NAŠE OBEC průřezové téma

NAŠE OBEC průřezové téma

Milada Švecová, Eva Bartošová, Josef Herink, Petr Holý, Irena Stoklasová, Renata Kalinová

Klub ekologické výchovy, o.s., Praha

PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A ROZPOČTEM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

2007

Anotace Průřezová témata procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují vzájemné propojení vzdělávacích obsahů jednotlivých oborů. Tím přispívají ke komplexnosti vzdělávání žáků a pozitivně ovlivňují proces utváření a rozvíjení klíčových kompetencí. Žáci pak dostávají možnost utvářet si integrovaný pohled na danou problematiku a uplatňovat širší spektrum vědomostí i dovedností. Environmentální výchova jako jedno z průřezových témat může být dobrým příkladem velmi širokého a interdisciplinárně pojatého oboru, v rámci něhož lze velmi efektivně integrovanou výuku realizovat. Jedním z vhodných témat je i „Naše obec“. Jak je možné toto téma řešit z různých úhlů pohledu, přiblíží i tato publikace.

ZPRACOVALI: Doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc. JUDr. Eva Bartošová RNDr. Josef Herink Mgr. Ing. Petr Holý Ing. Irena Stoklasová Renata Kalinová

© Milada Švecová a kol. Text neprošel redakční ani jazykovou úpravou. ISBN

2

1. 1.1 1.2 2. 2.1 2.2

NAŠE OBEC JAKO PŘÍKLAD PRŮŘEZOVÉHO TÉMATU Průřezová témata, jejich specifika a výstupy v oblasti EVVO Integrované pojetí výuky PRAHA HLAVNÍ MĚSTO ČR

4 4 5 6

Hlavní město Praha jako veřejnoprávní korporace Lidský potenciál Prahy

7 13

3.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ HL. MĚSTA PRAHY

16

4.

EKOLOGICKÁ VÝCHOVA V HL. MĚSTĚ PRAZE

18

4.1 4.2 5.

SWOT analýza pro Prahu a její výsledky Praktické ukázky ekologické výchovy na území hlavního města Prahy

19 22

PŘÍKLAD ŠKOLNÍHO PROJEKTU K PRŮŘEZOVÉMU TÉMATU „NAŠE OBEC“

27

6.

POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA KE ŠKOLNÍMU PROJEKTU

34

7.

LITERATURA K PRŮŘEZOVÉMU TÉMATU „NAŠE OBEC“

35

3

1.

NAŠE OBEC JAKO PŘÍKLAD PRŮŘEZOVÉHO TÉMATU

Průřezová témata procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují vzájemné propojení vzdělávacích obsahů jednotlivých oborů. Tím přispívají ke komplexnosti vzdělávání žáků a pozitivně ovlivňují proces utváření a rozvíjení klíčových kompetencí. Žáci pak dostávají možnost utvářet si integrovaný pohled na danou problematiku a uplatňovat širší spektrum vědomostí i dovedností. Environmentální výchova jako jedno z průřezových témat může být dobrým příkladem velmi širokého a interdisciplinárně pojatého oboru, v rámci něhož lze velmi efektivně integrovanou výuku realizovat. Jedním z vhodných témat je i „Naše obec“. Jak je možné toto téma řešit z různých úhlů pohledu, přiblíží i tato publikace. 1.1 Průřezová témata, jejich specifika a výstupy v oblasti EVVO Všechna průřezová témata uváděná v rámcovými vzdělávacími programy (dále jen RVP) reprezentují okruhy aktuálních problémů současného světa a jsou důležitým formativním prvkem při vytváření příležitostí nejenom pro individuální uplatnění vědomostí a dovedností žáků, ale i pro jejich vzájemnou spolupráci. Navíc pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Obsah průřezových témat je rozdělen do tematických okruhů a následně je rozpracována nabídka dílčích témat. Okruhy průřezových témat procházejí napříč všemi vzdělávacími oblastmi a umožňují vzájemné propojení vzdělávacích obsahů jednotlivých oborů. Tím přispívají ke komplexnosti vzdělávání žáků a pozitivně ovlivňují proces utváření a rozvíjení klíčových kompetencí. Žáci pak dostávají možnost utvářet si integrovaný pohled na danou problematiku a uplatňovat širší spektrum vědomostí i dovedností. Průřezová témata by neměla být ztotožňována s mezipředmětovými (interdisciplinárními) vztahy. Ty vycházejí především z obsahu učiva, zatímco průřezová témata mají být pojítkem mezi všemi nebo alespoň většinou vyučovacích předmětů učebního plánu v rámci výuky, ale také mezi praktickým životem ve škole i mimo ni. Průřezová témata by měla podpořit především výchovnou funkci vzdělávání. Celkem je do RVP ZV zařazeno šest průřezových témat • • • • • •

Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova, Mediální výchova.

Kromě výchovy demokratického občana se objevují všechna průřezová témata RVP ZV i v gymnaziálním vzdělávání. Tím je zajištěna návaznost mezi těmito stupni všeobecného vzdělávání.

4

Environmentální problémy, jež se v reálném světě vyskytují, se jen málokdy dají vysvětlit pouze v kontextu poznatků jedné disciplíny. Základ pro toto průřezové téma je tedy v celé řadě vzdělávacích oborů, a to jak přírodovědných – biologie, chemie, fyzika, geografie a geologie, tak v oborech společenskovědních. 1.2 Integrované pojetí výuky a průřezová témata Implementace všech průřezových témat, tedy také Environmentální výchovy (EV) je úzce spojené s integrovaným pojetím výuky. Není rozhodně jednoduchou a snadnou záležitostí. Na straně jedné vyžaduje poměrně náročnou přípravu pedagogů (vytipování vhodného tématu, jeho rozpracování, realizaci a hodnocení), na straně druhé specifické přístupy k vedení žáků v přímém vyučovacím procesu (týmová spolupráce, kreativní přístup k učení, aktivita při vyhledávání informací apod.). Environmentální výchova jako jedno z průřezových témat může být dobrým příkladem velmi širokého a interdisciplinárně pojatého oboru, v rámci něhož lze velmi efektivně integrovanou výuku realizovat. Pro řadu pedagogů je však problematické, jak integraci vůbec provést ? Které způsoby integrace jsou ve školní praxi vůbec proveditelné? Integrovanou výuku lze realizovat několika způsoby, které se liší náročností organizační i obsahovou. Způsoby realizace integrované výuky a) Koordinací učiva jednotlivých předmětů, kdy jde především o využití obsahu jednoho předmětu druhým. Tento přístup je vhodný k propojení dílčích témat intedisciplinárního charakteru. Těžko jej ale použít plošně, neboť by mohlo dojít k narušení celkové struktury vyučovacího předmětu. Tento přístup je nejsnáze realizovatelný, neboť sám o sobě nevyžaduje žádných změn. b) Konsolidováním učiva, kdy dochází k propojování předmětů příbuzných (např. humanitních, přírodovědných) do jednoho integrovaného předmětu. Jednotlivá témata z obou původních předmětů jsou zařazována vedle sebe, avšak každé je vyučováno z hlediska svého oboru. Takto lze postihnout souvislosti mezi oběma předměty. c) Největším zásahem z pohledu tradiční výuky na našich školách je koncentrování učiva , kdy určitá problematika je vyučována z hlediska většího počtu vědních oborů. Dochází tak ke zprostředkování určité problematiky jako celku a k eliminaci roztříštěnosti probíraného učiva. Největším úskalím je nejenom volba vhodných předmětů a oborů, ale také způsob jejich koncentrace. Vhodnou organizační formou pro koncentrování učiva různých předmětů a oborů jsou projekty nebo tématické týdny, kdy celý ročník nebo dokonce celá škola se věnuje komplexnímu řešení jednoho tématu z různých hledisek a úhlů pohledu. Interdisciplinární pojetí výuky a zařazení průřezových témat lze realizovat prostřednictvím různých metod a forem práce se žáky :

5

• • • •

projektové vyučování prostřednictvím školních projektů, komplexní exkurze, školní konference s uplatněním panelové diskuse, vybudováním školní naučné stezky nebo učebny v přírodě apod.

Integrované pojetí výuky lze řešit rámci mimotřídní a mimoškolní činnosti. V této oblasti se dá dobře využít spolupráce s nevládními organizacemi a složkami ochrany přírody či dalšími institucemi zabývajícími se výchovou a vzděláváním (např. oddělení pro osvětu a styk s veřejností ČEZ, CHKO, NP, ZOO a dalších). Metodicky je možné postupovat následovně: 1. Sestavíme přehled vhodných témat a tematických okruhů. 2. Prodiskutujeme uplatnění EV se zástupci jednotlivých předmětových komisí (předměty) a stanovíme možnosti společných postupů, návazností, doplňování jednotlivých okruhů vědomostí s důrazem na chápání souvislostí a rozvíjení komplexních pohledů na problematiku. Vyhledávání vhodných témat je možné provést individuálně nebo lze využít učebnic pro integrovanou výuku, kde jsou konkrétní náměty již zpracovány. Ty je pak možné modifikovat v podmínkách určité školy či jiné vzdělávací instituce. Učebnice tohoto typu byly vydány Nakladatelstvím Fraus a v současné době je k dispozici šest učebnic tohoto typu. Ve všech případech se jedná o témata převážně přírodovědná, avšak lze je rozšířit i o témata humanitně zaměřená.

2.

Praha hlavní město ČR

Postavení územního celku hlavního města Prahy je mezi ostatními krajskými samosprávnými celky výjimečné. Jedná se téměř výhradně o velkoměstskou aglomeraci bez venkovského prostředí a přirozených přírodních komplexů. To s sebou přináší i určitá specifika, která nejsou tak patrná na územích ostatních krajů. Praha soustřeďuje velký potenciál odborných pracovníků vlivem vysoké koncentrace vysokých škol, odborných institucí a ústavů, ústředních orgánů státní správy apod. Je zde velmi jednoduchá dostupnost v rámci celého území o rozloze necelých 500 km2 díky dopravní obslužnosti, atd. Velkoměstské prostředí s sebou přináší i řadu negativních vlivů, které mohou realizaci EVVO velmi omezit, ať už se jedná o zmiňovaný nedostatek přírodních stanovišť vhodných pro EVVO, velkou nabídku „konkurenčních“ témat a oblastí (kultura, sport, hudba) apod. Na území Prahy se nachází v průměru 2.343 obyvatel na km2. Počet obyvatel k 31.12.2007 dosáhl počtu 1 181 610. Takováto koncentrace obyvatel spojená s úplným nedostatkem nebo omezeným kontaktem s přírodou a zatížením životního prostředí Prahy (např. vlivem dopravy) mohou mít nepříznivý vliv jednak na zdraví obyvatel, jednak na přirozený cit vůči všemu živému. To se pak může projevit v preferovaném životním stylu a způsobu chování a jednání vůči přírodě obecně. Systém EVVO by měl být prevencí k tomu, aby chování a jednání obyvatel hlavního města bylo v souladu s principy udržitelného rozvoje a uvědomění si hodnot přírodního prostředí pro zachování života na Zemi. 6

