OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2005 * informace a vzpomínky * čtení na pokračování * pouť ke svátku sv. Jiří * vzpomínky na Jana Pavla II. * píseň i poezie * příběh
USMÍŘENÍ Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a po slouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezá
leží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!” Pán jí odpo věděl: „Marto, Marto, děláš si sta rosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.” Luk 10, 38-42
Ježíš pokračuje ve svém putování, ve své cestě, je v činnosti. Dospěje do vesnice. Nečeká, až vesničané doputují k němu, on je ten, kdo k nim sám při chází. Rozhodujeme-li se pro usmíření a chceme-li docílit pokoje, rozhodujeme se pro jednání, které si zpočátku vyžaduje určité úsilí, podrobujeme se tlaku na to, abychom opustili určité způsoby nazírání, vyjadřování; každý z nás bude vystaven potřebě se vnitřně změnit. Dá se říci, že až takové snahy dovedeme k cíli, nebudeme už ti stejní lidé, jací jsme byli na jejich začátku. Když Ježíš dorazil do té vesnice, vítala ho Marta. Víme, že Lazar, Marta a Marie byli Ježíšovi staří přátelé, že se vzájemně dlouhou dobu znali a že kdykoliv Ježíš do té krajiny přišel, pobýval u nich. Tyto dvě ženy se chovaly hodně odlišně. Martu velmi zaměstnávala příprava jídla a ubytování návštěvy, ale Marie po celou dobu seděla v místnosti u Ježíšových nohou a naslouchala mu. Všimněme si citátu z evangelia Lukášovo podrobněji: „… měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým …” – to něco znamená. Popisuje se tím jednání učedníka. Ten, kdo sedí u nohou mistra, je jeho učedník. Znamená to tedy, že Marie byla Ježíšovou učednicí. Znamená to, že Ježíš uznával, aby mezi jeho učedníky byla žena. Ježíš zval ženy k učednictví. To se však Martě nelíbilo a proto žádá Ježíše, „Řekni jí přece, ať mi po může!” Právě zde máme co do činění s otázkou, jak řešit takové situace. To, co si Marta přeje, to si přeje každý, kdo vykonává její činnosti, totiž přeje si, aby všichni dělali totéž. A jestliže se jako v našem příběhu dělají rozdíly, dochází často ke spo rům. Mariino jednání nevyvolává uznání, že by ženám příslušelo takto se chovat. Opustila kuchyň, aby se zařadila mezi učedníky. Ježíš Marii právo rozhodnout se, zda je důležitější zůstat přikovaná u ku chyňského nádobí, nebere. A také jí ponechává právo se rozhodnout, zda se stane jeho učednicí, a nebere to u ní jako nicnedělání. Náš oddíl evangelia tím objasňuje, že nemáme jen jednu jedinou cestu, jak připravovat pokrm, jak existovat, jak žít. Je velice těžké vzít na vědomí
1
druhého jako jinou osobu. Spíše druhé chápeme, jakoby byli jakýmsi pokra čováním nás samých. Ježíš odmítá být teď autoritou, nechce Marii říci „Jdi a pomoz své sestře”, ani neříká Martě, že má nechat své kuchyňské nádobí být a jít mu na slouchat. Ježíš odmítá být rozhodčím a nechce sám ten spor vyřešit. Skutečné usmíření není v tom, aby se zjistilo, co je třeba udělat. Tím, co se má skutečně udělat, je zjistit, jak se skutečně věci mají. Je třeba se napřed vrátit k základní otázce v evangeliu: co ta věc zna mená? Co znamená věnovat se kuchyni? Co znamená naslouchat Ježíšovým slovům? Pak obojí nebude tak rozporuplné, jak se zdálo na první pohled. Byla to Marie, která vítala Ježíšova slova a byla to Marta, která vítala Ježíše. Nebezpečí při takových sporech spočívá v tom, že se vychází z pouhého po rovnávaní. Otázka má znít, zda jsme s evangelijní zprávou v souznění. Neroz hoduješ ty nebo já, ale dobrá zpráva evangelia. Když Ježíš odpovídá „Marie volila dobře”, říká to v době, kdy si nikdo ne dovede představit, že by žena mohla být mezi učedníky, a uděluje jí právo mu naslouchat a tím se stát učednicí podle jeho slova. Jean Debruynne, světový kaplan ICCG (Jedna z ranních meditací ze sborníku „Výzva k usmíření”, vydaného původně pro setkání světového výboru ICCG, konané v říjnu 1998 v africkém Beninu, přel. Kamzík.) ___________________________________________________________________________________
ODV v dubnu jednal o následujících bodech: - vytvoření metodiky duchovní výchovy - přípravě soutěže Stezka písmáků 2005
-
svatojiřské pouti skautek a skautů setkání křesťanů v Praze, červen 2005
6. ročník Stezky písmáků Připomínáme, že soutěž se v roce 2005 koná v prvním i ve druhém kole z biblických knih: - čtyři evangelia - 1. Samuelova - Nehemiáš -
Epištola Efezským
Oprava: po delší době se „řádně vymstila“ jinak přiměřená zásada, že náš měsíčník nemá korektora; v článku v minulém čísle jsme nesprávně uvedli hned dvě informace: * funkci ochránce TGM na gymnasiu (nesprávně jsme užili slovo „prorektor“ místo správného „protek tor“) * jméno tohoto učitele, kterým byl P. František Satora (nikoliv Setora).
