená kniha o roli knihoven v moderním světě z roku 1998, přijatá Evropským parlamentem 28.10.1998 • Doporučení pro knihovnickou legislativu v Evropě, Rada Evropy 1999 • eEurope +2003 Společný program k realizaci informační společnosti v Evropě. Akční plán připravený kandidátskými státy s přispěním Evropské komise v roce 2001 • Kodaňská deklarace z 15.10.2001 Knihovní zákon a prováděcí předpisy: • Zákon č. 257/2001 Sb. o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) • Vyhláška č. 88/2002 Sb. k provedení zákona č. 257/2001 Sb. • Nařízení vlády ze dne 29. května 2002 č. 288/2002 Sb., kterým se stanoví pravidla pro poskytování dotací na podporu knihoven • Program podpory zajištění výkonu regionálních funkcí knihoven • Usnesení vlády ČR č. 68 z 16.1.2002 o Programu podpory zajištění výkonu regionálních funkcí knihoven

Další zákony: • Zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím • Zákon č. 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů • Zákon č. 46/2000 Sb. o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých zákonů (tiskový zákon) • Zákon č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích • Zákon č. 89/1995 Sb. o státní statistické službě, ve znění zákona č. 356/1999 Sb. • Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)

32

• Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů Programové dokumenty Vlády České republiky: • Usnesení vlády ČR č. 525/1999 z 31.5.1999 o Státní informační politice a navazující akční plány • Usnesení vlády ČR č. 16 z 5.1.2000 o Národní politice výzkumu a vývoje • Usnesení vlády č. 351/2000 o Státní informační politice ve vzdělávání • Usnesení vlády ČR č. 40/2001 z 10.1.2001 o aktualizaci Strategie účinnější státní podpory kultury (kulturní politiky) • Usnesení vlády ČR č. 195 z 26.2.2001 k zajištění regionálních funkcí veřejných knihoven a podpory regionálních kulturních aktivit • Usnesení vlády ČR č. 904 z 12.9.2001 o Plánu II. etapy Realizace státní informační politiky ve vzdělávání • Usnesení vlády ČR č. 265 z 18.3.2002 k Akčnímu plánu realizace státní informační politiky do roku 2003

Koncepční knihovnické dokumenty ke strategii rozvoje knihoven: • Strategie rozvoje knihoven 2003-2005 • Strategie rozvoje knihoven 2003-2008 Koncepční dokumenty daného kraje (v mém případě Královéhradeckého): • Program rozvoje územního obvodu Královéhradeckého kraje • Aktualizovaná strategická vize Královéhradeckého kraje • Program rozvoje kultury v Královéhradeckém kraji v roce 2003 6.2 Charakteristika Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové

Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové (dříve Státní vědecká knihovna) plní funkci krajské knihovny v Královéhradeckém kraji. V souladu se zřizovací listinou, vydanou Zastupitelstvem Královéhradeckého kraje dne 1. července 2001, je Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové veřej-

33

nou univerzální knihovnou. Byla založena v roce 1949 a v současnosti uchovává 1 160 000 knihovních jednotek. Svými službami a knihovními fondy zaručuje knihovna právo všech občanů na informace a zajišťuje jim rovný a neomezený přístup k těmto informacím. Důležitým dokumentem pro statistická šetření je Roční výkaz o knihovně za uplynulý rok, který musí každá knihovna zaslat Ministerstvu kultury ČR. Dle tohoto dokumentu v roce 2005 v knihovně pracovalo 68 zaměstnanců. Základní ukazatelé SVK HK tvoří přílohu 2. Ceník je přílohou 3. Knihovna pořádá pravidelné kulturní a vzdělávací akce, například cyklus Literárních dílen, besedy na nejrůznější témata s názvem Povídání o …, školení uživatelů v práci s internetem, elektronickými databázemi a elektronickým katalogem. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové spolupracuje s Národní knihovnou ČR při zpracování České národní bibliografie a souborného katalogu, je krajským centrem meziknihovních výpůjčních služeb. Jako krajská knihovna je součástí systému knihoven a vykonává koordinační, informační, vzdělávací, analytické, výzkumné, metodické a poradenské činnosti. Plní a koordinuje plnění regionálních funkcí pro knihovny v kraji. Čtvrtletně vydává regionální knihovnický zpravodaj U nás. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové je příjemcem regionálního povinného výtisku. Shromažďuje, zpracovává a uchovává dokumenty, které vycházejí na území Královéhradeckého kraje nebo se ke kraji vztahují. V roce 2002 byla veřejnosti zpřístupněna regionální badatelna. Významným úkolem je příprava výstavby nové budovy pro krajskou knihovnu. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové sídlí ve dvou budovách, které nevyhovují současným požadavkům poskytování knihovnických a informačních služeb. Projekt Knihovnicko-informační centrum U Přívozu byl v roce 2001 zaregistrován u Ministerstva kultury ČR. V roce 2002 proběhla architektonická soutěž. Vítězný návrh má neobvyklý půdorys ve tvaru písmene X, jeho autory jsou architekti ze sdružení Projektil architekti z Prahy. Samotná stavba je plánována na léta 2004 - 2006 tak, aby v roce 2007 byla nová krajská knihovna otevřena pro veřejnost. Aktuální informace o knihovně jsou k nalezení na internetových stránkách www.svkhk.cz (příloha 5).

