ČČasopisi pro ochranu h přírody ří d a krajiny k ji
Národní přírodní rezervace
Lichnice – Kaňkovy hory
www.zeleznehory.nature.cz
Putování krajem Železných hor Zlomový hřeben Železných hor se prudce zvedá nad rovinou, jež se táhne podél řeky Doubravy. Jeho vznik datují geologové do období třetihor. My se vydáme do jeho střední části, a to v době současné. Již před námi zde byli Keltové, po nich první Slované a v roce 1250 byl založen hrad Lichnice, který je výraznou dominantou této části chráněné krajinné oblasti (CHKO) Železné hory. Pro poznání národní přírodní rezervace (NPR) Lichnice – Kaňkovy hory využijeme naučnou a vlastivědnou stezku i turisticky značené trasy.
Pekelská rokle
1
Lesem do kaňonu Peklo Pro poznání tohoto tajemného místa využijeme lesní naučnou stezku. Je to první a dosud jediná lesní naučná stezka v celých Železných horách vybudovaná Lesy České republiky, s. p., v úzké spolupráci se Správou CHKO Železné hory. Začátek stezky nalezneme kousek nad zámečkem ve městě Třemošnice, kde lze využít parkoviště na náměstí a ještě se před vycházkou občerstvit. Z náměstí k začátku naučné stezky dojdeme po turistické značce. Moderní město s typickou panelákovou výstavbou necháme za zády a projdeme okolo nově upraveného rybníka. Od něj už budeme jen stoupat až na zlom hřebene Železných hor. Při vstupu do lesa jsou lesní porosty na obou stranách lesní kamenité cesty podobné, avšak ty vlevo patří do rezervace. Můžeme zde ob-
divovat buky, javory a po několika desítkách metrů i mladé jedle. Ty sem byly dosazeny na místa svého původního výskytu. Mladý smrkový porost kousek před odbočkou vlevo působí cize a nevhodně. Byl vysazen na malou loučku, která v minulosti sloužila jako poutní místo u kapličky. Kapličku uvidíme až po odbočení vlevo, kdy konečně vstoupíme do rezervace. V porovnání s mohutnými buky a svahem nad kapličkou se nám tato krásná stavba jeví jako malý skřítek. Je postavena na prameni velmi kvalitní pitné vody a zasvěcena sv. Janu Křtiteli. Buky nad kapličkou se staly námětem pro obraz malíře krajináře Jindřicha Pruchy (Vnitřek bukového lesa,1911). Po lesní cestě vystoupáme výše do svahu. Cestou uvidíme nádherný příklad přirozeného
NPR Lichnice – Kaňkovy hory, www.zeleznehory.nature.cz
zmlazování buku, kterému lesníci pomáhají přírodě blízkým způsobem. Průběžně se odstraňují pouze nejmohutnější jedinci, nebo se jich odstraní několik a vytvoří se kotlík či malá světlina, kde již z bukvic vzklíčí nové stromky. Po překonání zlomového hřebene stezka prudce klesá a na čas opouští rezervaci. Zde máme možnost porovnat lesní porosty přírodě blízké a lesy hospodářské, převážně smrkové. Zpět do rezervace se vrátíme u několika chat nad Zlatým potokem, který nás povede do kaňonu Peklo. Bystré oko zahlédne u toku žlutě zbarveného konipase horského nebo vzácnějšího skorce vodního. První část kaňonu nás nijak neohromí. Hned za lesní pasekou, která je osázena jedlí, však vstupujeme do lesních porostů s bezzásahovým režimem. To znamená, že co zde roste, zůstává bez zásahu člověka, tedy tu i dožije, padne a tleje. Právě strmé svahy, kde jsou lesní porosty již dlouhá léta a působí trochu tajemně, daly vzniknout názvu celého kaňonu – Peklo. Jsme v místech obývaných největší českou sovou – výrem velkým, který se stal součástí znaku CHKO Železné hory. Dne 21. dubna 1989 zde byla v hnízdě kroužkována dvě mláďata. Jedno z nich, už jako dospělé, bylo nalezeno 28. června 2006 až u obce Slavoňov v okrese Náchod.
Přirozené zmlazení buku
Po kamenité cestě dojdeme podél toku na křižovatku cest, kde naučná stezka končí. Tady máme několik možností. Buď se vrátíme podél Zlatého potoka do Třemošnice, nebo se vydáme proti proudu Starodvorského potoka na hrad Lichnici.
