Národní zpráva o občanské konzultaci k udržitelné spotřebě
Lenka Hebáková Tomáš Michalek Tomáš Ratinger
Technologické centrum AV ČR Technologické centrum AV ČR vzniklo v roce 1994 jako zájmové sdružení pěti ústavů Akademie věd ČR. Je významným národním pracovištěm poskytujícím služby pro výzkum a inovace a realizuje orientovaný výzkum v oblasti vědy, technologií a inovací. Hlavními partnery Technologického centra AV ČR jsou Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Rada pro výzkum, vývoj a inovace. TC spolupracuje s řadou nadnárodních institucí, jako jsou např. Evropská komise a Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj. Je zapojeno do sítě ETAG (European Technology Assessment Group) a jako pozorovatel se také účastní jednání sítě EPTA (European Parliamentary Technology Assessment), která byla hlavním iniciátorem projektu PACITA (Parliaments and Civil Society in Technology Assessment). Více zde: http://www.tc.cz/cs V projektu PACITA bylo Technologické centrum AV ČR zapojeno do širokého spektra činností z oblasti dokumentace, školení a odborné diskuze o technology assessment (TA) v Evropě. Klíčovým výstupem projektu bylo zejména uspořádání dvou evropských konferencí na téma TA (Praha 2013, Berlín 2015), dále uspořádání parlamentních debat na téma institucionalizace TA (Kodaň 2012, Lisabon 2014), uspořádání letních škol pro budoucí aktéry a uživatele výsledků TA (Lutych 2012, Cork 2014), setkání praktiků TA (Lisabon 2012, Sofia 2013, Vilnius 2013, Praha 2014), tematické semináře o možnostech rozvoje TA v ČR (Praha 2012 a 2015), vytvoření specializovaného portálu TA (říjen 2012) a vydávání časopisu VOLTA (od prosince 2011). Všechny výstupy projektu PACITA naleznete zde: http://pacita.strast.cz/cs/vystupy
1
Executive Summary In the framework of the PACITA project,1 as a part of the Europe Wide Views on Sustainable Consumption, the Technology Centre ASCR carried out a major citizen consultation activity in the Czech Republic on the 18th of October 2014. The Europe Wide Views simultaneously took place in 11 European countries and regions.2 The issues discussed by the citizens were chosen to be politically relevant, especially for policy-makers at the European level. The overall aim was to bring the views of ordinary citizens to the policy-makers and thus influence concrete policies in the years ahead. The 1035 participating citizens from 11 EU member states were selected to reflect the demographic diversity in their respective countries. The consultation was based upon the WorldWide-Views methodology, which combines national one-day meetings with a web-based transnational comparison of the results. The participating citizens were provided with balanced information about sustainable consumption and the policy debates on measures to foster a higher degree of sustainability in consumption. Moreover, and most importantly, the citizens were given time to deliberate with fellow citizens. Eventually, the participants voted on a list of alternative answers to 20 predefined questions. Sustainable consumption is an area, where values and aims are confronted – a liberal and market-based consumption versus equity and long-term sustainability. The normative component of this issue, involving obvious conflicts and dilemmas, combined with a well-documented scientific knowledge base, and a clear need for political action, makes this issue suitable for technology assessment, especially its citizen-consultation methodology. What is particularly important for the Czech Republic, where these kind of activities do not have a long tradition, is in the words of the keynote speaker, Ladislav Miko (Deputy Director-General for the Food Chain, DG Sanco, European Commission) that, “first of all, people need to learn that there is an option that the voice of citizens is heard and can contribute to the development of policy framework. And this kind of activities basically disseminates this information among the people.”3 In this consultation process, special emphasis was put on some key areas: food and drink, transport, housing and appliances. Three possible ways to achieving more sustainable consumption were contemplated: (1) shifting consumption towards sustainability, (2) reducing consumption and (3) reducing waste. Some of the most important results of the Citizen Consultation in the Czech Republic include the following:
The participants do not fully apprehend the concept of sustainable consumption and its ramifications. In their view, sustainable consumption should be treated better by media and policymakers. The participants see themselves mostly as customers who can decide autonomously if provided with adequate information. However, concerning food, they purchase products primarily as per the price, then according to the product visual quality and only lastly as per the information on the label. Concerning transportation, the participants prefer public transportation. On the other hand, they have difficulties to stop using cars, which they perceive as more convenient. The results indicate that the participants are in favour of policymakers taking ambitious steps in order to foster a more sustainable consumption in society. Advertisement and labelling of the products is of utter importance in this regard. Both should be regulated in order to give proper information to the customers. In order to encourage change in private consumption patterns, the use of financial incentives and awareness-raising are appropriate policy instruments.
1
http://www.pacitaproject.eu/ Austria, Belgium (Wallonia), Bulgaria, Czech Republic, Denmark, Hungary, Ireland, Lithuania, Netherlands, Portugal and Spain (Catalonia). 3 th Interview with Ladislav Miko, 18 October 2014. 2
2
Obsah Executive Summary ............................................................................................................................. 2 I. Úvod ................................................................................................................................................. 4 II. Evropská občanská konzultace o udržitelné spotřebě v ČR ............................................................ 6 Koncept udržitelné spotřeby ........................................................................................................... 6 Rozhovory o udržitelné spotřebě s experty v ČR ............................................................................ 7 Otázky pro občanskou konzultaci.................................................................................................... 8 O metodě WWViews ..................................................................................................................... 10 Rekrutace účastníků Evropské občanské konzultace v ČR ............................................................ 10 III. Analýza výsledků občanské konzultace ........................................................................................ 13 Přístup k vyhodnocení občanské konzultace ................................................................................ 13 První tematická sekce: Úvod do problematiky udržitelné spotřeby ............................................. 13 Druhá tematická sekce: Posun k udržitelné spotřebě ................................................................... 15 Třetí tematická sekce: Snížení spotřeby ........................................................................................ 18 Čtvrtá tematická sekce: Směrem k ekonomice s nulovým plýtváním? ......................................... 20 Mezinárodní srovnání výsledků Evropské občanské konzultace................................................... 22 V. Závěr .............................................................................................................................................. 27 Závěry z občanské konzultace na evropské úrovni ....................................................................... 27 Závěry z občanské konzultace na národní úrovni ......................................................................... 28 Použité zdroje .................................................................................................................................... 31 Příloha ............................................................................................................................................... 32 Příloha č. 1: Kvótní rozpis pro účastníky Evropské občanské konzultace – relativní četnosti....... 32 Příloha č. 2: Kvótní rozpis pro účastníky Evropské občanské konzultace – absolutní četnosti ..... 33 Příloha č. 3: Rekrutační strategie CVVM ....................................................................................... 34 Příloha č. 4: Z diskusí u stolů ......................................................................................................... 35 Příloha č. 5: Hlasovací archy .......................................................................................................... 41 Příloha č. 6: Analýza zpětných vazeb k události ............................................................................ 47 Příloha č. 7: Organizace zapojené v projektu PACITA ................................................................... 48
3
I. Úvod Nové technologie stále více ovlivňují vývoj společnosti (nejen ekonomický rozvoj, ale i bezpečnost a zdraví obyvatel, sociální vazby, životní prostředí a další aspekty kvality života). Stejně tak společnost čelí stále novým fenoménům (energetická soběstačnost, udržitelná spotřeba, stárnutí obyvatel aj.), které mohou být stále více řešeny pomocí nových technologií. Nové technologie často přináší efektivnější či úspornější řešení, ale mohou také vzbuzovat sociální otázky či etická dilemata. Je zřejmé, že pronikání nových technologií do společnosti je potřeba (legislativně) usměrňovat s cílem dosažení jejich maximálních přínosů pro společnost a zároveň minimalizace jejich nežádoucích efektů. Vláda a parlament jsou v demokratické společnosti klíčovými subjekty, které by měly prosazovat zájmy společnosti ve vztahu k vývoji a následnému využití nových technologií. Zástupci vlády a parlamentu by při usměrňování vývoje nových technologií a jejich pronikání do společnosti měli znát nejen potenciální přínosy nových technologií, ale také jejich rizika (bezpečnostní, zdravotní, environmentální, etická, …) a preference většinové společnosti ve vztahu k přijetí nových technologií (jako jsou např. nanotechnologie, senzory pro péči o seniory, digitalizace státní správy a ochrana osobních údajů, atd.). K tomu, aby mohli ministři, poslanci a senátoři ve vztahu k novým technologiím rozhodovat nezávisle (bez jednostranného vlivu lobbistických skupin) a zároveň informovaně, je v rozvinutých demokratických zemích uplatňován koncept posuzování vlivu technologií na společnost, tzv. technology assessment (TA). Tento koncept pomáhá odborně a nezávisle posoudit různé aspekty nových technologií a jejich dopadu na společnost a zároveň zhodnotit vztah společnosti ke konkrétním novým technologiím, které mohou ovlivňovat kvalitu života. Zvlášť vhodné pro TA jsou oblasti politického rozhodování, které přinášejí hodnotová dilemata a konflikty, jakým je např. nesoulad liberální tržní ekonomiky a dlouhodobé udržitelnosti. Nové technologie hrají v tomto hodnotovém konfliktu zásadní roli. Jejich zavádění zvyšuje kvalitu spotřebních produktů, což však zároveň vede ke zvýšení celkové spotřeby a k tvorbě odpadu. Hlavním důvodem je výměna starých (často stále funkčních) produktů za nové, modernější. Přestože prostředí politiky je v České republice často vnímáno jako uzavřený systém, parlamentní demokracie ponechává prostor pro využití řady participativních metod TA, které umožňují aktivní účast občanů na tvorbě politiky. „Tento aspekt je nesmírně důležitý, neboť velký díl kritiky současné demokracie se týká právě přístupu občanů do exkluzivního prostoru institucionální politiky.“4 Využití participativních metod TA tak vytváří konsensuální prostředí politiky. Jednou z takových participativních metod, která umožňuje co nejpřesnější zjištění názorů veřejnosti na určitou otázku, je občanská konzultace. Z těchto důvodů uspořádalo dne 18. října 2014 Technologické centrum Akademie věd České republiky5 občanskou konzultaci na téma udržitelné spotřeby. Tato česká akce byla součástí širší evropské občanské konzultace, která proběhla současně v jedenácti různých evropských zemích,6 a to zejména v těch, které buď nemají žádnou, nebo jen malou zkušenost s účastí občanů na tvorbě politiky (jako je tomu např. v případě České republiky). Otázky, o nichž občané diskutovali, byly vybrány tak, aby reflektovaly relevantní oblasti evropské politiky. Cílem bylo přiblížit názory řadových občanů evropským politikům a zákonodárcům, a tím se podílet na politických rozhodnutích Evropské unie, a to zejména prostřednictvím relevantních doporučení ke konkrétním legislativním návrhům Evropského parlamentu v následujících letech.
4
http://www.participativnimetody.cz/proc-participovat.html Dále jen Technologické centrum AV ČR. Více zde: http://www.tc.cz/cs 6 Konzultace v České republice proběhla 18. října, v Maďarsku 19. října a v Belgii (Valonsku), Bulharsku, Dánsku, Irsku, Litvě, Nizozemsku, Portugalsku, Rakousku a Španělsku (Katalánsku) 25. října 2014. http://citizenconsultation.pacitaproject.eu/ 5
4
Evropská občanská konzultace se konala v rámci čtyřletého (2011-2015) projektu 7. rámcového programu Evropské unie, s názvem PACITA (Parliaments and Civil Society in Technology Assessment),7 který byl řešen v rámci tematické oblasti Věda ve společnosti. V projektu bylo zapojeno 15 partnerů působících v národních či regionálních parlamentních organizacích pro vědu a technologie, výzkumných pracovištích, na univerzitách či v jiných podobných institucích. V rámci projektu bylo publikováno několik projektových zpráv, které reflektují jednotlivé aktivity spojené s podporou konceptu TA v Evropě.8 Publikace TA Practices in Europe mapuje například stávající postupy a instituce v Evropě, které se věnují TA, a to zejména na parlamentní půdě. Komparativní analýza Expanding the TA Landscape zase zkoumá potenciál pro rozšíření konceptu TA v zemích, které jej nemají zatím institucionalizován, včetně kapitoly týkající se České republiky. Závěrečná publikace s názvem Policy-Oriented Technology Assessment Across Europe – Expanding Capacities9 pak byla věnována přínosu projektu do problematiky TA a srovnání využití jeho metod v praxi.10 V projektu PACITA se testovaly tři metody TA s různým stupněm zapojení široké a odborné veřejnosti do politického rozhodování a tvorby relevantní legislativy, a to ve třech konkrétních odborných tématech: 1. Genomika veřejného zdraví – metodou využití expertních panelů (future panel), které identifikovaly hlavní politické otázky týkající se budoucnosti genomiky veřejného zdraví. Závěrečná zpráva panelu byla představena během projednání v portugalském parlamentu, které se konalo 18. ledna 2014 v Lisabonu. 2. Stárnutí populace – metodou tvorby scénářů budoucího vývoje (scenario workshop). Národní seminář se konal 29. dubna 2014 v Technologickém centru AV ČR v Praze. V šesti skupinách expertů se diskutovaly tři modelové scénáře budoucího vývoje v oblasti stárnutí populace a jejich případný dopad na seniory.11 3. Udržitelná spotřeba – metodou občanské konzultace (citizen consultation), která se v České republice konala 18. října 2014 v Masarykově koleji v Praze a o níž pojednává tato zpráva.12 Výstupy občanské konzultace a semináře o možných scénářích vývoje stárnutí populace byly základem pro dvě evropské srovnávací studie, které byly společně představeny evropským politikům na konferenci v Bruselu 17. března 2015.13
7
http://www.pacitaproject.eu/ Seznam analýz a publikací projektu PACITA naleznete zde: http://pacita.strast.cz/cs/vystupy/seznamvystupu/publikace-projektu-pacita?FfNewsItem_page=3 9 Klüver, L.; Nielsen, R. Ø. and Jørgensen, M-L. (Eds.): Policy-Oriented Technology Assessment Across Europe – Expanding Capacities. Palgrave Pivot, London 2015. 10 Všechny výstupy projektu PACITA naleznete zde: http://pacita.strast.cz/cs/vystupy 11 Více zde: http://pacita.strast.cz/cs/vystupy/seznam-vystupu/zprava-ze-seminare-o-moznych-scenarichvyvoje-starnuti-populace 12 Více zde: http://pacita.strast.cz/cs/vystupy/seznam-vystupu/evropska-obcanska-konzultace-na-temaudrzitelne-spotreby 13 http://pacita.strast.cz/cs/akce/konference-wp6-wp7-brusel 8
5
II. Evropská občanská konzultace o udržitelné spotřebě v České republice Hlavním motivem pro uspořádání Evropské občanské konzultace na téma udržitelné spotřeby bylo umožnit občanům České republiky vyjádřit se k tématům, která se jich bezprostředně dotýkají, ale zpravidla jsou spíše předmětem politických debat, ať již na národní či evropské úrovni. Směřování Evropské unie ve vztahu k udržitelné spotřebě je v současnosti tématem více než aktuálním a mnohá rozhodnutí, jež budou v nejbližších letech učiněna, budou mít nemalý vliv jak na životy dnešních obyvatel Evropské unie, tak i na životy generací, které přijdou po nás. Přesto mají čeští občané jen velmi málo možností, jak rozhodování politiků v těchto otázkách nějakým způsobem ovlivnit. Možnost říci svůj názor a být slyšet nabídla občanům celkem v 11 různých evropských zemích Evropská občanská konzultace. Ke zmapování názorů a postojů občanů k některým celospolečenským tématům se často využívají sociologické výzkumy nebo výzkumy veřejného mínění. Tyto výzkumy jsou dobrým nástrojem pro zachycení převažujícího mínění ve společnosti ve vztahu k celé řadě oblastí a témat. Koncept udržitelné spotřeby představuje ale téma značně komplexní a složité a nepatří k těm, jež by byla běžnou náplní diskusí občanů České republiky. Vzhledem k tomu, že lze mezi obyvateli České republiky očekávat poměrně malou informovanost o konceptu trvale udržitelné spotřeby a je proto pravděpodobné, že většina lidí nemá na toto téma utvořený jasný názor, nebylo by vhodné pokoušet se takové názory mapovat metodou výzkumu veřejného mínění. Jako výrazně vhodnější se tak jevila metoda občanské konzultace, která oproti klasickému kvantitativnímu sociologickému výzkumu (založenému na dotazníkovém šetření na reprezentativním vzorku obyvatel země) nabízí několik podstatných výhod: umožňuje zúčastněné občany o tématu informovat, nabídnout jim různé pohledy na daný problém a poté také poskytuje příležitost vyjasnit si své názory v diskusi s ostatními. Teprve pak mají tito občané možnost konkrétně se vyslovit k jednotlivým otázkám, jež se k předmětu diskuse vážou. Koncept udržitelné spotřeby Během vědecké konference, která se konala v roce 1994 v Oslu, byla udržitelná spotřeba definována následujícím způsobem: „využívání služeb a souvisejících produktů, které naplní základní potřeby a zvýší kvalitu života, při současné minimalizaci využívání přírodních zdrojů a toxických materiálů a produkce odpadů a znečišťujících látek v průběhu životního cyklu služby nebo produktu tak, aby nebyly ohroženy potřeby budoucích generací.“ Tato definice představuje jednu z nejlepších definic udržitelné spotřeby a je v tomto smyslu používána dodnes. Udržitelná spotřeba je otázka, která se do značné míry týká hned několika velkých výzev uvedených v Lundské deklaraci z roku 2009, která byla výsledkem konference o budoucnosti evropského výzkumu pořádané ve Švédsku. Jedná se mimo jiné o problém společensky efektivního využívání zdrojů energie, vody a potravin. Tyto skutečnosti však nejsou dostatečně reflektované v účinných politických opatřeních proti neudržitelné spotřebě. Jedním z hlavních důvodů je možná to, že spotřeba jako taková představuje hodnotový konflikt principů volného trhu a dlouhodobé udržitelnosti. Konflikt, který musí každodenně řešit většina spotřebitelů. I přesto, že problematika udržitelného rozvoje je pro země střední a východní Evropy nová, rozdíly mezi např. Rakouskem, Německem a Českou republikou se postupem času neustále zmenšují.14 Některé drobné rozdíly lze nalézt zejména v determinantech chování s ohledem na životní prostředí, ale celkový dojem je víceméně podobný: rozhodování jednotlivců ovlivňuje hlavně hodnotová orientace veřejnosti a sociodemografické ukazatele. Evropští zákonodárci aktivně hledají řešení problematiky udržitelné spotřeby zaměřená na výrobu i spotřebu. Existuje však celá řada zúčastněných stran, která má na proces tvorby politiky vliv: samotní zákonodárci, politici, zájmové skupiny, lobbyisté, média, průmyslové organizace, odbory, nevládní organizace, … V projektu PACITA jsme se zajímali také o další zúčastněnou 14
Hadler, M.; Wohlkoenig, P., 2012.
