Naše kulturní dědictví: Milostné Pražské Jezulátko „Beránek je bude pást a vodit k pramenům živé vody“ (Zj 7,17)
Půvabná soška malého Ježíška, vystavená úctě lidí v kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně, přijímá denně návštěvníky z desítek zemí světa. Mnohým lidem, kteří se před ní modlili k Bohu, přinesla zázračná a neobvyklá vyslyšení. Lidé zde prosí o pomoc, uzdravení, mír, někteří s důvěrou očekávají narození dítěte, a mnozí se vrací, aby poděkovali. Soška vysoká 47 centimetrů je dřevěná s povrchem modelovaným z barevného vosku. Představuje malé dítě, oblečené v dlouhou košilku, ze které vykukují bosé nožky. Líbezná tvář přitahuje svou krásou. Pravicí Ježíšek žehná, zatímco levice drží zemský globus završený křížem - celý náš svět spočívá v jeho ruce. Královské insignie vyjadřují víru společnou všem křesťanům - víru v Ježíšovo božství. V něm se sám všemohoucí a vševládnoucí Bůh stal člověkem. Historie Pražského Jezulátka Pražské Jezulátko pochází ze Španělska. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který podle jeho podoby vymodeloval tuto sošku. Podle další legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek, planoucí velkou láskou k Dítěti Ježíši. Sošku prý darovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy. Když se roku 1556 vévodkyně Marie Manrique de Lara vdávala do Čech, dostala sošku od své matky jako svatební dar. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic pak vzácnou sošku darovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. Karmelitáni umístili sošku v kapli noviciátu, aby se mladí řeholníci učili ctnostem od malého Ježíše. V té době zuřila v Evropě Třicetiletá válka a ani Ježíšek nebyl ušetřen, když saská vojska obsadila roku 1631 Prahu. Teprve v roce 1637, po svém návratu do Prahy, nalezl pohozenou sošku otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan. S bolestí však zjistil, že má Ježíšek ulomené obě ruce. Zdálo se mu v tu chvíli, že mu Ježíšek říká:
1/6
www.rodon.cz
„Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi, dejte mi moje ruce a já vám dám svůj pokoj, jak mne budete ctít, tak já vám budu žehnat!“ Otec Cyril nakonec dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky. Vynaložený zlaťák se bohatě vrátil, když začal malý Ježíšek žehnat klášteru, místním lidem i celé Praze. Byla mu připisována zázračná uzdravení a mimo jiné i záchrana Prahy při obležení Švédy roku 1639. Roku 1651 byla soška nošena jako poutník po pražských kostelích a roku 1655 slavnostně korunována pražským biskupem. Dnes připomíná tuto událost výroční slavnost, připadající na první květnovou neděli. Domov Pražského Jezulátka V Praze na Malé Straně v Karmelitské ulici stojí kostel Panny Marie Vítězné. Má zcela mimořádný význam nejen pro svou stránku architektonickou a výzdobu uměleckou, ale zejména proto, že je v něm uchovávána a uctívána proslulá soška Pražského Jezulátka. Téměř ve všech částech světa nalezneme kopie této malé sošky a kultovní místa Jezulátku zasvěcená. Dnešní svatyni Dítěte Ježíše nechali postavit v letech 1611-1613 německy mluvící luteráni, mezi nimiž byli nejen lidé usedlí natrvalo v Praze, ale i zástupci říšských stavů, šlechtici a diplomaté. Dne 21. července 1613 byl kostel zasvěcen Nejsvětější Trojici. Jméno architekta není doloženo, je však pravděpodobné, že jím byl dvorní stavitel císaře Rudolfa II. Giovanni Maria Filippi, rodem Ital. