Nákupní centrum přeformátuje město jak hard disk Kateřina Bečková
Krátká návštěva Ostravy, nahlédnutí do nákupního centra Nová Karolina a obchůzka kolem žalostně chátrajícího obchodního domu Ostravica Textilia mne donutily formulovat úvahu, která mi leží v hlavě již dlouho.
Sají, ale savci to nejsou
O tom, že nákupní centra pozvolna, ale neomylně vysávají život z měst či městských čtvrtí, které si je nechaly postavit příliš blízko svého středu, už se mluví nějaký čas. Jejich sací reflex je vyvinutý silně, ale nejde o prosté vysátí čehokoli ber kde ber. Takže obhájci nákupních center mohou směle oponovat: podívejte se, to není pravda, že se střed města umrtvil, vždyť je tu obchodů pořád dost. Jenomže mechanismus nepříznivého vlivu nákupních center na zdravý život měst a jejich částí má jinou podstatu. Způsobují živelné “přeformátování” obchodních tradic a zvyklostí, které ve městech fungovaly po staletí a nabíjely je energií. Od okamžiku, kdy se město stalo městem, bývaly nejvýznamnější prodejní plochy vždy na hlavním náměstí a v okolních ulicích. Větší a velká města vytvářela celou soustavu tržních rynků, které se od 19. století měnily v obchodní třídy a bulváry.
Obchodní centrum Nová Karolina bylo postaveno na části rozlehlého brownfieldu v několikaminutové pěší vzdálenosti od středu Ostravy.
Když potřeboval člověk parádní boty, kabát, klobouk, zkrátka nejmódnější zboží, šel ho s jistotou nakoupit na náměstí, nebo na hlavní třídu. Našel tam také největší papírnictví, knihkupectví, drogerii případně další sortimentní obchody, které v daném městě byly, a vedle nich nejprestižnější módní salón, kadeřnictví, lahůdkářství, lékárnu či zlatnictví.
Obchody v bočních ulicích stály z hlediska prestiže o stupínek níže, mnozí jejich majitelé, kteří o to pilně usilovali, se však časem vypracovali a místo na náměstí získali, jiní se s boční ulicí zcela spokojili. Pro některé živnosti byla boční ulice dokonce přirozenější: pekař, švec, mlékař, zelinář, v novější době čistírna, mandl, opravny a služby všeho druhu, antikvariát, bazar.
Tato přirozená hierarchie se zachovala i v období minulého režimu. Necitlivé umísťování Priorů a domů služeb na náměstích historických měst či v jejich blízkosti to paradoxně potvrzuje. Po roce 1989, ať byl privatizační třesk jakkoliv velký, to vypadalo, že nepsaná, leč tradiční pravidla budou platit i nadále. Jen s tou odlišností, že nejvýznamnější místa na náměstích a na hlavních třídách postupně obsadily pobočky bank, mobilních operátorů a prodejny či franšízy textilních, potravinářských, fastfoodových, drogistických a dalších řetězců. Lokální obchodníci “jediného obchodu” se na prestižní místo dostali jen výjimečně, a pokud tam už byli, nezřídka podlehli konkurenci a některý z řetězců je po čase spolkl. Obecně platilo a platí: Čím větší město, tím více řetězcových prodejen a méně obchodníků-sólistů, a naopak.
Zcela nové je také kancelářské centrum na pozemku Karoliny. Průhledem jeho bránou vidíme část průčelí bývalého obchodního domu Ostravica Textilia.
Co se tedy stalo, když se v blízkosti středu města postavilo nákupní centrum? (Myslím tím skutečná nákupní centra typu Nové Karoliny v Ostravě, “nové” Bredy & Weinstein v Opavě, Vaňkovky v Brně, Palladia v Praze a řady dalších zejména v krajských městech. Nemám na mysli potravinářské supermarkety hojné i v městech menších.) Módní a další řetězce, dosud sídlící na obchodně nejprestižnějších plochách města, do nákupního centra vzápětí své prodejny přesunuly. Uprázdněné prodejní plochy na náměstích a hlavních obchodních třídách zaujaly obchody z bočních ulic. Uprázdněné prodejní plochy v bočních ulicích zaujaly obchodní aktivity z okraje města či periferie (herny, zastavárny, vetešnictví, secondhandy, asijské fastfoody a pod.). Ty nejdravější z nich dokonce přeskočily stupínek a vetřely se rovnou na náměstí, protože obchodních míst bylo najednou dost a majitelé domů je potřebovali pronajmout.
