NÁMĚTY PRO GEOGRAFICKÉ A ENVIRONMENTÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ: VÝUKA V KRAJINĚ

Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje

NÁMĚTY PRO GEOGRAFICKÉ A ENVIRONMENTÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ: VÝUKA V KRAJINĚ

Dana Řezníčková a kol.

Praha 2008

Projekt JPD 3 – Přírodovědná gramotnost

Náměty pro geografické a environmentální vzdělávání: Výuka v krajině Dana Řezníčková a kol.

Lektorovali: doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc., doc. RNDr. Hana Kühnlová, CSc. Tato publikace neprošla jazykovou úpravou. © Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2008 © Autoři textu: RNDr. Silvie Kučerová, RNDr. Miroslav Marada, Ph.D., Mgr. Tomáš Matějček, RNDr. Dana Řezníčková, Ph.D., RNDr. Luděk Šefrna, CSc., Mgr. Klára Vočadlová © Autoři fotografií: Tomáš Matějček, Dana Řezníčková, Luděk Šefrna, Klára Vočadlová

ISBN 978-80-86561-63-9

Vážení čtenáři, rádi bychom touto publikací přispěli k tomu, aby se na našich školách více času věnovalo výuce v krajině než doposud. Důvodů je více, jmenujme alespoň dva z nich. Krajina (obdobně území či terén) představuje pro výuku zeměpisu „učebnici“ mnoha témat, zvláště pak umožňuje přímé poznávání interakcí mezi společností a přírodním prostředím v konkrétní lokalitě. Zároveň se každé území stává „laboratoří“, kde se žáci setkávají s konkrétními místy, jevy, procesy, jednáním lidí, problémy a kde si mohou osvojit určité vědomosti i škálu potřebných dovedností, postojů a návyků. Tento způsob výuky může být velmi účinný, neboť se žáci učí přímým kontaktem se studovanými ději a procesy, jejich příčinami i důsledky. Navíc efektivita učení je umocňována zkušenostmi a konkrétními zážitky žáků. V této publikaci najdete metodické rady a rozmanité náměty pro geografické a environmentální vzdělávání šesti autorů, které se zcela či ve větší míře mohou realizovat v terénu. Záměrně přístupy a obsahové pojetí jednotlivých autorů striktně nesjednocujeme, aby bylo zřejmé, že výuka geografie v krajině může mít více podob v souvislosti s tím, které vzdělávací hodnoty a jakým způsobem vyučující preferuje. Většina námětů je doplněna pracovními listy, které jsou připraveny pro žáky základních nebo středních škol. Jednotlivé návrhy jsou řazeny abecedně podle názvu pracovního listu (kapitola 2 a 3). Pro lepší orientaci v jejich obsahovém zaměření jsme u každého metodického listu uvedli klíčová slova, která specifikují místo, kde se úkoly realizují, hlavní dovednosti, které jsou zde procvičovány a klíčové pojmy, který symbolizují obsahovou náplň výuky. Všechny uvedené náměty byly ověřeny ve školní praxi. Nutno však podotknout, že metody aktivního učení, včetně učení v terénu, úspěšně používané u jedné skupiny žáků, mohou jinde selhat, a to v důsledku specifických podmínek, v nichž učitelé a žáci pracují. I proto je tak ošemetné využívat naše konkrétní návody pouze „pro zpestření výuky“, aniž by nebyly součástí promyšlené ucelené koncepce. První kapitola publikace obsahuje proto přehled různých přístupů k výuce v terénu, které by měly čtenářům napomoci vyřešit základní koncepční otázky: Co vše se mohou žáci prostřednictvím výuky geografie v krajině naučit? Na které vzdělávací cíle se zaměřit? Která konkrétní témata, dovednosti a lokalitu vybrat? V jakém pořadí je zvolit? Jak hodnotit výkony žáků v terénu? apod. Publikace vznikla v rámci projektu JPD 3 Přírodovědná gramotnost, který byl spolufinancován ze státního rozpočtu České republiky, rozpočtu hlavního města Prahy a Evropského sociálního fondu. Za kolektiv autorů Dana Řezníčková

OBSAH

1. Podstata geografické a environmentální výuky v krajině 1.1 Obsahové vymezení hlavních pojmů (D. Řezníčková, T. Matějček) . . . . . 8 1.2 Vzdělávací cíle a struktura témat výuky v krajině (D. Řezníčková) . . . . 13 1.3 Koncepce geografické laboratoře v městské krajině (D. Řezníčková) . . 25 2. Náměty pro výuku v městské krajině na příkladu Prahy 2.1 Albertovská naučná vycházka (L. Šefrna) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Albertovská stráň (D. Řezníčková, T. Matějček) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Botič (T. Matějček) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Hřbitov Slavín (S. Kuldová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5 Krajina očima geografa (T. Matějček, D. Řezníčková) . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Kvalita místa (D. Řezníčková, T. Matějček) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Názvy ulic v okolí Albertova (D. Řezníčková, T. Matějček) . . . . . . . . . . 2.8 Záměrné pozorování krajiny (D. Řezníčková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

32 44 49 55 72 80 84 91

3. Náměty pro výuku v krajině mimo území Prahy 3.1 Černé a Čertovo jezero (K. Vočadlová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 3.2 Červené blato (T. Matějček) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 3.3 Karlštejn: hodnocení dopadů turistického ruchu (M. Marada) . . . . 120 3.4 Krajina a lidé Třeboňska – expozice na zámku Třeboň (M. Marada) 129 3.5 Pískovna u Sadské (T. Matějček) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 3.6 Rybník Rožmberk: Ochrana proti povodním (M. Marada) . . . . . . . 144 3.7 Rybníky u Vitmanova: Ekosystém rybníka a chov ryb (M. Marada) . 150 3.8 Svatý Jan pod Skalou (K. Vočadlová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 4. Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178

1. PODSTATA GEOGRAFICKÉ A ENVIRONMENTÁLNÍ VÝUKY V KRAJINĚ

1.1 Obsahové vymezení hlavních pojmů D. Řezníčková, T. Matějček

Klíčové pojmy této publikace – krajina a výuka v krajině – se poměrně často vyskytují v mnoha vědních disciplínách i v každodenní mluvě. Každý cítíme, co si pod těmito běžnými slovy představit, ale jedna všemi akceptovaná definice neexistuje. Zaměřme se nejprve na pojem krajina a jeho synonyma. Příklady definic tohoto pojmu v rámečku 1 dokládají, že mnohdy se pouze jinými slovy vyjadřuje stejná podstata, jindy rozdíl spočívá v úhlu pohledu a výčtu hledisek, která se při studiu „vzhledu“ území zohledňují. Většina definic krajiny podle Cílka (In: Němec, Pojer (ed.) 2007, s. 11) se týká tří aspektů: neživé přírody, živé přírody a historie s tím, že je zjevné propojení těchto hledisek. Při studiu krajiny zejména geografové (např. Bičík 2004) zdůrazňují zaměření nejen na stav a vývoj živé a neživé přírody, ale také na posuzování vzájemné interakce lidské společnosti a přírody v čase, která se do krajiny promítá. Podle Hampla (1998) můžeme rozlišit tři základní etapy interakce příroda – člověk, a to podle toho, zda ve vztahu dominuje determinace, konkurence či kooperace. Tyto etapy odpovídají různým stupňům vývoje lidské společnosti, přičemž dochází k postupnému uvolňování společnosti od vnějších determinací přírodními podmínkami a k rozvíjení nových forem vnitřní (sociální) a vnější (sociálněgeografické) organizace. Základní přehled obsahového vymezení pojmu krajina můžeme uzavřít konstatováním, že pro účely školní výuky mladších žáků postačí stručné a výstižné vyjádření Sádla (cit. Cílek, 2002, s. 83), které říká, že krajina je něco, proč lezeme na rozhlednu. Dodejme k tomu poznámku, že pohled z rozhledny nemusí být pouze na krásnou přírodu, proto v našem pojetí krajina představuje zastřešující výraz pro kulturní (městskou a venkovskou) i přírodní krajinu. Toto pojetí je zároveň v souladu s prostorovým vymezením krajiny v současné krajinné ekologii – prostorový rozsah krajiny se pohybuje řádově v km2 až stovkách km2, tedy území zpravidla omezené obzorem (blíže k prostorovému vymezení krajiny např. Lipský, 1998). Geografie se však zabývá krajinou na různých úrovních – od lokální až po globální, neboť „aktivity lidské společnosti v krajině se mnohde staly jedním z rozhodujících faktorů krajinných změn na velkých rozlohách a de facto faktorem globálních změn životního prostředí“ (Bičík, 8

rámeek 1 Příklady definic krajiny krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. (Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, § 3, odst. 1, písm. k). krajina je mnohovýznamový pojem označující vzhled území, soubor objektů, které tento obraz vytvářejí, nebo označující samo toto území (Dictionary of Human Geography, 1997). krajina je plocha na zemském povrchu charakterizovaná určitým typem scenérie zahrnující různé funkční celky fyzickogeografické i kulturní povahy. Z toho vychází dělení krajiny na přírodní a kulturní; v německém pojetí představuje krajina pohled na přírodní scenérii zobrazovaný na malbách (Clark, 1998, s. 222). krajina je území o řádové rozloze čtverečních kilometrů složené z ekosystémů, které se navzájem ovlivňují (Forman, Godron, In: Lipský, 1998, s. 15). krajina je komplex systémů vyššího řádu (s mnoha subsystémy) ve vzájemné interakci, které svou fyziognomií dohromady tvoří zřetelnou část zemského povrchu, a celý komplex je utvářen a udržován vzájemnou součinností abiotických, biotických a antropogenních činitelů (Zonneveld, In: Lipský, 1998, s. 15). krajina je komplexní systém prostoru, polohy, georeliéfu a ostatních vzájemně funkčně propojených hmotných přirozených a člověkem přetvořených i vytvořených prvků, zejména geologického podkladu a půdotvorného substrátu, vodstva, půdy, rostlinstva a živočišstva, umělých objektů a prvků využitého území, a také jejich vazby vyplývající ze sociálně-ekonomických jevů v krajině. Krajina je životním prostředím člověka a ostatních živých organizmů (slovenský zákon č. 237/2000 Z, cit. Kozová, Drdoš, Pavličková, Belčáková, 2007, s. 137). krajina znamená část území, tak, jak je vnímána obyvatelstvem, a jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů (Evropská úmluva o krajině, 2004). kulturní krajina představuje odraz stavu společnosti, její hospodářské, technologické, sociální a duchovní úrovně. Je ji možné vnímat jako výsledek činnosti minulých generací, tedy i jako národní dědictví. … Je to dynamický systém, který se v čase proměňuje jak v důsledku přírodních, tak stále významněji v důsledku společensky podmíněných procesů (Bičík, 2004, s. 9). krajina je svérázná část zemského povrchu, kde se stýkají a vzájemně na sebe působí geologické podloží s reliéfem, ovzduší, voda, půda, rostliny a živočichové, a člověk se svými výtvory a aktivitami. Každá krajina má určitou polohu na povrchu země, svérázný vzhled, svéráznou energetickou bilanci a vyznačuje se svérázným vývojem. V přírodní člověkem neovlivněné krajině byla mozaika společenstev rostlin a živočichů určována pouze přírodními silami – charakterem podnebí, vlastnostmi půd, tvary reliéfu a oběhem vody v krajině (Buček, Lacina, In: Máchal ed., 2006, s. 31). Za krajinu lze označit soubor biotických a abiotických faktorů vázaných na určitý krajinný celek, které se delší dobu vyvíjejí společně. V metaforickém jazyce můžeme za krajinu označit úplně všechno – krajinu hudby či vnitřní a vizionářské krajiny. Z lidského hlediska můžeme krajinu vnímat jako část souše, která má určitý okraj, tedy hranici, přirozený střed a uvnitř svých hranic je pole místních charakteristik vcelku homogenní a projevuje se jako určitý typický ráz (Cílek, In: Němec, Pojer (ed.) 2007, s. 11). krajina je nejen tím, co nás obklopuje, ale také tím, v čem můžeme přebývat, naším každodenním životním prostředím, ve kterém se pohybujeme a jednáme (Kučera et al., 2008, v tisku).

9

rámeek 2 Životní prostředí a krajinná sféra: příklady definic životní prostedí je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie (Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí, § 2). životní prostedí ﹙lov ka﹚ je část krajinné sféry, ve které člověk žije, kterou přetváří při uspokojování svých potřeb a které se přizpůsobuje. Je tvořeno prostředím přírodním a společenským, které zahrnuje prvky a složky vytvořené člověkem (Matějček a kol., 2007, s. 130). krajinná sféra je největší geosystém, tvořený soustavou slupkovitě uspořádaných, navzájem se prolínajících obalů, obklopujících celé zemské těleso. Krajinnou sféru tvoří dvě základní části: fyzickogeografická sféra přírodního původu a socioekonomická sféra vytvořená člověkem. Navzájem jsou pevně spjaty četnými vztahy resp. vazbami (Matějček a kol., 2007, s. 54).

2004, s. 9). Proto je vhodné studium „lokální“ krajiny doplnit komparací s úrovněmi dalšími. To však již nemusí být náplní činností žáků přímo v terénu. Slovo krajina bývá často nahrazováno slovy stejného nebo podobného významu. Dokladem této teze jsou definice životního prostředí a krajinné sféry v rámečku 2. V této publikaci ve vztahu k výuce v krajině za synonymum považujeme výraz terén či území. Také výuka geografických a environmentálních témat realizovaná v krajině (v území, terénu) není v odborné literatuře ani ve školní praxi jednotně nazývána a definována. Tato forma výuky bývá označována například jako výuka v (městské a venkovské) krajině, výuka v terénu, terénní vyučování, terénní výuka, terénní cvičení, exkurze, naučná vycházka, geografická laboratoř aj. V anglické literatuře se můžeme nejčastěji setkat s výrazy fieldwork či excursion. Podle našeho vymezení první čtyři uvedené výrazy jsou synonyma pro danou formu výuky. Představují „zastřešující pojmy“, které vymezujeme obdobně jako Hofmann (2003) terénní vyučování: „lze na ně pohlížet jako na komplexní výukovou formu, která v sobě zahrnuje různé výukové metody (pokus, demonstrace, projektová metoda, kooperativní metody, metody zážitkové pedagogiky aj.) a různé organizační formy výuky (vycházky, terénní cvičení, exkurze, tematické školní výlety – expedice…), přičemž těžiště spočívá v práci v terénu.“ Znamená to, že ostatní výše uvedené pojmy výuku v terénu z určitého hlediska konkretizují. exkurze představuje skupinovou návštěvu neznámých oblastí či objektů krajiny (např. elektrárny, prameny Vltavy), přičemž cíle výuky nejsou obvykle explicitně definovány. Lze předpokládat, že hlavním záměrem je poznání celkového charakteru či specifik navštívených míst včetně jejich „emočního“ náboje. Tento obecný cíl sledují 10

samozřejmě i jiné formy výuky v terénu, rozdíl mezi nimi spočívá ve zvoleném způsobu jeho dosažení. V českém pojetí bývá exkurze spojována s nenáročnými až pasivními aktivitami žáků (nejčastěji se „dívají kolem sebe“ a poslouchají výklad průvodce či referáty spolužáků, popř. si píší poznámky). Je proto otázkou, zda zmiňovaný cíl je efektivně či vůbec dosažen. V angloamerické literatuře je pod pojmem excursion obvykle představována výuka v neznámých oblastech či prostředí úžeji zaměřená na aktivní studium vybraných jevů a procesů. Toto zacílené poznávání je spojeno s procvičováním geografických i sociálně-komunikativních dovedností žáků. V současné době je v zahraničí patrný trend vyučovat geografii v blízkém okolí školy. Dochází tak k eliminaci finančních nákladů na cestování a ubytování, ale i k možnosti využít osobní zkušenosti studentů. Tento typ výuky, kdy v popředí není požadavek návštěvy nových míst, nýbrž procvičování určitých činností žáků, se v literatuře pojmenovává více způsoby. V českém jazyce se nejčastěji užívá výraz terénní cvičení (či cvičení v terénu), v rámci kterého si žáci procvičují zejména určité odborné geografické dovednosti (např. mapování ploch, měření sklonu terénu, šetření intenzity dopravy aj.; podrobněji dále). Činnostní výuka, která probíhá v bezprostředním zázemí školy, bývá některými autory nazývána geografickou laboratoří. Polská autorka Marie Wilczyńská – Wołoszyn (2003) ji vymezuje jako území o akčním rádiu 500 m v okolí školní budovy, dostupné 7 minutami chůze, které je využíváno k realizaci geografických úkolů. Jednotlivá stanoviště jsou dosažitelná během jedné vyučovací hodiny včetně návratu do školy. Vypracování úkolů trvá 45 minut nebo méně. Obdobným způsobem byla koncipována výuka v okolí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze s názvem geolaboratoř Albertov-Vyšehrad (podrobněji dále). V případě, že žáci si procvičují určité dovednosti nikoli v bezprostředním zázemí školy, nýbrž ve vybraném modelovém území, hovoří se o výuce na terénním pracovišti. Příkladem tohoto přístupu je integrované odborné pracoviště v Jedovnici, zřízené Pedagogickou fakultou Masarykovy Univerzity v Brně (podrobněji Hofmann 2003) nebo pravidelná odborná výuka studentů geografie UK PřF ve výcvikovém středisku Univerzity Karlovy v Albeři u Nové Bystřice či výuka studentů geografie Pedagogické fakulty TU v Liberci na Frýdlantsku (podrobněji Hynek, Šmída, Karvánková 2007). Podobné možnosti poskytují také terénní střediska ekologické výchovy (např. Chaloupky, Kněžice, Rychta Krásensko aj.). V neposlední řadě s výukou v terénu úzce souvisí výuka geografie/zeměpisu místního regionu, která je zaměřena na jeho hlubší poznání 11

a porozumění v širších souvislostech, a proto alespoň některé činnosti žáků se realizují v konkrétním území (podrobněji Kühnlová 2005, 2007). Z výše uvedeného vyplývá, že výuka v terénu má několik podob, které se více méně liší podle toho, z jakých hledisek je posuzujeme. Těmito aspekty mohou být vzdělávací cíle, převažující činnosti žáků, sledovaná témata, zvolené metody výuky, lokalizace dané výuky, časová dotace aj. Vzdělávací cíle (nejen zeměpisu a nejen v terénu) přitom předurčují volbu všech ostatních didaktických kategorií.

12

1.2 Vzdělávací cíle a struktura témat výuky v krajině D. Řezníčková

Co vše se mohou žáci prostřednictvím výuky geografie v krajině naučit? Na které vzdělávací cíle se při jejím koncipování zaměřit? Stejně jako jiní autoři (např. Kent, Gilbertson,1997, Kučerová 2005, Marada 2006, Hynek, Šmída, Karvánková 2007) jsme přesvědčeni o tom, že tato výuka by měla studentům zejména poskytnout možnost: • procvičovat geografické dovednosti spojené se sbíráním, tříděním a následným využíváním informací; • získávat zážitky a zkušenosti z „reálného“ výzkumu a také základní návyky nezbytné pro samostatnou práci, řešení problémů a organizaci vlastního bádání; • aplikovat osvojené vědomosti při řešení praktických úkolů. Často je proto zapotřebí výuku v terénu propojit s výukou ve třídě. Některým úkolům musí předcházet přípravná fáze odehrávající se v technicky vybaveném prostředí školy. Také zpracování informací získaných v terénu (měřením, mapováním, fotografováním apod.) se obvykle provádí mimo studovanou oblast. Znamená to, že studenti by si měli prostřednictvím výuky v krajině zejména procvičovat dovednosti: • spojené s orientací v terénu (určování světových stran, zorientování mapy, porovnání reality s generalizovaným obsahem mapy atd.); • související se způsobem získávání informací v terénu (objektivní pozorování, měření, mapování, realizace ankety či dotazníkového šetření, fotografování aj.); • intelektového charakteru vyžadující porozumění, aplikaci, zobecnění, tvůrčí přístup aj. (příkladem může být dovednost aplikovat osvojené teoretické vědomosti na konkrétní realitu, posoudit sledovaný objekt v obecném kontextu apod.); • komunikační a sociální (logicky argumentovat, naslouchat, realizovat anketární šetření; organizovat týmovou spolupráci aj.), stejně jako určité návyky a postoje (dodržovat stanovená pravidla chování, pomáhat slabším, chovat se šetrně k přírodě aj.) Tento způsob výuky tak umožňuje osvojit si určité znalosti i mnohé obecné a oborové kompetence (či šířeji vnímané dovednosti) deklarované v Rámcových vzdělávacích programech pro základní školy i gymnázia (dále RVP). 13

rámeek 3 Vzdělávací cíle zaměřené na osvojování základů geografického bádání Během provádění geografického výzkumu by se žáci měli naučit: První stupeň základní školy (4.–5. ročník) a) klást geografické otázky, které se váží k jevům a procesům v pozorované krajině [např. Co můžeme pozorovat v okolí školy? Proč tu jezdí tolik nákladních aut? Jak se lidem žije v našem městě?], b) pozorovat, zaznamenávat jednotlivé prvky krajiny, případně i jejich vzájemné vztahy [např. rozpoznat různé funkce ploch ve městě, vytvořit plánek cesty], c) vyjádřit své vlastní názory na lidi, místa a prostředí [např. na využívání cyklostezky, na odpadky ve škole a v okolí školy], d) různými způsoby komunikovat [např. ústně, písemně či pomocí obrázků]. Druhý stupeň základní školy (6.–9. ročník) a) klást problémově zaměřené geografické otázky [např. Jak vznikla tato skála? Proč v našem městě není více sportovních a kulturních zařízení? Co si o tom myslím já a co ostatní?], b) získávat a zaznamenávat informace [např. průzkumem funkcí budov a jejich vyznačením do mapy], c) analyzovat informace a formulovat závěry [např. porovnat údaje o obyvatelstvu ve dvou lokalitách nebo velikosti průtoku řeky v různých obdobích], d) rozlišit a vysvětlit různé názory (včetně svých) na aktuální geografické problémy [např. názory na projekt výstavby rekreačního areálu v určité lokalitě], e) komunikovat způsobem, který odpovídá jak zadání, tak adresátovi sdělení [např. napsat novinový článek o místním problému, e-mailem si vyměnit s jinou školou informace o místní oblasti]. Základní výuka na čtyřletém gymnáziu (1.–2. ročník) a) klást řetězec vzájemně provázaných geografických otázek [např. Jak a proč se daná krajina mění? Jaké jsou přímé a zprostředkované dopady těchto změn? Jakým způsobem se dají prokázat?] a definovat problémy, b) navrhnout vhodný postup při výzkumu [např. Kde a jak získat relevantní názory a data týkající se dopravního zatížení určité lokality?], c) získat, zaznamenat a prezentovat informace [např. získat a do tabulky zpracovat údaje o vodním toku; prostřednictvím kartogramu vyjádřit územní rozložení obyvatel určitého věku apod.], d) analyzovat a zhodnotit informace, učinit závěry a zdůvodnit je [např. posoudit vypovídací schopnost statistických dat, ukazatelů, map a grafů; zhodnotit informační letáky či webové stránky, které prezentují rozdílné názory o plánovaném projektu], e) zhodnotit, jak názory a přístupy lidí [např. k dálničnímu obchvatu], včetně svých vlastních, ovlivňují současnou situaci (společenskou, ekologickou, ekonomickou a politickou) v daném regionu; ujasnit si a rozvíjet vlastní hodnoty a názory na tuto problematiku, f) komunikovat způsobem, který odpovídá jak zadání, tak i adresátovi sdělení [např. vytvořit leták v elektronické podobě, napsat populárně naučný text či stručný novinový článek o určitém místě]. Zdroj: Námi upravená a některými tématy doplněná citace Aschenbrennerové (2006)

14

rámeek 4 Požadavky na výkony maturantů z geografie ověřující způsobilost zkoumat realitu objektivním a relevantním způsobem A. Stanov si a promysli jednotlivé kroky výzkumu: a) geografické otázky, které vymezí sledovaný problém b) relevantní a průkazné informace c) techniky sběru informací d) míru přesnosti (vypovídací schopnost) dat a ukazatelů e) organizaci práce f) způsob shromažďování a zápisu informací g) metodu analýzy h) způsob prezentace B. Získej relevantní průkazné informace (vhodného typu a množství), které 1. nejsou jednostranně zaměřené a vycházejí z náhodného a systematicky provedeného průzkumu 2. pocházejí a) z primárních zdrojů (tj. šetření v terénu založené na pozorování, mapování, měření, anketárním šetření) b) ze sekundárních zdrojů (tj. mapy různého typu a měřítek, publikované zdroje dat, fotografie, statistická data, odborná geografická literatura, GIS) C. Získané údaje zaznamenej, popiš a utřiď vhodným kartografickým, grafickým či tabelárním způsobem. D. Získané informace popiš, podrob analýze, interpretuj, zhodnoť a poté vyvoď závěry, jejichž cílem je: a) popis prostorového rozložení (například pomocí Indexu nejbližšího souseda či Lorenzovy křivky) b) prokázání dovednosti statisticky prokázat nejdůležitější tendence c) identifikace vztahů pomocí Spearmanova koeficientu korelace E. Posuď vše v kontextu širších souvislostí Předmětem hodnocení jsou úskalí zvolených metod, slabiny postupu zkoumání, omezená vypovídací schopnost zvolených ukazatelů a posouzení závěrů práce v širším kontextu. Zdroj: Námi upravená a některými tématy doplněná citace Aschenbrennerové (2006)

V souvislosti s plněním cílů RVP, které jsou specifikovány ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda, a do které výuka zeměpisu/geografie díky svému předmětu studia částečně patří, je žádoucí klást důraz na samostatnou badatelskou (výzkumnou) práci studentů založenou na objektivním přístupu při studiu, popřípadě i řešení problémů. V podstatě se jedná o konkretizaci výše uvedených obecných cílů. Můžeme přitom vycházet z konceptu tzv. investigativní geografie, jejíž součástí je požadavek provádět objektivní průzkumu v terénu. Tento koncept se uplatňuje například v anglickém školství, kde již od počátku povinné školní docházky 15

si žáci postupně osvojují určité zásady a dovednosti, které jsou využitelné při jakémkoliv, tedy nejen geografickém, výzkumu. Návrh požadavků na badatelské aktivity žáků různého věku obsahuje rámeček 3. Vznikl na základě inspirace anglickými dokumenty (www. nc.uk.net) a zohledňuje naše vzdělávací tradice a podmínky. Žáci se ve výuce geografie mohou učit pokládat geografické otázky, identifikovat a definovat problémy, shromažďovat, třídit a různým způsobem zpracovávat informace, navrhovat posloupnost zkoumání, prezentovat výsledky řešení a další. Do geografického výzkumu lze začlenit i afektivní cíle. Příkladem je zvažování významu hodnot a postojů různých skupin lidí, včetně vlastních, a hodnocení jejich vlivu na chování, které zanechává stopy i v konkrétním území. V případě, že posláním výuky zeměpisu bude i předávání základů metodologie vědní disciplíny vč. specifického geografického uvažování, je žádoucí ověřovat tuto způsobilost i u maturitní zkoušky. Obecné požadavky na výkony studentů v tomto směru uvádí rámeček 4, konkrétní výzkumné náměty pak tabulka č. 2. Obdobné nároky na studenty jsou kladeny v Anglii u závěrečné zkoušky z geografie na úrovni A-level exams (tj. zkoušky z vybraných předmětů, které osmnáctiletí studenti skládají na závěr svých středoškolských studií krátce před pravděpodobným nástupem na vysokou školu). Uvedený nástin cílů výuky geografie v terénu je vhodné upravit a konkretizovat podle „obsahového“ potenciálu daného území. Jsou-li cíle výuky správně definovány, popisují činnosti žáků a zároveň dovednosti, které si mají procvičovat či osvojit. Dále je zapotřebí stanovit témata, prostřednictvím kterých si žáci osvojují nejen požadované dovednosti ale i určité vědomosti, návyky a postoje. Výběr, struktura a obsahové pojetí geografických témat, jak dokládají následující přístupy, se mohou lišit. Základním kritériem výběru se obvykle stávají hlavní výzkumná témata vědní disciplíny geografie modifikovaná specifiky oblasti, ve které výuka v terénu probíhá. Příkladem tohoto přístupu je struktura témat uvedená na webových stránkách Barcelona Field Studies Centre (http://www. geographyfieldwork.com): energetika a zdroje, ekosystémy a půdy, fluviální procesy, glaciální a periglaciální prostředí, pobřežní oblasti, podnebí a počasí, urbánní prostředí, venkovské osídlení, volný čas a cestovní ruch, znečištění a životní prostředí. Tabulka 1 dokumentuje podrobnější přístup. Uvádí přehled požadovaných aktivit žáků vážící se k určitým tématům, jež jsou přiblížena klíčovými pojmy. 16

tabulka 1 Klíčové aktivity výuky geografie v terénu upravené podle Farbrother, Holmes (2000) aktivita

dílí témata (klíčové pojmy)

čtení map a fotografií

porovnávání současného stavu s minulostí podle starých map a fotografií

využívání různých druhů map v terénu

měřítko, plocha území, souřadnice, směry, sklon svahu, profil, vrstevnice, změny v čase

mapování krajiny

identifikace přírodních jevů a procesů, důkazů minulosti (paměti) krajiny

náčrtek krajiny/trasy

podstata mentálních map

hodnocení kvality ovzduší

kyselé deště, hluk, zápach, ozón

zkoumání mikroklimatu

srážky, teplota, vítr, relativní vlhkost, tlak vzduchu, oblačnost

hodnocení kvality vody

bioindikátory (rostliny a živočichové), vzhled, teplota, proudění, cirkulace, okysličení, obsah dusíku, pH

zkoumání říčního koryta

šířka, hloubka, rychlost toku

hydrologická měření

infiltrace na různých typech půd a povrchů, výpar z různých povrchů při rozdílných povětrnostních podmínkách, stok atmosférických srážek po kmeni stromu

zkoumání půdy

pH, procentuální vlhkost, závislost vegetace na typu půdy, zemědělské využití půd v závislosti na typu půdy

měření, anketární šetření

hodnocení vlivu rozličných faktorů na životní prostředí

výzkum socioekonomických charakteristik;

rozmístění, hustota zalidnění, rozdíly ve struktuře obyvatelstva, koncentrace aktivit, funkční využití ploch aj.

provádění interview, posuzování vhodnosti otázek

způsob života obyvatel

terénní šetření, tvorba časoprostorových diagramů

denní pohyb lidí

dopravní výzkum

kvalita silnic, parkování, výhody veřejné dopravy, sčítání přepravovaných osob, problémové lokality

Zdroj: Námi upravená a některými tématy doplněná citace Kučerové (2005)

Farbrother a Holmes (2000) ve své studii dále uvádějí přehled námětů různě náročných geografických výzkumných projektů. Tabulka 2 obsahuje námi upravené návrhy pro badatelskou činnost gymnaziálních studentů v Česku. Všechny příklady jsou vztaženy k určitému hypotetickému území X, za které si můžeme dosadit libovolnou lokalitu či mikroregion. Projekty se člení do sedmi tematických celků (životní prostředí, doprava, přírodní prostředí, služby, obyvatelstvo, venkov, město). V rámci nich 17

tabulka 2 Návrhy témat geografických výzkumných projektů životní prostedí Výzkumné teze:

Analýza environmentálních, sociálních a ekonomických změn v sídle X. Studium dopadu odlesňování v oblasti X. Ekologická a energetická revize naší školy/domácnosti. Studium dopadů těžby v lokalitě X.

Výzkumné otázky:

Jak obyvatelé obce X vnímají hrozbu povodní? Chovají se podle toho? Jak v obci X vnímají pozitiva a možná ohrožení daná místní řekou, rybníkem či vodní nádrží? Jak zranitelná je veřejná zeleň v lokalitě X? Jaké dopady by mohlo přinést odstranění živého plotu či remízku?

Hypotézy:

Vzrůstající roční obrat průmyslového a zemědělského podniku v sídle X nemá vliv na změnu kvality vody v místních tocích. pírodní prostedí

Výzkumné teze:

Porovnání vlastností řeky X na horním a dolním toku. Výzkum dopadů ochrany lokality X na život místních obyvatel i přírodního prostředí. Komparativní analýza kolísání mikroklimatu malého lesa a rozlehlého pole nebo porovnávání mikroklimatu v okolí velké budovy a otevřeného prostranství. Srovnávací studie zahradní a lesní půdy v oblasti X. Zkoumání stavu a vývoje skladby zalesněné krajiny X, včetně vlivu lidské činnosti.

Výzkumné otázky:

Které faktory ovlivňují rychlost odtoku v řece X? Jak se mění velikost a tvar naplavenin na horním, středním a dolním toku řeky X? Které faktory ovlivňují výskyt dané vegetace v regionu X? Jak ovlivňují bariéry ( jako živé ploty, zdi a vysoké stromy) v oblasti X rychlost a směr větru? Co tyto bariéry způsobují? Jak a proč se mění vlastnosti půdy na daném svahu? Kteří činitelé ovlivňují zvětrávání staveb ve městě X? Jaký vliv má převládající hornina na ráz krajiny, půdu, vegetaci a využití pozemků v oblasti X?

Hypotézy:

Existuje přímo úměrný vztah mezi počtem meandrů a rozlohou záplavového území řeky.

Výzkumné teze:

Analýza věkové struktury obyvatel, které navštíví náměstí X během dne/ týdne. Šetření každodenní dojížďky za prací a do škol ze a do sídla X. Studium a zdůvodnění rozmístění určité skupiny (etnické menšiny, obyvatel důchodového věku, vyšší příjmové skupiny) v městě X.

obyvatelstvo

18

Výzkumné otázky:

Jak a proč se mění počet obyvatel sídla X během dne/týdne/měsíce? Změnil se výrazně za posledních sto let průměrný věk pochovaných na místním hřbitově? Jaké stopy v území zanechává změna způsobu života obyvatel?

Hypotézy:

V sídlech X, Y, Z je počet dětí do 15 let tím vyšší, čím nižší je počet obyvatel starších 65 let. Čím vyšší je průměrný věk obyvatel panelových domů X, Y, Z, tím je upravenější a čistší bezprostřední okolí jejich domů.

Výzkumné teze:

Druhy služeb v rekreačních oblastech X, Y, Z. Analýza dopadů cestovního ruchu v oblasti X. Studie rozdílného vnímání sídel X a Y návštěvníky a stálými obyvateli. Šetření a analýza prázdninového způsobu života obce X.

Výzkumné otázky:

Jaké následky by přineslo rozšíření nebo zrušení fotbalového stadionu v sídle X? Kam z obce X vyjíždí většina obyvatel za prací a kam za službami? Jezdí do stejného místa za běžnými nákupy, k lékaři a za kulturou? Které místo X, Y či Z je nejvhodnější pro umístění novinového stánku?

Hypotézy:

Existuje přímý vztah mezi výší poplatků do areálu X a počtem zde nabízených druhů služeb. Návštěvnost veřejného koupaliště X klesá se vzrůstajícím věkem rekreantů.

služby

doprava Výzkumné teze:

Analýza nabídky a využívání veřejné dopravy ve venkovské oblasti X. Zhodnocení dostatku či nedostatku parkovacích ploch ve městě X. Šetření ekologických a ekonomických dopadů plánu výstavby nové silnice ve městě X. Argumenty pro a proti uzavření železniční stanice v sídle X. Výzkum problémů spojených s dopravními terminály, autobusovými či vlakovými stanicemi. Dopady cyklotras v lokalitě X.

Výzkumné otázky:

Jak je zatížena dopravní trasa města X v průběhu všedního dne a víkendu? Je v sídle X dostatek vhodně situovaných parkovacích ploch?

Hypotézy:

Počet autobusového spojení v sídlech X, Y, Z je tím vyšší, čím více obyvatel zde žije. venkov

Výzkumné teze:

Šetření spádovosti obyvatel obce X za různými službami. Srovnání změn využití půdy během určitého časového období ve dvou regionech. Šetření kvality služeb poskytovaných důchodcům v regionu X. Argumenty pro a proti životu v obci X. Příčiny nezaměstnanosti obyvatel oblasti X.

19

Výzkumné otázky:

Do jaké míry ovlivňují přírodní faktory zaměření zemědělské výroby v oblasti X? Jaké změny proběhly ve venkovské oblasti X v posledních 15 letech? Jaké jevy dokládají suburbanizační proces ve venkovské oblasti X? Jsou golfová hřiště environmentálním, ekonomickým a sociálním přínosem oblasti X? Jak důležité jsou služby obce X pro obec Y?

Hypotézy:

Počet neudržovaných budov v obci X, Y, Z je tím vyšší, čím vyšší je zde počet nezaměstnaných. Čistota a údržba obcí X, Y, Z je tím vyšší, čím je vyšší počet trvale bydlících obyvatel v obci. m"sto

Výzkumné teze:

Mapování veřejných ploch ve městě X a jejich využití. Srovnání hlukového zatížení v různých částech města X. Studie rozšíření vandalství a kriminality ve městě X. Studie vnímání problémů bezdomovců ostatními obyvateli města X. Studie rozmístění jednotlivých druhů obchodů v centru X. Analýza důvodů lokalizace firem v určité části města X. Zkoumání rozmístění a využití rekreačních a sportovních zařízení ve městě X. Studium změn ve využití ploch v centru města X během určitého časového období.