34

6.3 Marketing knihovny Ačkoli jsou krajské knihovny neziskovými organizacemi, v některých případech by se měly chovat jako výdělečné organizace. Jednou z metod, která by měla být pro oba sektory společná, je marketing. Definice marketingu knihovny by mohla znít například takto: marketing knihovny je manažerský proces, zodpovídající za identifikaci, předvídání a uspokojování požadavků čtenářů. Efektivní organizace je taková, která za hospodaření s co nejmenšími prostředky dosahuje co nejvyššího zisku. Úspěšnost knihovny se neměří výší dosaženého zisku, ale odráží se ve formě návštěvnosti, výpůjček, prestiže apod. Pro knihovny neexistuje aktivní konkurence. Za konkurenty mohou být považovány další organizace žádající příspěvek z rozpočtu zřizovatele. Proces marketingové studie knihovny začíná sběrem a zpracováním dat. V první fázi zjišťování knihovna vymezuje své postavení na trhu, svůj vztah k ostatním institucím (viz diagram Postavení krajské knihovny v systému knihoven). Knihovníky zajímá sociální a ekonomický kontext kraje, obyvatelstvo, vzdělanostní struktura obyvatelstva, hrubý domácí produkt, zaměstnanost, školství a kultura v daném kraji. Ještě v této fázi analyzuje své vnitřní síly a slabosti (SW) a vnější ohrožení a příležitosti (OT). Zkráceně SW-OT. SW analýzou sledujeme vnitřní prostředí firmy, které jsme schopni ovlivnit, OT analýzou vnější prostředí firmy, které ovlivňujeme těžko nebo vůbec. Silné stránky a příležitosti jsou příznivými faktory. Opakem jsou slabé stránky a ohrožení. Posledním bodem této fáze je segmentace zákazníka (viz Analýza čtenáře). Pokud knihovna nemá dostatek vlastních dat, může v této fázi uskutečnit výzkum. Na základě výsledků této fáze si knihovna stanovuje cíle, které dosahuje pomocí strategií. Strategie je volena z hlediska marketingových nástrojů (produkt, cena, distribuce, propagace). V knihovnách nachází plnohodnotné uplatnění pouze propagace. SVK HK si cíle každoročně stanovuje v dokumentu Plán práce. Na závěr je důležité provést hodnocení a kontrolu. SVK HK vydává dokumenty Hodnocení činnosti, Výroční zpráva a Výroční zpráva o výkonu regionálních funkcí, ve kterých vždy hodnotí své počínání za uplynulý kalendářní rok.

35

SW-OT analýza krajské knihovny SILNÉ STRÁNKY – S • dostupnost a rozšiřování nabídky služeb

SLABÉ STRÁNKY – W • nedostatečné informační propojení všech

knihoven

typů knihoven v kraji

•

cíleně budované kvalitní knihovní fondy

•

odborná úroveň a elán pracovníků

informací; nedostatek přehledných a vyu-

•

legislativní podpora v knihovním zákonu

žitelných webových stránek knihoven

•

•

malá informovanost veřejnosti o zdrojích

a finanční zajištění regionálních funkcí

•

rozdílná úroveň knihoven regionu

dobrá spolupráce krajské a pověřených

•

finanční a časová náročnost automatizace

knihoven

•

absence nabídky knihovnického vysoko-

•

automatizace knihovnických procesů

•

meziknihovní výpůjční služby

•

vydávání regionálního knihovnického zpravodaje U nás

školského vzdělání v kraji •

finanční náročnost a nedostatečná péče o vzácné a ohrožené dokumenty

•

malá znalost současných uživatelských potřeb

PŘÍLEŽITOSTI - O •

vícezdrojové financování, finanční podpo-

OHROŽENÍ – T •

ra Krajského úřadu, grantová podpora •

vat služby ze strany zřizovatelů

trend celoživotního vzdělávání; možnosti

•

nedostatek prostorů pro práci s veřejností

otevřeného distančního vzdělávání

•

možnost tlaku zřizovatelů a následné zba-

v knihovnách •

podpora volnočasových aktivit

•

veřejný internet a jeho umístění zejména v menších knihovnách

•

vení právní subjektivity knihoven • •

informační centra obce

nízká úroveň informační gramotnosti zejména u starší části populace

•

tkávání v rámci místní komunity rozvoj cestovního ruchu; knihovny jako

atraktivnější nabídka aktivit jiných subjektů, zejména pro mládež

možnost cílené nabídky pro vybrané skupiny obyvatel; knihovny jako centra se-

•

nejistý zdroj financování, snaha omezo-

pomalé a drahé připojení knihoven na internet

•

nedostatečné odměňování knihovníků a jejich postupný odchod z profese 14)

