Nadaný ţák v současné škole

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky

Nadaný ţák v současné škole Diplomová práce

Brno 2010

Vedoucí práce:

Vypracovala:

PaedDr. Jan Šťáva, CSc.

Bc.Barbora Dvořáková

-1-

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury a internetových zdrojů. Souhlasím, aby tato práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne ………………

Barbora Dvořáková ……………………….

-2-

Poděkování Na tomto místě chci poděkovat panu PaedDr. Janu Šťávovi, CSc. za odborné vedení diplomové práce, za jeho obrovskou ochotu a vstřícnost a také ţákům a pedagogům, kteří mi pomohli s provedením výzkumu.

-3-

ÚVOD....................................................................................................................................................... 5 1.

2.

3.

4.

5.

INTELIGENCE - TEORETICKÁ VÝCHODISKA .................................................................. 7 1.1.

DEFINICE INTELIGENCE A JEJÍ MĚŘENÍ .................................................................................... 7

1.2.

DRUHY INTELIGENCE ............................................................................................................ 12

1.3.

DĚDIČNOST INTELIGENCE ..................................................................................................... 15

1.4.

ZNÁMÉ OSOBNOSTI S NADPRŮMĚRNOU INTELIGENCÍ............................................................ 16

NADÁNÍ – TEORETICKÁ VÝCHODISKA............................................................................ 21 2.1.

DEFINICE A MODELY VYSVĚTLUJÍCÍ NADÁNÍ ........................................................................ 21

2.2.

NADÁNÍ Z HISTORICKÉHO POHLEDU ..................................................................................... 26

2.3.

DRUHY NADÁNÍ .................................................................................................................... 28

2.4.

ORGANIZACE ZABÝVAJÍCÍ SE NADÁNÍM A

VYSOKOU INTELIGENCÍ .......................................

32

DÍTĚ S NADÁNÍM – TEORETICKÁ VÝCHODISKA .......................................................... 36 3.1.

CHARAKTERISTIKA DÍTĚTE S NADÁNÍM ................................................................................ 36

3.2.

POPULACE NADANÝCH DĚTÍ A DVAKRÁT VÝJIMEČNÉ NADÁNÍ .............................................. 41

3.3.

VYHLEDÁVÁNÍ A DIAGNOSTIKA NADANÝCH DĚTÍ ................................................................ 46

3.4.

RODINA A OKOLÍ NADANÉHO DÍTĚTE .................................................................................... 52

VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ S NADÁNÍM ......................................................................................... 57 4.1.

VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ S NADÁNÍM Z POHLEDU LEGISLATIVY ČR ............................................... 57

4.2.

VZDĚLÁVÁNÍ NADANÝCH DĚTÍ NA SLOVENSKU ................................................................... 59

4.3.

VÝUKA NADANÝCH DĚTÍ ...................................................................................................... 60

4.4.

PEDAGOG A NADANÉ DÍTĚ .................................................................................................... 64

NADANÝ ŢÁK V SOUČASNÉ ŠKOLE ................................................................................... 67 5.1.

CÍL PRÁCE A DEFINICE KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU ............................................................. 67

5.2.

POSTUP VYHLEDÁVÁNÍ DĚTÍ A JEJICH CHARAKTERISTIKA .................................................... 68

5.3.

NÁZORY A POSTOJE PEDAGOGŮ ............................................................................................ 76

5.4.

ANALÝZA ZJIŠTĚNÝCH DAT .................................................................................................. 81

ZÁVĚRY ŠETŘENÍ ............................................................................................................................. 86 SHRNUTÍ .............................................................................................................................................. 88 SUMMARY ........................................................................................................................................... 90 POUŢITÁ LITERATURA ................................................................................................................... 92 INTERNETOVÉ ZDROJE .................................................................................................................. 97 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................... 99 PŘÍLOHY ............................................................................................................................................ 100

-4-

ÚVOD V dnešní době se čím dál více setkáváme s dětmi, které jsou velmi bystré a zvídavé a jejich prospěch ve škole je v některých předmětech mnohem lepší neţ prospěch většiny ţáků. Jejich vědomosti jsou spojeny se silnou vnitřní motivací, kterou tyto děti většinou mají. Učitelé a taktéţ rodiče musí s takovými dětmi pracovat intenzivněji a musí jim neustále zprostředkovávat nové a nové podněty kvůli prohlubování jejich znalostí a taktéţ kvůli udrţení jejich pozornosti. Není totiţ nic neobvyklého, kdyţ je nadaný ţák neukázněný či dokonce drzý. Tyto děti se totiţ ve vyučovacích hodinách mnohdy nudí a následně vyrušují či zlobí, neboť velké mnoţství učitelů neumí s nadanými dětmi vhodně pracovat. Jak jiţ bylo zmíněno, nadané děti vyţadují speciální a mnohdy individuální přístup, který je v běţných třídách základních škol téměř nemoţný, protoţe je navštěvuje průměrně 20 ţáků, kterým se věnuje pouze jeden učitel. Někteří učitelé také povaţují tyto ţáky za otravné, protoţe jim velmi často kladou nejrůznější otázky, které někdy mohou být opravdu obtíţné k zodpovězení. Díky tomuto faktu mohou učitelé k nadaným dětem zaujmout negativní postoj a místo rozvoje jejich znalostí jim naopak komplikovat ţivot. Poslední dobou však vznikají různé krouţky, třídy, či dokonce školy, které se věnují problematice nadaných dětí a pedagogičtí zaměstnanci takovýchto zařízení jsou odborně školeni pro svou práci. V diplomové práci se zabývám problematikou nadaných ţáků v současné základní škole v okrese Brno-venkov. Zjišťovala jsem počet nadaných ţáků v okrese a způsob, jakým s nimi pedagogičtí pracovníci pracují. Cílem diplomové práce je analyzoval moţnosti vzdělávání dětí s nadáním a fakt, zda je moţno prohlubovat a rozvíjet rozumové schopnosti těchto dětí prostřednictvím integrace do běţných základních škol. Diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol. První tři kapitoly vycházejí z teoretických východisek popsaných v odborné literatuře a zabývají se problematikou inteligence, nadáním a také charakteristikou dítěte s nadáním. Čtvrtá kapitola se dopodrobna zabývá vzděláváním dětí s nadáním, legislativou a také vztahem mezi pedagogem a nadaným ţákem.

-5-

Pátou kapitolou je výzkumný projekt této práce, jehoţ výsledkem je analýza a zpracování souboru zjištěných dat. Základní techniky a metody pouţité při zpracování diplomové práce jsou: Studium odborné literatury, zákonů a právních předpisů Analýza informací získaných z odborné literatury a jiných zdrojů Rozhovor s pedagogickými pracovníky, spoluţáky a rodiči dětí Analýza zjištěných dat

-6-

1. INTELIGENCE - TEORETICKÁ VÝCHODISKA

1.1.

Definice inteligence a její měření Slovo „inteligence“ pochází z latiny ze slova intelligentia, coţ lze přeloţit

jako rozum či chápavost. Všeobecně ji lze vysvětlit jako soubor dovedností, které je jedinec schopen pouţít v praktickém ţivotě. Podle psychologického slovníku ( Hartl, P., Hartlová, H., 2004, s. 233 – 235 ) se s tímto pojmem můţeme v historii setkat jiţ zhruba ve 14. století a rozumíme jím takovou schopnost, jeţ pomáhá člověku s přizpůsobováním se a vyřešením různých ţivotních situací.. Její stupně Havas ve své knize ( Havas, H., 2004, s. 8 ) rozděluje na: 

Extrémně dobrý rozsah inteligence: O tomto stupni mluví, pokud jedinec dosáhne v testech inteligence IQ nad 145 bodů.



Velmi dobrý rozsah inteligence: Inteligence se pohybuje v rozmezí 130 aţ 145 bodů IQ.



Dobrý rozsah inteligence: Jedná se o bodové rozmezí IQ 115 aţ 130.



Nadprůměrný rozsah inteligence: Bodové ohodnocení IQ takového jedince se pohybuje od 100 do 115 bodů.



Normální rozsah inteligence: IQ se nachází v rozmezí od 85 do 100 bodů.



Podprůměrný rozsah inteligence: Jedinec s takovýmto inteligenčním rozsahem má IQ 70 – 85 bodů.



Nízký rozsah inteligence: Bodové ohodnocení IQ se v tomto případě pohybuje mezi 55 aţ 70 body.



Extrémně nízký rozsah inteligence: Inteligence takového jedince se pohybuje v rozmezí IQ menším neţ 55 bodů. Inteligence běţné populace se pohybuje v bodovém rozmezí mezi 90 – 110

body IQ a tato skupina tvoří zhruba 68% celé populace. Osobami s podprůměrnou inteligencí v pásmu tzv. mentální retardace se zabývala desátá revize Světové zdravotnické organizace ( dále jen WHO ), která ji klasifikovala následovně: 

Lehká mentální retardace – její označení je F 70 a IQ takového člověka se pohybuje v bodovém rozmezí 50 – 69 , coţ zhruba odpovídá mentálnímu věku desetiletého dítěte. -7-



Střední mentální retardace – má označení F 71 a rozmezí IQ takového jedince je 35 – 49 bodů. Osoby se střední mentální retardací jsou vývojově zřetelně opoţděny a jejich mentální věk odpovídá mentálnímu věku osmiletého dítěte.



Těţká mentální retardace – Mentální věk takových jedinců odpovídá věku pětiletého dítěte. IQ se pohybuje v bodovém pásmu 20 – 34 bodů. Označení této mentální retardace je F 72.



Hluboká mentální retardace – Její označení je F 73 a osoba s touto retardací dosahuje IQ 20 a méně bodů. Takoví jedinci jsou nesamostatní a je u nich nutná pomoc další osoby a to jak při pohybu samotném, tak i při osobní hygieně.



Jiná mentální retardace – o jiné mentální retardaci se mluví v takovém případě, kdy pro další přidruţená postiţení, např. autismus či smyslová postiţení, nelze s jistotou určit stupeň mentální retardace. Označení je F 78.



Nespecifikovaná mentální retardace – Její označení je F 79 a jedná se o situaci, kdy jde o mentální retardaci, avšak pro nedostatečné mnoţství znaků nelze osobu přesně zařadit ( Bartoňová, M, Bazalová, B., Pipeková, J., 2007, s. 32 ). Pojem inteligence je také zcela nezbytný k vysvětlení nadání, neboť

většina vědců zabývajících se problematikou vysoké inteligence a nadání věří, ţe jedině jedinci nadprůměrně inteligentní mohou být také nadaní ( Laznibatová, J., 2001, s. 19, 21 ). Inteligentní člověk je kromě schopnosti adaptace na ţivotní situace schopen uvaţovat v nejrůznějších vztazích a to časoprostorových, řečnických, či numerických ( Průcha, J. et al, 2008, s. 88 ). Někteří autoři vidí inteligenci jako něco, co se dá měřit pomocí tzv. testů inteligence a i kdyţ jsou někteří z nich k tomuto přístupu skeptičtí, nelze tyto testy opomenout ( Machů, E., 2006, s. 14 ). Testy inteligence Testy inteligence rozumíme testové metody měření inteligence, jejichţ výsledek se vyjadřuje inteligenčním kvocientem IQ. Jsou tedy určitou zkouškou z rozumové vyspělosti jedince a schopnosti orientovat se v dané situaci. Většinou zkoumají všeobecný přehled, matematické a logické myšlení a slovní zásobu. Velmi často se můţeme setkat s úkoly typu: doplň číselnou řadu či uspořádej obrázky ( Hartl, P., Hartlová, H., 2004, s. 617 ). S měřením inteligence u dětí je -8-

moţno začít zhruba od 3. roku věku dítěte. V tomto věku jsou děti většinou velmi citlivé a emotivní, proto je potřeba testy upravovat podle jejich potřeb či doby soustředění. Neměli bychom je nutit k dlouhému setrvání v jedné pozici, protoţe děti jsou v tomto věku velmi neposedné. Přítomnost rodičů je taktéţ vhodná. Dítě bychom měli motivovat, chválit a snaţit se ho zaujmout např. pouţitím rozmanitých úkolů. Testy probíhají formou kladení otázek dítěti a zadávání úkolů, které má dítě vykonat. Testující jej při jeho aktivitách sleduje a pozoruje jeho logické myšlení při řešení problémů ( Svoboda, M., ( ed. ), 2001, s. 88 ). Počátky testování IQ spadají do přelomu 19. a 20. století, kdy se bratranec Charlese Darwina, anglický biolog, matematik, vynálezce a meteorolog Francis Galton, snaţil dokázat fakt, zda jsou inteligence a schopnosti dědičné a také, ţe se inteligence různých jedinců liší. On sám údajně uměl číst ve dvou letech svého ţivota a byl všeobecně velmi nadaný. V této době je také problematika inteligence zahrnuta do oboru psychologie. Zhruba ve stejném období sestavil francouzský lékař a psycholog Alfred Binet na přání ministerstva školství tzv. Binetovu stupnici. Ta byla navrţena pro zkoumání dětí a zabývala se např. pamětí, slovní zásobou, řečí a zrakovou schopností. Měřila znalosti běţného ţivota dítěte, kdy např. dítě ukazovalo na věci, které mu byly řečeny, vystřihovalo, vysvětlovalo rozdíly mezi dvěma předměty. Na základě výsledků z těchto testů pak byly děti umísťovány buď do škol běţného typu či do tehdejších škol zvláštních. Binet přišel s novým postupem a to, ţe při práci vyuţíval věku dítěte jako nezávislého kritéria inteligenční kompetence ( Mackintosh, N., J., 2000, s. 20 ). Tímto Binet dokázal určit, zda je dítě mentálně vyspělé přiměřeně svému věku, tzn. jestli je napřed či pozadu, či zda je v normě vzhledem ke svému věku. Dětem zadával testy a pokud např. osmileté dítě úspěšně vyřešilo testy pro svou věkovou skupinu, ale neuspělo v testu pro devítileté děti, znamenalo to, ţe je mentálně staré osmi let. Binetův následník, americký psycholog William Stern potom vymyslel inteligenční kvocient IQ a k jeho výpočtu i jednoduchý vzorec.

Ten slouţil pro výpočet IQ a znázorňoval poměr věku mentálního k věku kalendářnímu krát sto. Číslo 100 potom představuje průměrné měřítko -9-

inteligence, které Stern stanovil. Zjednodušeně řečeno je to číselný údaj vyjadřující úroveň intelektových schopností jedince vzhledem k jeho věku ( Průcha, J. et al., 2008, s. 89). Průměrná hodnota IQ se pohybuje kolem hodnoty 100 a znamená, ţe mentální věk člověka odpovídá jeho chronologickému věku. Nakonečný uvádí ( Nakonečný, M., 1993, s. 84 – 85 ), ţe se IQ s rostoucím věkem mění a to zhruba o ± 8 %. Jeden z dalších průkopníků testů inteligence byl ve 20. století psycholog David Wechsler. Jeho test byl nazván Wechslerův test inteligence a měřil zejména logické myšlení. Wechsler nesouhlasil s Binetovým vzorcem pro výpočet IQ, tvrdil totiţ, ţe tento vzorec je smysluplný, jen pokud by se pracovalo s takovými dětmi, jejichţ mentální věk se dále zvyšuje s jejich věkem chronologickým. Poukazoval totiţ, ţe ve stáří se jiţ mentální věk nezvyšuje. Nevýhodou Wechslerových testů je to, ţe v IQ niţším neţ 40 bodů jiţ IQ nedefinuje. První Wechslerův test pochází z roku 1939 a byl nazván Wechsler-Bellevue. Cílovou skupinou tohoto testu byly děti starší 10-ti let a dospělí lidé. Později Wechsler tyto testy zdokonalil a vydal samostatný test pro dospělé pod názvem WAIS, test pro děti nazvaný WISC a taktéţ test pro předškolní děti WPPSI. V České republice byl WISC test z důvodu naší kulturní odlišnosti upraven a vyšel pod zkratkou PDW ( Praţský dětský Wechsler ). Jeho cílovou skupinu tvořily děti od 5 do 16 let věku. Kromě doplňování obrázků, nejrůznějších bludišť a řazení obrázků v tomto testu dále bylo: 

30 vědomostních otázek – např.: Jakou barvu má sníh? Kolik máš očí?



14 otázek na porozumění – např.: Co máš udělat, kdyţ ti teče krev?



12 početních otázek



16 otázek zjišťujících podobnost



42 otázek na vysvětlování pojmů – např. Vysvětli, co je to vlak ( Langer, S., 1999, s. 24 ). V současné době pouţívaný IQ test pro děti v rozmezí věku 6 aţ 16 let je

nazván WISC-III a jedná se o revizi testu WISC z roku 1991. V tomto testu lze najít nový druh subtestu a to hledání symbolů. Bohuţel tento test doposud nebyl standardizován na českou populaci. Test pro předškolní děti byl upraven a pod názvem WPPSI-R se zaměřuje na děti ve věku od 3 do 7 let. Rozděluje se na část verbální a neverbální. V neverbální části se lze setkat s bludišti, kostkami či skládankami a ve verbální - 10 -

části s aritmetikou, porozuměním mluvenému a psanému slovu či s hledáním podobnosti. Tou rozumíme situaci, kdy má dítě za úkol svými slovy vysvětlit rozdíly mezi různými pojmy. Dítě dále počítá z hlavy, z hlavy opakuje číselné řady pro testování jeho paměti nebo dává obrázky do správného pořadí. Test WAIS pro dospělé byl změněn v roce 1981 na test WAIS-R a je částečně standardizován na českou populaci dospělých. Zabývá se věkovou skupinou jedinců od 16 let aţ do stáří. V roce 1999 byl pak znovu zrevidován a to na test WAIS-III. Mezi testy určené pro zkoumání myšlení, pozornosti a vnímání patří tzv. Ravenovy testy. Poprvé byly vydány roku 1938 a aţ dodnes patří mezi velmi oblíbené. Jsou povaţovány za tzv. culture fair testy, to znamená, ţe jsou spíše zaloţeny na vrozených přednostech jedince neţ na vzdělání, kterého se v některých zemích dostává lidem v nedostatečné míře. Testy jsou poměrně snadné co se týče vyhodnocování a předpokladem pro jejich správné vyřešení je jedincovo pochopení vztahů mezi prvky, např. geometrickými tvary, v daném úkolu. Jedním z testů českého původu je test TIP z roku 1971, jehoţ autorem je Pavel Říčan. Test je zaměřen na děti od 12 let věku. Jedná se o neverbální typ testu, kdy dítě posuzuje vztahy např. mezi obrázky. Jedním z takových úkolů můţe být např.: „Kterým obrázkem bude daná řada obrázků pokračovat?“. Tento test je zpravidla pouţíván pouze jako doplněk verbálních testů ( Svoboda, M., ( ed. ) , 2001, s. 89 – 130 ). Vedle příznivců testů inteligence také existovalo mnoho lidí s kritickým pohledem. V 60. letech 20. století se ve Spojených státech amerických rozpoutala vlna kritiky proti testům inteligence. Tyto protesty rozpoutali imigranti a etnické menšiny, jimţ byly na základě neúspěšných testů inteligence odepírány pracovní pozice. Jejich neúspěch však mnohdy neznamenal nízké IQ, ale poukazoval na nedokonalost jejich anglického jazyka. Menšiny se pak ohrazovaly, ţe by měly být testy změněny a neměly by testovat jenom verbální schopnosti, jak tomu ve většině případů bylo ( Laniado, N., 2004, s. 15 – 16 ). I kdyţ jsou inteligenční testy poměrně směrodatné co se týče problematiky mimořádně nadaných dětí, stále existují dohady, které tvrdí, ţe tyto testy zkoumají pouze aktuální stav jedince. Ten však můţeme z učitelského hlediska povaţovat za důleţitý, neboť nám přinejmenším pomůţe zvolit vhodnou metodu - 11 -

práce s takovým dítětem ( Šikulová, R., Mrázová, E., Wedlichová, I., 2007, s. 17 – 18 ). Někteří lidé si také myslí, ţe pokud bude člověk trénovat, bude v nich velmi úspěšný, coţ navozuje otázku, zda testy inteligence opravdu splňují svůj původní účel ( Havas, H., 2005, s. 7 ). Proto je nutno dodrţovat dvě základní kritéria testu a to jeho validitu a reliabilitu. Validita testu Validita, neboli platnost testu, znamená předpoklad, ţe test opravdu zkoumá to, k čemu byl stvořen. Pokud tedy mluvíme o testech inteligence, zajímá nás, zda tyto testy prověřují inteligenci, nikoliv např. paměť. Pokud např. testujeme logické myšlení, neměli bychom pouţívat úkoly zaměřené na slovní zásobu. Test by potom nebyl validní, protoţe by zkoumal jinou problematiku. Reliabilita testu Reliabilita testu ( spolehlivost testu ) zaručuje, ţe pokud člověk zkusí tento test opakovaně, dosáhne stejného výsledku jako v testu předchozím. Ke kaţdému testu patří jeho hodnocení, a to je v tomto případě velmi obtíţné. Musíme brát v potaz hned několik faktorů a to jak jiţ zmíněnou validitu a reliabilita, tak i sociální faktory či vlivy prostředí, kdy např. neznámé prostředí a stresová situace můţe ovlivnit výsledek testu. ( Ruisel, I., 2000, s. 118 – 119 ).

1.2.

Druhy inteligence Inteligence se dá dělit do několika druhů ( Machů, E., 2006, s. 15, 16 ),

které jsou: Lingvistická ( jazyková ) inteligence Lidé s tímto druhem inteligence jsou vášniví čtenáři knih, časopisů a novin, kteří mají bohatou slovní zásobu. Velký důraz kladou na význam a pořadí slov ve větě. K jejich oblíbeným aktivitám patří čtení, psaní povídek, psaní deníků, luštění kříţovek, jazykolamy a hrátky se slovy. Pokud chce pedagog rozvíjet u ţáka tento druh inteligence, můţe s dítětem vést slovní spory, slovní hádanky nebo mu jako úkol zadat sestavení kříţovky. Děti budou bezesporu velmi nadšené, protoţe jazyk je jejich velkou vášní.

- 12 -

Logicko – matematická inteligence Lidé s touto inteligencí se lehce orientují ve světě čísel a nemají problém s různými matematickými výpočty. Často si sami pro sebe počítají, řeší logické hádanky, jsou dobří ve hraní šachů či v práci s počítači. Pro její procvičení a rozvoj lze pouţít různé výpočty, řešení rébusů nebo vytváření jednoduchých počítačových programů. Prostorová inteligence Lidé, kteří mají takovýto druh inteligence, jsou dobří ve čtení map, kreslení a v prostorové orientaci obecně. Upřednostňují čtení knih s obrázky, rádi staví puzzle či různá bludiště a velmi dobře si pamatují veškeré informace vizuálního charakteru. Pokud ji jako učitelé chceme rozvíjet, budeme ţákovi zadávat úkoly typu najdi město na mapě, navrhni model budovy nebo vytvoř schéma. Tělesně pohybová ( kinetická ) inteligence Tento druh inteligence ovlivňuje osoby v jejich pohybu. Takovým lidem dělá problémy vydrţet sedět v klidu, jsou zruční, umí lehce napodobovat pohyby jiných lidí a musí mít své tělo v neustálém pohybu. Jsou většinou dobří na sport a na manuální a fyzickou práci. Všemu novému se učí dotekem a interakcí s okolním prostorem. Hudební ( hudebně-rytmická ) inteligence Tato inteligence ovlivňuje jedince ve vnímání zvuků okolního světa. Většinou hrají na hudební nástroj, umí zpívat a lehce si pamatují melodie písní. Co se týče studia, jsou tito ţáci vybaveni velkou předností. Jsou totiţ schopni si díky své inteligenci lehce zapamatovat vše slyšené, obzvláště pokud je to rytmické. Interpersonální inteligence Lidé s touto inteligencí jsou velmi společenští a přátelští a často se stávají vůdci skupiny při různých aktivitách. Lidé se jim také často svěřují se svými problémy. Jsou schopni naslouchat a chápat problémy ostatních lidí a to díky své nezměrné dávce empatie. Při studiu se rádi dělí o své poznatky a učí se díky spolupráci s ostatními.

- 13 -

Intrapersonální inteligence Lidé s tímto druhem inteligence bývají většinou uzavření a nejraději tráví svůj volný čas o samotě. Ostatní lidé je někdy kvůli jejich samotářství povaţují za podivíny. Tito lidé mívají velmi silně vyhraněné názory, pevnou vůli a nenechají se lehce ovlivnit. Přírodní inteligence Tento druh inteligence ovlivňuje vnímání přírody. Lidé s touto inteligencí tráví většinu svého volného času v přírodě, kde naslouchají různým zvukům, studují rostliny a různé ţivočichy. Často se zabývají chemií, biologií a fyzikou a bývají členy ekologických sdruţení. Rozvíjet ji můţeme studiem nejrůznějších ţivočichů a rostlin a taktéţ chovem zvířat. Existuje však i jiné rozdělení inteligence. Ruisel ( Ruisel, I., 2000, s. 41 – 51 ) ji například dělí na inteligenci praktickou, sociální, morální a emoční. Praktická inteligence U tohoto druhu inteligence se setkáváme hned s několika teoriemi a definicemi: 

Vylučovací definice - Tato definice vidí praktickou inteligenci jako určitou odpověď na danou situaci běţného ţivota a schopnost jedince vyřešit daný problém.