Výzkumné otázky:

Které části města X představují potenciální zóny dalšího rozvoje? Které faktory ovlivnily ceny domů v různých částech města X? Jaký vliv má nové nákupní centrum (parkoviště) na tradiční obchody v centru města X? Proč některé obchody či služby nenajdeme v centru města X? Jak měřit atraktivnost obytných čtvrtí ve městě X? Jsou pěší zóny prostředkem řešení dopravního přetížení centra města X? Jaký je vztah mezi rozmístěním telefonních budek a poštovních schránek v sídle X?

Hypotézy:

S rostoucí vzdáleností od centra X klesá hustota zástavby. S rostoucí vzdáleností od centra X ubývá rozloha ploch s obslužnou funkcí ve prospěch ploch obytných.

Zdroj: Upraveno a doplněno podle Farbrother, Holmes (2000)

jsou uvedeny příklady výzkumných tezí, výzkumných otázek a hypotéz. Tyto tři kategorie zadání projektů korespondují s členěním výzkumných prací podle jejich charakteru. Gavora (2000) rozlišuje tři typy: deskriptivní (popisné), relační (vztahové) a kauzální (příčinné) studie. Výzkumné teze jsou východiskem pro popisnou studii, která zjišťuje, popisuje, popř. hodnotí situaci, stav nebo výskyt určitého jevu. Výzkumné otázky by měly upozorňovat na nějaký problém. Položená otázka může opět vést 20

tabulka 3 Koncept výuky tematicky zaměřený na určité sídlo téma Klíčové otázky

Hlavní teze klíčové pojmy

Činnosti žáků

poloha Kde se obec nachází?

Funkce a význam sídla ovlivňuje jeho poloha v regionu a v rámci státu.

Proč je vesnice/město/předměstí právě zde?

Poloha sídla je ovlivněna přírodními faktory. Poloha, sídlo, sídelní a dopravní systém, funkce a význam sídla, centrum a periferie, faktory.

Popsat z mapy polohu sídla a porovnat ji s polohou jiných obcí (v rámci sídelního a dopravního systému Česka). Pozorováním v terénu zjistit přírodní faktory, které ovlivnily vznik (lokalizaci), vývoj a územní strukturu sídla.

klima, poasí Je podnebí obce, regionu, státu něčím zvláštní? Mohou v naší obci nastat extrémní povětrnostní situace? Jak podnebí a počasí ovlivňuje chování lidí v naší obci?

Geografická poloha a nadmořská výška obce ovlivňují klima i počasí. Regionální klima ovlivňuje způsob života místních obyvatel. Předpověď počasí má vliv na chování lidí během dne. Extrémní povětrnostní jevy ovlivňují bezprostředně, ale i dlouhodobě chování lidí. Klima, počasí, předpověď počasí.

Zjistit, jak regionální klima ovlivňuje život v obci.

Lidé musí za některými službami cestovat daleko. Některé služby (např. zajištění pitné vody) ovlivňují životní prostředí nejen v místě spotřeby.

Zjistit formou ankety, které druhy služeb a kde rodiny žáků využívají. Zjistit, jak využívání jednotlivých druhů služeb zatěžuje životní prostředí v obci i mimo její území.

služby Kde je možné je najít? Jak služby ovlivňují životní prostředí?

Druhy služeb a jejich rozmístění.

Pozorovat, zaznamenávat a analyzovat změny chování lidí v závislosti na proměnách počasí. Terénním šetřením identifikovat skutečnosti v obci a v jeho blízkém okolí, které by mohly přispět k extrémním povětrnostním situacím.

doprava, spoje Jak se do obce dostaneme?

Jednotlivé druhy dopravy vytvářejí různé sítě, mají odlišné finanční nároky na zajištění provozu i rozdílný vliv na životní prostředí. Druhy dopravy, dopravní systém v obci, regionu a ve státě.

Na základě terénního šetření popsat, jak jednotlivé druhy dopravy ovlivňují životní prostředí obce.

výroba (hospodářství) Jaká výroba je zde lokalizována? Proč se v naší obci (regionu) nacházejí jen některá průmyslová odvětví? Jaké zaměření má zemědělská výroba v blízkém okolí obce?

Lokalizace průmyslové i zemědělské výroby je podmíněna geografickou polohou místa a dalšími fyzicko i socioekonomickými faktory. Průmyslová odvětví, funkce a zaměření zemědělské výroby.

Zjistit (částečně šetřením v terénu), které faktory ovlivnily lokalizaci a zaměření průmyslové a zemědělské výroby v obci.

21

znaky (charakteristiky), jejich zm"ny, souvislosti a vztahy

Každé sídlo může být popsáno i vnímáno z různých hledisek a pomocí různých charakteristik.

Jaké sídlo (obec, město, předměstí) je? Proč jsou vesnice/města/předměstí taková, jaká jsou? Jaké jsou jejich funkce?

Krajina ovlivňuje charakter sídla. Změny mohou být patrné na zástavbě a v prostorovém rozmístění. Výrazné znaky obce dokumentují současné a minulé využití (funkce) různých částí obce.

Jaký charakter mělo sídlo dříve?

Současný charakter a vzhled sídla je ovlivněn historickými událostmi.

Jaká pozitiva a negativa vyvolává rozvoj obce?

Rozvoj obce (změna funkčního využití ploch, nová výstavba aj.) mění vztah různých skupin obyvatel mezi sebou i vztah obyvatel k životnímu prostředí.

Anketárním šetřením zjistit, jak lidé různého věku a vzdělání charakterizují obec. Pozorováním v terénu zjistit, jak okolní krajina ovlivňuje celkový charakter sídla. Určit a do plánku obce zakreslit výrazné znaky obce (např. kostel, lom, televizní vysílač, budova statku, průmyslový areál). Na základě šetření v terénu do plánku obce zakreslit typ zástavby a funkční využití ploch. Zjistit historické události, které významně ovlivnily vzhled a charakter sídla. Identifikovat jejich „stopy“ v území. Pomocí těchto památek minulosti popsat proběhlé změny charakteru a zástavby obce. Na základě vlastního šetření definovat narůstající problémy v obci.

Typ zástavby, land use. lidé a jejich zp*sob života Jak se tu žije? Jak lidé využívají „prostor“ obce během týdne? Kde a jak lidé tráví svůj volný čas?

Zájmy zastupitelů obce, soukromých společností a jedinců ve věci využívání určitých ploch v obci jsou často odlišné. Rekreační aktivity mají různou povahu a nároky na využívání území.

Způsob života, cestovní ruch, rekreace, veřejná prostranství. životní prostedí Proč je toto místo oblíbené/ neoblíbené? Proč by měly být určitá území a objekty státem chráněny?

Neobyčejná krajina přitahuje rozdílné názory a konfliktní aktivity. Každé území obsahuje důkazy o rozhodnutí a jednání jedinců, státních i soukromých společností a firem. Životní prostředí – sociální, ekonomické, ekologické vztahy, urbanizace, suburbanizace, venkov.

Zdroj: Námět převzat podle Bowles (1997)

Vytvořit časoprostorový diagram tří členů rodiny. Pozorováním v terénu zjistit, jak intenzivně a za jakým účelem jsou využívána veřejná prostranství v obci (náměstí, park, náplavka aj.) během všedního dne a víkendu. Zjistit alespoň čtyři různé způsoby trávení volného času místních obyvatel a popsat, jak jejich aktivity ovlivňují životní prostředí v obci. Navrhnout důvody (ne)oblíbenosti místa a poté tyto představy ověřit anketárním šetřením. Zjistit, zda v obci a jeho okolí není natolik zvláštní lokalita, že si zasluhuje být státem chráněna.

jen k určité deskripci anebo k relační (vztahové) analýze. To v případě, kdy zjišťujeme vztah mezi zkoumanými jevy a jak těsný je tento vztah. Nedá se však přesně stanovit, který z pozorovaných jevů vztah zapříčiňuje. Podstatou třetího typu studie je zjišťování kauzálních vztahů tedy vztahu příčin a následků. Srovnávají se dvě nebo více skupin subjektů, které se liší jedním z jevů. Hypotézy se formulují jen pro relační a kauzální výzkumné problémy (nikoli pro deskriptivní studie) a představují předpověď o vztahu mezi dvěma činiteli (proměnnými). Také tabulka 3 předkládá náměty pro výuku v terénu. Představuje námi upravený a doplněný návrh Bowles (1997), který je příkladem komplexní metodiky plánování výuky obsahově zaměřené na jedno téma, a to na výuku sídla školy – obce, městečka, předměstí velkého města. Uvádí příklad struktury dílčích témat (tj. poloha, znaky, služby a další), jejich obsahové pojetí, klíčové pojmy i plánované činnosti žáků. Obsahové pojetí, tj. způsob náhledu na dané téma, je vyjádřeno klíčovými otázkami. K těmto otázkám se váží i hlavní teze, jež představují základní „axiomy“ dané problematiky, kterým by měl žák porozumět natolik, že je dokáže využívat během různých činností. Popisovaný přístup v tabulce 3 vychází z konceptu struktury vědomostí psychologa Jerome Brunera, který je v anglosaském světě rozvíjen od 60. let minulého století. Podle této teorie by se měla výuka (nejen v terénu) soustředit na klíčové myšlenky (tj. hlavní teze a klíčové otázky) a podstatné pojmy tématu, nikoli pouze na jednotlivá fakta. K ilustraci tohoto přesvědčení Bruner použil analogii se stromem ve vegetačním období: kmen představují klíčové teze/myšlenky či otázky. Jsou to tzv. „organizující ideje“, podle kterých by se mělo téma uspořádat. Větve stromu symbolizují hlavní pojmy. Listy dokumentují nespočet dílčích faktů, které poskytují konkrétní příklady aplikace klíčových tezí. I když všechny tři prvky lze považovat z hlediska učení ze velmi důležité, největší důraz je zapotřebí klást na co nejhlubší pochopení klíčových myšlenek (podrobněji Pasch a kol. 1998, Řezníčková 2002, 2006). Chceme-li ve výuce našetřit čas pro vlastní činnost žáků, je zapotřebí soustředit se jen na některé z řady možných témat, klíčových otázek, tezí a pojmů. Výběr témat odpovídá návrhu Bowles (1997), a tak z našeho pohledu některá tradiční témata (např. voda, půdy) zde chybí. Může to být dáno i tím, že se jim věnují jiným způsobem, nikoli při výuce místního regionu. Klíčové teze, pojmy i požadované činnosti žáků jsme upravili a rozšířili. I tak představují jen výběr z mnoha aktivit, které by mohly probíhat přímo v terénu. Širokou nabídku dalších úkolů (nejen v terénu) na téma sídlo/region školy poskytují např. práce Kühnlové (2005, 2007). 23

Rozsah možných aktivit ještě více naroste, když se místní region stane námětem mezioborového projektu. Zvláště v tomto případě doporučujeme koncept výuky prezentovat obdobnou tabulkou, která umožní v prvém kroku shrnout a do určitých obecnějších rámců zařadit přehled možných rozmanitých činností žáků. Výběr nakonec požadovaných úkolů žáků pro práci v terénu se pak stane promyšlenější a provázanější s celkovou koncepcí výuky více předmětů i ročníků. Výuku v terénu je vhodné zaměřit také na aktivní poznávání a pozorování míst nejen v blízkém okolí školy. Žáci by měli objevovat i místa, která jim nejsou příliš známá. Chceme-li, aby se naučili pozorovat navštívená místa optikou geografa (může to být třeba jen určitá část velkého města), znamená to vštípit jim do paměti návyk klást si geografické otázky. Vzhledem k jejich značnému množství je obtížné stanovit, které z nich lze považovat za základní. Podle Bowlese (1997) jde o tyto otázky: 1) Jaké toto místo je? (Je to vesnice, městečko, část velkého města? Jak ho můžeme lépe poznat? Na co se zaměřit?) 2) Proč je místo takové? (Bylo vybudováno jako obytná čtvrť pro zaměstnance blízké továrny? Kde je možné sehnat podrobnější informace?) 3) Jak je propojeno s ostatními sídly? (Jedná se o dopravní křižovatku? Je součástí husté dopravní sítě? Anebo naopak leží na periferii a je špatně dopravně dostupné? 4) Jak se mění? (Mění se ekonomická funkce? Jak rychle změny probíhají – během měsíce či roku? Kdo nám může sdělit tyto informace?) 5) Jaké máme pocity z tohoto místa? (Co je neobvyklé na tomto místě? Co naopak je podobné s jinými lokalitami? Proč by ho měli jiní lidé navštívit?) Uvedené otázky korespondují s náměty v tabulce 3. Je zřejmé, že výčet základních geografických otázek se může více méně lišit podle zaměření, zájmů či problémů každého jedince. Podstatné je, že kladením otázek se aktivuje proces myšlení, tedy vědomé přemýšlení o specifikách dané lokality a jejího zasazení do širšího rámce krajiny.

24

1.3 Koncepce geografické laboratoře v městské krajině D. Řezníčková

Předpokládáme, že u většiny škol v Česku se výuka geografických a environmentálních témat v terénu odehrává v místě školy. Probíhá-li v bezprostředním zázemí školy, může se jednat o tzv. geografickou laboratoř. Jak již bylo uvedeno v kapitole 1.1, její územní vymezení je obvykle ovlivněno požadavkem dosažitelnosti jednotlivých stanovišť během jedné vyučovací hodiny. Konkrétní úkoly v terénu jsou tak koncipovány na dobu kratší než 45 minut s tím, že studium některých témat vyžaduje pokračování i ve třídě. Tabulka 4 uvádí výběr okruhů témat a konkrétní úkoly geografické laboratoře, které byly navrženy a realizovány v nejbližším okolí Geografické fakulty Varšavské univerzity. Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že autoři této geografické laboratoře kladou důraz zejména na činnosti žáků vedoucí k věcně správnému používání odborných geografických pojmů, k identifikaci krajinných prvků, jevů a procesů a osvojení specifických geografických dovedností.

Potenciál Geolaboratoře Albertov-Vyšehrad

Trochu odlišnou koncepci má výuka v městské krajině v okolí Přírodovědecké fakulty v Praze. Tento projekt nese název Geolaboratoř Albertov-Vyšehrad (dále Geolaboratoř). Zájmový region o přibližné rozloze 1,3 km2 se rozkládá na pravém břehu Vltavy na území městské části Praha 2 a na jihovýchodě z malé části na území Prahy 4. Jeho hranici tvoří areál Vyšehradu včetně – Nuselský most – Karlov – Apolinářská ul. – Viničná směrem ke křižovatce s Lipovou – hrana Karlova a Palackého náměstí – tok řeky Vltavy. Základní informace o vymezeném území shrnuje Kučerová (2006): Jeho charakter je dán polohou v centru velkoměsta. Při pohledu na územní plán1 je zřejmé, že se jedná o uzavřené území obklopené další městskou zástavbou. Pouze na západě je ohraničeno řekou Vltavou. Dominantní zastoupení mají funkční plochy definované jako obytné, vysokoškolské a správní. Území se vyznačuje vysokou koncentrací úřadů2, škol a vědec1

http://www.praha-mesto.cz/uzplan/Uzemni_plan_HMP/Uzemni_plan_HMP.htm

25

tabulka 4 Tematická struktura geografické laboratoře Varšavské univerzity název tématu

úkoly žák*

Astronomická pozorování

obsahové vymezení a stanovení horizontu a zenitu obsahové vymezení a určení místního poledníku měření výšky Slunce, určení zeměpisné šířky pozorování zdánlivé dráhy Slunce určení místního a užívaného pásmového času v místě pozorování

Orientace v terénu a mapě

určování světových stran v terénu odhad a měření vzdálenosti v terénu (různé metody) určování vzdálenosti podle mapy schematický nákres trasy orientace v terénu podle různých druhů map (plán univerzity, plán města, topografická mapa, mapy menšího měřítka)

Nadmořská výška v terénu a na mapě

určování relativní nadmořské výšky (odhad a měření) tvorba příčného profilu území určování nadmořské výšky daného místa podle vrstevnic obecné využívání turistických map

Tvary reliéfu

poznávání tvarů reliéfu a určení sil, které je formovaly

Geologická struktura

poznávání hornin a nerostů určování původu tvarů reliéfu pleistocénní pozůstatky v blízkosti univerzity údolí Visly v Holocénu současné změny koryta řeky Visly (staré plány Varšavy) současné reliéfotvorné procesy

Voda

obsahové vymezení pojmu vodní tok, pohyby vody v korytě řeky, levý a pravý břeh různorodost složení a úrovně hladiny vody, záplavy regulace řek zařízení na shromažďování odpadní vody

Meteorologická pozorování

určování typů a stupně oblačnosti určování síly a směru větru

Vegetace

hodnocení přirozeného a aktuálního stavu vegetace odhadování možných změn a jejich intenzity

Krajina

identifikace faktorů vytvářejících a přetvářejících krajinu identifikace změn životního prostředí způsobených člověkem rozlišení přírodní a antropogenní krajiny stanovení aktuálních a možných problémů ochrany životního prostředí

Land use

mapování struktury využití ploch pozorování vztahu mezi přírodními podmínkami a funkčním využitím ploch; odhadování budoucích změn

Obyvatelstvo, průmysl, služby

zjišťování různých druhů služeb na základě vlastního pozorování, změna struktury služeb v čase, závislost na poloze; funkce sídlišť v minulosti a dnes; zaměstnanost obyvatelstva; hustota zalidnění; role průmyslu v minulosti a dnes;

Doprava

hierarchie dopravních tras a jejich funkce v minulosti a dnes (lokální, regionální, mezinárodní), hlavní dopravní tahy, mosty, intenzita přepravy

Zdroj: M. Wilczyńska – Wołoszyn (2003)

kých institucí3, zdravotnických zařízení4 a dalších služeb (restaurace, obchody). Zájmová oblast je velice bohatá na pamětihodnosti: kostely, muzea, historicky a kulturně významné budovy5. Významnou dominantou je jedna z nejstarších sídelních lokalit Prahy – Vyšehrad. Na východě je území Geolaboratoře ohraničeno jednou z hlavních dopravních tepen Prahy – magistrálou vedoucí po Nuselském mostě. Další významnou dopravní trasu představuje Rašínovo nábřeží. Obě tyto důležité komunikace mají severojižní směr. Kolmo na ně územím prochází železniční trať spojující nádraží Smíchov s Hlavní nádražím nebo s nádražím Vršovice. Na okolní části Prahy je vymezená oblast napojena prostřednictvím stanic metra (Karlovo náměstí – Palackého náměstí a Vyšehrad) a linek tramvajové dopravy. Oblast Geolaboratoře se rozkládá na styku čtyř katastrálních území – Vyšehrad, Nové Město, Vinohrady, Nusle. Větší část zasahuje do městské části Prahy 2. Současná podoba této části Prahy vychází z regulačního plánu vypracovaného v druhé polovině 19. století. Ačkoli na území Prahy zůstalo z původního vegetačního krytu velmi málo, vykazuje Praha 2 nadprůměrný podíl zeleně6 v porovnání s Prahou jako celkem (http://envis.praha-mesto.cz). Nemá však dostatek prostoru na plošný rozvoj právě díky již zmiňované uzavřenosti území. Vliv lidské činnosti v čase lze demonstrovat na celém sledovaném území, například na břehu Vltavy nebo na říčním korytu Botiče.

2

3

4

5

6

Ministerstvo zdravotnictví (ul. Na Slovanech), Ministerstvo práce a sociálních věcí (ul. Na Poříčním právu), Ministerstvo spravedlnosti (Vyšehradská), Okresní úřad Praha západ (Podskalská). Státní oblastní archiv (Horská), Česká zoologická společnost (PřF UK, Viničná ul.), Česká botanická společnost (PřF UK, Benátská), Česká geografická společnost (Albertov), Přírodovědecká fakulta UK (Albertov), 1. Lékařská fakulta UK (Albertov), Ústav soudního lékařství 1. LF UK (Studničkova), část ČVUT (Horská), Matematicko fyzikální fakulta UK (Ke Karlovu). Kromě vysokých škol zde najdeme i jednu základní a střední školu. Všeobecná fakultní nemocnice (Karlovo náměstí), Nemocnice sv. Alžběty (Na Slupi), Revmatologický ústav (Na Slupi). Dvanáct kostelů a kaplí, včetně chrámu Sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Faustův dům, Benediktinské opatství Emauzy, Národní památka Vyšehrad (Slavín, hrad Vyšehradu, rotunda sv. Martina), Zemská porodnice v Apolinářské ulici, Hrdličkovo muzeum, Mineralogické muzeum Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů PřF UK, Podskalská celnice na Výtoni, Muzeum Policie ČR na Karlově, Muzeum Vyšehrad. Vyšehradské a Štulcovy sady na Vyšehradě, Folimanka na březích Botiče pod Karlovem, Botanická zahrada PřF UK, Zítkovy sady v sousedství Palackého náměstí, Parčík v okolí Muzea Policie ČR na Karlově nebo Muzea na Celnici na Rašínově nábřeží.

27

Předpokládáme, že časem území Geolaboratoře rozšíříme tak, aby jednotlivá stanoviště byla dostupná městskou hromadnou dopravou co největšímu počtu žáků základních a středních škol. Opustíme tak požadavek krátké časové dostupnosti stanovišť od budovy Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Plánujeme areál Geolaboratoře vymezit minimálně ve shodě s celým správním celkem Prahy 2, aby žáci při řešení úkolů mohli využívat data socioekonomického charakteru za tento správní celek.

Hlavní principy a cíle výuky v Geolaboratoři Albertov-Vyšehrad

Před vlastním vymýšlením jednotlivých úkolů a projektů jsme kromě vymezení zájmového území a shrnutí jeho výukového potenciálu museli řešit i další otázky: Která konkrétní témata vybrat a která již opominout? Jak témata strukturovat, když se mnohá z nich prolínají? Na které dovednosti žáků se především zaměřit? Má být hlavním kritériem třídění úkolů územní hledisko (čili kde je stanoviště úkolu) nebo obsahová (tematická) náplň anebo požadované činnosti (procvičované dovednosti) žáků? Jak a s čím začít? Na základě vlastních zkušeností doporučujeme koncipovat výuku v bezprostředním zázemí školy na základě kombinace deduktivně induktivního postupu. Znamená to stanovit si hlavní cíle a principy této výuky (viz příklady v předchozí kapitole) a pak vytvářet banku jednotlivých úkolů „od spodu“ cestou postupných konkrétních kroků. Řazením úkolů do přesně vymezené tematické struktury jsme se nakonec přestali zabývat, protože každý uživatel si může úkoly vybírat podle jiného klíče. Jednou se řeší obsahově rozmanité úkoly v jedné ulici, jindy zase všechny úkoly zaměřené např. na cestovní ruch na více místech této části Prahy. Již na začátku je dobré se smířit s tím, že dolaďování koncepce výuky Geolaboratoře představuje pro učitele dlouhodobou, v podstatě nikdy nekončící činnost. V Geolaboratoři Albertov-Vyšehrad jsme si vytkli za cíl koncipovat banku úkolů a projektů tak, aby žáci měli možnost: 1) naučit se používat věcně správně základní pojmy jednotlivých oborů geografie i pojmy interdisciplinární povahy (např. funkce, kvalita, pohyb, příčina, důsledek, změna, prostor, čas, vztahy), neboť osvojení základů odborného jazyka považujeme za prvotní předpoklad pro porozumění a následnou aplikaci dosaženého poznání v praxi. Klíčové pojmy zároveň představují „můstky“ mezi jednotlivými vědními obory, resp. výukovými předměty. Jejich obsahové přiblížení ve světle jednotli28

vých oborů napomáhá porozumět rozdílným přístupům (pohledům) na stejný objekt studia. Příkladem činností žáků tohoto typu může být řešení otázek: Co vidíš před sebou – terén, krajinu či krajinnou sféru? Najdi na této stráni ekotop a ekosystém. Pokus se svými slovy definovat kvalitu životního prostředí tohoto místa. Jaké funkce plní Vyšehradská ulice? 2) procvičovat škálu odborných (specifických) dovedností včetně intelektových i dovedností obecných (zejména komunikativních a sociálních). Odborné geografické dovednosti jsou spojeny s metodologií geografie. Nabízí se zaměřit se na procvičování postupu objektivizovaného způsobu poznávání v roli badatele – výzkumníka (tj. naučit žáky identifikovat problémy, zvolit si relevantní výzkumné otázky či hypotézy a ty pak ověřovat dílčími postupy). Na tento záměr navazuje i procvičování dílčích postupů čili záměrné pozorování krajiny, mapování, měření určitých veličin, provádění jednoduchého anketárního šetření aj. Příkladem činností žáků tohoto typu může být řešení těchto otázek a úkolů: Proč je v této ulici tolik neobydlených domů? Proč je v areálu Vyšehradu poměrně nízká druhová pestrost vegetace? Zjisti na základě šetření v terénu co láká a co naopak odrazuje zahraniční turisty z návštěvy areálu Vyšehradu. Jaké otázky napadají sociálního a fyzického geografa, biologa, chemika, dívá-li se z vyhlídky na Prahu (na tuto stráň, horizont, na řeku Vltavu apod.)? Jaká je vzdálenost mezi místy X a Y. Jak to můžeme zjistit? Jak zjistíš kvalitu či průtok vody v tomto potoce? Jak zjistíš, kdo obývá toto území? Vytvořte dotazník, pomocí kterého zjistíte funkci náplavky u železničního mostu. Zjistěte závislost funkce ulice a její hustoty zalidnění či frekvence chodců během dne. 3) Třetí okruh činností žáků je zaměřen na řešení rozsáhlejších projektů formou týmové spolupráce. Žáci tak mají příležitost získat zkušenosti s uplatněním dosaženého odborného poznání v běžném životě a současně procvičit a ověřit si své sociální a komunikativní dovednosti. Příkladem činností žáků tohoto typu může být řešení otázek: Měla by se zvýšit atraktivita Podskalí pro zahraniční turisty? Jaké změny by tento záměr v lokalitě vyvolal? Jaké environmentální dopady by mohlo mít zastavění stráně podél albertovských schodů? Jaké výhody a nevýhody by přineslo otevření železniční zastávky „Vyšehrad“?

29

Jednotlivá stanoviště, kde se řeší konkrétní úkoly, byla vybírána nejen na základě jejich výukového potenciálu ale i s ohledem na bezpečnost žáků při práci v terénu. Mnohé úkoly uvedené v následující kapitole vznikly právě pro výuku v tomto území, nicméně se dají snadno upravit pro výuku i v jiných oblastech (nejen Prahy). Většina námětů obsahuje metodické poznámky pro učitele a pracovní listy pro žáky. Tři příklady úkolů v terénu, díky svému obsahovému zaměření a pojetí, jsou popsány pouze v metodických poznámkách. Do této trojice patří i první námět, který předkládá naučnou vycházku v okolí Albertova. Vycházka byla koncipována se záměrem ukázat žákům, jaké otázky si může klást geograf, když pozoruje městskou krajinu. Tato část neobsahuje proto pracovní listy pro žáky.

30

2. NÁMĚTY PRO VÝUKU V MĚSTSKÉ KRAJINĚ NA PŘÍKLADU PRAHY

2.1 Albertovská naučná vycházka Luděk Šefrna

klíčová slova: Albertov a okolí, naučná vycházka, záměrné pozorování popis lokality: Vycházka vede z Albertova přes Botič, Vyšehrad a Podskalí k Apolináři hlavní cíl: Snahou je žákům ukázat, které otázky si může klást fyzický geograf, pozoruje-li okolí školy. Použijeme přitom výukovou metodu zvanou „přemýšlení nahlas“. Ve svých úvahách vycházíme z holistického geografického pohledu na krajinu, která v sobě ukrývá abiotické a biotické prvky konstrukce, která se dynamicky vyvíjí nejen vzájemným působením těchto složek, ale také stále se zrychlující a prosazující lidskou činností. Pojetí i obsah vycházky je aplikovatelný i na jiných místech Česka, protože žádná škola se nenachází v takové lokalitě, která by svým okolím a zasazením do krajiny neposkytovala potřebné podněty – reliéf, horniny, vodu, klima, půdy, vegetační kryt, živočišstvo. příklady otázek: 1) Po čem šlapeme? Jaké horniny byly použity na dláždění ulic a stavbu domů? Jaké dekorační kameny, dlažby, cihly, krytiny jsou typické pro jednotlivé části města? Člověk využíval dostupný stavební materiál, odpovídající technickým možnostem doby (těžby, úprava, doprava) a nárokům na použití – od dřeva a hlíny přecházel na kamen a cihly. Použití stavebního kamene se měnilo v jednotlivých epochách od počátků křesťanství. Kamen se získával z horninových výchozů, kterých bylo v Praze mnoho. Vyšehrad je jedním z nejvýraznějších. To co dodnes zůstalo na povrchu, jsou převážně pozůstatky dřívější těžby. Románskému slohu vévodí zdivo z opuky (rotunda Sv. Martina na Vyšehradě), dobře těžitelné a opracovatelné, pocházející přímo z Prahy a okolí (z Přední Kopaniny, Strahova, Bílé Hory, Vidoule). V gotice se jako stavební kámen používaly hlavně pískovce (z Nehvizd, Kamenných Žehrovic, Brandýsa n. L., Hloubětína) a jako dekorační kameny se začínají uplatňovat slivenecké mramory, jejichž obliba přetrvala do renesance i dále. V baroku se pro nedostatek místních mramorů začíná dovážet mramor z Rakouska a používá se také jejich imitací. Ve druhé polovině 19. stol se masivně začíná používat tvrdých granitů 32

Obr. 1 – Opukové zdivo rotundy Sv. Martina z křídových sedimentů těžených na území velké Prahy.

z Říčanska, Posázaví, Benešovska a Povltaví pro stavbu mostů, nábřeží (mezi Vyšehradem a Palackého náměstím), z poslední doby je můžeme vidět v okolí na stanici metra Karlovo náměstí ve vstupu z Palackého náměstí. Dlažební kámen byl používán od 14. století, zprvu hlavně z křemenců, které se delším použitím – přejížděním povozy s okovanými koly a podkovami na koňských nohou – opracovaly do tzv. kočičích hlav, po nichž dnes jízda není zrovna příjemná. Krátký úsek ulice Apolinářské před kostelem sv. Apolináře má tuto dlažbu přímo ukázkovou. Najdeme je také na ulicích vyšehradských. Od začátku 20 století se začalo používat granitů ze Středočeského žulového masívu. Vidíme je například v dolním úseku Apolinářské ulice. Dlažba chodníků je v Praze tradičně vápencová, skládající čtvercové ornamenty z bílých a černých kostek. Vápence pocházejí z Barrandienu.

Obr. 2 a 3 — Dlažba z prvohorních křemenců a jejich kombinace s granity (ulice Apolinářská).

33

Cihly spojované vápennou maltou se v Praze objevily s křesťanstvím v 9. století. Ve stavebnictví začaly převládat nad kamenem od 16. století. Zdivo a krytina kapitulní baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, pocházející ze 12. století, jsou dokladem jejich raného využití k větší stavební činnosti. Největší rozkvět používání cihel nastal za Josefa II., kdy strategické body obrany města, jako např. Vyšehrad a Strahov, byly obehnány pevnostním cihlovým opevněním (obr. č. 4). Zdroje sprašových surovin byly na levém břehu Vltavy velmi hojné a dovedly uspokojit výrobu cihel a střešní krytiny hlavně za stavebního rozkvětu v druhé polovině 19. a na začátku 20. století při výstavbě Vinohrad, Žižkova, Podskalí i Nuslí. Ve vytěžených prostorách spraší, tzv. hlinících, jsou např. v Dejvicích umístěny stadiony jako Juliska, Kotlářka a nebo jsou dnes zastavěny a jejich identifikace je již obtížná, jako např. v prostoru Vítězného náměstí v Dejvicích. Těžební stěny ve spraších odhalují souvrství se starými pohřbenými půdami a jsou tak jedním z nejlepších objektů pro studium vývoje klimatu ve čtvrtohorách, především v jejich starší části – pleistocénu.

Obr. 4 — Na stavbu pevnostního opevnění byly použity cihly.

Střešní krytiny starší zástavby jsou typicky červené (obr. č. 5). Bez této barvy si neumíme představit pohled z ptačí perspektivy na starou Prahu. I v blízkosti Vyšehradu je při pohledu z hradeb tato barva, daná technologií výroby vypalováním místních spraší bohatých na oxidy trojmocného železa, součástí našeho estetického vjemu okolí. Znáte jiné oblasti Česka a světa, kde charakter místních surovin a technologií výroby dává jiný estetický charakter místním sídlům? Příkladů najdeme mnoho jak u nás, tak v dalekých zemích. Např. použití šedého 34

Obr. 5 – Červená barva pražských střech má svůj původ v použití sprašových surovin.

pískovce jako stavebního kamene na Kokořínsku, hrázděných staveb s dřevěnými břevny v alpských zemích a nebo okrových hliněných chýší berberských vesnic v severní Africe. 2) Jaké jsou výchozy hornin? Jsou přirozené anebo umělé, protože je odkryl kdysi člověk při těžbě? O jaký typ hornin jde? Veškeré horniny, které se objevují na povrchu, nemusí být přirozené výchozy, které odkrylo působení přírodních exogenních sil jako eroze či denudace. Vyšehrad byl výrazným skalním ostrohem, který již v prehistorii patrně přitahoval pozornost v okolí usídleného lidu a získal tím významný strategický a kultovní význam. Odolnost tvrdých rytmicky zvrstvených vrstev tmavých jemnozrnných a hrubozrnných drob ordovických souvrství (podobných flyši) a silné zahlubování (hloubková eroze) Vltavy a Botiče v pleistocénu, jsou hlavními důvody přítomnosti skalek a skalních svahů. Podle relativní výšky uložených vltavských teras (sedimentů písků a štěrků z oblázků) ve střední době ledové lze usuzovat, že za poslední půlmilion let se Vltava a dolní úsek Botiče zahloubil o 25–30 metrů. Rozpoznat na konkrétních případech, zda výchozy hornin jsou přirozené anebo zda jsou to pozůstatky těžby kamene anebo úprav terénu, je mnohdy pro velkou regenerační schopnost vegetace, zvětrávání a tvorbu půd velmi nesnadné. Vyšehradská skála je ve své monumentalitě původní, ale detailní výchozy při staré cestě z Podskalí vyšehradskými branami nesou stopy 35

dřívějšího působení člověka jako antropogenní exogenní síly. Také velice ukázkový výchoz najdeme na dolním konci Apolinářské ulice, kde tvoří součást dolní části mohutné zdi bývalého kláštera Alžbětinek s kostelem Bolestné Panny Marie, dnešní nemocnice Na Slupi.

Obr. 6 – Starý umělý odkryv v letenských vrstvách ordoviku, který je dnes již vegetací částečně zakryt.

Obr. 7 – Ukloněné výchozy ordovických břidlic v Apolinářské ulici posloužily jako základ při budování klášterní zdi Alžbětinek.

3) Jsou v městské zástavbě patrné dřívější způsoby využití půd? Využití půdy v takto urbanizované zóně hlavního města se rychle měnilo podle nově získávaných funkcí v rámci aglomerace. Původní vesnický 36

charakter předměstí s funkcí zásobování obyvatel města potravinami se postupně měnil. Vyrůstala zde nová bytová a obslužná zástavba (školy, nemocnice) i různé skladové prostory. Například Podskalí je spojeno se skladováním dřeva, které se do Prahy dopravovalo vory z jihu po Vltavě, Sázavě a Berounce (v té době nazývané Mží). Albertov se nachází v místě uvnitř historického opevnění Nového města, kde byl plochý povrch při soutoku Vltavy a Botiče s naplavenou úrodnou půdou (fluvizem) jistě „intenzivně“ zemědělsky využíván. Pozůstatky úrodných pozemků, kde se dlouho zachovává zemědělský ráz

Obr. 8 – Svahy pod Apolinářem se zbytky sadů a zahradnictví.

Obr. 9 – Pohled na genetickou zahradu navozuje idylu zemědělské krajiny, v popředí tmavé zahradní půdy černozemního vzhledu.

37

využití, jsou zahradnictví pod albertovskou menzou i genetická zahrada nad hlavní budovou Přírodovědecké fakulty. Půdy původních zahrad, někdy nazývané jako hortisoly – zahradnické půdy, jsou dlouhodobou kultivací a organickým hnojením tmavé, tedy humusem bohaté, na první pohled připomínající svými vlastnostmi černozemě. Tyto kvalitnější půdy najdeme i na upravených jižních svazích pod kostelem sv. Apolináře a pod porodnicí v Apolinářské ulici (bývalá Zemská porodnice postavená v tudorovském slohu z červených cihel stavitelem Hlávkou), kde jsou patrné terasy původních vinic a ovocných sadů se zbytky starých stromů. V západní části tohoto svahu vznikla první „botanická“ zahrada, resp. sbírková zahrada léčivých a užitkových rostlin, založená a využívaná známým botanikem a léčitelem Mathiolim. 4) Jaký je reliéf trasy naučné vycházky? Trasa vede zajímavým reliéfem, který vytvořila především erozní činnost Vltavy a Botiče. Také rozdílná tvrdost jednotlivých hornin se výrazně podílela na modelování povrchu. Pro zachycení reliéfu je vhodné vytvořit jeho model. Současné počítače a dostupnost leteckých snímků a vrstevnicových map na internetu nám umožňují si takovéto pomůcky vytvořit. Následující obrázek je takovým pokusem. Jsou v něm zvýrazněny některé významné oblasti.

