NAD KNIHOU Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), největší kapradina Českého Švýcarska
Z
adní země – to je v pojetí Miloslava Nevrlého opuštěná, a tudíž nejkrásnější část Labských pískovců, neobydlený cíp někdejšího Niederlandu (dolní země), táhnoucí se podél státní hranice s Německem zhruba od Jetřichovických stěn po Hřensko. Autor – biolog ze Severočeského muzea v Liberci – se tou zemí toulal dny, týdny, ba roky ve všech ročních obdobích. Ve vedru i v mrazu přenocoval pod převisy a v tichu samoty naslouchal, jak zrnka drolícího se pískovce odpočítávají čas. Pil rudočernou kyselou vodu z kališť i neméně kyselou zelenavou vodu kapající ze skal obrostlých mechem. Pozoroval čápy černé, sledoval, jak se do této krajiny po mnoha letech vracejí sokoli stěhovaví, rysové, vydry, bobři, lososi. O večeři se dělil s plchy zahradními, průchod mezi skalami hledal podle stop divočáků – zkušený rover dobře ví, že kudy projde divoké prase, tudy projde i člověk. Prodíral se vlhkými roklemi, kde nalézal kapradiny (pérovník pštrosí, vláskatec tajemný, žebrovici různolistou) a mechy (chudozubík Brownův, který u nás neroste nikde jinde). Jen velevzácnou skalní kapradinu blánatec kentský (Hymenophyllum tunbridgense), která tu údajně byla objevena před sto padesáti lety, přes veškeré úsilí nenašel. Napřed jsem si obstaral botanickou literaturu. Pak jsem tajně štípnul, jinak se to nedá nazvat, nepatrný kousek blánatce z Anglie ve starém herbáři na pražské Přírodovědecké fakultě, ale žádnou velkou škodu jsem jim neudělal! A pak už jsem se jen plazil desítkami roklí Zadní země, skláněl se ke stovkám zelených rostlin, ale všechno marně. Přicházel jsem tak do míst, kam bych bez vidiny blánatce nikdy nezavítal, sladce něžná rostlina mi však zatím uniká. Když již klesám na duchu, otevřu si znovu časopis Živa z roku 1965 a na straně 89 si přečtu velebné řádky známého botanika a ochranáře, které moji hynoucí naději zase oživí: „…nelze vyloučit, že v území labského pískovco-
vého pohoří kdysi opravdu rostoucí, řádně odtamtud doložené Hymenophyllum tunbridgense dosud někde v hustých až nepřehledných roklinatých bludištích Českosaského Švýcarska roste.“ Pobýval s německými strousedlíky, s trempy z osad, s místními podivíny. Prolézal archivy a studoval staré mapy. Shromažďoval literaturu geologickou, archeologickou i historickou, zapisoval příběhy, které mu vyprávěli pamětníci. Německá jména překládal do češtiny, mapy překresloval, a pak podle nich hledal stará koňská stání, smolné pece, kapličky ve skalách, k nimž už dávno nevedou cesty, vytesané hraběcí znaky, kříže, kalichy, zapisoval nápisy a letopočty. Sbíral staré německé pohledy a díky jednomu z nich odhalil v divoké opuštěné rokli hluboko pod koberci rašeliníku někdejší německou silnici. Byla vystavěna z důkladných, hladce opracovaných kvádrů, mohly po ní jezdit i kočáry. Přemýšlel o významu pomístních jmen a uvěřil, že nebyla volena náhodně. V hlavě mu ležela skála s německým názvem Trafborn (Traufe – okap). Na místě, kde mohla ze skály kapat voda, odhrabal písek a objevil kamennou jímku na vodu, kterou si tu kdysi vytesali lesní dělníci. Na rozdíl od jiných vynikajících znalců tento kraj nejen důkladně prostudoval, ale prožil jej na vlastní kůži, splynul s ním. Barvitá, nezvyklá slova nevymýšlel, přicházela mu do úst sama. Proto se jeho kniha čte jedním dechem, jako dobrodružný cestopis proložený úvahami, které poutníka napadají před usnutím či za rozbřesku. Za předjarních úplňků vstupuje Zadní země nejhlouběji do srdce. V bledém světle za sebou řadí lesnaté hřebeny do dáli. Nad nimi