2.1 Hlavní město Praha jako veřejnoprávní korporace Postavení hlavního města Prahy a postavení městských částí upravuje v prvé řadě zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ze dne 13. dubna 2000. Od té doby byl upraven celkem dvaceti novelami. Hlavní město Praha (dále jen HMP) je veřejnoprávní korporace, která má vlastní majetek, vlastní příjmy a hospodaří podle vlastního rozpočtu, za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem. Je samostatně spravováno zastupitelstvem HMP. Dalšími orgány jsou rada HMP, primátor, Magistrát HMP, zvláštní orgány HMP (pro výkon přenesené působnosti) a městská policie HMP. Specifikace jejich činnosti následuje dále. HMP se vnitřně dělí na 57 městských částí (MČ). Některé MČ jsou označeny čísly – jako např. MČ Praha 1 - 22, jiné názvem, např. MČ Praha Troja, MČ Praha Ďáblice, apod. Orgány MČ jsou opět zastupitelstvo, rada, zvláštní orgány, na rozdíl od HMP však je statutárním zástupcem MČi starosta, a pracovním nástrojem úřad MČ. MČ mají vlastní rozpočet. Jak HMP, tak MČ plní úkoly patřící do samosprávy obce, v tzv. samostatné působnosti, svěřené jim právními předpisy a v rozsahu odpovídajícím potřebám HMP či MČ. Svěří-li zákon orgánům HMP či MČ výkon státní správy, hovoříme o přenesené působnosti, a to v tzv. městských správních obvodech, kterých je na území HMP celkem 22. Praha – správní členění města

7

Správní obvody jsou tvořeny územím určených (sousedních) městských částí. Příkladem může být poměrně rozsáhlý správní obvod Praha 4, který tvoří území MČ Praha 4 a MČ Praha Kunratice. Městská část Praha 4 vykonává tedy přenesenou působnost na svém území a na území městské části Praha Kunratice a za výkon státní správy v tomto obvodě odpovídá. Jak HMP, tak MČ vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou z nich vyplývající právní odpovědnost. HMP upraví své vnitřní poměry ve věcech správy města Statutem, který vydává obecně závaznou vyhláškou. Návrh Statutu nebo jeho změny projedná vždy s městskými částmi. Území HMP tvoří katastrální území, uvedená v příloze zákona o HMP, vymezení území MČ a jejich výčet obsahuje právě Statut. Statutem jsou stanoveny i názvy MČ. Snad pro zajímavost – o názvech ulic, silnic, náměstí, parků, mostů a dalších veřejných prostranství rozhoduje HMP, zpravidla na základě návrhů podaných městskými částmi. Shodné názvy jsou vyloučeny, přičemž ulice nebo jiná veřejná prostranství se nepojmenovávají podle jmen žijících osobností veřejného života. HMP ve Statutu zejména stanoví, kromě výčtu jednotlivých mčí a vymezení jejich území, záležitosti, které se svěřují do samostatné a přenesené působnosti mčí nad rozsah stanovený zákonem, způsob projednání rozpočtů HMP i mčí, vzájemnou součinnost mezi orgány HMP a MČ, zdroje peněžních příjmů MČ, a v neposlední řadě majetek HMP, který se svěřuje MČ a rozsah oprávnění MČ při nakládání s tímto majetkem. HMP může tak svěřit MČ zejména rozhodování o majetkoprávních úkonech, jako je např. pronájem, převod a nabytí nemovitých věcí do vlastnictví HMP či uzavření smlouvy o přijetí a poskytnutí úvěru, půjčky nebo dotace. MČ tedy vykonávají v rozsahu stanoveném zákonem o HMP a Statutem práva a povinnosti vlastníka. Záměry prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnou jako výpůjčku je třeba zveřejnit po dobu 15ti dnů před schválením v orgánech vyvěšením na úřední desce, jinak je právní úkon od počátku neplatný. Tímto způsobem se občané s tímto záměrem seznámí a mohou v případě zájmu se k záměru vyjádřit a předložit své nabídky. Toto ustanovení se netýká pronájmu bytů. MČ lze svěřit do správy věci z majetku HMP, které se nacházejí na jejich území, ale i majetek HMP, který se nachází mimo území HMP. (viz Protivín) HMP organizuje, metodicky usměrňuje a provádí kontrolu hospodaření MČ. Samostatná působnost HMP i MČ je poměrně podrobně upravena v části zákona, který hovoří o zastupitelstvu či radě. Co se týče působnosti přenesené, lze zobecnit, že orgány HMP ji vykonávají v rozsahu, v jakém ji vykonávají orgány krajů, zatímco MČ v rozsahu výkonu orgánů obcí. MČ 4 je povinna zajistit výkon přenesené působnosti a obdrží z rozpočtu HMP příspěvek na její výkon. Pokud zvláštní zákon upravuje působnost HMP nebo MČ a nestanoví, o jakou působnost jde, platí, že jde vždy o samostatnou.

8

Zastupitelstvo HMP může v mezích samostatné působnosti HMP vydávat obecně závazné vyhlášky, Rada HMP v přenesené působnosti na základě a v mezích zákona nařízení HMP. Podmínkou jejich platnosti je jejich vyhlášení uveřejněním ve Sbírce právních předpisů HMP. Poté jsou neprodleně zasílány příslušnému ministerstvu. Návrhy takovýchto právních předpisů jsou před přijetím projednány s městskými částmi, který takováto pravomoc samostatně nepřísluší. Postavení, práva a povinnosti hlavního města Prahy a městských částí jsou v zásadě korespondující (v samotném zákone je uvedeno, že na postavení a jednání zastupitelstva a rady MČ a práva a povinnosti jejich členů se obdobně použijí příslušná ustanovení zastupitelstva a rady HMP). Protože se zde nejedná o právní výklad zákona o hl.m. Praze, nýbrž o obecný výklad k uvedené problematice, není tedy třeba v našem případě dodržet posloupnost danou v tomto zákoně, který nejprve upravuje podrobně postavení hl.m. Prahy a poté městských částí. Dále budou zobecněny základní informace bude upozorněno i na případné rozdíly. Zastupitelstvo (Z) Počet členů zastupitelstva je zákonem určen u hl. m. Prahy v rozmezí 55-70 členů, u MČ je rozpětí stanoveno podle počtu obyvatel MČ. V našem případě u MČ nad 70 000 obyvatel má mít Z 35 – 45 členů. Přesný počet členů, který má být zvolen, stanoví stávající Z nejpozději 85 dní před volbami. Např. při posledních komunálních volbách v říjnu 2006 jsme volili do Z HMP 70 kandidátů a Z MČ má opakovaně 45 členů (9 kandidátů v 5ti volebních obvodech). Rozhodující pro stanovení počtu členů zastupitelstva je počet obyvatel MČ k 1.1. roku, v němž se konají volby. Zastupitelstvo rozhoduje ve věcech samostatné působnosti. Zastupitelstvu hl. m. Prahy sněmovně.

je vyhrazeno předkládat návrh zákonů poslanecké

Vydává územně plánovací dokumentaci pro celé území hl. m. Prahy , Z MČ se k ní vyjadřuje, stejně jako se vyjadřuje k návrhu rozpočtu a k návrhu programu rozvoje HMP. Z MČ schvaluje program rozvoje MČ v souladu s týmž programem HMP. Z schvalují rozpočet a závěrečný účet HMP a MČ. O obecně závazných vyhláškách HMP viz výše. Zastupitelé HMP volí primátora a jeho náměstky, zastupitelé MČ starostu a jeho zástupce, obě pak další členy rady a odvolávají je z funkce. Zastupitelstvo v obou případech též zakládá, zřizuje, kontroluje a ruší právnické osoby a organizační složky a schvaluje jejich zakladatelské a zřizovací listiny, stanovy, apod. (např. školy). Z obecných pravomocí Z HMP je vhodné ještě zmínit pravomoc navrhnout změny katastrálních území uvnitř HMP a pravomoc zřizovat a rušit městskou policii HMP. Zastupitelstvu je též vyhrazeno rozhodování o majetkoprávních úkonech, jako je např. nabytí a převod nemovitých věcí, přijetí a poskytnutí úvěru nebo půjčky, zastavení nemovitých věcí, vzdání se práva a prominutí pohledávky, dohody o splátkách se lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců, poskytování věcných a peněžitých darů, bezúplatné převody movitých věcí právnických i fyzickým osobám

9

na vědu, výchovu a vzdělávání, charitativní, sociální, zdravotnické a ekologické účely a na podporu rozvoje kultury, TV a sportu. Z pohledu HMP a MČ se liší pravomoci zejména ve finanční výši jednotlivých úkonů – Z HMP může např. prominout pohledávku vyšší než 5 mil Kč, Z MČ nad 100 tisíc, stejné limity platí i při zastavení movitých věcí u jejich hodnoty. Zastupitelstvu HMP navíc je vyhrazeno poskytování dotací a půjček mčstem z rozpočtu HMP a poskytování dotací nad 200 tisíc občanským sdružením, humanitárním organizacím a jiným právnickým a fyzickým osobám působícím v oblasti mládeže, tělovýchovy a sportu, sociálních služeb požární ochrany, kultura a vzdělávání a vědy, protidrogových aktivit, zdravotnictví, prevence kriminality a ochrany životního prostředí. Ve věcech přenesené působnosti Z rozhoduje, jen stanoví-li tak zákon. V praxi se vyskytují tyto případy ojediněle. Zasedání Z je veřejné, o jeho průběhu se vyhotovuje zápis. Rada Rada je výkonným orgánem HMP i MČ v oblasti samostatné působnosti, odpovědným ze své činnosti zastupitelstvu. připravuje návrhy pro jednání Z a zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení. Radě je vyhrazeno zejména zabezpečovat hospodaření podle schváleného rozpočtu, provádět rozpočtová opatření v rozsahu stanoveném zastupitelstvem, plnit vůči právnickým osobám úkoly zakladatele nebo zřizovatele, stanovit počet zaměstnanců, zřizovat a rušit odbory magistrátu, resp. úřadu MČ jmenovat a odvolávat jejich ředitele, resp. vedoucí na návrh ředitele magistrátu či tajemníka úřadu MČ (bez tohoto návrhu neplatné!) , vydávat organizační a podpisový řád, a v neposlední řadě rozhodovat v majetkoprávních věcech. Obecně lze říci, že pravomoc rady je vymezena zákonem negativně, a to tak, že rada rozhoduje v samostatné působnosti o záležitostech, které nejsou zákonem vyhrazeny zastupitelstvu, nebo si je Z samo nevyhradí. Platí tedy příkladně to, že rada rozhoduje o majetkových věcech, jejichž finanční hodnoty jsou nižší, než hranice, určená tímto zákonem pro rozhodování zastupitelstva. V některých případech je toto v ustanovení zákona výslovně uvedeno – jak jsme si již říkali, Z HMP může např. prominout pohledávku vyšší než 5 mil Kč, Rada HMP pak může totéž, nepřevyšuje-li pohledávka tento limit. V jiných případech, např. u ustanovení, týkajících se dohod o splátkách, je uvedeno u obou Z, že rozhodují o dohodách se lhůtou splatnosti vyšší než 18 měsíců, avšak pouze u R HMP, že rozhoduje o tomtéž, pokud lhůta splatnosti nepřevyšuje 18 měsíců. Z výše uvedeného však se dovozuje, že pokud je Z MČ vyhrazeno rozhodovat o dohodách se lhůtou splatnosti vyšší než 18 měsíců, o těch ostatních rozhoduje rada. Stejně tak obecně o pronájmech či výpůjčkách nemovitého majetku rozhoduje rada, neboť zákon tuto pravomoc zastupitelstvu nevyhradil.