Praktické know – how - Tato teorie je zaloţena na „ zdravém rozumu “ lidí a na schopnosti reagovat na nečekanou situaci. Praktickou inteligenci můţeme testovat a to úkoly typu pochopení různých návodů či interpretace map a plánů. Sociální inteligence Tuto lze vysvětlit jako schopnost pochopit a řídit lidi. I zde se setkáváme

s různými teoriemi. 

Participace jako kritérium sociální inteligence - Zde se sociolog F. S. Chapin zabýval teorií, ţe člověk získává sociální inteligenci účastí v organizovaných skupinách lidí, kdy se učí jejich chování v dané sociální situaci.



Dvoufaktorová teorie sociální inteligence - Tato teorie říká, ţe sociální inteligence je schopnost chovat se vhodně a rozumně v mezilidských vztazích a také schopnost porozumět ostatním lidem.

- 14 -



Sociální inteligence a empatie - Díky této teorii se jedinec snaţí vcítit do pocitů jiné osoby a předpokládat tak její chování.



Sociální inteligence v poznávacích koncepcích - Zde se setkáváme s teorií, která vysvětluje, ţe sociální inteligence je určitá schopnost jedince hodnotit pocity a motivace ostatních. Morální inteligence Morální inteligencí myslíme takovou, která ovlivňuje určité zásady

morálního chování. Touto inteligencí se zabývá americký psycholog A. Haas, který tvrdí, ţe jedinec morálně inteligentní dokazuje svým chováním úctu k ostatním lidem. Typickými vlastnostmi zde jsou smysl pro spravedlnost, důstojnost, respektování ostatních či zodpovědnost. Emoční inteligence Typickými znaky emoční inteligence jsou schopnost kontrolovat své nálady a redukce intenzity těch negativních, optimismus, vnitřní motivace a empatie ( Gruber, D., 2005, s. 110 ). Tyto jsou většinou nezávislé na IQ, avšak pokud je člověk např. dostatečně empatický či optimistický, určitě si v kolektivu či na pracovišti udrţí mnohem lepší vztahy s ostatními, neţ osoby s niţší emoční inteligencí.

1.3.

Dědičnost inteligence Na problematiku inteligence a její dědičnosti mají vědci různé názory.

Někteří tvrdí, ţe lidem s nízkým IQ se narodí děti s IQ stejným, jiní tvrdí, ţe má na inteligenci velký vliv také prostředí, v jakém člověk ţije. V dřívějších dobách často panoval názor, ze inteligence se liší i díky národnosti a rase lidí. Od tohoto náhledu na inteligenci se však ustoupilo s tvrzením, ţe tento fakt je způsoben díky rozdílné výchově a kultuře. V 90. letech 20. století podnikl T. Bouchardt zajímavý experiment. Domníval se, ţe vliv dědičnosti je tak silný, ţe pokud bude zkoumat jednovaječná dvojčata, která ţila odděleně i několik desítek let, bude moci dokázat, ţe jejich inteligence je velmi podobná. Dvojčata ţijící odděleně si vybral záměrně, aby dokázal, ţe genetický vliv je silnější neţ vliv prostředí. Oslovil více neţ 6000 párů dvojčat a dosáhl překvapujících výsledků. V 72% si totiţ byla inteligence spolu neţijících jednovaječných sourozenců vzájemně podobná a ve výzkumech dvojčat ţijících v jedné domácnosti bylo toto číslo ještě větší. Jejich - 15 -

inteligence byla podobná v 86% případů. Zde ale povaţoval za jeden ze silných faktorů i vliv stejného prostředí

a výchovy. I kdyţ jsou Bouchardtovi pokusy

zajímavé, existují i takoví vědci, kteří tvrdí, ţe inteligence není téměř vůbec dědičná. V dnešní době panuje názor, ţe je inteligence geneticky ovlivněna zhruba z 50% ( Janoušková, J., 2006, s. 27 ).

1.4.

Známé osobnosti s nadprůměrnou inteligencí Osobností, která je všeobecně známá jak svými ohromujícími teoriemi,

tak svou mimořádnou inteligencí, byl bezpochyby Albert Einstein.

Albert Einstein

Albert Einstein se narodil roku 1879 v Německu a co se týče jeho osobnosti, byl povaţován spíše za tichého a klidného hocha, který dlouho přemýšlel nad vším, co řekl. Jako malý hrál na housle a měl rád váţnou hudbu. Ve škole nedosahoval moc dobrých výsledků a proto se také jeho rodiče domnívali, ţe by mohl být určitým způsobem mentálně postiţený, coţ lze povaţovat za velký paradox, pokud uváţíme, ţe je Einstein aţ doposud jedním z nejvýznamnějších vědců všech dob. Jeho neúspěch ve škole byl zřejmě způsoben tím, ţe se tam nudil. Upřednostňoval totiţ samostudium a byl schopen se doma sám naučit odbornou matematiku jiţ ve věku 12 let. Roku 1921 získal Nobelovu cenu za fyziku a i přes to, ţe byl během svého ţivota poměrně populární, zřejmě i proto, ţe veřejně vystupoval proti válkám, roku 1955 umírá v americkém New Jersey, kde je pochován bez pohřbu a bez náhrobku. Jeho mozek byl však zřejmě kvůli Einsteinovým schopnostem věnován na vědecké účely. Co se týče IQ Alberta Einsteina existuje několik teorií, jedna tvrdí, ţe se jeho IQ pohybovalo kolem 160 bodů, druhá, ţe dosahoval 145 bodů a třetí, ţe jeho IQ nelze určit, neboť si nikdy - 16 -

ţádný standardizovaný IQ test nedělal. Pravdu se bohuţel jiţ nikdy nedozvíme, je ale jasné, ţe jeho schopnosti byli mimořádné a zcela jistě jeho inteligence výrazně přesahovala inteligenci lidí běţné populace ( < http://www.einstein.kvalitne.cz/>). Další velmi známou osobností, tentokrát však současnou, která je zmiňována ve spojitosti s vysokou inteligencí, je Bill Gates.

Bill Gates

Bill Gates se narodil v americkém Seattlu 28. října roku 1955. Má dvě sestry, jeho otec je právní zástupce a matka vyučuje na univerzitě ve Washingtonu. Bill navštěvoval jako dítě zcela běţnou základní školu. Nebyl však velmi oblíbeným u učitelů, protoţe byl ve srovnání s ostatními ţáky velice ţivý a ve vyučování vyrušoval. Snad proto jej od druhého stupně základní školy rodiče umístili na soukromou školu, kde vypozoroval svůj zájem o matematiku, fyziku a počítače. Tato škola totiţ byla jako jedna z mála vybavena počítačovou učebnou a ta Billa doslova uchvátila. Jiţ ve věku 13 začal s programováním a vymyslel svůj první počítačový program. Roku 1973 začal studovat práva na Harvardské univerzitě, kterou však nedokončil. O dva roky později totiţ odešel ze studií, protoţe se chtěl plně věnovat práci ve společnosti Microsoft, kterou spolu se svým kamarádem zaloţil. To znamená, ţe mu bylo pouhých 20 let, kdyţ zaloţil jednu z dnes nejúspěšnějších společností světa. Z Microsoftu pak odchází roku 2008, aby se mohl se svou manţelkou více věnovat charitativní činnosti. Do manţelství Bill vstoupil roku 1994 s Melindou French, se kterou má dnes tři děti. Spolu s ní zaloţili organizaci na podporu a pomoc nejchudším lidem světa pod názvem „ Bill and Melinda Gates foundation “. Tato organizace, jejíţ hlavní myšlenkou je, ţe - 17 -

ţivoty všech lidí na světě mají stejnou cenu, se řídí 15 principy, které např. říkají, ţe věda můţe pomoci zlepšit ţivoty lidí na celém světě a ţe bychom se k sobě navzájem měli chovat jako k cenným kolegům. Mimo to, ţe je Bill Gates povaţován se svým majetkem odhadovaným na více neţ 50 miliard amerických dolarů za jednoho z nejbohatších lidí světa a ţe se o něm mluví jako o moţném budoucím americkém prezidentovi, bývá také zmiňován ve spojitosti s nadprůměrnou inteligencí. Udává se, ţe bodové ohodnocení jeho IQ je 160. Bohuţel však není moţno si toto tvrzení nijak ověřit a tak lze jenom podotknout, ţe Bill Gates je jedním z nejpozoruhodnějších osobností počítačového světa, jehoţ inteligence je pravděpodobně velmi nadprůměrná, protoţe bez ní by jen s těţí vymyslet své počítačové programy ( ). Vedle známých osobností z řad muţů existuje i spousta velice známých ţen s nadprůměrnou inteligencí. Jednou z nich je např. Hillary Clinton.

Hillary Clinton

Dívčím jménem Hillary Diane Rodham se narodila 26. října 1947 v americkém Illinois. V mládí milovala sport a byla výbornou studentkou. Roku 1969 začíná studovat právnickou fakultu na vysoké škole Yale. Zde se seznámila s Billem Clintonem, za kterého se roku 1975 provdala. Celý její ţivot je spjat s problematikou práv dětí a ţen, kterému se nepřestala věnovat ani v pozici první dámy. Roku 2000 byla zvolena senátorkou státu New York a o osm let později kandidovala v prezidentských volbách. Tím se stala první ţenou v historii Spojených států amerických, která kandidovala na post amerického prezidenta. Hillary Clinton je bezpochyby velmi inteligentní a vzdělanou ţenou a její IQ dosahuje údajně 140 bodů ( ). - 18 -

Za člověka s jedním z nejvyšších IQ v historii vůbec je povaţován Leonardo da Vinci.

Leonardo da Vinci

Leonardo da Vinci se narodil v Itálii 15. dubna roku 1452 a umírá 2. května 1519. Uţ v mládí se zajímal o sochařství a kresbu, proto jej také rodiče nechali vzdělat tímto směrem. Tento člověk se však nezajímal pouze o kresbu a sochařství, jeho předmět zájmu byl daleko širší. Byl znám také jako vojenský inţenýr, architekt, matematik, geolog, přírodovědec, hudebník, vědec a vynálezce. Připomeňme si např. jeho plány k helikoptéře, kalkulačce či vojenskému tanku, které ve své době neměly obdoby a musely si počkat ještě zhruba 500 let , neţ jako vynálezy spatřily světlo světa. Jeho IQ je moţno pouze odhadovat podle jeho schopností a vynálezů a říká se, ţe dosahovalo hodnoty 220 bodů ().

Shrnutí Schopnost člověka přizpůsobovat se nejrůznějším, mnohdy i zátěžovým situacím, nazýváme pojmem inteligence. Ta je v dnešní době stále více diskutována a už i malým dětem se vštěpuje, že jedině člověk inteligentní, což se často zaměňuje s pojmem člověk vzdělaný, to někam v životě „ dotáhne “. - 19 -

Inteligenci si člověk může změřit mnoha existujícími druhy testů inteligence. Výsledkem těchto testů je pak IQ, které je u některých osob ve srovnání se zbytkem populace nadprůměrné. Zajímavým číslem týkajícím se IQ je bodové ohodnocení 160. Pyšní se jím např. ze současnosti počítačový magnát Bill Gates či z minulosti fyzik a matematik Albert Einstein.

- 20 -

2. NADÁNÍ – TEORETICKÁ VÝCHODISKA

2.1.

Definice a modely vysvětlující nadání Podle pedagogického slovníku ( Průcha, J. et al., 2008, s. 131) je nadání

schopnost jedince pro takové činnosti, které mohou být při srovnání s běţnou populací povaţovány za výjimečné. Tyto činnosti mohou být jak psychického tak fyzického charakteru. Fořtík a Fořtíková ( Fořtík, V., Fořtíková, J., 2007, s. 12 ) tvrdí, ţe nadání je souhrn schopností, jeţ pozitivně ovlivňují úspěšnost člověka ve vykonávání určitých činností. Stále je však obtíţné tento pojem přesně vysvětlit. Jeho definice se ovšem dají rozdělit do několika kategorií a to na: Definice zaloţené na talentu - Tato definice předpokládá, ţe nadaný jedinec je ten člověk, který výrazně vyniká v určité oblasti lidské činnosti, např. zpěv, hra na hudební nástroj, fyzika, matematika. Definice zaloţené na IQ - Tento názor povaţuje za nadané pouze takové lidi, jejichţ inteligenční kvocient se výrazně vychyluje nad normu. V dnešních poměrech je za tuto normu zpravidla povaţována hranice 130 bodů IQ. Nadané dítě je tedy to, jehoţ IQ je vyšší neţ 130 bodů. Definice zaloţené na tvořivosti - Tvořivost povaţuje tato definice jako klíčovou sloţku nadání. Nadaný člověk je tedy ten, který je kreativní v různých oblastech lidské činnosti. Co se týče procentuálního vyjádření nadaných jedinců v běţné populaci, pohybuje se zhruba kolem 2%. Pokud však budeme mluvit o lidech, jejichţ IQ je větší neţ 145, budeme hovořit o jediném člověku na přibliţně 1000 lidí ( Laznibatová, J., 2001, s. 67 ). Fořtík a Fořtíková ( Fořtík, V., Fořtíková, J., 2007, s. 13 ) zmiňují následující rozloţení nadaných osob v běţné populaci: IQ nad 164 - Tito jedinci jsou v běţné populaci spíše vzácností a tvoří zhruba 0, 001 % populace. IQ 155 – 164 - I zde se jedná spíše o ojedinělý úkaz a tvoří 0, 01 %. IQ 145 – 155 - Tato skupina lidí tvoří v celkové populaci 0, 1 %. IQ 135 – 145 - Tato skupina tvoří zhruba 1 % populace.

- 21 -

IQ 120 – 130 - S touto skupinou se lze jiţ setkat poměrně častěji a tvoří zhruba 10 % populace. Pro lepší pochopení pojmu nadání slouţí modely nadání, neboli definice nadání, které pojem nadání vysvětlují. Mönks a Ypenburg je ve své práci dělí do následujících kategorií: Modely zaloţené na schopnostech Tyto modely předpokládají, ţe intelektuální schopnosti člověka lze zjistit jiţ v dětském věku a v následujícím ţivotě se jiţ příliš nemění. Intelektuální schopnosti jedince tedy tyto modely povaţují za stabilní a vrozené. Tento fakt se snaţil dokázat americký badatel L. M. Terman, který díky svým pokusům věřil v teorii, ţe IQ dosaţené dítětem jiţ zůstává během jeho ţivota stejné. Modely kognitivních sloţek Modely kognitivních sloţek se zabývají problematikou rozpoznávání rozdílů mezi nadanými dětmi a dětmi běţné populace. Modely orientované na výkon Tyto modely se zabývají pojmem vloha, kterou lze vysvětlit jako určitý předpoklad pro vynikající výkon. Zabývají se také tím, čím vším prochází jedinec při podávání výkonu. Sociokulturně orientované modely Modely tohoto rázu povaţují za velmi důleţité i okolí, ve kterém člověk ţije a věří, ţe prostředí ovlivňuje vysoké nadání. Pokud např. jedinec s vysokým nadáním nemá podnětné prostředí, nemohou se jeho schopnosti pozitivně rozvíjet a toto můţe mít negativní dopad na jedince ( Mönks, F. J., Ypenburg, I. H., 2002, s. 15 – 20 ). Vedle výše zmíněných čtyř modelů nadání dále Mönks a Ypenburg ve své práci popisují tzv. vícefaktorový model. Tento model se zabývá motivací, tvořivostí

a schopností člověka. ( Mönks, F. J., Ypenburg, I. H., 2002,

s. 20 - 25 ). Tvořivost, neboli kreativitu, potom můţeme chápat jako určitý ukazatel na fakt, ţe dítě můţe být vysoce nadané. Autoři totiţ věří, ţe děti, které jsou vysoce nadané, jsou zároveň i tvořivé. Ve svém modelu dále ukazují, ţe vliv prostředí školy, rodiny a přátel tvoří velmi důleţitý faktor pro utváření vysokého nadání. O vysokém nadání mluví, jen pokud všech šest faktorů, tedy tvořivost, - 22 -

motivace, schopnost člověka, škola, rodina a přátele, do sebe zapadají. Tento model znázornili v grafické podobě, která se později stala symbolem centra pro nadané v Holandsku. Mönksův vícefaktorový model, tzv. trojrozměrná pyramida.

Machů ( Machů, E., 2006, s. 9 – 12 ) ve své knize vedle Mönksových modelů nadání uvádí také Renzulliho model 3 kruhů, Sternbergův triarchický model nadání a Gágneho diferencovaný model nadání a talentu. Renzulliho model 3 kruhů vznikl v 90. letech 20. století a povaţuje vysoké nadání jako souznění tvořivosti, nadprůměrné schopnosti a zaujetí pro úkol. Podle pedagogického slovníku ( Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J., 2008, s. 253 ) je tvořivost taková schopnost, díky níţ je jedinec schopen nalézat nová a nečekaná řešení problému. Tato schopnost je podporovaná vysokou inteligencí. Renzulliho teorie předpokládá, ţe pokud je jedinec vysoce motivovaný k danému úkolu, je kreativní a nezvykle schopný, lze jej potom povaţovat za nadaného.

- 23 -

Renzulliho model 3 kruhů

Sternbergův triarchický model je teorie zaloţená na domněnce, ţe testy inteligence nejsou objektivní. Věří totiţ, ţe ony testy jsou schopny měřit pouze jednu sloţku

inteligence. Podle Sternberga lze inteligenci vysvětlit jako

schopnost, kdy se jedinec učí ze svých zkušeností, je schopen si různé věci zapamatovat, umí se rozhodovat a uvaţovat a je schopen kaţdodenního ţivota se všemi jeho poţadavky. Tento autor rozděluje nadání do tří kategorií a to na: 

Nadání analytické – lidé s analytickým nadáním chápou problémy a jsou schopni je vhodně řešit, většinou bývají úspěšní v testech inteligence.



Syntetické nadání – osoby s takovýmto nadáním chápou i skryté významy a souvislosti mezi problémy.



Praktické nadání – člověk s praktickým nadáním je schopen pouţít jak analytické, tak syntetické nadání v praxi. Grafické znázornění jeho teorie obsahuje trojúhelník, jehoţ vrcholy tvoří

jednotlivé druhy nadání. Všeobecné nadání tedy tvoří výsledek působení všech tří druhů nadání.

- 24 -

Sternbergův triarchický model nadání

Posledním zde zmíněným modelem nadání je Gágneho diferencovaný model nadání a talentu. Tato teorie pochází z počátku 21. století a svůj domov má v Kanadě. Gágne rozlišuje pojmy nadání a talent. Talent, který dělí na technický, umělecký, sportovní, akademický a intrapersonální, povaţuje za schopnost jedince, jeţ byla dále rozvinuta. Nadání naopak chápe jako cosi přirozeného, jako schopnost člověka vynikat v určitém směru a dosahovat nadprůměrných výsledků. Dělí jej na nadání tvořivé, intelektové, senzomotorické a socioafektivní. Jeho schéma opravdu přehledně znázorňuje nadání a talent a také vlivy na ně. Tyto vlivy nazývá katalyzátory, které mohou za určitých podmínek kladně, ale i záporně, přispívat k projevení talentu ( Machů, E., 2006, s. 9 – 12 ).

- 25 -

Gagného diferencovaný model nadání a talentu

2.2.

Nadání z historického pohledu Počátky zájmu o nadané jedince sahají aţ do starověku, kdy se genialita

povaţovala za druh duševní choroby. Tuto teorii, která zkoumá intelektové schopnosti ve spojitosti s psychickými a tělesnými chorobami nazýváme patologická linie a jejím představitelem z řad filozofů starověku je např. Platón. Tímto směrem se taktéţ důkladně zabývali psychologové a psychiatři v 19. století. Psychiatr C. Lambroso, který pocházel z Itálie, propagoval teorii, ţe genialita je spojena s psychickou degenerací a jedinec, který je psychicky zdráv, proto zcela jistě nemůţe být geniální. Další z historických pohledů na nadání se nazývá biologická linie. Přívrţenci této teorie věřili, ţe genialita je spojena s určitou specifickou fyziologickou stavbou těla. I tato linie má kořeny jiţ ve starověku, ale největšímu rozmachu se jí dostalo v polovině 20. století. Velmi zajímavě rozdělil děti podle jejich duševních schopností Jan Amos Komenský ve své knize Didaktika magna. První z jeho skupin dnes můţeme chápat jako děti s mimořádným nadáním. Jeho rozdělení bylo: - 26 -

Ţáci bystří, povolní a chtiví – tyto děti jsou svými schopnostmi předurčeny pro studium a je podle Komenského potřeba jim dodávat „ pastvu moudrosti “. I kdyţ by se jim měl pedagog věnovat a sdělovat jim nové informace, nemělo by se s jejich vzděláváním příliš pospíchat, protoţe by potom mohli „ předčasně ochabnout “. Ţáci učenliví, vtipní, poslušní, ale váhaví – takové děti je potřeba postrčit a motivovat ke vzdělání. Ţáci učenliví, vtipní, ale neposlušní – jsou to děti, které, i kdyţ jsou bystré a zvídavé, nejsou ochotny spolupracovat a učitelé je většinou nemají v oblibě. V dospělosti jsou to však velmi zajímaví lidé. Ţáci chtiví učení, avšak těţkopádní – pedagog hraje u takových dětí roli motivační a za ţádných okolností jim nesmí dokazovat jejich nedokonalost a chyby. Naopak by jim měl pomáhat a vhodně je nasměrovat při řešení problémů. Ţáci, které Komenský označuje jako „ tupé, liknavé a vlažné “ – učitel musí být v takovém případě velmi tolerantní a i přes jejich nedostatky jim být motivací. Ţáci vzpurní a „ tupí “ – tyto děti je velmi obtíţné vzdělávat a daleko větší roli zde hraje snaha o odstranění jejich nechuti ke spolupráci ( Kasper, T., Kasperová, D., 2008, s. 33, 116, 169 ). Zhruba na počátku 20. století vznikl pojem škola na míru. Jejím autorem byl švýcarský pedagog Edouard Clapared

představitel tzv. experimentální

pedagogiky a jejím cílem bylo respektovat jedinečnost ţáků a snaha co nejvíce rozvíjet jeho nadání a vlohy. Toho se snaţil dosáhnout tzv. diferenciací, kdy děti rozdělovat do tříd podle jejich schopností a nadání. Děti se mohly zapsat na jednotlivé předměty v různých ročnících podle jejich schopností a vědomostí. Tuto metodu lze povaţovat za velice vhodnou, neboť ţáci sami si mohou vybrat úroveň. Významným datem v problematice nadaných jedinců byl rok 1920. Tehdy totiţ Helen Parkhurstová hledala způsob, kterým by byly všechny děti vzdělávány stejným způsobem a který by zároveň respektoval jejich individuální potřeby

- 27 -

a nadání. Její daltonský plán z tohoto roku je pravděpodobně nejvýznamnějším bodem v historii týkající se nadání. Další postavou je Gustav Wyneken, osoba spjatá s německým reformě pedagogickým hnutím přelomu 19. a 20. století. Jeho cílem bylo porozumění jedinečnosti potřeb ţáků. Jedná se o logický způsob vzdělávání, kdy jsou ţáci rozdělení do skupin podle jejich schopností a výkonu. I kdyţ je tato metoda dodnes inspirací pro práci s nadanými ţáky, její nevýhodu lze vidět v potřebě velkého mnoţství učitelů. V polovině 20. století se problematikou individuálních potřeb ţáků zabýval český pedagog Václav Příhoda. Ten umoţnil ţákům tzv. diferencované a individualizované vzdělávání, kdy bylo dětem umoţněno volit si předměty podle jejich schopností, zájmu a vloh.

2.3.