MILOSLAV NEVRLÝ: Chvály Zadní země. Labské pískovce Vydala Alena Beňadiková, VESTRI, Liberec 2002, fotografie © Vladimír Širlo, 152 stran, náklad neuveden, doporučená cena 368 Kč, ISBN 80-903029-1-2
Obnažená skála a holé břízy v únoru u Křídelních stěn
http://www.vesmir.cz | Vesmír 82, říjen 2003
593
Obří „přesýpací hodiny“ vyhlodané v pískovci při cestě do Jetřichovic. Snímky na s. 593–594 © Vladimír Širlo
rychle táhnou máchovskou nocí rozervané mraky. Hukot vichru, jako by mrtví letěli nad skalami, jen stěží nepropadneš úzkostem lidí z kamenných dob, kteří si nebyli jisti, vyjde-li druhý den opět slunce. Tím jásavější je dubnové jitro po tak tíživé noci. Zpívají nejobyčejnější ptáci, pěnkavy, kosi a červenky. Černým datlům ztvrdly jarním vzrušením hlavy, zběsile bubnují do suchých sosen nad můstkovou roklí. Přes údolí houká doupňák, o kus výš hřivnáč, holubí dvojzpěv. Slunce zahnalo paleolitické strachy a na dnech roklin rozpouští poslední ztvrdlý sníh. Po letech letí opět nad lesy hejno křivonosek, dlouho jsi už neslyšel jejich hlas nad Zadní zemí. Veselý pohled na světle zelené osiky na okrajích lesů: z větví jim pučí jehnědy podobné zeleným cecíkům, každou hodinou se víc a víc nalévají a mohutní, beze studu obnažují svou dívčí krásu, své jarní dospívání. Po dlouhém čase putování soutěskami Vlčího potoka, Křinice, Srbské a Chřibské Kamenice či Jetřichovické a Suché Bělé dospěje autor-poutník k mohutné řece, kterou tyto vody napájejí: Vstoupil jsem v děčínském přístavu na velkou osobní loď (dnes takové lodě již po Labi nejezdí) a plul dolů vodou. Napřed byly Čechy po obou březích, pak již jen na pravém břehu, a nakonec se labské vody valily už jen saskou zemí. Loď přistála v Bad Schandau. Na první pohled bylo patrné, že Sasové pečují o své Švýcarsko víc než Češi. Muzeum, výpravné fotografické publikace, odborné knihy, několik řad vlastivědných časopisů věnovaných saskému skalnímu kraji, spolky, pamětní tabule, mapy, turistické ubytovny. V Čechách bylo a dodnes je po této stránce pusto a holo. Ale knihy, spolky ani turistické herberky nejsou všechno, v Českém Švýcarsku se příroda navracela po poválečném vysídlení Němců rychleji ke svému základu, rokle osaměly, zarůstaly mechem, taková osamělost se mi zamlouvá víc. Pavla Loucká
Pražští ptáci
Svou knihu autoři připsali památce statečného člověka, odbojáře a politika Veleslava Wahla, který byl r. 1950 popraven (Vesmír 74, 708, 1995/12). Jeho scientia amabilis byla ornitologie. Publikoval řadu zajímavých ornitologických prací a r. 1944 vydal první knihu ROMAN FUCHS, JAROSLAV ŠKOPEK, JIŘÍ FORMÁNEK, ALICE EXNEROVÁ: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy Vydala Česká společnost ornitologická s přispěním Magistrátu hlavního města Prahy v nakladatelství Consult Praha, Praha 2002, 320 stran, cena 250 Kč, náklad neuveden. Do knihy je vložena barevná ortofotomapa se sítí kvadrátů a CD-ROM, na kterém jsou nejen údaje z publikace, ale i krátké sekvence hlasů každého ze 127 „pražských“ ptačích druhů a řada dalších souvisejících materiálů.
