Na vydání tohoto čísla přispěl: Krajský úřad Středočeského kraje. Na vydávání časopisu adiktologie se dále podílejí: Krajský úřad Středočeského kraje

Adiktologie 2-2005 suplementum.indd 223

12/8/05 10:44:29 PM

Vychází pod záštitou: Společnosti pro návykové nemoci při České lékařské společnosti J. E. Purkyně, Psychologického ústavu Akademie věd ČR, Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého, Olomouc, České neuropsychofarmakologické společnosti a Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti

Na vydání tohoto čísla přispěl: Krajský úřad Středočeského kraje

Na vydávání časopisu adiktologie se dále podílejí: Krajský úřad Středočeského kraje Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky Úřadu vlády ČR Psychologický ústav Akademie věd ČR Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc Ministerstvo zdravotnictví ČR Krajský úřad Jihomoravského kraje Magistrát hl. města Prahy


12/8/05 10:44:31 PM

Redakční rada časopisu Ve d o u c í r e d a k t o r Doc. PhDr. Vladimír Řehan Zástupce vedoucího redaktora Prim. MUDr. Petr Popov Členové redakce PhDr. Ladislav Csémy PharmDr. Magdaléna Fišerová, Ph.D. Mgr. Hana Gajdošíková Doc. RNDr. Lumír Hanuš, DrSc. MUDr. et PhDr. Kamil Kalina, CSc. Mgr. Aleš Kuda MUDr. Pavel Kubů Prim. MUDr. Stanislav Kudrle doc. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. MUDr. Viktor Mravčík Russell Newcombe, Ph.D. MUDr. Jana Novotná Doc. MUDr. Vladimír Novotný, CSc. MUDr. Ľubomír Okruhlica, CSc. MUDr. Zora Prosková PhDr. Iva Šolcová Prof. MUDr. Alexandra Šulcová, CSc. PhDr. Martina Těmínová-Richterová Mgr. Lenka Miovská Mgr. Jindřich Vobořil Sally Woods, BSc. MUDr. Tomáš Zábranský, Ph.D. Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. MUDr. Hana Zalabáková Poradní a konzultační skupina MUDr. Pavel Bém Doc. PhDr. Ivo Čermák, CSc. MUDr. Stanislav Grof Mgr. Danica Klempová Mgr. Sylva Kolářová PhDr. Alice Příhodová PhDr. Luděk Kubička, CSc. Doc. PhDr. Libor Musil, CSc. Mgr. Josef Radimecký, MSc. Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.


12/8/05 10:44:31 PM


12/8/05 10:44:31 PM

Společnost pro návykové nemoci ČLS JEP a sekce AT při ČLS JEP ve spolupráci s Magdalenou, o.p.s.

Sborník z XI. celostátní konference Společnosti pro návykové nemoci a 44. konference sekce AT při ČLS JEP

Měřín 2. – 5. května 2005


12/8/05 10:44:31 PM


12/8/05 10:44:32 PM

Konference proběhla pod záštitou: Ing. Petra Bendla, hejtmana Středočeského kraje MUDr. Pavla Béma, primátora hlavního města Prahy

Programový výbor konference: PhDr. Jiří Broža PhDr. Pavla Doležalová Ing. Martina Berdychová MUDr. Pavel Kubů doc. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Prim. MUDr. Petr Popov

Organizační výbor konference: PhDr. Jiří Broža PhDr. Pavla Doležalová MUDr. Pavel Kubů

Na konferenci se finančně podílely tyto instituce: Krajský úřad Středočeského kraje Magistrát hlavního města Prahy

a firmy: Dade Behring Torrex Pharma JK Trading


12/8/05 10:44:32 PM

Obsah 234 244 250 286 304 308 314 332 336 342 348

354 358

Úvodní příspěvek Program Vybrané příspěvky Abstrakta česká – ústní sdělení Abstrakta česká – pracovní dílny Abstrakta česká – vývěsková sdělení Abstrakta anglická – ústní sdělení Abstracta anglická – pracovní dílny Abstracta anglická – vývěsková sdělení Seznam účastníků Seznam ústních sdělení podle autorů a názvů Pracovní dílny a postery Statistika účastníků


12/8/05 10:44:32 PM

Obsah Adiktologie 2-2005 suplementum.indd 231

12/8/05 10:44:32 PM

Úvodní příspěvek


12/8/05 10:44:32 PM


12/8/05 10:44:32 PM

Z HISTORIE LÉČBY ALKOHOLISMU V ČESKÝCH ZEMÍCH Petr Popov předseda výboru Společnosti pro návykové nemoci ČLS J. E. Purkyně I . A l ko h o l i s m u s v českých zemích Před sto lety, v roce 1905, byl založen „Zemský spolek pro potírání alkoholismu v Království českém“. Co vedlo k založení samostatné instituce tohoto charakteru v jedné ze součástí rakousko– uherské říše? Odpověď je zajímavá nejen z ryze historického hlediska, ale též v kontextu současné situace v oblasti alkoholismu v České republice. Alkoholismus v českých zemích představoval na přelomu 19. a 20. století vážný zdravotní a zejména sociální problém. Svědčí o tom „Zpráva zemského výboru Království českého o zemských ústavech humanitních a o stavu veřejného zdravotnictví“ z roku 1901, přirovnávající v názvu sugestivně alkoholismus k moru. Ze zprávy, kterou podalo c.k. místodržitelství o 191 z 212 okresů, vyplývají tři hlavní závěry: 1. v Království českém jest alkoholismus nestejně rozšířen, 2. místy jest značně rozšířen, 3. nejvíce tímto zlem jsou stiženy východní kraje, západní jeví se býti poměrně čistými. Jak to vypadalo v jednom z velkých měst uvedených východních krajů – Ostravě – v roce 1900, dokládá historický údaj o průměrné spotřebě. Na každého obyvatele Ostravy tehdy v přepočtu připadalo 150 litrů piva a 28 litrů 50% alkoholu (průměrná spotřeba na jednoho obyvatele ve Francii byla tehdy 16,5 litru). V současnosti jsou varovné nejen údaje o rekordní spotřebě piva (161 litrů) na jednoho oby-

234 Adiktologie 2-2005 suplementum.indd 234

vatele ČR za rok, které nás řadí na první místo na světě, ale především dlouhodobé trendy: · Spotřeba alkoholu v posledním půlstoletí, s výjimkou poloviny 80. let, neustále stoupá (2003: 186,4 litru alkoholických nápojů/osobu). · Roční spotřeba alkoholu v ČR přepočtená na „čistý líh“ dosahuje 10 litrů 100% etylalkoholu na obyvatele včetně kojenců, a pokud se berou v úvahu jen obyvatelé nad 15 let, pak je to 14,9 litru ( i v současnosti je Francie v této kategorii - s téměř o 1,5 litru nižší spotřebou za námi…). · Polovina celkové spotřeby se vypije v pivu, ale jednu třetinu z celkového množství už reprezentují destiláty (!!!). · Třetina dospělých mužů a deset procent žen konzumuje alkohol v dávkách, které jsou obecně považovány za zdravotně rizikové (40 g alkoholu u mužů a 20 g u žen denně). · V ČR 32 procent patnáctiletých chlapců a 26 procent stejně starých dívek pije alkohol alespoň jednou týdně. Příčin významného rozšíření alkoholismu v českých zemích je řada, mezi nejdůležitější však jednoznačně patří tradiční vysoká spotřeba alkoholických nápojů a skutečnost, že tato (nadměrná) konzumace alkoholu je velkou částí obyvatelstva považována za normální a neškodnou. II. Opilci Česká hospoda byla vždy svébytným sociálním fenoménem, považovaným za důležitou součást národní kultury. V „Jedové chýši“, již od středověku proslulé pražské krčmě, nacházející se v Apolinářské ulici (sic!), sedával se svými kumpány pozdější autor Dobrého vojáka Švejka Jaroslav Hašek, ale také – v kroužku autorů kolem Zdeňka Kalisty – básník Vladimír Holan. (S Kalistou měl Holan společné mj. překládání Baudelaira, s Haškem v.s. podobnou anamnézu – abúzus alkoholu.) Hospoda je dodneška často jediným „kulturním zařízením“ v menších obcích, dříve tak i oficiálně nazývaným (v nepříliš vzdálené

Adiktologie 12/8/05 10:44:32 PM


2005 / 5 / 2 Suplementum

minulosti rčení „jít do kulturáku“ však většinou znamenalo, že dotyčný hodlá zajít do tam sídlící hospody, nikoliv navštívit výstavní síň). S proklamovaným pojetím české hospody jako kulturní instituce sui generis kontrastuje často se vyskytující „nekulturní“ chování jejich návštěvníků. Zvládání hlučných, někdy i agresivních opilců, obtěžujících ostatní občany, rušících noční klid a znečišťujících nejen hospody, ale také veřejná prostranství, bylo úkolem represivních orgánů – městské stráže, četnictva, resp. policie. K deportaci opilců byly používány různé dopravní prostředky. Tak např. v Praze konce 19. století se ke svážení opilců používala košatina (zvaná též „penál“, či „etui“). Šlo o dvoukolák, poháněný lidskou silou dvou mužů, kteří opilce po ulicích sbírali. Tato doprava opilých fungovala celkem spolehlivě, na rozdíl od modernějších dopravních prostředků, používaných v pozdějších dobách (např. sanitních vozů Škoda 1203), které často vypovídaly službu. Na řadu pak přicházela policie a různé (více, či méně spolehlivé) policejní vozy. Důvodem, proč zmiňuji tyto záležitosti, je ilustrace nejasného (nejednoznačně formulovaného) přístupu zmiňovaných institucí při řešení akutních situací. Opilci byli vždy nepříjemným problémem nejen z hlediska úsilí o dodržování (zachovávání) veřejného pořádku, ale představovali často též závažný problém zdravotnický. Těžká ebrieta (opilost) je stav vážně ohrožující zdraví a někdy i život. Péče o pacienty těžce intoxikované alkoholem přísluší v moderní době jednoznačně kompetentnímu, dobře personálně i technicky vybavenému zdravotnickému pracovišti; opilí však bývají často současně též agresivní, a tak nastává dilema, které popisuje již v roce 1926 Dr. J. Pilař, šéf policejních lékařů v Praze, ve Věstníku ministerstva zdravotnictví: „Ošetření opilých je dnes velmi nedokonalé. Alkoholikové nalézající se v hlubokém bezvědomí dopravují se do nemocnice, kam právem náleží. Opilí však, které lze snadno vzbudi-

Adiktologie Adiktologie 2-2005 suplementum.indd 235

ti nebo kteří se nalézají ve stadiu vzrušení, dopravují se na policejní strážnici, kde nemohou však býti umístění nežli ve vězení. Obojí tito nepatří na strážnici; tím méně ještě na pryčny v separaci. První postrádají dohledu, a zvracejí-li v bezvědomí, mohou se udusiti vdechnutím obsahu žaludečního do průdušky. Druzí dopouštějí se v alkoholickém rozčilení různých deliktů a, nejsouce zcela nepříčetní, zbytečně se stávají trestnými.“ O čtvrtstoletí později měl podobný názor na věc jiný lékař, kterému také nebyl osud opilých spoluobčanů lhostejný. MUDr. Jaroslav Skála za tři roky po zahájení činnosti protialkoholního oddělení U Apolináře otevírá v roce 1951 protialkoholní záchytnou stanici. Jednalo se o první zařízení svého druhu na světě, neboť bylo koncipováno nikoliv jako represivní instituce, nýbrž jako preventivní a léčebné zdravotnické pracoviště. Název „záchytná stanice“ odrážel filozofii zařízení, které se včasným záchytem problémových pijáků snažilo předejít jejich další zdravotní a sociální deprivaci. Jen za prvních pět let činnosti (1951–56) prošlo záchytkou v Apolináři 20.000 osob. Apolinář nabízel zachyceným navazující služby, od motivačních rozhovorů po ostřízlivění až po nabídku ústavní odvykací léčby. Ocitl-li se jeden a týž člověk na záchytce více než jednou, posílalo se hlášení o záchytu ordinaci pro alkoholismus a jiné toxikomanie (OAT) podle místa bydliště. OAT pak (zejména v případě opakovaných záchytů a jiných známek problémového pití) realizovala další intervenci, na jejímž konci byla často léčba závislosti. V případě (již prvního) záchytu mladistvého ihned po ostřízlivění intervenovala sociální pracovnice apolinářského Střediska pro děti a mládež. Služba na záchytce bývala také jednou z „nejvýživnějších“ součástí léčebného programu pro apolinářské pacienty, kteří museli pomáhat při péči o zachycené, počínaje pomocí s očistou při jejich přijetí a konče hlídáním neklidných pacientů. Postupně se Apolinářská ulice stala známou pražskou adresou díky několika proslulým

235 12/8/05 10:44:34 PM

zařízením s výrazně odlišnou nabídkou služeb. Jen o několik desítek metrů níže než stávala pověstná „Jedová chýše“ tak ve stejné ulici více než čtyřicet let (do roku 1993) fungovala dosud nejznámější pražská záchytka. Záchytka byla z Apolináře nejprve přemístěna do areálu tehdejší nemocnice Ministerstva vnitra Na Míčánkách v Praze 10 (stále více zachycených přivážela policie) a později (mezi zachycenými přibylo lidí těžce intoxikovaných a s jinými zdravotními komplikacemi) do nemocnice Na Bulovce v Praze 8. Zde sídlí pražská záchytka i dnes a jde o patrně nejlépe vybavenou záchytnou stanici v České republice, plně odpovídající odborným nárokům. Lze jen doufat, že podobně, jako byla apolinářská záchytka vzorem pro vznik dalších takových zařízení v naší zemi, bude i záchytka v nemocnici Na Bulovce vzorem pro moderní detoxikační centra, schopná zvládnout i těžké intoxikace alkoholem, event. i jinými návykovými látkami, a následně zajistit či zprostředkovat mj. též adiktologickou intervenci pro indikované pacienty. Činnost záchytných stanic byla v minulosti upravována vyhláškami Ministerstva zdravotnictví, první pochází z roku 1954, aktuálně se připravuje nová vyhláška k novele zákona č. 37 (v době závěrečných prací na tomto článku byl schválen nový zákon – č. 379/2005 Sb. – viz níže). V roce 1955 bylo v tehdejším Československu celkem 17 (16 v ČR) protialkoholních záchytných stanic (PZS), které měly 150 míst. O deset let později, v r. 1965 bylo v ČSSR již 48 PZS a v roce 1989 to bylo více než 70 PZS. V devadesátých letech minulého století se některé záchytné stanice transformovaly v zařízení nového typu – detoxifikační centra. Ta se věnují především léčbě odvykacích stavů a pacienty pod vlivem návykové látky (včetně alkoholu) přijímají jen v situaci, kdy se nejedná o závažnou, život ohrožující intoxikaci. První takové zařízení zahájilo zkušební provoz v Apolináři namísto záchytné stanice v roce 1993 a od roku 1995 funguje v řádném provozu. Aktuálně existuje v ČR přibližně 30 PZS (odhad dle informací protidrogových koordinátorů; přesný počet není