Tab. SW-OT analýza systému knihoven v Královéhradeckém kraji

36

Analýza čtenáře V práci se čtenářem rozlišujeme diferenciální hledisko věku, pohlaví, stupně dosaženého vzdělání, zájmu, profese, sociální skupiny. Smyslem a cílem diferenciace v práci se čtenářem je: •

poskytovat optimální služby čtenářům

•

dosáhnout optimálního vzdělávacího a výchovného účinku četby Diferenciace čtenářů a na ni navazující diferenciace služeb knihoven je jed-

ním z prostředků zdokonalování knihovnických služeb a uspokojování čtenářských potřeb a požadavků. Čtenářské kategorie představují interní roztřídění čtenářů a uživatelů do určitých skupin. Mohou být stanoveny podle: •

věku čtenářů (děti, dospívající mládež, dospělí)

•

stupně dosaženého vzdělání

•

pracovního nebo studijního oboru, profese

•

zájmových oblastí

•

sociálních skupin Na základě této analýzy jsou charakterizovány určité vzorce chování spotřebi-

telů. Tato hlediska mohou být pak uplatňována i při výše zmiňované metodice práce se čtenářem (viz kapitola 5.2).

Stanovení cílů Například cíle SVK HK do roku 2008 byly rozděleny na hlavní a dílčí. Hlavním cílem je postupné budování funkční celokrajské knihovnicko-informační sítě, která bude umožňovat všem obyvatelům kraje rovný přístup k informacím, jejich svobodnou výměnu, získávání vědomostí a svobodné vytváření vlastních názorů a vytváření příležitosti pro využití volného času. Dílčí cíle jsou definovány v následujících sedmi bodech: 1) Postupné vyrovnávání úrovně služeb veřejných knihoven na území kraje. 2) Spolupráce a koordinace činnosti knihoven a jejich informační propojení. 3) Zlepšení informování veřejnosti o službách knihoven. 4) Rozšíření cílené nabídky služeb různým skupinám obyvatelstva, včetně prostorového zabezpečení.

37

5) Zavádění moderních informačních a komunikačních technologií do knihoven. 6) Kvalitní a dostatečné doplňování knihovních fondů a zlepšování ochrany fondů. 7) Zajištění celoživotního a profesního vzdělávání knihovníků.

Volba strategie Volba optimální marketingové strategie se v knihovnách opírá zejména o SW-OT analýzu a analýzu čtenáře. Knihovny se mohou více zaměřit buď na strategii kooperace, nebo strategii senzualizace (zajímavosti). Knihovna nesoupeří s ostatními kulturními institucemi, ale má za úkol se s nimi doplňovat (například v pořádání odborných přednášek). Dalším pozitivem plynoucím z této strategie je minimalizace nákladů (například knihovna má možnost využívat státních dat). Dalším možným využitím této strategie je lepší dostupnost k poskytovaným grantům. Granty bývají poskytovány na projekty a jejich poskytovatelé vždy rádi slyší na využitelnost projektu ve více organizacích. Strategie senzualizace má za úkol smyslově přiblížit a zatraktivnit nabídku. Může to mít například vliv při získávání sponzorů. Sponzorství je na rozdíl od charitativní činnosti obchodní vztah mezi rovnocennými partnery. Sponzor si kupuje určité výhody, které mu pomůžou v jeho vlastních marketingových aktivitách. Sponzorský dar je z hlediska účetnictví odpočitatelnou položkou. Sponzorům „prodáváme“ konkrétní akci (ostatní platí zřizovatel). Sponzoring může být finanční i naturální. Při hledání sponzora bychom měli dát pozor, aby neovlivnil nezávislost knihovny (například sponzor / dodavatel knih může ovlivnit směřování knihovny).

Propagace Z marketingových nástrojů se v knihovnách nejvíce využívá propagace. Co se týče propagování služeb, knihovny využívají nejrůznějších prostředků od tiskové reklamy (prospekty, brožury, plakáty) až po moderní prezentace v síti internet. Mnohé krajské knihovny vydávají periodika. Odkazy na jejich internetové stránky naleznete v příloze 1. V propagaci činnosti knihovny i při získávání nových čtenářů pomáhají také zábavné formy práce se čtenáři (viz 5.2 Metodika práce se čtenáři

38

v knihovnách). Důležitým místem, kde mohou knihovny prezentovat svoji činnost, jsou výstavy a veletrhy. Pomocí metod public relations může knihovna dosáhnout dobrého jména organizace, vysvětlit princip organizace, rozšířit povědomí o instituci či předcházet situacím, které by mohly být pro instituci problematické. Působit může nejen na čtenáře, sponzory či vládní (státní) organizace, ale i na své vlastní zaměstnance (učinit je hrdými na to, že jsou zaměstnanci organizace).

Co se týče marketingu knihoven, nebyl můj příspěvek vyčerpávající. Chtěl jsem jenom ukázat jeden z prostředků, které knihovny mohou využívat k větší dokonalosti poskytovaných služeb. Marketing se svými analýzami, strategiemi a nástroji totiž pořád ve srovnání s ostatními činnostmi knihovny nefunguje tak, jak by měl.

