Naučné horské stezky v Krkonoších, které možná neznáte. Stejně jako jsem poznával rozhledny v Jizerských horách v březnu 2013, tak se chci věnovat bližšímu poznávání naučných stezek v blízkých horách. Začít chci v nejznámějším horském městě, středisku sjezdového lyžování, ve Špindlerově Mlýně stezkou Čertův důl. 4. 11. st Z Jičína je nejlepší a nejrychlejší spojení do Krkonoš autobusem, pro mne se slevou 50 % s kartou IREDO, kde zaplatím za jízdenku jen 35 Kč. Proto jsem odjel ráno v 8.07 hodin z Jičína a vystoupil na konečné ve Špindlerově Mlýně. V Jičíně na stanici autobusu mne oslovil kamarád, který jel už po desáté v tomto roce na Sněžku, a tak jsem trochu váhal, zda nemám změnit svůj program. Nakonec jsem odolal, neboť jsem chtěl poznat zase něco nového, jiného. I tak jsem celý den improvizoval s ohledem na příznivé slunečné počasí a zatím dobrou kondici. Špindlerův Mlýn, autobusové nádraží (750) – Pod dívčí strání 2 km - U Dívčí lávky 2.5 km -
Bouda U
bílého Labe (1000) 6 km – bývalá kovárna, NS Čertova strouha (1160) 7.5 km – a zpět k Boudě u Bílého Labe 9 km – Luční bouda (1395) 14 km – Kozí hřbety (1422) 16 km – Svatý Petr (875) 20.5 km – Špindlerův Mlýn, bus. Celkem 22 km; převýšení cca 1050 m. Z autobusového nádraží jsem šel po břehu řeky Labe po modré turistické značce kolem pěkně
upravených,
poloprázdných
avšak
hotelů
a
restaurací s nabídkou jídel od 150 Kč výše. 1
Dále kolem stanice lanovky
na
Medvědín, až
na
rozcestí Pod Dívčí strání k Myslivně a dále
jsem
přešel silnici
vedoucí
na
Špindlerovku kolem lávky.
Asfaltová cesta vede podél řeky Bílého Labe k Boudě U bílého Labe.
2
Dívčí
to
pozvolné
stoupání
líbivou
Je
přírodní
scenérií
tvořenou
řečištěm
Bílého Labe kolem pěti větších Zvláště
vodopádů. nyní
na
podzim poskytuje toto údolí
nejpěknější
podívanou, neboť listy
stromů
jsou
pestře barevné. Tento levostranný přítok
Labe
pramení v Úpském řečišti
a
je
pojmenován podle
jeho
zpěněných vod. 3
Zatímco ve Špindlerově Mlýně byla teplota – 4°C, u Boudy Bílé Labe kolem nuly, tak na odbočce do naučné
stezky
Čertova
struha
stoupala teplota každou minutu až na konečných 10°C po 40 minutách výstupu v místě bývalé kovárny, což je o 160 m výše než je Bouda U bílého Labe. Naučná stezka je zaměřena na přírodní zajímavosti Krkonoš hrazenářské
a
především dílo,
které
na tu
na
ochranu před povodněmi postavili před více než sto lety. Jde o podélné i příčné opevnění, které
mělo za účel otupit sílu povodní. Obří kvádry ze žuly byly přesně opracovány, aby do sebe zapadaly. Dodnes se zde mluví o „kyklopském zdivu“. Čertova strouha je dlouhá asi 1.5 km a končí u kovárny, která dříve sloužila k opravě a údržbě kamenických nástrojů. Zurčící voda Čertovy strouhy zpěněná nesčetnými kaskádami 4
v hlubokém údolí se strmými svahy
si
razí
zhruba
tříkilometrovou cestu od svého pramene až k ústí do Bílého Labe. Čertův důl je jedním z nejodlehlejších údolí Krkonoš. Nejprve jsem fotil Obří hrnce, poté kamenné moře a mnoho malých kaskád před více jak 100 lety upraveného potoka. mne
nepřekvapilo
Ani
mnoho
mladých turistů i s dětmi, neboť počasí bylo opravdu mimořádně příznivé a strouha zajímavá.
Stejnou cestou jsem seběhl zpět k Boudě a začal stoupat po modré turistické značce k Luční boudě. Slunce osvítilo tuto cestu teprve po hodině výstupu, když jsem překonal výšku cca 1300 m n. m. Jen pár minut zbývalo na nedávno opravenou horskou chatu, kde je kromě velké restaurace i pivovar, pekárna a možnost ubytování pro všechny pocestné. Mne zde zajímalo kvůli dalším mým programům 5
nejlevnější ubytování. Jak mi
sdělila
recepční
hotelu, je to karimatka s vlastním spacákem za 400
Kč,
ale
včetně
snídaně. Ceny tu jsou dosti vysoké. Já si koupil jen jeden velký makový rohlík za 40 Kč, což bylo
více než za jízdenku z Jičína do Špindlu;
ale
chutnal
moc.
Dopřál jsem si oběd z vlastních zásob venku u rozcestníku jako mnozí
turisté
pohledem
a na
kochal
se
Sněžku, vzdálenou jen hodinu cesty, kde jsem byl přesně před týdnem, tj. na státní svátek 28. října se svými přáteli. Dolů jsem sestoupil přes
Kozí hřbety po červené značce. K ukazateli na vrcholu Kozí hřbety právě doběhl atlet z údolí Svatého Petra a vypadal dobře, když měl za sebou asi 550 m výstupu po cca 6
2500
schodech.