6
stranu: řadové občany. V rámci Evropské občanské konzultace jsme si vyslechli, jak občané 11 různých evropských zemí vnímají politiku související s udržitelnou spotřebou. Zajímalo nás, jaké typy nástrojů by podle občanů měli zákonodárci používat, jak důsledné nebo normativní by měly být a na jaké politické úrovni by se měly řešit. Jádro problému jsme občanům předložili následovně: v oblasti působnosti volného trhu jsou spotřební návyky jednotlivce vnímány jako soukromá záležitost. Vlády většinou nemají vůli příliš zasahovat do osobního prostoru svých občanů. Ve výsledku jsou pak politiky zaměřené na podporu udržitelné spotřeby orientovány spíše na výrobu zboží a poskytování služeb než na regulaci osobní spotřeby. Chtěli jsme s nimi prodiskutovat případné rozšíření politiky související s udržitelnou spotřebou i o opatření zaměřená na osobní spotřebu jednotlivce. Zajímalo nás také, jak občané vnímají různé role, které mohou hrát při zvyšování udržitelnosti ve společnosti. Rozhovory o udržitelné spotřebě s experty v České republice Samotné občanské konzultaci předcházely v jejích přípravných fázích rozhovory s experty České republiky na téma udržitelné spotřeby.15 Cílem rozhovorů bylo nejen lépe uchopit aktuální veřejnou debatu v oblasti životního prostředí a spotřebního chování domácností a podniků, ale také příslušné politické agendy a vládní strategie v této oblasti. tedy zjistit, co se diskutuje a kdo je do těchto diskusí a projektů týkajících se udržitelné spotřeby zapojen. Tito experti byli vybráni tak, aby reprezentovali expertní škálu z různých sfér: od představitelů politických institucí (Ministerstvo životního prostředí ČR, Česká informační agentura životního prostředí) přes zástupce nevládních neziskových organizací (Glopolis, o.p.s., Empress, o.p.s.) a akademické sféry (Sociologický ústav AV ČR) až po reprezentanty podnikatelského sektoru (Svaz průmyslu a dopravy ČR). Výstupem z těchto rozhovorů, zveřejněném na internetových stránkách projektu,16 je mimo jiné konstatování, že v České republice neexistuje skutečná debata mezi relevantními aktéry o problematice udržitelné spotřeby. Určitá forma diskuse se otevírá při projednávání legislativních návrhů v parlamentu, často je to však příliš pozdě na hlubší věcné a odborné zásahy a bez potřebné ochoty i doby na skutečné interakce mezi zúčastněnými stranami.17 Téma udržitelné spotřeby není problematikou, kterou by Ministerstvo životního prostředí18řešilo separátně Naopak jde o oblast, které se věnují dílčí projekty napříč různými vládními resorty. Z této roztříštěnosti věnované oblasti udržitelné spotřeby vznikají některé problémy s naplněním komplexního řešení environmentální problematiky. Ministerstvo životního prostředí navíc nemá kapacity (a ani to není jeho primárním úkolem) přímo samo zjišťovat názory občanů a zapojovat je do nastavování priorit vlastní práce a do vývoje programů a projektů; své činnosti konzultuje pouze v rámci ministerstva, přičemž širokou veřejnost zapojuje do svého fungování jen v podobě několika málo výzkumů. Ministerstvo nemá ani pravomoc koordinovat tuto tematiku, do které zasahují svými pravomocemi i jiní aktéři. V rozhovoru k tématu udržitelné spotřeby, který byl uskutečněn v červnu roku 2013,19 prezentovali představitelé podnikatelské sféry svůj názor na některé cíle environmentálních politik. Uvedli, že některé z nich považují za kontraproduktivní, a poukazovali přitom na svůj postoj k úřednickým nařízením. Ta jsou podle nich založena jen na malých znalostech podnikatelské praxe, která je ztížená problémy spojenými s recesí. Environmentální aktivisté mají podle nich jen slabé představy o nákladech, které by vznikly, kdyby se jejich požadavky uplatnily v praxi. V souvislosti s tím připomínali, že manažeři mají zodpovědnost vůči svým partnerům a zaměstnancům. Z pohledu prodejců potravin je například v současnosti již běžnou praxí, že se neudržitelné produkty stahují z nabídky, a to z důvodu stále vyšší poptávky po produktech šetrnějších 15
Celkem pět rozhovorů provedli zástupci Technologického centra AV ČR a autoři této zprávy: Lenka Hebáková, Tomáš Michalek a Tomáš Ratinger (6-9/2013). Podrobnosti viz dále. 16 http://pacita.strast.cz/cs/akce/konzultace-obcanu-na-tema-udrzitelne-spotreby 17 Ratinger et al (2014). 18 Interview z 23. srpna 2013 – Daniel Hájek (Ministerstvo životního prostředí ČR) a Pavel Hrubý (Česká informační agentura životního prostředí). 19 Interview z 25. června 2013 – Boris Dlouhý (Konfederace průmyslu a dopravy).
7
k životnímu prostředí. Je proto podle nich nutné ponechat vývoj na přirozeném tržním mechanismu. Některé potravinové obchodní řetězce stahují potraviny z regálů ještě před datem spotřeby, aby zamezily tomu, že se zkazí zákazníkům doma. Tyto potraviny však až donedávna nekončily v potravinové bance, ale byly zlikvidovány. Důvodem byla nutnost i v tomto případě platit 15% daň z přidané hodnoty.20 Darovat potraviny přestalo být nevýhodné až od konce roku 2014.21 Nevládní neziskový sektor je podle rozhovorů s jejich zástupci charakteristický velmi širokým zájmem o tematiku udržitelné spotřeby.22 Do něj zahrnují zejména problematiku potravin, udržitelného ekonomického rozvoje, zájem o stav a procesy ovlivňující klima či oblast lidských práv i vzdělávání veřejnosti o důsledcích jejich každodenní spotřeby a možnostech její úpravy. Zaměřují se i na identifikaci příležitostí k uplatnění ekologicky efektivních inovací do podnikání.23 Spolupráce některých mezinárodních korporací spolupracujících s nevládními neziskovými organizacemi jako Glopolis, Hnutí Duha, Na Zemi atp. ukazují, že na straně podniků dochází k postupnému uvědomění si a akceptaci skutečnosti, že vzácné zdroje jsou ve svém množství omezené.24 Otázky pro občanskou konzultaci
Témata identifikována jako důležitá z pohledu udržitelné spotřeby (na základě rozhovorů s experty v České republice): POTRAVINY 1. Předcházení vzniku potravinového odpadu 2. Původ potravin 3. Spotřeba masa 4. Samozásobitelské domácnosti 5. Farmářské trhy 6. Role potravinových řetězců HOSPODÁŘSKÝ ROZVOJ 7. Energetický mix 8. Biopaliva 9. Udržitelná doprava 10. Sociodemografické charakteristiky 11. Původ výrobků POLITICKÉ ASPEKTY 12. Regulatory Impact Assessment 13. Stabilita a konceptualizace předpisů v oblasti životního prostředí 14. Environmentální prohlášení o produktu 15. Dotace 16. Manuál udržitelné spotřeby a výroby 17. Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) 18. V současné době diskutované problémy na politické scéně ČR 19. Krátkozraká tvorba politiky ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 20. Ekoturistika 21. Nakládání s odpady 22. Kapacita prostředí vstřebat vodu PSYCHOLOGICKÉ A SOCIOLOGICKÉ ASPEKTY 23. Viditelnost / marketing kampaně 24. Komfort a zvyky občanů 25. Finanční pobídky udržitelnosti 26. Vzdělávání o otázkách životního prostředí 27. Obecná nedůvěra v tvorbu politiky 28. Nedůvěra v kolektivní akce 29. Nedostatek informací
V otázkách pro občanskou konzultaci k udržitelné spotřebě jsme se zaměřili na některé klíčové oblasti: potraviny a nápoje, dopravu, bydlení a elektrická zařízení. Tyto čtyři kategorie spotřebních produktů jsou odpovědné za 60 až 70 % znečištění životního prostředí způsobeného skleníkovými plyny, úbytkem ozónové vrstvy, kyselými dešti a spotřebou přírodních zdrojů.25 Proto se veškeré iniciativy, jejichž cílem je přiblížit spotřebu hospodářským a lidským možnostem a možnostem planety, pravděpodobně dotýkají těchto čtyř klíčových oblast. V rámci občanské konzultace byly představeny tři cesty k dosažení udržitelné spotřeby, které se navzájem nevylučují. První možnou cestou je posun k udržitelnějším spotřebním návykům. Ty zahrnují rovnováhu mezi tím, co a jak lidé spotřebovávají, a zátěží, kterou tato spotřeba představuje pro přírodní zdroje naší planety, ekonomiku a společnost. Druhou možnou cestou, kterou jsme vzali v úvahu, je omezení spotřeby. Toho lze částečně dosáhnout změnou přístupu ke spotřebě a čás20
Ratinger et al (2014). http://www.financnisprava.cz/cs/financni-sprava/pro-media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2014/jakspravne-uplatnit-dph-u-darovani-zbozi-do-potravinovych-bank-5553 22 Interview ze 7. srpna 2013 – Aurèle Destrée, Petr Lebeda a Petr Patočka (Glopolis). 23 Interview z 27. září 2013 – Vladimír Dobeš (Empress). 24 Interview z 27. srpna 2013 – Michael L. Smith (Sociologický ústav AV ČR). 25 Household Consumption and the Environment, EEA Report, No. 11/2005, ISSN 1725-9177: (http://www2.uca.es/grup-invest/cit/Sostenibilidad_archivos/Consumo%20domestico%20y%20entorno.pdf) 21
8
tečně změnou výrobních a zpracovatelských postupů. Třetí možnou cestou, jak zmírnit sociální, environmentální a ekonomický dopad zapříčiněný spotřebou, je zredukovat množství odpadu, který kvůli této spotřebě vzniká.
Grafika z příručky pro občanskou konzultaci
EU nahlíží na udržitelnost z mnoha stran, zvláště pak v souvislosti s efektivním využíváním zdrojů a energie. V poslední době se věnuje zvýšená pozornost tzv. oběhovému hospodářství – hospodářství, které neprodukuje téměř žádný odpad. Klíčovou iniciativou EU pro toto desetiletí je růstová strategie nazvaná Evropa 2020.26 Podle předchozího předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa je cílem strategie Evropa 2020 dosáhnout „inteligentní, udržitelnou a inkluzivní ekonomiku s vysokou úrovní zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti“.27 Evropa 2020 s sebou přináší řadu dalších iniciativ. Jednou z nich je i tzv. Cesta Evropy k efektivnímu využívání zdrojů, která popisuje, jak by se mohla evropská ekonomika do roku 2050 transformovat na plně udržitelnou ekonomiku. Další iniciativou strategie Evropa 2020 je Akční plán pro udržitelnou spotřebu a výrobu (USV) a udržitelnou průmyslovou politiku (UPP)28, jehož cílem je zajistit vedoucí úlohu EU v oblasti vlivu na životní prostředí, a to zlepšením energetických a ekologických vlastností produktů a jejich přijetím spotřebiteli. Výsledkem těchto iniciativ by mohla být společnost, která se bude značně lišit od té současné.
26
Europe 2020: http://ec.europa.eu/europe2020/index_en.htm Ibid. 28 Sustainable Consumption and Production and Sustainable Industrial Policy Action Plan: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2008:0397:FIN:EN:PDF and http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sustainable-business/environment-action-plan/index_en.htm 27
9
O metodě WWViews Cílem konzultace občanů bylo poskytnout informace politické a podnikatelské sféře pro případná opatření omezující neudržitelnou spotřebu a povzbuzující spotřebu udržitelnou. Během konzultace jsme se zaměřili na problémy spojené s udržitelnou spotřebou a vytvářením příslušných politik. Jejím formátem byla dánská metoda World Wide Views,29 která umožňuje simultánní a interaktivní setkání přibližně stovky účastníků v každé zúčastněné zemi a vyjádření jejich názoru prostřednictvím zodpovězení konkrétních otázek. Občanská konzultace tak proběhla v několika evropských zemích. Kromě České republiky se na ní podíleli i občané Belgie, Bulharska, Dánska, Irska, Litvy, Maďarska, Nizozemska, Portugalska, Rakouska a Španělska. Ve výsledném vzorku cca 100 českých účastníků občanské konzultace byl zajištěn reprezentativní podíl mužů a žen; představitelů jednotlivých věkových kategorií a vzdělanostních skupin; obyvatel různých krajů a obcí různých velikostí; lidí s určitým zaměstnaneckým statusem atd. (více viz další kapitola). Občanská konzultace, která se v České republice uskutečnila dne 18. října 2014 v Masarykově koleji v Praze, byla u nás, stejně jako ve všech ostatních zemích, rozdělena na 4 tematické sekce se stejným formátem. Každá sekce byla uvozena krátkým videem,30 které účastníky seznámilo s otázkami a problémy spojenými daným tematickým blokem. Další náměty pro diskusi pak byly předneseny hlavním facilitátorem (moderátorem) a poté již bylo předáno slovo jednotlivým účastníkům občanské konzultace, kteří měli možnost probrat své názory a postřehy při diskusi u svého stolu moderované skupinovým facilitátorem. Tato debata trvala vždy 45 minut. U každého z celkem 18 kulatých stolů sedělo 5 až 7 účastníků vybraných tak, aby mohli společně diskutovat lidé různého pohlaví, věku, vzdělání a pocházející z různých míst České republiky. V diskusi s ostatními měl každý z účastníků možnost se k danému tématu vyjádřit, zformulovat své názory, vyslechnout si argumenty ostatních, kteří jeho názor podporovali, či naopak vyvraceli, změnit své stanovisko či se naopak ve svém názoru utvrdit. Často měl také poprvé možnost hlouběji přemýšlet o tématech, o kterých do té doby neuvažoval či o nich měl jen velmi málo informací. Poté každý sám za sebe vyplnil předem připravený arch s otázkami k danému tématu.31 Právě archy vyplněné 106 účastníky občanské konzultace reprezentativně zastupujícími populaci České republiky z hlediska kvót pohlaví, věku, vzdělání, kraje a velikosti bydliště, jsou jedním ze základních podkladů pro analýzu výstupů konzultace. Výsledky hlasování byly následně zaneseny do online aplikace,32 kde je bylo možné porovnat s výsledky hlasování v jiných zemích, neboť otázky pro všech 11 participujících zemí byly totožné. Dalším důležitým materiálem k analýze je protokol, který shrnuje postřehy tří zapisovatelů. Ti v průběhu dne naslouchali diskusím u vybraných stolů, evidovali podnětné teze, citace a argumentační linky diskusí probíhající v daných debatních blocích. Tento protokol tak významným způsobem rozšiřuje výpovědní hodnotu odpovědí účastníků na otázky odpovědních archů (viz příloha č. 4). Rekrutace účastníků Evropské občanské konzultace v České republice Cílem Evropské občanské konzultace k trvale udržitelné spotřebě bylo získat závěry, které budou představovat relevantní informaci reprezentující názory různých skupin obyvatel žijících v České republice. Proto jsme považovali za zcela klíčové, aby mezi přibližně stovkou lidí, kteří se měli konzultace zúčastnit, byly zahrnuty pokud možno všechny kategorie obyvatel a aby tak byla výsledná skupina účastníků co nejpestřejší. Jedině dobře vybraný vzorek občanů je totiž zárukou, že výsledky občanské konzultace budou relevantní výpovědí o názorech a postojích české společnosti, a bude tak možné zobecnit je na všechny české občany.
29
http://www.wwviews.org/ K vidění také zde: https://www.youtube.com/playlist?list=PLgQy-FbfhVz4UhLyLjTumfmcOeleTZ6BG 31 Hlasovací archy naleznete v příloze č. 3. 32 http://citizenconsultation.pacitaproject.eu/results/ 30
10
Pro sestavení optimálního vzorku českých občanů bylo třeba nejprve stanovit parametry, které budou při konstrukci vzorku zohledněny, a dále si vytyčit tzv. rekrutační strategii. Jinými slovy, bylo zapotřebí zvolit takový postup, který bude v českém prostředí vhodný k zajištění dostatečného počtu účastníků a současně bude zárukou toho, že výsledný vzorek účastníků bude odpovídat stanoveným parametrům. Rekrutaci účastníků občanské konzultace mělo na starosti Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR (dále jen CVVM),33 které má bohaté zkušenosti s konstrukcí reprezentativních vzorků občanů České republiky. K zajištění kvalitní rekrutace (náboru a výběru účastníků diskuse) bylo nejprve nutné stanovit si parametry, které jsou v českém prostředí důležité a které je třeba při výběru zohlednit. Při stanovení těchto parametrů CVVM vycházelo na jedné straně z požadavků a pokynů dánského koordinátora a českého partnera projektu PACITA, na straně druhé ze znalosti specifik českého prostředí. Významnou roli při volbě parametrů hrálo také téma občanské konzultace (tedy trvale udržitelná spotřeba). Hlavní parametry, zohledněné při sestavování vzorku účastníků, byly pro ČR vybrány tyto:
Pohlaví Věk Vzdělání Kraj Velikost místa bydliště Ekonomická aktivita – zde bylo stanoveno 7 základních kategorií: zaměstnanec v soukromém sektoru, zaměstnanec ve veřejném sektoru, podnikatel/osoba samostatně výdělečně činná, nezaměstnaný, student, důchodce a osoby na mateřské či rodičovské dovolené či v domácnosti. Členství v ekologických organizacích – vzhledem k tomu, že účastníci diskuse neměli být odborníky na téma trvale udržitelné spotřeby, byli všichni členové ekologických organizací z účasti na občanské konzultaci předem vyloučeni. V případě České republiky nešlo o nijak zásadní omezení, neboť ke členství v některé ekologické organizaci se nyní hlásí pouze přibližně 2 % české populace34. V jiných zemích (typicky třeba ve Skandinávii), kde se k členství v těchto organizacích hlásí i polovina občanů, měl ale tento požadavek na konstrukci vzorku zásadní vliv.
Hlavní parametry sledované při výběru vzorků byly ve většině zúčastněných zemí shodné, některé země si ještě přidávaly specifická kritéria, např. národnost. V českém prostředí jsme se rozhodli pro zařazení parametru „ekonomická aktivita,“ který se vzhledem k tématu občanské konzultace jevil jako relevantnější než konkrétní odvětví, ve kterém je člověk zaměstnán. Ve studiích realizovaných k tématu trvale udržitelné spotřeby se totiž opakovaně ukazuje, že sociálně ekonomický status (který je značně ovlivněn právě ekonomickou aktivitou a vzděláním) má velký vliv na ochotu lidí chovat se udržitelným způsobem.35 (Podrobněji je celá rekrutační strategie a kvótní rozpis obsažen v přílohách 1, 2 a 3.)
33
http://cvvm.soc.cas.cz/ Údaj vychází z výsledku výzkumu CVVM uskutečněného v květnu 2014, kde byla reprezentativnímu vzorku více než tisíce občanů ČR ve věku od 15 let položena otázka: „Jste, nebo nejste členem některé ekologické organizace nebo hnutí?“ Nabízené odpovědí: „a) Ano, jste členem – b) ne, nejste členem.“ 35 Tento výrok potvrzuje mimo jiné tisková zpráva CVVM „ Vztah k životnímu prostředí a chování domácností – květen 2014“, kde se uvádí: „Podrobnější analýza dat ukazuje, že třídění běžného odpadu a nebezpečného odpadu je častější mezi těmi, kdo uvádí dobrou životní úroveň a mají vysokoškolské vzdělání. Třídění běžného odpadu zároveň častěji deklarují osoby orientující se v politickém spektru na pravici a ženy. Osoby uvádějící dobrou životní úroveň, mající vysokoškolské vzdělání, osoby orientující se na pravici a ženy zároveň ve větší míře nakupují výrobky šetrné k životnímu prostředí a šetří energií a vodou kvůli životnímu prostředí. Stejné platí zároveň i pro omezení jízdy autem a nákup biopotravin.“ (Nováková, J., 2014). 34
11
Složení účastníků občanské konzultace Na základě zvolené strategie náboru účastníků Evropské občanské konzultace na téma udržitelné spotřeby, která se konala dne 18. října 2014 v Masarykově koleji v Praze, se konzultace nakonec zúčastnilo 106 lidí ve věku od 18 let z celé České republiky. Vybraný vzorek přitom z hlediska svého složení věrně reprezentoval populaci České republiky z hlediska vybraných kvót. Díky tomu mohla Evropská občanská konzultace poskytnout co možná nejméně zkreslené výstupy o názorech a postojích české veřejnosti ke sledovanému tématu. Nejmladšímu účastníkovi bylo 18 let, nejstaršímu pak 76 let. Akce se zúčastnili lidé, kteří přijeli ze všech 14 krajů České republiky a kteří žijí ve velkých městech, malých městech, vesnicích i těch nejmenších vesničkách. Z hlediska ekonomického postavení byli mezi účastníky události studenti, důchodci, nezaměstnaní, lidé pracující v nejrůznějších profesích: prodavačka, skladník, knihovnice, státní úřednice, letecký mechanik, projektant, lékařka, oblastní ředitel atd. Celkově bylo mezi účastníky občanské konzultace 42 % osob pracujících v zaměstnaneckém poměru, 8 % podnikatelů nebo OSVČ, 10 % nezaměstnaných, 14 % studentů a 26 % důchodců. Srovnání dalších souhrnných charakteristik účastníků občanské konzultace v porovnání se zadanými kvótami nabízí tabulka 1.