10

Rada HMP vydává v přenesené působnosti nařízení, o ostatních otázkách může rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon, rada MČ jen na základě zákonného zmocnění. Ze své schůze pořizuje zápis. Rada HMP má 11 členů, volených zastupitelstvem z řad jeho členů, občanů ČR. Rada MČ má 5-9 členů (mč4 má 9), počet členů nesmí přesahovat jednu třetinu počtu členů zastupitelstva. Rada se nevolí tam, kde zastupitelstvo MČ má méně než 15 členů, tam, kde se rada nevolí, vykonává její funkci starosta, s drobnými výjimkami, vymezenými v zákoně, např. určit počet zaměstnanců MČ, tyto vymezené úkoly plní zastupitelstvo. Primátor HMP, starosta městské části Zastupují svou obec navenek. Úkony, které vyžadují schválení rady nebo zastupitelstva, mohou provést až pro jejich schválení těmito orgány, jinak jsou neplatné od samého počátku. primátora zastupuje náměstek, starostu zástupce starosty, kterých může zastupitelstvo zvolit více. Primátor spolu s náměstkem podepisuje právní předpisy HMP, po předchozím souhlasu ministra vnitra (jinak neplatné!) jmenuje a odvolává ředitele magistrátu, ukládá mu úkoly, vykonává funkci hejtmana kraje (není –li stanoveno zákonem jinak). Svolává a řídí zasedání zastupitelstva HMP. Starosta po předchozím souhlasu ředitele magistrátu(jinak neplatné!) jmenuje a odvolává tajemníka úřadu a ukládá mu úkoly, je oprávněn účastnit se s poradním hlasem jednání Z HMP a musí mu být uděleno slovo, jedná-li se o záležitosti příslušné MČ. je oprávněn zúčastnit se jednání Rady HMP, jedná-li se o návrh podaný MČ. Výbory zastupitelstva (Z) a komise rady (R) Z zřizuje jako své poradní orgány pro jednotlivé úseky své činnosti výbory. Členy výboru jsou kromě zastupitelů i občané. Z HMP zřizuje vždy výbor finanční, kontrolní a výbor pro výchovu a vzdělávání. Tyto výbory jsou nejméně pětičlenné. Pokud v územním obvodu HMP žije alespoň 5% občanů, hlásících se k jiné národnosti než české, zřizuje se též výbor pro národností menšiny. Zastupitelstvo MČ zřizuje vždy výbor finanční a kontrolní – je tomu tak i na MČ 4. Rada zřizuje jako své iniciativní a poradní orgány komise. Např. rada MČ 4 zřídila v tomto volebním období komisí celkem 20: Komise pro elektronický úřad Komise pro zlepšení dopravy v klidu Komise výstavby a dopravy Komise pro energetické úspory Komise územního plánu Komise životního prostředí Komise kulturní

11

Komise pro sport a tělovýchovu Komise školská Komise sociální a zdravotní Komise pro podporu podnikání Komise pro prevenci kriminality Komise pro řešení pohledávek Komise bytové politiky Komise pro domy s pečovatelskou službou Komise pro zlepšení školního stravování Komise pro volnočasové aktivity Komise pro dokončení privatizace Komise grantová Komise pro bezpečnost dopravy a dopravy v klidu Magistrát HMP V čele MHMP stojí jeho ředitel a dále jej tvoří zaměstnanci MHMP. Magistrát v samostatné působnosti plní úkoly uložené zastupitelstvem a radou, v přenesené působnosti přezkoumává např. rozhodnutí vydaná MČ ve správním řízení (např. stavební úřad, dávky), řídí výkon přenesené působnosti orgány městských částí, k tomu provádí kontroly, ukládá sankce, kontroluje dodržování usnesení vlády v činnosti úřadů MČ, aj. Ředitel Magistrátu plní vůči zaměstnancům Magistrátu úkoly statutárního zástupce zaměstnavatele. Úřad městské části (MČ) Úřad MČ tvoří starosta, jeho zástupci, tajemník úřadu a zaměstnanci. Není-li zřízena funkce tajemníka, vykonává ji starosta. V úřadech, kterým je svěřen výkon přenesené působnosti, se zřizuje funkce tajemníka vždy. Jednotlivé orgány městské části (MČ) plní tedy v souladu s platnými zákony úkoly: • v samostatné působnosti, • v přenesené působnosti, • vnitřně správního charakteru (zajišťující vlastní chod úřadu). Při výkonu samostatné působnosti se orgány MČ řídí platným právním řádem, Statutem a usneseními zastupitelstva a rady. Při výkonu přenesené působnosti se orgány MČ řídí zákony a jinými právními předpisy, usneseními vlády, směrnicemi správních úřadů. Při rozhodování ve správním řízení rozhoduje příslušný odbor, pověřený touto pravomocí správního orgánu, zcela samostatně a je vázán toliko právním názorem orgánu instančně nadřazeného, vydaného v odvolacím řízení. Při výkonu činnosti vnitřně správního charakteru se orgány MČ řídí právním řádem, rozhodnutími rady, popř. nařízeními tajemníka. Úřad městské části se dělí na jednotlivé odbory, kterých je v současné době 19 a jejich výčet, podrobnosti o jejich činnosti, včetně návodu, jak vyřídit na příslušném odboru svou záležitost, najdete na webových stránkách příslušné MČ:

12

Kancelář starosty a tajemníka Odbor dopravy a silničního provozu Odbor bytového fondu a majetku Odbor finanční správy Odbor informační kanceláře a podatelny Odbor informatiky Odbor investiční Odbor kontrolní Odbor kultury a tělovýchovy Odbor občansko-správní Odbor občanských průkazů a cestovních dokladů Odbor privatizace bytového fondu Odbor servis úřadu Odbor sociální Odbor státní sociální podpory Odbor stavební Odbor školství Odbor živnostenský . Odbor životního prostředí a územního rozvoje 2.2 Lidský potenciál Prahy Rozvoj lidských zdrojů je možné chápat jako celoživotní vzdělávání a učení (formální i neformální), včetně učení z praxe (informální), orientované zejména na lepší pracovní uplatnění, zvýšení kompetencí a výkonnosti jednotlivců i týmů. Nejširší pojetí rozvoje lidských zdrojů by mělo zahrnovat i zdravotní stav, dostatečnou a zdravou výživu, pracovní a životní hygienu, tělovýchovu, péči o životní prostředí, kulturní rozvoj i celkovou pracovní a životní kondici. Lidské zdroje jsou jedním ze základních faktorů rozvoje. Jejich kvalita ovlivňuje i životní úroveň. Růst životní úrovně je podmíněn ekonomickým rozvojem, který závisí na vytváření předpokladů pro dlouhodobý růst konkurenceschopnosti firem. Kvalitní lidský kapitál pak umožní pružněji reagovat na požadované změny. Platí, že pracovní síla s vyšším vzděláním je ve srovnání s méně vzdělanou adaptabilnější a v důsledku toho snáze zaměstnatelná. Situace v Evropské unii Myšlenka rozvoje lidských zdrojů k nám přichází především z Evropské unie, kde se již ve druhé polovině 90. let chápalo celoživotní učení jako jedna ze základních složek evropského sociálního modelu, jehož realizace je spojena s Evropskou strategií zaměstnanosti. Výrazným bodem nového směřování pak byl Lisabonský summit v březnu 2000, kde bylo konstatováno, že lidé jsou hlavním bohatstvím Evropy a musí být středem všech politik Unie. O rok později byly na Stockholmském summitu deklarovány 3 hlavní strategické směry, které měly evropské systémy vzdělávání a odborné přípravy dostat na světovou úroveň a tím i zajistit ekonomice konkurenceschopnost na světových trzích. Prvním strategickým směrem bylo zvýšit kvalitu a efektivitu vzdělávacích systémů

13

členských zemí, druhým usnadnit všem přístup ke vzdělání a třetím otevřít vzdělávací systém širšímu světu. V předvstupním období v letech 1990 až 2003 se Česká republika podílela na rozvoji lidských zdrojů v rámci programu Phare nebo programech Evropského společenství jako jsou Leonardo da Vinci, Socrates, Erasmus, Mládež pro Evropu, program Výzkum a vývoj, program pro malé a střední podniky a další. Některé z nich pokračují i v současné době. Po vstupu do Evropské unie v roce 2004 se na rozvoj lidských zdrojů mohly použít prostředky ze Strukturálních fondů, a to především z Evropského sociálního fondu. Důraz na regionální politiku vedl k tomu, že pražské projekty bylo možné podpořit přes Jednotný programový dokument pro Cíl 3 (JPD 3) a projekty z ostatních krajů přes Operační program Rozvoj lidských zdrojů, případně Společný regionální operační program. V současném programovém období 2007 až 2013 pokračuje vymezení hlavního města oproti ostatním krajům republiky. Podpora lidských zdrojů je tak v Praze možná díky Operačnímu programu Praha Adaptabilita a v ostatních krajích díky operačním programům Lidské zdroje a zaměstnanost, Vzdělávání pro konkurenceschopnost, Výzkum a vývoj pro inovace. Situace v České republice Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku byla zpracována v roce 2003. Následně byla zřízena Rada vlády pro rozvoj lidských zdrojů, jejímž úkolem bylo koncepčně zajišťovat a prosazovat rozvoj lidských zdrojů jako národní prioritu strategie společenského a ekonomického rozvoje České republiky, vytvářet prostředí pro systémovou podporu rozvoje lidských zdrojů a pro spolupráci všech aktérů. V současné vládě již tato rada není ustavena. Na úrovni krajů jsou ustaveny krajské rady pro rozvoj lidských zdrojů (mimo Prahu) složené ze zástupců krajské samosprávy a sociálních partnerů. Kromě regionální strategie rozvoje lidských zdrojů by měly řešit problémové situace v regionu jako je např. vysoká nezaměstnanost, nedostatek určitých profesí, nesoulad mezi kvalifikací absolventů a požadavky trhu práce a další. Otázky jako zaměstnanost, vzdělávání, kvalifikace a podnikání se pak snaží řešit ve vzájemném propojení. Na podporu rozvoje lidských zdrojů a předávání příkladů dobré praxe vyhlašuje Národní vzdělávací fond každoročně soutěž Dobrá rada nad zlato, kde oceňuje nejen nejlepší projekty rozvoje lidských zdrojů, ale také krajskou radu, která je do soutěže nominovala. Situace v Praze Populační potenciál, který tvoří základ pro lidské zdroje v Praze, má svá výrazná specifika. Kvalitativní charakteristiky pražského obyvatelstva se výrazně liší od charakteristik platných pro celou republiku. Tendence vývoje však celorepublikovým trendům odpovídají. Obyvatelstvo Prahy je možné hodnotit podle kvality lidských zdrojů a podle jejich využití na trhu práce.