Prosíme, omluvte naši mýlku a opravte si údaje správně. - red.-
2
Náboženství dnes aneb s čím se můžeme setkat v České republice – druhá část Minule jsme se věnovali tomu, jaká náboženství v minulosti působila na našem území. Nyní se po díváme na podmínky, za kterých mohou církve a náboženské společnosti působit v České republice. V rá mečku uvádím seznam státem registrovaných církví a náboženských společností. Působení náboženských společností v České republice upravují dva zákony. Tím nejdůležitějším je Listina základních práv a svobod, která tvoří součást ústavního pořádku našeho státu. Náboženství se týkají články 15 a 16: Článek 15 (1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. (2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. (2) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon. Článek 16 (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jiný mi, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo za chováváním obřadu. (2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních or gánech. (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. (4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti ne zbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých. Vidíme, že ustanovení Listiny základních práv a svobod jsou velice obecné. Dá se říci, že vytváře jí prostor či rámec pro působení náboženských společností. Konkrétnější ustanovení nalezneme v Zákonu o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností č. 3/2002 Sb. Ten stanovuje podmínky vzniku a působení církví a náboženských společností. V § 5 stojí: Vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, jejíž činnost je v rozporu s právními předpisy a jejíž učení nebo činnost ohrožuje práva, svobody a rovnoprávnost občanů a jejich sdružení včetně jiných církví a náboženských společností, ohrožuje demokratické základy státu, jeho suverenitu, nezávislost a územní celistvost, a a) je v rozporu s ochranou veřejné mravnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví, principy lid skosti a snášenlivosti a bezpečnosti občanů, b) popírá nebo omezuje osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, po hlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení, rozněcuje nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporuje násilí nebo porušování právních předpisů, c) omezuje osobní svobodu osob zejména tím, že využívá psychický a fyzický nátlak k vytvoření zá vislosti, která vede k fyzickému, psychickému a ekonomickému poškozování těchto osob a jejich rodinných příslušníků, k poškozování jejich sociálních vazeb včetně omezování psychického vý voje nezletilých a omezování jejich práva na vzdělání, zabraňuje nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající zdravotním potřebám, nebo d) je utajována vcelku nebo v některých částech, stejně jako organizační struktura církve a ná boženské společnosti a vazby na zahraniční složky, je-li částí církve nebo náboženské společnosti působící mimo území České republiky. Tento zákon rozlišuje tzv. registrované církve a náboženské společnosti a registrované církve a ná boženské společnosti se zvláštními právy. K registraci církev či náboženská společnost potřebuje kromě základních dokumentů také 300 podpisů zletilých občanů ČR nebo cizinců s trvalým pobytem v ČR, kteří se k dané církvi či náboženské 3
společnosti hlásí. Registrací získá statut právnické osoby a právo vyučovat a vychovávat své duchovní i laické pracovníky ve vlastních školách či jiných zařízeních. Církev nebo náboženská společnost může také získat zvláštní práva, pokud je nepřetržitě regis trována nejméně deset let, každoročně zveřejňuje své výroční zprávy a návrh k přiznání tohoto oprávnění podepíše cca 10 000 zletilých občanů ČR nebo cizinců s trvalým pobytem v ČR, kteří se k dané církvi či náboženské společnosti hlásí. Jistě nás zajímá, o jaká zvláštní práva mohou církve a náboženské společnosti usilovat. Zde je jejich seznam: a) vyučovat náboženství na státních školách b) vykonávat duchovenskou službu v ozbrojených silách České republiky, ve věznicích a nemocnicích c) být financované státem d) konat obřady, při nichž jsou uzavírány sňatky e) zřizovat církevní školy f) zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem obdobného práva. Když se podíváme do rámečku (viz dále), zjistíme, že zdaleka ne všechny církve či náboženské společností, které působí na území České republiky, jsou v plném smyslu se statutem registrace státem (nemají před jménem hvězdičku). Obvyklý způsob, jak registraci obejít, je založit občanské sdružení, které potom takové neregis trované náboženské společnosti či církvi slouží jako jistá forma právního zastřešení.
Seznam státem registrovaných církví a náboženských společností http://www3.mkcr.cz/cns/ * - církve a náboženské společnosti se zvláštními právy * Apoštolská církev * Bratrská jednota baptistů * Církev adventistů sedmého dne * Církev bratrská * Církev československá husitská * Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů v České republice Církev Křesťanská společenství * Církev řeckokatolická * Církev římskokatolická Česká hinduistická náboženská společnost * Českobratrská církev evangelická * Evangelická církev augsburského vyznání v České republice * Evangelická církev metodistická * Federace židovských obcí v České republice * Jednota bratrská * Křesťanské sbory * Luterská evangelická církev a. v. v České republice Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna * Náboženská společnost českých unitářů * Náboženská společnost Svědkové Jehovovi * Novoapoštolská církev v ČR Obec křesťanů v České republice * Pravoslavná církev v českých zemích * Slezská církev evangelická augsburského vyznání * Starokatolická církev v ČR Ústředí muslimských obcí Marek Bárta 4
Ze ZPRÁV duchovní rady brněnské římskokatolické diecése
No. 67 Březen 2005 Milé sestry, milí bratři, Před pár dny jsme vstoupili do jarního času, příroda se pomalu pro bouzí z dlouhého zimního spánku…. A my všichni jsme zváni, díky proží vání Velikonočních svátků, k novému probuzení, ve vztazích s Bohem i bratřími a sestrami kolem nás. Přejme si navzájem, ať pravé prožívání okamžiků naší spásy je impulsem k něčemu novému v našem životě. A ra dost z nových cest ve vztazích k Bohu a bližním ať je bohatstvím našeho života, kterým dáváme ostatním svědectví…. Na skautské pouti a máji na viděnou! Pavel Opatřil, diecézní duchovní rádce
Pouť skautů brněnské diecéze 22.4 - 23.4.2005 na Vranově u Brna Již po patnácté rozeslali katoličtí skauti brněnské diecéze u příležitosti svátku sv. Jiří, patrona skautů a skautek, pozvánky na skautskou pouť. Letošního roku bude možné prožít toto se tkání dvojím způsobem. Starší skauti a skautky
budou již od pátečního večera na Vranově a prožijí chvíle ve společenství s druhými, zúčastní se inspirujících přednášek a ztiší se v modlitbě. Mladší zase mohou v sobotu putovat na Vranov ze tří různých směrů a pak všichni společně slavit s otcem biskupem mši svatou.
