Naši milí čtenáři!
Růže
Čeká vás ještě určitě shánění a pobíhání, ale než kouzlo Vánoc doopravdy pohladí všecky po tváři, zkuste se na chvíli zastavit, uvařte si dobrou kávu nebo čaj a ponořte se do vánoční atmosféry, kterou jsme se pokusili navodit...
Růže žlutá, červená, Každá z nich je nádherná. Růže voní vždy a všude, radost z ní mít každý bude. Růže je krásná kytička, bude z ní mít radost každá družička. Růže vodu potřebuje, Každá dívka ji miluje. Růže i já rád mám i mamince jednu dám. A to je konec mojí básně, na světě je vždycky krásně. Marek Kunz, 5. C
Markéta Rösnérová, 4. C
Valentina Blahová, 1. C
Podzim Ze stromů už listy padají, zvířata si úkryt hledají. Ne všichni ale skrýše mají, někteří ptáci raději odlétají. Kluci i holky berou draky do dlaní a na kopec rychle uhání. Všichni už se těší velice, u táboráku na párek a kus krajíce.
Ohníček Když zapálím ohníček, upečem si buřtíček. Pozor! Ať ho nespálíme, pak ho pěkně nakrájíme. Snězme jich co nejvíce, k tomu čerstvé krajíce. Vezmeme si talíře, jak od strejdy malíře. Kdo nemá rád buřt masový, upeče si brambory. Pak si můžeme vzít taky, nezapomeneme na velké vaky. A večer půjdeme spáti, doma nás bude čekat máti!
Na podzim stále větší zima je. ráno co ráno jinovatka trávu pokryje. Dny se krátí a noci stále přibývá, celá zima se k spánku ubírá. Lukáš Holman, 5. C
Zima Zima, zima už je tu, utíkejme pro tátu. Budou zimní radovánky, děti staví sněhuláky. Všude sníh a led, koulovačka je tu hned, maminky se jenom diví, že kluci lítaj jako diví. Pavla Mitáčková, 3. B
Diana Pluháčková, 6. A
Martin Zakopal a Adam Llanos, 5. C
Martina Špačková, 4. B
Když jsem ráno vstal, mléko jsem si dal, k tomu rohlíček, abych byl chlapíček. Z toho energii mám a do školy pospíchám. Kamarád už na mě volá, Eriku, pohni, bude škola. V šatně papuče si dám, už to všechno dobře znám. Proto pro mě učení není žádné mučení. Erik Guřan, 5. C
Ohníček Ohni, ohni, ohníčku, dej nám tepla trošičku. Zahřej ruce studené, ať nás zima nezebe. Ohni, ohni, ohníčku, zaplápolej trošičku, aby srdce kamenná okřála a byla veselá. Ohni, ohni, ohníčku, dej nám světla trošičku, abych na cestu viděla a domů nezabloudila. Eliška Plisková, 4. B
Nicolle Brázdilová, 5. C
Blíží se konec kalendářního roku a my opět přinášíme nové číslo časopisu, který určitě netrpělivě očekáváte. Snažili jsme se ho naplnit pestrobarevnou směsí všeho, co vaše děti dokázaly vytvořit za poslední čtyři měsíce.
Floorball
November
Sladkosti
Kačenka a lístek
I play floorball, I shot the ball, I eat a roll, I got a goal, I shot a player head, He is screaming, He is bleeding, I shot head, I am dead, I pick a cap, I am dead.
November comes and November goes. With the last red berries and the first white snows.
Sladkosti a cukroví? Vždyť se nikdo nedoví, že v neděli před spaním naplním se cukrovím.
Lístek dubový spadl do vodičky, Anička ho jistě vyloví, dívá se na kachničky.
Veronika Paseková, 6. A Libor Zapletal, 1. B
Jolana Bubelová, 1. B
Magdaléna Bašková, 4. C
Nicolas Janský, 7.A
Jednou jsem se tolik přecpal, že jsem pak celou noc nespal. Cukrátka a zmrzlina nebo popcorn do kina, tohle všechno zdravé není, zuby se nám rychle změní. Sladká čokotyčinka nebo chutná zmrzlinka a další různé sladkosti jsou jen nezdravé hlouposti!
Příběh na S Sylvie Sysláková sýčkovala se Simonou Silonovou. Sesypaly sýkorkám sýrový sýr. Simona syčela sama, Sylvie sypala sůl. Syn sytého sysla slyšel syčet Simonu. Smál se směšnému syčení. Slepýš se sesypal, Sylvie ho solila sladkou solí. Simona sypala silonky sýrovým sýrem.
Lístek připlave k nim a kačenka se vyleká, lístek plave dál a kačenka letí dodaleka.
Jakub Rozehnal, 1. C
Jablko a hruška, možná je to fuška, ale to jsou zdravé věci, takže jezte a žádné kecy!
Antonín Kolouch, 5. A
První fotbalové kroky
Cestuje z řeky do řeky, z jezera do jezera, pozná nové kačenky a taky kačera. Tereza Šůstková, 4. C
A. K. Večeřová, 1. C
Začalo to před třemi roky, když jsem udělala první fotbalové kroky. Dostávala jsem rány, šlapáky, kopance, klukům jsem byla spolehlivý obránce. Volný čas na hřišti prožívám, fotbal si nesmírně užívám. Postupuji klidně a pomalu, stojí to všechno velkou námahu. Teď jsem hvězda veliká, soupeř přede mnou utíká.
Kačenka plave dál, poznává nové děti, děti si s ní hrají a pak zas popoletí.
Daniel Řezáč, 4. C
Michaela Marešová, 4. C
Anička ten lístek vyloví a kačenka se vrátí zpět, lístek už je na suchu a kačenka pozná svět.
Denisa Janíková, 5. B Václav Brázdil, 1. A
Jasmína Koniorová, 1. C
Zuzana Nováková, 1. B
Daniela Jarcovjáková, 1. C
Příběh na P Petr postavil pevnost pro pakoně. Pakoně prchali pro pumu. Pavel prchal pro Petra. Petr pádil pro Petru. Petra prchala pro pomoc. Petr Kopecký, 4. C
Medvěd a myš Jednou v lese potkají se medvěd a myš. „Jsem silnější než kdokoli jiný, víš?“ „Nebudem se provokovat, budeme se přetahovat!“ „Dobrá,“ kývl medvěd, přinesl lano dlouhé kilometrů devět. Medvěd kráčel lesem celým, myš lano uvázala ke kmenům obrostlým. Medvěd táhl, táhl, ale myš nikdy nepřetáhl. Poučení: nevytahovat se nad menším a slabším. Karolína Holcová, 6. B
David Krátky, 3. C
První školní den
Komiks podle Lovců mamutů nakreslily Tereza Geržová, Dorota Karlová, Eva Kůřilová, 4. A
Představte si, že jste zpátky na počátku školního roku. Jaké to bylo, nebo jaké by to mohlo být, se pokusili sepsat naši osmáci. První školní den je vždycky ten nejhorší, protože se vám nechce vstávat, prázdniny jsou fuč a nevíte, co ve škole bude, jestli nepřibudou žáci nebo nedostaneme neoblíbeného učitele. Na svůj úplně první školní den ale člověk vzpomíná rád, protože je to zase něco nového - a zároveň prvňáčci neví, do čeho jdou... Hm... pamatuji se, že jsem měla růžovou aktovku a copánky dlouhé až po zadek. Ten slavný den D se stával skutečností... Nejprve jsme šli do šaten a tam jsme si dali přezůvky, potom jsme šli do jídelny, kde byla spousta dětí, které seděly na židlích naskládaných do oblouku. Uprostřed toho oblouku stála paní zástupkyně a pan ředitel, kteří vyprávěli, co všechno zažijeme a že budeme jezdit na výlety atd. No a na závěr jsme dostali keramický klíček s červenou šňůrkou a řekli nám, že je to klíček od prvního školního roku. Myslím, že ten klíček mám ještě doma, ale nic neslibuju. No a tak si pamatuju první den ve škole! Věra Daňková
Můj první školní den byl opravdu otřesný. Jelikož jsem byl už v 85. třídě a v roce 5001, škola mě opravdu nudila. Pořád počítání, dělení, násobení a tak dál. Ale na druhou stranu máme i zábavné a nové předměty, mezi ty zábavné patří tělocvik a čeština a mezi ty nové chemie. V první hodině to byl jenom takový úvod k učivu. Paní učitelka nám ukázala všelijaké zkumavky, baňky, trychtýře... Víte, na co se netěším? Nevíte? Já vám to povím: na střední se netěším, sice to bude až za 50 let, ale i tak. Cilililink! A už zvoní, už musím domů, tak čau. Dušan Rác