Tabulka 1: Rekrutace účastníků občanské konzultace Výsledek podle kvót
Zadání (%) Výsledek (%) POHLAVÍ Muži 48,5 49,1 Ženy 51,5 50,9 VĚK 18-30 20,2 21,7 31-40 20,3 19,8 41-60 32,4 38,7 61+ 27,1 19,8 VZDĚLÁNÍ ZŠ 16,3 6,6 SŠ 70,1 69,8 VŠ 13,6 23,6 VELIKOST MÍSTA BYDLIŠTĚ 0-2000 obyvatel 26,3 20,7 2 000-100 000 51,3 55,7 nad 100 000 22,4 23,6 KRAJ MÍSTA BYDLIŠTĚ Praha 12,4 14,2 Středočeský 12,2 12,3 Jihočeský 6,0 7,5 Plzeňský 5,5 4,7 Karlovarský 2,8 3,8 Ústecký 7,7 11,3 Liberecký 4,1 4,7 Královéhradecký 5,2 3,8 Pardubický 4,9 4,7 Vysočina 4,8 2,8 Jihomoravský 11,2 5,7 Olomoucký 6,0 3,8 Zlínský 5,6 9,4 Moravskoslezský 11,5 11,3
12
III. Analýza výsledků občanské konzultace Přístup k vyhodnocení občanské konzultace Účastnící občanské konzultace obdrželi v průběhu akce 6 odpovědních archů. Na tzv. archu 0 účastnící vyplnili své základní charakteristiky (věk, pohlaví, velikost sídla, kraj, vzdělání, ekonomickou aktivitu). Archy 1 až 4 obsahovaly každý 5 až 6 otázek k diskutovanému tématu v sekcích. Na závěr účastnící ještě vyplňovali arch č. 5, na kterém vyjadřovali své dojmy z akce. Základem analýzy jsou archy 0 až 4. Odpovědi na těchto arších byly předdefinovány a účastníci z odpovědí vybírali ty, se kterými souzněli nejvíce. Spektrum možných odpovědí bylo různé pro různé otázky: někde jen binární (ano/ne), jindy se vybírala jedna odpověď z několika (až 7), v mnoha otázkách mohli účastnící vybírat dvě nebo tři odpovědi. (Úplné znění odpovědních archů je možné nalézt v příloze 5.) Kvantitativní vyhodnocení obsahuje jednak frekvence odpovědí v jednotlivých otázkách, tj. k jakým názorům se účastnící přikláněli nejvíce a nejméně, jednak statistickou analýzu vztahů mezi odpověďmi a charakteristikami účastníků, případně souvislostí mezi odpověďmi. Pro tuto druhou skupinu byly použity chí-kvadrát testy. V případě frekvencí je třeba mít na paměti, že pro otázky, kde bylo možných více odpovědí, součty frekvence odpovědí jsou větší než 100 %.
První tematická sekce: Úvod do problematiky udržitelné spotřeby V první tematické sekci vyjadřovali účastníci občanské konzultace svůj postoj k otázce udržitelného rozvoje a udržitelné spotřeby a k možným opatřením pro zvýšení udržitelnosti spotřeby. Výsledky hlasování Udržitelný rozvoj zahrnuje mnoho otázek a řešení, účastníkům bylo nabídnuto deset36, z nichž měli vybrat maximálně tři jako nejdůležitější úkoly pro budoucnost. Téměř tři čtvrtiny českých účastníků považují za nejdůležitější úkol, který bude v budoucnu třeba vyřešit, ochranu životního prostředí. Následují zajišťování přírodních zdrojů, vytváření pracovních míst a zajištění dobré správy věcí veřejných, jež označila za největší výzvy pro budoucnost více než čtvrtina účastníků diskuse. Jako nejméně naléhavé se obyvatelům České republiky jeví řešení problému s migrací (mezi jednu ze tří nejdůležitějších výzev budoucnosti ji vybralo jen 9 % účastníků). Naprostá většina účastníků občanské konzultace uvedla, že se zajímá o otázky trvale udržitelné spotřeby – nezájem o téma připustilo jen 11 % žen a 23 % mužů. Je však třeba vzít v úvahu, že tento poměr „zájmu“ je částečně podmíněn tím, že účastníci měli zájem přijet na občanskou konzultaci a nutně také odráží vliv informační brožury a úvodního filmu. Podobně lze argumentovat i v případě první otázky. V tomto smyslu je pravděpodobně vysoké procento zájmu o ochranu životního prostředí a udržitelnou spotřebu nadsazené ve vztahu k celé populaci. Přesto výsledky omnibusových šetření CVVM SOÚ AV ČR, v. v. i., popsané v tiskové zprávě z června 201437, dlouhodobě potvrzují vysoké povědomí českých občanů o naléhavosti řešení otázek ochrany životního prostření (většina respondentů považuje „globální environmentální problémy“ za dosti a velmi závažné).38 V následných dvou otázkách byl obecný „zájem o udržitelnou spotřebu“ konfrontován se skutečným chováním účastníků v oblastech cestování na krátkou vzdálenost a nákupu potravin. Při cestování do místa vzdáleného do 10 kilometrů dá polovina účastníků přednost cestování veřejnou dopravou, více než čtvrtina použije vlastní automobil, 16 % nasedne na kolo a necelá desetina se vydá pěšky. Preferovaný způsob dopravy do vzdálenosti do 10 kilometrů se významně 36
Zjemňující a konkretizující standardně zmiňované čtyři dimenze: environmentální, ekonomickou, sociální a institucionální. 37 Červenka, J., Kubatová, M. 2014. 38 http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7251/f3/oe140616.pdf
13
liší podle velikosti místa bydliště: lidé z nejmenších obcí (do 2000 obyvatel) se častěji rozhodnou pro jízdu na kole, lidé z menších měst (2 až 50 tisíc obyvatel) si častěji dojdou na místo pěšky a obyvatelé středních a velkých měst se častěji rozhodnou pro cestování veřejnou dopravou. Nadpoloviční většina účastníků občanské konzultace uvedla, že při nákupu potravin zvažuje, zda jsou potraviny zdravé, ale také jaká je jejich cena. Jako nejméně relevantní hledisko při nákupu potravin se ukázalo to, „zda jsou potraviny vyráběny s vysokými standardy vzhledem k udržitelnosti“. To potvrzují i výsledky omnibusového šetření CVVM (2014), v něž respondenti uvádějí méně často nákup výrobků šetrných k životnímu prostředí (27 %) a zvláště biopotravin (15 %) jako alternativy environmentálně šetrného chování než jiné aktivity, jako např. třídění odpadu (to provádí 83 % občanů, z nichž více jak polovina tak činí vždy, ostatní pak často).39 Téměř čtyři pětiny účastníků občanské konzultace věří, že hlavní odpovědnost za snahu o udržitelnější spotřebu mají převzít samotní občané. Čtyřicet čtyři procenta přisoudila odpovědnost národním politikům a vládě, čtvrtina Evropské unii a jejím institucím a jen pětina firmám a průmyslu (viz graf 1). Pouze necelá desetina účastníků občanské konzultace vybrala mezi hlavní aktéry, kteří by měli převzít odpovědnost za snahu o udržitelnou spotřebu, OSN a další nadnárodní instituce, lokální a/nebo regionální samosprávy a nevládní neziskové organizace (NNO). Graf 1: Kdo má převzít zodpovědnost za snahu o udržitelnější spotřebu? (v %) 90 80 70 60 50 40
78
30 44
20
25
10 0 Každý občan
Národní politici a vláda
Evropská unie a její instituce
8
7
OSN a další národní instituce
Lokální a/nebo regionální samospráva
2 Nevládní neziskové organizace
0 Firmy a průmysl
Pozn. Účastníci měli možnost uvést až 2 různé odpovědi. Zdroj: Občanská konzultace 2014
Výsledky nelze však jednoduše interpretovat tak, že podle českých občanů vede cesta k udržitelnější spotřebě spíše sebeuvědoměním jednotlivých spotřebitelů než prostřednictvím politiků národních vlád či Evropské unie. Předně je třeba vzít v úvahu, že účastníci volili dvě odpovědi z výběru (aniž by jim přisuzovali váhu, která je z jejich hlediska důležitější). V odpovědích byly zmíněny jak nepolitické (neveřejnosprávní) subjekty, tak subjekty veřejnosprávní (regionální, národní, nadnárodní). Při detailnějším prozkoumání se ukazuje, že účastnící převážně volili v jedné odpovědi neveřejnosprávní instituci (86 %) a ve druhé veřejnosprávní instituci (71 %). Jen ve 14 % volili výhradně odpověď „každý občan“40.
39
Nováková, J. 2014. Celkově 17 % účastníků volilo jen jednu odpověď v otázce na to, kdo by měl převzít zodpovědnost za udržitelnou spotřebu (otázka 1.5). 40
14
Z volených párů odpovědí na otázku, kdo má zodpovědnost za udržitelnou spotřebu, možno vyčíst, že 50 % účastníku občanské konzultace volilo zodpovědnost každého občana a nějaké veřejné instituce; 14 % kombinovalo zodpovědnost občanů a firem a 7 % kombinovalo zodpovědnost veřejnosprávních institucí a firem; a konečně 14 % by nechalo zodpovědnost čistě na veřejnosprávních institucích (podobně jako těch, kteří naložili zodpovědnost plně na občana). Nadpoloviční většina zúčastněných občanů (54 %) označila jako nejvhodnější politický nástroj k podpoře udržitelné spotřeby zahájení informační kampaně, která by občany motivovala ke změně spotřebitelského chování a naučila je, jak zpracovávat výrobky udržitelným způsobem. Obdobný podíl (52 %) účastníků pokládá za nejvhodnější nástroj dotace a/nebo daně, aby bylo levnější spotřebovávat udržitelně a nákladnější užívat výrobky a služby s negativními dopady na udržitelnost. Ostatní instrumenty (stanovení závazných standardů pro udržitelnou spotřebu a prosazení jejich dodržování, označení výrobků tak, aby bylo pro lidi jednodušší poznat produkt vyrobený v souladu se standardy udržitelnosti, a zákaz výroby a dovozu výrobků a služeb s negativními dopady na udržitelnost) byly voleny podstatně méně často (20 až 30 %). Pokud sdružíme výběr odpovědí jen do dvou kategorií, tj. regulační opatření (zavedení standardů, zákaz výroby a dovozu a dotace/daně) a informační (informační kampaně a značení výrobků) pak je možno ukázat, že 58 % účastníků volilo oba typy nástrojů, téměř čtvrtina se klonila čistě k regulacím a samotným informačním nástrojům věřilo jen 17 % účastníků.41 Tabulka 2: Volba opatření na podporu udržitelné spotřeby
Neobsahuje regulační opatření Regulační opatření Celkem
Neobsahuje informační Informační opatření opatření Celkem 2% 17 % 19 % 23 % 58 % 81 % 25 % 75 % 100 %
Vysvětlivky: Jen regulační nebo jen informační opatření Překryv Zdroj: Občanská konzultace 2014
Uznání potřeby obou typů nástrojů (informace a regulace) potvrzuje naši interpretaci výsledků z předchozí otázky, že se občané nevzdávají vlastní zodpovědnosti v otázce udržitelné spotřeby, současně však považují aktivní participaci veřejného sektoru za nutnou.
Druhá tematická sekce: Posun k udržitelné spotřebě Jestliže účastníci v prvním tematickém bloku diskuse poznamenali, že jsou ochotni upravit své spotřební chování tak, aby bylo udržitelnější, druhá tematická oblast byla na tuto oblast přímo zaměřena. Občané zde diskutovali možnosti posunu k udržitelnějšímu spotřebnímu chování prostřednictvím udržitelnějších výrobků včetně své vlastní role v tomto procesu. Výsledky hlasování Občané svou hlavní úlohu v posunu k udržitelné spotřebě spatřují ve spotřebitelské roli, tedy v odhodlání kupovat výrobky a využívat služby, které směřují k udržitelné spotřebě. Tuto odpo41
Celkově 12 % účastníků volilo jen 1 odpověď a 2 % shledala, že jim nevyhovuje žádná z nabídnutých možnos-
tí.
15
věď zvolila téměř polovina (48 %) účastníků občanské konzultace. Pětina českých občanů si myslí, že jejich úloha v posunu k udržitelné spotřebě by měla být propagační42 (měli by tedy motivovat rodinu, přátele a známé na sociálních sítích k udržitelné spotřebě) nebo společensky aktivní (spočívající v účasti na společenských aktivitách ve prospěch udržitelnosti). Jen ‚ 3 % účastníků uvedla, že posun směrem k udržitelnosti by vůbec neměl být věcí samotných občanů. Pozoruhodné je, že účastníci v diskuzích (a v hlasování v předchozí sekci) viděli politická opatření jako potřebná, avšak v této otázce nepovažovali svoji roli jako voliče politické reprezentace země nebo EU za nejdůležitější (jen 8 % volilo takto).43 O trochu více než polovina českých účastníků (52 %) považuje za nejvhodnější ekonomická opatření vedoucí k udržitelnější individuální každodenní dopravě přesun investic do infrastruktury z individuální automobilové dopravy do kvalitnější nabídky veřejné dopravy. O málo méně než polovina pak daňové úlevy pro alternativy k individuální automobilové dopravě (např. pro sdílení aut, veřejnou dopravu, využití kola, práci z domova). Nejméně často se českým občanům zdálo vhodné zavedení vyšší daně na fosilní paliva, které podpořila jen 2 % účastníků akce. Lidem mladším 40 let se častěji jevilo jako vhodné zavedení výhodnějších půjček na koupi vozů šetrnějších k životnímu prostředí, občané starší 40 let by zase častěji podpořili zacílení investic do infrastruktury směrem ke zkvalitnění nabídky veřejné dopravy (viz graf Graf 2). Účastníci, kteří se domnívají, že hlavní díl odpovědnosti za udržitelnou spotřebu by měli převzít národní politici a vlády, rovněž častěji volí nástroj zdanění aut znečišťujících životní prostředí a výhodné půjčky na koupi vozů šetrnějších k životnímu prostředí. Pokud rozdělíme navrhovaná opatření na restriktivní (zdanění a mýtné) a na povzbuzující (výhodné půjčky, daňové úlevy a přesun investic do infrastruktury pro veřejnou dopravu), pak 92 % účastníku vybralo alespoň jedno opatření povzbuzující udržitelnou spotřebu, z toho 60 % (54 % ze všech účastníků) vybralo jen povzbuzující opatření a 40 % se klonilo ke kombinaci restriktivního a povzbuzujícího opatření.
42
Osvětová Jeden z důvodů může být právě to, že politické strany nemají udržitelnou spotřebu ve svých programech (Ratinger a kol. 2014) 43
16
Graf 2: Přijatelnost opatření pro udržitelnější dopravu v závislosti na věku respondentů (v %) 70 60 50 40 30 20 10 0
59
61
48
39 34 32 12
2
18 až 39 let
18
25
48 16
2
40 až 59 let
43 14
52 10
0
60 a více let
Daňové úlevy pro alternativy k individuální automobilové dopravě Výhodně půjčky na koupi šetřenějších vozů Mýtná na dálnicích a omezený přístup aut do center měst Přesun investic z individuální automobilové do kvalitnější nabídky veřejné dopravy Vyšší daně pro auta, která více znečišťují Vyšší daně na fosilní paliva Pozn. Respondenti měli možnost uvést až 2 různé odpovědi. Zdroj: Občanská konzultace 2014.
Ve snaze zlepšit informovanost spotřebitelů o udržitelnosti výrobků by se veřejná správa měla především zaměřit na zjednodušení a ustálení existující značky udržitelnosti na výrobcích (tuto odpověď zvolilo 46 % občanů), dalších 28 % pak za hlavní považuje vzdělávání spotřebitelů, aby lépe rozuměli informacím na výrobcích a v reklamách. Pokud sloučíme skupinu opatření, která se vážou na označování výrobků, je zřejmá preference srozumitelných, úplných a garantovaných informací (72 %). Také platí, že 85 % z těch, kdo volili označování výrobků44 jako vhodné opatření pro zlepšení udržitelnosti spotřeby (Otázka 1.6), preferuje zkvalitnění informací na obalech (Otázka 2.3). Zatímco ti, kteří volili ostatní formy nástrojů (Otázka 1.6), neinklinovali k žádné specifické formě zlepšení informovanosti spotřebitelů o udržitelnosti výrobků (Otázka 2.3). Na nejvhodnější postup, který by měli evropští politici zvolit pro zlepšení energetické efektivity, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů a snížení emisí skleníkových plynů, neměli účastníci jednoznačný názor. Třetina účastníků si myslí, že evropští politici by v této oblasti měli stanovit cíle pro členské státy, ale nechat na nich, jak dané cíle splní. Pětina obyvatel preferuje stanovení cílů pro členské státy, a to včetně toho, jak daných cílů dosáhnout a další přibližně pětina věří, že tato oblast má být ponechána zcela v kompetenci jednotlivých států Evropské unie. V datech nelze určit skupiny občanů, které by jednoznačně prosazovaly některou z nabízených strategií. Občané, kteří se domnívají, že by se evropští politici v oblasti energetické efektivity měli zaměřit na podporu rozvoje konkrétních technologií, se rovněž častěji přiklání k tomu, že by EU měla převzít hlavní zodpovědnost za snahu o udržitelnější spotřebu. Ve vztahu k tomu, jak by se měli politici zachovat ve věci občanských iniciativ pro udržitelnost a ve věci procesů společenské angažovanosti, v české společnosti zřejmě převažuje názor, že by takovým iniciativám měla být poskytnuta finanční podpora (tuto odpověď zvolilo 62 % účastníků občanské konzultace). Pětina obyvatel věří, že by v této věci měla být iniciativa ponechána na samotných občanech a volném trhu a pouze necelá desetina za nejvhodnější označila poskytnutí politické podpory a uznání či poskytnutí poradenství a administrativní podpory. Obyvatelé největších měst se významně častěji domnívají, že podobné aktivity mají být přenechány samotným 44
Označení výrobků tak, aby bylo pro lidi jednodušší poznat produkt vyrobený v souladu se standardy udržitelnosti (odpověď 1.6 c).
17
občanům a volnému trhu, výrazně méně často by souhlasili s jejich finanční podporou. Účastníci, kteří se domnívali, že ve věci občanských iniciativ a procesů společenské angažovanosti by měla být aktivita ponechána na samotných občanech, se v předchozí otázce častěji přikláněli k tomu, že zvolení nejlepšího postupu pro zlepšení energetické efektivity by mělo být zcela ponecháno na jednotlivých členských státech EU.