594
Vesmír 82, říjen 2003 | http://www.vesmir.cz
o pražských ptácích vůbec. Vyšla pod titulem „Pražské ptactvo“. Je velkou zásluhou autorů, že za přispění mnoha spolupracovníků – členů České společnosti ornitologické – zpracovali moderními mapovacími metodami hnízdní rozšíření ptáků na celém území velkoměsta. Vznikl úctyhodný přehled, který se v budoucnu jistě stane vzorem pro podobné práce v dalších městských aglomeracích. Kromě systematické části, která zpracovává avifaunu 13 ptačích řádů (texty jsou doprovázeny zdařilými ilustracemi a velmi dobře zpracovanými mapami, vycházejícími z číselně zpracovaných kvadrátů), přináší kniha seznámení s metodikou práce a přehled přírodních poměrů v celé pražské oblasti. Velmi oceňuji vložené tematické bloky, které čtenáře seznamují s pojmy synantropizace a urbanizace, s biologií pražských krahujců,
NAD KNIHOU potravou pražských poštolek, koroptvemi, prodlouženým dnem v důsledku umělého osvětlení, vyhnízděním sokola stěhovavého v Praze a mnoha dalšími tematickými okruhy. Do těchto bloků patří i seznámení s avifaunou pražských parků či s činností České společnosti ornitologické a také seznam druhů, které v Praze hnízdily v minulosti. Vysoké ocenění zasluhuje i analýza hlavních komponent jednotlivých zpracovaných kvadrátů ptačích společenstev v Praze. Kniha je doplněna seznamem literatury. Nemám v úmyslu vyjmenovávat, v čem by se práce dala ještě zlepšit, toho jsou si autoři jistě nejlépe vědomi sami. Osobně mohu knihu doporučit a mám velkou radost, že vyšla. Jako bývalý předseda České společnosti ornitologické jsem byl svědkem, jak „ptáci velké Prahy snášejí vejce“, a jsem rád, že i po „značně dlouhé inkubační době jsem se nakonec dočkal jejich vysezení“. Zdeněk Veselovský
Poštolka (Falco tinnunculus) hnízdící na Malé Straně. Ilustrace z knihy Atlas hnizdního rozšíření ptáků Prahy © Jan Hošek.
V
ývoj zoologických zahrad a akvárií na většinou nevyskytují: například že nejstarší celém světě je rozsáhlé téma, proto se českou zoologickou zahradu v Liberci založivětšina badatelů omezuje na určité la německá komunita, že za 2. světové války období nebo určitou zemi. Vernon N. Kisling byl Židům vstup do zoologických zahrad se rozhodl vydat knihu, která shrne celosvě- zakázán nebo že Československá socialistictový vývoj. Proto oslovil devět odborníků ká republika často získávala exotická zvířata a požádal je, aby zpracovali každý jednu z volné přírody výměnou za hospodářskou geografickou oblast. Jednotlivé kapitoly jsou pomoc rozvojovým zemím sympatizujícím věnovány Velké Británii, západní Evropě, vý- s komunistickým režimem. chodní a střední Evropě, Rusku, Spojeným Zajímavá je kapitola popisující vývoj zoostátům americkým, Austrálii, Asii, Indii, logických zahrad a akvárií v Austrálii, jejíž Japonsku, Africe a Jižní Americe. Vzhledem autorkou je historička Catherine de Courcy. k odlišnosti autorů má každá z nich jiný styl Dějiny australských sbírek stojí za zmínku i jinou úroveň. především kvůli dopadu aktivit zoologických V úvodní kapitole Kisling popisuje vznik společností na australskou faunu a celé ekozoologických sbírek od pravěku přes starověk systémy. První australská zoologická společa středověk až do 19. století. Mimo jiné za- nost, která vznikla r. 1857 v Melbourne, chtěla znamenává hypotézy o tom, co přimělo pra- nejen založit zoologickou zahradu, ale hlavně věkého