Tomáš Mar nec, 5. C
Za devatero horami... néé, dělám si srandu. Tak jak bych měla začít? Zakrákoral kohout, já jsem vyskočila z mého dřevěného pelechu, dala si oříškový jogurt, oblékla si kalhoty s kapsami od krtečka a vyrazila. Dlouhá cesta lesem, prašná cesta mě trochu zašpinila, ale stejně jsem doběhla až do veveří školy. Dole u kmenu stromu byly šatny a nahoře učebny. U školy na mě čekala kámoška Čiperka. Když jsem se na ni podívala, vzpomněla jsem si, že nemám aktovku. A jéje, první školní den a já zapomněla aktovku SE TŘEMI OŘÍŠKY!! Řekla jsem Čiperce, ať mě na pět minut omluví. Rychle jsem pelášila domů, a koho to na cestě do školy nevidím - samozřejmě mámu! Nesla mi moji aktovku S OŘÍŠKY! Takže jsem tu první hodinu nakonec stihla. Náš pedagog byl samec, třída vyzdobená jak na svatbu, hodně informací najednou! Rozloučili jsme se a šli domů. Dominik Fuksa
Veronika Jonášková, 4. B
Zuzana Sikorová, 4. B
Podzimní vycházka Venku prší a já nevím, co dělat. Ale maminka mi řekla: „Jestli chceš, můžeme jít na procházku.“ „To je dobrý nápad!“ Tak jsme se oblékly a šly jsme. Venku už nepršelo a byla nádherná duha. Šly jsme po cestičce a uviděly jsme krásné barevné listí. Viděly jsme: široké listí, žluté listí, hnědé listí, trojbarevné listí. Potom jsme viděly nějaká zvířátka a pak jsme šly domů. Doma jsem se osprchovala a šla jsem si lehnout. Maminka mi přečetla pohádku. Zavřela jsem oči a spala. Maminka mi dala pusu na čelo a šla si lehnout. Romana Láčíková, 3. B
Barevné listí Stalo se to dávno, nikdo už neví kdy. V sadu, kde se větve stromů dotýkaly jedna druhé, povídá třešeň: „Slyšíte mě, kolegyně, všimly jste si, jak se mi krásně vybarvily třešinky dočervena?“ A meruňka překotně odpověděla: „I mé plody jsou překrásně oranžové až žluté, škoda, že nemáme i takové nádherné barevné listy, každý by se za námi otočil a koukal.“ A tak se všechny stromy dohodly, že budou své listy vybarvovat a na podzim vyberou ty nejhezčí ze všech a vyhlásí, kdo je nejkrásnějším stromem sadu. A listy se opravdu snažily. Už v září byly některé žluté, oranžové až červené a žíhané a zkroucené a já nevím, co Lucie Janíková, ŠD ještě. No, a když přišel listopad, řekly si, že soutěž ukončí, a začaly porovnávat. Utkaly se ve dvojicích a ten, jehož listí nebylo tak krásné jako soupeře, musel listí shodit, aby byl napořád vyřazen a nemohl podvádět. A stromy opadávaly a opadávaly, další a další. Všude v sadu byly všechny stromy holé a zbyl jen javor a břečťan. Všechny stromy uznaly, že javor má sice listy krásně barevné, ale nějaké oschlé, zato břečťan, i když je jen zelený, má listy tuhé a plné života - a že byl poslední soutěžící, soutěž vyhrál. Od té doby všechny listy stromů kolem nás opadávají každý podzim, jen břečťan si je nechává i v zimě. A když na jaře vysvitne první sluníčko, stromy se už nesnaží mít listy barevné, ale jako břečťan jen zelené - snad chtějí na podzim vyhrát soutěž. Zuzana Ondrová, 3. B
Jonáš Kraváček a Ondřej Rybenský, 4. A
Příběh podzimního listu Zatím bylo léto a namyšlený list se chlubil, že je nejzelenější. „Heč, já jsem nejzelenější, heč!“ Listy ho neměly rády. Pořád se jenom chlubil a chlubil, nechtěl si s nikým hrát a byl hrozně namyšlený. Léto pomalu plynulo. List byl na stromě, který byl na zahradě. Jak léto uplynulo, začal podzim. Listy se pomalu zbarvovaly a list se chlubil: „Heč, já se zbarvím nejkrásněji, heč!“ Namyšlený list se zbarvil dočervena, dožluta, dohněda a byl krásně barevný. Chvíli se parádil na stromě a pak spadl na zem. Pořád nic netušil. Ležel na zemi a koukal po zahradě. Za tři dny přišel pán, podívá se na zahradu a říká: „To je spoušť!“ Rychle se dal do úklidu a shrabal všechny listy do pytle. List ještě nic netušil. Byl v pytli ve sklepě. Za čtrnáct dní pán pytel vytáhl, vysypal do ohně a šel na zahradu. Teprve teď namyšlený list pochopil, že je v ohni a že bude všem pro smích. List se zanedlouho vrátil do lesa celý shořený. Neposmíval se a nechlubil se. Věděl, že ostatní jsou hezčí. List se poučil. Ostatní se mu nesmáli a vzali ho mezi sebe, i když byl ošklivější než oni. List se potom už nikomu nikdy nechlubil. Pavla Mitáčková, 3. B
Karel Macháč, 1. C
Kristýna Štětkářová, 1. C
Adéla Tomášová, 1. B
Milan Švenda, 1. B
Ohlédnutí Ohlédnutí za školou, za tou starou budovou, staré dobré časy, šedivěj mi vlasy. Už se mi moc stýská po spolužácích z loňska. Někteří mi hodně chybí, jiní měli malé chyby.
Michaela Kuchařová, 1. A
Silvie Řehoříková, 8. A
NA NAŠÍ ŠKOLE SE KAŽDOROČNĚ KONÁ LITERÁRNÍ SOUTĚŽ. TÉMA TÉ LETOŠNÍ ZNĚLO: OHLÉDNUTÍ. NĚKTERÉ OCENĚNÉ PRÁCE SI MŮŽETE PŘEČÍST I VY.
První, druhá, třetí třída, teda, teda, to je věda. Jednou když si vzpomenu, nikdy nezapomenu. Vanesa Kostelecká, 1. C
Valérie Bršlicová, 5. A Andrea Láníková, 1. A
První třída Když jsem poprvé vstoupila do 1. B, myslela jsem si: „Jak to dopadne?“ Byla jsem ve třídě úplně cizí. Představy o přátelství najednou mizí. Třída byla celkem velká, najednou celá třída zmlká. Do dveří vchází nějaká paní: „Dobrý den, děti, naučím vás čtení a psaní.“ Tady jsou vaše jména,“ při ukázce ruku zvedá. Paní učitelka mě vyvolá mezi posledními: „Ukaž své jméno mezi ostatními.“ Pomalu usedám na své místo, jak se tu budu mít, není mi jisto. Vím, že rodiče vzadu čekají, ty myšlenky mi náladu zvedají. Věčně tu ale nebudou, chvíli snad ještě pobudou. Kamarády si snad najdu, sympatická mi přišla ta holčička vzadu. Hlava plná úvah o těžkém osudu, dobrého cíle snad rychle dobudu. Najednou „Crr“, zvonek zazvoní a já se budím ze spaní. Eliška Riesslerová, 5. B
Fotky Zuzana Nováková, 1. B
Pohádka o koníkovi Jednou jeden koník byl na procházce. Šel a šel a našel tam jednu červenou kytičku. Když k ní přivoněl, tak kýchl a řekl si: „Aha, asi mám rýmu.“ Šel domů a cestou potkal antilopu. Antilopa řekla: „Kam jdeš?“ „Šel jsem na procházku, přivoněl jsem ke květině a takhle jsem kýchl: Hepčik! Tak vidíš, jakou mám rýmu.“ Koník se vrátil zpátky domů, lehl si do postýlky. Řekl mamince, ať mu uvaří čajík. Nakonec šel k panu doktorovi a pan doktor zjistil, že není nemocný, ale jenom si přivoněl ke květině kýchavce. „Proto jsem šel na tu procházku znovu a té květině jsem se raději vyhnul. Radši jsem si vzal s sebou knihu květin. Najednou jsem vykřikl „Au!“, podíval jsem se na tu divnou rostlinu a nalistoval jsem na stránku pět. Vyčetl jsem, že to je kopřiva. Taky jsem se dozvěděl, že sice moc ošklivě žahá, ale po jejím žahnutí jsi velmi zdravý.“ Tak ahoj!