Druhy nadání Pokud se chceme blíţe zabývat nadáním, je nutno si uvědomit, ţe jej lze

rozdělit do několika druhů jak např. uvádí Dočkal ( Dočkal, V., 2005, s. 179 – 234 ) ve své knize. Ten rozděluje nadání na rozumové, umělecké, pohybové a praktické. Rozumové nadání Pod pojmem nadané dítě si většina populace představuje právě tento druh nadání. Můţeme jej taktéţ nazvat intelektové nadání a je pravděpodobně nejvíce prozkoumaným a v odborné literatuře popsaným druhem nadání. Názor na to, kdo vlastně je rozumově nadaný jedinec se liší i mezi odborníky. Někteří tvrdí, ţe dítě takto nadané má i vysokou inteligenci, jeţ mu byla změřena testovou metodou. Jiní však tvrdí, ţe i dítě s vysokou inteligencí nemusí vykazovat známky nadání a co se týče studia, můţe být i podprůměrné. Za důvod této podprůměrnosti lze potom povaţovat např. nedostatečnou vnitřní motivaci. Nejčastější teorií však je ta, která tvrdí, ţe všeobecná inteligence je pro vysoké nadání klíčovým faktorem. Dítě, které má nadprůměrné IQ, je díky své inteligenci a silné motivaci schopno samo rozvinout speciální schopnosti. Existují určité znaky, které nám ukazují na moţné rozumové nadání. U dětí takto nadaných si můţeme všímat, ţe ve srovnání s běţnými dětmi dříve mluví a čtou, jsou více vnímavé ke svému okolí a všechno - 28 -

je zajímá. Často se zajímají o dokumentární pořady, čtou encyklopedie či odborné knihy. Dostatečný přísun podnětů je pro jejich nadání klíčový. Toto dítě by se zřejmě v běţné škole nudilo a to by mohlo způsobit jeho neukázněnost. Doporučuje se tedy zařadit tyto děti do škol, které mají např. rozšířenou výuku jazyků nebo rozmanité a zajímavé krouţky. Velmi často se pak zúčastňují předmětových olympiád či vědomostních soutěţí. Intelektové nadání lze dále dělit podle oblasti, ve které dítě vyniká. Jedná se například o matematické nadání či jazykové nadání. Matematické nadání: Tento druh nadání je moţno rozpoznat jiţ v předškolním věku, kdy děti ve srovnání s běţnou populací počítají výrazně dříve. Mají také silnou motivaci k řešení problémů a úkolů. Během školní docházky lze potom sledovat jejich všeobecné matematické schopnosti, či počítání zpaměti. Toto lze ukázat na příběhu, který ve své knize Dočkal zmiňuje. Carl Friedrich Gauss, který byl popsán jako výjimečně matematicky nadaný, uměl jiţ ve věku tří let počítat lépe, neţ jeho rodiče. Kdyţ mu bylo devět let, jeho učitel ho chtěl potrestat za neposlušnost a jako trest mu zadal početní příklad. Carl měl sečíst všechna čísla od 1 do 100. Součet činí 5050 a chlapec jej spočítal zpaměti v několika sekundách. Jazykové nadání: I na tento druh nadání se názory vědců liší. Jedna skupina vědců tvrdí, ţe schopnost na jazyky neexistuje. Věří totiţ, ţe jedinec, který vyniká v jazycích, je vlastně všeobecně schopný a vysoce inteligentní a toho vyuţívá v dané oblasti. Druhá skupina vědců tvrdí, ţe jazyková schopnost nijak nesouvisí s vysokou inteligencí. A toto dítě je nadané pouze v jednom směru. První z výše uvedených teorií je však povaţována za směrodatnou. Pro studium jazyka je totiţ nezbytné porozumění gramatice či schopnost verbální paměti a toho lze dosáhnout většinou pouze s nadprůměrnou inteligencí. Umělecké nadání Většina vědců se shoduje na teorii, ţe umělecké nadání úzce souvisí s nadáním rozumovým. Existuje totiţ spousta umělců, kteří se zároveň věnují i vědecké práci. Z historie se jedná např. o Leonarda da Vinciho, který se mimo umění zabýval i technikou,

Paula Gauguina, kromě jiného i schopného - 29 -

matematika nebo Marlene Dietrichovou, která četla jiţ v pěti letech svého ţivota. Děti s tímto nadáním jsou silně vnitřně motivované, emotivní, zajímají se o umění a jsou esteticky zaloţené. Umělecké nadání se dále dělí např. na hudební nadání a výtvarné nadání. Hudební nadání: Dřívější teorie hudebního nadání od amerického psychologa C. E. Seashoreho ( Dočkal, V., 2005, s. 195 ) povaţuje toto nadání za soubor hudebního sluchu, hudební paměti a smyslu pro rytmus. V dnešní době mluvíme o tzv. hudebnosti, coţ je soubor uměleckých a hudebních vlastností, které jedinci umoţňují věnovat se hudbě. Neméně důleţitá je potom i fyzická zdatnost jedince. Hra na některé hudební nástroje totiţ vyţaduje např. silné paţe či dostatečnou kapacitu plic. Typickým znakem hudebně nadaných jedinců je výrazná tvořivost. Výtvarné nadání: Děti s výtvarným nadáním mnohdy kreslí rozpoznatelné tvary kolem druhého věku jejich ţivota. K typickým znakům patří vedle nadprůměrné inteligence, tvořivost, výrazná vizuální paměť a nezvyklá představivost. Pohybové nadání Tyto děti jsou pohybově velmi nadané, tvořivé, nadprůměrně motivované k podávání výkonů a fyzicky zdatné. Nesmíme opomenout ani rytmus. Ten je pro např. taneční výkony zcela nezbytný. Toto nadání lze na dítěti sledovat jiţ v předškolním věku a je vhodné ho dále rozvíjet prostřednictvím např. různých zájmových krouţků. Sportovní nadání: Sportovci musí být vnitřně motivovaní a fyzicky zdatní a zřejmě proto se sportovní nadání týká spíše muţů. Taneční nadání: I takto nadaní jedinci musí být fyzicky zdatní, motivovaní a mimo to ještě umělecky zaloţení. Praktické nadání Lidé s tímto nadáním si lehce pamatují postup různých činností. Pokud se setkají s problémem a vyřeší jej, jsou schopni si tuto zkušenost zapamatovat a vyuţít ji v budoucí situaci. Dělí se na:

- 30 -

Manuální nadání: Manuálně nadaný člověk musí mít nadprůměrně rozvinutou hrubou i jemnou motoriku, musí být tvořivý a fyzicky zdatný. Pedagogické nadání: Lidé s tímto nadáním bývají zpravidla velmi komunikativní. Jsou to extroverti, kteří mají výborné vyjadřovací schopnosti a záleţí jim na jejich posluchačích. Nadaný pedagog by měl umět své studenty vhodně motivovat, zaujmout a především vychovávat a vzdělávat. Organizační nadání: I toto nadání vyţaduje zájem o posluchače a schopnost zaujmout. Člověk s organizačním nadáním se můţe, co se týče profesního ţivota, věnovat např. managerské práci nebo politice. Eva Machů rozděluje nadání do 8 skupin, jejichţ charakteristika se velmi podobá výše zmíněnému rozdělení. Typy nadání podle ní jsou: Intelektové schopnosti – autorka je povaţuje za směrodatné při vytváření talentů. Specifické akademické vlohy – o těch mluvíme v případě, kdy jsou intelektové schopnosti člověka orientovány určitým směrem, ve kterém potom člověk vyniká, např. jazykové nadání. Vědecké schopnosti – člověk s vědeckými schopnostmi má zpravidla vysoce vyvinuty i intelektové schopnosti a velmi často pouţívá vědecké metody. Psychomotorická schopnost – lidé s touto schopností jsou fyzicky zdatní a většinou se věnují sportu či jiné fyzické aktivitě. Talent v krásném umění – takto nadaní lidé bývají umělecky zaloţeni a věnují se např. hudbě nebo výtvarnému umění. Vůdcovství ve společnosti – lidé s tímto nadáním jsou schopní vůdci a jsou také mistři mezilidských vztahů. Zručné schopnosti – tito lidé jsou mechanicky zruční a mají výbornou prostorovou orientaci ( Machů. E., 2006, s. 12 – 13 ). Kreativní nadání – toto nadání je vlastní všem ostatním druhům nadání a pomáhá člověku v realizaci tvůrčích nápadů.Vztah nadání a tvořivosti je podle některých autorů zcela zjevný a spousta mimořádně nadaných lidí je zároveň i vysoce kreativní. Pecina ( Pecina, P., 2008, s. 26 ) např. zmiňuje slavného malíře Pabla Picassa, který jiţ jako náctiletý chlapec uměl malovat lépe neţ jeho otec, - 31 -

který byl malířem.Tvořivost lze definovat jako proces nacházení nezvyklých řešení problémů. Během vyučování ji na svých ţácích můţe učitel rozpoznat díky jejich zapálení pro předmět a nesmírné zvídavosti, která ţáky vede k získávání nových poznatků ( Průcha, J. ( ed. ), 2008, s. 253 – 254 ). Nicméně podle Jany Juráškové nikdy nebyla dokázána jasná souvislost mezi nadáním a tvořivostí. Vysoká inteligence většiny nadaných lidí je povaţována spíše jako jakási hnací síla a motivace pro vytváření zcela nových a netradičních způsobů tvorby. V tomto případě lze tedy uvaţovat o jakési souvislosti mezi nadáním a tvořivostí, kdy nadání je určitým základem pro tvořivost. Můţe dojít k těmto případům: Vysoce kreativní nadané dítě - Tato skupina dětí je nejméně početná. Děti jsou velmi tvořivé a vykazují spíše znaky dospělého člověka. Málo kreativní nadané dítě - Jak jiţ bylo zmíněno, nadané děti jsou většinou perfekcionisté. Pokud tedy nejsou velmi tvořivé, dokáţí to vše dohnat a maskovat svou snaţivostí. Vysoce kreativní ( běţné ) dítě - Můţe dojít i k takovému případu, kdy je běţné dítě velmi tvořivé. Málo kreativní ( běţné ) dítě - Jedná se většinou o takové děti, které nemají zájem o školu ani o různé lidské činnosti, většinou jsou tedy velmi pasivní ( Jurášková, J., 2006, s. 28 – 29 ).

2.4.

Organizace zabývající se nadáním a vysokou inteligencí Kaţdý člověk má potřebu někam patřit, být členem skupiny sobě rovných

lidí. Nejinak je tomu i u osob s mimořádným nadáním a s vysokou inteligencí. Všeobecně známou organizací, která se právě touto problematikou zabývá je Mensa.

Mensa Mensa byla zaloţena v anglickém Oxfordu roku 1946 Rollandem Berrillem a Lancem Warem. Jedná se o nevýdělečnou mezinárodní organizaci, která bez ohledu na vyznání a rasu sdruţuje osoby s nadprůměrnou inteligencí. Její název pochází z latiny a v překladu znamená stůl. V přeneseném slova

- 32 -

smyslu lze tento název pochopit jako společnost kulatého stolu, kde nehraje ţádnou roli náboţenské vyznání, pohlaví, rasa, vzdělání, věk ani původ osob a všichni jsou si rovni, protoţe nikdo nesedí v čele stolu. Její členové jsou tedy osoby různého společenského postavení, finančního zázemí, politických názorů i zaměstnání. Zakladatelé Mensy uvádějí 3 důvody pro její vznik. Prvním důvodem je identifikace inteligence a její vyuţití ve prospěch celého lidstva, dalším důvodem je

vytvoření společnosti

osob

k jejich seberealizaci

a vzájemnému setkávání a důvodem posledním avšak neméně důleţitým je podpora vědeckých prací a vyuţití inteligence pro vědecké výzkumy. Kmenovou organizaci tvoří Mensa International, pod jejímţ dozorem vnikají jednotlivé Mensy v různých zemích světa. Členem této organizace se můţe stát člověk od 14 let věku, jehoţ IQ dosaţené v inteligenčních testech se pohybuje mezi horními 2% z celkové populace. Jinými slovy lze říct, ţe člen Mensy splní inteligenční testy lépe neţ 98% běţné populace. V České republice odpovídá horním dvěma procentům IQ 130 bodů a více. Na testy je nutno se předem přihlásit a po jejich vyplnění a vyhodnocení dostává člověk certifikát s mezinárodní platností. Co se týče dětí, ty se ve věku od 2,5 do 15 roků mohou stát členy zájmové skupiny Mensy ČR tzv. Dětské Mensy, která pořádá různé výlety a tábory. Kromě testování inteligence je Mensa ČR také zřizovatelem gymnázia Buďánka. Tato škola je speciálně zaměřena na děti, které díky svým nadprůměrným intelektovým schopnostem vyţadují individuální péči pedagoga, které se jim díky velkému počtu dětí v běţné třídě nedostává. Velká část studentů této školy jsou právě členové Dětské mensy ( http://www.mensa.cz/ ). Další organizací, která se zabývá touto skupinou lidí je Centrum nadání.

Centrum nadání Centrum nadání je občanské sdruţení odborných pracovníků zabývajících se touto problematikou. Důvod vzniku Centra nadání byl fakt, ţe v České republice není péče o nadané děti dostatečná a jeho cílem je poskytnout potřebnou podporu a sluţby jak dětem a rodinám nadaných dětí, tak i školám. Pokud se podíváme na pracovníky Centra nadání blíţe, setkáme se zde s autory odborných knih o nadaných dětech, např.: PhDr. Jitkou Fořtíkovou, Ph.D., Václavem Fořtíkem a Mgr. Ivanou Jeřábkovou.

- 33 -

Lidé, kteří se chtějí stát členy tohoto sdruţení, musí splnit alespoň jedno z kritérií pro přijetím, která jsou: 

aktivní zájem o problematikou nadaných dětí a moţností jejich dalšího rozvoje



musí být odborníci na poli pedagogiky



jsou rodiči nadaného dítěte



osoba sama je nadaným člověkem Z těchto podmínek vyplývá, ţe pro vstup do sdruţení není směrodatná

výše inteligence, ale spíše zájem o nadání samo. Centrum nabízí rozmanité sluţby, např.: diagnostiku nadání u velmi malých dětí ve věku od 2,5 let do 7 let, která zkoumá rozumovou úroveň dětí, poradenství týkající se volby školy a povolání a sluţby a poradenství pro rodiče. Sluţby Centra nadání jsou placené a např. cena diagnostiky rozumových schopností malých dětí je 790,- korun. (< http://www.centrumnadani.cz/>). Téma nadaných děti je samozřejmě velmi aktuální i v zahraničí. Zmiňme zde tedy alespoň dvě organizace věnující se této problematice.

National association for gifted children ( NAGC ) Název NAGC lze přeloţit jako Národní asociace pro nadané děti, která sdruţuje rodiče, učitele a veškeré pracovníky, kteří se zajímají a věnují nadaným dětem. NAGC sídlí ve Washingtonu a jedná se o nevládní organizaci, která veškeré své finance čerpá z příspěvků svých členů a sponzorských darů. Na jejích webových stránkách se člověk můţe dočíst velmi zajímavé informace od definice nadání, po slovník pojmů a seznam dalších organizací aţ po nabídku letních programů pro nadané děti. Seznam organizací je zde proveden zajímavým způsobem. Na interaktivní mapě Spojených států amerických lze u jednotlivých států najít seznam a adresy různých pracovišť, coţ zcela jistě šetří rodičům nadaných dětí čas a energii ( ).

Gifted development center ( GDC ) GDC, neboli Centrum pro rozvoj nadání, bylo zaloţeno roku 1979 a sídlí v Coloradu. K jeho pracovní náplni patří konzultace pro rodiče, poskytování materiálů rodičům i dětem a všestranná pomoc při rozvoji nadání u dětí. Mimo to - 34 -

nabízí testování IQ, diagnostiku nadání, kariérní poradenství a poradenství s výběrem vzdělávacího programu dítěte. Jedním ze základních pilířů jejich práce je pomoc s výběrem školy nadaným dětem. Shromaţďují informace a posudky o různých školách , které se věnují právě této kategorii dětí a poté je předávají rodičům k nahlédnutí ( ).

Shrnutí Nadání, neboli schopnost výjimečných činností, se týká zhruba dvou procent celkové populace. Většinou člověka podle druhu nadání předurčuje k

podávání nadprůměrných výkonů a to v oblastech např. rozumových,

praktických či uměleckých. Toto téma bylo populární již za dob Platóna a dodnes se udržuje na předních příčkách zájmu. Proto jsou také zřizovány různé organizace a asociace např. Mensa a Centrum nadání, které se snaží co možná nejvíce dále rozvíjet nadání dětí a dostat tuto problematiku do povědomí široké veřejnosti.

- 35 -

3. DÍTĚ S NADÁNÍM – TEORETICKÁ VÝCHODISKA

3.1.

Charakteristika dítěte s nadáním Jak jiţ bylo zmíněno, za nadaného se povaţuje takový člověk, jehoţ IQ

je vyšší neţ 130 bodů. Podle vyhlášky MŠMT 73/2005 Sb. povaţujeme za ţáka mimořádně nadaného takového člověka, který dosahuje mimořádné úrovně při tvořivosti v mnoha činnostech, v rozumových oblastech a pohybových, sociálních a uměleckých dovednostech. Od ostatních se liší jak svými vědomostmi, tak rozvinutou tvořivostí, chováním, nezávislostí, pamětí či předmětem zájmu. Uţ v raném věku takového dítěte lze pozorovat urychlený vývoj, tzv. akcelerovanou lokomoci, kdy dítě ve srovnání s ostatními dětmi např. dříve sedí či chodí. Uvádí se, ţe zhruba 40 % těchto dětí umí chodit předčasně a to zhruba kolem 11 měsíců věku ( Laznibatová, J., 2001, s. 207 ). Vedle akcelerované lokomoce je pro tuto skupinu charakteristický i předčasný vývin v takových oblastech, které jsou určitým způsobem směrodatné pro studium, dále pak osobitý způsob učení a silné vnitřní nadšení pro studium, které člověka neustále nutí k dalšímu a dalšímu pátrání po nových informacích ( Fořtíková, J., Jeřábková, I., et. al., s. 5 – 6 ). Z pohledu pedagoga je moţno nadané ţáky podle jejich projevů ve škole rozdělit do 4 kategorií. Do kategorie první patří nadané děti, které jsou vnitřně motivované

k neustálému

získávání

nových

informací,

jsou

přátelské,

v kolektivu oblíbené a do školního procesu vstupují s obrovským optimismem. Druhou skupinu tvoří děti, které se do školy velmi těší a rády by zde dosáhly nových vědomostí. Učitelé jim ale většinou nevychází vstříc a neumoţňují těmto dětem plně projevit jejich schopnosti. Jako následek takových počinů děti vyrušují v hodinách, neboť učitel jim nenachystá doplňkovou práci. Často mají takové děti zhoršenou známku z chování. Třetí skupinou jsou ţáci, kterým učitelé také nevycházejí vstříc a nechystají pro ně obtíţností přiměřenou práci. Ve škole se potom nudí. V hodinách nevyrušují, ale často hledí z okna a uchylují se k určitému dennímu snění. Poslední skupina je tvořena ţáky, kteří jsou velmi tiší a klidní a v hodinách se neprojevují. Znamená to, ţe i kdyţ odpověď na

- 36 -

otázku znají, jejich povaha jim nedovolí se předvádět a přihlásit se. Proto je jejich nadání velice často neidentifikované. Shrneme-li však charakteristické rysy či chování typické u nadaných osob, jsou to následující: Chování v kolektivu V kolektivu dětí můţe dojít ke dvěma zcela odlišným případům. Některé nadané děti bývají vůdci skupiny a jejich spoluţáci je zcela respektují a druhý případ je ten, kdy jsou tyto děti spíše samotářské a kvůli své jedinečnosti mohou být i terčem posměšků a závisti. Typickým znakem v chování nadaných dětí je fakt, ţe velmi často upřednostňují společnost starších dětí či dokonce dospělých před svými vrstevníky. Můţeme si to vysvětlit jednoduše. Nadané děti totiţ hledají stále nové informace a těch se jim zpravidla od dětí stejného věku nedostává. Dalším z případů je samotářství. Jak Overall a Sangster ( Overall, L., Sanster, M., 2007, s. 17 ) uvádějí, nadané děti bývají mnohdy netrpělivé při práci s někým pomalejším neţ jsou oni sami a to můţe mít za následek upřednostňování samostatné práce. Verbální schopnosti Po verbální stránce jsou tyto děti velmi vyspělé. Mají bohatou slovní zásobu, mnohdy pouţívají i sloţitá a odborná slova a jejich řeč je výrazná a plynulá. Jejich zájem o abecedu přichází zhruba kolem 1. - 2. roku věku jejich ţivota, coţ je dalším z typických znaků této skupiny. Neustále se ptají na název písmen, která vidí kolem sebe a tímto způsobem se je učí. Některé děti jsou např. schopny na tabuli ukázat jednotlivá velká písmena jiţ zhruba kolem 1,5 roku věku. Můţeme se setkat s takovými případy, kdy ani rodiče netuší, jakým způsobem se jejich potomek písmena naučil. Tyto děti můţeme poměrně často vidět pročítat nejrůznější encyklopedie, atlasy a slovníky, díky nimţ si obohacují svou slovní zásobu. Laznibatová ( Laznibatová, J., 201, s. 208 ) dále uvádí, ţe byly zaznamenány případy, kdy nadané dítě začalo mluvit uţ devíti měsících, coţ je ve srovnání s běţnými dětmi, které začínají mluvit zhruba ve 2 letech, překvapující. Vedle verbální vyspělosti mají také úţasnou paměť a jejich schopnost koncentrace pozornosti výrazně přesahuje schopnost jejich vrstevníků. Jiţ před 2. rokem věku jsou schopni rozpoznat geometrické tvary, všechny barvy či počítat s počítadlem.

- 37 -

Energie a čilost Viditelným znakem je jejich věčná čilost a s ní spojená malá potřeba spánku. Uvádí se, ţe ráno zpravidla vstávají mezi 5. aţ 6. hodinou a během dne jiţ nepotřebují spát. To můţe být např. pro učitele v mateřské školce na obtíţ, protoţe dítě nerespektuje reţim dne a po obědě odmítá odpočívat. Ve večerních hodinách je velmi obtíţné dítě přemluvit k spánku. Nejraději by totiţ pokračovalo ve svých aktivitách. Počítání Počítání je u těchto dětí taktéţ velmi zajímavé. Uvádí se, ţe jsou schopny počítat bez kalkulaček i s velkými čísly v řádů tisíců. Perfekcionismus Přecitlivělost k výtkám a kritice ostatních lidí na jejich osobu není nikterak vzácná a mnohdy vede tyto osoby aţ k perfekcionismu a sebekritice. Existuje totiţ velké mnoţství ambiciózních rodičů, kteří mají na své nadané děti někdy aţ příliš vysoké nároky a to můţe kromě perfekcionismu způsobit i jejich nízké sebevědomí. Vedle působení rodičů je to i jejich osobní motivace, která vede děti ke stanovování mnohdy nereálných cílů. Selhání v jejich plnění vede ke hlubokému zklamání a pozdějšímu strachu z riskování. Otázky Neustálé kladení otázek je zřejmě nejtypičtější aktivitou těchto dětí. Zajímají se o souvislosti a detaily. Někdy mohou být neustálým dotazováním aţ otravní a dospělí lidé jim někdy jiţ odmítají odpovídat na otázky, neboť to nepovaţují za důleţité. Leváctví Dalším diskutovaným tématem spojeným s pojmem nadání je leváctví. Velké mnoţství těchto dětí totiţ píše právě levou rukou, coţ je způsobeno pokročilým pravohemisférickým vývojem. Ten můţeme zjednodušeně vysvětlit jako abnormální hemisférickou dominanci, neboť v majoritní společnosti převaţuje dominance levé hemisféry mozku nad pravou ( Hříbková, L., 2007, s. 19 – 34 ). Jak Healey ve své knize uvádí ( Healey, J., M., 2002, s. 103 – 107 ), lze pozorovat vysoké procento nadání mezi lidmi píšícími levou rukou, ať uţ se jedná o výtvarné umění či sportovní a tvůrčí dovednosti. Ze známých osobností patří do skupiny leváků např.: Aristoteles, Michelangelo , Albert Einstein, Ludvig van Beethoven, Benjamin Franklin, Pablo Picasso, Mark Twain, Jimi Hendrix, - 38 -

Henry Ford, Fidel Castro či Bill Gates. Tuto teorii podporuje i Zoche ( Zoche, H., J., 2006, s. 19 – 20 ), který např. udává informace o faktu, ţe mezinárodní spolek nejinteligentnějších lidí ( Mensa ), je z valné části tvořen právě levorukou populací. V knize Nadané dítě a rozvoj jeho schopností ( Fořtík, V., Fořtíková, J., 2007, s. 15 – 20 ) uvádí autoři velký výčet charakteristických znaků nadaných dětí. Ke zjednodušení práce se pouţívá tzv. checklist, který obsahuje souhrn typických charakteristik dané skupiny. Tím je mnohem jednodušší pracovat s nadaným dítětem, neboť během jeho zkoumání můţeme odškrtávat ty znaky, ve kterých se s checklistem shoduje. Fořtík a Fořtíková dále uvádějí, ţe lze u nadaných dětí sledovat jak pozitivní, tak i negativní znaky. Pozitivní znaky: 

Bohatá slovní zásoba.



Výjimečná paměť.



Nadprůměrná zvědavost.



Vidí vztahy mezi různými

Negativní znaky 

Kladení i nevhodných otázek.



Značná dominance a odmítání podřízenosti.

věcmi a problémy.



Věčná zasnělost.



Osobitý smysl pro humor.



Nesnášenlivost a agresivita



Čilost.



Extrémní smysl pro



Silná sebekritika.

spravedlnost.



Netolerantnost vůči



vůči příkazům.

Silné emoce.

nedostatkům svým i ostatních.

Existuje spousta lidí, kteří si myslí, ţe mít nadané dítě je pro jeho rodiče ohromná událost a radost do ţivota. Nicméně kaţdá mince má vţdy dvě strany. Vedle jedinečnosti a pozitivních schopností těchto dětí se často setkáváme s nejrůznějšími problémy ( Machů, E., 2006, s. 20 – 22 ). Problémy nadaných dětí Vývojová nevyrovnanost - Některé sloţky osobnosti u těchto dětí jsou vyvinuty ve srovnání s vrstevníky předčasně a některé pomaleji. Dítě např. - 39 -

můţe umět číst dříve, ale na druhé straně si např. není schopno samo zavázat tkaničky od bot, neboť po stránce jemné motoriky není dostatečně vyvinuto. Školní neprospěch – Jedná se o problém s učením a školním prospěchem. Tento jev můţe nastat ve chvíli, kdy dítě přestoupí ze základní školy, ve které se většinou díky svým znalostem nemusí učit, na školu střední. Tato skupina dětí totiţ většinou nemá vytvořen systém učení a studijní návyky, coţ můţe vést, paradoxně k jejich nadání, ke špatnému školnímu prospěchu. Agresivita - Dalším problémem u této skupiny dětí je neadekvátní chování aţ agresivita. Jejich vrstevníci jim totiţ většinou nerozumí a dospělí od nich očekávají práci vykonanou předem stanoveným způsobem. Toto je však pro nadané děti nemyslitelné, neboť mají své vlastní postupy a specifické potřeby, a proto často reagují pro okolí šokujícím způsobem. Uvádí se, ţe čím má dítě větší IQ, tím pravděpodobněji bude mít problémy po stránce emoční či sociální. Jejich projevy agrese můţeme sledovat i v situaci, kdy se jim snaţíme něco vysvětlovat či rozkazovat z pozice autority. Nadané děti totiţ autority většinou neuznávají. Problémy v mezilidských vztazích - Díky touze po poznání a dychtivosti po nových vědomostech a informacích, jsou tyto děti většinu svého času „ ponořeny “ do knih a pozorně je pročítají. Toto přináší jak pozitivní přínos, neboť si tímto způsobem dítě obohacuje slovní zásobu a rozšiřuje obzory, tak i negativní efekt v podobě pošklebování a nadávek od ostatních dětí, jeţ mohou tohoto jedince povaţovat za „ šprta“. Problémy v mezilidských vztazích jsou velmi typických znakem pro nadané děti. Většinou jsou svými vrstevníky nepochopené a zatracované a to je vede k tomu, ţe se přátelí se staršími dětmi, či dokonce s dospělými. To má i další příčinu a to takovou, ţe si dítě v podobě dospělého kamaráda vlastně obstarává zdroj informací. Deprese - Tímto onemocněním trpí velké mnoţství běţné populace a nejinak je tomu i u nadaných dětí. Tyto mohou ţít v neustálém stresu a to jak ze šikanování od ostatních, tak z přehnané sebekritiky či tvrdé kritiky ze strany rodičů.

