Náboženská symbolika židovského hřbitova v Miroslavi

MASARYKOVA UNIVERZITA

Filozofická fakulta Ústav religionistiky

(magisterská diplomová práce)

Náboženská symbolika židovského hřbitova v Miroslavi Petra Čtvrtníčková

Vedoucí práce: PhDr. Dalibor Papoušek, PhD. 2008

Čestně prohlašuji, že tuto práci jsem vypracovala samostatně na základě uvedené literatury a odborných konzultací. V Brně dne 12.12.2008 Petra Čtvrtníčková 1

Děkuji paní L. Ryšavé a její dceři Daniele Bednaříkové za zpřístupnění hřbitova a cenné informace, Ing. Klenovskému za poskytnutí fotografií, J. Haidlerovi za překlad z hebrejštiny a PhDr. Daliboru Papouškovi za vedení práce a poskytnutí odborných konzultací.

2

Obsah OBSAH.......................................................................................................................................3 ÚVOD.........................................................................................................................................5 HISTORIE POHŘBÍVÁNÍ......................................................................................................7 SYMBOLIKA ŽIDOVSKÝCH NÁHROBKŮ.....................................................................21 HISTORIE ŽIDOVSKÉ OBCE V MIROSLAVI................................................................29 ŽIDOVSKÝ HŘBITOV MIROSLAV..................................................................................41 JAZYK......................................................................................................................................46 TYPY NÁHROBKŮ NA ZÁKLADĚ UKOTVENÍ V ZEMI...........................................................................47 PROBLEMATIKA PODSTAVCŮ.........................................................................................................48 SYMBOLIKA..............................................................................................................................49 KAMENICKÉ FIRMY......................................................................................................................52

PŘÍKLADY NĚKTERÝCH NÁHROBKŮ..........................................................................54 NÁHROBEK JICCHAKA SPITZERA...................................................................................................54 BETTI SPITZER..........................................................................................................................56 ASCHER LAMBERG.....................................................................................................................58 RAFAEL KÖNIG.........................................................................................................................60 JOSEF HAHN.............................................................................................................................62 WILHELM KÖNIG......................................................................................................................64 REBEKA KÖNIG.........................................................................................................................66 SEBA TAUSIG............................................................................................................................68 ELIZABETH WEINIGER................................................................................................................70 MARIA RATTINGER....................................................................................................................72 HŘBITOV V MIROSLAVI Z KOMPARATIVNÍHO POHLEDU...................................74 METODOLOGICKÉ UCHOPENÍ VÝZKUMU HŘBITOVA V MIROSLAVI.............77 STAV HŘBITOVA PŘED REKONSTRUKCÍ...........................................................................................81 ZÁVĚR.....................................................................................................................................84 3

PŘÍLOHA................................................................................................................................86 POUŽITÁ LITERATURA...................................................................................................201 RESUMÉ................................................................................................................................204 SUMMARY...........................................................................................................................205

4

Úvod Úkolem této práce, jak samotný její název vypovídá, bude ucelený popis hřbitova v Miroslavi, se zaměřením na symboliku židovských náhrobků tohoto hřbitova. Náhrobky na starých židovských hřbitovech jsou vždy svého druhu sochařským dílem, plastikou, a jejich výzdoba patří k tradičním židovským uměním, jako byla textilní tvorba, zlatnictví, rukopisné a grafické práce.1

Citát z knihy Tomáše Pěkného velice dobře vystihuje fenomén, jakým židovský náhrobek bezesporu je. Jedná se o skutečně umělecké dílo, které je nedílnou součástí poznávání židovské kultury. Na základě použitých materiálů, tvaru náhrobní stély a také symbolů a dekoračních motivů lze náhrobek datovat do doby jeho vzniku a dozvědět se mnoho cenných informací o jeho majiteli. Je tak velice často jediným zdrojem poznání, neboť nese i informace, které v matrikách a jiných úředních dokumentech nejsou zaznamenány. Právě detailní průzkum hřbitovů, včetně symboliky náhrobních kamenů, je jednou z možností, jak získávat nové poznatky o židovské kultuře in situ. Celá má práce je rozdělena do několika pododdílů, aby tak byla zaručena její lepší přehlednost a názornost. První část je tvořena obecným pojednáním o vývoji pohřbívání v judaismu tak, jak se proměňovalo v průběhu staletí. I když Židé vždy byli svými zvyky jaksi vyčleněni z okolního světa, nelze popřít, že by jím zároveň nebyli ovlivňováni. Proto i ty pohřební zvyklosti, které nebyly přesně dány tradicí, měnily svou tvář v závislosti na prostředí. To platí beze zbytku o samotných náhrobcích a symbolice, kterou nesly. Postupně nebyla jen čistě židovského původu, ale můžeme zde postřehnout i jiné vlivy, zejména křesťanské. Proto seznámím čtenáře s nejrozšířenějšími symboly, které může na židovských hřbitovech u nás i v zahraničí objevit. Ty nejčastější se opakují téměř na každém hřbitově, jiné jsou velice specifické a vzácné. Bohužel se mnoho cenného materiálu nezachovalo vzhledem k masivnímu ničení židovských hřbitovů. Některé z nich mizely v důsledku rozšiřování měst, kdy byly náhrobky používány jako stavební materiál, jiné přetrvaly až do doby holocaustu, aby byly vyhlazeny stejně, jako mělo být vyhlazeno celé židovstvo. V druhé části přiblížím čtenáři historii miroslavské židovské obce, se kterou nás ve svém 1

Tomáš Pěkný. Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha, Sefer, 2001, str. 594.

5

článku nejpodrobněji seznamuje Hugo Gold.2 Následně přijde detailní rozbor miroslavského hřbitova, včetně soupisu všech náhrobků. Práce je doplněna obrazovým materiálem, ve formě fotografií všech náhrobků a symbolů. Miroslavský hřbitov jsem si vybrala jako názorný příklad toho, jak může být i značně poničený hřbitov obnoven do takřka původní podoby. Díky mnoha mecenášům a přispěvatelům došlo k opětovnému postavení všech spadlých náhrobků, jež mohou i nadále plnit svoji funkci připomínat zemřelé, kteří pod nimi leží. Hlavní metodickou pomůckou mi při psaní práce byly především dvě publikace. Tou první je kniha od Otto Munelese Starý židovský hřbitov v Praze3. I když od té doby bylo napsáno mnoho dalších publikací, Munelesova kniha je stále jakýmsi odrazovým můstkem. Aby byla zachována korektnost a reflexe Munelesových výkladů, je text porovnáván s dalšími díly, jejichž seznam čtenář najde v závěru práce. Druhou, českou publikací je kniha Evy Grunové a Jaroslava Klenovského Židovská obec v Moravském Krumlově4. Ze zahraničních děl s touto tématikou jsou cennými především ta, zabývající se německými židovskými hřbitovy. Jsou ukázkou dokonalého vědeckého zmapování zkoumaného materiálu. Při přepisu hebrejských slov do latinky jsem se řídila slovníkem Judaismus, křesťanství, islám5. Při přepisu německých textů náhrobků je použito značení tzv. Leydenského systému, kde [ ] slouží jako označení nečitelného, či chybějícího textu o větším rozsahu. Tam kde chybí, nebo je nečitelný, přesně zjistitelný počet znaků, je použito značení [ . . . . .], kde tečky zároveň určují počet těchto znaků.6

2

Hugo Gold. Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, Brno, Jüdischer Buch

und Kunstverlag, 1929. 3

Otto Muneles Milada Vilímková. Starý židovský hřbitov v Praze, Praha, SPN, 1955,

4

Eva Grunová – Jaroslav Klenovský. Židovská obec v Moravském Krumlově, Moravský Krumlov, Město

Moravský Krumlov, 2002. 5

Helena Pavlincová Břetislav Horyna. Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc, Nakladatelství Olomouc, 2003.

6

Viz Ladislav Vidman. Psáno do kamene (Antická epigrafie), Praha, Academia, 1975.

6

Historie pohřbívání Židovská tradice má pro hřbitov hned několik pojmenování. Bejt hakvarot, neboli dům hrobů. Hebrejskoaramejsky se potom hřbitov nazývá bejt almin, dům věčnosti, nebo věčný dům. Toto označení je převzato z knihy Kazatel 12,5: „Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou odcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.“ Je v něm obsaženo jak spočinutí v pokoji, tak očekávání věčnosti. Dalším názvem je potom bejt hachajim (dům života), který je převzat z knihy Job 30,23: „Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.“ Vzhledem k monoteistické víře, doprovázené mnoha pravidly a omezeními, vytvořili si Židé naprosto ojedinělou náboženskou i sociální kulturu. Jedná se o rozsáhlý systém pravidel týkajících se jejich jídla, styku s okolím i pohřebních zvyklostí. Otázku pohřbívání a s ním spjatých zvyklostí je možné vysledovat do dávné minulosti. Bylo nutné zajistit vše potřebné, aby nebyl nijak ohrožen posmrtný život mrtvého. Proto se kolem pohřbu a následného místa uložení rozvíjí celá síť příkazů a zákazů a také jeden samostatný umělecký celek. Vztyčování kamenného bloku, který sloužil pro označení hrobu, bylo běžným zvykem, se kterým se setkáváme již ve starověkém Egyptě. Zde jsou přítomny první doklady kamenných stél vztyčených na počest nebožtíka, doplněných většinou výjevem z jeho života a jménem. I Mezopotámie znala zvyk vztyčování stél, ovšem za jiným účelem, než tomu bylo právě v Egyptě. Stély zde byly pouze připomínkou důležitých politických událostí, nikoliv mrtvých.7 Zvyk označovat hrob nebožtíka kamenem, který by nesl jeho jméno a rok úmrtí, nebyl rozšířen ani v samotné Palestině. Kameny se používaly maximálně na označení místa pohřbívání, a to z důvodu zachování čistoty, neboť kontakt s mrtvým byl znečišťujícím aktem. Rovněž se s nimi ohraničovaly celé hřbitovy, v takovém případě se kameny natíraly pravidelně vápnem, aby byly dobře viditelné. Hlavní snahou bylo udržet i po smrti pouta s celou společností a předky. Proto se vyskytují výhradně rodinné hrobky. Na doklad tohoto tvrzení se uvádí verš z Bible, kde tento zvyk stvrzuje samotný Jákob. Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně, která je na poli Chetejce Efróna, do jeskyně na poli Makpele, naproti Mamre v Kenaanské zemi; to pole koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob. Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, 7

Otto Muneles Milada Vilímková. Starý židovský hřbitov v Praze, Praha, SPN, 1955, str. 2728.

7

tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu.8

Již od starší doby bronzové se tedy k pohřbívání používají jeskyně a vápencové skály. Ty jsou dost prostorné na to, aby poskytly útočiště pro pohřeb celé rodiny, nebo rodu o několika generacích. Postupně se nevyužívají jen jeskyně přírodní, ale začínají se hloubit umělé šachtové hroby, jejichž vchod je zatarasen velkým kamenem. V těchto uměle vytvořených hrobkách na jednotlivých vyhloubených lůžkách ležela těla mrtvých.9 Význam přikládaný důstojnému pohřbu ve starověkém Izraeli vyplýval ze strachu zůstat nepohřben. Dokladem jsou četné zmínky v Bibli (Dt 28,26; Jr 22, 19). Pokud už byla v případě významných osobností starověkých Hebrejců kamenná stéla vztyčena, nenesla žádné nápisy. Jako názorný příklad tohoto faktu je opět použit odkaz na Bibli, konkrétně hrob Ráchel, jejíž pohřeb je zmíněn v knize Genesis 35, 1920. „Ráchel umřela a byla pohřbena u cesty do Efraty, což je Betlém. Jákob nad jejím hrobem postavil pamětní sloup, a to je památník Ráchelina hrobu až dodnes.“ Vznik památníku nejjednodušší formy je také shledáván v jednotlivých na sebe navršených kamenech, při jejichž sestavování pomáhali příbuzní a přátelé zemřelého. Tato teorie zároveň vysvětluje tradici kladení kamínků na hroby zemřelých při návštěvě hřbitova.10

Otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry je na biblické texty přenesena pozdější tradice, která tak sama sebe potvrzuje a snaží se legitimizovat určité zvyklosti tím, že je klade již do biblických dob. Archeologie dokládá, že Izraelité spíše přijali způsob pohřbívání od původních obyvatel Palestiny. Z náboženského hlediska bylo důležité zabránit znečišťujícímu kontaktu s mrtvým.11 Móda stavět mrtvým velice nákladné a zdobené hrobky přichází až s přijímáním vlivů řeckých v 1. století n.l. Souviselo to s rivalitou zámožných rodin, které skrze monumenty dávaly najevo svoje bohatství a moc. Tyto praktiky byly zakázány Šimonem Gamalielem s odůvodněním, že zbožní mají být připomínáni skrze svoje slova a je zcela mylné si myslet, že 8

Bible, Gn 49,29.

9


10

Iva Steinová. „Bejt olam – pohřbívání v židovské tradici“, Zprávy památkové péče, 64/6, 2004, str. 521.

11

Bedřich Nosek. Heslo „pohřeb“, Helena Pavlincová – Břetislav Horyna (eds.). Judaismus, křesťanství, islám,

Olomouc, Nakladatelství Olomouc, 2003, str. 167.

8

bez kamene by byli zapomenuti.12 Obecně se dá říci, že antickým pohřebním zvyklostem se přizpůsobovali spíše Židé diaspory, v samotné Palestině se prosazovaly jen velmi okrajově. Ani v gaonském období nebyl tento zvyk mezi Židy na Východě zakořeněn.13 Mimo Palestinu zůstali po zákazu věrni zvykům Řeků a Římanů stavět památník se jménem zemřelého a úvodní frází „zde leží“ pouze někteří Židé. Z této doby pochází i zvyk používat na nich biblické verše, které se posléze staly ustálenými formulemi. Takovým byla třeba pasáž z proroka Izajáše 57,2: „Pokoje dosáhne ten, kdo jde správnou cestou. Odpočine na svém loži.“14 Už v této době byly nápisy doplňovány symboly, z nichž se nejčastěji vyskytoval sedmiramenný svícen, podle citátu: „Duch muže je svícnem Boha“. Dále najdeme šofar, hrozen, list palmy, či nádobu na olej. Tyto symboly jsou ve velkém množství doloženy rovněž v katakombách, jejichž nejznámějším příkladem jsou katakomby na Monteverde, Via Labicana, Vigna Randanini.15 Nedá se s jistotou říct, kdy se hebrejské nápisy na náhrobcích staly běžnou zvyklostí Židů v Evropě. Od 4. století nastává poměrně dlouhý úsek, ve kterém nám chybí doklady o pohřebních zvycích. Končí zde také přímá návaznost na antickou tradici. Znovu se náhrobky sporadicky objevují až ve století šestém, odkud máme zachován kámen z Tortossy a kámen z Narbonne.16 Charakteristickým znakem náhrobků středověku byla jejich stylová jednoduchost. V pozdním středověku se stávají epitafy mnohem nákladnějšími a propracovanějšími, objevují se i symboly pro různá povolání, které jsou okrasným doplňkem nápisů. Na německých hřbitovech najdeme i znaky domů, ve kterých nebožtík žil, figury draků apod. U nás jsem se se symbolem draka na žádném hřbitově nesetkala, patří zřejmě k sefardské tradici. Objevují se rovněž zobrazení lidského těla, což je pro židovské umění neobvyklé vzhledem k zákazu takového zobrazování. Tyto příklady však najdeme i na hřbitovech českých, zejména na Starém židovském hřbitově.17 Freema Gottlieb se nad tímto faktem rovněž pozastavuje. 12

Jacobs, Joseph – Broydé, Isaac. „Tombstones“,

Jewish Encyclopedia

[online], 2001,

Jewish Encyclopedia

[online], 2001,

<www.jewishencyclopedia.com>, [cit. 20080706], str. 1. 13

Jacobs, Joseph

– Broydé, Isaac. „Tombstones“,

<www.jewishencyclopedia.com>, [cit. 20080706], str. 2. 14

Bible, Iz 57,2.

15


16


17

Viz Freema Gottlieb. Symboly židovského života: Mystický výklad náhrobních reliéfů, Praha, Tvorba, 1997, str.

10.

9

V judaismu panovalo obecné tabu zobrazování lidské postavy. O to přísnější bylo potom jistě tehdy, pokud se týkalo zobrazování polonahých žen. Jak je však vidět, ani zákaz zobrazení nezabránil některým vyjímkám. Muneles přičítá výskyt tohoto symbolu na náhrobních kamenech 17. a 18. století jeho převzetí z ilustrace Pražské hagady ze 16. století. Zde najdeme verš 16, 7: „Rozmnožil jsem Tě jako rostliny polní i rozmnožena jsi a zveličena a přišlas k největší ozdobě. Prsy Tvé oduly se a vlasy tvé zrostly, ač jsi byla nahá a nezakrytá.“18 Materiál, ze kterého byly náhrobky vytvářeny, se lišil podle jednotlivých období a také podle lokality, ve které vznikaly. Zpočátku se jednalo o stély z pískovce, jednoduchého, obdélníkového tvaru. Kolem okraje bylo rámování, které zároveň vytvářelo alespoň částečnou ochranu nápisu, neboť poněkud vystupovalo oproti zbytku plochy náhrobního kamene. Později, s příchodem nového materiálu, růžového mramoru, se mění styl náhrobků. Objevuje se písmo tesané ve vysokém reliéfu. Již od 12. století se horní část náhrobku zaobluje, kopíruje tvar písma a vyvíjí se náhrobek s půlkruhovým zakončením. Tento typ pak zůstává zachován až do 19. století. Poskytuje ve své horní části dostatečný prostor pro symbolická vyobrazení. Tyto symboly se však začínají ve větší míře vyskytovat až od doby baroka, kdy se náhrobky stávají bohatšími.19 Půlkruh symbolizoval oblohu nad námi a spojoval tak nebožtíka ležícího pod zemí s nebem. Zatímco tvar náhrobku se příliš neměnil, v oblasti symboliky dochází k uměleckému boomu. V 18. století se objevují plastické voluty, které tvoří jakési okrasné rámování. Ke konci století jsou to potom například různé druhy ovoce v plastickém reliéfu, což jsou druhy ozdob, které známe i z křesťanských hřbitovů. Postupem času dochází k neustálému prodlužování tvaru stély, které je na druhé straně doprovázeno jejím zúžením. Dalším prvkem, známým již v 17. století, ale nyní používaným v mnohem větší míře, jsou architektonické prvky sloupů, pilastrů apod. V 19. století se potom vrací jak na židovské, tak na křesťanské hřbitovy jednoduchost. Ta odpovídá současnému stylu, klasicismu. 20 V období emancipace, tedy v druhé polovině 19. století, se náhrobky mnohem víc podobají křesťanským. S tím souvisí i používání národního jazyka namísto hebrejštiny. Postupem času se měnily především materiály, ze kterých byly náhrobky vyráběny. Do 18

Freema Gottlieb. Symboly židovského života: Mystický výklad náhrobních reliéfů, Praha, Tvorba, 1997, str. 10.

19

GELSENZENTRUM, Portal für Stadt und Zeitgeschichte: „Die Jüdische Friedhofskultur“, [online],

2008,, [cit. 20080731], str. 6. 20


2008,, [cit. 20080731], str. 6.

10

poloviny 19. století byl používán především pískovec, a to rozličných kvalit. Ovšem posléze se začínají uplatňovat také jiné druhy kamene, mezi nimi především leštěná žula a mramor. Tvar náhrobku se lišil i příslušností obce k Aškenazům, či Sefardům. Aškenázové většinou umísťovali náhrobek vzpřímeně, zatímco Sefardové jej pokládali horizontálně na hrob samotný. Zvyk vyřezávat hebrejské nápisy na náhrobky se zřejmě vyvinul mnohem později na Východě, než v Evropě samotné, protože v gaonské literatuře o něm nenajdeme žádnou zmínku........I když byly náhrobky zvykem, nebyly povinností (Šulchan Aruk, Yoreah De’ah, 364) a každý židovský hřbitov obsahuje nějaké hroby, které náhrobek postrádají.21

Hroby významných osob byly vztyčovány ve tvaru sarkofágu, který nesl samotný nápis. Byly vyzdobeny ornamenty, měly napodobovat postel. Tento typ hrobky je znám jako tzv. tumba, sarkofág, v jidiš nazývaný häuslech, hebrejsky ohel. Byly výsadou velice významných osobností, nejčastěji rabínů. Jak je známo, pohřeb se konal co nejdříve od úmrtí, většinou hned druhý den. Tento zvyk souvisel s klimatickými podmínkami, které panovaly v původní vlasti Židů, Palestině. Pohřbívat se nesmělo pouze o šabatu a na svátek Jom kipur. Stéla se vztyčovala do jednoho roku od data úmrtí (tzv. jarcajt). Letopočty se většinou uváděly od doby stvoření a rok byl upřesněn uvedením dne v měsíci. Někdy je vše doplněno rovněž datem podle křesťanského kalendáře. V diasporní komunitě bylo založení hřbitova záležitostí, která se neobešla bez problémů. Někdy bylo nutné dlouho čekat na povolení příslušných úřadů. Proto mnoho obcí nemělo svůj vlastní hřbitov a mrtví byli pohřbíváni v obcích sousedních. Ústřední myšlenkou byl pokoj a jeho poskytnutí zemřelému na věčné časy. Talmud pro pohřebiště ustanovuje mnoho předpisů, které by měly být dodržovány. Jedním z nejdůležitějších byla nenarušitelnost hrobů, pohřbený měl zůstat na místě svého pohřbu už navěky. Náhrobek byl jeho nezcizitelným majetkem. Exhumování mrtvých se mělo provádět jen ve velice výjimečných případech, především pokud šlo o převezení pozůstatků do Palestiny. Ovšem jedna věc je teorie a druhá praxe. Židovským hřbitovům bylo vyhrazeno jen omezené místo a po určité době již jejich plocha nebyla dostačující. V takovém případě byla na stávající hroby navezena vrstva nové půdy, do níž se pochovávali nově zemřelí a staré 21

Joseph Jacobs

– Isaac Broydé. „Tombstones“,

<www.jewishencyclopedia.com>, [cit. 20080706], str. 2

11

Jewish Encyclopedia

[online], 2001,

náhrobky byly vyzvednuty do stejné úrovně. Takovým příkladem je židovský hřbitov v Praze, kde bylo navýšení místy až dvacetinásobné.22 Toto není jediný příklad, jak bylo možno čelit nedostatečnému prostoru. Najdeme tak hřbitovy, kde docházelo k navrstvení hrobů jen v jednom místě, nebo kde byly náhrobky dodatečně zasazovány do vnitřních stěn ohradních zdí.23 Právě v těchto případech byl zákaz porušovat hroby často opomíjen a raději se volil kompromis, který by byl co nejméně drastickým zásahem do hřbitova. Židé měli rovněž odlišné představy, co se týkalo starosti o hroby svých blízkých. Proto je květinová výzdoba hrobů jen velice ojedinělou záležitostí. 24 Uvidíme však, že Miroslav je zrovna jedním z těch hřbitovů, kde byla květinová výzdoba zřejmě obvyklým jevem. Je to dáno jistě tím, že pochází z mladší doby, kdy přiblížení se křesťanské tradici bylo větší. Hrob se měl stát spíše součástí krajiny, jakousi nedílnou součástí. Aby klid nebožtíků nikdo nerušil, byl hřbitov opatřen bránou, která jej chránila před vstupem nezvaných hostů. Uzavření hřbitova na šabat a sváteční dny bylo jedním z židovských příkazů, neboť tyto dny měly být dny radosti a ne smutku. Hřbitov musel být ve svojí opuštěnosti přesto ošetřován a opatrován, zdi, brána a cesty musely být udržovány, keře a stromy prořezávány. Mrtví byli pohřbíváni do řad. Ovšem neexistovala žádná platná tradice, ve kterém směru mají být mrtví pohřbeni. Téměř každý hřbitov má svoje vlastní uspořádání s budovou, která sloužila na očišťování mrtvých před samotným pohřbem. Proto pozorovatel může na hřbitově sledovat buď do řad uspořádané náhrobky, nebo naopak takové, které jsou bez ladu a skladu poskládány nahodile vedle sebe. Obecně se dá říci, že starší hřbitovy měly náhrobky orientovány jedním směrem, buď přibližně k východu, nebo směrem ke vchodu na hřbitov. U mladších se potom projevuje křesťanský zvyk obracet náhrobky k ústřední komunikaci. Jak Steinová dodává, z tohoto období najdeme mnoho zajímavých náhrobků zhotovených pod vlivem kubismu, či secese. 25 Na hřbitovech se většinou pohřbívalo v řadách podle časové posloupnosti a pouze ojediněle byla vynechána místa pro dodatečné pohřby příbuzných. Alespoň tak tvrdí Steinová. 22


23

Viz Iva Steinová Ibid.

24


2008,, [cit. 20080731] str. 4. 25


12

Ovšem dle mého názoru je právě miroslavský hřbitov jedním z těch, kde se dbalo i na jednotlivé rodiny, jejichž členové jsou pohřbeni vedle sebe. Na mnoha hřbitovech najdeme rovněž určitá místa, která byla vyhrazena jen dané skupině židovské obce, většinou se jednalo o koheny, levity, rabíny apod. Stejně tak měly svůj zvláštní okrsek děti, které zemřely do tří dnů od porodu, tzv. nefele. Přísný zákaz pak platil pro pohřby vzdělanců a špatných lidí ve vzájemné blízkosti. I když zobrazení mrtvého na náhrobku mělo dlouhou tradici, pro náhrobky Židů platí zákaz zobrazování lidské osoby. Přesto se pod vlivem emancipace někdy na židovských hřbitovech objeví překročení tohoto zákazu, i když jen ve velmi omezeném množství. Tak někde nacházíme i figurální skulptury. Takový hrob je třeba na židovském hřbitově v Brně, který je doplněn sochou mladé dívky a skulpturami andělů. Na některých hrobech se objevují také plastická, emajlová, nebo fotografická vyobrazení zemřelého. Hřbitov v Miroslavi je jednou z náležitých ukázek tohoto zvyku. Místo na vsazení fotografie je prakticky na každém náhrobku, který je z mladší doby. Pouze na jednom se však fotka zachovala, na hrobě Rafaela Königa. Je to pochopitelné, neboť fotografie byly velice křehké a pod vlivem povětrnostních podmínek strádaly.

V Čechách a na Moravě dnes najdeme asi kolem 350 hřbitovů. Nejstarším byl malostranský hřbitov, který již nenávratně zmizel, ale datován je k 11. století. Většina náhrobků vyskytujících se v ČR má podobu stély, tedy vztyčeného kamenného bloku, vycházejícího z macevy. Právě zde se projevuje odlišnost sefardských a aškenázských náhrobků, kde sefardské byly tvořeny deskou položenou horizontálně přímo na zemi. Na všech židovských hřbitovech tedy převládá náhrobek ve tvaru stély s pravoúhlým, popř. špicovitým zakončením. Jednotlivé doplňkové prvky jsou ovlivněny architekturou, proto se od 16. století objevují prvky renesanční, následně barokní. Klasicistní náhrobky jsou potom zakončeny do půlkruhu.26 Na mnoha hřbitovech nacházíme také tzv. zdvojené stély, které mohou mít buď společný, nebo dva samostatné podstavce. Jsou to hroby manželských párů, nebo sourozenců. Co se týče nápisů, byly dlouhou dobu pouze hebrejské, teprve po polovině 19. století se začínají objevovat i nápisy smíšené, hebrejskoněmecké a hebrejskočeské. Takovým 26


13

případem jsou náhrobky, kdy jedna strana byla popsána hebrejsky a druhá strana německy. Příklad tohoto typu náhrobku najdeme i na hřbitově v Miroslavi. V první fázi přechodu se umísťoval hebrejský nápis na přední a německý na zadní stranu. V druhé tomu potom bylo právě naopak. Písmo bylo buď jednoduše vytesáno do kamene, někdy však k jeho zvýraznění použilo barvy. V případě miroslavského hřbitova se jedná převážně o zlaté zdobení, které opět odpovídá křesťanské tradici. Na některých náhrobcích ale najdeme i jiné barvy, například červenou. Z náhrobků se dá vyčíst nejen kdo je zde pochován, ale zajímavé údaje nám poskytují i o osobě kameníka, či kamenické firmě, která náhrobek vyráběla. Z těchto údajů si uděláme dobrý přehled, kde jaká firma působila apod. Kameníci byli nejdřív pouze křesťané, teprve ve 2. čtvrtině 19. století je doložena existence kameníků židovských.27 Ne všechny náhrobky zřejmě byly ze začátku kamenné. Steinová uvádí, že je třeba počítat s velkým množství náhrobků ze dřeva, které podlehly přirozené zkáze. Jako příklad takového náhrobku uvádí dřevěnou dvojitou stélu ze hřbitova v Litni z roku 1838, která je dnes vystavena v Židovském muzeu v Praze.28 Středověké hřbitovy byly zakládány většinou uvnitř hrazených měst, i když samozřejmě najdeme výjimky. Zde se nám prameny rozcházejí. Některé, jako třeba právě Steinová, uvádí přítomnost hřbitovů ve městech, jiné se vyjadřují k jejich zakládání mimo městské opevnění. Postupně se ale uplatňuje politika vzdalovat hřbitovy od osídlení. Tuto taktiku zaujímá i Židovský systemální patent Františka II., který byl vydán 3. srpna 1797.29 Vlastnictví hřbitova se zde přiznává každému společenství, které má svého rabína a je schopno složit předepsaný poplatek. V první polovině 19. století byla většina pozemků, na kterých se rozkládaly židovské hřbitovy v držení samotné obce, jen výjimečně v rukou vrchnosti. Hřbitovy pak byly často pleněny a náhrobky použity jako stavební materiál. V 2. pol. 19. století dochází na mnoha místech k rozšiřování hřbitovů. Někdy jsou zakládány při komunálních hřbitovech, nebo jsou dokonce jejich součástí, v podobě speciálního židovského oddělení.30 Od 40. let 20. století dostává likvidace židovských hřbitovů ohromné rozměry. Je úplně zlikvidováno, nebo alespoň poškozeno několik desítek hřbitovů. Tato likvidace pak pokračuje 27


28


29


30


14

i po druhé světové válce.31 Teprve od 90. let 20. století dochází k postupné obnově židovských hřbitovů.

