Zpráva o
naději “…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?” Sk 1:6
Drazí přátelé, Začínáme nový rok, plný naděje a očekávání, zvláště když se blíží SDM08. Vždycky jsem si myslel, že začátek nového roku je dobrá příležitost k zamyšlení nad rokem, který uplynul a k poděkování za všechny lidi, kteří mi pomohli dostat se tam, kde jsem teď. Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že jako společenství, my křesťané, máme spoustu věcí, za které bychom měli děkovat izraelskému lidu. Ježíš byl jedním z nich, stejně jako jeho matka a první učedníci. Byli židé a my všichni víme, že jejich historie je plná utrpení a vykoupení. V Ježíšově době, Izraelský lid již utrpěl vyhnanství a útlak od okolních říší. Babylóňané, Peršané, Řekové, Římané – všichni vládli nad Bohem vyvoleným národem. Izraelský lid velmi toužil po Mesiášovi, Bohem vyvoleném, který by je osvobodil, který by obnovil Izrael a přinesl Boží království. Proto se apoštolové po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání a těsně před jeho nanebevstoupením znovu ptali: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ (Sk 1:6)
Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že jako společenství, my křesťané, máme spoustu věcí, za které bychom měli děkovat izraelskému lidu. Ježíš byl jedním z nich, stejně jako jeho matka a první učedníci. Byli židé a my všichni víme, že jejich historie je plná utrpení a vykoupení.
Zpráva o
naději “…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?” Sk 1:6
Zdá se, že vlastně nepochopili, o jakém království Ježíš mluvil. Stejně jako mnoho mladých lidí – a mnoho starších též – dobře slyšeli to, co chtěli slyšet a neposlouchali, když se jim zprávy tolik nelíbily. Ještě potřebovali, aby na ně byl vylit Duch Svatý, aby porozuměli všemu Kristovu učení. Otázka, kterou apoštolové položili, je podobná našemu přístupu, když prosíme Pána o rychlou nápravu, za kulturní a společenské problémy, které nás obklopují, nebo když ho prosíme, abychom vyhráli v loterii.
Jsme rádi, že při tomto světovém dni mládeže, křesťané všech denominací, Ale jeho království „není z tohoto světa“. Při poslední večeři, stejně jako stejně jako předtím, Ježíš dal jasně najevo, že jeho království židé a je takové, ve kterém vládcové vládnou tak, že slouží. To je to muslimové, království, o kterém mluvil. Jak nám papež Benedikt XVI připomíná ve své knize „Ježíš Nazaretský“, Boží vláda se blíží nabídli svá v samotném Ježíšovi. Jeho přítomnost zahajuje Boží království. zařízení a Skrze Ježíšovu přítomnost a skutky, Bůh aktivně vstoupil do Historie úplně novou cestou. Všichni, kteří ho následují, všichni, další pomoc kteří mu otevřou svou mysl a své srdce a nechají ho žít skrze jako symbol své životy, jsou novým Izraelským lidem, Církví, spolupracující našeho na přinesení Božího království tím, že jsou dalšími Kristy ve světě. společného Náš pán s námi má pochopení a trpělivost. I když apoštolové hledání Boží stále očekávali politické, nebo vojenské řešení, Kristova odpověď je známkou jeho důvěry v nás, ač jsme tak tvrdohlaví a krátkozrací: „…až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky… až na konec země.“ (Sk 1:8). Jsme rádi, že při tomto světovém dni mládeže, křesťané všech denominací, stejně jako židé a muslimové, nabídli svá zařízení a další pomoc jako symbol našeho společného hledání Boží vůle, míru na Zemi a lásky k Bohu a k bližním. Všichni jsme „Abrahamovy děti“ a lidé „Knihy“. Měli bychom být vděční Izraelskému lidu, našim starším bratřím a sestrám, protože skrze ně nám přišla spása. A díky nim jsme dostali úkol zvěstovat evangelium světu. Biskup Anthony Fisher OP, Koordinátor SDM08
základy