Obr. 10 – Výřez modelu reliéfu Prahy v místě vycházky, s vyznačenými důležitými orientačními částmi

38

5) Podle kterých hledisek si člověk vybíral místo k vybudování sídla? Při zakládání sídla člověk volil podle výhod, které mu místo poskytovalo pro přežití, tedy relativně bezpečný úkryt, zdroj potravy, vody, dobrá dopravní komunikace (cesta, křižovatka cest, brod). Z tohoto pohledu se uplatňovala kvalita půd, členitost terénu, nadmořská výška, tok anebo pramen (studánka), zdroj dřeva, nerostů apod. Zprvu využíval přirozených úkrytů (jeskyně, skalní převisy), s rostoucí zručností a technickými možnostmi se z těchto omezení vymanil a stal se univerzálním uživatelem široké škály přírodních podmínek. Místní názvosloví vypovídá mnoho o původním charakteru krajiny, vegetačních porostech, vodě, činnosti lidí, atd. Kolik takovýchto názvů v mapě naleznete a jak je můžete vztáhnout k původnímu charakteru místa? V okolí Albertova například název ulice Lipové napovídá, že zde byly v minulosti vysázeny lípy anebo ve Viničné vinice. Benátská ulice dostala jméno podle Benátek, protože vznikla, stejně jako italské město, na místě původních mokřin a bažin (podrobněji kap. 2.7). 6) Jak se reliéf změnil po kolonizaci zdejší krajiny? Člověk se vždy snažil upravit okolí své „ekumény“ – prostoru, který obývá tak, aby mu poskytl lepší ochranu (alespoň v rámci obrany před útočníky), možnost cestovat a získávat potravu. Nelze ani podceňovat vylepšení spirituálních ambic pro uctívání bohů a pořádání magických obřadů. Pověst o kněžně Libuši, Horymírovi a jeho koni Šemíkovi a pozdější vybudování hřbitova Slavína jsou toho důkazem. Nelze však opominout, že ve středověku, kdy byly tyto pověsti sepisovány, se používalo podobné schéma příběhů ve většině evropských literárních děl. Kostel Sv. Trojice v Trojické ulici a jeho poloha je důkazem o antropogenní přeměně reliéfu. Historické budovy se středověkými základy (podobně jako nedaleko ležící podskalská celnice) jsou 2–3 metry pod dnešní úrovní povrchu ulic. Lepší důkaz o mocnosti navážky z likvidace původní zástavby a zbytků po požárech a povodních při vytváření nábřeží od 19. stol. asi nenajdeme. Zbudováním masivního nábřeží a regulací toku Vltavy do vymezeného koridoru se výrazně zvětšila plocha stavebních pozemků mimo záplavovou oblast. I při největších povodních voda ohrožuje vzestupem své hladiny z podzemí pouze historické budovy, které zůstaly ve své původní poloze, jako např. bývalá podskalská celnice, dnešní muzeum Podskalí. Další změny jsou méně patrné. Jedná se o regulaci toku Botiče, který je ve svém dolním toku zcela kanalizován do podzemí a stává se z něho mrtvá voda. 39

Vyšehrad, jako významné opevnění města z barokní doby, je zcela umělým reliéfem s obrovským nakupením hmoty opevňovacích hradeb, spočívající na přirozeném skalním výchozu. Hlavním materiálem použitým ke stavbě byly cihly z různých sprašových hlín pražského okolí. Přístupové cesty jsou vytesány v tvrdých břidlicových horninách, podobně jako vyšehradský tunel z 19. století, který umožnil dopravní spojení s obcemi Podolí a Braník, kde byly důležité zdroje vápence na výrobu páleného vápna pro pražské stavební firmy. Odlišnými proměnami prošlo údolí Botiče, kde byl od středověku tvořen systém vodních náhonů a retenčních rybníků. Vodní síla byla využívána ve mlýnech a pilách, které zanikaly hlavně kvůli výstavbě železnice a dnes již nefunkčního nádraží Vyšehrad. 7) Jak vypadala místní krajina na konci doby ledové a v době příchodu člověka (zemědělce, Keltů, Slovanů, průmyslové revoluce apod.)? Naše představy jsou tím přesnější, čím více důkazů o původní podobě krajiny přírodní vědy a historie (včetně archeologie) dosud nashromáždily. V každé vývojové etapě měli lidé určité technické možnosti, které ovlivňovaly přetváření krajiny – např. použití kovů, využívání tažných zvířat, nových kulturních rostlin a domestikovaných zvířat. Jako příklad můžeme v trase vycházky uvést bezprostřední okolí říčky Botiče. Po oteplení na konci poslední doby ledové před 10 000 lety krajina postupně zarůstá vegetací, jejíž poslední vývojovou fází je les. Přirozeně úrodná niva jistě přitahovala zemědělce od jejich příchodu na území Prahy, velmi zhruba můžeme říci před 5–6 tis. lety. Teprve v době železné začalo zpracování půdy výrazně ovlivňovat půdní profil. Dalším výrazným zásahem byl patrně v raném středověku pokrok ve využití vodní síly. Začaly se stavět mlýny a pro zvýšení účinnosti se budovaly náhony a nádrže a celkově se začínají upravovat koryta toků. Takový mlýn byl postaven nedaleko dnešního Podskalského muzea a jeho systém náhonů a zdrží byl v místech budovy bývalého vyšehradského nádraží. To vše se však opětně ztrácí pod další výraznou stavbou, a to železnice ve druhé polovině 19. stol. Pro ní je vybudován násep směrem od Nuslí, který za vyšehradským nádražím přechází mohutným zděným předpolím na železniční most vedoucí na Smíchovský břeh Vltavy. 8) Jsou na trase naučné vycházky lokality s vegetačním krytem původního charakteru? Dokážete v přírodě identifikovat zavlečené, invazní či ruderální druhy? Co je fytoindikace a jak se dá použít v odlišení hornin, reliéfu či zamokření? 40

Pro upřesnění pojmů je nutné zdůraznit, že posuzujeme vyšší druhy rostlin – tedy druhy rostlin cévnatých, v jejich rámci druhy makroskopicky nejvýraznějších dřevin a bylin. Takto trochu snižujeme význam nižších forem života, které v rámci rozmanitosti života a druhové pestrosti mohou tvořit i podstatnější část. Usídlení prvních lidí sebou neslo především změnu původní vegetace. Již lid předzemědělský v období mezolitu patrně zasáhl do skladby dřevin původních lesů pastvou a těžbou palivového dřeva. Pomohl tak k většímu zastoupení stromů, které se zachovávají a šíří pařezitou výmladností, obnovou stromů z obrostu pařezů. Mezi ně patří např. habr, jilm či jasan. I když celé naše studované území leží v nadmořské výšce odpovídající rozšíření původních dubových porostů, jsou jednotlivé úseky svými abiotickými podmínkami v mezo a mikro úrovni velmi odlišné. Tomu také jistě odpovídala i původní skladba vegetace. Každé takto odlišné místo je biotopem, kde dominovaly určité druhy zastoupené nejčastěji podle světelných podmínek, živin a obsahu vody v půdě. Lidský zásah do rostlinného krytu je zřejmý (v Evropě, natož ve městě a navíc v metropoli), ale jeho rekonstrukce je pouze přibližná. Sukcese společenstev je proces trvalý, probíhající i bez iniciace člověkem. Také před příchodem člověka s usedlým způsobem života se typy vegetace proměňovaly díky přirozeným klimatickým výkyvům v holocénu a šíření či ústupu rostlinných druhů podle konkurenční úspěšnosti v rámci celého společenstva (biocenózy). V každém případě v trase naučné vycházky nacházíme zcela kontrastní podmínky pro původní společenstva vegetace,

Mezi dřevinami dnešní parkové úpravy vyšehradské citadely najdeme převážně cizokrajné druhy. Dominantu obrázku tvoří borovice černá původem v jihovýchodních Alpách. Obr. 11 – Vyhlídka z Vyšehradu.

41

i když některá stanoviště již původní skladbu nemají anebo jsou ukryta pod bujnými a vitálními rostlinnými imigranty stále více se prosazujícími v naší přírodě. Tyto nové rostliny jsou úspěšné z mnoha důvodů a je utopií si myslet, že je cílenými zásahy vytlačíme. Podobně jako reliéf se již nikdy nevrátí do podoby identické s předneolitickou krajinou, tak i původní rostlinný kryt je nenávratně pryč. Fytoindikace je nepřímý postup zjišťování vlastností našeho prostředí pomocí rostlin, které v něm spontánně rostou. Některé druhy jsou těsně spjaté s polohou v reliéfu – např. je najdeme pouze na jižních výsušných svazích, a proto mají znaky sukulentů jako např. netřesky a rozchodníky. Jiné jsou vázané na kyselé (vřes, borůvka) či vápnité (sleziník zední, pěchava) půdy a nebo zamokřená místa (rákos, sítiny, blatouch). Aniž bychom museli provádět např. nákladné laboratorní rozbory půd, přítomnost těchto „vybíravých“ rostlin nás poměrně jistě o vlastnostech místa informuje. V trase naučné vycházky najdeme podmínky pro hypotetickou existenci anebo trosky společenstev následujících biotopů: • lužních porostů podél toku Vltavy a Botiče, jejichž existence byla podmíněna vodou zásobenými fluvizeměmi, lokality jsou v dosahu záplav. Hlavními představiteli dřevin byly vrby, olše, jasany, topoly, střemchy atd. • lesů různého složení podle půdního a skalního podkladu – uplatnily se především dubohabřiny na mírných svazích a plošinách (Albertov, Karlov, Apolinář) s dubem letním, zimním a habrem na výživných půdách, suťové lesy na prudších svazích a pod skalními výchozy Vyšehradu s dominantními javory, lípami a jilmy, acidofilní (suché) doubravy na svazích jižní expozice půd z chudých substrátů s dubem zimním i letním s příměsí borovice. • štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin na nejexponovanějších jižních svazích skalních výchozů vyšehradského ostrohu, kde extrémní poloha nedovoluje růst stromů díky nedostatečné mocnosti půdy, nedostatku vláhy během vegetační doby a celkově kontinentálním mikroklimatickým podmínkám představovaným přehříváním v létě a promrzáním v zimě a častou změnou teplot přes 0 °C (tzv. regelace). Zastoupeny jsou hlavně nízké xerofytní rostliny, různé kapradiny, mechy a lišejníky na skalách.

42

9) K čemu se původní vegetace používala a jak se měnily nároky na stavební dřevo během historického vývoje města? Vegetace a z ní především dřeviny byly vždy důležité i jako zdroj surovin – stavební materiál, obchodní artikl, léčiva atd. Z dnes již zapomenutých důležitých surovin, získávaných z rostlin, můžeme jmenovat třísloviny (např. z kůry dubů) pro vydělávání kůží, pryskyřice jehličnatých stromů pro výrobu loučí, dřevěný popel pro výrobu louhu používaného v mýdlařství a také ke hnojení zemědělských půd, resp. doplňování důležitých prvků Ca, K, Na, P, Mg do půdy, oklest větví s listy jako krmiva domácího zvířectva a hrabanky jako steliva pro dobytek, vysazovaly se vrby (tzv. prutníky) pro košíkářství aj. Různé druhy vegetace byly přednostně pěstovány jako potrava včel, např. americké akáty (Robinia pseudacacia) byly původně zavedeny do našich kultur v 19. stol. a poté se staly díky vitalitě při šíření nedílnou, byť na mnoha místech nechtěnou, součástí naší květeny. Stavební dřevo bylo vždy velmi vyhledávaným artiklem a dováželo se do Prahy ze stále větších vzdáleností podle toho, jak v zázemí Prahy lesy ubývaly. Méně kvalitní dřevo listnáčů bylo postupně vytlačeno smrkovým a borovým dřevem, které se plavilo vory především ze Šumavy.

43

2.2 Albertovská stráň Dana Řezníčková, Tomáš Matějček

klíčová slova: Albertov; pozorování; přírodní a antropogenní jevy a procesy v krajině lokalita: Stráň nad Albertovem, mezi budovami děkanátu PřF UK a fyzikálního ústavu MFF UK. hlavní cíle: Žáci mají možnost procvičit si dovednost pozorovat městskou krajinu se záměrem najít v ní a pojmenovat některé krajinné složky, zopakovat si obsahový význam základních pojmů a sledovat v krajině výsledky či průběh běžných přírodních i antropogenních procesů. pomůcky: pracovní list pro žáky, psací potřeby, tvrdé podložky komentář k úkolům a otázkám: Úkol č. 1: Cílem tohoto úkolu je ujasnění významu pojmů, s nimiž se setkáváme jak v odborné literatuře, tak v běžné mluvě, ale často v odlišném významu. Po splnění úkolu by měla následovat diskuse, jejímž smyslem je ujasnění významu těchto pojmů. Vodítkem a inspirací pro učitele může být následující stručné vysvětlení jednotlivých pojmů: Pojmem vodní nádrž obvykle označujeme jakoukoliv vodní plochu v krajině (obecný pojem). Vedle přehradních nádrží to tedy mohou být rybníky, jezera, požární nádrže v obcích (využívané někdy i k bruslení, koupání či rybaření) apod. Zatímco rybník je chápán jako vodní nádrž založená člověkem k chovu ryb, jezero bývá většinou přirozeného původu. Může však být vzniklé i činností člověka (např. zatopené lomy). Malé jezero může být v běžné mluvě označováno jako tůňka. V odborném jazyce se tento pojem používá nejčastěji pro jezírka vzniklá činností vodních toků (slepá říční ramena). Pojmem úpatí označujeme terénní hranu, která odděluje převážně rovinaté území od stoupajícího terénu (lidově řečeno „začátek kopce“). Vrstevnice je pomyslná čára spojující sousední místa o stejné nadmořské výšce, spádnice je rovněž pomyslná čára, která je kolmá na vrstevnici a představuje nejkratší cestu z určitého místa směrem k zemskému povrchu. Pokud by se neprojevily ostatní vlivy (tření, fyzikální vlastnosti hornin aj.), stékala by voda právě po spádnici. Pojmem vrchol označujeme nejvyšší bod jakékoliv lokální terénní vyvýšeniny. Pokud je vrchol uveden v mapě 44

a je u něho uvedena nadmořská výška, můžeme pro něj použít označení kóta. Používání pojmů hora a pahorek je poměrně nejednotné, v odborném jazyce jsou častější odvozené pojmy – hornatina a pahorkatina, přičemž hornatina představuje území, které je výškově členitější než pahorkatina. Pojem kopec je používán spíše v běžném jazyce a nemá ustálenou odbornou definici, podobně jako pojmy svah a stráň. Pojem stráň je však někdy používán v souvislosti s botanickými lokalitami (tzv. výslunné bílé stráně – k jihu orientované svahy, jejichž geologický podklad tvoří vápence, opuky apod. Meliorační rýha, lidově označovaná jako strouha či škarpa je uměle vytvořený vodní tok, nejčastěji v zemědělské krajině, který slouží k odvodňování tohoto území. Přirozené vodní toky bývají v závislosti na své velikosti označovány jako potok, říčka či řeka. Hranice mezi těmito pojmy je však značně neostrá. Mez představuje terénní hranu v zemědělské krajině, která odděluje např. pole, louky apod. Remíz je malý les, který je obklopen zemědělsky využívaným územím (polem, loukou apod.). Obzor neboli horizont je čára spojující nejvzdálenější viditelné objekty v krajině. Pojmy alej a stromořadí označují vysazené řady stromů v krajině. Zatímco stromořadí mohou být prakticky kdekoliv, pojem alej bývá většinou chápán jako cesta obklopená z obou stran stromořadím. Les představuje větší souvislou plochu, tvořenou stromy, háj bývá většinou chápán jako listnatý les. Laickou veřejností jsou však tyto pojmy často zaměňovány, mimo jiné také v důsledku jejich používání umělci (např. píseň Modřínů háj). Ekotop je souhrn abiotických podmínek určitého místa v krajině neboli stanoviště (klima, půdy, geologický podklad, orientace ke světovým stranám apod.). Pokud budeme uvažovat také vliv živých organismů (stín stromů, činnost hlodavců apod.), hovoříme o biotopu. Ekosystém v sobě navíc zahrnuje vzájemné vztahy jednotlivých organismů mezi sebou a vzhledem k prostředí, které obývají. Ekosystém může být vyjádřený na různých hierarchických úrovních – může to být kapka vody, jezero, povodí, ale také celá planeta. Hranice mezi dvěma ekosystémy se nazývá ekoton. Bývá zde zvýšená druhová rozmanitost živých organismů, protože vedle druhů z obou sousedních ekosystémů zde nacházíme také druhy typické právě pro ekoton. Příkladem ekotonu je např. břeh jezera, okraj lesa apod. Úkol č. 2: Tento úkol navazuje na předchozí a jeho smyslem je opět obsahové vymezení uvedených pojmů. Zatímco pojem krajina je používán mnoha 45

vědními obory, ale i laickou veřejností a umělci, krajinná sféra je pojem geografický a představuje průnik jednotlivých geosfér. Zatímco pojem zemský povrch bývá většinou chápán jako povrch litosféry v globálním měřítku, pojem terén v sobě zahrnuje také další přírodní a antropogenní prvky v krajině (např. stromy či domy) v lokálním měřítku. Podobně je chápán i pojem reliéf, ale jeho definice není zcela jednotná. Úkol č. 3: Příkladem „objektů“ jsou v hydrosféře vodní nádrž, kaluž, vodní kapky na skle ve skleníku, nebo kapičky tvořící oblačnost, u pedosféry půda na stráni či zvětralá matečná hornina, u biosféry jednotlivé stromy, kosi zpívající na jejich větvích, ale i řasy ve vodní nádrži, u litosféry oblázky na cestě a celý horninový podklad (který ovšem není vidět), u atmosféry veškerý vzduch, včetně toho v budovách a ve skleníku, u socioekonomické sféry jsou to pak budovy včetně antén, plot, vedení inženýrských sítí (elektřina, voda, plyn, telefon) apod. Úkol č. 4: Na Albertovské stráni můžeme pozorovat např. tyto procesy: přírodní: • půdotvorné procesy – výsledkem je půda • fotosyntéza – výsledkem jsou zelené listy rostlin • rozmnožování a růst živých organismů – výsledkem jsou živé organismy • velký a malý oběh vody – výsledkem jsou vodní toky a vodní plochy včetně louží apod. Zde např. malé jezero pod strání. • migrace živočichů – např. migrační trasy žab či tahy ptáků jsou zde v určitém období dobře pozorovatelné • svahové procesy, sesuvy aj. – výsledky jsou podobné jako v případě eroze • fyzikální procesy – např. lom a odraz světla, šíření zvuku antropogenní: • pracovní činnost člověka – projevem jsou např. obdělané pozemky v zahradě • dojížďka (docházka) za prací či za službami – projevem jsou lidé, chodící po schodech • rekreace – projevem jsou např. odpočívající lidé na lavičkách • přenos informací – projevem jsou např. vysílače na budově MFF 46

kde? Stráň nad Albertovem, mezi budovami děkanátu PřF UK a fyzikálního ústavu MFF UK. proč? Ověříme si, zda dokážete pozorně pozorovat městskou krajinu a vyčíst z ní řadu informací. co potřebujete? Pracovní list, psací potřeby, tvrdou podložku. které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Z následujících pojmů vyberte takové, které můžete pozorovat na Albertovské stráni a zakreslete je do obrázku. Tůňka, vodní nádrž, jezero, rybník, úpatí, vrstevnice, spádnice, vrchol, kóta, hora, pahorek, kopec, svah, stráň, meliorační rýha, potok, říčka, řeka, mez, remíz, obzor, alej, stromořadí, les, háj, ekosystém, ekotop, biotop, ekoton

47

PRACOVNÍ LIST

Albertovská stráň

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 2: Pokuste se svými slovy definovat uvedené pojmy: krajina, krajinná sféra, zemský povrch, životní a přírodní prostředí, terén a reliéf

Úkol č. 3: Napište konkrétní příklady „objektů“, které můžeme zařadit do – hydrosféry – pedosféry – biosféry – litosféry – atmosféry – socioekonomické sféry Úkol č. 4: V krajině probíhají nejrůznější procesy, které sice většinou přímo nepozorujeme, ale jejich výsledky jsou naopak pozorovatelné velmi dobře. Příkladem může být půdní eroze, jejímž výsledkem jsou erozní rýhy, strže či akumulace odneseného materiálu. Najděte příklady dalších procesů, které v krajině probíhají a zamyslete se nad tím, jak jsou v krajině pozorovatelné jejich výsledky. Zkuste najít na stráni nad Albertovem co nejvíce projevů takových procesů. Snažte se najít příklady procesů ryze přírodního charakteru, procesů vyvolaných činností člověka, případně procesy kombinované. Proces Půdotvorné procesy Fotosyntéza Velký a malý oběh vody Přenos informací Rekreace

48

Výsledky procesů

Výsledky pozorovatelné na Albertově (ano / ne)

2.3 Botič Tomáš Matějček

klíčová slova: Botič, měření průtoku, vodní tok, povodí lokalita: Pravý břeh Botiče, mezi Ostrčilovým náměstím a křižovatkou ulic Sekaninova a Svatoplukova. hlavní cíle: Žáci mají možnost pochopit, které základní charakteristiky lze zjišťovat u vodních toků a jakým způsobem. pomůcky: do každé skupiny – turistická mapa Okolí Prahy – východ 1 : 50 000 (popř. mapa Okolí Prahy 1 : 100 000), Plán Prahy (není nutné), pásmo (metr), hodinky se stopkami, kalkulačka, psací potřeby. základní informace o potoku botič: Botič pramení 1 km sv. od Křížkového Újezdce ve výšce 478 m n. m., ústí zprava do Vltavy v Praze pod Vyšehradem v nadm. výšce 186 m n. m., plocha povodí je 134,8 km2, délka toku 33,4 km (je nejdelším pražským potokem), průměrný průtok u ústí je 0,44 m3/s. Po jeho březích se rozkládají tato chráněná území: přírodní park Botič-Milíčov, přírodní park Hostivař-Záběhlice, přírodní památka meandry Botiče. Z hlediska čistoty vody patří Botič mezi nejznečištěnější toky (je řazen do páté, tedy nejhorší třídy). V roce 1962 byla na Botiči vybudována přehradní nádrž Hostivař o rozloze 53 ha a hloubce 12 m. Její pravý břeh je zalesněn, na levém se nacházejí pláže. Název potoka nijak nesouvisí s obuví, ale je odvozen od tzv. „botění“, tzn. nabývání objemu, rozvodňování. Ve středověku byl Botič nazýván též Vinný potok, což souviselo s pěstováním vinné révy v okolí tehdejší Prahy. komentář k úkolům a otázkám: Úkoly č. 1–3: Odpovědi vycházejí z individuálního měření a jsou závislé na době tohoto měření. Úkol č. 4: Za hodinu proteče Botičem přibližně 1 584 m3, za den 38 016 m3 a za rok 13 875 840 m3 vody. Pro srovnání – do školní třídy o rozměrech 8 × 12 × 3 m by se vešlo 288 m3 vody.

49

Úkol č. 5: Vybetonování koryta především urychluje odtok a tím prohlubuje extrémy vodních stavů (na jedné straně výraznější sucha, na druhé straně výraznější povodně). Úkol č. 6: a) Nadmořská výška pramene Botiče = 478 m, ústí = 186 m. b) Délka toku Botiče = 33,4 km. c) Největší přehradní nádrží na Botiči je vodní nádrž Hostivař o rozloze 53 ha a maximální hloubce 12 m. d) Vodou z Botiče jsou napájeny rybníky: Osnice, Bořín, Labeška a Hamerský. e) Na březích Botiče se rozkládají tato chráněná území: přírodní park Botič-Milíčov, přírodní park Hostivař-Záběhlice, přírodní památka meandry Botiče. f) Na horním toku převažuje zemědělská krajina, na dolním toku sídelní zástavba. g) V obou případech dochází především ke znečištění a k nadměrnému obohacování živinami (tzv. eutrofizace). h) Plocha povodí Botiče je 134,8 km2. Úkol č. 7: vodní tok

plocha povodí 2

(v km )

srovnání s Botičem

pr*m"rný pr*tok 3

(v m /s)

srovnání s Botičem

délka toku (v km)

srovnání s Botičem

nadmoská výška pramene (v m)

Botič

134,8

1×

0,44

1×

33,4

1×

478

Vltava

28 090

208×

149,9

341×

430,2

13×

1 172

Labe (v ČR)

51 392

381×

308

700×

370,2

841×

Labe (v Hamburku)

144 055

1 069×

600

1 364×

1 154

2 623×

7 170 000

53 190×

220 000

500 000×

7 025

15 966×

Amazonka

1 384 5 238

Poznámka: údaje o průměrném průtoku, délce toku a ploše povodí jsou vztahovány k ústí daného toku (pouze v případě Labe na území ČR ke státní hranici). Zdroj: Zeměpisný lexikon ČSR (1984).

Zobecnění: platí přímá úměra mezi plochou povodí, průměrným průtokem a délkou toku.

50

Rozšiřující informace: ve výjimečných případech může být tato úměra narušena (např. u toků v poušti, kde průtok s rostoucí délkou toku a plochou povodí klesá, a to z důvodů extrémního výparu). Úkol č. 8: Za jak dlouho se ropná skvrna dostane do Vltavy? Postup výpočtu: z mapy změříme vzdálenost od tohoto místa (nejlépe pomocí nitě) a podle měřítka ji převedeme na metry (tato vzdálenost je zhruba 11 km, tj. 11 000 m). Zjištěnou vzdálenost v metrech vynásobíme střední rychlostí proudění vody v korytě, kterou jsme změřili v úkolu č. 2. Úkol č. 9: Táním sněhu z celého povodí se uvolní přibližně 800 000 – 1 080 000 m3 vody, na celém povodí naprší dalších 2 700 000 – 4 050 000 m3 vody, z celé plochy povodí se tedy dá očekávat objem kolem 3 500 000 – 5 130 000 m3. Podle třetinového pravidla by z tohoto objemu odtekla pouze třetina, ale vzhledem k podmínkám (promrzlá půda, teplota při které bude minimální výpar, navíc vysoká vlhkost vzduchu po dešti, téměř nulová záchytná schopnost neolistěné vegetace atd.) bude podíl odtoku výrazně vyšší. V souladu s principem předběžné opatrnosti budeme uvažovat maximální variantu, tj. přes 5 000 000 m3 vody. Rychlost odtoku vody bude záviset na mnoha okolnostech, ale pro zjednodušení počítejme, že voda bude odtékat zhruba 2–4 dny. Průměrný průtok lze tedy očekávat kolem 15–30 m3/s, v určitých fázích odtoku však může být i vyšší. Vznik povodňové situace je tedy reálnou hrozbou.

Mezi použitou a doporučenou literaturu vážící se ke sledované problematice zařazujeme práce uvedené v seznamu literatury jako anonymus (2001) a kolektiv (1984). Další informace lze získat z webové stránky http://botic.misto.cz.

51

PRACOVNÍ LIST

Botič kde? Pravý břeh Botiče, mezi Ostrčilovým náměstím a křižovatkou ulic Sekaninova a Svatoplukova. proč? Na příkladu Botiče si ukážeme, které základní charakteristiky můžeme zjišťovat u vodních toků a jakým způsobem, čím jsou tyto charakteristiky ovlivněny a jaké mají praktické využití. co potřebujete? Pomůcky do každé skupiny – turistická mapa Okolí Prahy – východ 1 : 50 000 (popř. mapa Okolí Prahy 1 : 100 000), Plán Prahy (není nutné), pásmo (metr), hodinky se stopkami, kalkulačka, psací potřeby. které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Odhadněte průměrnou hloubku a šířku Botiče na svém stanovišti. Jak na to jít? Průměrnou hloubku můžeme změřit například pomocí dlouhé tyče s vyznačenou stupnicí (viz obrázek). Měříme na několika místech a ze získaných dílčích výsledků vypočítáme průměr: h = (h1 + h2 + … hn)/n. Nejsnáze se měří hloubka toku tam, kde je tok přemostěn (v případě Botiče tuto možnost máme) – viz obrázek. Most je také nejvhodnějším místem pro měření šířky toku. Pro přesnější měření můžeme z mostu spustit olovnici.

Úkol č. 2: Zjistěte podle uvedeného postupu průměrný průtok Botiče na daném stanovišti. Získáte tím i vizuální představu o tom, jak „velký“ je naměřený průtok. Jak úkol vyřešit? Průtok (Q) vypočítáme pomocí vzorce Q = F * VS, kde F je plocha průtočného profilu (v našem případě můžeme zjednodušeně počítat F = šířka koryta × průměrná hloubka) a VS je střední průtoková rychlost. Tu můžeme zjistit tak, že po vodě necháme plout jakýkoliv dob52

Úkol č. 3: Zjištěný výsledek srovnejte s průměrným ročním průtokem, který v tomto říčním úseku činí 0,44 m3/s. Je průtok v době vašeho měření nadprůměrný nebo podprůměrný? Zkuste zdůvodnit, proč tomu tak je – vzpomeňte si, jaké bylo v poslední době počasí a popřemýšlejte o tom, jaké další skutečnosti mohou ovlivnit průtok.

Úkol č. 4: Pomocí údaje o průměrném ročním průtoku vypočtěte, kolik vody proteče Botičem za hodinu, za den a za rok. Srovnejte tyto údaje s objemem vaší třídy.

Úkol č. 5: Pokud se podíváte na koryto Botiče, zjistíte, že je značně upravené. Jaký vliv podle vás mohou mít tyto úpravy na proudění vody v korytě a na kvalitu vody?

Úkol č. 6: S využitím turistické mapy zjistěte: a) nadmořskou výšku pramene a ústí Botiče b) délku toku Botiče c) název největší přehradní nádrže, která se na Botiči nachází, její plochu a hloubku d) názvy alespoň třech rybníků, které jsou napájeny vodou z Botiče e) názvy alespoň třech chráněných území, které leží v bezprostřední blízkosti jeho toku f) jak se liší využití území v povodí Botiče na horním a dolním toku g) jaký vliv má podle vašeho názoru toto využití na kvalitu vody h) odhadněte celkovou plochu povodí

53

PRACOVNÍ LIST

ře viditelný předmět, který neklesne ke dnu (např. list) a poté změříme vzdálenost, jakou tento předmět po vodě urazí během určitého časového úseku (např. 10 sekund). Změřený výsledek (např. 25 metrů) vydělíme počtem sekund a tím získáme výsledek v m/s (např. 2,5 m/s).

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 7: S využitím informací získaných v předchozích úkolech doplňte tabulku a graficky vyjádřete závislost mezi plochou povodí, průměrným průtokem a délkou toku. vodní tok

plocha povodí 2

(v km )

Botič Vltava

srovnání s Botičem

pr*m"rný pr*tok 3

(v m /s)

1×

srovnání s Botičem

délka toku (v km)

1×

1×

28 090

149,9

430,2

Labe (v ČR)

51 392

308

370,2

Labe (v Hamburku)

144 055

600

1 154

7 170 000

220 000

7 025

Amazonka

srovnání s Botičem

nadmoská výška pramene (v m)

1 172 1 384

5 238

Úkol č. 8: Představte si následující situaci: Ráno v 7.15 hod havarovala na mostě přes Botič v blízkosti Hostivařského náměstí dvě nákladní auta. Do vody uniklo větší množství ropných látek. Vypočtěte, za jak dlouho se ropná skvrna dostane do Vltavy.

Úkol č. 9: Je začátek března a na celém území v povodí Botiče leží 15–20 cm sněhu. Půda je promrzlá a podle předpovědi počasí má dojít k prudkému oteplení (přibližně na 8–12 °C). Předpovídány jsou také srážky (20–30 mm). Odhadněte, kolik vody se uvolní táním sněhu na celém území povodí a kolik vody naprší. Kolik vody odteče celkem z povodí Botiče? Jak dlouho bude tato voda odtékat? Jaký průtok je možné očekávat při ústí Botiče do Vltavy? Je nutné obávat se povodně? Jak vysoko pravděpodobně vystoupí voda? Nápověda: Z 10 cm vrstvy sněhu vznikne přibližně 4 mm vrstva vody. Platí tzv. třetinové pravidlo odtoku – jedna třetina spadlých srážek se vypaří, jedna třetina vsákne a jedna třetina odteče. Tento poměr je však průměrný a během extrémních situací neplatí. Např. pokud je půda promrzlá, nedochází ke vsakování a voda, která by se za normálních okolností vsákla – odteče. Podobně výpar můžeme uvažovat pouze v případě vyšších teplot atd.

54

2.4 Hřbitov Slavín Silvie Kučerová

klíčová slova: hřbitov Slavín; demografie; věková struktura; významné osobnosti českých dějin; záměrné pozorování; analýza dat lokalita: Hřbitov Vyšehrad. hlavní cíle: Žáci mají možnost si vyzkoušet, kolik různých informací o obyvatelstvu mohou získat analýzou biografických údajů ze hřbitovních náhrobků a zároveň si uvědomit specifika vyšehradského Slavínu. Žáci si zopakují orientaci v terénu podle plánu a metody základní analýzy struktur obyvatelstva. Návštěva pohřebiště slavných českých osobností může žáky podnítit k vyhledání dalších informací o vybraných osobnostech. pomůcky: plán hřbitova, pracovní list, kalkulačka, psací potřeby, tvrdá podložka komentář k úkolům a otázkám: První část úkolů (1–4) řeší žáci přímo v terénu (na hřbitově Vyšehrad). Časová dotace na tuto část je 45 minut. Druhou část (5–10) je vhodnější řešit ve třídě (každopádně mimo areál hřbitova). Výpočty v této části a diskuse nad výsledky by měla být opět realizována během jedné vyučovací hodiny. Žáci budou rozděleni do dvou skupin A a B (pozn.: v tomto metodickém listě jsou uvedeny u každé otázky vždy obě varianty). Každá skupina řeší obdobný úkol, ale s jinými daty, aby bylo možno výsledky porovnávat. V rámci skupin pak pracují žáci ve dvojicích. Každá dvojice dostane plánek hřbitova a pracovní listy (otázky, tabulky, šablonu na graf). Úkol č. 1: Cílem tohoto úkolu, stejně jako úkolu č. 2 a 3, je procvičit orientaci v terénu podle plánu. Učitel by měl zajistit ukázněný pohyb žáků tak, aby nerušili důstojnost místa posledního odpočinku. Žáci provádějí sběr dat potřebných pro analýzu obyvatelstva tj. složení podle pohlaví a složení podle věku. Obě charakteristiky posuzujeme společně pomocí tzv. věkové pyramidy (viz úkol 7).