31


15

Nápisy na náhrobcích

Hebrejská epigrafika má svůj systém zkratek a výroků. Nejstarší hebrejské nápisy máme z židovských katakomb v Itálii, např. v Monteverde.32 Svým stylem a složením odpovídají vzorům řeckých a římských náhrobků. Většinou tak začínají klasickým úvodem „zde leží“(řecký původ), pak následuje jméno zemřelého, ve výjimečných případech nacházíme i jméno toho, kdo náhrobek vytvořil. Antická tradice židovského náhrobního nápisu končí ve 4. století n. l. Přechod z antiky do středověku je zachycen v několika nápisech nalezených v katakombách ve Venose v kraji neapolském. Je charakterizován tím, že nápisy jsou jednak jenom řecké, nebo latinské, při čemž je k nim přidáno často hebrejské „šalóm“ (pokoj),….., jednak řecké, ale psané hebrejským písmem, a konečně jen hebrejské.33

Co se týká náhrobků středoevropských, jsou za nejstarší považovány nápisy na hřbitově města Wormsu. Na těch už je patrná tradice následovaná i v dalších staletích. Je zde uvedeno jméno zemřelého, jméno jeho otce, na konci je někdy nápis doplněn krátkou eulogií. Tato obecná forma nabývá v pozdějších letech dalších podob. U významných osobností se začíná objevovat výčet jejich dobrých vlastností. Naopak zde téměř nenajdeme zmínky o věku zemřelého, pokud se nedožil opravdu vysokého věku, nebo naopak nezemřel předčasnou smrtí. Náhrobek musel nést nápis. Nejdříve se nápisy vyskytovaly jen v hebrejštině, plně vycházející z biblických předloh. V 19. století se začíná okrajově objevovat i němčina. Hebrejský text mu potom poskytuje jakési základní schéma. Nápis je ve většině případů uvozen hebrejskými písmeny np (po nikbar, po nitman), které lze překládat jako „zde leží“, či „zde byl pochován“. Druhou možností je potom zkratka tp (po tmuna), tedy ženská obdoba předchozí zkratky, nebo po tamun, „zde je pochován“, které lze použít u obou pohlaví.34 Po tomto úvodu následuje eulogie, řeč a proslov lásky, dále potom konkrétní datum úmrtí a narození. Chvála vycházela ze sociálního a náboženského postavení dané osoby. Především se cenila píle, dobrosrdečnost apod. 32


33


34

Projekt Kešet, [online], 2007, , [cit. 20080211].

16

Středověké židovské náhrobní nápisy obsahují zpravidla tyto údaje: Jméno zemřelého a obyčejně i jméno jeho otce, popřípadě označení jejich příslušnosti k rodu kněžskému (kohen, pl. kohanim), nebo k rodu levitu (levi, pl. leviím); dále příslušné tituly zemřelého a jeho otce, jako např. rabi, učenec, vznešený atd. …. V dalším textu jsou obsažena jednak pochvalná epitheta, jednak – u významných osobností – jsou vypočteny úřady, které zemřelý v obci zastával, po případě i jeho zásluhy o obec. Závěr nápisu tvoří zpravidla dobrořečení a přání, vztahující se k posmrtnému životu zemřelého. Datum u starších nápisů je na konci a vztahuje se buď na den úmrtí, nebo na den pohřbu. Od 2. poloviny 16. století se uvádí datum výjimečně také na místě prvním, což se stává pravidlem od počátku 17. století. Tyto údaje tvoří ovšem pouze základ textů, které – zvláště v pozdější době – se rozrůstají a jsou obohacovány novými a novými přirovnáními a obrazy, takže je možno říci, že tvoří zvláštní druh příležitostné hebrejské poesie doby barokní.35

U učenců a známých rabínů potom najdeme soupis jejich děl. Příkladem je i jeden z náhrobků na Miroslavském hřbitově. Konec nápisu je potom tvořen obecnými přáními a požehnáními, která se vztahovala k posmrtnému životu člověka.36 Datum se skládalo vždy z udaného roku, jména měsíce, a konkrétního dne v týdnu. Pro dny v týdnu neměla hebrejština žádné specifické pojmenování, proto byly označeny pouze čísly, stejně jako třeba v řečtině. Neděle byla prvním dnem týdne, „jom rišon“, sobota potom dnem posledním, dnem šabatu. Příkladem data je tedy: čtvrtého dne týdne, 2. nisanu, roku 303 malého letopočtu. Aby bylo možno určit přesné datum podle křesťanského kalendáře, bylo nutné znát přesně hebrejský kalendářní systém. Letopočet byl uváděn buď s tisíciletím, nebo bez něj, tzv. malým počtem. Problémy s datací odpadají na mladších náhrobcích, kde je uveden také letopočet podle křesťanského kalendáře. Velkou pomůckou je i uvedení dožitých let nebožtíka.

Jméno Z počátku bylo uváděno pouze osobní jméno zemřelého, popřípadě doplněné o jméno jeho otce. U žen je potom uvedeno jméno otce a následně jméno manželovo. Jak uvádí Muneles, ojediněle se vyskytovalo pouze jméno osobní, které již nebylo nijak blíže specifikováno. Dělo se tak podle něj v případech, kdy bylo naprosto jasné o koho se jedná a nebylo možno se 35


36


2008,, [cit. 20080731], str. 7.

17

zmýlit.37 Později se připojuje jméno rodinné. To v mnoha případech vzniká odvozením od místa původu rodiny. Takovým případem je třeba příjmení Tausk, Pardubic apod. Rovněž se rodinná jména vyvíjejí z označení povolání. Velká modalita se projevovala i u osobních jmen žen. Jednak vycházela z hebrejské tradice, používala se starozákonní jména a jejich podoby. Mnoho jmen vznikalo personifikací vlastností žen, nebo přírody.

Tituly Jak už bylo řečeno, jméno muže bylo většinou uvozeno titulem, který mu v obci náležel. Asi nejznámějším takovým titulem je označení rabi, které původně odkazovalo na učitele, mistra. Později se však jeho užívání rozšířilo na obecný význam „pan“. Z tohoto důvodu byl později skutečný rabín označován spíše titulem ab bejtdin, neboli soudce rabínského soudu. Někdy se připojuje ještě označení gaon, které pochází z doby talmudických škol a deklaruje velkého učence. Pokud zastával nějakou veřejnou funkci ve správě obce, užívalo se pro něj titulu gabbaj, t.j. představený. Ten mohl být dále upřesněn, např. představený almužnické pokladny. Dále se setkáváme se slovem roš (hlava) poukazujícím na představeného obce. Zvláště čestným je potom přívlastek parnas, který byl přisouzen člověku pečujícímu o blaho obce.38

Eulogie Charakteristickým prvkem náhrobních nápisů jsou požehnání do dalšího života duše po smrti. Nejčastěji je tato formule (hbe n t) překládána jako „jeho duše je spojena poutem života“, či obdobnými slovy „budiž jeho duše vevázána do svazku života“.39 Toto požehnání je na náhrobcích zastoupeno zkratkou téměř na každém náhrobku, i když ostatní text není napsán hebrejsky. Není tomu jinak ani na hřbitově v Miroslavi, kde je tato formule přítomna na valné většině náhrobků. Toto není jediná formule, která byla používána, i když je jistě nejčastější. Další jsou například „památka jeho buď požehnáním“, „památka spravedlivého k životu v budoucím světě“, „nech ať se dožije dlouhých a dobrých dnů“, nech ať duše jeho je přijata do svazku živých“, „nech ať jeho smrt smyje všechna provinění lidu“. Tyto eulogie jsou na náhrobcích 37

Muneles Milada Vilímková. Starý židovský hřbitov v Praze, Praha, SPN, 1955, str. 74.

38


39

Projekt Kešet, [online], 2007, <www.chewra.com/pomukc/procprekladame_takhletab1.asp?navid=9>, [cit.

20082310], str. 1.

18

uvedeny jen ve zkratkách, jejich celé vypsání je velice ojedinělou záležitostí. Na náhrobcích najdeme také výčet dobrých vlastností osob zde pohřbených. U mužů se cenila především věrnost, srdečnost, spravedlivost apod. Dále vedle charakterových vlastností najdeme intelektuální vlastnosti: moudrost, úsudek, výmluvnost apod. Na mnoha hrobech nacházíme formuli „Byl to muž pokoje“. Na hrobech žen se pak nejčastěji vyskytují oslavné řeči na dobré vlastnosti žen, jako je cudnost, pilnost, čistota, a přívlastky „krásná“, nebo „milovaná“. Německé nápisy se na náhrobcích u nás objevují od 19 století. Tak vedle hebrejských chvalozpěvů nacházíme také německy psané jméno, či životní data s křesťanským datováním. Tato data jsou často na zadní straně kamene, nebo zepředu v dolní části náhrobku, někdy rozšířena o verše, hebrejština se naopak přesouvá na zadní stranu, aby nakonec došlo k jejímu zredukování na obecné formule, či úplnému vymizení. Tak se děje, když už hebrejsky umí číst a psát jen velmi malá část židovského obyvatelstva. Takovou pevně ustálenou formulí, která přetrvala věky, je například úvodní zkratka „zde leží“. Přesto, že německy psaná chvalořečení vycházela z hebrejských předloh, nedochází vždy k jejich přesné transkripci. Pokud na náhrobku zůstává zachována nějaká delší pasáž psaná hebrejsky, jedná se většinou o citáty z Bible. Tato dvojjazyčnost vyžadovala od kameníka dobrou znalost obou jazyků a nesla sebou větší finanční náklady. Samozřejmě ani vývoj a používání dvojjazyčných nápisů není všude stejný, lišil se místo od místa a rodina od rodiny. Docházelo ke snahám o přesné převedení tradičního židovského obsahu nápisu do němčiny. Tím ale na druhé straně dochází i k přejímání křesťanských vlivů a výrazových prostředků. Redukování nápisu na pouhé jméno a životní data zemřelého bylo pro židy středověku a raného novověku nesrozumitelné. Pro ně měl náhrobek smysl tehdy, pokud byl připomenutím identity zemřelého, jeho činů apod. Judaismus je „náboženstvím dobré vzpomínky.“40 Tato naprostá redukce přichází až později. Na hřbitově v Miroslavi je patrná na několika hrobech. Ve většině případů se ale i zde stále lpí alespoň na krátké pochvalné řeči.

40


2008,, [cit. 20080731], str. 8.

19

Struktura nápisu V prvé řadě je na náhrobku uvedeno, zda se jedná o pohřbeného muže, či ženu. Potom následuje eulogie, chvalozpěv, který může mít rozličnou délku a podobu. Může obsahovat dvě slova, ale může se jednat o deset řádků. Pro ženy nebyly chvalozpěvy tak dlouhé, neznamená to však, že by byly nějak ochuzeny. Po eulogii následovalo jméno zemřelého. Ženy byly uvedeny se jménem otce (dcerabat), pokud byly provdány tak manžela (manželkaešet). Jméno muže se nacházelo až za jménem otce. Přiložení jména otce, či manžela bylo důležité v době, kdy Židé ještě neměli příjmení. Pokud se jednalo o dvojité manželské náhrobky, žena byla často uvedena pouze jako dcera. Pokud se předpokládalo, že mohou být nějaké osoby omylem zaměněny, již od středověku se přidávala rodinná jména, která specifikovala danou rodinu v místě a čase. Díky těmto údajům lze dnes relativně snadno zrekonstruovat příbuzenské vztahy. Dvojhroby manželů se vyskytují nejdříve v 18. století. Jedná se buď o jednu stélu, která nese jména obou manželů, nebo o dvě stély stojící na společném podstavci. Datum je na hebrejských nápisech vždy uváděno podle hebrejského kalendáře. Datum narození se ze začátku neuvádělo vůbec. S rozšířením německého nápisu se začalo uvádět i občanské datum, tedy datum úmrtí i narození. Schéma nápisu bylo každopádně doplněno požehnáním, ať už krátkým, nebo dlouhým. Příklady některých formulí: Toto je památník..... Zde je pohřbena význačná žena, bohabojný muž..... Je to muž, žena Jméno....dcera muže....manželka muže.....družka.... dcera.... Odešel/odešla z tohoto světa Zemřel/a roku Zemřela a byla pohřbena roku

20

Symbolika židovských náhrobků Jaroslav Achab Haidler rozděluje symboly na židovských náhrobcích do čtyř skupin. Protože mi toto jeho rozdělení připadá velice přehledné, použiji ho zde i já.41 1.

Symboly, které odpovídají synagogální funkci zemřelého. Seznamují nás tedy s

povinnostmi a úkoly, které zastával v rámci židovské obce. Toto rozdělení jednotlivých úkolů je dáno již z biblických dob. Tak potomci Leviho měli za úkol sloužit v Chrámu a posléze zastávat funkci pomocníků kněžích. Potomci Aarona – kohanim – byli ustanoveni jako vykonavatelé kultu. ŽEHNAJÍCÍ RUCE KOHENŮ Tento symbol upozorňuje na hrob kohena, neboli kněze. Zde jsou tedy pohřbeni nositelé jmen Kohen, Cohn, Kahn, nebo Katz. V mnoha případech se jedná o jediný způsob identifikace příslušníka tohoto rodu. Kohenové se dědičně starali o oběti a další povinnosti spojené se službou v Chrámu, měli tedy možnost podílet se na zvelebování a správě světa společně s Bohem. Ruce zaujímají typickou polohu v podobě písmene šin, které je počátečním písmenem slova Šaddaj – Všemohoucí. Jedná se o žehnající gesto doprovázené slovy Žalmu 67,1, který je pronášen mimo Izrael pouze o svátcích, v Izraeli o svátcích a sobotách a v Jeruzalémě každý den.42 To má symbolizovat Boží přítomnost, hebrejsky označovanou jako šechina, která se vznáší nad žehnajícíma rukama kněze. Rovněž byl prostředníkem požehnání Nebes pro Izrael, tzv. velekněžským požehnáním (Nu 6:2326), během kterého se spojí ruce tak, jak je to vidět právě na symbolech vytesaných na náhrobcích. Symbol má i svůj kabalistický výklad. Vztažené ruce vysílají světelné paprsky, po nichž sestupuje šechina. Pokud kněz uděluje požehnaní, je zakázáno se mu dívat na ruce, neboť se traduje, že je nad nimi šechina přítomna.43 Dle mého názoru se jedná o jeden z nejčastěji se vyskytujících symbolů na židovských náhrobcích. Je také jedním z nejlépe identifikovatelných a naprosto nezaměnitelných. KONVICE 41

Jaroslav Achab Haidler – František Mlateček – Petr Vítámvás. Židovský hřbitov v Boskovicích, Průvodce,

Boskovice, Muzeum Boskovicka a Albert, 2002, str. 1928. 42


43


21

Tak jako žehnající ruce jsou typické pro náhrobek kohena, konvice, nebo celá souprava sloužící pro očištění, je typická pro levity. Levité sloužili před vznikem rabínského judaismu jako putující učitelé. Protože se nezúčastnili uctívání zlatého telete, dostalo se jim výsady přisluhovat kněžím v Chrámu. Umývali ruce kohenům před kněžským žehnáním, byli dveřníky, zpěváky a hudebníky při bohoslužbách.44 Právě jejich očistná funkce je vyzdvižena v podobě souprav a konvic na náhrobcích. Jedná se o džbán s vodou a nádobu, která zachycuje očistnou vodu, neboť tato voda kvůli své nečistotě nesmí dopadnout na zem. Tento symbol se tedy objevuje na náhrobcích mužů s příjmením jako Levi, Löw, Löwenstein, Levisten apod. Je to rovněž jeden ze symbolů, jejichž výskyt je vcelku častý. Je docela překvapující, že na miroslavském hřbitově jsem nalezla pouze tři jeho zástupce. MOHEL Mohel byl dalším důležitým členem židovské obce. Staral o obřezávání narozených chlapců. Proto jeho náhrobek zdobil symbol obřízkového nože. Tento symbol je však na hřbitovech v Čechách a na Moravě velice vzácný. Nalezneme ho například v Brně. SVITKY TORY Pokud se na náhrobku nějaké osoby, v tomto případě pouze muže, vyskytuje tento symbol, jedná se o hrob skutečného znalce Tóry, popř. zde může být pohřben písař, či knihtiskař. Tóra může mít ve vyobrazení hned několik podob. Buď je ztvárněna v podobě svitků, tak jako na miroslavském hřbitově, nebo ve formě dvou kamenných desek. V některých případech je ještě podpírána, či nesena dvěma lvy. Pokud se na náhrobku vyskytovaly přímo svitky Tory, jednalo se ve většině případů právě o opisovače. Svitky mohly být nahrazeny jinou variantou, jako třeba knihami, či policemi knih, které ovšem mohly označovat pouze člověka studovaného, ne přímo opisovače Tory. Dál mohlo být přítomno pero, svícen apod.45 NŮŽ Jednalo se o košerácký nůž, který se používal při porážce zvířat. Usmrcení zvířat a jejich následná konzumace se řídila přísnými pravidly, aby nedošlo ke konzumaci něčeho nečistého. 44


45


Boskovice, Muzeum Boskovicka a Albert, 2002, str. 21.

22

Košerák, neboli šochet, byl tím mužem, který dohlížel na všechna tato pravidla. Ovšem nůž, stejně jako šofar se na našich hřbitovech vyskytuje jen velmi zřídka. KASIČKA Symbolem kasičky, či pokladničky byl označen člověk, který se staral o chudé, shromažďoval potřebné finance i materiální zázemí. K tomu byly určeny speciální spolky, které lidi za tímto účelem sdružovaly. Asi nejznámějším bylo pohřební bratrstvo, tzv. chewra kadischa. To zajišťovalo, aby každý, i ten nejchudší člověk, byl pohřben. Příkladem tohoto symbolu je například náhrobek Davida Koritschonera v Mikulově. Tento motiv se objevuje na jižní Moravě od druhé čtvrtiny 19. století. Nejstarším je právě mikulovský náhrobek z roku 1829. Tradice používání motivu pokladničky coby dokladu činnosti pohřbeného pokračuje na jižní Moravě , zejména v Ivančicích, ještě v druhé polovině 19. století.46

Na hřbitově v Miroslavi je pohřbeno hned několik členů tohoto spolku. O jejich bohulibé činnosti se dočítáme v pochvalných verších na jejich osobu. Bohužel ani v jednom případě zde není symbol přítomen. 2.

Symboly s hlubší biblickou symbolikou (stromy, svíce, sloupy, rostliny, koruny a

některé figurální motivy). KORUNA (Keter) Koruna je jedním z motivů, který na židovském náhrobku najdeme poměrně často. Má mnoho podob, bývá zobrazována buď samostatně, nebo v kombinaci s dalšími symboly, jako jsou například lvi. „Základním písemným zdrojem pro zobrazení motivu koruny v židovském umění je traktát z Pirkej avot: „Existují tři koruny: koruna Tóry (KETER TORA), koruna kněžství (KETER KEHUNA), a koruna vlády (KETER MALCHUT), ale koruna dobrého jména (KETER ŠEM TOV) je nade všemi.““47 Každá z těchto čtyř typů korun náleží určité skupině lidí. Koruna kněží se vztahuje ke 46

Iva Steinová – Andrea Jelínková. „Náhrobky se symboly činností a povolání. Příklady z moravských

hřbitovů“, in: Petr Pálka (ed.). Židé a Morava, Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2007, str. 52. 47

Iva Steinová – Andrea Jelínková. „Motiv Keter Tora na náhrobcích“, in: Petr Pálka (ed.). Židé a Morava,

Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2006, str. 15.

23

skupině kohenů, koruna Tóry patří skupině starců, u kterých se předpokládala právě moudrost, jež je dána mnohaletým studiem a zkušenostmi. Nakonec koruna dobrého jména náleží každému, který ve společnosti koná záslužné činy a požívá tak úctu od všech lidí obce. Jako jediná je tak přístupná všem. Pokud jde o zobrazení koruny na náhrobku, není mezi nimi určen konkrétně nějaký rozdíl, není jim vyhrazen jen určitý způsob zobrazení. Odlišit mezi jednotlivými typy jde většinou pouze podle doprovodného vysvětlujícího nápisu, který je u koruny umístěn. Pokud není motiv koruny doprovázen nápisem, záleží čistě na interpretaci pozorovatele. Podle Steinové motiv Keter malchut na sepulkrálních památkách nenacházíme.48 Tedy ne v její zjevné, slovy popsané podobě. Ovšem interpretovat některé symboly právě jako Keter malchut není vyloučeno. Podle autorky tak lze označit především zobrazení koruny ve spojení se symbolem lva, které má symbolizovat důvěru v příchod Mesiáše. Ten měl vzejít z kmene Jehuda, kterého byl lev rovněž symbolem. Pokud jde o Keter kehuna, je ve většině případů doplněna vyobrazením žehnajících rukou kohenů. Nejčastěji je na náhrobcích používána Keter šem tov, tedy koruna dobrého jména. Jak bylo řečeno na začátku, mohl ji získat každý, kdo se choval patřičným způsobem. Pro lepší identifikaci je tato koruna doplněna vysvětlujícím nápisem, nebo zkratkou, iniciálami KŠT. Je jedinou, která není vyhrazena pouze mužům, ale najdeme ji velice často i na náhrobcích žen. Pokud není koruna opatřena vysvětlující douškou, lze ji identifikovat ještě v textu na náhrobku, uvádějícím, že osoba byla pohřbena v dobrém jménu. Často však není koruna na náhrobku ani popsána, ani zmíněna, nebo naznačena v textu. Potom se předpokládá, že úmyslem vyobrazení bylo vyjádřit právě korunu dobrého jména, protože nejvíc odpovídá všeobecné potřebě vypovídat o zemřelém a jeho zásluhách během života.49

Někdy je možné na náhrobku zachytit snahu o vyobrazení dvou korun současně. Vzhledem k omezenému prostoru a z dalších důvodů se však nezobrazovaly vedle sebe hned koruny dvě, ale pouze jedna opatřená dvěma nápisy. Nejméně používaným a velice vzácným je symbol Keter Tora. Zatímco na synagogálních 48

Iva Steinová – Andrea Jelínková. „Motiv Keter tora na náhrobcích“, in: Petr Pálka (ed.). Židé a Morava,

Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2006, str. 15. 49



24

textiliích je jeho použití velice časté, na náhrobcích je jeho výskyt ojedinělou záležitostí. Na našem území je doloženo jen několik náhrobních kamenů se symbolem KETER TORA. Nejstarší z nich pochází z roku 1809 a dochoval se v Ivančicích. Je pod ním pochován rabím Hilel, předseda rabínského soudu..........Dalším náhrobkem s vyobrazením motivu KETER TORA je tumba rabína Barucha Teomina Fränkela (cca 1759 18. 6. 1828). Zemřel 7. dne měsíce tamuz 588 podle malého letopočtu v Lipníku nad Bečvou. Ve funkci rabína zde působil od roku 1802. Nejmladším a z dosud doložených náhrobků s výtvarným motivem KETER TORA na našem území je stéla Jicchaka ben Jehudy Spitzera z roku 1871 na hřbitově v Miroslavi.50

Tyto tři výše uvedené náhrobky jsou jediné dochované a nalezené případy motivu keter Tora v sepulkrálním umění. Pokud vezmeme v úvahu motiv keter Tora, který je opatřen iniciálami KT, čímž je zbaven jakéhokoliv dalšího významu, najdeme ho pouze v Ivančicích a Miroslavi.51 Tento motiv mohli na svém náhrobku nosit jen významní muži, učenci, tedy rabíni, nebo členové či předsedové rabínského soudu. Malý počet dosud nalezených náhrobků s motivem KETER TORA vypovídá, jak výjimečné bylo jeho použití. Největší výskyt výtvarného zpracování tohoto motivu je zaznamenám právě na Moravě. Vyjadřuje uznání a poctu učencům, kteří jsou schopni toho, čeho si židovství cení nejvíce: předávat dosažený stupeň poznání a zkušeností, získaný studiem Tory, dalším generacím.52

Koruna je často dále doplněna nějakým figurálním motivem, nejčastěji se jedná o lvy, jeleny apod. Ti jsou původně odvolávkou na dvanáct kmenů Izraele, jak o nich bylo hovořeno výše. Lev je tak spojován s kmenem Juda, had s kmenem Dan, korouhve se jménem Gad, Ašer je symbolizován mísami s mnoha lahůdkami, jeleni a laně jsou symbolem Neftaliho, ratolest patří Josefovi, moře, plachty a lodě zase Zavulonovi a nakonec vlk je symbol Benjaminův. Tato přirovnání mají svůj původ v Bibli, kde je použil Jákob při požehnání svým synům.53 50







Bible, Gn 49, 127.

25

STROMY Nejedná se o symbol Stromu poznání, jak by se mohlo na první pohled zdát. Strom v judaismu symbolizuje především Tóru a moudrost, kterou obsahuje. Tento fakt nachází svu oporu v knize Přísloví 3, 18: „Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují.“54 Může být použit také jako symbolické vyjádření spravedlivého života, jak to vyplývá ze Žalmu 92, 3. Na náhrobcích se vykytují nejen zobrazení stromu obecně, ale i specifické druhy jako jsou smuteční vrby a palmy. Palma je opět odkazem ke ctnostnému životu. Smuteční vrba, jinak zvaná také alon bachot, se vztahuje k událostem vylíčeným v Gn 35, ke smrti Ráchel a její chůvy Debory. ROSTLINNÉ MOTIVY Ani ty nesloužily pouze coby pouhá dekorace, nesly i jiný, skrytý význam. Květ, nebo výhonek mohl být symbolem pomíjivosti bytí člověka na zemi, ale odkazuje i na budoucnost. Stejně tak byly využívány i rozličné plody, které na náhrobcích rovněž nejsou výjimkou. Jedná se především o vinný hrozen, piniovou šišku, nebo granátové jablko. O těch obecně platí, že jsou zároveň symbolem lásky, a to jak lásky partnerské, tak i lásky k Zákonu. Odkazy na tuto skutečnost najdeme v Písni písní, ke které tyto plody často odkazují.55 Specifickým plodem je granátové jablko. O něm se věřilo, že obsahuje 613 zrníček, stejně jako je v Tóře obsaženo symbolických 613 pokynů a upozornění.56 Vinný hrozen je symbolem království Božího, Izraele a taky dvanácti izraelských kmenů. Nejvíce se využívá pro kmen Judy a Josefa, které jsou jakýmisi zástupci dvou forem židovské vlády. Tou první je vláda exilová (Josef) a poté vláda v zemi Izrael (Juda). SVÍCEN Také svícen je spojen s několika verši Tóry. Především Př 20, 27: „Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby.“ Př 20, 20: „Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.“ Je tedy opět provázán se symbolikou lidského 54







26

života. 3.

Jejich transformace a výtvarný vývoj, často již se ztrátou původní biblické výpovědi.