- 40 -

Mnohostrannost zájmů - Tyto děti bývají často nadané v několika směrech a jejich předmět zájmu je široký. Obvyklým jevem je tedy situace, kdy se jedinec musí rozhodnout, např. při podávání přihlášky na vysokou školu, jakým směrem se bude jeho ţivot v budoucnosti ubírat. Tento krok je však pro nadané děti neskutečně obtíţný. Uvědomují si totiţ svoje nadání a schopnosti a zpravidla se neumějí rozhodnout pro ten či onen obor. Jejich

nerozhodnost

je

pro

ně

typická.

Bojí

se

rozhodovat

o problémech podobného typu, protoţe mají pocit, ţe pokud si zvolí jednu variantu, vzdali se tak moţná varianty daleko výhodnější. Rozhodování samo se tedy pro ně můţe stát určitým způsobem stresovou situací. Snaha o dokonalost - Tyto děti jsou velmi perfekcionistické. Nemají rády neúspěch a to jak u sebe, tak i u ostatních lidí. Svou nelibost někdy dávají najevo nevhodným chováním. Podvýkonnost - Pojem podvýkonnost znamená, ţe ţák nemá i přes své schopnosti očekávané úspěchy.

3.2.

Populace nadaných dětí a dvakrát výjimečné nadání Populace nadaných dětí je velmi různorodá a kaţdé z nich je svým

způsobem výjimečné. Má jiný předmět zájmu, jiné IQ, svůj způsob myšlení a chování. Lze je však alespoň orientačně rozdělit do několika skupin. Nadané děti ze znevýhodněného socio-kulturního prostředí První skupinu tvoří děti z etnických menšin či přistěhovalci. Udává se, ţe dosud neexistují ţádné prostředky, jak vhodně testovat jejich nadání, neboť v současných testech není zohledňována jejich specifičnost kultury. Druhou skupinou jsou potom děti pocházející ze sociálně patologického prostředí. Nedostává se jim totiţ potřebné mnoţství podnětů a jejich nadání nebývá rodiči podporováno. Dívky s rozumovým nadání Hovoříme zde o těch děvčatech, která vynikají ve zcela muţských oblastech činností, např. matematika, fyzika. Tyto dívky se mohou projevovat různými způsoby:

- 41 -



Popelčin komplex – tyto dívky jsou velmi ambiciózní a často mají sklon k perfekcionismu a chtějí uspět ve všem, co dělají a to jak v zaměstnání, tak v roli matky a manţelky.



Syndrom podvodnice – takové dívky zpochybňují své nadprůměrné schopnosti a povaţují své nadání za určitý druh štěstí, který jim však nenáleţí.



Vyhýbání se úspěchu – některé ţeny mají pocit, ţe pokud v určitém směru vynikají nad muţi, selhávají jako ţeny, a proto se záměrně vyhýbají situacím, ve kterých by mohly vynikat.



Sekundární satisfakce z úspěchu – existuje velká skupina nadaných ţen, které kvůli zachování svého pocitu ţenskosti a oddanosti manţelovi raději zůstávají v domácnosti a starají se o rodinu a pracovní úspěchy jejich manţela je velmi uspokojuje. Podvýkonní nadaní jedinci Některé děti mohou i přes svoje výborné vědomosti a vysoké IQ dosahovat

průměrných aţ podprůměrných školních výsledků. Můţe to být způsobeno hned několika důvody. Některé děti jednoduše nechtějí ve třídě vynikat a vyčleňovat se díky svým vědomostem a schopnostem z kolektivu, a proto se ve třídě neprojevují, nehlásí se, i kdyţ vědí odpověď a snaţí se být zcela průměrnými. Jiná situace nastává, kdy je dítě nezaujato probíranou látkou ve škole a toto učivo mu připadne příliš jednoduché. Pokud se tedy do školy přestane připravovat a učit, jeho vědomosti týkající se školního učiva začnou být stále horší a horší a mohou se dostat aţ do pásma podprůměru. Pedagog a rodiče by se v tomto případě měli snaţit dítě co nejvíce motivovat k práci ve škole. Extrémě vysoký inteligenční kvocient Za děti s extrémně vysokým IQ povaţujeme takové, jejichţ IQ dosahuje více neţ 145 bodů. Jedná se o jedince, kteří mají zpravidla problémy psychiatrického rázu a nezbytně potřebují specifickou péči. Nadaní lidé s postiţením Můţeme pouţít i označení dvakrát výjimečné nadání. Jedná se o nadání, které je doprovázeno určitým druhem postiţení či poruchy. Označení pochází z anglického spojení „ twice exceptional “ a zahrnuje osoby s výjimečným nadáním a zároveň s postiţením, kdy rozlišujeme ( Machů, E., 2006, s. 53 ): 

Nadání s Aspergerovým syndromem



Nadání se specifickými poruchami učení - 42 -



Nadání s poruchami pozornosti



Nadání se somatickým postiţením



Nadání s poruchami zraku



Nadání s poruchami sluchu Aspergerův syndrom a nadání Velmi zajímavou skupinou osob s mimořádným nadáním jsou osoby

s Aspergerovým syndromem. Aspergerův syndrom byl poprvé popsán rakouským psychiatrem Hansem Aspergerem roku 1944 a patří mezi poruchy autistického spektra. Ty se projevují narušenou: 

Komunikací



Imaginací



Sociální interakcí Většina jedinců s poruchou autistického spektra trpí mentální retardací

a pouze přibliţně 20 % všech osob s autismem má průměrnou, či jak je tomu právě u Aspergerova syndromu, nadprůměrnou inteligenci. Uvádí se, ţe se narodí zhruba 50 dětí s tímto syndromem na 10 000 všech novorozenců. Osoby s tímto syndromem jsou zpravidla aţ posedlé svým předmětem zájmu, který můţe být např. astronomie, matematika, historie, či zcela šokující jako jména v telefonním seznamu, či data jednotlivých jmenin v kalendáři. Tito jedinci bývají zpravidla zaměřeni pouze na sebe a o svých zájmech jsou schopni odborným slovníkem mluvit po dlouhou dobu. Ostatní děti jim nezřídka nerozumějí a to jak díky pouţívání odborné terminologie, tak i kvůli jejich podivným zálibám. Jakási izolovanost od vrstevníků a okolí můţe mít za následek deprese či sebepoškozovací aţ sebevraţedné sklony. Co se týče vzdělávání je moţno je zařadit do škol běţného typu či do tzv. auti-tříd zřizovaných při základních školách praktických. V historii i současné době existovalo mnoho známých osobností s diagnózou Aspergerova syndromu, uveďme si alespoň některé z nich: Jane Austen

Wolfgang

Ludwig van Beethoven

Mozart

Alexander Graham Bell

Friedrich Nietzsche

Albert Einstein

Nikola Tesla

- 43 -

Amadeus

Mark Twain

Woody Allen

Alfred Hitchcock

Bill Gates

Andy Warhol ( Bazalová, B., in Šimoník, O., Vítková, M., 2008, s. 57 – 64 ). Specifické poruchy učení a nadání Specifické poruchy učení jsou dyslexie, dysgrafie, dysortografie a dyskalkulie. Zejména v České republice se můţeme dále setkat i s pojmy dyspraxie, dyspinxie a dysmúzie, které se však v zahraničí běţně nespecifikují. Všeobecně lze tyto poruchy charakterizovat jako neschopnost naučit se cílovou dovednost i přes to, ţe byly pouţity běţné výukové metody. 

Dyslexie - neboli specifická porucha čtení je porucha, která se projevuje neschopností dítěte naučit se číst za pouţití běţných výukových metod. Dyslektické dítě

má problémy s rozpoznáváním vzájemně si podobných

písmen, např. s, z , dítě čte pomaleji ve srovnání s ostatními dětmi a zpravidla čte bez porozumění čtenému textu. Takové dítě bývá často podráţděné, mívá ve srovnání s ostatními dětmi horší školní prospěch a do školy se netěší. 

Dysgrafie - jedná se o poruchu psaní a celkového grafického projevu dítěte. I v tomto případě děti zaměňují tvarově si podobná písmena, píší pomalu a nečitelně, psací náčiní drţí nesprávně a většinou upřednostňují práci na počítači.



Dysortografie – zde se jedná se o tzv. specifické dysortografické jevy, které se projevují v poruše pravopisu. Děti velmi často zaměňují pořadí písmen ve slovech, nebo dokonce písmena zcela vynechávají a háčky a čárky umisťují nad nesprávná písmena.



Dyskalkulie – tímto pojmem rozumíme specifickou poruchu základních matematických schopností. Děti mají problém se slovními úlohami, protoţe většinou nerozumí zadání a špatně zapisují a čtou čísla.



Dyspraxie - lze ji taktéţ nazvat jako specifickou vývojovou poruchu motorických funkcí a děti s touto poruchou jsou většinou nešikovné a neobratné.



Dysmúzie - ovlivňuje schopnost vnímání hudby. Děti si nepamatují melodii a nejsou schopny vyťukat rytmus písně.

- 44 -



Dyspinxie - ţáci s touto poruchou mají nízkou úroveň kresby. Mívají špatnou představivost, jejich kresba je neupravená a úchop tuţky neobratný. Nadané dítě často dokáţe poruchy učení maskovat díky své vysoké

inteligenci. Velmi dobře si totiţ věci pamatuje a je tedy schopno, i kdyţ danou problematiku nechápe, naučit se ji

nazpaměť. Tito ţáci vynikají nesmírnou

představivostí, bohatou slovní zásobou, úţasnou pamětí a většinou i schopností k řešení hlavolamů. Existují tři typy ţáků s poruchami učení a nadáním: 

Děti mimořádně nadané s jemnými projevy poruch učení - Jedná se o výše zmíněný jev, kdy jsou poruchy učení nerozpoznané, neboť dítě svými schopnostmi kompenzuje své nedostatky.



Děti s poruchami učení - Nadání je u těchto dětí skryté a nerozpoznané, neboť jejich porucha je omezuje v podávání nadprůměrných výkonů.



Děti s neidentifikovaným nadáním a s poruchami učení - I kdyţ se můţe zdát, ţe tyto děti podávají průměrné školní výkony, jedná se o děti mimořádně nadané, které své problémy maskují nadáním a to tak, ţe ve výsledku jsou jejich schopností ve srovnání s ostatními dětmi srovnatelné. Nadání s poruchami pozornosti Do této skupiny řadíme děti s ADHD a děti s ADD.



ADHD je zkratka z anglického označení Attention Deficit Hyperactivity Disorder, který se pouţívá k označení poruchy pozornosti s hyperaktivitou.



ADD je pouze porucha pozornosti. Projevy ADHD a ADD jsou často velmi podobné s projevy nadání

a mnohdy je obtíţné je od sebe navzájem rozlišit. Děti jsou neklidné, vyrušují ve vyučování, mají problémy s udrţením pozornosti, věčně ztrácí své osobní věci a jsou nadprůměrně komunikativní. Pro práci s nadanými dětmi s ADHD a ADD je nutno vyuţívat velmi silných podnětů, které dítě zaujmou a na chvíli upoutají jeho pozornost. Nadání se somatickým postiţením Všeobecně řečeno je velmi těţké identifikovat nadání u osob s postiţením. Často proto zůstává skryté. Co se týče nadaných dětí s tělesným postiţením,

- 45 -

mívají často výbornou paměť, jsou velmi zvědavé a vnitřně motivované ke splnění i obtíţných cílů. Nadání s poruchami zraku Pro toto postiţení je v kombinaci s mimořádným nadáním typická výjimečná paměť, bohatá slovní zásoba, nadprůměrné komunikační schopnosti a lehké osvojení si Braillova písma. Nadání s poruchami sluchu I tyto osoby vynikají skvělou pamětí, silnou vnitřní motivací a schopností prospívat ve škole běţného typu ( Jurášková, J., 2006, 110 – 120 ).

3.3.

Vyhledávání a diagnostika nadaných dětí Vyhledávání, rozpoznání a diagnostika nadání u dětí je velmi důleţitý

proces, neboť jedině tak můţeme s dítětem vhodně pracovat a navrhnout mu správný postup vzdělávání. Cílené vyhledávání se dosud v České republice neprovádí a nadání u dětí se identifikuje a definuje aţ na vyţádání rodičů či pedagogů. Diagnostikou nadání se podrobněji zabývá vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních, podle které je diagnostika nadání zařazena mezi standardní poradenské sluţby.

Tyto

sluţby

jsou

provázeny

zdarma

v jakékoliv pedagogicko-

psychologické poradně. Jedná se o činnosti, které se snaţí stanovit diagnózu, jeţ určuje vývojový stupeň dítěte a jeho rozumových schopností, individuální zvláštnosti dítěte, příčiny odchylek od věkové normy a prognózu. Testování rozumových schopností dítěte je jednou z hlavních činností speciálně pedagogické diagnostiky a je pro ni nutná znalost období rozumového vývoje běţného dítěte, protoţe bez této znalosti nelze zjistit, zda je dítě nad či podprůměrné ve srovnání s většinou. Etapy rozumového vývoje dítěte jsou: Období senzomotorické inteligence - Jedná se o dítě ve věku do 1,5 roku. V tomto období je dítě zvídavé a poznává svět kolem sebe. Rozvíjí se

- 46 -

motorika, vnímání a myšlení, které je přímo spojeno s pohybem, neboť dítě si jen díky pohybům obstarává podněty pro rozvoj svého myšlení. Období předoperační - V tomto období se pohybují děti ve věku od 2 do 7 let. Děti mají základní informace o okolním světě a prostředí ve kterém ţijí, rozvíjí se představivost a v pozdějším věku jsou schopny si představit i věci, které nejsou zrovna přítomny. Konkrétní myšlenkové operace - Toto období přichází s věkem 7 – 12 let. Dítě pomalu opouští jistý egocentrismus, který je vlastní mladším dětem a nyní je jiţ schopno brát v potaz i názory a pohledy druhých lidí. Výrazně se rozvíjí abstraktní a logické myšlení. Období formálních operací - Formální operace jsou vlastní staršímu dětskému věku od 12 let aţ po konec dospívání. Toto období je konečnou fází

vývoje

myšlení.

Dítě

je

pak

schopno

i v abstraktních pojmech a je schopno myslet

logického

myšlení

a uvaţovat samostatně

( Zelinková, O., 2007, s. 96 – 102 ). Vedle znalosti etap rozumového vývoje dětí, by měl při diagnostice pedagog respektovat zásady komplexnosti, konkrétnosti, dlouhodobého sledování, prognostického charakteru sledování, pedagogického optimismu, mnohostrannosti přístupu, pedagogické zodpovědnosti a pedagogické etiky. Zásada komplexnosti

- Jedná se o ucelený pohled na ţáka, kdy se

nesnaţíme posuzovat jenom určité oblasti osobnosti, ale osobnost jako celek. Nezbytná je komunikace s ostatními pedagogy a rodiči dítěte a porovnávání poznatků o dítěti. Zásada etiologického hlediska - V této zásadě hraje hlavní roli zkoumání příčiny ţákovi podprůměrnosti či nadprůměrnosti ve srovnání s většinou. Zásada konkrétnosti - Toto pravidlo si bere za cíl zkonkretizování zjištěných informací a to diagnózu, prognózu a následné pedagogické postupy. Zásada dlouhodobého sledování - Kaţdý ţák se ocitne v situaci, ve které se zachová pro něj zcela nestandartním způsobem. Proto je nutné jej sledovat dlouhodobě a nahodilé chování brát spíše jako výkyv nálady a rozpoloţení.

- 47 -

Zásada prognostického charakteru sledování - Prognostický charakter sledování znamená diagnostickou činnost, která je ţákovi určitým smyslem prospěšná a dokáţe mu pomoci s jeho vývojem správným směrem. Zásada pedagogického optimismu - Tato zásada dokáţe ţáka motivovat, neboť vychází výhradně z jeho kladných vlastností. Zásada mnohostrannosti přístupu - Různým ţákům vyhovují různé diagnostické metody, proto je nezbytné pouţívat rozmanitou škálu metod a výsledky poté konzultovat a porovnávat s rodiči a ostatními pedagogy. Zásada pedagogické zodpovědnosti a etiky - Je zcela nepřístupné zveřejňovat zjištěné informace. Pedagog musí ctít pravidla etiky a respektovat osobnost dítěte ( Šikulová, R. et. al., 2007, s. 22 - 23 ). Nezbytnými kritérii při diagnostikování nadání jsou určité podmínky, které jsou vlastní většině lidí ze skupiny mimořádně nadaných a měli by je splňovat. Tyto podmínky jsou vzácnost, výjimečnost, prokazatelnost, hodnota a produktivita. Vzácností rozumíme určitou neobvyklost, protoţe jedinci mimořádně nadaní vynikají v určitém směru ve srovnání s běţnou populací. Jejich schopnost je tedy v určitém smyslu vzácná, např. mimořádné matematické nadání.

Zaměříme-li se na výjimečnost ve spojitosti s nadáním, můţeme ji

chápat jako určitou nadprůměrnost. Jedná se o to, ţe tento člověk je v něčem nadprůměrně aţ výjimečné dobrý.

Tato podmínka je zřejmě nejzásadnější,

protoţe bez ní by bylo dítě povaţováno za zcela běţné a nikoliv za nadané. Co se týče prokazatelnosti, je samozřejmé, ţe nadprůměrnost nadaných osob by měla být určitým způsobem prokazatelná a to např. jiţ zmíněnými testy inteligence. Podmínku hodnoty je lépe vysvětlit jako podmínku vyuţitelnosti, tzn. ţe to, v čem jedinci vynikají, bývá zpravidla společností povaţováno za hodnotné. Poslední zmiňovanou podmínkou je podmínka produktivity. Nadané osoby by měly být schopny poskytnou společnosti schopnosti, jeţ je povedou k produktivitě. Při dodrţování výše zmíněných pravidel je moţno přistoupit k vlastní diagnostice. Nejdříve se hovoří o tzv. prediagnostice, kterou provádí rodič či

- 48 -

učitel, kteří si mohou , mimo jiţ zmíněných znaků nadání, všimnout i toho, ţe má dítě problémy v kolektivu, do kterého nebývá většinou přijímáno, ve škole se nudí a netěší se tam, ve vyučování vykřikuje a vyrušuje a odmítá pracovat na zadaných úkolech. Na základě vypozorování některého z výše uvedených znaků nadání můţe učitel nebo rodič navrhnout, aby dítě absolvovalo standardizovaný inteligenční test prováděný psychologem pro potvrzení nebo vyvrácení intelektového nadání ( Machů, E., 2006, s. 25 ). Diagnostika nadání bývá kromě pedagogicko-psychologických poraden provázena i ve škole, kterou dítě navštěvuje. Diagnostika ve škole, kterou dítě navštěvuje Zde dochází k tzv. prediagnostice. Prediagnostiku ve školském zařízení provádí zpravidla učitel a to tak, ţe sleduje projevy, chování, vědomosti, určitou bystrost a školní prospěch dítěte. Pedagog můţe pouţít metody jako rozhovor s dítětem či rodiči, pozorování dítěte, zkoušení jeho znalostí a analýzu výtvorů dítěte. Pouţívá i didaktické testy vstupního, průběţného a výstupního typu. První zmíněný typ didaktického testu zkoumá vědomosti a znalosti dítěte při vstupu do dané školy. Průběţné jeho zdokonalení a výstupní testují vědomosti získané během doby studia na škole, jeţ jsou směrodatné pro další studium. Vedle učitele můţe ve škole provádět diagnostiku nadání školské poradenské centrum. Toto kontaktuje rodiče a provede s nimi rozhovor s cílem dosáhnout rodinnou anamnézu. Ve škole lze dále vyuţít tzv. Testových baterií na měření kognitivních operací ( dále jen TEKO ) , které zkoumají psychické schopnosti ţáků pro potřeby pedagogů. Od klasických inteligenčních testů se TEKO podstatně liší. Neměří inteligenci, ale určité stádium vývoje dítěte, kdy po jeho zjištění můţe pedagog zvolit vhodný způsob práce s dětmi. Velice často bývají TEKO testy pouţívány jako

doplňkové

vedle

klasických

inteligenčních

testů

v pedagogicko-

psychologických poradnách. V takových testech se dítě můţe setkat s příklady typu: Dokreslování symbolů Na tomto druhu příkladů učitel zjišťuje pozornost dítěte a rychlost vyplnění úkolu. Dítě má za úkol k písmenům v tabulce přiřadit správný symbol.

- 49 -

A B C D E A D C

E C A

B A B

C D E

Spočítej obrázky Tato aktivita posuzuje schopnost soustředění a úroveň zrakové analýzy. Dítě má za úkol najít a spočítat poţadované obrázky.

Kolik policejních aut  najdeš v následujícím obrázku? Kolik je v obrázku not  ? Kolik je v obrázku očí  ?

        = _______  = _______  = _______ Jaké zvíře se skrývá v tajence? Ţák má za úkol najít v tajence zvíře. Písmena se čtou podle pořadí, které udávají čísla v tabulce. Ţák zapíše výsledné zvíře na čáru pod tabulkami. Tato aktivita rozvíjí logické myšlení, pozornost a zrakové vnímání dítěte

- 50 -

4 6 2 9 1 8 7 3 5

O O O C N E Ţ S R

_____________________________________________ ( Šikulová, R., Mrázová, E., Wedlichová, I., 2007, s. 22 – 33 ). V pedagogicko-psychologických poradnách Pedagogicko-psychologické poradny ( dále jen PPP ) jsou zařízení, jejichţ předmětem zájmu je výchova a vzdělávání dětí a mládeţe a spadají pod školské úřady v okresech. Vyšetření zde obnáší např. zkoumání mentální a fyzické úrovně dítěte, školní zralost, jakoţ i jeho dovedností a schopností. Péči v tomto zařízení zajišťuje tým odborníků, který tvoří: speciální pedagog, psycholog, sociální pracovník a logoped. Nejčastějším způsobem, kterým se dítě dostane do péče PPP je ten, kdy pedagog, zpravidla třídní učitel nebo ředitel či rodič, zaţádá o vyšetření dítěte v PPP. O toto vyšetření však můţe poţádat i lékař dítěte, jeho zákonný zástupce nebo dokonce dítě starší 15 let samo, pokud má ovšem souhlas rodičů nebo svých zákonných zástupců. Diagnostika nadání v pedagogicko-psychologických poradnách je stejná jako speciálně-pedagogická diagnostika. Odborný pracovník u dítěte kromě rozumových schopností testuje i lateralitu, prostorovou orientaci, zrakovou a sluchovou percepci, čtenářské znalosti, písemný projev a schopnosti matematického rázu. Nepouţívanějšími typy testů jsou WISC-III a Ravenovy testy ( Šimoník, O., Novotná, M. in Šimoník, O., ( ed.), 2008, s. 32 – 34 ). Lenka Hříbková ( Hříbková, L, 2009, s. 153 – 168 ) doporučuje pro vyhledávání

a

diagnostiku

nadání

metody

psychologické,

pedagogické,

pedagogicko-psychologické a alternativní. V metodách psychologických i ona zmiňuje pouţití inteligenčních testů, ale mimo to i metodu rozhovoru s dítětem, sledování a posuzování chování a test tvořivosti. Pedagogické metody zahrnují porovnávání školního prospěchu s ostatními dětmi, rozbor produktů činnosti dítěte a jeho umístění v různých soutěţích. Metodami pedagogicko-psychologickými - 51 -

autorka rozumí zkoumání ţáka při řešení školních úkolů a posuzování jeho specifických postupů práce. Posledními zmiňovanými jsou metody alternativní. Jedná se o takové, kde probíhá určité měření a většinou je přítomen i sportovní lékař. Jedná se např. o měření času při běhu, nebo měření reakčního času.

3.4.