ZAMYŠLENÍ: Skloněni k vodě Říčka v lukách
Je zase máj. Jaro už nabralo dech a spěchá k létu s náručí květin. Ozdo bilo i břehy všech možných vodotečí od potůčků v horských lukách po veletoky nížin. Rozezpívalo ptactvo v zelených korunách, které ukrývají rodící se život jeho hnízdišť. Voda je teď veselá. Snad si chce užít poslední jarní skotačení z dostatku, který je dědictvím po dávno odešlé paní Zimě. Slyšíte se mnou ty nádherné a skryté tóny, které se rok co rok touhle dobou ozývají v skautském srdci? Říkám si s panem Máchou: „Je lásky čas”. Dí vám se kolem. Je čas jejího naplnění v přírodě. Je čas o ní přemýšlet skloně ni k vodě a snad ji i zapsat prstem do hladiny s tím velkým „L”, jak je tomu v našem slibu. Zkusme to. Dost možná, že o ní nešeptá jen tichý mech jako v té zmíněné Máchově básni. Určitě o ní ví něco bratr blatouch támhle na břehu a také sestra po
5
mněnka na převisu nad vodou, co pod ním má noru čistotná vydra. Zazpíval o ní krásný ledňáček v mihotavém letu i sestra rybka, která se stala potravou pro jeho děti. Víte proč to umějí? Oni jsou pravdiví ve všem, co dělají i jak se ukazu jí svému okolí. Představte si, jak by to vypadalo, kdyby někdo napíchal do zeleně na břehu umělé kytky. Jsou prý krásné a vydrží bez lidské péče, tvrdí reklama. Což takhle přidat ještě gypsového ledňáčka? A vydru? Postojí, neuletí, neute če. To bude podívaná! Absurdní, viďte, možná i komické. Ruku na srdce, taky jste si o samotě upro střed krás májové přírody všimli, že jste někdy gypsoví? Já ano. To je vž dycky, když se tváříme, když si hrajeme hru na „jakodokonalost”. K té patří i „jakopravdivost” a „jakoláska”. Brr! Víte co? Já teď nabírám do hrsti tu jarní vodu a myju si oči: „Bystrá vodo, děkuji Ti. Probuď, prosím Tě, můj vnitřní zrak, ať s bystrozrakým pohledem na sebe mohu jít a sloužit lidem i světu. Mám je rád. Chci jim to říci. Chci jim to ukázat.” Ještě jednou se skláním k vodě pro pár kapek: „Díky, sestřičko, chladivá vodičko. Díky za radu. Budu naslouchat i poslouchat”. To jsem si potřel uši. Krásně to chladí v májovém vánku. Ke sklonění k vodě pozval Petr Hájek – Balú
KRONIKA: XV. vzdělávací a výchovný seminář skautů a skautek brněnské diecéze 5. 2. 2005 Brno – Petrov Letošní již patnáctý vzdělávací a výchovný seminář skautů a skautek brněnské diecéze se konal první únorovou sobotu opět v prostorách biskupství na Petrově, stejně tak jak tomu bylo v posledních několika letech. V přednáškovém sále, jehož stěny zdobí portréty brněnských bis kupů, se shromáždilo na osm desítek účastníků, a to nejenom z řad činovníků, ale bylo zde vidět i hojné zastoupení roverů a rangers. Mnohé jistě přilákal bohatý program, plný zajímavých osobností, a témata jenž slibovala hojný přínos nových informací pro každého z nás. Krátce po deváté hodině zahájil znamením kříže a krátkou modlitbou br. P. Pavel Opatřil program semináře. Poté jako první vystoupil hejtman Jihomorav ského kraje Ing. Stanislav Juránek – Marabu, který již těsně před začátkem na sebe mile upo zornil tím, že všechny přítomné obešel a potřásl si s nimi upřímně levou rukou. Vzpomínal na svoje skautské začátky v období pražského jara, dále hovořil o práci s dětmi ve skautském duchu, které se později věnoval i v době totality. Mlu vil též o svoji nynější pozici hejtmana, kterou dle mého názoru chápe především jako službu druhým – svým voličům, jejichž situaci se snaží poznávat při častých návštěvách v městech a ob cích našeho kraje. V dalším příspěvku k nám promluvil gene rální vikář brněnské diecéze Mons. Jiří Mikulá šek, který k nám pronesl duchovní slovo namísto
otce biskupa Vojtěcha Cikrleho, který se, pro nemoc, nemohl našeho setkání zúčastnit. Uvědo muji si, že převážně mluvil o svém působení mezi dětmi a mládeží v roli kněze - katechety. Vzpomínal, jak mu v mládí velice hluboce ležela na srdci náboženská výuka, kterou jim ve svých hodinách předával. Ve stejném duchu se snažil též i nás povzbudit v naší výchovné práci v oddí lech, k níž nám na závěr svého zamyšlení požehnal. V poslední části dopoledního programu vy stoupili pánové Vladimír Vecheta a Karel Hasoň s tématem Zážitková pedagogika. Svůj výstup zahájili interaktivně tím, že přítomné vyzvali do předu, aby si s nimi zahráli zdánlivě jedno duchou hru s tenisovými míčky. Dále již se za bývali teoretickým rozborem typů her, jejich pří pravou, způsobem vyhodnocení a zamýšleným dopadem na cílovou skupinu dětí, pro něž je hra koncipována. Projev byl doprovázen krátkými filmovými ukázkami z táborových her, které dokreslovaly výklad přednášejících. V poledním čase se větší část bratří a sester přesunula do nedaleké katedrály sv. Petra a Pav la, kde jsme slavili společnou eucharistii, kterou odsloužili bratři P. Pavel Opatřil a P. Vladimír Záleský – Šagi. Potom ve zbývajícím čase pře stávky byl vyhrazen prostor pro oběd a osobní setkání mezi účastníky semináře. Odpolední část programu zahájil br. Petr Há jek – Balú, který již tradičně patří k nestorům 6