Sem patří i erbovní symbolika jednotlivých rodin (Beer, Fuks, Adler apod.) LEV Tento král zvířat je symbolem vladařské moci. Obecně se dá říct, že lev je nejzobrazovanějším zvířetem židovského umění. Vyskytuje se i na synagogálních textiliích, na menorách a dalších předmětech. Může se jednat o symbol jména zemřelého jako bylo: Leib, Löw, Loeb v jidiš, nebo Arje, Ari, či Ariel v hebrejštině. 4.

Symboly novodobé

Novodobé symboly se začínají objevovat od druhé poloviny 19. století. Na celkovém stylu náhrobků je patrné, že dochází k velké změně v judaismu samotném. S příchodem haskaly a odstraněním ghett souvisí i přijímání nových vlivů z křesťanského prostředí. Náhrobky jsou ovlivněny manýrismem, pseudogotikou a dokonce se objevují pokusy o architektonické ztvárnění postav zemřelých. Takové najdeme například na hřbitově v Brně, kde jeden náhrobek zdobí socha mladé dívenky. Začíná se více používat mramor. Některé symboly jsou nahrazovány. Tak je tomu například v případě Aesculapova, který nahrazuje tradičního urobora. I zástupci dalších profesí umísťují na své náhrobky symboly pro ně specifické, jako jsou misky vah Spravedlnosti, třecí misky u mediků, kružítka apod. Po nástupu secese se začíná její vliv promítat i na mramorové a žulové židovské náhrobky. Ovlivněn je nejen kamenický rukopis, ale i ikonografie.57 Rezignuje se i na zákaz zobrazování a mnoho náhrobků tak nese známky po přítomnosti fotografií zesnulých. DAVIDOVA HVĚZDA Tato šesticípá hvězda, neboli MAGEN DAVID (Davidův štít) je relativně ne příliš starým symbolem. Poprvé byla použita v emblému pražské židovské obce roku 1530. Odtud se 57



27

postupně šířila dále a dnes je užívána jako obecný symbol židovství.

28

Historie židovské obce v Miroslavi

Existence židovské komunity v Miroslavi má dlouhé kořeny. Některé prameny datují usazení Židů zde už do 15. století. Ovšem tento údaj není možné nijak spolehlivě doložit, žádný pramen, který by ho zmiňoval, neexistuje.58 Zdá se však velice pravděpodobné, že poté, co byli Židé vypovězeni roku 1454 z měst Brna a Znojma, našli mnozí z nich svůj nový domov právě zde, v městě ležícím na polovině cesty mezi oběma sídly. Pokud se však budeme striktně držet historických pramenů, existence miroslavské židovské komunity je v nich spolehlivě doložena až pro dobu tureckých válek v 16. století.59 Osudy židovských obyvatel Miroslavi byly závislé na osudech panstva, které mělo oblast ve správě. Byla to hrabata z Náchodu, poté pánové z Kounic a nakonec se, od poloviny 17. století, dostávají pod správu duchovních z kláštera Louka ve Znojmě. Podle dokladů s nimi byl opat kláštera Norbert Player v živém spojení.60 Před vypuknutím třicetileté války již existovala v Miroslavi vzkvétající obec. Ovšem v jejím průběhu se počet Židů postupně zmenšil až na úroveň tří rodin. K novému posílení počtu Židů došlo díky přílivu uprchlíků z východní Evropy, kde po propuknutí povstání Bohdana Chmelnického nepanovaly příznivé poměry. Takto je možné vysvětlit fakt, že velká část Židů, čítající asi 20, mohlo být hrabětem Jiřím z Náchodu přesídlena jinam. 61 Tolik lidí mohlo být odvezeno jen díky přílivu uprchlíků, kteří posílili tamní společenství. Dalším momentem, který přispěl velkou měrou k decimování místní obce, byly války s Turky. Miroslav, díky své výhodné poloze, vždy profitovala z nově příchozích usedlíků. Po válkách začíná nový rozvoj obce. Nejde jen o přirozený přírůstek obyvatel, ale také o fakt, že do Miroslavi opět přicházejí uprchlíci z ciziny. Tentokrát se jedná o Židy, které postihlo rozhodnutí o jejich vyhnání z Vídně roku 1670. Miroslav, ležící blízko rakouských hranic, se 58


und Kunstverlag, 1929, str. 387. 59





Hugo Gold. Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, Brno, Jüdischer Buch und Kunstverlag, 1929, str. 387.

29

stala novým domovem pro mnoho uprchlíků. Jeden z náhrobků na hřbitově, který je datován rokem 1700, nese nápis informující nás o tom, že se jedná o místo posledního odpočinku vyhnance z Vídně.62 Celé 18. století je ve znamení císařských dekretů, které ovlivnily život židovského společenství. Miroslavští Židé tak sdíleli osud svých souvěrců na celé Moravě. Jednalo se o vyhlášky, které upravovaly takřka každý aspekt jejich života. Takovým byl i výnos týkající se svateb, bydlení apod.63 Mimo osmnácti v katastru zapsaných domů, měla miroslavská židovská obec k dispozici ještě synagogu, budovu chudobince, obecní dům, kde bydlel zdarma i rabín, dále potom jatka se čtyřmi místy pro ustájení a dvěma byty, které ovšem byly panské. Roku 1789 došlo v Miroslavi k uvolnění další plochy určené pro zástavbu. Rovněž Židé získali nějaká stavební místa. Počet Židů při soupisu obyvatel z roku 1801 byl už 119 rodin, obývajících celkem 88 domů.64 Pro počátek 19. století se nám zachoval popis stavu židovské obce ve spise Historischen Beschreibung des kais. Königli. Religionsfondguth Misslitz z roku 180265: Domy Židů jsou velice nepravidelné, plné zákoutí a rohů, jen malá část z nich je pokryta šindelem a kvůli chudobě svých obyvatel jsou jen stěží udržovány. Komíny jsou stejně jako u křesťanů vyzděné a vytažené do patřičné výšky kvůli protipožární ochraně. …........V židovské uličce jsou také studny a vodní nádrže.66

62





Gregor Wolny. Marfgraffschaft Mähren, Topographisch, statistisch und historisch geschildert, svazek III.,

Znaimer Kreis, Brno, Karl Winifer, 1846, str. 391. 65

Historischen Beschreibung des kais. Königli. Religionsfondguth Misslitz, L. A., Sammlg. d.

Geschichtsvereins, Nr. 97 in: Hugo Gold. Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, Brno, Jüdischer Buch und Kunstverlag, 1929, str. 391. 66


und Kunstverlag, 1929, str. 391. „Die Häuser der Juden sind viel unregelmässig, winkelhaft, und weniger standhaft, auch nur zum minderen teil mit Schindeln eingedeckt und werden aus Armuth ihrer Besitzer nur aufs nothdürftigste konserviert. Die kamine dr Häuser sind so bei Christen als bei Juden durchaus gemauert und zur Feuersichwerheit in proportionierter Höhe aufgeführt...... In der Judengasse sind Brunnen und Wasserbehälter.“

30

Prameny nás informují i o způsobu obživy a majetkových poměrech židovských obyvatel. Hugo Gold uvádí, že vzhledem k požárům, které během desíti let dvakrát postihly Židovskou ulici, žije většina obyvatel na hranici chudoby. Jen malá část z nich vede život na vyšší úrovni. Ostatní žijí ze dne na den, živí se podomním obchodem, nebo prodejem před svými domy, z čehož mají jen malý výnos získaný spekulacemi.67 Požáry, které postihly židovskou obec, jsou zmíněny hned v několika pramenech. Wolny uvádí data 30. září 1763, 31. července 1776, 28. srpna 1794 a 20. prosince 1799. 68 Ve Vlastivědě moravské najdeme zmínku celkem o čtrnácti požárech v letech 1763 až 1822.69 V samotné Miroslavi stála také tři jatka, jež byla ve vlastnictví samotné židovské obce. Tato jatka dodávala kůže na trhy ve Znojmě, Hostěradicích a Prosiměřicích. Wolny nám podává zprávu také o obchodní činnosti Židů v Miroslavi. Většina zdejších Židů jsou obchodníci s plátnem, bavlnou a vlnou (28), nebo potom podomní obchodníci, trhovci a drobní obchodníci (44). Obchod, který je většinou židy provozován, obsahuje ročně asi 130 q kůží a 6000 kusů králičích kožek, které jsou dováženy do Vídně. 10 000 kusů jehněčích a stejně tak kravských kůží, které jsou dováženy do Brna a 250 – 300 q vlny...70

67


und Kunstverlag, 1929, str. 391. „In Ansehung der Judenschaft kann man annehmen: dass 2 Drietteile ihrer Gemeinde meistens durch den Feuerschaden welchen sie in einem jahrzehend zweimal und zwar ao. 1794 und 1798 erlitten, fast gänzlich verarmt sind, obschon es schwer hält, den wahren vermogenstand eines Juden zu ergründen, so ist man dich aus verschiedenen Vorfällen überzeugt dass nur sehr wenig von Ihnen gut fortkommen, die übrigen leben schlecht, sehr viel höchst elend, denn sie nähren sich von einem Tag zum anderen von unbedeutenden Kramhandel bei Hause, vom Hausieren und von geringfügigem Ertrag der ihrer Nazion eigenen Spekulationen.“. 68






Znaimer Kreis, Brno, Karl Winifer, 1846, str. 391. „Die meisten hiesigen Juden sind Leinwand, Kotton unde Baumwolkhändler (28) oder Hausirer, Marktfieranten und Krämer (44). Der Handel, der meist von den Juden getrieben wird, bezieht sich auf jährlich etwa 130 q Federn und 6000 Stück Hasenbälge, welche nach Wien gehen: 10. 000 Stück Schaffelle, 1000 Stück Ochsen und ebensoviel in der Umgegend und in Österreich erkaufte Kühhäute, die nach Brünn abgesetzt werden und auf 250300 q Wolle.....“.

31

Byly tu i pokusy o samostatné pěstování zeleniny a ovocných stromů. Židovská obec dokonce vlastnila malou vinici. Zachované písemné doklady se vyjadřují i k vnitřním poměrům v židovské obci. Jak uvádí opět Gold, nebyla zde žádná nemocnice, která by se starala o nemocné. Přesto se obec snažila alespoň nějak přispět chudým. Existoval starý zvyk, že na začátku každého roku u příležitosti soupisu zaplacení daní a výdajů obce, byly oznámeny i výše almužen. Ty byly následně rozdělovány mezi chudé. Činily 12, či 6 krejcarů na hlavu a v době židovských svátků byly dvojnásobné.71 Gold však neuvádí, jak byla jejich výše stanovována. Obec měla rovněž svou vlastní porodní asistentku, která byla placena z peněz židovské obce. Za obřízku chlapců si však nic neúčtovala. V obci všichni mluvili německy a především děti tímto jazykem četly i psaly. Miroslavská židovská obec byla jednou z těch, jež se mohly pyšnit hned několika významnými osobnostmi, které svým významem přesáhly hranice rodiště. Během rakousko francouzské války došlo po bitvě u Wagramu v blízkosti Znojma k bitvě. Zde prokázal mnohé zásluhy miroslavský rodák Jakob Schmidl. Zraněné vojáky donesl do lazaretu, kde jim poskytl lékařskou péči i dostatek potravin. Za svoje služby byl vyznamenán císařem Františkem I., který mu zaslal pochvalný dopis, byla mu přiznána finanční odměna a udělen pečetní prsten. Bohužel dopis se do dnešních dob nezachoval. K roku 1818 je potom jeho Schmidlovo jméno zmíněno ve spojitosti s darem, který věnoval místní synagoze. Jednalo se o svitky Tóry se stříbrným zdobením.72 K roku 1820 máme pro ghetto o 94 domech se 141 místnostmi zaznamenáno celkem 119 rodin.73 Většina z nich pro svou potřebu měla jen jednu místnost, několik jich potom obývalo místnosti dvě a pouze tři rodiny měly výsadní právo užívat místnosti tři. Byly to rodiny Lindner, Polzer a vdova Schmidlová. Miroslavskému ghettu se nevyhnuly ani nesnáze v podobě nemocí, které se přes něj přehnaly. První takovou zaznamenanou ranou byla úplavice, která obec zasáhla roku 1831. Za 71






und Kunstverlag, 1929, str. 393.

32

oběť jí padlo i 27 Židů.74 Roku 1855 a 1866 (1867) zuřila v Miroslavi cholera. V prvním případě byla závažnější a za oběť ji padl devítiletý chlapec. Jak bylo vidět, v Miroslavi panoval čilý obchod. Roku 1833 pronajalo město Mosesi Kramerovi a Salomonu Levy Schmidlovi krámek s prodejem mouky. Toto rozhodnutí se však stalo terčem ostré kritiky a 15. prosince 1835 vrchní úřad pronájem nepovolil, neboť byl v přísném rozporu s nařízením, které Židům zakazovalo prodávat v křesťanských domech.75 Mnohem úspěšnějším ve svých aktivitách byl jiný rodák z Miroslavi. Jednalo se o Rafaela Königa, který je dodnes považován zřejmě za nejvýznamnějšího představitele tamní židovské obce. V letech 18121817 navštěvoval židovskou triviální školu v Miroslavi, poté se vyučil řemeslu ve Znojmě a stal se zámečnickým tovaryšem. Jméno König nenesla rodina dlouho, byla ho nucena přijmout až po vydání tolerančního patentu císařem Josefem II. roku 1771. Po vyučení se Rafael König vydal do Vídně, kde měl šanci získat ve svém oboru lepší uplatnění a praxi. Nakonec se mu podařilo dosáhnout až na titul „zámečnického mistra“. V této době se jednalo o naprosto ojedinělou záležitost. Byl dokonce prvním Židem na Moravě a v celém RakouskuUhersku, kterému se této cti dostalo. Jeho jmenování bylo provázeno slovy: „Jste prvním a možná také posledním Židem, který měl to štěstí, zde v královském městě Znojmě získat cechovní povolení.“76 Roku 1830 se vrátil zpět do své rodné Miroslavi, kde získal od rodičů malou dílnu. Ovšem s pouhým vykonáváním své živnosti uvnitř ghetta se nespokojil a mířil dál. Ustavičným vyjednáváním usiloval o možnost bydlet a provozovat svoji činnost mimo ghetto, což mu nakonec císař Ferdinand povolil. Nejen, že se zabýval zámečnickou výrobou, ale otevřel si i železářský obchod. Později rozšířil svoje obchodní aktivity do Rakouska, do města Retz. Ovšem obchod nebylo to jediné, co ho zaměstnávalo. Snažil se svým jménem jednat s úředníky ve prospěch židovské obce. Díky němu si miroslavští Židé vybojovali povolení k vystavění vlastní synagogy. Synagoga byla slavnostně otevřena pod jeho vedením, a to 5. 74






und Kunstverlag, 1929, str. 394. “Sie sind der erste und vielleicht der letzte Jude, dem das Glück zuteil wird, hier in der königl. Stadt znaim zunftmässig aufgenommen zu werden.“ (König Memoiren).“

33

července 1845 a za přítomnosti světské vrchnosti i křesťanských duchovních vysvěcena. König si postavil vlastní dům mimo ghetto, samotná jeho stavba byla dokončena roku 1850. V období kolem roku 1851 se velmi zasloužil o zkvalitnění výuky dětí v židovské škole. Židovská ulice, jež byla do roku 1867 pouze náboženskou obcí, se od tohoto roku stala rovněž samostatnou politickou organizací se starostou v čele. Rafael König ji potom vedl od roku 1870. Rafael König nebyl jediným, který si vysloužil uznání i mimo miroslavskou obec. Mezi další významné obyvatele patřili tito muži:77 Dr. Maximil. Schmidl, syn Johanna Schmidla. Vystudoval ve Vídni jako doktor lékařství. Usadil se ve městě Tanger, kde vykonával svoje povolání. Později zde byl jmenován rakouskouherským konsulem a v tomto úřadě působil s velkým úspěchem po několik let. Byl pozván dokonce k samotnému císaři Františku Josefovi. Sám korunní princ Rudolf Schmidla dvakrát navštívil. Byl vyznamenám řádem Františka Josefa s titulem „de Moraville“. V Tangeru vlastnil velký majetek a byl důležitým vývozcem mnoha produktů. Zemřel zde ve věku 78 let. Dr. Isidor Neumann – narodil se jako syn chudých rodičů roku 1832. Ovšem stal se velice dobrým doktorem, který při svém povolání navštívil nejen Vídeň, ale dostalo se mu velkého uznání i v jiných zemích. Obdržel dokonce řád Františka Josefa a titul „von Heilwart“. Jakob Herzog – spisovatel o novinář ve Vídni. Narozen roku 1842. Josef Neumann – po studiu na kadetní škole dosáhl během služby až na hodnost podplukovníka. Poté odchází do důchodu, ovšem krátce po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil do služby a sloužil po celou dobu v Karpatech. Byl povýšen do šlechtického stavu a dostal mnohá vyznamenání, včetně řádu Františka Josefa. Mimo jiné byl také spisovatelem. Armin Brunner – narodil se 1. srpna 1864 v Miroslavi. Odtud odešel do Vídně, kde pracoval po studiích jako redaktor, naposledy pro Neuen Freien Presse. Psal romány, fejetony, povídky i dramata. Gottlieb Winkler – po gymnáziu navštěvoval technickou vysokou školu a stal se inženýrem. Krátce na to začíná působit ve funkci učitele na Osterreichischen 77



34

Baugewerkschule, následně také jako pomocný učitel na Státní průmyslové škole ve Vídni. Roku 1884 působil v Salcburku už jako profesor a byl předsedou pro obory mechaniky a matematiky. Stále hájil usilovně židovské zájmy, proto byl přeložen do Černovic a to roku 1898. Zde zastával pozici stavebního rady.78 Během separace miroslavských Židů v ghettu v letech 1727 – 1867 dochází k přeměně Židovské uličky v židovskou obec. Její představený do roku 1848 užíval titulu židovský soudce. Po boku mu potom stáli členové výboru, představitelé obce a kultu. Na postu židovského soudce se vystřídali tito muži:79 1. Moyses Abraham 1753 2.

Isak b. Moses, zemřel roku 1755

3.

mhrr. Salomon b. Abraham, zemřel roku 1755. Během svého působení vyučoval Tóře

i chudé děti, poskytoval jim vše důležité. Daroval synagoze Toru se stříbrným zdobením. Založil rovněž knihu úmrtí a stal se představitelem chewra kadischa. 4.

Jakob b. Mhrr. Dawid

5.

Israel b. Gerson (Herzog), představitel chewra kadischa, zemřel roku 1802.

6.

Salomon Arjeh b. Salomon, nebo také Salomon Kunitz, představitel chewra kadischa,

zemřel roku 1816. 7.

Perez Jehuda b. Aron, zemřel 1816.

8.

Salomon König, zemřel 1821.

9.

mhrr. Salomon Arje b. Jechiel Tausk, zemřel 1828.

10. Meir b. Salomon Weiniger, působil v německofrancouzské válce. Pro synagogu zakoupil válečky na Toru a stříbrné náčiní. Zemřel roku 1833. 11. Zewi Elieser Juda Grossheim. Byl představeným a vůdcem obce a také spolku chewra kadischa. Zemřel roku 1835. 12. Moses b. Josef Eisner, zemřel 1840. 13. Moses b. Jechiel Kramer. Zakoupil oponu a pokrývku stolu pro synagogu. Zemřel roku 1840. 14. Aron b. Josef Weiniger. Představený pohřebního bratrstva. Zemřel roku 1841. 78




und Kunstverlag, 1929, str. 394n.

35

15. mhrr. Salomon b. R. Abraham Naphtali Frankl. Byl žákem Ezechiela Landaua. Představitel chewra kadischa. Zemřel roku 1841. 16. Isak b. Salomon Ries. Zemřel roku 1843. 17. Josef b. Salomon König. Zabýval se mnoha obory židovské literatury. V době války byl dodavatelem. Zemřel roku 1854. 18. Abraham b. Michael Jehuda Gassinger 19. Isak b. Elieser Eisner, zemřel roku 1856. 20. Elieser b. Salomon Deutsch, nebo také Lipmann. Dříve se jmenoval také Weiniger, poté byl ale adoptován svým strýcem Elchananem Leb Deutschem a převzal jeho jméno. Zakoupil oponu používanou v synagoze v době svátků, byl představitelem chewra kadischa. Zemřel roku 1856. 21. Jona b. Jakob Schmiedl. Zemřel roku 1857. 22. mhrr. Isak b. Jona Jehuda Spitzer. Pocházel z velice vlivné rodiny a byl strýcem rabína Jakoba Schäfera, učil v Mikulově a Ivančicích. Zemřel roku 1871. 23. Salomon b. Zewi Jehuda Herzog. Zemřel roku 1872. 24. Jakob b. Chajjim Herzog, zemřel 1881. 25. Rafael b. Josef König, zemřel 1894. 26. Salomon b. Jonas Schmidl, zemřel 1895. 27. Salomon Arje b. Lipmann Deutsch, zemřel 1899. 28. Michael b. Wolf Kramer, zemřel 1901. 29. Adolf Abraham König, zemřel 1914. 30. Josef Hauser, 18901895. 31. Josef Pollenz, 19021921. 32. Isidor Deutsch od roku 1922.80 Roku 1867 došlo k oddělení politické židovské obce od její kultovní složky a vytvoření autonomní obce, jejíž první zasedání se odehrálo 10. 8. 1867. Zakládací protokol podepsali tito muži: Hermann Ehrenreich – starosta, Jakob Herzog obecní rada, Lazar Funk – obecní rada, S. Leopold Deutsch, Salomon Horner, Salomon Neumann, Jakob Rattinger, Jakob Weiss a Adolf König.81 80




36

Starostové obce byli:82 Hermann Ehrenreich 1867 – 1870, Salomon Schmidl 1870, 1873 Adolf König 1874 – 1880 Isidor Herzog 1877 – 1880 Michael Kramer 1881 – 1890 Isidor Herzog 1890 – 1894 Leopold Eisner 1984 – 1900 Leopold Ornstein 1901 – 1902 Josef Hauser 1902 – 1924 Dne 23. prosince 1924 byla rozpuštěna politická židovská obec.83 Během I. světové války proudily do Evropy velké záplavy židovského obyvatelstva. V řadě židovských obcí nebyla vyjímkou ani Miroslav. Sem přichází asi 350 uprchlíků, kteří byli místními usedlíky ve většině případů vlídně přijímáni. Později vešla v život i řízená péče o uprchlíky pod vedením rabína Dr. Diamanta, Karla Hausera a Isidora Deutsche. Dětem z Galicie bylo dokonce zajištěno vlastní vyučování v polštině. Ty, které přišly z Bukoviny, navštěvovaly německou školu. Po skončení války se valná většina uprchlíků vrátila zpět do vlasti. K historii židovské obce nedílně patří také záležitosti kultu. Pro bohoslužby byla nejdříve užívána pouze jednoduchá modlitebna, která se také nazývala „Rabbinerskapelle“.84 Zde se shromažďovali lidé nejen při modlitbách, ale rabín zde vyučoval i svoje žáky. Tato „synagoga“ nebyla ustavena žádnou zakládací listinou, ani nebyla nijak dotována. Vznikla spontánně z potřeby židovských obyvatel. I přes velice skromné poměry, za kterých obec fungovala, se podařilo roku 1827 zbudovat nový obecní dům, který se stal jednou z největších budov ve městě. Budova v sobě zahrnovala školu, kanceláře obce, rituální koupel, byty pro und Kunstverlag, 1929, str. 395. 82







37

úředníky. Následně sem do prvního patra přesídlila také modlitebna. Také se nazývala malým příbytkem božím. Brzy se projevily snahy o zřízení dostatečně reprezentativní synagogy. V této době stál v čele obce Jakob Riess, později ve snahách pokračoval Leopold Deutsch. Mnozí byli už z principu proti této stavbě, jiní se báli, že s ní budou spojena příliš velká vydání, které si obec nemůže dovolit. Přes všechny tyto námitky však byla stavba ještě před svátkem pesach roku 1845 dokončena a začaly přípravy na její vysvěcení. Byla uzpůsobena pro moderní bohoslužbu podle vídeňského vzoru. Někteří konzervativní Židé, jejichž vůdcem byl Abraham Gassinger, se stavěli do opozice proti této praxi, ale nakonec byli přehlasováni. Budova se nacházela přímo uprostřed Židovské ulice a byla vystavěna v románském stylu. Svým vzhledem se podobala synagoze ve Vídni. Na budově synagogy byla na jižní straně umístěna mramorová deska s nápisem: Erbauet im zehnten Jahre der Glorreichen Regierung Seiner Majestät des Kaisers Ferdinand I.85 Dále zde byl umístěn hebrejský nápis, který lze přeložit takto: Obrovský je majestát této druhé stavby, stejně jako byl té první.86 Hvězdami označená písmena potom udávala letopočet, kdy byla stavba dokončena. Nad vchodem potom byl nápis: Dieses Tor ist des Ewiges (ydl r[fh hz).87 Roku 1897 byla na východní straně přistavěna další místnost, která sloužila sboru. Další změny zaznamenalo mužské oddělení synagogy, kam byla na jižní a severní straně vybourána okna. Roku 1926 došlo k nové výmalbě synagogy a rovněž zavedení elektrického osvětlení.88 Ke konci povídání o historii židovské obce v Miroslavi je nutné uvést alespoň krátce historii miroslavského rabinátu a seznam miroslavských rabínů, kteří mu stáli čele. Prokazatelně lze rabinát v Miroslavi doložit z knih chewra kadischa pro rok 5515, tedy 1754.89 85









Hugo Gol. Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, Brno, Jüdischer Buch

38

1.

Baruch b. Menacem Brunschwik. Náhrobek ho připomíná jako učence, který

napsal mnoho děl, aniž by je však mohl vydat veřejně. Byl rabínem v Kyjově (Gaya) a Jevíčku (Gewitsch). Zemřel roku 1720. 2.

Zewi b. Mhrr. Salomo. Než přišel do Miroslavi působil jako rabín v Přerově.

Zemřel v 70. letech roku 1761. 3.

R. Isak Jehuda b. Mhrr. Jesajas, který byl rovněž nazývá Itzig Leb Maggid

z Prostějova. Působil rovněž jako rabín v Kojetíně. Byl velkým znalcem Talmudu. Zemřel roku 1789. 4.

Elieser Josef Jakob b. Mhrr. Benjamin Seeb Schäfer, také zvaný Jakob Iritz.

Pocházel z Miroslavi, byl představitelem obce a také pohřebního bratrstva. Zemřel roku 1824 ve svých 80. letech. 5.

Jesajas b. Hagaon haggadol mhrr. Mordechai Benet.

6.

Ascher b. mhrr. Meir Lamberg. Do Miroslavi přišel z Uherského Ostrohu a zde

působil 35 let. Zemřel roku 1876 ve věku 86 let. 7.

Dr. Michael Wolf, od roku 1887 působil v Klatovech v úřadu rabína, kde také

zemřel. 8.

Dr. Simon Stern (18881891), narodil se v Maďarsku ve městě Vag Uhely,

navštěvoval vysokou školu teologickou v Bratislavě, univerzitu ve Vídni. Byl žákem Bretana a Zimmermanna. Roku 1880 převzal vedení izraelského chlapeckého vzdělávacího ústavu, 1880 byl také rabínem v Miroslavi. Od roku 1891 v Žatci. Je autorem díla Religion des Volkes und Religion des Individuums. 9.

Dr. Berthold Oppenheim, působil jako rabín v Olomouci.

10.

Dr. Leopold Goldschmied. Z Miroslavi odešel do Prostějova, kde působil ještě

v době, kdy Hugo Gold psal svůj článek. Byl v čele moravskoslezského sdružení rabínů a členem vrchní rady. 11.

Dr. Moritz Bauer. Z Miroslavi odešel do Kyjova a potom do Vídně, kde působil

jako rabín a profesor náboženství. 12.

Dr. Nachum Schorstein. V době vzniku článku působil jako rabín a profesor

náboženství v Brně. 13.

Prof. Bela Diamant. Profesor náboženství ve Vídni.

14.

Dr. Ernst Reich, je autorem článku, ze kterého Hugo Gold čerpá. Roku 1922 přišel

do Miroslavi z Dambořic. und Kunstverlag, 1929, str. 400.

39

V dnešní době najdeme ve městě hned několik upomínek na dřívější židovské osídlení. Vedle hřbitova je to celá židovská čtvrť a synagoga. Židovská čtvrť leží jihovýchodně od náměstí. Většina domů z původního počtu 112 byla zničena při bombardování v roce 1945. Dnes je tedy možno spatřit těchto domů jen 18. Synagoga byla jakousi ústřední budovou celé čtvrti. Proto také stála přímo uprostřed, na Radniční ulici. „Na starším klasicistním jádře byla upravena v letech 19431945 v novorománském slohu. Válkou poškozená budova byla v letech 195657 adaptována přístavbou na kulturní dům.“90 Dřívější funkci budovy připomíná pamětní deska umístěná vedle vchodu. Novodobá historie židovského obyvatelstva Miroslavi je krátká. Židé byli odvlečeni do koncentračních táborů, některým se podařilo uprchnout do zahraničí. Po roce 1945 se vrátilo zpět jen malé procento.