Odpoledne pršelo a já jsem se nudila. Co budu dělat? Už vím, podívám se na fotky. Vzala jsem si album, sedla jsem si na pohovku a začala si je prohlížet. Zaujaly mě fotky, kde slavím narozeniny. Hele, tady si hraju s naší fenou Dantesou a tady obrázky z Vánoc, veselý Silvestr. Potom jsem zahlédla fotku s babičkou a dědou. To mě rozesmutnilo, protože už nežijí. V tu chvíli jsem si uvědomila, že se čas nedá vrátit. Ale kdyby to šlo, udělala bych to. Zase bych si hrála s dědou na dvorku, pomáhala babičce v kuchyni. A všichni bychom byli moc veselí. Doprohlížela jsem si ty fotky. Chvíli jsem přemýšlela, proč se to muselo stát. Tento rok nebyl moc dobrý. Snad ten další přinese plno pěkného. Nicole Hastíková, 5. B
Veronika Vašátová, 2. C Jakub Fabrika, 2. C
Vojtěch Kovařík, 7. C
Roman Vybíral, 7. C
Fotografie Jednou jsem šla do ložnice, Lenka Hrdinová, 5. A uviděla jsem tam ve skříni tři krabice. Byly tam fotografie. Tak jsem si sedla na postel a začala si je prohlížet. Nejde mi do hlavy, že ten čas tak rychle letí. Nejde ho vysypat jak to smetí. Ach, to jsou vzpomínky. Hodně jsem se zasnila. Od dob předškolního věku se můj život úplně změnil. Měla jsem a mám to pravé veselé dětství. Krásné fotografie z prázdnin u obou babiček, z výletů, z oslav, no prostě nádhera. A tady je fotka, kde jsem malý prcek - blonďatá s modrýma očkama. To je ale sranda, už mi bude 11 let, ale jsem pořád to malé dítě. Zvídavé, hloupé, naivní, co neustále musí dělat hlouposti. A hele! Tady mám krásné fotečky ze školky. Tato léta mi opravdu schází. Ta byla stejně ze všeho nejlepší! Táta a máma, jejda, ti se ale změnili. Ale v duši jsou neustále krásní a mladí. Michaela Láníková, 5. B Ještě že ty fotky máme. Báječně se u nich vzpomíná…
...A TAKÉ SE V PROSINCI KONAL DALŠÍ ROČNÍK FILMOVÉHO FESTIVALU ANIMAN , PRO KTERÝ NAŠI ŽÁCI VYRÁBĚLI PLAKÁTY
Autoři:
Můj nejhorší sen Jdeme s naší partou po dlouhé tmavé chodbě. Ta nás vede ještě do větší tmy. Zatím se nikdo nebojí. Jenom já si nejsem jistá. Dojdeme ke starému zrezavělému žebříku. Pomyslela jsem si: „Byl to dobrý nápad?“ Opatrně dávám nohu na žebřík. Bojím se! Srdce mi tluče rychle jako nikdy jindy. Vylezeme a před námi je velikánská hala. Na konci haly svítí světlo, které už dohasíná. Jdeme pomalu - jen co noha nohu mine. Pod námi vrže podlaha. Čekám, co se bude dít. Mám husí kůži. Nikdo nemluví. Nemáme tu odvahu vyslovit jedinou hlásku… BÁC! Vracím se z říše snů do skutečnosti. Mám zamlžené oči. Chvíli se vzpamatovávám. Vedle mě stojí máma a říká mi, že jsem zaspala. Při cestě do školy mi to vrtá hlavou: PROČ SE MI TO Patricie Večeřová, 5. B ZDÁLO?
Nehoda na kole Když mi bylo asi pět roků, měl jsem nehodu na kole. Byl jsem tehdy na pár dní u babičky v Hluku. Babička musela do práce. Hlídala mě teta. Po obědě jsme šli jezdit s Davidem na kole. Jel jsem hrbolatou zkratkou, když se to stalo. Spadl jsem z kola přímo na hlavu. Neměl jsem přilbu, což byla zásadní chyba. Z hlavy a ze rtu mi tekla krev. Teta měla strach, tak se mnou jela na úrazovku. Pan doktor mě ošetřil a řekl, že se nic vážného nestalo, ale že na kole mám mít helmu. Jsem rád, že to tak dopadlo. A od té doby na přilbu nezapomínám. Mohlo by to totiž dopadnout mnohem hůř! Dominik Mrázek, 5. B
Běh šestiminutovky V hodině tělocviku nám pan učitel řekl, že budeme běhat šestiminutovku. Za tři a půl kola je jednička. Za čtyři a více kol jsou dvě jedničky. Pan učitel zapískal na píšťalku - start! Začal závod s časem. První kolo bylo v pohodě. V půlce druhého jsem byl trochu unavený. Ale pořád jsem měl energii. Po dvou kolech zbývaly ještě tři minuty do cíle. Padla na mě únava. Sbírám poslední zbytky sil. Už jen jedna minuta do konce. Trochu jsem zrychlil. Třetí kolo mám za sebou. Ozval se hvizd. Je konec. Uběhl jsem tři a půl kola. Dostal jsem jedničku. Tělocvik se mi moc líbil. Filip Růžička, 5. B
Dominik Fuksa Martin Kasík Martin Kostelecký 8. B
A TEĎ UŽ SE MŮŽEME ZAČÍT VĚNOVAT VŠEM DÍLKŮM, KTERÁ NAŠI ŽÁCI VYTVOŘILI K TEMATICE ZIMNÍHO A VÁNOČNÍHO ČASU. PŘIJEDE MARTIN NA BÍLÉM KONI, PŘILETÍ ANDĚLÉ (MOŽNÁ), OZDOBÍME VÁNOČNÍ STROMEČKY, NETRPĚLIVĚ ROZBALÍME VÁNOČNÍ DÁRKY...
Aleš Stuchlík, 7. C
Ahojky Zimo, moc se na tebe těším. Miluju, když roztrhneš ten sněhový polštář. Každý je rád, užívá si, krásná nálada a ten klid vánoční. Doufám, že tento rok ty polštáře vysypeš celé. Až přijdeš, všichni budou šťastní, že sněží. A tak ti tímhle posílám žádanku o to, aby začalo sněžit. Já vím, že toho chci moc, ale kdyby sis to s panem Podzimem nějak vyříkala nebo domluvila, tak bys mohla začít i dřív. Možná by to bylo i lepší. Jak pro tebe, tak pro mě a ostatní kluky a holky. Miluju, když pokryješ tu krásnou krajinu bílým sněhem. Děkuji. S pozdravem Jan Palíšek, 8. B
I ve vyučování může být veselo… Například když se učíme přídavná jména! 2. C
Baňky z 5. C
Martin Mikeštík, 5. A
Výlet Když vyjeli jsme do Kovosteelu, paní učitelka měla zas hlavu v pýru, byl nás plný vlak, paní učitelce stoupl krevní tlak. Nemá to s námi zrovna nejsnazší, jsme čerti, jak se patří! Velkou odvahu přeci jen měla, na výlet s chutí s námi jela.