člověka chovat divoká zvířata v zajetí. „obohatit chudou australskou faunu“ o zvířata Přiklání se k názoru, že chov „neužitečných“ dovezená z Evropy a jiných kontinentů. Dovedivokých zvířat je stejně starý jako domesti- zené druhy byly vypouštěny do volné přírody, kace, tj. sahá do doby kolem 10 000 let př. n. l. a posléze způsobily vyhynutí mnoha druhů Už tehdy chtěl mít člověk podivuhodná zví- původních. Původní australská zvířata byla řata ve své blízkosti (možná šlo o neúspěšnou navíc mimo Austrálii velmi žádaná, a proto domestikaci). se s nimi obchodovalo. Při neúnosně dlouhé Kapitolu o střední i východní Evropě cestě přes oceán zvířata v malých prostorách a Rusku zpracoval polský vědec Leszek Sol- a za minimální péče hynula. První pokusy ski, proto je téměř polovina textu věnována o záchranu ohrožených druhů v Austrálii polským zoologickým zahradám a akváriím. se týkaly zvířat introdukovaných, zatímco České a Slovenské republice jsou vyhrazeny tasmánského tygra zoologické zahrady lovily dvě strany, které vycházejí hlavně z knih a vyvážely ještě ve dvacátých letech minulého Z. Veselovského a L. J. Dobroruky. Omezují století, aniž se pokusily o jeho záchranu. Přise na výčet zoologických zahrad a stručná tom však byla Austrálie jednou z prvních zedata o jejich založení (v přepisu českých mí, ve které zoologické zahrady (už před sto jmen je několik chyb). Zmíněna jsou i fakta, lety) odmítly obchodovat s cirkusy, jež krutě která se v obdobných českých publikacích zacházely se zvířaty. Dnešní australské zoolo-
VERNON N. KISLING, jr. (ed.): Zoo and Aquarium History – Ancient Animal Collections to Zoological Gardens CRC Press, Boca Raton, London, New York, Washington D.C. 2001, 415 stran
http://www.vesmir.cz | Vesmír 82, říjen 2003
595
NAD KNIHOU gické zahrady, akvária a bioparky patří mezi nejlepší na světě, spolupracují na záchraně několika ohrožených druhů. Poměrně velký prostor je v knize věnován vlivu válek. Zatímco 1. světová válka se na zoologických zahradách „podepsala“ hlavně nedostatkem jídla, léků a chovatelů, bombardování měst za 2. světové války bylo pro většinu evropských zoologických zahrad katastrofou. Smutné byly i osudy zvířat v zoologických zahradách za nedávných válečných konfliktů v Kambodži, Vietnamu, Koreji, Mozambiku, Izraeli, Iráku nebo Afghánistánu. I další kapitoly jsou zajímavé, nelze však popisovat všechny podrobně. Stručně zmíním alespoň některé z kuriozit: Např. v Japonsku se o založení mnoha městských zoo nepřímo zasloužily ženy – po 2. světové válce jim bylo přiznáno volební právo a politici se snažili získat srdce voliček něčím, co potěší jejich děti. V Indii ve městě Sholapur otevřeli s ohle-
T
TREVOR STONE, GAIL DARLINGTONOVÁ: Léky, drogy, jedy Academia, Praha 2003, 440 stran, náklad a cena neuvedeny, rejstřík jmenný, věcný a rejstřík léků registrovaných v České republice, ISBN 80-200-1065-3; z originálu „Pills, Potionts and Poisons: How drugs work?“ (Oxford University Press 2000) přeložil Vratislav Schreiber
596