55

Úkol č. 2: Cílem úkolu je nalézt podle plánu hrob osobností (seřazených podle abecedy) a do pracovního listu připsat profesní zaměření, které je uvedeno na jejich náhrobku. Bican Josef – fotbalista; Čapek Karel – spisovatel; Destinnová Ema – pěvkyně; Horáková Milada – právnička, politička; Hynais Vojtěch – malíř; Křižík František – elektrotechnik a vynálezce; Mácha Karel Hynek – básník; Mucha Alfons – malíř; Němcová Božena – spisovatelka; Peroutka Ferdinand – publicista a spisovatel; Zeyer Julius – spisovatel. Na závěr úkolu můžete žáky vyzvat, aby v následujících vyučovacích hodinách prezentovali podrobnější informace o vybrané osobnosti pohřbené na vyšehradském pohřebišti. U těchto referátů je vhodné dopředu stanovit kritéria hodnocení, například: žák vychází alespoň ze tří zdrojů, ústní projev je plynulý a logicky strukturovaný, při prezentaci jsou použity grafické materiály, délka prezentace nepřesáhne 10 minut. Úkol č. 3: Při řešení úkolu si žáci opět procvičí dovednost orientovat se v terénu podle plánu a seznámí se s dalším příkladem netradičního pohřebiště, které se odlišuje od běžného civilního hřbitova specifickou demografickou strukturou pohřbených. Jedná se o hřbitov řeholnic. Na litinových křížích jsou uvedena jména sester, na dvou hrobkách uprostřed nápis: „Zde v Pánu odpočívají sestry Alžbětinky ošetřovatelky nemocných“ a „Zde v Pánu odpočívají sestry řádu sv. Voršily a … (3 duchovní)“. Kromě 3 duchovních jsou všechny pohřbené ženského pohlaví, jelikož se jedná o hřbitov ženského církevního řádu. Obdobných hřbitovů se v Česku nachází více, v Praze např. hřbitov řádových sester Boromejek v Řepích. Netradičním pohřebištěm, kde se charakteristiky zemřelých odlišují od běžného civilního hřbitova, je ostatně i samotný Slavín. Úkol č. 4: Cílem druhé části úkolů je osvojit si demografické metody základní analýzy struktur obyvatelstva (podrobněji Kalibová, 2001). Jedná se o složení souboru zemřelých podle pohlaví a věku. Žáci mají možnost si při práci se statistickými údaji uvědomit specifičnost vyšehradského pohřebiště. Počet zemřelých celkem: Počet zemřelých mužů: Počet zemřelých žen: 56

A) 53 A) 24 A) 29

B) 54 B) 49 B) 5

Úkol č. 5: Počet zemřelých mužů ÷ počet zemřelých celkem × 100 A) 24 ÷ 53 × 100 = 45,3 % B) 49 ÷ 54 × 100 = 90,7 % Zatímco v rodinných hrobkách je podíl pohřbených mužů i žen vcelku vyrovnaný, v památníku Slavín převažují nad pohřbenými muži. To je způsobeno výběrem pohřbených osob, ve Slavíně jsou pohřbeny pouze významné osobnosti, zatímco v rodinných hrobkách i jejich rodinní příslušníci. Památník Slavín není z hlediska poměru pohlaví osob reprezentativní pohřebiště. Úkol č. 6: Demografie počítá s tzv. dokončeným a přesným věkem, k jejichž použití je třeba znát i přesné datum narození. (Např. osobě narozené 25. 4. 2002 je 23. 4. 2004 z hlediska přesného věku 1 rok a 363 dny, má však dokončený pouze 1 rok života). Úkol č. 6 je pochopitelně zjednodušen a věk (bez jeho bližšího určení) budeme vypočítávat pouze z letopočtu. Celkový počet prožitých let mužů (nebo žen) ÷ počet zemřelých mužů (nebo žen) × 100 (Celkový počet prožitých let je suma všech věků mužů nebo žen) A) muži 1 553 ÷ 24 × 100 = 64,7 let ženy 1 938 ÷ 29 × 100 = 66,8 let B) muži 3 402 ÷ 49 × 100 = 69,4 let ženy 339 ÷ 5 × 100 = 67,8 let U většiny populací v novověku je střední délka života (= naděje dožití při narození), tj. průměrný věk zemřelých vyšší u žen než u mužů. Je to biologicky podmíněný jev. V některých populacích v historii a dnes v ekonomicky méně vyspělých zemích se setkáme i s vyrovnanou střední délkou života pro obě pohlaví, či dokonce nižší v případě žen. V takových případech má na nízkou střední délku života žen vliv zejména úmrtí spojená s těhotenstvím, porodem a šestinedělím (nedostatečná lékařská péče, mnoho těhotenství během reprodukčního období ženy) a nerovné postavení ženy ve společnosti (zanedbání péče o dívky oproti chlapcům). V našem případě pochopitelně nejsou výpočty pro památník Slavín reprezentativní, jak již bylo řečeno v předchozích úkolech – především z důvodu velice nízkého zastoupení osob ženského pohlaví. Reálnou situaci ve společnosti tedy odráží spíše výpočet pro rodinné hrobky, kde je skutečně průměrný věk zemřelých vyšší u žen než mužů. 57

Úkol č. 7: tabulka 2A: Pohlaví Věková skupina

Muži

Ženy

absolutní čísla

Muži

Ženy

podíl v %

0–9

0

0

0,0

0,0

10–19

0

0

0,0

0,0

20–29

0

1

0,0

1,9

30–39

0

0

0,0

0,0

40–49

5

3

9,6

5,8

50–59

3

2

5,8

3,8

60–69

7

6

13,5

11,5

70–79

5

8

9,6

15,4

80–89

3

6

5,8

11,5

90+

1

2

1,9

3,8

24

28

46,2

53,8

Celkem Obě pohlaví celkem

52

100,0

tabulka 2B: Pohlaví Věková skupina

Muži

Ženy

absolutní čísla

Muži

Ženy

podíl v %

0–9

0

0

0,0

0,0

10–19

0

0

0,0

0,0

20–29

0

0

0,0

0,0

30–39

0

0

0,0

0,0

40–49

1

0

1,9

0,0

50–59

3

2

5,6

3,7

60–69

25

1

46,3

1,9

70–79

12

0

22,2

0,0

80–89

6

2

11,1

3,7

90+

2

0

3,7

0,0

49

5

90,7

9,3

Celkem Obě pohlaví celkem

58

54

100,0

pyramida A:

90+ 80–89 70–79

Věková skupina

60–69 50–59 40–49 30–39 20–29 10–19

MUŽI

ŽENY

0–9 50

45

40

35

30

25

20

15

10

5

0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

Podíl (v %)

pyramida B: 90+ 80–89 70–79

Věková skupina

60–69 50–59 40–49 30–39 20–29 10–19

MUŽI

ŽENY

0–9 50

45

40

35

30

25

20

15

10

5

0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

Podíl (v %)

59

60

Nezjištěno

Rok narození a úmrtí

Pohlaví 1833–1895 1882–1971 1910–2001 1828–1884 1857–1882 1861–1907 1881–1924 1871–1958 1901–1948 1918–2001 1822–1891 1817–1877 1792–1868 1840–1892 1785–1861 1807–1897 1858–1920 1880–1947 1877–1948 1796–1858 1863–1944 1860–1939 1884–1970 1891–1961 1902–1977 1909–1990 1927–2003 1907–1983

1825–1891 1867–1928 1904–1980 1820–1863 1847–1932 1866–1947 1891–1947 1884–1931 1895–1960 1888–1968 1787–1859 1828–1873 1773–1841 1901–1967 1796–1867 1852–1897 1848–1918 1881–1936 1886–1953 1892–1965 1903–1968 1949–1997 1920–1972 1883–1979

?–1919

Ženy

Muži

tabulka 1 (pracovní tabulka) Rodinné hrobky

61

1882–1967 1878–1930 1893–1958 1868–1920 1887–1972

Rok narození a úmrtí

Nezjištěno

Ženy

1905–1987 1907–1978 1872–1950 1898–1967 1880–1945 1865–1925 1886–1946 1871–1936 1869–1933 1872–1936 1900–1966 1891–1945 1880–1942 1854–1925 1878–1942 1866–1938 1855–1920 1883–1950 1889–1976 1853–1917 1847–1941 1880–1940 1914–1996 1864–1965 1890–1964 1898–1959 1901–1974

1872–1939 1907–1971 1860–1939 1848–1922 1853–1920 1886–1966 1895–1967 1847–1911 1889–1961 1845–1912 1910–1975 1860–1943 1870–1946 1885–1946 1896–1968 1880–1925 1877–1946 1818–1905 1915–1973 1853–1912 1841–1901 1890–1956

Muži

Pohlaví

tabulka 1 (pracovní tabulka) Památník Slavín

Ačkoli demografie zpravidla znázorňuje věkové struktury žijících, lze sestrojit i věkovou pyramidu zemřelých. Pochopitelně bude mít opět strukturu pravidelnější a rovnoměrnější soubor osob pochovaných v rodinných hrobkách. Na příkladu památníku Slavín (podrobněji Potoček, 2005 a www.slavin.cz) si mohou žáci dobře uvědomit nutnost pořízení vhodného a reprezentativního vzorku při výzkumu. Památník Slavín ukazuje, že obecné předpoklady o populaci v jeho případě neplatí. Pokud by žák k výzkumu použil taková data, došel by k zcela mylným závěrům.

62

skupina A kde? Hřbitov Vyšehrad. proč? Ověříme si, které informace o obyvatelstvu, kromě jmen pohřbených, můžeme vyčíst z náhrobků hřbitova na Vyšehradě. co potřebujete? Plán hřbitova, pracovní list, kalkulačku, psací potřeby, tvrdou podložku. které úkoly a otázky máte vyřešit? Část 1. – na hřbitově Vyšehrad Úkol č. 1: V plánu hřbitova jsou „červeně“ a „modře“ vyznačeny hroby, z nichž budete zjišťovat údaje. Vaším úkolem je nejprve najít všechny rodinné hroby, které jsou v plánku „červeně“ označené. Podle údajů na jejich náhrobcích vyplňte tabulku 1 (pracovní tabulku), přiloženou na konci pracovního listu. Znamená to, že do příslušných políček tabulky napíšete rok narození a rok úmrtí každého zemřelého. Není-li rok narození nebo rok úmrtí uveden, udělejte za každou takovou osobu jednu čárku do příslušného sloupce v řádku „Nezjištěno“. Úkol č. 2: U níže vypsaných osobností přiřaďte profesi, která je uvedena na jejich náhrobku. Abyste rychleji našli hroby těchto osobností, použijte seznam pohřbených a plánek hřbitova umístěný u jižního či východního vstupu na hřbitov. Bican Josef Čapek Karel Destinnová Ema Horáková Milada Křižík František Mácha Karel Hynek Mucha Alfons Peroutka Ferdinand Úkol č. 3: Vyhledejte hroby, které jsou na plánku „modře“ označené, a zodpovězte následující otázky: Jaké je pohlaví zemřelých? Jakému účelu slouží tato část hřbitova? Znáte jiný podobný hřbitov v Česku? 63

PRACOVNÍ LIST

Hřbitov Slavín

PRACOVNÍ LIST

Část 2. – Následující úkoly vypracujte mimo vyšehradský hřbitov. Úkol č. 4: Podle údajů v tabulce 1 (pracovní tabulce) doplňte: Počet zemřelých celkem: Počet zemřelých mužů: Počet zemřelých žen: Pozn.: Do následujících výpočtů nezahrnujte osoby z řádku „Nezjištěno“. Úkol č. 5: Vypočítejte procentuální podíl mužů z celkového počtu pohřbených. Svoje výsledky porovnejte s výslednými údaji skupiny B. Procentuální podíl mužů z počtu zemřelých je: Odpovězte na otázky: Je podíl mužů vyšší v rodinných hrobkách nebo v památníku Slavín? Čím jsou rozdíly způsobeny?

Úkol č. 6: Vypočítejte průměrný věk zemřelých mužů a průměrný věk zemřelých žen. Průměrný věk se počítá obdobně, jako když si vypočítáváte aritmetický průměr známek na vysvědčení. Nejprve si rozdílem roku úmrtí a roku narození vypočítejte věk všech zemřelých osob, které máte vypsané v pracovní tabulce 1. Potom postupně sečtěte věk všech zemřelých mužů a tento celkový součet věků všech mužů vydělte počtem mužů. Toto číslo vyjadřuje průměrný věk zemřelých mužů ve vaší tabulce. Obdobně sečtete věk všech žen a vydělte počtem žen, čímž získáte průměrný věk zemřelých žen. Průměrný věk zemřelých mužů je: Průměrný věk zemřelých žen je: Odpovězte na otázky: Jaká je dnes situace v Česku, dožívají se v průměru vyššího věku muži nebo ženy? Jak se výsledky liší od vámi vypočítaných údajů? Čím jsou rozdíly způsobené? 64

Nejprve určete počty mužů a žen v jednotlivých věkových skupinách (po deseti letech). Počty určíte podle věků mužů a žen, které máte vypsané v pracovní tabulce 1. Potom tyto počty vyjádřete jako procentuální podíl z celkového počtu pohřbených (absolutní číslo děleno celkovým počtem pohřbených, vynásobeno 100). Nakonec vyneste do grafu sloupečky, které budou mít odpovídající výšku vypočítaného údaje v %. Nalevo od osy y vynášejte údaje za muže, napravo za ženy. tabulka 2: Pohlaví

Muži

Věková skupina

Ženy

Muži

absolutní čísla

Ženy

podíl v %

0–9 10–19 20–29 30–39 40–49 50–59 60–69 70–79 80–89 90+ Celkem Obě pohlaví celkem

90+ 80–89 70–79

Věková skupina

60–69 50–59 40–49 30–39 20–29 10–19

MUŽI

ŽENY

0–9 50

45

40

35

30

25

20

15

10

5

0

5

Podíl (v %)

10

15

20

25

30

35

40

45

50

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 7: Vyplňte tabulku 2 a podle ní narýsujte tzv. věkovou pyramidu pohřbených. Porovnejte její tvar s výsledky skupiny B.

66

Nezjištěno

Rok narození a úmrtí

Pohlaví

Ženy 1833–1895 1882–

Muži 1825–1891 1867–

tabulka 1 (pracovní tabulka) Rodinné hrobky

PRACOVNÍ LIST

skupina B kde? Hřbitov Vyšehrad. proč? Ověříme si, které informace o obyvatelstvu, kromě jmen pohřbených, můžeme vyčíst z náhrobků hřbitova na Vyšehradě. co potřebujete? Plán hřbitova, pracovní list, kalkulačku, psací potřeby, tvrdou podložku. které úkoly a otázky máte vyřešit? Část 1. – na hřbitově Vyšehrad Úkol č. 1: V plánu hřbitova jsou „červeně“ a „modře“ vyznačeny hroby, z nichž budete zjišťovat údaje. Vaším úkolem je nejprve najít památník Slavín, který je v plánku „červeně“ označený. Podle údajů ze všech náhrobních desek vyplňte tabulku 1 (pracovní tabulku), přiloženou na konci pracovního listu. Znamená to, že do příslušných políček tabulky napíšete rok narození a rok úmrtí každého zemřelého. Není-li rok narození nebo rok úmrtí uveden, udělejte za každou takovou osobu jednu čárku do příslušného sloupce v řádku „Nezjištěno“. Úkol č. 2: U níže vypsaných osobností přiřaďte profesi, která je uvedena na jejich náhrobku. Abyste rychleji našli hroby těchto osobností, použijte seznam pohřbených a plánek hřbitova umístěný u jižního či východního vstupu na hřbitov. Bican Josef Destinnová Ema Horáková Milada Hynais Vojtěch Křižík František Němcová Božena Peroutka Ferdinand Zeyer Julius Úkol č. 3: Vyhledejte hroby, které jsou na plánku „modře“ označené, a zodpovězte následující otázky: Jaké je pohlaví zemřelých? Jakému účelu slouží tato část hřbitova? Znáte jiný podobný hřbitov v Česku? 67

PRACOVNÍ LIST

Hřbitov Slavín

PRACOVNÍ LIST

Část 2. – Následující úkoly vypracujte mimo vyšehradský hřbitov Úkol č. 4: Podle údajů v tabulce 1 (pracovní tabulce) doplňte: Počet zemřelých celkem: Počet zemřelých mužů: Počet zemřelých žen: Pozn.: Do následujících výpočtů nezahrnujte osoby z řádku „Nezjištěno“. Úkol č. 5: Vypočítejte procentuální podíl mužů z celkového počtu pohřbených. Svoje výsledky porovnejte s výslednými údaji skupiny A. Procentuální podíl mužů z počtu zemřelých je: Odpovězte na otázky: Je podíl mužů vyšší v rodinných hrobkách nebo v památníku Slavín? Čím jsou rozdíly způsobeny?

Úkol č. 6: Vypočítejte průměrný věk zemřelých mužů a průměrný věk zemřelých žen. Průměrný věk se počítá obdobně, jako když si vypočítáváte aritmetický průměr známek na vysvědčení. Nejprve si rozdílem roku úmrtí a roku narození vypočítejte věk všech zemřelých osob, které máte vypsané v pracovní tabulce 1. Potom postupně sečtěte věk všech zemřelých mužů a tento celkový součet věků všech mužů vydělte počtem mužů. Toto číslo vyjadřuje průměrný věk zemřelých mužů ve vaší tabulce. Obdobně sečtete věk všech žen a vydělte počtem žen, čímž získáte průměrný věk zemřelých žen. Průměrný věk zemřelých mužů je: Průměrný věk zemřelých žen je: Odpovězte na otázky: Jaká je dnes situace v Česku, dožívají se v průměru vyššího věku muži nebo ženy? Jak se výsledky liší od vámi vypočítaných údajů? Čím jsou rozdíly způsobené? 68

Nejprve určete počty mužů a žen v jednotlivých věkových skupinách (po deseti letech). Počty určíte podle věků mužů a žen, které máte vypsané v pracovní tabulce 1. Potom tyto počty vyjádřete jako procentuální podíl z celkového počtu pohřbených (absolutní číslo děleno celkovým počtem pohřbených, vynásobeno 100). Nakonec vyneste do grafu sloupečky, které budou mít odpovídající výšku vypočítaného údaje v %. Nalevo od osy y vynášejte údaje za muže, napravo za ženy. tabulka 2: Pohlaví

Muži

Věková skupina

Ženy

Muži

absolutní čísla

Ženy

podíl v %

0–9 10–19 20–29 30–39 40–49 50–59 60–69 70–79 80–89 90+ Celkem Obě pohlaví celkem

90+ 80–89 70–79

Věková skupina

60–69 50–59 40–49 30–39 20–29 10–19

MUŽI

ŽENY

0–9 50

45

40

35

30

25

20

15

10

5

0

5

Podíl (v %)

10

15

20

25

30

35

40

45

50

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 7: Vyplňte tabulku 2 a podle ní narýsujte tzv. věkovou pyramidu pohřbených. Porovnejte její tvar s výsledky skupiny A.

70

Nezjištěno

Rok narození a úmrtí

Pohlaví

Ženy 1882–1967

1905–1987

1872–

Muži

tabulka 1 (pracovní tabulka) Památník Slavín

PRACOVNÍ LIST

71

S

„modré“ hroby

SV. PETR A PAVEL

PRACOVNÍ LIST

„červené“ hroby

Rodinné hrobky

Slavín

2.5 Krajina očima geografa Tomáš Matějček, Dana Řezníčková

klíčová slova: geografické myšlení, krajinná sféra, procesy v krajině. lokalita: Vyvýšené místo s výhledem na různorodě využívanou krajinu (např. vyhlídka z hradeb Vyšehradu směr Braník) hlavní cíle: Žáci mají možnost formou otázek vyjádřit specifičnost geografického pohledu na krajinu a propojenost jednotlivých složek a procesů, které v krajině probíhají. Danou výukou mohou pochopit i rozdílnost pohledů jedinců na určité území, které se liší v závislosti na jejich odborném vzdělání a získaných zkušenostech. pomůcky: pracovní listy, psací potřeby, tvrdé podložky komentář k úkolům a otázkám: Úkol č. 3: Příklady otázek, které si kladou odborníci jednotlivých vědních disciplín: 1. skupina – geologie, geomorfologie a pedologie 1) Které horniny tvoří geologický podklad pozorovaného území a proč? 2) Jak ovlivnilo horninové složení současnou podobu reliéfu? 3) Jak členitý je reliéf? Jaké problémy může členitost reliéfu vyvolat? 4) Které procesy sehrály hlavní úlohu při utváření reliéfu? 5) Které zvláštní tvary reliéfu zde najdeme? 6) Jaké půdy se zde vyskytují? 7) Které půdní typy převažují a proč? 8) Jak se na tvarech reliéfu v pozorovaném území promítla činnost člověka? 2. skupina – klimatologie a hydrologie 1) Jaká je zde průměrná roční teplota? Liší se od průměrné teploty Česka? 2) Jaká je průměrná teplota nejchladnějšího, resp. nejteplejšího měsíce? 3) Jaký je průměrný roční úhrn srážek? Dochází k jeho výrazným změnám? 72

4) Jak jsou srážky rozloženy během roku? 5) Které vodní toky se zde vyskytují? Jaká je jejich délka, průtok, plocha povodí a další charakteristiky? Jaké je rozložení odtoku během roku? 6) Které vodní plochy se zde vyskytují? Jaká je jejich rozloha, objem, kvalita vody? 3. skupina – biologie a ekologie 1) Které druhy rostlin zde rostou a proč? 2) Které druhy živočichů zde žijí? Dochází ke změnám druhového složení? 3) Jaký typ vegetace se zde vyskytuje a jaký převažuje? 4) Jak se zdejší rostlinstvo a živočišstvo vyvíjelo v minulosti? 5) Které druhy mají rozhodující význam pro fungování celého ekosystému? 6) Které druhy patří mezi masožravce, býložravce, všežravce? 7) Jaké jsou vzájemné vztahy těchto organismů? (potravní řetězce apod.) 8) Vyskytují se zde vzácné a chráněné druhy? 9) Ve kterých částech sledovaného území jsou tyto druhy nejvíce soustředěny? 4. skupina – demografie, sociologie a ekonomie 1) Kolik zde žije obyvatel? Jaké je jejich věkové, národnostní, vzdělanostní, náboženské aj. složení? Jaký vývoj můžeme očekávat v budoucnu? 2) Jakou nabídku pracovních příležitostí sledované území nabízí? 3) Se kterými sociálními problémy se území potýká? Proč tu je či není vysoká nezaměstnanost či kriminalita? 4) Které firmy zde sídlí, čím se zabývají a jaký mají roční obrat? 5) Které služby jsou obyvatelům nabízeny? Slouží pouze místním obyvatelům? 6) Jak efektivně je v tomto území řešena doprava (individuální i hromadná)?

73

Úkol č. 6: Příklady otázek, které si při pohledu do krajiny kladou geografové: 1) Které procesy sehrály rozhodující úlohu při formování současné podoby pozorované krajiny?1 2) Které osy (linie) měly či mají rozhodující vliv na změny v krajině? 3) Jak spolu vzájemně souvisejí jevy, které v krajině pozorujeme? (např. výšková stupňovitost, která ovlivňuje podnebí, půdy, vegetace i lidské aktivity). 4) Do jakých logicky vymezených celků by bylo možné pozorované území rozdělit?2 5) Kolik obyvatel využívá území v průběhu dne, týdne a měsíce? 6) Jaké změny v rozmístění či složení obyvatelstva zde probíhaly a proč? Jaké změny můžeme očekávat v budoucnosti? 7) Které části pozorovaného území můžeme z hlediska lidských aktivit označit za jádrová a která za periferní? 8) Kde se nachází potenciální osy rozvoje lidských aktivit? 9) Čím je toto území výjimečné (jedinečné) v porovnání s jinými územími? Jaká je jeho převažující funkce? 10) Jaké jsou vztahy pozorovaného území s jeho okolím, a to v rovině fyzickogeografické i socioekonomické? komentář k pomocnému textu čím se zabývá geografie: V souvislosti s řešením úkolů v tomto pracovním listu je možné využít také pomocný text s názvem Čím se zabývá geografie. Všechny jevy a procesy se odehrávají v nějakém území, a tak hrozí nebezpečí bezbřehého vnímání předmětu výzkumu geografie anebo naopak redukce pohledu na jednoduchý popis sledovaných jevů a procesů s akcentem na jejich územní rozložení. Základní otázky vedoucí k monitoringu situace (tj. co, kde, kdy, jak apod.) si samozřejmě kladou i jiné vědní disciplíny, ale obvykle si všímají jiných prvků, kladou důraz na jiné souvislosti a posuzují je v jiném kontextu. Ve výuce zeměpisu bychom měli zdůrazňovat přístupy, které jsou vlastní geografii, tzn. hledání vzájemných vztahů mezi jevy a procesy přírodního a sociálního charakteru, jejich zasazení do časoprostorového rámce, sledování jejich hierarchického uspořádání a projevů na jednotlivých úrovních. 1

2

74

Tyto procesy mohou být abiotické (tj. neživá příroda), biotické (tj. živá příroda) i antropogenní (tj. lidská činnost). V podstatě jde o regionalizaci, a to jak fyzickogeografickou, socioekonomickou či komplexní. Zjednodušeně řečeno, jde o stanovování regionů podle přírodních podmínek, podle lidských aktivit či regionů na základě propojení předchozích dvou hledisek.

kde? Vyvýšené místo s výhledem na různorodě využívanou krajinu proč? Každý z nás vnímá konkrétní krajinu trochu jinak. Záleží na našem duševním rozpoložení a samozřejmě i na našich znalostech a dovednostech. Důležité je také to, zda se díváme jen tak nebo zda krajinu pozorujeme s určitým záměrem. V tomto úkolu máte možnost pochopit, jak se ve svém pohledu na krajinu liší odborníci vybraných vědních oborů a porovnat tyto pohledy s vnímáním krajiny geografy. co potřebujete? pracovní list, tvrdou podložku, psací potřeby které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Váš první úkol bude velmi jednoduchý: podívejte se do krajiny a pokuste se ji velmi stručně a jednoduše charakterizovat (třemi větami).

Úkol č. 2: Nyní se rozdělte do čtyř skupin (vědeckých týmů) a ujasněte si, čím se zabývají vědní obory, které jste si vybrali: skupina

v"dní obor

1.

geologie, geomorfologie a pedologie

2.

klimatologie a hydrologie

3.

biologie a ekologie

4.

demografie, sociologie a ekonomie

ím se zabývá?

75

PRACOVNÍ LIST

Krajina očima geografa

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 3: Znovu se zadívejte do krajiny ze stejného místa jako v prvním úkolu. Formulujte deset otázek, které si při pohledu do krajiny kladou odborníci vámi vybraných vědních disciplín. 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10)

..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... .....................................................

? ? ? ? ? ? ? ? ? ?

Úkol č. 4: Odpovězte alespoň na pět těchto otázek. V mnoha případech budou vaše odpovědi pouze domněnkou. Rozmyslete si proto, jakým způsobem se dá váš názor doložit. (Ve kterých publikacích najdete přesnější data? Co a jakým způsobem byste měli změřit či zmapovat?) .......................................................... .......................................................... .......................................................... .......................................................... .......................................................... .......................................................... .......................................................... .......................................................... .......................................................... .......................................................... .......................................................... Úkol č. 5: Přeskupte se do nových skupin tak, aby v každé skupině byl alespoň jeden „odborník“ na každý z vědních oborů uvedených v úkolu č. 2 (každá skupina bude mít nejméně čtyři členy). V nově vzniklých skupinách se vzájemně seznamte s výsledky pozorování a úvah („bádání“) jednotlivých „vědeckých týmů“. 76

1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10)

..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... ..................................................... .....................................................

? ? ? ? ? ? ? ? ? ?

Úkol č. 7: Porovnejte geografický pohled na krajinu (úkol č. 6) s pohledem jednotlivých vědních disciplín (úkoly č. 3 a 4) a s pohledem „běžného člověka“ (úkol č. 1). V čem je geografický pohled výjimečný?

Který z vědních oborů je geografii svým pohledem na krajinu nejbližší a proč?

V čem se jednotlivé pohledy liší? Úkol č. 8: Zamyslete se nad tím, jakým způsobem vnímají krajinu lidé různého zaměření a jakým termínem ji nejčastěji označují. Tak například biolog bude vnímat krajinu jako životní prostředí jednotlivých druhů, fyzik bude krajinu vnímat jako určitý prostor, umělec jako scenérii apod. Zkuste najít další příklady. Jaký termín pro krajinu používají nejčastěji geografové? 77

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 6: Na závěr se zkuste podívat na krajinu jako geografové. Z nashromážděných poznatků o pozorované krajině se pokuste vybrat ty, které mají rozhodující vliv na celkový vzhled a funkci území, které pozorujete. Vezměte v úvahu také vzájemné vztahy jednotlivých jevů v tomto území, jeho vztahy k okolí a odlišnost od jiného území, které znáte. Výsledky stručně shrňte v několika větách. Podobně jako v úkolu č. 3 formulujete alespoň deset základních otázek, které si při pohledu do krajiny klade geograf:

PRACOVNÍ LIST

Čím se zabývá geografie? pomocný text Představme si běžný les. Tento les může být předmětem zájmu mnoha vědních disciplín. Zřejmě největší zájem vzbudí u botaniků a zoologů, které bude zajímat nejen to, jaké se zde vyskytují rostlinné a živočišné druhy, ale také řada dalších podrobností – jaký mají jednotlivé rostliny a stromy tvar listů, kolik nožiček mají bezobratlí živočichové, kteří zde žijí, jaký je metabolismus jednotlivých organismů, pod mikroskopem se podívají na jejich buňky atd. Specializovaný botanik – geobotanik – se bude zabývat především tím, jaké nároky mají jednotlivé rostlinné druhy, na jakém stanovišti rostou a zda je možné najít je i na dalších stanovištích tohoto typu. Ekolog bude vztahy těchto druhů k prostředí rozebírat podrobněji a pokusí se v nich najít určité zákonitosti. Navíc ho bude zajímat, které další druhy rostlin a živočichů jsou na jednotlivé druhy vázány a jaké jsou mezi nimi vzájemné vztahy (např. který druh se živí listy určitého stromu, které houby žijí v symbióze s jeho kořeny, jak celý porost ovlivňuje mikroklima daného stanoviště apod.) Přístup ekologa se již v řadě ohledů blíží přístupu geografa. Geograf vychází z výsledků bádání botanika, zoologa, geobotanika i ekologa, zohlední však navíc také výsledky výzkumu dalších vědců, kteří se zabývají člověkem, lidskou společností, historií či infrastrukturou. Vyhodnotí, které z nich jsou pro studium daného objektu nejdůležitější a získané informace zasadí do prostorového kontextu. Tak v případě našeho lesa bude geografa zajímat i názor geologa (jaký je geologický podklad daného území a zda se i na jiných místech s obdobným stanovištěm vyskytuje obdobný typ lesa), pedologa (obdobně – jaké jsou v tomto území půdy), hydrologa (jaký je vodní režim daného území, zda je zde dostatek či nedostatek vody, jak je vodní režim ovlivněn samotným lesem, případně člověkem), historika (zda byl tento les vysázen člověkem a pokud ano, tak za jakých okolností; zda má nějakou historickou hodnotu apod.), sociologa (jací lidé žijí v okolí a jak tento les ovlivňuje jejich život, zda jej využívají, poškozují apod.), ekonoma (zda je ekonomicky výhodnější tento les pokácet a dřevo rozřezat na prkna nebo z něj udělat turistickou atrakci, jaká je ekonomická situace obyvatel v okolních sídlech a jaký to má či může mít vliv na tento les) aj. Navíc musí vzít v úvahu nejen zájmy lidí zde bydlících, ale také potřeby celospolečenské. Vedle otázek společných s jinými vědními obory si geograf klade také řadu otázek vlastních. Zajímá ho například to, který z mnoha faktorů 78

79

PRACOVNÍ LIST

(geologické podloží, půda, podnebí, hydrologický režim, sociální složení či ekonomická situace okolních obyvatel apod.) má zásadní vliv na to, že právě v tomto území se nachází právě tento les, zda existuje nějaká pravidelnost v tom, že právě v takovýchto podmínkách se vyskytují právě takovéto lesy či naopak, zda je tento les zcela unikátní a případně proč tomu tak je. Zásadní je přitom zasazení daného objektu do prostorového kontextu – jaké jsou vztahy tohoto lesa k okolnímu prostředí (především vzájemné vztahy přírodních a sociálních vlivů). Důležité je také zasazení do kontextu časového – jak se tento les vyvíjel v minulosti a jaký vývoj je možné předpokládat do budoucna s ohledem na prostorové vztahy daného lesa s jeho okolním prostředím. Neméně důležitým aspektem je také hierarchické uspořádání jevu (tj. stupňovité uspořádání významu a vztahu) – v případě lesa a jeho významu se na nejvyšší (celoplanetární) úrovni geograf zabývá významem lesů jako takových pro život na Zemi (produkce kyslíku, ekonomický význam těžby dřeva v celosvětové ekonomice apod.), na regionální úrovni jej bude zajímat funkce tohoto lesa v krajině (vliv na klima, vodní režim, ale i osídlení na jedné straně a ovlivnění tohoto lesa přírodními podmínkami i činností člověka na straně druhé), na lokální úrovni budou geografa zajímat specifické vlastnosti tohoto lesa, vliv na mikroklima dané oblasti, vzájemný vztah lesa a místního obyvatelstva apod.) Hierarchické uspořádání je možné vypozorovat i u samotných objektů (les mírného pásu – listnatý les mírného pásu – bučina – květnatá bučina s kyčelnicí devítilistou…). Velmi dobře je pak hierarchie (řádovost) patrná u vodních toků či sídel.

2.6 Kvalita místa Dana Řezníčková, Tomáš Matějček

klíčová slova: kvalita místa, životní prostředí, hodnocení, kritéria hodnocení, dotazník popis lokality: Většinu úkolů je vhodné realizovat na místech velikosti jedné ulice či náměstí, které plní více funkcí (např. obslužnou, obytnou, dopravní). hlavní cíl: Kvalita místa je široké interdisciplinární téma, jehož studium umožňuje porozumět mnoha otázkám. Zaměřili jsme se na ty otázky a úkoly, jejichž řešení jsou spojena s průzkumem v krajině a zároveň s využitím tabulky 1. pomůcky: tvrdé podložky, tabulka č. 1, (tento námět nevyžaduje pracovní list pro žáky) komentář k otázkám a úkolům: Kvalitou místa rozumíme souhrn objektivně měřitelných a subjektivně vnímaných charakteristik určitého prostoru. Mezi objektivně měřitelné charakteristiky můžeme v tomto pojetí zařadit prakticky všechny geografické faktory (např. teplota vzduchu, kvalita půdy, dopravní dostupnost, hustota zalidnění a řadu dalších), ale také všechny ostatní exaktně měřitelné charakteristiky jako je hlučnost, prašnost apod. Mezi subjektivně vnímané charakteristiky se zařazují např. čichové vjemy, estetická úroveň, duch místa (genius loci), ale také charakteristiky vnímané pouze citlivými jedinci (přítomnost geopatogenních zón a ley-linií, energetické působení místa aj. – blíže Pogačnik 2000, Cílek 2002). Kvalita místa jako souhrnné vyjádření výše uvedených dílčích ukazatelů je tak prakticky pro každé sledované místo zcela jedinečnou „veličinou“. Z proměnlivosti těchto faktorů vyplývá značná proměnlivost kvality sledovaného místa v čase. Každé téma se dá ve výuce pojmout více způsoby. Záleží především na vzdělávacích cílech, které studiem tématu sledujeme (podrobněji Řezníčková 2006). Následující text je členěn podle otázek, které představují požadavky na výkony žáků ve sféře porozumění.