Nejlepší atrakcí bylo hřiště, jela bych tam ráda i příště. V kovozoo jsme viděli zvířátka kovové, byli to kouzelní neživí tvorové. Byl to prostě umělecký skvost, zážitků máme všichni dost a dost. Z výletu se radujem, paní učitelce děkujem. Patricie Večeřová, 5. B
Ahoj Zimo, vím, že jsi ještě daleko, ale přesto je tu strašná kosa. Je sice teprve podzim, ale už jde vidět, že se blížíš. Prosím tě, kdybys trochu zpomalila své tempo, dala si pauzu a dorazila na Vánoce. Ale jenom to s tou pauzou zase nepřežeň, nechci už další Velikonoce místo mrskání odhrabovat sníh. A také tě ještě prosím, aby ses mírnila a neřádila jak na severním pólu, i když by bylo fajn mít tu tučňáky nebo lední medvědy. A ještě bych chtěl, aby ses moc nezdržovala, i když asi nemáš co na práci. To je tak vše, měj se a přijď včas. Ahoj. Jakub Werner, 8. B
Anna Orlová, 7. B
Já: Zimičko, kdepak jsi? Už mi chybí tvé pevně chladné ručičky… Chybíš mi. Zima: Ale proč bych měla přijít, když tu již jsem? Akorát mě nevidíš. Já: Ale nejsi, nevidím tě zde. Kde máš své chladné ručičky? Proč není venku -20 a proč nevidím poránu námrazu? Zima: Omlouvám se mnohokrát, ale nemám ještě sílu, musíš ještě chvilku počkat…
Jan Šiška, 2. B
Pavel Balusek, 8. B
Vánoce Vánoce, Vánoce už přicházejí, těšte se, co nám dají. Panenku, autíčko nebo také přáníčko, tričko, šátek pro tento svátek. A ještě něco k tomu, hvězdičku a radost v domu. Diana Šťastná, 7. C
Josef Novák 1. A
První vločka To malé pírko, co letí k nám dolů z nebe, je dárek andělů pro děti, jenom tě trochu zebe. Ta malá bílá hvězdička, co na dlani ti leží. Podívej! Poprvé sněží! A stromeček v celé zemi krásně voní Vánocemi.
Markéta Plisková, 2. B
Vánoční čas Těšíme se na Vánoce, škoda, že jsou jednou v roce. Koledy si budem broukat, klidně může venku foukat. Stromeček si nazdobíme, dobroty si připravíme.
Maminčino cukroví celý byt nám provoní. U stolu se všichni sejdem, bez dárků dnes neodejdem. V pokoji se třpytí jmelí, dostali jsme, co jsme chtěli.
Nikola Martináková, 2. B
Daniela Prázdná, 1. A
Veronika Vašátová, 2. C
Zuzana Velká, 5. C
Ondřej Zakopal, 2. B
O neposlušném Honzovi
Anna Bartoníková, 1. C
Adam Sychra, 5. B
Lucie Janíková, 1. A
Jednou dávno pradávno v Bochánkové ulici na konci Otrokovic žil kluk, který se jmenoval Honza. Nebudete tomu věřit, ale nevěřil na Ježíška. Už tři roky se snažil zlobit, jak nejlíp uměl, ale pokaždé něco pod stromeček dostal. Kvůli tomu už na něj nevěřil. „Maminka říkala, že když budu zlobit, nic nedostanu. Přesto pod stromkem vždycky něco mám. A to znamená, že Ježíšek neexistuje a dárky kupují rodiče.“ Jednou o Vánocích se Honza rozhodl, že bude celý den sledovat stromeček a jeho okolí. Přemohla ho však únava a na malou chvíli usnul. Probudilo ho až cinkání zvonečku. Když otevřel oči, uviděl hromadu dárků. Zaradoval se. Po chvíli zjistil, že jen jeden byl pro něj. Na něm bylo napsáno: „Ahoj Honzo, každý člověk si zaslouží dárek, i když zlobí. Sice jich není moc ani nejsou nejlepší, ale Vánoce jsou svátky radosti ne zklamání. Proto ti každý rok dárky nosím! Šťastné a veselé přeje Ježíšek“ Honza chvíli nevěřícně zíral, protože byl moc překvapený. Ale od té doby přestal rodiče zlobit.
Sněhuláček
Štědrý večer
Sněhuláček fešáček má mrkvový pršáček, z uhlíků má knoflíky a je tákhle veliký.
Zazvonil zvoneček, už je tu stromeček. Maminka rozdává, tatínek postává. Já fotím fotečky, bratříček maličký má v ruce mašličky.
Jan Rosík, 2. B
Veronika Jonášková, 4. B
O neposedném beránkovi
Sníh
Na velké zelené louce se páslo stádo oveček. Mezi nimi byl i neposedný beránek Kuba. A protože byl nedaleko hluboký les, ve kterém byli vlci, hlídali toto stádo dva pastevečtí psi Dyk a Azor. Beránek Kuba byl moc nezbedný, prováděl samé hlouposti, dělal si z oveček a psů srandu. A tak jednoho dne, když se beránek Kuba zase nudil, stalo se něco, co se stát nemělo. Volal: „Pozóór, vlci!“ Ovečky se polekaly, Dyk s Azorem je zaháněli, aby se schovaly. Vtom se beránek Kuba začal smát a smát. „Hahá, naletěli jste, žádní vlci tu nejsou!“ zvolal beránek a utíkal k ovečkám, aby jim řekl, jak si z nich vystřelil. Ovečky se zlobily: „To se ti, Kubo, jednou vymstí! To se nedělá!“ Ale Kubovi to bylo jedno. Hlavně že se pobavil. A aby toho nebylo málo, tak svůj pokus o žert ještě jednou zopakoval. Druhý den svítilo krásně sluníčko, větřík pofukoval - a co se nestalo. Kuba stál na Adéla Židlíková, 1. C konci stáda a viděl, jak od lesa běží vlci. Začal ze všech sil křičet: „Pomóóc, pomoc - Dyku, Azore, běží sem vlci! Blíží se k nám! Pomozte nám!“ Tentokrát to byla pravda. Vlci se opravdu blížili a mířili k beránkovi. Azor a Dyk leželi pod stromem a Kubovo volání nebrali vážně. Jen si mezi sebou řekli: „Zase si z nás dělá srandu. Už se od něj nenecháme napálit!“ A jak to dopadlo? Vlci zakousli Kubu a s ním tři ovečky, které také nevěřily jeho volání o pomoc. A co z toho plyne? Nevyplácí se zbytečně pokoušet štěstí a dělat si srandu z vážných věcí. Tereza Hřibová, 6. B
Vánoce Padá k zemi vločka malá, copak asi říct chce nám? Že k nám opět po roce přišly milé Vánoce! Maminka v kuchyni večeři chystá, tatínek stromeček s dětmi strojí. Že přijde Ježíšek, tím jsem si jistá, už se moc těším, až dech se mi tají. Stromeček pokojem nádherně voní, Ježíšek zvonečkem na nás už zvoní, společně všichni si koledy zpíváme, dárečky navzájem spolu si rozdáme. Kateřina Maršálková, 2. B
Markéta Žálková, 7. C
„Sníh nenapadne,“ řekla jsem bráškovi, který se smutně díval z okna. Venku byla jen jinovatka, která tak tak držela na prořídlé trávě a do pouze na oko zmrzlých louží se bořili lidé. „Ach jo,“ řekl brácha a podal mi další ozdobu na stromeček. Držela jsem hvězdu v rukách a podívala se z okna. Představila jsem si sníh, nádherně zasněženou půdu, sněhuláka bez pusy, jak ho staví můj kamarád Daniel, a louže tak zamrzlé, že po nich každý uklouzne. “Haló, pojď sem, slyšíš?“ vytrhlo mě najednou z představ. „Ano, už jdu, mami!“ zavolala jsem a šla mámě pomáhat péct cukroví. Večer jsem se naposled dívala z okna a hladila naši sněhobílou kočku Micku. Pak jsem si sedla na postel a jen tak si na papírek napsala: přála bych si sníh. Papírek pak zmačkala a hodila jsem ho do kouta. Micka se na něj okamžitě vrhla a začala si s ním hrát. Já jsem šla spát, zítra bude Štědrý den, i bez sněhu se bylo na co těšit. Ráno mě probudila Micka. Neustálým šťoucháním mě donutila otevřít oči. Posadila jsem se a podívala, co chce. Za neustálého mňoukání vyskočila na parapet. Šla jsem za ní: „ Tak co ch…“ dál jsem se nedostala. Venku byl sníh! Oblékla jsem se, naškrábala na papír vzkaz pro Aneta Sejrková, 2. C rodiče, strčila müsli tyčinku do kapsy, vzala Micku a vyběhla ven. Venku byl sníh, stála jsem uprostřed zasněženého chodníku a dívala se na tu nádheru. Micka stála kousek dál a tvářila se, že by se bez sněhu obešla. V dálce jsem zahlédla postavu, nabrala jsem do rukou sníh a rozběhla se. Hodila postavě na hlavu a zakřičela: „Ahoj, Danieli.“ Daniel vzal sníh a oplatil mi to. Tak jsme se chvíli koulovali a pak vyčerpaně sedli na obrubník. Sáhla jsem do kapsy a vytáhla jsem müsli tyčinku. Rozbalila jsem obal a zakousla se do ní. „ Doufám, že se ta tyčinka nebere jako sladké, dala jsem bratrovi slib. To abych mohla vidět zlaté prasátko.“ Daniel se zasmál. Celé dopoledne jsme se pak koulovali, stavěli sněhuláky a po čase se připojili i ostatní.“ Pak jsme se rozloučili, šla jsem domů a dívala se na televizi. Před šestou jsme se oblékli a jeli do kostela. Po kostele snědli štědrovečerní večeři a rozbalili dárky. Nový mobil, šála ani lyže mi neudělaly takovou radost jako skutečnost, že venku je sníh. Potom jsme šli ven a zapálili prskavky, rozsvítili bílá světélka na keři. Pak nám zahrál Tichou noc Daniel, který se přišel pochlubit novými houslemi. Všichni jsme si večer užili. A na chvilku mě napadlo: to, že napadl sníh, nebyl to náhodou zázrak? Kateřina Janíková, 7.C