Rodina a okolí nadaného dítěte Prostředí, ve kterém jakékoliv dítě vyrůstá, tvoří jeden ze základních vlivů

na jeho vývoj. Co se týče nadání, je nezbytné poskytnout dítěti dostatek podnětů pro další rozvoj jeho znalostí. Uţ v prvních měsících ţivota dítě vnímá celkovou atmosféru a mezilidské vztahy v rodině. To, jakým způsobem se k sobě otec a matka chovají, do budoucna ovlivní i chování dítěte k ostatním dětem a jeho budoucím partnerům. Rodinné prostředí lze povaţovat za určité „ cvičné pole “, kde si jedinec procvičuje své emoce a chování. Kromě role „cvičiště“ má rodina i velmi důleţité funkce: 

Funkci biologicko-reprodukční – Jak uţ sám název napovídá, rodina by měla plnit funkci reprodukční. Tvoří tedy zázemí pro vytvoření rodiny a narození dětí.



Funkce zaopatřovací – Tento úkol rodiny je poskytnou dítěti potřeby, které jsou nutné pro jeho ţivot., tzn. potravu, hygienické potřeby atd.



Funkce ekonomická – Rodina by měla bezpochyby být schopna dítě zaopatřit po finanční stránce.



Funkce emocionální – Prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, má nesmírný vliv na utváření emocí dítěte.



Funkce výchovná – Rodina je první institucí, se kterou se dítě během ţivota setká. Má za úkol jej naučit jak se chovat k ostatním lidem a způsobům běţného správného chování.



Funkce relaxační – Další důleţitou funkcí je odpočinek. Rodina nám totiţ poskytuje místo, kde si můţeme odpočinout po náročném dni a připravit se na den další ( Kraus, B., 2008, s. 81 – 83). Zcela zásadní vliv má na dítě jeho vztah s rodiči a sourozenci, emocionální

zázemí v rodině a druh výchovy, který jeho rodiče zvolí. - 52 -

Rodiče dítěte Oba rodiče jsou velmi důleţití v ţivotě kaţdého dítěte a stejně je tomu i u nadaných dětí. Svou roli zde hraje věk, vzdělání a ekonomické zázemí rodičů. Ne kaţdý si totiţ můţe po finanční stránce dovolit spoustu aktivit, které nadané dítě vyţaduje, např. rozmanité zájmové krouţky, návštěvy výstav či kupování knih. Vedle vzdělání rodičů hraje důleţitou roli taktéţ jejich postoj ke vzdělání, který významně ovlivňuje budoucnost tohoto dítěte. Jak bylo výše zmíněno, vzdělání rodičů je jedním ze zásadních znaků rodin dítěte s nadáním. Uvádí se, ţe zhruba 95 % rodičů všech nadaných dětí je vysokoškolsky vzdělaných ( Laznibatová, J., 2001, s. 185 ). Hříbková ( Hříbková, L., 2009, s. 137 ) ve své knize popisuje typickou rodinu s nadaným dítětem. Jedná se o vysokoškolsky vzdělané, finančně zaopatřené starší lidi, jejichţ nadané dítě je jejich prvním dítětem. Vztah mezi rodiči a jeho vliv na dítě se projevuje jiţ v době těhotenství. Psychický stav matky totiţ značně ovlivňuje vývoj dítěte jiţ v prenatálním období jeho vývoje. Způsob, jakým se otec dítěte chová ke své těhotné partnerce či manţelce, má totiţ na dítě obrovský vliv. Po narození je novorozenec vnímavý a klidné prostředí má pozitivní vliv na jeho duševní vývoj. Je tedy zcela nezbytné, aby jeho rodiče ţili v harmonii. Citové zázemí v rodině Důleţitý faktor ve výchově nadaných dětí je emocionální zázemí rodiny. Tyto děti totiţ nezbytně vyţadují pocit jistoty, pochopení a podpory, bez nichţ by nebyly schopny své nadání dále rozvíjet. Rodiče by je měli podporovat a pomáhat v nich vybudovat pozitivní vztah k jejich nadání a zdravé sebevědomí. Důleţitou roli hraje rodina v situaci, kdy je dítě svými vrstevníky pro svou odlišnost zatracováno. V takové situaci musí členové rodiny dítě maximálně motivovat a dodávat mu odvahu, protoţe jinak by se mohlo stát, ţe se ţáček začne za svou jedinečnost stydět a přestane se např. ve vyučování projevovat a hlásit. V knize Nadané dieťa a jeho vývin, vzdelávanie a podporovanie ( Laznibatová, J., 2001, s. 190 ) nalezneme stručný přehled toho, jak by se měl člověk blízký nadanému dítěti chovat. Měl by: 

Dítě povzbuzovat a pozitivně stimulovat.



Přijmout dítě takové, jaké je.

- 53 -



Ujistit dítě, ţe je důleţité samo o sobě, ţe na něm nejsou důleţité pouze jeho schopnosti.



Chápat i ty nejpodivnější potřeby dítěte.



Dodávat dítěti odvahu, i kdyţ se mu zrovna nedaří.



Pomáhat dítěti s jeho koníčky a vést ho stále k novým zájmovým činnostem.



Odpovídat na jeho otázky.



Vyhledat odbornou pomoc, aby nadání dítěte dostalo správný směr. Matka a dítě Matka je nejdůleţitější člověk v ţivotě dětí a má nesmírný vliv na celkový

vývoj dítěte. Vedle základní výţivy mu také dodává pocit bezpečí a uţ od začátku jeho ţivota mu předává model sociálních interakcí. Při nedostatečném kontaktu s matkou nebo při jejich narušeném vztahu a zanedbávání dítěte často dochází k poruchám emotivního vývoje dítěte, depresím, agresivitě a celkově zaostalému vývoji. Vztah mezi otcem a dítětem Začátek jejich vztahu lze spíše popsat jako soupeření o matčinu pozornost, kdy si dítě musí uvědomit, ţe není jediným člověkem, kterému se dostane matčiny pozornosti. S postupujícím časem se ale vše zlepší a mezi otcem a dítětem se vytváří silné pouto. Počáteční soupeření má však i pozitivní vliv na dítě a to v tom smyslu, ţe jej do budoucna připraví na vlastní nezávislost a osobní vývoj. Vztahy mezi sourozenci Tyto vztahy ovlivňují dítě zejména v začleňování se do kolektivu ostatních dětí. Jedináčci bývají většinou, avšak ne ve všech případech, více egocentričtí a o kolektiv mnohdy ani nemají zájem, kdeţto děti pocházející z velkých rodin jsou komunikativní a s kolektivem zpravidla nemívají větších problémů. Výchova v rodině Existují tři základní druhy výchovy v rodině, které mají různý vliv na pozdější vývoj dítěte a na jeho budoucí ţivot. Hyperprotektivní výchova - Hyperprotektivitu si můţeme vysvětlit jako přehnané ochraňování dítěte. Rodiče zde dělají zásadní chybu, protoţe dítěti přehnaně pomáhají a snaţí se mu ţivot značně ulehčit. S tímto druhem výchovy se setkáváme u rodičů dětí s postiţením, ale také u párů, které nemohly dlouhou dobu zplodit potomka. Po jeho narození se jej tedy snaţí ochránit před jakýmikoliv ţivotními překáţkami, ale i před - 54 -

kaţdodenními starostmi. Takové děti mají velmi často přehnané sebevědomí a psychické problémy. Autoritářská výchova - Tento druh výchovy je druhým extrémem. Dítě vyrůstající v takové rodině je zcela podřízeno svým rodičům a musí plnit příkazy a dodrţovat zákazy. Rodiče často dítěti berou jeho oblíbené hračky nebo jej dokonce fyzicky napadají. Děti takových rodičů bývají vystrašené, někdy agresivní aţ se sklony k šikaně, některé z nich mají ve škole podprůměrné výsledky, jiné naopak vynikají, neboť chtějí aspoň ve škole dosáhnout pochvaly. Tyto pak bývají velmi horlivé k plnění úkolů. Demokratická výchova - Tento druh výchovy je určitým kompromisem mezi výše zmíněnými dvěma výchovami. Jedná se o rodiny s nastaveným spravedlivým

systémem

pravidel.

Děti

pocházející

z rodiny

s demokratickou výchovou jsou samostatné, přiměřeně sebevědomé a ve škole zpravidla úspěšné. Zanedbávání dítěte V některých rodinách se můţeme setkat se zanedbáváním dítěte. Zanedbáváním nemusí být pouze opuštění dítěte či celkové nestarání se o něj. Lze za ni povaţovat i neúmyslné působení, kdy rodič např. nemá na dítě často čas, přehnaně jej kárá, aniţ by ho chválil a je k němu nespravedlivý. Můţeme se potom setkat se dvěma skupinami dětí. Tou první skupinou jsou děti, které se snaţí za kaţdou cenu upoutat pozornost svých rodičů a snaţí se být ve všem výjimečné. Pilně studují a jsou úspěšné ve většině svých aktivit. Bohuţel, jejich snaţivost nemá velký vliv na přístup jejich rodičů. Druhou skupinou jsou děti pasivní, které nepokládají za důleţité se jakkoliv projevovat, protoţe uţ předem očekávají, ţe jejich rodiče by jejich snaha stejně nepotěšila ( Vališková, A., Kasíková, H. a kol., 2007, s. 330 – 336 ). Přehnané nároky ze strany rodiny Tuto problematiku projednávají ve své knize Mönks a Ypenburg ( Mönks, F., J., Ypenburg, I., H., 2002, s. 50 ). Autoři knihy tvrdí, ţe některé děti ţijí pod neustálý tlakem svých rodičů. V dnešní době jsou totiţ rodiče velmi ambiciózní a ze svých potomků by rádi vychovali úspěšné a vzdělané osobnosti. Ne kaţdé dítě má ale předpoklady k tomu, aby bylo výjimečně nadané a to by si měli rodiče uvědomit. Neustálý tlak totiţ můţe mít negativní vliv na psychiku dítěte a v jejím důsledku i na školní prospěch. - 55 -

Vliv rodiny a rodinného prostředí na dítě je tedy obrovský a o to více, pokud dítě potřebuje určitý specifický přístup, jak je tomu právě u dětí nadaných. Vladimír Dočkal ( Dočkal, V., 2005, s. 137 – 140) vytvořil rady, jak by se měli rodiče ke svému nadanému potomkovi chovat. Říká, ţe rodiče takových dětí by je měli co nejvíce podporovat v jejich zájmech, měli by se jim věnovat a dokazovat jim svou lásku. Měli by být také schopni vytvořit svému potomkovi co moţná nejvhodnější prostředí pro studium a spolupracovat se školou, kterou jejich dítě navštěvuje. Motivace je však zřejmě tou nejdůleţitější věcí, kterou vedle pochvaly můţe rodič pro své dítě udělat a pozitivně tak na něj působit i do budoucna.

Shrnutí Nadané děti tvoří velmi specifickou skupinu lidí, kteří mají většinou společné charakteristické rysy, jako např. obrovskou slovní zásobu a fantazii, přecitlivělost k nedostatkům svým i svého okolí, zvědavost a s ní spojené nekonečné kladení otázek. Vedle rozvinutých rozumových schopností však často čelí problémům se začleňováním do kolektivu a s podřizováním se autoritám. Jejich identifikace je dnes mnohem snadnější než tomu bylo v letech minulých a to díky pedagogicko-psychologickým poradnám, které jsou schopny školám, rodičům a dětem samotným poskytnou odborné poradenství, péči a diagnostiku nadání. Rodiče a rodinné zázemí však v životě dítěte hrají mnohem důležitější roli a jejich vliv na dítě je nesmírný. Proto je nutné, aby rodiče takových potomků zvolili vhodný druh výchovy a své dítě co možná nejvíce podporovali.

- 56 -

4. VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ S NADÁNÍM

4.1.

Vzdělávání dětí s nadáním z pohledu legislativy ČR K dětem s mimořádným nadáním je nutno přistupovat specificky

i z pohledu legislativních dokumentů. Touto problematikou se zabývá zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, vyhláška č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných a

vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských sluţeb ve školách

a školských poradenských zařízeních. Zákon č. 561/2004 Sb. Tento zákon bývá také nazýván školský zákon a zabývá se problematikou vzdělávání obecně. Mimořádně nadaným dětem se věnuje § 17 a § 18. Podle školského zákona má ředitel právo mimořádně nadanému ţákovi pomoci s urychlením jeho studia v předmětech, ve kterých dítě vykazuje nadprůměrné vědomosti. Pro dítě to znamená vykonání tzv. průřezové zkoušky z předmětu a přestup do vyššího ročníku. Dříve bylo dítě nuceno vykonat soubornou zkoušku ze všech předmětů a po jejím úspěšném sloţení přestupovalo do vyššího ročníku, dnes je dítě přezkoušeno z předmětu, ve kterém vyniká a do vyššího ročníku je zařazeno pouze na tento předmět. Školský zákon se dále zmiňuje o právu ředitele školy na umoţnění ţákovi vzdělávat se podle individuálního vzdělávacího plánu. Individuální vzdělávací plán ( dále jen IVP ) je vzdělávací program speciálně vytvořen pro vzdělávací potřeby konkrétního ţáka Vychází ze školního vzdělávacího programu, souhlasu zákonného zástupce a psychologického vyšetření dítěte a podrobněji jej specifikuje vyhláška č. 73/2005 Sb. Bývá vypracován po nástupu dítěte do školského zařízení, nejpozději ale do 3 měsíců po zjištění jeho nadání a podle potřeb ţáka upravován během celého školního roku. Je moţno jej vypracovat na jakýkoliv předmět tak, aby plně vyhovoval vzdělávacím potřebám ţáka.

- 57 -

Tento plán by měl obsahovat: Informace o dítěti – jméno, datum narození, adresu, třídu Datum, kdy bylo rozhodnuto vzdělávat dítě podle IVP Zdůvodnění pro povolení IVP Seznam předmětů, ve kterých bude výuka realizována podle IVP Výsledky psychologického vyšetření dítěte Údaje o evidenci ţáka v poradenském zařízení Vzdělávací potřeby dítěte Cíle vzdělávání Vstupní pedagogickou diagnostiku Vzdělávací model nadaného ţáka Rozvrţení učiva Způsob hodnocení dítěte Seznam pomůcek Určení osoby, která dohlíţí na plnění IVP Předpokládané navýšení finančních potřeb ţáka ( Fořtíková, J., Jeřábková, I., s. 26 – 33 ). Vyhláška č. 73/2005 Sb. Tato vyhláška se zabývá dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a dětmi mimořádně nadanými. Podle ní jsou při vzdělávání mimořádně nadaných ţáků nezbytná podpůrná opaření, mezi které patří např. speciální metody vzdělávání či vyuţití nejrůznějších didaktických materiálů, s cílem naplnění vzdělávacích potřeb dítěte. Podrobněji se tato vyhláška věnuje nadaným dětem ve své třetí části, tj. v § 12, § 13 a § 14. 

§ 12 - tento paragraf obsahuje definici mimořádného nadání a informace o moţnosti ředitele školy vytvářet vzdělávací skupiny ţáků, které obsahují děti různých věkových skupin, avšak stejných schopností.



§ 13 - tato část vyhlášky je věnována IVP mimořádně nadaného ţáka.



§ 14 - paragraf číslo 14 vysvětluje podmínky pro přeřazení mimořádně nadaného ţáka do vyššího ročníku bez absolvování předešlého. Toto dítě vykoná zkoušku před komisí a právě tento paragraf udává přesný postup, jak takový proces probíhá. Je to např.: - 58 -

 Komise musí mít nejméně 3 členy, kteří o výsledcích hlasují.  Dítě můţe být v jednom dni přezkoušeno pouze z jednoho předmětu.  Cílem tohoto přezkoušení je ověřit vědomosti ţáka z daného předmětu, aby pro něj bylo přeřazení plynulé.  Informace a výsledky z přezkoušení se evidují a přikládají k dokumentaci ţáka.  Výsledky přezkoušení ředitel následně sdělí zákonným zástupcům dítěte nebo samotnému zletilému dítěti.  Za ročník, který dítě neabsolvuje, mu není uděleno vysvědčení. Na vysvědčení následujícího ročníku je uvedeno, který ročník ţák neabsolvoval. ( <www.sagit.cz/pages/sbirkatxtasp?zdro=sb05073&cd=76&typ=r> ) . Vyhláška č. 72/2005 Sb. Tato vyhláška se zabývá poskytováním poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. V § 2 říká, ţe co se týče mimořádně nadaných ţáků, měly by poradenské sluţby vytvořit co moţná nejvhodnější podmínky pro práci s nimi. V § 5 dále specifikuje činnost poradny, která např. doporučuje výběr školy či třídy, poskytuje školám metodickou podporu a také vypracovává odborné posudky ţáka pro školu. Dalším paragrafem této vyhlášky, který se zmiňuje o nadaných dětech, je § 7. Zde je moţno se dočíst, ţe ve školách by měly být zajištěny poradenské sluţby, které by se věnovaly péči o vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných ţáků. ( <www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb05072&cd=76&typ=r> ).

4.2.

Vzdělávání nadaných dětí na Slovensku Problematika vzdělávání nadaných dětí je velice aktuální i v zahraničí.

Podívejme se tedy, jakým způsobem jsou nadaní ţáci vzděláváni v našem sousedním státě, na Slovensku. Poměrně dlouho se dětmi s nadáním na Slovensku nikdo nezabýval. Většího zájmu se jim začalo dostávat aţ v polovině 40. let 20. století, který v 60. letech přerostl doslova v „ boom “. Začaly být otvírány třídy pro nadané děti, - 59 -

zřizovány různé krouţky a všeobecně rostl zájem o tuto problematiku. V současné době existují na Slovensku dvě skupiny pedagogů. První z nich tvoří ti, kteří věří v segregaci, tj. oddělené vzdělávání nadaných ţáků. Děti vzdělávané tímto způsobem navštěvují třídy speciálně vytvořené pro jejich potřeby např. v Prešově, Bánské Bystrici a v Košicích, nebo školu pro mimořádně nadané děti. Jedná se o soukromou ZŠ pro děti s rozumovým nadáním v Bratislavě, která nese název CENADA. Ředitelkou školy je PhDr. Jana Jurášková, Ph.D. a zřizovatelem je Centrum nadania. Pokud nahlédneme do internetové verze jejich školského vzdělávacího programu, dozvíme se informace o charakteristice školy, vzdělávacím plánu a profilu absolventa této školy.

( ). Druhou skupinu pedagogů tvoří příznivci inkluzivního vzdělávání, kdy jsou děti vzdělávány v rámci běţné základní školy. Za „ otce “ této myšlenky je na Slovensku povaţován V. Dočkal ( Šimoník, O., Vítková, M. ( eds. ), 2008, s. 67 – 68 ). Velmi zajímavé informace lze získat na slovenských internetových stránkách Nadanie.sk ( ). Autorka Jana Jurášková zde uvádí legislativní rámec vzdělávání nadaných ţáků na Slovensku. To je prováděno na základě školského zákona č. 245 / 2008 Z. z.. Nadané děti na Slovensku spadají, tak jako u nás, mezi děti se speciálními vzdělávacími potřebami.

4.3.

Výuka nadaných dětí Nadané děti spadají do problematiky speciální pedagogiky a tak jako děti

s postiţením i zde existují 2 základní způsoby organizace jejich vzdělávání a to formou segregace a integrace. Segregaci lze vysvětlit jako oddělené vzdělávání ţáků určité skupiny od majoritní společnosti. V praxi to vypadá tak, ţe určitá skupina dětí je zařazena do škol speciálního typu a nejsou vzdělávány ve školách běţných. Jako určitou segregaci nebo segregaci se nejvíce podobající, lze pochopit přechod nadaných dětí na víceletá gymnázia. V dnešní době se však stále více upřednostňuje forma integrace, kdy jsou osoby se speciálními vzdělávacími potřebami zapojeny do vzdělávacího procesu běţných škol. Na webových

- 60 -

stránkách Centra nadání ( < http://www.centrumnadani.cz/> ) můţeme najít seznam škol České republiky, které se věnují práci s nadanými dětmi. Jsou to: 

ZŠ Petřiny Sever, Praha 6



ZŠ Náměstí Curieových, Praha 1



Gymnázium J. Patočky, Praha 1



ZŠ Bohumila Hrabala, Zenklova, Praha 8



ZŠ a MŠ Květnového vítezství 57, Praha 4, Chodov



ZŠ Karla Čapka, Kodaňská 16, Praha 10



ZŠ, Máj II, České Budějovice



Soukromá ZŠ a Gymnázium, Mánesova, Sokolov



ŢŠ Maršovksá, Teplice



ZŠ Zahradní, Chomutov



ZŠ Krátká, Klášterec nad Ohří



ZŠ Liberec



ZŠ Hálkova, Olomouc



ZŠ Sýpky, Kroměříţ



ZŠ Malenovice, Tř. Svobody, Zlín



ZŠ Mariánské náměstí, Uherský Brod



ZŠ Bratrství Čechů a Slováků, Bystřice pod Hostýnem



ZŠ Zachar, Kroměříţ



ZŠ a MŠ Křídlovická, Brno



ZŠ Úvoz 55, Brno



ZŠ a MŠ JUDr. Josefa Mareše, Znojmo



ZŠ a MŠ Košetice



ZŠ O. Březiny, Jihlava



Soukromá základní škola s.r.o. ( Prima škola ), Ostrava Jak lze vidět na tomto seznamu, v České republice zatím existuje pouze

omezené mnoţství škol, které by byly zaměřeny na vzdělávání nadaných dětí, a proto jsou tyto děti většinou vzdělávány ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Ke vzdělávání mimořádně nadaných dětí se zde vyuţívá postupu urychlení učiva a postupu obohacování učiva. Urychlení učiva, neboli akcelerace učiva, je takový vzdělávací postup, kdy se snaţíme dosáhnout rychlejšího zvládnutí učiva ţákem a snaţíme se mu umoţnit - 61 -

rychlejší postup v jednom či více předmětech. Je moţno jej provádět dvěma způsoby. U prvního způsobu umoţníme dítěti předčasný vstup do vzdělávacího procesu určitého stupně vzdělávání a u druhého umoţníme akcelerovaný proces vzdělávání. Pokud tedy dítě vykazuji výjimečné vědomosti, můţe mu být umoţněn přestup do vyššího ročníku či výuka jednoho nebo více předmětů ve vyšším ročníku, bez absolvování předchozího, avšak zpravidla bývají vynechány maximálně 2 studijní ročníky v průběhu studia. Ve vyšším věku tedy můţe dojít k situaci, kdy ţák základní školy navštěvuje na některé předměty střední školu. Během přestupu do vyššího ročníku můţe dojít k situaci, kdy dítě nedosahuje přiměřených výsledků

a proto je nezbytné mu umoţnit moţnost návratu do

původní třídy. Ředitel můţe dále seskupovat ţáky dle jejich vědomostí a povolovat vytváření věkově rozmanitých učebních skupin. Můţe také umoţnit tzv. telescoping a compacting. K telescopingu dochází tehdy, kdy dítě během jednoho ročníku zvládne učivo ročníků dvou. Compacting zase znamená určité vyuţití ušetřeného času, neboť dítě pracuje mnohem rychleji neţ ostatní, pro nejrůznější aktivity. Obohacování učiva, neboli enrichment, je způsob, kdy je učivo určené pro nadané děti rozšiřováno a prohlubováno s cílem obohatit je o další informace. Nedílnou součástí je také snaha vyvarovat se stereotypu běţných vyučovacích hodin a stimulace tvořivosti a objevovacích procesů u ţáků, proto se uţívá rozmanitých výukových metod

a nejrůznějších druhů médií a textů. Při

obohacování učiva je nezbytné postupovat podle těchto pravidel: 

Rozšiřujeme učivo takovým způsobem, aby mělo mezioborové vztahy.



Učivo by mělo obsahovat detaily a podrobné informace o probíraném tématu.



Probírané učivo by mělo být nad rámec vzdělávacího programu a mělo by se řídit specifickými zájmy nadaných ţáků. Co se týče organizačních forem výuky nadaných dětí, existují 4 kategorie: Individuální vyučování Individuální vyučování nastává tehdy, kdy je mimořádně nadaný ţák

vzděláván v běţné třídě. Na tuto problematiku lze nazírat ze dvou úhlů pohledu. 