90

Jaroslav Klenovský. Židovské památky Moravy a Slezska, Brno – Olomouc – Ostrava, ERA – Státní

památkový ústav v Brně – Státní památkový ústav v Olomouci – Státní památkový ústav v Ostravě, 2001, str.134.

40

Židovský hřbitov Miroslav Základní informace o miroslavském hřbitově nám podává měděná tabulka umístěná na ohradní zdi. Hřbitov se rozkládá na ploše 5 832 m2 a najdeme na něm cenné náhrobky jak klasicistního, tak barokního typu. Nejstarší zachovaný je datován k roku 1691. K hřbitovní zdi potom přiléhá obřadní síň s barokním štítem postavená roku 1902. Hřbitov byl dlouhou dobu ponechán svému osudu a pomalému chátrání. Teprve v 90. letech 20. století se začíná s jeho pomalou obnovou, během které je vyklizen od odpadků a částečně prořezán. Z iniciativy obchodního rady Friedricha Deutsche z Vídně, byla roku 1999 zahájena rekonstrukce hřbitova. Díky ní bylo vztyčeno celkem 224 popadaných náhrobků. Na celé opravě se podílelo jak město Miroslav, tak také ŽOB Brno a soukromé osoby. Díky této rekonstrukci byl hřbitov zachráněn před postupným úplným zničením. Při opravách hřbitova došlo rovněž k velmi cennému nálezu náhrobku Rafaela Königa, prvního Žida v Monarchii, který získal titul Mistr. Znovu vztyčený náhrobek byl osazen Königovou fotografií na keramické destičce, jež byla rovněž nalezena. Ta je dnes jedinou, kterou na miroslavském hřbitově můžeme spatřit. Nyní se pojďme seznámit s historií hřbitova. Hřbitov byl založen místním pohřebním bratrstvem, a to na místě, kde podle Hugo Golda, bydlely některé z židovských rodin. Z toho vyplývá, že se nejednalo o lokalitu, kde by byl už starší hřbitov, ale obytná plocha. Snahou bylo zajistit svým příbuzným důstojný odpočinek. Gold uvádí, že první mrtví byli ukládáni doprostřed stávající plochy hřbitova.91 Nejstarší náhrobky, které byly za doby vzniku článku čitelné, nesly letopočet 1691 a 1693. Mnoho dalších pískovcových náhrobků bylo však již zničeno takovou měrou, že přesné znění nápisů nebylo možno zjistit. Gold uvádí, že z velikosti hřbitova a náhrobků na něm, se dá usuzovat na jeho velké stáří.92 Bylo by jistě velice zajímavé, kdybychom dnes znali infomace, na jejichž základě Gold tuto větu vyslovuje. Pokud totiž budeme předpokládat, že hřbitov popisuje již po jeho modernizaci na konci 19. století, měly by na něm být přítomny prakticky stejné náhrobky jako dnes. Maximálně s malými změnami, neboť na hřbitově se pohřbívalo do roku 1934. Byl by tedy zaplněn převážně náhrobky z novější doby. Měl snad přístup k nějakým dalším informacím, 91





41

které dnes neznáme? Postupem času byl hřbitov rozšiřován, takže nakonec zabral celý prostor mezi horní a dolní ulicí, což neumožňovalo jeho další zvětšování. V okolí však probíhala čilá výstavba, čímž byl nakonec ze všech stran plně uzavřen. Podrobnější informace Gold opět nepodává. Moderní úprava cest a systematické uspořádání hrobů bylo provedeno v roce 1886 pod předsednictvím Salomona Weinigera. Roku 1902 byla zbudována také velká obřadní síň, a to pod vedením Adolfa Königa.93

Zřejmě v této době také došlo k manipulaci se starými náhrobky, neboť od této doby není známa žádná další rekonstrukce, či větší pohyb na hřbitově. Připadá mi ovšem dost zvláštní, že Gold nic podobného nezmiňuje. V případě historie miroslavské židovské obce nás zahlcuje takovými podrobnostmi jako je plat jednotlivých osob a o manipulaci se starými náhrobky mlčí? Problém však asi nikdy vyřešen nebude, v pramenech nám chybí jakýkoliv opěrný bod. Ani pamětníci, kteří jsou v mnoha případech cenným zdrojem informací, dnes již nejsou na živu. Soudí se, že starší náhrobky byly odstraněny, aby udělaly místo novým, které už nebylo možno umístit kvůli nedostatku místa. Nějaký přesun určitě organizován být musel, protože nejstarší náhrobky ze středu hřbitova, které Gold zmiňuje, jsou dnes již jinde. Co se týče nedostatku místa pro další pohřby, je těžké vyslovit konečný názor. Je pravda, že například ve střední části hřbitova jsou náhrobky poskládány jeden vedle druhého, takřka bez volného místa mezi nimi. Ovšem třeba oddíl D hřbitova je evidentně zaplněn jen velmi málo, proto se nedostatek prostoru jeví jako neopodstatněný. Není známo nic o tom, že by v Miroslavi existoval nějaký jiný hřbitov, který by byl později opuštěn. Předpokládá se tedy, že ten stávající je jediným, na kterém se kdy pohřbívalo. Osobně bych od Golda očekávala trochu podrobnější líčení, než jaké nám poskytuje v několika větách. Roku 1921 byl v zadní části hřbitova vztyčen pomník obětem války, kteří byli členy 93


und Kunstverlag, 1929, str. 399n. Mit der Zeit hat man ihn erweitert, so dass er jetzt zwischen dr oberen und unteren Strasse gleichsam eingezwängt und keiner Vergrösserung mehr fähig ist. Da in seiner Umgebung viel gebaut wird, wird er wohl bald gesperrt werden. Die moderne Regulierung der Wege und die systematische Aneinderreihung d Gräber wurde im jahre 1886 unter dem Obmann Salomon Weiniger angebahnt. Die vergrösserte Lweichenhalle ist unter dem Obmann Adolf König 1902 erbau worden.

42

židovské obce a našli smrt ve vzdálené cizině. Řeč u příležitosti vztyčení památníku měl rabín Dr. N. Schorstein.94 Na mramorové desce najdeme tato jména: Moritz Kramer, Hermann Weiniger, Jacques Herzog, Arthur Zlotschenko, Berthold König, Moritz Kobler, Franz Pollenz, Siegfried Führenberg, Leo Pfeffer, Carl Schlesinger, Walter Herzog, Walter Kobler, Jakob Tandler. Na jejich oslavu byla vždy první den selichot pořádána vzpomínková oslava. Podle Golda je pravá zeď hřbitova, tedy zřejmě zeď u dolní (Nádražní) ulice lemována náhrobky uprchlíků, kteří zde byli pohřbeni během války.95 Jak už jsem uvedla, hřbitov byl založen spolkem chewra kadischa. První statuta chewra kadischa byla potvrzena roku 1863, druhé roku 1895 a třetí v roce 1927.96 Spolek vlastnil a obýval ještě dva domy. Jednalo se o chudobinec (číslo 86, 87), který byl roku 1896 postaven z peněz dobrovolných příspěvků a nadační dům Abrahama Hermanna a Anny Frankelsche stojící na náměstí.97 V Miroslavi existoval i ženský spolek, který byl založen roku 1886. Tento zajišťoval nejen vše týkající se žen zemřelých v miroslavské obci, ale měl na starosti i záležitosti žijících ženských členek obce. Prakticky pokračoval v tradici, která zde byla přítomna již před jeho založením, jen byla nyní oficiálně ustavena. Spolek byl všemi členy obce podporován, a to nejen miroslavskými, ale i těmi, kteří žili v okolí. Mohl tak ještě efektivněji plnit svoje povinnosti a závazky. První předsedající a také zakladatelkou byla Rebekka Pisko, poté následovala Johanna Müller, Nany Neumann a Mathilde Hauser.98 Od roku 1894 stála v čele Johanna Hauser. Nutno samozřejmě dodat, že chewra kadischa a ženský spolek nebyly jedinými, které v Miroslavi fungovaly. Byl tu například Spolek Zedakah, „Talmud Tora

94




und Kunstverlag, 1929, str. 400. Die rechte Mauer entlang sind viele Gräber von Flüchtlingen welche im Laufe des Weltkrieges hier beerdigt wurden. 96







43

Verein“, sionistické hnutí, Makabbi apod.99 Hřbitov nese hmatatelné doklady historických událostí, jichž byl svědkem. Památkou na II. světovou válku jsou dva krátery po bombách, které na hřbitov dopadly roku 1945. První z kráterů je hlubší, dodnes na první pohled patrný, neboť zde byl ponechán jako živý svědek historie. Druhý kráter je dnes rozeznatelný jen velmi těžko. Je tomu tak z toho důvodu, že během oprav hřbitova došlo k jeho zavezení zeminou. Tyto dvě bomby měly jistě za následek zničení náhrobků v místě jejich dopadu a zřejmě povalení mnoha z nich. Jak už jsem uvedla, židovský hřbitov mezi sebou svírají dvě ulice, Nádražní a Rybniční. Ty se na jihu postupně sbíhají a udávají tak i klínovitý tvar hřbitova, zužující se na jižní straně. V této části je také umístěna hlavní vstupní brána. Ta dnes není používána a je uzamčena. Na severní straně přiléhá k hřbitovu budova smuteční síně se vstupem od silnice. Hned vedle něj je vedlejší branka, která dnes tvoří jediný vchod na hřbitov. Hroby jsou na miroslavském hřbitově poskládány vcelku pravidelně. Náhrobky tvoří pravidelné řady, což je dobře patrné i z mapy hřbitova. Výjimečně najdeme řadu, kde jsou přítomny jeden, či dva náhrobky a zbytek je prázdný. I tato pravidelnost svědčí o rekonstrukci hřbitova, která mu dodala uspořádaný ráz. Viditelně starší náhrobky byly tehdy zřejmě přesunuty do přední (dnešní zadní) části hřbitova, kde tvoří jakýsi samostatný celek. Jedná se o vyvýšený pahorek přiléhající k ohradní zdi. Náhrobky tvoří kolem tohoto vyvýšeného místa jakýsi obrubník. Není vyloučeno, že v této navršené zemině se ukrývají i další stély. Tato separovaná skupina je tedy s největší pravděpodobností až sekundárního původu, vzniklá zásahem člověka do chodu hřbitova. Náhrobky v ní jsou také nejvíce poničeny působením přírodních vlivů deštěm a větrem, které pískovec značně obrousily, místy dochází k odpadávání vrchní vrstvy pískovce. Všechny tyto náhrobky jsou psány výhradně hebrejsky a nesou bohatou symboliku. Najdeme zde symboly dvou sloupů, náhrobek s rámováním ve formě svitku Tory, hrozny, levitskou konvici apod. Nedávná rekonstrukce hřbitova v Miroslavi vyšla ze snahy potomků zde uložených mrtvých o nápravu dezolátního stavu. Za zprostředkovatele oprav byla zvolena Židovská obec 99



44

Brno, jež sestavila pod vedením Ing. Klenovského tým, který opravy zajišťoval. Vzhledem k tomu, že hřbitov není chráněnou kulturní památkou, nebylo nutné pořídit kompletní dokumentaci k průběhu oprav. To je také důvod jen velmi malého množství dobového fotografického materiálu. Fotografie, které přikládám jako doklad této éry hřbitova, zaznamenávají opravdu jen zlomek z celku. Patří do soukromého archívu pana Ing. Klenovského. V rámci oprav byla obnovena ohradní zeď. Byly znovu vztyčeny popadané náhrobky a vyrobena pamětní deska, kterou dnes najdeme z vnitřní strany u vstupní branky. Došlo k vynesení odpadků, které se zda za léta nashromáždily a k částečnému prořezání zeleně. Při mém rozhovoru s ním, vyslovil Ing. Klenovský názor, že tento prořez byl nedostatečný. Zůstalo zde velké množství stromů, které sice dotvářejí celkovou atmosféru hřbitova, na druhé straně mohou být i příčinou popadání některých hrobů. Právě v kořenech těchto stromů vidí Ing. Klenovský možný činitel opětovného spadnutí některých stél. Z pozice badatele pak musím říct, že zachytit všechny náhrobky v době, kdy není hřbitov čerstvě zbaven zeleně, je takřka nemožné. Mnohé totiž vyčnívají ze země jen malou částí, takže jsou v trávě lehce přehlédnutelné. V současné době se proto mezi ŽOB a panem Bednaříkem, který hřbitov spravuje, jedná o dalším větším prořezu, který by hřbitov celkově prosvětlil a odlehčil. Mají také být znovu vztyčeny náhrobky, které během posledních let skončily opět na zemi. Samostatnou kapitolou je osud smuteční síně, která ke hřbitovu přiléhá. V současné době je majetkem soukromé osoby. Ta ji získala od ŽOB s podmínkou, že dojde k její rekonstrukci. Jak ovšem říká sám Ing. Klenovský, již nedošlo ke stanovení data, ke kterému by měla být rekonstrukce dokončena. Proto není divu, že budova dosud opravami neprošla a slouží jako malá dílna. Podařilo se mi alespoň dostat se na půdu, kde dodnes najdeme na trámu zakládací nápis.

Převažujícím stavebním materiálem na miroslavském hřbitově je mramor, žula a u starších náhrobků pískovec. Mramor najdeme převážně na náhrobcích vyrobených po roce 1900. Ty jsou samozřejmě i nejlépe zachované, na některých chybí úplně hebrejština vyjma úvodní formule („zde leží“) a vyskytuje se jen němčina. Ve většině případů na nich není porušena

45

ani zlatá barva písma, tak typická pro hřbitovy křesťanské. Svým stylem jsou od nich prakticky neodlišitelné. Vedle zlaté barvy písma, najdeme na hřbitově i barvu červenou. Nejlépe je tento jev vidět na náhrobku Seby Tausig (náhrobek číslo 176, foto 0149). Zde jsou červeně obtažena začáteční písmena každého řádku, která tvoří kryptogram jejího jména. Kryptogramy jsou na hebrejsky psaných náhrobcích časté. Najdeme je i u náhrobku Aschera Lamberga (náhrobek č. 291, foto 0268), Betti Spitzer (náhrobek č. 289, foto 0266), Isaka Spitzer (náhrobek č. 288, foto 0265) i Wilhelma Königa (náhrobek č.173, foto 0146). U některých náhrobků jsou patrné také spoje maltou mezi náhrobkem a jeho podstavcem.

Jazyk Na miroslavském hřbitově najdeme z jazykového hlediska tři druhy náhrobků. Většina z nich je bilinguálních, spojuje na sobě jazyk hebrejský a německý, a to v různém poměru. Někde jsou oba jazyky v poměru výskytu na náhrobku vyváženy. Hebrejština je použita pro nějaký verš, eulogii a němčina zaznamenává občanské jméno, datum narození a úmrtí, popřípadě věk nebožtíka. Někde jednoznačně převažuje němčina, kdy je použita i pro dlouhé verše na počest zemřelého. Hebrejština se pak omezuje jen na úvodní formuli „zde leží“ a na jméno zemřelého v hebrejštině se závěrečnou formulí, tzv. tancevou Budiž jeho duše pojata do svazku živých. Někde naopak převažuje hebrejština, ve které je vyveden celý nápis a němčina nám prozrazuje jen jméno, či ustálenou formuli Ruhe sanft!, či Friede seiner Asche! Unikátem hřbitova je náhrobek Ernestine Fessler (náhrobek č. 66, foto 0066 a 00661), který na zadní straně obsahuje německý text a na straně přední potom hebrejský. Tento typ náhrobku byl typický pro dobu po 2. polovině 19. století, dobu kdy se přecházelo od ryze hebrejských nápisů k německým. Tyto typy se vyskytují na židovských hřbitovech po celé ČR, ovšem v Miroslavi je tento jediným příkladem svého druhu. Z jazykového hlediska je druhou takovou perlou náhrobek Olgy Steinerové (náhrobek č. 29, foto 0030), která byla pohřbena roku 1916. Na rozdíl od vedlejšího náhrobku Josefa Steinera (náhrobek č. 28, foto 0029, zemř.1931), který je čistě německý, její náhrobek je jediným, který se může pyšnit nápisem provedeným jen v češtině. Bohužel je dnes velmi těžko čitelný, ale přesto není pochyb. Hebrejština a němčina v tomto případě mizí a dávají přednost mateřštině.

46

Nejstarší náhrobky jsou pískovcové a psané pouze hebrejsky. Vyznačují se i odlišným tvarem. Zatímco mladší náhrobky jsou až na výjimky stély se zakončením do špičky, či obdélníkové desky, nejstarší pískovcové náhrobky jsou typem zakončeným obloukem. Hezkým příkladem dvojjazyčnosti, kdy se hebrejské citáty z Bible začínají přepisovat do němčiny, je náhrobek Elly Diamant (náhrobek č. 243, foto 0221). Zde najdeme citát z Kazatele VIII., 6, který je uveden jak hebrejsky, tak v německém překladu.

Typy náhrobků na základě ukotvení v zemi Na hřbitově v Miroslavi najdeme dva základní typy náhrobků. Prvním z nich je ten, kdy je náhrobek zasazen přímo v zemi a nestojí na žádném podstavci. Zde se jedná o starší náhrobky, stély, které ještě nebyly tak ovlivněny křesťanským sepulkrálním uměním. Pro hřbitov není výjimečným jevem, že některé náhrobky najdeme tak, že o ně doslova zakopneme. Z některých je totiž dnes vidět už jen špička vyčnívající ze země. Někdy se nám ukazuje polovina stély, někdy je vidět opravdu jen zlomek, který dává tušit, že pod zemí je stéla celá. Tento fakt by podle mě mohl ukazovat na to, že došlo alespoň jednou k navezení zeminy, která některé stély pohřbila. Druhou variantou potom je, že starší náhrobky byly zakopány pod původní tereén a dnes, vlivem sesedání zeminy, se opět objevují. Druhým typem náhrobků jsou potom ty, které spočívají na podstavci. Většinou jsou obě části zhotoveny ze stejného materiálu, mramoru, či žuly. Vyjímkou jsou ty, kde se materiál soklu a samotné stély liší. K těm se vrátím později a problematiku rozeberu blíže. Někde se potom samotná stéla nezachovala a zůstal nám jen sokl, který je jediným ukazatelem, že tu někdy náhrobek stál. Na hřbitově se kromě samostatných stél vyskytují i dvojhroby manželů. Jedná se o stély stojící na jednom podstavci, nebo o dva samostatné náhrobky od okolí oddělené železnou ohrádkou. Tyto ohrádky jsou poměrně častým jevem. Bohužel, v mnoha případech již skoro celé podlehly korozi. Ohraničují nejen hroby manželů, ale třeba skupinu tří i více náhrobků, jejichž majitelé byli příbuzensky spřízněni. Stélou, která jistě stojí za povšimnutí je ta Fanni a Leopolda Eisner (náhrobek č. 277, foto

47

0253). Stéla byla vztyčena nejprve Fanni Eisnerové a po smrti jejího muže, čestného občana a starosty miroslavské židovské obce, byl doplněn z druhé strany i jeho epitaf. Zatím co v ostatních případech má každý z manželů svůj vlastní náhrobek, maximálně na jednom podstavci (dvojhrob), těmto byla vztyčena stéla pouze jedna s tím, že na každé její straně je zmíněn jeden z páru.

Problematika podstavců Na Miroslavském hřbitově najdeme jednu zvláštnost, kterou jsem zatím nikde jinde nezaznamenala. Jedná se o tu skutečnost, že mnoho relativně mladých náhrobků (často již mramorových) spočívá na soklu, či podstavci, který je viditelně starší. Někdy se jedná jen o neopracovaný kámen, jindy je nositelem nějakého symbolu, zdobení, či z něj vystupují nádoby na květiny. Dle mého názoru to svědčí o tom, že původní náhrobky na nich byly buď zničeny a posléze nahrazeny novými, nebo úmyslně sundány a přemístěny jinam. Ovšem zde se nabízí otázka kam a proč. Vzhledem k tomu, že jsem zatím nenašla žádnou zmínku o tom, že by došlo k nějakému ničení hřbitova v dřívější době, přikláněla bych se k druhé verzi. Může to souviset s nedostatkem místa pro nové pohřby? Kam se ale poděly staré stély? Víme, že obvykle došlo k navršení zeminy nad současné hroby a vyzdvižení původních náhrobků na úroveň těch nových. Že by zde byly staré náhrobky zakopány a zůstaly z nich jenom podstavce? Právě tyto podstavce jsou hodny pohledu. Mnohé jsou, jak už bylo uvedeno, zdobeny symboly, jako je Davidova hvězda, ale i konvice, či rostlinné motivy. Nedílnou součást některých soklů potom tvoří „květináče“, které jsou v nich vytesány. Jedná se o nádoby různých tvarů, které však vždy tvoří se soklem jeden celek. Někdy jsou u jednoho hrobu hned dva, někdy jeden širší. Mají tvar obdélníku, nebo vzhled skutečného květináče. Nevidím jiné vysvětlení, než že opravdu sloužily pro výsadbu květin. Obecným pravidlem sice je, že Židé na hroby květiny nenosí, zde ale zřejmě křesťanské vlivy převládly. Jiná funkce těchto nádob mě nenapadá. Vyjádření In. Klenovského k problematice podstavců: „Hřbitov v M. je jediný v historii, byla to jedna z nejpočetnějších komunit a přitom na hřbitově tvoří naprostou většinu novodobé náhrobky. Asi jediným vysvětlením je, že v určité

48

době (odhaduji po pol.19.století, kdy byl tlak na uvolnění místa pro nové náhrobky) se starší náhrobky buď zakopaly nebo zlikvidovaly obdobně viz v Mikulově (tam jsou z nich vnitřní opěrné terasy).“ Symbolika Co se týče symboliky náhrobků, vyskytují se na ní jak motivy typicky židovské, tak motivy ovlivněné soudobým uměním nežidovského charakteru. Takovým jsou tři náhrobky (dva dětské, jeden dospělého člověka), které zdobí plastický květinový ornament. Jedná se o haskalové náhrobky nesoucí secesní motivy, které na první pohled upoutají pozornost, neboť mezi strohými mramorovými náhrobky vynikají svým vzhledem, který je ještě podtržen bělostí použitého kamene. Jedná se o náhrobky Heinzi Hornera (náhrobek č. 144, foto 0317), Harryho Spatze (náhrobek č. 145, foto 0318) a Otto Herzoga (náhrobek č. 107, foto 0104). Fotografie náhrobků se symbolikou najdete na přiloženém CD. Celkem běžným symbolem miroslavského hřbitova je Davidova hvězda. Ta se vyskytuje nejvíce právě v období emancipačních snah židovského národa. Tento relativně „moderní“ symbol zde návštěvník najde celkem v sedmi případech (památník, Max Deutsch – náhrobek č. 26, foto 0027, Josef Seelenfried – náhrobek č. 56, foto 0056, Isidor Deutsch – náhrobek č. 209, foto 0187), Leopold Löw (náhrobek č. 246, foto 0224), Rudolf Löw (náhrobek č. 247, foto 0225), Bernhard Steckerl (náhrobek č. 330, foto 0335, 0336, 0337). Z toho v jednom je použit na památníku obětem války a jednou je přítomen právě na podstavci náhrobku spolu s květinovým motivem. Nejvíce zastoupeny jsou však motivy květinové. Sem řadím například květ čajové růže, který najdeme na náhrobku Josefy Paschky (náhrobek č. 99, foto 0095) a Ernestine Fessler (náhrobek č. 66, foto 0066 a 00661). Zde se jedná zřejmě o symbol pomíjivosti života. Kromě těchto případů je to potom květinová výzdoba na podstavcích, či ornamenty inspirované úponky rostlin na bočních stranách některých náhrobků. Vedle Davidovi hvězdy nalezneme na dvou stélách i jiný typ hvězdy, hvězdu šesti a sedmicípou. Jak ukazuje tabulka jedná se celkem o dva případy (Maria Rattiner – náhrobek č. 354, foto 0362, 0363, hebrejský náhrobek náhrobek č. 177, foto 151). Na náhrobcích ze starší doby, které jsou vždy pouze hebrejské, najdeme symbol lvů nesoucích korunu, popř, doplněných vinným hroznem, svitky Tory atd.

49

Jako na každém hřbitově, ani zde nesmějí chybět náhrobky kohenské. Hřbitov však nemá nějaký svůj okrsek, který by sloužil právě pro pohřbívání kohenů, proto je najdeme roztroušeny po celé ploše hřbitova. Na náhrobcích z černého mramoru je tento symbol viditelný již z dálky, na žulových je potřeba pohledu z blízka, aby se daly rozeznat (Emanuel a Susanna Funk – náhrobek č. 308, foto 0284, Leopold Huschak – náhrobek č. 166, foto 0139, Hugo Szalavecz – náhrobek č. 151, foto 0324, 0325, Hermann Nettel – náhrobek č. 132, foto 0301, 0302, 0303). Výše uvedené symboly jsou na hřbitově zastoupeny nejhojněji. O něco méně častými jsou potom náhrobky s nějakým druhem stromu - palmou, či vrbou, nebo větévkou. V případě náhrobku Flory Armut (náhrobek č. 118, foto 0116) se opět jedná o symbolické vyjádření jejího jména. V dalších dvou případech (Mathilde a Ludwig Neumann – náhrobek č. 92, foto 0088), hebrejský památník – náhrobek č. 156, foto 130, náhrobek č. 162, foto 142) jde zřejmě o symbolické vyjádření smutku. Ani levitská souprava není nijak hojně zastoupena, jak tomu většinou na hřbitovech bývá. Našla jsem ji pouze ve čtyřech případech. V jednom je konvice opět přítomna na podstavci náhrobku, není proto jisté, že patří tomuto majiteli. Dále ji najdeme na náhrobku Leopolda Löwa (náhrobek č. 246, foto 0224). Posledním zástupcem je potom náhrobek ve skupině těch nejstarších, kde je konvice na něm ztvárněná už takřka k nerozeznání (náhrobek č. 437, foto 447). Pouze jednoho zástupce potom máme v případě symbolu Tory, ztvárněné coby svitek Zákona bez jakýchkoliv dalších, přídavných symbolů. Jedná se o hrob Josefa Hahna (náhrobek č. 194, foto 0170, 0171), kde má symbolizovat jeho učenost a znalost Zákona. Dále se symbol Tory vyskytuje opět ve skupině náhrobků celku F, kde je ovšem vypodobněna jako desky Zákona a tvoří zároveň grafické ohraničení textu náhrobku (náhrobek č. 435, foto 445). Hezký příklad je potom i hebrejsky psaný náhrobek hned vedle stély Aschera Lamberga, kde je Tora doplněna dvěma lvy (náhrobek č. 292, foto 0269 a 0270). Za zmínku stojí jistě symbol koruny (keter), o které bylo v souvislosti se hřbitovem v Miroslavi pojednáno již výše (Izak Spitzer). V dalších případech se potom jedná o korunu dobrého jména (Wilhelm König, Seba Tausig, hebrejský náhrobek – náhrobek č. 262, foto 0240). Čistě křesťanskou symboliku potom přejímá náhrobek doktora Jakoba Hasky (náhrobek č. 60, foto 0060), na kterém najdeme symbol lékařů, hada omotaného kolem hole.

50

Další symboly mají pouze jednoho zástupce, vztahují se ke konkrétní osobě, vystihují nějakou její vlastnost, či vztah k těm, kteří náhrobek nechali vyrobit. Takovým příkladem je náhrobek sourozenců Wilhelma a Reginy Wertheim (náhrobek č. 170, foto 0143) kde najdeme dva ptáčky dotýkající se zobáčky. Ti mají zřejmě symbolizovat sourozeneckou lásku a blízkost. Druhým případem je potom náhrobek Rachel a Leopolda Führenbergových (náhrobek č. 281, foto 0257 a 0258), na kterém jsou vyobrazeny dvě podané ruce. Ty bych v tomto případě opět chápala jako symbol harmonického manželství „ruku v ruce“, než jako revoluční symbol Rovnosti, či Bratrství jak ho obecně interpretuje Haidler.100 Posledním symbolem, který chci zmínit je ten na náhrobku Elisabeth Weiniger (náhrobek č. 41, foto 0042), jehož překlad je uveden níže. Jedná se o vinný hrozen. Interpretovala bych jej coby symbolické ztvárnění jména nebožky. Vavřínový věnec je potom ke spatření na náhrobku Betti Spitzer (náhrobek č. 289, foto 0266). Tab. 1: Zastoupení symbolů na hřbitově v Miroslavi Symbol

Počet náhrobků s daným symbolem

koruna

2

lvi doplnění hrozny, korunou, svitky Tory

4

ruce kohenů

4

levitská souprava

3

had

1

Tora

1

květinový motiv

6

hvězda

2

Davidova hvězda

7

stromy

3

podané ruce

1

dva ptáčci

1

hrozny

2

věnec

1

třešeň

1

sloupy

2

100

Jaroslav Achab Haidler – František Mlateček – Petr Vítámvás. Židovský hřbitov v Boskovicích, Průvodce, Boskovice, Muzeum Boskovicka a Albert, 2002, str. 27.