6.4 Funkce krajské knihovny Funkce krajské knihovny je dána zřizovací listinou. Zřizovací listinu pro patřičnou krajskou knihovnu vydává zastupitelstvo určitého kraje. V této listině se uvádí přehled hlavní činnosti, který lze považovat za základní funkci. Své poslání plní krajská knihovna především tím, že a) shromažďuje a trvale uchovává domácí literaturu, systematicky buduje univerzální fond vědecké, odborné populárně naučné i krásné literatury a dalších materiálů a informačních pramenů prostřednictvím povinného výtisku, koupě, darů a výměny v souladu s Úmluvou o mezinárodní výměně publikací v souladu s požadavky všeobecné dostupnosti literatury a informací b) propaguje a zpřístupňuje knihovní fondy všem uživatelům jak půjčováním, tak prostřednictvím bibliografických a informačních činností, využíváním meziknihovní i mezinárodní meziknihovní výpůjční služby a dalšími formami práce s uživateli c) řeší teoretické i praktické otázky v oblasti knihovnictví, bibliografie a informatizace z hlediska potřeb a požadavků veřejnosti a specializace knihovny. Spolupracuje s Národní knihovnou ČR při zpracování národní bibliografie a souborného katalogu. Podílí se na vědecko-výzkumné, průzkumové, studij-

39

ní a rozborové činnosti knihoven. V rámci své činnosti knihovna racionalizuje knihovnické, bibliografické a informační procesy zaváděním moderní techniky d) poskytuje v souladu s knihovním zákonem a knihovním řádem veřejné knihovnické a informační služby e) pořizuje, vytěžuje a zužitkovává databáze f) umožňuje veřejnosti přístup na internet g) pořádá vzdělávací, přednáškové a kulturní akce za účelem prezentace svých knihovních fondů a služeb h) vydává a rozšiřuje periodický tisk a neperiodické publikace, tematicky související s účelem zřízení a činnosti knihovny i) poskytuje písemné bibliografické, referenční a faktografické informace a rešerše j) bezúplatně zhotovuje tiskové rozmnoženiny pro vlastní potřebu; za úhradu vynaložených

nákladů

zhotovuje

tiskové

rozmnoženiny

související

s poskytováním veřejných knihovnických a informačních služeb k) zabezpečuje propagaci předmětu své činnosti a poskytuje informační služby související s předmětem činnosti l) zpřístupňováním odborných vědeckých a technických dokumentů a informací napomáhá rozvoji vědy a výzkumu v kraji

Knihovna dále zabezpečuje ochranu a konzervaci historických knihovních fondů včetně restaurování vzácných děl.

Knihovna v neposlední řadě plní regionální funkce. Je zejména a) střediskem pro shromažďování, zpracování, uchování a zpřístupňování knihovních a informačních fondů včetně speciálních druhů dokumentů a moderních nosičů informací b) regionálním informačním a databázovým centrem kraje c) centrem meziknihovních služeb d) odborným

poradenským,

konzultačním

a

koordinačním

střediskem

pro knihovny kraje v oborech knihovnictví, bibliografie a informační věda

40

e) centrem pro organizaci vzdělávacích akcí určených pracovníkům knihoven f) střediskem pro sběr statistických dat vzešlých z knihovnických procesů

Knihovna může vykonávat i hospodářskou činnost, například pronájmem dočasně nevyužívaných nebytových prostor v objektech, s nimiž hospodaří anebo pronájmem prostor sloužících k zajištění hlavní činnosti (nesmí být narušena) k výchovně vzdělávacím či jiným účelům.

6.5 Struktura krajské knihovny Pod pojmem struktura knihovny si vybavím jednak organizační strukturu, ale také architektonický koncept čili členění prostoru knihovny na jednotlivé zóny. Organizační struktury krajských knihoven si jsou podobné. Úseky bývají nadřazené odborům, odbory bývají nadřazené oddělením, útvary fungují napříč spektrem (například útvar interního auditora). Na základě struktury SVK HK (příloha 4) popíši pracovní náplně jednotlivých složek struktury knihovny. Obecně se dá organizační struktura knihovny rozdělit na úseky týkající se hlavní činnosti knihovny a úseky zajištující neknihovnický provoz. Na samém vrcholu struktury stojí útvar vedení, kterému je k dispozici sekretariát. Ředitelce(-i) podléhají náměstek pro ekonomickou činnost a náměstek pro odbornou činnost. Pod ekonomickou činnost spadá ekonomicko-provozní odbor (má na starosti přípravu a realizaci výběrových řízení, ekonomickou agendu, organizační normy, evidenci majetku), oddělení účetnictví a personalistiky a provozní oddělení (údržbáři, uklízečky, řidiči, šatnářky). Odbornou činností rozumíme knihovnické činnosti. Pod odbor doplňování a zpracování fondu patří oddělení akvizice (nákup dokumentů), oddělení jmenné katalogizace a retrokonverze (převod katalogizačních lísků z tištěné podoby do elektronické) a oddělení věcného zpracování (mezinárodní desetinné třídění, předmětová hesla). Odbor služeb čtenářům je nadřazený oddělení výpůjčních služeb, úseku (mezinárodních) meziknihovních výpůjčních služeb a oddělení správy fondů (revize fondů, balení knih apod.). Do kompetence odboru speciálních služeb spadá vedení oddělení periodik a internetu (dodávání dokumentů článků právnickým osobám, reprografické služby), oddělení informačních a referenčních služeb (zodpovídání dotazů, pří-

41

stup do databází, regionální badatelna, pořádání exkurzí, školení, přednášek, tvorba propagačních letáků), oddělení bibliografie (doplňování článků do regionálních databází, spolupráce s ostatními knihovnami na tvorbě bibliografií celostátního rozsahu), oddělení služeb knihovnám (výkon regionálních funkcí, vydávání regionálního knihovnického zpravodaje, vedení agendy přidělování čísel ISBN pro publikace vydávané knihovnou) a úsek public relations (výstavky, navázání kontaktů). Nedílnou součástí organizační struktury je v době automatizace oddělení informačních technologií. Důležitou roli hraje činnost pracovních skupin, které řeší aktuální problémy (například elektronická ochrana fondů), a vědecko-výzkumná činnost, jejíž doménou je tvorba projektů za účelem přidělení grantů.