víry IZRAEL A CÍRKEV Bůh se izraelskému lidu zjevil jedinečným způsobem – byl to jeho vyvolený národ. Židovskému národu se Bůh zjevil jako jediný, živý a pravý Tvůrce a jejich Otec. Skrze Noema, Abrahama, Mojžíše, krále, svaté ženy izraele a proroky Bůh ustanovil milující, milosrdné, hluboké a závazné pouto – Boží smlouvu. Izraelité věřili, že tato smlouva byla udržována skrze: • Boží dar lidem skrze Mojžíše – Tóra (zákon) • Jeho „bydliště“, označené bohoslužbou a obětí – chrám • Jeho osvobozující a milosrdné skutky oslavované židovskými slavnostmi – zvláště vzpomínka na Pesach (Svátek nekvašených chlebů) Izrael často nedostál Boží záruce slitování a věrnosti, ale „spravedliví Izraelité“ stále doufali, že ke spáse dojde skrze Izraelský lid. Křesťané věří, že Bůh splnil svůj slib Izraelitům tím, že skrze Ducha Svatého sám vstoupil do historie jako syn Izraele. Ježíš je Kristus (Pomazaný), „Milovaný Syn“ Boží, byl „pastýřem“, předpovězeným proroky (Mt 2:6-7), uveden jako dítě do chrámu v Jeruzalémě a obřezán podle Mojžíšova Zákona. Ježíš ukázal, že je jedno s Otcem (Jan 5:19-24). Řekl, že nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit (Mt 5:17-33). Někteří židovští představitelé byli šokování jeho předpovědí, že Jeruzalémský chrám bude nahrazen novým chrámem, jeho tělem. Boží spravedlnost vedoucí ke spáse popsaná proroky byla naplněna v Ježíšových slovech a skutcích – odpouštění hříchů, léčbě nemocných a nasycení hladových. Nová a věčná smlouva byla dokonale vytvořena Ježíšovou novou obětí jeho Těla a Krve Otci na kříži – oslavovaná v den vzkříšení a naplňující předešlé smlouvy. Nový Izrael byl povolán ze židů, kteří přijali Ježíše jako svého Pána a byli prvními věřícími, kteří vytvořili Církev v den Letnic jako dvanáct nových kmenů, vedených dvanácti apoštoly. Tato Církev přináší Boží spásu skrze Krista všem národům a s ní také mravní učení a mnoho modliteb, liturgii a víru, které byly utvářeny historií Izraele. Židé jsou známi jako naši „starší bratři a sestry.“ Pařížský arcibiskup, kardinál Jean-Marie Aaron Lustiger, který se narodil jako žid a později byl pokřtěn, řekl: „Křesťanství je ovocem židovství.“ Být anti-semitský by pro křesťany znamenalo nenávidět sami sebe, říká arcibiskup.
“…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?” Sk 1:6
modlitba
poutníků OUR FATHER (OTČE NÁŠ) Our Father, Who art in heaven, (Otče náš, jenž jsi na nebesích,) Hallowed be Thy Name. (posvěť se jméno tvé,) Thy Kingdom come. (přijď království tvé,) Thy Will be done, on earth as it is in Heaven. (buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.) Give us this day our daily bread. (Chléb náš vezdejší dej nám dnes) And forgive us our trespasses, (a odpusť nám naše viny,) as we forgive those who trespass against us. (jako i my odpouštíme naším viníkům) And lead us not into temptation, (a neuveď nás v pokušení,) but deliver us from evil. Amen. (ale chraň nás od zlého. Amen.)
“…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?” Sk 1:6
Bohem inspirované
spisy “…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?” Sk 1:6
ÚRYVEK Z DOKUMENTU “NOSTRA AETATE”, DEKLARACE O POMĚRU CÍRKVE K NEKŘESŤANSKÝM NÁBOŽENSTVÍM Papež Pavel VI, 28. října 1965 Celý text Církev Kristova totiž uznává, že počátky její víry a jejího vyvolení sahají podle Božího tajemství spásy až k patriarchům, Mojžíšovi a prorokům. Vyznává, že všichni, kdo věří v Krista, jsou Abrahámovými dětmi podle víry, (6)((6/Srov. Gal 3,7.)) že jsou zahrnuti v povolání tohoto patriarchy a že odchod vyvoleného národa ze země otroctví je tajemným předobrazem spásy církve. Proto církev nemůže zapomenout, že obdržela zjevení Starého zákona prostřednictvím národa, s kterým Bůh ve svém nevýslovném milosrdenství uzavřel starou smlouvu. Ví, že bere sílu z kořene ušlechtilé olivy, na kterou jsou naroubovány ratolesti plané olivy, pohani. (7)((7/Srov. Řím 11,17-24.)) Církev totiž věří, že Kristus, náš pokoj, usmířil svým křížem Židy a pohany a v sobě spojil dvojí v jedno. (8)((8/Srov. Ef 2,14-16.)) Církev má vždycky před očima také slova apoštola Pavla o jeho soukmenovcích, že totiž „jim patří synovství i sláva i smlouva s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich předkové jsou praotci a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus“ (Řím 9,4-5), syn Marie Panny. Připomíná si také, že z židovského národa pocházejí apoštolové, základy a sloupy církve, a většina prvních učedníků, kteří oznámili světu Kristovo evangelium.