Kaplička sv. Jana Křtitele
Veronica – časopis pro ochranu přírody a krajiny, www.veronica.cz
2
Vlastivědnou stezkou podél Kaňkových hor Své putování začneme v obci Běstvina a využijeme k tomu část vlastivědné stezky Krajem Železných hor. Z návsi obce, v níž můžeme obdivovat staletý platan, zámek či barokní kapličku od J. B. Santiniho Aichla (nebo snad J. J. Voglera), se mezi domy vydáme do kopce. Po necelém kilometru dojdeme k několika stavením. To je Županda, kde žil malíř Jindřich Prucha (viz s. 7). Cestě, kterou jsme šli a ještě půjdeme k lesu, se lidově říkalo Umrlčí, a to proto, že z obce Počátky na druhé straně hřebene se tudy lidé vozili pohřbít do Běstviny. My pokračujeme nad osadu do lesa, kde odbočíme vlevo. Čeká nás vcelku pohodlná lesní cesta po hranici rezervace. Ještě před pár lety byla cesta vedena po hřebeni mezi bukovými porosty. Po vyhodnocení negativního dopadu návštěvnosti na jádrové území rezervace byla po dohodě s Klubem českých turistů trasa přeložena. Máme tak možnost vidět bučiny od paty svahu nebo pozorovat otevřenou krajinu v okolí řeky Doubravy. Místy jsou celistvé bukové porosty narušeny drobnými světlinami s vývraty. Vznikly při vichřici v červnu roku 2007. Část z nich je ponechána přirozenému náletu, zbytek se využívá k přísadbě jedle bělokoré. Po necelé půlhodince přijdeme na rozcestí, odkud můžeme jít vpravo po lesní naučné stezce
Podzim v bučině
nebo sejít do města Třemošnice. Na tomto rozcestí bylo v roce 2004 umístěno speciální odchytové zařízení na hmyz a byla zde odchycena drobná muška z čeledi koutulovitých, nový druh pro vědu.
Vlastivědná stezka Krajem Železných hor
NPR Lichnice – Kaňkovy hory, www.zeleznehory.nature.cz
3
Divokou a krásnou roklí na hrad Jako výchozí bod výletu využijeme obec Závratec. Z ní vykročíme pohodlnou polní cestou lemovanou alejí ovocných stromů až k okraji lesa. Zde nás nejprve překvapí ohniště, které ač nepovolené, je často využíváno místními obyvateli k drobným piknikům. Vydáme se vlevo a za chvilku počneme klesat k rozcestníku turistických tras. Ústím rokle pokračujeme směrem k osadě Lovětín. Pokud tudy půjdeme počátkem května, ohromí nás pronikavá vůně česneku medvědího, jehož listy, podobné listům konvalinky, objevíme u stezky. Výše v rokli už je nenajdeme. Naopak se po několika desítkách metrů dostaneme do světliny, kde se nám naskytne obraz zkázy. Dva roky po sobě zde silný vítr dokázal svoji sílu. V letech 2007 a 2008, vždy v červnu, tady vyvrátil desítky buků a dalších stromů, včetně habrů a olší. Většina padlých stromů tu zůstane, protože lesní porosty v této rokli patří do lesů ponechaných přirozenému vývoji. Pouze z Lovětínského potoka a ze značené turistické stezky se padlé stromy odstraňují, což nám umožňuje poznávat hlubokou rokli blíže. Padlé dřevo ponechané k zetlení na místě je příhodným stanovištěm pro mnoho druhů organismů včetně těch vzácných. Les se zde dokáže obnovit sám i bez přičinění člověka. Procházíme-li tudy v jarním a letním období brzy z jitra nebo po dešti, potkáváme desítky mloků skvrnitých. Zvolna stoupáme podél potoka. Vpravo ve svahu si všimneme vypreparovaného skalního suku. V největší skále nalevo se nachází výchoz hornin chvaletického proterozoika. Na toto místo si vzpomeneme, až budeme shlížet z vyhlídky Dívčí kámen na suťové
moře, které je nyní nad námi a jehož uvolněné balvany občas končí v potoce. Za skálou nás už čeká vcelku pohodlná cesta lemovaná svahy rokle s porostem buku lesního. V toku se objeví ještě několik zajímavostí jako vodopád, peřeje, vymleté úzké koryto a další. Na konci údolí vystoupáme na asfaltovou silnici, která nás přivede až na hrad Lichnice. Pro rekonstrukci stezky, kterou jsme právě prošli, se připravuje projekt zahrnující též vybudování lávky a vstupních informačních panelů. Celkový ráz kamenité stezky zůstane zachován.