znám nejen autorovi této stati, ale patrně nikomu). Velká část klientů záchytné stanice nevyžaduje po ostřízlivění další specializovanou (adiktologickou) intervenci ve smyslu odvykací léčby. Pro nemalou část těch, kteří se dostanou na záchytku, je však tato léčba plně indikovaná. S úbytkem záchytek tak mizí důležitý prvek časné intervence pro osoby závislé na alkoholu. Záchytné stanice v naší zemi prošly vývojem od zařízení výrazně preventivně, resp. léčebně zaměřených přes zařízení víceméně represivního charakteru po dnešní stav, který je nejasný a lze jej charakterizovat slovem chaos. Podle nového zákona č. 379/2005 Sb. by se mělo jednat o místně dostupná (s dojezdovou vzdáleností do 45 minut na celém území ČR), blíže nespecifikovaná zdravotnická zařízení, jejichž zřizovatelem jsou územněsprávní celky. To – vedle vlastního zřizování – znamená zejména úhradu podstatné části finančních nákladů na provoz záchytek. V zásadě tedy záleží na nich, jak bude pokračovat historie nakládání s opilými osobami v českých zemích. III. Léčba závislosti na alkoholu (Rakousko–Uhersko / 1. republika) Protialkoholní poradny První protialkoholní poradna byla založena v r. 1910 v Brně, zanikla v r. 1915 a její činnost byla obnovena v r. 1931, kdy vznikla v Brně druhá poradna (Dr. Zdeněk Lauterer). Pod záštitou Českého abstinentního svazu vznikla v roce 1928 první protialkoholní poradna v Praze – Vršovicích, jejím „odborným garantem“ byl známý pražský psychiatr Dr. Hugo Bondy. V roce 1928 tak existovaly v celé zemi pouze 3 poradny. O dvacet let později, v r. 1949 to bylo 10 poraden a v nich 6.000 evidovaných pacientů, za dalších 6 let (1955) u nás (celé Československo) bylo již 140 poraden se 39.500 evidovaných pacientů. Během dalších dvou pětiletek rostly počty pacientů evidovaných v poradnách následovně: 1960 – 66.500 evidovaných, 1965 – 87.000 evidovaných. (Aktuální situace je – podobně jako v pří-




padě protialkoholních záchytných stanic – nejasná. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR – ÚZIS – za rok 2004 vyplnilo údaje o léčbě alkoholiků a toxikomanů celkem 382 pracovišť. V nich bylo aktivně léčeno 40.625 uživatelů návykových látek, z nich 62,1% bylo osob nadměrně užívajících alkohol. Z přehledu ÚZIS však není jasné, kolik z uvedených zařízení tvoří specializovaná pracoviště – např. ordinace AT.) Protialkoholní léčebny Dr. Jan Šimsa, sekundární lékař Královského českého zemského ústavu pro choromyslné v Dobřanech publikoval v Časopisu lékařů českých v roce 1895 článek „Alcoholismus, léčebné ústavy pro pijáky a ústavy pro choromyslné“, považovaný za první vědecké dílo o protialkoholní otázce v českých zemích. V obsáhlé stati podává – kromě důkladného odborného pojednání o psychopatologii alkoholismu – rozbor situace v léčbě alkoholiků v ústavech pro choromyslné na konci 19. století. Pijáctví (alkoholismus) považuje za léčitelné, nikoli však v podmínkách popisovaných ústavů. Doporučuje zřízení několika typů zařízení pro pijáky – odpovídajících jejich stavu, resp. „(ne)léčitelnosti“- od psychoterapeutických (!) léčebných ústavů přes azylová zařízení pro psychotické alkoholiky až po sociálně zaměřené detenční „pracovní kolonie“. Jím navrhovaný systém zařízení by řešil prakticky všechny existující situace, pro alkoholiky by představoval ideální „matching“, možnost zařazení do odpovídajícího typu léčby, pro společnost spolehlivou ochranu před následky pijáctví na úrovni jednotlivců (resp. jejich rodin) i celé komunity. Trvalo ještě několik let, než se jeho vize začaly alespoň zčásti naplňovat, k jejich úplnému naplnění nedošlo dodnes. V roce 1909 vznikla protialkoholní léčebna ve Velkých Kunčicích. Založil jí bývalý katolický kněz Bedřich Konařík-Bečvan, zanikla v roce 1914. Tentýž muž stál u zrodu protialkoholní léčebny, kterou otevřel – pod názvem


„Abstinentní pensionát zámek Tuchlov“ – Abstinentní svaz za podpory Ministerstva zdravotnictví v roce 1924 v Teplicích – Šanově. Toto zařízení bylo v provozu do roku 1939. Penzionát měl 30 lůžek, pobyt si hradili pacienti (30 Kč denně). Léčba trvala několik měsíců až jeden rok, mj. se při ní používala pracovní terapie, která se většinou sestávala z práce v zahradě zámku, v keramické dílně a výrobně hraček. Prvním poválečným (dodnes činným) specializovaným zařízením pro léčbu alkoholismu se stalo Protialkoholní oddělení Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze „U Apolináře“. Co tomu předcházelo, nám přibližují úryvky z dobového tisku: § „Plánuje se zřízení zemského ústavu pro alkoholiky, který by byl jako samostatné oddělení zemského ústavu pro choromyslné ve Šternberku“ (Zemědělské noviny, 15.VI. 1948). § „Na vyléčení z alkoholismu injekcemi vypravil se náchodský občan pěšky do Prahy na kliniku prof. Myslivečka. Protože klinika má omezený počet lůžek, je již dnes do konce roku napřed zadána. Tento případ ukazuje, jak je nutno vybudovat specielní řádnou léčebnu na léčení alkoholismu o dostatečném počtu lůžek“ (Československá demokracie, 30. V. 1948). K prvnímu úryvku lze dodat, že zařízení ve Šternberku vzniklo v roce 1949, kdy zde (v rámci Státní léčebny pro choroby mozkové) zahájila činnost „Léčebna pro alkoholiky a jiné náruživce“. Naproti tomu přetížená lůžková kapacita kliniky prof. Myslivečka (druhý úryvek) vedla k podstatně rychlejší akci. Již o čtvrt roku později (7. září 1948) vzniká v rámci detašovaného pracoviště Psychiatrické kliniky v Apolinářské ulici 20lůžkové protialkoholní oddělení, které je pak několik následujících desetiletí spojeno se jménem svého zakladatele – MUDr. Jaroslava Skály. Ten publikoval již rok předtím (5. září 1947) v 15. čísle časopisu Praktický lékař článek nazvaný: „Nový způsob léčení alko-

237 12/8/05 10:44:34 PM

holiků“, v němž referuje o léčebné metodě, jejímž principem bylo vytvoření (negativního) podmíněného reflexu vůči účinkům alkoholu. (Tuto myšlenku v praxi zkoušel v SSSR již v roce 1930 Kantorovič, který používal elektrický proud …, v roce 1937 použili k vyvolání podmíněného reflexu Markovnikov a Ichok z USA injekce emetinu.) Janda, Knobloch a Skála aplikovali na Myslivečkově klinice opakovaně alkoholikům injekce emetinu. Zájem o novou léčbu byl značný, a tak bylo brzy na Psychiatrické klinice více alkoholiků, než byl prof. Mysliveček ochoten akceptovat. Proto došlo k výše uvedenému přemístění MUDr. Skály a jeho pacientů do Apolináře. Léčba v nově založeném zařízení je vedena snahou o komplexní přístup; závislost je zde chápána jako bio-psycho-sociální onemocnění a tomu odpovídá i týmová práce. Do terapeutického procesu jsou zapojeni rovnocenným způsobem jak vysokoškoláci – lékaři a psychologové, tak i (zejména) střední zdravotnický personál a také laici (především abstinující pacienti), ze kterých se stávají cenní pomocní terapeuti. Velký význam je přikládán sociální práci, hlavně v oblasti spolupráce s rodinami pacientů („závislost je onemocněním celé rodiny“) a dalšími blízkými/důležitými osobami pacientů (spolupracovníci). Kromě medikamentózní léčby (viz níže) je Skála propagátorem také dalších nových způsobů léčby alkoholismu – zejména skupinové psychoterapie a svépomocných aktivit (v únoru 1948 zakládá v Praze – po vzoru amerického společenství Anonymních alkoholiků – socioterapeutický klub KLUS, tj. Klub lidí usilujících o střízlivost). Vedle postupného rozšiřování vlastního oddělení (1951 – protialkoholní záchytná stanice, 1958 – oddělení pro ochranné léčby mužů závislých na alkoholu v Lojovicích u Prahy, 1967 - Středisko pro děti, mládež a rodinu, 1971 – první specializovaná léčebna pro ženy v Lojovicích) pomáhá (1953) vytvořit síť protialkoholních


poraden (PAP), resp. ordinací pro alkoholismus a jiné toxikomanie (OAT) v Praze. Zvláštním typem protialkoholní ambulantní léčby, kterou Skála se spolupracovníky zakládá v roce 1973, jsou střediska protialkoholní ochranné léčby v nápravných zařízeních Ministerstva spravedlnosti („SPOL“, prvním je středisko v pražské věznici Pankrác). Farmakoterapie V roce 1925 zkouší poprvé ambulantní formu averzivní terapie s použitím apomorfinu Dr. Svítek na Slovensku. Kombinovanou injekční léčbu - averzní terapii 1947 s využitím emetinu provádějí na psychiatrické klinice prof. Myslivečka Dr. Janda, Dr. Knobloch a Dr. Skála: Premedikace (ráno): benzedrin 5-10 mg p.o. (1/2 tbl. pervitinu), strychnin 1mg s.c., za 2 hod. emetin 0,075 mg p.o., za 15-20min. aplikace: emetin 3,25 g, pilokarpin 0,78 g, efedrin 1,95 g. Dr. Rubeš a Dr. Vencovský zahajují v roce 1949 v Plzni léčbu, při které se používá disulfiram (Antabus©), blokující proces metabolizmu etylalkoholu v lidském organizmu tak, že při požití alkoholu dochází k hromadění jeho meziproduktu (metabolitu) acetaldehydu, který způsobuje následně nepříjemné stavy („antabusovou reakci“). Rozšíření léčby Antabusem napomáhá v roce 1950 státní antabusová akce, kterou koordinují Dr. Rubeš a Dr. Hejlová z Ministerstva zdravotnictví. Podávání Antabusu se posléze stává součástí obligátní léčebné nabídky ordinací AT a v léčbě se používá dodnes. Jiné senzibilizující látky, používané jako alternativa k disulfiramu (zejména při jeho občasné nedostupnosti), např. metronidazol, carbo animalit či calciumcyanamid se v běžné praxi požívaly spíše okrajově. Ještě v roce 1948 doporučuje při léčbě alkoholového deliria tremens Skála injekce inzu-




línu, tato riziková léčba je záhy opouštěna. V roce 1958 použili poprvé Francouzi Royer a Raucoules při léčbě deliria tremens s úspěchem clomethiazol (Heminevrin©). Ten je záhy na to zaveden do léčby alkoholových delirií i u nás a až do současnosti je považován za lék volby při léčbě tohoto život ohrožujícího odvykacího stavu u alkoholiků. Koncem minulého století se začínají v odvykací léčbě výrazněji prosazovat „anticravingové preparáty“, snižující craving (touhu, dychtění, bažení po alkoholu). Užívání dvou přípravků obsahujících prokazatelně účinné substance se začíná zvolna rozšiřovat i v ČR (překážkou rychlejšího šíření je zejména cena preparátů, které si pacienti musí plně hradit sami), těmito látkami jsou acamprosat (přípravek Campral©) a naltrexon (ReVia©). Při léčbě duálních poruch (psychických komorbidit, zejména deprese a úzkostných stavů) se stále častěji používají moderní antipsychotika (antidepresiva, anxiolytika, neuroleptika). Jejich používání významně snižuje riziko relapsu u abstinujících alkoholiků, v ČR však dosud bývá občas uplatňován při léčbě depresivních pacientů dvojí metr. Pokud je tímto pacientem alkoholik, je často ponechán bez antidepresivní (anxiolytické,…) léčby s tím, že s abstinencí by měly jeho potíže odeznít. V praxi dochází k tomu, že deprese sice neodezní, ale neléčený pacient se rychle vrací k samoléčbě alkoholem. Od dříve hojně ordinovaných hepatoprotektiv se postupně většinou (kromě jasných indikací) začalo upouštět, vzhledem k nízké efektivitě této léčby; podpůrnou vitaminoterapii vzali pacienti do rukou sami (kromě injekční formy, používané při akutních stavech během hospitalizace, není léčba zdravotními pojišťovnami hrazena) a často při tom utrácejí více, než jsou ochotni vydat za anticravingové preparáty či Antabus.


IV. Svépomocné protialkoholní aktivity, hnutí, organizace, instituce Svépomocné protialkoholní hnutí nemá v českých zemích tak dlouhou tradici jako např. v USA, Německu či Švýcarsku, objevuje se u nás koncem 19. a zejména na počátku 20. století. Počínaje rokem 1845 byly zakládány „Spolky střídmosti“, při tom se aktivně spolupodílely některé významné česk é o s o b n o st i ( zej m é n a J u n g m a n n ) . Období přelomu 19. a 20. století a zejména období počátků 1. republiky bylo pro vznik a rozvoj protialkoholních spolků příznivé mj. kvůli mocné ideové podpoře nejvýznamnější české osobnosti této doby – T. G. Masarykovi. V roce 1901 se konal ve Vídni VIII. mezinárodní protialkoholní sjezd, na kterém přednesl tehdejší univerzitní profesor Masaryk přednášku „Sociální význam alkoholismu“ a v níž se přihlásil k abstinenci z důvodů mravních (před dovršením padesátého roku svého života zcela přestal pít alkohol). Od té doby se datuje jeho trvalá a úplná abstinence a též trvalý zájem o problematiku alkoholismu. Současně stoupala i Masarykova podpora protialkoholního, resp. abstinentního hnutí. Jeho osobní vliv zatlačil do pozadí jiné ideové proudy v protialkoholním hnutí v období mezi oběma světovými válkami. I další osobnosti politického života věnovaly pozornost protialkoholní otázce. V roce 1900 byl v Brně založen „Spolek abstinentů“ a jeho předsedou byl zvolen tehdejší říšský poslanec Josef Hybeš. Z iniciativy již zmiňovaného MUDr. J. Šimsy, prof. Dr. Růžičky a prof. Kabrhela vznikl v roce 1905 „Zemský spolek proti alkoholismu“, který se v roce 1908 sloučením asi dvaceti různých spolků změnil na „Československý svaz abstinentní“. V roce 1907 byl v Přerově založen „Zemský spolek proti alkoholismu na Moravě“ a konečně v roce 1922 vzniká „Československý abstinentní svaz“, „souborná organizace všech sdružení

239 12/8/05 10:44:35 PM

a odborů protialkoholních a abstinentních v celé oblasti Republiky československé“. Jeho prvním předsedou se stal profesor sociologie na Karlově univerzitě Dr. Břetislav Foustka. Svépomocné organizace vykonaly nesmírně záslužnou práci preventivní a osvětovou při seznamování široké veřejnosti s problematikou pijáctví a alkoholismu, tak např. v letech 1928 – 1939 vyšlo v Brně 39 čísel letákových novin v celkovém nákladu přes 1 milion výtisků. Současně probíhala v poradnách terapeutická činnost, při které jako laičtí terapeuti pracovali úspěšně léčení alkoholici a často i jejich manželky. V období let 1931 – 38 vyvíjely činnost „Kluby vyléčených alkoholiků“ , které vznikly z iniciativy Jana Novotného, pozoruhodné postavy abstinentního hnutí, alkoholika léčeného v roce 1927 v Tuchlově a od roku 1931 prvního profesionálního protialkoholního pracovníka v naší zemi. V době hospodářské krize měla přidružená hospodářská činnost (prodejní stánky, sběr surovin) „Klubů“ značný dopad sociální. Nejvýznamnějším počinem svépomocných klubů bylo zřízení „Netušené kolonie“ v blízkosti Babic u Brna v roce 1948. Jednalo se o rekreační zařízení pro klienty brněnské protialkoholní poradny, kteří zde mohli trávit bezpečně a smysluplně volný čas i se svými rodinami. Zejména pro sociálně slabé klienty to byla často první skutečná dovolená v jejich životě. „Kluby vyléčených alkoholiků“ představovaly jednu z mála u nás vzniklých institucí, která předběhla dobu – společenství Anonymních alkoholiků (AA) bylo v USA založeno až v roce 1935. Éra dynamického rozvoje svépomocného hnutí byla završena v roce 1948, kdy MUDr. Skála, tehdy již podle vzoru AA, zakládá 5. února KLUS. Dalších 40 let je pak možné provozovat svépomocné aktivity jen pod záštitou některé z léčebných institucí či jako součást všeobjímající „Národní fronty“, nikoliv samostatně. Společenství AA se k nám proto vrací až v prosinci 1989.