svědectví
víry “…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?” Sk 1:6
SVĚDECTVÍ BRATRA JEAN-RODOLPHE KARSE – ŽIDOVSKÉHO KONVERTITY ZAZNAMENÁNO 26. PROSINCE 1986, ČTYŘI TÝDNY PO JEHO KNĚŽSKÉM SVĚCENÍ
Bratr Jean-Rodolphe Kars
Narodil jsem se roku 1947 v Rakousku. Moji rodiče byli nepraktikující židé, kteří se přestěhovali do Francie v roce 1948. Když mi bylo sedm, začal jsem se učit hrát na klavír. Studoval jsem na “Superior National Conservatory of Music” v Paříži a svou kariéru jsem začal v roce 1967, poté co jsem se dostal do finále mezinárodní klavírní soutěže v Leeds, v Anglii. Poté, co jsem vyhrál první cenu v soutěži Oliviera Messiaena v roce 1968, začala moje mezinárodní kariéra. V roce 1976 uprostřed velkého množství událostí, které ovlivnily můj osobní život, jsem měl hluboký zážitek s Bohem, opravdové vnitřní setkání s Kristem. Tento zážitek změnil můj život. Byl jsem pokřtěn jako katolík v roce 1977. O dva roky později jsem pocítil silné povolání ke kněžství. V roce 1981 jsem začal studovat teologii a ukončil svou klavírní kariéru. V roce 1986 jsem byl vysvěcen na kněze v komunitě Emmanuel v Paray-le-Monial.
Menorah
Chtěl bych ale podtrhnout něco velmi důležitého, co má stále velkou roli v mé kněžské službě – znovuobjevení mé identity jako žida, „syna Izraele“. Před svou konverzí jsem k tomu byl velmi lhostejný. Postupně, během dvou až tří let od mého křtu a ve světle mé víry, uvědomil jsem si, že patřím k Izraelskému lidu. Být knězem pro mě bylo velmi důležité, protože ze strany mého otce jsem byl potomkem rodu Cohenů, kněžské větve Árónových synů. Mezi mými předky byla dlouhá řada rabínů, a potom přerušení, kdy nebyla praktikována žádná víra po tři generace. A nyní, znovu, pokračuje kněžství, tentokrát na základě Nové Smlouvy. V čase, kdy se církev po druhém vatikánském koncilu vrací k důležitosti a stálosti povolání Izraele, byl jsem pohnut a děkoval jsem, že mohu být knězem s židovskými předky rodu Cohenů. Zdá se mi, že Bůh mi laskavě dal místo ve svém srdci, v srdci Církve, ale také v srdci Izraele, čekajícího na příchod Pána ve slávě.