Zkuste se podívat z okna. Co tam vidíte? My vám nabízíme pohledy našich deváťáků: KDYŽ SE DÍVÁM Z OKNA
Jan Zábojník, 1. C
Lucie Pajchlová, 2. B
Nella Hillerová, 2. B
Jakub Pavlištík, 1. A
Michaela Vlčková, 2. B
Terezie Štachová, 2. C
Sedím teď v lavici a dívám se z okna. Vidím spoustu barev, domků, zeleně a krásně modrou oblohu s malinkatými bílými obláčky, které se v podzimním čase ještě stále vytrvale drží na obloze. Slunce svítí a člověk by ani neřekl, že začal advent. Stromy jsou sice už zbarvené do hnědých odstínů, ale tráva vzadu na kopci je stále zelená. Když se podívám trochu dolů, můj zrak padne na cyklistu. Brázdí si to uličkami a vypadá, že má naspěch. Taky si tak trošku připadám. Vypadá to, že v dnešní době mají všichni napilno a stále někam spěchají. Já se teď ale pokusím zastavit a vychutnat si pohled ze čtvrtého patra naší školy, do které už také bohužel dlouho chodit nebudu. Sluneční paprsky se odráží od domků, a tvoří tak pozoruhodné tvary a stíny. Ptáky jsem nepostřehla, ale myslím, že se určitě na nějakém dřevěném bidélku krmí. Abych řekla pravdu, nezávidím jim. I když jindy, v jiném ročním období, například v létě, bych si to s nimi bez váhání vyměnila. Nella Hillerová, 2. B Veronika Juřicová, 9. A
Když se podívám z okna, vidím přírodu a město, ve kterém jsem se narodila. Vždy si vzpomenu, jak jsem jako malá byla neustále venku a viděla svět nějak větší. Z druhé strany toho okna sedím já a připadám si jako v kleci. Jaké by to bylo, být teď venku místo školy? Vedle svítivých panelových domů se tyčí pár neuspořádaných stromů. Na jednom z nich je jmelí a já myslím na Vánoce. Jaké asi budou letos? Za domky jsou kopce, které jsou sice malinké, ale v této krajině, kde máme spíš roviny, jsou vzácné. Kopce jsou většinou pokryté tmavým lesem opadaných stromů. V létě vypadaly jinak. Tak se mi stýská po prázdninách. Slunce dnes krásně svítí, a tak vidíme babičky, jak vychází z domků, aby ukořistily ještě trochu sluníčka, než přijde do města zima. Už čekáme jen na to, až ve dvě zazvoní, abychom stihli také ještě trošku sluníčka a mohli se konečně vrátit k jinému oknu, oknu našeho pokoje. Domky pod oknem jsou tvarově stejné, avšak každá půlka domu má jinou barvu, přijde mi to, jako by se Filip Suchánek, 2. B sousedé nedokázali domluvit. Mraky dnes plují po obloze klidně. Snad to bude vydařené pondělí. Eva Melichárková, 9. A
Nejhezčí dárek
Marie Tihelková, 2. C
Je 2. prosince, ještě pořád podzimní den. Při pohledu z okna vidím krásnou zabarvenou krajinu hned v několika barvách, ale jako by utichla. Je v klidné náladě a šťastná, ale žádný pohyb na ní není. Sem tam se někdo objeví a jde poznat, že krajina na něj přenáší svou radost, jako by se měla chystat na procházku s ostatními lidmi. Někde v dáli slyším zpěv pátků a lesy, které si mezi sebou povídají. Ach! Tam na kopci! Úplně na vrcholu té krásy! Stojí tam velký maják. Nikdy jsem si ho nevšimla. Je vysoký, mohutný a na pohled jako by vážil tunu. Leskne se spolu s modrou oblohou, ale vyčnívá jeho červená barva, která sem jaksi zapadá. Jako by sem patřila, byla součástí toho vrcholu. Mírně se k majáku blíží sluníčko, které svítí svými paprsky na jeho špici. Při pohledu zpátky tam, kde sedím, mi pořád něco šeptá jemným hláskem: „Podívej se, jak příroda vstává brzo zrána, jak zpívá a volá, aby si jí někdo všiml.“ A mě pořád zajímá, co se děje, a já se prostě na tu krásu musím podívat. Oči už z ní nespustím.
Nejhezčím dárkem je pro každého něco jiného. Pro někoho je nejhezčí dárek počítač. Pro chudší třeba peníze. Pro malé děti zase nějaké to autíčko. Skromným lidem stačí pohoda, vánoční nálada, cukroví a oslava Vánoc s celou rodinou. Mně by stačil dárek, který by mě překvapil.
Dominik Bak, 1. A
Martin Kasík, 8. B
Kristýna Janečková, 9. A
Maral Zorigt, 2. B
Štěpán Špaček, 2. C
Mladé smrčky se míjejí se starými vyšeptanými duby. Sluneční kotouč lesknoucí se v tom zbytku listí v korunách. Obyvatelé lesů sice už dávno zmizeli ve svých domech, ale i tak se zde objevuje mladá laň a tančí mezi kmeny svého rodného lesa. Vítr hraje svou smutnou podzimní píseň v korunách stromů, ale občas, když se ztiší, je slyšet to tajuplné ticho. A když se objeví palouček, není na něm poznat strach z nadcházejícího období chladu a strádání, je na něm vidět jeho klid, mír a lhostejnost k lidem. Nebe je nejkrásnější část této oázy klidu a pokoje. Je blankytně modré a Lucie Pajchlová, 2. B úplně bez mráčků, jako kdyby ho někdo vymetl koštětem. Už z něj není cítit to tajemno a neznámo, kterým bylo zastřeno temnými mraky. Bylo to, jako když přikryjete dítě teplou a tlustou peřinou životodárné tekutiny. Jan Netuka, 9. A
Monika Bartošíková, 9. A Eva Hurtová, 6. B
Vánoční stromeček Je adventní čas. Na parkovištích před velikými obchody se prodávají vánoční stromečky. Fouká studený vítr a všude znějí koledy. Mezi vánočními stromečky jsem i já. Mám skoro tři metry a čekám, kdo si mě vybere. Větve mám stažené, je tu těsno a zima. Už aby někdo přišel a koupil si mě. Co to slyším? Není to dětský smích? Super, vybrali si mě. Naložili si mě na vozík a už mě odvážejí. Pá,pá zimo. Co se to děje? Už zastavujeme. Páni, to je krásný dům. Pozor, opatrně se mnou do těch dveří, ať si neodřu větve. Je tu krásně teplo a voní tu perníčky. Vedle pohovky je nachystaný stojan a krabice s ozdobami. Konečně mám volné větve a můžu se předvést v celé kráse. Přichází děti a věší na mě ozdoby a kolekce. To jsem ale pěkná jedlička - celá zářím. Těším se, jaká překvapení a dárky tady Ježíšek nadělí. Všichni jsme moc šťastní. Marie Páleníková, 5. A
Ondřej Jančík, 1. A
Jak si představují druháci Ježíška? Je to hodný, moudrý, šlechetný a štědrý muž, co nám nosí dárky. Je taky odvážný. (David Kapsa) Jako malá jsem si ho představovala jako normálního ježka. (Kristýna Cahajlová) Má maličké ručičky i nožičky a jezdí k nám v kočáře. (Vojta Trenz) Je krásný, malý v hnědém kožuchu, má malého camprlíka. Je veselý, ale někdy si poplakává. Má dlouhé vlasy. (Štěpán Špaček) Je malý, hodný, narodil se v Betlémě, umí lítat. Chodí ke mně do pokojíku a nosí mi dárky. (Jan Černohous)
Veronika Juřicová, 9. A
No, takže: pro mě by byl nejhezčí dárek zlaté hodinky s vodotryskem. Ano, ty hodinky, které jsem si přál minulý rok. Ale letos bych chtěl, aby z nich stříkalo šampaňské nebo aspoň mléko. Ale jinak si myslím, že nejhezčí dárek je od srdce, ať už je to cokoliv. Já bych se na dárky vykašlal, protože je lepší být se všemi spolu u vánoční večeře a také shánění dárků způsobuje jen starosti. No, tak to je vše, ale hodinky jsou stejně nejlepší.