revor Stone je profesorem farmakologie na Univerzitě v Glasgow a Gail Darlingtonová revmatoložkou Empsomské všeobecné nemocnice. V předmluvě uvádějí, že cílem jejich knihy je poskytnout základní informace o lécích a o tom, jak léky působí. Kniha je psána se záměrem odstranit různá tajemství a také strach, který bývá spojen i s užíváním docela obyčejných léků. Užitečná by měla být širokému okruhu čtenářů. Trochu zklamáni mohou být ti, kteří by hledali více informací o drogách, jež by se spíše měly nazývat návykové látky; této problematice je věnována jen malá část textu. Na začátku každé kapitoly jsou uváděny typické projevy onemocnění, jehož léčba je dále probírána. Užitečné jsou také fyziologické poznámky, které umožní laikovi pochopit některé funkce organizmu a zároveň jsou podkladem pro pochopení účinku některých léčiv. Na konci každé kapitoly je stručný přehled probrané problematiky. Kniha má 26 kapitol, jejichž sled není právě logický. Krátká úvodní kapitola definuje léky a probírá základní mechanizmy jejich účinků především prostřednictvím membránových a nitrobuněčných receptorů; zmíněna jsou i perspektivní léčiva, která zasáhnou do genetického vybavení jedince. Druhá kapitola je věnována léčbě astmatu, alergie, kašle a nemocí z nachlazení. Kromě klasických léčiv jsou zmíněny i modernější látky, jako jsou antagonisté leukotrienů. V tabulce, která je upravena podle Remedia Compendium, jsou uvedena léčiva dostupná v ČR, jimiž lze nemoci probírané v této kapitole léčit. Následující dvě kapitloly se zabývají léčbou cukrovky a různých poruch gastrointestinálního traktu. V kapitole „Ledviny“ jsou popsány mechanizmy tvorby moče, zařazen je přehled látek, které ji ovlivňují (diuretik). Pro laiky jsou jistě zajímavé statě o inkontinenci, retenci moče a ledvinných kamenech. Další kapitola je věnována lékům proti bolesti,
Vesmír 82, říjen 2003 | http://www.vesmir.cz
dem na víru buddhistických a hinduistických návštěvníků vegetariánskou zoologickou zahradu, ve které se chovají pouze býložravá zvířata. V Brazílii existuje veřejně přístupná zoologická zahrada vlastněná armádou, která zde cvičí vojáky pro boj a přežití v pralese. Kniha Vernona N. Kislinga je přínosná nejen velkým množstvím informací, ale i snahou vidět širší společenské, kulturní, politické a ekonomické souvislosti existence zoologických zahrad. Je tak velmi dobře vidět, jak zoologické zahrady odrážejí stav kultury a společnosti, v níž vznikaly a existovaly. Platí to jak o zoologických sbírkách minulých a vzdálených, tak o těch současných a blízkých. Je dobré si uvědomit, že stejně jako posuzujeme jiné doby a kultury podle jejich vztahu ke zvířatům a úrovně zoologických sbírek, budou i naši potomci hodnotit nás (mimo jiné) podle našich zoologických zahrad. Dita Dražilová
analgetikům, která spadají do dvou skupin: prvá mají také antipyretické účinky (proti horečce), druhá jsou silnější účinné opioidy. Probráno je též působení analgetik s protizánětlivými účinky, která působí na dva podtypy enzymu tvořícího prostaglandiny (COX-1 a COX-2 ). Ovlivněný podtyp pak určuje rozdíly v nežádoucích účincích těchto látek. Zvláštní přístup nutno zvolit pro zvládnutí bolesti hlavy a migrény, jak je uvedeno v následující kapitole. Poté přijde šest kapitol, které se zabývají onemocněním centrálního nervového systému a látkami používanými při těchto stavech. Nevím, proč následují kapitoly v pořadí: „Parkinsonova nemoc“, „Schizofrenie“, „Alzheimerova nemoc a jiné demence“, „Deprese“, „Epilepsie a úzkostnost“ a „Poruchy spánku“ – farmakologické učebnice dávají přednost řazení psychofarmak do jedné větší skupiny. Jinak lze říci, že texty v jednotlivých kapitolách odpovídají současným znalostem a výčet léčiv odpovídá dostupným