80

Otázka č. 1: Jak se do hodnocení kvality místa promítá věk a osobní zkušenosti respondentů? Cílem této výukové jednotky je umožnit studentům porovnat vlastní hodnocení kvality životního prostředí vybraných lokalit s názory respondentů různého věku a vztahu k dané lokalitě (bydlící, náhodní chodci). Předpokládáme, že na základě získaných zkušeností studenti dojdou k poznání, že do hodnocení kvality místa se může promítnout věk a osobní zkušenosti respondentů. (Obvykle se liší hodnocení respondentů podle toho, zda v daném sídle bydlí či pracují či nikoliv, podrobněji např. Johnston 1996, Chromý 2003, Chromý, Janů 2003, Vávra 2004). Splnění stanoveného cíle vyžaduje vybrat v okolí školy přibližně stejně rozsáhlé lokality (např. náměstí, sídliště, hlavní ulice a domy v okolí velké křižovatky), které mají polyfunkční charakter. Měly by plnit alespoň tři funkce, např. obytnou, obslužnou, dopravní. Žáci průzkum provádějí nejprve na základě vlastního hodnocení podle kritérií uvedených v tabulce 1. U každé lokality, podle níže navrženého postupu, vypočtou index životního prostředí. Zjišťují-li názory i dalších osob, je žádoucí poznamenat si na každý dotazník jejich věk a vztah k danému sídlu, resp. lokalitám (zda v blízkosti některé lokality bydlí či pracuje). Výsledky pozorování se nabízí statisticky vyhodnotit v hodinách matematiky či informatiky. Otázka č. 2: Podle kterých kritérií hodnotit a jakým způsobem zjišťovat kvalitu životního prostředí? Tabulku 1 je možné využít pro splnění i jiných cílů výuky. Jedním z nich může být záměr, aby sami studenti navrhli relevantní kritéria hodnocení kvality životního prostředí. Doporučujeme proto vybrat opět zhruba stejně velké čtyři lokality s tím, že některé z nich plní jen jednu funkci (např. rekreační nebo obytnou). Studenti v průběhu šetření pak obvykle přijdou na to, že uvedená kritéria kvality životního prostředí nejsou vhodná pro všechny vybrané lokality, a tak jim nezbývá doplnit taková kritéria, která vystihují specifika životního prostředí dané monofunkční lokality. Dříve než studenti začnou další kritéria navrhovat, je vhodné navést je k obsahovému vymezení pojmů „životní prostředí“ a „funkční využití ploch“. Poté, co studenti zhodnotí kvalitu životního prostředí vybraných lokalit na základě pozorování, nabízí se porovnat subjektivní hodnocení (měkká data) s exaktněji získanými výsledky. Např. změřit biodiverzitu, provést výzkum dopravního zatížení, změřit hladinu hluku, vypočítat procentuální podíl zeleně z dané plochy apod. 81

Další obměna úkolu může nastat tehdy, vyžadujeme-li, aby studenti navrhli kritéria kvality životního prostředí určitých rostlin či živočichů. Součástí takto koncipovaného úkolu bude pravděpodobně opět diskuse nad definicí pojmu „životní prostředí“. V případě, že využijeme tabulku 1 pro hodnocení kvality životního prostředí lokalit různého měřítka (například jedna zastávka může být v rušné ulici a druhá na vyhlídce města), umožníme studentům dojít k poznání, že volba kritérií kvality životního prostředí je ovlivněna i rozlohou lokality, resp. tím, co si pod pojmem místo/lokalita představujeme. Otázka č. 3: Jak účel hodnocení ovlivňuje výběr kritérií a celkový úsudek o daném místě? Tento úkol je vhodné řešit na různých místech. Jeho cílem je navodit takové výukové podmínky, aby žáci pochopili, že a) hodnocení čehokoli (v našem případě kvality místa) se odvíjí od účelu hodnocení, b) seriózní hodnocení je založeno na výběru relevantních kritérií, c) každé místo je vhodné k jinému účelu. Pro naplnění těchto cílů je vhodné žáky rozdělit do skupin. Každá z nich hodnotí kvalitu místa pro jiný účel například z hlediska vhodnosti pro trvalé bydlení, otevření novinového stánku, atraktivnosti místa pro zahraniční turisty, trávení volného času pro matky s malými dětmi aj. Úkolem jednotlivých skupin je zvolit minimálně 6 relevantních kritérií pro daný účel, stanovit škálu hodnocení a potom podle těchto kritérií posoudit čtyři lokality (A–D), které jsou společné pro všechny skupiny. Doporučujeme, aby žáci tento úkol zpracovali formou tabulky, podobné tabulce č. 1 s tím rozdílem, že první sloupec bude obsahovat více méně jiná kritéria hodnocení. Dříve než žáci začnou úkol řešit, doporučujeme proto tabulku č. 1 žákům ukázat. Vypracovaný úkol se stává odrazovým můstkem pro společnou reflexi směřující k naplnění výše stanovených cílů v rovině porozumění. Uvedené ukázky jsou příkladem činnostní výuky, kdy navozené výukové prostředí, obzvlášť odehrává-li se v terénu, umožňuje žákům získat mnohem více zkušeností (ve sféře kognitivní, emoční, sociální aj.), než které sledujeme prostřednictvím námi stanovených cílů jedné výukové jednotky. Další možné úkoly zaměřené na posuzování kvality místa obsahují publikace autorů Hofmann 2003b, Matějček 2008, Řezníčková, Matějček 2008 a další. Z osobních zkušeností doporučujeme, zejména u tak širokého tématu jako je kvalita místa, držet se zásady „méně znamená více“, a tak postu82

povat metodou „dílčích kroků“. Vyžaduje to mj. ve fázi reflexe, popř. evaluace klást důraz na ty činnosti studentů, které korespondují s předem rozmyšlenými konkrétními cíli výuky.

tabulka 1 Ukazatele kvality životního prostředí Ukazatele kvality

Lokalita A

B

C

D

Objem dopravy 1 vysoký – 4 nízký Úroveň hluku 1 hlučné místo – 4 tiché místo Ostatní rušivé vlivy (znečištění ovzduší, odpadky aj.) 1 mnoho – 4 žádné Přírodní rizika (např. povodně, sesuv půdy) 1 značné nebezpečí – 4 bez nebezpečí Veřejná prostranství 1 žádná – 4 v dostatečném množství Kvalita silnic, cest a chodníků 1 špatná – 4 dobrá Stav budov 1 zdevastované – 4 v dobrém stavu Dostupnost veřejnou dopravou 1 špatná – 4 výborná Zeleň a její kvalita 1 žádná nebo zničená – 4 hojná a v dobrém stavu Celková atmosféra a pověst místa (duch, genius loci) 1 velmi negativní – 4 velmi pozitivní Součet : 10 = index kvality ŽP Index kvality životního prostředí Škála 1 nepříjemné, nutno zlepšit 2 mohlo by se zlepšit 3 celkem v pořádku 4 výborné, příjemné místo

83

2.7 Názvy ulic v okolí Albertova Dana Řezníčková, Tomáš Matějček

klíčová slova: názvy ulic, záměrné pozorování, Albertov a jeho okolí lokalita: průzkum je realizován v ulicích v okolí Albertova hlavní cíl: Žáci mají možnost porozumět původu názvů ulic a uvědomit si, že mnohdy název ulice napovídá více informací o daném místě (např. připomíná minulost místa, jeho původní vzhled, významnou osobnost žijící v dané ulici apod.). V neposlední řadě žáci si procvičují znalost názvů ulic v širším okolí školy. pomůcky: kartičky s názvy ulic (tabulka 1); plánek ulic okolí Albertova; tabulka 2; prázdné barevné kartičky; (tento námět nevyžaduje pracovní list pro žáky) jak zorganizovat výuku? doporučujeme tento postup: Úkol č. 1: Nejprve žáky rozdělte do skupin. Každá skupina dostane kartičky s názvy ulic (tj. rozstříhaná tabulka 1). Úkolem žáků je kartičky rozložit na stůl tak, aby jednotlivé kartičky, resp. ulice pokud možno na sebe navazovaly jako ve skutečnosti. Žáci tak vytvoří velmi zjednodušený plánek okolí školy, v našem případě okolí Albertova. Protože mnohé ulice v tomto plánku chybějí, nabízí se, aby žáci na prázdné kartičky dopsali ty ulice, které považují za důležité. Ty pak přiřadí na správné místo do svého plánku. Prázdné kartičky napomáhají také prodloužit délku protáhlých ulic. Může se stát, že ne všichni žáci znají názvy v dané části města. Je vhodné mít proto k dispozici plánek města či ještě lépe možnost přímo ve třídě na mapových serverech internetu (např. na www.mapy.cz) vyhledat neznámé ulice. Úkol č. 2: Požádejte žáky, aby se pokusili určit, podle čeho jsou ulice na kartičkách pojmenovány. Hned na první pohled je zřejmé, že důvodů je více. Úkolem jednotlivých skupin je proto kartičky roztřídit do tří a více skupin podle původu názvů ulice. Žáci mohou kartičky roztřídit například podle: • polohy či místa, kde se ulice nacházejí (umístění v určité čtvrti, blízko významné budovy: Apolinářská, Kateřinská, U Nemocnice aj.) 84

• osobností z nejrůznějších období: Albertov, Neklanova, Palackého • směru k určitým městům: Plzeňská, Strakonická • činností typických pro dané místo: Ječná, Výtoň • místopisných názvů: Ruská, Anglická • charakteru místa: Horská, Benátská, Viničná, Dlouhá • a další V tabulce 2 uvádíme poznámky (podle Ederer 2007, Jungmann 2008, Laštovka, Ledvinka 1997, Laštovka 1998) k současným názvům vybraných ulic v okolí Albertova. Úkol č. 3: Přes tři tisíce pražských ulic změnilo v minulosti svůj název. Vyzvěte žáky, aby navrhli důvody, které způsobily změny názvů ulic. Příčinou může být: • změna účelu prostranství a změna majitelů významných domů • spojování a rozdělování ulic • politicky motivované důvody • systematizace názvů v určité části města • shodné názvy v jednom městě • aj. V následujícím odstavci jsou shrnuty základní informace: Do druhé poloviny 18. století nebyly ulice oficiálně pojmenovávány. Existovaly sice zvykové vžité názvy, ale nebyly nikde oficiálně zaneseny. Byly pouze číslovány některé domy, což mělo usnadňovat orientaci ve městě. Později se však ukázalo, že tento systém není příliš vhodný. A tak začala být oficiálně pojmenovávána alespoň tržiště a náměstí. V době osvícenského absolutismu (konec 18. století) byla nakonec úředně zakotvena kodifikace názvů ulic, tržišť a veřejných prostranství. Postupně, jak se Praha rozrůstala a slučovala s okolními sídly, bylo na jejím území více ulic s jedním jménem. Dalším problémem se stalo časté přejmenovávání ulic. To souviselo především se změnou politických poměrů. V důsledku zmiňovaných příčin z více než 6,5 tisíce pražských ulic jich téměř polovina změnila svůj název (Laštovka, Ledvinka 1998). Z výše uvedených tří úkolů vyplývá, že se mohou snadno aplikovat na různé části města (nejen Prahy) a v případě, že žáci dané území dobře znají, mohou se řešit pouze ve třídě. Průzkum v terénu vedený se záměrem stanovit původ alespoň některých názvů ulic doporučujeme realizovat v části města, kterou žáci příliš neznají. Zaměřte se na ulice, kde žáci mohou vyhledat pamětní desky (např. Ladova) či významné objekty (např. Trojická, Apolinářská), identifikovat přírodní tvary (např. Horská) aj. 85

tabulka 1 Kartičky s názvy ulic a náměstí

86

Albertov

Jenštejnská

Na hrobci

Ostrčilovo nám.

Sokolská

Apolinářská

Kateřinská

Na Libušince

Palackého nám.

Studničkova

Benátská

Ke Karlovu

Na Moráni

Plavecká

Svobodova

Botičská

K Rotundě

Náměstí I. P. Pavlova

Pod Větrovem

Trojická

Dittrichova

Ladova

Na poříčním právu

Podskalská

Viničná

Dřevná

Libušina

Na Slovanech

Přemyslova

Vnislavova

Gorazdova

Lípová

Na Slupi

Rašínovo nábřeží

Votočkova

Hlavova

Lumírova

Na Výtoni

Resslova

V Pevnosti

Horská

Na Bojišti

Neklanova

Salmovská

Vratislavova

Hostivítova

Na Děkance

Nezamyslova

Slavojova

Vyšehradská

Ječná

Na hrádku

Oldřichova

Soběslavova

Wenzigova

tabulka 2 Výklad názvů ulic v okolí Albertova název ulice

poznámky k názvu ulice

Albertov

MUDr. Eduard Albert, chirurg, univerzitní profesor. Ulice vznikla v blízkosti budov lékařské fakulty tehdejší pražské české univerzity, současný název nese od počátku roku 1905.

Apolinářská

Kostel sv. Apolináře dostavěný r. 1376. Kostel byl postaven na vršku, který se vzhledem k tamním přírodním podmínkám nazýval Větrná hora, Větrov, Větrník, Na Větrově. Poslední jméno platilo až do poloviny 19. století i pro ulici.

Benátská

Prvotní výstavba na místě původních mokřin a bažin (od roku 1489) se podobala podmínkám italského města Benátky. Ještě počátkem 19. století existovala Velká a Malá Benátská, z nichž první zanikla při úpravách botanických zahrad novou zástavbou.

Botičská

Botič, pražský potok. Ulice vznikla na místě úseku staré Potoční či Botičské cesty a vedla již v šestnáctém století paralelně s Botičem.

Dittrichova

František Dittrich, pražský primátor. Ulice vznikla r. 1894 z větší části na místě rok předtím zbořené Svatováclavské věznice.

Dřevná

V celém okolí bývala až do konce 19. století velká skladiště na dřevo, dováženého do Podskalí na vorech po Vltavě. Vznikla r. 1920.

Gorazdova

Vladyka Gorazd, vlastním jménem Matěj Pavlík, biskup českomoravské eparchie pravoslavné církve. Poskytl úkryt parašutistům v kostele sv. Cyrila a Metoděje, zabit za Heydrichiády.

Hlavova

Jaroslav Hlava, první profesor patologie na UK. Zakladatel anatomického ústavu. Ulice pojmenována roku 1963.

Horská

Ulice pojmenovaná podle polohy, stoupá k hradbám Nového Města až na okraj hory, kde byla poslední věž opevnění. Dnešní název od roku 1869.

Hostivítova

Hostivít – dle Kosmovy Kroniky české 8. bájný český kníže, otec Bořivoje. Současný název od roku 1891.

Ječná

Na místním tržišti se ve středověku soustřeďoval obchod s ječmenem.

Jenštejnská

Pavel z Jenštejna, písař královské komory, zde měl okolo roku 1356 výstavný dům. Pojmenována roku 1894.

Kateřinská

Pojmenována podle kláštera sv. Kateřiny, založeného 1355 Karlem IV. pro augustiniánky, dnes psychiatrická klinika.

Ke Karlovu

Dle směru ulice ke Karlovu, původně areál kláštera augustiniánů. Ulice pojmenovaná v polovině 19. století.

K Rotundě

Pojmenována podle směru ulice k rotundě sv. Martina.

Ladova

Josef Lada, český malíř, kreslíř a ilustrátor. Bydlel v této ulici více než 30 let. Přejmenovaná v roce 1961.

Libušina

Libuše, dcera Kroka, česká bájná kněžna, která pojala za manžela Přemysla, zakladatele panovnického rodu. Původně Převoznická ulice, přejmenována v roce 1973.

87

Lípová

Byly zde vysázeny lípy. Od osmdesátých let 19. století ustálen dnešní název.

Lumírova

Lumír, pěvec z tzv. rukopisu Královédvorského. Název ulice od r. 1892.

Na Bojišti

Bývala zde ves Bojiště, kde stával farní kostel sv. Jana. V roce 1179 zde vřela bitva mezi Soběslavem II. a jeho synem Bedřichem. Přejmenována v osmdesátých letech 19. století.

Na Děkance

Původně se tak nazývala zdejší škola, která patřila vyšehradskému děkanství. Pojmenována v roce 1909.

Na hrádku

Již před založením Nového Města pražského zde bývalo šlechtické sídlo – hrádek, který na počátku 14. století patřil Zbyňku Zajíci z Hasenburka.

Na hrobci

Ulice vznikla kolem roku 1890 a je pojmenována podle stejnojmenného domu č.p. 415. Stojí na místě, kde v době pohanské bylo pohřebiště.

Na Libušince

Pivovar kapituly vyšehradské „Libušina“, který zde stával do konce 19. století. Pojmenováno v roce 1973.

Na Moráni

Dům Na Moráni stojí na místě posvátného slovanského háje, kde byla socha bohyně smrti Morany. Dříve Emauzská ulička. Od poloviny 19. století platí současný název.

Na poříčním právu

V blízkosti stával dům, v němž sídlilo Právo poříčné, tzn. soud starších cechu plaveckého. Pojmenována v roce 1925.

Na Slovanech

Ve starší době platil i název Emauzy, od roku 1880 převážilo Na Slovanech, sídlí zde klášter na Slovanech, založený v roce 1347 pro benediktiny se slovanskou liturgií Karlem IV.

Na Slupi

Pojmenována podle stejnojmenného dvorce, který zde býval při potoku Botič. Dvorec byl pojmenován buď podle zařízení na chytání ryb (tj. slup) nebo připomíná původní umístění sloupu s modlou slovanského boha Svantovíta či byl dům dvorce „na sloupích“.

Na Výtoni

Pojmenovaná byla podle celnice, ve které se vybíralo clo z plaveného dříví (tzv. výtoň – vytínal se určitý počet klád).

Náměstí I. P. Pavlova

I. P. Pavlov, ruský fyziolog, tvůrce teorie podmíněných reflexů, nositel Nobelovy ceny z roku 1904.

Neklanova

Neklan, dle Kosmovy Kroniky české, sedmý z řady českých bájných knížat.

Nezamyslova

Nezamysl, dle Kosmase druhý z řady českých bájných knížat, syn Libuše a Přemysla. Pojmenována před rokem 1892.

Oldřichova

Oldřich, český kníže z rodu Přemyslovců v 11. století. Současný název platí od r. 1892.

Ostrčilovo náměstí

Otakar Ostrčil, český hudební skladatel a dirigent, šéf opery Národního divadla.

Palackého náměstí

František Palacký, historik, organizátor politického a kulturního života. Dříve se tento prostor označoval Podskalský přívoz. Náměstí zde vzniklo v roce 1896.

Plavecká

Bydleli zde plavci vorů, kteří přiváželi po Vltavě dřevo do Prahy. Své jméno nese od poloviny 19. století.

88

Pod Větrovem

Pojmenována podle původních přírodních poměrů sousedního místa v roce 1894.

Podskalská

Podle osady Podskalí, tj. sídla plavců a obchodníků s dřevem. Tato osada vznikla pod skalou (skalkou) s kostelíkem sv. Kosmy a Damiána. K němu postupně vznikl komplex církevních staveb – Emauzy.

Přemyslova

Bájný kníže Přemysl zvaný Oráč, zakladatel prvního a jediného domácího českého panovnického rodu Přemyslovců.

Rašínovo nábřeží

JUDr. Alois Rašín, český politik a národohospodář, poslanec národního shromáždění a ministr financí ČR za první republiky.

Resslova

Josef Ludvík František Ressel, český vynálezce, povoláním lesník. 1827 mu byl patentován objev lodního šroubu. Pojmenováno od roku 1894.

Salmovská

František starohrabě Salm-Reifferscheid zde na konci 18. století založil velkou zahradu. Od roku 1870 platí současný název.

Sekaninova

JUDr. Ivan Sekanina, český právník. Název platí od roku 1947.

Slavojova

Slavoj, legendární postava z tzv. Královédvorského rukopisu.

Soběslavova

Soběslav I., příslušník panovnického rodu přemyslovců, od roku 1125 český kníže, voják a diplomat. Začal přestavbu Vyšehradu.

Sokolská

Nachází se zde první tělocvična pražského Sokola, postavená roku 1864, tzv. Fügnerův dům. Ulice nese název od roku 1867.

Studničkova

MUDr. František Studnička, český histolog a embryolog, profesor UK, tvůrce teorie exoplasmy. Ulice se nachází v blízkosti lékařské fakulty.

Svobodova

Jan Svoboda, pokrokový učitel, na přelomu let 1831 a 1832 založil s podporou hraběte Chotka v Emauzské obecné farní škole opatrovnu pro děti předškolního věku. Současný název platí od roku 1884.

Štulcova

Václav Štulc, kanovník a probošt vyšehradský, český spisovatel. Přejmenována v roce 1888.

Trojanova

JUDr. Alois Pravoslav Trojan, mladočeský politik a právník, poslanec zemského sněmu, později říšské rady.

Trojická

Nachází se zde kostel nejsvětější Trojice, založený v 15. století na místě původního kostela sv. Antonína. Je to poslední z původních čtyř kostelů starého Podskalí. Pojmenováno v polovině 19. století.

Václavská

Původně vedla kolem dodnes zachovaného kostela sv. Václava na Zderaze.

Vinařického

Karel Vinařický ze Slaného, kanovník kapituly na Vyšehradě, kde je i pohřben, autor učebnic pro děti a didaktických básní. Název od vzniku ulice v roce 1884.

Viničná

Původně zde byly vinice, stejně jako na většině území tzv. Horního Nového Města pražského od doby Karla IV.

Vnislavova

Vnislav, podle Kosmase pátý z řady bájných knížat kmene Čechů. Ulice vznikla v roce 1973.

89

Votočkova

Emil Votoček, profesor chemie na ČVUT, tvůrce českého chemického názvosloví. Pojmenována až roku 1963.

V Pevnosti

Prochází od Leopoldovy brány až po Táborskou bránu napříč celou vyšehradskou pevností. Název zaveden kolem roku 1900.

Vratislavova

Kníže Vratislav II, český panovník v 11. století, získal hodnost českého krále. Sídlil na Vyšehradě, který značně přebudoval a roku 1070 založil vyšehradskou kapitulu. V roce 1891 se oddělila od Vyšehradské.

Vyšehradská

Spojovala Vyšehrad s osídlením na místě pozdějšího Starého Města již před vznikem Nového Města.

Wenzigova

Josef Wenzig, český pedagog německého původu, spisovatel, první ředitel české reálky, autor libret k některým operám B. Smetany. Ulice nese současně název od svého vzniku v roce 1893.

Zdroj: Ederer (2007), Lašťovka, Ledvinka (1997), Lašťovka (1998)

90

2.8 Záměrné pozorování krajiny Dana Řezníčková

klíčová slova: Albertov, mentální mapa, nákres, funkční využití ploch, záměrné pozorování lokalita: ulice Albertov či jakákoliv jiná pro výuku v terénu relativně bezpečná ulice (tj. nejlépe slepá a s širokými chodníky) hlavní cíle: Žáci mají možnost pochopit rozdíl mezi běžným díváním se kolem sebe a záměrným pozorováním. Dále si procvičí dovednost načrtnout mapku území s určitými objekty či funkcemi podle zvoleného záměru. Zaměříme se také na zjišťování funkcí jednotlivých budov, ploch a ulic. pomůcky: psací potřeby, pastelky, čisté papíry A4, tvrdé desky, pracovní listy jak zorganizovat výuku? doporučujeme tento postup: Úkol č. 1: Nejprve projděte s žáky ulici Albertov od křižovatky s ulicí Na Slupi a ulici Studničkova k malým albertovským schodům. Poté na stanovišti pod albertovskými schody (stanoviště je tedy za rohem, do ulice Albertov není vidět) zadejte úkol nakreslit schematický náčrtek ulice Albertov, který zachytí všechny objekty (např. budovy, boční ulice, stromy, auta, altánek v zahradě apod.), kterých si žáci cestou napoprvé všimli. Úkol č. 2: Po vypracování prvního úkolu rozdělte žáky do skupin, v rámci kterých si porovnají své výsledky a zhodnotí, v čem se liší a v čem shodují jednotlivé náčrtky. V tomto okamžiku je vhodné žákům vysvětlit, že prvotní nákresy ulice představují mapu tohoto území v mysli jedince (tzv. mentální mapu), která nemusí zachycovat podstatná a přesná fakta, nýbrž určitou představu jedince zkreslenou jeho náladou, pocity, dojmy, emocemi, mírou koncentrace apod. Je to určitý prekoncept jedince o daném území a bývá výsledkem jen běžného dívání se kolem sebe, které obvykle nepředstavuje záměrné pozorování krajiny. Proto s lokalizací a popisem objektů, na které se třeba i denně díváme, máme těžkosti. Většině z nás by například 91

dělalo potíže detailně popsat domy v blízkosti svého bydliště. Tyto věci rozpoznat mezi jinými stejného druhu – to by bylo snadnější. Avšak jen tak po paměti je přesně popsat, nebo dokonce nakreslit, je dost svízelné. Psychologové (např. Bakalář, 1989) mají pro tento jev vysvětlení: běžný denní život pro nás takové přesné pozorování nežádá, nejsme tedy motivováni k přesnému zapamatování podrobností či k zaznamenání přesného popisu. Navíc stanou-li se vzhled či vlastnosti dané věci pro nás důležité, vstupují do hry naše postoje, potřeby, hodnoty a emoce. Začneme si sice daných věcí více všímat, ale „přibarvujeme“ si je brýlemi svých potřeb. Příkladem může být situace, kdy někomu něco nabízíme. Často si přitom všímáme spíše pozitivních stránek věci a objektivita tak trpí újmou. Záměrné pozorování navazuje na běžné zkušenostní získávání poznatků, avšak liší se od něho přesnou a plánovitou registrací jevů a jejich vlastností, podrobným objektivním zkoumáním jevů po všech stránkách. Jinými slovy řečeno, každé prostředí je plné podnětů, jež mohou být pro pozorovatele rozptylující a matoucí. Záměrné pozorování je vedeno cílem a jasnou představou, které charakteristiky nebo jevy sledujeme. Úkol č. 3: Z tohoto důvodu si žáci ulici Albertov projdou ještě jednou. Jejich záměrem bude zmapovat funkční využití ploch Albertova. Úkol vyžaduje dopředu si rozmyslet legendu plánku tj. možné funkce ploch a jejich barevné označení. S pojmem funkce se žáci setkávají i ve výuce jiných předmětů (např. biologie, matematiky, fyziky). Je vhodné proto žákům připomenout, v jakém smyslu slova je tento výraz používán v geografii. Funkce určitého místa vyjadřuje, k čemu jsou zdejší plochy a budovy využívány. Existuje mnoho kategorizací a způsobů vymezení funkcí. Příkladem může být třídění ploch ve městě do dvou kategorií – na bytové a nebytové funkce. Ty se dále dělí na obchodní, administrativní, výrobní, skladovací, sloužící oddechu, školství a další. Na základě funkce jsou vymezovány funkční zóny, ve kterých převažuje jeden typ funkce. Ne vždy je v určitém území pouze jedna funkce (tzv. monofunkční zóna). V posledních letech dochází k opouštění původní relativně přísné funkční zonace městského prostoru a splývání jednotlivých funkcí. Nejvíce je to patrné na postupném splývání zón bydlení se zónami služeb a občanského vybavení. Takovým územím říkáme polyfunkční. Funkce ploch a funkční zóny lze vymezit různě. Znamená to, že vymezení a barevné označení použité například v územním plánu je jedno 92

z mnoha možných stejně jako následující strukturace funkcí spolu s volbou barev. školství, kultura, státní instituce průmysl obchod, restaurace, služby bydlení rekreace, sport, oddech smíšená funkce

fialová hnědá červená modrá zelená šrafovaná z vyskytujících se barev

Funkci ploch a budov v konkrétní ulici můžeme vyčíst podle vzhledu budov, tabulí a nápisů na domech, výloh, domovních zvonků, záclon v oknech aj. Úkol č. 4: Na závěr pracovního listu žáci odpovídají na otázku, co je to záměrné pozorování a za jakých podmínek tuto dovednost mohou používat. Je vhodné položit jim i další otázky, které shrnují výsledky realizovaných činností. Například: • Jak vzniká mapa určitého území v naší mysli? Jak se této mapě říká? • Jaký je rozdíl mezi záměrným pozorováním a běžným díváním se okolo sebe? • Jaké funkce mohou mít jednotlivé plochy v ulici? Jaká funkce převládá v ulici Albertov a Studničkova? • Co by měl obsahovat náčrtek, resp. mapka ulice, která má zobrazovat parkovací plochy? A jaké prvky náčrtek mapující zeleň v ulici? • Čím je dán obsah a detail zpracování (míra generalizace informací) plánku/mapky? Každý student odevzdá vyplněný pracovní list včetně původního náčrtku území (mentální mapu) a plánek zobrazující funkční využití ploch v ulici Albertov. Nejen při procvičování záměrného pozorování, ale i při dalších aktivitách v terénu doporučujeme zaměřit se během jednotlivých úkolů (bloků činností) na důsledné procvičování spíše menšího počtu konkrétních dovedností, které se zároveň mohou stát i kritérii hodnocení výkonů žáků.

93

PRACOVNÍ LIST

Jaký je rozdíl mezi „koukáním“ a záměrným pozorováním? kde? ulice Albertov proč? Cílem tohoto úkolu je pochopit rozdíl mezi běžným díván si kolem sebe a záměrným pozorováním. Procvičíme si také dovednost nakreslit schematický nákres území a mapovat funkční využití ploch. co potřebujete? psací potřeby, tvrdé desky které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Načrtněte ulici Albertov – zakreslete vše, čeho jste si všimli při procházení touto ulicí.

Úkol č. 2: Ve skupinách vzájemně porovnejte své výsledky. Co vše spolužáci do „mapky“ ulice Albertov načrtli? Které objekty se vyskytují na vašich náčrtcích nejčastěji a proč?

Úkol č. 3: Projděte ještě jednou ulici Albertov se záměrem vytvořit na druhou stranu tohoto listu mapku znázorňující funkční využití ploch a budov této ulice. Nezapomeňte na legendu mapky! Úkol č. 4: Odpovězte na otázku, co je to záměrné pozorování? Kde, kdy a proč tuto dovednost můžete používat? 94

3. NÁMĚTY PRO VÝUKU V KRAJINĚ MIMO ÚZEMÍ PRAHY

3.1 Černé a Čertovo jezero Klára Vočadlová

klíčová slova: Šumava, ledovcové jezero, glaciální reliéf, moréna, kar. lokalita: Okolí Černého a Čertova jezera na Šumavě. popis trasy exkurze: Výchozím bodem exkurze je železniční stanice Železná Ruda-Špičák. Odtud se vyjde po červené turistické značce na Špičácké sedlo. V případě příjezdu autobusem, lze exkurzi zahájit zde. Ze Špičáckého sedla cesta pokračuje po asfaltové cestě značené žlutou značkou na Černé jezero. Odtud pak po červené značce přes Rozvodí k Čertovu jezeru a dále po žluté buď zpátky na Špičácké sedlo nebo sejít po sjezdovce na železniční stanici (viz Turistická mapa KČT 1 : 50 000, Železnorudsko). Trasu lze popřípadě zkrátit vynecháním návštěvy Čertova jezera. hlavní cíl: Žáci mají možnost pochopit, jak vznikala ledovcová jezera a jaké další památky po činnosti ledovce je možné najít v krajině. pomůcky: pracovní list, psací potřeby, tvrdé podložky. základní informace o zájmovém území: NPR Černé a Čertovo jezero sdružuje hned dvě unikátní lokality dokumentující vývoj našeho území během poslední doby ledové. Horské zalednění v oblasti Černého a Čertova jezera zanechalo své stopy nejen v podobě morén a karů zatopených jezery, ale i ve vrstvách sedimentů na jeho dně a v reliktech fauny a flóry žijících v okolí. Rezervace leží 6 km severozápadně od Železné Rudy. Vyhlášena byla již v roce 1911 na ochranu území zahrnujícího dvě největší šumavská jezera. Plocha většího Černého činí 18,79 ha a menšího Čertova 10,74 ha. Obě vodní plochy se rozkládají na dnech ledovcových karů vhloubených do jihovýchodního a severovýchodního svahu Jezerní hory (1 343,4 m n. m.). Po hřbetu mezi Jezerní horou a Špičákem, který od sebe odděluje kary obou jezer, probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Vodu z Černého jezera odvádí Černý potok patřící do povodí Vltavy, z Čertova jezera je voda odváděna Jezerním potokem spadajícím do povodí Dunaje. Černé jezero, nazývané v minulosti též Bystřické, Dešenické, Železnorudské nebo České leží v nadmořské výšce 1 007,5 m n. m, což je nejníže ze všech ledovcových jezer v české části Šumavy. Mezi šumavskými jezery drží ještě jeden primát, je jezerem nejhlubším. Maximální hloubky 40,1 m 96

dosahuje pod západní částí karové stěny. Díky pohodlné přístupové asfaltové cestě a své fotogeničnosti se těší velkému zájmu turistů. Čertovo jezero má o něco přírodnější charakter než Černé jezero. Leží v nadmořské výšce 1 027 m n. m., má rozlohu 10,7 ha a maximální hloubku 35,3 m. komentář k úkolům a otázkám: Úkol č. 1: Mezi stanicí Hojsova Stráž – Brčálník a naší výstupní stanicí Železná Ruda-Špičák projíždí vlak tunelem. Byl proražen pod Špičáckým sedlem a ústí přímo do stanice Špičák. Jeho stavba probíhala v letech 1874–1877 a byl největším tunelem v celém Rakousku-Uhersku. Na stavbě se podílelo více než tisíc dělníků, z nichž bylo mnoho z Bosny, Dalmácie a Itálie. Význam tunelů nemusíme vnímat pouze z dopravního hlediska, ale obecně jsou tunely zajímavé i pro geology. Ti mají jedinečnou možnost přímo prozkoumat geologické složení v hloubce několika desítek či stovek metrů. V době výstavby špičáckého tunelu sloužila kaplička na fotografii pro účely pohřbů dělníků (barabů), kteří zahynuli nebo zemřeli při jeho stavbě. K této části Šumavy patřil i zvyk, nikde jinde v českých zemích

Kaplička s umrlčími prkny u silnice při příjezdu do Železné Rudy.

97

neužívaný, stavění umrlčích prken. Ta sloužila zejména pro uchování nebožtíků, kteří zemřeli během zimy a nebylo je možné pohřbít do zmrzlé a zasněžené země. Po pohřbení ostatků se umrlčí prkna přibíjela na štíty domů, případně se stavěla podél cest nebo na místech, kde zemřelý rád pobýval. Železniční tunel se projíždí při cestě ze směru Nýrsko. Naučná tabule věnovaná tomuto tunelu je umístěna po levé straně při asfaltové cestě k Černému jezeru asi 300 m od parkoviště na Špičáckém sedle. S délkou 1 747 m je nejdelším železničním tunelem v České republice. Úkol č. 2: Kaskády při cestě na Černé jezero jsou protierozní úpravy podél toků ve sklonitějším terénu. Studenti mají možnost prohlédnout si zasazení tohoto typu úprav do okolní přírody a zhodnotit jeho estetickou hodnotu.

Kaskády u asfaltové cesty vedoucí na Černé jezero.

Úkol č. 3: Studenti mají možnost projít se kolem Černého jezera, prohlédnout si jeho bezprostřední okolí a uvědomit si, jakým způsobem modeluje zalednění okolní reliéf. V následujícím textu (viz následující úkoly) si mohou ověřit své hypotézy a doplnit znalosti o zalednění. 98

Pohled na Černé jezero ze skalní stěny.

Úkol č. 4: Tento úkol slouží k ověření, zda jsou studenti schopni přečtené informace použít a vysvětlit pomocí nich určitý jev. V tomto případě pak to, že během doby ledové docházelo vlivem střídání chladnějších období s obdobím relativně teplejším k postupu a ústupu ledovce a tím i ke střídavému ukládání materiálu v podobě morénových valů. Úkol č. 5: Srovnání bude možné provést po zhlédnutí obou karů. Hlavními společnými rysy obou karů je amfiteatrální (obloukovitý) tvar, vysoká skalnatá karová stěna, dno zatopené jezerem, valy v okolí. Jedná se v podstatě o charakteristické rysy téměř všech šumavských karů. Porovnáním karů s údolími řek, si uvědomí charakteristické rysy ledovcem přemodelovaného reliéfu (tzn. vysoká skalní stěna, morénové valy) a reliéfu vzniklého činností tekoucí vody (tzn. údolí typu V).

Pohled na karovou stěnu Černého (vlevo) a Čertova (vpravo) jezera.

99

Úkol č. 6: Měření hloubky mohou studenti provádět ve skupinkách. Výsledky pak mají možnost porovnat s hodnotou na vodočetné lati. Šipka na obrázku označuje umístění vodočetné latě u stavidla hráze Černého jezera.

Hráz Černého a Čertova jezera.

Stavidlo a vodočetná lať na hrázi Černého jezera.

100

Úkol č. 7: Studenti by si měli všimnout vegetačních stupňů, které se vyskytují v karové stěně. Tento úkol jim pomůže uvědomit si, že typ vegetačního pokryvu závisí na půdních poměrech, tvaru reliéfu a klimatu. V karové stěně Černého jezera se ve spodní části A objevují buky, které jsou vázány na mírnější sklon a jemnější materiál, který je sem vyplavován z vrchních částí stěny. Střední pás B je tvořen smrky, které tvoří i drtivou část šumavských lesů. Smrkové monokultury ovšem nejsou původními porosty Šumavy. Proti nepříznivým klimatickým vlivům a škůdcům jsou více odolné smíšené lesy s porosty různého stáří. Nejstrmější, horní část karové stěny tvoří místy velké skalní výchozy, kde se jen místy zachycuje sporá vegetace tvořená mechy, borůvčím, mladými smrčky či dokonce klečemi. Na mírnějším svahu nad hranou karové stěny opět roste smrkový les. Místy jsou vidět polámané a uschlé stromy, které jsou dokladem kůrovcové kalamity, která postihla řadu míst.

Obr. 1 – Profil karovou stěnou (podle Sofron, Štěpán, 1972).

typ vegetace

zd*vodn"ní výskytu

A. bučina

přítomnost jemnějšího vyplaveného materiálu při úpatí

B. smrčina

typ vegetace odpovídající klimatu, nadm. výšce, půdám

C. holiny, kleče

strmý svah a skalní stěny

D. smrčina

rovina a mírně ukloněný svah

101

Úkol č. 8: Pomocí tohoto úkolu si studenti procvičují dovednost zorientovat si mapu v terénu. Sever můžou odhadnout dle polohy slunce nebo mohou použít kompas či buzolu.

Zdroj map: upraveno podle Janský B. a kol., 2005.

102

Úkol č. 9: Příklady možného využití a jeho výhody resp. nevýhody. zp*sob využití

výhody

koupání bruslení projížďky na lodičkách

poměrně snadná dostupnost, atraktivní prostředí

nevýhody nutnost vybudování zázemí (WC, občerstvení), riziko poškození vegetace v okolí, narušení klidu

Úkol č. 10: Pro inspiraci lze studentům přečíst existující pověsti o Černém a Čertově jezeře (z knihy J. Rauvolfa). Černé jezero Vysoko v Královském hvozdu leží Černé jezero. Je bezedné. Když se do něj hodí kámen, musí padat celou věčnost. Ale tři nevěřící muži na to nedali a chtěli hluboké jezero změřit do posledního sáhu. Udělali si vor a pádlovali doprostřed jezera. Tam spustili provaz. I když byl hodně dlouhý, na dno jezera nedosáhl. Voda ale začala vřít, jezero se rozevřelo, až bylo vidět jeho strašlivé dno, a ozval se řev: „Když mě změříš, tak tě pohltím!“ Tu ti tři zahodili své pomůcky a rychle veslovali ke břehu. O hluboké vodě už pak nikdy nemluvili. Ubohé duše v Čertově jezeře Do divokého jezera kdysi vtékal mohutný potok. Jednou šli po jeho břehu dva muži a najednou viděli, jak voda vystříkla do výšky a vyplavali dva čerti. Vypadalo to, že se spolu perou a stříkají si vodu do očí. Pak jeden z nich najednou zdivočel, plival oheň a snažil se dostat toho druhého ke břehu. Když oba muži o té podívané vyprávěli, řekli jim lesáci, že to už viděli víckrát, ale že jenom jeden čert je pravý, ten druhý že je naopak nebohá duše, která musí zakletá plavat v jezeře a v jeho mocném přítoku celých tisíc let sem a tam. Bylo jí ale předpovězeno, že když se někdy dostane na suchou zem, bude její zatracení věčné. Protože se už blížila doba vysvobození, zkoušel ďábel všecko možné, aby dostal ubohou duši z vody, a stal se tak jejím pánem. Nakonec dostal nápad postavit hráz a odklonit přítok, aby celé jezero úplně vyschlo. Udělal to. Ale soucitné nebe seslalo pořádný liják, skály se sesuly a zavalily hráz i přítok. Na jeho místě tekl průzračný potůček, který jezero napájel. V hlubinách bublajícího pramene teď ubohá duše v klidu toužebně čeká na svoje vysvobození. 103

Po pěti letech šli ti dva muži náhodou opět kolem jezera. Tu se ze stříbrného pramene vztyčil urostlý mladý muž v parádním loveckém obleku a z plných plic zahalekal tak, až mu od Jezerní stěny ozvěna zajuchala nazpátek. Pak zmizel v lese. Úkol č. 11: Tento úkol navazuje na předchozí a slouží k tomu, aby si studenti uvědomili, jak dokáže charakter krajiny ovlivňovat lidské vnímání a psychiku. Výsledkem pak může být i literární, výtvarné či hudební dílo.