Organizace a koordinace protialkoholní prevence a zejména léčby přechází do kompetence státními orgány zřizovaných institucí, kterými jsou krajské a okresní (obvodní) ordinace AT (KOAT, OAT) a od roku 1957 „Ústřední protialkoholní sbor“ – poradní orgán ministra zdravotnictví. Ten byl bez náhrady zrušen ministrem Rubášem, Protidrogová komise a později Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky se zabývají zejména problematikou nealkoholových (resp. nelegálních) drog. Krajské a okresní protialkoholní sbory nahradil institut protidrogových koordinátorů. Významnější roli tak, co se týče problematiky legálních drog, hrají odborné a profesní organizace. V. Odborné společnosti V roce 1956 byla založena Sekce pro studium alkoholismu při Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Později, v souvislosti se stále více narůstající problematikou nealkoholových drog, byla tato společnost přejmenována na Sekci pro alkoholismus a jiné toxikomanie (AT sekce Psychiatrické společnosti) K této změně došlo v době (1966), kdy – přes oficiální popírání existence závislostí na drogách ve „vyspělé socialistické společnosti“ – nebylo možné zcela tuto oblast negovat (teprve o pět let později však vzniká v rámci Apolináře první oficiální ambulantní léčebné zařízení – Středisko drogových závislostí). Po ročních intenzivních přípravách vzniká v roce 1994 Společnost pro návykové nemoci České lékařské společnosti J. E. Purkyně (SNN). Zejména prostřednictvím odborných společností probíhá (více, či méně složitě) komunikace odborné obce o otázkách prevence a léčby alkoholismu se státními institucemi, ministerstvy, zdravotními pojišťovnami, profesními komorami apod. Některé aktivity (např. příprava vzdělávacích programů pro profesionály) jsou úspěšné, jiné méně (snaha navrhnout a prosadit kvalitní „protialkoholní/protidrogový zákon“ neby-




la – po mnoha letech práce – korunována úspěchem). V některých směrech je nejnovější zákon (379/2005 Sb.) horší než předchozí, co se týče základních principů, organizace a koordinace protialkoholních aktivit, může závidět zákonům podstatně starším. VI. Zákony Snaha omezit zákonem problémy související s abusem alkoholu má v českých zemích dávné kořeny. (První český prohibiční zákon, který inicioval český kníže Břetislav I., byl slavnostně vyhlášen roku 1039 v Hnězdně nad hrobem sv. Vojtěcha.) Roku 1891 byl schválen říšský zákon ku zamezení opilství v Království českém, výstupem z průzkumu jeho efektivity („analýza dopadů novely zákona“) byla v úvodu článku zmiňovaná Zpráva o šíření moru kořalečního, která měla opět dopad na další úpravy systému péče o alkoholiky. Ochranu mládeže před alkoholismem, především omezením dostupnosti, navrhl v roce 1922 zákonem zajistit poslanec MUDr. Holitscher („zákon č. 86 - Holitscherův“). Prvním poválečným zákonem byl v r. 1948 zákon č. 87, o potírání alkoholismu, ještě relativně dosti výrazně koncipovaný se zaměřením na osobní zodpovědnost jedince za své zdraví. V roce 1950 přijatý zákon č. 70 (trestní) zavádí možnost ochranné léčby protialkoholní nařízené soudem. Zákon č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu, pak zavádí variantu nucené léčby (§13 odst. 2) , takzvaného „výměru“, který nařizuje správní orgán (např. zdravotní odbor okresního národního výboru). Zákon č. 37, o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, byl přijat ještě před společenskými změnami v roce 1989, přesto byl s několika málo podstatnějšími změnami v platnosti až do letošního roku, kdy jej nahradil nový zákon (379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami), přija-


tý Parlamentem ČR (tisk 265) 19. srpna, který prezident podepsal 9. 9. 2005 a který platí od 1. ledna 2006 (částka 133/2005 Sb.). Novinkou – oproti předchozímu zákonu – je zavedení povinnosti provádět „krátkou intervenci spočívající ve včasné diagnostice škodlivého užívání“, dále výčet nových typů léčebných zařízení, resp. programů (mj. akutní lůžková péče pro pacienty ve stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe, nebo své okolí a detoxifikace). V zákoně je rovněž uveden odkaz na zákony č. 95 a 96/2004 Sb., o získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického lékařského (zák. 95), resp. nelékařského (zák. 96) povolání. V zákoně 95/2004 Sb. se historicky poprvé objevuje (jako samostatný specializační obor) obor „návykové nemoci“. Závěr: Krátký výlet do historie léčby alkoholismu v českých zemích symbolicky končí nejen u nejnovějšího zákona, na jehož podkladě se současná vláda, ministerstva a další instituce pokusí o totéž co „Zemský spolek pro potírání alkoholismu“ před sto lety. Končí u zákona, který definuje, kdo může provádět léčbu – činnost, která se mění v souvislosti s vývojem našeho poznání a s rozvojem našich terapeutických možností. Co se však nemění, je zásadní význam těch, kteří se rozhodli pomáhat - léčit - s více, či méně dokonalými nástroji a pomůckami a s větší, menší, někdy žádnou podporou mocných (a často též kvůli svým závislostem ne-mocných) císařů, prezidentů, říšských nebo republikových poslanců, tajných radů či generálních sekretářů. Uvedl jsem jména několika mužů, kteří v minulém století sehráli důležitou roli při organizaci a realizaci léčby alkoholismu. Závěrem alespoň jedna žena – za všechny, bez kterých by často velkolepé projekty nevznikly, anebo by se záhy zhroutily. Snad Jaroslav Skála by mohl říci, co všechno by nevzniklo, nezdařilo se a kolika lidem by nebylo pomoženo, nebýt paní Arnoštky Maťové, o které on sám říká toto: „Maťka pomohla tisícům a mně pomohla tisíckrát. Je to křehký sloup, který podpírá celou stavbu.“

241 12/8/05 10:44:36 PM

Program konference


12/8/05 10:44:36 PM


12/8/05 10:44:37 PM

Dopolední společné programy Pondělí 2. května 2005 Společný program Čas 17:15 -18:30 20:00

21:30

Jméno Petr Popov, MUDr. Jaroslav Skála, doc., MUDr. Petr Popov, MUDr. Martina Těmínová Richterová, PaedDr. AT konference

Název příspěvku Z historie léčby alkoholismu v českých zemích Slavnostní předání ceny Jaroslava Skály a ceny literární soutěže

Slavnostní večer

Úterý 3. května 2005 Společný program Čas 9:00 -10:30

Jméno Jiří Pokora, MUDr. Jiří Dvořáček, MUDr. Věra Bechyňová

11:00 -12:30 Magdalena Frouzová, PhDr. Kamil Kalina, MUDr. Martina Těmínová Richterová, PaedDr. Bořivoj Prokeš, MUDr. Karel Nešpor, MUDr.

Název příspěvku Farmakoterapie závislosti na alkoholu Neurobiologie alkoholové závislosti Multidisciplinární spolupráce při práci s rodiči závislými na drogách – kazuistika Spiritualita, alkohol a psychoterapie závislostí Alkohol a drogy

Netradiční přístupy v léčbě alkoholismu

Středa 4. května 2005 Společný program Čas 9:00 -10:30

11:00 -12:30

Jméno Ilona Preslová, PhDr. Martin Huk, DiS. Ludmila Joanidisová Petr Hrouzek, PhDr. Alena Kavalírová, PhDr. Aleš Kuda, Mgr. Pavla Dolanská, Mgr. Jiří Heller, PhDr. Eva Králíková, MUDr., CSc. Karel Hampl, MUDr.

Název příspěvku Alkohol v léčbě a životě Alkoholové závislosti v ambulantním programu následné péče Užívání legálních návykových látek studenty farmacie Alkohol – představy a realita Specifika léčby žen Závislost na tabáku Ambulantní léčba uživatelů legálních drog

Čtvrtek 5. května 2005 Společný program Čas 9:00 -10:30

Jméno Stanislav Kudrle, MUDr. Petr Jeřábek, MUDr. Jan Podlaha, MUDr.

11:00 -12:30

Martin Holub, MUDr. Miroslav Novotný, MUDr. Ivana Matejovská, Mgr. Martina Mikitová, Mgr. Pavel Kubů, MUDr.

Název příspěvku Závislost spojená s léky Multidisciplinární přístup v léčbě závislosti na alkoholu Těžké stavy provázející intoxikaci alkoholem a následné komplikace Návykové látky v AČR Genetika alkoholismu Vplyv „labeling theory“ (teórie nálepkovania) na proces prijatia diagnózy u závislých Tanec a drogy 2000 a 2003 - kontext konzumace drog ve skupině rekreačních uživatelů psychoaktivních látek



Program konference


Pátek 6. května 2005 Společný program Čas 9:00 -10:30

Jméno Lenka Miovská, Mgr. Michal Miovský, PhDr., Ph.D. Barbora Trapková, Mgr. Pavel Kubů, MUDr. Michal Miovský, PhDr., Ph.D. Pavel Kubů, MUDr.

11:00 -12:00

SNN

Název příspěvku Situace v oblasti PP užívání návykových látek z perspektivy ŠMP zapojených do výzkumné studie na Praze 6 Intervenční a kontaktní metody spojené s testováním syntetických drog – fakta a mýty Etické normy adiktologické profese: k čemu a pro koho? BESIP na cestě za zábavou – prevence řízení motorového vozidla pod vlivem drog Závěrečné vyhodnocení, prohlášení, rozloučení


245 12/8/05 10:44:37 PM

Odpolední programy v sekcích Úterý 2. května 2005 Program v sekci A Čas 15:00 -16:30

Jméno Vladimír Sklenář, Mgr. Alena Beránková, RNDr. Milan Černý, Mgr.

17:00 -18:30

Cyril Zákora Pavla Doležalová, PhDr. Pavel Plaček, DiS. Petr Steklý Pavla Doležalová, PhDr. Aleš Herzog, Ing.

Název příspěvku Národní strategie protidrogové politiky na období 2005-9 Změny ve financování programů protidrogové politiky Význam programu specifické primární prevence sociálně nežádoucích jevů pro rizikové skupiny dětí a mládeže (třídní skupiny) „Kazuistika klienta programu indikované primární prevence v kontextu systému služeb Centra primární prevence“ Posouzení kvality drogových služeb ve Středočeském kraji

Spiritualita a zdraví při léčbě závislostí Představení modelu programu specifické prevence v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Program v sekci B

Čas 15:00 -16:30 17:00 -18:30

Jméno Alena Roubalová, Mgr. Barbora Trapková, Mgr. Jaroslava Kovaříková Karin Grigoriadisová

Název příspěvku Práce s rodinami uživatelů návykových látek Dynamická katarzní technika Program v sekci C

Čas 15:00 -16:30

Jméno Vlaďka Zenáhlíková, MUDr. Markéta Miláčková, Mgr. Vratislav Řehák, MUDr.

17:00 -18:30

Martina Komzáková, Mgr. Pavla Zárybnická Jaroslav Vacek, Mgr. Roman Gabrhelík, Mgr. Lenka Miovská, Mgr. Michal Miovský, PhDr., Ph.D. Roman Gabrhelík, Mgr. Jaroslav Vacek, Mgr. Lenka Miovská, Mgr. Michal Miovský, PhDr., Ph.D. Regina Babická, Mgr. Josef Radimecký, Mgr., MSc.

Název příspěvku Zneužívání legálních drog u pacientů v průběhu substituční léčby buprenorfinem Substituční program Subutexem v o.s. Prev-Centrum Alkohol významně urychluje progresi jaterního poškození při chronické hepatitidě C 5 let realizace ambulantního programu následné péče v Plzni Příslušníci národnostních menšin v pražských nízkoprahových službách z perspektivy pracovníků těchto služeb

Potřeby příslušníků národnostních menšin a přistěhovalců v oblasti drogových služeb na území hl. m. Prahy

Systém prevence v komunitě Přístup harm reduction ve vztahu k užívání alkoholu

Středa 3. května 2005 Program v sekci A Čas 15:00 -16:30

Jméno Jitka Vodňanská, RNDr.

Čas 15:00 -16:30 17:00 -18:30

Jméno Jiří Mach, Mgr. Jana Petráková, PhDr. Jiří Heller, PhDr.

Název příspěvku Ententyky Program v sekci B Název příspěvku Komunitní plánování služeb pro osoby ohrožené drogou Současný stav a výhledy v systému léčby a doléčování závislostí v regionu Kladno



Program konference


Program v sekci C Čas 15:00 -16:30

Jméno Veronika Makovičková Michal Kandler Michal Kandler Veronika Makovičková Miroslava Páleníková, Mgr. Kateřina Pavelková

Název příspěvku Ideál terénní práce versus realita Soumrak terénní práce na party? Nelegálne drogy - priestor pre terénnu prácu

Čtvrtek 4. května 2005 Program v sekci A Čas 15:00 -16:30

17:00 -18:30

Jméno Lenka Miovská, Mgr.