14

•

Kvalita lidských zdrojů

Počet obyvatel se po mírném úbytku v 90. letech začal od roku 2002 zvyšovat. Celkový přírůstek obyvatel roste především díky migračnímu přírůstku a také snižováním úbytku přirozené měny. Nárůst přistěhovalých osob do Prahy souvisí s jejich uplatněním na trhu práce. Široká nabídka pracovních příležitostí sem kromě českých občanů přivádí zejména zahraniční zájemce o práci. V Praze díky tomu značně vzrostl počet cizinců a jejich podíl již dosahuje 10 % obyvatel. Tento typ migrace se odráží i ve změnách věkové struktury. Pro Prahu je typický mírný nárůst obyvatel v produktivním věku a nízký počet dětí. Na druhou stranu dochází k migračnímu odlivu části obyvatel v poproduktivním věku a mladých rodin s dětmi do lokalit s nižšími životními náklady. Zdravotní stav pražské populace charakterizovaný pomocí ukazatele naděje dožití je nejlepší ze všech regionů České republiky (muži 75 let, ženy 80 let). Přes nejhorší kvalitu životního prostředí u nás jsou v Praze velmi příznivé ukazatele úmrtnosti i pracovní neschopnosti. Vzdělanostní struktura pražské populace se trvale vyznačuje nadprůměrným zastoupením obyvatel s vyššími stupni vzdělání. Podle Sčítání lidu v roce 2001 byl podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí na obyvatelstvu starším 15 let 17 % a podíl středoškoláků s maturitou 36 %. Více než polovina obyvatel Prahy měla minimálně maturitní vzdělání oproti České republice, kde to byla jen třetina. Podle Výběrového šetření pracovních sil, které provádí Český statistický úřad, bylo v Praze v roce 2006 už 23 % vysokoškoláků a 42 % středoškoláků s maturitou, tedy již dvě třetiny obyvatel.

Praha, 2006

vysokoškolské 23%

střední s maturito u 42%

základní a bez vzdělání 12%

ČR, 2006

vysokoškolské 11%

střední bez maturity 23%

střední s maturito u 33%

základní a bez vzdělání 19%

střední bez maturity 37%

Zdroj: ČSÚ, VŠPS 2006

Vzdělanostní složení populace má úzkou vazbu na skutečnost, že Praha je tradičně centrem vzdělávání, a to zejména sídlem vysokých škol. V Praze sídlí 29 z 66 vysokých škol v Česku na kterých studuje kolem 40 % všech studentů. Studenti přicházejí nejen z celé republiky, ale také ze zahraničí. V Praze je dále široká škála středních škol, především středních odborných škol a gymnázií. Celkový počet studentů je zde na rozdíl od jiných regionů stabilní. Studijní příležitosti nabízené v Praze jsou určeny i pro mimopražské osoby, které zde pak hledají a často nacházejí profesní uplatnění. 15

Nabídka vzdělávacích možností spolu s vysokou vzdělanostní úrovní souvisí se zvyšováním zájmu o celoživotní vzdělávání. Roste nejen počet studentů počátečního vzdělávání, ale i dalšího vzdělávání, především studujících při zaměstnání. S dobrou vzdělanostní úrovní souvisí i míra využívání informačních a komunikačních technologií. Vybavení domácností osobním počítačem, mobilem a dalšími moderními přístroji je v Praze oproti celé republice nadprůměrné. V Praze je nejvyšší koncentrace počítačových odborníků. •

Využití lidského kapitálu

Využití lidských zdrojů souvisí s ekonomickou situací. Celková úroveň výkonnosti ekonomiky hlavního města je vidět na vysokém podílu Prahy na tvorbě HDP České republiky, kde se dlouhodobě pohybuje kolem 24 %. Ekonomická výkonnost v Praze je ovlivněna nadprůměrným počtem ekonomických subjektů, které zde mají sídlo, odvětvovou strukturou s vysokým zastoupením podnikatelských subjektů terciérní sféry a značným počtem subjektů se zahraniční účastí. V Praze je nejvyšší hodnota intenzity podnikatelské aktivity, což je počet registrovaných ekonomických subjektů na 1000 obyvatel (362 RES), a rozvoj aktivit spojených s výzkumem a vývojem. Míra využití lidských zdrojů charakterizovaná prostřednictvím ekonomické aktivity obyvatelstva vykazuje v Praze velmi dobrou úroveň. Více než polovina obyvatel Prahy (55 %) je ekonomicky aktivních a z toho 96 % zaměstnaných. Děti do 14 let tvoří 12 % populace, studenti středních a vysokých škol 8 %, starobní a invalidní důchodci 18 %.

3.

Životní prostředí hl.m. Prahy

Aktuální informace o životním prostředí v Praze lze najít v ročence Praha a životní prostředí, kterou MHMP každoročně zpracovává (již od roku 1989). Jsou zde k dispozici některé právní předpisy pro oblast ŽP a v neposlední řadě také přehled koncepčních dokumentů hl.m.Prahy pro oblast ŽP. Ovzduší Dlouhodobější sledování (monitoring) ukazuje, že emise tuhých látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů v ovzduší postupně klesají. Tento příznivý vývoj je ovlivněn jednak postupným snižováním spotřeby paliv a jednak změnami ve skladbě paliv (nahrazování tuhých paliv palivy plynnými). Významným nástrojem je i tlak ekonomicko – legislativních opatření z těchto zdrojů. Největším stacionárním zdrojem emisí v Praze jsou Pražská teplárenská a.s. – teplárna Malešice a cementárna Radotín. Velkým problémem Prahy i nadále zůstává znečištění ovzduší z automobilové dopravy. Ta představuje v současné době nejvýznamnější mobilní zdroj znečištění. I když byly v roce 2005 zaznamenány nepříznivé rozptylové podmínky ke vzniku smogové situace a k vyhlášení žádných signálů nedošlo. Automobilová doprava je jevem, který s narůstajícím počtem vozidel a s nárůstem provozu stále více ovlivňuje obyvatelstvo i městské prostředí. Stává se tak prioritním problémem velkých měst, zvláště pak Prahy, která pak zaujímá v automobilové dopravě ČR specifické postavení, projevující se v nadprůměrně vysokých intenzitách 16

dle poruch sluchu i v dopravních výkonech ve srovnání s jinými českými městy. Problematikou automobilové dopravy v Praze se zabývá Ústav dopravního inženýrství Město se snaží nabídnout alternativu - městskou hromadnou dopravu a zlepši podmínky pro cyklodopravu (cca 210 km cyklotras ke konci roku 2006, z toho cca 82 km je vedeno po komunikacích bez automobilové dopravy společně s pěším provozem). Jejich výraznější využívání obyvateli Prahy by se mělo v pozitivním slova smyslu odrazit i v kvalitě životního prostředí města. Vždyť Praha jako kosmopolitní metropole má své závazky směrem nesnižování emisí plynů způsobujících globální oteplování. Hluk Nadměrný hluk je podobně jako znečištění ovzduší jedním z nejzávažnějších faktorů, který působí na zdravotní stav obyvatel ve velkých městech. Dlouhodobé působení hlukové zátěže může vyvolat i řadu dalších onemocnění jako jsou stresy, neurózy, chorobné změny krevního tlaku apod. Hlavním zdrojem hluku ve velkých městech je pozemní doprava, především silně narůstající doprava automobilová. Prha je v působení hluku na obyvatele nejhůře postiženou částí ČR . Podíl obyvatelstva zasaženého nadmerným hlukem se pohybuje kolem 50 %. Voda Hodnocení jakosti vody je každoročně prováděno podle normy ČSN 75 7221 Klasifikace jakosti povrchových vod. V roce 2005 bylo monitorováno celkem 333 profilů. Praha byla zásobena pitnou vodou především ze dvou významných úpraven pitné vody – Želivka a Káraný. Bylo vyrobeno celkem 132 264 000 m3 vody. Veškerá voda spotřebovaná v Praze byla vyrobena ve zdrojích provozovaných Pražskými vodovody a kanalizacemi. Krajina a městská zeleň V souvislosti s obnovou mimořádně významných pražských parků s postupně obnovují následující zahrady a parky: Letenské sady, zahrada Kinských, Petřínské sady, Královská obora, park na vrchu Vítkově, obora Hvězda, lesopark Cibulka. V souvislosti péče o lesy bylo vysázeno 25 000 m2 zemědělských půdách.

nových ploch lesa na

Odpady V roce 2005 proběhla osmým rokem realizace Projektu hospodaření s odpady. Cílem projektu je celoplošné komplexní třídění komunálního odpadu. Ten je tříděn na tyto složky.

17

• • • • • • • • •

papír a lepenka, sklo barevné, sklo čiré, plasty směsné, nápojové kartony, objemný odpad, směsný odpad, nebezpečný odpad, kovy železné a neželezné, stavební suť, elektrotechnický odpad, odpad z údržby zeleně, dřevěný odpad, pneumatiky.

Odpovídající objem sběrných nádob na směsný odpad zajišťovali vlastníci nebo správci nemovitostí. Počet sběrných nádob se pohyboval okolo 110 tis. Na produkci směsného odpadu se ale podílejí i osoby bez trvalého pobytu v Praze. Jejich počet je odhadován na cca 300 000. V roce 2004 byl zahájen i zkušební provoz kompostárny v Malešicích. Zpracování bioodpadu je prováděno technologií aerobního kompostování. Pilotní projekt kompostárny by měl trvat do roku 2009.

4.

Ekologická výchova v hl.městě Praze

V usnesení Rady hlavního města Prahy z roku 2002 k návrhu zabezpečení EVVO v podmínkách hl. m. Prahy, jsou stanoveny hlavní úkoly a cíle EVVO v hl. m. Praze, v nichž je zakotveno rozhodnutí podporovat a vytvářet podmínky pro EVVO, která je chápána jako souhrn aktivit a činností, které mají vést : -

k poznání životního prostředí města a příměstské krajiny, k vytváření možností přímého kontaktu s přírodním a přírodě blízkým prostředím ve městě a okolí;

-

k budování a posilování kladného vztahu obyvatel, organizací, firem a institucí k životnímu prostředí regionu jako celku i k jednotlivým přírodním prvkům, které jsou jeho součástí;

-

k volnému šíření informací o stavu a vývoji životního prostředí, o ochraně přírody a krajiny a odborných poznatků a zásad péče o prostředí města a jeho složky;

-

k systematické spolupráci všech subjektů zapojených do procesu výchovy, k vytváření zpětné vazby k činnostem, k zabezpečení odborně fundovaných aktivit, které však budou přístupné a srozumitelné i laické veřejnosti;

-

k posilování zodpovědného přístupu občanů ke svému prostředí i zdraví, k pochopení principů a nezbytnosti přechodu k udržitelnému rozvoji a k přesvědčení o vlastní odpovědnosti v tomto směru (šetrné nakládání se

18

surovinami a přírodními zdroji, účelné a ohleduplné využívání veřejných ploch atd.); -

k podpoře výchovy dětí a mládeže, která povede k osvojení vhodných dovedností a návyků pro budoucí rozhodování a život jedince;

-

k podpoře vzdělávání veřejnosti se zaměřením na proces získávání vědomostí a dovedností vedoucích ke schopnosti kvalifikovaného řešení dílčích problémů prostředí velkoměsta;

-

k trvale udržitelnému rozvoji regionu s vyváženými ekonomickými, sociálními a ekologickými hledisky a k spoluúčasti veřejnosti na plánování, přípravě a realizaci těchto činností, staveb a strategií;

-

k prezentaci případných úspěšných modelových příkladů na území hl.m.Prahy, které by mohly v budoucnu být motivací pro rozšíření procesu na další území ČR.