Kryštof Kašpárek, 8. A
Co bych si přál
Mikulášská říkačka Mikuláš chce básničku nebo taky písničku. Shání na to jenom děti, ať je trochu straší čerti. Jakub Fabrika, 2. C
Jakub Werner, 8. B
Vánoční stromeček Nejkrásnější dárek Po pravdě, nejkrásnější dárek by byl, kdyby se sešla celá rodinka u stolu, bez hádek a mít tam tu vánoční atmosféru. Byli bychom všichni spokojení, že jsou zase ty Vánoce. I když by nebylo zlé dostat nějaké ty supr dárky, které vám rozsvítí úsměv na tváři. A jdete spát se splněnými sny… Kateřina Andrýsková, 8. B
Už se těším, až si mě vyberou a přivezou domů, dají mě do stojanu a začnou zdobit. Na hlavu mi nasadí vánoční hvězdu, posází mě svítícími světýlky, krk omotají řetězy a na ruce a kalhoty pověsí barevné baňky. Pod nohy mi naskládají dárky a já budu vonět a svítit. R.Vaněk, 5. A
JAK BY SE LIDÉ K SOBĚ MĚLI CHOVAT V RODINĚ? Měli by si dávat jídlo. Měli by se chovat pracovitě.
Kristýnka Cahajlová Štěpán Špaček
Měli by mít hodně lásky.
Mája Tihelková
Měli by se chránit.
Verča Vašátová
Neměli by na sebe křičet.
Davča Kapsa, Vojta Trenz
Neměli by na sebe mluvit sprostě. Neměli by si nadávat.
Lukáš Bartoň
Terka Vondráčková
Neměli by se tahat za vlasy a dělat bordel. Alexandr Koranda, 8. A
Nica Válková
Ahoj, já jsem Vánoční stromeček. Už se těším, jak si mě někdo koupí. Pak mě vyndají z auta, dají do stojanu a nazdobí. Budu vonět a budu hezký. Také se těším, jak uvidím Ježíška dávat pode mě dárky. Pak bude následovat vánoční večeře na prostřeném stole. A nakonec už všichni rozbalují dárky a celá rodina je spokojená .
Eliška Zapletalová, 6. B
Soňa Valouchová, 1. A
Adam Konečný, 5. A
Martin Hensl, 9. B
Veronika Paseková, 6. A
Ana Vaňková, 1. A
Ahoj, já jsem pan Stromeček a těším se, až na mě navěsí ozdoby. Kolik pode mnou bude dárků a kde budu stát, když jsme se přestěhovali. To bude príma, až ucítím toho smaženého kapra s bramborovým salátem a citrónem, to bude něco úžasného… František Máj, 5. A
Jsem vánoční stromeček. Doufám, že mě už brzo vytáhnou z té krabice, protože je to tu fakt malé. Jsem opravdu zvědavý, jestli budu na tom samém místě jako loni. Čím mě nazdobí, jakou barvu budou mít baňky letos? Ale nejvíc se těším, jak si ze mě budou Kamil s Erikem tajně brát sladkosti a jak se budou tvářit, až uvidí tu fůru dárků… Erik Polínek, 5. A
Vánoční příběh Je 23. prosince 1980. To byly Vánoce ještě Vánocemi, venku sněhu po kolena, děti sáňkovaly a koulovaly se, lidé se procházeli a doma vládla předštědrodenní nálada. Nyní jsou Vánoce na blátě, děti sedí doma u počítače a rodiče šílí a těší se, až to bude za nimi. Ale zpátky k příběhu. Jak už jsem řekla, je 23. prosince a už se to blíží. Děti doufají, že zahlédnou Ježíška a ten jim donese splněná přání. Bohužel, některým dětem se přání nevyplní. Jsou to děti, pro které je rodina jen pár přátel a dospělí, co jim poskytují příbytek, děti z dětského domova. Tyhle děti si přejí jen jedno, být doma s rodinou na Štědrý den, poslouchat koledy a ty nejkrásnější příběhy. A o tom bude moje vyprávění. V domově byla jedna malá holčička, jmenovala se Nina. Tahle holčička na tom ale byla jinak než ostatní děti v domově, ji sem maminka musela dát, protože se o ni sama nedokázala postarat. Její maminka, když bylo Nině pět let, vážně onemocněla a nemohla si dcerušku nechat. Neměla totiž dost peněz, aby mohla na operaci. S Nininým otcem byla rozvedená a ten poté odjel do Anglie za prací. Její matka si myslela, že vážnost nemoci není tak zlá, aby ji nepřekonala, jenže se mýlila. Půl roku po té, co o své nemoci věděla, zjistila, že pokud chce žít, musí na operaci. Měla totiž nemocné srdíčko. Jela tedy i s dcerkou do nemocnice a tam jí řekli, že ji musí okamžitě odvézt na sál. O Ninu se mezi tím staraly sestřičky. Operace trvala asi pět hodin. Když se matka trochu probrala, udělali jí další vyšetření a zjistili, že má stále problémy se srdcem, to znamená, že operace nezabrala, jak měla. Řekli jí, že léčení její nemoci může trvat i rok, protože její tělo velkou rychlostí sláblo. Zděsila se, protože nevěděla, kam dá svou dceru. Doktoři jí řekli, že po dobu léčby může být Nina v domově a poté si ji může vzít zpět k sobě. Matka byla velmi smutná, ale věděla, že jí nic jiného nezbývá, proto souhlasila. Rok uplynul a v domově čekali na příjezd Nininy matky, ale nikdo nepřijížděl. Sestřičky, co tam pracovaly, už byly nervózní a myslely na nejhorší. V tu chvíli zazvonil telefon a jedna ze sestřiček ho rychle zvedla: „Haló?“ „Dobrý den, tady nemocnice Sofia, dovolal jsem se do dětského domova Kryšpín?“ „Ano, ano, u telefonu Marie Dokopalová, voláte kvůli Nině, že ano? Léčba její matky snad nezabírá?“
Martin Severa, 5. B
Zabírá, jen ne rychlostí, jakou jsme čekali, zřejmě bude trvat tři roky, než bude schopna vůbec něco dělat.“ „Tři roky?!“ „Ano, vím, že je to dlouhá doba, ale můžete se o Ninu postarat?“ „Jistěže ano, ale co jí mám podle vás asi říct?“ „Pravdu,“ ozvalo se v telefonu. Po tomhle telefonátu byla sestřička velmi nešťastná. Najednou k ní přišla malá Nina a řekla: „Moje maminka nepřijde, že?“ „Ne,“ odpověděla sestřička se slzami v očích. „Ale až bude zdravá, tak si pro mě přijde, že ano?“ zeptala se Nina. „To víš, že ano, jenom to bude asi nějaký čas trvat,“ holčička se slzami v očích sestřičku objala a odešla do svého pokojíčku. Roky plynuly a Nina rostla. Když začala chodit do školy, byla to ta nejšikovnější holčička. Když bylo Martina Nině devět, začala přemýšlet, Špačková, jestli na ni třeba maminka nezaŠD pomněla, protože vždy na její narozeniny nechala poslat dárek, jenže letos nic. Je 23. prosince a žádné přáníčko k narozeninám nedostala, byla moc smutná a celý den nevyšla z pokoje. Druhý den se probudila, ale nikde nikdo nebyl, chodila po chodbách, ale nikde nikdo. Začala přemýšlet, jestli jí náhodou všichni neutekli, když byla včera tak protivná, ale pak jí to došlo: „Je přece 24. prosince!