brněnského semináře z řad přednášejících. Jeho téma se dotýkalo samé hloubky skautského hnutí, směr jimž se má skauting ubírat ve svém výchovném působení na počátku nového tisíci letí. Jako poslední příspěvek do programu bylo zařazeno promítání a vyprávění vojenského kap lana nadpor. P. Martina Vařeky, který se v loň ském roce zúčastnil tříměsíčního pobytu v jižním Iráku, co by člen českého kontingentu vojenské policie v Basře. Jeho poutavé vyprávění provázené bohatým fotografickým materiálem, přineslo nám zajímavé informace a poznatky o poválečné situaci a státním uspořádání v této ob
lasti. Prostřednictvím jeho zkušeností jsme též mohli z části nahlédnout do rozdílné mentality lidí žijících na blízkém východě, která je mnoh dy velmi odlišná od té naší evropské. Seminář byl zakončen kolem čtvrté hodiny druhou slokou junácké hymny a požehnáním na cestu domů. Po skončení semináře následovalo ještě krátké setkání členů Jihomoravského kruhu ELŠ, na němž mimo jiné byly představeny br. Merkurem z Prahy nové publikace vydané ve skautské edici. Česlav Ulrich – Češa
Náš bližní se vrátil do svého domova… Václav Havel o papeži řekl: „Jan Pavel II. Zemřel jako mučedník, který dokázal způsobem, jímž prožíval neodvratný osud, ukázat nám všem, že není jen důležité přijmout svou smrt, ale že je neméně důležité do poslední vteřiny bojovat za to, aby člověk žil, protože život je nejvyšší dar, jenž nám byl dán.“ Porozumění a jakési tiché spojenectví spo jovaly zesnulého papeže s mladými lidmi po celou dobu jeho pontifikátu. „Byl to náš papež,“ říkají mnozí z mladých poutníků do Říma. „Jste nadějí církve a světa. Jste moje naděje“, řekl již na počátku svého působení poslední papež. Papež Jan Pavel II. navštívil Česko a Slo vensko celkem pětkrát. Díky televizi si mohli tyto návštěvy připomenout nejen věřící.
Těmito slovy zahájil v sobotu 21. března va tikánský ceremoniář Angelo Sodano oznámení o skonu Jana Pavla II. a výzvu k modlitbě za toho to velkého mrtvého, Svatého otce v Římě, který vedl římskokatolickou církev více než čtvrt století. Prezident České republiky Václav Klaus Svatého otce Jana Pavla II. považuje za "jednu z nejvýznamnějších osobností soudobého světa", za "moudrého a citlivého člověka, který celý svůj život obětoval ideálům lásky k člověku, ide álům lidské dobroty, pokory a pomoci slabším, ideálům lidské svobody, důstojnosti a odpo vědnosti.“ „Jako první slovanský papež měl velmi blíz ký vztah k naší zemi a ke všem jejím občanům bez rozdílu jejich světového názoru. Jeho osobní zkušenost byla s tou naší velmi podobná. Proto nám jeho obavy i naděje byly tolik blízké," uvedl český prezident.
7
OHLASY kardinál Vlk, který byl kardinálem jmenován právě jím a jenž je jediným volitelem nového papeže za Českou katolickou církev.
Jan Pavel II. byl člověk, který byl a zůstane vzorem ne ochvějně věřícího člověka, zdůraznil mimo jiné Religionista Ivan Štampach (v MF DNES dne 4. dubna 2005) píše: „…Neměli bychom přehlédnout, že se nestal obhájcem liberálního tržního systému, nýbrž věrně hájil křesťanskou sociální etiku. Při mnoha příležitostech hlasitě volal po sociální odpo vědnosti a solidaritě. Upozorňoval, že za městnanec není kalkulovatelný článek produkce, nýbrž subjekt práce, je osobou a má práva nejen jako občan, ale i jako pracovník. Jan Pavel II. se nedal získat pro podporu exportu demokracie a svobody, instituční násilí pranýřoval, padni komu padni. Jsem rád, ze zesnulý papež udělal některá vstřícná gesta ke křesťanům jiných vyznání a že rozvíjel vztahy k ostatním náboženstvím. Snad v tom nešlo primárně o "svatou alianci" proti nové spiritualitě a proti světskému humanismu. Ač
jeho interpretace životního partnerství (např. v knize Muže a ženu stvořil je) jsou objevné, jeho veřejná činnost zůstala závislá na převládajícím trendu… Když papež umíral téměř před očima ve řejnosti, bylo tím možná řečeno, že choroby, bezmoc, smrt neberou člověku důstojnost. Tím, že setrval ve službě navzdory obtížím a přeslechl výzvy k odstoupení, ukázal, že tato role nemusí být chápána jako role pružného a výkonného manažera církevního byznysu a politiky, nýbrž jako svědka, učitele, ba snad nějak i proroka, kde tolik na věku a zdraví nezáleží. I slabý, nemocný a trpící člověk je hoden respektu, ať je ozdoben mitrou a berlou a sídlí za mohutnými hradbami městského státu, nebo je to brebentivá babka či zapomenutý děda v domě seniorů.