Na závěr metodického listu uvádíme přehled použité a doporučené literatury: Anděra, Zavřel a kol. (2003), Chábera a kol. (1987), Janský a kol. (2005), Rauvolf (2002), Rubín, Balatka a kol. (1986), Sofron, Štěpán (1972). Podrobnější informace o sledované problematice nabízí také časopis Šumava (Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk) a oficiální stránky NP a CHKO Šumava www.npsumava.cz.

104

kde? Okolí Černého a Čertova jezera na Šumavě. proč? Žáci mají možnost pochopit, jak vznikala ledovcová jezera a jaké další památky po činnosti ledovce je možné najít v krajině. co potřebujete? pracovní list, psací potřeby, tvrdé podložky. které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Odhadněte délku tunelu mezi stanicí Hojsova Stráž-Brčálník a výstupní stanicí Železná Ruda-Špičák.

Úkol č. 2: Cestou na Černé jezero si po levé straně asfaltové cesty všimněte kaskád, které zde byly vybudovány na potocích křižujících cestu. Odhadněte, k jakému účelu slouží:

Úkol č. 3: Projděte si okolí Černého jezera a prohlédněte si skalní stěnu a nápadné valy ležící podél cesty. Kde se zde tyto valy vzaly a jak asi vznikla vysoká skalní stěna nad jezerem?

K řešení úkolu č. 3 můžete využít tento text: Černé a Čertovo jezero vzniklo díky erozní (destrukční) a akumulační (konstrukční) činnosti ledovce, který vyhloubil jezerní pánev a zahradil ji nánosy nevytříděného materiálu v podobě valů, které nazýváme morény. Tyto protáhlé valy můžeme dodnes najít na obou březích jezer a to až do vzdálenosti pár stovek metrů. Dochované pozůstatky materiálu ledovce odkazují hned na několik fází zalednění s největší pravděpodobností z poslední doby ledové. Čemu však vděčíme za to, že právě na tomto místě vznikl v chladném klimatu doby ledové malý horský ledovec? Předně přítomnosti menších údolí otevřených směrem k severovýchodu (Černé jezero) a východu 105

PRACOVNÍ LIST

Černé a Čertovo jezero

PRACOVNÍ LIST

(Čertovo jezero), která zde byla ještě před zaledněním. Takto orientovaný reliéf je z pohledu vzniku ledovce velmi výhodný, neboť leží ve stínu a je zde chladněji. Nad údolím se na hřbetu mezi Jezerní horou a Svarohem rozkládaly plošiny, jejichž pozůstatky lze v těchto místech nalézt ještě dnes. Na plochých částech reliéfu se tak mohlo ukládat velké množství sněhu. Ten byl pak odvíván větrem níže do údolí. Zde se hromadila obrovská zásoba materiálu, z něhož vznikal firn a následně ledovec. Hmota ledovce působila na skály v podloží, které obrušovala a vytrhovala z něj skalní bloky. Tento materiál se pak stal součástí morén a je roztroušen v okolí jezera. Zahradil dno karu a po roztátí vytvořil dnešní jezero. Posledním místem, kam ustupoval zmenšující se ledovec, bylo stinné úpatí karové stěny. Slovníček pojmů: ledovec – masa pohybujícího se ledu. Vzniká z čerstvě napadaného sněhu postupným střídáním tání a mrznutí a sesedáním sněhové pokrývky, kdy se vytváří tzv. firn (starý sníh) a z něj pak nakonec vzniká působením tlaku masy sněhu ledovcový led. Ledovec lze rozdělit na dvě hlavní části: vyživovací oblast (dochází zde k ukládání sněhu a vzniku ledovce), ledovcový splaz (protáhlá pohybující se část ledovce, oblast odtávání ledovce). moréna – špatně tříděný nebo netříděný úlomkovitý materiál, který se pohybuje činností ledovce nebo který byl ledovcem uložen. Tento pojem označuje jak samotný materiál tak ledovcové akumulační tvary.

Schéma profilu karem s ledovcem; profil ledovcem.

106

Úkol č. 4: Najděte v okolí Černého a Čertova jezera morény. Pokuste se vysvětlit, proč se zde vyskytují ve větším množství.

Úkol č. 5: Prohlédněte si z hráze tvar reliéfu kolem obou jezer. Jak byste ho popsali? Co je společným rysem pro obě lokality? Připomeňte si jaký charakter mají údolí řek. V čem spočívá hlavní rozdíl mezi říčními údolími a ledovcovými kary?

Úkol č. 6: Zkuste změřit hloubku Černého jezera u stavidla na hrázi. Vytvořte si vlastnoručně pomůcku na změření hloubky (rovný klacek se zářezy po 5 cm nebo provázek s uzlíky po 5 cm a závažím na konci). Výslednou hodnotu porovnejte s hodnotou na vodočetné lati umístěné na stavidle. Nadmořská výška jezer, která se udává v mapách, je vždy vztažena k nějakému pevnému bodu. Tím může být např. hodnota 0 cm na vodočtu, popř. se udává, k jakému vodnímu stavu je nadmořská výška určena. nam"ená hodnota

hodnota u stavidla na hrázi

107

PRACOVNÍ LIST

kar – prostorný závěr údolí amfiteátrovitého tvaru se strmými až svislými, silně skalnatými svahy nebo stěnami a zhruba rovným až vklesnutým dnem, vzniklý převážně zpětnou a hloubkovou erozí ledovců. glaciál – doba ledová, období chladného výkyvu klimatu. Tato období se v historii Země vystřídala několikrát. Příčinami jsou: změny sklonu zemské osy vůči rovině oběhu Země kolem Slunce, změna tvaru oběžné dráhy Země kolem Slunce a pohyb zemské osy (tzv. precese). Odezvou na tyto astronomické příčiny jsou následné změny klimatu Země. erozní činnost – procesy umožňující přemísťování materiálu vzniklého zvětráváním. akumulační činnost – procesy ukládání materiálu.

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 7: Na obrázku je zachycený podélný profil karovou stěnou Černého jezera. Zkuste zakreslit vegetační stupně na této linii vedoucí napříč karovou stěnou. Do tabulky zaneste typ vegetace v jednotlivých úsecích a uveďte důvod, proč zde tento typ vegetace převažuje.

typ vegetace

zd*vodn"ní výskytu

Úkol č. 8: Na následujících obrázcích jsou hloubnicové (bathymetrické) mapy jezer české části Šumavy. Najděte, která z jezer jsou Černé a Čertovo, popř. se pokuste určit jména i ostatních jezer. U Černého a Čertova jezera pak křížkem označte umístění hráze nebo místa, kde stojíte. Pokuste se do mapky zakreslit směr k severu. 108

109

PRACOVNÍ LIST

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 9: Jistě jste si všimli, že hráz Černého jezera je zpevněná a opatřená stavidlem. S Černým jezerem je totiž úzce spjata i jedna technická památka – vodní elektrárna v Hamrech. Hráz je upravena z toho důvodu, že jezero slouží jako horní retenční nádrž. Elektrárna byla postavena Škodovými závody v letech 1929–1930 jako první přečerpávací hydroelektrárna v tehdejším Československu a je dosud funkční. Provoz způsobuje kolísání hladiny Černého jezera až o 4 cm. Napadlo by vás, k jakému dalšímu účelu by bylo možno jezera využít? Zvažte výhody a nevýhody jednotlivých způsobů využití. zp*sob využití

výhody

nevýhody

Úkol č. 10: Zamyslete se nad tím, proč se jezera jmenují Černé a Čertovo. Zkuste vymyslet krátkou pověst vysvětlující, jak jezera ke svým názvům přišla.

110

Tak tichá voda, hluboká a k smrti smutná! Les kolem tichý, temný jako myrta rmutná, břeh zadřímlý a po něm mech jen roste hnědý, a je-li v mechu květ, je jako z vosku bledý. Zde nezní včelek šum, zde není zpěvný pták, jen šedý dravec někdy v prázdné výši kráče a zní to v ozvěnách hor kolem truchle tak, jak v dáli náhlý škytot z dušeného pláče… … Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nitě, jak pod vodou se předou v pestře krásné sítě, – tam musí něco být, v té vodě nezčeřené, a musí se cos krýt v té tůni nezměřené! Jak lehký byl by skok, jak měkký dolů pád, a člověk přistoup by ku čárným bájů kolu – já vím, já pevně dím: tam musí něco spát, tam musí něco být – a mne to táhne dolů.

111

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 11: Černé jezero inspirovalo Jana Nerudu k sepsání Romance o Černém jezeře. Porovnejte, jak na vás působí vybrané pasáže z básně a jak skutečnost.

3.2 Červené blato Tomáš Matějček

klíčová slova: Červené blato, rašeliniště, ekologické faktory, mapování vegetace lokalita: Naučná stezka v NPR Červené blato (zhruba 5 km JZ směrem od Suchdola nad Lužnicí). hlavní cíle: Na příkladu rašeliniště Červené blato mají žáci možnost pochopit způsob vzniku rašelinišť, jejich význam a specifičnost jejich podmínek. Dále si procvičují dovednost jednoduchým způsobem zaznamenávat vegetační pokryv. pomůcky: pracovní list, psací potřeby (nejlépe více barev), tvrdé podložky rozšiřující informace o npr červené blato: NPR Červené blato je jedním z nejrozsáhlejších českých rašelinišť nižších poloh s rozlehlými porosty blatkového boru a podrostem rojovníku bahenního. Rašelina zde místy dosahuje mocnosti až 7 m. V minulosti však byla těžena a využívána v nedaleké sklářské huti Jiříkovo Údolí. Po ukončení těžby v roce 1910 začalo rašeliniště regenerovat. Díky tomu zde vznikla pestrá mozaika různých rašelinných biotopů od bezlesí až po zapojený les s pestrým druhovým složením. Přirozeným společenstvem borového rašeliniště jsou porosty borovice blatky. Roztroušeně zde roste také krušina olšová, bříza pýřitá a bříza bělokorá. V bylinném patru převládá brusnice borůvka, vlochyně bahenní, kyhanka sivolistá a rojovník bahenní. V mechovém patře dominují rašeliníky, zejména rašeliník prostřední. Druhotným společenstvům na místech po těžbě rašeliny dominují porosty se suchopýrem pochvatým a klikvou bahenní, vzácněji se zde vyskytuje i rosnatka okrouhlolistá. Na rašeliništi roste také řada hub, zejména holubinek. Po zoologické stránce je lokalita významná výskytem severských druhů pavouků, některé druhy tu mají jižní hranici výskytu. Z obratlovců se zde donedávna pravidelně vyskytovali tetřev a tetřívek, v jarních měsících je zde častý výskyt motáka pochopa. komentář k úkolům a otázkám: Úkol č. 1: Červené blato má nejblíže k přechodovému rašeliništi. 112

Úkol č. 2: Jeden metr rašeliny se tvoří 500–1000 let. O něco rychlejší je tvorba humolitu na slatiništích, ale i ta se pohybuje řádově ve stovkách let. Z uvedených historických událostí má k období vzniku rašeliniště rozvoj zemědělství a keltské osídlení na našem území (jedná se však o velmi hrubý odhad). Úkol č. 3: V minulosti člověk využíval rašelinu jako palivo, zejména ve sklárnách. V současné době se rašelina používá zejména ve zdravotnictví (při léčbě kloubních onemocnění) a v zahrádkářství. Na rašeliništi Červené blato můžeme místy vidět odtěžené části a jako důsledek sklářské výroby zde nacházíme malé úlomky odpadního skla. Úkol č. 4 : Růst vegetace na rašeliništích podmiňují tyto ekologické faktory: • nedostatek dusíku – přizpůsobují se např. masožravé rostliny, které získávají dusík z těla hmyzu. • nestabilní terén – svými stabilními kořeny se přizpůsobují zejména dřeviny. Úkol č. 6: Rašeliniště mají schopnost zadržovat vodu, jsou významným biotopem pro řadu druhů rostlin a živočichů. Pro člověka měly zejména v minulosti význam jako zdroj paliva, v současné době je rašelina používána v lázeňství a zahrádkářství. NPR Červené blato patří v současnosti mezi nejvýznamnější rašeliniště v České republice. Úkol č. 7: Z druhů uvedených v tabulce nalezneme na rašeliništi Červené blato všechny, s výjimkou vachty trojlisté (tu však můžeme vidět na jiných rašeliništích Třeboňska).

Pro hlubší studium sledované problematiky doporučujeme práce Jeník a kol. (1996), Mackovčin, Sedláček a kol. (2003), Pivničková (1997), Pošta (2005), Sádlo, Storch (2000). Tato literatura byla také použita při přípravě metodického a pracovního listu.

113

PRACOVNÍ LIST

Červené blato kde? Naučná stezka v NPR Červené blato proč? Dozvíme se, jak vznikají rašeliniště, čím jsou zvláštní a jaký mají význam pro člověka a pro krajinu. Naučíme se jednoduchým způsobem mapovat vegetaci. co potřebujete? Pracovní list, psací potřeby (nejlépe více barev), tvrdé podložky úvodní text: Není rašeliniště jako rašeliniště Rašeliniště obvykle dělíme do tří skupin: Vrchovištní rašeliniště (vrchoviště) nalezneme nejčastěji v horských oblastech. Zdrojem vody jsou převážně srážky, a proto jsou tato rašeliniště velmi chudá na živiny. Vznikají postupným přirůstáním rašeliníku, takže mají výrazně vypouklý tvar ( jako klobouk). V jejich vrcholové části obvykle vznikají jezírka. Na Šumavě se vrchovištím říká „slatě“. Slatiništní rašeliniště (slatiny, slatiniště) jsou typické pro nížiny, kde je méně srážek. Vytvářejí se buď na vývěrech podzemní vody (mineralizovaná slatiniště; najdeme je zejména v Polabí, kde se nazývají černavy) nebo zarůstáním mrtvých říčních ramen a jiných vodních nádrží (prostá slatiniště). Typická slatina je tvořena několika pásmy – pásmem plovoucích rostlin (parožnatka, okřehek), pásmem rostlin zakořeněných ve dně, s listy a květy na hladině (stulík, leknín, blatouch), pásmem pobřežní vegetace (rákos, orobinec) a pásmem křovinatých břehových porostů (olše, vrby) s plochami trav, zejména ostřice. Přechodová rašeliniště se vyskytují od chladnějších pahorkatin až po horské oblasti. Vedle rašeliníku zde nacházíme také další mechy (např. ploník) a traviny (zejména ostřice).

které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Na základě výše uvedené charakteristiky jednotlivých typů rašelinišť rozhodněte, ke kterému typu náleží Červené blato.

114

začátek poslední doby ledové vláda Přemyslovců keltské osídlení na našem území bitva u Lipan vyhynutí dinosaurů

vrchol poslední doby ledové založení Velkomoravské říše založení Univerzity Karlovy stavba chrámu sv. Víta rozvoj zemědělství

Úkol č. 3: K čemu člověk využíval rašelinu v minulosti?

K čemu člověk využívá rašelinu v současné době?

Během návštěvy rašeliniště zaznamenávejte, jak se zde projevila těžba rašeliny a její využívání (těžba zde byla ukončena v roce 1910):

Úkol č. 4: Rozhodněte, které z následujících faktorů podmiňují růst vegetace na rašeliništích: • extrémně vysoké teploty • nedostatek dusíku • nedostatek světla • nestabilní terén • sešlap zvěří Rozhodněte, které další faktory, ovlivňují růst vegetace na rašeliništích a uveďte příklady přizpůsobení rostlin těmto podmínkám:

115

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 2: Mocnost rašeliny v NPR Červené blato dosahuje místy až 7 m. Jeden metr mocná vrstva rašeliny se tvoří 500–1000 let. Vyberte historické události, které se odehrávaly přibližně v době, kdy se zde začínala rašelina tvořit:

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 5: Na základě níže uvedeného slovního popisu vytvořte mapu hlavních oblastí rozšíření rašelinišť v České republice. Nezapomeňte, že každá mapa musí být opatřena legendou.

Největší plochy vrchovišť se nacházejí na Šumavě (Modravské slatě, Chalupská slať), v Krušných horách (Jeřábí slatina, Velký močál, Božídarské rašeliniště) a Jizerských horách (Na Čihadle, Malá jizerská louka). Menší vrchoviště najdeme také v Krkonoších (Úpské rašeliniště, Pančavská louka), Orlických horách (Jelení lázeň), Českém lese (Diana, Farské bažiny), Hrubém Jeseníku (Rejvíz) a v Novohradských horách (U Tří můstků). Zbytky přechodových rašelinišť se nacházejí také na Drahanské vrchovině (Klozovec), Českomoravské vrchovině (Radostínské rašeliniště) a v Českém středohoří (Březina). S vrchovišti a přechodovými rašeliništi se můžeme setkat také v pánevních oblastech, např. v Třeboňské pánvi (mimo jiné též Červené blato). Mineralizovaná slatiniště byla hojně rozšířena v Polabí (Hrabanovská černava), v Pomoraví a v Ralské pahorkatině. Slatiniště vznikající postupným zanášením a zarůstáním mrtvých říčních ramen v nivách řek jsou rozšířena v Polabí, povodí Orlice, Pomoraví, Podyjí a v povodí Bečvy.

116

Úkol č. 7: Pokuste se co nejpřesněji zaznamenat výskyt nejvýznamnějších rostlin typických pro rašeliniště. Výsledky pozorování zaznamenejte do tabulky a do přiložené mapky. Rozšíření charakterizujte slovně – např. ojediněle, roztroušeně, hojně v severní části, velmi hojně po celém území, výskyt nezaznamenán apod. druh

pokryvnost (v %)

rozšíení

brusnice borůvka klikva bahenní rašeliník rojovník bahenní rosnatka okrouhlolistá suchopýr pochvatý vachta trojlistá vlochyně bahenní

117

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 6: Jaký význam mají rašeliniště v krajině? Jaký význam mají pro člověka? Dokumentujte tento význam na příkladu rašeliniště Červené blato.

PRACOVNÍ LIST

Pokuste se velmi stručně (a přitom co nejpřesněji) charakterizovat vegetaci rašeliniště Červené blato. Text je určen do publikace o zajímavých místech v Jižních Čechách a jeho délka by neměla přesáhnout 180 znaků včetně mezer. Text vepište do připravené mřížky:

118

PRACOVNÍ LIST

květena rašelinišť

119

3.3 Karlštejn: hodnocení dopadů turistického ruchu Miroslav Marada

klíčová slova: Karlštejn; mapování funkčního využití objektů, sčítání chodců; dopady cestovního ruchu, globalizace v cestovním ruchu lokalita: Obec Karlštejn pod stejnojmenným hradem. hlavní cíle: Žáci mají možnost procvičit si několik technik zjišťování dopadů lidské činnosti na území, zde konkrétně dopadů rozvoje cestovního ruchu na konkrétní sídlo. V úkolech se pracuje s různými druhy informací (informace zjištěné terénním šetřením se kombinují s informacemi z odborných textů) a výsledky zjištěné v konkrétní lokalitě jsou zařazeny do obecnějších souvislostí. Práce ve skupinách umožňuje rozvoj sociálních kompetencí a kooperace v týmu. Kromě uvedených dovedností si žáci mohou hlouběji osvojit řadu pojmů z oblasti cestovního ruchu a problematiky globalizace. pomůcky: pracovní list, psací potřeby, tvrdé podložky komentář k úkolům a otázkám: Úkol č. 1: Smyslem prvního úkolu je umožnit žákům vybavit si informace, které ke sledované problematice již znají. Využít mohou jednak dřívější znalosti ze školního vyučování, ale i své vlastní zkušenosti, což zároveň zvyšuje motivaci k práci. Uváděné odpovědi si mohou vzájemně sdělit a krátce prodiskutovat. Neměly by se však hodnotit – uvádět, které jsou dobře a které špatně. Na to by žáci měli přijít sami svým „výzkumem“. Úkol č. 2 a 3: Úkol číslo 2 nabízí vyzkoušet si několik technik terénního průzkumu. Výměna výsledků podporuje kooperaci třídy. Diskuse výsledků jednotlivých šetření by měla být doplněna také reflexí samotné výzkumné metody (Jak se žákům pracovalo? Na které problémy naráželi? Jsou zjištěné výsledky spolehlivé, zobecnitelné? apod.). Úkoly pro skupiny A, B a C lze zadat i více skupinám (podle počtu žáků ve třídě). Většina domů v Karlštejně je samozřejmě využita komerčně se zaměřením na cestovní ruch. Pouze několik domů slouží výhradně obytným účelům, popř. nabízí služby i pro místní obyvatelé (potraviny, pošta). Před rokem 1989 bylo komerčně využito minimum domů. Fungovalo zde něko120

lik restaurací v okolí návsi, prodejny suvenýrů byly koncentrovány pouze v prostoru hradního příkopu před první bránou hradu. Místní obyvatelé mohou trpět nedostatkem cenově dostupných služeb v místě, určitou ztrátou soukromí, klidu, atmosféry místa (génia loci). Naproti tomu přinesl rozvoj cestovního ruchu zvýšení počtu pracovních příležitostí v místě. Otázkou ovšem je, zda tyto služby provozují místní obyvatelé, nebo podnikatelé odjinud. Úkol č. 4: Úloha je zaměřena na procvičení kombinování informací z různých zdrojů. Výsledky terénního šetření zde obohacujeme o informace z odborných textů. Uvedené otázky a nabízené schéma umožňuje nové utřídění poznatků a jejich zařazení do obecnějšího rámce (globalizační procesy a vývoj v cestovním ruchu), a tím prohloubení porozumění této problematice. Žáci mohou vyplnit schéma např. takto:

Dopady globalizace:

Standardizace/unifikace, tj. stejné hotely (řetězce), stejné stravovací služby (např. KFC, „pizza místo vlašského salátu“), stejný typ suvenýrů (trička, pohledy „by night“, talíře) – úpadek místních zvláštností

Dopady globalizace: Působení nadnárodních firem na místní trh Smazávání kulturních rozdílů Kupování stejného zboží

Působení nadnárodních firem na místní trh Smazávání kulturních rozdílů Kupování stejného zboží

Méně atraktivní místa a v horší (periferní) poloze (např. dále od Prahy jako hlavního centra cestovního ruchu u nás) jsou globalizací méně ovlivněna, neboť jsou i méně navštěvována „masovými“ zájezdy (menší poptávka)

Masoví turisté navštěvující nejatraktivnější a exponovaná místa přinášejí největšími změny (poptávka), individuální turisté spíše splynou s prostředím, místní služby jim stačí (nebo je přímo vyhledávají)

Atraktivita a poloha sídla

121

PRACOVNÍ LIST

Karlštejn: hodnocení dopadů turistického ruchu kde? Obec Karlštejn pod stejnojmenným hradem. proč? Vyzkoušíme si několik metod, jak sledovat dopady cestovního ruchu na území a naučíme se je dávat do obecnějších souvislostí. co potřebujete? Pracovní list, psací potřeby, tvrdou podložku. které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Karlštejn patří k největším turistickým magnetům Česka. Ročně jej navštíví přes 300 000 turistů, kteří obci přinášejí řadu kladných změn. Způsobují ovšem i negativní dopady. Podle své zkušenosti do tabulky zapište, které kladné a které záporné dopady na centra našich sídel může masový cestovní ruch přinášet obecně. Kladné dopady cestovního ruchu

Záporné dopady cestovního ruchu

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

Úkol č. 2: Dopady cestovního ruchu se teď pokusíme blíže sledovat v několika skupinách. Každá skupina provede jeden úkol a o výsledky se později podělíte a budete o nich diskutovat. Náš průzkum proběhne na hlavní trase údolím od parkoviště k bráně hradu: • Skupina A provede zmapování využití domů v dohodnutém úseku. Vepište do přiložené mapy, kterým účelům slouží přízemí jednotlivých domů. V případě komerčního využití napište i název firmy (pokud je patrný, např. KFC, Lidl). Po průzkumu vyjádřete „čárkováním“ počet domů sloužících: 122

b) pro ubytování c) jako obchod

potraviny

suvenýry

jiné služby

d) jako restaurační zařízení

kavárna

česká kuchyně

mezinárodní kuchyně

e) jiné:

• Skupina B provede sčítání počtu chodců na dohodnutém stanovišti, třikrát po dobu 3 minut. Stoupněte si proti sobě na okraj ulice a každý počítejte chodce, kteří „protnou“ pomyslnou spojnici mezi vámi. Počet chodců si např. čárkujte za každou prošlou dvojici, nebo zapisujte čísly, která posléze sečtete. Členové skupiny zřejmě dojdou k rozdílným součtům, lišícím se řádově o desítky. Na závěr proto z výsledků vašich tří měření vypočítejte aritmetický průměr. Místo pro záznam sčítání a výpočty 1. měření

2. měření

Výsledná průměrná frekvence chodců:

3. měření

chodců/min.

• Skupina C se vydá „naslouchat“. Pokuste se určit jazyky, kterými návštěvníci Karlštejna mezi sebou hovoří, a určete jejich pořadí podle četnosti výskytu. Dále odhadněte podíl místních obyvatel pohybujících se ulicí a podíl tuzemských a zahraničních návštěvníků. Zachycené jazyky (+počet): němčina

angličtina

ruština

čeština

španělština

japonština

Počet zachycených lidí celkem: Poměr místní : Češi : cizinci

• Žáci skupiny D se pokusí zeptat několika místních lidí (např. prodavačky v potravinách, poštovní doručovatelka), jak se Karlštejn proměnil po roce 1989. Která zlepšení místní obyvatelé zaznamenali? Které problémy jim přináší masový turistický ruch? 123

PRACOVNÍ LIST

a) pouze pro obytné účely

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 3: Po setkání celé třídy si vzájemně sdělte své výsledky, porovnejte si je, doplňte. Jaká je skladba využití domů? Které kategorie převládají a proč? Jak je ulice frekventovaná, kdo tudy chodí? Co přináší cestovní ruch místním obyvatelům? Úkol č. 4: • Přečtěte si níže uvedené výňatky z odborných textů a diskutujte, které ze zaznamenaných služeb jsou projevem globalizace, které se vztahují čistě k cestovnímu ruchu. Zapište si je do „bublin“ ve schématu níže. Jak se globalizace projevuje v cestovním ruchu obecně? • Diskutujte, jak mezi sebou souvisejí dopady globalizace a dopady cestovního ruchu. Je zde nějaký vztah, prolínání? Své postřehy zaznamenejte do příslušné šipky ve schématu. • Konečně diskutujte, jak rozdílná turistická atraktivita a poloha sídel ovlivňuje druh a míru pozorovaných dopadů. Budou dopady např. v případě hradu Bezděz podobné jako na Karlštejně? Zjištěné souvislosti popište v příslušných šipkách schématu.

Dopady globalizace:

Dopady globalizace:

124

Atraktivita a poloha sídla

Co je to globalizace? S termínem globalizace se dnes setkáváme stále častěji. Globalizace však může pro každého představovat něco trochu jiného. V nejobecnějším pojetí představuje globalizace zvyšující se propojování (integraci) na celosvětové úrovni. Jde o postupné odstraňování překážek mezinárodního pohybu lidí, zboží, peněz, ale i myšlenek a informací. Globalizaci lze vnímat různě široce. Hnacím motorem globalizace je její ekonomická dimenze. ekonomická globalizace spočívá v postupující integraci obchodních, finančních a pracovních trhů jednotlivých zemí a zároveň ve zvyšování mobility produktů „obchodovaných“ na těchto trzích (tj. zboží, kapitálu i lidí). Hlavními aktéry ekonomické globalizace jsou nadnárodní korporace. Ty jsou schopny efektivně využívat výhod plynoucích z jejich velikosti (největší korporace převyšují ekonomickou silou středně velké státy) a geograficky neomezené působnosti. Jsou tak např. schopny vytlačit lokální konkurenci, podle aktuálních podmínek pružně přesouvat výrobu z jedné části světa do druhé nebo také využívat levné pracovní síly a přírodního bohatství chudých zemí stejně dobře, jako vysoké kupní síly spotřebitelů v zemích bohatých. politickou globalizaci lze charakterizovat jako určité oslabování rozhodovacích pravomocí jednotlivých států, resp. přesun části těchto pravomocí na nadnárodní úroveň. V intenzitě však politický rozměr globalizace za výše naznačeným ekonomickým rozměrem znatelně zaostává. Zatímco nadnárodní korporace jsou čím dál silnější, existující nadnárodní instituce a uskupení mají pouze omezený geografický rozsah, disponují pouze omezenými pravomocemi nebo nefungují dostatečně efektivně či nedemokraticky (až příliš často v zájmu bohatých zemí a vlivných subjektů v těchto zemích) Nevyváženost mezi dravě se prosazující ekonomickou globalizací a o poznání pomalejší integrací světové politiky se promítá i do dalších dimenzí globalizace. sociální dimenzí globalizace myslíme jednak nárůst sociálních kontaktů mezi lidmi z různých koutů světa, zároveň však sledujeme vytváření jakýchsi globálních sociálních tříd a nárůst sociálních rozdílů mezi těmito třídami. Na jedné straně tak stojí vrstvy těch, kteří jsou aktivně do procesů globalizace zapojeni a plnohodnotně využívají příležitostí, které jim nabízí. Na straně druhé jsou pak vrstvy těch, kteří globalizaci pouze pasivně přijímají a obvykle také mnohem bolestněji pociťují její negativní dopady (chudé země světa, ale i chudí lidé v bohatých zemích). 125

PRACOVNÍ LIST

Odborné texty

PRACOVNÍ LIST

Nejviditelnější dimenzí je patrně kulturní dimenze globalizace. Tu si můžeme představit jako pokrývání světa slupkou velmi podobných reklamních neónů, vzorců spotřebního chování, životního stylu, ale i některých hodnot. Z tohoto pohledu dochází, alespoň na povrchu, k určité homogenizaci světa, k potlačování jeho kulturní rozmanitosti a vytváření nové univerzální globální kultury. Podíváme-li se však pod onu povrchní slupku, můžeme i v kulturní rovině narazit na protichůdné efekty globalizace. Zintenzivnění vzájemné interakce jednotlivých kultur vede mnohdy naopak k posílení vnímání vlastní lokální identity, příslušnosti k danému místu a lokální kultuře. ekologickou dimenzí globalizace rozumíme zvyšující se nároky na ochranu a udržitelnost využívání klíčových přírodních zdrojů a především zvyšující se potřebu nadnárodní (globální) spolupráce v této oblasti. Zdroj: Novotný, J. (2007): Globalizace. In: Zeměpis 9, Fraus, Plzeň, s. 11–17. (upraveno)

Globalizace a cestovní ruch Pokračující proces globalizace propojuje cestovní ruch stále silněji se všemi oblastmi politiky a hospodářství. Silný tlak na racionalizaci a standardizaci ve všech odvětvích způsobuje, že některé destinace cestovního ruchu se svou infrastrukturou začínají podobat „jako vejce vejci“. Stejně velká a velkolepě budovaná sídla peněžních ústavů, budovy nadnárodních firem, ale i hotely, motely, restaurace, rychlá občerstvení, informační centra, obchody, čerpací stanice a jiné provozovny zapojené do řetězců cestovního ruchu způsobují, že zejména města jsou uniformní. Jen podle názvů, řeči místních obyvatel a jiných drobných symbolů turista pozná, ve které zemi se nachází. Racionalizace a standardizace Rozvoj dopravy, jehož výsledkem je zkracování času dopravy a vznik nových služeb, zkvalitňování a standardizace služeb, ale zejména strmý růst informačních médií, činí cestování stále atraktivnějším. Globalizace je založena na racionalizaci. Účastníci cestovního ruchu dnes mají sklon vybírat si dovolené kratší, ale častější. Roste počet těch, kteří si za cíl své dovolené volí rychle přístupné cíle, případně cíle v témže časovém pásmu. Lidem jde spíše o čas než o peníze. Lidé navštěvující určité destinace využívají různých služeb, které jsou stejné jako ty, na něž jsou zvyklí doma. Volí pobyt v předem určených zařízeních, aniž by podstoupili riziko nepředvídatelnosti spojené se živo126

Zdroj: upraveno dle Jakubíková, D. (2006): Globalizace a cestovní ruch. http://globalizace.ecn.cz 127

PRACOVNÍ LIST

tem obyvatel v destinacích cestovního ruchu. Mezinárodně rozeznávané standardy jsou stále používanější a známější. Turisté jsou stále více zbavováni svého strachu z pobytu v cizím, jim neznámém prostředí. Je to právě riziko nepředvídatelnosti, které velmi významně snižují nadnárodní společnosti a nejrůznější řetězce, včetně řetězců franšízingových. Příklady: • Trh hotelnictví Mezinárodní řetězce dnes zaujímají výsadní postavení na trhu hotelnictví. Hotelové řetězce podrobně určují standardy vybavení a zařízení podle zařazení hotelů do příslušné třídy, určují pracovní postupy atd. K největším hotelovým společnostem na světě se řadí Cendant Corp., Bass Hotels and Resort, Marriott International, Choise Hotels International, Best Western International aj. Vlády jednotlivých států, případně národní federace, asociace aj., se snaží tyto malé a střední hotely chránit tím, že stanovují jednotné standardy vybavení a rozsahu služeb – klasifikaci. K tomu, aby úspěšně čelily silné konkurenci, budou nuceny dříve či později spolu vzájemně kooperovat, případně se napojit na marketingové organizace nebo začlenit do franšízingových sítí. • Trh stravovacích služeb V oblasti stravovacích služeb roste celosvětově počet rychloobslužných restaurací – McDonald, Quick Service Restaurants (KFC, Pizza Hut). Rychloobslužné restaurace vytlačují místní tradiční jídla, spolupodílejí se na změně gastronomických zvyklostí místních obyvatel. Na trhu tzv. účelového stravování zaujímají silné postavení velké cateringové firmy. Sílu jejich průniku na nové trhy umocňují stále přísnější hygienická pravidla, jejichž dodržování vytlačuje z pozic malé a středně velké ekonomicky slabší podniky. Zejména nemocniční a závodní stravování se stává doménou několika cateringových firem (Sodexho, Eurest, Aramark). • Trh dopravních služeb Také dopravní sítě se globalizují. Nejvíce globalizovaná je letecká doprava. Cestování autobusy patří po letecké dopravě k nejvíce využívané dopravě. Evropou křižují autobusy Eurolines, Amerikou Grey Hound. Jejich vzhled, rozměry, vybavení i poskytované služby se liší od autobusů jiných společností minimálně. Se silniční dopravou souvisí sítě servisů, čerpacích stanic i autopůjčoven. Mezi nejznámější autopůjčovny patří AVIS a HERTZ. Také zde, stejně tak jako u sítě servisů, čerpacích stanic renomovaných značek, zákazník předem ví, jakou může očekávat službu a jakou kvalitou se služba vyznačuje.