4.1 SWOT analýza pro Prahu SWOT analýza pro Prahu pro oblast EVVO na území hlavního města Prahy provedena v souvislosti se zpracováním její koncepce. Monitorování výchozího stavu spočívající v analýze silných a slabých stránek vycházejících z vnitřního stavu EVVO v Praze, který je možné přímo ovlivňovat a vytýčením příležitostí a ohrožení, které jsou dány především vnějšími faktory, které jsou závislé na prostředí, ve kterém se aktivity EVVO odehrávají se staly východisky pro zpracování akčního plánu EVVO pro Prahu. SILNÉ STRÁNKY -

velký odborný a informační potenciál týkající se složek ŽP (MHMP, zoo, planetárium a hvězdárny, botanické zahrady, odborné knihovny, muzea);

-

pestrá nabídka seminářů a školení v oblasti EVVO a ochrany životního prostředí;

-

nabídka kvalitních programů a služeb neziskových organizací EVVO;

-

existující sítě škol a projekty zabývající se EVVO (M.R.K.E.V, Klub ekologické výchovy, TEREZA);

-

zavedené akce EVVO na národní a mezinárodní úrovni pro širokou veřejnost (Den Země, 30 dní pro občanský sektor, soutěž Zelená stezka - Zlatý list a další);

-

zkušené zavedené organizace v oblasti EVVO s vytvořeným zázemím (např. zavedená střediska ekologické výchovy);

-

potenciál kvalitních lidských zdrojů v NNO (nevládní neziskové organizace) zabývající se EVVO; 19

-

dostatek vhodných zelených ploch pro kontakt s přírodou v okrajových částech území hl. m. Prahy;

-

vysoký počet vysokých škol se zaměřením na životní prostředí, pedagogiku apod.

SLABÉ STRÁNKY -

nedostatečná koordinace a komunikace mezi většinou subjektů EVVO;

-

neprovázanost s jinými obory, vazba jen na životní prostředí;

-

nedostatečné ohodnocení a motivace pedagogických pracovníků;

-

nízká úroveň environmentálního povědomí veřejnosti;

-

současné vzdělávací programy ve školách poskytují nedostatečný prostor pro kontakt dětí s přírodou;

-

nedostatek financí ve školních rozpočtech pro zajištění EVVO;

-

velmi nízká ekologizace škol;

-

nízká informovanost, nízká metodická podpora (mj. na speciálních školách), nedostatek pomůcek, nedostatečná výměna zkušeností mezi školami;

-

nedostatek proškolených pedagogů pro EVVO, ve školách nejsou vytvořeny podmínky pro práci koordinátorů EVVO;

-

nízké využívání výuky v terénu;

-

nedostatek „zelených“ ploch vhodných pro EVVO v blízkosti škol;

-

chybí vzájemná provázanost strategických dokumentů (programy, strategie, plány, koncepce, politiky);

-

velké množství užívání odborných pojmů a výrazů vůči médiím a veřejnosti.

PŘÍLEŽITOSTI -

existence vysokého školství na území hl. m. Prahy;

-

propagace zdravého životního stylu jako módního trendu a propagace EVVO;

-

zahrnutí EVVO do zpracovávání strategických dokumentů pro hl. m. Prahu;

-

využití chráněných území na území hl. m. Prahy a ve Středočeském kraji;

-

uplatnění EVVO na školních výletech;

20

-

zapracování EVVO do rámcových vzdělávacích programů škol;

-

rozšíření nabídky volitelných předmětů na SŠ;

-

využití fondů Evropské unie pro financování EVVO, zapojení do mezinárodních projektů;

-

dostatečný finanční potenciál Prahy;

-

využití občanských sdružení k oslovování veřejnosti.

HROZBY -

nedostatečná politická podpora EVVO;

-

rušení malých škol, slučování tříd;

-

nedostatek vhodné motivace k probuzení aktivního zájmu dětí a mládeže;

-

nízká motivace a malý zájem veřejnosti;

-

vliv konzumního životního stylu (módní trendy);

-

preference městského životního stylu;

-

odtržení dětí od přírodního prostředí;

-

nezájem škol o aktivity EVVO;

-

negativní vnímání ekologických iniciativ ze strany obyvatel;

-

konkurence EVVO s jinými tématy (např. kultura, sport, lidská práva, drogová prevence);

-

neochota v poskytování informací o životním prostředí ze strany úřadů.

VIZE EVVO PRO PRAHU Pro území hlavního města Prahy byla stanovena následující vize: „V roce 2015 obyvatelé hl. m. Prahy mají povědomí, kvalitní znalosti o EVVO, jednají v souladu s principem udržitelného rozvoje a jsou si vědomi odpovědnosti za ochranu životního prostředí“. Pro splnění výše uvedené vize bude vytvořen funkční integrovaný systém EVVO, který bude rovnoměrně plošně pokrývat území hl. m. Prahy a bude dosažitelný pro většinu obyvatel. Současně se jeho prostřednictvím bude zvyšovat povědomí, znalosti, měnit postoje a ekologické jednání cílových skupin, za účelem respektování ochrany životního prostředí. Ochrana přírody by měla být přijímána jako veřejný zájmem a obyvatelé Prahy musí mít možnost přímého kontaktu s přírodou. Zároveň jsou též demokraticky, transparentně a v obecném zájmu vykonávány rozhodnutí týkající se oblasti životního prostředí u všech subjektů na území hl. m. Prahy. Integrovaný funkční systém EVVO respektuje a zahrnuje všechny cílové skupiny a vytváří u nich vstřícný postoj k životnímu prostředí.

21

Prioritní oblasti Prioritní oblasti se stanovují na základě přímého vztahu k naplnění celkové vize koncepce. To znamená, že tyto prioritní oblasti musí mít přímý příčinný vztah k této vizi, neboli jejich souběžným působením bude v dlouhodobém horizontu vize naplněna. Prioritní oblasti mají definován jasný obsah a časový limit, po kterém musí být vyhodnotitelné. Mezi prioritní oblasti této koncepce patří Prioritní oblast 1:

Vzdělávání, výchova a odborné zázemí EVVO

Prioritní oblast 2:

Poskytování informací o vzdělávání výchovy a osvěty

Prioritní oblast 3:

Systém financování aktivit environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty

Prioritní oblast 4:

Pozitivní motivace k ekologicky šetrnému jednání a propagace aktivit EVVO

Prioritní oblast 5:

Komunikace v oblasti EVVO

Prioritní oblast 6:

Dostatek vhodných ploch pro realizaci EVVO

aktivitách

environmentálního

4.2 Praktické ukázky ekologické výchovy na území hl. m. Prahy Hlavní město Praha je v mnoha ohledech unikátní lokalitou. Z měst v ČR je největší a má také nejvíce obyvatel. Tyto skutečnosti se odráží samozřejmě také na poli environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. V roce 2005 byla zpracována a Radou hl. m. Prahy schválena Krajská koncepce EVVO, strategický dokument na roky 2005 až 2015. Její akční plán na rok 2007 byl dopracován a schválen v srpnu 2006. K základním pilířům systému EVVO na území hl. m. Prahy patří školy a školská zařízení: •

Mateřské školy

Realizace environmentální výchovy v pražských mateřských školách probíhá v souladu s Rámcovým programem pro předškolní vzdělávání, který se zaměřuje i na tuto výchovně vzdělávací oblast. Některé mateřské školy mají EVVO přímo ve svém hlavním zaměření, jiné pak využívají pouze určité prvky (např. Od školního roku 2004/2005 působí v areálu Ekologického centra hl. m. Prahy Toulcův dvůr Ekologická mateřská škola Semínko). Mateřské školy zařazují do svých školních vzdělávacích programů tématické okruhy činností, které směřují k porozumění souvislostí mezi člověkem, přírodním a sociálním prostředím, ochranou životního prostředí a budováním pozitivních vztahů formou různých výtvarných nebo 22

pracovních činností. Jsou také uskutečňovány výjezdy do škol v přírodě, návštěvy středisek ekologické výchovy na území Prahy, ekologické soutěže, sběr papíru atd. Část mateřských škol je zapojena do projektů zaměřených na EVVO (např. do sítě MŠ „MRKVIČKA“), resp. projektů EVVO blízkých (např. „Zdravá mateřská škola“). •

Základní školy

Rozsah a realizace EVVO na základních školách byla až dosud ovlivňována zvoleným vzdělávacím programem (Základní škola, Obecná škola, Národní škola) a Rámcovým vzdělávacím programem, ve kterém je EVVO věnována značná pozornost. Od školního roku 2007/2008 budou základní školy realizovat své vlastní školní vzdělávací programy, jejichž nedílnou součástí bude EVVO. EVVO prolíná celou výukou na obou stupních základních škol a tvoří řadu školních i mimoškolních aktivit. Obsah i metody EVVO jsou rozpracovány do učebních plánů jednotlivých předmětů. Doporučení MŠMT zahrnující i ustavení funkce školního koordinátora EVVO respektuje velké procento základních škol. Téměř polovina pražských základních škol je zapojena do dlouhodobých projektů (mezinárodních či celostátních) zaměřených na EVVO (projekt M.R.K.E.V. SSEV Pavučina, projekty GLOBE a EKOŠKOLA Sdružení TEREZA, projekt Za NATUROU na túru REC ČR aj.), příp. EVVO blízkých (projekt Zdravá škola koordinovaný SZÚ) nebo je členy Klubu ekologické výchovy (KEV). Školy využívají také ekologické výukové programy nabízené středisky ekologické výchovy (Středisko ekologické výchovy hl. m. Prahy Toulcův dvůr, Sdružení TEREZA, Ekocentrum Podhoubí, aj.). •

Střední školy

Na gymnáziích bývá vzdělávací obsah EVVO realizován v řadě předmětů a je částečně uplatňován i ve středním odborném vzdělávání. Kvalita a intenzita EVVO závisí především na přístupech vedení škol a pedagogů k této problematice. Zlepšení situace se předpokládá v souvislosti s realizací připravovaných rámcových vzdělávacích programů pro gymnázia a odborné vzdělávání. Funkce školního koordinátora je zatím ustavena pouze na některých středních školách. Část středních škol se účastní dlouhodobých projektů (celostátních, resp. mezinárodních) se zaměřením na EVVO (např. projekty GLOBE /6 škol/, Ekoškola /3 školy/, Nebojme se odpadů /10 škol/, Krajina za školou /6 škol/, Tři kroky k aktivnímu vyučování /7 škol/ Sdružení TEREZA). Studenti se také zúčastňují výtvarné a literární soutěže a Středoškolské ekologické konference pořádaných KEV. Tradičně probíhají na pražských středních školách ekologické olympiády (letos již 4. ročník pod záštitou UNESCO). Pedagogové mají možnost se účastnit odborných seminářů pořádaných dále uvedenými organizacemi, kurzů pro školní koordinátory, specializačního studia pro školní koordinátory EVVO a dalších akcí pořádaných např. Národním institutem dalšího vzdělávání.