Komentátor Martin Komárek (rovněž v MF DNES dne 4. dubna 2005) říká: Když se Jan Pavel II. nechal přivézt k oknu své rezidence, aby na den vzkříšení požehnal vě řícím, musel každý pocítit hrůzu... Neuměl chodit, neuměl mluvit, neovládal mimiku obličeje, gesta byla trhaná... Jediné, co dokázal vyjádřit umírající Karol Wojtyla, bylo znamení kříže.
Můžeme v tom vidět zavilost muže, který se nikdy nevzdává a který by se možná byl stal spíš než knězem rytířem, kdyby nějací rytíři ještě by li. Já se však domnívám, že poslední čin Jana Pavla II. byl ještě větší než jeho předchozí činy. Měl možnost ukázat západnímu člověku, který se cítí pánem světa a zároveň se nesmírně bojí své individuální smrti: Toto jsem já, toto jsi ty…
_____________________________________________________________________________
Pražský „mukl“ na audienci u Svatého otce Vzpomínka na papeže Jana Pavla II. dne 5. 4. na okresní radě Prahy 2. Br. Zdeněk Zelený – Káďa, dřívější vůdce skautského střediska „Maják“, vyprávěl o své návštěvě Říma v roce 1996 a o původně neplánované soukromé audienci u Svatého otce. Jeden z bývalých členů střediska „Maják“, český jezuita P. Richard Čemus, nejenže byl iniciátorem návštěvy v Římě, kde ho ubytoval na koleji Pontifico Collegium Russicum */, ale především s br. Káďou provedl rozhovor pro české vysílání Vatikánu. Následně po vysílání přišla zpráva, že papež chce osobně poznat toho, kdo tak poutavě hovořil o katolickém skautingu v Česku a o sdružení „Legio Angelica“ **/. Vystrojen přáteli (nebyl z domova na takovou vzácnou příležitost vybaven), dostavil se br. Káďa ve skupině asi 30 pozvaných do soukromé části Apoštolského paláce, kde po mši (celebrované samotným papežem) mohl také vstoupit do audienční místnosti. Jeho vyprávění přiblížilo posluchačům především živý zájem Jana Pavla II. o každého účastníka audi ence a to, jak v případě pražského „mukla“ papež ihned využil příležitost, aby si jako komunistickým režimem stejně „vyznamenaný“ zavzpomínal s br. Káďou na poměry i zkušenosti věznění v Českoslo vensku i v Polsku, takže se rozhovor oproti „protokolu“ protáhl na více než čtvrthodinu. Rozhovor měl samozřejmě i osobní část, věnovanou rodině návštěvníka. 8
Závěrem přijal br. Zelený papežské požehnání nejen pro sebe a svoji rodinu, ale také pro české skauty a skautky – bývalé vězně, což nezapomíná všude, kde vypráví, jak se sluší a patří vyřídit.
Poznámky: */ Tuto instituci založil papež Pius XI. v roce 1929 pro pomoc církvi v Rusku. **/ Sdružení „Legio Angelika“ založil benediktin P. Kliment pro účely výchovy ministrantů a byla vedena „ve skautském duchu“. Br. Káďa svoje zážitky z dětství zúročil později ve středisku „Maják“, které původně sídlilo při kostele sv. Ignáce tj. u jezuitů (což Káďovi velice přitížilo na komunistickém soudu). Již po II. světové válce členové střediska pomáhali při repatriaci z koncentračních táborů do vlasti a také měli veliký oddíl hluchoněmých. V dnešním sídle v Kolovratech u Prahy navazuje na tento křesťanský styl skautingu mimo jiné poskytováním tábora vozíčkářům (z domova i z ciziny). -
red. -
_____________________________________________________________________________________
9
Junák – svaz skautů a skautek ČR, středisko Holešov Vás srdečně zve na
XVI. ročník Memoriálu RNDr. Rudolfa Plajnera k uctění památky druhého náčelníka čs. JUNÁKA (1939 – 1987)
v sobotu 21. května 2005 DOPOLEDNE - pochod z Tesáku na Hostýn - Skautská mše v 11:30 h v bazilice Nane bevzetí Panny Marie na Hostýně ODPOLEDNE - Pietní vzpomínka u památníku br. Plajnera ve 13:00 h na Hostýně
Propozice Dopolední část na Tesáku (určena pro mobilní účast níky) Po zapsání účastníků do pamětní knihy (bude k dispozi ci do 9:30 h) následuje individuální vzpomínkový po chod z Tesáku na Hostýn po turisticky značené lesní cestě (nenáročná chůze) s příchodem na Hostýn při bližně po dvou hodinách. Dopolední část na Hostýně Skautská mše v 11:30 h ve Svatohostýnské bazilice. Dále je možnost prohlídky hostýnských památek – his torického hřbitova, rozhledny, architektonického skvos tu Křížové cesty význačných umělců Dušana Jurkoviče, Jano Kóhlera, Maxe Švabinského aj. Odpoledne na Hostýně Ve 13:00 h bude pietní vzpomínka u památníku br. ná čelníka Rudolfa Plajnera. Informace S. Štěpán, Komenského 1013, 769 01 Holešov, tel. 573 397 180 Spojení Cílová stanice – ČD Bystřice pod Hostýnem - příjezd ze směru od Hulína v 8:19 hod - příjezd ze směru od Valašského Meziříčí 7:49 hod Odjezdy linkových a posilových autobusů od nádraží ČD v Bystřici pod Hostýnem - na Tesák v 8:26 hod - na Hostýn v 8:23, 8:28, 9:56 hod - z Hostýna zpět 13:50, 14:00, 14:45, 15:55 hod Další možnosti příchodu nebo výjezdu na Hostýn: Samostatný pěší výstup od nádraží ČD cca 1 a půl hod. Při příjezdu vlastním vozidlem je v Bystřici velké vhodné parkoviště přímo pod Hostýnem. Výjezd na Hostýn vlastní mi vozidly pouze na povolení Městské policie (zámek v Bystřici p. H.) nebo taxislužbou, případně linkovým auto busem od parkoviště. Občerstvení a obědy na Hostýně v Poutním domě, ubytování je možno zajistit v kanceláři Matice Svatohostýnské (tel. 573 381 693).