“ zakřičela a vyběhla ven. Tam všichni zdobili veliký stromeček. Nastal večer a děti se šly navečeřet. Sestřičky připravily dárky. Když bylo vše hotovo, tak zazvonily na zvoneček, děti přiběhly jako velká voda a hrnuly se k dárkům. Byly od sestřiček, ale také od lidí, co na děti mysleli. Měli tam třeba nějaká autíčka, holky panenky a tak. Jen Nina žádný dárek nedostala. Zeptala se sestřiček, jestli si náhodou Ježíšek ty dárky kvůli tomu včerejšímu zlobení nerozmyslel. Sestřičky se usmály a zavrtěly hlavou. Najednou se vynořila ze dveří sestřička Marie a někdo za ní šel. „Kdo je to, Marie?“ zeptala se Nina. „Tvůj dárek,“ odpověděla s úsměvem Marie. Ustoupila a za ní se vynořila krásná paní. Nina se na ni chvilku dívala a pak se rozplakala a tu paní objala. Byla to její maminka. Ale co to? Za ní přišel nějaký pán a řekl: „Nejdu pozdě?“ Nina se rozesmála a řekla: „Ty jsi vždycky chodil pozdě, tati!“ A začala se smát. A zbytek Štědrého dne oslavili všichni v dětském domově a další den už jeli do svého nového domečku. A z toho plyne, že i malý dárek je někdy větší než všechny dárky světa. Tím končí můj příběh. Doufám, že tyhle Vánoce strávíte tak, jak se má. Všichni spolu. Irena Mrhálková, 7. C
A PROTOŽE O VÁNOCÍCH BY MĚLO BÝT PŘEDEVŠÍM VESELO, POKUSÍME SE VYKOUZLIT NA VAŠICH TVÁŘÍCH ÚSMĚV, NEJLÉPE OD UCHA K UCHU, ODUŠEVNĚLÝMI MOUDRY NAŠICH ŽÁKŮ A VAŠICH ZLATÍČEK... Vlastivěda –17. a 18.století - Jan Amos Komenský byl první prezident samostatné České republiky - osvícenství- to jsou lidé, kteří si mysleli, že planetu Zemi nestvořil Bůh, ale někdo jiný, protože je to osvítilo
Tereza Hřibová, 6. B
- osvícenství vzniklo přeměnou dávných organizmů - domy v 18. století se stavěly z rozžhavených cihel - rozdělení obyvatel na vesnici v 18. stol: bezzemci, horníci, drtiči - čeledíni a děvečky jsou manželky sedláka - čeledíni a děvečky jsou dámy a pánové Angličtina - přelož: muž – dva muži man – two monkys (monkey = opice)
Adam Mikulášek, 4. B
3. C vytváří slovní úlohy
doslovný přepis
6.4=24 Španělsko vyhrálo 6 pohárů. Česko vyhrálo 4krát více než Španělsko. Kolik pohárů vyhrálo Česko? V muzeum bylo 6 diamantů, v druhém muzeum bylo o 4krát více než v 1 muzeum. Kolik je v druhém muzeum diamantů? V opchodě měli 4 chipsy. Každý chips stál 6,-. Kolik stojí všechny 4 chypsy?
Nejvíce perel přináší přírodopis:
Angličtina:
Co je kloaka? Vak, co je uvnitř zvířete a v něm jsou vajíčka. Možná nějaký orgán? Něco jako prdel?
U: „Are you joking? - Kdo nám to přeloží?“ Ž: „Me! Me!“ U: „OK, let´s do it.“ Ž: „Pracuješ?“ (pro neangličtináře: Are you joking? je fráze, která se dá přeložit přibližně jako „Děláš si legraci?“)
Co víš o vačici?
Má dobrý ocas – chytrý ocas!
Jak se ježura přizpůsobila svému způsobu života?
No asi dobře.
Co je mýdlo?
Jak probíhá vývin vejcorodého savce? „Matka“ vyhodí ven vajíčko, o které pečuje a z vajíčka se vyvine nějaká obluda (většinou).
Když budeš na záchodě, tak potom si s tím našudlíš ruce.
Čím jsou zvláštní zuby hlodavců? Musí si je obrušovat, nebo jim zakrní. Jak se hlodavci přizpůsobili ke konzumaci své obvyklé potravy? Vemou si jídlo do rukou (dlaní) a koušou do toho.
Němčina: (prověrka—rodina)
Popiš ježčí bodliny.
die Nichte = synovec, akorát holka (ve skutečnosti neteř)
Ježek východní je má rozházené.
Jak se říká útvarům, které charakteristicky v přírodě vytváří například čistá měď? Nugety, ale to bude asi 193251% špatně. Jakým způsobem se krmí mláďata vačnatců? Tož normálně, maminka je krmí! Z pusenky do pusenky! Čím se živí medvěd hnědý?
Jelen, zajíc, vlk, člověk – co najde, to najde.
Čím se živí lachtani?
Drobnými rybami – třeba planktonem.
Jaké tři typy drápů můžeme rozeznávat u šelem?
Pěkné, pěknější a nejpěknější.
Co víš o psovitých šelmách? Jsou to šelmy fakt dobré! Třeba hyena běží za kořistí až šedesát kilometrů pořád a kořist se unaví a pak ju sežere. Všude se vyskytuje. Jak se brání ptakopysk při napadení? Mocným zobákem! Klove. Ulétne do bezpečí. To fakt netuším. Nikdy jsem žádného nepotkala, natož abychom spolu měli nějaký konflikt. Umlátí nepřítele ocasem. Jak přijímají potravu hlodavci? Rozkoušou jídlo, to cestuje do zadečku, kde se jim to pomalu rozkládá. Vyjmenuje alespoň tři zástupce hlodavců v ČR. Pýskomil. Jak velká je naše největší žába? Naše největší žába měří 100 metrů. (Komentář učitele: No to musí být něco, když to takhle najednou vyrazí z podrostu!)
Písemná omluva nebo výmluva? (doslovný přepis) Omilem jsem zvedl pravé koleno a bouchl jsem ho do zadku.
Až vám začne všechno vánoční cukroví lézt krkem, můžete vyzkoušet tento receptík Fatimy Gheriany ze 4. A:
Do čeho si lidé rozdělili hvězdy, aby se v nich na obloze orientovali? Do vozíků. ...krávy si lehnou a potravu znovu přeslíkají. (správně „přežvýkají“) Karolína Kolářová, 2. C
Čím se houby rozmnožují? Lví trus. (správně výtrus) Dřeváky se dělí na stromy a keře. (správně dřeviny) Máme rovnoběžky, křivoběžky a kolmoběžky (správně rovnoběžky, různoběžky, kolmice) Hajný Stanislav Mišák (správně hejtman) ANKETA: mezi žáky, rodiči a prarodiči 5. B Jaké je vaše nejoblíbenější cukroví?
linecké, kokosové tyčinky, brněnské cukroví, vanilkové rohlíčky, marokánky, Rafaelo, kokosové kuličky, plněné oříšky, perníčky Na který dárek vzpomínáte nejraději? Moje máma má manžela Miroslava.
SAMÁ STEJNÁ PÍSMENKA ZE 3. C
Moje máma má modrý melír.
Rubikova kostka, kazeťák, pes Míša, stavebnice Merkur, panenka, traktor na baterky, knížka, nové lyže, boty, deštník, svetr, zlatý šperk s modrým kamínkem, autodráha, elektrický vláček, kočárek Co vás na Vánocích nejvíc těší? Nemusím vstávat do práce; na dárky; na večeři; budeme všichni spolu; na tetu z Plzně; nebude škola...
r l ka va c í Os alo lují nku z om ou vá o k a lo om la. os
Zápa sníci
ze Zlí na zá pasí s e
zápas níky
ze Zn ojma.