Při popisu struktury knihovny z architektonického konceptu vycházím z informačního letáku Jaká bude novostavba Národní knihovny?15). Knihovny se postupně transformují z více či méně uzavřených institucí poskytujících tradiční služby vázané na vlastní fondy v otevřené instituce s podstatně širším společenskokulturním záběrem i významem. Ať budou jednotlivé zóny nakonec uspořádány jakkoli a volné (neknihovní) zóny budou poměrně rozsáhlé, musí být vždy a všude zřejmé, že jde o knihovnu. Knihovna zde nesmí rušit, ale musí být „všudypřítomná”. Zda za sklem, formou volných průhledů mezi patry či jinou formou, je už věcí architekta. A naopak uživatel pohybující se v knihovně by měl mít příjemný pocit možnosti kdykoli využít služeb restaurace, kavárny nebo dostatku míst pro diskusi s kolegy či přáteli. Návštěvník by měl mít možnost si přímo v budově prohlédnout výstavu nebo navštívit další kulturní či společenské akce, i když jimi nesmí být ve své práci obtěžován. Ideální zóny by mohly vypadat následovně: Místo setkávání by mělo být určeno všem bez rozdílu a omezení. Každý může do této zóny přicházet a opouštět ji bez kontroly. V tomto prostoru by mohly být umístěny: literární kavárna, restaurace, víceúčelový sál, prostor pro výstavy, odpočinková a diskusní zóna, zóna s informacemi o knihovně, knihkupectví kombinované s prodejnou materiálů vydaných knihovnou a o knihovně. Patří sem i parkoviště, šatna a dostatečné sociální zázemí. Tato zóna je sice opticky s knihovnou propojena,

42

musí však umožňovat zcela autonomní provoz i v době, kdy je knihovna v užším slova smyslu zavřená. Zóna Základní služby pro všechny by měla nabízet variantu centrální haly služeb v přímé vazbě na vstup pro veřejnost. Tato zóna je volně přístupná jako místo prvního přijetí uživatele s informacemi o fondech a službách knihovny. Kromě příručního fondu referenční literatury ve volném výběru jsou zde k dispozici katalogy, báze dat, portály, digitální knihovna. Přístup na internet umožňuje kromě využití běžně dostupných zdrojů i přístup k finančně nákladným placeným službám a zdrojům. Pro uživatele zde jsou připraveny základní informace, odborné konzultace, referenční a rešeršní služby, může zde absolvovat uživatelská školení. V těchto prostorách se provádí registrace čtenářů, dále je zde výpůjční protokol, centrální pokladna, příjem a výdej zakázek reprografických služeb, samoobslužné kopírování, prostor pro studium referenční literatury, školicí a konzultační prostor. Návštěvníci mohou do tohoto prostoru vstupovat bez registrace a kontroly, při odchodu však musí procházet běžnou kontrolou vynášených dokumentů (elektonický zabezpečovací systém). Studijní zóna s volným výběrem by měla být řešena jako otevřený prostor určený ke studiu na místě, s místy v základním vybavení a volným výběrem odborné literatury. Zde by mělo být umožněno i studium vlastních dokumentů s vazbou na další služby: samoobslužné kopírování, přístup k výpočetní technice, bezdrátové připojení a základní konzultační a poradenské služby. Vstup do této zóny již předpokládá povinnost podrobit se kontrole platné čtenářské registrace, identifikaci vnášených dokumentů a odložení zavazadel a svrchního oděvu v šatně. Při opuštění knihovny procházejí návštěvníci této zóny běžnou kontrolou vynášených dokumentů. Specializované studovny by měly nabízet uživatelům „klasicky“ uspořádanou soustavu specializovaných studoven (mikromédií, elektronických dokumentů, periodik) pro zpřístupnění speciálních typů dokumentů z univerzálních fondů knihovny. Uživatelům by zde měly být k dispozici konzultační a výpůjční služby (výdej / příjem objednaných a rezervovaných dokumentů ze skladišť a z obsluhovaných příručních fondů), prostor pro studium fondů z příručních knihoven a další návazné služby (kopírování, bezdrátové připojení atd.). Milovníci většího soukromí by měli mít k dispozici tzv. tichou studovnu s nadstandardními místy pro dlouhodobou vědec-