Takový je dnes obraz hlavních náměstí právě těch měst a městských částí, která mají velká nákupní centra jen pár kroků od svého středu. Jak nejnázorněji popsat tu situaci? Náměstí sice stojí dál na svém místě, ale již zbaveno svých privilegovaných obchodních funkcí, které si naopak přisvojilo nákupní centrum, a s nimi i vše, co se k nim přirozeně váže: městské korzo – procházka s nakukováním do obchodů, posezení v kavárně, posezení v cukrárně, oběd v restauraci, sociální kontakty – potkávání přátel a známých, kino. Z hlediska funkční náplně se nákupní centrum stalo novým náměstím a původní náměstí jeho boční ulicí či jen periferií paběrkující na okrajových a pokleslých obchodních aktivitách.
Zrádná podmanivost nákupních center
Nákupnímu centru se samozřejmě těžko odolává, nabídne vám prakticky veškerý prodejní sortiment s důrazem na módu a sport, k tomu zábavu, posezení i relax v čistém a moderním prostředí s designem kosmopolitního velkoměsta. Když venku prší, nemusíte mezi obchody roztahovat deštník, když venku mrzne, není vám zima, když praží slunce, příjemně se ochladíte. To všechno jsou nesporné výhody a důvody, proč lidé nákupní centra tak milují, navštěvují a proč kvůli nim nevěrně zanedbávají dosud hýčkaná a opěvaná centra svých měst a ztrácejí jakoukoliv motivaci se v nich pohybovat, opakovaně je navštěvovat a užívat, aniž si lámou hlavu, co s nimi dál bude. Neregulovaný trh má navíc tendenci stavět ve větších městech další a další obchodní centra, která hned poté, co vysají střed města, se začnou vysávat navzájem. K tomu má již nyní nejlépe nakročeno Liberec. A Praha? Ach ouvej, to si necháme na jindy. Koupěschopná poptávka není nekonečná.
Nákupní centrum Breda & Weinstein v Opavě se přilepilo zezadu k původnímu obchodnímu domu stejného jména směřujícímu průčelím do hlavního opavského náměstí. Zatímco tato nová Breda byla otevřena v roce 2012, unikátní fasáda staré budovy z konce 20. let 20. století kryje nevyužitou budovu.
Dnes už je v českých a moravských městech postaveno dost nákupních center na to, abychom si uvědomili nejen jejich vábení, ale také hrozby. Co s tím? Jednoduše nepustit do jedné obchodní lokality (krajské město, velká městská část) víc než jedno nákupní centrum a důsledně si ho držet dále od těla, tedy od přirozeného středu.
Farmářské trhy – návrat na prvopočátek?
Nejsem znalkyní historie nákupních center v České republice, nevím, kdy a kde bylo postaveno první, ale pro většinu z nás již dávno neznamenají okouzlení svobodným tržním prostředím jako při první návštěvě. Proto si také snáze můžeme přiznat, že jejich vpád do života měst nebyl jen
kladný. Snad bude někomu následující myšlenka připadat příliš spekulativní, ale domnívám se, že fenomén farmářských a dalších trhů, který opět archetypálně oživuje tradiční tržní plochy měst s nebývalou intenzitou a frekvencí, je kromě módní posedlosti po neprůmyslově vyráběných potravinách a neprůmyslově pěstované zelenině způsoben i podvědomým steskem po jiném typu nákupu než v odosobněném supermarketu a v banálně kosmopolitním nákupním centru.
Nová Karolina versus Ostravica Textilia 1:0
A jak je to s tou Ostravicí Textilií? V médiích se nedávno o této památkové kauze hovořilo hojně a to v souvislosti s vyjádřením zástupce ombudsmanky Stanislava Křečka, které ale nevyřešilo nic. Jisté je, že budova historického obchodního domu není prázdná a zchátralá proto, že blízko ní vzniklo obchodní centrum Nová Karolina, ale proto, že byla staticky poškozena už o desítku let dříve při nepovolených stavebních úpravách tehdejším majitelem. Od té doby se prodala již dvakrát, současný majitel ji koupil už v havarijním stavu, navíc s nejasnými úmysly.
Ostravica Textilia byl obchodní dům vzniklý spojením tří budov různého stáří a původu: nárožního domu z roku 1911, obchodního domu Textilia z roku 1928-1929 a bývalou bankovní budovou z let 1904–1905.
Na druhé straně je ale jisté také to, že po postavení nedalekého obchodního centra Nová Karolina je prakticky nemožné v Ostravici zřídit znovu klasický obchodní dům. (Nemá ani cenu o tom uvažovat, podívejte se, jak živoří dříve slavná Bílá labuť v Praze na Poříčí nedaleko nákupního centra Palladium.) Doufat, že budovu zachrání soukromá iniciativa, je totéž jako věřit na Dědu Mráze. Kdyby si však osud budovy (využití, obnova) vzala za své příští ostravská městská reprezentace, možná by to byl jeden z historicky nehodnotnějších kulturních počinů, jaký by po ní zůstal.