svatí a
svědkové SVATÝ PAVEL, APOŠTOL (PAVEL Z TARSU) Narozen: Neznámo kdy v současném Turecku Zemřel: Roku 65 v Římě, Itálii Svátky: Obrácení – 25. ledna společně se svatým apoštolem Petrem – 29. června Patron: Řecka, Malty, laiků, reportérů a mnoha dalších Umělecké znázornění: S vousy, lysý a v rouchu, často s mečem a Biblí přinesl Ježíšovo do Damašku sražen Svatý apoštol Pavel učení co nejvíce k zemi a oslepen velmi poznamenal lidem. Pavlovy listy prudkým světlem. svou osobností, (epištoly) v Novém Šavel byl šokován a misijním dílem a Zákoně nám úplně proměněn horlivou vírou Nový předávají jeho Ježíšovým hlasem, Zákon a celé myšlenky, přátelství, který už vstoupil křesťanství. Jeho těžkosti a učení k Otci (tři zprávy o příběh je jedním z jeho cest. tomto obrácení - Sk z nejvýjimečnějších Tyto tři cesty pokryly 9:3-9; 22:1-21; 26:2příběhů obrácení mnoho oblastí okolo 23). v celé historii středozemí – Řecko, Šavel byl uzdraven křesťanství. Turecko, Makedonii od své slepoty a Pavel, nebo Šavel se a Malou Asii. Mezi pokřtěn křesťanským narodil v židovské jeho společníky vůdcem Ananiášem rodině ve patřili svatí Silas, (Sk 9:10-19) a ihned významném městě Timotej, Jan, Marek začal v Damašku Tarsu (Sk 21:39). a Barnabáš. První (Sk zvěstovat, že „Ježíš Studoval náboženství 13:1-16), druhá (Sk je Pán“. Šavel dále a zákon v Jeruzalémě 15:39-18:22) a třetí cestoval do Arábie, pod velkým (Sk 18:23 – 21:17) Jeruzaléma a zpátky farizejským učitelem cesta mu také do svého rodného Gamalielem (Sk 5:34umožnily účastnit se města, všude po 41). Stal se Apoštolského cestě zvěstoval nelítostným koncilu evangelium a obráncem v Jeruzalémě (r. 49) setkával se s dalšími židovského zákona a a znovu navštívit křesťanskými vůdci. aktivně se účastnil křesťanská Asi o devět let odporu, věznění a společenství. později byl Šavel poprav nových Mezi lety 55 – 60 byl poslán apoštoly následovníků Ježíše Pavel dvakrát spolu s jeho přítelem Krista (Sk 7:58 – 8:1; uvězněn (Sk 21:33), Barnabášem do 9:1-2; Flp 3:4-6). trpěl hlady, církevní obce v „Šavel ještě soptil ztroskotal, byl Antiochii (Sk 11:26). hrozbami a hořel odmítán a čelil Šavel, nyní již touhou zabíjet soupeřivým „Pavel“, začal své tři učedníky Páně“ (Sk „kazatelům“. misijní cesty, aby 9:1), když byl na cestě
V roce 64 začal císař Nero věznit a popravovat křesťany v celém Římském impériu. Apoštolové Petr a Pavel byli během té doby oba popraveni. Tradice říká, že svatý Pavel byl sťat jako římský
občan v Římě – na místě, kde dnes stojí bazilika svatého Pavla. Vatikánští archeologové nedávno oznámili,
že na tom místě v Římě zřejmě nalezli kamennou hrobku svatého Pavla.
poutní
místa DAMAŠEK UMÍSTĚNÍ: HLAVNÍ MĚSTO SÝRIE, STŘEDNÍ VÝCHOD
Damašek je více než 6000 let staré město, což z něj dělá jedno z míst s nejdelším stálým osídlením v historii lidstva. Leží na vysoké náhorní plošině ve středozemí. V Damašku vzniklo jedno z nejstarších křesťanských společenství (ve 30. letech prvního století). Město je duchovním domovem arabsky mluvících melkitských katolíků, arménských katolíků a arménských ortodoxních společenství. V tomto převážně muslimském městě je možné se setkat s křesťanským a židovským kulturní a náboženským vlivem. Ukázkou tohoto promísení je mešita Umayyad. Tato velká mešita je postavena na místě, kde dříve stál pohanský chrám, římský chrám a katedrála sv. Jana Křtitele. Uvnitř mešity, která byla během tří epoch bohatě vyzdobena, je hrobka hlavy sv. Jana Křtitele – uctívána křesťany i muslimy. Na rozdíl od většiny islámských budov, na zdech zůstaly křesťanské malby. V jednom rohu budovy je Ježíšův Minaret, odkud, jak muslimové věří, Ježíš (kterého považují za proroka, ale ne Boha) oznámí konec světa. Někteří velcí svatí teologové a učitelé se narodili, nebo jsou spojováni s Damaškem, patří mezi ně: sv. Sofronius – Jeruzalémský patriarcha (560 - 638), sv. Ondřej Krétský – mnich a teolog (zemřel r. 740) a sv. Jan
Damašský – básník a teolog (645 749). Křesťanská poutní cesta skrz Damašek je ale známa nejvíce podle konverze velkého apoštola, sv. Pavla z Tarsu. Ve skutcích apoštolů (9:10-19) se píše, že křesťanský učedník Ananiáš byl Bohem povolán, aby pokřtil a uzdravil Šavla/Pavla z jeho slepoty a že Pavel byl zaveden do „ulice, zvané Přímá“, aby našel Ananiáše. Via Recta (přímou ulici) je dodnes možné najít. Blízko je kaple Ananiáše, která stojí na místě onoho domu. O kousek dál stojí mešita, zvaná Jakmak, která, jak říká tradice, je
postavena na místě Jidášova domu (ne Jidáše Iškariotského) kde byl sv. Pavel přijat a pohoštěn. U Bab Kisanu je malá budova, která vypadá jako pevnost, kaple a sirotčinec sv. Pavla. Je postavena z kamenů ze staré brány a označuje místo, kudy později pomocí lana a koše sv. Pavel utekl židům, kteří byli rozzuřeni tím, že učil, že „Ježíš byl Kristus“ (2Kor 11:32-33).