látkám. Tři kapitoly jsou věnovány farmakům ovlivňujícím krev a krevní srážlivost, krevní tlak a činnost srdce. Jsou v nich uvedena hojně používaná léčiva, mnoho čtenářů zde tedy může najít odpověď na některou z otázek, kterou si klade, když mu lékař předpisuje léky. Dosti nelogicky je zařazena kapitola o léčivech infekčních a parazitických nemocí. Zatímco pasáž o protibakteriálních léčivech se mi nezdá být dostatečně probraná, část o parazitárních infekcích a malárii je podrobná až příliš. Velmi stručná je kapitola o nádorech a současnou rozsáhlou problematiku protinádorové terapie ani nemůže pokrýt. Kapitola „Steroidy“ je dosti nesourodá, protože probírá jak kortikosteroidy, tak pohlavní hormony a antikoncepční látky, u posledních zmíněných jsou uvedeny důležité údaje o prospěšnosti i riziku jejich používání. Kapitola o léčivech revmatických onemocnění by si zasloužila umístění blízko analgetik. Její
NAD KNIHOU předností je pěkná stať o normálním kloubu a zánětlivé artritidě. Onemocněním, o němž by mohla být naše populace informována lépe, je osteoporóza. Důležité jsou poskytnuté informace o vitaminech. Poslední čtyři kapitoly částečně splňují očekávání, které vzbuzuje titul publikace. V kapitole „Nápoje lásky a afrodiziaka“ jsou uvedena i léčiva erektilních dysfunkcí, včetně známé Viagry. Následující kapitola shrnuje údaje o rekreačních a zneužívaných drogách. Velká stať je věnována alkoholu a léčbě alkoholizmu, zmíněny jsou i některé halucinogeny. V kapitole „Jedy“ se čtenář dozví důležité informace o anorganických a živočišných jedech. Závěrečná kapitola popisuje vývoj nových léků. Domnívám se, že je i pro laika užitečné, jestliže se dozví, jak nákladný je vývoj nové-
„P
řírodní vědy a matematika jsou odedávna pevnou součástí lidské kultury, a nadto je náš život stále více určován tím, jak využíváme vědecké myšlenky a objevy. Pokrok přírodních věd a matematiky má – odhlédneme-li od některých výkyvů – stále větší vliv na historii lidstva.“ Těmito slovy začíná předmluva rozsáhlého chronologického slovníku hlavních výsledků přírodních věd a matematiky od desátého tisíciletí př. n. l. do roku 1990. Projekt zaštítila Saská akademie věd a řídil jej doc. dr. Karl-Heinz Schlote, který je na této akademii vedoucím oddělení dějin přírodních věd a matematiky. Na zadní straně obalu vydavatel uvádí, že počet hesel přesahuje 13 000. Publikace je rozdělena na devět časových etap. Pro zajímavost uvedu, jak jsou etapy členěny a jaký je jim věnován prostor. Prehistorie a rané vyspělé kultury zabírají 15 textových stran, tisíc let kultury řecko-helenistické spolu se starými kulturami Dálného východu (600 př. n. l. – 500 n. l.) 43 stran, tisíc let středověku (501–1450) pokrývá 65 stran. Sto padesáti letům renezance, humanizmu a reformace (1451–1600), kdy se začala evropská věda probouzet, je věnováno 43 stran, sto sedmdesáti letům vědecké revoluce a racionalizmu (1601–1770) 132 stran, sto rokům nástupu průmyslového hospodářství (1770–1870) 214 stran. Období čtyřiceti let průmyslového vývoje (1871–1913) pokrývá 150 stran, léta rozvoje moderní přírodovědy (1914–1945) 108 stran. Poslední etapou je čtyřicet let studené války (1945–1990), jimž bylo poskytnuto 158 stran. Soupis hesel je doplněn seznamem nositelů Nobelových cen s charakteristikou oceněných prací, seznamem excerpované literatury, rejstříkem osob a věcným rejstříkem. Hesla jsou stručná, za datem události a jménem osobnosti následuje většinou citace titulu stěžejní práce (nikoliv už místo vydání a rozsah) a charakteristika hlavního výsledku. Hned u jména je šifra příslušného vědního oboru. V rejstřících jsou (ne vždy) uvedena data osobnosti a rok, u kterého se s příslušným jménem či termínem může čtenář setkat,