PRACOVNÍ LIST

podkladová mapa obce karlštejn

Zdroj: www.mapy.cz

128

3.4 Krajina a lidé Třeboňska – expozice na zámku Třeboň Miroslav Marada

klíčová slova: Osobnosti třeboňského rybníkářství (Netolický, Krčín, Ruthard, Šusta), Třeboňská rybniční soustava (Zlatá stoka, Nová řeka), biotopy (rybník, rašeliniště, řeka, lesy, louky, zemědělské plochy), třeboňské lázeňství lokalita: Vstup do expozice Krajina a lidé Třeboňska se nachází v zahradním traktu třeboňského zámku. Autobusy mohou parkovat pod hrází rybníka Svět při silnici na Nové Hrady. Parkoviště je od zámku vzdálené cca 10 min. cesty. hlavní cíle: Cílem navržených úkolů je zejména osvojení základních vědomostí o Třeboňsku netradičním způsobem, a sice „pátráním“ po informacích v odborné muzeální expozici. pomůcky: pracovní list, psací potřeby, tvrdé podložky komentář k úkolům a otázkám: Žáci jsou rozděleni do skupin – pramic a každá skupina vyhledává odpovědi na jinou skupinu otázek z pracovního listu. Některé odpovědi jsou v textech, obrázcích a mapách na panelech expozice, jiné v krátkých videích na počítačích, které si návštěvníci mohou sami pustit. To jednak zvyšuje motivující nutnost „pátrání“ v expozici, jednak podporuje kooperaci při následné výměně výsledků mezi skupinami. Výměna by měla probíhat za přítomnosti pedagoga, který tak má příležitost zjištěné informace korigovat, komentovat apod. Délka práce v expozici odvisí od věku a zájmu žáků, k projití čtyř místností expozice doporučujeme ponechat alespoň půl hodiny. Na konci expozice je možné zhlédnout cca 20minutový film o proměnách třeboňské krajiny během roku. Skupiny žáků-pramice byly pojmenovány podle významných historických osobností Třeboňska. Tematicky jsou otázky zaměřeny jednak na danou osobnost a její činnost, jednak k jednomu biotopu typickému pro Třeboňsko: Štěpánek Netolický – jeho rybníky, Zlatá stoka + rybník obecně; Jakub Krčín – jeho rybníky, Nová řeka + řeka obecně; Josef Šusta – chov kapra + lesy; Petr Vok – lázeňství + louky, zemědělství; Mikuláš Ruthard – jeho rybníky + rašeliniště. V následující tabulce jsou naznačeny možné odpovědi. Podrobnější informace o Třeboňsku lze čerpat např. z prací Hůle (2005), Hůle, Zeman (2006) či z webových stran Správy CHKO www.schkocr.cz. 129

Pramice Štěpánka Netolického

Jak se dříve nazývala Zlatá stoka? Strúha nebo Příkop Jakou má Zlatá stoka funkci? Především napájí rybníky z řeky Lužnice, dříve také poháněla mlýny a pily, plavilo se po ní dřevo. Jak je Zlatá stoka dlouhá? 45,5 km (široká 2–4 m a hluboká 1–1,5 m, výškový spád jen 30 m!; vybudována v letech 1506–1520) Do přiložené mapy zakresli modře vodní stavby Štěpánka Netolického. – viz příloha Které funkce plní rybník v krajině? Uveďte příklady. zadržuje vodu – ochrana proti povodním; chov ryb; rekreace – koupání, rybaření; stanoviště mnoha druhů rostlin a živočichů; ovlivňuje místní podnebí (mikroklima); zkrášluje krajinu… Uveďte název 3 živočichů a 3 rostlin vázaných na prostředí rybníka. Potápka roháč, rákosník, potápník…; sítina, leknín, orobinec…

Pramice Mikuláše Rutharda

Ve službách kterých šlechtických rodů Ruthard působil? Krajířové z Krajku, Rožmberkové Do přiložené mapy zakresli žlutě vodní stavby Mikuláše Rutharda. – viz příloha Od kdy se vyvíjejí třeboňská rašeliniště? Jejich vývoj začal na konci poslední doby ledové, tj. asi před 15 000 lety. Uveďte rozdíl mezi dvěma druhy rašelinišť – mezi vrchovištěm a slatiništěm. Vrchoviště – ve vyšších chladnějších polohách, zásobováno převážně dešťovou vodou, malý obsah živin Slatiniště – v nižších teplejších polohách, zásobováno zejména mineralizovanou spodní vodou, vyšší obsah živin Většina rašelinišť na Třeboňsku je přechodného typu mezi výše uvedenými. Uveďte příklady 3 rostlin typických pro rašeliniště. Rašeliník, suchopýr, rosnatka,… Jak lidé využívali a využívají rašeliniště? Nejprve nijak, od 18. stol. k topení doma a ve sklářských pecích (borky), v současnosti zejména pro léčebné účely.

130

Pramice Jakuba Krčína

Které století je označováno jako zlatý věk českého rybníkářství? 16. století Které šlechtické rody se budování rybníků u nás zvláště věnovaly? Pernštejnové, Rožmberkové Do přiložené mapy zakresli zeleně vodní stavby Jakuba Krčína. – viz příloha Kdy a proč Krčín nechal vybudovat Novou řeku? V 80. letech 16. stol. Měla odvádět – zejména při velkých vodách – část průtoku z Lužnice stranou do Nežárky, aby nedocházelo k přetěžování hráze nově budovaného rybníka Rožmberka. Které funkce plní říční niva? Uveďte několik příkladů. Zadržuje vodu, zbrzďuje rychlost toku, příhodné stanoviště pro řadu organismů, produkce sena (nivní louky) ad. Co je meandr? Kde se na Třeboňsku nacházejí meandry? Přirozený smyčkovitý zákrut řeky vytvořený boční erozí; jsou např. na Lužnici nad Suchdolem a na Staré řece.

Pramice Josefa Šusty

Co ovlivňuje úrodnost rybníka? Půda na dně rybníka, hnojení člověkem, teplota vody, množství kyslíku ve vodě,… Co je první potravou malých ryb? Plankton Čím se živí kapr? Je všežravec, živí se ale hlavně zooplanktonem (drobné organismy volně plovoucí ve vodě) a bentosem (organismy osidlující dno). Čím rybáři zlepšují podmínky pro chov kapra? Hnojením rybníků, letněním rybníků ( jednou za několik let ponechají rybník vypuštěný přes léto, aby se bahno provzdušnilo, dno trochu zarostlo) Jak lidé využívali lesy v minulosti? Jak je využívají dnes? Dříve: těžba stavebního dřeva, chov lovné zvěře, výroba dřevěného uhlí (milíře)… Dnes: myslivost, rekreace, částečně produkce dřeva… Které typy lesů (podle druhové skladby) se nacházejí na Třeboňsku? Borové a smrkové monokultury, původní blatkové bory, lužní lesy Který šlechtický rod rozšířil plochy lesů na Třeboňsku? Ve kterém století to bylo? Schwarzenberkové, zejména v 19. stol.

131

Pramice Petra Voka

Které služby se poskytovaly ve středověkých lazebnách? Kromě koupání bylo možné využít služeb maséra, holiče, ranhojiče, v lazebnách byly také hospody se zábavným programem apod. Se kterou ženou je spojen vznik lázní v Třeboni? Kdy přibližně žila? S Bertou Huckovou. Lázně založil její otec, učitel Václav Hucek, údajně pod vlivem nemoci své dcery. Hůle a Zeman (2006) to ovšem označují za rozšířený omyl (s. 62–63). Bertiny lázně byly otevřeny v r. 1883. Které choroby se dnes v třeboňských lázních léčí? Jakými procedurami? Zejména choroby pohybového ústrojí; koupele, rehabilitační cvičení, rašelinné zábaly. Co je rekondiční pobyt? Pobyt v lázeňském zařízení, který nemá přímo léčebný charakter, ale slouží k odpočinku, relaxaci, k obnově fyzických i duševních sil. Jak vznikly louky na Třeboňsku? Většinou vykácením lesních ploch a odvodněním. Jak se louky obhospodařovaly za socialismu a jaký způsob obhospodařování je prosazován v poslední době? Zejména v 60. až 80. letech 20. století proběhlo scelení a plošné odvodnění pozemků a k intenzifikaci zemědělské výroby (k nadměrnému hnojení se využívala mj. surová prasečí kejda z gigantu na břehu Rožmberka). V posledních letech dochází k poklesu intenzity hospodaření (část orné půdy byla opět přeměněna na tradiční pastviny, volný chov dobytka, obnovena řada malých hospodářství).

132

Mapa rybníků a vodních děl vystavěných jednotlivými rybníkáři

Zdroj: Hůle (2005)

133

PRACOVNÍ LIST

Krajina a lidé Třeboňska – expozice na zámku Třeboň kde? Zámek Třeboň proč? Budete pátrat v odborné muzeální expozici po zajímavých informacích o životě a krajině na Třeboňsku. Naučíte se informace vyhledávat a procvičíte si také spolupráci v malých týmech. co potřebujete? Pracovní list, psací potřeby, tvrdou podložku. které úkoly a otázky máte vyřešit? Rozdělíme se do 4 skupin („pramic“). Každá pramice bude pojmenována podle osobnosti vážící se k Třeboňsku a do následujícího pracovního listu doplní odpovědi na otázky podle informací z expozice. Každá pramice má otázky jednak ke „své“ osobnosti, jednak k jednomu typickému biotopu. • Štěpánek Netolický: jeho rybníky, Zlatá stoka + rybník obecně • Mikuláš Ruthard: jeho rybníky + rašeliniště

• Jakub Krčín: jeho rybníky, Nová řeka + řeka obecně • Josef Šusta: chov kapra + lesy • Petr Vok: lázeňství + louky, zemědělství

Po prohlídce každá pramice sdělí svá zjištění ostatním. Pramice Štěpánka Netolického

Jak se dříve nazývala Zlatá stoka? Jakou má Zlatá stoka funkci?

Jak je Zlatá stoka dlouhá?

Do přiložené mapy zakresli modře vodní stavby Štěpánka Netolického. Které funkce plní rybník v krajině? Uveďte příklady.

Uveďte název 3 živočichů a 3 rostlin vázaných na prostředí rybníka.

134

Ve službách kterých šlechtických rodů Ruthard působil?

Do přiložené mapy zakresli žlutě vodní stavby Mikuláše Rutharda. Od kdy se vyvíjejí třeboňská rašeliniště?

Uveďte rozdíl mezi dvěma druhy rašelinišť – mezi vrchovištěm a slatiništěm.

Uveďte příklady 3 rostlin typických pro rašeliniště.

Jak lidé využívali a využívají rašeliniště?

Pramice Jakuba Krčína

Které století je označováno jako zlatý věk českého rybníkářství? Které šlechtické rody se budování rybníků u nás zvláště věnovaly?

Do přiložené mapy zakresli zeleně vodní stavby Jakuba Krčína. Kdy a proč Krčín nechal vybudovat Novou řeku?

Které funkce plní říční niva? Uveďte několik příkladů.

Co je meandr? Kde se na Třeboňsku nacházejí meandry?

135

PRACOVNÍ LIST

Pramice Mikuláše Rutharda

PRACOVNÍ LIST

Pramice Josefa Šusty

Co ovlivňuje úrodnost rybníka?

Co je první potravou malých ryb? Čím se živí kapr?

Čím rybáři zlepšují podmínky pro chov kapra?

Jak lidé využívali lesy v minulosti? Jak je využívají dnes?

Které typy lesů (podle druhové skladby) se nacházejí na Třeboňsku?

Který šlechtický rod rozšířil plochy lesů na Třeboňsku? Ve kterém století to bylo?

136

PRACOVNÍ LIST

Pramice Petra Voka

Které služby se poskytovaly ve středověkých lazebnách?

Se kterou ženou je spojen vznik lázní v Třeboni? Kdy přibližně žila?

Které choroby se dnes v třeboňských lázních léčí? Jakými procedurami?

Co je rekondiční pobyt?

Jak vznikly louky na Třeboňsku?

Jak se louky obhospodařovaly za socialismu a jaký způsob obhospodařování je prosazován v současnosti?

137

PRACOVNÍ LIST

Mapa pro zákres rybníků a vodních děl vystavěných jednotlivými rybníkáři

Zdroj: Hůle (2005)

138

3.5 Pískovna u Sadské Tomáš Matějček

klíčová slova: Sadská, Polabí, těžba písku, antropogenní jevy a procesy v krajině popis lokality: Pískovna se nachází v těsné blízkosti obce Sadská (okres Nymburk), zhruba 2,5 km od vlakového (trať č. 060, linka S12) a autobusového nádraží (bus PID č. 398, 433 a 443), odkud k pískovně vede žlutá turistická značka. Návštěvu tohoto místa je možné uskutečnit buď samostatně nebo jej zahrnout jako součást delší exkurzní trasy (např. Nymburk – Písečný přesyp u Píst – Sadská) hlavní cíl: Studenti pozorováním v konkrétní lokalitě určují důsledky těžby písku na krajinu. pomůcky: pracovní list, psací potřeby několika barev (nejlépe pastelky – tmavě modrá, světle modrá, tmavě zelená, světle zelená, červená, žlutá, hnědá, šedá, černá), tvrdé podložky základní informace o pískovně u sadské: Těžba zde probíhala v letech 1974 až 1992. Svou rozlohou 28,8 ha je toto jezero největším štěrkopískovým jezerem na okrese Nymburk. V září 1993 byl vypracován Plán likvidace pískovny Sadská, podle něhož měla být provedena rekultivace celého prostoru, k čemuž ovšem došlo s velkým zpožděním a pouze v omezené míře. Jezero je dnes využíváno k rekreačním účelům – koupání, sportovní rybaření a v menší míře i pro vodní sporty (hlavně windsurfing). V souvislosti s tím se rozvíjí navazující služby (stánky s občerstvením, budky s toaletami, parkoviště atd.). Velký nápor rekreantů v letním období se projevuje znečištěním vody a zvýšeným výskytem řas a sinic. Pískovna je typickou ukázkou antropogenního jezera vzniklého těžbou štěrkopísků ve středním Polabí. Další podobné pískovny najdeme v tomto regionu např. v Kluku u Poděbrad, Pňově, Šnepově, u Lysé nad Labem, západně od Čelákovic aj. Řada štěrkopískových jezer vznikla v posledních desetiletích také na Třeboňsku, v Pomoraví, Poodří, Poopaví i jinde. Tato jezera se obvykle nacházejí v nivách větších řek a většinou bývají zaplavena podpovrchovou vodou. Z hlediska vlivu na krajinu patří mezi nejvýznamnější zásahy odstranění půdy (jezera často vznikají v našich nejúrodnějších oblastech), změny reliéfu a následné ohrožení erozí, zvýšení pravděpodobnosti znečištění podzemních vod, podpora šíření 139

ruderálních a invazních druhů rostlin i živočichů a u velkých jezer často také celkové zjednodušení krajinné struktury. Menší pískovny se však mohou stát útočištěm pro vzácnější či dokonce chráněné druhy rostlin i živočichů. Poněkud jinou kategorii představují pískovny, ve kterých těžba nedosáhla hladiny podzemní vody (ty nalezneme na území České republiky často i mimo výše jmenované „klasické oblasti“ štěrkopískových jezer). Většinou bývají zalesňovány borovou monokulturou (případně s příměsí dubu červeného) a často se pak jedná o druhově dosti chudé porosty. komentář k úkolům a otázkám: Úkoly č. 1, 2: V souvislosti s těžbou štěrkopísku došlo v prostoru dnešní pískovny u Sadské ke zjednodušení krajinné struktury. Relativně pestrá mozaika drobných remízků, křovin, políček, luk a pastvin byla nahrazena rozsáhlou vodní plochou. Úkol č. 3: vliv na vodu – snadnější znečištění podzemní vody vliv na půdu – zničení půdního pokryvu vliv na podnebí – změna mikroklimatu (mírné zvlhčení) vliv na vegetaci – lepší podmínky pro pískomilné a vlhkomilné druhy (někdy i vzácnější); zároveň vytvoření podmínek pro šíření druhů geograficky nepůvodních

Pro hlubší studium sledované problematiky doporučujeme následující literaturu: Matějček (1999, 2004, 2005), Řehounková, Řehounek, Janošťák (2007), Řehounková, Řehounek, Bernard, Heneberg (2006).

140

kde? Pískovna u Sadské, okres Nymburk proč? Na příkladu pískovny u Sadské si ukážeme, jak ovlivňuje těžba písku životní prostředí. co potřebujete? pracovní list, psací potřeby několika barev (nejlépe pastelky – tmavě modrá, světle modrá, tmavě zelená, světle zelená, červená, žlutá, hnědá, šedá, černá), tvrdé podložky. které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Do mapky zakreslete využití území lomového jezera a jeho nejbližšího okolí. K zákresu použijte tyto barvy: tmavě modrá – vodní plochy světle modrá – mokřady, bažiny apod. tmavě zelená – lesy světle zelená – louka, pastvina červená – zastavěná plocha, chaty hnědá – pole šedá – komunikace, parkoviště žlutá – křoviny

141

PRACOVNÍ LIST

Pískovna u Sadské

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 2: Jak se změnilo využití území poté, co zde byla založena pískovna? Odpověď zjistíte ze srovnání současného stavu a níže uvedené mapky z roku 1938. Pro lepší orientaci si ji vybarvěte stejnými barvami, jaké jste použili v úkolu č. 1.

Úkol č. 3: Napište, jak ovlivnilo založení pískovny jednotlivé složky krajiny (pozitivně i negativně): voda – půda – podnebí – vegetace – další změny – 142

Úkol č. 5: Na některých místech došlo vlivem těžby k narušení stability břehů a k následnému odnosu materiálu. Tomuto procesu říkáme odborně „eroze“. Zakreslete do mapy tato místa a navrhněte, jak by bylo možné tento problém řešit.

143

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 4: Těžba písku způsobila změny i mimo vlastní vytěžený prostor (například vybudování příjezdových cest pro nákladní auta, vytvoření hald nevyužitého materiálu apod.). Zakreslete tato místa do mapy z úkolu č. 1.

3.6 Rybník Rožmberk: Ochrana proti povodním Miroslav Marada

klíčová slova: Rybník Rožmberk; odhadování plochy a objemu; měření z mapy; výpočet objemu; protipovodňová ochrana lokalita: Hráz rybníka Rožmberk na Třeboňsku. K rybníku lze zajet autobusem odbočkou ze silnice č. 24 mezi Lomnicí nad Lužnicí a Třeboní. hlavní cíle: Žáci se zabývají otázkou, jak rybník přispívá k protipovodňové ochraně území. Nejprve si proto procvičí dovednost odhadovat plochu a objem zadržené vody rybníka. Svůj odhad si zpřesní pomocí mapy a jednoduchého matematického výpočtu a výsledky srovnají s oficiálními údaji na informační tabuli na hrázi. V závěrečném úkolu si žáci procvičí práci s naučným textem z informační tabule. pomůcky: pracovní list, mapa území 1 : 50 000, psací potřeby, tvrdé podložky komentář k úkolům a otázkám: Úkol č. 1: Cílem úkolu je procvičit odhad plochy – nejprve vizuálně, následně z mapy velkého měřítka. Při práci s mapou může činit potíže převod jednotek na hektary, ve kterých je rozloha rybníků běžně uváděna. Žáky postavte mimo informační tabule na hrázi a požádejte je, aby plochu Rožmberka uváděnou na tabulích nezjišťovali dopředu – ochudili by se tak o možnost srovnání svých odhadů s oficiálním údajem (tj. 489 ha). Po napuštění měl Rožmberk plochu přes 1 000 ha, ale jeho rozloha byla pro malou úživnost později snížena. Dále žáky požádejte, aby navrhli postup, jak plochu rybníka odhadnout a vypočítat. Úkol č. 2 Odhad objemu Rožmberka patří k náročnějším úkolům vzhledem k jeho velikosti. Řada informací na tabulích na hrázi nám ovšem umožňuje provést odhad právě zde (u malých rybníků se rozloha běžně neuvádí). Žákům může opět pomoci mapa (odhad délky hráze a rybníka a jejich srovnání s rozměry plaveckého bazénu). Na tabulích jsou o Rožmberku uvedeny následující údaje:

144

veliina Plocha rybníka při normálním stavu Normální výška hladiny rybníka Objem vody zadržené rybníkem při normálním stavu Plocha rybníka při povodni Výška hladiny rybníka při povodni 2002 Objem vody zadržené rybníkem při povodni 2002 Objem vody, kterou při povodni 2002 zadržela celá třeboňská rybniční soustava nad normál Procentuální část zadržená rybníkem Rožmberkem

oficiální údaj 489 ha 442 cm 6,2 mil. m3 647 ha 860,5 cm až 70 mil. m3 148 mil. m3 cca 47 %

Úkol č. 3: Při plnění tohoto úkolu si žáci procvičí především práci s textem. Využít mohou opět informační tabule na hrázi, popis na zadní straně turistické mapy i své dřívější znalosti. Zápisem do pracovního listu si žáci procvičují samostatné shrnutí informací. Příklad vyplnění: a) Novou řeku nechal vybudovat Jakub Krčín z Jelčan v 80. letech 16. století. Nová řeka byla založena, aby odváděla – zejména při velkých vodách – část vody z Lužnice stranou do Nežárky a nedocházelo k přetěžování hráze nově budovaného rybníka Rožmberka. Měří necelých 14 km, odbočuje z Lužnice pod Majdalenou, do Nežárky vtéká pod Stráží. b) Ne, neposloužila. Množství vody protékající Lužnicí bylo tak vysoké, že stavidla na Rozvodí přestala fungovat a na Rožmberk se valilo nekontrolovatelné množství vody. Obyvatelé žijící pod hrází byli evakuováni. Situaci ještě zhoršilo protržení pískovny na Majdaleně. Na bezpečnostním přelivu rybníka Rožmberk byla odstraněna česla a byla navezena podpůrná hráz. Rožmberk ochránil níže položené území a 14. 8. 2002 dosáhla jeho hladina historického maxima 860,5 cm. Úkol č. 4: Cílem posledního úkolu je procvičit si kultivovanou výměnu názorů a informací (na téma ochrana proti povodním). Žáci zde využijí nejen právě nabyté vědomosti o povodni na Třeboňsku v roce 2002, ale i své předchozí zkušenosti. Diskusi lze vést např. tak, že žáky nejprve necháme samostatně vyplnit rámeček v pracovním listu (opatření před povodní a při ní), pak necháme některého žáka svůj záznam přečíst a vyzveme 145

ostatní, ať vyjádří svůj souhlas či nesouhlas, doplní informaci ze svého záznamu atd. Cíl úkolu je tedy i výchovný a snaží se ovlivnit vnímavost žáků k této problematice i jejich chování v budoucnu. Příklad vyplnění rámečku: Opatření před povodní • • • • • • • •

146

udržování nižšího stavu vody v nádržích čištění dna nádrží (od bahna) omezení výstavby v záplavových nivách informovanost obyvatel vhodné úpravy toků (suché poldry aj.) výstavba/obnova rybníků výsadba/obnova vegetace pojištění

Opatření při povodni • • • • • •

regulace průtoků v nádržích ochrana, zesilování či výstavba hrází informovanost obyvatel odstranění mobilních objektů evakuace obyvatel odčerpávání vody

kde? Hráz rybníka Rožmberk na Třeboňsku. proč? Vyzkoušíme si, jak umíme odhadovat plochu a objem rybníka a pokusíme se náš odhad zpřesnit výpočtem. Dozvíme se, jak rybníky přispívají k ochraně proti povodním. co potřebujete? Pracovní list, turistickou mapu 1 : 50 000, psací potřeby, tvrdou podložku. které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Odhad plochy Rožmberka a) Pokuste se odhadnout plochu rybníka Rožmberk „od oka“. Pomoci vám může údaj, že běžné fotbalové hřiště má plochu 0,5 ha, tedy 5 000 m2 (100 × 50 m). Svůj odhad plochy v hektarech si zapište: Můj odhad plochy rybníka Rožmberk je …… ha. b) Nyní zkusíme rozlohu rybníka určit pomocí turistické mapy (např. mapa KČT 1 : 50 000). Pomůže nám síť čtverců v mapě. Nejprve zjistěte měřítko mapy a pak plochu, kterou čtverec na mapě vymezuje. Nyní za každý čtverec vyčíslete odhadem, jakou jeho část zabírá vodní hladina (např. hladina tvoří cca 1/5 čtverce). Podíly sečtěte a převeďte na plochu vyjádřenou v hektarech. Můj odhad plochy rybníka Rožmberk zpřesněný podle mapy je …… ha. c) Požádejte svého učitele, aby vám sdělil oficiální rozlohu Rožmberka při běžné výšce hladiny a srovnejte ho se svými odhady. Jak se vám odhad podařil? Úkol č. 2: Zjištění objemu Rožmberka a) Pokuste se odhadnout, kolik je v Rožmberku vody. Pomoci nám může představa, že 25 m dlouhý plavecký bazén s osmi drahami a hloubce 1,7 m má objem asi 770 m3. Můj odhad objemu vody v Rožmberku je ……… m3. b) Nyní náš odhad zpřesníme. Pokusme se objem rybníka vypočítat. Přirovnejme tvar rybníka ke kruhu. Při výpočtu objemu bychom 147

PRACOVNÍ LIST

Rybník Rožmberk: Ochrana proti povodním

PRACOVNÍ LIST

pak mohli vycházet ze vzorce pro výpočet objemu tělesa s podstavou rovnající se ploše rybníka a výškou odpovídající hloubce rybníka. U hráze má ale rybník větší hloubku než na opačné straně, proto budeme brát z tohoto tělesa jen polovinu. Spočítejte objem takové části válce, když plochu rybníka známe, normální (tzv. hospodářská) výška hladiny je 442 cm a vzorec na výpočet objemu je V = Sp . v, kde Sp je obsah podstavy tělesa a v je jeho výška. Výsledek vyjádřete v m3. Podle mého přibližného výpočtu je objem vody v Rožmberku …… m3. c) Odhady teď můžeme porovnat s oficiálními údaji, které jsou uvedeny na informačních tabulích na hrázi rybníka. Své výsledky a oficiální data zapište do přehledné tabulky. Do tabulky také doplňte údaje o povodních z roku 2002. Údaje o největším českém rybníku Rožmberku veliina

oficiální údaj

Plocha rybníka při normálním stavu

ha

Normální výška hladiny rybníka

cm

Objem vody zadržené rybníkem při normálním stavu

m3

Plocha rybníka při povodni

ha

Výška hladiny rybníka při povodni 2002

cm

Objem vody zadržené rybníkem při povodni 2002

m3

Objem vody, kterou při povodni 2002 zadržela celá třeboňská rybniční soustava nad normál

m3

Procentuální část zadržená rybníkem Rožmberkem

%

Úkol č. 3: Význam Nové řeky a) Zjistěte z informačních tabulí na hrázi a z popisu k turistické mapě, ve kterém období nechal Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan vybudovat Novou řeku, a proč. Odpovědi zapište. Novou řeku nechal vybudovat Jakub Krčín z Jelčan v …… století. Nová řeka byla založena, aby …

148

Úkol č. 4: Protipovodňová ochrana obecně Diskutujte s vaším učitelem o ochraně proti povodním. Co lze udělat pro zmírnění následků povodně ještě před ní (tzv. preventivní opatření)? A jak postupovat při ohrožení povodní a přímo při povodni? Hlavní poznatky si zapište. Opatření před povodní

Opatření při povodni

149

PRACOVNÍ LIST

b) Začtěte se do informační tabule na hrázi a zjistěte, zda Nová řeka posloužila při povodních v roce 2002 tak, jak bylo projektováno. Jak povodeň probíhala?

3.7 Rybníky u Vitmanova: Ekosystém rybníka a chov ryb Miroslav Marada

klíčová slova: Rybníky u Vitmanova; odhadování plochy a objemu; měření z mapy; výpočet objemu; protipovodňová ochrana lokalita: Rybníky u Vitmanova – národní přírodní rezervace v CHKO Třeboňsko. K rybníkům lze zajet autobusem odbočkou ze silnice č. 34 Třeboň – Jindřichův Hradec ve Staré Hlíně směrem na Stříbřec. U rybníků lze vystoupit, autobus zaparkovat o cca 2 km dále při penzionu za Stříbřeckým mostem přes Novou řeku a dojít k němu pěšky. hlavní cíle: Žáci mají možnost zabývat se rybníkem jako ekosystémem. Ujasní si základní pojmy z ekologie (biotop, biocenóza, druhová diverzita aj.) a aplikují je na problematiku rybníka. Výuku u rybníka lze vhodně propojit s poznatky z biologie (určování pozorovaných organismů). Většinu úloh lze realizovat i v učebně, přímý kontakt s rybníkem není nutný, ale inspirativní. pomůcky: Pracovní list, psací potřeby, tvrdé podložky. komentář k úkolům a otázkám: Úkol č. 1 Tento úkol je zaměřen na zopakování základních pojmů. Žáci jsou nejprve požádáni, aby si rozvzpomněli na význam pojmů, posléze si jejich význam mohou upřesnit přečtením encyklopedického hesla. Pochopení pojmů je podpořeno také obrázkem ekosystému rybníka. Odpovědi jsou následující: 1) Biotop je neživou složkou ekosystému, neživé prostředí. Biocenóza je živá složka ekosystému, společenstvo organismů. 2) Soubor živých a neživých složek prostředí (biotop+biocenóza). Je charakteristický tokem energie a koloběhem látek mezi neživým prostředím, výrobci (producenty), spotřebiteli (konzumenty) a rozkladači (dekompozitoři, saprotrofové).

150

Složka ekosystému

Číslo

• • • • • • • •

I IIA IIB III-1A III-1B III-2 III-3 IV

Neživé (abiotické) prostředí (základní anorganické a organické látky) Producenti (kořenující vegetace) Producenti (fytoplankton) Primární konzumenti (býložravci – organismy žijící na dně) Primární konzumenti (býložravci – zooplankton) Sekundární konzumenti (masožravci) Terciární konzumenti (sekundární masožravci) Saprotrofové – baktérie a houby způsobující rozklad

Úkol č. 2: Záměrem úkolu je připomenout znalosti z přírodopisu (biologie). Určování pomocí klíče může být náročné na odborné názvy částí organismů, ale nemělo by dělat potíže ani v případě, že na exkurzi nebude přítomen vyučující přírodopisu. Úkol lze také vynechat. Příklad vyplnění:

Sítina

X

Orobinec

X

Leknín

X

Potápník vroubený

X

Kapr obecný Buchanka Potápka

Saprotrof

X

Konzument (sekundární)

Producent

Blatouch bahenní

Konzument (primární)

Příklad organismu

X X X

Úkol č. 3: Tento úkol procvičuje mj. dovednost vytvořit náčrtek pozorované skutečnosti. Zároveň dává úloha příležitost k vysvětlení pojmu litorál (= příbřežní část rybníka, který je díky styku vodního, vzdušného a suchozemského prostředí druhově nejbohatší částí rybníka).

151

Úkol č. 4: Úkol vede především k procvičení práce s textem. Žáci jsou nejprve vyzváni, aby evokovali, co může pojem a schéma znamenat, následně si lze z textu ujasnit význam pojmu a zjištěný princip využít v diskusi o dopadech vlivu chovu kapra na ekosystém rybníka. V posledních 20 až 30 letech se prudce zvedla intenzita chovu a hmotnosti obsádek rybníků dosahují i přes 1 tunu na hektar. Vysoká obsádka spolu s umělými dodávkami živin ve formě hnojiv, spolu s udržováním vyšší hladiny a vyhrnováním rybničních okrajů, způsobují negativní dopady na ekosystém rybníka. Od 70. let je možno pozorovat ústup pobřežních porostů na mnoha rybnících a mizení některých druhů rostlin i živočichů (podle www.trebonsko.ochranaprirody.cz). Možné odpovědi k ovlivnění vlastností rybníka jsou uvedeny v tabulce: vlastnost rybníka

ím je daná vlastnost ovlivn"na

teplota vody

Množství slunečního svitu (roční období), poloha rybníka (les vs. louka), hloubka rybníka, teplota a množství přítoku

množství světla

Množství slunečního svitu, hloubka, zastínění vegetací

množství živin

Dno rybníka, úživnost přítoku, hnojení rybáři, splach z polí

množství O2 a CO2 ve vodě

Pohyb vody = větší styčná plocha, teplota prostředí (v chladnějším se plyny ve vodě lépe rozpouštějí)

152

kde? Rybníky u Vitmanova – národní přírodní rezervace v CHKO Třeboňsko. proč? Na příkladu rybníka si přiblížíme základní pojmy z ekologie, např. ekosystém, biotop, biocenóza, druhová diverzita aj. Budeme pozorovat a určovat organismy vázané na ekosystém rybníka. co potřebujete? Pracovní list, psací potřeby, tvrdou podložku. které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Ekosystém rybníka Pokuste se vlastními slovy napsat odpověď na následující otázky: 1) Jaký je rozdíl mezi biotopem a biocenózou?

2) Co je to ekosystém?

Své odpovědi si zkontrolujte a podle potřeby opravte podle textu v rámečku: Ekosystém je obecné označení pro ucelenou část přírody, která ovšem není uzavřená a komunikuje s ostatními částmi přírody. Ekosystém se skládá ze složky živé, tvořené organismy (tzv. společenstvo neboli biocenóza) a složky neživé, tvořené neživým prostředím (biotopem). Základní funkce ekosystému jsou tok energie a koloběh látek. Energie vstupuje do ekosystémů dvojím způsobem − ze slunečního záření a formou energetického dodatku z jiného ekosystému (přirozeně, tj. např. vítr, přítok vody, záplavy, nebo lidskou činností, tj. např. hnojení, práce techniky). Koloběh látek zajišťují 4 hlavní složky ekosystému: neživé prostředí (biotop, tj. hlavně půda, podnebí, mrtvá organická hmota), výrobci (producenti, tj. zelené rostliny produkující fotosyntézou organické látky), spotřebitelé (konzumenti, tj. živočichové, člověk) a rozkladači (dekompozitoři či saprotrofové, tj. zejména bakterie a houby). Upraveno podle www.wikipedia.cz

Příkladem ekosystému je rybník. Pokud jsi předchozímu textu porozuměl, dokážeš v obrázku rybníka přiřadit k číslům názvy z nabídky.

153

PRACOVNÍ LIST

Rybníky u Vitmanova: Ekosystém rybníka a chov ryb

PRACOVNÍ LIST

Složka ekosystému

Zdroj: http://www.fs.sb.cz

Číslo

• Neživé (abiotické) prostředí (základní anorganické a organické látky) • Producenti (kořenující vegetace) • Producenti (fytoplankton) • Primární konzumenti (býložravci – organismy žijící na dně) • Primární konzumenti (býložravci – zooplankton) • Sekundární konzumenti (masožravci) • Terciární konzumenti (sekundární masožravci) • Saprotrofové – baktérie a houby způsobující rozklad

Úkol č. 2: Flóra a fauna rybníka Pozorujte rybník. Zapište si názvy pozorovaných rostlin a živočichů, které znáte z přírodopisu. Několik organismů můžete určit pomocí klíčů nebo doplňte organismy, které v rybnících běžně žijí a nepozorujete je. Následně se pokuste označit, zda se jedná o producenty, konzumenty či rozkladače. Saprotrof

Konzument (sekundární)

Konzument (primární)

154

Producent

Příklad organismu

Úkol č. 4: Vlastnosti vodního prostředí rybníka Každý rybník je trochu jiný. Co ovlivňuje množství a rozmanitost organismů v rybníce? Jsou to zejména vlastnosti vody rybníka. Do tabulky doplňte, co uvedené vlastnosti vody ovlivňuje. vlastnost rybníka

ím je daná vlastnost ovlivn"na

teplota vody množství světla množství živin množství O2 a CO2 ve vodě

Úkol č. 5: Biodiverzita rybníka a) Podívejte se na schéma na obrázku znázorňující pojem kaskádový efekt predace. Odhadněte princip tohoto efektu. Poradíme vám, že organismy na obrázku symbolizují určité skupiny – složky ekosystému rybníka. b) Nyní si přečtěte text v rámečku o diverzitě organismů v nádržích, ze kterého zjistíte, co pojem kaskádový efekt predace skutečně znamená. c) Na základě informací z tohoto textu rozhodněte, co se stane s ekosystémem rybníka, když do něj vysadíme nadměrné množství kapra.

155

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 3: Pozorujte rostliny a živočichy žijící v rybníce a okolo něj. Ve kterých částech rybníka se vyskytuje nejvíce organismů? Proč tomu tak asi je?