Název příspěvku Poskytování ambulantní psychiatrické péče uživatelům drog v roce 2003 Viktor Mravčík, MUDr. Drogy a dopravní nehody Ivana Kurcová, MUDr. Laboratorní průkaz abusu legálních drog Tomáš Zábranský, MUDr. Promořenost virovou hepatitidou C mezi injekčními uživateli drog v ČR a rizikové faktory infekce – vězení jako hlavní riziko? Andrej Šebeš, MUDr. Klíčové momenty léčby: vlastní příběh lékaře – exusera Josef Radimecký, Mgr., MSc. Co je zakódováno do národní strategie protidrogové politiky a o čem by měli politici vědět Josef Radimecký, Mgr., MSc. Hodnocení subjektivní spokojenosti klientů se službami v terapeutické komunitě Monika Vaňková, PhDr. Specifika práce s velmi mladými klienty Kristina Březinová, PhDr. Program v sekci B

Čas 15:00 -16:30

Jméno Alena Vrbová, Bc. Markéta Čermáková, Bc.

Čas 15:00 -16:30

Jméno Jiří Mach, Mgr.

Název příspěvku Cesty necesty k lektorovi primární prevence Program v sekci C Název příspěvku Role kraje v procesu komunitního plánování služeb pro osoby ohrožené drogou


247 12/8/05 10:44:37 PM

Vybrané příspěvky


12/8/05 10:44:38 PM


12/8/05 10:44:38 PM

Spiritualita a zdraví při léčbě závislostí Pavla Doležalová (Středočeský kraj) V současné době se v oblasti léčby závislostí stále častěji objevuje pojem spiritualita. Z psychologického hlediska je vnímán v jiných rovinách než z teologického pohledu a je obtížné ho jednoznačně definovat. Např. Smékal zmiňuje, že spiritualita již byla v psychologii užita k označení všeho mimo elementárních svalových pohybů. Pro nahlédnutí na souvislosti mezi spiritualitou, zdravím a léčbou závislostí se pokusím příměry přiblížit pojem spiritualita. Spiritualitu lze vnímat jako vztahující se k nejhlubším myšlenkám a víře lidí. Vychází z lat. základu „spiritus“ – dech, smysl, také alkohol, nadpřirozená bytost, duchovnost, duch. Spiritualita může být cestou k osobním životním hodnotám a lidství, moudrosti a smyslu života, spokojenosti. Spiritualita se popisuje nezávisle na tělesných procesech, podobně jako se v některých oblastech medicíny mluví o těle nezávisle na duchovní dimenzi. Spiritualita může být obsažena v různých rituálech a propojuje se s náboženskostí a duchovními zážitky. Spirituální mohou být i různé vrcholné zážitky, extatické zážitky ve spojení s přírodou, uměním nebo i zážitky při psychedelickém opojení nebo holotropním dýchání, které se mohou i nemusí dotýkat religiozity. Spiritualita má individuální a osobní aspekt a pozitivně rozvíjí osobnost. Přestože je spiritualita pojem neutrální, v určité míře je obsažená v religiozitě, která výrazně ovlivňuje život nábožensky orientovaného člověka a společnost obecně. Religiozita je více sociální fenomén, vztažený na náboženskou víru a její praktikování. Pojem religiozita vychází ze základu „religio“, pouto s významnou podstatou – existencí, náboženskost, náboženství, víra


v Boha (Boha v sobě), zahrnuje zbožné chování a rituály. Religiozita zahrnuje náboženské prožívání i jednání. Náboženství je vnímáno jako hledání smyslu, hodnoty, důležitosti, způsobů, které mají vztah k posvátnému, a spiritualita je hledání posvátného – je centrální funkcí náboženství, jeho „srdcem a duší“ (Říčan, 2002). Spiritualita může mít pro osobnost transcendentní, transpersonální dimenzi, nebytí ve vlastním těle, v kontrastu s materialismem. Cloninger poukazuje, že součástí charakteru je spirituální aspekt osobnosti – sebetranscendence, která umožňuje rozvoj zralé osobnosti a jednotného jáství, emocionálně pozitivní prožitky, smysluplnost, radost ze života, tvořivost. Naproti tomu nerozvinutá sebetranscendence směřuje k materiální orientaci, netrpělivosti, sebestřednosti, sklonu k pýše. Ken Wilber (1986) ve svém základním vývojovém modelu klade spiritualitu na vrchol osobnostního vývoje, jedná se o tzv. existenciální fázi, a jestliže člověk přijal zodpovědnost za sebe sama, tak může i plně rozvinout svou vnitřní spiritualitu. Wilber rozlišuje spiritualitu translativní, která slouží k eliminování inherentního utrpení, poskytuje pocit bezpečí, ochrany, útěchy a osobnostní vývoj zpomaluje, kdežto spiritualita transformativní podněcuje postup, vede k vývojovým změnám i hlubokým krizím a urychluje rozvoj osobnosti. Oba druhy spirituality jsou pro zdravý rozvoj osobnosti významné a umožňují komplexní rozvoj jáství. Pro zvládání hlubokých krizí a těžkostí je důležitá i osobnostní charakteristika – koherence – smysl pro integritu (rys soudržnosti osobnosti – sense of coherence), jak jí nazval Aaron Antonovský. Koherenci vnímal jako pospolitost v sociálním smyslu slova a vnitřní skloubenost osobnosti člověka. Rozvíjení spirituality má kladný vliv na zdraví. Některé definice zdraví jsou komplexně pojaty a na člověka pohlížejí celostně a obsahují i du-




chovní (spirituální) aspekt. Východní léčebná metoda jurvéda ze 6. st. definuje zdraví takto: „Člověk je zdravý teprve tehdy, probíhají-li jeho bioenergetické regulační síly, trávení a výměna látková, tkáně, vylučovací funkce a jeho tělesné, duševní a společenské projevy v přirozené rovnováze, a nadto se cítí šťastný ve svém JÁ, se svým duchem a všemi svými smysly“. V primitivních kulturách lze sledovat lidové holistické pojetí zdraví: zdraví je považováno za určitý druh síly, který člověku pomáhá v životě zdolávat přerůzné těžkosti. WHO definuje zdraví jako stav plné tělesné, duševní i sociální pohody (well-being). Zajímavá je tato definice: „Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí“ (Křivohlavý, 2001). Zdraví můžeme také chápat jako důležitou součást kvality života.

na lidské neschopnosti dojít vlastním úsilím k záchraně. Program je založen na osvědčených zkušenostech, představuje dobrovolný přístup k životu a přemýšlení o životě. Spirituální aspekt je jádrem v literatuře Anonymních alkoholiků a rozvíjený aspekt spirituality pomáhá následně redukovat pití.

Spiritualita je z tohoto komplexního pohledu významným aspektem kvality života i zdraví. Např. u vážně nemocných má spiritualita vedle víry a sociální podpory významný vliv na zdraví. Výzkum z r. 1996 v USA ukázal, že 79 % z 1000 dospělých respondentů věří, že náboženská víra může pomoci při léčbě vážného onemocnění, a 63 % souhlasilo, že by lékaři měli hovořit s pacienty o spirituálních otázkách.

Připuštění a přijetí vlastní nedokonalosti: 4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sama sebe. 5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb. 6. Byli jsme zcela povolní k tomu, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady. 7. Pokorně jsme ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.

Praxe naznačuje, že lékaři, terapeuti aj. často podceňují důležitost spirituality i víry při uzdravování z drogové a alkoholové závislosti. Psychoterapie zaměřená na rozvoj duchovnosti i samovolný proces vnitřních změn může zprostředkovat intenzivní prožitky, které mohou výrazně narušit patologické struktury osobnosti. Příkladem toho může být hnutí Anonymní alkoholici.

Zaměření se na vztahy k druhým, na chybování, nápravu, pokud jsme někomu ublížili: 8. Sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublížili a kterým to chceme nahradit. 9. Rozhodli jsme se provést všechny tyto nápravy ve všech případech, kdy to situace dovolí, s výjimkou, kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo. 10. Pokračovali jsme v provádění osobní inventury, a když jsme chybovali, pohotově jsme se přiznali.

Dvanáctikrokový léčebný program Anonymních alkoholiků vychází z klasického křesťanství a struktura programu staví

Prohloubení vztahu k Bohu a pak přenesení jeho poselství na druhé ve skupině: 11. Pomocí modlitby a meditace jsme


Významně se o rozvoj Anonymních alkoholiků zasloužil Bill Wilson, autor Dvanácti kroků a Dvanácti tradic. Dvanáct kroků: Připuštění a přijetí vlastní bezmocnosti: 1. Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše životy začaly být neovladatelné. 2. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše obnoví naše duševní zdraví. 3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak ho my sami chápeme.

251 12/8/05 10:44:39 PM

zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali my, a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit. 12. Výsledkem těchto kroků bylo, že jsme se spirituálně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech. Základním principem podpůrných mechanismů při duchovním rozvoji či náboženské angažovanosti př i léčbě závislostí je vyhýbání se drogám. Patří k nim např. přítomnost sociálního podporování abstinence nebo sebeovládání, vytvoření časového, sociálního a materiálního prostoru pro aktivity, které nejsou kompatibilní s užíváním drog. Náboženské parametry však nemusejí mít pouze pozitivní vliv na člověka, ale v některých případech mohou být rizikové i v oblasti užívání drog vlivem nezpracovaných „vztahových smyček“. Osobní pojetí např. Boha může být provázáno s různými problémy i možností zneužívání návykových látek. Představa trestajícího, kárajícího, umravňujícího „hlasu Boha“ může být jedním z rizik rozvoje problémů s drogami. Nebo vztahování se k Bohu z nevědomé bázně, protože závislost přichází z pekel. Osobnost ve své slabosti podlehla a jedna závislost může být přeměna na druhou. Znovunalezení spirituality se zdá být úměrné znovunalezení vnitřních sil k uzdravování (R. Gorsuch, 1995). Podpora rozvíjení osobnosti jde ruku v ruce s rozvojem spirituality a je důležité se tématy spirituálními i religiózními v terapii zabývat a nepodceňovat je, i když to nemusí být snadné. Při terapii se lze zaměřit na určité oblasti a otázky, které odkrývají spirituální nebo religiózní témata. Zaměření se na spiri-


tuální nebo religiózní témata, podle S. M. Saunderse, vychází z počátečních písmen pojmu „spirit“. S - Spiritual or religious orientation, P - Preference(s), I - Involvement, R - Relationships (to God and others), I - Importance, T - Treatment relevance, tj. S - spirituální a náboženská orientace, P - preference, I - JÁ – zapojení, R - vztahy (k Bohu a jiným), I - JÁ – důležitost, T - významnost pro terapii. Témata, otázky zaměřené na spiritualitu nebo religiozitu klienta mohou být takto orientovány: S - spirit S - duchovní nebo náboženská orientace spokojenost Považujete se za duchovně nebo nábožensky orientovaného člověka? Jaký je váš duchovní/náboženský život? Byl jsi vychováván v duchovní/náboženské orientaci? P - preference Jste spokojený s vaším duchovním/náboženským životem? Dějí se věci/události způsobem, jaký preferujete? Někdy si přejete, aby věci/události byly jinak? Já - účast v náboženských/duchovních aktivitách Účastníte se nějakých duchovních/náboženských aktivit? Chodíte do kostelů nebo nějakých míst uctívání? Chcete se více zapojovat do náboženských/ duchovních aktivit? R - vztahy (k Bohu a jiným) Cítíte se blízko Boha nebo spojeni s Bohem? Cítíte se blízko někoho jiného nebo spojeni s nějakým jiným? Přejete si být blíže Bohu nebo někomu jinému? Já - důležitost Jak by pro vás bylo důležité zlepšit váš duchovní/náboženský život?




Myslíte si, že by vám pomohlo zlepšení vašeho duchovního/náboženského života? T- významnost léčby Myslíte si, že je váš duchovní/náboženský život něco, o čem byste rád dále mluvil v terapii? Myslíte si, že toto téma je pro nás vhodné? Závěrem bych ráda dodala, že spiritualita a religiozita mají velký význam v terapii, zvláště u závislostí. Terapeuti by měli být schopni realizovat intervenci v oblasti spirituality a religiozity při léčbě závislostí, i když to může být a mnohdy je těžké. Právě proto, že duchovní intervence je velmi citlivá. Samotné terapeuty to může velmi obohatit a není třeba se těmto tématům vyhýbat. Klienti očekávají od terapeutů citlivý respekt k jejich víře a vytvoření možnosti hovořit o spirituálních potřebách, které jsou často velmi intimní. Většina klientů zareaguje na duchovní témata v bezpečné atmosféře. Také vlivem hloubky a senzitivity terapeutovy intervence bývá spiritualita velkým a výživným tématem na skupinách. Praxe ukazuje, že intervence v oblasti spirituality vedou ke zlepšení v léčbě. Spiritualita a religiozita hrají důležitou roli v kvalitě života a zdraví klientů. Literatura:Anonymní alkoholici. Alcoholics anonymous world services. (1989). New York City: INC. Cloninger, C. R. (1997). A new conceptual paradigma from genetics and psychobiology for the science of mental health. Australian and New Zealand Journal of Psychiatry, 33, 174-186. Cloninger, C. R. (1994).Temperament and Personality. Curr Opinion Neurobiol, 4, 266273 Gorsuch, R. L. (1995). Religious aspects of substance abuse and recovery of Soc Issues, 51, 65-83. Doležalová, P. (2003). Sociálně léčebné aspekty kvality života klientů TK. Brno: MU PF. Dragomirecká, E. (2000). Kvalita života jako hodnotící kritérium léčby u vybraných


duševních onemocnění. Závěrečná zpráva. Grant IGA MZ ČR č. IZ/4012-3. Praha: Psychiatrické centrum Praha. Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál. Remeš, P. & Halamová, A. (2004). Nahá žena na střeše. Praha: Portál. Říčan, P. (2002). Psychologie náboženství. Praha: Portál. Saunders, S. M. (2005). A brief clinical intervention to heighten problem drinkers´ awareness of spiritual difficulties. http://www. indstate.edu/psych/cshrs/addictions%20Conference.htm. Wilber, K., Engler, J. & Brown, D. P. (1986). Transformations of consciousness: conventional and contemplative erspectives on development. Boston: Shambhala.

Neurobiologie alkoholové závislostí Jiří Dvořáček (Psychiatrická léčebna Červený Dvůr) Dominujícím medicínským modelem závislosti na alkoholu je v současn o st i n e u r o b i o l o gický model. Tento model není ovšem d o st a t e č n ý k p o pisu všech projevů závislosti – odhlíží od souvislostí sociálních, somatických a částečně i psychologických a omezuje se pouze na vztah mezi mozkem a alkoholem, resp. na některé souvislosti mezi mozkovými změnami a chováním závislého člověka. Z dlouhodobého působení alkoholu na mozkové struktury a systémy lze vydefinovat některé typické znaky chování člověka závislého na alkoholu a v důsledku toho uzpůsobit terapeutický program tak, aby se zvýšila pravděpodobnost minimalizace těchto alkoholových změn.