k
zamyšlení “…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?” Sk 1:6
20. července oznámil papež Benedikt XVI zprávu o SDM08 mladým lidem celého světa. Papež vyjádřil, že „V této zprávě vám rád nabízím témata k rozjímání, která můžete prozkoumávat během tohoto roku příprav.“ Věnujte nějaký čas zamyšlení nad těmito slovy, rozjímání a odpovědi na papežovo pozvání zkoumat téma SDM08. Úryvek z poselství Svatého otce Benedikta XVI. Mladým lidem celého světa u příležitosti XXIII. světovému dni mládeže, 20. Července 2007 Drazí mladí lidé! 4. Duch svatý jako duše církve a princip společenství K pochopení poslání církve je třeba, abychom se vrátili do večeřadla, kde učedníci zůstávali společně (srov. Lk 24,49) a modlili se spolu s Marií, „Matkou“, v očekávání zaslíbeného Ducha. Touto ikonou rodící se církve se má stále inspirovat každé křesťanské společenství. Apoštolská a misijní plodnost není na prvním místě výsledkem pastoračních programů a metod, jakkoli moudře vypracovaných a jakkoli „účinných“, ale je především plodem vytrvalé modlitby ve společenství (srov. Pavel VI., apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi, 75). Misijní účinnost totiž předpokládá, že jednotlivá společenství jsou sjednocená, že mají „jedno srdce a jednu duši“ (srov. Sk 4,32) a že jsou připravená svědčit o lásce a radosti, kterou Duch svatý oživuje v srdcích věřících (srov. Sk 2,42). Služebník Boží Jan Pavel II. napsal, že poslání církve je – ještě před tím, než se stane činností – svědectvím a vyzařováním (srov. encyklika Redemptoris missio, 26). A v začátcích křesťanství se tak skutečně dělo, když se pohané – jak píše Tertulián – obraceli na víru, protože viděli lásku, která panovala mezi křesťany: „Pohleď – říkají – jak se mezi sebou milují“ (srov. Apologeticus, 39).
I my sami jsme ovocem tohoto poslání církve, které se naplňuje dílem Ducha svatého. Každý si uvnitř neseme pečeť lásky Otcovy, nám darované v Ježíši Kristu, a touto pečetí je Duch svatý. Nikdy na to nezapomínejme, protože je to Duch Páně, který stále pamatuje na každého a chce – obzvláště skrze vás mladé – ve světě vyvolat vanutí a oheň nových Letnic.
Na závěr tohoto stručného pohledu do Božího slova v Písmu vás zvu k tomu, abyste si povšimli, že Duch svatý je nevyšší dar, který Bůh člověku dává, dále je nejvyšším svědectvím jeho lásky k nám, která je konkrétně vyjádřena jako „ano k životu“, jímž Bůh chce obdarovat každé stvoření. Toto „ano k životu“ získává svou plnou podobu v Ježíši z Nazareta a v jeho díle vykoupení, jímž navždy zvítězil nad zlem. Nikdy nezapomínejme, že Ježíšovo evangelium se právě v síle Ducha nikdy neredukuje na pouhé slovní konstatování, ale chce se stávat „radostnou zvěstí pro chudé, propuštěním pro zajatce, navrácením zraku slepým …“. A to se stalo v den Letnic, kdy se evangelium stalo milostí a úkolem církve pro svět, jejím prvořadým posláním.