51

kamenické firmy Vedle symbolů najdeme na několika náhrobcích také značky kamenických firem, které byly zakázkou jejich výroby pověřeny. Jednalo se o firmy židovského i nežidovského původu. Přibližně od poloviny 19. století – s dosažením emancipace židovských obyvatel a s trendem určité asimilace s většinovou populací a její kulturou – můžeme vidět na náhrobcích novodobého (též poemancipačního) typu rovněž podpisy kamenických firem, které práci prováděly. Tyto nenápadné značky bývají vytesány zpravidla v pravém dolním rohu při pohledu na náhrobek, na podstavci nebo hlavním dílu, nezřídka ovšem též v levém dolním rohu, méně na boční straně náhrobku, výjimečně zezadu nebo na předním dílu obruby hrobového místa.101

V Miroslavi najdeme zástupce hned několik různých firem, které zhotovovaly náhrobní stély. Nejhojněji zastoupenou je firma Kobler Misslitz, která, jak název napovídá, byla místní. Není proto divu, že většina signatur patří právě jí. Jednalo se o nejschůdnější cestu, jak zajistit náhrobek pro své blízké. Zakladatelem této známé kamenické firmy byl Salomon Kobler (značka let 1864 – 1901). V činnosti pak zřejmě pokračoval jeho syn Josef. 102 Další velikou firmou, jejíž výtvory najdeme takřka po celé Moravě je firma Löwenstamm & Spitz Brno. V Miroslavi je to spolu s J.W. Binderem z Mikulova druhá nejčastěji zastoupená kamenická firma. Tři svoje zástupce má i vídeňská firma Streschnack. Je to poměrně hodně, když uvážíme, že náklady na dovoz náhrobku byly jistě větší, než tomu bylo u firem domácích. Po jedné značce připadá pro firmy Kühltreiben Grusbach (Hrušovany nad Jevišovkou) na náhrobku Josefine Brügl, J. Diensbach a J. Friedenthal z Brna, či H. Gallus Nikolsburg. To značí, že šlo spíše o výjimečnou zakázku, která za normálních okolností nebyla ve zvyku. Lze asi jen těžko říct, z jakého důvodu se sáhlo po jiném kameníkovi. Mohlo však jít třeba o příbuzenské vztahy. Obecným zvykem bylo volit tu firmu, která sídlila nejblíže. Pracná doprava zhotoveného náhrobku ze vzdálenější lokality zcela jistě znamenala vyšší náklady pro zákazníka. Tak se nám může zakázka pro vídeňskou kamenickou firmu jevit jako plýtvání 101

Jaroslav Klenovský. „Kamenické firmy působící na území Moravy a Slezska“, in: Petr Pálka (ed.). Židé a

Morava VII, Sborník z konference konané v listopadu 2000 v Muzeu Kroměřížska, Kroměříž, 2001, str. 87. 102

Jaroslav Klenovský. „Kamenické firmy působící na území Moravy a Slezska“, in: Petr Pálka (ed.). Židé a

Morava VII, Sborník z konference konané v listopadu 2000 v Muzeu Kroměřížska, Kroměříž, 2001, str. 89.

52

penězi. Jak je naprosto běžné i na jiných židovských hřbitovech, jsou kamenické značky umístěny v pravém dolním rohu náhrobku. Vyskytují se i případy, kdy je značka na jiném místě náhrobního kamene, nebo dokonce na železné ohrádce hrobového místa. Poslední případ ovšem není tak častým jevem. V Miroslavi je jistou vyjímkou náhrobní kámen Daniela Blocha (náhrobek č. 205, foto 0183), kde je kamenická značka Kobler na pravé boční straně náhrobku (viz foto Kobler 007.1 ve složce kamenické značky). Tyto „podpisy“ kameníků jsou vesměs jednoduše vyryty do kamene. V případě Koblera je písmo tiskací, u značek Löwenstamm Brünn, či Streschnack se vyskytuje písmo psací. Na náhrobku Josefiny Brügl (náhrobek č. 94, foto 0090)se pak setkáváme pro Miroslav s ojedinělým „ podpisem“ kameníka. Jedná se o firmu Kühltreiben Grusbach (viz foto Kühltreiben Grusbach 001.1 ve složce kamenické značky). Nápis je netradičně ohraničen tmavým rámečkem, do kterého je potom zasazen název firmy tiskacím písmem.103 Tab. 2: Přehled kamenických firem a jejich zastoupení na hřbitově v Miroslavi Název kamenické firmy

103

Počet náhrobků se značkou

1

Kobler Misslitz

27

2

Löwenstamm Brünn

6

3

Kühltreiben Grusbach

1

4

J. W. Binder Nikolsburg

6

5

Streschnack Wien

3

6

J. Diensbach Brünn

1

7

J. Friedenthal Brünn

1

8

F. J. Schulz Wien

1

9

H. Gallus Nikolsburg

1

10

E. Uhlíř Nedwieditz

2

11

Reitzer Lechwitz

2

celkem

51

Ke kamenickým firmám působícím na území Moravy viz Jaroslav Klenovský. „Kamenické firmy působící na

území Moravy a Slezska“, in: Petr Pálka (ed.). Židé a Morava VII, Sborník z konference konané v listopadu 2000 v Muzeu Kroměřížska, Kroměříž, 2001, str. 8790.

53

Příklady některých náhrobků Náhrobek Jicchaka Spitzera

54

Jak už bylo uvedeno dříve, jedná se o nejmladší náhrobek s motivem Keter Tora na našem území. Je jedinečný už díky malé četnosti tohoto symbolu v sepulkrálním umění. V koruně vidíme zkratku Keter Tora, hebrejská písmena tk Jak se dočteme z nápisu na stéle, Jicchak byl synem Jony Spitzera a vnukem místního rabína Jakoba Schäfera. V čele obce v Miroslavi stál od roku 1857. Překlad: Zemřel v sedmdesáti letech v úterý 7. avu 631 podle malého letopočtu. Koruna Tóry Na hlavě spravedlivého muže, Pana Jicchaka, syna Jony Lejba Špicera, jeho duše nechť spočine v gan Eden Jicchaku104, ke studnici – živého, který Tě vidí, jsi odešel, Zaopatření pro pozůstalé – Boží zákon jsi vyučoval Tvůj podíl není nepatrný – sloužil jsi Hospodinu Tvá záře tě zdobí – neboť jsi konal dobré skutky Die irdischen Reste legten wir in die Grabeskist Doch zum Himel ging ein was des Himels ist. Im Kreise der Seligen wird Ehre dir zu Theil. Für ein Frommes Leben – ewiges Heil, An der Sternenwelt glänzelt du himlisch rein Dein Wahlspruch war: Was mein – sei auch dein.105

104 105

První písmena řádků tvoří kryptogram jména kryptogram jména Jicchak qhccy (pozn. aut.)



55

Betti Spitzer

56

Náhrobek pochází zcela jistě ze stejné dílny jako náhrobek Izaka Spitzera. Je vyroben ze stejného druhu kamene a je shodný i stylem provedení. Liší se pouze v ústředním symbolu. Překlad:106 Skonala v 86 roce svého žití dne 9. ijjar 5648 (kryptogram *terachem Smiluj se) a zde ji pak uložili (totiž) váženou paní Bejlu107 dceru ko*harar (kvod ha rav, rebbe) Moše Krammera a choť našeho učitele a rebe (mu*harar) Jicchoka Spitzera (kéž odpočívá blaženě nucho Ejden) Spoléhalo na ni srdce chotě jejího, neboť jeho dům plnila požehnáním Své dny završila v požehnané koruně šedin, radujíc se z dítek Svůj jazyk jsi ostříhala, tvé slovo vždy jen o pokoji a pravdě ... Ze svého majetku jsi rozdávala chudým a potřebným podle toho, jak se ti dařilo tanceva Für das Wahl der Deinen Dich mühend Für Wahrheit und fur Rechterglühend Waltendweise im Kindereise Wohlthätig nach bestem Vermögen Warst Du des Hausesglück und Segen Bis vollbracht war die Pilgerreise Hier ruhet Frau Betti Spitzer geb. 1. November 1802 – gest 20. April 1888 Friede ihre Asche

106

Autor přepisu a překladu nápisu J. A. Haidler Kryprogram tvoří jméno Bejla hlyb

107

57

Ascher Lamberg

58

Jedná se o náhrobek místního rabína. Písmo je chráněno díky obrubě ve tvaru gotického okna a stříšce. Překlad:108 Sem uložili rebbe a Světlo exilu109, našeho učitele a rabína Ašera Lemberga110 (zaca*l), předsedu zdejšího rabínské soudu (av bejt din); Skonal 2. adaru 5666 Byl tak slovutný, že jen sotva najdete jemu podobného! Doptával se na Nauku a moudrost a Duch bží ho naplnil. (Totiž) duch poznání a bhabojnosti a tím způsobem byl také obrazem Bžím. Ale nebudu tu množit jeho chvály, protože i on to během svého života odmítal. Trpce ho oplakávají mnozí (a také) jeho děti a příbuzní. Hier ruhet in Gott Herr Ascher Lamberg Rabinner in Misslitz Gestorben am 27. Februar 1876 Im 85. Lebensjahre Tief betrauert von seiner Familie u. Seiner (nejde číst)

108

Autor přepisu a překladu nápisu J. A. Haidler

109

krásna titulatura ve zkratce *hamaor hagolah . tj. Světlo exilu (pozn. J. A. Haidler)

110

Kryptogram: písmena ob řádek tvoří jméno Ašer L*b = Lemberg bl rja

59

Rafael König

60

Jediný náhrobek na kterém se zachovala keramická destička s fotografií. Písmo je provedeno v hlubokém reliéfu se zlatým zdobením. Náhrobek je doplněn florálními motivy, které znázorňují úponky rostlin. Překlad:111 Zde uložili učeného Rafaela, syna učeného Josefa Koeniga, jenž si vytesal památku svými dobrými skutky, předseda naší náboženské obce, okrasa města a pluh železný, jenž vedl svůj lid cestami Věrnosti; Zbudoval Dům Setkávání a přiváděl mládence k Svědectví a korunované šedinami k Věrnosti aby (jimi) kráčívali dnem i nocí; Zemřel (sám) v koruně šedin a sytý dní dne 25. chešvan 655 malého počtu tanceva Rafael Koenig gest. 24. November 1894 im 87. Lebensjahre Ruhe sanft!

111


61

Josef Hahn

62

Překlad:112 Učenec a Syn Nauky, bhabojný a bdělý v (dodržování) Pokynů Panovníka (micwot) věrný Učitel (porucha) od svého mládí rabi Josef Hahn syn váženého Ašera Jehudy Odešel 9. tamuz 5667 tanceva Hier ruht Herr Josef Hahn Volksschule Lehrer gest. am [. . . . ] 1907 im 56 Lebensjahre Tief betrauert von Gattin und Kindern

112


63

Wilhelm König

64

Překlad:113

Naříkáme v slzách nad naším nadaným (hachaver) synem a bratrem Benjaminem //koruna dobrého jména// Zevem 114, synem Gabriela Königa (jeho památka nám budiž požehnáním) Skonal v Dobrém jménu v sedmadvaceti letech o svatém šabatu 11. elul 5661 (tanceva) Wilhelm König geboren am 10. 6. 1801 Friede seiner Asche Plačme a naříkejme nad tím, jenž odešel plný studia.115 Chválí ho všichni, kdo milují poznávání a také ti, kdo ho znali osobně Znal jak cesty věčnosti tak i cestu vší země,116 Neuvěřitelně nadaný ve výkvětu svého mládí, muž bystrého rozumu Výhonek rozkošný a *ben jakir pilně a prozíravě naslouchal svým rodičům a učitelům (zbytek pod úrovní zeminy)

113


114

První písmena řádků tvoří kryptogram jména Benjamin nmnb (pozn. J. A. Haidler)

115

plný studia = opis doslovného *udatných retů; vychází z aramejského udatné rety (silná ústa) – obraz pro

někoho, kdo pilně studuje a vykládá Tóru (pozn. J. A. Hailder) 116

derech haarec = obvykle opis řemesla, běžného způsobu obživy; celý verš si pohrává s myšlenkou

*hilchot olam woderech haarec, tj. doslova cesty Věčnosti i cesta vší země může být myšleno i tak, že byl zručný jak v řemesle, tak i ve studiu (pozn. J.A. Haidler)

65

Rebeka König

66

Překlad:117 Hier ruhet Frau Rebeka König gest. in 83 Lebensjahre am 30. Juli 1839 (nelze dobře přečíst) F.I.A. Sem uložili ryzí a váženou bytost stejně vznešenou jako dcery vladařů118 (paní) Rivku vdovu váženého Gabriela Königa zemřela ve vší úctě v 83 letech (zbytek pod úrovní zeminy)

117


118

bat melech penima v židovské epigrafice parafráze pětačtyřicátého žalmu používá jako titulatura

vyjadřující obdiv a úctu. (pozn. J. A. Haidler)

67

Seba Tausig

68

Překlad:119 I navrátila se k poklidnému odpočinutí (menucha šeanan) ta ctnostná = bytost a hospodyně (geveret habajit), žena ctnostná (ešet chajil) paní Seba (dva lvi Judovi viz Jaakovo požehnání) choť rav Abrahama Tausiga a dcera Moše Krammera (jejich památka nám budiž požehnáním) Skonala v dobrém jménu ve věku 66 let v předvečer šabatu 13. elul 5623 ; (tanceva) Bděla a ostříhala čest svého chotě i domácnosti a oni na ni spoléhali celým srdcem, pro všechno co tak ochotně konala. Svůj pohled směřovala bez okázalosti ale (s o to větším milosrdenstvím) k potřebným A ve své domácnosti byla v každém ohledu (bechol pinot) známa jako vynikající hospodyně (akeret babajit) Bude jí dopřáno z ovoce jejích dlaní, které pěstila od rozbřesku svých dní (mládí) až do svého skončení. Lnula ke Vznešenému a Pokyny stanovené ženám ostříhala, jsouc poučena o pravidlech a zákonitostech, pýchu a povýšenost nepoznala, ani když zbohatla, a vší svou bytostí se upírala k rozkoším, jež jsou skryty.... (zbytek nápisu je pod úrovní zeminy)

119


69

Elizabeth Weiniger

70

Překlad:120 Sem uložili bytost ryzího srdce, paní Libl, vdovu po váženém Josefu Weinigerovi (budiž jim přán pokoj); Vysloužila si pokojný a dlouhý život společně s manželem a (dočkala se) požehnaného stáří až do okamžiku její smrti druhého dne po šabatu dne 5. nisan 5637 , kdy odešla od svých dětí tanceva Hier ruht Elisabeth Weiniger F. I. A.

120


71

Maria Rattinger

72

Překlad:121 Sem uložili ryzí bytost paní Mirjam, choti váženého Abrahama Rattingera a dceru váženého pana Ajcika Brucknera. Skonala v devětadevadesáti letech třetího dne po sobotě, dne 26. adar 5647 a oplakali ji (i) její vnuci a vnučky z třetí a čtvrté generace tanceva

121


73

Hřbitov v Miroslavi z komparativního pohledu Pro tuto práci bude jistě přínosem, pokud se pokusím o komparaci s jiným hřbitovem. Odkryjí se tak specifika mnou zkoumané lokality. Zároveň tak miroslavský hřbitov nebude vnímán jen jako samostatná jednotka, ale bude zasazen do širšího celku. Vzhledem k rozsahu práce není možné aplikovat srovnání na celou Moravu, byť by výsledky z ní plynoucí byly jistě zajímavé. Jako vhodný srovnávací vzorek jsem si vybrala hřbitov v Jiřicích. Tato malá obec je vzdálena snad jen 10km od Miroslavi. O to je překvapivější je viditelný rozdíl ve zpracování náhrobků, jejich výzdobě, apod. Stejně jako miroslavský hřbitov, i ten v Jiřicích prošel rekonstrukcí a byla mu navrácena důstojná tvář. Na hřbitově se nachází něco kolem 40 náhrobků. Podle nápisu zde uvedeného se jedná o v pořadí druhý židovský hřbitov, který zde byl založen. Nejstarší dochované náhrobky pochází ze 17. století, ale valná většina z nich byla vztyčena ve století 19. a na začátku 20. století. Časovým horizontem pohřbívání je tedy srovnatelný se hřbitovem miroslavským. Hřbitov v Jiřicích byl zrekonstruován teprve nedávno, přičemž v rámci této rekonstrukce byly pořízeny i opisy náhrobků, pod vedením Josefa Achaba Haidlera. Jak sám Haidler uvádí, tyto dva hřbitovy jsou svým vzhledem naprosto odlišné. Na hřbitově v Jiřicích najdeme velice bohatou symboliku po stránce umělecké. Jsou tu zastoupeny i symboly, které se na moravských hřbitovech nachází jen zřídka. Takovým je třeba symbol urobora, hada stočeného do kruhu, který sám sebe tlamou drží za ocas. Ten je pro Moravu poměrně vzácným jevem. V Jiřicích zdobí náhrobek bratrů Mošeho a Šmuela, synů rabína Simchy (Jiřice, foto 001). Uroboros zde tvoří zároveň orámování textu, který je oproti výzdobě velice stručný. Had je doplněn dalším symbolem, symbolem lva. Několikrát zde najdeme symbol koruny dobrého jména, o kterém pojednávám výše. Jedná se o hrob Cirl bat Perl (Jiřice, foto 002), Jaakova Moše Koblera (Jiřice, foto 003), Eleazara Jokla (Jiřice, foto 004), Petera Koblera. Dalším symbolem je symbol knihy. Ten se na hřbitově v Miroslavi přímo vyskytuje jen v jednom případě. Velice zajímavým je po stránce symboliky náhrobek Davida Herše Koblera z roku 1837 (Jiřice, foto 005). Jedná se o barokní náhrobek, který v sobě snoubí hned několik symbolů čerpajících z rozličných zdrojů. Jednak jsou tu zobrazeny tzv. Rimonim, tedy dřevěné válečky, na které se 74

namotávala Tóra při čtení. Dále tu nacházíme motiv typický pro tuto dobu, Davidovu hvězdu, symbol emancipace. Také vrchol náhrobku nenese symbol, který by vycházel ze starší tradice, ale je ovlivněn soudobým stylem a tvoří ho květinový dekor.122 Už na první pohled je hřbitov v Jiřicích na symboliku bohatší. Nejedná se jen o pouhé jednoduše ztvárněné symboly na jinak prostých a strohých náhrobcích, ale propracovaná umělecká díla. Co se týče tvarů náhrobků, najdeme na obou hřbitovech obdobné typy. Například stély Abrahama Pfeffera a dalších členů tohoto rodu jsou si svým provedením velice podobné, ba identické. Jedná se o náhrobky tvaru stély se špičatým zakončením. Zde se zřejmě projevuje kamenický styl. Je totiž velice pravděpodobné, že každá dílna měla určitou nabídku vzorů, které podle přání pozůstalých používala. Náhrobky ze stejné dílny jsou tudíž do jisté míry rozpoznatelné. J. A Haidler vidí rozdíl mezi oběma hřbitovy i co se týče symboliky slova. Jak už jsem uvedla výše, miroslavský hřbitov je na symboliku slova bohatší, než na symboliku výtvarnou. Co se té týče, hřbitov v Jiřicích ho skvěle propracovanými náhrobky převyšuje. I v symbolice slova se jiřický hřbitov jeví jako bohatší. Hebrejské texty jsou delší, neomezují se jen na stručné informace o jméně a datech. V Jiřicích jsou epitafy na náhrobcích samostatným uměleckým celkem, kterým je třeba věnovat dostatečnou pozornost. Jsou velice bohaté na různé metafory, symboliku a odkazy na citáty ze SZ. Podle Haidlera jsou sofistikovanější a propracovanější co do použitého jazyka, než je tomu u hřbitova v Miroslavi. Stejně tak je tu větší zastoupení těch náhrobků, které nesou pouze hebrejské nápisy, popř. jsou doplněny jen jednoduchou německou formulací. Miroslavský hřbitov má poměr mezi hebrejskými a smíšenými, popř. německy psanými náhrobky silně ve prospěch druhé skupiny. Mnohé eulogie a básně tak již nemáme v hebrejském znění, ale v německé podobě. Čistě hebrejsky psaných náhrobků je jen málo z nich. Jedná se většinou o náhrobky z pískovce, z nichž mnohé jsou porušeny vlivem počasí. Je velice zajímavé, jak se mohou lišit dvě lokality, které jsou tak blízko u sebe. Byť pocházejí hřbitovy ze zhruba stejného období, ten v Jiřicích, se laikovi může na první 122

Všechny tyto náhrobky včetně přepisu a překladu viz Projekt Kešet, „Jiřice“ [online], 2008, , [cit. 20080211].

75

pohled zdát starší. Je to dáno právě vzhledem náhrobků, které nejsou do takové míry ovlivněny křesťanskými hřbitovy s mramorovým náhrobky.

76

Metodologické uchopení výzkumu hřbitova v Miroslavi Při výzkumu židovských hřbitovů je nutné držet se určitého metodologického postupu. Dlouhou dobu u nás za jakousi bernou minci platila kniha Otto Munelese, která pojednávala o židovském hřbitově v Praze. Dnes je tato práce stále cenným materiálem, ovšem přece jen již trochu zastaralým. Vynikajícím návodem, či průvodcem jsou knihy německého původu. Jedná se o velice detailně zpracované popisy německých židovských hřbitovů, obsahující fotografie, přepis hebrejského textu, jeho překlad a opis textu německého. Ve své práci jsem se snažila držet částečně tohoto schématu. Samozřejmě nebylo možné pořídit soupisy u všech náhrobků. Co se týče hebrejských, snažila jsem uvést překlad těch z nich, které jsou nějakým způsobem zajímavé. Ať už z hlediska jejich symboliky architektonické, či symboliky slova. Opisy německých textů náhrobků potom uvádím u všech, které bylo možné přečíst. Pokud se na náhrobku vyskytovala také značka kameníka, který byl pověřen jeho zhotovením, je uvedena u soupisu náhrobků vždy na konci nápisu v závorce. Tyto značky nacházíme v pravém dolním rohu náhrobku. Jen v jednom případě se vyskytuje také na boční straně. Nyní bych ráda představila postup, kterým jsem daný hřbitov zkoumala. Při fotografování a opisu textu jsem postupovala ve směru, kterým přichází návštěvník hřbitova. Tedy od dřívější boční branky, která leží při smuteční síni (pozn. aut. tedy z dřívější zadní strany hřbitova). Náhrobky jsou svou čelní stranou orientovány právě k tomuto bočnímu vstupu. Celá plocha hřbitova je rozdělena na několik celků, které obsahují vždy určitou skupinu náhrobků. Tyto celky jsou dobře znázorněny na mapě, jež je součástí přílohy v elektronické podobě a zároveň je její vytištěná verze vložena v zadní části práce. Autorem mapy je pan Bednařík a zachycuje stav hřbitova roku 2004. Při značení náhrobků jsem se držela číslování právě této mapy. Pokud jsem narazila na nějaký náhrobek, který v mapě nebyl zaznamenán, je v ní doplněn pomocí značky • a očíslován nad rámec původního číslování. V některých případech je naopak na mapě vyznačen náhrobek, který mnou nebyl během výzkumu objeven. Na tento fakt je upozorněno v samotném soupisu náhrobků umístěném v příloze práce. Každý z šesti celků byl vytvořen tak, aby bylo v rámci něj co možná nejjednodušší dané náhrobky zmapovat. 77

Celek A tento celek je umístěn hned při zdi hřbitova, která stojí mezi brankou a hlavní bránou, tedy při ulici Nádražní. Náhrobky jsou zde seřazeny v pravidelných řadách, a to na celé ploše této části. Vyjímku tvoří pouze tři náhrobky umístěné hned u vstupu, které sem však byly zřejmě přeneseny až sekundárně. S největší pravděpodobností při rekonstrukci hřbitova. Celá tato část je potom uvedena památníkem padlých druhé světové války. Tento celek je ze všech nejpřehlednějším, právě díky svojí uspořádanosti. Celek B tento celek se nachází ve střední části hřbitova a je ohraničen dvěma cestami, které kopírují ohradní zdi a oddělují ho od celků A a C. Zde se nacházejí převážně náhrobky z černého mramoru. Ovšem najdeme zde i vyjímky, nádherné pískovcové, hebrejsky psané macevy. Celek C je umístěn při zdi sousedící s ulicí Rybniční. Je charakteristický tím, že jsou v něm náhrobky sporadičtěji rozmístěny. V této části se také nachází většina náhrobků, které jsou již takřka nečitelné, byť ale nejsou zase tak staré. Nenajdeme zde téměř žádné symboliku. Celek D jedná se o celek, který v sobě obsahuje nejméně náhrobků. Ty jsou umístěny při zdi, jež pokračuje od smuteční síně. To, že byla tato část ustavena jako samostatný celek je dáno tím, že náhrobky, které se zde nacházejí, jsou umístěny v opačném směru, tedy zády k této zdi a čelem k hlavní bráně. Jedná se především o manželské dvojhroby, dále zde najdeme haskalové náhrobky dvou dětí a posléze větší skupinu hrobů rodiny Nettel a Meisl. Celek E Jedná se o skupinu náhrobků, které se nacházejí v zadní části hřbitova. Přirozený předěl mezi celkem E s celky C a B tvoří jáma, která zde vznikla při bombardování obce za II. světové války. Druhá, dnes již méně patrná jáma, se potom nachází na hranici celků E a F. celek je charakteristický vcelku hustě naskládanými náhrobky. Celek F je posledním, zato historicky nejzajímavějším celkem hřbitova. Je tvořen uměle navršenou zeminou, která při zdi vytváří celkem vysoký pahorek. Kolem tohoto 78

pahorku jsou, skoro jako nějaký obrubník, naskládány nejstarší náhrobky na hřbitově. Všechny jsou výhradně hebrejské, z pískovce, z mnohých je vidět jen jejich část, kdy zbytek je pod zemí. Některé jsou potom umístěny na vrcholu tohoto náspu. Problémem mapování tohoto celku je vegetace. Pokud se na hřbitov vypravíte vícekrát za sebou, nikdy ho nenajde ve stejném stavu. S přibývající trávou, břečťanem a jinými rostlinami náhrobky mizí a v některých případech je takřka nemožné je najít. To se nejvíc dotýká právě tohoto celku, kde jsou náhrobky poměrně nízké, často už velmi poničené. Na mapě je poslední náhrobek uveden číslem 442, což je údaj pana Libora Bednaříka. Já sama jsem pořídila asi o tři fotografie více. Z toho je vidět, že bujná vegetace má občas za následek přehlédnutí některých náhrobků, které naprosto skryje. Největší nebezpečí tento fakt představuje u úlomků, či náhrobků, které dnes leží skoro celé pod úrovní zeminy. Na závěr zbývá říct, že hřbitov nemá žádné speciální oddělení, jako tomu někde bývá, které by bylo vyhrazeno specifickým jedincům. Na miroslavském hřbitově sice najdeme hned několik dětí, většinou se jejich věk pohybuje od třetího do devátého roku života, jejich hroby jsou ovšem zařazeny mezi ostatní. Stejně tak u není ani rabínský, nebo kohenský okrsek. Členové jednotlivých rodin jsou většinou pohřbeni vedle sebe, nebo alespoň v co nejtěsnější blízkosti. Podle těchto výše uvedených celků jsem sestavila soupis náhrobků. Nevycházím tedy z celých řad, které by šly napříč hřbitovem, ale vždy mapuji dané celky postupně. Myslím si, že se jedná o přehlednější způsob. Náhrobek je označen příslušným číslem, který odpovídá jeho číslu na mapě. Vedle tohoto čísla je potom v závorce uvedeno číslo fotografie, které jsou součástí přílohy práce na CD. Autorem fotografií číslo 0008, 0019, 0022, 0026, 0027, 0028, 0032, 0035, 0037, 0038, 0045, 0047, 0049, 0061, 0074, 0080, 0082, 0083, 0092, 0093, 0100, 0101, 0106, 0114, 0115, 0131, 0134, 0136, 0138, 0139, 0140, 0154, 0157, 0159, 0160, 0161, 0167, 0180, 0185, 0186, 0187, 0198, 0208, 0209, 0210, 0220, 0221, 0225, 0226, 0245, 0256, 0283, 0284, 0301, 0304, 0305, 0311, 0312, 0313, 0314, 0315, 0320, 0321, 0322, 0323, 0329, 0334, 0335, 0341, 0344, 0346, 0350, 0351, 0356, 0360, 0361, 0364, 0365, 0366, 0367, 0369, 0376, 0377, 0381, 0383, 0384, 0386, 0387, 0391, 0393, 0394, 0396, 0397, 0398, 0400, 0401, 0404, 0406, 0410, 0412, 0417, 0431, je pan Bednařík a vznikly v roce 2004. Ostatní fotografie byly pořízeny mou osobou v létě roku

79

2008. Výběr jsem prováděla na základě lepší čitelnosti textu náhrobku. Je důležité si povšimnou, že za dobu čtyř let, v jejichž rozmezí fotky vznikly, doznaly některé náhrobky změn. Konkrétně jeden z nich je opět spadený na zemi (náhrobek č. 359, foto 0369, 0370), další je více nakloněn a bylo nutné jej podepřít dřevěným kůlem (náhrobek č. 358, foto 0367, 0368). Dále následuje text na náhrobku uvedený, přičemž jméno nebožtíka je zvýrazněno tučným písmem. Pokud se jedná o náhrobek psaný hebrejsky, je zaznamenán pouze tento fakt. Vybrané hebrejské náhrobky jsou i s překladem uvedeny v samotném textu práce. Pokud je celý text, nebo jeho část nečitelný, v seznamu náhrobků je nahrazen k tomu určenými symboly, jak bylo uvedeno již v úvodu práce. Za textem je potom v závorce zapsáno jméno kameníka, pokud je na náhrobku přítomno. Při výzkumu hřbitova se objeví i problémy, na které se nepodaří najít odpověď. V případě Miroslavi jeden z nich souvisí s již výše zmíněným faktem, že některé náhrobky stojí na podstavcích, které k nim na první pohled nepatří. Tento fakt je nejvíce patrný u těch náhrobků, které jsou vyrobeny z mramoru a stojí na kamenných podstavcích např. pískovcových. Bohužel se mi dodnes nepodařilo zjistit, zda na ně byly postaveny až sekundárně, či ne. Původně jsem se domnívala, že k tomu došlo při rekonstrukci hřbitova v 90. letech 20. století. Po rozhovoru s Ing. Klenovským, který byl přítomen na záchranných pracích, jsem zjistila, že v tomto stavu byl hřbitov již před rekonstrukcí. Proto je problém spojován zřejmě s rekonstrukcí, o které nás spravuje Hugo Gold ve svém článku. Bohužel jsem se nedostala k žádným dobovým fotografiím, které by mi zprostředkovaly pohled na miroslavský hřbitov v jeho dřívější podobě. Na fotografiích, které mi laskavě poskytl Ing. Klenovský, už byl stav shodný s dnešním. Každopádně se jedná až o sekundární jev. Mohlo dojít k tomu, že při vztyčení náhrobků byly použity staré podstavce, které na místě zůstaly. Potom je ale otázka, kam se poděly původní náhrobní stély.