253 12/8/05 10:44:39 PM

Působení alkoholu na mozek má svá specifika, nicméně mnoho vlastností má působení alkoholu společné s ostatními návykovými látkami. Neurobiologický model závislosti na alkoholu je postaven na 1) některých obecných zvláštnostech uspořádání mozku, 2) obecném modelu působení drog na mozek a 3) specifických vlastnostech působení alkoholu na mozek. I. Některé zvláštnosti uspořádání mozku Struktura a funkce mozku má několik zvláštních a jedinečných vlastností, které se neopakují v podobné míře u žádných jiných orgánů a tkání. Vlastnosti mozku jsou natolik v mnoha směrech neobvyklé, že jejich nástin vyžaduje uvedení do základních souvislostí anatomických, fyziologických, biochemických atd. – toto je ovšem nad rámec možností tohoto textu. Přesto je zapotřebí z hlediska pochopení neurobiologického modelu závislosti na alkoholu (a pochopení vztahu mozku a chování vůbec) připomenout přinejmenším následující jedinečnosti: K pochopení činnosti mozku nestačí představa orgánu složeného z neuronů, tedy představa jakési pevné struktury, která je vystavěna jako ze základních kamenů z buněk. Přesnější je uvažovat o mozku jako o systému, jehož základním prvkem je spojení dvou neuronů, synapse. Nervové buňky jsou struktury primárně určené k přenosu informací. Typická nervová buňka, na rozdíl od buněk jiných orgánů, má vesměs všechny své vnitřní i povrchové struktury uzpůsobené přenosu informací. Je také polárně diferencována – košatá koruna tvořená desítkami až stovkami tisíc vláken na jedné straně je určena k přijímání informace, jedno odstupující vlákno na straně druhé je určeno k přenosu integrované informace dále. Funkce mozku lze sledovat na více úrovních, znalost vlastností jedné úrovně není dostatečná k pochopení funkce


mozku. Pro tuto chvíli uměle rozdělme organizaci mozkové funkce na 7 úrovní: Úroveň 1 – úroveň psychologická - rovina projevů mozkové funkce na úrovni chování a jiných vyšších psychologických funkcí. Úroveň 2 – úroveň mozkových sítí. Úroveň 3 – úroveň buněčná. Úroveň 4 – úroveň synoptická. Úroveň 5 – úroveň receptorová. Úroveň 6 – úroveň vnitrobuněčné informační kaskády. Úroveň 7 – úroveň jaderná. Další úrovně – vliv na mozkovou funkci mají pravděpodobně i vlastnosti nižších prvků, chováním jednotlivých molekul počínaje a kvantovou funkcí konče. Do těchto téměř mystických rovin ovšem ani náznakem pronikat v tuto chvíli nebudeme. I průměrná znalost lékaře začíná a končí někde mezi 3. a 5. úrovní organizace mozkové funkce. V klinické práci se téměř výhradně pohybujeme na úrovni 1, která je současně jedinou úrovní uchopitelnou naší zkušeností. Tok informací nekončí tedy na postsynaptických receptorech neuronu, ale dále ještě následuje komplikovaná informační kaskáda směřující k expresi specifických genů. Zjednodušeně řečeno: každý informační vstup do mozku končí expresí konkrétní genetické informace, tedy vznikem proteinu. Protein pak bývá nástrojem k působení dalších změn. Průměrný neuron je propojen řádově s desítkami až stovkami tisíc dalších neuronů, vzniká tak velmi komplikovaná síť. Každý jednotlivý neuron je, zjednodušeně řečeno, samostatnou výpočetní jednotkou. Obsahuje-li mozek řádově 10 miliard neuronů, při hustém vzájemném propojení je pak mozek obrovská síť složená z 10 na 10 výpočetních jednotek, tedy síť, jíž se svou komplikovaností nepodobá nic dalšího z naší pozemské zkušenosti.




Obrázek 1: Mozek - komplikovaná síť složená z vysokého počtu výpočetních jednotek.

Výpočetní jednotky – neurony – jsou v síti zapojeny paralelně, nikoli sériově. Při řešení problému dochází mozek současně k mnoha řešením, ovšem s různou pravděpodobností jejich aplikace (většina z nabízených řešení je velmi málo pravděpodobných). Obrázek 2: Paralelní řešení problémů mozkovými sítěmi. Při řešení úkolu je k dispozici současně více možností řešení s různě rozloženou pravděpodobností jejich konečné aplikace.

Síť má z mnoha důvodů tendenci aplikovat to řešení problému, které je „energeticky“ nejméně náročné – které bylo v předchozí době aplikováno s dobrým výsledkem (nebo alespoň přijatelným). Jinými slovy, mozková síť příliš netestu-


je novou situaci, aby pak vybrala nejlepší řešení, ale vybere „bez rozmyslu“ dosud osvědčené řešení. Výhodou je možnost rychlého řešení situací (testování situace by trvalo velmi dlouho), nevýhodou je určitá rigidita ve výběru řešení. Chování, které mozková síť aplikuje v konkrétní situaci, lze modelovat horopisem krajiny. Nejpravděpodobnější řešení lze modelovat hlubokým údolím, nejméně pravděpodobné řešení pak vrcholy v krajině. Výše zmíněná vlastnost sítě může mimo jiné za občasná překvapení, která jako lidé chystáme svému okolí výběrem pro nás dosud neobvyklých řešení. V neurobiologickém modelu závislosti jde současně o jednu z vlastností pravděpodobně vysvětlující trvající připravenost závislého k relapsu. Jednotlivé mozkové funkce nejsou vpěchovány v mozku do izolovaných oblastí, ale jsou distribuovány neohraničeně v mozkových sítích. Husté propojení mozkové sítě způsobuje její „pohyblivost“ – vliv na jednu část sítě se současně projeví téměř na všechny další části sítě, jedna mozková funkce souvisí s druhou atd. V našem kontextu je pak důsledkem například to, že drogou je více či méně dotčena každá mozková funkce a výsledný klinický psychopatologický obraz je značně komplexní a pestrý. Mozková síť je velmi plastická struktura. Vznik a zánik nových spojení se děje prakticky kontinuálně, řádově snad i v sekundách. Pro souvislost se závislostí je vhodný příměr tvarování mozku informací k písečným dunám tvarovaným větrem. Čím pravidelněji a častěji bude přicházet do mozkové sítě konkrétní informace, tím pevněji se bude formovat cesta pro tuto informaci a původně relativně nestrukturovaná síť se začne podobat na horopisném modelu hluboce zvrásněné krajině.

255 12/8/05 10:44:40 PM

Obrázek 3: Ilustrace přepojování informačních cest v mozkové síti. Vlevo - původní struktura spojení sítě, vpravo - vznik nových spojů a zánik původních pod vlivem nových informací.

Mozkové změny popsané v následující části jsou tak výsledkem podobného dlouhodobého působení drogy, v našem případě alkoholu, a jejich reparace je stejně tak dlouhodobým procesem.

Obrázek 4: Základní anatomické struktury systému odměny: ventrální tegmentální area a nucleus accumbens.

II. Obecný model neurobiologie závislosti Mnoho vlastností vztahu mozku a alkoholu je společných obecnému vztahu kterékoli návykové látky a mozku. Mozkové změny působené alkoholem jsou v principu stejné jako změny po dlouhodobém užívání pervitinu či heroinu – několik málo zvláštností bude popsáno v následující kapitole. Obecný neurobiologický model závislosti lze zjednodušeně připomenout v následujících tezích: 1. Drogy působí na mozkový systém odměny („reward system“) a ten je drogou měněn. Mozkovým systémem odměny se zde myslí mezolimbický dopaminergní systém s klíčovými strukturami ventrální tegmentální arey a nucleu accumbens septi (v tuto chvíli pomineme mozkové struktury další, zejména ty, které jsou tradičně sdružované s oblastmi již jmenovanými pod pojem „prodloužená amygdala“). Základní funkční triádou je pak dendritický trn GABA-neuronu v nucleu accumbens, zakončení dopaminergního neuronu z ventrální tegmentální arey na tomto trnu a glutamatergní zakončení z hippokampu a prefrontálního kortexu (viz obrázek 5).


Obrázek 5: Základní funkční triáda v systému odměny

Původní funkcí systému odměny je formování vztahu mezi biologicky významným kontextem a odměnou (klasickým podmiňováním stimulus-odměna), jinak řečeno




přidělování apetitivní hodnoty environmentálním stimulům – zejména těm, které jsou významné pro přežití druhu a jedince.

změny ve vnitrobuněčné informační kaskádě, na jejímž konci je aktivace odlišných genů v důsledku působení drog.

Drogy nahrazují přirozené zdroje odměny a mozkový systém odměny si zvyká na instrumentálně jednodušší a rychlou odměnu chemickou. Navozují v systému odměny nezdravý stav, že závislý člověk ztrácí postupně všechny přirozené motivace a popudy k chování životně perspektivnímu a vystačí si – jakoby uzavřen do laboratorního experimentu – s umělým uspokojováním systému odměny (tedy v podstatě obecného motoru chování).

3. Aktivace odlišných genů spouští v neuronech odlišné procesy, v jejichž důsledku dochází ke změnám v systému odměny a k remodelaci sítě. Remodelovaná síť potom samozřejmě generuje jiná řešení problémů než síť původní (ve zmiňovaném modelu krajiny jako obrazu všech možných řešení, které má daná neuronální síť k dispozici, dochází k přetvarování „údolí“ i „vrcholů“).

2. Významným prvním místem efektu drog je synapse a receptory neuronů v systému odměny, nicméně drogy působí zásadní

4. Změny v systému odměny se na úrovní chování projeví preferováním chemické odměny před odměnou přirozenou (tedy stimulem

Obrázek 6: Vnitrobuněčná informační kaskáda směřující k aktivitě časných genů (upraveno podle Charneye, Nestlera a kol.).

Obrázek 7: V důsledku působení drog vznikají odlišné časné geny (tzv. chronické FRA) s delším metabolickým poločasem. V důsledku jejich akumulace dochází ke změnám v expresi dalších genů (upraveno podle Charneye, Nestlera a kol.).


257 12/8/05 10:44:41 PM

původně biologicky významným). Umělá odměna (droga) má tu zvláštnost, že její získání je relativně rychlé, relativně jednoduché a že organismus nemá vnitřní signály pro zastavení získávání odměny při uspokojení. Ve srovnání s tím u odměny přirozené trvá její získání dlouho, je komplikované a instrumentálně náročné a organismus má vnitřní nástroje, které signalizují uspokojení a které přeruší získávání odměny. V úvodní části popisující specifika mozku bylo zmíněno preferování osvědčeného řešení, v tomto případě při zisku odměny. Důsledek: mozek sám od sebe jednodušší (chemickou) odměnu preferovat nepřestane. Obrázek 8: Změna strategie k zisku odměny v důsledku užívání drog znázorněná na modelu krajiny - globální minimum („údolí“) je nejpravděpodobnější strategií, ostatní strategie lokální minima - jsou méně pravděpodobné.

5. Systém odměny je funkčně úzce propojen s dalšími mozkovými systémy, konkrétně s pamětí (distribuovanou ve více částech mozkové sítě), s emočními oblastmi, se stresovými systémy, s okruhy bazálních ganglií a s orbitofrontálním kortexem. Všechny zmíněné systémy souvisí se základními funkcemi potřebnými k přežití jedince a druhu. Každá tato část sítě má v případě poškození své vlastní psychopatologické projevy, v případě závislosti pak přispívá narušení těchto dalších sys-


tému k druhotným projevům závislosti. Z hlediska chování závislého člověka jsou významné zejména vazby na paměťové funkce a vazby na stresové systémy. Spojení systému odměny s pamětí má zaručit vysokou pravděpodobnost dosažení nalezení odměny (za biologicky významné chování jako je potrava, rozmnožování apod.) tím, že organismus vyhledává kontext, který je v jeho paměti s odměnou spojen. Z hlediska chování člověka závislého na alkoholu je projevem této vazby mezi změněným systémem odměny a pamětí vysoké riziko relapsu spojeného s alkoholovým kontextem ( tento vztah vyjadřuje známý fakt, že „v hospodě se abstinovat nedá“). Funkční vztah mezi stresem a odměnou má pak jako konkrétní projev u závislého vysoké riziko relapsu spojeného se stresem. Obrázek 9: Schéma nejvýznamnějších funkčních propojení se systémem odměny.

6. Působení právě na systém odměny je společnou vlastností všech návykových látek, a tedy i alkoholu. (Tuto větu lze i obrátit – působení látky na mozkový systém odměny je definicí návykovosti.) Konkrétním důsledkem univerzálního působení všech návykových látek na systém odměny je to, že u závislého na konkrétní droze je zvýšená pohotovost k užívání jakékoli další drogy.




III. Specifické vlastnosti alkoholu Bylo již řečeno, že pro alkohol platí všechny výše zmíněné teze neurobiologického modelu závislosti s následujícími specifiky:

Obrázek 11: GABA-A receptor se znázorněnými vazebnými místy pro alkohol, benzodiazepiny a barbituráty (upraveno podle Greensteinových).

1. Alkohol působí pravděpodobně na vlastní systém odměny nepřímo – nepůsobí na „klasické“ struktury systému odměny, tedy na nucleus accumbens nebo ventrální tegmentální areu, ale hlavním pravděpodobným místem ovlivnění tohoto systému jsou GABA-A neurony v amygdale, které inhibují neurony ventrální tegmentální arey. Obrázek 10: Nepřímé působení alkoholu na systém odměny.

2. Působení alkoholu je zprostředkováno dvěma hlavními receptory: GABAA receptorem a NMDA receptorem. GABAA receptor má kromě vazebného místa pro alkohol i vazebná místa pro barbituráty a benzodiazepiny – sdílení tohoto receptoru je předpokládaným vysvětlením zkřížené tolerance u zmíněných látek. 3. Alkohol působí i nespecificky – pravděpodobně mění f luiditu membrán snad všech buněk. Fosfolipidová membrána je za normálních podmínek v podobě tekuté mřížky, za určitých podmínek dochází k fázovému přechodu a tekutá membrána buněk se mění v tuhý gel. Alkohol pravděpodobně působí „tuhnutí“ membrán. Informace o tomto negativním všeobecném vlivu by měla mít jednoznačný proabstinenční účinek i u nezávislých konzumentů alkoholu.