10
Setkání vděčnosti za 60 let míru
Dne 5. května jsou všichni skauti a skautky, kteří cítí vnitřní povinnost uctít památku padlých ve 2. světové válce a váží si jejich oběti, zván na slavnostní shromáždění v pražském pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Zahájení je v 17.00 hodin. Pozdravy díků pronesou ThDr. Jaroslav Šuvarský PhD., met ropolitní protopresbyter pravoslavné církve, kpt. Mgr. Miloslav Kloubek, poradce ministra obrany
pro duchovní službu a Mgr. Petr Grulich, kazatel Církve bratrské. Na setkání se těší organizátoři: Eku menické vydavatelství MICH&ELA, Ekumenická rada církví, Evangelický týdeník (Kostnické Jis kry), Rada Církve bratrské a další. Od 15 hodin bude možné navštívit kryp tu, v níž se ukrývali parašutisté, kteří spáchali atentát na Hendricha. Doprovodné slovo je za jištěno.
PRAVOSLAVNÉ KŘESŤANSTVÍ JE ZALOŽENO NA SVATÉ TRADICI A SVATÉM PÍSMU: 1. SVATÁ TRADICE 2. SVATÉ PÍSMO 3. SPISY SVATÝCH OTCŮ 4. MODLITBA A LITURGICKÁ BOHOSLUŽBA 5. ŽIVOTY SVATÝCH 6. VYZNÁNÍ VÍRY Pravoslavné křesťanství není náboženství ani organizace. Je to cesta života, kterou založil Ježíš Kristus. Jako živý organismus ji vytvářejí ti, kteří v Něj věří. Církev jsou lidé - Boží lidé, kteří se dávají dohromady ve jménu Ježíše Krista. Říkají si křesťané, dělí se o společnou víru a naději, jež je založena na lásce Boží, zastávají pravdu čili pravoslaví své víry, přesvědčení a zku šenosti, zvěstují všem dobré poselství o Ježíši Kristu, jsou tajemným tělem Ježíše Krista. Pravoslavným křesťanem je takový člověk, který cele žije a zvěstuje pravdu Boží, jak byla zjevena v Ježíši Kristu a všude a v každé době před stavovala zkušenosti Jeho lidu - církve. http://www.pravoslavnacirkev.cz/pravoslavi.htm ___________________________________________________________________________________
Setkání křesťanů v Praze ve dnech 17. – 19. června 2005 K tomuto setkání je třeba, aby se mimopražští účastníci přihlásili urychleně, potřebují-li ubytování – první termín již vypršel ! Ti, kdo nepotřebují ubytování, mají sice na přihlášení čas, dopo ručuje se však využít stránky www.setkani.org, kde jsou dále po
drobnosti o programu, příspěvky k setkání a také výzva k dobrovolné pomoci s organizací.
11
Setkání křesťanů Praha 2005 navazuje na Setkání křesťanů 4 zemí a 7 církví, které se naposledy ko nalo v r. 2002 v Görlitz ve Spol kové republice Německo. Koordinátorem příprav je Českob ratrská církev evangelická ve spolupráci s dalšími křesťanskými církvemi v České republice. Prezidentem Setkání křesťanů byl zvolen Mgr. Pavel Smetana (bývalý synodní senior ČCE a bývalý předse
da Ekumenické rady církví v České republice). Očekává se, že se této akce zú častní zhruba 2000 - 4000 účastníků z ČR a sousedních zemí (SRN, Pol sko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko). Tak se Setkání křesťanů stane vý znamnou událostí nejen v životě křesťanských církví, ale také v procesu sbližování sousedních národů, s nimiž spolu pracujeme a žijeme v Evropské unii.