23

Aktivity nestátních neziskových organizací (NNO) Nejvýznamnější část aktivit v oblasti EVVO se zaměřením na veřejnost, děti a mládež je realizována nestátními neziskovými organizacemi. V Praze působí 26 celostátních nebo místních organizací, zabývajících se EVVO dětí a mládeže buď jako hlavním předmětem své činnosti, nebo jako jednou z aktivit. Zvláštní skupinu významnou pro EVVO v Praze tvoří mezi NNO střediska ekologické výchovy a ekocentra. Magistrát hl.m.Prahy (odbor ochrany prostředí a odbor školství) ve spolupráci s řadou organizací, společností a firem vyvíjí řadu aktivit v oblasti EVVO. Každoročně jsou připravovány různé druhy informačních materiálů a akcí pro občany Prahy, jež se týkají problematiky životního prostředí. Materiály jsou distribuovány do schránek pražských domácností, dále jsou poskytovány školám, nevládním neziskovým organizacím v rámci podpory různých projektů a akcí, jsou k dispozici v informačních střediscích Magistrátu, na úřadech městských částí a v některých pražských knihovnách a v některých organizacích zřízených hl.m. Prahou (ZOO, Botanická zahrada, Hvězdárna a Planetárium). Odbor ochrany prostředí MHMP zabezpečuje agendu spojenou s granty na podporu projektů ke zlepšení stavu životního prostředí hl. m. Prahy, které vyhlašuje hl. m. Praha, kde jednou z tématických oblastí je také EVVO. Ve spolupráci s dalšími subjekty zajišťuje přípravu informačních a osvětových materiálů i akcí s tematikou ochrany životního prostředí (se zaměřením zejména na ochranu přírody a městské zeleně a odpadového hospodářství). V rámci rozvoje a ochrany pražské přírody a krajiny se v posledních letech uskutečnila řada akcí, mezi něž patří především • • • • • •

budování a udržování naučných stezek, instalování naučných tabulí u chráněných území, instalace informačních tabulí o probíhajících rekonstrukcích pražských rybníků a vodních toků, odborné exkurze do maloplošných ZCHÚ (volně přístupné, pod vedením odborného průvodce), pastva ovcí a koz ve zvláště chráněných územích Prahy (akce podporující povědomí o významu biologické rozmanitosti krajiny a způsobech její ochrany probíhá již šestým rokem), každoroční akce ke Dni dětí ve Stromovce, pořádané ve spolupráci s občanským sdružením Antioch.

Dále jsou každoročně realizovány Ekologicko výchovné akce pro žáky 1. tříd pražských ZŠ (hry a informační materiály týkající se problematiky odpadového hospodářství a čistoty města, akce probíhající již třetím školním rokem, zapojeno cca 220 ZŠ); série přednášek pro učitelé pražských základních škol, Informační kampaň k odpadům pro veřejnost v rámci oslav Dne Země (v roce 2007 již třetím rokem v rámci oslav „Dne Země“, na území 18 městských částí); Sběrové ekologické soutěže na pražských ZŠ a MŠ, letáky ke třídění odpadů do všech pražských domácností.

24

Odbor školství MHMP zabezpečuje agendu spojenou s celoměstskými programy podpory vzdělávání, které každoročně vyhlašuje hl. m. Praha. V rámci těchto programů lze podávat i projekty týkající se EVVO. V rámci Opatření 3.1 operačního programu JPD pro Cíl 3 regionu hl. m. Praha je v souvislosti s plněním koncepce EVVO řešen od října 2005 projekt „Vytváření a hodnocení programů pro vzdělávání a výchovu k udržitelnému rozvoji v základních a středních školách hl. m. Prahy“ (zkrácený název „Ekogramotnost“), tedy projekt, v jehož rámci vznikla také tato metodika. Odbor Informatiky MHMP zabezpečuje provoz informačního systému o životním prostředí v Praze zahrnujícího mj. přípravu ročenky Praha životní prostředí, internetové aplikace pro veřejnost Atlas ŽP, PREMIS a webové stránky města k problematice ŽP (ENVIS). V Praze funguje několik profesionálních specializovaných organizací pro EVVO – členové celorepublikového sdružení SSEV Pavučina (Ekocentrum Podhoubí a Ekologické centrum/Středisko ekologické výchovy hl. m. Prahy Toulcův dvůr), ekocentra ČSOP (Sdružení Mladých ochránců přírody a jeho Centrum pro děti a mládež a další akreditovaná ekocentra ČSOP) a Sdružení TEREZA. Na území Prahy působí i profesní občanské sdružení pedagogů a škol Klub ekologické výchovy (KEV), jehož činnost má dopady na EVVO v celé ČR. ●

Středisko ekologické výchovy hl. m. Prahy Toulcův dvůr

Historické prostory a osmihektarový přírodní areál hostivařské usedlosti Toulcův dvůr, který je v majetku Magistrátu hl. m. Prahy, spravuje a naplňuje rozmanitou činností zájmové sdružení neziskových organizací. Jejich cílem je prožitkem vychovávat všechny věkové skupiny obyvatel Prahy k šetrnému vztahu k našemu životnímu prostředí. Vybrané akce Osvětové akce pro veřejnost, dílničky, vycházky – v roce 2006 celkem cca 10 000 návštěvníků (Den Země, Biojarmark a Dožínkové slavnosti /spolu s Ligou ekologických alternativ/ a další), ekologické výukové programy pro ZŠ, MŠ a SŠ z Prahy a okolí (více než 500 výukových programů pro cca 10 000 dětí ročně), semináře pro pedagogické pracovníky, Pražská konference o ekologické výchově, zájmové kroužky, Mateřský klub a mnoho dalších aktivit. Školami a jinými organizacemi z Prahy jsou využívány i služby některých středisek a organizací zaměřených na EVVO sídlících mimo Prahu (např. SEV Chaloupky, SEVER, Dřípatka aj.). Významné aktivity se zaměřením na osvětu veřejnosti vyvíjely např. Zelený kruh (Informační centrum pro veřejnost/Ekolinka, kampaň Hra o Zemi aj.) a sdružení ARNIKA. EVVO tvoří důležitou součást náplně a zaměření České společnosti ornitologické (ČSO) sídlící v Praze 10 - Hostivaři. K mimoškolní EVVO dětí, mládeže i dospělé veřejnosti významně přispívají i správy chráněných krajinných oblastí v okolí Prahy (SCHKO Český kras, SCHKO Kokořínsko, SCHKO Křivoklátsko).

25

●

Klub ekologické výchovy (KEV)

KEV je celostátní profesní občanské sdružení škol a pedagogů, jehož převážná část aktivit je zaměřena k odbornému a metodickému zvyšování připravenosti pedagogů pro EVVO. Členy KEV v Praze je v současnosti 35 základních a středních škol (dále také Národní ústav odborného vzdělávání a Institut vzdělávání a poradenství ZU a dalších cca 20 individuálních členů). KEV je akreditované vzdělávací zařízení MŠMT a může realizovat mimo jiné také specializační studium koordinátorů EVVO a řadu dalších akcí jako jsou semináře, kurzy a exkurze v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Vybrané akce Akreditované kurzy pro pedagogy, akce pro žáky základních a středních škol (výtvarná a literární soutěž k Chartě Země, středoškolská a žákovská ekologická konference). Svým členům na základě komplexního hodnocení celoročních aktivit propůjčuje označení Škola udržitelného rozvoje. ●

Ekocentrum Podhoubí

Občanské sdružení nabízí základním a středním školám z Prahy mj. ekologické výukové programy na více než 30 zajímavých a aktuálních témat a rovněž semináře pro učitele, kde mohou získat praktické dovednosti a inspiraci pro realizaci environmentální výchovy na své škole. Vybrané akce Osvětové akce pro veřejnost a školy, tzv. „Ekodny“ (Den Země ve spolupráci s MČ Praha 12, Den Stromů ve spolupráci se Sdružením TEREZA a MČ Praha 13, Neleníme v zeleni ve spolupráci se ZO ČSOP Koniklec); ekologické výukové programy pro ZŠ a SŠ v Praze a okolí (100 programů pro cca 2000 účastníků); cyklus seminářů pro pedagogy „Interaktivní metody v environmentální výchově“ a „Ochrana zvířat“; partneři Sdružení TEREZA v projektech „Tři kroky k aktivnímu vyučování“ a „Krajina za školou“ zaměřených na podporu zavádění aktivizačních a inovativních metod ve školním vyučování. ●

Sdružení TEREZA

Sdružení TEREZA nabízí učitelům mateřských, základních a středních škol konkrétní náplň (výukové programy, dlouhodobé projekty, učební materiály, pracovní listy…) pro realizaci environmentální výchovy na školách. Vybrané akce Akce pro veřejnost: Den Země, Den Stromů; dlouhodobé školní projekty: mezinárodní – Ekoškola a GLOBE, celostátní – Les ve škole – škola v lese a Za tajemstvím dřeva, pražské – Nebojme se odpadů, Krajina za školou, Tři kroky k aktivnímu vyučování; projektů se zúčastnilo v roce 2006 asi 30 000 žáků v ČR, z toho kolem 5 000 v Praze; výukové programy pro školy z Prahy a okolí: v roce 2006 proběhlo 300 převážně tříhodinových programů pro 6000 žáků (zapojeno 80

26

základních a 10 středních škol a dále 10 mateřských škol); semináře pro učitele: 60 seminářů pro cca 1000 učitelů z celé ČR. Aktivity v oblasti EVVO vyvíjí také další organizace v působnosti města, např. Botanická zahrada hl. m. Prahy, Zoologická zahrada hl. m. Prahy, Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy, Dům dětí a mládeže hl. m. Prahy. Významná část aktivit je zaměřena i na dospělou veřejnost.

5. Příklad školního projektu k průřezovému tématu „Naše obec“ Název projektu: KRAJINA MÉHO DOMOVA (pro učitele) Cíle -

vyhledat, shromáždit, utřídit, uspořádat, ústně a písemně prezentovat vlastivědné, geografické, hospodářské a kulturní informace o místní krajině a místním regionu a jejich blízkém okolí (místo bydliště, školy, městská část Prahy, okolní městské části Prahy, kraje České republiky);

-

využít všech dostupných poznatků z vyučování zeměpisu, z ostatních vyučovacích předmětů, z odborné a populárně naučné literatury, z encyklopedií, z mapových atlasů, z topografických, turistických a dalších tematických regionálních map, z informací, veřejných sdělovacích prostředků a z internetové sítě k orientaci v prostředí místní krajiny;

-

procvičovat užívání internetové sítě k vyhledávání, třídění a uspořádávání potřebných dat a informací o místní krajině (bydliště, domov) a jiných místních krajinách;

-

procvičovat písemnou i ústní prezentaci výsledků své činnosti;

-

cvičit užívání textového editoru na osobním počítači při písemné prezentaci výsledků činnosti žáků;

-

učit se týmové spolupráci (kvalita výstupní práce celé třídy závisí na odpovědném splnění všech dílčích úkolů).