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620, která znamenala vítězství císařské a katolické strany v českých zemích, předal císař Ferdinand II. kostel řádu bosých karmelitánů. Dne 8. září 1624 byl chrám zasvěcen Panně Marii Vítězné a sv. Antonínu Paduánskému. Kostel je významnou, zčásti renesanční, zčásti raně barokní sálovou stavbou římského typu. V místě průčelí byl zpočátku presbytář. Do chrámu se vcházelo ze severní a západní strany. V letech 1636-1644 dostala budova chrámu dnešní podobu s průčelím a vchodem obráceným do hlavní ulice. Roku 1669 byla dostavěna věž. Ke kostelu přiléhal na jižní straně rozsáhlý klášter bosých karmelitánů, v jehož budově nyní sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dekretem císaře Josefa II. byl klášter v létě 1784 zrušen. Karmelitáni museli odejít a ke kostelu bylo přeneseno sídlo farnosti od kostela Panny Marie pod řetězem. Správa kostela byla arcibiskupstvím svěřena maltézskému řádu. I v této době zůstal chrám živým centrem úcty k Dítěti Ježíši. Dokonce i v době komunismu sem putovali lidé z celého světa. Na přání arcibiskupa pražského, kardinála Miloslava Vlka, se do kostela po dvou stech letech vrátili bosí karmelitáni. Bylo to 2. července 1993. Od té doby toto poutní místo, milované lidmi mnoha národů, znovu ožilo a rozkvetlo do krásy. Stalo se místem setkání s Kristem i mezi lidmi navzájem, místem modlitby, víry a inspirace, odkud vyzařuje Ježíšův pokoj do celého světa. Průvodce kostelem Panny Marie Vítězné
2/6
www.rodon.cz
Průčelí a vstup
Monumentální průčelí z roku 1664 zdobí nad vchodem socha Matky Boží s dítětem. Po vejití do chrámu je možno nahlédnout do dvou kaplí, oddělených zlacenou mříží: Vpravo kaple Panny Marie – V prosklené skříňce milostná socha Madony z roku 1626. Vlevo kaple svatého Kříže – Zde bylo v letech 1656-1776 umístěno Jezulátko. Pravá strana kostela Oltáře po pravé straně chrámové lodi jsou věnovány rodině Ježíše Krista: Oltář sv. Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie – Obraz bezdětných rodičů, prosících Boha o dítě, jímž bude právě Panna Maria, namaloval roku 1716 Petr Brandl. Oltář Dítěte Ježíše – Soška Pražského Jezulátka se nachází v prosklené schráně na prostředním oltáři po pravé straně kostela. Po stranách stojí sochy Panny Marie a sv. Josefa. Bůh Otec alegoricky zpodobený jako stařec v horní části oltáře posílá na zem svého Syna. Zcela nahoře se vznáší Duch svatý v podobě holubice. Sochy jsou dílem Petra Prachnera. Oltář z rudého a šedého mramoru zhotovil František Lauermann roku 1776. Oltář sv. Josefa – Obraz na oltáři, představující sv. Josefa umírajícího v přítomnosti Panny Marie a Krista, namaloval roku 1720 Petr Brandl. Levá strana kostela Oltáře po levé straně chrámové lodi jsou věnovány řádovým svatým: Oltář sv. Terezie od Ježíše – Oltář je zdoben dvěma mimořádnými obrazy této světice. Dolní obraz probodení srdce sv. Terezie ohnivým kopím Boží lásky namaloval roku 1752 Jan Jiří Dietrich. Oltář sv. Jana od Kříže – Obrazy namaloval roku 1669 Matěj Zimprecht. Na oltáři je ve stříbrem zdobené schránce umístěna Panna Maria Mantovská, velmi uctívaný milostný obraz. Kazatelna – Na stříšce je socha legendárního zakladatele řádu karmelitánů proroka Eliáše na ohnivém voze. Jeho padající plášt zachycuje o něco níže další prorok z hory Karmel Elizeus. Oltář sv. Šimona Stocka a Panny Marie škapulířové – Obraz řádového generála, přijímajícího škapulíř z rukou Matky Boží namaloval před rokem 1620 Petr Brandl.
3/6
www.rodon.cz
Hlavní oltář Hlavní oltář má podobu vítězného oblouku. Podle návrhu Jana Ferdinanda Schora ho roku 1717 postavil Tomáš od Ježíše. Sochy v popředí představují sv. Terezii od Ježíše a sv. Jana od Kříže. Po stranách stojí proroci Eliáš a Elizeus. Nahoře mezi válečnými trofejemi je umístěna kopie malého obrazu s vánoční tematikou: Panna Maria s Josefem a pastýři nad jesličkami. Originál obrazu byl přítomen v bitvě na Bílé hoře roku 1620. Za oltářem je vidět veliký obraz znázorňující přímluvu Panny Marie. Namaloval jej Matyáš Mayer v letech 1627-1637. Oltář nám mimo jiné připomíná, že je lépe vítězit zbraněmi duchovními než vojenskými. Muzeum Pražského Jezulátka Bezplatně přístupné muzeum je umístěno uvnitř kostela a vchází se do něj dveřmi napravo od hlavního oltáře. Odtud se stoupá po točitém schodišti do výše prvního patra. Na schodišti je umístěna série uměleckých fotografií milostné sošky Ježíška v její skutečné velikosti v šatech různých liturgických barev.