Ţák je integrován mezi populaci běţných dětí, coţ mu do budoucna dopomůţe k prosazování se v kolektivu a při sociální interakci. Z tohoto pohledu lze povaţovat individuální vyučovaní jako prospěšné. - 62 -



Tuto situaci můţe ţák povaţovat za stresovou, protoţe ve školním prospěchu dosahuje výrazně lepších výsledků neţ ostatní a také jeho předmět zájmu je velice často zcela odlišný od běţných dětí, čímţ můţe být vyčleněn z kolektivu. Také učitelé mívají s nadanými ţáky v takové třídě problém, neboť často nestíhají věnovat se individuálně nadanému ţákovi a zároveň také zbytku třídy. Uchylují se proto k zapojování nadaného ţáka do nejrůznějších aktivit, kdy se z něj stává vůdce skupiny a určitým způsobem i asistent učitele. V tomto případě lze tento druh vyučování brát spíše jako nevhodný, neboť dítě není zapojeno do kolektivu svých vrstevníků a namísto rozvoje svých vědomostí spíše pomáhá ostatním dětem s jejich problémy. Práce s nadaným ţákem v běţné třídě můţe být obtíţná i pro učitele

samotného. Je nezbytné, aby byl učitel takového ţáka kreativní a neustále jej motivoval. Existuje několik základním způsobů jak s nadanými ţáky v běţné třídě pracovat a to pouţití doplňkových materiálů, alternativních materiálů a činností a metody MMM. Přítomnost doplňkových materiálů ve třídě by měl být standard všech vyučovacích hodin. Tyto materiály a úkoly zadávané ţákovi při dřívějším dokončení práce mohou předejít ţákovu nudění se v hodině a následnému vyrušování. Alternativními materiály jsou podobné těm pro běţné děti, ale liší se obtíţností. Ţák tedy pracuje současně s třídou, avšak s těţšími úkoly. Dalším moţným způsobem zabavení dítěte při dokončení jeho práce jsou tzv. alternativní činnosti. Pokud ţák dokončí zadanou práci dříve neţ zbytek třídy, umoţníme mu vykonávání

jeho aktivity, např. práce s počítačem, četba encyklopedie. Jako

alternativní činnosti nepouţíváme ţádné aktivity, které jsou pro ţáka stresující a jím samotným neoblíbené, neboť bychom ho do budoucna odrazovali od rychlé práce. Metoda MMM, kdy se jedná o zkratku slov musí, můţe, měl by, znamená zadání 3 úkolů různých obtíţností celé třídě. První z nich je nejlehčí a celá třída jej musí vyřešit, druhý úkoly je o něco náročnější a je určen těm, kteří zvládli první úkol a poslední z úkolů je dobrovolný a je určen nejrychlejším a nejschopnějším ţákům třídy. Skupinová forma ( cluster grouping ) Tato forma je podobná individuálnímu vyučovaní avšak s tím rozdílem, ţe ţák není individuálně zařazen do běţné třídy, ale celá skupina nadanějších dětí je zařazena do běţné třídy. Skupinová forma je výhodnější neţ individuální - 63 -

vyučování, protoţe nadané děti mají ve třídě někoho stejně nadaného jako jsou oni sami a můţou spolu konzultovat své nápady a problémy. Skupinová forma vyučování má pozitivní vliv i na ostatní děti, které se více snaţí a podávají vyšší výkony. Homogenní třídy Homogenní třídy můţeme najít na běţných základních školách. Mimo zcela běţných tříd jsou na takové škole i třídy, ve kterých jsou pouze nadaní ţáci. Znovu se setkáváme s dvojím přístupem k této problematice. Nadaní ţáci jsou v tomto případe určitým způsobem integrování do běţné školy, coţ můţe kladně ovlivňovat ostatní děti v přístupu k nadání, na druhé straně můţe zařazení do speciálních tříd znamenat pro nadané děti odloučení a izolaci od běţné populace. Rivalita mezi skupinami dětí je také zcela běţná. Homogenní školy Na takovém druhu školy se setkáváme výhradně s dětmi s mimořádným nadáním. Práce s těmito dětmi je pro pedagoga mnohem snadnější, protoţe všechno ve škole je přizpůsobeno potřebám těchto dětí. Jediné, co by se dalo homogenním školám vytknout, je jistá izolovanost dětí od jejich vrstevníků z běţných škol. Je velmi důleţité, aby bylo nadání dítěte ve škole dále rozvíjeno. Ke stejnému účelu mohou slouţit i mimoškolní aktivity, kterých je pro nadané děti čím dál více. Jedná se např. o různé zájmové krouţky, letní tábory pro nadané děti, rozmanité soutěţe a specializované kurzy.

4.4.

Pedagog a nadané dítě Učitelé jsou v ţivotě kaţdého dítěte velmi důleţití a o to více, pokud ţák

vyţaduje specifický přístup. Dělíme je do dvou skupiny na logotropy a pedotropy. Logotrop je pedagog, který je zaměřen spíše na předmět, který vyučuje, neţ na ţáky samotné. Mnohdy klade na ţáky přehnané nároky a nevnímá jejich potřeby. Pedotropně

orientovaní

učitelé

jsou

oproti

logotropům

velmi

přátelští

a vyučovaný předmět neberou zase aţ tak moc váţně. Někdy můţou být aţ přehnaně kamarádští a nabourávat se ţákům do soukromí. Správný učitel by měl být určitým kompromisem mezi zmíněnými kategoriemi. Měl by být vnímavý k potřebám dětí a naslouchat jejich problémům, ale i přesto by si měl zachovat - 64 -

určitý odstup a váţnost ( Dargová, J., Fabiánková, B. a kol., 1998, s. 13 ). Práce s nadanými dětmi má totiţ svoje výhody i úskalí. Učitel je vystaven četným otázkám svých ţáků a musí být schopen pohotově, adekvátně a správně odpovědět, tzn. měl by být odborník ve svém oboru. Na druhou stranu zase můţe problematiku svého předmětu probírat více do hloubky a detailněji. Tito ţáci jsou často neposední a velmi komunikativní, z čehoţ vyplývá, ţe jejich učitel by měl také být silnou osobností, která je schopna si ve třídě zajistit klid a pořádek. Hlavním cílem učitele by měla být motivace dětí k práci. Měl by tedy být vysoce kreativní a přizpůsobivý k potřebám svých ţáků, protoţe jedině tak je můţe pozitivně ovlivňovat. Dalším typickým způsobem projevu nadaných ţáků je jejich, někdy poněkud podivný, smysl pro humor. I učitel by tedy měl chápat jejich druh humoru a zasmát se s nimi. Jak lze vidět, existuje několik pravidel, jak by se měl učitel pracující s nadanými dětmi chovat a projevovat, ale realita je často odlišná. Ve skutečné škole pedagog mnohdy nemá čas se dětem individuálně věnovat a jsou mu někdy v běţné třídě na obtíţ. V takové situaci se můţe dopustit i zásadních chyb. Velmi často se pedagog dopouští takové chyby, kdy má na ţáka přehnané aţ nereálné nároky. Ve snaze pracovat s nadaným ţákem a zadávat mu alternativní úkoly můţe učitel zvolit neadekvátní obtíţnost a ţáka tím zcela demotivovat k další práci. Nadané děti jsou totiţ velmi citlivé ke svým neúspěchům, čehoţ by se měl dobrý pedagog vyvarovat. Další chybou, která je v pedagogické praxi poměrně častá, je situace, kdy učitel vyuţívá nadaného ţáka jako svého asistenta. Pokud ţák dokončí zadaný úkol dříve neţ ostatní, bývá často učitelem poţádán, aby pomohl svým pomalejším spoluţákům. Tímto způsobem však učitel nepomáhá ţákovi v rozvoji jeho vědomostí, ale naopak jej brzdí. Poslední, ale ne méně závaţnou chybou je nekonečné procvičování učiva. Učitel zadává celé třídě stejný úkol k procvičení učiva. Neuvědomuje si ale, ţe nadaný ţák nepotřebuje tolik procvičování jako ostatní ţáci a měl by vymyslet alternativní činnosti pro děti, které danou problematiku jiţ zcela ovládají ( Jurášková, J., 2006, s. 121 – 122 ). Vzhledem k tomu, ţe jsou nadané děti velmi zvídavé a zajímají se o nejrůznější věci, měl by být jejich učitel speciálně vzděláván pro práci s nimi. Speciální kurzy pro učitele těchto dětí začaly fungovat v 90. letech 20. století ve Spojených státech amerických. Zřejmě díky tomu, ţe je americká společnost orientována velmi silně na úspěch a výkon, se začaly problematikou nadaných - 65 -

dětí a studentů zabývat i vysoké školy , kde začaly vznikat dokonce i katedry pro vzdělávání nadaných a katedry pro vzdělávání učitelů nadaných, jakoţ i poradenství pro obě skupiny. Evropské země se začaly o tuto problematiku zajímat o něco později a v současné době je nejvýznamnější evropskou zemí Nizozemí.

Shrnutí Z pohledu legislativy České republiky spadají nadané děti do oboru speciální pedagogiky. Základní dokumenty, které se této problematice věnují jsou školský zákon č. 561 / 2004 Sb. a vyhlášky č. 72 / 2005 Sb. a č. 73 / 2005 Sb. Tyto dokumenty specifikují způsob práce a podpory těchto žáků a zejména způsob jejich výuky. Téma vzdělávání nadaných žáků však není aktuální pouze v naší zemi, jedná se o současný celosvětový trend, který se, doufejme, stane trvalým.

- 66 -

5. NADANÝ ŢÁK V SOUČASNÉ ŠKOLE

5.1.

Cíl práce a definice kvalitativního výzkumu Ve výzkumu týkajícím se moţností vzdělávání nadaných dětí byl stanoven

trojí typ cíle: intelektuální, praktický a personální. Intelektuálním cílem bylo prozkoumat a analyzovat moţnosti vzdělávání dětí s nadáním ve vesnicích v okolí Brna. U praktického cíle bylo stěţejní přinést odpověď na otázku, zda je těmto dětem věnována dostatečná péče a hlavně pohled pedagogů samotných na tuto problematiku. Soubor získaných informací by totiţ mohl slouţit, v případě nedostatečné péče, k poukázání na problémy a následnému zdokonalení práce s nadanými dětmi. Personálním cílem této práce je důkladné prozkoumání daného tématu, protoţe bych ráda ve své budoucí učitelské kariéře byla schopna rozpoznat nadaného ţáka a vhodně s ním pracovat. Kvůli malému počtu nadaných dětí na základních školách a z toho plynoucího malého mnoţství pedagogů s nimi pracujících, byl pro praktickou část této práce zvolen postup kvalitativního výzkumu. Ten se, naproti veřejně více pouţívanému kvantitativnímu výzkumu, který se specializuje na získání velkého mnoţství dat od široké skupiny respondentů, spíše orientuje na respondenty samotné a na podrobnou analýzu zkoumaného jevu. Obvyklým jevem je také spíše neformální vztah mezi účastníky výzkumu a výzkumníkem samotným. Pro snadnější představu kvalitativního výzkumu můţe slouţit jeho 5 typických znaků: 

Výzkum je orientovaný na subjekt – tzn., ţe kvalitativní výzkum je orientován na osoby. Z toho plyne, ţe zkoumaná osoba, či osoby musí být bezpodmínečně zahrnuti do výzkumného cíle.



Důkladný popis – člověk, který zkoumá určitou oblast, by měl na samém počátku svého výzkumu dopodrobna popsat oblast, která je předmětem jeho zájmu.



Interpretace a sebereflexe – je velmi důleţité vysvětlit předmět zájmu výzkumníka

prostřednictvím interpretace. Vedle toho je u kvalitativního

výzkumu zajímavé, ţe výzkumník při jeho zpracování vyuţívá i svých vlastních zkušeností a sebereflexe.

- 67 -



Výzkum v přirozeném prostředí – protoţe je tento druh výzkumu více osobní a výzkumník je se zkoumaným vzorkem respondentů spíše v neformálním vztahu, doporučuje se provádět výzkum samotný v přirozeném prostředí respondenta.



Postupné zobecňování – zobecňování výsledků tohoto výzkumu, by mělo být obsaţeno v kaţdém ze zkoumaných případů a také podrobně vysvětleno a zdůvodněno. Hlavní metody a techniky vyuţité k provedení výzkumného projektu této

práce byly: 

Důkladné studium a analýza odborné literatury a internetových zdrojů.



Studium legislativy.



Skupinová diskuse se spoluţáky nadaného dítěte.



Zúčastněné pozorování ve vyučovacích hodinách.



Rozhovor orientovaný na problém vedený s pedagogy a rodiči dětí.



Charakteristiky dětí.



Analýza zjištěných dat ( Maňák, J. Švec, V., ( ed. ), 2004, s. 21 – 26 ).

5.2.

Postup vyhledávání dětí a jejich charakteristika

Kontaktování škol Na počátku mého výzkumu přede mnou stál úkol kontaktovat všechny základní školy nebo alespoň co nejvyšší mnoţství škol v okrese Brno – venkov. Získaní e-mailových adres nebo telefonního kontaktu však bylo, k mému překvapení, daleko sloţitější, neţ jsem předpokládala. Některé školy ani neměly zveřejněny tyto informace na svých internetových stránkách a tak jsem se k některým z nich dostávala přes elektronické dopisování s příslušnými obecními úřady a jiné se mi, bohuţel, nepodařilo kontaktovat vůbec. Seznam všech 80 kontaktovaných škol je obsaţen v Přílohách této diplomové práce. Z celkového počtu oslovených škol mi odpověděla necelá polovina a to 36 škol z nichţ pouze 5 potvrdilo přítomnost nadaného ţáka. Velká většina ředitelů škol, kteří mi odpověděli na dotaz, zda je na jejich škole vzděláván nadaný ţák diagnostikovaný

- 68 -

pedagogicko-psychologickou poradnou, byla vstřícná a i kdyţ třeba zrovna neměli ţádného takového ţáka na své škole, popřáli mi mnoho úspěchů ve studiu. Našly se však mezi nimi i výjimky, které jsem zjevně svým dotazem obtěţovala a moţná i, pro mě ze zcela nepochopitelných důvodů, rozčílila, a tak mi odpověděli velmi specifickým způsobem. Jedna paní ředitelka mi např. napsala e-mail o délce zhruba jedné strany formátu A4 s popisem toho, ţe celá její škola je plná ţáků s nadáním, ale zároveň i s postiţením, protoţe kaţdý vyniká nebo je slabší v něčem jiném a ţe nechápe, proč se vlastně o tuto problematiku v dnešní době lidé tolik zajímají. Musím přiznat, ţe jsem tuto školu jiţ nekontaktovala, protoţe e-mail paní ředitelky na mě působil silně negativním dojmem. K dalšímu problému došlo ve chvíli, kdy jsem poprosila jednu, mimochodem velmi milou a ke spolupráci ochotnou, paní ředitelku, zda by nevadilo, abych se přišla na nadaného ţáka, který navštěvuje jejich školu,podívat. Paní ředitelka vše probrala podle standardního postupu s rodiči dítěte a ti bohuţel nesouhlasili s podáváním jakýchkoliv informací o jejich dítěti. To znamená, ţe na konci předvýzkumu této práce je stav takový, ţe zkoumaný vzorek tvoří 4 nadané děti.

Charakteristika dětí Tato část je věnována bliţšímu seznámení se se zkoumanými nadanými dětmi. Jména dětí byla záměrně změněna. Pepík 

Nadané dítě: Pepa, věk 10 let, ţák 4. třídy ZŠ, předměty a oblasti, ve kterých vyniká: matematika, vlastivěda



Matka: věk 36 let, nejvyšší dosaţené vzdělání – vysokoškolské, doktorka veteriny, má vlastní veterinární ambulanci.



Otec: věk 40 let, nejvyšší dosaţené vzdělání – vysokoškolské, stavební obor, podnikatel



Sourozenci: 2 bratři, Tomáš – 15 let ţák ZŠ, Mirek – 8 let, ţák ZŠ S Pepou jsem se seznámila prostřednictvím jeho paní učitelky, kterou jsem

kontaktovala e-mailem. Poprvé jsme se spolu setkali, kdyţ jsem byla na domluveném náslechu v jeho třídě. Abych řekla pravdu, v hodině matematiky,

- 69 -

kterou jsem navštívila, se příliš neprojevoval, ale všimla jsem si jeho neuvěřitelné rychlosti při plnění úkolů, které jim paní učitelka zadala. Zmíněná pedagoţka však byla na tuto situaci předem připravena a měla po ruce vţdy nějaký materiál navíc, který Pepovi zadala jako samostatnou práci, aby se nenudil a nevyrušoval, kdyţ čekal, aţ jeho spoluţáci dokončí zadanou práci. Vyrušování v hodině, to mi při prvním náslechu v této třídě připadlo u Pepy nemoţné, ale jak mi paní učitelka naznačila, opak je v typických hodinách pravdivější. Toho jsem byla svědkem uţ při dalším zúčastněném pozorování v hodině českého jazyka. Protoţe Pepa vyniká v matematice a vlastivědě, chtěla jsem se podívat, jak bude pracovat v hodinách jiných předmětu. Nejsem samozřejmě odborník v této problematice, ale připadlo mi, ţe se Pepa chová a reaguje úplně stejně jako v hodině předešlého předmětu avšak s tím rozdílem, ţe tentokrát, podle mého pohledu, nevykazoval tolik zájmu o předmět a místy i vyrušoval. I zde jsem si všimla vhodného přístupu paní učitelky, která na jeho místy nevhodné chování reagovala vtipnými naráţkami, kterým se zasmála celá třída i Pepa. V takových situacích jsem pochopila, proč je u pedagogů, kteří pracují s nadanými dětmi, velmi důleţitý smysl pro humor. Nemůţeme totiţ tyto děti pouze kárat za jejich vyrušování, musíme je pochopit a snaţit se brát jejich prohřešky s nadhledem. Myslím, ţe je pro tuto práci spíše vhodný zkušenější, tzn. starší pedagog, který má jiţ delší praxi a různé naráţky a vtípky ţáků nebere moc váţně a uţ vůbec ne osobně. Pepa je tedy kluk, který vyniká ve zmíněných předmětech, je mu 10 let a je na svůj věk velmi vysoký. Jeho předpokladů pro mimořádné nadání si všimla zmíněná paní učitelka jiţ po pár týdnech v první třídě. Následoval rozhovor s rodiči, kteří měli samozřejmě také pocit, ţe je jejich syn velmi bystrý a doporučení na vyšetření v pedagogickopsychologické poradně. To také rodiče učinili a díky potvrzení nadání u tohoto hocha dále škola a rodiče pravidelně s poradnou spolupracují. Pepa je vzděláván na běţné základní škole a to díky obohacování učiva. Mimo to, ţe má velké znalosti v určitých předmětech, také podle jeho paní učitelky potvrzuje jeden ze znaků nadaných dětí a to, ţe má úţasnou paměť. Po jednom z mých náslechů jsem se bavila s některými spoluţáky Pepy a ptala se jich, jak oni sami vnímají takového spoluţáka. K mému překvapení se vůbec nebáli na mé otázky odpovídat, ale zřejmě to bylo tím, ţe některé z nich znám osobně, protoţe je doučuji anglický jazyk. Pepovi spoluţáci se v některých odpovědích shodovali,

- 70 -

v jiných zase utvořili dva tábory. Otázky nebo spíše témata, které jsme při naší skupinové diskusi ve skupině mé osoby a 7 jeho spoluţáků probírali byly: 

Problematika kolektivu a to, jak se Pepa mezi děti začlenil. – Protoţe Pepa pochází ze stejné vesnice jako většina jeho spoluţáků, brali ho prý děti dobře.



Otázka na to, zda děti někdy ţárlily na Pepovi vědomosti a na to, ţe v některých předmětech ví více, neţ oni. – Ve většině odpovědí jsem se nesetkala s náznaky závidění nebo něčeho podobného. Pepa děti podle jejich výpovědi spíše motivuje, coţ je obdivuhodné. Někteří ţáci dokonce potvrdili, ţe má Pepa „ hustý nápady “ , které by nikoho jiného nenapadly. Na internetu třeba našel informace o soutěţi týkající se Dne Země a celou třídu přiměl zapojit se do tohoto projektu. Třešničkou na dortu byla výhra jejich třídy v podobě třídního výletu. Na druhou stranu se 5 ţáků přiznalo, ţe i kdyţ Pepa často přijde se zajímavým nápadem, v jeho oblíbených předmětech se hlásí a ostatní ţáci se někdy ani nedostanou ke slovu. Coţ lze jinými slovy vysvětlit tak, ţe v některých situacích je velký „ tahoun “ a děti motivuje a v jiných případech je tomu právě naopak. Pokud shrneme všechny podané informace o tomto ţákovi, dojdeme

k závěru, ţe se jedná o bystrého chlapce, který nemá větších problémů se začleňováním se do kolektivu a jeho spoluţáci jej přijali dobře. Vykazuje nadprůměrné znalosti v matematice a vlastivědě a má také skvělou paměť. Ve vyučovacích hodinách občas vyrušuje, jeho paní učitelka však umí vhodně zasáhnout a usměrnit ho. Michal 

Nadané dítě: Michal, věk 9 let, ţák 3. třídy ZŠ, předměty a oblasti, ve kterých vyniká: český jazyk, čtení, sport



Matka: věk 34 let, momentálně na mateřské dovolené, nejvyšší dosaţené vzdělání – střední škola s maturitou, administrativa, před mateřskou dovolenou pracovala na studijním oddělení vysoké školy v Brně. Příbuzenstvo ze strany matky: bratr inţenýr informatiky, matka i otec inţenýři ekonomie.



Otec: věk 35 let, zástupce obchodní firmy v Brně, nejvyšší dosaţené vzdělání – vyučen, následně nástavba s maturitou – obchodního směru. Příbuzenstvo ze strany otce: sestra účetní, bratr učitel českého a německého jazyka, otec učitel českého jazyka a dějepisu, matka administrativní pracovnice - 71 -



Sourozenec: bratr Vojtěch, věk 1 rok I Michala jsem měla tu moţnost vidět přímo při vyučování. Připadl mi

jako velmi ţivý a komunikativní kluk, který se svým sousedem v lavici během hodiny anglického jazyka pořád o něčem diskutoval. Jeho paní učitelka je na to zřejmě jiţ zvyklá, protoţe je okřikla pouze jednou. Michal je nadaný na český jazyk a také na sporty a známky, které dostává, jsou většinou jedničky a to ve všech jeho školních předmětech. V mimoškolních aktivitách se věnuje atletice a závodnímu lyţování. U tohoto hocha jsem měla to štěstí, ţe mi byla umoţněna schůzka s jeho rodiči v jedné kavárně v Brně, díky níţ jsem se také dozvěděla něco o Michalově rodině. Kromě Michala má tento pár ještě ročního syna Vojtíška. Na otázku, jak přišli na to, ţe by jejich syn mohl být nadaný mi odpověděli: „ Bylo to tak, že se Míša zajímal o knížky asi od 4 let, ale nebrali jsme to jako zázrak, protože i můj švagr uměl číst poměrně brzo. Až paní učitelka v první třídě doporučila, že bysme měli určitě zajít do poradny, no a s tím sportováním to bylo prostě tak, že já i manžel strašně rádi lyžujeme a tak jsme Michala přihlásili už jako 5-ti letého do kroužku lyžování. Tam si jeho talentu všimla jejich vedoucí a pořád ho strašně chválila. Tak jsme ho prostě asi po roku přihlásili do závodního lyžování. Jejich oddíl jezdí každého čtvrt roku lyžovat na ledovec do Rakouska a každý týden mají 6 hodin tréninku. S manželem jsme ale přemýšleli nad tím, že už bysme ho tam na příští rok nezapsali, protože výjezdy na soustředění jsou dost drahé a taky se teď začal Michal zhoršovat v matematice a v angličtině. A taky myslím, že kroužek atletiky a doučování z angličtiny jsou pro něho až až “. Během toho, co jsme si takhle povídali, jsem si všimla, ţe se Michal, který byl v kavárně s rodiči, zřejmě dost nudí, tak jsem se ho zeptala, jak se má a jak ho to baví ve škole, dostalo se mi však typické odpovědi dětí tohoto věku a to: „ Dobrý “. Musela jsem se smát, protoţe přesně takhle mi odpovídá můj jedenáctiletý synovec. Zeptala jsem se tedy rodičů, jak je to s Michalovým chováním. Zde mi jeho tatínek řekl: „ No sem tam ho musím usměrnit, ale jinak se to dá. Je to fajn kluk “. Do jeho řeči mu však skočila maminka Michala se slovy: „ Až na to jeho věčný zapomínání. V tomto školním roce jsem mu už 3krát doplňovala pouzdro pastelkama a tužkama, protože Michal je pořád někde zapomíná a já se pak doma pořád rozčiluju “. Odpověděla jsem jim, ţe, bohuţel, i já jsem jedním z těch lidí, kteří pořád někde něco zapomínají a ţe ho v tomto - 72 -

chápu. Společně jsme se tomu zasmáli a dál pokračovali v rozhovoru. Ve společnosti těchto lidí jsem se cítila velmi dobře. Podle mého názoru jsou to velice pozitivně naladění mladí lidé, kteří jsou schopni Michala maximálně podpořit v jeho činnostech. Neustále mu kupují kníţky, kterých má prý jiţ plnou knihovnu a chodí s ním i do veřejných knihoven. Michala jsem viděla znovu asi po týdnu od naší schůzky v kavárně a to v přímo ve škole při hodině českého jazyka. Dnes si pro třídu připravila paní učitelka diktát a tak jsem čekala, jak se při něm bude Michal chovat. Choval se však zcela běţně a stejně jako zbytku třídy se mu do diktátu očividně moc nechtělo. Nicméně mu nic jiného nezbývalo. Během toho co paní učitelka diktovala a ţáci měli psát, šlo na Michalovi vidět, ţe se hodně soustředí a přemýšlí nad vším, co píše. Oproti ostatním ale vůbec nezmatkoval a vypadalo to, ţe s přehledem stíhá zapsat vše, co slyšel. Michal je podle mého názoru velmi komunikativní kluk, který se však zjevně cítí lépe mezi lidmi, které dobře zná, protoţe se mnou, jakoţto s cizím člověkem, se do rozhovoru nepouštěl. Oproti svým spoluţákům výrazně vyniká v českém jazyce, rychlosti čtení a v bohaté slovní zásobě a je také velmi nadaný na lyţování a sporty všeobecně. Pochází z rodiny, kde není ţádnou výjimkou schopnost čtení v předškolním věku a tato rodina jej plně podporuje v jeho aktivitách. Daniela 

Nadané dítě: Daniela, věk 13 let, ţačka 6. třídy ZŠ, předměty a oblasti, ve kterých vyniká: český jazyk, psaní básní, abstraktní myšlení



Matka: věk 43 let, nejvyšší dosaţené vzdělání – středoškolské s maturitou, učitelka v mateřské škole



Otec: věk 44 let, vyučen v oboru stolař, majitel stolařské firmy



Sourozenec: ţádný Tato dívenka je velmi zajímavá. V pedagogicko-psychologické poradně

byla diagnostikována a označena za nadprůměrně nadané dítě a to v oblastech abstraktního myšlení, vědomostí, českého jazyka, počtářských dovednostech a kreativních činnostech, protoţe strašně ráda píše verše. Naproti tomu je však neobratná v jemné motorice a gragomotorice a také se projevuje infantilním chováním. Má kolísající pozornost v rámci LMD a také neustálý motorický - 73 -

neklid. Na základě výsledků vyšetření bylo doporučeno postupovat podle platné legislativy pro vzdělávání dětí s mimořádným nadáním a zároveň pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Co mě však velmi šokovalo bylo to, ţe i přes takové výsledky z vyšetření, nebyl doporučen IVP ani integrace. Na této škole jsem si také domluvila náslech v hodině, ale vzhledem k tomu, ţe bývá tato dívka poměrně často nemocná, nepodařilo se mi ji ve škole zastihnout. Paní učitelka však vymyslela alternativní plán a to ten, ţe jsem ve třídě zadala několik otázek týkajících se Daniely a děti nad nimi měly přemýšlet a anonymně napsat na papír svoje odpovědi. Paní učitelka mi tak věnovala asi 15 minut ze své vyučovací hodiny, za coţ jsem jí velice vděčná. Moje otázky zněly: 

Připadne vám Daniela jako chytrá?