Třetí tematická sekce: Snížení spotřeby Většina současných opatření je zaměřena na snížení dopadů spotřeby. Hlavním úkolem třetí sekce bylo zamyslet se nad tím, jak mohou zákonodárci povzbudit občany k samotnému snížení spotřeby. Účastníci občanské konzultace byli dále vedeni k tomu, aby zvážili vlastní ochotu a možnosti, jak ke snížení spotřeby mohou přispět právě oni. Výsledky hlasování Ochotu dobrovolně omezit svou osobní spotřebu vyjádřilo 9 z 10 účastníků občanské konzultace, častěji to byly ženy (93 %) než muži (85 %). Dvě pětiny občanů spotřebitelů by podle svých slov byly ochotny se uskromnit v oblasti nákupu výrobků – například nekupovat věci, které vyjdou rychle z módy, nekupovat často nový mobilní telefon nebo jinou elektroniku, sdílet nebo půjčovat si věci namísto jejich nákupu nebo je kupovat z druhé ruky apod. Pětina občanů deklarovala ochotu omezit svoji spotřebu v oblasti spotřeby energie a vody v domácnosti – např. snížit teplotu v bytě/pokoji o 1°C, sprchovat se místo koupání, zhasínat, méně často mýt auto apod. O něco méně než pětina by byla ochotna k některým ústupkům v oblasti spotřeby potravin – například jíst méně masa; kupovat jen to, co skutečně spotřebují, nekupovat potraviny s negativním dopadem na udržitelnost, jako je třeba mimosezónní ovoce a zelenina apod. Dvě třetiny občanů (68 %) si myslí, že EU by pro zajištění delší životnosti výrobků měla jednak „zajistit“ lepší výrobky, tedy zvýšit povinnou dobu záruky a posílit vyšší výrobní standardy tak, aby výrobky více vydržely, jednak podpořit opravitelnost výrobků (63 %), tedy zvýšit dostupnost náhradních dílů a umožnit, aby bylo jednodušší a levnější nechat výrobek opravit. Čtvrtina účastníků občanské konzultace uvedla, že nejlepší cesta k zajištění delší životnosti výrobků „vede přes etikety“, tedy označování výrobků jejich trvanlivostí tak, aby si lidé mohli vybrat výrobky, které vydrží déle. Jen 5 % lidí si myslí, že EU by neměla dělat žádná politická opatření zvyšující životnost výrobků. Názor, že by EU ve věci zajištění delší životnosti výrobků neměla podnikat vůbec žádné kroky, se častěji objevoval u lidí s vysokoškolským vzděláním (vyjádřilo ho 13 % absolventů vysokých škol, ale jen 2 % lidí s nižším vzděláním), účastníci se vzděláním základním nebo středním bez maturity by se pak častěji přiklonili k podpoře lepších výrobků (tuto odpověď zvolilo 90 % účastníků se vzděláním základním nebo středním bez maturity a 62 % se středním vzděláním s maturitou nebo vysokoškolským). Podporu lepších výrobků jako nejlepší cestu k zajištění jejich delší životnosti častěji označovali také mladí lidé ve věku do 29 let a muži. Ženy kladly větší důraz na jejich opravitelnost (viz graf 3).
18
Graf 3: Volba opatření pro delší životnost výrobků v závislosti na pohlaví respondentů (v %)
45
72 56
ženy
19 4 54 81
muži
29 6 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
Opravitelné výrobky Lepší výrobky, aby více vydržely Etikety pro možnost vybrat si, co vydrží nejdéle EU nemá dělat žádná opatření zvyšující životnost výrobků Pozn. Respondenti měli možnost uvést až 2 různé odpovědi. Zdroj: Občanská konzultace 2014.
Až 83 % účastníků souhlasí s tím, že by veřejná správa měla regulovat reklamní kampaně, aby se snížila spotřeba. Více než dvě pětiny těch, jež by souhlasily s regulací reklamních kampaní, si myslí, že hlavním úkolem v tomto směru je zajistit, aby reklamy neoznačovaly klamně výrobky jako přátelské k životnímu prostředí, když tomu tak ve skutečnosti není. Čtvrtina příznivců regulace reklamních kampaní si myslí, že by veřejná správa měla zajistit, aby každá reklama zmínila, jaké dopady má výroba a spotřeba výrobku na udržitelnost, pětina se domnívá, že by měla podpořit reklamní kampaně na výrobky s malými dopady na životní prostředí. V souhrnu lze vyhodnotit, že by účastníci v nadpoloviční většině (58 %) chtěli dostat více informací a záruku, že jsou pravdivé. Přidáme-li k tomu podporu informační kampaně na výrobky s malým negativním dopadem na udržitelnost, bude podíl účastníků upřednostňujících zlepšení informovanosti 77 %. To je v souladu s předchozími odpověďmi vyjadřujícími zájem o informace. To ale také dokládá, že účastníci občanské konzultace skutečně věří, že občan-spotřebitel je schopen autonomně rozhodnout jak spotřebovávat udržitelně, pokud má dostatek věrohodných informací. Následně to vysvětluje dominantní postavení občana-spotřebitele jako aktéra v udržitelné spotřebě uváděného v první sekci. Evropská komise doporučuje k vytvoření udržitelnější společnosti členským státům EU přechod od daní z příjmu k daním ze spotřeby materiálu. Souhlas s přechodem od daně z příjmu k dani ze spotřeby a využívání zdrojů by podpořily necelé dvě třetiny občanů, 15 % občanů vyslovilo nesouhlas a necelá čtvrtina se k položené otázce nechtěla nebo nedokázala vyjádřit, případně na tuto věc nemá jasný názor.
45
Přesné znění otázky: „Co by měla EU dělat, pokud vůbec něco, pro zajištění delší životnosti výrobků?“ Respondenti měli možnost zaškrtnout až dvě různé odpovědi z nabízených: a) Lepší výrobky: zvýšit povinnou dobu záruky a posílit vyšší výrobní standardy tak, aby výrobky více vydržely ,b) Etikety: označovat výrobky jejich trvanlivostí tak, aby si občané mohli vybrat výrobky, které vydrží déle, c) Opravitelné výrobky: Zvýšit dostupnost náhradních dílů a umožnit, aby bylo jednodušší a levnější nechat výrobek opravit – d) EU by neměla dělat žádná politická opatření zvyšující životnost výrobků.“
19
Čtvrtá tematická sekce: Směrem k ekonomice s nulovým plýtváním? Poslední, čtvrtá, sekce občanské konzultace se soustředila na téma plýtvání a na nakládání s odpadem, které s sebou spotřeba v současnosti přináší. Většina odpadu není nyní dále využívána a přináší tak další tlak na suroviny, společnost a životní prostředí. Účastníci občanské konzultace měli vei čtvrté sekci možnost zamyslet nad tím, co bychom mohli nebo měli udělat k omezení produkce odpadu. Ambicí Evropské komise je dosáhnout do roku 2050 ekonomiky, ve které se nebude ničím plýtvat a ve které jsou např. materiály recyklovány a opětovně co nejvíce využívány. Pro dosažení tohoto tzv. “oběhového hospodářství” je třeba uplatňovat následující hierarchii činností při zacházení s odpady: předně snižovat množství odpadů, pak opětovně odpady využívat, recyklovat a kompostovat, až poté je za účelem výroby energie spalovat a teprve tehdy, když nebude možné učinit předchozí vítanější kroky, odpad vyhazovat na skládku. Tisková zpráva „Česká veřejnost o globálních problémech – květen 2014“ z omnibusového šetření CVVM46 potvrzuje, že je hromadění odpadů dlouhodobě považováno občany České republiky za nejzávažnější globální problém spojený s otázkami životního prostředí. V roce 2014 uvedlo 92 % oslovených, že jde o problém „velmi“ nebo „dosti“ závažný. Tato hodnota navazuje na vysoké hodnoty z výzkumů z let předchozích. Výsledky hlasování Účastníci občanské konzultace byli požádáni, aby vyslovili svůj názor na záměr EK dosáhnout oběhového hospodářství do r. 2050: Polovina z nich se domnívá, že bychom sice měli dlouhodobě usilovat o ekonomiku, ve které není vytvářen žádný odpad, ale zároveň bychom měli být méně ambiciózní ohledně času, v němž toho chceme dosáhnout. Tři z deseti občanů se domnívají, že ekonomiku bez plýtvání bychom měli mít do roku 2050 za každou cenu (včetně např. silné regulace pro občany a firmy) a 14 % se vyjádřilo v tom smyslu, že bychom sice měli snížit množství odpadu, který vytváříme, ale není to ta nejnaléhavější výzva pro budoucnost. Pouze 3 % si myslí, že to, zda bude dosaženo tohoto cíle, by měl rozhodnout trh. Názor, že ekonomiku bez plýtvání bychom měli mít do roku 2050 za každou cenu, se častěji objevoval u těch účastníků, kteří současně věří, že bychom měli přistoupit k přechodu od daně z příjmu k dani ze spotřeby a využívání zdrojů. Všichni účastníci občanské konzultace byli požádáni, aby vybrali 3 nejlepší cesty ke snížení celkového množství vyhazovaného jídla: 70 % vidí nejlepší cestu k redukci plýtvání jídlem ve zvýšení povědomí o tom, jak se dá vyhnout plýtvání jídlem (např. vysvětlováním rozdílu mezi „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do”, nabízením návodů, jak plánovat nákupy, jak vařit se zbytky, uskladňovat jídlo atd.). Stejně tak 70 % spatřuje nejlepší cestu k tomuto snížení formou shromažďování potravin, které jsou stále poživatelné a které by se např. kvůli prošlému datu spotřeby vyhodily, a nabízení těchto potravin sociálně potřebným nebo vhodným institucím (potravinovým bankám apod.). Přibližně třetina občanů se domnívá, že ke snížení celkového množství vyhazovaného jídla by bylo nejvhodnější stimulovat vhodnou výrobu (vyrábět jen to, co je poptáváno, ve správném množství a ve správném čase a místě), třídit organický odpad z domácností za pomoci uživatelsky příznivého a ekonomicky výhodného systému kompostáren či podporovat inovativní a chytré obaly, které jsou znovu uzavíratelné a monitorují čerstvost potraviny. Pětina občanů si myslí, že nejlepší cestou je nabízení adekvátních porcí, aby se co nejméně vyhazovalo. Zaměříme-li se na dvě převažující odpovědi „a) Zvýšit povědomí o tom, jak se dá vyhnout plýtvání jídlem“ a „f) Shromažďovat potraviny, které jsou stále poživatelné a dát je potřebným“ ukazuje se, že 68 % z těch, kteří tyto odpovědi volili, je volili současně – celkově tedy téměř polovina účastníků (47 %) volila tyto odpovědi současně a jen 8 % nevolilo ani jednu z nich (Tabulka 3). Odpověď „a) Zvýšit povědomí o tom, jak se dá vyhnout plýtvání jídlem“ opět patří do kategorie „poskytnout informace“ s pevnou vírou, že občan je schopen na jejich základě sám vybrat optimální cestu, jak zlepšit udržitelnost (v tomto případě jak omezit plýtvání s potravinami). Odpo46
Červenka, J., Kubatová, M. 2014.
20
věď f) Shromažďovat potraviny, které jsou stále poživatelné a dát je potřebným“ má silný sociální podtext. Tabulka 3: Procentní rozložení dvou dominantních odpovědí v otázce plýtvání potravin (Otázka 4.2, viz příloha)
a) Zvýšit povědomí o tom, jak se dá vyhnout plýtvání jídlem /f) Shromažďovat potraviny, které jsou stále poživatelné a dát je potřebným
af
47 %
a) Zvýšit povědomí o tom, jak se dá vyhnout plýtvání jídlem /NE - f) Shromažďovat potraviny, které jsou stále poživatelné a dát je potřebným
a., ne f
23 %
NE - a) Zvýšit povědomí o tom, jak se dá vyhnout plýtvání jídlem /f) Shromažďovat potraviny, které jsou stále poživatelné a dát je potřebným
f., ne a
23 %
ANI - a) výšit povědomí o tom, jak se dá vyhnout ne a, ne plýtvání jídlem /ANI - f) Shromažďovat potraviny, f které jsou stále poživatelné a dát je potřebným
7%
Zdroj: Občanská konzultace 2014
Naprostá většina českých občanů (83 %) si myslí, že pokud by si EU jako svůj cíl stanovila, že by mělo být 80 % starých mobilních telefonů znovu použito a recyklováno, pak by měla nabídnout spotřebitelům, aby při koupi nového odevzdávali svůj starý mobilní telefon (např. dát slevu spotřebitelům, když při koupi nového telefonu odevzdají ten starý). Nadpoloviční většina by rovněž souhlasila s tím, aby byla výrobcům uložena povinnost sestavovat telefony tak, aby všechny materiály byly jednoduše obnovitelné a recyklovatelné. Se zavedením povinnosti odevzdat svůj starý mobil při koupi nového by souhlasila jen necelá desetina lidí, méně než 5 % se vyjádřilo, že by EU měla podporovat půjčování/leasing mobilů místo jejich nákupu. Ve vztahu k tzv. konfliktním minerálům (tj. materiálům, které se těží v oblastech ozbrojených konfliktů a ze kterých plynou zisky bojujícím stranám) si téměř polovina lidí myslí, že EU by se měla zaměřit na recyklaci výrobků, které obsahují konfliktní materiály, necelá třetina pak soudí, že EU by měla zavést závaznou legislativu, která by určovala, jak těžit, zpracovávat, obchodovat a spotřebovávat konfliktní minerály. Názor, že by si EU měla ponechat výrobky obsahující vzácné materiály a potenciálně konfliktní minerály na svém území, aby je mohla opětovně používat a recyklovat, zastávají téměř dvě třetiny účastníků občanské konzultace. Další přibližně polovina občanů se domnívá, že by EU měla postupně zavádět zákazy nebezpečných/toxických složek ve výrobcích (např. v elektronice) a dvě pětiny si myslí, že EU by měla čelit (nelegálnímu) vývozu nebezpečného odpadu do chudších oblastí. Jen 4 % účastníků občanské konzultace souhlasí s tím, že nebezpečný odpad může být vyvážen do třetích zemí, ale jen pokud jsou v nich zaručeny férové pracovní podmínky a dostatečně vysoké standardy pro bezpečnost a péči o životní prostředí. Lze tedy shrnout, že účastnící (potažmo čeští občané) jsou v zásadě proti obchodu s nebezpečným odpadem a připouští ho jen za přísných podmínek s ohledem na udržitelnost (ochranu životního prostředí).
21
Mezinárodní srovnání výsledků Evropské občanské konzultace Vzhledem k tomu, že hlavní iniciativu v oblasti udržitelné spotřeby vyvíjejí centrální instituce EU, je zajímavé srovnat, do jaké míry se shodují názory a postoje českých občanů s názory a postoji v ostatních zemích EU, kde probíhala Evropská občanská konzultace. Přitom se soustředíme na ty názory a postoje, které byly účastníky identifikovány jako dominantní a případně i na ty, které byly oproti očekávání považovány za marginální. Občané – účastníci Evropské občanské konzultace – se nezříkají principiální zodpovědnosti za udržitelnou spotřebu, vidí však důležitou roli veřejné správy (souhrnně od lokální po nadnárodní úroveň) zejména v oblasti poskytování a garance informací, zavádění standardů a pobídek tak, aby se mohli občané sami rozhodnout, jakou cestou zvýší udržitelnost své spotřeby. Obecně se účastníci shodují, že informační kampaně jsou důležité, ale samy nestačí, a je třeba politických opatření, která jsou vodítky pro spotřebitele a regulacemi výroby a obchodu. Občané jsou odhodláni snížit nebo změnit svoji spotřebu průmyslového zboží a potravin, malá vůle je však omezit soukromou dopravu. Ve shodě s tím vyjadřují preferenci nástrojů, jež jsou pobídkami (dotace, výhodné půjčky a investice do infrastruktury) pro přechod na udržitelnější formy dopravy, před restriktivními nástroji, jako jsou daně a poplatky. Převážná většina účastníků ze všech 11 zemí EU, kde se občanská konzultace konala (dále již jen EU_11), by se klonila k přechodu od daně z příjmu k dani ze spotřeby. Diference mezi zeměmi jsou, ale nejsou zásadní. Účastníci Evropské občanské konzultace se sice shodují, že dlouhodobým cílem EU by mělo být bezodpadové hospodářství, ale jsou rozděleni do dvou skupin, co se týká časového horizontu – jedni striktně požadují dodržení termínu 2050, jak to navrhuje EK, a druzí si myslí, že je to příliš ambiciózní časový horizont. Účastníci Evropské konzultace si celkem ve shodě myslí, že by se měl EU odpad obsahující konfliktní materiály striktně recyklovat, obecně nejsou nakloněni obchodu s konfliktními materiály a nebezpečným odpadem. Účastníci české občanské konzultace položili principiální zodpovědnost na občana (tedy sami na sebe), totéž v nižší intenzitě platí i pro všechny ostatní země, kde probíhala Evropská občanská konzultace (66 %, průměr za všech 11 zemí, EU_11). Podobně vysoké procento hlasů pro zodpovědnost jednotlivých občanů lze pozorovat u Rakušanů (78 %) a Portugalců (71 %), zatímco účastníci ve Španělsku a Dánsku volili toto určení zodpovědnosti jen v 56, resp. 48 % (viz Graf 4). Obecně se účastnící shodují na významné úloze veřejné správy (lokální/regionální, národní a nadnárodní dohromady) pro dosažení lepší udržitelnosti spotřeby. Takto v souhrnu volilo veřejnou správu 79 % účastníků EU_11, tedy více než zodpovědnost jednotlivých občanů (66 %). Rozmístění mezi institucemi/úrovněmi veřejné správy je v zúčastněných zemích rozdílné; nové členské země preferují národní vlády (extrémem je Maďarsko, kde národní vládu volilo 66 % účastníků). Výjimkou v tomto pravidle je Dánsko, kde podíl hlasů pro národní vládu dosáhl 43 %, což je podobně jako v České republice (45 %). Průměr za EU_11 je 40 %. Evropskou unii a její instituce volilo v průměru 20 % účastníků (vyšší podíly vykazovaly Belgie, Dánsko, Rakousko a Španělsko – kolem 30 %).
22
Graf 4: Kdo by podle vás měl převzít hlavní zodpovědnost za snahu o udržitelnější spotřebu
Pozn: odpovědi lokální/regionální samospráva, národní politici a vláda, EU a její instituce a OSN a další nadnárodní instituce byly sdruženy do skupiny veřejná správa. Zdroj: Občanská konzultace 2014.
Jak ukazuje Graf 4, podíl respondentů podtrhujících zodpovědnost firem je sice nezanedbatelný, nicméně podstatně nižší než u veřejné správy a občanů. Analogicky jako v analýze českých odpovědí i v tomto případě se díváme na vztah mezi třemi pilíři zodpovědnosti za „zlepšení“ udržitelnosti spotřeby (viz tabulku 4). Podobně jako v České republice platí, že volba zodpovědnosti jednotlivých občanů je významně propojena se zodpovědností veřejné správy (38 % až téměř 60 % účastníků volilo tuto kombinaci). V Nizozemsku, Irsku a Španělsku více jak 20 % účastníků věřilo ve společnou zodpovědnost veřejné správy a firem. Společná zodpovědnost občanů a firem je poměrně nízká, v průměru za EU_11 se takto vyjádřilo jen 11 % účastníků. Tabulka 4: Kdo by podle vás měl převzít hlavní zodpovědnost za snahu o udržitelnější spotřebu? (Údaje v tabulce jsou v procentech)
AT
BE
BG
Každý občan
7
2
7
Každý občan
19
3
46
Firmy Veřejná Každý občan správa Veřejná Firmy a průmysl správa Veřejná Veřejná správa správa
CZ
DK
HU
14
0
2
7
13
8
57
50
51
13
5
7
8
20
26
IR
LT
NL
PT
ES
EU_11
10
9
8
6
5
6
4
14
12
17
14
7
11
40
56
42
42
38
47
44
47
6
15
7
20
14
24
11
20
12
14
28
23
14
21
13
17
17
19
Pozn: odpovědi lokální/regionální samospráva, národní politici a vláda, EU a její instituce a OSN a další nadnárodní instituce byly sdruženy do skupiny veřejná správa.