80

Stav hřbitova před rekonstrukcí

81

82

83

Závěr Tato práce si kladla za cíl představit čtenářům židovský hřbitov v Miroslavi, především po jeho stránce symbolické. Pro lepší přehled v tématu jsem se na úvod věnovala obecnému pojednání o pohřbívání a symbolice náhrobků v židovské tradici. V druhé části práce potom byly představeny a shrnuty poznatky, které jsem nashromáždila během vlastního výzkumu hřbitova. Nakonec tak vznikl nejen popis a fotografická dokumentace symbolů, které zde nalezneme, ale byl pořízen rovněž opis německých nápisů na náhrobcích. Vzhledem k tomu, že tento nebyl hlavním tématem práce, je uveden v příloze. Při shromažďování materiálu se postupně objevovala i další fakta, která stálo za to v práci zmínit. Po důkladném výzkumu lze dojít k několika dílčím závěrům. Co se týče stáří, jedná se o poměrně mladý hřbitov. Z tohoto důvodu na něm nenajdeme tolik náhrobků nesoucích symboliku, jako je tomu třeba na hřbitově v Brně, či v Praze. Náhrobky jsou vesměs podobné, je vidět, že pocházejí z několika dílen, které jsou věrné svému rukopisu. Také symbolika se přizpůsobuje jednoduchému a místy strohému tvaru náhrobního kamene. Není tak zdobná, spíše se jedná o jednoduše ztvárněná díla. Samozřejmě najdeme i zde výjimky. Vzhledem k těmto faktům by se mohlo zdát, že hlavní záměr práce, tedy zmapování symboliky hřbitova, nebyl naplněn do té míry, jaká byla zpočátku očekávána. Na druhé straně se ale podařilo objevit skutečnosti, které byly překvapující a mohly tak dostatečně vyniknout. Vedle unikátních symbolů (keter Tora) to jsou některé jazykové zvláštnosti (náhrobek v češtině), problematiky podstavců apod. Ta část hřbitova, kde jsou dnes umístěny nejstarší náhrobky, by jistě stála za hlubší průzkum. Mohl by odhalit, co se skrývá v navrstvené zemině a možná by vedl k dalším zajímavým objevům. Dle mého názoru náhrobním kamenům vůbec nesvědčí vlhkost, kterou navršená zemina jistě zadržuje. Ta je nepochybně jedním z faktorů, které se podílejí na jejich rychlejším chátrání, narušuje totiž strukturu pískovce. Tak dochází k odpadávání vrchní vrstvy náhrobků, která nese nápis. Myslím si, že obecným problémem židovských hřbitovů je nezájem o ně. Zvlášť v tom případě, že se nejedná o hřbitov, který by byl prohlášen za kulturní památku. V takových případech se hledají jen obtížně finance na jejich opravu a údržbu. A pokud se i najdou, 84

není povinností vést dokumentaci hřbitova. Následkem jsou nevratné ztráty informací, které by nám jednotlivé hřbitovy mohly poskytnout. Zvláště u starších, pískovcových stél je tento proces velice rychlý. Právě důsledné pořizování dokumentace i u hřbitovů, které nejsou prohlášeny za kulturní památku, by mohlo pomoci tyto ztráty cenného materiálu alespoň zmírnit.

85

PŘÍLOHA Celek A 1. (foto 0001) informační deska 2. (foto 0002) hebrejsky

3. (foto 0003) hebrejsky

3b. (foto 0004) úlomek


5. (foto 0005) nečitelné

6. (foto 0007) památník 7. (foto 0008) Regine Hirsch

86

1869 – 1935

8. (foto 0009) Hier ruht Salomon Rosenzweig gest. 2. Februar 1914 im 90. Lebensjahre jnnig geliebt im Leben tief betrauert im Tode

9. (foto 0010) Hier ruht Frau Wilhelmine Rosenfeld gest 9. Oktober 1916 im 72. Lebensjahre Tief betrauert von ihren Kindern

10. (foto 0011) Hier ruht Herr Samuel Rosenfeld gest. 20. Juni 1912 im 84. Lebensjahre Tief betrauert von seiner Gattin und von seinen Kindern 87

(KOBLER)

11. (foto 0012) Hier ruht Frau Marie Goldfaden gest. 18. Juni 1911 im 49 Lebensj. Betrauert von ihren Hinterbliebenen Friede ihrer Asche 12. (foto 0013) Hier ruht Charlotte Winkler gest. 25. Februar 1911 im 47. Lebensjahre Ach wie rasch bist Du geschlegen Teure Mutter aus der Zeit[ . . . .] Liesen Traurend uns zu der Ewigkeit

13. (foto 0014) Strauss [ ]

14. (foto 0015) Hier ruhet Herr Adolf Strauss gest. 13 Februar 1907 im 64 Lebensjahre 88

Tief betrauert von seinen Kindern 15. (foto 0016) Hier ruht Herr Salomon Hirsch gest. 15. Mai 1906 im 82 Lebensja. betrauert von seiner Familie 16. (foto 0017) Hier ruht David Blum geb. 1. Septemb. 1835 gest. 6. Septemb. 1904 Tief und schmerzlich betrauert von seinen ihn innig liebenden Kindern F. S. A. 17. (foto 0018) Hier ruht Marie Blum geb. 3. März 1852 gest. 7. December 1903 tief und schmerzlich betrauert von ihrem treuen Gatten u. Ihren Sie innig liebenden Kindern F. J. A. 18. (foto 0019) Rosalie Weiss geb. 26. Juni 1870 gest. 31. Aug. 1937 eine innigstgeliebte Mutter 89

tief betrauert von ihrem einzigen Sohne (LÖWENSTAMM UND BRÜNN) 19. (foto 0020) Hier ruht Frau Paula Ruth Wiltschek geb. von MucDonald geb. 15. Sept. 1856 gest. 27. April 1930 Ruhe im Frieden 20. (foto 0021) Hier ruht mein gutter Mann Jakob Wiltschek geb. 7. Marz 1838 gest. 12. Sept. 1919 Ruhe im Frieden 21. (foto 0022) Hier ruht Frau Theresie Winkler gest. 4. Novemb. 1913 im 82 Lebensjahres Dein Andenken bleibt uns heilig Deine Liebe unvergessen

90

22. (foto 0023) Hier ruht Jakob König gest. 25. Septem. 1929 im 78. Lebensj. Tief betrauert von seinen Kindern 23. (foto 0024) Hier ruht Frau Katharina König gest. 18. Septem. 1917 im 66.Lebensj. Tief betrauert von Gatten und Kindern

24. (foto 0025) Hier ruhet unsere unvergessliche Schwester Klara Blum geb. 16. Marz 1882 gest. 22. April 1916 Tief betrauert von ihren Angehörigen Ruhe sanft! (BINDER NIKOLSBURG) 25. (foto 0026) Hier ruht Hermine Blum 91

Aus Ginsbuch gest. am 5. September 1912 im 32. Lebensjahre Tief und innig betrauert von ihren sie liebenden Schwestern Ruhe sanft! (BINDER NIKOLSBURG) 26. (foto 0027) Max Deutsch 2. April 1873, 24 Jänner 1936

27. (foto 0028) náhrobek Salomona Haase (hebrejsky)

28. (foto 0029) Hier ruht Herr Josef Steiner aus Bochtitz123 gest. am 4. Januar 1931 im 72 Lebensjahre

29. (foto 0030) Olga Steinerova Z B[ ] zemřela 6. 12. 1916 ve stáří 24 let

123

dnešní Bohutice, pozn.aut.

92

30. (foto 0031) Hier ruhet Herr Josua Weiniger gest. 8. Janner 1897 im 77. Lebensjahre F.S.A. Selige Ruhe nach raschlosen Ringen Friedlichen Schlaf nach unsaglichen Leiden schenk die der Todt der erlosende Helfer Die Du liebend umfangen die Deinen Fragen Dein Bild Dein Verklärtes in Herzen haben es fest in treuem Gedenken (KOBLER)

31. (foto 0032) Hier ruht Edmund Wolf [ ] 32. (foto 0033) Hier ruht Frau Rosa Huss geb. Schmidl gest. 3. Juli 1919 im 68. Lebensjahre sehr betrauert von ihren angehorigen 93

33. (foto 0034) Hier ruht Berta Huss geb. 28. März 1904 gest. 21. April 1907 Die schöne Hoffnung Die wie hegten Zerstorte Stinn Wie welkes Laun Die schon sie Blum Die wir pflegten Sie wurde innen Des Todes Rauch

34. (foto 0035) Hier ruhet Hermine Huss geb. 25. April 1896 gest. 12. Octob. 1902 Ruhe sanft! Dein Leben war ein Augenblik Ein Frühlingstraum ein Erdenglück

35. (foto 0036) Hier ruhet Rosa Hermann

94

gest. 16. Juli 1896 im 13. Lebensjahre

36. (foto 0037) Hier ruhet Frau Hermine Willheim gest. 29. Oktober 1895 im 33 Lebensjahre Tief betrauert von ihren Gatten ihren Kindern und Anverwundten

37. (foto 0038) Hier ruhet Betti Herzog die Zierde ihres Gatten und ihrer Familie die edle Wohlfälerin und fromme Dulderin gestorben im 70. Lebensjahre am 5. Dezember 1903 schmerzlichst betrauert von ihren Angehörigen (LÖWENSTAMM BRÜNN) 38. (foto 0039) Jsidor Herzog geboren am 1. Feb. 1835 gestorben am 28. Nov. 1917 Er ruhe in Frieden 95

39. (foto 0040) Hier ruht Herr Leopold Herzog gest. am 9. November 1886 Tief betrauert von seinen Hinterbliebenen Hat Dich der [ ] Friede seiner Asche

40. (foto 0041) [ ] Herzog [ ]

41. (foto 0042) Hier ruhet Elisabeth Weiniger F.I.A.

42. (foto 0043) Hier ruhet Josef Weiniger

43. (foto 0044) hebrejsky psaný náhrobek 96

44. (foto 0045) Hier ruhet Frau Katti Huss gest. 21. Juni 1924 betrauert von ihren Kindern 45. (foto 0046) Hier ruht Frau Kathe Gerber verehelichte Hauser geb. am 4. Oktober 1880 gest. am 22. April 1911 Tief betrauert von Ihre Mutter ihren Geschwistern und einzigem Kinde Schmerzer füllt mein Blick sich wendet Teure deinen Grabe zu Warst mir doch so hoch und gutig Lieb Mutterchen Du! Musstest mich so früh verlassen Die so freu gesorgt um mich Denk ich bran ich kanns nicht fassen Und muss weinen bitterlich MIMI Im Grab ist Ruh im Leben Schmerz So schlummere sanft Du gutes Herz

46. (foto 0047) Rosa Gerber

97

geborene Herzog geb. 4. Juni 1856 gest. in Janner 1920 Gutte o Mutter war Dein ganzes Streben Ein Leidenspfand Dein Weg durchs Leben So sei nun ewig seliger Frieden Durch Gotteswille Dir Geschieden Deine Kindern.

47. (foto 0048) Herr Leopold Gerber gest. am 14. August 1906 im 52. Lebensjahre Tief betrauert von seine Gattin und Kindern Friede seiner Asche Unheilbar ist die Wunde die Dein friche Tod uns schlog unvergesslich jene Stunde wo man dich zu Grabe trug Hier ruht ein Herz das nur in Liebe schlug 48. (foto 0049) Hier ruht ein Herz das nur in Liebe schlug Lotti Weiniger geborene Ehrenreich gestorben am 26. Februar 1911 im 86. Lebensjahre Tief betrauert von ihren Hinterbliebenen

98

(LÖWENSTAMM BRÜNN)

49. (foto 0050) Salomon Weiniger geb. 20. Decemb. 1824 gest. 17. Februar 1902 üble durch 38 Jahre als Vorsteher der Chewra kadischa die wahre Nächstenliebe an lebenden und Toten und Trähen des Dankes geleitete ihn in ein besseres Jenseits. Betrauert von seinen Hinterbliebenen (KOBLER) 50. (foto 0051) Hier ruhet Minna Deutsch geborene Ehrnreich gest. 15. Juli 1914 im 83. Lebensjahre Im Dulden und leiden so gross so fromm so goller geben wirst du den Kindern und Enkeln im Grabe auch weiter leben F. I. A. 51. (foto 0052) Hier ruhet S. Leopold Deutsch gest. 28. Juni 1899 im 73. Lebensjahre Zu früh entrissen warst 99

Du uns Der Gattin Deinen Kindern in treu Gedenken wir Dein stets Das soll den Schmerz uns Kindern F. S. A. 52.124

53. (foto 0053) Carl Hauser geb. 10. September 1861 gest. 20. Februar 1917 54. (foto 0054) Hier ruht Herr Josef Hauser geb. 1. Septemb. 1849 gest. 20 Septemb. 1936

55. (foto 0055) Hier ruht Frau Johanna Hauser geb. 13. April 1855 gest. 28. Septemb. 1904 Ein Blatt von Baume fällt, der Wind wirds verwehn. Eine edle Frau von hinnen geht, ihr Werk bleibt bestehn. (KOBLER) 124

Náhrobek, nebo jeho pozůstatek mnou nebyl při focení nalezen

100

56. (foto 0056) Hier ruht Herr Josef Seelenfried geb. 10. November 1854 gest. 5. November 1925

57. (foto 0057) Heinrich Weiniger geb. am 22. Nov. 1861 gest. am 22. Juli 1918

58. (foto 0058) Hier ruhet Frau Amalie Kramer gest. 18 April 1925 im 69. Lebensjahre unvergesslich – unersetzlich

59. (foto 0059) Hier ruhet tief betrauert Karolina Haska [ ] (J. DIENSBACH BRÜNN) 60. (foto 0060) M.U.D. Jacob Haska 101

K. K. AssistenzarztStellvt Er starb als Opfer seines Berufes im K.K. Garnisonschpitale zu Triest am 22. December 1902 im 26. Lebensjahre Betrauert von seinen eltern Geschwistern und Freunden

61. (foto 0061) Hier ruhet Herr Heinrich Haska gest. am 4. Mai 1904 im 72. Lebensjahre Tief betrauert von seiner Gattin und Kindern

62. (foto 0062) Hier ruhet Frau Betti Haska gest. 9. Dezember 1929 im 91. Lebensjahre Tief betrauert von ihren Kindern und Enkeln

102

63. (foto 0063) Hier ruht Simon Haska geb. 7. Sept. 1863 gest. 9. Sept. 1936 Tief betrauert von seinen Geschwistern und Verwandten

64. (foto 0064) Hier ruht Salomon Seidl geb. 5. November 1841 gest. 2. November 1904 Im Grab ist ruh im Leben Schmerz drum schlummere Sanft du edles Herz Katharina Seidl geb. 17. Dezember 1844 gest. 8. Jänner 1938 (KOBLER)

65. (foto 0065) Hier ruht tief betrauert Rosa Steiner gest. am 7. Jänner 1884 im 26 Lebensjahre F. I. A. (LÖWENSTAMM BRÜNN)

103

66. (foto 0066 a 00661) Ernestine Fessler Tochter des Oberlehrers Markus Fessler gestorben im 19. Lebensjahres am 25. September 1881 67. (foto 0067) Hier ruhet Katti Kann gest. 2. Juli 1902 im 83 Lebensjahre Ruhe sanft! 68. (foto 0067) Hier ruhet Josef Kann gest. 22. Jänner 1900 im 8 Lebensjahre Ruhe sanft! 69. (foto 0068) Hier ruhet Herr Ignatz Kann geb. 24. April 184[.] gest. 13. October 1896 F. S. A. Tief betrauert von ihren Kindern und Angehörigen (KOBLER) 104

70. (foto 0068) Hier ruhet Frau Johanna Kann geb. 10. Juli 1858 gest. 4. Februar 1924 F. I. A.

71. (foto 0069) Hier ruhet Mann Josef Kramer gest. am 6. Juni 1896 im 73 Lebensjahre Betrauert von seinen Kindern Friede seiner Asche

72. (foto 0070) Hier ruht Hier ruht Frau Frau Rebeka Kathi Pisko Kramer gestorben in geborene Pisko ihrer Neuzigsten geb. am 26. April 1824 Lebensjahre gest. am 16. November 1888 am 10. Mai 1889 Ruhe sanft! (FRIEDENHAT BRÜNN) 105

Die Mutter und Die Tochter Trat ein edler Sinn vereint Ihr ganzes dasein war der Armen Hilf und Trost geweiht Von nah und fern wird tief Betrauert und beweint Der Edlen Hintritt In die Ewigkeit

73. (foto 0071) Hier ruht tief betrauert Eduard Kramer gest. am 17. Februar 1879 im 24. Lebensjahre Durch Deinen grosen Seelen Hochst Dir dich Wissenschaft Zum Opfer durchgebrach O schlimmere sanft!

74. (foto 0072) Hier ruht im frieden Moritz Kramer geb. im Jahre 1857 gest. am 30. Oktober 1881 Nach Langen Leiden und kurzem Leben Beweint von seinem einzigen Kinde u. seiner tief betrübten Gattin F. S. A. [ ]

106

(J. FRIEDENHAT BRÜNN) 75. (foto 0073) Hier ruht tief betrauert von seinen Hintergebliebenen Herr Isidor Horner [....] 1891 [ ]

76. (foto 0074) Hier ruhen Pinkas Sali Fuchs [ ]recht haltene Leute F.I.A. 77. (foto 0075) Hier ruht [ ] Tochter [ ] [ ] Steiner

78. (foto 0076) Hier ruht Olle Steiner Techniker Mitglied der akademischen Verbindung Libanonia in Wien geb. im Jahre 1877 107

gest. im Jahre 1899 F. S. A. 79. (foto 0077) Hier ruht Sali Steiner gest. 21. Feber 1900 im 66 Lebensjahre Tief betrauert von Ihren Gatten und Kindern

80. (foto 0078) Hier ruht Herr Salomon König gest. 28. Juni 1924 im 88. Lebensjahre Ruhe sanft! 81. (foto 0078) Huer ruht Frau Fanni König gest. 7. Januar 1905 im 87 Lebensjahre Ruhe sanft! (KOBLER)

82. (foto 0079) Hier ruhen Frau Herr 108

Rosa Steckerl P. Steckerl Geborene Spitz geboren am 14. October 1816 10. Juli 1802 gestorben am 10. Janer 1881 20. November 1884 Mögen Sie in frieden ruhen! (F. J. SCHULZ WIEN) 83. (foto 0080) Hier ruhen unseren theuren Eltern Pauline und Jakob Bader gestorben 30. März 1918 28. Juni 1918 im 74 Lebensj. Im 78 Lebensj. Die Leben die der Tod getrennt Vereint der Himmel wieder

84. (foto 0081) Hier ruhet Frau Regine Bruli geb. Trebitsch geb. 16. August 1812 In Prag (KOBLER) 85.125 86. (foto 0082) Hier ruht 125

Náhrobek, nebo jeho pozůstatek mnou nebyl při focení nalezen

109

Herr Moritz Neumann gest. 12. Jänner 1925 im 84 Lebensjahre und seine Gattin Karoline gest. 7. Februar 1927 im 76 Lebensj. Innig geliebt im Leben tief betrauert im Tode 87. (foto 0083) Der gesammter Heilknade Doctor Arnold Gahlberg Gemeinde und Armenartzt Bezirkschulrathsmitglied im Mailberg gestorben am 9. Februar 1891 im 46 Lebensjahre was vergangen kehrt nicht wieder Aber gieng es leuchtend nieder Leuchtets lange noch zurück Zu bald hat Dich der Tod entrissen Von Deinen Lieben dich getrennt wir fühlen da wir dich vermissen Wie hat die herbe Wunde brennt Zu bald Schlug sie – die Scheidesfunde Zu kurz war deines Lebensziel Die Klage zittert uns von Munde Du uns die Kron vom haupte fiel Wie oft hast Leiden du gelindert Der Armen weh u. Noth geminder So habes gut vor Gottes Thron 110

Fren dich der edlen Thaten Lihn Dort bet für uns dein Denken wir Bis uns nichts weiter trennt von Dir

88. (foto 0084) Clara Müller geb. 3. Mai 1874 gest. 13. Dezember 1877 Ach das früher Tod so ach Ihr Treuerste rauch

89. (foto 0085) Ruhestätte des A. Eisner [ ] 90. (foto 0086) Hier ruhet Leopold Hauser starb im 15. Lebensalter am 16. Dezember 1877 F.S.A. 91. (foto 0087) Anna Fischer geb. 25. Juli 1878 gest. 23. April 1870 F. I. A. 111

92. (foto 0088) Hier ruht Mathilde u. Ludwig Neumann Gestorben am 11. April 1848 12. August 1878 F. J. A.

93. (foto 0089) Hier ruht Herr Ernst Neumann geb. 21. April 1881 gest. 10. Marz 1892 Tief betrauert von Seinen Eltern und Geschwistern

94. (foto 0090) Josefine Brügl 187(4)81935 (KÜHLTREIBEN GRUSBACH) 95. (foto 0091) Hier ruht Herr Wilhelm Herzog gest. 7. Dezember 1916 im 56. Lebensj. Beschützer warst Du uns im Not 112

Jetzt da entrissen Dich der Tod Wer soll uns weiter führen War deinem Ziel zu gross die Kluft Dein erbe wirds erreichen Schlaf sanft – schlaf sanft Im stiller Gruft 96. (foto 0092) Hier ruht Herr Ferdinand Steckerl gest. 18. Febr. 1929 im 60 Lebensjahre Innig geliebt tief betrauert 97. (foto 0093) Hier ruhet unsere Eltern Julie Eduard Fischer geb. 15. Nov. 1852 12. Jan. 1852 gest. 31. Dez. 1923 2. April 1919 98. (foto 0094) Hier ruht Herr Josua Paschka gest. am 20. Januar 1890 [ ]

113

99. (foto 0095) Hier ruhet Frau Josefa Paschka gestorben am 3. April 1884 im 83. Lebensjahre betrauert vom ihren Gatten und Kindern F.I.A. 100. (foto 0096) Abraham Paschka gest 7. April 1898 F.S.A. 101. (foto 0097) Hier ruht Frau Katti Tandler geb. 2. Mai 1848 gest. 7. Mai 1919 Innig geliebt Tief betrauert

102. (foto 0098) Hier ruht Herr Josef Tandler geb. 27. Juli 1838 gest. 10. Feber 1927 Innig geliebt Tief betrauert 103. (foto 0100) Hugo Löwy 114

geb. 16. Juli 1880 gest. 30 März 1939

104. (foto 0101) Hier ruht Herr Julius Herzog geb. 15. April 1887 gest. 22. Juli 1932

105. (foto 0102) Karl Angemahr geb. 18. November 1859 gest. 3. Juni 1936

106. (foto 0103) Unsere geliebten Eltern Moritz und Luise Angemahr geboren 2. Mai 1851 1. Aug. 1853 gestorben 16. Dec. 1900 26. Aug. 1930 In Liebe gewidmet von ihren Kindern

107. (foto 0104) Unser Liebling 115

Otto Herzog geb. 28. Januar 1927 gest. 14. Juli 1930 Kam uns ein Reif wohl über macht und nahm der Hauses Glanz und Pracht.

108. (foto 0105) Hier ruht Josef Herzog geb. 21. August 1850 gest. 24. August 1913 Ruhe sanft! 109. (foto 0106) Hier ruht Herr Adolf Berger Oktober 1841 April 1913 Tief betrauert von seinen Kindern und Angehörigen Gott gebe ihm Frieden und Freuden im Jenseits 110. (foto 0107) Hier ruht Frau Therese Berger geb. Herzog geb. 4. Mai 1847 gest. 27. Septemb. 1910 Tief betrauert von ihrem Gatten 116

Kindern und Angehörigen [ ]

111. (foto 0108) Hier ruhen die Eheleute Heinrich Herzog gestorben 19. Juni 1910 im 66 Lebenjahre und Antonie Herzog gestorben 1. Janner 1934 im 79 Lebensjahre 112. (foto 0109) Hier ruht Frau Fanny Herzog gest. 23. November 1926 im 70 Lebensjahre Herr Heinrich Herzog gest. 3. Mai 1936 im 84. Lebensjahre

113. (foto 0111) Hier ruhet Theresie Herzog geb. 16. Feber im 83 Lebensjahre Betrauert 117

von ihren Hinterbliebene Ruhe sanft! 114. (foto 0112) Hier ruht Jsrael Herzog gest. 4. April 1901 im 79 Lebensjahre Betrauert von seinen Hinterbliebene Ruhe sanft

115. (foto 0113) Hier ruhet Frau Betti Hofman Glücksman gest. am 14. Mai 1886 im 78. Lebensjahre F.J.A.

116. (foto 0114) Hier ruht Frau Fanny Herzog gest. 24. Juni 1921 im 83 Lebensjahre Tief betrauert von ihren Kindern u. Enkelkindern 118

Ruhe sanft 117. (foto 0115) Hier ruht Herr Herman Herzog gest. 25. Juni 1900 im 66 Lebensjahre Tief betrauert von seinen Gattin und Kindern Ruhe sanft

118. (foto 0116) Hier ruht Flora Armut gest. 18. IV. 1920 im 11. Lebensj. Gott pflichte sie Doch ach zu früh 119. (foto 0117) Hier ruht Jakob Rattinger gest. am 31. Dezember 1891 im 73 Lebensjahre tief betrauert von seinen Gatten und Kindern Friede seiner Asche

119

120. (foto 0118) Hier ruht Frau Katti Haas geboren Neumann gest. 3. Februar 1918 im 77 Lebensjahre F. S. A.