Chtěli byste být taky nadaní a chytří jako ona?



Jak se Daniela chová ve vyučovací hodině? Abych řekla pravdu to, co jsem se v odpovědích dozvěděla, mě poměrně

zklamalo. Celkový nádech odpovědí na otázky byl spíše negativní a vyplývá z nich, ţe tato slečna zřejmě není v kolektivu svých spoluţáků moc oblíbená. Nejčastějším slovem v odpovědích jejích spoluţáků bylo „ divná “. Její spoluţáci ji povaţují za zcela odlišnou a proto jsem nabyla dojmu, ţe je z jejich kolektivu zcela vyloučena. Většině však, co se týče vědomostí, připadne jako chytrá. Odpovídali např.: „ Asi chytrá bude, má skoro samý jedničky “ , nebo „ chytrá je, někdy až moc “. Ve vyučovací hodině prý často vykřikuje, nesouhlasí s učiteli a neustále se na něco ptá. Na otázku, zda by ţáci chtěli být také nadaní zněla jedna z odpovědí, která však shrnuje většinu z nich: „ Jak Dáňa bych být nechtěl “. Zde jsme se tedy setkali s příkladem, kdy můţe být nadané dítě nepochopeno okolím a díky tomu vyčnívat z řad svých vrstevníků. Nastává tady ale otázka, jestli je tato dívka z kolektivu vyčleněna kvůli svému nadání nebo naopak kvůli svým nedostatkům? Podle mého názoru ji spoluţáci berou jako celek a nevnímají, kterou konkrétní část její osobnosti vlastně nemají v lásce. Zřejmě jim prostě není vzhledem k jejímu odlišnému chováním sympatická a podle mého názoru je to spíše díky jejím nedostatkům neţ kvůli jejím rozsáhlejším vědomostem.

- 74 -

Patrik 

Nadané dítě: Patrik, věk 9 let, ţák 3. třídy ZŠ, předměty a oblasti, ve kterých vyniká: matematika



Matka: věk 31 let, nejvyšší dosaţené vzdělání – střední s maturitou, administrativní pracovnice. Příbuzenstvo ze strany matky: bratr – řidič z povolání, matka – kadeřnice, otec - řidič z povolání



Otec: 40 let, nejvyšší dosaţené vzdělání – vysokoškolské, učitel zeměpisu a chemie. Příbuzenstvo ze strany otce: sestra – recepční v hotelu, matka – zubní laborantka, otec – úředník pojišťovny



Sourozenec: 1 sestra, věk 6 let, v MŠ Patrik je hoch, který vyniká v matematice a na první pohled je to správný

kluk, který se v kolektivu bezpochyby neztratí. Kdyţ jsem dorazila na předem domluvenou schůzku s ním a jeho tátou, stál Patrik na chodbě školy v hloučku svých kamarádů a velmi hlasitě o něčem rozprávěl. Patrikův otec je totiţ zároveň učitelem, ne ale Patrikovým učitelem, a tak jsem oproti předešlým dětem pozměnila postup výzkumu. Prostřednictvím paní ředitelky jsem dostala kontakt na Patrikova tátu a domluvila si s ním i jeho synem schůzku přímo ve škole po vyučování za účelem rozhovoru s Patrikem. Všichni tři jsme se z chodby přesunuli do kabinetu a rozhovor mohl začít. Měla jsem předem připravené otázky, ale samozřejmě pokud by chtěl Patrik zůstat u nějakého tématu, meze se mu nekladou. Otázky a odpovědi řízeného rozhovoru byly: 

Baví tě škola? – „ Jo a moc. Strašně jsem se do ní těšil.“ Do toho nám skočil tatínek se slovy, ţe Patrik uţ chodil celé velké prázdniny před tím, neţ měl nastoupit do školy, po zahradě s aktovkou a představoval si, ţe uţ jde do školy.



Jaký předmět ve škole tě baví nejvíc? – „ Matika, ta mě ze školy baví nejvíc. Ještě taky tělocvik, ale ten mi moc nejde, ale baví mě lítat po hřišti.“



Který předmět tě naopak vůbec nebaví? – „ No, tak to nevím, asi hudební výchova, protože já teda vůbec zpívat neumím a je to strašný, když třeba musíme zpívat nahlas.“

- 75 -



Chodíš do nějakého zájmového krouţku? – „ Chodím do kroužku počítačů, to mě baví, doma hraju na počítači skoro pořád a taky bych chtěl chodit do fotbalu, ale neumím moc rychle utíkat.“



Jaké máš ve škole známky? – „ Většinou mám jedničky, hlavně z matiky, ale teď jsem dostal dvojku, protože jsem měl jeden příklad špatně.“



Uţ ses někdy ve škole nudil? A co děláš, pokud se ve škole nudíš? – „ Někdy jo. Nic, jen koumám z okna a někdy mi paní učitelka dá samostatnou práci.“



Připadneš si chytřejší neţ tví spoluţáci? – „ To nevím, asi umím líp počítat, ale David je taky dobrej. Někdy i lepší než já.“



Čím bys chtěl být, aţ budeš velký?- „ Asi učitelem, tak jako taťka, nebo fotbalistou.“



Máš hodně kamarádů a kamarádek? – „ Mám.“



Co děláš ve volném čase? „ Hraju hry na počítači, nebo se dívám na televizi.“ Náš rozhovor byl bez jakýchkoliv problémů. Tatínek nám do něj občas

vstoupil a některé informace specifikoval a jindy zase připojil vtipnou poznámku.

5.3.

Názory a postoje pedagogů Názory pedagogů, kteří byli ochotni se mnou pohovořit o jejich ţácích,

byly v některých odpovědích podobné, jinde zase zcela odlišné. Ovšem v jednom se shodovali všichni a to, ţe jejich snahou je nadané děti co nejvíce podporovat a motivovat k dalšímu studiu a práci. Paní učitelka – Pepík Paní učitelka tohoto ţáka je ţena ve věku 45 let. Dosáhla úplného vysokoškolského vzdělání pro učitelství 1. stupně ZŠ a ve školství pracuje více neţ 15 let. Během své pedagogické praxe se setkala pouze s jedním nadaným ţákem diagnostikovaným v pedagogicko-psychologické poradně a to právě se zmíněným Pepou. Jak sama uvádí, počet nadaných dětí, které učila byl jistě vyšší, avšak tito ţáci nebyli nikdy diagnostikovaní a to zejména proto, ţe o to rodiče neměli zájem. Na můj dotaz, co bylo na vědomostech či chování Pepy nápadné a co ji vedlo k podezření, ţe by mohl mít předpoklady k mimořádnému nadání odpověděla, ţe měl zvláštní druh přemýšlení, odlišný od ostatních dětí. Vyvedla mě také z omylu, protoţe jsem si myslela, ţe z jedním z nápadných znaků - 76 -

a ukazatelů, ţe jsou děti nadané je to, ţe jiţ při nástupu do 1. třídy umí číst. Paní učitelka mi však řekla, ţe v kaţdé první třídě, kterou kdy učila, se našlo několik dětí, které jiţ uměly číst a přitom to ještě nemuselo znamenat, ţe jsou nadané. Prostě byly jen zvídavé

a bystré. Probíraly jsme spolu také její názor na

informovanost učitelů o problematice nadaných dětí a dostupnost odborných publikací a informací. Z jejích odpovědí je zřejmé, ţe dnešní situaci povaţuje za mnohem lepší, neţ tomu bylo dříve. Kdyţ totiţ před 4 roky vypracovávala IVP Pepy, nebylo prý mnoho informací o tom, jak se tento plán tvoří a tak podle jejích slov „ vařila z vody “. Velmi mě zajímal její názor na akcelerované vzdělávání. S její odpovědí plně souhlasím, protoţe ani já nejsem příliš velkým zastáncem tohoto způsobu vzdělávání. Odpověděla mi, ţe z důvodu toho, ţe vývoj osobnosti nadaných dětí bývá zpravidla nerovnoměrný, můţe akcelerace dítěti spíše ublíţit neţ prospět. Jako vhodnější způsob navrhuje individuální přístup k dítěti, specializované školy pro práci s nadanými dětmi a rozšiřování učiva v rámci integrace do běţné třídy ZŠ. Odpovědí na mou poslední otázku pedagoţka potvrdila to, co bohuţel stále ještě přetrvává. Podle jejích slov se jí s nadaným ţákem pracuje hůře neţ s ţáky běţnými. Není se čemu divit, i kdyţ je tato ţena velmi schopná a kreativní, je téměř nemoţné věnovat se zároveň nadanému ţákovi i zbytku třídy. Pro nadaného ţáka tedy musí vymýšlet různé alternativní úkoly, coţ mnohdy můţe být vyčerpávající a časově náročné. Paní učitelka – Michal S touto paní učitelkou jsem měla domluvenou schůzku na ráno toho dne, kdy jsem měla jít na první náslech do třídy, kterou Michal navštěvuje. Čekala na mě velmi drobná a energická ţena ve věku zhruba 38 let. Tato ţena dosáhla úplného vysokoškolského vzdělání pro učitelství 1. stupně ZŠ a ve školství se pohybuje jiţ 13 let. Během této doby potvrzuje, ţe se setkala se 6 nadanými ţáky a jedním z nich je Michal. Odpovědí na otázku kdo poukázal na pravděpodobné nadání u Michala, potvrdila odpovědi rodičů. Odpověděla s nimi totiţ shodně, ţe si jeho nadání všimla jeho paní učitelka v první třídě. Tato paní učitelka je však momentálně na mateřské dovolené, takţe jsem s ní, bohuţel, neměla moţnost mluvit. Pedagoţka, která nyní Michala učí mi však byla schopna podat veškeré informace. V 1. třídě tedy, podobně jako u Pepíka, paní učitelka zpozorovala, ţe je Michal velmi bystrý a hlavně, ţe umí číst jiţ při nástupu do školy. Na rozdíl od - 77 -

Pepíkovi paní učitelky však tuto schopnost povaţovala za mimořádnou a po domluvě s rodiči doporučila Michalovi návštěvu pedagogicko-psychologické poradny pro potvrzení či vyvrácení předpokladu mimořádného nadání. Toto u něj bylo potvrzeno a dnes je díky tomu Michal vzděláván v běţné třídě obohacováním učiva na základě pro něj vypracovaného IVP. Jeho současná paní učitelka mi také řekla, ţe podle ní je Michal nadaný na jazyky všeobecně. Tento školní rok jim totiţ začala i výuka anglického jazyka a Michal se všemu učí rychleji a s daleko menším úsilím neţ jeho spoluţáci. Řekla mi však také, ţe i přes to, ţe mu angličtina jde velmi dobře, co se týče známek, na jedničku na vysvědčení to asi nevypadá. Řekla: „ Michal je v poslední době strašně roztěkaný, vůbec se nedokáže soustředit. Když třeba píšeme nějakou písemku z angličtiny, tak napíše třeba jenom polovinu testu, ale není to proto, že by to neuměl, prostě má něco lepšího na práci. Já to ale chápu, jsou to jenom děti a podle mě je i 2 na vysvědčení strašně pěkná známka. Však on bude časem lepší.“ Tento pozitivní přístup mě potěšil. Myslím, ţe má paní učitelka určitě pravdu, protoţe pokud je Michal nadaný i na angličtinu, tak se to časem projeví. Třeba ne ve škole na známkách, ale v jeho slovní zásobě a schopnosti dorozumět se i v zahraničí. Na otázku, jak se Michal začlenil do kolektivu dětí mi paní učitelka odpověděla. „ Začátky byly pro Michala asi dost těžké, protože on je takový, no, prostě jiný než ostatní děti. Má svoje zaryté názory, přes které nejede vlak. Na jednu stranu je rád, když může být sám a např. na školních výletech se nezúčastňuje žádných lumpáren a radši si čte, ale když je někde se svým kamarádem Jirkou, nebo prostě s někým, koho má rád a s kým si rozumí, tak je to živel. No, však uvidíte v hodině. On totiž s Jirkou sedí v lavici. Už jsem je 2krát přesazovala, ale vždycky mě pak nakonec přemluvili, abych je posadila zase zpátky. Dala jsem jim teď poslední šanci, ale jestli se budou hošánci v hodině pořád bavit, tak už je do jedné lavice neposadím. Podle paní učitelky se ale po počátečních problémech Michal s dětmi skamarádil a je v kolektivu vcelku oblíben. Na otázky týkající se informovanosti pedagogů na toto téma a také na její vlastní náhled na akcelerované vzdělávání mi tato ţena sdělila, ţe jí připadne stav informovanosti a dostupnosti materiálů o nadaných dětech dostačující a učitelé zabývající se touto problematikou prý v dnešní době nemají problém najít si nejrůznější články v odborných knihách nebo na internetu. Z 6 nadaných dětí, se kterými se během své učitelské kariéry

- 78 -

setkala, bylo pouze jedno z nich vzděláváno za pomocí akcelerace a to tak, ţe po přezkoušení přeskočilo 3. ročník. Akceleraci byla podle ní vhodným řešením. Paní učitelka – Daniela Tato pedagoţka mi opravdu velmi pomohla, kdyţ mi dovolila „ ukradnout “ čtvrt hodiny z její vyučovací hodiny. Nadaná dívka, v jejíţ třídě jsem měla

absolvovat zúčastněné pozorování, bohuţel kvůli nemoci nebyla

přítomna ve škole a tak mi paní učitelka umoţnila poloţit několik otázek spoluţákům Daniely. Tato ţena se ve školství pohybuje více neţ 15 let, vystudovala učitelství 2. stupně ZŠ a je jí 51 let. Jak sama tvrdí, během svého ţivota se setkala se zhruba 20 nadanými ţáky. Tvrdí: „ Těch žáků byla pěkná řádka, ale dříve se toto označení ani rozlišování na žáka mimořádně nadaného a žáka s vyšším stupněm IQ nerozlišovalo“. I zde se setkáváme se situací, kdy byla ţákyně odeslána na vyšetření v PPP aţ po nástupu do první třídy. Paní učitelku strašně zajímaly odpovědi ţáků na otázky týkající se Daniely. Abych řekla pravdu, nechtělo se mi moc zveřejňovat, co ţáci napsali a to proto, ţe jsem se bála, aby nepoznala jejich rukopis a posléze s nimi odpovědi neprobírala. Rozhodly jsme se tedy pro kompromis, protoţe i mě zajímalo, jak bude na jejich odpovědi paní učitelka reagovat. Odpovědi jsem tedy četla nahlas a rukopisy jí neukazovala. Z jejích reakcí bylo zřejmé, ţe o nesnášenlivosti vůči Daniele ze strany jejích spoluţáků moc dobře ví. Taky mi řekla, ţe je celkem ráda, ţe dnes Daniela chyběla, protoţe se k ní prý ţáci nechovají moc pěkně a tak je lepší, ţe jsem to neviděla a pouze si o tom čtu. Řekla mi také, ţe kdyţ pomine Danieliny neustálé dotazy a nevůli k zadané práci, tak je to celkem milá holka. Její maminka je prý velmi přátelská a usměvavá ţena, která své dceři věnuje všechen svůj volný čas. Bere ji na různé výlety a výstavy a často se chodí do školy ptát na prospěch a chování Daniely. Učitelům dokáţe dát za pravdu, pokud si na ţačku stěţují, protoţe svou dceru velice dobře zná i s jejími náladami. Vzdělávání Daniely popsala učitelka slovy: „ neustálá výzva “. Musí prý být připravena na otázky jakéhokoliv typu a nesmí zaváhat je zodpovědět. Samozřejmě nezbytné jsou u takového dítěte různé pracovní listy pro případ, ţe skončí svou práci dříve neţ ostatní a naopak v některý úkolech se na ni nesmí pospíchat, protoţe časově za ostatními zaostává. Daniela prý nesnáší časový tlak a pokud se jí připomíná, ţe uţ by měla svou práci odevzdat, protoţe čas na její splnění vypršel, Daniela - 79 -

bezpochyby odmítne, pokud svou práci nemá ještě hotovu. Pedagogové , kteří v její třídě učí, se prý poučovali z vlastních chyb a postupem času si kaţdý vytvořil svůj specifický způsob, jak s touto dívkou pracovat. Na otázku akcelerace a jejího názoru na ni mi řekla, ţe nelze jednoznačně odpovědět. Některé děti jsou podle ní na akceleraci po sociální stránce nevyzrálé a z kolektivu starších dětí budou vyčleněny, na druhou stranu jsou však tyto děti mnohdy vyčleněny i z kolektivu svých vrstevníků. Z její odpovědi se dalo pochopit, ţe i kdyţ je akcelerace někdy vhodná, ona sama by se k ní asi nepřikláněla. Paní učitelka – Patrik Po krátkém rozhovoru s Patrikem a jeho tatínkem jsem se měla ještě sejít s Patrikovou paní učitelkou. Ta měla strašně zajímavý názor na otázku, jestli je z jejího pohledu péče o nadané děti v České republice dostačující. Řekla mi: „ Ne, není dostačující. Dlouho jsme se věnovali, možná až přehnaně, žákům s vývojovými poruchami, kteří přes spoustu úlev mnohdy velmi zlenivěli a neplní ani to málo dobře. Stejná péče a podpora kdyby byla věnována žákům šikovným – nejen mimořádně nadaným, bylo by to pro společnost určitě přínosné. Nenakládejme ale na bedra učitele, ve třídě s počtem 30 žáků, kde je 15 s vývojovými poruchami, jeden autista a jeden mimořádně nadaný, všechno! Ve škole by měli fungovat asistenti a třídy by měly být kolem 20 žáků “. Nemohu jinak neţ souhlasit, samozřejmě ţe je potřeba věnovat zvýšenou péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, ale stejnou měrou bychom měli myslet i na děti s nadáním. K akceleraci u nadaných dětí se však tato učitelka vyjádřila spíše v negativním smyslu a přiznala se, ţe ji povaţuje za nesmyslnou. Tato ţena je ve věku zhruba 49 let a jako učitelka 1. stupně ZŠ pracuje přes 15 let. Jedná se tedy o zkušenou pedagoţku, která se během své kariéry setkala s asi 5 nadanými ţáky diagnostikovanými v PPP. S Patrikem se jí prý pracuje velmi dobře. Je to kluk ochotný spolupracovat a dychtivý po vzdělání a nových informacích. Je to podle ní: „ radost někoho takového učit “. Z této její poznámky jsem byla velmi potěšena. Takové učitele české školství potřebuje. Ty, kteří dokáţí ocenit, kdyţ má někdo chuť do vzdělání a jsou z toho sami nadšeni.

- 80 -

5.4.

Analýza zjištěných dat Během svého předvýzkumu jsem prostřednictvím elektronické pošty

kontaktovala 80 základní škol z okresu Brno – venkov. Můj dotaz zněl, zda je na „ jejich “ škole vzděláván ţák diagnostikováný jako nadaný. Z celkového počtu 80 e-mailů se mi s odpovědí vrátilo 36 z nich, coţ tvoří necelou polovinu. Další z mých dotazů v předvýzkumu bylo pohlaví učitelů, jejich nejvyšší dosaţené vzdělání a také doba, jakou pracují jako učitelé. Co se týče pohlaví, z počtu 36 dotázaných bylo 25 ţen a 11 muţů, na čemţ lze krásně dokázat, ţe je i doposud učitelská práce zejména ţenskou doménou. Jejich vzdělání bylo převáţně ukončené vysokoškolské, jak lze vidět na Grafu číslo 1:

Na tomto grafu můţeme vidět, ţe na vzdělanost učitelů je kladen velký důraz. Stav bývá zpravidla takový, ţe i kdyţ mají někteří pedagogové pouze vyšší odborné vzdělání či vysokoškolské vzdělání s titulem Bc., během svého pedagogického působení ještě dále studují pro dosaţení úplného vysokoškolského vzdělání. Na otázku, jak dlouho se věnují profesi učitele mi bylo odpovězeno dle Grafu číslo 2:

- 81 -

Z Grafu č. 2 vyplývá, ţe mnou oslovení učitelé se této profesi věnují nejvíce od 10 do 15 let. Podle toho lze také odhadovat jejich věk, který se pravděpodobně průměrně pohybuje kolem 35 let. Podle mého názoru je tato věková kategorie nejvhodnější pro práci s nadanými ţáky a to proto, ţe na jednu stranu se stále jedná o poměrně mladé osoby, které mají kuráţ zkoušet nové metody výuky a stále ještě neztratili chuť učit a na stranu druhou jsou to lidé, kteří díky své minimálně desetileté praxi získali potřebné zkušenosti a znalosti pro případnou práci s nadaným ţákem či s ţákem se speciálními vzdělávacími potřebami. Z výše zmíněných 36 učitelů potvrdili 4 z nich, ţe je na „ jejich “ škole vzděláván ţák s nadáním. Tyto učitele jsem kontaktovala a pohovořila s nimi o nadaných ţácích. Jednalo se o 4 ţeny v průměrném věku 47 let, které pracují ve školství většinou více neţ 15 let, čímţ se lehce vyvrací moje předešlá teorie, ţe věk 35 let je nejvhodnějším věkem pro učitele nadaných dětí. Tyto 4 paní učitelky jsou totiţ stále plné elánu a pedagogického optimismu, které na své ţáky přenášejí. Obohacování učiva je vyuţito u 3 ze 4 mnou zkoumaných dětí. Poslední dítě je díky svému nadání a zároveň speciálním vzdělávacím potřebám

- 82 -

vzděláváno jak díky obohacování učiva na jedné straně, tak i díky přizpůsobování se pomalejšímu tempu její práce na straně druhé. Obohacování učiva povaţují tyto 4 pedagoţky za vhodný způsob práce s nadanými dětmi. Jejich názory na akcelerované vzdělávání se však lišily, jak lze vidět v Grafu číslo 4:

Na akceleraci reagovaly negativně dvě pedagoţky a jedna z nich dokonce připouští, ţe akcelerace můţe dítěti i ublíţit. Jejich názor se shodoval a byl postaven na přesvědčení, ţe pokud nadané dítě přesuneme do vyššího ročníku, nebude schopno začlenit se do kolektivu starších dětí a jeho nadání mu v tomto případě bude spíše na obtíţ. V některých situacích by podle mého názoru mohlo dojít i k případům, kdy děti budou cíleně vyrušovat a přestanou se učit, aby se mohli vrátit do své původní třídy kvůli jejich zhoršenému prospěchu. Jedna pedagoţka uvedla, ţe akcelerace je zcela individuální záleţitost a záleţí na povaze kaţdého jednotlivého dítěte s nadáním. Některé děti jsou totiţ sociálně tak vyspělé, ţe záměrně vyhledávají společnost starších kamarádů, některé jsou naopak velmi citlivé se sklony k infantilnímu chování a pro takové by akcelerace zřejmě vhodná nebyla. Pouze jedna z mnou dotazovaných učitelek povaţuje tento způsob vzdělávání nadaných dětí jako opravdu přínosný a vhodný.

- 83 -

Přejděme ale k samotným dětem s nadáním. Děti, se kterými jsem během svého výzkumu pracovala byly ve věku zhruba 10 let a navštěvovaly 3., 4. a 6. třídu ZŠ. Vedle školy a učitelů samotných je u osob s nadáním velmi výrazným faktorem ovlivňujícím jejich nadání také vzdělání rodičů. To bylo u mnou zkoumaných dětí u matek zejména středoškolské s maturitou a u otců úplné vysokoškolské vzdělání., jak lze vidět na Grafu číslo 3 a Grafu číslo 4:

G ra f č . 3 : V z d ě lá n í ro d ič ů - m a tk y d ě tí

ú p ln é vy s o k o š k o ls k é 25% s tře d n í s m a tu rito u 75%

G ra f č . 4 : V z d ě lá n í ro d ič ů - o tc o vé d ě tí

vy u č e n 25%

vy u č e n

ú p ln é

+

n á s ta vb o vé

vy s o k o š k o ls k é

s tu d iu m

50%

m a tu rito u 25%

- 84 -

s

Podle grafů týkajících se dosaţeného vzdělání rodičů dětí je moţno říct, ţe nadání dětí zřejmě je určitým způsobem závislé na vzdělání rodičů. Většina z nich totiţ dosáhla minimálně maturitní zkoušky.