23
Připisuje-li se veřejné správě důležitá role ve zlepšení udržitelnosti spotřeby, pak je na místě zkoumat, jaké politické nástroje (opatření) by občané EU preferovali. Podobně jako v českém případě dominují dva typy nástrojů: i) informační kampaně motivující spotřebitele změnit své chování a ii) ekonomické (fiskální) pobídky, tj. daně a dotace; shodně se pro ně vyjádřila více jak polovina účastníků (51 %) v EU_11. Ostatní nástroje, jako označovaní výrobků, zavedení závazných standardů a zákaz výroby a dovozu výrobků nesplňujících standardy udržitelné spotřeby získaly podporu 25 až 31 % účastníků Evropské občanské konzultace. Výsledky hlasování v otázce nástrojů v České republice padnou takřka přesně do průměru EU_11 (viz Tabulka 5:). Podobně jako u národního hodnocení jsme zkoumali, zda volby výběru nástrojů spolu souvisí. Opět jsme sdružili nástroje do skupiny informační (zahájení informační kampaně a označování udržitelných výrobků) a regulační (ostatní). Ukazuje se, že interakce mezi regulačními a informačními nástroji je statisticky významná: jinými slovy, že více než 50 % účastníků volilo jedno regulační a jedno informační opatření. Tato (interakce) platí i pro samotné dvě nejfrekventovanější odpovědi (zahájení informační kampaně a použití daní a dotací). Je také možno ukázat, že existuje významný vztah mezi volbami v otázce „kdo má hlavní zodpovědnost“ a v otázce „výběru nástrojů“. Ti, kdo volili veřejnou správu v otázce „kdo má hlavní zodpovědnost,“ volili regulační opatření v otázce o použití vhodných nástrojů a naopak, ti, kdo věřili v hlavní zodpovědnost občana, měli tendenci volit informační nástroje. Ovšem v obou případech existuje významný překryv (v obou otázkách mohly být vybrány dvě odpovědi), což vysvětluje vysokou interakci mezi nástroji. Z názorů účastníků Evropské občanské konzultace můžeme vyvodit, že občan, aby mohl vůbec něco změnit ve svém spotřebitelském chování, potřebuje dostatek informací a návodů, avšak nelze spoléhat jen na dobrou vůli a kapacitu rozhodování občanů a je třeba dále usměrňovat jejich spotřebu regulacemi, a to jak na straně spotřeby (daně a dotace), tak na straně nabídky (výrobky samy musí naplňovat standardy udržitelnosti).
24
Tabulka 5: Které z politických nástrojů by podle vás měly být využity pro podporu udržitelné spotřeby?
AT BE BG CZ DK HU IR LT NL PT ES EU_11 sm.odch
Zahájení inforStanovení mačních kamzávazných paně, které by standardů občany motivopro udrži- valy ke změně telnou spotřebitelského spotřebu chování 40% 38% 22% 45% 40% 57% 27% 37% 22% 50% 26% 26% 37% 20% 31% 10 p.b.
56% 44% 55% 42% 51% 53% 73% 46% 52% 10 p.b.
Označovat výrobky, které splňují standardy udržitelnosti 35% 22% 25%
Pomocí dotací a/nebo daní zajistit, aby bylo levnější spotřebovávat udržitelně 50% 59% 34%
Zákaz výroby a dovozu výrobků a služeb s negativními dopady na udržitelnost 27% 35% 25%
29% 37% 12% 16% 23% 26% 19% 27% 25% 8 p.b.
53% 48% 67% 60% 45% 55% 34% 68% 51% 12 p.b.
19% 17% 35% 18% 27% 18% 22% 24% 25% 6 p.b.
Pozn: sm. odch: směrodatná odchylka vyjádřená v procentních bodech (%b). Zdroj: Občanská konzultace 2014
Účastníci Evropské občanské konzultace považovali role spotřebitele volícího udržitelné produkty (38 %) a společensky aktivního občana pořádajícího akce na podporu udržitelné spotřeby (30 %) jako nejdůležitější pro posun směrem k udržitelné spotřebě. Čeští účastníci, podobně jako dánští, nizozemští a rakouští preferovali nadprůměrně uvědomělou spotřebitelskou roli a byli zdrženlivější, co se týká aktivistické role. Podobně jako čeští účastníci, neshledávali ani v ostatních zemích velkou roli občanů jako voličů politické reprezentace. To jen podtrhuje, že volební proces je jen marginálním fórem pro formování politiky pro zvýšení udržitelnosti (udržitelné spotřeby zvláště). Co se týká nástrojů, jak dosáhnout udržitelné spotřeby v dopravě a jak zlepšit informovanost spotřebitelů o udržitelnosti výrobků, výsledky jsou velmi podobné ve všech zemích, kde Evropská konzultace probíhala. Česká republika patří k těm zemím jako Dánsko nebo Nizozemsko, kde názory jsou vyhraněnější, nicméně obecně v souladu s ostatními. Ochotu dobrovolně omezit svou osobní spotřebu vyjádřilo 88 % účastníků EU_11. Účastníci by se nejčastěji byli ochotni uskromnit v oblasti nákupu průmyslových výrobků a v oblasti spotřeby potravin – obojí kolem 30 % na úrovni EU_11. Diference jsou mezi jednotlivými zeměmi, avšak bez zjevných společných rysů těch, kteří se odlišují. Možnost snížení spotřeby průmyslových výrobků by jistě podpořilo prodloužení jejich životnosti. V této souvislosti si 71 % účastníků Evropské konzultace myslí, že by EU měla „zajistit“ delší povinnou dobu záruky a posílit vyšší výrobní standardy tak, aby výrobky více vydržely, a 66 % se vyjádřilo pro podporu/požadavek opravitelnosti výrobků, tedy pro tlak na zlepšení dostupnosti náhradních dílů a pro takovou podporu (snad dotace), aby bylo jednodušší a levnější nechat výrobek opravit. To je zcela v souladu s výsledky v České republice. 25
V oblasti (soukromé) dopravy byla vůle snížit spotřebu nejmenší (jen 4 % EU_11). To také potvrzuje preference nástrojů pro zvýšení udržitelnosti dopravy: 90 % účastníků preferuje pobídky (výhodné půjčky na udržitelná vozidla a lepší infrastrukturu veřejné dopravy), regulace (zdanění, mýtné) volilo jen 38 % účastníků. Z těch, co volili pobídky, dvě třetiny nevolili jako druhou možnost jednu z regulací47. S rezervou můžeme také interpretovat, že je velká neochota k regulacím soukromé dopravy. Podobně jako v Česká republice, se vyjádřilo pro přechod od daně z příjmu k dani ze spotřeby 80 % účastníků EU_11 . Výjimkou jsou Rakousko a Nizozemsko, kde byli účastníci zdrženlivější (65 % pro). Celkem podobné počty účastníků Evropské konzultace ve dvou skupinách (dvě pětiny každá) se vyjádřily pro dlouhodobý cíl EK dosáhnout do roku 2050 bezodpadového hospodářství i) být méně ambiciózní ohledně času a ii) dosáhnout toho za každou cenu. Rozdíly jsou mezi zeměmi, ovšem nevykazují žádnou zjevnou systematičnost. Podobně jako v České republice, účastníci EU_11 nebyli nakloněni obchodu s nebezpečným odpadem a konfliktními materiály. Důležitým závěrem ze srovnání výsledků mezi účastnícími se zeměmi (EU_11) je, že výsledky jsou v těchto zemích v zásadě podobné a konzistentní (podobně jako v ČR). K vyšší shodnosti výsledků dochází, zejména pokud sdružíme odpovědi do širších kategorií (např. nástrojů politiky), zatímco diference mohou být podstatné při volbě partikulárních institucí nebo opatření. Z hlediska politiky to znamená, že evropská politika by se měla zaměřit na rámec opatření a ponechat na členských zemích volbu konkrétních nástrojů. To také vyplývá z vysoké důvěry v národní vládu ve srovnání s ostatními úrovněmi veřejné správy. Poměrně vysoká shoda výsledků – a ve většině případů nezjevná systematičnost diferencí (žádná země se nevymyká ve většině otázek) – je na jedné straně dobrá zpráva pro tvorbu politik udržitelnosti a svědčí o poměrně stejné úrovni informovanosti a znalosti občanů v různých zemích EU. Na druhé straně však může vzniknout pochybnost o validitě výsledků, instruktážní videa a informační materiály mohly totiž ovlivnit diskusi a názory účastníků až příliš. Je tedy namístě věnovat této otázce další pozornost a snažit se výsledky ověřit ještě z jiných zdrojů.
47
Tato souvislost je statisticky signifikantní na hladině 1 %.
26
V. Závěr Závěry z občanské konzultace na evropské úrovni Metoda projektu Europe Wide Views a jeho výsledky jsou založeny na dobře známých principech občanské participace a nabízejí jedinečné a detailní vhledy do postojů řadových občanů k udržitelné spotřebě a do otázky, jak se s tímto problémem politicky vypořádat. Přesně 1035 běžných občanů z 11 členských zemí EU, kteří se zúčastnili evropské občanské konzultace o udržitelné spotřebě, reflektuje demografickou diverzitu v daných zemích. Účastníkům byly předem poskytnuty vyvážené informace o udržitelné spotřebě a politické debatě o opatřeních směřujících k vyšší udržitelnosti spotřeby. Navíc jim byl dán čas na prodiskutování tematických okruhů udržitelné spotřeby s dalšími občany u stolu. V kontextu novosti informací reagovali účastníci pravděpodobně mnohdy možná až příliš odhodlaně v ochotě bojovat za udržitelnou spotřebu. Je velmi pravděpodobné, že by část ze svých pozic po nějakém čase ustoupila nebo je modifikovala, až je zkonfrontují s realitou. Výsledky z evropské občanské konzultace Europe Wide Views o udržitelné spotřebě ukazují, že občané jsou významně nakloněni ambiciózním krokům politiků k posílení udržitelné spotřeby ve společnosti. Navíc chtějí být v tomto procesu aktivní. Podle účastníků konzultace není udržitelná spotřeba tématem, které by mělo být řešeno výhradně trhem. Obecně výsledky konzultace ukazují, že účastníci (zobecněno občané EU) si uvědomují svou vlastní zodpovědnost za udržitelnost spotřeby a současně požadují a akceptují politická opatření zaměřená na usměrnění osobní spotřeby. Výsledky indikují, že občané věří, že mají kapacitu a vůli svoji spotřebu změnit, a proto občané preferují většinou spíše povzbuzující než restriktivní opatření. Toto významně platí pro účastníky české občanské konzultace. Ve jménu podpory změny spotřebitelského chování jednotlivce jsou mezi občany populárními politickými nástroji finanční pobídky a zvyšování informovanosti. Tyto politické nástroje se přímo váží na klíčový vzkaz pro politiky: spotřebovávat udržitelně by mělo být levné a jednoduché. Účastníci z jedenácti zemí EU se také shodovali na nejvýznamnější roli národních vlád mezi institucemi veřejné správy. To by se mělo brát v úvahu při tvorbě politiky EU, klást důraz na evropský rámec politik a autonomii národních vlád a regionálních samospráv při jejich implementacích. Na základě analýzy odpovědí účastníků Evropské občanské konzultace na předem připravených 20 otázek i záznamů diskuzí vyvodili zúčastnění partneři projektu PACITA těchto devět politických doporučení:48
Stanovit ambiciózní evropský politický program k dosažení udržitelnější spotřeby.
Přesvědčit občany ke spolupráci při usilování o udržitelnou spotřebu.
Nenechávat udržitelnou spotřebu pouze na trhu.
Zlevnit a zjednodušit udržitelnou spotřebu.
Využít finanční politické nástroje k posílení udržitelné spotřeby.
Poskytnout ekologicky účinnější alternativy k běžné automobilové dopravě.
Zajistit delší trvanlivost výrobků.
Zvyšovat povědomí a vzdělanost občanů, jak spotřebovávat udržitelněji.
Zapojit evropské občany do budoucích procesů dialogu.
48
Výsledky projektu EWViews mohou být detailně studovány na oficiální webové stránce projektu: citizenconsultation.pacitaproject.eu.
27
Závěry z občanské konzultace na národní úrovni Mezinárodní projekt PACITA umožnil pilotní testování jedné z metod technology assessment – občanské konzultace – v 11 zemích EU. Zlepšení účasti občanů České republiky na politickém rozhodování lze považovat za klíčový faktor směrem ke zlepšení politické kultury a transparentnosti demokratických procesů, založených jak na vyvážených odborných podkladech, tak na přímém zapojení občanů do politického rozhodování. 49 České občanské konzultace se zúčastnilo celkem 106 občanů. Ti byli vybráni ze všech 14 krajů ČR tak, aby odráželi rozložení naší populace na základě předem daných kritérií. Tím jsme pro konzultaci získali reprezentativní vzorek české populace a jejich názory a postoje jsou relevantní výpovědí vztahu Čechů k otázkám udržitelné spotřeby (více o rekrutaci viz kap. 2). Evropská prostorová dimenze této akce, stejně jako její politická dimenze byly podpořeny účastí zástupce generálního ředitele pro oblast potravinového řetězce Generálního ředitelství pro zdraví a spotřebitele Evropské komise Ladislava Mika. V rozhovoru s realizátory občanské konzultace vyjádřil pochopení k odlišnosti přístupu různých členských zemí k tématu udržitelné spotřeby s odkazem na odlišné kultury určené mimo jiné odlišnou historickou zkušeností či akutností problému v dané zemi. Poukázal však na potřebu diskuse k tématu udržitelné spotřeby rozšířit a prohloubit ještě dříve, než se stane akutním, přímým problémem EU. Za jeden z prostředků rozšíření takové debaty označil právě koncept občanské konzultace. Ta mimo vlastního obsahu také občanům umožňuje povšimnout si, že existují alternativní cesty, jak mohou přispět k tvorbě politiky. Z tohoto hlediska považuje L. Miko za důležité takové projekty a formy diskuse podporovat i do budoucna. Při zaměření se na otázku plýtvání potravinami, charakterizovanou praxí spotřebitelů vybírat si ke koupi potraviny podle vizuálních kvalit, L. Miko upozornil, že jde o problematiku komplexní. Připomněl, že jsou si výrobci velmi dobře vědomi toho, že konzumenti vybírají potraviny ke koupi podle vizuálních charakteristik, a tak velmi investují do jejich zdokonalování. To může mít zavádějící důsledky. Přesto se spotřebitelé, alespoň v kontextu České republiky, rozmýšlejí o koupi potravin zejména podle ceny, poté podle vizuálních kvalit a až poté podle informací o potravinách, které jsou uvedeny na jejich obalu. Pro politiky je tedy stále výzvou přimět spotřebitele k tomu, aby při nákupu využívali v prvé řadě informace o potravinách. Tyto informace musejí však být jasně srozumitelné, čitelné, smysluplné a v důsledku toho pro spotřebitele i důvěryhodné. Poskytování informací a vzdělávání spotřebitelů považuje L. Miko za klíčový prostředek k redukci plýtvání potravinami. Samotný pojem „udržitelná spotřeba“ není v českém prostředí příliš dobře znám, stejně jako fakta a prognózy, které se k němu váží. Pokud jsou s těmito fakty občané seznámeni, označují toto téma jako závažné a prioritní. V důsledku toho pak kritizují jeho malé pokrytí v politické i širší diskusi v českých médiích. Občané se ve většině případů domnívají, že hlavní díl zodpovědnosti za udržitelnou spotřebu by měli nést sami občané. Výsledky občanské konzultace dokládají, že zúčastnění skutečně věří, že občan-spotřebitel je schopen autonomně rozhodnout, jak spotřebovávat udržitelně, pokud má dostatek věrohodných informací. Současně však požadují aktivní přístup veřejné správy a její spoluzodpovědnost. V souvislosti s tím proklamují, že jsou ochotni své spotřební chování změnit směrem k větší udržitelnosti. V rámci úvodní diskuse o udržitelné spotřebě např. vyplynulo, jak jsou lidé často zdrženliví k bioproduktům. Pojímají je jako předražené, módní a nedůvěryhodné. Vhodnější, vítanější a přitom jim známou alternativou, jak spotřebovávat udržitelně, je podle nich sdílení zboží a služeb, k čemuž jim dopomáhá internet a nové komunikační technologie – ty zrychlují a zintenzivňují komunikaci mezi zainteresovanými. Za zmínku stojí malý důraz účastníků na roli národních nevládních organizací v kontrastu s požadavky na politiky a média. Toto platí pro všechny zúčastněné země. Ve skutečnosti jsou to právě NNO, které upozorňují na potřebu zvýšit 49
Více informací o výsledcích české občanské konzultace naleznete na českých webových stránkách projektu PACITA: http://pacita.strast.cz/cs/vystupy/seznam-vystupu/evropska-obcanska-konzultace-na-tema-udrzitelnespotreby
28
udržitelnost spotřeby včetně vydávání informačních bulletinů, předváděcích akcí nebo kampaní. Navzdory tomu většina parlamentních politických stran nezmiňuje ve svých programech udržitelnou spotřebu. Účastníci občanské konzultace považují dostatek srozumitelných a pravdivých, tj. garantovaných informací a návodů za klíčový faktor k posunu spotřeby k udržitelnější. V této souvislosti kladli diskutující občané velký důraz na jejich dosud nenaplněnou potřebu nacházet v obchodech výrobky jednoduše, čitelně, přehledně a srozumitelně označené. Při výběru mezi alternativami, jak zlepšit přísun informací, preferovalo 46 % občanů zjednodušení a ustálení již existujících značek. V rámci posunu k udržitelné spotřebě označovali za potřebné také vzdělávání občanů v oblasti udržitelné spotřeby již od dětského věku. V oblasti dopravy by se občané přimlouvali především za zkvalitnění nabídky a fungování veřejné dopravy. Své místo v posunu spotřeby udržitelným směrem mají podle diskutujících občanské iniciativy a aktivity. Podle účastníků konzultace jde o oblast, jejíž náplň nelze „shora“ přikázat, ale jež by měla být veřejnými správci finančně podporována. Dle výstupů z druhé sekce, zaměřené na posun k udržitelné spotřebě, spatřují občané svou hlavní úlohu v této oblasti ve spotřebitelské roli, tedy v odhodlání kupovat výrobky a využívat služby, které směřují k udržitelné spotřebě. Tuto odpověď zvolila téměř polovina účastníků občanské konzultace. Pětina českých občanů si myslí, že jejich úloha v posunu k udržitelné spotřebě by měla být propagační (měli by tedy motivovat rodinu, přátele a známé na sociálních sítích k udržitelné spotřebě) nebo společensky aktivní (spočívající v účasti na společenských aktivitách ve prospěch udržitelnosti). Jen 3 % účastníků uvedla, že posun směrem k udržitelnosti by vůbec neměl být věcí samotných občanů. Pozoruhodné je, že účastníci v diskusích i hlasování vyjadřovali požadavky na politiky a politická opatření viděli jako potřebná, avšak v této otázce neshledávali svoji roli jako voliče politické reprezentace země nebo EU. Na základě výstupů ze třetí sekce, zaměřené na snížení spotřeby, naprostá většina občanů při seznámení s fakty o udržitelné spotřebě přiznává, že spotřebovávají hodně a podle hlasování 9 z 10 z nich deklaruje ochotu své stávající chování změnit, zejména pak v oblastech nákupu a spotřeby průmyslového zboží, energie a potravin. Naproti tomu je malá ochota změnit své chování v oblasti dopravy. Jednu z příčin nadměrné spotřeby spatřují v intenzivní reklamě vyzývající k nákupu často nekvalitních výrobků, které se rychle opotřebují, a mnohdy neexistuje místo, kde nebo jak je opravit. Více než 80 % účastníků si myslí, že by se proto měla reklama regulovat. Dvě třetiny občanů si dále myslí, že by měla EU prosazovat prodloužení záruční doby výrobků. Při snaze změnit své chování narážejí spotřebitelé často na dva problémy: jednak nesoulad jejich vůle spotřebovávat udržitelněji s pohodlností stávajícího způsobu spotřeby, a jednak na nejistotu toho, co znamená udržitelnější spotřeba – zda používání starých výrobků, a tedy snížení intenzity nakupování nového a vyhazování starého, nebo zda nákup a obměnu produktů, která zajistí každodenní snížení spotřeby vzácných zdrojů. Dle čtvrté sekce, zaměřené na směřování k ekonomice s nulovým plýtváním, byl její ústřední koncept „oběhového hospodářství“ většině účastníků víceméně neznámý. Po seznámení se s ním na akci však oceňovali ambice Evropské komise dosáhnout tohoto cíle do roku 2050 (brali to jako důležitý impuls pro změny v hospodaření s odpady), na druhé straně byla značná část účastníků skeptická k jeho úplné realizaci. Podobně jako v ostatních sekcích účastníci preferovali poskytnutí informací a návodů na snížení plýtvání potravinami, stejně tak kladli důraz na poskytnutí potravin, které jsou neprodejné, ale zdravotně nezávadné, potřebným a charitám. Co se týká nebezpečného odpadu, občané jsou v zásadě proti jeho obchodování; připouští ho jen za přísných podmínek s ohledem na udržitelnost (ochranu životního prostředí). Odpad se vzácnými a konfliktními materiály by se měl recyklovat v EU. Pokud sdružíme výběr odpovědí účastníků jen do dvou kategorií, tj. regulační opatření (zavedení standardů, zákaz výroby a dovozu a dotace/daně) a informační (informační kampaně a značení výrobků), pak je možno ukázat, že přibližně polovina účastníků preferuje regulační opatření a druhá polovina informační nástroje. Pokud rozdělíme navrhovaná opatření na restriktivní (zdanění a mýtné) a na povzbuzující (výhodné půjčky, daňové úlevy a přesun investic do infrastruk29
tury pro veřejnou dopravu), pak dle odpovědí téměř všichni účastníci preferují povzbuzující opatření. Jen malá část je nakloněna opatřením restriktivním. Na úplný závěr je třeba přeci jen upozornit na určité limity při využití participativních metod včetně občanské konzultace: některé z otázek byly pro respondenty značně složité a těžko na ně hledali odpověď. Důkazem tohoto tvrzení může být i to, že v některých případech si odpovědi na otázky protiřečily. Při dalším využití metody občanské konzultace v České republice tedy navrhujeme zjednodušení tematických okruhů a otázek tak, aby byl běžný občan schopen se k otázce snáze vyjádřit – třeba i v návaznosti na probíhající politické a mediální veřejné debaty k tématu. Účastníci konzultace byli informováni více než běžní občané díky informační brožuře a informativním videím před každou sekcí, ale zřejmě jim i tak chyběl v některých případech prostor nové informace více vstřebat a dostatečně formulovat svůj názor. Toto je třeba vždy brát v úvahu při interpretaci výsledků, zejména to, že některé postoje by se časem mohly změnit, např. kdybychom občanskou konzultaci zopakovali po roce se stejnými lidmi.