V muzeu samotném je vystavena řada vzácných kultovních předmětů: kalichy, obrazy, kříže, skulptury a především část vzácného souboru textilií z šatníčku Jezulátka. Je také možno shlédnout jednu z korunek Pražského Jezulátka a videonahrávku, ukazující sestry karmelitky při převlékání sošky Ježíška. Roucha Pražského Jezulátka a jeho odívání Smysl odívání sošky Starobylý zvyk oblékání milostné sošky Ježíška má za cíl přiblížit věřícímu člověku Ježíše jako skutečného člověka. Pomáhá nám zakusit Ježíšovu blízkost a vyjádřit naši lásku a úctu. Nejedná se o 4/6
www.rodon.cz
modloslužbu, vždyť neživá soška slouží pouze jako připomínka a prostředek k duchovnímu setkání s živým Kristem. Samotná soška představuje Ježíše jako skutečné malé dítě oblečené do prosté košilky. Tato soška, vznešená ve své prostotě, je oblékána do bílé alby a královských šatů, aby se vyjádřila myšlenka společná všem křesťanům, že toto dítě je králem z Davidova rodu, ba co více – že Ježíš je Boží Syn a Bůh sám, Král králů a Pán pánů. Pražské Jezulátko bylo oblékáno odedávna a lidé ho znají především v jeho královském oděvu. Většina jeho šatů jsou dary z vděčnosti. Šatníček čítá zhruba stovku oblečků, z nichž některé nejsou kompletní nebo použitelné. Část oblečků je možno shlédnout ve volně přístupném muzeu. Úkol převlékat Ježíška je svěřen sestrám karmelitkám Dítěte Ježíše, které pomáhají bratřím bosým karmelitánům starat se o toto poutní místo. Barvy oděvů Jezulátko je převlékáno do oděvů barvy daného liturgického období, které se řídí podle církevního kalendáře. Obecně se používají čtyři základní barvy: bílá – barva slavnostní, čistoty a svatosti – pro slavnosti, dobu velikonoční a vánoční červená – barva krve a ohně, královská – pro Svatý týden, Svatodušní svátky a svátky sv. Kříže fialová – barva vážná symbolizující pokání – pro dobu postní a adventní zelená – barva života a naděje – pro mezidobí (nejčastější barva) O slavnosti korunovace bývá Ježíšek obvykle v královských šatech s hermelínovým pláštíkem. Při zvláštních příležitostech se užívají i další barvy: růžová – barva tlumené radosti – může být použita pro 3. neděli adventní a 4. neděli postní zlatá – barva slavnostní – může nahradit jiné barvy modrá – bývá někdy používána jako barva slavnostní zvláště pro mariánské svátky Bosí karmelitáni Řád blahoslavené Panny Marie z hory Karmel Bosí karmelitáni neboli Bosí bratři blahoslavené Panny Marie z hory Karmel jsou členové katolického řeholního řádu navazujícího na starozákonní prorockou tradici a rané křesťanské poustevnictví. Řád nese jméno podle biblické hory Karmel v Palestině, kde se během křížových výprav usadili první bratři, aby zde vedli život v poslušnosti vůči Ježíši Kristu. Inspirací jim byl starozákonní prorok Eliáš a Matka Boží Panna Maria, jíž byl zasvěcen jejich první kostel a později celý karmelitánský řád. Okolo roku 1209 přijali bratři řeholi z rukou jeruzalémského patriarchy svatého Alberta. Kvůli útokům mohamedánů museli brzy Palestinu opustit. V Evropě přijali podobu žebravého řádu na způsob františkánů či dominikánů. K nám do Prahy je uvedl Karel IV. v roce 1347. Reformovaná větev bosých karmelitánů vznikla v 16. století ve Španělsku díky svaté Terezii z Ávily a Janu od Kříže. Rychle se rozšířila i do Čech. Řád je charakteristický svým důrazem na modlitbu a 5/6
www.rodon.cz
bratrský život. Bratři se věnují též manuální práci a skupinové či individuální duchovní péči. V Praze se starají o poutní chrám Pražského Jezulátka. Řád rozdělený do provincií působí po celém světě. Ve 400 klášterech žije asi 4000 bosých karmelitánů a v dalších 700 klášterech asi 13 000 sester. U nás najdeme bosé karmelitky v Praze na Hradčanech a v Dačicích. Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, patronka misií, je jedna z našich sester… Svatí Karmelu Starozákonní prorok Eliáš a jeho žák prorok Elizeus stojí jako historické postavy na počátku duchovní tradice, spojené dnes již po tři tisíciletí s horou Karmel ve Svaté zemi. V samotném názvu řádu je pak jmenována Panna Maria jako ta, které je celý řád zasvěcen. Protože Nazaret, místo, kde žila svatá rodina, je od Karmelu vzdálen jen asi třicet kilometrů, je pravděpodobné, že malý Ježíš, jeho matka Maria i sv. Josef posvátná židovská místa na hoře Karmel znali a někdy sem i putovali. Naše svatá matka Terezie od Ježíše, známá též jako Terezie z Avily, reformátorka řádu v 16. století ve Španělsku, na Boží popud založila „bosý“ neboli „tereziánský“ Karmel (na rozdíl od původní větve řádu, které se někdy říká „obutý“ Karmel). Další velcí světci jsou Sv. Jan od Kříže, Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Sv. Terezie Benedikta od Kříže (civilním jménem Edita Steinová). Zdroj: z materiálů Muzea pražského Jezulátka Autor: -jk-
6/6
www.rodon.cz