Když jsem po nich sestupoval
dolů,
připomínalo
mi
to
schody na okruhu kolem
Annapuren
v Nepálu
a
vzpomínal jsem na slávistu Martina, jak by zde trpěla jeho kolena. Ze Svatého Petra
už
to
byla
pohodová
cesta
smrkovým
lesem,
kde občas zářily také modříny koňakovou barvou, k autobusovému nádraží
ve
Špindlerově Stihl
Mlýně.
jsem
zde
autobus, který odjel 8
minut
po
mém
příchodu, tj. v 15.50 hodin. už
V 17 hodin
jsem
vystoupil
doma v Jičíně a těšil se na dobrou teplou večeři, kterou jsem si připravil, a další červený
Tramín,
protože ten, co jsem měl
sebou,
jsem
během dne všechen vypil. 7
Další den 5. 11. čt jsem odjel opět do Krkonoš, ale východních, a to vlakem ve 4.30 hodin z Jičína přes Ostroměř a Starou Paku do Trutnova. Odtud už autobusem do Žacléře, neboť železnice zde před 13ti roky přestala sloužit. Z hornického města Žacléř, který je vstupní bránou východních Krkonoš, jsem šel po stopách Jana Amose Komenského. Žacléř (620) – Žacléř ČD 2 km – Důl Jana Švermy 4 km – Růžový palouček 5.5 km – Bobr 8 km – Žacléř, Porcelánka 10 km – Žacléř, náměstí 12 km – Prkenný důl 13 km – Prkenný důl, bus 14 km – po městě …… 16 km. Výlet jsem začal na autobusovém nádraží v půl osmé a po silnici s modrou turistickou značkou šel k hornickému skanzenu areálu dolu Jan Šverma, který je poslední dochovanou památkou na hlubinné uhelné hornictví ve východních Čechách. Několik desítek metrů před ním je upozornění na zajatecký tábor, kterým
prošlo
v letech
1942
–
45
asi
1500
sovětských zajatců. Počasí bylo stejně jako včera příznivé, neboť ranní mlha se brzy rozpustila a sluníčko prohřálo vzduch na 11°C a bylo bezvětří. 8
Odtud
jsem
lemovanou
pokračoval kaštany
na
cestou Růžový
palouček, kde se Komenský 4. února 1628
loučil
polského
s vlastí. Lešna
v amsterodamském
Odešel
do
a
zemřel
exilu
v roce
1670. Byl to kněz, filosof, básník a je
nazýván „učitel národů“. Od jeho pamětní desky jsem sestoupil po pokosené louce neznačenou cestou podél
9
polské hranice do osady Bobr, kde chalupy.
převládají Po
nové
upravené asfaltové
silnici, kterou používají cyklisté a milovníci inline bruslení, jsem se vracel do Žacléře kolem velké Porcelánky, kde bývala výroba barevného skla a dnes tam vyrábí technický porcelán. Cestou na Rychlebské náměstí jsem fotil staré i nové roubené chalupy a navštívil místní informační středisko, kde jsem obdržel bezplatně mnoho zajímavých materiálů o zdejším kraji a tipy na výlety; 10
internet je tu na rozdíl od našeho Jičína
zdarma.
Rýchorskému
náměstí vévodí barokní mariánský sloup vystavěný na popud jezuitů. Dále mne zaujal pískovcový pomník Josefu II. stejně jako kašna nebo pamětní deska věnovaná Josefu Čapkovi, malíři a literátovi, který zde od
13ti
let
studoval,
aby
se
zdokonalil v němčině. Jeho slova ze sbírky Psáno do mraků (knížku máme doma) z roku 1936 platí i v dnešní době. „Nejúžasnější na člověku je jeho schopnost
myšlení.
To
nejžalostnější i nejheroičtější jeho nedostatečná schopnost poznání. To nejušlechtilejší, může-li být: mravnost, to je čistota a poctivost života.“ Pod
náměstím
Nejsvětější
stojí
Trojice
a
kostel odtud
jsem klesal úzkou asfaltovou cestou do Prkenného dolu, kde se mi líbila kaple sv. Anny.
11
Touto
osadou
protéká
Sněžný podél
potok,
kterého jsem musel vystoupat na horní k zastávce
silnici
autobusu. jsem
do
které
Odjel města, možná
poznáte z fotografií na konci deníčku. Kdo
mi
napíše
nejdříve správný název města, dostane 4. prosince na pravidelném setkání „Přátel hor“ od 18 hodin v restauraci U Báry v Jičíně ode mne 3 plzeňská piva. Stejný den v 16.45 hodin si přijďte zazpívat do kaple Všech Svatých (u pomníku Sv. Václava v ulici Konecchlumského v Jičíně) koledy s Pepou Kuželem. Domů jsem přijel už ve 14.30 hodin. Tentokrát jsem vynechal výstup na Rýchory na chatu Hubertus, odkud je z náhorní roviny ve výšce 1000 m vidět i Sněžka. Sestup odtud je možný do Horního Maršova nebo delší do Svobody. Snad někdy příště… Těším se na další Lázeňskou naučnou stezku v příštím týdnu z města Jánské Lázně s výstupem na Černou horu. Přidá se někdo z vás? V Jičíně 6. 11. 2015
Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2015
12