121. (foto 0119) Hier ruhet Frau Betti Neumann gest. am 2. Jänner 1889 im 8[ .] Lebensjahre F.I.A. (BINDER NIKOLSBURG)

122. (foto 0120) Hier ruhet Herr Salomon Neumann geb. am 29. Oktober 18[ . .] gest. am 24. December 1887 F. S. A. 123. (foto 0122) Hier ruht Nanni Neumann gest. am 11. November 120

im 83 Lebensjahre F.I.A.

124. (foto 0123) Ulomený náhrobek

125. (foto 0124) Olga Fehl geb. Neumann gest. am 19. April 1903 im 24 Lebensjahre (J. W. BINDER)

126. (foto 0125) [ ]

127. (foto 0126) Hier ruht Herr Jakob Führenberg gest. 27. Jänner 1924, im 72. Lebensjahre. 128. (foto 0127) Pouze podstavec

129. (foto 0128)

121

Hier ruht Sali Neumann gestorben 24. April 1901 im 74 Lebensjahre tief betrauert von ihren Angehörigen F.I.A. 130. (foto 0129) Hier ruhet Josua Neumann gestorben 16. Marz 1899 im 70 Lebensjahre tief betrauert von ihren Angehörigen F.S.A. ............................................................................................................................................. Celek B 156. (foto 0130) hebrejsky 157. (foto 0131) Hier ruht Herr Ignatz Grünbaum gestorben den 12. Juli 1890 im 62. Lebensjahre

158. (foto 0132) Hier ruht Frau 122

Dorotha Grünbaum gestorben den 28. Januar 1907 im 76. Lebensjahre 159. (foto 0133) Betti König geb. 18. December 1831 gest. 26. April 1829 Adolf König geb. 3. April 1829 gest. 12. September 1914 160. (foto 0134) Josef Wertheim geb. 24. December 1835 gest. 9. Jänner 1902 Sofie Wertheim geb. Österreicher 1843 1923 (KOBLER) 161. (foto 0135) Hier ruht Herr Herman Horner gest. 25. Dezemb. 1912 im 47. Lebensjahre Du hast gelliten ohne zu klagen ohne zu klagen trugst Du dein Leid

123

162. (foto 0136) Hier ruht Frau Netti Horner gest. 13. Februar 1903 im 79 Lebensjahre Tief betrauert von ihren Hinterbliebenen Ehre ihrem Andenken Hier ruht Herr

163. (foto 0136) Meier Horner gest. 15. Marz 1903 im 86 Lebensjahre Tief betrauert von seinem Hinterbliebenen Ehre seinem Andenken 164. (foto 0137) Oskar Horner [ ]

165. (foto 0138) Familie Josef Horner Karoline Josef Horner Horner geb. 31. Marz 1862 [ . . . .] 1861 gest. 29. April 1925 25. Okt. 1934

166. (foto 0139) 124

Leopold Huschak geboren 6. April 1853 gestorben 1. Sptember 1931 RUHE SANFT

167. (foto 0140) Hier ruhet Frau Fanni Grünbaum geboren 1820 gest. 4. Dezember 1922 Tief betrauert von ihrer Hinterbliebenen 168. (foto 0141) Hier ruhet Herr Joachim Grünbaum geboren 1820 [ ] Tief betrauert von seinem Hinterbliebenen


170. (foto 0143) Stiller Tugend Grommes Denkmal Hier ruht di Geschwistern Wilhelm Regina Wertheim gestorben 22. Av 5618 gest. am 20. Elul 5618 im 7 Lebensjahre im 6 Lebensjahre 125

Tief betrauert von Ihren Eltern 171. (foto 0144) Hier ruhet Frau Marie Wertheim das treue hingebungsvolle Weih die [ ] Mutter gestorben sm 14. Juli 1881 in 55 Lebensjahre Unvergesslich den Deinen! 172. (foto 0145) Hier ruhet Herr Isak Wertheim Der treuserste Gatten u. [ ] Vater gestorben am 18. August 1890 im 66. Lebensjahre Rastlos strebend für die Seinen war er selbstlos und gescheiden Tief betrauert und beweint 173. (foto 0146) Wilhelm König geboren am 10. 6. 1801 Friede seiner Asche

174. (foto 0147) Hier ruhet Frau 126

Rebeka König gest. in 83 Lebensjahre am 30. Juli 18[ . . ] F.I.A. 175. (foto 0148) Hir ruhet Frau Julie König gestorben in 96 Lebensjahre am 12. Januar 1909 geliebt und hochgeachtet von all ihren Verwandten und Bekannten

176. (foto 0149) Seba Tausig hebrejsky

177. (foto 0151, 0152) hebrejsky

178. (foto 0153) Hier ruhet Fanni Horner gestorben in November 1889 F. I. A.

127

179. (foto 0154) Hier ruhet unsre unvergesslicherTochter Frau Adelina Tausk geb. Kann gst. Am 18. März 1890 im 19. Lebensjahres Die Wolthaterin der Armen beweint von ihren Eltern u. Geschwistern die ihr dieses Denkmal als Zeugen wahren Liebe u. Verehnung [ ] Ruhe sanft! (BINDER NIKOLSBURG)

180. (foto 0155) Hier ruht Salomon Horner [ ]

181. (foto 0156) Sofie Samstag [ ] 182. (foto 0157) Johanna Samstag starb am 2. Feber 1899 im 75 Lebensjahren

128

183. (foto 0158) Hier ruhet Herr Moritz Samstag gest. 1. Sept. 1929 im 73 Lebensj.

184. (foto 0159) [ ]

185. (foto 0160) [ ] 186. (foto 0161) Hier ruhet von seinen Geschwistern aufbetreaurt Herr Alois Weiss gest. 2. Oktober 1884 Im [ . . ] Lebensjahre Ruhe sanft 187. (foto 0162) Gustav Jeanette Grunbaum 1854 – 1932 1855 1934

188. (foto 0163 a 0164) hebrejsky 129

189. (foto 0165) Hier ruht Frau Sofie Ferber gest. 2. April 1916

190. (foto 0166) Bernhard Horner geboren Oktober 1855 gestorben Mai

191. (foto 0167) Hier ruhet Herr Jakob Wesseln geb. [ . .] Janner 1845 gest 8. Janner 1926 Henriette Wesseln gest. am 5. Sept. 1926

192. (foto 0168) Frau Henriette Hauser gest 21. Aug. 1915 im 33. Lebensjahre Herr Karl Hauser 130

gest. 10. Juni 1933 im 94. Lebensjahre

193. (foto 0169) Hier ruht Frau Netti Hahn Lehrers Witwe gest. am 27. Februar 1930 im 78. Lebensjahre Tief betrauer von ihren Kindern F. I. A. 194. (foto 0170, 0171) Hier ruht Herr Josef Hahn Volksschule Lehrer gest. am [ . . . .] 1907 im 56 Lebensjahre Tief betrauert von Gattin und Kindern

195. (foto 0172) Hier ruht Marcus Fessler Oberlehrer

196. (foto 0173) Fanny Fessler Oberlehrers Gattin 131

gest. 27. April 1904

197. (foto 0174) Hier ruht Sali Stagl gest. 8. October 1914 RUHE SANFT!

198. (foto 0175) Hier ruhet Herr Siegfried Fabian geb. 22. 3. 1879 gest. 23. 9. 193[ . ] Tief betrauert von Gattin und Kinde

199. (foto 0176) Grünwald [ ]

200. (foto 0178) Salomon Schmidl geb. am 5. Oktober 1830 gest. am 28. September 1835???? [ ] war dein Leben [ ]

132

201. (foto 0179) Hier ruht in Gott Frau Josefine Schmidl geb. Glesinger geb. 27. Jänner 1830 gest. 26. Feber 1903 Tief betrauert von ihren Kindern (KOBLER)

202. (foto 0180) náhrobek rozpůlen (KOBLER)

203. (foto 0181) Hier ruht Charlotte Frost gest. 23. Februar 1902 im 74 Lebensjahre Tief betrauert von ihren Hinterbliebenen (KOBLER)

204. (foto 0182) Hier ruht Markus Frost gest. 30. Janner 1904 im 79 Lebensjahre Tief betrauert von seinen Hinterbliebenen (KOBLER) 133

205. (foto 0183) Hier ruht Herr Daniel Bloch gest. 23. Mai 1910 im 59 Lebensjahre Sein trues Herz Die Starke Hand War stets den Seinen zugewandt! (KOBLER MISSLITZ)

206. (foto 0184) Regine Frost gest. 1. September 1918 im 49. Lebensjahre Wer so gelebt wie Du geduldig hier auf Erden Der muss den Grabes Ruh [ ]

207. (foto 0185) Donat Jokel geb. 27. November 1853 gest. 24. Feber 1934 208. (foto 0186) Olga Hauser IV. 1898 II. 1937 134

(LÖWENSTAMM U. SPITZ BRÜNN) 209. (foto 0187) Isidor Deutsch 4. März 1868 19. November 1933 210. (foto 0188) Hier ruht Israel Tausk gest. 28. November 1904 im 78. Lebensjahre Einfach war Dein Leben Dein Glaube wahr und tief wohltun Dein bestreben bis der Herr Dich rief! An ewiger Trauer Deine Gattin

211. (foto 0189) Hier ruht Jakob Weiniger gest. 22. Februar 1928 im 79 Lebensjahre innig geliebt tief betrauert

212. (foto 0190) Hier ruht Frau Amalie Sinaiberger 135

gest. 8. April 1935 im 65 Lebensjahre 213. (foto 0191) Hier ruhet Ezechias Weiniger gest. am [ . . ] October 1806 im 75 Lebensjahre F. S. A.

214. (foto 0192) Hier ruht Frau Marie Weiniger gest. 20. December 1897 im 70 lebensjahre ief betrauert von ihren Kindern und Enkeln

215. (foto 0193) Hier ruht Frau Hanni Schnurmacher gest. 17. August 1913 im 84 Lebensjahre Friede ihrer Asche

216. (foto 0194) Lazar Schnurmacher 136

[ ] 217. (foto 0195) Sigfried Weiniger gest. 20. Juni 1920 im 56 Lebensjahre

218. (foto 0196) Hier ruht Fräulin Hermine Weiniger gest. 25. Oktober 1924 im 31 Lebensjahre Du hast gelliten ohne zu klagen ohne zu klagen trugst Du Dein Leid

219. (foto 0197) Ignatz Weiniger geb. 10. December 1855 gest. 25. Februar 1935 (LÖWENSTAMM U. SPITZ BRÜNN)

220. (foto 0198) Starker als der Tod ist die Liebe Adolf Grünbaum Nov. 1858 – 4. Mai 1930

137

221. (foto 0199) Hier ruht Frau Rosa Färber verw. König gest. 30. Juni 1904 im 83 Lebensjahre Mutter Herz wer kann Dich erklaren Dich zu vermisen ach Welch entbehren (KOBLER)

222. (foto 0200) Hier ruhet Karoline Kramer geb. Weiniger geb. 25. December 1840 gest. 22. September 1900 Tief betrauert von ihren Gatten und Kindern F. I. A.

223. (foto 0201) Hier ruhet Salomon Kramer geb. 10. Oktober 1833 gest. 22. März 1907 Tief betrauert von seinen Kindern F. S. A. 138

224. (foto 0202) Hier ruht Michael Kramer gest. 22. October 1901 im 63 Lebensjahre F. S. A.

225. (foto 0203) Hier ruht Kathi Kramer gest. 16. März 1928 im 79 Lebensjahre F. J. A. 226. (foto 0204) Moritz Kramer gest. 30. Oktober 1908 im 64 Lebensalter Tief betrauert von seiner Gattin und seinen Kindern 227. (foto 0205) Hier ruht Herr Gottlieb Kramer gest. 30. Juli 1912 im 76 Lebensjahre Tief betrauert von seiner Gattin und seinen Kindern 139

(KOBLER)

228. (foto 0206) Hier ruht Frau Fanni Kramer gest. 18. September 1929 im 84 Lebensjahre Tief betrauert von ihren Kindern

229. (foto 0207) Josef Kramer 22. November 1867 23. August 1934

230. (foto 0208) Hier ruhet Frau Kathi König geb. Kramer gest. 23. Septemb. Im 27 Lebensjahre

231. (foto 0209) Ruhestätte unseres teuren Vaters des Herrn J. G. D. Jakob Gleissner 140

Rechtsanwalt gest. 7. April 1924 im 70 Lebensjahre

232. (foto 0210) Ruhestätte der unvergesslichen Gattin und Mutter Frau Johanna Gleissner geb. Kramer gest. 8. November 1918 im 47 Lebensjahre

233. (foto 0211) Walter Kramer gest. 15. August 1927 im 20 Lebensjahre

234. (foto 0212) Hier ruht Leopold Bader [ . . . . ] 1932 im 52 Lebensjahre

235. (foto 0213) Hier ruhet Herr 141

Max Bader gest. 24. Oktober 1929 im 52. Lebensjahre

236. (foto 0214) Kobler Cecilia Josef 1879 – 1945 1871 – 1934

237. (foto 0215) Hier ruhet unsere treugeliebte Gattin und Mutter Frau Karoline Kobler Geb. Unger geb. 26. Dezember 1836 gest. 21. Juni 1916 Dein Andenken bleibt uns heilig Deine Liebe unvegesslich

238. (foto 0216) Hier ruht Herr Salomon Kobler geb. 10. Februar 1840 gest. 11. Mai 1926 Ehre seinen Andenken 142

Friede seiner Asche

239. (foto 0217) Hier ruht Frau Emilia Jokl gest. 2. Oktober 1917 im 78. Lebensjahre Wie ihre Liebe so reich und unermeben dem Gatten bliebts den Kindern unvergessen

240. (foto 0218) Hier ruht Frau Lotti Jokl geb. Diamant gest. 8. September 1915 im 73 Lebensjahre Dein Andenken bleibt uns heilig Deins Liebe unvergesslich

241. (foto 0219) Die Hofnung Künstigen wiedersehns Cindert den herben

143

Schmerz.

242. (foto 0220) Frieda Schwarzbart Arztengattin 1877 – 1922

243. (foto 0221) Starker als der Tod ist die Liebe Kohelet VIII. 6. Hier ruht Frau Ella Diamant geb. Bergenthal Rabbinersgattin gest. 27. Februar 1915 im 27 Lebensjahre Wozu des Steines klagen wenn das Herz deines Gatten weint und hört dies Ruf zu schlagen dann sind wir ja vereint Friede mit Dir


245. (foto 0223) Samuel Löw geb. am 28. Oktober 1856 144

gest. am 30. April 1931

246. (foto 0224) Leopold Löw 1853 – 1918 247. (foto 0225) Hier ruht Herr Rudolf Löw gest. 8. Oktober 1926 im 42. Lebensj. Dein Tagwerk war Dienst der Mahrheit Deine Seele 248. pouze sokl 249. (foto 0226) Frau Josefine Brunner Advokatensgattin geb. 25. November 1861 gest. 21. December 1930 [ ]

250. (foto 0227) Hier ruhet Wilhelm Bauer geb. 12. Mai 1864 145

gest. 16. Februar 1905 Tief betrauert von seiner Gattin und seinen Kindern

251. (foto 0228) Lazar Spitzer (nelze přečíst)

252. (foto 0229) Spitzer [ ] Ruhe sanft

253. (foto 0230) Hier ruht Frau Johanna Spitzer gest am 19. Juni 1895 im 59. Lebensjahre F. I. A. Du warst des Gatten Zier ihm treuergeben deinen Kindern gewidmet war Dein Leben Dein gutes Herz stilte manchen Schmerz Dein Edelnuth hat sich stets bewährt darum warst von Allen Du hochgeehrt (KOBLER)

254. (foto 0231) 146

Hier ruhet Herr Leopold Spitzer gest. am 17. August 1911 im 80. Lebensjahre F. S. A. Dem Schoss der Erde ist zurückgegeben Was an Dir Edler sterblich war Doch was Dein gütig Herz uns gab im Leben Bleib unvergessen weil unwandelbar

255. (foto 0232) Hier ruhet Advokat Dr. Moritz Spitzer geb. 24. September 1865 in JAISPITZ gest. 4. August 1929 in Brünn Eingedenk der Tugenden Vorjahren war er stets bestrebt rechtschaffen würdig und holfsbereit zu leben sein Töchterchen Dagmar geb. 14. Juli 1900 gest. 20. Oktober 1901 zum grössten Leid seiner Eltern

256. (foto 0233) Hier ruht tief betrauert von den Kindern Herr

147

Jsidor Spitzer geb. 14. April 1827 gest 1. December 1907 F. S. A.

257. (foto 0234) Hier ruht tief betrauert von ihren Gatten und ihren Kindern Frau Lotti Spitzer geb. 14. januar 1882 gest 14. October 1904 F. I. A. (KOBLER) 258. (foto 0235) hebrejský úlomek 259. (foto 0236) Sandor Steiner [ ] im 78 Lebensjahre Rosa Steiner geb. König gest. 24. Oktober 1926 im [ . .] Lebensjahre

148

260. (foto 0237) Michael König Geb. 28. Januar 1847 Gest. 16. Mai 1917

261. (foto 0238 a 0239) hebrejsky 262. (foto 0240) hebrejsky 263. (foto 0238) hebrejsky 264. (foto 0241) hebrejsky 265. (foto 0242) Hier ruhet Frau Julie Guttmann geb. Eisner geb. 15. Mai 1842 gest. 2. Oktober 1925 Tief betrauert von ihren Kindern und Enkeln 266. (foto 0243) Rar Guttmann Kaufmann Geb. 20. April 1841 In Schaffa 149

Gest. 20. Juni 1912 In Treskowitz Tief betrauert von seiner Gattin Kindern u. Enkeln

267. (foto 0244) Adolf Weiss geb. 7. Februar 1857 gest. 20. April 1923

268. (foto 0245) Mathilde Eisner geb. Fischmann Oberwundarzt Gattin geboren in Startsch am 6. Mai 1852 gestorben in Znaim am 23. Januar 1931 Tief betrauert von ihren Angehörigen Friede ihre Asche

269. (foto 0246) Hier ruhet Herman Eisner K.K. Oberwundarzt u. Thierarzt i. P. Besitzer des goldenen Werdienstkreuzes der Kriegs u. Jubiläums Medaille geb. 30. Mai 1835 gest. 11. Mai 1903 150

betrauert von seiner Gattin Mathilde geb. Fishmann

270. (foto 0247) Hier ruhet Josef Eisner gest. 2. September 1909 im 78. Lebensjahre Aus des Lebens Traum geschieden ruhe sanft in Gottes Frieden

271. (foto 0248) Johanna Eisner geb. Herzl geb. 20. Dezemb. 1838 gest. 5. Oktober 1919 Innig geliebt Tief bertrauert

272. (foto 0249) Hier ruhet Josef Eisner gestorben am 9. Sept. 1907 im 71. Lebensjahre Ruhe von des Lebens Schmerzen Hier am stillen Schlummenort 151

Ewig lebst Du in den Herzen Deiner freuen Kinder fort Ruhe sanft!

273. (foto 0249) Hier ruhet Marie Eisner Gestorben am 4. Juni 1899 Im 56. Lebensj. Dauernde als Erz und Marmor hat die Theure die hier ruht in den Herzen ihrer Lieben sich ein Denkmal angebaut Ruhe im Frieden! …......................................................................................................................................... CELEK E 274. (foto 0250) [ ] Friede ihrer Asche

275. (foto 0251) Hier ruht Frau Sali Eisner gest. 24. Dezember 1909 im 70 Lebensjahre Tief betrauert von ihren Kindern, Enkeln

152

und Angehörigen

276. (foto 0252) Hier ruht Herr Hermann Eisner gest. 4. Oktober 1908 im 76. Lebensjahre tief betrauert von seiner Gattin u. Kindern und Angehörigen (KOBLER)

277. (foto 0253) Hier ruhet Frau Fanni Eisner Gest. 2. August 1907 Im 70. Lebensjahre Nach 42. jähriger Glücklicher Ehe Betrauert von ihrem Gatten und den Verwandten (nápis je i z druhé strany pozn. aut.) Hier ruht Herr Leopold Eisner Ehrenbürger u. ehem. Bürgermeister von Misslitz Jsrael. Gest. 27. August 1930 153

im 94. Lebensjahre

278. (foto 0254) jen hebrejsky psaná část náhrobku

279. (foto 0255) Hier ruht In Frieden tief betrauert unser unvergesslicher Gatten u. Vater Moritz Pindner Geboren am 25. Juni 1825 Gestorben am 23. Oktober 1904 Ehre seinem Andenken

280. (foto 0256) Hier ruht In Frieden tief betrauert unsere unvergessliche Mutter Rosa Pindner geboren am 1. Juni 1827 Gestorben am

154

25. Juli 1911 Ehre ihrem Andenken

281. (foto 0257 a 0258) Hier ruhen die Eheleute Rachel u. Leopold Führenberg gestorben 2. April 1901 27. April 1863 im 85 im 46 Lebensjahre

282. (foto 0259) Hier ruhet Rudolf Angemahr geb. 14. Mai 1881 – gest. 10. April 1901 Betrauert von seinen Angehörigen

283. (foto 0260) Sigfried Spitzer geb. 13. September 1875 gest 23. October 1900 RUHE SANFT

284. (foto 0261) Hier ruhet Frau 155

Bertha Eisner geb. 1. Juni 1839 gest. 25. [ . . ] 1918 Ruhe sanft!

285. (foto 0262) Hier ruhet Leopold Eisner gest. Im 63. Lebensj. am 2. August 1900 Betrauert von seinen Hinterbliebenen F. S. A.

286. (foto 0263) pomník pouze s hebrejskou částí nápisu

287. (foto 0264) pomník pouze s hebrejskou částí nápisu

288. (foto 0265) Isak Spitzer geb. I. J. 1802 gest. Am 22. Juli 1871 Möge er in Frieden ruhen Die irdische Reste legten wir in die Grabeskist Doch zum Himmel ging ein was des Himelsilt 156

Im Kreise der Seligen wird Ehre dir zu Theil Für ein frommes Leben ewiges Heil An der Sternenweit glänzert Du himlisch rein Dein wahlsprach war was mein – sei auch dein

289. (foto 0266) Hier ruhet Frau Betti Spitzer geb. 1. November 1802 – gest 20. April 1888 Friede ihre Asche Für das Wahl der Deinen Dich mühend Für Wahrheit und fur Rechterglühend Waltendweise im Kindereise Wohlthätig nach bestem Vermögen Warst Du des Hausesglück und Segen Bis vollbracht war die Pilgerreise

290. (foto 0267) Hier ruhet Frau Sali Spitzer gest. 8. Februar 1883 im 47. Lebensjahre Betrauertvon Gatten von der Sohnen und Freuden F. I. A. (H. GALLUS NIKOLSBURG)

157

291. (foto 0268) Hier ruhet in Gott Herr Ascher Lamberg Rabinner in Misslitz Gestorben am 27. Februar 1876 Im 85. Lebensjahre Tief betrauert von seiner Familie u. Seiner [ ]

292. (foto 0269 a 0270) hebrejsky 293. (foto 0271) Hier ruht Herr Moriz Gutmann gest. 16. Februar 1875 im 33. Lebensjahre Ihn Beweinen Gattin u. Kinder (KOBLER)

294. (foto 0272) Hier ruhet Herr Moritz Spitzer gest. am 5. Januar 1887 im 39. Lebensjahre Tief betrauert von seiner Gattin und seiner Tochter F. S. A.

295. (foto 0273) 158

ruina 296. (foto 0274) Ruhestatte des Herrn Jakob Herzog Gest. 12. November 1912 Am 80. Lebensjahre Die Gattin die Dir läng verbunden und die Du bitter oft beweint Du hast sier wieder jetzt gefunden im Tod seid Ihr nun vereint

297. (foto 0274) Ruhestatte der Frau Karoline Herzog Gest. 2. Februar 1906 im 64 Lebensjahre Die stets Liebe sich gehalten Trennet auch kein Todeswalten (KOBLER)

298. (foto 0275) Hier ruhet Gottlieb Herzog Gestorben im 39. Lebensjahre am 11. September 1886 F.S.A. (KOBLER) 159

299. (foto 0276) Hier ruhet Abraham Josef Herzog den zartliebe gutte treuer und liebevoller Vater Wollhäter der Armen gestorben im 90. Lebensjahre am 25. Juni 1886 (E. UHLÍŘ NEDWIEDITZ) 300. (foto 0277) Hier ruhet Jetti Herzog Gestorben im 71. Lebensjahre am 21. August 1873 F.I.A. (E. UHLÍŘ NEDWIEDITZ) 301. (foto 0278) Hier ruhet Frau Fanny Herzog gest. 25. Juli 1916 im 94. Lebensj. Hoch betagt von Gottes Gnade [ ]Ruhe ein [ ]Deine Liebe [ ]Sein. 302. (foto 0279) Hier ruhet 160

Jakob Herzog [ ] (J. W. BINDER NIKOLSBURG)

303. (foto 0280) Hier ruht Herr Salomon Herzog gen Vorstand der Israelischen Gemeinde geboren am 10. Marz 1799 gestorben am 2. November 1871 Geliebt von seiner Familie. Geachte von seinen Mitbürgern Dir Ehre seine Namens ziert die Seinen und die Gemeinde

304. (foto 0281) Hier ruhet Frau Katti Herzog geb. am 17. Mai [ ] gest. am 24. März [ ] Sie war eine edle [ ] eine herrliche Mutter die Weis [ ]

305. (foto 0282) Hier ruhet Abraham Engel Gestorben am 8. Marz 1873 Im 64 Lebensjahre Tief betrauert von seiner Gattin 161

und seinen Kindern

306. (foto 0282) Hier ruhet Johanna Engel Gestorben am 9. Feb. 1912 Im 88. Lebensjahre Tief betrauert von ihren Kindern Enkeln und Urenkeln

307. (foto 0283) [ ]sch geb. Singer gest. 25. Marz 1913 im 27 Lebensjahre Du warst so gut Du starbst zu früh

308. (foto 0284) Emanuel und Susannna Funk Geb. 24. August 1859 geb. 17. Oktober 1870 Gest. 24. Oktober 1933 gest. 6. November 1935 Tief betrauert v. i. Sohnen (REITZER LECHWITZ)

309. (foto 0285) 162

[ ]Tti Funk Lazar Funk [ ]September 1825 geb. 1. November 1823 [ ]19. Februar 1918 gest. 5. April 1908 [ ]er so gelebt wie Ruhe von den Lebens Schmerzen [ ]Du Hier am stillen Schlumennort [ ]dig hier auf Erden, Ewigst lebst du in den HerzenDeiner trauern Kindern fort. [ ]ss des Grabes Ruh [ ]ewige Frieden werden. (KOBLER)

310. (foto 0286) Hier ruhet Frau Rosalia Steiner Geb. Kämpf Gest. 3. Oktober 1904 Im 74. Lebensjahre Tief betrauert von ihren Angehörigen

311. (foto 0286) Sokl

312. (foto 0287) sokl

•1 úlomek hebrejského náhrobku (foto 2871) 313. (foto 0288) hebrejsky

163

314. (foto 0289 a 0290) [ ] Frau [ ]ina Kobler gest. 27. Mai 1927 im 95. Lebensjahre F. I. A. 315. (foto 0289) Hier ruhet Herr Peter Kobler gest 20. August 1897 [ . .] Lebensjahre F. S. A. Tief betrauert von seinen [ ] 316. (foto 0291) hebrejsky

317. (foto 0292) Hier ruhet Jonas Deutsch Starb im Alter 70. Jahren am 30. August 1884 Tief betrauert von Seiner Gattin und Kindern 164

F.S.A.

318. (foto 0293) Hier ruht Hermine Lindner geb. [ ] [ ] 319. (foto 0294) Hier ruhet unsere geliebter Mutter Frau Sali Winkler geb. Grunbaum gest. 21. Oktober 1894 im 76. Lebensjahre Des Lebens Kampf hast herrlich Du bestanden Gleich einer Heldin schmück der Palmzweig Dich. Der Tugend, die Dich warm durch [ ] hast Du begeistert zu [ ] hrt der Kinderschar Dies Denkmal setzt für ewige Zeiten Dir Der Kinder Lieben Dankbarkeit u. Treu

165

320. (foto 0294) Hier ruhet unser geliebter Vater Herr Isak Winkler gest. 19. Januar 1885 im 74. Lebensjahre Des herzene Redlichkeit und Threue Hiefs stets das Gute Dich er[ ]reben in allen Mühen und gefahren, hast Du die Deinen freu beschütet und nennen wird man Deinen Namen, noch spät wo man die Balten nannt!