43

kou/badatelskou práci, s volně přístupnou i s obsluhovanou příruční knihovnou a s možností dlouhodobého rezervování dokumentů uložených ve skladištích. Vstup do této zóny předpokládá minimálně dodržení podmínek platných pro studijní zónu s volným výběrem, v jednotlivých studovnách by měl být vstup i výstup dále regulován podle konkrétních specifik. Konzervační fond. Snad v každé krajské knihovně se nacházejí vzácné dokumenty, které mají historickou, mnohdy nevyčíslitelnou, hodnotu. Jedná se o archivní exempláře, které jsou určeny pro uchování budoucím generacím a tvoří tak „srdce” knihovny. Významu a účelu konzervačních sbírek odpovídá i způsob zpřístupňování s mimořádnými nároky na jejich ochranu. Ztráty z těchto sbírek většinou nelze plně nahradit, proto vstup do této zóny i výstup z ní musí podléhat mimořádným kontrolám a bezpečnostním opatřením. I když do této zóny většina návštěvníků knihovny patrně nikdy nevstoupí, je její význam pro celkovou atmosféru budovy mimořádný. Vědomí, že se v knihovně nachází jakási „třináctá komnata“, propůjčuje celé budově jedinečnou dimenzi.

44

Závěr Ačkoli v současné době knihovny nabízejí služby jako kopírovaní tištěných a elektronických médií, přístup k internetu či nejrůznějších databází, skenování dokumentů, pořádají se v nich výstavy nebo semináře, jsou pořád především sbírkami knih. Ostatně název „knihovna“ je tomu důkazem. Jak bylo již napsáno, knihovna je jednou z důležitých institucí, jež šíří čtenářství. Každá knihovna, chce-li dobře sloužit svým čtenářům, musí je znát, musí vědět, o co se zajímají, co potřebují, musí jim umět poradit při výběru literatury, snažit se postihnout motivy četby, místo četby v hodnotové orientaci jedince, ve struktuře zájmů. Některé údaje jako složení čtenářů, jejich zaměstnání, věk, počet výpůjček apod. knihovna zjišťuje statisticky z vlastních bází. K porozumění zájmům a potřebám pomáhají čtenářské výzkumy. Na základě analýzy výzkumů se provádí interpretace, které objasňují příčiny současného stavu. Na základě interpretací výsledků se potom formulují doporučení či metody, které by měly vést ke zlepšení stávajícího a přiblížení se k stavu ideálnímu. Krajská knihovna funguje ideálně, pokud dodržuje všechny body poslání, které jsou uvedeny v zřizovací listině. Navíc dovede využívat moderní informační a komunikační prostředky, využívá aktivních metod řízení (marketingu) s ohledem na své poslání a vyhlíží vstříc svému možnému působení v budoucnosti. Z hlediska budoucího vývoje hlavní role knihoven jako půjčoven knih nejspíše zanikne. Z knihoven se stanou multifunkční kulturní centra, na nichž bude díky jejich všeobecné dostupnosti založena myšlenka občanské společnosti. Knihovny budou například sloužit k začleňování minorit (přistěhovalců) a sociálně slabších jedinců do společnosti. Stále větší roli budou hrát principy kooperace (vzájemné přebírání bibliografických dat mezi knihovnami) a unifikace (jednotné formáty při elektronickém předávání dat z jedné knihovny do druhé). Dalším trendem bude snižování práce v zázemí a narůstání práce s uživatelem. Jiří Cejpek si představuje knihovníka nejbližší budoucnosti jako vzdělaného a kultivovaného partnera, rádce a také učitele čtenářů a uživatelů. Rovněž vzroste role knihovníka jako „nástroje pro vyhledávání informací“ zejména pro méně informované nebo zaměstnané jedince. Nutné bude

45

proto zajistit neustálé celoživotní a profesní vzdělávání knihovníků. Kdo jiný by měl pracovat v ideální knihovně, než ideálně vyškolený informační pracovník? Z hlediska svého poslání, kdy knihovně nejde o co největší zisk, nebo obrat, nebo o co nejnižší náklady, ideální organizační strukturu lze těžko definovat. Ve veřejných knihovnách tedy vždy bude pracovat více lidí, než by pracovalo za jinak stejných komerčních podmínek. Ideální struktura knihovny z hlediska architektonického konceptu je potom popsána v závěru kapitoly struktura knihovny.

46

Seznam citací a použité literatury 1)

Lederbuchová L.: Dítě a kniha : O čtenářství jedenáctiletých. Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk 2004, s. 7.

2)

Lederbuchová L.: Dítě a kniha : O čtenářství jedenáctiletých. Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk 2004, s. 8.

3)

Prudký L.: Poznámky k základním pojmům v oblasti četby a čtenářství. Zlatý máj, 1999, s. 75.

4)

Vášová L.: Úvod do bibliopedagogiky. Praha, Institut sociálních vztahů nakladatelství 1995, s. 59 – 60.

5)

Gabal I., Václavíková-Helšusová, L. Jak čtou české děti? : analýza výsledků sociologického výzkumu. Praha, GAC 2003.

6)

Chaloupka O.: Takoví jsme my – čeští čtenáři. Praha, Adonai 2002.

7)

Kramplová I., Potužníková E.: Jak (se) učí číst. Praha, Ústav pro informace ve vzdělávání 2005.

8)

Lederbuchová L.: Dítě a kniha : O čtenářství jedenáctiletých. Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk 2004, s. 50 - 120.