Pouť od Salvátora k Salvátoru Dopoledne (10:00-12:00) v sobotu 18. 6. 2005 se bude konat Pouť od kato lického kostela Sv. Salvátora k evangelickému kostelu Sv. Salvátora, které se zúčastní několik desítek (max. 200) lidí (nepočítáno s diváky). Pouť začne u katolického Salvátora na Křížovnickém náměstí, bude pokra čovat Karlovou ulicí na Staroměstské nám., kde proběhne inscenovaná poprava českých pánů (scénka na ulici, bez podia či jiného technického vybavení), projde Pařížskou ulicí do Kostečné ul. a skončí v evangelickém kostele Sv. Salvátora. Součástí poutě bude několik zastavení na historicky významných místech (Staroměstské náměstí, Týnský chrám) s divadlem, mluveným slovem či hudbou. Průvod budou doprovázet svou hrou pozounisté, mezi nimiž jsou potomci vy hnaných německých protestantů. Účastníci budou společně zpívat pro tento účel vybrané písně. _____________________________________________________________________________
JUNÁK – komise pro OČK „Myšlenkové základy skautingu a historie“ vyhlašuje pro další zájemce zahájení IX. zkušebního období na rok 2005 Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 14. října 2005 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 25. listopadu 2005 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétném přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka, obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška“ a komise rovněž doporučuje „Čítanku pro instruktory“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené infor mativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurz, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konzultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kapitoly 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 7. října 2005 na adresu: Miloš Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4 (tel. 241 441 806) nebo na e-mailovou adresu:
[email protected] (tel. 281 865 223) Miloš Blažek – Merkur, předseda komise 12
_____________________________________________________________________________
2 . Ta m d o h o r p o d o b l a k y m y v š e c h n y c h c e m e j e t . C h c e m ´ z n á t n e j e n o m A l p y, a l e h n e d c e l ý s v ě t . Skautky černé, bílé, hnědé, žluté, všechny milé. Zde spolu vykročíme na pouť za lepší svět. Přeložila Vlasta Macková ___________________________________________________________________________________ Čestná náčelní dívčího kmene Junáka, sestra Vlasta Macková, přelo ž i l a s l o v a k v í c e p í s n í m , k t e r é s e o b v y k l e z p í v a j í t e h d y, k d y ž j i p ř i j d o u s e stry navštívit. Bude jen dobře, jestliže se nám je podaří v našem mě síčníku Na dobré stopě zveřejnit. Je k tomu ještě jeden další důvod: sestra Macková bude mít příští mě síc významné životní výročí – putuje po tomto světě jen o pět let kratší dobu, než bylo výročí českého skautingu, které jsme si nedávno připomí nali. Pražská družina Svojsíkova oddílu na své nedávné schůzce mohla slyšet,
jak
svěžího
skautského
ducha
poutavě také dokáže vyprávět…
sestra
Vlasta
prokazuje
a
jak
- red.-
13
Zítra je v Jihlavě světová náčelní! rozkřiklo se večer, když jsme šly ze Svojsíkova vzpomínkového táboráku. Anička přijela z Brna, všechny řeči potvrdila a povídá: "Děvčata, tam se musí jet! Kdo může?" Bylo to těžké rozhodování, vž dyť bylo 9 hodin večer, ale přece se nás druhý den v poledne sešla na nádraží hezká řádka a jelo se. V Jihlavě nikdo nečekal, a tak jsme nevěděly, kam máme vlastně jít. Skoro klusem jsme se braly k junácké klubovně. Tam nikdo nebyl, ale jedna sestřička utíkala kolem a křičí: "Pojďte honem za mnou, jsme na nové silnici a už musejí každým okamžikem přijet!" Nyní opravdu klusem jsme v houfu letěly uličkami, až jsme se dostaly k silnici a hlavně k hraničnímu kamenu, kde se mělo vše odbývat. Postavily jsme se na vytčené místo a začaly jsme netrpělivě přešla povat. "Už je tu!" vykřikl jeden bratr a opravdu, přijíždělo jedno auto a z něho vystoupila sestra Pokorná a bratr Písek, kteří měli přivítat lady Baden-Powellovou na moravských hranicích. A nastalo nové čekání, které jsme si krátily dohady, jak sestra náčelní vypadá, a sbíráním autogramů, takže se naše kronika může pochlubit podpisy celého jihlavského národního výboru, jihlavských vedoucích, oblastního velitele a hlavně zemského starosty a sestry Jiřiny. Konečně přijíždí řada aut, naše řady vyřizují, už jsou jako šňůrky. Vystoupilo několik českých sester, ozval se krátký anglický pokřik, který se Jihlaváci naučili, fanfáry - a už vystupuje ta drahá, milá sestra, která opravdu předčila všechna naše oče kávání. Vysoká, štíhlá, s mírným neodolatelným úsměvem. Naše oči září, sestra se přivítala s ve doucími, k nimž se také připletla Herta, Liba a Ji řina. Koktají pár ve vlaku anglických větiček a předávají náš dar, kovoryt třebíčské baziliky. A naše milá sestra už přichází k nám, každému po dává ruku, na každého se usměje a něco milého řekne, čemuž bohužel málokdo rozumí. Zastavila se u Drnky a vidí, že má na holi od vrchu až dolů štítky všech známých českých a moravských míst, a diví se, že je tak malá a to vše už pro cestovala. Liba zakročila a řekla sestře, že hůl patří jí. Konečně všem potřásla rukou a chtěla k nám pronést krátkou řeč, místo na silnici se jí však nezdálo dosti bezpečné, a proto navrhla, abychom sešly dolů na stráň a tam že si s námi pohovoří. Sama přelezla hbitě sádovce a už opírajíc se o tlumočnici, sestru Smítkovou z Prahy, a o naši sestru Jiřinu, sestupovala z dosti příkré a dlouhé stráně. Až jsme se pěkně usadily kolem do trávy, začala hovořit. Omlouvala se, že k nám sice nemůže promlu vit řečí, které bychom rozuměly, ale že to není překážkou, neboť naše bratrství nezávisí na jazyku, kterým mluvíme, ale na ideách, které nás spojují s celým