Organizace 1. etapa – motivace a rozdělení úkolů ve vyučovací hodině Asi tři týdny před celodenním řešením tohoto projektu ve škole sdělíme žákům ve vyučovací hodině zeměpisu téma a způsoby řešení projektu. Žáky motivujeme k práci a vytvoříme dvou až čtyřčlenné pracovní skupiny. Po dohodě přidělíme každé skupině konkrétní pracovní úkoly, jejich příklad podle obsahu a rozvržení úkolů mezi skupiny A až I je uveden v oddíle ”PRO ŽÁKY”. Při rozdělení práce v jednotlivých skupinách přihlédneme také ke schopnostem žáků v jednotlivých skupinách a k jejich dosavadním výsledkům ve výuce zeměpisu.

27

Poznámka Žáci určených skupin odpovídají jednotlivě nebo za celou skupinu na zadané otázky a úkoly ústně nebo písemnou formou, mohou zpracovat i v přiměřené podobě obsáhlejší referáty k danému tématu. Ty však musí postihovat problematiku obsaženou v zadání úkolů a neměly by příliš přesahovat svým obsahem do práce jiných skupin. Všichni žáci by měli být orientačně seznámeni s obsahem práce ostatních skupin, aby při řešení úloh nedocházelo k přesahům do kompetence ostatních skupin. Podle potřeby a podmínek školy může být po dohodě i odlišný počet jednotlivých skupin a ovšem i žáků ve skupinách. 2. etapa – činnost mimo povinnou výuku ♦ S předstihem si připravíme roli balicího papíru nebo podlepením vyztužený barevný papír formátu A0, na němž se budou schematicky prezentovat jednotlivé kroky a výsledky všech skupin žáků jako na posteru. ♦ Vybereme příslušnou dostupnou regionální literaturu k tématu a další podklady – regionální topografické, turistické a další tematické mapy (např. automapy), vlastivědné publikace, regionální cestovní průvodce, statistické materiály, všechny jmenované v tištěné i v elektronické podobě. ♦ Na výběru literatury a podkladů se podílejí také žáci jednotlivých skupin. Využívají školních i mimoškolních zdrojů a připraví si k řešení projektu orientační hrubé podklady, souvislé texty, textové partie, mapy, vyobrazení apod. pro poster. ♦ Připravíme přístup na internet v počítačové učebně, ukážeme žákům cestu k potřebným regionálním informacím přes internetový vyhledávač www.atlas.cz. Žáci se tak mohou pro řešení úloh projektu připravovat s předstihem a při vlastním řešení projektu mohou přímo dohledávat potřebné chybějící a doplňkové informace. 3. etapa – celodenní řešení projektu během vyučování (nejlépe v počítačové učebně s přístupem na internet, alespoň 1 osobní počítač na 1 skupinu) 5 - 6 vyučovacích hodin si rozdělíme na tři přibližně stejně dlouhé časové úseky, které oddělíme vždy asi 20 minutovou přestávkou. 1. časový úsek využijí skupiny žáků k vyhledávání nebo dohledávání potřebných údajů na internetu, v mapách, v literatuře a v dalších podkladech, ke vzájemné konzultaci nad zadanými úlohami, k přípravě na ústní prezentaci nebo k vypracování popř. úpravám a k dokončení odpovědí na úlohy v písemné podobě. Skupiny žáků, které zanedbaly přípravu, využijí tento čas k vypracování alespoň částečného nebo nějakého výsledku své práce. 2. časový úsek je věnován celotřídnímu semináři. Tuto část je nutno považovat za nejdůležitější syntetický krok pro získání orientace v místní krajině a doporučujeme jí věnovat asi 1/3 veškerého času řešení projektu. Seminář zahajuje a řídí vyučující nebo řízení předá po určité době zvolené samosprávě žáků. V průběhu semináře přednesou či předvedou zástupci všech skupin postupně 28

výsledky a závěry své činnosti. Ke každému jednotlivému referátu skupiny doporučujeme vyvolat diskusi celé třídy. Řešitelé z jednotlivých skupin musí být schopni své výsledky a řešení obhajovat a mít rozhodné argumenty pro svá zjištění. Pokud z diskuse vyplynou návrhy na zlepšení, doplnění nebo obohacení jednotlivých referátů a pokud se seminář koná v počítačové učebně, je možné písemné záznamy (v rámci následujícího 3. časového úseku) ještě upravovat na textovém editoru osobních počítačů. 3. časový úsek věnujeme celkovému souhrnnému hodnocení a přípravě finální prezentace projektu v podobě nástěnného sdělení (posteru). Všechny práce jednotlivých skupin žáků se přehledně uspořádají a přilepí se na připravenou roli balicího papíru nebo na vyztužený barevný papír. Takto vytvořený ”poster” prezentujeme v počítačové nebo zeměpisné pracovně nebo na chodbě či příslušném výstavním prostoru školy. POZNÁMKA K LISTŮM PRO ŽÁKY (PŘÍLOHY 1-9) Navržené tabulky a aplikace úloh uvedené v tomto projektu v listech pro žáky jednotlivých skupin nemají definitivní obsahovou ani grafickou podobu (tabulky), která by vyhovovala k překopírování a k okamžitému převzetí a použití. Tato část projektu je pouze námětem, metodickým doporučením pro učitele, jak možno k danému tématu, k tvorbě a k řešení jednotlivých úloh přistupovat. Každý vyučující si může podle uvedeného námětu sestavit obdobný materiál pro své žáky již s ohledem na konkrétní podmínky vlastní školy (časové možnosti, materiální vybavení, dostupnost a kvalitu regionálních materiálů a podkladů, mentální a intelektuální vyspělost žáků, počet žáků ve třídě apod.). Téma projektu lze realizovat podle potřeby i postupně v jednotlivých krocích nebo jej rozdělit i do více projektů. NĚKTERÉ INFORMACE K TÉMATU A K JEDNOTLIVÝM ÚLOHÁM VE SKUPINÁCH SKUPINA A – Mapy a geografická poloha místní krajiny Krajina jako součást našeho každodenního bytí je předmětem stálého zájmu v četných oborech lidské činnosti. Každý člověk je s krajinou bezprostředně spjat a na její vývoj a změny v ní reaguje okamžitě nebo opožděně četnými způsoby. Vysvětlit žákům nejrůznější aspekty pojmu krajina je pro učitele zeměpisu velmi nesnadný úkol. Geografické vzdělání mu ovšem umožňuje náležitý nadhled proto, aby se o to zdárně pokusil. Hned na počátku je totiž zřejmé, že krajina má v geografickém smyslu tři podstatné aspekty: velikostní, fyziognomické (tvářnost) a vizuální (scénické). Všechny je třeba žákům v přijatelné a srozumitelné podobě prezentovat. V obecném chápání má krajina velmi rozmanitý význam, který se ale nakonec blíží k představě „území se zřetelem k přírodnímu přetváření“ (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Praha, Academia 1978). Jde tedy o určité území, topograficky vymezenou část zemského povrchu s výraznými společnými specifickými rysy. Žákům je nutné zdůraznit, že každá krajina představuje různě velkou, ale vždy určitou ohraničenou část pevniny. Pojem „mořská krajina“ se sice používá, ale je

29

neurčitý, protože je až na vzácné výjimky neohraničený. V angličtině existuje speciální výraz „seascape“, který bychom mohli překládat jako mořskou krajinu, ale lépe jako mořskou scenérii. Je to pojem používaný zejména v souvislosti s uměleckými obory (literatura, malba, grafika, umělecká fotografie) pro vyjádření scén odehrávajících se na volném moři. SKUPINA B – Přírodní poměry místní krajiny Vybrané informace o přírodních poměrech místní krajiny vyhledávají žáci pro všechny úkoly ve skupině v odborné regionální literatuře, v cestovních průvodcích a internetovými vyhledavači např. http://katalog.atlas.cz/spolecnost/mesta_a_obce/ a obce/Základní údaje nebo Přírodní zajímavosti. Doporučená aplikace Žáci si okopírují vhodnou topografickou nebo turistickou mapu místní krajiny (městské části Prahy) nebo si sestaví podle nich vlastní schematickou mapu a vyhodnotí v mapě kvalitu přírodních složek krajiny. Určí a zakreslí území s velmi zachovalými přírodními hodnotami, území s relativně dobrou kvalitou přírodních složek krajiny (obě vhodné pro rekreační účely), prostory s výrazně narušenými až devastovanými přírodními složkami (nevhodné pro rekreaci, s možností rekultivace krajiny). SKUPINA C – Historické a kulturní památky místní krajiny Pohledem do krajiny vnímáme zejména její estetickou hodnotu závislou na vzájemné harmonii přírodních prvků a výtvorů lidské činnosti. Kulturní ráz místní krajiny tvoří historické a kulturní hodnoty vznikající po mnoho lidských generací, které jsou typické a osobité pro každý region. Nejvýraznějšími lidskými výtvory v krajině jsou sídla se svými obytnými objekty, technické stavby (silnice, železnice, mosty, průmyslové objekty atd.), a také drobnější kulturní objekty a četná svědectví minulých časů fixovaná v zachovalých materiálních předmětech, ale i v duševním projevu lidí. Český národ si vytvořil ve své historii v kontaktu s vlivy svých sousedů nesmírně bohatou kulturní minulost. Současná krajina v regionech České republiky je dosud výrazně poznamenána zejména barokní proměnou měst i venkova v průběhu 18. století. Projevuje se početností kostelů, měšťanských domů, paláců, zahrad, kašen, sousoší a staveb lidové barokní architektury. Tento malebný umělecký a zároveň krajinotvorný fenomén si udržuje svou tvář i přes četné nepříznivé ataky, které přineslo v české krajině 19. a 20. století. Informace o historických a kulturních památkách místní krajiny žáci zjišťují z regionálních publikací a stahují pomocí internetových vyhledavačů. Doporučená aplikace Pořiďte si historický plán svého (nebo nejbližšího) města a historickou mapu místní krajiny, nejsnadněji speciální mapu (tzv. speciálku) v měřítku 1 : 75 000 nebo generální mapu 1 : 200 000 z období rakousko-uherské monarchie nebo z tzv. „první republiky“ (Československá republika 1918-1938). Porovnejte s žáky aktuální a starý plán města (aktuální a starou mapu místní oblasti). Popište, které části města (místní 30