9)

Čtením ke vzdělání : Texty z konference čtením ke vzdělání, pořádané občanským sdružením Centrum Čítárna, Společností pro podporu a rozvoj čtenářství, Katedrou primární pedagogiky a Katedrou české literatury UK PedF v Praze dne 28. 11. 2003. Praha, Svoboda Servis 2004, s. 16 – 26.

10)

viz Chaloupka O.: Takoví jsme my – čeští čtenáři. Praha, Adonai 2002, s. 153.

11)

Vášová L.: Úvod do bibliopedagogiky. Praha, Institut sociálních vztahů nakladatelství 1995, s. 153 – 176.

12)

Šedo I.: Spolupráce mezi knihovnami v koncepcích a realitě. Čtenář, 2004, č. 11., s. 369.

13)

Koncepce rozvoje a spolupráce knihoven Královéhradeckého kraje na období 2003 – 2005 s výhledem do roku 2008. Hradec Králové, SVK HK 2003, s. 8 – 9.

47

14)

viz Koncepce rozvoje a spolupráce knihoven Královéhradeckého kraje na období 2003 – 2005 s výhledem do roku 2008. Hradec Králové, SVK HK 2003, s. 27

15)

Jaká bude novostavba Národní knihovny? Praha, Národní knihovna ČR 2005.

48

Přílohy Příloha 1: Internetové adresy Příloha 2: Tabulka základních ukazatelů SVK HK Příloha 3: Ceník SVK HK Příloha 4: Struktura SVK HK Příloha 5: Náhled internetových stránek SVK HK

49

Příloha 1

Internetové adresy Internetové stránky krajských knihoven

Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

www.cbvk.cz

Moravská zemská knihovna

www.mzk.cz

Krajská knihovna Karlovy Vary

www.knihovna.kvary.cz

Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové

www.svkhk.cz

Krajská vědecká knihovna v Liberci

www.kvkli.cz

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě

www.svkos.cz

Vědecká knihovna v Olomouci

www.vkol.cz

Krajská knihovna v Pardubicích

www.knihovna-pardubice.cz

Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje

www.svkpl.cz

Středočeská vědecká knihovna v Kladně

www.svkkl.cz

Severočeská vědecká knihovna

www.svkul.cz

Krajská knihovna Vysočiny Havlíčkův Brod

www.kkvysociny.cz

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně

www.kfbz.cz

Internetové stránky dalších významných knihovnen

Národní knihovna v Praze

www.nkp.cz

Městská knihovna v Praze

www.mlp.cz

50

Internetové stránky o čtenářství

Centrum čítárna

www.centrum.citarna.org

Čítárny

www.citarny.cz

Česká sekce IBBY (International Board of Books for Young People – Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu)

www.ibby.cz

Společnost pro podporu a rozvoj čtenářství v ČR

http://www.czechra.czweb.org/

Akce na podporu čtenářství Knihotoč

www.knihotoc.cz

Veletrh dětské knihy v Liberci

www.veletrhdetskeknihy.cz

Klub mladých čtenářů při nakladatelství Albatros www.albatros.cz

Knihovnická periodika na internetu (platnost odkazů k 6. 4. 2006) Bulletin SKIP (vydavatel Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR) skip.nkp.cz/Bulletin/BullArchiv.htm Čtenář (Středočeská vědecká knihovna v Kladně) www.svkkl.cz/index.php?kodstr=ctenar Ikaros (Ikaros o. s.)

www.ikaros.cz

Informace (Knihovna Akademie věd ČR) www.lib.cas.cz/www/info/informace_new.htm Knihovnický zpravodaj Vysočina (Krajská knihovna Vysočiny a Knihovna Matěje Josefa Sychry)

kzv.kkvysociny.cz

KROK (Vědecká knihovna v Olomouci) www.vkol.cz/dokumnty.htm#KROK Lékařská knihovna (Národní lékařská knihovna) www.nlk.cz/nlkcz/uvod.php?id_m=58 U nás (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové) unas.svkhk.cz Zpravodaj Masarykovy veřejné knihovny (Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně) www.mvk.cz/index.php?page=zpravodaj&menu=z

51

Příloha 2

CELKEM Knihovní fond SVK celkem v tom: naučná literatura krásná literatura ostatní dokumenty Přírůstky kj. Úbytky kj. Seriály-počet exemplářů celkem z toho: počet periodik počet nepravých periodik Čtenáři SVK celkem

2005

2004

Index

1 204 856 779 571 86 269 339 016 15 744 60 5 151 3 106 2 045

1 189 172 766 576 85 330 337 266 15 689 101 3 561 3 079 482

1,01 1,02 1,01 1,01 1,00 0,59 1,45 1,01 4,24

6 445

6 934

0,93

Návštěvníci SVK celkem v tom: návštěvníci půjčovny návštěvníci studoven z toho: návštěvníci internetu v knihovně

129 142 129 146 93 377 93 275 35 765 35 871 23 247 * nový ukazatel od r. 2005

1,00 1,00 1,00

Výpůjčky SVK celkem v tom: naučná krásná ostatní dokumenty Výpůjčky periodik celkem Výpůjčky půjčovny Výpůjčky studoven