Petr plaval pětistovku a byl pátý.
Tereza Podhajská, 6. B Michaela Medková, ŠD
I NĚKTEŘÍ DOSPĚLÁCI NELITOVALI ČASU A NECHALI SE PŘEMLUVIT K TOMU, ABY SE S VÁMI PODĚLILI O SVÉ VZPOMÍNKY NA VÁNOCE DÁVNO MINULÉ...
Svá přání Ježíškovi poslali čtvrťáci pro jistotu i anglicky...
Krásné Vánoce Tak to už máme zase. Krásný čas Vánoc, kdy mají lidé k sobě blízko, kdy si odpouští a všichni si otvírají svá srdce. Čas rozzářených dětských očí, čas radosti z toho, že můžeme někoho obdarovat. Čas rozsvícených ozdobených stromečků, sníh a mráz, cinkot rolniček. Jako malá holka jsem Vánoce milovala. Pro tu jejich atmosféru a kouzlo. Bylo to nejhezčí a nejmilejší období v roce. Dodnes si pamatuji na ten každoročně opakovaný štědrodenní rituál. Ráno jsme zdobili stromeček a potom celá rodina, tedy já, starší bratr a rodiče, jsme vyrazili na návštěvy k prarodičům. U obou nás čekal rozsvícený stromeček ještě s pravými voskovými svíčkami a pod ním dárečky, protože Ježíšek k prarodičům chodil prý už ráno. Poseděli jsme si, popovídali, byla to krásně napjatá atmosféra. Na druhou stranu jsem se nemohla dočkat, kdy konečně pojedeme domů k tomu našemu stromečku. Nádherný Štědrý večer mohl začít. Samozřejmě jsme se vždycky dočkali a Ježíšek k nám byl velice štědrý. Sice to nebyly takové dárky, na jaké jsou zvyklé dnešní děti, ale přesto Vánoce z těch časů jednoznačně patří k těm nejkrásnějším. Dnes už jsem velká, ale tu zvláštní magii Vánoc vyznávám pořád. Možná tím víc se snažím, aby moje děti měly vždy Vánoce co nejkrásnější. Adventní výzdoba, cukroví, světla v oknech, dárečky. Ale hlavně ten pocit, že mají zázemí, že žijí v bezpečí, že je má někdo rád a nikdy je neopustí. Spousta z nás určitě nežije v ideálních vztazích, řešíme spoustu problémů, každodenní starosti. Zkusme se alespoň teď, v té nádherné vánoční době, zastavit, zamyslet a pokusit se otevřít svá srdce. Přestaňme být na sebe zlí a rozdávejme lásku a štěstí. A našim dětem, těm bezbranným a citlivým stvořením, neberme iluze. maminka Michalky Láníkové z 5. B Krásné Vánoce přeje
Julie Krkošková ŠD
Jan Černohous, Pavla Cvopová, Michal Tomšů, Vojta Pavlík, 2. C
Vánoce jsem jako dítě milovala. Zůstaly mi vzpomínky především na ty zasněžené bílé Vánoce, kdy jsme s kamarády chodívali sáňkovat za Moravu na Tresňák a nebo sedávali doma u televize a sledovali pohádky. Z kuchyně se linula vůně, které pekla maminka s babičkou a my chodili tajně ujídat. Občas nám maminka dala na talíř nějaké nepovedené kousíčky, po kterých se vždycky jen zaprášilo, protože jsme byli tři. Když se mi chtělo, pomáhala jsem mamince a babičce cukroví zdobit. Tatínek trávil hodně času ve sklepě a já se neustále divil, co tam dělá. Později jsem pochopila, že tam vyráběl dárečky. Stromeček jsme zdobívali vždy večer před Štědrým dnem. Tatínek stromeček upevnil do stojanu a nasadil svíčky. Většinou jsme měli smrček. My děti jsme se na zdobení samozřejmě strašně těšily a chtěly hned věšet čokoládové figurky a ty nejkrásnější baňky. Ale zdobit stromeček s naší babičkou, to panečku nebylo jen tak. Byl to doslova obřad. Všechno mělo svůj řád a pořádek. Každá baňka měla své místo, každá mezera mezi větvičkami musela být zaplněna. Dodržovali jsme přesné pokyny babičky a na každou figurku a baňku jsme navlékaly nit, aby ozdoby visely podle babiččiných představ. Na smrček jsme také nanášeli vrstvy vaty, aby vypadal jako zasněžený. Nakonec se ještě věšely ozdobné řetězy. Není divu, že se stromeček zdobil až do noci, a to moje bratry většinou přestalo bavit a raději se dívali na pohádky. Do konce jsem vytrvala z nás dětí jen já, ale výsledek stál vždycky za to. Ráno na Štědrý den jsem vždy nemohla dospat. Těšila jsem se na ten náš krásně nastrojený stromeček, který se pyšnil v rohu obýváku a zářil. Zatímco my děti jsme se Štědrý den užívaly s kamarády někde v závějích sněhu nebo u televize, tatínek musel z vany vylovit a klepnout kapříka. Maminka s babičkou jej vykuchaly, obalily, připravily salát a uvařily polévku. Já jsem opravdu věřila tomu, že když nebudu celý den jíst, uvidím večer zlaté prasátko. Když bylo všechno nazdobeno a přichystáno, umyli jsme se a nastrojili. U stolu pronesl tatínek krátkou slavnostní řeč. Přiťukli jsme si skleničkami na zdraví a povečeřeli. Po večeři jsme my děti nedočkavě vyčkávaly, kdy přijde to, na co jsme se celý den tolik těšily. Ta chvíle, kdy uslyšíme zazvonit zvoneček a otevřou se dveře do obýváku provoněného vůní jehličí, pomerančů a cukroví. V rohu září stromeček a pod ním spousta dárečků. Dáreček, na který dodnes nejvíc vzpomínám, mi tenkrát tatínek zapomněl zabalit. Byly to náušnice a náhrdelník. Ten, díky kterému strávil tolik času ve sklepě. Vzpomněl si na něj, až když jsme si rozbalili dárečky. Dostala jsem ho později, ale dodnes mi zůstal jako vzpomínka na tatínka a na ty bezstarostné Vánoce v době, kdy jsme byly ještě děti. Vánoce jsou pro mě už od dětství tím nejkrásnějším obdobím v roce. Na Štědrý den jsme vždycky dopoledne s bráchou a s taťkou nazdobili stromeček, maminka zatím vařila fazolovou polévku, obalovala kapra a chystala bramborový salát k večeři. Pouštěli jsme si koledy a celým bytem vonělo jehličí. Jakmile vyšla první hvězdička, zasedli jsme k večeři. Pod každým talířkem byla šupina z kapra pro štěstí. Pomodlili jsme se, snědli oplatek s medem, abychom byli zdraví a povečeřeli jsme. Pak jsme rozkrajovali jablíčka, jestli se v nich objeví hvězdička. Tatínek se po chvíli zvednul od stolu a šel se podívat, jestli už náhodou nepřišel Ježíšek. Rozsvítil stromeček a zazvonil zvonečkem. Byla to nádhera. Jediné co jsem na Vánocích neměla ráda, bylo čekání na zlaté prasátko. Nikdy jsem ho neviděla, protože jsem vždycky podváděla a nenápadně ujídala maminka z 5. B cukroví už před večeří.
PRO CHVÍLE POHODY PŘIPRAVILA JEDNA MILÁ A OCHOTNÁ MAMINKA:
Vzpomínám na Vánoce v roce 1943. Měli jsme stromeček zdobený perníčky a jablíčky. Barevné voskové svíčky. Pak jsme šli na půlnoční mši. Krásně nám svítil na cestu měsíček. babička Večeřová, 81 let
Miloslav Staněk
SVÁ VÁNOČNÍ PŘÁNÍ PRO VÁS NAKRESLILI NEBO NAPSALI I NĚKTEŘÍ PRACOVNÍCI NAŠÍ ŠKOLY:
Drahomíra Šnajdarová
Pěkné Vánoce, radost, klid a rodinnou pohodu, v novém roce zdraví, štěstí a dobrou náladu
Naši prvňáci už píší… 1. A Baňky kreslila 5. C
Stanislav Šindler
Olga Šromová
Martina Smolinková
Pořádkový dozor
Zdenka Turková
Jídelna