ho léku a jak dlouho trvá. Uvedena je i stať diskutující potřebu užívání experimentálních zvířat pro vývoj nových léků. Na konci knihy je slovníček použitých výrazů, které umožňují čtení textu i laikům. Po věcném rejstříku následuje rejstřík léčiv dostupných u nás. Publikace „Léky, drogy, jedy“ je zajímavá především pro nelékařskou veřejnost. Nejde o farmakologii v pravém slova smyslu, ale čtenář se dozví mnoho o užitečnosti konkrétních léčiv proti různým onemocněním, ale také o možnostech jejich toxického působení. Text je čtivý nejen díky vhodně zvolené formě, ale i zásluhou dobrého překladu. Knihu lze doporučit neodborníkům, aby získali informace o léčivech a o některých nemocech, s nimiž se často setkáváme. Sixtus Hynie
a opět šifra vědního oboru. V textu ani v rejstříku nejsou zmiňovány národnost a místo působení dané osobnosti, nicméně zběžnou prohlídkou rejstříku lze zjistit, že jmen, která se nějakým způsobem vztahují k českým zemím, je 36: Agricola, Blaschke, Bolzano, Brahe, Bürgi, Čech Ed., Czermak, Divic (pozn. aut.: míněn Prokop Diviš – chyba je jak v rejstříku, tak v textu), Doppler, Ercker, Freud, Gentzen, Gödel, Heyrovský, Holub Em., Janski, Kepler, Kekulé, Kolačný, Komenský-Comenius, Lampa, Landa St., Mach, Macháček V., Marci, Mendel, von Mises, Nečas J., Pošepný, Prochaska, Purkinje-Purkyně, Radon, Strouhal Č., Vopenka, Widmann, Zalužanský (vše uvádím přesně podle slovníku). Za předpokladu, že autoři vybírali seriózně, svědčí (teoreticky) jejich výběr buď o tom, že česká věda nemá ve srovnání s vědou světovou dost vysokou úroveň, nebo o tom, že příliš neproniká do světa. Je ovšem také možné, že autoři publikace nejsou s českou vědou dost obeznámeni. Problém může být i v tom, že česká literatura z historie vědy nepronikne na světové fórum, protože není přeložena do světových jazyků. Autoři byli ovlivněni zvláště německou historickou literaturou, o čemž svědčí heslo uvedené u roku 1348: V Praze založena prvá univerzita v německém císařství. Je to zvláštní, protože třeba u r. 1441 je lakonicky zmíněno: založena univerzita v Bordeaux. Nadto ve věcném rejstříku heslo „Prag“ či „Praha“ nenajdeme a u hesla „univerzita“ není rok 1348 uveden mezi vznikem německých univerzit, ale u podřazeného hesla Československo. Inu nebude to mít čtenář při hledání jednoduché, s čímž se však u takto rozsáhlých děl, nabitých faktografií, musí počítat – žádný projekt tohoto typu se neobejde bez určitých nedostatků. Jako celek je tato publikace dobrou pomůckou pro každého, kdo se zabývá širšími otázkami vědy, popularizuje vědu nebo se chce jen trochu seznámit s některým vědním oborem, který je mimo jeho specializaci. Jde o publikaci, která by v knihovnách neměla chybět, a vzhledem k tomu, že je vydána i na CD nosiči, je její používání velmi pružné. Jaroslav Folta
KARL-HEINZ SCHLOTE (ed.): Chronologie der Naturwissenschaften Verlag Harri Deutsch, Frankfurt am Main 2002, 1258 stran, ISBN 3-8171-1610-1 (s CD ISBN 3-81711610-X)
http://www.vesmir.cz | Vesmír 82, říjen 2003
597