370 964 326 476 30 745 13 743 88 944 256 794 114 170

375 701 326 372 29 206 20 123 86 235 257 800 117 901

0,99 1,00 1,05 0,68 1,03 1,00 0,97

3 803 3 415 3 089 326

3 357 2 956 2 688 268

1,13 1,16 1,15 1,22

473 395 235 160

418 352 241 111

1,13 1,12 0,98 1,44

2 2 0 2

5 5 0 5

0,40 0,40 0,00 0,40

100 82 9 73

146 140 19 121

0,68 0,59 0,47 0,60

Meziknihovní výpůjční služba 1) požadavky z jiných knih. celkový počet požadavků kladně vyřízené požadavky v tom: výpůjčky originálů výpůjčky kopií 2) požadavky zaslané jiným k. celkový počet požadavků kladně vyřízené požadavky v tom: výpůjčky originálů výpůjčky kopií Mezinárodní MVS 1) požadavky z jiných zemí celkový počet požadavků kladně vyřízené požadavky v tom: výpůjčky originálů výpůjčky kopií 2) požadavky do jiných zemí celkový počet požadavků kladně vyřízené požadavky v tom: výpůjčky originálů výpůjčky kopií

52

Registrované informace celkem Vzděl. kolektivní akce pro veřejnost Vzdělávání a metod. rady pro knihovny Publikace celkem Studijní místa Počítače pro uživatele z toho napojených na internet Plocha knihovny pro uživatele v m2 Počet hodin pro veřejnost týdně

3 912 174 525 8 63 48 47

4 122 176 444 11 63 44 40 597 * nový ukazatel od r. 2005 53

53

0,95 0,99 1,18 0,73 1,00 1,09 1,18 1,00

53

Příloha 3 1. Registrační poplatek na jeden rok dospělí

120,- Kč

studenti, důchodci

60,- Kč

kolektivní čtenáři

500,- Kč

jednorázová návštěva studovny

10,- Kč

2. Sankční poplatky za nedodržení výpůjční lhůty

10,- Kč

za nedodržení výpůjční lhůty - 1. upomínka (oznámená písemně)

30,- Kč

za nedodržení výpůjční lhůty - 2. upomínka (zaslaná doporučeně)

130,- Kč

za nedodržení výpůjční lhůty - upomínkový dopis

280,- Kč

za nedodržení výpůjční lhůty - předžalobní upomínka

430,- Kč

za nedodržení výpůjční lhůty - soudní řízení

600,- Kč

za vystavení duplikátu čtenářského průkazu

30,- Kč

3. Finanční náhrada při ztrátách kopírování dle bodu 9; á 1 strana vazba knih - do formátu A5

120,- Kč

vazba knih - formát A4

150,- Kč

vazba knih - formát A3

240,- Kč

4. Zvláštní služby za rezervaci dokumentu

15,- Kč

za zprostředkování výpůjčky z knihoven v ČR (MVS)

55,- Kč

za výpůjčku ze zahraničí dle lokace dokumentu (MMVS)

200,- - 400,- Kč

5. Placené informační služby poplatek při zadání rešerše

35,- Kč

1 písemný bibliografický záznam v rešerši

5,- Kč

kopie dříve zpracované rešerše za 1 stranu A4

2,- Kč

1 hod. práce rešeršéra u faktografických rešerší

140,- Kč

využívání CD-ROM, elekronických databází

zdarma

tištěné výstupy z CD-ROM, elektronických databází apod. za 1 stranu A4 2,- Kč 6. Internet - 1 minuta registrovaní čtenáři

0,40 Kč

54

držitelé průkazu ZTP

0,20 Kč

ostatní uživatelé

0,50 Kč

tištěný výstup - 1 strana A4

2,- Kč

7. Prodej elektronických médií – 1ks CD-R - s obalem

20,- Kč

CD-R - bez obalu

10,- Kč

CD-RW 700MB - nové

30,- Kč

CD-RW - použité

5,- Kč

DVD-R - s obalem

30,- Kč

DVD-R - bez obalu

20,- Kč

DVD-RW

60,- Kč

disketa 3,5" - nová

10,- Kč

disketa 3,5" - použitá

2,- Kč

ZIP-100 medium - nové

350,- Kč

ZIP-100 medium - použité

200,- Kč

ZIP-250 medium - nové

350,- Kč

8. Kopírování elektronických médií pro neziskové organizace kopírování CD pro neziskové organizace – 1 ks

90,- Kč

kopírování DVD pro neziskové organizace – 1 ks

200,- Kč

9. Reprografické služby černobíle / papír 80g - jedna strana A4

2,- Kč

černobíle / papír 80g - oboustranně A4

4,- Kč

černobíle / papír 80g - jedna strana A3

3,- Kč

černobíle / papír 80g - oboustranně A3

5,- Kč

barevně / papír 100g - jedna strana A4

20,- Kč

barevně / papír 100g - oboustranně A4

40,- Kč

barevně / papír 100g - jedna strana A3

35,- Kč

barevně / papír 100g - oboustranně A3

60,- Kč

vyšší gramáž papíru A4

+ 3,- Kč

vyšší gramáž papíru A3

+ 5,- Kč

10. Předplatné periodik roční předplatné zpravodaje U nás (4 ks)

160,- Kč

55

Příloha 4

56

Příloha 5