IV. Přehled některých důsledků neurobiologického modelu alkoholové závislosti Z výše načrtnutých tezí a souvislostí může plynout: 1. Existuje vysoká přirozená tendence k relapsu v souvislosti se stresem a v souvislosti s kontextem užívání. 2. U závislého na alkoholu je zvýšená pohotovost k rozvoji závislosti na jakékoli droze. 3. Mozek sám od sebe jednodušší (chemickou) odměnu preferovat nepřestane. 4. Terapie závislosti na alkoholu musí být dlouhodobá – je třeba remodelovat některé sítě (nejen sítě systému odměny). 5. Je třeba obnovit přirozené zdroje odměny – terapie musí být „barevná“. 6. V terapii je třeba cvičit odložení získání odměny (přirozená odměna nepřichází v životě hned). 7. Alkohol vykazuje zkříženou toleranci s benzodiazepiny a barbituráty. V. Kritika neurobiologického modelu Po předchozích úvahách je zapotřebí připomenout následující kritické poznámky: • Bylo zmíněno, že organizaci mozkové funkce lze uměle rozdělit do několika úrovní. Úroveň, ke které má zkoumání neurobiologie

259 12/8/05 10:44:42 PM

směřovat, je výše zmiňovaná úroveň první, psychologická, tedy úroveň, na které jediné se odehrává klinická práce s pacientem. S postupujícím poznáváním všech úrovní nižších sice plynou nové informace o mozkových souvislostech chování, musíme ovšem připustit, že z vlastností podsystémů nelze vyvozovat vlastnosti systémů vyšších (vyšší systém není součtem vlastností systému nižších, ale vyšší míra organizace nese nové vlastnosti). Příklad: znalost změn vnitřní informační kaskády příliš nepomůže tváří v tvář pacientovi. • Byla zmíněna vysoká míra propojení mozkových sítí a téměř minimální ohraničenost jejich částí. Důsledkem je to, že kterýkoli bod sítě souvisí s dalším bodem sítě. Zkoumání neurobiologických souvislostí může jít tak donekonečna (do bizarně nepraktických souvislostí, neboť počet kombinací vztahů prvků tak ohromné sítě je nevyčerpatelný a téměř jakoukoli souvislost lze prohlásit za oprávněnou). VI. Závěr: Po předchozích suchých hypotézách si dovolme reálný závěr v následující podobě: 1) Neurobiologický model závislosti vysvětluje některé souvislosti změn mozku a chování závislého člověka. 2) Některé souvislosti jsou v dané chvíli významnější než jiné. 3) Tato významnost souvislostí se může ovšem změnit. Literatura Bachtell, R. K., Wang, Y. M., Freeman, P., Risinger, F. O. & Ryabinin, A. E. (1999). Alcohol drinking produces brain region-selective changes in expression of inducible transcription factors. Brain Research, 2: 157-165. Barinaga, M. (2000). A new clue to how alcohol damages brain. Science mag, 287: 947-948. Bechara, A., Tranel, D. & Damasio, H. (2000). Characterization of the decision-making deficit of patients with ventromedial prefrontal cortex lesions. Brain, 11: 2189-2202.


Berke, J. D. & Hyman, S. E. (2000). Addiction, dopamine, and the molecular mechanisms of memory. Neuron, 25: 515-532. Bisaga, A. & Popik, P. (2000). In search of new pharmacological treatment for drug and alcohol addiction: N-methyl-D-aspartate {NMDA} antagonists. Drug and Alcohol Dependency, 1: 1-15. Charney, D. S., Nestler, E. J. & Bunney, B. S. (1999). Neurobiology of Mental Illness. New York, Oxford: Oxford University Press. Dvořáček, J. (2003). Neurobiologie závislosti: přehled ze současné literatury. Acta Psychiatrica Postgradualia Bohemica, 1: 53-80. Dvořáček, J. (2004). Sedm principů terapie souvisejících z vlastnostmi systému odměny. Adiktologie, 2: 164-175. Dyr, W., Koros, E., Bienkowski, P. & Kostowski, W. (1999). Involvement of nicotinic acetylcholine receptors in the regulation of alcohol drinking in Wistar rats. Alcohol and Alcoholism, 34: 43-47. Fišar, Z. & Jirák, R. (2001). Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie. Praha: Grada Publishing. Greenstein, A. & Greenstein, B. (2000). Color atlas of neuroscience (Neuroanatomy and neurophysiology). New York: Thieme. Guardia, J., Catafu, A. M., Batlle, F. et al. (2000). Striatal dopaminergic D2 receptor density measured by [123I]iodobenzamid SPECT in the prediction of treatment outcome of alcohol-dependent petients. American Journal of Psychiatry, 157: 127-129. Heather, N. (1998). A conceptual framework for explaining drug addiction. Journal of Psychopharmacology, 1: 3-7. Heinz, A., Ragan, P., Jones, D. W. et al. (1998). Reduced central serotonin transporters in alcoholism. American Journal of Psychiatry, 155: 1544-1549. Hyytia, P. & Koob, G. F. (1995). GABAA receptor antagonism in the extended amygdala decreases ethanol self-administration in rats. European Journal of Pharmacology, 283: 151-159. Jenstch, J. D. & Taylor, J. R. (1999). Impulsivity resulting from frontostriatal dys-




function in drug abuse: implications for the control of behavior by reward-related stimuli. Psychopharmacology /Berl/, 4: 373-390. Koob, G. F. & Le Moal, M. (2001). Drug addiction, dysregulation of reward, and allostasis. Neuropsychopharmacology, 24/2/: 97-129. Koob, G. F. (2000). Neurobiology of addiction. Toward the development of new therapies. Annual of New York Academy of Sciences, 909: 170-185. Koob, G. F., Rocio, M., Carrera, A. et al. (1998). Substance dependence as a compulsive behavior. Journal of Psychopharmacology, 1: 39-48. Koob, G. F., Sanna, P. P. & Bloom, F. E. (1998). Neuroscience of addiction. Neuron, 21: 467-476. Koob, G. F. & Le Moal, M. (1997). Drug abuse: hedonic homeostatic dysregulation. Science, 287: 52-58. Koob, G. F. (1992). Drugs of abuse: anatomy, pharmacology and function of reward pathways. Trends in Pharmacological Sciences Including Toxicological Sciencesa, 13: 177-184. Leshner, A. I. (1997). Addiction is a brain

disease, and it matters. Science, 278. Lingford-Hughes, A. & Nutt, D. (2000). Alcohol and drug abuse. Current Opinion in Psychiatry, 13: 291-298. Nestler, E. J. & Aghajanian, G. K. (1997). Molecular and cellular basis of addiction. Science, 278. Riihioja, P., Jaatinen, P., Haapalinna, A., Kiianmaa, K. & Hervonen, A. (1999). Effects of ageing and intermittent ethanol exposure on rat locus coeruleus and ethanol-withdrawal symptoms. Alcohol and Alcoholism, 34 Stein, D. J. & Ludik, J. (1998). Neural network and psychopatology. Cambridge: Cambridge University Press. Torrens, M. & Martin-Santos, R. (2000). Why do people abuse alcohol and drugs? Current Opinion in Psychiatry, 13: 285-289. Verheul, R., Van den Brink, W. & Geerlings, P. (1999). A three-pathway psychobiological model of craving for alcohol. Alcohol and Alcoholism, 34: 197-209.

Multidisciplinární přístup v léčbě závislosti na alkoholu

uvedeny ve vyhlášce. V roce 2005 se k tomuto normativu čile přihlásily zdravotní pojišťovny s tlakem na personální audity a s požadavkem krácení plateb zdravotním zařízením, pokud tato nebudou uvedené normy plnit.

Petr Jeřábek (PL Červený Dvůr) I. Úvod K př íspěvku mne inspirovala Vyhláška MZ ČR č.101/2002 Sb., kterou se mění vyhláška MZ č.134/ 1998 Sb., kt erou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Konkrétně se jedná o kapitolu 5: Ošetřovací dny, odstavec 7.1: Minimální personální vybavení, ustanovení 7.1.5: Další OD. Je zde uvedeno, že za minimální personální vybavení léčebné stanice o 30 lůžkách, která vykazuje ošetřovací den 00021 (což odpovídá lůžkům psychiatrických odborných léčebných ústavů), se považuje úvazek 0,66 lékaře A2, 1 úvazek lékaře A1, 0,16 úvazku lékaře ÚSP, 1,33 SZP PSS, 7,9 SZP a 6 NZP nebo PZP. Podrobné vysvětlivky jsou


Z adiktologického hlediska je pozoruhodné, že se neuvažuje o dalších odbornostech, například chybí klinický psycholog, jiný vysokoškolák pracující ve zdravotnictví, psychoterapeut či terapeut s jiným než klasickým zdravotnickým vzděláním. K celé záležitosti předkládám vyhraněné stanovisko, které se týká jak léčby závislosti na alkoholu tak obecněji všech látkových závislostí. Z důvodů uvedených níže nepovažuji závislost na alkoholu za exkluzivní výjimku mezi závislostmi na jiných psychotropních látkách. II. O co vlastně jde v adiktologické péči? Vzhledem ke složitosti celé problematiky se v poslední době zavádí pojem matching. Podle K. Nešpora (2004) znamená přiřazení nejvhodnější intervence pacientovi

261 12/8/05 10:44:43 PM

Tabulka1. Matching („Párování“) (léčebná intervence dle aktuálních specifických potřeb) Stav a možnosti pacienta

Druh léčby

Akutní stav (odvykací,komplikace)

Detox, specifická léčba psychických a somatických komplikací

Je možná dlouhodobá či trvalá abstinence

Komplexní odvykací léčba (ambulantní,rezidenční)

Není možná -“-

Harm reduction (mírnění škod)

Tabulka 2. Farmakologická léčba vlastní látkové závislosti Specifická léčebná metoda

Příklad léku

Senzibilizace (k alkoholu)

disulfiram

Anticravingové léky

naltrexon, acamprosat, antikonvulziva, některá antidepresiva

Substituce (opioidů)

methadon, buprenorfin

Podpůrná medikace

vitaminy skupiny B (1,6,12) hepatoprotektiva nootropika

podle jeho specifických potřeb. Základní schéma matchingu je uvedeno v tabulce 1. Dalším pojmem je komplexní léčba, čímž rozumí P. Popov (2001) její dostupnost, odpovídající délku, metody a prostředky. Konkrétní rozpracování těchto zásad můžeme ilustrovat na základním schématu farmakologické léčby vlastní látkové závislosti v tabulce 2. Je ovšem otázka, zda-li má farmakologická léčba v adiktologii suverénní status. Přes farmakoterapii se většinou vstupuje do léčby, pomáhá s redukcí symptomů a komplikací a k navázání terapeutického vztahu a kontraktu. Tato léčba má však zásadní limity. Na základě výsledků lékových studií se např. od naltrexonu očekává pouze snížení touhy po alkoholu a zlepšení adherence k léčbě (Srisurapamont & Jarusuraisin, 2005). U závislosti na opioidech se při jeho podávání zjišťuje zmírnění kriminálních konsekvencí a nikoliv stabilní a dlouhodobá abstinence (Kirchmayer et al., 2003). III. Farmaka nebo respekt a porozumění? Z hlediska rezidenční léčby je ze současné české praxe zřejmé, že úkoly adiktologické léčby leží na kontinuu: represivní (část ochranných léčeb), kustodiální (azyl),paliativní (redukce symptomů), rehabilitační (částečná změna), rekonstrukční (podstatná


změna). V této souvislosti je nutno uvážit úroveň pacientovy: 1. motivace (viz též kontemplačně akční cyklus dle Prochasky et al., 1992) a 2. náhledu (=vhled, porozumění, insight). V adiktologii je někdy náhled vágně definován. Obsahuje podle mého názoru kognitivní, emoční a vztahovou (k sobě sama i k druhým) složku. Jedná se o nezbytný základ léčby. Má různé roviny. Identifikací vlastní závislosti jako problému vstupuje pacient do léčby. V dalším průběhu terapeutického procesu (občas zřejmě i bez léčby) může jedinec dosáhnout hlubšího vhledu, týkajícího se mechanizmu fungování návykové látky (NL) v jeho životě, pochopení vlastní defenzivní organizace včetně zapojení účinku NL, vztahu falešného a reálného self, autentického prožívání emocí a vztahů zde a nyní atd. Dosažení náhledu bývá pravidelně obtížné, a to na všech úrovních. Často je nutno použít konfrontaci a pomoc rodiny, přátel, zaměstnavatele, léčebného společenství. Další důležitou oblastí adiktologické praxe je úroveň komunikace, a to jak inter- tak intrapersonální (sám se sebou). Má se na mysli otázka komunikační kongruence, autenticity, otevřenosti nebo jejich patologických opaků (inkongruence, dvojná vazba atd.). Z terapeutického hlediska se z uvedených důvodů zdůrazňuje význam souběžně pro-




bíhající strukturované režimové léčby a psychoterapie. Pracovní metodou by měla být kombinace kognitivní psychoterapie a modifikace chování souběžně s dynamicky a rogersovsky orientovanou skupinovou léčbou (Libiger, 2005). Konkrétněji to znamená souběh režimové a pravidlové struktury a setrvalého empatického a akceptujícího zájmu o pacienta; současně se zřetelem k dynamickým aspektům předpokládajícím hlubší souvislost mezi osobnostními dispozicemi a životním stylem. Osobnostními charakteristikami toxikomanů jsem se již zabýval dříve (Jeřábek, 2000; 2003a; 2003b) a souhrnně zdůrazňuji hypotézu jednotící toxikomanické dispozice: 1. nízká integrace sebepojetí, 2. interpersonální senzitivita (pocit ohrožení ve vztazích, nízká frustrační tolerance), 3. nižší úroveň defenzivní organizace (časté popření, projekce, štěpení apod.), 4. emoční labilita a nepřiměřenost. Je možno konstatovat, že nejhlubší emoce toxikomanů bývají často nepřijatelné a nežádoucí, obrany odpovídají síle popřených emocí a jsou na vývojově nízkém stupni (primitivní) a energeticky extrémně náročné. Z toho vyplývá, že v konečném důsledku dochází u jedince k podstatné redukci využívání všech možností, které přináší život. Uvedené znaky přitom nekorelují s věkem nebo délkou abúzu (Jeřábek, 2004). Abúzus psychotropních látek se z tohoto hlediska může chápat jako součást dlouhodobé defenzivní strategie. Pokud se týká dispozice k požívání alkoholu, zpracoval jsem předběžně vzorek rorschachovských protokolů 30 závislých na alkoholu, přičemž se jednalo o 23 mužů a 7 žen průměrného věku 38,4 let. I když podrobné vyhodnocení souboru není obsahem tohoto sdělení, předběžně je možno konstatovat, že řada výsledků je srovnatelných s toxikomany. Problémy se sebepojetím zůstávají (defektní odpověď v 53,3 % protokolů), rovněž pocit ohrožení ve vztazích (Uristova škála Ø=4,37,


což je o něco výše než o toxikomanů, i když nesignifikantně). Část probandů signalizuje závažnější potíže v interpersonální oblasti (kinestetický šok na III. ve 23,3 %). Častá je interpretace emoční lability a nepřiměřenosti (Fb-šok v 90 %, Hd-šok v 83,3 % a šok červenou barvou v 56,7 %). V různé míře byly zachyceny patologické obrany charakteru splittingu (23,3 %), projektivní identifikace (10 %) resp. alespoň jeden z těchto fenoménů ve 30 % protokolů. Příslušná psychodiagnostická interpretace má navíc oporu v každodenní terapeutické praxi, kde jsou zřejmé i další charakteristiky (sklon k impulzivnímu reagování, nižší frustrační tolerance, ambivalence, narcizmus). S osobnostní výbavou konstatovanou výše vstupuje látkově závislý do terapeutického procesu a uvedené charakteristiky se zdají vysvětlovat empirické zkušenosti z terapie. Např. Kooymanův vektor změny (Kooyman, 1993), typický pro toxikomany léčené na terapeutické komunitě, postupuje po následující trajektorii: 1. změna chování včetně abstinence (při stanovených pevných hranicích a pravidlech, přičemž pravidla facilitují proces); 2. prožití emocí, které tuto změnu doprovázejí; 3. pochopení, co se vlastně stalo. Kooymanův proces změny je obrácený oproti tradiční psychoanalýze. Z poněkud jiného hlediska chápe terapeutický proces G. Prouty et al. (1998). Předmětem jeho zájmu byla obecně obtížně komunikující klientela. Zatímco kontakt s realitou se u ní vyvíjel nejrychleji, vývoj komunikačního kontaktu postupoval pomaleji a zlepšování kontaktu emocionálního bylo složité. Opírajíc se o tyto vývody, je možno spolu s citovaným Kooymanem konstatovat, že těžištěm terapeutické práce v adiktologii je práce s emocemi a obranami s cílem identifikovat intrapsychické konflikty, emoce a vyhýbavou komunikaci včetně neadaptivních obran a ty