30
Použité zdroje Červenka, J., Kubatová, M. Česká veřejnost o globálních problémech – květen 2014. Tisková zpráva CVVM. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 16. 6. 2015, 4 s. Hadler, M.; Wohlkoenig, P.: Environmental Behaviours in the Czech Republic, Austria and Germany between 1993 and 2010: Macro-Level Trends and Individual-Level Determinants Compared. Sociologický časopis/ Czech Sociological Review, 2012, Vol. 48, No. 3: 467–492 http://sreview.soc.cas.cz/uploads/a7f0956891991533a9390e26f8f1848049914408_667-692.pdf (Accessed August 21, 2013) Jehlička, P.; Kostelecký, Tomáš; Kunštát, Daniel. Czech Green politics after two decades: the May 2010 general election. Environmental Politics, 2011, Roč. 20, č. 3, s. 418-425. ISSN 0964-4016. Jehlicka, P.; Kostelecky, T.; Smith, J.: Food Self-Provisioning in Czechia: Beyond Coping Strategy of the Poor: A Response to Alber and Kohler’s ‘Informal Food Production in the Enlarged European Union’ (2008). Social Indicators Research, 2013, Roč. 111, č. 1, s. 219-234. ISSN 0303-8300. http://link.springer.com/article/10.1007/s11205-012-0001-4 Jehlicka, P.; Smith, J.: An unsustainable state: Contrasting food practices and state policies in the Czech Republic. Geoforum 2011 42(3):362-372. ISSN 0016-7185. http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0016718511000078 Jehlička, Petr; Smith, J. Sustainability and the "urban peasant": rethinking the cultural politics of food selfprovisioning in the Czech Republic. In Zahrádka, P.; Sedláková, R. (ed.). New Perspectives on Consumer Culture Theory and Research. Newcastle upon Tyne: Cambridge Scholars Publishing, 2012. S. 78-96. ISBN 978-1-4438-4157-3. Nováková, J. 2014. Vztah k životnímu prostředí a chování domácností - květen 2014. Tisková zpráva CVVM. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 17. 6. 2012, 6 s. Smith, Michael; Jehlička, P. Environmental Values in Central and Eastern Europe: Perspectives from East and West. Sociologický časopis-Czech Sociological Review, 2012, Roč. 48, č. 3, s. 409-419. ISSN 0038-0288. http://sreview.soc.cas.cz/uploads/ebbf4bc94e06be3c5120a0f85278b46001a58da1_609-619.pdf (Accessed August 21, 2013) Specialni zeleny cislo SC/CSR: http://sreview.soc.cas.cz/cs/issue/121-sociologicky-casopis-czechsociological-review-3-2012 Vail, B. Czech Environmental Attitudes, Past and Present: A Preliminary Analysis of Trends, 1990-2010. In Udrzitelny rozvoj - stav a perspektivy v roce 2010. Univerzita Palackeho v Olomouci. Vail, Benjamin. Litter on the Shores of Bohemia. 1. BrnoPraha : Masarykova univerzita, 2011. 145 s. ISBN 978-80-210-5733-3. 1. Vail, Benjamin. The Geography of Somewhere: The Farmer’s Market and Sustainability in Brno, Czech Republic. 2013, Forthcoming in Environmental Values. Paper: http://www.erica.demon.co.uk/EV/papers/Vail.pdf Czech Statistical Office – Public Database – http://vdb.czso.cz/vdbvo/en/uvod.jsp?vo=tabulka Public Opinion Research Center – http://cvvm.soc.cas.cz/en/search/environment/all/created International Social Survey Programme – Archive and Data – http://www.issp.org/page.php?pageId=4 Ratinger, T.; Hebáková, L.; Michalek, T.; Tomka, A.; Mrhálková, I.; Štiková, O.: Sustainable Food Consumption – The Case Of The Czech Republic. Review of Agricultural and Applied Economics (The Successor of the Acta Oeconomica et Informatica), ISSN 1336-9261, XVII (Number 2, 2014): 65-73; doi: 10.15414/raae/2014.17.02.65-73 Leonhard Hennen and Linda Nierling (editors): PACITA Deliverable 4.3 - Expanding the TA-landscape. Karlsruhe Institute of Technology / Institute for Technology Assessment and Systems Analysis, EPTAPACITA 2013. - Chapter 3: Explorative Country Study: Czech Republic, pp. 90-131.
31
Příloha Příloha č. 1: Kvótní rozpis pro účastníky Evropské občanské konzultace – relativní četnosti
Relativní četnosti v % Struktura 18+ Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
POHLAVÍ Celkem 12,4 12,2 6,0 5,5 2,8 7,7 4,1 5,2 4,9 4,8 11,2 6,0 5,6 11,5
Muži 47,9 49,0 48,7 49,2 48,8 48,7 48,5 48,6 48,9 49,1 48,4 48,2 48,2 48,2
Ženy 52,1 51,0 51,3 50,8 51,2 51,3 51,5 51,4 51,1 50,9 51,6 51,8 51,8 51,8
VĚK 18-30 19,6 19,5 20,1 19,8 20,3 20,5 20,4 19,8 20,5 20,9 20,3 20,3 20,3 20,9
31-40 22,3 22,0 19,6 20,1 19,5 20,2 20,4 19,4 20,0 19,2 20,4 19,9 19,3 19,0
VZDĚLÁNÍ 41-60 30,8 32,3 32,9 32,5 33,5 32,7 32,0 32,1 32,1 32,6 32,0 32,4 32,9 33,5
61+ 27,2 26,1 27,3 27,6 26,7 26,6 27,2 28,7 27,4 27,3 27,3 27,4 27,4 26,6
ZŠ 9,3 15,6 16,6 17,0 22,7 21,6 17,5 16,2 16,2 16,4 16,0 16,8 17,2 18,1
SŠ 63,6 72,0 71,7 71,7 69,5 70,0 71,9 72,8 73,1 73,4 68,2 70,9 70,7 69,7
VŠ 27,0 12,5 11,7 11,4 7,8 8,4 10,6 11,0 10,7 10,2 15,8 12,3 12,0 12,2
VELIKOST MÍSTA BYDLIŠTĚ 020001999 100000 100000+ 0,0 0,0 100,0 41,8 58,2 0,0 34,3 65,7 0,0 32,7 37,4 29,9 19,5 80,5 0,0 19,5 80,5 0,0 24,3 52,3 23,4 32,2 67,8 0,0 38,1 61,9 0,0 42,6 57,4 0,0 29,3 37,6 33,2 34,8 49,4 15,8 29,8 70,2 0,0 15,0 60,4 24,6
32
Příloha č. 2: Kvótní rozpis pro účastníky Evropské občanské konzultace – absolutní četnosti Absolutní četnosti v % Struktura 18+ Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
POHLAVÍ
VĚK
VZDĚLÁNÍ
Celkem
Muži
Ženy
18-30
31-40
41-60
61+
ZŠ
SŠ
VŠ
16 16 8 7 4 10 5 7 6 6 15 8 7 15
8 8 4 3 2 5 2 4 3 3 7 4 3 7
8 8 4 4 2 5 3 3 3 3 8 4 4 8
3 3 2 1 1 2 1 1 1 1 3 2 2 3
4 4 1 2 1 2 1 2 1 1 3 2 1 3
5 5 3 2 1 3 2 2 2 2 5 2 2 5
4 4 2 2 1 3 1 2 2 2 4 2 2 4
2 3 1 1 1 2 1 1 1 1 3 1 1 3
10 11 6 5 3 7 4 5 4 4 10 6 5 10
4 2 1 1 0 1 0 1 1 1 2 1 1 2
VELIKOST MÍSTA BYDLIŠTĚ 20000-1999 100000 100000+ 0 7 3 2 1 2 1 2 2 2 4 3 2 2
0 9 5 3 3 8 3 5 4 4 5 4 5 9
16 0 0 2 0 0 1 0 0 0 6 1 0 4
33
Příloha č. 3: Rekrutační strategie CVVM
Zpracování kvótního rozpisu Důležitým krokem k zajištění kvalitní rekrutace bylo stanovení rozložení zvolených parametrů mezi obyvateli České republiky staršími 18 let. Vycházeli jsme přitom z údajů Českého statistického úřadu. Na základě znalosti tohoto rozložení jsme potom vytvořili kvótní rozpis pro účastníky občanské konzultace, a to zvlášť pro jednotlivé kraje (viz tabulky 1 a 2).50 Kvótní rozpis představuje tabulku, v níž je stanoveno, kolik účastníků z jednotlivých krajů by se mělo konzultace zúčastnit, jaké by mělo být zastoupení mužů a žen, lidí různého věku, vzdělání a z různě velkých obcí tak, aby vybraný vzorek účastníků občanské konzultace reprezentoval složení populace České republiky. Rozeslání výzvy tazatelům CVVM k zahájení rekrutace K zajištění rekrutace účastníků občanské konzultace využilo CVVM vlastní tazatelskou síť. CVVM spravuje tazatelskou síť o počtu přibližně 500 tazatelů, která pokrývá všechny regiony a velikostní skupiny obcí v České republice. Ve většině případů se jedná o zkušené, spolehlivé a dlouhodobé spolupracovníky. V první polovině července 2014 CVVM dopisem oslovilo své tazatele s výzvou, aby se zapojili do hledání účastníků občanské konzultace. Tazatelům byly poskytnuty informace o projektu, v jehož rámci se bude občanská konzultace konat, o účelu a cílech občanské konzultace, místě a čase jejího konání a dále o finanční odměně jednak pro ně za rekrutace, jednak pro samotné účastníky občanské konzultace. Výběr účastníků občanské konzultace na základě došlých přihlášek V polovině srpna byl uzavřen sběr přihlášek ve všech krajích. Celkem se k účasti na občanské konzultaci přihlásilo 212 zájemců. V prvním kole bylo z těchto zájemců vybráno 122 lidí tvořících reprezentativní vzorek občanů České republiky starších 18 let. Účastníci byli vybráni tak, aby výsledný vzorek co nejpřesněji kopíroval předem stanovenou strukturu vzorku (tzv. kvótní rozpis), a to ve všech předem stanovených parametrech (pohlaví, věk, vzdělání, kraj, velikost místa bydliště, ekonomická aktivita). Jak již bylo uvedeno výše, z výsledného vzorku účastníků občanské konzultace také byli vyloučeni všichni členové ekologických organizací. Tazatelé i vybraní účastníci byli dále informováni, kteří z kandidátů na účast na konzultaci byli pro občanskou konzultaci nakonec vybráni. Část z vybraných zájemců nakonec účast odmítla a místo nich byli osloveni vybraní náhradníci. Všem vybraným zájemcům bydlících ve větší vzdálenosti od Prahy byla nabídnuta možnost bezplatného ubytování v Praze. Rozeslání potvrzovacího dopisu vybraným účastníkům občanské konzultace, potvrzení zájmu o účast Všichni vybraní zájemci byli 14 dní před dnem konání akce znovu osloveni a byla jim elektronicky zaslána výzva k potvrzení jejich účasti na akci. Ve stejném e-mailu dále obdrželi podrobnější informace o celé akci (program události, praktické informace pro účastníky, informace o projektu PACITA). Všem zájemcům, kteří e-mailem nebo telefonicky potvrdili zájem o účast na akci, byla poštou zaslána informační brožura k tématu udržitelné spotřeby, praktické informace pro účastníky a informace o projektu PACITA. Svůj zájem zúčastnit se Evropské občanské konzultace k tématu udržitelné spotřeby potvrdilo k 17. 10. 2014 (tj. den před konáním akce) celkem 119 lidí.
50
Příloha č. 1 a 2.
34
Příloha č. 4: Z diskusí u stolů Podkladem pro kvalitativní analýzu se staly záznamy zapisovatelů (tzv. minutes), jejichž úkolem bylo během občanské konzultace u náhodně vybíraných stolů evidovat názory a argumentační linky diskusí probíhajících v daných debatních blocích. Tyto záznamy tak významným způsobem rozšiřují výpovědní hodnotu odpovědí účastníků na otázky z odpovědních archů a dodávají plastičtější představu o názorech a stanoviscích účastníků i o tom, jak se formovaly v průběhu diskuse u stolů. Přesto je však nutno je chápat jen jako dokreslující a podpůrné informace o šíři a hloubce diskusí; citované výroky v žádném případě není možno ztotožňovat s všeobecnými názory účastníků. První tematická sekce: Úvod do problematiky udržitelné spotřeby Ze záznamů diskusí u stolů vyplývá, že pojem udržitelné spotřeby byl pro účastníky veskrze nový, a to jak ve smyslu konceptu, tak co se týká faktů a prognóz. I proto oceňovali informační videa uvozující každou z tematických sekcí. Trochu se bojím o naši budoucnost. Nevěděl jsem, že v roce 2030 budeme potřebovat druhou planetu. (muž, 35 let) Nikdy jsem o tom předtím nepřemýšlela. Tahle videa ale upoutala mou pozornost a zájem o to téma. (žena, 60 let) Na základě představených informací se účastníci v debatách shodovali na tom, že čelíme vážným problémům spojeným s omezenými zdroji a že jsou témata udržitelné spotřeby a managementu/recyklace odpadu v médiích a v rámci veřejné diskuse opomíjena51. To téma se na veřejnosti moc nerozebírá, například v novinách. Je to velký problém. Ale pro mnoho lidí neviditelný. (muž, 18 let) Měli bychom věnovat větší pozornost číslům, která říkají, kolik spotřebováváme. Protože ta čísla jsou šokující. (žena, 40 let) Někteří z účastníků uváděli, že se v některých oblastech každodenní spotřeby snaží intuitivně chovat udržitelněji; například formou třídění odpadu, zateplování, směny či opětovného používání věcí. Přesto po zhlédnutí videa stejně jako ostatní připouštěli, že v rámci své každodenní spotřeby produkují příliš velké množství odpadu. Svou spotřebu byli účastníci konzultace většinou ochotni redukovat a své spotřební chování upravit. K proměně spotřeby směrem k udržitelnější vidí účastníci prostor bez ohledu na velikost sídla, ve kterém žijí. Shodně však uváděli, že k této změně potřebují informace, a dodávali, že by ocenili, kdyby politici věnovali této problematice více pozornosti. V rámci úvodní diskuse o udržitelné spotřebě vyplynulo, že jsou účastníci často zdrženliví k bioproduktům. Pojímají je jako předražené, módní a nedůvěryhodné.52 Vhodnější, vítanější a přitom jim známou alternativou, jak spotřebovávat udržitelně, je podle účastníků sdílení zboží a služeb, k čemuž jim dopomáhá internet a nové komunikační technologie, které zrychlují a zintenzivňují komunikaci mezi těmi, kdo jsou sdílení nakloněni (příkladem může být iniciativa Rekola).53
51
Podporu pro zobecnění tohoto názoru je možné najít ve výsledcích omnibusového šetření CVVM (2014), z níž vyplývá, že téměř 50% dotázaných uvádí, že mají informace o stavu životního prostředí nedostatek. Postoj účastníků občanské konzultace je pravděpodobně ještě umocněn konfrontací s novými informacemi o stavu životního prostředí, které vyhodnotili jako palčivé. 52 Toto hodnocení biovýrobků se později promítlo i do diskuse ve druhém bloku konzultace: problém nesjednoceného a i v důsledku toho nesrozumitelného označování výrobků na evropské a národní úrovni. 53 http://prahounakole.cz/2013/10/rekola-komunitni-sdilena-kola-v-nasi-mape/
35
Konsenzus v diskusích panoval také s ohledem na nadbytek potravin, který by měl být podle účastníků snáz distribuován potřebným, a tak negativně hodnotili zatížení darování potravin 15% daní54. Za zmínku stojí malý důraz účastníků na roli národních nevládních organizací (občanské společnosti) v kontrastu na požadavky na politiky a média. Ve skutečnosti jsou to právě NNO, které upozorňují na potřebu zvýšit udržitelnost spotřeby včetně vydávání informačních bulletinů, předváděcích akcí nebo kampaní55 . Naproti tomu většina parlamentních politických stran neoslovuje ve svých programech udržitelnou spotřebu (Ratinger a kol., 201456 ). Druhá tematická sekce: Posun k udržitelné spotřebě Při uvažování o způsobech, jak zlepšit svůj způsob spotřeby, účastníci zdůrazňovali důležitost informovanosti a povědomí o kvalitě a původu výrobků, zejména pak potravin. Poznamenávali přitom, a analýza odpovědí z odpovědních archů je toho dokladem, že klíčovým problémem v oblasti informovanosti je pro ně coby spotřebitele nejednotnost označování výrobků. Velké množství stávajících označení (EU Bio, Klasa atd.) v nich vzbuzuje zmatek a nejistotu v tom, kterému z označení při nákupu důvěřovat. Podobnou nejistotu vzhledem k důvěryhodnosti informací o výrobcích pociťují i při úvahách o jejich zdrojích – výrobci, internet, noviny apod.. Účastníci se shodovali na potřebě informací o výrobcích, které by byly dostupné přímo na obalech produktů a které by byly současně srozumitelné a garantované. K udržitelnější spotřebě by podle účastníků mohlo pomoci označení potravinových výrobků datem, „do kterého je bezpečné potravinu sníst.“ Jinou možností označení výrobků by dle účastníků mohly být jednoduchá písmena či symboly na etiketách, jejichž význam by byl vysvětlen na velkých tabulích v každém obchodě. Někteří však poznamenávali, že standardy určující bezpečnost potravin jsou příliš přísné. Reagovali tím pravděpodobně na informace, s nimiž byli v úvodu občanské konzultace konfrontováni, a to že potraviny s prošlým datem „minimální trvanlivosti“, nejsou automaticky zdravotně rizikové na rozdíl od označení „spotřebujte do“, v kterémžto případě by se potraviny již neměly konzumovat.57 V souvislosti s tím připomínali, že existují obchody prodávající potraviny, jimž prošlo datum spotřeby (zřejmě „Minimální trvanlivost“, nebo krátce před projitím data „Spotřebujte do“). Z poznámek, že díky tomu jsou v těchto obchodech potraviny levnější, je možné usuzovat, že fungování takových obchodů někteří občané vítají jako alternativu nákupu ve standardních obchodech. V kontextu udržitelné spotřeby je v českém prostředí nosný pronájem půdy v rámci komunitních zahrad58 nebo využívání služby dodávky farmářských produktů. Tyto aktivity nemohou být iniciovány zákonodárci, mohou jimi však být finančně podpořeny (srovnejte s výsledky hlasování u otázky 2.5 „jak by se měli politici zachovat ve věci občanských iniciativ za udržitelnost“). Problém udržitelnosti se v diskusích odrážel též v oblasti dopravy; vedle nabízených možností v otázce 2.2 viděli jako další možnou regulaci dopravy směrem k vyšší udržitelnosti omezení vjezdu soukromých aut do center měst, které by však muselo být provázáno vhodným systémem parkování a odpovídající intenzitou veřejné dopravy. Co se týče půjčování automobilů mezi více uživateli, považují účastníci diskuse tuto formu dopravy jako alternativu vhodnou pouze na bázi 54
Toto platilo v době konání občanské konzultace. Např. Mapa prevence plýtvání potravinami (MaPP), měsíčník vydávaný GLOPOLIS, Filmový festival o udržitelné spotřebě potravin „Země na talíři“, veřejné vaření jídel z nestandardních potravin NNO Zachraň jídlo apod. 56 Ratinger, T. Hebakova, L., Michalek, T., Tomka, A., Mrhalkova, I., Stikova, O. (2014) Sustainable Food Consumption: the Case of the Czech Republic; RAAE, DOI: 10.15414/raae/2014.17.02.65-73 57 Podle tiskové zprávy CVVM (2014b) „Postoj občanů k plýtvání potravinami“ se téměř tři čtvrtiny (68 %) občanů ČR domnívají, že spotřebovávat potraviny s prošlým datem spotřeby je zdravotně nebezpečné. Opačné stanovisko zastávalo 29 % respondentů. 58 Ocenění významu zahrad pro udržitelnost je možno najít v Smith, J., Jehlička, P. (2013) Quiet sustainability: Fertile lessons from Europe’s productive gardeners. Journal of Rural Studies, 32 pp. 148–157. 55
36
dobrovolnosti, kdy oceňují zejména její přínos v podobě finančních úspor. Bariérou sdílení auta je podle nich jednak neúplné právní ukotvení takového využívání vozu, jednak praktické obtíže v případě, že auto potřebuje více jeho uživatelů najednou. Udržitelná alternativa v automobilové dopravě je podle účastníků také cyklistická. Tu však pojímají spíše jako doplňkovou, a to v souvislosti s její malou bezpečností kvůli chybějícím cyklistickým stezkám v městském i venkovském prostředí, absencí zabezpečených parkovacích prostor ve městech apod. Jestliže diskutující hovořili o roli nevládních neziskových organizací v České republice v posunu spotřeby udržitelnějším směrem, shodovali se jasně na potřebě větší podpory, například daňovými úlevami, a nikoli aby byly vládami utlačovány a málo využívány ke spolupráci.