světem. Mluvila o bratrech a hlavně sestrách své země a zemí, kterými právě projela, a tlumočila nám jejich pozdravy Hovořila o táborech; o různých těžkostech a slibovala pomoc, kde to jen bude možno. A pak se přiklonila zase k veselému vyprávění o tom, jak jsme si ji představovali a splnila-li naše očekávání. Pak zabočila na školu, kdo se nerad učí nějakému předmětu. Žádný se nechtěl přiznat, a tak vyprávěla, jak se v mládí nerada učila zeměpisu a jak jej má nyní ráda, neboť jí ukazuje, kde má všude sestry a přáte le. "Mám doma velký globus a na něm jsou označené země, ve kterých jsou skauti. Jsme jako velká ro dina, já jsem vaše matka a vyjela jsem si, abych se podívala, jak se mým dětem daří a žije. Jsem spokojená a nakonec bych chtěla, abyste mi něco zazpívaly". A tímto zpěvem a připomínkami světového sesterství se s námi rozloučila. Nebylo to však ještě lou čení definitivní. Vyšlapaly jsme opět stráň nahoru, seřadily jsme se a čekaly, až přijdou. Zatím se bůhví kde sehnaly deníky, kroniky a pamětní knihy a prosilo se o podpis. Doslova prosilo, neboť sestra Smítková bděla nad náčelní jako anděl strážný a řekla, že ji s tím nesmíme obtěžovat, že už má tolik zastávek za sebou a že ji ještě čekají nové. Byla neúprosná, až se sestře náčelní zželelo nás
14
ubohých a řekla, že podepíše, ale jenom okrskové kroniky. Několik nadšenců se zklamaně vrátilo, ale sestra Jiřina, ač už dvakrát odmítnuta, se opět stavěla do řady a dávala k podpisu naši oddílovou kro niku. Měla štěstí a tak třeba podfukem získal náš oddíl podpis světové náčelní. Již se však auta dávala do pohybu, poslední stisk ruky a zamávání. Ohlížíme se za auty, dokud nám nezmizí a pak už se nám v Jihlavě nic nelíbí. Sluníčko už mile nehřeje a je tam nějak prázdno. Ubíráme se pomalu na nádraží, máme stále o čem hovořit, neboť naše světová náčelní je tak skvělá, že všechna slova chvály prostě nestačí. Prohlížíme si svorně levé ruce a dohadujeme se, máme-li se mýt a nebo no sit rukavice, aby se ten stisk nikdy nesetřel z ruky. Stisk jsme musely umýt, ale naše vzpomínky na úsměv světové náčelní nám nikdy z duše nevymizí. Budeme vyprávět a vzpomínat, že v září roku 1946 přijela do Československa světová náčelní lady Ba den-Powellová a dne 23. září jsme ji přivítaly v Jihlavě. Na ten úsměv, stisk ruky opravdu nezapomeneme. Tuto vzpomínku si mohli přečíst ve sborníku „Byl tu Malásek ve skautském kroji…“ – čítance třebíčského skau tingu 1923-2005 všichni řádní účastníci XI. Valného sněmu Junáka resp. všichni, kdo si tento sborník opatřili.
Čekání na déšť Polibek Můzy 2004 – příspěvek LPr st 01, 18 let.
možná byl stejně čilý jako jiné noci a jen chlapci připadal neznatelný. Seděl tam na schodech a čekal na déšť. Vlastně nečekal na déšť. Čekal na někoho, kdo by ho vzal za ruku, políbil na čelo, objal jej a řekl: „Mám tě rád.“ Velice si přál, aby k němu někdo přišel, aby nebyl sám. Jenomže nikdo nepřicházel. Ani ten déšť. Stále jen visel ve vzduchu. Skoro se dal vzít do ruky a vidět v měsíčním světle. Přesto nepadal. Nebyl takový, jaké deště bývají. Měl padat k zemi, stékat po střeše, nechat se unášet poryvem větru, měl z chlapce smýt a odplavit jeho samotu, to děsivé prázdno, které ho uvnitř ubíjelo. Velice toužil, říci někomu o svých pocitech a myšlenkách. Chtěl, aby někdo věděl, že i on má trápení, že není tak bezstarostný, jak na první pohled vypadá. Chtěl někomu říci, že… nevěděl co. Seděl opřený zády o zábradlí, bosýma nohama kreslil do písku pod schody půlkruhy a čekal. Mraky zakryly Měsíc. Ochladilo se. Za domem tiše šuměl les a chlapec usínal. Byl vděčný za tu osvobozující sílu. Doufal, že ve spánku zapomene a probudí se do nového dne plný radosti. Těšil se, až usne, ale zároveň se bál. Co když bude ve spánku všechno ještě horší? Co když se mu bude o jeho osamění zdát? Co když…z úvah byl vyrušen čímsi měkkým a studeným, jenž se mu otřelo o dlaň. Unaveně a téměř bez zájmu otevřel oči, aby se podíval, co to je. Sedělo tam malé, stejně
Seděl na schodech před domem a byl sám. Prázdný a úplně sám. Všemi smysly vnímal ten zvláštní májový večer. Zem byla ještě vyhřátá od celodenního slunečního žáru, květy pampelišek zmizely v tušené zeleni trávníku, vzduch se chvěl a voněl deštěm. Vypadalo to, jako by se příroda nemohla rozhodnout, v jakém znamení bude tato noc – nevěděla, zda bude klid, jdoucí ruku v ruce s dusnem či zkropí zemi záplavou drobných kapiček. Obloha byla zatažená s půlkruhem Měsíce a pár nesměle z poza mraků vystupujícími hvězdami. Co chvíli ji proťal bílý blesk, který se v zápětí tiše rozplynul v noční temnotě. Schylovalo se k dešti. Noční život lesa byl téměř neznatelný. Možná proto že bylo moc brzy, možná kvůli blížící se bouřce, možná… 15
jako on opuštěné štěně. Sedělo vedle něho, šťouchalo do něj sametovým čumáčkem, olizovalo mu ruce. Chlapec se usmál. Pohladil štěně, zvedl se a odcházel. Šel pryč – nevěděl kam – věděl
jen, že právě vkročil do nového života, ve kterém není sám – má štěně. Byla vlahá májová noc a na polní cestě se v měsíčním světle rýsovaly dvě postavy. Rozpršelo se.
_____________________________________________________________________________
J A R O Tak jako kuličky tak já jsem maličký když jaro přijde. Kleknu na kolena i když jsou znavená teď po procházce. Do hry se ponořím strach a stud zahodím jen když je šance. Nemusím vyhrávat, v každém kole stát na vítězném místě. Hra skončí - zůstanu kolem se rozhlédnu, zda neuvidím více. Pohlédnu na větve i kvítka ve trávě rozbuší se mi srdce. Vidím, že právě teď zjasní se můj pohled, když jaro přijde. -Jh-
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]), Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281 865 223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2005 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *
16