Shrnutí Pro praktickou část této diplomové práce byl zvolen postup kvalitativního výzkumu. Ten se vyznačuje hloubkovou analýzou a studiem dané problematiky, v tomto případe vzděláváním dětí s nadáním na základní škole a přístupu k nim ze strany pedagogů. Výzkumný vzorek tvořili 4 žáci a 4 učitelé. Prostřednictvím řízeného rozhovoru, zúčastněného pozorování ve třídách a skupinové diskuze se spolužáky těchto dětí, byl získán soubor informací a následně provedena důkladná analýza zjištěných dat.

- 85 -

ZÁVĚRY ŠETŘENÍ Cíle byly v této diplomové práci stanoveny 3 a to intelektuální, praktický a personální. 

Mým intelektuálním cílem bylo hloubkové prozkoumání stavu vzdělávání dětí s nadáním v okrese Brno - venkov. Soustředila jsem se hlavně na to, zda vůbec existují vhodné podmínky pro zařazení této skupiny dětí do běţných malých škol na vesnicích. Zjištění je takové, ţe díky obohacování učiva, prostřednictvím čehoţ je většina dětí mnou zkoumaných vzdělávána, je moţno tyto děti bezproblémově vzdělávat i na malých vesnických školách. Velký podíl na tom ovšem má i pozitivní přístup pedagogů, se kterým se během šetření setkala a také jejich, často velmi časově náročná, příprava nejrůznějších materiálů, samostatných prací a aktivit pro tyto děti.



Praktickým cílem této práce bylo zodpovězení otázky, zda je těmto dětem věnována dostatečná péče a co si o této problematice vlastně myslí sami učitelé. Díky názorům učitelů bychom totiţ mohli upozornit na případnou nedostatečnou péči a problémy odstranit. Díky rozhovoru s učiteli mohu říct, ţe polovina z nich povaţuje informovanost učitelů a také široké veřejnosti o nadaných osobách za daleko lepší, neţ tomu bylo dříve. Tato informovanost je potom určitým předpokladem pro vhodnou práci s dětmi a péči o ně. Existují různé semináře a setkání učitelů pohybujících se na tomto „ poli “, kteří si mohou sdělit své poznatky a vzájemně se tak od sebe učit vhodné péči a přístupu k nadání. Na druhou stranu zbylé 2 pedagoţky byly zcela jiného názoru. Podle nich je péče o nadané děti stále nedostačující a daleko větší úsilí je prý věnováno dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Jako závěr praktického cíle je nutno říci, ţe pohled učitelů na tuto problematiku se liší. Jedni povaţují péči o nadané v České republice za vhodnou, druzí zase za cela nedostačující. Já osobně se spíše přikláním k názoru, ţe péče o nadané děti ještě zdaleka není na takové úrovni, na jaké by měla být. Stále ještě existuje mnoho pedagogů, kterým jsou bystré a zvídavé děti spíše na obtíţ a během vyučovací hodiny se nejsou schopni zároveň plně věnovat nadanému dítěti i zbytku třídy. Není se však čemu divit, byl by to mistrovský kousek. Vhodným řešením, jak jedna s pedagoţek navrhuje, by byli asistenti

- 86 -

pedagoga, kteří by vţdy v případě potřeby dítěti zodpověděli jeho otázky či zadávali speciální úkoly a menší počet ţáků ve třídě. 

Personálním cílem této diplomové práce bylo prozkoumání daného tématu, protoţe bych ráda ve své budoucí učitelské kariéře byla schopna rozpoznat nadaného ţáka a vhodně s ním pracovat. Jako závěr tohoto cíle můţu popravdě říct, ţe jsem se během studia odborné literatury dozvěděla mnoho informací o nadaných dětech a péči o ně a doufám, ţe se ve své budoucí kariéře alespoň jednou s nadaným ţákem setkám. Doufám taky, ţe budu schopna mu zodpovědět jeho otázky a vhodně jej nasměrovat a motivovat k další práci a vzdělání.

- 87 -

SHRNUTÍ Schopnost člověka přizpůsobovat se nejrůznějším, mnohdy i zátěžovým situacím, nazýváme pojmem inteligence. Ta je v dnešní době stále více diskutována a už i malým dětem se vštěpuje, že jedině člověk inteligentní, což se často zaměňuje s pojmem člověk vzdělaný, to někam v životě „ dotáhne “. Inteligenci si člověk může změřit mnoha existujícími druhy testů inteligence.. Výsledkem těchto testů je pak IQ, které je u některých osob ve srovnání se zbytkem populace nadprůměrné. Zajímavým číslem týkajícím se IQ je bodové ohodnocení 160. Pyšní se jím např. ze současnosti počítačový magnát Bill Gates či z minulosti fyzik a matematik Albert Einstein. Vedle inteligence existuje i pojem „ nadání “. Nadání, neboli schopnost výjimečných činností, se týká zhruba dvou procent celkové populace. Většinou člověka podle druhu nadání předurčuje k podávání nadprůměrných výkonů a to v oblastech např. rozumových, praktických či uměleckých. Toto téma bylo populární již za dob Platóna a dodnes se udržuje na předních příčkách zájmu. Proto jsou také zřizovány různé organizace a asociace např. Mensa a Centrum nadání, které se snaží co možná nejvíce dále rozvíjet nadání dětí a dostat tuto problematiku do povědomí široké veřejnosti. Nadané děti tvoří velmi specifickou skupinu lidí, kteří mají většinou společné charakteristické rysy, jako např. obrovskou slovní zásobu a fantazii, přecitlivělost k nedostatkům svým i svého okolí, zvědavost a s ní spojené nekonečné kladení otázek. Vedle rozvinutých rozumových schopností však často čelí problémům se začleňováním do kolektivu a s podřizováním se autoritám. Jejich identifikace je dnes mnohem snadnější než tomu bylo v letech minulých a to díky pedagogicko-psychologickým poradnám, které jsou schopny školám, rodičům a dětem samotným poskytnou odborné poradenství, péči a diagnostiku nadání. Rodiče a rodinné zázemí však v životě dítěte hrají mnohem důležitější roli a jejich vliv na dítě je nesmírný. Proto je nutné, aby rodiče takových potomků zvolili vhodný druh výchovy a své dítě co možná nejvíce podporovali. Z pohledu legislativy České republiky spadají nadané děti do oboru speciální pedagogiky. Základní dokumenty, které se této problematice věnují jsou školský zákon č. 561 / 2004 Sb. a vyhlášky č. 72 / 2005 Sb. a č. 73 / 2005 Sb. Tyto

- 88 -

dokumenty specifikují způsob práce a podpory těchto žáků a zejména způsob jejich výuky. Téma vzdělávání nadaných žáků však není aktuální pouze v naší zemi, jedná se o současný celosvětový trend, který se, doufejme, stane trvalým. Pro praktickou část této diplomové práce byl zvolen postup kvalitativního výzkumu. Ten se vyznačuje hloubkovou analýzou a studiem dané problematiky, v tomto případe vzděláváním dětí s nadáním na základní škole a přístupu k nim ze strany pedagogů. Výzkumný vzorek tvořili 4 žáci a 4 učitelé. Prostřednictvím řízeného rozhovoru, zúčastněného pozorování ve třídách a skupinové diskuze se spolužáky těchto dětí, byl získán soubor informací a následně provedena důkladná analýza zjištěných dat.

- 89 -

SUMMARY Intelligence is the ability of human being to adapt to the different kinds of situtations that are sometimes even stressful. This term is very often discussed nowdays and even the small children are being taught that only the intelligent ones will succeed. It is possible to measure intelligence thanks to the various tests of intelligence. The result of such tests is called IQ. There exist quite a lot of people whose IQ is according to the rest of population above – average. IQ 160 points is very interesting. This result has for example got the computer magnate Bill Gates or representing the history mathematician and physicist Albert Einstein. Beside intelligence there exists other term such as „ the gift“. The gift can be explained as the ability for the extraordinary activities and there are only about 2% of gifted people in our society. The gift gives you also some presumption for the unusual achievements. These achievements can be for example intellectual, practical or artistic. The theme of the gifted people has been popular since the time of Platon and nowadays there are even some associations and organizations working on this fied being set up. The organizations are for example Mensa and Centrum nadání. The gifted children create a very specific group of people who share some charasteristic features of giftedness. The features are for example the rich vocabulary, huge fantasy, perfectionism towards himself/herself and also towards the rest of people, curiosity and also never – endining asking for the aswers. Even though these children are very intelligent they might have some problems to find a friend and also with obeying the rules of the authorities. Their diagnosing is not as difficult as it used to be and that´s thanks to PPP. PPP is the abreviation for the words the pedagogical-psychological consulting clinic. This organization offers the advice on the giftedness and also the diagnose of the giftednesss. But what´s even more important than the school and different organizations is the family. The family influence on the child is enormous and that´s the reason why the parents have to choose rhe right way of ubringing their children. There exist some legislation documents that cover this topic and it is the school act no.. 561 / 2004 Sb., notice 72 / 2005 Sb. and notice no. 73 / 2005 Sb.

- 90 -

These documenst specify the correct way of work with these children. The above mentioned topic is not so popular only in our country. It is the international trend that will hopefully last forever. The qualitative ressearch has been chosen for the practical part of this diploma thesis. The thorough analysis is one of the typical features of this kind of research. I have worked with 4 pupils and their teachers. I got very interesting information through the controlled discussion, lesson observing and the group discussion at different schools.

- 91 -

POUŢITÁ LITERATURA AZZOPARDI, G., Řešíme úspěšně testy inteligence. Praha: Portál, 2005, 215 s. ISBN 80-7178-951-8. BARTOŇOVÁ, M., BAZALOVÁ, B., PIPEKOVÁ, J. Psychopedie. Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2007, 150 s. ISBN 978-80-7315-144-7. BARTOŇOVÁ, M., VÍTKOVÁ, M. Strategie a vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Testy k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2007, 247 s. ISBN 978-80-7315-158-4. BECK, J., EARL, M. Key Issues in Secondary Education. Introductory Readings. Cornwall: MPG Books, 2003, 217 s. ISBN 0-8264-6129-8. ČERMÁK, V., TURINOVÁ, L. Nadaní žáci na základní škole. 2005, 50 s. ISBN 80-7044-715-X. DARGOVÁ, J., FABIÁNKOVÁ, B. a kol. Tvořivá škola. Brno: Paido, 1998, 188 s. ISBN 80-85931-63-X. DOČKAL, V. Zaměřeno na talenty aneb Nadání má každý. Praha: 2005, NLN, 249 s. ISBN 80-7106-840-3. FISCHER, R. Učíme děti myslet a učit se. Praktický průvodce strategiemi vyučování. Praha: Portál, 1997, 176 s. ISBN 80-7178-120-7. FOŘTÍK, V., FOŘTÍKOVÁ, J. Nadané dítě a rozvoj jeho schopností. Praha: Portál, 2007, 128 s. ISBN 978-80-7367-297-3. FOŘTÍKOVÁ, J., JEŘÁBKOVÁ, I. et. al. Tvoříme individuální vzdělávací plán

mimořádně

nadaného

žáka.

Metodika.

Praha:

VÚP,

72 s. ISBN 978-80-87000-28-1. GARDNER, H., Dimenze myšlení. Teorie rozmanitých inteligencí. Praha: Portál, 1999, 398 s. ISBN 80-7178-279-3. GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice. Příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky. Brno: Paido, 1996, 130 s. ISBN 80-85931-15-X. GRUBER, D., Jak rozvíjet inteligenci svého dítěte. Praha: GRADA, 2005, 140 s. ISBN 80-247-0971-6. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004, 776 s. ISBN 80-7178-303-X.

- 92 -

HAVAS, H. et. al., Lexikon inteligence. Rychlá cesta k vyššímu IQ. Bratislava: AKTUELL, 2004, 448 s. ISBN 80-89153-06-2. HAVAS, H. et. al., Trénink inteligence. Banská Bystrica: BB, 2005, 240 s. ISBN 80-249-0481-0. HEALEY, J., M. Leváci a jejich výchova. Praha: Portál, 2002, 112 s. ISBN 80-7178-701-9. HŘÍBKOVÁ, L., Nadání a nadaní. Pedagogicko-psychologické přístupy, modely, výzkumy a jejich vztah ke školské praxi. Havlíčkův Brod: 2009, 256 s. ISBN 978-80-247-1998-6. HŘÍBKOVÁ, L. Základní témata problematiky nadaných. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2007, 72 s. ISBN 978-80-86723-25-9. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Metody kvantitativního výzkumu. Praha: Grada, 2007, 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4. JANÍK, T. a kol. Kurikulum – výuka – školní klima – učitelské vzdělávání. Analýza nálezu českého pedagogického výzkumu ( 2001 – 2008 ). Brno: MSDm s. r. o., 2009, 72 s. ISBN 978-80-210-4771-6. JURÁŠKOVÁ, J. Základy pedagogiky nadaných. Praha: IPPP ČR, 2006, 131 s. ISBN 80-86856-19-4. KAPRÁLEK, K., BĚLECKÝ, Z. Jak napsat a používat individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 2004, s. 144. ISBN 80-7178-887-2. KASPER, T., KASPEROVÁ, D. Dějiny pedagogiky. Havlíčkův Brod: Grada, 2008, 224 s. ISBN 978-80-247-2429-4. KRAUS,

B.

Základy

sociální

pedagogiky.

Praha:

Portál,

2008,

216 s. ISBN 978-80-7367-383-3. LANDAU, E. Odvaha k nadání. Vimperk: Akropolis s.r.o., 2007, ISBN 97880-86903-48-4. LANGER, S. Problémový žák na prvním stupni základní školy ( školy obecné ) s úvodem do problematiky školní zralosti. Hradec Králové: KOTVA, 1999, 387 s. ISBN 80-900254-5-5. LANIADO, N., Jak odmalička rozvíjet inteligenci dětí. Praha: Portál, 2004, 112 s. ISBN 80-7178-870-8. LAUSTER, P., Testy inteligence. Praha: Svoboda – Libertas, 1993, 123 s., ISBN 80-205-0330-7. - 93 -

LAZNIBATOVÁ, J. Nadané dieťa. Jeho vývin, vzdelávanie a podporovanie. Bratislava: IRIS, 2001, 394 s. ISBN 80-88778-32-8. MACHŮ, E. Rozpoznávání a vzdělávání rozumově nadaných dětí v běžné třídě základní školy. Příručka pro učitele a studenty učitelství. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 64 s. ISBN 80-210-3979-5. MACKINTOSH, N., J., IQ a inteligence. Praha: GRADA, 2000, 404 s. ISBN 80-7169-948-9. MALACH, J. Teorie metodiky výchovy. Praha: UNIVERZITA Jana Amose Komneského, 2007, 228 s. ISBN 978-80-86723-29-7. MAŇÁK, J., ŠVEC, V. ( ed. ). Cesty pedagogického výzkumu. Pedagogický výzkum v teorii a praxi. Brno: Paido, 2004, 78 s. ISBN 80-7315-078-6. MONATOVÁ, L. Speciálně pedagogická diagnostika z hlediska vývoje dětí. Brno: Paido, 2000, 92 s. ISBN 80-85931-86-9. MÖNKS, F. J., YPENBURG, I. H. Nadané dítě. Rukověť pro rodiče a učitele. Havlíčkův Brod: GRADA, 2002, 98 s. ISBN 80-247-0445-5. MÜLLER, O., a kol. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné škole. Olomouc: VUP, 2001, 289 s. ISBN 80-244-0231-9. NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie osobnosti. Praha: Management Press, 1993, s. 232. ISBN 80-85603-34-9. NOVOSAD, L., Základy speciálního poradenství. Struktura a formy poradenstké pomoci lidem se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním. Praha: Portál, 2000, 159 s. ISBN 80-7367-174-3. OPEKAROVÁ, O., ŠEDIVÁ, Z. Psychologická diagnostika u žáků s poruchami autistického spektra ve speciálně pedagogických centrech. Praha: IPPP ČR, 2006, 35 s. ISBN 80-86856-16-X. OVERALL, L., SANGSTER, M. Primary teacher´s handbook. London: MPG Books, 2007, 173 s. ISBN 978-0-82649-343-9. PASCH, M., GARDNER, T., G., et. al. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Jak pracovat s kurikulem. Praha: Portál, 1998, s. 416. ISBN 80-7367-054-2. PECINA, P. Tvořivost ve vzdělávání žáků. Brno: Masarykova univerzita, Pdf, 2008, 99 s. ISBN 978-80-210-4551-4.

- 94 -

PIAGET,

J.

Psychologie

inteligence.

Praha:

Portál,

1999,

164 s. ISBN 80-7178-309-9. POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Praha: Portál, 2001, 336 s. ISBN 80-7178-570-9. POSPÍŠIL, R. (ed.) Kapitoly k aktuálním problémům pedagogiky. Studijní texty

k předmětu

aplikace

pedagogiky.

Brno:

MSD,

2009,

101 s. ISBN 978-80-7392-096-8. PR ŮCHA, J. Alternativní školy. Pedagogická praxe. Praha: Portál, 1995, 108 s. ISBN 80-7178-072-3. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2008, 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8. RIEFOVÁ, S., F. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha: Portál, 2007, 256 s. ISBN 978-80-7367-257-7. RÖHNER, R., WENKE, S. Daltonské vyučování. Stále ţivá inspirace. Brno: Paido, 2003, 156 s., ISBN 80-7315-041-7. RUISEL, I., Základy psychologie inteligence. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-425-7. SCHMIDT, G., Efektivní myšlení. Příručka moderního člověka. Dobřejovice: Rebo Produuctions CZ, 2005, 252 s. ISBN 80-7234-417-X. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Havlíčkův Brod: Grada, 2007, 328 s. ISBN 978-80-247-1821-7. SVOBODA, M. ( ed.), Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál, 2001, 792 s. ISBN 80-7178-545-8. SVOBODOVÁ, J. ( ed. ), Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí.

Zdroje

inspirace

pro

učitele.

Brno:

MSD

s.r.o.,

2007,

220 s., ISBN 978-80-86633-93-0. ŠIKULOVÁ, R., MRÁZOVÁ, E., WEDLICHOVÁ, I. Pomáháme žákům s výběrem vzdělávací a profesní dráhy. Metodická příručka pro učitele základních škol. Most: Hněvín, 2007, 144 s. ISBN 978-80-86654-20-1. ŠIMONÍK, O., Výchova a nadání 2. Brno: Masarykova univerzita, Pdf, 2008. ISBN 978-80-7392-055-5. ŠIMONÍK, O., VÍTKOVÁ, M., ( eds .) Výchova a nadání 1. Brno: MSD, 2008. ISBN 978-80-7392-024-1. - 95 -

ŠULOVÁ, L., Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum, 2004, 247 s. ISBN 80-246-0877-4. ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007, 384 s. ISBN 978-80-7367-313-0. ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. ( EDS. ) Učební materiály pro kvalitativní výzkum v pedagogice. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 175 s. ISBN 978-80210-4359-6. VALIŠOVÁ, A., a kol. Historie a perspektivy didaktického myšlení. Praha: Karolinum, 2004, 440 s. ISBN 80-246-0914-2. VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol. Pedagogika pro učitele. Havlíčkův Brod: GRADA, 2007, 404 s. ISBN 978-80-247-1734-0. ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Nástroje pro prevenci, nápravu a integraci. Praha: Portál, 2001, 208 s. ISBN 80-7178-544-X. ZOCHE, H., J. Vidím svět i z druhé strany. Mimořádné schopnosti leváků. Banská Bystrica: Ikar, 2006, 160 s. ISBN 80-249-0647-3.

- 96 -

INTERNETOVÉ ZDROJE Albert Einstein [ online ]. [ cit. 14 . 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: . Albert Einstein obrázek [ online ]. [ cit 20. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: . Bill Gates biography [ online ]. [ cit 20. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: . Bill Gates obrázek [ online ]. [ cit 20. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: . Centrum nadání [ online ]. Webmaster Mgr. Lenka Brzusková. [ cit. 14. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.centrumnadani.cz/>. Centrum nadania [ online ]. [ cit. 28. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web:

. Famous people IQ [ online ]. [ cit. 12. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: . Hillary Clinton biography [ online ]. [ cit. 21. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: . Leonardo da Vinci biography [ online ]. [ cit. 20. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: .

- 97 -

Leonardo da Vinci obrázek [ online ]. [ cit. 21. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: . Mensa České Republiky [ online ]. Stránky jsou pod licencí creative commons. [ cit. 12. 3. 2010 ] . Dostupné na World Wide Web: . National association for gifted children [ online ]. [ cit 21. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: . Vyhláška č. 72 / 2005 Sb. [ online ]. [ cit. 28. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: ( <www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb05072&cd=76&typ=r> ). Vyhláška č. 73 / 2005 Sb. [ online ]. [ cit. 28. 3. 2010 ]. Dostupné na World Wide Web: ( <www.sagit.cz/pages/sbirkatxtasp?zdroj

- 98 -

=sb05073&cd=76&typ=r> ).

Seznam příloh Příloha číslo 1 : Graf znázorňující rozloţení inteligence v populaci. Příloha číslo 2 : Přehled známých osobností s nadprůměrnou inteligencí. Příloha číslo 3 : Předloha pro tvorbu IVP mimořádně nadaného ţáka. Příloha číslo 4 : Seznam kontaktovaných škol.

- 99 -

Přílohy Příloha číslo 1: Graf znázorňující rozloţení inteligence v populaci ( Fořtík, V., Fořtíková, J., 2007, s. 14 ).

- 100 -

Příloha číslo 2: Přehled známých osobností s nadprůměrnou inteligencí

JMÉNO

IQ

NÁRODNOST

POVOLÁNÍ

Albert Einstein

160

Původem z Německa

Fyzik, matematik

Voltaire

190

Francie

Spisovatel

Wolfgang

165

Rakousko

Skladatel

138

USA

Bývalý

Amadeus Mozart Thomas Jefferson

americký prezident

Sharon Stone

154

USA

Herečka

Rembrandt van

155

Nizozemí

Umělec

Madonna

140

USA

Zpěvačka

Leonardo

220

Itálie

Malíř, sochař,

Rijn

da Vinci Ludvig

vědec 165

Německo

Skladatel

Garry Kasparov

190

Rusko

Šachysta

Jonathat Swift

155

Anglie

Spisovatel

Honoré

155

Francie

Spisovatel

160

USA

Počítačový

van Beethowen

de Balzac Bill Gates

odborník Arnlod

135

Rakousko

Politik / herec

137

Spojené státy

Bývalý

Schwarzenegger Bill Clinton

americké

americký prezident

Hans Christiam

145

Dánsko

- 101 -

Spisovatel

Andersen Immanuel Kant

175

Německo

Filozof

Johan Wolfgang

210

Německo

Básník, prozaik

180

Itálie

Sochař

190

Anglie

Fyzik,

Goethe Michelangelo Buonarotti Sir Isaac Newton

matematik, vědec

( http://www.kids-iq-tests.com/famous4.html ).

- 102 -

Příloha číslo 3: Předloha pro tvorbu IVP mimořádně nadaného ţáka ( Fořtíková, J., Jeřábková, I., s. 35 – 43 ).

- 103 -

- 104 -

- 105 -

- 106 -

- 107 -

- 108 -

- 109 -

- 110 -

- 111 -

Příloha číslo 4: Seznam kontaktovaných škol ZŠ Babice

ZŠ Moutnice

ZŠ Šlapanice

ZŠ Bílovice

ZŠ Neslovice

ZŠ Telnice

ZŠ Blaţovice

ZŠ Nosislav

ZŠ Těšany

ZŠ Blučina

ZŠ Ochoz u Brna

ZŠ Tetčice

ZŠ Bratčice

ZŠ Olší

ZŠ Tišnov

ZŠ Čebín

ZŠ Opatovice

ZŠ Troubsko

ZŠ Deblín

ZŠ Ořechov

ZŠ Tvaroţná

ZŠ Dolní Kounice

ZŠ Oslavany

ZŠ Unkovice

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Ostopovice

ZŠ Újezd u Brna

ZŠ Domašov

ZŠ Podolí

ZŠ Veverské

ZŠ Doubravník

ZŠ Pohořelice

ZŠ Drásov

ZŠ Popůvky

ZŠ Veverská

ZŠ Holasice

ZŠ Pozořice

Bitýška

ZŠ Hrušovany

ZŠ Prace

ZŠ Viničné Šumice

u Brna

ZŠ Pravlov

ZŠ Vojkovice

ZŠ Chudčice

ZŠ Prštice

ZŠ Vranov

ZŠ Ivančice u Brna

ZŠ Předklášteří

ZŠ Vranovice

ZŠ Ivančice u Brna

ZŠ Příbram na

ZŠ Zastávka u Brna

- Vl.Menšíka

Knínice

Moravě

ZŠ Zbraslav

ZŠ Jiříkovice

ZŠ Přísnotice

ZŠ Zbýšov

ZŠ Kanice

ZŠ Radostice

ZŠ Ţabčice

ZŠ Katov

ZŠ Rajhrad

ZŠ Ţelešice

ZŠ Ketkovice

ZŠ Rajhradice

ZŠ Ţidlochovice

ZŠ Kobylnice

ZŠ Rosice

ZŠ Laţánky

ZŠ Řeznovice

ZŠ Lelekovice

ZŠ Říšany u Brna

ZŠ Medlov

ZŠ Sentice

ZŠ Měnín

ZŠ Silůvky´

ZŠ Mokrá

ZŠ Sivice

ZŠ Moravany

ZŠ Sokolnice

ZŠ Moravské

ZŠ Střelice

Bránice

ZŠ Syrovice - 112 -