263 12/8/05 10:44:44 PM

se učit zvládat prostřednictvím oboustranné komunikace. Přes různé teoretické názory můžeme za jeden ze základních cílů považovat získání hlubšího vhledu na celou záležitost, což zahrnuje i revizi používání vlastních obran a reflexi úrovně identity ega včetně sebepojetí, spolu s jejich větším zvědoměním. Toto následně umožní adaptovanější prožívání reality zde a nyní a tím sekundárně sníží potřebu zoufalé pseudoautosanace spojené s užíváním NL. Současně je možno si osvojovat nové dovednosti a strategie zvládání problémů. Jedním z klíčových pojmů je zde tzv. vědomí vlastní účinnosti (self-efficacy) dle A. Bandury. Základní adiktologický slovník je vhodné doplnit pojmem komprehenzivní léčba (lat.: cum=s + prehenso=uchopovat, chopit se, objímat), což je možno přeložit jako léčba chápavá, vnímavá, vyčerpávající, úplná, důkladná, hluboká. Tato do jisté míry vychází ze sebezkušenosti terapeuta a sleduje především rekonstrukční cíle. IV. Kdo má pomoci látkově závislým v sebepoznání? Ilustrativně je možno uvést postřeh Frouzové (2005), která zkoumala komunikaci pacientky s lékařem a zjistila, že pouze 1/5 lékařů reaguje na podání ruky pacientkou adekvátně, z toho jen 1/3 se při podání ruky dokáže na pacientku podívat. Její šetření je zajisté odvážné zevšeobecňovat, nicméně, pokud je oprávněným nárokem zdravotní pojišťovny, aby v rámci náležité adiktologické péče atestovaný psychiatr věděl, že „naltrexon působí kompetitivně antagonisticky na presynaptické μ-receptory v předním tegmentu a tím zvyšuje GABA-ergní inhibici dopaminergních neuronů“, je na druhé straně sporné, zda obdobná medicínská erudice zajišťuje automaticky schopnost komunikační kongruence, vřelosti, autenticity, otevřenosti a empatie. Zde se setkávají osobnostní dispozice zdravotníka a jeho schopnost sebereflexe a sebeaktualizace se zásadními nároky ze strany pacienta. Je otázka, zda-li


tuhá medicinizační strategie zvolená státní správou a formalizovaná příslušnými předpisy neubírá zbytečně značný manévrovací prostor pro formování kvalitních multidisciplinárních terapeutických týmů. Co je to ostatně medicinizační strategie? Zda-li v sobě obor adiktologie implicitně neobsahuje velmi výrazné eklektické mezioborové prvky? V. Závěr Podle názoru autora personální standardy uvedené v dosud platných ministerských normativech neodpovídají intencím odborných požadavků na ústavní adiktologickou péči. Navíc jsou v rozporu s minimálními standardy léčebné péče pro instituce poskytující léčebnou péči problémovým uživatelům a závislým na návykových látkách (MPK, 1995), kde se v rámci krátkodobé a střednědobé ústavní péče hovoří (vzhledem k povaze problému) o „multidisciplinárním terapeutickém týmu s převahou zdravotnických profesí“. Rovněž u rezidenční péče v terapeutických komunitách v délce 8-24 měsíců se terapeutický tým definuje vysloveně multidisciplinárně se „vzděláním psychoterapeutickým, lékařským, psychologickým, speciálně pedagogickým, sociální práce popř. jiným“, jmenovitě se požadují „specializované výcviky (skupinová psychoterapie, kognitivně behaviorální terapie, rodinná terapie)“, rovněž „praktické zkušenosti a dovednosti“ a nakonec „osobnostní vlohy“. Terapeutické komunity sice nejsou běžnou součástí psychiatrických léčebných ústavů, nicméně společenské objednávky dlouhodobých léčeb řady těžce látkově závislých zůstávají. Chybějící požadavek na multidisciplinární přístup, patřičně personálně zajištěný, je tedy hlavním předmětem kritiky sdělení. Je nutno uvážit, že vzhledem k vysoké personální a související mzdové náročnosti jsou pro převážnou většinu psychiatrických léčebných ústavů požadavky ministerské vyhlášky ve smyslu „minimálního perso-




nálního vybavení“ v současnosti „požadavky maximálními“ a nedá se předpokládat, že by za této situace managementy psychiatrických ústavů financovaly další personál jaksi navíc. Záležitost je o to akutnější, že zdravotní pojišťovny v roce 2005 trvají na výše uvedeném minimálním personálním vybavení ministerského typu a od jeho naplnění hodlají (cestou výpočtu převodních koeficientů) odvozovat výši plateb za vykázanou lůžkovou péči. Autor považuje takovou situaci za konfúzní a hluboce zneklidňující. Literatura: Bandura, A. Self-efficacy mechanism in human agency. American Psychologist, 37: 122-147 Meziresortní protidrogová komise (1995). Definice minimálních standard léčebné péče - pro instituce poskytující léčebnou péči problémovým uživatelům a závislým na návykových látkách. Praha: Úřad vlády ČR. Frouzová, M. (2005). Věnujme více energie komunikaci. Zdravotnické noviny, 54, 16:11. Jeřábek, P. (2000). Osobnost toxikomana. Psychiatrie pro praxi, 3: 99-102. Jeřábek, P. (2003a). Psychoanalytická teorie a nepsychoanalytická praxe. Alkohol Drog Záv, 38, 1: 49-61. Jeřábek, P. (2003b). Imanentní problémy toxikomanovy duše. Adiktologie, 2-suplementum: 38-42.

Alkohol – představy a realita Aleš Kuda, Pavla Dolanská (Občanské sdružení Sananim) V našem sdělení bychom se rádi zamysleli nad tématem alkoholu, respektive abstinence od něj, u klientů závislých na nealkoholových drogách. Doposud nepanuje shoda mezi odborníky, zda-li požadovat u těchto klientů abstinenci od všech drog včetně alkoholu. Tradičně tomu tak v mnoha zařízeních je. Z naší zkušenosti však vyplývá, že určitá


Jeřábek, P. (2004). Struktura osobnosti drogově závislých. Disertační práce. Olomouc: Univerzita Palackého. S. 24-39, 57-137. Kirchmayer, U.,Davoli, M. & Vester, A. (2003). Naltrexone maintenance treatment for opioid dependence. The Cochrane Database of Systematic Reviews, 2. Art. No.: CD001333. Kooyman, M. (1993). The therapeutic community for addicts. Amsterdam: Swets en Zeitlinger. Libiger, J. (2005). Komentář ke sdělení. Archives of General Psychiatry (české a slovenské vydání), 3, 1: 15. Nešpor, K. (2004). Návykové nemoci. In: Seifertová, D., Praško, J., Höschl, C.: Postupy v léčbě psychických poruch. Praha: Academia Medica Pragensis: 19-38. Popov, P. (2001). Návykové poruchy. In: Raboch, J., Zvolský, P. et al.: Psychiatrie. Praha: Galén: 182-226. Prochaska, J. O. & DiClemente, C. C. (1992). Stages of change in the modification of problem behaviors. In: Hersen, M., Eisler, R. M., Miller, P. M. (Eds.): Progress in behavior modification. Newbury Park, CA, Sage. Prouty, G., Van Werde, D. & Pörtner, M. (1998) Prä-Therapie. Stuttgart: Klett-Cotta. Srisurapamont, M. & Jarusuraisin, N. (2005). Opiodid antagonists for alkohol dependence. The Cochrane database of Systematic Reviews, 1, Art. No.: CD001867. pub2. rigidita v nazírání na toto téma přináší spíše komplikace, jak s ním nakládat. Pokusíme se tedy nastínit několik obecných východisek, která zohledňujeme v naší práci. Dále pak ukážeme, jak s tématem alkoholu konkrétně pracujeme v terapeutické komunitě Němčice a doléčovacím centru SANANIM. Obecná východiska Klient přicházející do našich služeb jen velmi výjimečně uvádí jako svoji zakázku problém s alkoholem. Pro většinu klientů nepředstavoval alkohol doposud problém. Samozřejmě jsou i klienti, kteří mají ve své anamnéze problémové užívání, či dokonce závislost na alkoholu. Ti však tvoří menší část a absti-

265 12/8/05 10:44:45 PM

nence i od alkoholu je u nich samozřejmostí. Výrazným faktorem je i průměrný věk klientů, kteří jsou v léčebných službách. Obecně se jedná o věk 22 – 26 let. Pro tyto klienty, kteří se ve vztahu k alkoholu nedostali ani k problémovému užívání, je doživotní abstinence od něj jen těžko akceptovatelná, neboť jim doposud alkohol nezpůsobil žádné obtíže. Významným faktorem je zasazení konzumace alkoholu do naší společnosti. Alkohol je tak nějak všudypřítomný. Často slyšíme od klientů obavy ze sociální izolace, pokud budou abstinovat od alkoholu. Nemáme zde na mysli snížené sociální dovednosti, ale jistý subjektivně vnímaný handicap při navazování nových sociálních vztahů pro abstinující od alkoholu. Asi nejzásadnějším argumentem je však pro nás akceptace klienta jako jedince, jenž je zcela kompetentní rozhodovat o svém budoucím životě. Na formování našeho přístup k alkoholu mělo nejvýznamnější vliv opakované katamnestické sledování našich klientů, především po ukončení léčby v terapeutické komunitě. Ukazuje se, že kolem 80 % klientů, již prokazatelně plnohodnotně fungují v podmínkách normálního života (tedy úspěšných klientů našich služeb), neabstinuje od alkoholu! To považujeme za natolik zásadní číslo, že je třeba k tomuto tématu přistupovat vždy s vědomím reality. Dalším významným faktorem je, že v případě tabuizace tématu alkoholu pro klienty se nám v podstatě uzavírají možnosti s tímto tématem pracovat. Klientovi pak nezbývá nic jiného než o svých představách budoucího vztahu k alkoholu pomlčet. Tím se mu však bere prostor k reálnému zvážení všech rizik pozdější konzumace alkoholu a pak se nám nabízí zásadní otázka: Není tabuizace tématu alkoholu v léčbě kontraproduktivní – nezvyšuje v podstatě velmi významně samotnou rizikovost užívání alkoholu po léčbě?


V naší klinické práci se často zamýšlíme, jaká jsou opravdu reálná rizika užívání alkoholu. Do jaké míry k těmto rizikům můžeme přispívat i my naším mytologizováním této látky. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že jsem pro důsledné odlišování užívání alkoholu a jeho nadužívání, jež bude pravděpodobně ve většině případů našich klientů problematické. Dle našeho názoru se právě při zaměňování těchto dvou úrovní vztahu jedince k alkoholu dopouštíme matení, které rozhodně nepřispěje k pevnému a jasnému postoji k této látce v budoucnu. Realitou je také to, že naši aktuální klienti se setkávají s exklienty (např. na setkání absolventů), kteří prokazatelně dobře v novém životě fungují a přesto od alkoholu neabstinují. Mají být tito klienti, jichž je např. v případě TK Němčice zmíněných 80 %, vzory pro aktuální klienty, či nikoliv? Rozhodně vzory jsou, protože z pohledu normální společnosti dosáhli cíle léčby, tedy integrovali se plnohodnotně do podmínek normálního života. Argumentem pro vyžadování abstinence od alkoholu by mohla také být vysoká promořenost hepatitidou. Klienti s hepatitidou by tedy rozhodně neměli alkohol konzumovat. Pravdou však je, že v tomto případě nepanuje ani shoda mezi hepatology. Naše zkušenost ukazuje, že většina klientů nemá s nutnou abstinencí po dobu např. léčby Interferonem problém. Téma alkoholu v terapeutické komunitě Ani v tomto typu služeb nepanuje úplná shoda v postoji k vyžadování totální abstinence, tedy i od alkoholu. Přesto v poslední době převládá pragmatický přístup. Léčba v komunitě samozřejmě vyžaduje abstinenci od všech drog včetně alkoholu. Na druhou stranu máme opravdu jen omezené možnosti kontrolovat abstinenci od alkoholu. Samozřejmě provádíme namátkové dechové zkoušky na alkohol. Na druhou stranu však naši klienti odjíždějí v rámci




léčby na dvoudenní výjezdy, kdy je prakticky nereálné dodržení abstinence kontrolovat. V těchto případech nezbývá nic jiného než pracovat s důvěrou a odpovědností klienta.

co by tě mohlo v životě ohrozit“, a dodatkem – „ty sám jsi dost kompetentní, abys mohl určit, co na ten Tvůj pomyslný seznam věcí, od kterých bys měl abstinovat, patří.“

V TK Němčice není téma alkoholu již mnoho let tabu. Vycházíme ze zkušenosti s 5letou prací v doléčovacím centru SANANIM a z pravidelné komunikace s tímto zařízením včetně katamnestického sledování klientů, kteří u nás ukončí léčbu. Alkohol je tedy jedním z důležitých témat v průběhu léčby. Klienti od nás samozřejmě vždy uslyší: „Abstinence i od alkoholu je nejvýhodnější.“ Na druhou stranu se jim snažíme dát dostatečný prostor pro práci s tímto tématem. Klient by měl možnost zhodnotit reálná rizika plynoucí pro něj z případného užívání alkoholu po léčbě. Vždy se snažíme, aby měl dostatečné informace a mohl v budoucnu udělat kompetentní rozhodnutí.