321. (foto 0295) Salli Winkler [ ] 322. Nenalezen126 323. Nenalezen127 324. Nenalezen128 325. (foto 0296) Hier ruhen unsere theuern Eltern Betti u Simon 126

Náhrobek, nebo jeho pozůstatek mnou nebyl nalezen (pozn. aut.) Náhrobek, nebo jeho pozůstatek mnou nebyl nalezen (pozn. aut.) 128 Náhrobek, nebo jeho pozůstatek mnou nebyl nalezen (pozn. aut.) 127

166

Blau gestorben am 13. Marz 1913 31. Oktober 1874 im 93 Lebensj. 57. Lebensj. In Liebe gewidmet von ihren Kindern

•2 (foto 0297) 3.866 Deutsch. Lehrer

326. (foto 0298) Hier ruhet unsere teure Mutter Frau Katharina Pollenz geb. Rosenbaum geb. 11. Marz 1826 gest. 17. December 1914 Sie war bescheiden Gottesfurtig im Stillen nur stets waltend in nie erschopeter mutterliebe der ihren treulich wartend (KOBLER)

327. (foto 0299) Hier ruht in Frieden Herr 167

Moritz Winkler Geb. 17. September 1856 Gest. 21. November 1913 Hernig war er treu und echt Ratlos tatig und bescheiden Gottvergeben auch in Leiden Furchtlos, hilfreich und gerecht [ ] ............................................................................................................................................. CELEK D 131. (foto 0300) Hier ruht Frau Katharina Wertheim geb. Weiniger [ ]

132. (foto 0301, 0302, 0303) Hier ruhet Hermann Nettel gest. 19. November 1898 im 48. Lebensjahre Von Weibe u. Kindern war er heiss geliebt Die nun durch seinen frühen Tod betrieb Der fromm und gütig war hienienden Ruh nun in Seligkeit u. Frieden F. S. A. 133. (foto 0304) Hier ruht Richard Nettel 168

geb. am 7. Dec.1882 gest. am 21. Mai 1892 F.S.A. Ruhe sanft du theueres Kind Ach Du starbst und zu früh wir vergessen Deiner nie. 134. (foto 0305) Hier ruht Frau Marie Nettel Geb. Schmiedl [ ]

•3 hebrejsky (foto 0306) •4 hebrejsky (foto 0307) •5 hebrejsky (foto 0308) 135. (foto 0309) Josef Bauer Geb. am 19. Marz 1852 Gest. 17. Juli 1879 Friede seiner Asche Kurz hast Du gelebt Wacker stets getrebt Dein geist ein heller Stern und harm erfüllt unser Herz Durch wühlt von Gram u. Schmerz Gewidmet von seiner tief betrübten Gatten 169

•6 hebrejsky (foto 0310) 136. (foto 0311) Hier ruht Herr Josef Wertheim gest. 1. Mai 1915 im 60 Lebensjahre Fleissig redlisch schlicht und gut war der dr hier im Grabe ruht 137. (foto 0312) Hier ruht Frau Amalia Wertheim geb. am 15. September 1826 gest. am 13 Feber 1896 F. I. A.

138. (foto 0313) Hier ruht Herr Israel Wertheim geb. 22. Oktober 1826 gest. 2. Oktober 1889 F. S. A. 139. (foto 0314) Josef Pollak geb. 17. Januar 1817 170

gest. 3. August 1904 140. (foto 0314) Marie Pollak geb. Wertheim geb. 15. November 1831 gest. 4. November 1903

141. (foto 0315) Hier ruhet Frau Betti Schlesinger Gattin ds Oberkantors J. L. Schlesinger gest. am 26. Feber 1894 im 43 Lebensjahre Friede ihre Asche 142. Povalený kámen (pozn. aut.) [ ]

143. (foto 0316) Hier ruht Isidor Zlotczenko Oberkantor gest. 4. Marz 1908 im 39. Lebensjahre

171

144. (foto 0317) Heinzi Horner gest. 8. Marz 1933 Im 3. Lebensj. Nur eine Kurze Zeit Warst Du der Eltern Freude

145. (foto 0318) Fern der Heimat Ruht hier Harry Spatz Gest. 4. Dezemb 1921 im 7 Lebensjahre

146. (foto 0319) Moses u Fanni Hauser [ ] Euer Leben war ein Augenblick Ein Frühlingstraum Euer Erdengluck Ruhe Sanft!

147. (foto 0320) Hier ruhen die Eheleute Jakob u. Josefine Deutsch 6. Septemb. 1884 16. August 1866 im 85 im 56 172

Lebensjahre Tief betrauert von ihren Hinterliebenen

148. (foto 0321) Hier ruhen di Eheleute Moritz u. Betti Lustig gest. 28. Juli 1893 3. October 1883 Tief betrauert von ihren Kindern F. J. A.

149. (foto 0322) Hier ruhet Josef Steckerl geb. 5. Septem. 1881 gest. 13. Septem. 1900 betrauert von Eltern und Geschwistern Sein Leben war ein Augenblick Ein Frühlingstraum sein Erdenglück

150. (foto 0323) Hier ruhet Moritz Weiss Geb. 2. Juni 1875 Gest 31. October 1808 [ ] 151. (foto 0324, 0325) 173

M.U.C. Hugo Szalavecz geb 31. Jänner 1906 gest. 30. Okt. 1933 Als Opfer seines Berufes

152. (foto 0326) Hier ruhet Frau Rosa Zwicker geb. Ungar aus Boskowitz gest. 20 April 1904 Im 80. Lebensjahre F.I.A. 153. (foto 0327, 0328) Hier ruhet Netti Meisl Gest. 21. Mai 1903 Im 70. Lebensjahre Tief betrauert von ihren Hinterbliebenen F.I.A.

154. (foto 0329) Hier ruhet Michael Meisl Gest 10. August 1900 Im 77. Lebensjahre Tief betrauert von seinen Hinterbliebenen F.S.A.

155. (foto 0330, 0331) Hier ruhet 174

Elise Meisl gest. 19. Juni 1897 im 40. Lebensjahre ............................................................................................................................................. CELEK C 328. (foto 0332) [ ]

•7 hebrejsky (foto 0333)

329. (foto 0334) Fanny Hauser gest. 12. Juni 1926 im 66. Lebensj. In Liebe und Dankbarkeit gewidmet.

330. (foto 0335, 0336, 0337) Hier ruht Herr Bernhard Steckerl gest. 18. Mai 1926 im 82. Lebensj

331. (foto 0338) Josias Meisl gest. 10. Februar 1908 im 32. Lebensjahre 175

Ruhe sanft!

332. (foto 0339) Hier ruhet [ ]129

•8 hebrejsky (foto 0340) 333. (foto 0341) Hier ruht Moritz L. Wertheimer gest. 26. Januar 1905 im 72 Lebensjahre tief betrauert von seiner Gattin u. Kindern F. S. A.

334. (foto 0342) Hier ruht Frau Sali Bierschenk gest. 10. Novemb. 1907 Im 72. Lebensjahre Ehre ihren Andenken Friede ihre Asche

335. (foto 0343) 129

zbytek nápisu pod zemí (pozn. aut.)

176

hier ruhet Herr Leopold Schuh[ ] [ ] [ ] [ ] 336. (foto 0344) Hier ruht [ ] Johanna Hauser gest. am 22. August 1886 im 51. Lebensjahre F. I. A.

337. (foto 0345) Hier ruhet Lina Meisl unsere unvergessliche Schwester gest. 13. Juni 1911 im 51 Lebensjahre Stets einfach war Dein Leben Du dachtest nie an Dich nur für die Deinen streben Hielfs Du für Gluck und Pflicht (KOBLER)

338. (foto 0346) Hier ruht Fräulein Netti Winkler 177

Gest. 22. Novemb. 1932 Im 79. Lebensj. Friede ihrer Asche

339. (foto 0347) Hier ruht Frau Julia Zweig gest. 4. Juli 1916 im 73 Lebensj.

340. (foto 0348) Hier ruht Frau Marie Mayer geb Brandweiner geb. 31. Januar 1880 gest. 7. November 1906 Tief betrauert von den Hinterbliebenen

341. (foto 0349) Hier ruht Frau Rosa Mayer geb. Brandweiner geb. 12 Septem 1987 gest. 13 Marz 1931 Tief betrauert von den Hinterbliebenen

342. (foto 0350) 178

Hier ruhet Frau Katti Herzog gest. am 7. August 1893 im 83 Lebensjahre Tief betrauert von ihren Hinterbliebenen F.I.A

343. (foto 0351) Hier ruhet Frau Sali Hauser gestorben am 18. Mai 1890

344. (foto 0352) Hier ruht Resi Winkler

345. (foto 0353) Hier ruht Herr Hermann Haas gest. 24. August 1900 im 86. Lebensjahre Tief betrauert von seinen Hinterbliebenen F. S. A.

179

346. (foto 0354) Hier ruht Frau Netti Haas Gest am 22. Novemb. 1891 Im 78. Lebensjahre Tief betrauert von ihren Hinterbliebenen F. I. A.

347. (foto 0355) Hier ruhet Katti Winkler Gest. 23. April 1897 Im 80. Lebensjahre F. I. A.

348. (foto 0356) Die Eheleute Juditte und Marcus Spitzer gest. 25. November 1866 gest. 23. Oktober 1871 [ ]geben als Fromme in den Gott ehen willen für ewig unvergesslich ihren um sie tief betrauernde Kindern

349. (foto 0357) Hermann Winkler [ ] 180

F. I. A.

350. (foto 0358) Hier ruhet Herr Emil Haas gest. 3. Marz 1929 im 57 Lebensjahre Innig geliebt tief betrauert

351. (foto 0359) Hier ruhen unsere theuern Eltern Moritz u Rosa Haas gestorben 20. Sept. 1913 19. April 1913 im 76. im 76. Lebensjahre innig geliebt in Leben tief betrauert im Tode

352. (foto 0360) Hier ruht Herr Joachim 181

Pasebta gest. 22. Febr. 1922 im 8 Lebensjahre Tief betrauert von seinen Anghörigen

353. (foto 0361) Hier ruhet Frau Rebeka Rattinger gest. 6. Dezember 1893 im 63 Lebensjahre F. I. A. 354. (foto 0362, 0363) Frau Maria Rattinger geb. Brückner starb am 22. März 1887 im Alter von 99 Jahren

355. (foto 0364) Arnold Kobler 1869 1872

356. (foto 0365) Hier ruht Herr Johann 182

Kaufmann gest. 15. [ . .] 1896 im [ . .] Lebensjahre Tief betrauer von seiner Gattin

357. (foto 0366) Hier ruht Frau Betti Kaufmann gest. 25. August 1909 im 72 Lebensjahre Ehre ihrem Angedenken

358. (foto 0367,0368 současný stav) Hier ruht Herr Jonas Führenberg gest. 26. Rar 1920 im 69. Lebensjahre tief betrauert von seinen beiden Tochtern und Angehörigen

359. (foto 0369)130 360. (foto 0369, 0370)131 130

stav k roku 1995 (pozn. aut.)

131

Spadlý náhrobek – p. Bednařík označuje zvlášť pro každou osobu (pozn. aut.)

183

361. (foto 0371) Hier ruhet Salomon Rattinger gestorben am 15. November 1889 im 72 Lebensjahre

362. (foto 0372) [ ] 363. (foto 0373) Hier ruht Frau Babette Wessely gest. am 3. Mai 1890 Tief betrauert von ihren Hinterbliebenen F. J. A.

•9 hebrejsky (foto 0374)

364. (foto 0375) Hier ruht Herr Kaspar Lustig KARL genannt aus Prossmeritz gestorben am 31. Juli 1910 im 77 Lebensjahre nach 49. jähriger glücklicher Ehe 184

Er war ein treuer Gattne ein gutter Vater

365. (foto 0376) Frau Theresia Grünbaum geb. am 14. Marz 1826 gest. am 5. April 1922 F. I. A.

366. (foto 0377) Josua Grünbaum geb. am 7. Dez. 18212 gest. am 27. Juni 1876 Ruhe sanft!

367. (foto 0378) Hier ruhet Herr Josias Gruckner gestorben am 1. Juli 1881 im 57 Lebensjahre Dein Wohle seiner Familie gewidmeten Lebens Friede seiner Asche

368. (foto 0379) 185

Hier ruht Herr Benjamin Mayer gest. 8. Juli 1904 im 57. Lebensjahre Deine Kindern denken stets Dein in Liebe 369. (foto 0379) Hier ruht Frau Marie Mayer gest. 27. Marz 1904 im 57. Lebensjahre trauernd weinen Deine Kinder um Dich 370. (foto 0380) Hier ruht Frau Irma Weiniger geb. Trebitsch gest. 14. März 1921 im 27. Lebensj. Wer im Gedächtnis seiner Lieben lebt dr ist nicht Tod er ist nur fern Tod nur ist wer vergessen wird

371. (foto 0381) Robert Grunwald Geb. 29. September 1871 186

Gest. 6. Novemb. 1906

372. (foto 0382) Hermann Grunwald 1841 1901 Amalie Grunwald 1847 1934

373. (foto 0383) Hier ruht Herr Wolf Schäfer [ ] Tief betrauert von seiner gattin und seinen Kindern

374. (foto 0384) Hier ruht Herr Herman Schäfer gest 20. August 1893 im 3. Lebensjahre Tif betrauert von seinen Eltern Schwester u. von seiner[ ]

187


376. (foto 0386) Hier ruhet Josef Grunwald gest. 1. Feber 18905 im 20. Lebensjahre RUHE SANFT! Betrauert von seinen Eltern, Geschwistern u. Verwandten

377. (foto 0387) [ ] 378. (foto 0388) Schwabl [ ] 379. (foto 0389) [ ] 380. (foto 0390) Hier ruht in Frieden Herr A. Hermann Frankl geboren im December 1812 gestorben am 3. April 1890 188

Tief betrauert von seiner Frau u. Seinen Kindern Friede seiner Asche (STRESCHNACK WIEN)

381. (foto 0391) Hier ruht die Eheleute Herman Abraham Hanni Unger gestorben 84 Lebensjahre 76 Lebensjahre F. I. A.

382. (foto 0392) Leo Schwarz Geboren 31. Dezember 1895 in Lechwitz Gestorben 29. August 1930 Nach 3 1/2 jahriger Ehe in Lechwitz (REITZER LECHWITZ)

383. (foto 0393) Emanuel Kann Steno Litograph Kunstforscher Schriftsteller Besitzer der Medaille für besondre Kentnisse auf dem Gebiete der 189

der graphischen Kunst geb. 10. Mai 1842 gest. 24. Februar 1903 (KOBLER)

384. (foto 0394) Hier ruht Frau Josefine Spitzer gest. 1. December 1861 im 38. Lebensjahre Tief betrauert von ihren Gatten Töchtern u. Freunden Entrückt bist Du dem Erdende [ ] Dein reiner Geist entfloh zum Himmel Wohlthuend war Dein walten Hienieden Im Eden findest Du selige Frieden (KOBLER)

385. (foto 0395) Hier ruhet Frau Anna Diamant Gest. 3. September 1903 Im 72 Lebensjahre F. J. A.

386. (foto 0396) Hier ruht Frau Karoline Schwarz

190

geb. Diamant geb. 29. Mai 1866 gest. 13 Mai 1916 Tief betrauert von Gatten und Kindern

387. (foto 0397) Hier ruht Moritz Schwarz geb. 19 Oktob. 1856 gest. 11. Septem. 1928 tief betrauert von seinen Kindern 388. (foto 0398) Hier ruht betrauert von seinem Vater Seinen Geschwistern und Tante Jacob Diamant gest. 12. Juni 1906 im 17. Lebensj.

389. (foto 0399) Hier ruht Hermann Diamant gest. 13. Septem. 1916 im 72 Lebensjahre Tief betrauert von seinen Angehörigen

191

390. (foto 0400) Hier ruht [ ] Hermann Diamant gest. 25. April 1894 im 49 Lebensjahre Ein wackeres Weiß Eine gutte Mutter Tief betrauert von ihren [ ] 391. (foto 0401) Hier ruhet Herr Jakob Diamant gest am 24. October 1890 F. S. A.

392. (foto 0402) Hier ruhet Frau Amalie Schwarz Geb. Herzog gest am 19. Feber 1888 im 39. Lebensjhre F. I. A.

393. (foto 0403) Hier ruhet Mali Schwarz 192

geb. am 16. Sept. 1889 gest. am 4. Feb. 1892

394. (foto 0404) Jakob Diamant [ ] 395. (foto 0405) Hier ruhet Leopold Horner gest. am 15. [ . .] 1877 im 64. Lebensjahre F. S. A.

396. (foto 0406) Hier ruhet Hanni König gest. am 28. September 1866 Ein wackeres weiß Eine gute Mutter

397. (foto 0407, 0408) Rafael König Gest. 24. November 1884 Im 87. Lebensjahre RUHE SANFT!

398. (foto 0409) 193

Hier ruhet Josefine König gest. 1. Feber 1873 im 20 Lebensjahre Ruhe sanft! 399. (foto 0410) Hier ruhet Jakob J. Schmidl geboren 3. Juli 1828 gestorben 30. Juli 1884 So kurz gelebt so viel geluten für uns gestrebt für uns gestritten Ruhe sanft (R. STRESCHNACK WIEN) 400 + 401. (foto 0411)132 Hier ruhen die Eheleute Johann und Rosa Schmidl Representant der Gemeinde geborene Jelenik geb. 11. Feber 1798 geb. In Jahre 1807 gest. 21. Juli 1857 gest. 1. December 184? 402. (foto 0412) Hier ruht Daniel König 132

P. Bednařík v mapě vyznačeno jako dva náhrobky 400+401 (pozn. aut.)

194

Betrauert von seiner Gattin und Verwandten F. S. A.

403. (foto 0413) Hier ruht Isaak Pfeffer gest. 4. Mai 1927 im 42. Lebensjahre Die Leben die der Tod getrennt Vereint der Himmel wieder

404. (foto 0414) Hier ruhet Hermann Pfeffer Gest. 17. Sept. 1927 Im 74. Lebensjahre Tier betrauert Von seinen Angehörigen

405. (foto 0415) Hier ruht Amalia Weiss Geb. Schmidd im 59. Lebensjahre F.I.A. 406. (foto 0416) Hier ruht

195

Alfred Weiniger geb. 9. Dez. 1886 gest.2. Juni 1892 Dein Leben war ein Fruhlingstraum Der Eltern höchstes Glück Gott wollt einen Engel in Himelsraum wir gaben Dich zurück 407. (foto 0417) Hier ruhet Charlotte Deutsch gest. am 27. Mai 1886 im 16. Lebensjahre Viel ge[ . . .]tten sanft geduldet starbst Du in des Lebens Mai Aber ach mit deinem Leiden ist dein Leben auch vorbei

408. (foto 0418) sloup 409. (foto 0419) Hier ruhet Efraim Herzog gest. 17. October 1899 im 89. Lebensjahre Betrauert von seiner Familie F. S. A.

410. (foto 0420) 196

Hier ruht Katharina Herzog gest. 30. April 1903

411. (foto 0421) Hier ruht Frau Fanni Lauer Geb. Haas gest. 12. Novemb.1914 im 41 Lebensjahre Tief betrauert von ihren Hinterbliebenen

412. (foto 0422) Katti Haas Gest. am 1. 1.1915 im 69. Lebensjahre …......................................................................................................................................... CELEK F 413. (foto 0423) hebrejsky 414. (foto 0424) Hier ruhet Leni Gaubitsch [ ]

197

415. (foto 0425) hebrejsky 416. náhrobek nenalezen

•10 (foto 0426) hebrejský úlomek 417. (foto 0427) hebrejsky 418. (foto 0428) Hier ruhet Frau Julie Ehrnreich starb in Ehren im 32 Lebensjahre 419. (foto 0429) Hier ruht Frau Julie Ziegler Gest. 16. Juli 193[ . ] Im 76. Lebensj. F.I.A. 420. (foto 0430) hebrejsky 421. (foto 0431) úlomek 422. (foto 0432) hebrejsky 198

423. (foto 0433) Hier ruht [ ] Schwabl [ ] 424. (foto 0434) hebrejsky 425. (foto 0435) hebrejsky 426. (foto 0436) hebrejsky 427. (foto 0437) hebrejsky 428. (foto 0438) hebrejsky 429. (foto 0439) hebrejsky 430. (foto 0440) hebrejsky 431. (foto 0441) hebrejsky 432. (foto 0442) hebrejsky

199

433. (foto 0443) hebrejsky 434. (foto 0444) hebrejsky 435. (foto 0445) hebrejsky 436. (foto 0446) hebrejsky 437. (foto 0447) hebrejsky 438. (foto 0448) hebrejsky 439. (foto 0449) hebrejsky 440. (foto 0450) hebrejsky 441. (foto 0451) hebrejsky 442. (foto 0452) hebrejsky

200

Použitá literatura Cermanová, Iveta – Scheibová, Michaela. Hebrejské zkratky, Výsledky epigrafického výzkumu textilní sbírky Židovského muzea v Praze, Praha, Židovské muzeum v Praze, 2005. Fiedler, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě, Praha, Sefer, 1992. Goberman, David. Jewish Tombstones in Ukraine and Moldova: Masterpieces of Jewish Art (A Pictorial Series of Treasures in the Commonwealth of Independent States, Moskva, Russia Image Publishing House, 1993. Gold, Hugo. Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Brno, Jüdischer Buch und Kunstverlag, 1929. Gottlieb, Freema. Symboly židovského života: Mystický výklad náhrobních reliéfů, Praha, Tvorba, 1997. Grunová, Eva – Klenovský, Jaroslav. Židovská obec v Moravském Krumlově, Moravský Krumlov, Město Moravský Krumlov, 2002. Haidler, Jaroslav Achab – Mlateček, František – Vítámvás, Petr. Židovský hřbitov v Boskovicích, Průvodce, Boskovice, Muzeum Boskovicka a Albert, 2002. Heřman, Jan. Židovské hřbitovy v Čechách a na Moravě, Praha, ÚCN – Rada ŽNO, 1980. Klenovský, Jaroslav. Nedochované památky židovské kultury Moravy a Slezska I: Hřbitovy, Brno, J. Klenovský, 2003. Klenovský, Jaroslav. Židovské památky Moravy a Slezska, Brno – Olomouc – Ostrava, ERA – Státní památkový ústav v Brně – Státní památkový ústav v Olomouci – Státní památkový ústav v Ostravě, 2001. Klenovský, Jaroslav. „Kamenické firmy působící na území Moravy a Slezska“, in: Pálka, Petr (ed.), Židé a Morava VII Sborník z konference konané v listopadu 2000 v Muzeu Kroměřížska, Kroměříž, 2001, str. 8790. Kordiovský, Emil (ed.). Moravští Židé v rakouskouherské monarchii (17801918): XXVI. mikulovské sympózium: 24.25. října 2000, Mikulov, Státní okresní archiv Břeclav Brno: Rakouský ústav pro východní a jihovýchodní Evropu, pobočka Brno Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2003. Krištofová, Ester. Pražská chewra kadischa – bakalářská práce, Brno, MU, 2008. Muneles, Otto Milada Vilímková. Starý židovský hřbitov v Praze., Praha, SPN, 1955. 201

Pálka, Petr (ed.). Židé a Morava IXII., Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 19942005. Pěkný, Tomáš. Dějiny Židů v Čechách a na Moravě, 2. vyd. Praha, Sefer, 2001. Scholem, Gershom Gerhard. Davidova hvězda, Praha, Nakladatelství Franze Kafky, 1995. Steinová, Iva. „Židovský náhrobek, možnosti identifikace osoby zemřelého“, Zprávy památkové péče, 2005, ročník 65, číslo 6, str. 483489. Steinová, Iva – Jelínková, Andrea. „Motiv Keter tora na náhrobcích“ in: Pálka, Petr (ed.), Židé a Morava, Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2006, str. 1528. Steinová, Iva – Jelínková, Andrea. „Náhrobky se symboly činností a povolání. Příklady z moravských hřbitovů“, in: Pálka, Petr (ed.), Židé a Morava, Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2007, str. 4757. Yaniv, Bracha – Hanegbi, Zohar – Sabar, Shalom. Hebrew Inscriptions and their Translation, Jerusalem: Center for Jewish Art, Hebrew University, 1988. Wolny, Gregor. Marfgraffschaft Mähren, Topographisch, statistisch und historisch geschildert, svazek III., Znaimer Kreis, Brno, Karl Winifer, 1846.

Internetové odkazy:

GELSENZENTRUM, Portal für Stadt und Zeitgeschichte: „Die Jüdische Friedhofskultur“, [online], 2008,, [cit. 20080731]. Jacobs, Joseph – Broydé, Isaac: „Tombstones“, Jewish Encyclopedia [online], 2001, <www.jewishencyclopedia.com>, [cit. 20080706]. “Jüdischer Friedhof”, in: Wikipedia, Die freie Enzyklopädie [online], 8. 6. 2008, , [cit. 20080731].

202

Kešet, [online], 2007, , [cit. 20080211]. Levias, Caspar – Margolis, Max. „Abbreviations“, Jewish Encyclopedia [online], 2002, <www.jewishencyclopedia.com>, [cit. 20082005]. „Židé a židovský hřbitov v Miroslavi“, in: Miroslav, informační server města Miroslav [online],

2003,

name=Content&pa=showpage&pid=1>, [cit. 20082010].

203

Resumé Tato práce má za úkol představit detailně židovský hřbitov v Miroslavi (okres Znojmo), se zaměřením na náboženskou symboliku tamních náhrobků. Skládá se zde dvou, na sebe navazujících částí. První část je obecného charakteru, seznamuje čtenáře s historií vývoje pohřbívání v židovské tradici. Poskytuje tak základní přehled měnících se pohřebních zvyklostí. Posléze práce uvádí přehled nejdůležitějších náboženských symbolů, se kterými se může návštěvník židovských hřbitovů setkat. Ty jsou rozděleny do skupin na základě společných rysů. Druhá část práce je ryze praktickou. Vychází ze samotného výzkumu hřbitova v Miroslavi. Nejdříve pojednává o historii obce, včetně historie samotného hřbitova. Následně práce prezentuje výsledky jeho průzkumu. Neomezuje se pouze na popis symbolů, které zde byly nalezeny, ale podává soupis kamenických firem, které se na tvorbě náhrobků podílely. Dále vyzdvihuje některá zajímavá témata a problémy, které se během výzkumu objevily. Součástí jsou také fotky nejzajímavějších náhrobků, včetně přepisu hebrejského textu. V příloze je potom zařazen přepis všech německých nápisů na náhrobcích s odkazem na jejich fotografie, které čtenář najde na přiloženém CD. Svým obsahem práce splňuje hned dva cíle. Za prvé je detailním zmapováním židovského hřbitova v Miroslavi umístění náhrobků na ploše hřbitova, jejich fotografické zdokumentování. Za druhé představuje další aspekty spojené s tímto židovským hřbitovem, především tedy náboženskou symboliku náhrobků. Následně se práce komparací s nedalekým hřbitovem v Jiřicích snaží zasadit jeho význam do širšího kontextu. Práce tak ve výsledku vytváří obraz hřbitova jako jednoho koherentního celku.

204

Summary

The main topic of this essay is religious symbolism on gravestones in the jewish cemetery of Miroslav. Symbolism of jewish gravestones is one of the most interesting phenomena of jewish cemeteries at all. My essay is divided in two main parts. First part of it is of general nature, about history of jewish burial customs. Reader finds here also the count of religious symbols, that are most common on gravestones. These symbols are divided into four main groups according to their common character. In the second part is attention paid to the city of Miroslav, it's history and the most famous representatives of jewish community. The main attention is paid to the cemetery itself. Each of several subheads is engaged in one special topic. The first one is symbolism of gravestones, but you can find here also chapter about markers of masons. Essay also deal with problem of bases, that are visibly incompatible with the gravestones on them. This is one of the most interesting problems of the cemtery. It has got some solutions, that reader finds in the text. There is attempt to set jewish cemetery in Miroslav into broader context through it's comparison with another jewish cemetery in Jiřice (town 10km far from Miroslav). Another part of my essay is CD with photographs of all gravestones on the cemetery. Reader find here also detailed photographs of symbols and other interesting features. For better orientation is detail map here. This essay introduces jewish cemetery in Miroslav as one coherent complex.

205

Náboženská symbolika židovského hřbitova v Miroslavi

Recommend Documents