Mlok skvrnitý
Po větrné kalamitě v Lovětínské rokli
Izolovaný skalní suk na svahu Lovětínské rokle
Veronica – časopis pro ochranu přírody a krajiny, www.veronica.cz
4
Na hradě z nadhledu
Hrad Lichnice
Kdo by nechtěl šlapat po stezkách a poznávat území zblízka, má možnost rychlého poznání „z nadhledu“. Stačí dorazit do obce Podhradí a zaparkovat pod hradem Lichnice. Ještě dříve než vyrazíme na hrad, vydejme se pár metrů k vyhlídce Dívčí kámen. O pověsti, která se k tomuto místu váže, poví více průvodkyně na hradě. Zde na vyhlídce nám přímo u nohou vyrůstá borovice lesní. Je velmi stará, a protože jde o suché a živinami chudé místo, připomíná přerostlou bonsai. Při pohledu před sebe můžeme nejprve jen tušit v rokli skrytý Lovětínský potok. Velmi dobře vidíme velkou skálu a suťové pole. Vegetace skal, která na náhorních plošinách skal patří mezi velmi cenná společenstva, spolu s bučinami řadí lokalitu do evropsky významných území soustavy Natura 2000. Pokud budeme mít štěstí, uslyšíme lejska malého nebo uvidíme přelétat datla černého či holuba doupňáka. A nyní na hrad. Není součástí rezervace, avšak uvidíme z něj Lovětínskou rokli i hřeben Kaňkových hor. Poskytuje rovněž krásný výhled do kraje i dále do Železných hor. Mohutnost jejich hřebene, geologických sil v minulosti i krásu přírody v současnosti si zde uvědomíme více než kde jinde – stejně jako úzké sepětí mezi kulturní, zemědělsko-průmyslovou krajinou
a krajinou přírodě blízkou, chráněnou před člověkem pro člověka, pro jeho duševní i tělesné potřeby poznávání a relaxace. Než po návštěvě hradu nastoupíme opět do auta, autobusu nebo se vydáme dál svou cestou, stojí za malé zdržení ještě zhlédnutí Žižkova dubu v Podhradí. Pod korunou tohoto mohutného památného stromu se jen těžko ubráníme myšlenkám na množství generací našich předků, kteří kolem něj procházeli.
Borovice lesní na Dívčím kameni
NPR Lichnice – Kaňkovy hory, www.zeleznehory.nature.cz
Malíři a Železné hory Nedaleko od národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory leží obec Kraskov, kde v létě roku 1906 pobýval Antonín Slavíček. V jednom ze svých dopisů popisuje zříceninu hradu Lichnice jako rozeklaný zub. Není však známo, že by ji maloval. Vytvořil zde několik obrazů, ač méně významných, zachycujících léto v této obci – Žně v Kraskově, Stodoly v Kraskově, Z Kraskova. Jiný český krajinář Jindřich Prucha žil na samotě Županda u Běstviny. Jeho obrazy zachycují krajinu v blízkém okolí a některé její obce, jako Míčov a Počátky. Odsud je i jeho zřejmě nejznámější obraz Ptáčnice (1914) z cyklu Jaro v Železných horách. Hřeben Železných hor, kde dnes leží rezervace, zachytil v roce 1895 František Kaván na třech obrazech s názvy Krkaňka, Lichnice a Na Zlatém potoce.
Jaroslav Vostrovský: Lichnice od Závratce 1970
František Kaván: Na Zlatém potoce 1895
Veronica – časopis pro ochranu přírody a krajiny, www.veronica.cz
Národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory
LovČtínský ryb.
HabĜinka
LhĤty
Lo vČ tín sk ýp .
477
Dívþí kámen
Lichnice
Závratec
Podhradí
ŽižkĤv dub
Starý DvĤr
TěEMOŠNICE
422
. tý p Zla
Hedvikov
297
Kaprový ryb.
Horní Peklo
293
Dolní Peklo
295
ýeperka rava Doub
293
Poþátecký p.
kapl. sv. Jana
310 334
CHKO Železné hory 312
Poþátky
národní pĜírodní rezervace 559
nauþná stezka památný strom zĜícenina hradu kaple, kapliþka zajímavost BČstvinsk
ý p. 325
Starý ryb. 308 0
Županda 502
1 km Šanda
BČstvina
Pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR připravila redakce Veroniky – časopisu pro ochranu přírody a krajiny, Brno 2009 ZO ČSOP Veronica, Panská 9, 602 00 Brno, www.veronica.cz Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Nuselská 39, 140 00 Praha 4, www.nature.cz Správu NPR Lichnice – Kaňkovy hory zajišťuje AOPK ČR – Správa CHKO Železné hory Náměstí 317, 538 25 Nasavrky, www.zeleznehory.nature.cz
528
Autor textu a fotografií: František Bárta Korektury: Jiří Turek Grafická úprava a sazba: Alžběta Hanzlová Tisk: DaL tisk, s. r. o.