Třetí tematická sekce: Snížení spotřeby Jestliže účastníci v prvním diskusním bloku připustili, že spotřebovávají hodně, zamýšleli se v diskusi ve třetí sekci nad příčinami této vysoké spotřeby. Zařadili mezi ně intenzivní reklamy vyzívající k nákupu a velké spektrum výrobků nabízených v obchodech. Tyto faktory dle účastníků míru konzumace výrobků silně ovlivňují, a to zejména v kontextu konzumního životního stylu občanů postkomunistických zemí. Postkomunistické země teď šílí po zboží a spotřebě! (žena, 45 let) Účastníci poznamenávali, že postavení dětí v rozhodování o spotřebě a koupi se změnilo a to má velký vliv na intenzitu spotřeby domácností. V tomto smyslu podotýkali, že minimálně reklama zaměřená na děti (ať už promítaná v televizi, na internetu či v obchodech) by měla být regulována. Naše největší spotřeba jsou naše děti. Hodně intenzivní spotřeba. (žena, 45 let) A ta reklama na výrobky pro děti? Ta je šílená. Měla by být nějak cenzurována, nebo regulována. Protože děti, co vidí, to chtějí! (žena, 35 let) I na základě určení intenzity žádostivosti dětí o nové produkty účastníci poznamenávali, jak důležitou roli ve snížení spotřeby konzumentů hraje vzdělání k udržitelné spotřebě, jež je v tuto chvíli jen málo rozvíjeno. Zdrojem tohoto vzdělání by měla být rodina a škola. Chování lidí ve více udržitelné podobě by mělo být povinné. Děti by k němu měly být vzdělávány ve škole. Hodiny o udržitelné spotřebě by mohly být součástí školní výuky. (žena, 65 let) Vzdělání často chybí i dospělým, kteří si kvůli dostupnosti některého zboží zvykli spotřebovávat jinak než předchozí generace, které, jak se účastníci často domnívali, konzumovali udržitelněji. Příčinou toho může být podle účastníků lepší finanční zajištění občanů České republiky, kdy si již řada z nich v současné době může dovolit spotřebovávat produkty, které však fakticky nepotřebují; přičemž jediný způsob, jak takovou neudržitelnou spotřebu omezit, je podle některých z nich zákaz nákupu takových výrobků. Lidi to auto SUV ve městě vůbec nepotřebují. Ale když to auto na tom trhu je a oni na něj mají, tak si ho prostě koupí. Jediný způsob, jak tomu zamezit, je zakázat to. (žena, 35 let) Toto je samozřejmě výjimečný a naivní přístup, potvrzující, že vzdělávání je nepochybně důležitou cestou k dosažení udržitelné spotřeby. Kvůli přivyknutí na možnost spotřebovávat „dražším způsobem“ někteří z účastníků poznamenali, že už neovládají přípravu jen zeleninových pokrmů a že si někteří lidé už neumí představit, co znamená vypěstovat zeleninu. Možná bychom se měli trochu vrátit v čase a začít vařit víc jídel ze zeleniny a brambor. (muž, 40 let) 37
Já už jsem zapomněla, jak se vaří recepty bez masa. (žena, 40 let) Lidé by si měli vyzkoušet vypěstovat si například vlastní zeleninu, aby zjistili, jak obtížné to je. (žena, 65 let) Zajímavým poznatkem z diskusí se stalo genderově odlišné pojetí významu spotřeby masa. Zatímco ženy uváděly, že by mohly méně spotřebovávat maso, pro muže by byla tato změna mnohem obtížněji akceptovatelná. Z diskusí se lze dále domnívat, že spotřeba masa zůstává pro některé skupiny symbolem společenského statusu, projevem ekonomického postavení a symbolického uznání. Míra spotřeby masa v každodenním jídelníčku spotřebitelů se tak jeví být velmi silně sociálně upevněna, což znemožňuje ji významně snížit jen pomocí informační kampaně. Vzhledem k tomu, že si uvědomovali palčivost problému omezených vzácných zdrojů planety a v důsledku toho i naléhavost problému nadměrné spotřeby, poukazovali účastnici na svou ochotu omezit spotřebu vlastní domácnosti. Myslím si, že každý tady cítí potřebu něco s tím udělat. Naše chování se musí změnit. (muž, 45 let) Přesto ve svém odhodlání naráželi na dilema, jak svá přesvědčení sladit s návyky a pohodlností stávajícího způsobu spotřeby. Nechci se vzdát používání svého auta. Ale zároveň chci chránit životní prostředí. (muž, 25 let) Snad v důsledku toho měli někteří účastníci tendenci přenášet zodpovědnost za snížení spotřeby na občany jiných zemí, kde se podle nich spotřebovává ještě intenzivněji než v České republice. Osobně si neumím představit, jak moc se spotřebovává ve Spojených státech, když my tady tolik spotřebováváme a plýtváme. Možná by nejdříve měli redukovat spotřebu u nich. Mělo by to větší dopad. (muž, 40 let) Při uvažování o nadměrné spotřebě kvůli nákupům nových věcí někteří z účastníků narazili zcela racionálně na paradox toho, že koupě nového výrobku může určitým způsobem v rámci každodenní konzumace spotřebu vzácných zdrojů omezit. Nová televize ale spotřebuje tak o 10 % méně elektřiny než ta deset let stará. Takže tím, že si koupím novou, tak vlastně taky snižuju spotřebu, ne? (muž, 45 let) My se třeba ve firmě zaměřujeme na výměnu záchodových mís a systému splachování. A každý rok ten systém umí ušetřit víc a víc vody. Takže si myslím, že by se měla ta vybavení toalet pravidelně vyměňovat. Ušetřili bychom spoustu vody! (muž, 35 let) Zároveň účastníci v souvislosti s tím poukazovali, že k proměně spotřeby k její udržitelnější podobě velmi rádi přistoupí v případě, že jim to přinese ekonomickou úsporu. Tak já si rád přestavím dům na úplně eko, bazén si tím budu vyhřívat, ale musí mi to něco ušetřit! (muž, 22 let) Za nešťastné považují účastníci stávající kvalitu výrobků, které se oproti době před 10 či 15 lety snáze opotřebují a mnohdy nejdou jejich dílčí rozbité části opravit. Podle účastníků pak toto vede k intenzivnímu nákupu stále nových spotřebičů. Velmi pevně se shodovali na tom, že by ocenili, aby bylo možné nechat výrobky opravit snáze – usnadnit proces reklamací a zejména požadovat po producentech výrobků, aby bylo možné jejich nefungující součástky vyměnit. (Ekonomická dimenze spotřeby, která je pro účastníky konzultace v České republice velmi důležitá, se odráží i v oblasti spotřebičů, když poznamenávají, že spotřebiče, které dlouho vydrží, k dostání jsou, avšak jejich cena je vyšší.) Politici by podle účastníků měli zavést povinnost předat starý spotřebič při nákupu nového a zejména podporovat (například daňovým zvýhodněním) takové výrobce, kteří produkují takto udržitelnější, tzn. opravitelné výrobky. V neposlední řadě by měli podporovat stimuly pro zavedení reklam na udržitelnější výrobky a naopak podporovat zákaz reklam se zavádějícími informacemi. 38
Při diskusi akceptovatelnosti přeměny daně z příjmu na daň ze spotřeby vyjadřovali účastníci konzultace nejistotu vzhledem k výstupům takového opatření a zdůrazňovali kontroverzní povahu takové systémové proměny. Ačkoli jedni takový návrh přijímali s nadšením a spatřovali v něm velký potenciál, pro jiné by bylo zavedení takového opatření spjato s obtížemi. Já bych raději platil daň ze spotřeby než daň z příjmu. (muž, 45 let) Pro moji generaci je to nepředstavitelné. Kdybychom byli osvobozeni od přímých daní a měli jsme k dispozici víc peněz na nákupy, možná bychom přemýšleli a nakupovali jinak. (žena, 60 let) A co senioři? To by se mělo rozlišovat. Ti nemůžou kupovat drahé výrobky založené na dani ze spotřeby. (žena, 62 let) Kromě požadavků účastníků na opravitelné výrobky byla v diskusi zdůrazňována podpora větší recyklaci produktů, již chápou jako důležitý aspekt udržitelné spotřeby. Naproti tomu opětovné využívání předmětů a jejich nákup ve formě „second-hand“ označovali za formu spotřeby pouze nízkopříjmových rodin, jako formu společensky neuznávanou. Čtvrtá tematická sekce: Směrem k ekonomice s nulovým plýtváním? Koncept bezodpadového hospodářství byl pro účastníky konzultace v zásadě novým. V důsledku toho se během debat snažili postihnout jeho význam, neboť v informačních materiálech a videích byl jen hrubě načrtnut. Po prodiskutování možné náplně tohoto konceptu, který chce Evropská komise uplatnit v praxi do 35 let, podotýkali zejména, že jde o obsahově i časově příliš ambiciózní cíl. Zejména pak bylo pro účastníky celkem náročné si odvodit, co by takové opatření znamenalo pro občany. A co to je bezodpadové hospodářství? Že by neměl být produkován vůbec žádný odpad a všechno by se mělo využít? Do 35 let? Neumím si představit, jak by to vypadalo. Vždyť to je fata morgána! Ale i kdyby nebyla, tak co by to znamenalo pro občany? Za jakou cenu by to bylo? (žena, 55 let) A oběhové hospodářství? Krásná idea, ale sci-fi. (muž, 40 let) Debata se často přirozeně rozvětvila na otázky recyklace na národní úrovni a na úroveň jednotlivých aktérů, tj. domácností a firem. V kontextu prvního, účastníci často poukazovali na podnikatelský potenciál zacházení s odpadem a odkazovali na možnost využití třídění odpadu pro zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných lidí. Co se týká druhé větve diskuse, tedy recyklace uskutečňované jednotlivými spotřebiteli, účastníci potvrzovali již dříve projevenou ochotu a odhodlání recyklovat v rámci své každodenní spotřeby. Dodávali zároveň, jaké bariéry jim při tom stojí v cestě. Jsou jimi v prvé řadě chybějící odpadové nádoby na recyklovaný odpad v blízkosti bydliště a dále nepotvrzené, ale důvěru ve smysluplnost recyklace podkopávající informace o tom, že jsou odpadky ze všech kontejnerů sváženy v jednom popelářském voze. V neposlední řadě účastníky k recyklaci nemotivuje zmatek při určování toho, jaké odpadky jsou určené do jakého kontejneru. Pokud bych měl recyklovat kde, tak recyklovat budu. (muž, 40 let) Pak jsou ale taky lahve a obaly, které se recyklovat nedají. A nejsem si jistá, co recyklovat jde a co ne. (žena, 50 let)
39
Upozorňovali dále na potřebu vštěpovat principy recyklace dětem a mladým generacím, přičemž z diskusí vyplýval velký generační rozdíl v zacházení s odpadem – pro seniory na rozdíl od generací mladších třídění rozhodně není samozřejmostí. Upozorňovali na to samotní účastníci. Děti ve školce recyklují líp než senioři. (muž, 45 let) Přesto znovu opakovali, že je potřeba děti intenzivně k recyklaci vést a vzdělávat je v tom, jak s odpadem zacházet. Politická reprezentace by praxi recyklace a vzdělávání k ní měla podle účastníků silně podporovat. Například ve formě slevy za svoz odpadu těm, kteří odpadky recyklují. Recyklaci v oblasti podniků by měl stát podporovat obdobně – opět například spouštěcími dotacemi těm firmám, které recyklují. Z diskusí vyplývalo, že se účastníci domnívají, že v České republice probíhá proces recyklace obecně efektivně. Diskutující se proto domnívali, že informační video nekoresponduje s českým kontextem, kde se recykluje hodně59, byť ne cele (odkaz na černé skládky na vesnicích). Za největší problém v oblasti recyklace odpadu považovali diskutující dvojité obaly na výrobcích a nadměrné využívání obalů na potravinách obecně. Podle účastníků by měly být ze strany Evropské unie nastaveny regulace, které by určovaly způsob balení výrobků tak, aby byly tyto obaly minimalizovány jak při produkci, tak distribuci. Za důležité považovali také politickou propagaci a podporu vývoje snadno biologicky odbouratelných obalových materiálů. Diskuse se dále věnovala problematice vyvážení odpadu do jiných zemí, za hranice Evropské unie. Takové pojetí odpadové politiky účastnici označovali za vysoce neetickou, slepou uličku, jež nevede k cíli. To asi není správné, abychom svůj odpad někam vyváželi, ne? Jednou je to náš nepořádek, tak se s ním musíme vypořádat sami, když už jsme si ho vyrobili! (žena, 45 let) Podobně pojímali účastníci i zacházení s konfliktními materiály po jejich jednorázovém použití. Opomeneme-li, že byli s tímto termínem jen velmi málo seznámeni, považovali konfliktní materiály za zdroje, které by neměly být na recyklaci vyváženy do zahraničí a které by naopak měly být využívány v rámci konceptu oběhového hospodářství. Naplnění tohoto konceptu a zacházení s konfliktními materiály by ale nemělo být úkolem jen pro jednotlivé členské státy EU. A je to cíl jednotlivých států nebo celé EU? Měla by to být záležitost celého světa, aby to dávalo smysl. (muž, 65 let) Obecně považovali účastníci recyklaci elektronického odpadu za nutnou samozřejmost, k níž podle svých slov rádi přispějí, budou-li vědět jak. Opět by je k takovému jednání motivovala sleva na koupi nového výrobku v případě, že odevzdají prodejci výrobek starý.
59
V šetřeních CVVM (2014a) 83% respondentů uvádí, že třídí odpad často nebo vždy.
40
Příloha č. 5: Odpovědní archy
ARCH 0: Katalog otázek
ARCH 1: Katalog otázek
Odpovědi, prosím, kroužkujte.
Věnujte, prosím, pozornost počtu možných odpovědí u každé otázky. Odpovědi, prosím, kroužkujte.
1: Věk: Vypište: …………………… 2. Pohlaví: a) Žena b) Muž 3. Velikost místa bydliště: a) b) c) d)
Více než 100 tisíc obyvatel (velké město) 50 – 100 tisíc obyvatel (střední město) 2 – 50 tisíc obyvatel (malé město) Méně než 2 tisíce obyvatel (vesnice)
4. Kraj: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k) l) m) n)
Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
5. Nejvyšší dosažené vzdělání: a) b) c) d)
Základní Střední bez maturity, vyučení Střední s maturitou Vyšší odborné, vysokoškolské
6. Současná ekonomická aktivita a) Zaměstnanec v soukromém sektoru b) Zaměstnanec ve veřejném sektoru c) Podnikatel/ osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) d) Nezaměstnaní e) Studující f) V důchodu g) Na mateřské nebo rodičovské dovolené, v domácnosti
Sekce 1: Úvod do problematiky udržitelné spotřeby Otázka 1.1 Které z následujících úkolů je podle Vás nejdůležitější v budoucnosti vyřešit? (Vyberte maximálně tři možnosti) a) b) c) d) e) f) g) h) i) j)
Zajišťovat přírodní zdroje Zajišťovat hospodářský růst Vytvářet pracovní místa Chránit životní prostředí Zajistit dobrou správu věcí veřejných Vypořádat se s migrací Vyvíjet nové technologie Zlepšovat zdravotní stav společnosti Zvyšovat ochranu a bezpečnost obyvatelstva Posilovat sociální spravedlnost
Nebo (jedna možnost) k) l)
Žádný z výše uvedených úkolů Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
Otázka 1.2 Do jaké míry se zajímáte o otázky trvale udržitelné spotřeby? (Vyberte jednu možnost) a) b) c) d) e)
Velmi se zajímám. Spíše se zajímám. Spíše se nezajímám. Vůbec se nezajímám. Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
Otázka 1.3 Když cestujete do místa vzdáleného do 10 km: (Vyberte jednu možnost) a)
Dávám přednost cestování veřejnou dopravou. b) Dávám přednost jízdě vlastním automobilem. c) Dávám přednost jízdě na kole. d) Chodím pěšky, je-li to možné. e) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
41
Otázka 1.4 O co se nejvíce zajímáte, když nakupujete potraviny? (Vyberte maximálně dvě možnosti) a)
Snažím se vyhnout nadměrnému množství obalů a plýtvání potravinami. b) Dávám přednost potravinám, které jsou snadno a rychle připravitelné. c) Dávám přednost zdravému jídlu. d) Dávám přednost potravinám s vysokými standardy vzhledem k udržitelnosti (např. respekt k lidským právům a životnímu prostředí). e) Potraviny si vybírám většinou podle ceny. f) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor. Otázka 1.5 Kdo by podle Vás měl převzít hlavní odpovědnost za snahu o udržitelnější spotřebu? (Vyberte maximálně dvě možnosti) a) b) c) d) e) f) g)
Každý občan Nevládní neziskové organizace (NNO) Firmy a průmysl Lokální a/nebo regionální samospráva Národní politici a vláda Evropská unie a její instituce OSN a další nadnárodní instituce
Nebo (jedna možnost) h) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor. Otázka 1.6 Které z následujících politických nástrojů by podle Vás měly být využity pro podporu udržitelné spotřeby? (Vyberte maximálně dvě možnosti) a)
Stanovení závazných standardů pro udržitelnou spotřebu a prosazení jejich dodržování b) Zahájení informačních kampaní, které by občany motivovaly ke změně jejich spotřebitelského chování a naučily je, jak zpracovávat výrobky udržitelným způsobem c) Označení výrobků tak, aby bylo pro lidi jednodušší poznat produkt vyrobený v souladu se standardy udržitelnosti d) Pomocí dotací a/nebo daní zajistit, aby bylo levnější spotřebovávat udržitelně, a zdražit výrobky a služby s negativními dopady na udržitelnost e) Zákaz výroby a dovozu výrobků a služeb s negativními dopady na udržitelnost Nebo (jedna možnost) f) g)
Žádný z výše uvedených nástrojů Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
ARCH 2: Katalog otázek Věnujte, prosím, pozornost počtu možných odpovědí u každé otázky. Odpovědi, prosím, kroužkujte.