PRACOVNÍ LIST

rámeek Co ovlivňuje množství a diverzitu organismů ve vodních nádržích Přítomnost určitých druhů organismů v nádržích může být ovlivněna řadou faktorů, zejména světlem, teplotou a přítomností živin. Množství živin má rozhodující vliv na přítomnost a rozvoj sinic a řas. Nejdůležitějším limitujícím prvkem je fosfor, který se do vody dostává primárně díky zvětrávání hornin nebo lidskou činností (hnojení, odpadní vody), sekundárně pak z organických zbytků. Pro rozsivky, které si vytvářejí schránky z křemičitanů, může být limitujícím prvkem křemík. Naproti tomu dusík, který patří k základním biogenním prvkům, limitující nebývá, poněvadž je ho skoro vždy dostatek. Množství živin je ovlivňováno i přítomností dalších prvků – železo se například za přítomnosti kyslíku slučuje s fosforem, čímž ho blokuje. Chemismus vodní nádrže tedy určuje rozvoj řas a sinic (fytoplanktonu), a množství řas a sinic zas ovlivňuje množství planktonních organismů, kteří se jimi živí (zooplanktonu). Množství zooplanktonu zas určuje populační hustoty ryb živících se planktonem atd. Takovouto regulaci populačních početností prostřednictvím množství potravních zdrojů říkáme regulace „odspodu“ (angl. bottom-up). Existuje však i regulace „seshora“ (top-down), prostřednictvím predátorů. Ve vodě to vypadá takto: když je hodně ryb živících se zooplanktonem, zooplanktonu je méně, a proto může narůst fytoplankton (zelená barva vody tedy značí, že tam je hodně planktonožravých ryb). Když do nádrže ovšem přidáme dravé ryby, sníží se množství planktonožravých ryb, a tak se může zvýšit množství zooplanktonu, díky čemuž klesne množství fytoplanktonu. Vrcholový predátor tedy může kaskádovým způsobem ovlivnit všechny složky společenstva vodní nádrže – proto se tomuto efektu říká „kaskádový efekt predace“. Činnost predátorů může mít i komplikovanější následky. Někteří predátoři jsou selektivní – živí se jen určitými druhy potravy – takže přímo ovlivňují druhové složení nižších trofických úrovní. Predační tlak ryb někdy vede k celé řadě druhotných efektů – kapři živící se bezobratlými živočichy například na třeboňských rybnících omezují výskyt řady druhů ptáků (např. potápivých kachen jako jsou polák velký, polák chocholačka, hohol severní), poněvadž jim vyžírají potravu (což je hlavně bentos) a navíc zviřují bahno natolik, že se ptáci pod vodou nemohou orientovat. Jak je přítomnost ryb důležitá, je vidět ze srovnání nádrží rybami osídlených a neosídlených – nádrže bez ryb jsou obecně pestřejší, je tam více obojživelníků, ale také velkých druhů vodního hmyzu (potápníci, larvy vážek). Zdroj: Sádlo, Storch (2000, s. 42–43)

156

3.8 Svatý Jan pod Skalou Klára Vočadlová

klíčová slova: Český kras, mapa, měřítko mapy, letecké snímky, krajina. lokalita: Vyhlídka u Kříže nad obcí Svatý Jan pod Skalou. Tato obec se nachází cca 5,5 km severozápadně od Berouna. Na vyhlídku se dá vyjít přímo od kláštera ve Svatém Janu po červené turistické značce. Vyhlídka je na skále 160 m nad dnem údolí. Do Svatého Jana pod Skalou lze dojít po žluté turistické značce ze Srbska, po červené z Berouna nebo po modré z Vráže. Ve Svatém Janu pod Skalou začíná i naučná stezka o celkové délce 4,5 km. Je tvořena 10 zastávkami s naučnými panely a vede ze Svatojanské návsi na vyhlídku s křížem, dále pak přes starý lom Paraple, kde je dnes skanzen těžby vápence, přes Propadlé vody zpátky do Svatého Jana. hlavní cíle: Žáci mají možnost naučit se srovnávat údaje v mapě s údaji v reálné krajině. Konkrétní cíle jsou popsány v komentáři k úkolům a otázkám. pomůcky: pracovní list, psací potřeby, tvrdé podložky, pravítko s měřítkem komentář k úkolům a otázkám: Úkol č. 1: Tímto úkolem si mohou žáci zopakovat základní vědomosti o měřítku a generalizaci map. Měli by dojít k tomuto řešení: E 1 : 500 000 B 1 : 250 000 A 1 : 50 000 D 1 : 25 000 C 1 : 10 000 Je vhodné žákům připomenout, že v mapě nelze podrobně znázornit všechny skutečnosti. Musí tedy dojít ke zjednodušení či úplnému vypuštění některých skutečností. V jakém rozsahu ke zjednodušení dojde, závisí na měřítku mapy a účelu, ke kterému je mapa zhotovována. Vysvětlení tématického obsahu je uvedeno přímo v mapě (např. názvy obcí) a obsahu odpovídá i výklad použitých vyjadřovacích prostředků připojených k mapě v podobě vysvětlivek (legenda). Objekty a jevy, které jsou v mapě 157

znázorněny, nemusí být vždy hmatatelné jako např. dům, les, ale mohou být i abstraktní (vrstevnice). Mohou se nacházet jak na zemském povrchu (zástavba), tak pod ním (geologické podloží) či nad ním (meteorologické prvky). Zemský povrch se převádí do roviny pomocí definovaných matematických vztahů, které zároveň určují druh a velikost zkreslení (Čapek a kol., 1992). Podle měřítka mapy lze rozlišit mapy velkého (> 1 : 200 000), středního (1 : 200 000 až 1 : 1 000 000) a malého měřítka (< 1 : 1 000 000). Podrobnost mapy (míra zjednodušování tvarů, množství vypouštěných objektů, polohopisná přesnost mapy) odpovídá měřítku. Se zmenšujícím se měřítkem klesá přesnost mapy. Je třeba si uvědomit, že 50 m široká řeka je v mapě 1 : 10 000 znázorněná 0,5 cm širokým pruhem. V mapě měřítka 1 : 500 000 by takto široký pruh znázorňoval řeku širokou 2,5 km! Úkol č. 2: Žáci mají možnost konfrontovat skutečnost s jejím vyjádřením prostřednictvím mapy. Odchylky na mapě jsou především způsobeny vegetací, která brání ve výhledu a kterou počítač při tvorbě mapy nezohlednil. Do výpočtů byl počítačem zahrnut reliéf (vytvořený z vrstevnic) a ne terén (terén představuje zemský povrch s objekty na něm ležícími (budovy, vegetace apod.).

158

Úkol č. 3: Studenti se zorientují v mapě, najdou vyobrazené body v terénu a pomocí předchozí mapy z úkolu 2 srovnají, které body jsou viditelné. Viditelné by měly být všechny body mimo bodu B, ve skutečnosti však může být vše jinak, a to v závislosti na vegetaci, která brání ve výhledu. Úkol č. 4: Studenti si procvičí výpočet měřítka mapy. Ke změření nepřímkových vzdáleností mohou použít provázek, odpichovátko nebo kružítko. Skutečná vzdálenost mezi dvěma body vedená po silnici je cca 1,4 km. Je možné absolvovat pěšky trasu mezi Sv. Janem pod Skalou a Hostimí. Studenti si tak uvědomí, jakou vzdálenost ve skutečnosti 1,4 km představuje, případně si mohou i změřit čas, za jaký se dá tato vzdálenost ujít a spočítat si průměrnou rychlost chůze. Úkol č. 5: V tomto úkolu si studenti procvičí určování profilu terénu pomocí vrstevnic a jeho grafického znázornění formou podélného profilu. Znázorněné trase odpovídá varianta 3. Úkol č. 6: Studenti získají zkušenosti s prací s tématickou mapou znázorňující geologické podmínky okolí Svatého Jana pod Skalou, které je součástí CHKO Český kras a tzv. Barrandienu. Podle zájmu a dosažených znalostí žáků se nabízí připomenout jim některé z níže uvedených informací: Barrandien je souborné označení vrstev středočeského nepřeměněného svrchního proterozoika (mladší starohory – před 1,1–0,6 mld. let) a spodního paleozoika (starší prvohory – kambrium, ordovik, silur, devon) v středních a západních Čechách, mezi Kostelcem nad Labem (na SV) a Domažlickem (na JZ). Oblast je takto nazvána na počest proslulého francouzského inženýra a paleontologa Joachima Barranda (1799–1883), který tuto oblast intenzivně studoval. Na severu a severozápadě se tyto horniny noří pod křídové a karbonské uloženiny, na jihovýchodě se stýkají se středočeským plutonem. Starohorní horniny byly během kadomského vrásnění zvrásněny a přeměněny (metamorfovány). Uloženiny starších prvohor (především vápence, jílovité břidlice, pískovce) byly zvrásněny během variského vrásnění (Činčura (ed.), 1983; Petránek, 1993). Celý proces vzniku tohoto území si lze představit takto. V prvohorách od ordoviku do středního devonu zde během desítek miliónů let 159

docházelo k usazování vrstev sedimentů. O tom, jakým typem horniny jsou jednotlivé vrstvy tvořeny, rozhodovalo klima a prostředí, ve kterém se usazovaly. Například docházelo-li ke vzniku hornin v teplejším klimatu v klidném prostředí hlubokého moře, pak vznikaly různé druhy břidlic. Naopak bylo-li klima chladnější a k usazování docházelo v prostředí mělkého moře s bohatým přísunem úlomků z pevniny, vznikaly např. hrubozrnné pískovce. V období devonu se následkem pohybu kontinentálních desek nacházelo naše území v oblasti rovníku. To umožnilo mj. vznik korálových ostrovů, které dnes tvoří vápencové výchozy např. v lokalitě Na Zlatém koni u Koněpruských jeskyní. Jednotlivé vrstvy usazenin (sedimentů) na sobě v současnosti neleží horizontálně, ale jsou různě zprohýbané a „popraskané“. Značí to, že během vývoje byly vystaveny tlakům horotvorných procesů, které je zvrásnily, tzv. variské (hercynské) vrásnění (Chlupáč, 2002). Po následujících 270 milionů let byla celá oblast souší a docházelo k jejímu zarovnávání. V období mladší křídy (druhohory) postoupilo do těchto míst naposledy moře. Usazeniny tohoto moře se zachovaly ve výplních některých povrchových krasových jevů. Období vzniku krasových jeskyní začalo během třetihor. Během čtvrtohor se vyvinul reliéf do podoby, kterou známe dnes. Došlo k zahloubení řeky Berounky a jejích oboustranných přítoků a vzniku kaňonovitých údolí. Na dně těchto údolí před krasovými prameny vznikaly a místy ještě vznikají travertinové kupy a kaskády. Ty jsou zachovány právě v lokalitě Svatého Jana pod Skalou.

Obr. na protější straně nahoře: Vyznačená linie – vedení příčného řezu Barrandienem. Obr. na protější straně dole: Příčný řez Barrandienem mezi Loděnicemi a Karlštejnem. Ordovik: křemence, pískovce, břidlice; silur: naspodu vápnité břidlice, výše vápence, časté vložky diabasů a pyroklastik; devon: převážně vápence, nad nimi břidlice a pískovce uložené při ústupu moře (regresi). Zdroj: Geologická encyklopedie on-line, http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie

160

161

Oblast 1 tvoří sedimenty – pískovce, křemence, prachovce, jílovce a jílovité břidlice. Tyto horniny vznikaly v ordoviku (před 490–435 mil. let). V tomto období byla oblast součástí okrajového moře. Starší jílovce a jílovité břidlice, tzn. jemnozrnné horniny naznačují, že vznikaly v klidnějším prostředí ve větších hloubkách moře. Naopak pískovce a prachovce vznikly z hrubšího materiálu usazovaného v příbřežní zóně. Zajímavé je, že obsahují i větší úlomky hornin pocházejících ze vzdálených oblastí. Předpokládá se, že k nám byly doneseny v ledových krách odlomených z rozsáhlého pevninského ledovce (Chlupáč, 2002). Oblast 2 tvoří vápence, břidlice, silicity, granuláty, tufy a bazalty. Tyto horniny vznikaly v období nazývaném silur (před 443–417 mil. let) a v dané oblasti se opět utvářely v podmořském prostředí. Zajímavý je výskyt tufů a bazaltů, jde totiž o horniny, které vznikly podmořskou sopečnou činností. Přímo v okolí Sv. Jana bylo jedno z vulkanických center. Sopky vytvářely výrazné vyvýšeniny, na kterých se vytvářely kolonie korálů a z nichž později vznikly vrstvy vápenců. Některé sopky dokonce vyčnívaly nad hladinu moře. V současnosti tyto podmínky panují např. na sopečných ostrovech v Tichomoří (Chlupáč, 2002). Oblast 3 tvoří vápence a prachovce utvářené v devonu (před 417–354 mil. lety). Tyto horniny vznikaly v hlubokovodním i mělkovodním prostředí teplého moře. Mělkovodní prostředí příznivé pro rozvoj mořských lilijic a ramenonožců bylo v okolí Sv. Jana pod Skálou, odkud je známo přes 50 druhů ramenonožců. Zajímavé je i např. okolí Koněpruských jeskyní (Zlatý kůň, Kobyla) cca 5 km jižně od Berouna, které patří k světově 162

nejbohatším nalezištím zkamenělin z období staršího devonu (popsáno zde bylo kolem 500 druhů zkamenělin). V tomto období se zde nacházely korálové útesy (Chlupáč, 2002). Úkol č. 7: Úkolem žáků je posoudit negativními dopady těžby vápence v Českém krasu a navrhnout, jakým způsobem by bylo možné bývalé lomy využívat. negativa

pozitiva

využití

narušení rázu okolní krajiny

těžba potřebné suroviny

zatopení – koupaliště

zničení vegetace

po ukončení těžby možné zvýšení biodiverzity1

sport – např. horolezectví

hluk, prašnost

muzeum, naučná stezka

Úkol č. 8: Žáci porovnají různé způsoby znázorňování vertikální složky mapy. Budou moci sami posoudit, která metoda je nejvýstižnější a esteticky nejvhodnější. Řešení úkolu: 1 B, 2 C, 3 D, 4 E, 5 A Plnění úkolu si možná vyžádá zopakování obsahového vymezení základních pojmů: vrstevnice, nadmořská výška, hypsometrie, batymetrie, terén a reliéf. • Vrstevnice je čára spojující všechny body reliéfu, které spolu těsně sousedí a mají stejnou výšku vzhledem ke srovnávací ploše. V mapě se vykreslují vrstevnice se zaokrouhlenou hodnotou. Vrstevnicový interval (výškový rozdíl dvou sousedních vrstevnic) je závislý na měřítku mapy. • Nadmořská výška je srovnávací plocha, ke které se vztahuje výška vrstevnic, je střední hladina moře. Obvykle se jedná o nejbližší moře, a proto se pro různé státy a různá mapová díla může lišit. 1

Po ukončení těžby dochází znovu k osidlování místa vegetací a živočichy. Jelikož těžba pozměnila podmínky na stanovišti (např. obnažení skalního podkladu, zatopení vodou, změna oslunění), dojde k tomu, že se změní i druhy živočichů a rostlin, kteří budou tuto lokalitu obývat. Nové druhy zvýší biodiverzitu širšího okolí. Toto však neplatí vždy. Při velkých plošných zásazích, při kontaminaci lokality škodlivými látkami a nevhodnou rekultivací může nastat případ opačný a biodiverzita se sníží.

163

Střední hladina moře se stanovuje dlouhodobým pravidelným pozorováním přílivů a odlivů. Nadmořská výška na území České republiky je v současnosti vztahována k Baltskému moři. Konkrétně k nule na mořském vodočtu v Kronštadtu u Petrohradu. Avšak až do roku 1955 se v tehdejším Československu a před tím v Rakousku-Uhersku používal Výškový systém jadranský, kdy se nadmořská výška vztahovala ke střední hladině Jaderského moře na Molo Sartorio v Terstu. Jelikož leží hladina Baltského moře o asi 40 cm výše než moře Jaderského, muselo dojít k přepočtu a současný výškový systém se tedy nazývá Výškový systém baltský po vyrovnání (Bpv). Geografický polohový systém (GPS), který se v současnosti často používá pro určování polohy na zemi, používá jako základní hladinu povrch matematicky vypočteného tělesa elipsoidu nazývaného WGS 84 (World Geodetic System 84). • Hypsometrie je označení pro výškopis souše a batymetrie je výškopis části zemského povrchu zatopeného vodou (jezerní nebo mořské dno). • Pojem terén označuje zemský povrch se všemi objekty na něm, tzn. s vegetací, budovami, vodstvem atd. Oproti tomu reliéf označuje pouze zemský povrch bez vegetačního krytu a objektů na něm. Úkol č. 9 a 10: Tyto úkoly procvičují dovednost žáků orientovat se v leteckých snímcích a porovnávat informace, které jsou v nich znázorněny, se skutečností. Následující obrázek obsahuje řešení úkolu č. 9.

164

Řešení úkolu č. 10 je následovné: A 4, B 3, C 1, D 2 Podrobnější informace ke studované problematice lze získat z prací výše citovaných v textu a z následujících webových stránek: • Geologická encyklopedie on-line: www.geology.cz/aplikace/encyklopedie • Mapový server České geologické služby: www.geology.cz/extranet/geodata/ mapserver • Portál veřejné správy České republiky: http://geoportal.cenia.cz • Společnost Barbora – skanzen Solvayovy lomy: http://solvayovylomy.cz • Správa CHKO Český kras: www.ceskykras.ochranaprirody.cz Mapové podklady a zdroje dat potřebné pro tvorbu map jsou: • Základní mapa ČR 1 : 10 000, listy 12-41-07, 12-41-08, 12-41-12, 12-41-13 • Základní mapa ČR 1 : 25 000, listy 12-411, 12-412, 12-413, 12-414 • Základní mapa ČR 1 : 50 000, list 12-41 • Mapový GIS server CENIA – http://geoportal.cenia.cz • Mapový GIS server ČGS – http://nts5.cgu.cz

165

PRACOVNÍ LIST

Svatý Jan pod Skalou kde? Vyhlídka u Kříže nad obcí Svatý Jan pod Skalou proč? Ověříme si, zda umíme pracovat s mapou a porovnávat údaje v mapě s údaji v reálné krajině. co potřebujete? pracovní list, psací potřeby, tvrdé podložky, pravítko s měřítkem. které úkoly a otázky máte vyřešit? Úkol č. 1: Seřaďte výřezy z map podle podrobnosti, která je určena jejich měřítkem. Všimněte si, které objekty a jevy musely být z mapy vypuštěny při její generalizaci z většího do menšího měřítka. Pozor, výřezy map jsou zmenšené, a proto jejich měřítko neodpovídá originálu.

1: 500 000 1 : 250 000 1 : 50 000 1 : 25 000

166

1 : 10 000

Úkol č. 3: Vyberte na obrázku místo, které není vidět z vyhlídky nad Svatým Janem. A B C D

167

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 2: Podívejte se na mapu, na které jsou vyznačené části reliéfu viditelné z vyhlídky nad Svatým Janem. Tuto mapu vytvořenou pomocí počítačového modelu porovnejte s tím, co ve skutečnosti z vyhlídky vidíte. Proč myslíte, že vznikly odchylky?

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 4: Ve výřezu Základní mapy ČR 1 : 10 000 je vyznačena linie spojující body, které jsou od sebe ve skutečnosti vzdušnou čarou vzdáleny 1 km. Najděte tyto body i v ostatních mapách a určete měřítko těchto map. Vypočítejte, jak dlouhá by byla ve skutečnosti vzdálenost mezi oběma body, kdybychom šli po silnici. Můžete vidět počáteční bod trasy ve Svatém Janu z vyhlídky?

168

169

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 5: Na mapě je znázorněna trasa, kterou musí zdolat cyklista při cestě do Svatého Jana pod Skalou. Vyberte ze čtyř vyobrazených podélných profilů ten, který představuje trasu znázorněnou v mapě.

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 6: Prohlédněte si výřez Geologické mapy ČR 1 : 50 000 zobrazující oblast mezi Sedlcem a Hostimí. Jednotlivé barevné plošky znázorňují horniny odlišného stáří a typu. Z geologického hlediska patří celé znázorněné území k tzv. Barrandienu (název podle významného francouzského inženýra a paleontologa Joachima Barranda, který tuto oblast v 19. století studoval). Horniny jsou prvohorního stáří (prvohory = období 545–250 milionů let před současností) a jde především o usazené horniny (sedimenty). Na výřezu geologické mapy lze podle barevného odstínu rozlišit tři části (odděleny černými liniemi a označeny čísly 1, 2, 3). Tyto části jsou dále rozčleněny do pruhů, které odpovídají různým vrstvám (viz fotografie). Uvnitř kružnice si můžete všimnout, že jsou pruhy v některých místech napříč přerušeny linií a podél ní posunuty. Tyto linie vyznačují zlomy, tzn. poruchy, podél kterých je zemská kůra rozlámána.

Výřez z geologické mapy ČR 1 : 50 000.

Na následujícím nákresu je znázorněn příčný řez geologickým podložím, který prochází zhruba oblastí znázorněnou na výřezu geologické mapy. Určete, která ze znázorněných linií na výřezu geologické mapy odpovídá řezu na následujícím obrázku:

170

PRACOVNÍ LIST

Příčný řez částí Barrandienu.

Linie příčných řezů.

Vlevo: Zvrásněné vrstvy silurských vápenců. Starý stěnový lom u Berouna – Králova Dvora v lokalitě Na Hubenově. Vpravo: Vrstvy devonských vápenců na tzv. Lochkovském profilu v Praze-Radotíně.

171

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 7: Jelikož převážnou část geologické stavby území tvoří vápenec, je v oblasti Barrandienu dodnes řada lomů s probíhající těžbou, ale i opuštěných lomů. V opuštěném vápencovém lomu Paraple (též tzv. Solvayovy lomy nebo Na Stydlých vodách) poblíž Svatého Jana pod Skalou se nachází skanzen dokumentující historický vývoj těžby vápence v Českém krasu. Těžba v této lokalitě začala v roce 1918 a vytěžený vápenec sloužil k výrobě uhličitanu sodného (sody) pomocí tzv. Solvayova procesu. V současnosti se přímo v CHKO Český kras nachází i nejrozsáhlejsí český vápencový lom Čertovy schody, který bezprostředně sousedí s Koněpruskými jeskyněmi. Zamyslete se nad tím, jaká jsou negativa těžby vápence a pozůstatků po ní. Existují i nějaká pozitiva? Jakým způsobem lze využít staré lomy? Znáte nějaký konkrétní případ využití lokality dříve využívané k těžbě nerostných surovin (např. pískovny, lomu, dolu)? negativa

pozitiva

Vápencový velkolom Čertovy schody, který bezprostředně sousedí s Koněpruskými jeskyněmi.

172

využití

Příklad zákresu skal v Základní mapě ČR 1 : 10 000.

173

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 8: Všimněte si na výřezech map (A–E), jakým způsobem lze na mapě vyjádřit nadmořskou výšku. Jaký způsob je podle vašeho názoru nejlepší? Všimněte si výřezu ze Základní mapy ČR 1 : 10 000. Ve dvou rámečcích jsou znázorněna místa, kde nejsou vrstevnice. Jsou buď nahrazeny kresbou skal (levý rámeček) nebo šrafami (pravý rámeček). K tomuto znázorňování se přistupuje v místech, kde jsou svahy velmi příkré a tvořené skalními výchozy.

PRACOVNÍ LIST

Přiřaďte následující typy znázornění výškopisné části mapy k obrázkům. 1) 2) 3) 4) 5)

174

vrstevnice šrafy barevná hypsometrie 3D model reliéfu stínování

A B C D E

Letecký snímek okolí Svatého Jana pod Skalou.

175

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 9: Na následujících obrázcích vidíte dva malé výřezy z leteckých snímků. Pokuste se je přiřadit k odpovídajícímu místu ve velkém výřezu leteckého snímku.

PRACOVNÍ LIST

Úkol č. 10: Na obrázcích A, B, C, D jsou výřezy z leteckých snímků. Pokuste se je přiřadit ke čtvercům vyznačeným v mapě. Pozor, některé výřezy jsou pootočené (řiďte se průběhem silnic, vodních toků a hranic mezi lesy a poli).

176

4. LITERATURA

ANDĚRA, M., ZAVŘEL, P. a kol. (2003): Šumava: Příroda, historie, život. Nakl. Baset, Praha, 800 s. ANONYMUS (2001): Povodím Botiče. Průvodce naučnou stezkou. 2. vydání. ZO ČSOP Botič-Rokytka, Praha, 32 s. ASCHENBRENNEROVÁ, M. (2006): Koncepce geografického vzdělávání v Anglii a Česku. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 104 s. BAKALÁŘ, E. (1989): Psychohry. Mladá fronta, Praha, 293 s. BIČÍK, I. (2004): Geografické aspekty studia stavu a vývoje využití země: specifika a regionální diferenciace. Habilitační práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 194 s. BIČÍK, I., CHROMÝ, P. (2003): Geografie pro život. Geografické rozhledy, 13, č. 1, s. 2–5. BLAND, K., CHAMBERS, B., DONERT, K., THOMAS, T. (1996): Fieldwork. In: BAILEY, P., FOX, P., Geography teacher’s handbook. Shefield, Geographical Association, s. 165–175. BARRAT, R., BURGESS, H., CASS, D. (1997): An euqiry approach to geography fieldwork. Teaching Geography, 22, č. 2, s. 77–81 . BOWLES, R. (1997): Teaching about local community. In: TILBURY, W., Teaching and learning geography, London, Routledge, s. 220–230. CÍLEK, V. (2002): Krajiny vnitřní a vnější. Dokořán, Praha, 231 s. CLARK, A. N. (1998): 7e Penguin Dictionary of Geography. Penguin Books, London, 456 s. ČAPEK a kol. (1992): Geografická kartografie. SPN, Praha, 373 s. ČINČURA, J. (ed.) et al. (1983): Encyklopédia Zeme. Obzor, Bratislava, 717 s. DELYSER, D., STARRS, Paul F. (2001) Doing fieldwork: editors’ introduction. Geographical Review, 91, č. 1/2, s. 4. DONERT, K., CHARZYŃSKI, P. (eds.) (2005): Changing horizons in geography education. Herodot Network and Association of Polish Adult Educators, Toruń, 325 s. EDERER, A. (2007): Ulice a uličky Nového Města pražského a Vyšehradu. Milpo Media s. r. o., Praha, 145 s. FARBROTHER, D., HOLMES, D. (2000): A – Z advancing geography: Fieldwork. Shefield, Geographical association. FISHER, R. (1997): Učíme děti myslet a učit se. Portál, Praha, 172 s. FISHER, Ch., NORMAN, M. (2000): Fieldwork in geography at key stage 3. Teaching geography, 25, č. 2, s. 75–78. FOSKETT, N. (2000): Fieldwork and the development of thinking skills. Teaching geography, 25, č. 3, s. 126–128. GAVORA, P: (2000): Úvod do pedagogického výzkumu. Paido, Brno, 207 s. GANT, R., TALBOT, P. (2000): Wall posters from fieldwork. Teaching Geography, 25, č. 2. s. 82–86. HAMPL, M. (1998): Realita, společnost a geografická organizace: hledání integrálního řádu. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Praha, 110 s. HÄGERSTRAND, T. (1995): Landscape as overlapping neighbourhoods. In: Benko, G. B., Strohmayer, U. (eds.): Geography, History and Social Sciences. Kluwer, Dordrecht – London – Boston, s. 83–96. HOFMANN, E. (2003a): Fieldwork an der Integrierten Facharbeitsstätte der Pädagogischen Fakultät der Masaryk-Universität Brün. GW Unterricht, Nr. 90, Wien, s. 71–75.

178

HOFMANN, E. (2003b): Integrované terénní vyučování. Brno, Paido, edice pedagogické literatury. HŮLE, M. (2005): Průvodce po rybnících, památkách a hospůdkách Třeboňska. Carpio, Třeboň, 168 s. HŮLE, M., ZEMAN, M. (2006): Průvodce lázeňského hosta Třeboní. Carpio, Třeboň, 200 s. HYNEK, A., ŠMÍDA, J., KARVÁNKOVÁ, P. (2007): Geografická expedice Frýdlantsko. Sborník z XXI. sjezdu ČGS – Česká geografie v evropském prostoru. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (30. 8. – 2. 9. 2006), České Budějovice, s. 993–999 (CD ROM). CHÁBERA, S. a kol. (1987): Příroda na Šumavě. Jihočeské nakladatelství, České Budějovice, 182 s. CHLUPÁČ, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Academia, Praha, 279 s. CHLUPÁČ, I. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha, 436 s. CHROMÝ, P. (2003): Vývoj krajiny a formování identity území: příspěvek k environmentálním dějinám na příkladu České Kanady. Historická geografie, 32, Historický ústav AV ČR, Praha, s. 115–134. CHROMÝ, P., JANŮ, H. (2003): Regional identity, activation of territorial communities and the potential of the development of peripheral regions. Acta Univesitatis Carolinae – Geographica, XXXVIII, 1, 2003 (vyšlo 2005), s. 105–117. JANSKÝ, B. a kol. (2005): Nová batymetrická mapování glaciálních jezer na české straně Šumavy. Geografie – Sborník ČGS, 110, 3, s. 176–187. JENÍK, J. a kol. (1996): Biosférické rezervace České republiky, Empora, Praha. JOHNSTON, R. J. (1996): A place in geography. In: Rawling, E. M., Daugherty, R. A. (eds.): Geography into the twenty-first century. John Wiley & Sons Ltd., Chichester (England), s. 59–76. JUNGMANN, J. (2008): Zaniklé Podskalí. Vory a lodě na Vltavě. Muzeum hl. m. Prahy, Praha, 119 s. KALHOUS, Z., OBST, O. a kol. (2002): Školní didaktika. Portál, Praha, 447 s. KALIBOVÁ, K. (2001): Úvod do demografie. Karolinum, Praha, 52 s. KOLEKTIV (1984): Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. ČSAV, Praha, 316 s. KOZOVÁ, M., DRDOŠ, J., PAVLIČKOVÁ, K., BELČÁKOVÁ, I. (2007): Prínos krajinnej ekológie k metodika hodnotenia environmentálnych vplyvov. Životné prostredie, č. 3, roč. XLI, s. 135–141). KUČERA, Z., MATĚJČEK, T., KULDOVÁ, S., CHROMÝ, P. (2008): Areal Preservation – Barrier or Tool of Areal Development? In: Global changes: their regional and local aspects. Sborník z konference VI. polsko-czesko-slowackie seminarium geograficzne, Kruklanki, 11–15. 6. 2007 (v tisku). KUČEROVÁ, M. (2005): Koncepce Geolaboratoře Albertov/Vyšehrad. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 113 s. KÜHNLOVÁ, H. (2001): Environmental consciousness as the purpose of geography education. Sborník konference 3. IOSTE symposium for central and east european countries “Science and technology education in nex millenium”. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Praha, s. 178–180. KÜHNLOVÁ, H. (2005): Zeměpis místní oblasti v netradičním pojetí. In: Rádce učitele, díl 4., RAABE, Praha, s. 1–43.

179

KÜHNLOVÁ, H. (2007): Život v našem regionu. Příručka učitele pro základní školy a víceletá gymnázia. Nakladatelství Fraus, Plzeň, 74 s. LAMBERT, D., BALDERSTONE, D. (2000): Learning to Teach Geography in the Secondary School. A Companion to School Experience. Routledge Falmer/Taylor & Francis Group, London, 479 s. LAŠŤOVKA, M. (1998): Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství O–Ž, Libri, Praha, 725 s. LAŠŤOVKA, M., LEDVINKA, V. (1997): Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství A–N, Libri, Praha, 604 s. LIDSTONE, J. (2000): Learning in the field: An experience for teachers and students alike. In: GERBER, R., CHUAN, Goh Min, Fieldwork in Geography: Reflections, Perspectives and Actions, Netherlands, Kluwer Academic Publishers, s. 133–143. LIPSKÝ, Z. (1998): Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Skripta, Karolinum, Praha, 129 s. MACKOVČIN, P., SEDLÁČEK, M. a kol. (2003): Chráněná území ČR, svazek VIII., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha. MÁCHAL, A., ed. (2006): Malý ekologický a environmentální slovníček. Rezekvítek, Brno, 56 s. MARADA, M. (2006): Jak na výuku zeměpisu v terénu? Geografické rozhledy, 15, č. 3, s. 2–5. MARADA, M. a kol. (2007): Zeměpis 9, Fraus, Plzeň, 128 s. MARADA, M., CHROMÝ, P. (2004): Povodně – aplikace do výuky. Geografické rozhledy, 13, č. 4, s. 7. MATĚJČEK, T. (1999): Hodnocení vytěžených pískoven na okrese Nymburk z krajinně-ekologického hlediska. In: Vlastivědný zpravodaj Polabí, roč. 33, s. 145–154. MATĚJČEK, T. (2004): Těžba štěrkopísků ve středním Polabí. In: Veronica, 18, č. 4, s. 7–9. MATĚJČEK, T. (2005): Vytěžené pískovny a jejich začlenění do krajiny. In: Živa, LXXVII, č. 6, s. 251–252. MATĚJČEK, T. a kol. (2007): Malý geografický a ekologický slovník. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 136 s. MATĚJČEK, T. (2008): Náměty pro geografické a environmentální vzdělávání. Životní prostředí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Projekt JPD 3 – Přírodovědná gramotnost, Praha, 48 s. MÍCHAL, I. (1994): Ekologická stabilita. Veronica a Ministerstvo životního prostředí ČR, Brno, Praha, 276 s. NĚMEC, J., POJER, F. eds. (2007): Krajina v České republice. Consult, Praha, 399 s. NOVOTNÝ, J. (2007): Globalizace. In: Zeměpis 9, Fraus, Plzeň, s. 11–17. NOWICKI, M. (1999): Developing key skills through geography fieldwork. Teaching Geography, 24, č. 3, s. 116–121. OUŘEDNÍČEK, M. (2001): Čas a prostor v geografii. Geografické rozhledy, 11, č. 3, Orbis Pictus, s. 1–4. PASCH a kol. (1998): Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Portál, Praha, 416 s. PETRÁNEK, J. (1993): Malá encyklopedie geologie. Nakl. JIH, České Budějovice, 246 s. PETTY, G. (1996): Moderní vyučování, praktická příručka. Portál, Praha, 375 s. PIVNIČKOVÁ, M. (1997): Ochrana rašelinných mokřadů. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 32 s. POGAČNIK, M. (2000): Cesty léčení Země. Dobra, Praha, 277 s.

180

POŠTA, P. (2005): Rašeliniště v České republice. In: Geografické rozhledy, 14, č. 4, s. 104–105. POTOČEK, V. (2005): Vyšehradský hřbitov Slavín. Professional Publishing, Praha, 353 s. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. (2003): Pedagogický slovník. Portál, Praha, 322 s. RAUVOLF, J. (2002): Legendy a pověsti staré Šumavy. Nakl. Levné knihy KMa první, Praha, 240 s. RAWLING, E. M., DAUGHERTY, R. A. (eds.) (1996): Geography into the twenty-first century. John Wiley & Sons Ltd., Chichester (England), 404 s. RINSCHEDE, G. (2003): Geographiedidaktik. Ferdinand Schöningh, Stuttgart, 510 s. RUBÍN, J., BALATKA, B. a kol. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Academia, Praha, 385 s. ŘEHOUNKOVÁ, K., ŘEHOUNEK, J., JANOŠŤÁK, J. (2007): Pískovny za humny. Calla, České Budějovice, 100 s. ŘEHOUNKOVÁ, K., ŘEHOUNEK, J., BERNARD, M., HENEBERG, P. (2006): Pískovny v krajině, Calla, České Budějovice. ŘEZNÍČKOVÁ, D. (2002): Tvorba evaluačních geografických standardů. In. Balej, M., Peštová, J. (eds.): Vzdělávání zeměpisem. Česká geografická společnost, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, s. 30–38. ŘEZNÍČKOVÁ, D. (2006): Jak je koncipována Geolaboratoř Albertov-Vyšehrad? Geografické rozhledy, 15, č. 3, s. 19–20. ŘEZNÍČKOVÁ, D. (2006): Teoretické a metodologické otázky geografického vzdělávání. Dizertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 162 s. ŘEZNÍČKOVÁ, D., MATĚJČEK, M. (2008): Quality of Place as a Topic of Geographical and Environmental Education. In. Svatoňová, H. et al. (eds): Geography in Czechia and Slovakia. 7eory and Praktice at the Onset of 21st Century. Masaryk Univerzity, Brno, s. 463–467. SÁDLO, J., STORCH, D. (2000): Biologie krajiny. Biotopy České republiky. Vesmír, Praha, 96 s. SKALKOVÁ, J. (1999): Obecná didaktika. ISV, Praha, 292 s. SKALKOVÁ, J. (1999): Obecná didaktika. Praha, ISV nakladatelství SPILKOVÁ, V. a kol. (2005): Proměny primárního vzdělávání v ČR. Portál, Praha, 311 s. SOFRON, J., ŠTĚPÁN, J. (1972): Vegetace šumavských karů. Rozpravy ČSAV, Řada matematických a přírodních věd. Academia, Praha, 81, sešit 1, 57 s. VÁVRA , J. (2004): Vnímané místo. In: Balej, M., Jeřábek, M. (eds.): Geografický pohled na současné Česko. Acta Universitatis Purkynianae, 100, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, s. 102–117. VÁVRA, J. (2007): Nástin koncepce místa v zeměpisné výuce ve Spojených státech amerických a v České republice (americké geografické standardy a české rámcové vzdělávací programy). Sborník z XXI. sjezdu ČGS – Česká geografie v evropském prostoru. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (30. 8. – 2. 9. 2006), České Budějovice, s. 1086–1094. (CD ROM). WILCZYŃSKA-WOŁOSZYN, Maria M. (2003): 7e Geographical Laboratory of Half a Kilometre Space Around the School. In: KOLWALCZYK, A., 7eoretical and methodological aspects ofgeographical space at the turn of century, Warsaw University, Faculty of Geography and Regional Studies, s. 315–320.

181

Dokumenty Bílá kniha. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. MŠMT ČR, Praha, 2001, 69 s. Evropská úmluva o krajině (dostupné z www.coe.int; české znění z www.ochranaprirody.cz) Geography – General certificate of education, advanced subsidiary and advanced. WJEC/ CBAC, Welsh, 2001/2002, 69 s. Geography framework for the 1994. National assessment of educational progress. National assessment governing board, U.S. department of education, Washington, 59 s. Geography for Life. National Geography Standards. Geography Education Standards and Projects. AGS, AAG, NCGE, NGS, Washington, 1994. International Charter on Geographical Education. Commisiion on Geographical Education, International Geographical Union, 1992, 24 s. Klíčové kompetence. Vznikající pojem ve všeobecném povinném vzdělávání. UIV, Praha, 2003, 151 s. Leaving certificate geography. Ordinary and higher level. National council for curriculum and assessment, Ireland, 2000, 70 s. National Geographic. Geographic Standards. Xpeditions, Geography Standards in Your Classroom. www.nationalgeographic.com/xpeditions/standards/matrix.html [9. 3. 2006]. Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání, pilotní verze. Výzkumný ústav pedagogický v Praze, Praha, 2004, s. 96. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Výzkumný ústav pedagogický v Praze, Praha, 2005, 113 s. Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny

182

Název: Podnázev: Autor: Vydavatel: Sazba, zlom: Tisk: Místo, rok vydání: Vydání: Rozsah: Náklad: Cena: ISBN:

Náměty pro geografické a environmentální vzdělávání Výuka v krajině RNDr. Dana Řezníčková, Ph.D. a kol. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta Karel Kupka (P3K) PBtisk, s. r. o., Příbram Praha, 2008 první 184 stran 250 ks zdarma 978-80-86561-63-9