krajiny) zůstaly téměř beze změn, a které části byly zcela přeměněny. Svá zjištění můžete také konfrontovat s aktuálním leteckým snímkem, případně doložit dobovými fotografiemi. SKUPINA D – Obyvatelstvo, sídelní poměry, bydlení, životní styl v místní krajině D1 Informace o obyvatelstvu a sídleních poměrech v místní krajině bude možné získat pro jednotlivé obce z materiálů posledního sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 na příslušných úřadech městských částí (obvodních městských úřadech) hlavního města Prahy. Relativně současné údaje tohoto typu je možno získat již nyní tamtéž, případně za pomoci internetových vyhledavačů po zadání jména vybrané obce. D2 V sídelní struktuře většiny měst v České republice můžeme obvykle rozlišit tři až pět základních zón: 1. Ústřední část tvoří většinou historické jádro s náměstím a kostelem. Zde jsou soustředěny specifické funkce města: radnice se sídlem městského úřadu, četná kulturní zařízení, vybrané obchody, hotely, restaurace, banky atd. 2. Širší centrum města tvoří zástavba nájemních domů postavená na konci 19. a na začátku 20. století s vybaveností službami obyvatelstvu (školy, obchody, restaurace, kadeřnictví apod.). 3. Novější obytná část navazující na širší centrum je tvořena čtvrtěmi rodinných domků nebo panelovým sídlištěm (panelovými sídlišti) a navazující obslužnou zónu (obchodu, provozovny, školy, jesle, školky). 4. Pro okraj města jsou specifické funkce: výrobní zóna, sklady, technická infrastruktura (teplárny, vodárny, čističky odpadních vod, sportovní zařízení, supermarkety, hypermarkety). 5. Příměstskou zónu středně velkých měst a velkoměst tvoří rodinné domky se zahradami, příměstské rekreační objekty (chaty, zahrádkářské kolonie, lesoparky, cyklistické stezky apod.). D3 Životní styl společnosti představují společenské sklony a návyky, životní hodnoty, chování a vztahy k ostatním lidem. Reprezentují také společenský vkus, vztah k přírodě a prostředí, ke kultuře, nároky na bydlení, využívání volného času, osobní zájmy a celkový vztah k životu. SKUPINA E – Přírodní zdroje, energetika a zemědělství v místním regionu Vše kolem nás má svůj původ v přírodních zdrojích. Lidé nemohou bez nich existovat – využívají je k zajištění všech životních potřeb. Základními přírodními zdroji jsou voda, vzduch a potrava. Postupně se stávaly přírodními zdroji i mnohé další látky, které lidé začaly využívat ke stavbě obydlí, k topení, k přípravě stravy a později i k výrobě mnoha věcí, k dopravě, k výrobě pohonných hmot, k výrobě elektrické energie.

31

Podle možnosti trvání využívání přírodních zdrojů je dělíme na: přírodní zdroje nevyčerpatelné (sluneční, větrná a vodní energie), obnovitelné (dřevní hmota, biomasa, přírodní vlákna, kůže, kožešiny, úrodnost půdy) a neobnovitelné, kterými jsou nerostné suroviny – rudy (zdroje kovů), nerudné suroviny (štěrk, kámen, vápenec atd.) a fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn). SKUPINA F – Materiální a průmyslová výroba v místním regionu Podstata průmyslové činnosti spočívá v přeměně surovin na polotovary, které jsou buď používány v jiných průmyslových odvětvích nebo ke zpracování surovin na hotové výrobky, které jsou již prodávány zákazníkovi (spotřebiteli). Tradice vyspělosti českého průmyslu a proslulost jeho výrobků na světových trzích má svůj původ v polovině 19. století a navazuje také na středověké řemeslné tradice. Uprostřed 19. století se formovaly v souvislosti s procesem industrializace ve střední Evropě hlavní průmyslové oblasti v českých zemích. Zachovaly se dodnes, i když byly značně ovlivněny politickými událostmi v polovině 20. století, a také v posledních deseti letech transformací českého hospodářství. Tradičními průmyslovými odvětvími do roku 1948 byly v českých zemích zejména průmysl textilní, strojírenský, sklářský, průmysl porcelánu a keramiky a průmysl kožedělný. Současná etapa českého průmyslu se vyrovnává s technologickým zpožděním a s nevhodnou odvětvovou strukturou, které poznamenaly český průmysl v 2. polovině 20. století v období totalitního politického režimu (orientace na odvětví těžkého průmyslu). SKUPINA G – Doprava v místním regionu V současnosti je doprava jednou z nejrozsáhlejších oblastí světového hospodářství, spojuje všechny lidské aktivity. Úroveň vyspělosti dopravy je měřítkem stupně rozvoje každého státu a jeho životní úrovně. Doprava ovlivňuje ve značné míře i kvalitu životního prostředí. Informace o dopravních poměrech (včetně cestovních informací) místního regionu lze získat z internetové sítě rovněž pomocí již uvedeného internetového vyhledavače http://katalog.atlas.cz/spolecnost/mesta_a_obce/ nebo Mapy/Města a obce. SKUPINA H – Služby, vybavenost, cestovní ruch, rekreace v regionu Obslužnou sféru – služby obyvatelstvu představují hospodářské činnosti, které nelze zařadit přímo do výroby a do dopravy, ale těsně s nimi souvisejí. Jde o činnosti, které zabezpečují potřeby lidí, zvyšují jejich životní úroveň, obohacují jejich volný čas. Mají souvislost také bezprostředně se vzděláním a se zdravotním stavem obyvatelstva (školství, zdravotnictví), s obchodem, s vědou, kulturou, s bankovnictvím, s pojišťovnictvím a s využíváním volného času. Součástí obslužné sféry jsou z hospodářského hlediska také rekreace a cestovní ruch. Podílejí se významně na využívání volného času. Rekreace představuje takové duševní a tělesné činnosti, kterým se lidé věnují na základě osobního výběru, a které jim přinášejí bezprostředně radost, uspokojení a odpočinek. Cestovní ruch souvisí

32

úzce s rekreací, jde o cestování ve volném čase a zahrnuje všechny služby, které jsou s tím spojeny (doprava, ubytování, stravování, rekreační sportování atd.). Informace o službách, vybavenosti, kulturních akcích a o cestovním ruchu včetně cestovních informací v místním regionu lze získat v internetové síti např. na www.atlas.cz, www.seznam.cz, www.centrum.cz, www.google.cz.

SKUPINA I – Ochrana přírody a životního prostředí v regionu Ochrana přírody je součástí úsilí o ochranu a rozvoj životního prostředí. V moderní podobě představuje všestrannou ochranu přírodních složek krajiny. Nejúčinnějším způsobem ochrany ohrožených druhů organismů je ochrana jejich stanovišť. Každý program ochrany přírody se opírá o soustavu chráněných území přírody. Jsou jimi velkoplošná a maloplošná chráněná území (viz materiál pro žáky). Životní prostředí lidské společnosti je blíže určené životní prostředí, ve kterém žijí lidé. Z hlediska kvality životního prostředí se rozlišují zdravé a neporušené, narušené a poškozené životní prostředí. Životní prostředí má dvě nedílné složky, přírodní a společenské prostředí. Hlavním principem moderně chápané ochrany životního prostředí jsou zásady udržitelného rozvoje (života) lidské společnosti (nesnižovat životní úroveň, zachovat funkci a rozmanitost přírody, nepoškozovat životní prostředí). Společenské prostředí tvoří sami lidé. Kvalita společenského prostředí ovlivňuje bezprostředně lidský život, zejména životní styl (viz materiál pro úlohu D3), spotřební zvyky, společenské a politické postoje, způsoby a pravidla společenského chování. Působí i na vytváření národních, náboženských a společenských tradic. Ochranu a tvorbu životního prostředí lidé většinou chápou pouze jako nápravu poškozeného přírodního prostředí. Ovšem i závislost na drogách, kriminalitu, prostituci, týrání a zneužívání dětí a další negativní společenské projevy je potřebné posuzovat jako devastaci společenského prostředí. Proto je ochrana a tvorba kvalitního společenského, a tedy lidského prostředí, nedílnou součástí komplexní ochrany a tvorby životního prostředí, odpovědnosti za kvalitu života a životního stylu. O této tématice je potřebné hovořit nejen doma, ale i ve škole.

33

6.

Použitá a doporučená literatura ke školnímu projektu

BRAUN, R. Seminář a praktika ze zeměpisu pro 2. stupeň základní školy. Praha : SPN, a.s., 1998. HERINK, J. Lidé a příroda. Učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. Praha : Nakladatelství České geografické společnosti, s.r.o., 1998. HERINK, J.; HOLEČEK, M. Příručka k učebnici zeměpisu Lidé a příroda. Praha : Nakladatelství České geografické společnosti, 1997. KAŠOVÁ, J. a kol. Škola trochu jinak. Projektové vyučování v teorii i praxi. Kroměříž : IUVENTA, 1995. KŰHNLOVÁ, H. Školní geografický projekt. Geografické rozhledy, 1993-1994, roč. 3, č. 3, s. 72-73. KŰHNLOVÁ, H. Tady jsem doma aneb Poznej dobře svoje bydliště. Praha : MOBY DICK, 1998. KŰHNLOVÁ, H. Metodická příručka k pracovní učebnici zeměpisu Tady jsem doma aneb Poznej dobře svoje bydliště. Praha : MOBY DICK, 1998. KŰHNLOVÁ, H. Vybrané kapitoly z didaktiky geografie I. Praha : Karolinum, 1997. KŰHNLOVÁ, H. Kapitoly z didaktiky geografie. Praha : Karolinum, 1999. KVASNIČKOVÁ, D.; MIKULOVÁ, V.; PLACHEJDOVÁ, E. Životní prostředí. Doplňkový text k základům ekologie. Havlíčkův Brod : FRAGMENT, 1998. KVASNIČKOVÁ, D. Metodická příručka k ekologickému vzdělávání na středních školách. Havlíčkův Brod : FRAGMENT, 1998. ŠVECOVÁ, M. Teorie a praxe školních projektů ve výuce přírodopisu, biologie a ekologie. Praha : Karolinum, 2001. Odkazy na internet http://katalog.atlas.cz/spolecnost/mesta_a_obce/ http://amapy.atlas.cz/

34

7.

Literatura k průřezovému tématu „Naše obec“

BERGSTEDT, CH. Člověk a příroda: Učebnice pro integrované vyučování – Voda. Plzeň : Fraus, 2005, 64 s. BERGSTEDT, CH. Člověk a příroda: Učebnice pro integrované vyučování – Půda. Plzeň : Fraus, 2005, 64 s. BERGSTEDT, CH. Člověk a příroda: Učebnice pro integrované vyučování – Energie. Plzeň : Fraus, 2005, 64 s. DIETRICH, V.; MEDEROW, G. Člověk a příroda: učebnice pro integrované vyučování. Plzeň : Fraus, 2005, 64 s. KLAWITTER, E.; LAMFRIED, D.; LEPEL, W. Informace a komunikace: Učebnice pro integrované vyučování. Plzeň : Fraus, 2005, 63 s. KLEPEL, G. Člověk a příroda: učebnice pro integrované vyučování – Zdraví. Plzeň : Fraus, 2005, 64 s. KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tématická výuky – model. Kroměříž : Spirála, 1995, 304 s. PODROUŽEK, L. Integrovaná výuky na základní škole v teorii a v praxi. Plzeň : Fraus, 2002. Manuál pro tvorbu ŠVP v základním vzdělávání [online]. Praha : VÚP, 2005 [cit. 2007-10-16]. Dostupné na WWW: . Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – verze 2007 [online]. Praha : VÚP, 2007 [cit. 2007-10-16]. Dostupné na WWW: . Ročenka Praha – životní prostředí 2006 [online]. Praha : MHMP, 2007 [cit. 2007-10-18]. Dostupné na WWW: .

Internetové informační zdroje http://www.vuppraha.cz/ http://envis.praha-mesto.cz/ http://doprava.praha-mesto.cz/

35