Sekce 2: Posun k udržitelné spotřebě Otázka 2.1 Kterou z níže uvedených rolí by podle Vás měli občané primárně mít v posunu směrem k udržitelné spotřebě? (Vyberte jednu možnost)
a) Spotřebitelskou roli – pokusit se kupovat výrobky a využívat služby, které směřují k udržitelné spotřebě b) Politickou roli – volit politiky, kteří podporují udržitelnost; podepisovat petice apod. c) Společensky aktivní roli – účastnit se společenských aktivit ve prospěch udržitelnosti (např. organizovat lokální „bedýnkový“ prodej zeleniny, stát se dobrovolníkem za účelem vzájemné výpomoci s drobnými opravami, angažovat se ve spotřebitelských družstvech pro energii z obnovitelných zdrojů, využívat sdílený automobil apod.) d) Propagační roli – motivovat rodinu, přátele a známé na sociálních sítích k udržitelné spotřebě e) Posun k udržitelné spotřebě by neměl být úlohou občanů. f) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor. Otázka 2.2 Která ekonomická opatření pro udržitelnější individuální každodenní dopravu považujete za nejpřijatelnější? (Vyberte maximálně dvě možnosti) a)
Vyšší daně na fosilní paliva (např. benzín, nafta, uhlí) b) Vyšší daně pro auta, která více znečišťují ovzduší, než pro auta, která znečišťují ovzduší méně c) Mýtné na dálnicích a omezený přístup aut do center měst d) Výhodné půjčky na koupi vozů šetrnějších k životnímu prostředí e) Přesun investic do infrastruktury z individuální automobilové dopravy do kvalitnější nabídky veřejné dopravy (např. vyhrazené pruhy, rychlejší vlaky, lodní doprava zařazená do územního plánování)
42
f)
Daňové úlevy pro alternativy k individuální automobilové dopravě (např. pro sdílení aut, veřejnou dopravu, využití kola, práci z domova)
Nebo (jedna možnost) g)
Žádné z uvedených ekonomických opatření pro mě není přijatelné. h) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
b) Měli by poskytnout poradenství a administrativní podporu. c) Měli by poskytnout politickou podporu a uznání. d) Měli by ponechat aktivitu na samotných občanech a na volném trhu. e) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
Otázka 2.3
ARCH 3: Katalog otázek
Jak by podle Vás měla veřejná správa zlepšit informovanost spotřebitelů o udržitelnosti výrobků? Měla by se zaměřit na:
Věnujte, prosím, pozornost počtu možných odpovědí u každé otázky. Odpovědi, prosím, kroužkujte.
(Vyberte jednu možnost) a)
Jednoduchost: zjednodušit a ustálit existující značky udržitelnosti na výrobcích b) Úplnost informací: poskytovat více informací na více výrobcích c) Kontrolu: přísně kontrolovat informace na výrobcích d) Vzdělávání: vzdělávat spotřebitele, aby lépe rozuměli informacím na výrobcích a v reklamě e) Žádné z výše uvedeného f) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor. Otázka 2.4 Co by podle Vás měli evropští politici dělat pro zlepšení energetické efektivity, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů a snížení emisí skleníkových plynů? (Vyberte jednu možnost) a)
Stanovit cíle pro členské státy EU a určit, jak jich dosáhnout b) Stanovit cíle pro členské státy EU, ale nechat na nich, jak dané cíle splní c) Podpořit rozvoj konkrétních technologií (na úkor jiných) ve prospěch daných cílů d) Nechat to zcela na jednotlivých členských státech EU e) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor. Otázka 2.5 Jak by se měli politici zachovat ve věci občanských iniciativ pro udržitelnost a ve věci procesů společenské angažovanosti (jako je např. lokální „bedýnkový“ prodej zeleniny, kolektivní zahradničení a vaření apod.)?
Sekce 3: Snížení spotřeby Otázka 3.1 Byli byste ochotni dobrovolně omezit svou osobní spotřebu? (Vyberte jednu možnost) a) Ano b) Ne c) Nechci odpovědět. Pokud ano, v jaké oblasti byste k tomu byli ochotni nejvíce? (Vyberte jednu možnost) a)
V oblasti nákupu výrobků – např. nekupovat věci, které vyjdou rychle z módy, nekupovat často nový mobilní telefon nebo jinou elektroniku, sdílet nebo půjčovat si věci namísto jejich nákupu nebo je kupovat z druhé ruky apod. b) V oblasti dopravy – např. omezit jízdu osobním vozem, méně létat letadlem apod. c) V oblasti spotřeby potravin – např. jíst méně masa; kupovat jen to, co skutečně spotřebuji, nekupovat potraviny s negativním dopadem na udržitelnost jako např. mimosezónní ovoce a zeleninu apod. d) V oblasti spotřeby energie a vody v domácnosti – např. snížit teplotu v bytě / pokoji o 1°C, sprchovat se místo koupání, zhasínat, mýt auto méně často apod. e) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
(Vyberte jednu možnost) a)
Měli by poskytnout finanční podporu (např. dotace, daňové pobídky, partnerství, projektové financování, udílení ocenění atd.).
43
Otázka 3.2 Co by měla EU udělat, pokud vůbec něco, pro zajištění delší životnosti výrobků? (Vyberte maximálně dvě možnosti) Lepší výrobky: zvýšit povinnou dobu záruky a posílit vyšší výrobní standardy tak, aby výrobky více vydržely b) Etikety: označovat výrobky jejich trvanlivostí tak, aby si občané mohli vybrat výrobky, které vydrží déle c) Opravitelné výrobky: Zvýšit dostupnost náhradních dílů a umožnit, aby bylo jednodušší a levnější nechat výrobek opravit d) EU by neměla dělat žádná politická opatření zvyšující životnost výrobků e) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
ARCH 4: Katalog otázek Věnujte, prosím, pozornost počtu možných odpovědí u každé otázky. Odpovědi, prosím, kroužkujte.
a)
Otázka 3.3 Domníváte se, že by veřejná správa měla regulovat reklamní kampaně, aby se snížila spotřeba? (Vyberte jednu možnost) a) Ano b) Ne c) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor. Pokud ano, veřejná správa by měla: (Vyberte jednu možnost) a)
Zajistit, aby reklamy neoznačovaly klamně výrobky jako přátelské k životnímu prostředí, když tomu tak ve skutečnosti není b) Zakázat kampaně podporující nadměrnou spotřebu nebo plýtvání jako např. „tři za cenu jednoho“ c) Zajistit, aby každá reklama zmínila, jaké dopady má výroba a spotřeba výrobku na udržitelnost životního prostředí d) Podpořit reklamní kampaně na výrobky s malými dopady na životní prostředí e) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor. Otázka 3.4 Evropská komise doporučuje členským státům EU přechod od daní z příjmu k daním ze spotřeby materiálu, aby byla vytvořena udržitelnější společnost. Má podle Vás dojít k přechodu z daně z příjmu na daň ze spotřeby a využívání zdrojů? (Vyberte jednu možnost) a) Ano b) Ne c) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
Sekce 4: Směrem k ekonomice s nulovým plýtváním? Otázka 4.1 Evropská komise stanovila dlouhodobý cíl: do roku 2050 budeme mít ekonomiku, ve které se nebude ničím plýtvat a ve které jsou např. materiály recyklovány a opětovně co nejvíce využívány. Součástí podpory této myšlenky “oběhového hospodářství ” je uplatňovat následující hierarchii činností při zacházení s odpady: předně snižovat množství odpadů, pak opětovně odpady využívat, recyklovat a kompostovat je, až poté je spalovat za účelem výroby energie a teprve tehdy, kdy nebude možné využít předchozí vítanější kroky, odpad vyhazovat na skládku. Jak vysoké by, podle Vás, tyto ambice měly být? (Vyberte jednu možnost) a)
Měli bychom snížit množství odpadu, který vytváříme, ale není to ta nejnaléhavější výzva do budoucna. b) Měli bychom usilovat o ekonomiku, ve které není vytvářen žádný odpad, ale zároveň bychom měli být méně ambiciózní ohledně času, v němž toho chceme dosáhnout. c) Ekonomiku bez plýtvání bychom měli mít do roku 2050 za každou cenu (včetně např. silné regulace pro občany a firmy). d) Zda bude nebo nebude tohoto cíle dosaženo, by měl rozhodnout trh. e) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor. Otázka 4.2 Jaké jsou podle Vás ty nejlepší cesty ke snížení celkového množství vyhozeného jídla? (Vyberte maximálně tři možnosti) a)
Zvýšit povědomí o tom, jak se dá vyhnout plýtvání jídlem (např. vysvětlováním rozdílu mezi „minimální trvanlivost“ a „spotřebuje do”, nabízením návodů, jak plánovat nákupy, jak vařit se zbytky, uskladňovat jídlo atd.) b) Podporovat inovativní a chytré obaly, které jsou znovu uzavíratelné a monitorují čerstvost potraviny
44
c)
Stimulovat vhodnou výrobu (vyrábět jen to, co je poptáváno, ve správném množství a ve správném čase a místě) d) Nabízet adekvátní velikosti porcí, aby se co nejméně vyhazovalo e) Třídit organický odpad z domácností za pomoci uživatelsky příznivého a ekonomicky výhodného systému kompostáren f) Shromažďovat potraviny, které jsou stále poživatelné a které by se např. kvůli prošlému datu spotřeby vyhodily, a nabízet je sociálně potřebným nebo vhodným institucím (potravinovým bankám apod.) g) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor. Otázka 4.3 Předpokládejme, že EU stanoví cíl, že by mělo být 80 % starých mobilních telefonů znovu použito a recyklováno. Co myslíte, že by měla EU dělat, aby tohoto cíle dosáhla? (Vyberte maximálně dvě možnosti) a)
Pobídnout spotřebitele, aby odevzdávali svůj starý telefon, když kupují nový (Dát slevu spotřebitelům, když při koupi nového telefonu odevzdají ten starý.) b) Zavést povinnost odevzdat svůj starý mobil při koupi nového c) Podporovat půjčování/leasing mobilů místo jejich nákupu d) Pobídnout výrobce, aby dělali mobily, které lze opravit nebo vylepšit e) Uložit výrobcům povinnost sestavovat telefony tak, aby všechny materiály byly jednoduše obnovitelné a recyklovatelné f) Pro dosažení uvedeného cíle jsou současné cíle pro obnovu, opětovné použití a recyklaci dostatečné. g) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
d) EU by neměla působit proti tržním silám. e) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor. Otázka 4.5 Jak by podle Vás měla EU s ohledem na ekonomiku s nulovým plýtváním jednat v rámci dovozu surovin a vývozu odpadu? (Vyberte maximálně dvě možnosti) a)
EU by si měla ponechat výrobky obsahující vzácné materiály a potenciálně konfliktní minerály na svém území, aby je mohla opětovně používat a recyklovat. b) EU by měla mít možnost dovážet odpad obsahující vzácné materiály a potenciálně konfliktní minerály ze zemí mimo EU, ale jen pokud by mohl být v EU zpracován udržitelnějším způsobem než jinde. c) EU by měla zavádět postupné zákazy nebezpečných / toxických složek ve výrobcích (např. v elektronice). d) EU by měla čelit (nelegálnímu) vývozu nebezpečného odpadu do chudších oblastí. e) Nebezpečný odpad může být vyvážen do třetích zemí, ale jen pokud jsou v nich zaručeny férové pracovní podmínky a dostatečně vysoké standardy pro bezpečnost a péči o životní prostředí. f) Nechci odpovědět. / Nemám na to názor.
Otázka 4.4 Jak by měla EU působit proti trhu s tzv. konfliktními minerály, tj. materiály, které se těží v oblastech ozbrojených konfliktů a ze kterých plynou zisky bojujícím stranám? (Vyberte jednu možnost) a)
Pro firmy uvádějící tyto materiály na trh by měla EU zavést dobrovolné označování, které by ukazovalo, že daná surovina neobsahuje žádné konfliktní minerály. b) EU by měla zavést závaznou legislativu, která by určovala, jak těžit, zpracovávat, obchodovat a spotřebovávat konfliktní minerály. c) EU by se měla zaměřit na recyklaci výrobků, které obsahují konfliktní materiály.
45
ARCH 5: Dotazník ke zhodnocení akce 7) Odpovědi, prosím, kroužkujte. 1) Změnila účast na občanské konzultaci Váš pohled na udržitelnou spotřebu? a) Ano, nyní je pozitivnější b) Ano, nyní je negativnější c) Ne, je stejný jako před touto akcí d) Nevím
“ S organizací občanské konzultace v České republice jsem celkově spokojen/a.” a) Rozhodně souhlasím b) Spíše souhlasím c) Ani nesouhlasím, ani souhlasím d) Spíše nesouhlasím e) Rozhodně nesouhlasím
8) Chcete-li, můžete zde několika větami občanskou konzultaci celkově zhodnotit:
2) Zúčastnili byste se znovu takové občanské konzultace, kdybyste byli pozváni? a) Ano b) Ne c) Možná d) Nevím Prosím, označte, do jaké míry souhlasíte či nesouhlasíte s následujícími výroky: 3)
“Informační brožura a videa mi připadala vyvážená a informativní.” a) Rozhodně souhlasím b) Spíše souhlasím c) Ani nesouhlasím, ani souhlasím d) Spíše nesouhlasím e) Rozhodně nesouhlasím
4)
“V debatě u mého stolu byly účastníky konzultace prezentovány a diskutovány různé názory a perspektivy na udržitelnou spotřebu.” a) Rozhodně souhlasím b) Spíše souhlasím c) Ani nesouhlasím, ani souhlasím d) Spíše nesouhlasím e) Rozhodně nesouhlasím
5)
“V budoucnu by v Evropě měly probíhat podobné diskuse jako je tato.” a) Rozhodně souhlasím b) Spíše souhlasím c) Ani nesouhlasím, ani souhlasím d) Spíše nesouhlasím e) Rozhodně nesouhlasím
6) "Domnívám se, že občanská konzultace přinese politikům a klíčovým aktérům hodnotné výstupy." a) Rozhodně souhlasím b) Spíše souhlasím c) Ani nesouhlasím, ani souhlasím d) Spíše nesouhlasím e) Rozhodně nesouhlasím
46
Příloha č. 6: Analýza zpětných vazeb ke konzultaci Na závěr občanské konzultace byla všem účastníkům nabídnuta možnost vyjádřit svůj názor na občanskou konzultaci. Jednou formou k získání zpětné vazby byl krátký rozhovor s realizátory události, zástupci Technologického centra AV ČR. První ze dvou oslovených účastníků oceňoval občanskou konzultaci, coby nástroj, jímž je možné získat informace o názorech a postojích lidí, kteří v rámci svého každodenního života nejsou výrazně politicky aktivní, a porovnat je s perspektivami občanů jiných členských států Evropské unie. Tento nástroj chápal jako nosný i pro uplatnění na národní či regionální úrovni. Druhý z účastníků kladl důraz na potřebu spotřebovávat udržitelně, a zajistit tak zdroje i pro další generace. Poukázal na komplexnost problematiky udržitelné spotřeby, na nezbytnost zapojení všech aktérů spotřeby k její redukci a na nosnost participace spotřebitelů v komunitních iniciativách vedoucích k udržitelné spotřebě. Všichni účastníci měli možnost zhodnotit průběh občanské konzultace zodpovězením 9 otázek, jež zahrnovaly spokojenost s organizací občanské konzultace, ochotu zúčastnit se podobné akce i v budoucnu, názor na hodnotu výstupů z občanské konzultace, a jestli účast na této akci nějak změnila jejich pohled na otázky udržitelnosti a spotřeby, jejichž znění, stejně jako nabízené odpovědi, jsou přílohou č. 5 tohoto textu.
90 % účastníků občanské konzultace bylo spokojeno s tím, jak byla občanská konzultace v České republice organizována, spíše nespokojena se cítila 3 % diskutujících. Kdyby byli stejní účastníci znovu pozváni, aby se takové akce zúčastnili, 92 % z nich by souhlasilo, 6 % by se zúčastnilo „možná“ a pouze 1 % by svou účast na podobné akci v budoucnu odmítlo. Více než dvě třetiny účastníků (69 %) připustily, že po účasti na občanské konzultaci je jejich pohled na udržitelnou spotřebu pozitivnější, pro čtvrtinu (25 %) neznamenala účast ve vztahu k udržitelné spotřebě žádnou změnu a podle 3 % je jejich hodnocení tohoto konceptu negativnější než dříve. Informační materiály, videa i diskuse u jednotlivých stolů byly hodnoceny drtivou většinou účastníků kladně: 92 % souhlasilo s výrokem: „Informační brožura a videa mi připadala vyvážená a informativní“ a 98 % s tvrzením: „V debatě u mého stolu byly účastníky konzultace prezentovány a diskutovány různé názory a perspektivy na udržitelnou spotřebu.“ 99 % si myslí, že by v budoucnu měly v Evropě probíhat podobné diskuse, jako byla tato. Tři čtvrtiny účastníků občanské konzultace (74 %) souhlasí s tím, že akce může přinést politikům a klíčovým aktérům hodnotné výstupy. Ani souhlas, ani nesouhlas vzhledem k tomuto tvrzení vyjádřilo 20 % účastníků diskuse a nesouhlas vyslovilo 6 % z nich.
Zpětnou vazbu ke konzultaci poskytli také moderátoři diskuse u stolů, kteří povětšinou měli zkušenosti z diskusí na různá společenská témata. Evropská občanská konzultace podle nich simulovala ideu občanské společnosti. Uplatněná forma diskuse má podle nich velký potenciál pro zjišťování názoru a míry obeznámenosti řadových občanů i s jinými tématy, než je udržitelná spotřeba, kterou současně chápali jako velmi důležitý předmět diskusí a politik. Podotýkali však zároveň, že má konzultace komplexních a nejednoduchých politik s občany svá velká omezení. Tento názor opírali o svou zkušenost s diskusí za malé obeznámenosti občanů nejen s konzultovanou problematikou, s významem jejích základních konceptů, ale i s definicí politických nástrojů a institucí, jež se podílí nebo by se podle jejich názoru na realizaci politik podílet měly.
47
Příloha č. 7: Organizace zapojené v projektu PACITA60 1. Danish Board of Technology Foundation, Dánsko – koordinátor projektu PACITA 2. Institute for Technology Assessment and Systems Analysis, Německo 3. Rathenau Instituut, Nizozemsko 4. Norwegian Board of Technology, Norsko 5. Institute of Technology Assessment, Rakousko 6. Applied Research and Communications Fund, Bulharsko 7. Instituto de Tecnologia Química e Biológica – ITQB, Portugalsko 8. Society and Technology Institute, Belgie (Vlámsko)61 9. Fundació Catalana per a la Recerca i la Innovació – FCRI, Španělsko (Katalánsko) 10. Centre for Technology Assessment – TA-SWISS, Švýcarsko 11. Knowledge Economy Forum, Litva 12. Technologické centrum AV ČR, Česká republika 13. University of Liège, SPIRAL Research Centre, Belgie (Valonsko) 14. University College Cork, Irsko 15. Hungarian Academy of Sciences, Maďarsko
60
Název instituce je uveden v angličtině, pouze pokud daná instituce název v angličtině používá na svých oficiálních internetových stránkách. V ostatních případech je použit název v původním jazyce. 61 Členem konsorcia jenom v letech 2011-2012.
48