Alkohol – představy a realita

Cíleně se zabýváme tématem alkoholu na skupinách prevence relapsu. Toto téma je však obsaženo i v individuální práci s jednotlivými klienty v rámci garantství. Cílem je poskytnout klientovi dostatek informací a prostoru pro vytvoření svých vlastních pravidel kolem alkoholu – kontrakt sám se sebou. Osvědčuje se nám vedení klientů k odložení konečného rozhodnutí, zda bude abstinovat od alkoholu, na pozdější, jasně definovanou dobu. S přesvědčením, že první měsíce po ukončení léčby jsou velmi zatěžující, a proto se vyplatí je absolvovat s „čistou hlavou“. Teprve později se může klient rozhodnout, zda v jeho novém životním stylu má alkohol vůbec místo. Tento náš pragmatický přístup lze nejjednodušeji demonstrovat na významu jednoho ze sedmi plamenů našeho rituálního svícnu, který zapalujeme při ukončení léčby klienta. Jedná se o plamen Abstinence, který nese význam – „Abstinuj od všeho,


Pavla Dolanská D o l é č ova c í c e n t r u m S A NA N I M p ra cuje s klienty spadajícími do kategorie osob starších 18 let, průměrný věk klientů doléčovacího centra byl v roce 2004 27 let. Z této skutečnosti pak vychází i náš způsob práce s tématem alkoholu v průběhu doléčovacího programu. Období přechodu z léčebného do doléčovacího programu lze považovat za jedno z nejrizikovějších v celém úzdravném procesu. Klienti jsou konfrontováni s nároky reálného života bez drog, často s vlastními pocity nespokojenosti a neschopnosti tyto nároky zvládnout. Díky určité sociální izolovanosti mohou prožívat pocity osamocení a vykořeněnosti. Mívají potíže navazovat vztahy s novým sociálním prostředím. To vše může vést ke zvyšování napětí a hledání rychlého a účinného řešení. Alkohol se může jevit klientovi jako jeden z prostředků jak toto období překonat a zvládnout. Přesto má řada klientů při vstupu do doléčování tendenci rizika alkoholu podceňovat. Čím začít? - vlastní odpovědností - schopností posoudit rizika - dodržováním pravidel Téma vlastní odpovědnosti je ve vztahu k alkoholu stěžejní. Celá řada klientů má při vstupu do doléčování tendenci očekávat „zákaz“ pití alkoholu. Zároveň lze u nich již vysledovat jistá rozhodnutí, jak s tímto „zákazem“ budou nakládat. Jinými slovy – jsou, nebo nejsou rozhodnuti ho respektovat. Pokud my pravidlo zakazující užívat alko-

267 12/8/05 10:44:46 PM

hol „pouze“ vytvoříme (pravděpodobně z důvodu přesvědčení, že užívání alkoholu bývalým uživatelům návykových látek škodí nebo je ohrožuje), přebíráme odpovědnost za klienta a jeho rozhodnutí. Naše schopnost určovat, rozhodovat a ochraňovat jde někdy dokonce tak daleko, že užívání alkoholu v jistém období umožníme, ale přesně určíme přijatelné množství. Pro klienta tento postup není pro budoucnost výhodný. Kdo za něj bude dělat rozhodnutí po ukončení doléčování? Naši práci proto směřujeme k podpoře klientovy schopnosti vytvořit si k alkoholu své vlastní postoje. Ty musí být založené na odpovědném přístupu a schopnosti posoudit rizika. Kdy je výhodné klienta chránit, převzít na sebe část odpovědnosti? Jednoznačně na počátku doléčovacího programu, tedy v prvních několika měsících (u našich klientů jde obvykle o měsíce 3). Klient je povinen v tomto období dodržovat pravidlo, které nepovoluje užívání alkoholu. Samo o sobě, jak již bylo řečeno, toto pravidlo pouze formulovat nestačí. Je potřeba s klientem pracovat na jeho pochopení a přijetí. Důvodem vytvoření je naše dlouholetá zkušenost s oslabenou schopností klienta zvládnout na počátku doléčování užívání alkoholu bez dalších následků, jako je jeho nadměrné užívání vedoucí až k další závislosti, zvyšování rizika relapsu na původní droze, v neposlední řadě ale také tendence pomocí alkoholu zvládnout své pocity a problémy. V první fázi doléčování je užití alkoholu považováno za relaps a tímto způsobem je s ním také nakládáno podle dalších pravidel. Znamená to, že pokud k jeho užití nedošlo přímo v prostorách doléčovacího centra, nemusí to být důvodem k vyloučení z programu. Otevírají se ale opět témata rizik, nelze se vyhnout ale ani tématu potlačování strachu, napětí, smutku...


Jak vypadá další strategie? Strategie na straně pravidel je jednoznačná. Od nepovolení užívání alkoholu se dostáváme k nedoporučení užívání. Může se zdát, že jde o hru se slovy. Význam má ale konkrétní obsah pravidla. Již před vstupem do druhé fáze doléčování vytváříme společně s klientem jeho vlastní strategii jak zacházet s užíváním alkoholu. Klient dostává doporučení užívání alkoholu oddálit. Můžeme považovat za ideální rozhodnutí nikdy alkohol neužívat. Který z našich klientů je ale schopen toto rozhodnutí přijmout? Pracujeme s klientem na odsunutí konečného rozhodnutí, pro klienta je přijatelnější formulace „Zatím nebudu pít alkohol, ještě to pro mě znamená riziko“ než „Už nikdy v životě se nenapiju alkoholu“. Často slýcháme od kolegů argumenty, že pokud užívání alkoholu „pouze“ nedoporučíme, pak dosáhneme toho, že všichni klienti po vstupu do druhé fáze doléčování začnou pít. Opak je ale pravdou. Většina klientů odloží své rozhodnutí a nepijí alkohol 6 – 12 měsíců. Pak nastává období, kdy si je klient schopen uvědomit skutečná rizika a posoudit celou situaci. Po krátkodobé zkušenosti s užíváním alkoholu často klienti přistoupí k rozhodnutí alkohol neužívat dlouhodobě nebo vůbec. Co na závěr? Sami jsme denně při styku s klienty konfrontováni s naší vlastní „neschopností“ přijmout je jako odpovědné osoby s vlastními postoji. Nepochybuji o tom, že všechna pravidla v našich programech formulujeme pro klienta, jeho ochranu, růst, pro zajištění úspěšnosti. Alkohol je jedno z témat, které na jedné straně vyžaduje jasnou formulaci základních pravidel, na straně druhé hodně otevřenosti a tolerance vůči klientovým postojům a názorům. Jen díky tomu můžeme dosáhnout skutečné změny v nazírání na užívání alkoholu po dokončení celého léčebného procesu tak, aby bylo pro každého konkrétního klienta bez jakéhokoli rizika.




Genetika alkoholismu Miroslav Novotný (Oddělení léčby závislostí VFN, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN) Úvod Závislost na alkoholu je popisována jako heterogenní onemocnění, na jehož vzniku se podílejí rozmanité fakt or y. Klasický model vzniku onemocnění zahrnuje faktory biologické, psychologické, sociální a v neposlední řadě i spirituální. Z biologických příčin je nejčastěji diskutována otázka genetického přenosu. Je obecně přijímaným faktem, že při vzniku závislosti na alkoholu hrají genetické predispozice důležitou roli. Zamysleme se nyní nad tím, co je obecně přijímáno, co všichni často a stereotypně používáme, tedy co se skrývá za prohlášením, že při vzniku závislosti na alkoholu se uplatňují genetické faktory. Je závislost na alkoholu dědičná? Autoři, kteří se zabývají výskytem alkoholismu v rodinách, zjistili, že asi polovina hospitalizovaných se závislostí na alkoholu má pozitivní rodinnou anamnézu. Toto jistě může potvrdit každý, kdo nějakou dobu pracoval s klienty závislými na alkoholu. Tato klinická zkušenost je často interpretována jako jedno z potvrzení teorie genetické predispozice u závislosti na alkoholu. Způsoby, jakými rodinné studie probíhají, jsou tři. První je založen na prostém sledování rodin, kde se závislost na alkoholu vyskytla. Druhým přístupem jsou studie adopční, ve kterých je možné srovnávat vliv biologických rodičů s vlivem prostředí adoptivní rodiny. Posledním přístupem jsou studie dvojčat. Při této metodě se sledují jednovaječná dvojčata závislých rodičů, která „nesou“ stejnou genetickou informaci. V průběhu


60. let rovala nách. vývoje

bylo pravidlem, že se dvojčata sepaa byla vychovávána v různých rodiPorovnávala se pravděpodobnost závislosti u jednotlivých probandů.

Z výsledků studií, které probíhaly od 60. let, lze vyvodit několik závěrů. Při sledování znaku se objevují výrazné pohlavní rozdíly. Synové alkoholiků mají 3-4krát vyšší riziko vzniku závislosti než synové otců bez problémů s alkoholem. U žen byly výsledky nejednoznačné. Bylo také prokázáno, že děti alkoholiků nemají zvýšené riziko výskytu jiných psychických poruch. Otázkou zůstává, jakou roli zde hraje genetický přenos. Ve většině studií docházelo k adopcím mezi druhým a třetím rokem věku dítěte. Skutečnost, že dítě prožilo svůj prenatální a časně postnatální život v dysfunkční rodině vede k zamyšlení, jestli se při přenosu znaku neprojevují i jiné příčiny než pouze genetická predispozice. Existuje gen pro závislost na alkoholu ? Pokud je nějaké onemocnění podezříváno, že při jeho vzniku je jedním z etiologických faktorů genetická predispozice, vyvstane otázka, kdo za to může. Profesor Ridley ve své knize říká: „Geny nejsou od toho, aby způsobovaly nemoci.“ To znamená, že genetickou informaci nelze kategorizovat jako dobrou nebo špatnou. Geny se vyskytují v různých funkčních variantách, které v kombinaci s působením vlivů prostředí vytvářejí individuální osobnost každého z nás. Samozřejmě existují onemocnění, která jsou podmíněna poruchou pouze jednoho genu. Ovšem závislost na alkoholu patří mezi onemocnění polygenně podmíněná, kde tato černo-bílost vidění možná není. Nástrojem při hledání genů, které se mohou podílet na vzniku závislosti na alkoholu, jsou vazbové a asociační studie. Při vazbové studii jsou zkoumány rodiny, kde se vyskytuje více členů se sledovaným

269 12/8/05 10:44:47 PM

onemocněním. Vazba mezi dvěma geny znamená, že pokud je potomstvu předán jeden gen, je s velkou pravděpodobností předán i gen druhý. Pokud je u nějakého měřitelného znaku známa lokalizace jeho genu na určitém chromozómu a zároveň je tento gen v silné vazbě s genem podílejícím se na vzniku daného onemocnění, je možné identifikovat hledaný gen. Tento typ studií je velmi úspěšný při studiu onemocnění způsobených jedním genem (monogenní onemocnění). Druhou metodou jsou studie asociační, které používají jinou strategii. Základem jsou teoretické znalosti a experimentální výsledky, na základě kterých se vyberou „kandidátní“ geny. Následně se zjišťuje, jestli proband s určitou funkční variantou sledovaného genu projevuje znaky, které nás zajímají. Tato metoda se používá u zmiňovaných polygenních onemocnění. Pravidelně se v médiích objevuje „zaručená“ informace, že byl objeven „gen inteligence“, „gen rakoviny“ nebo „gen …“. Pokud je popisován vztah mezi genovým polymorfismem a sledovanou chorobou, znamená to pouze, že byl nalezen statisticky významný rozdíl mezi zastoupením jednotlivých variant genu ve sledovaném souboru osob. Asociační studie nám podávají informaci, že určitá varianta genu se vyskytuje nejen u lidí s daným onemocněním, ale i ve zdravé populaci. Vyšší zastoupení této varianty genu u nemocných ovšem automaticky neznamená, že tento gen můžeme označit za původce nemoci. Proto jakékoliv převratné interpretace mohou být velice zavádějící. Typologie alkoholismu Dostáváme se trochu do slepé uličky. Předpokládáme, že při vzniku závislosti na alkoholu se projevuje genetická predispozice. Máme teoretické předpoklady k tomu, abychom zkoumali různé geny, které jsou „kandidáty“ na to, že hrají důležitou roli


při jejím vzniku. Ale jak přiřadit jednotlivé geny k tak heterogennímu onemocnění, jako je závislost na alkoholu? Diagnostická kritéria jsou relativně široká k uchopení závislosti v genetickém výzkumu. Od 60. let se objevovala různá alternativní třídění alkoholiků převážně na základě klinického obrazu. V současnosti je nejpoužívanější rozdělení na dva typy. Typ apolónský je charakterizovaný spíše pozdějším vznikem (po 25. roce věku) a lehčím průběhem. Postihuje častěji ženy a projevuje se ztrátou kontroly s výraznými pocity viny. Typ dionýský postihuje častěji muže. Problémy začínají většinou před 25. rokem věku. Průběh bývá závažnější, mnohdy je spojen s kriminálním chováním, agresivitou v ebrietě a časnou sexuální zkušeností. Protože u druhého typu se ve více případech objevuje pozitivní rodinná anamnéza, předpokládá se, že genetická predispozice hraje při jeho vzniku důležitější roli. Závěr Nezbytným dalším krokem ve výzkumu genetických dispozic k závislosti na alkoholu by měla být jasná definice znaků, které zkoumáme. Diagnostika závislosti na alkoholu je založena především na klinickém zhodnocení stavu, které může být subjektivně zabarveno. Je potřeba diferencovat podskupiny závislých na základě jasně měřitelných kritérií a potom bude možné srozumitelněji interpretovat výsledky genetických výzkumů. Touha po poznání mechanismů vzniku závislosti na alkoholu je pochopitelná, ale na místě je jistě i diskuse o tom, jestli nám tato informace bude k užitku. Pokud by bylo možné ohroženému jedinci včas podat informaci o zvýšeném riziku vzniku závislosti a tím mu předejít, dosáhl by genetický výzkum asi nejdůležitějšího cíle, který může nabídnout.




Literatura Carpenter, K. M. & Hasin, D. S. (2001). Reliability and discriminant validity of the Type I/II and Type A/B alcoholic subtype classifications in untreated problem drinkers: a test of the Apollonian–Dionysian hypothesis. Drug and Alcohol Dependence, 63, 1: 51-67. Cloninger, C. R., Bohman, M. & Sigvardsson, S. (1981). Inheritance of alcohol abuse: Crossfostering analysis of adopted men. Arch. Gen. Psychiat., 37: 861-868. Koob, G. F., Sanna, P. P. & Bloom, F. E. (1998). Neuroscience of Addiction. Neuron, 21, 3: 467-476. Laakso, A., Mohn, A. R., Gainetdinov, R. R. & Caron, M. G. (2002). Experimental Genetic Approaches to Addiction. Neuron, 36, 2: 213-228. Ridley, M. (2001). Genom: životopis lidského druhu v třiadvaceti kapitolách, Praha: Portál. Šerý, O. & Zvolský, P. (2001). Genetika alkoholismu I: Rodinné a adopční studie a studie dvojčat. Čes. a slov. psychiat., 97, 7: 332-335. Vanyukov, M. M. & Tarter, R. E. (2000). Genetic studies of substance abuse. Drug and Alcohol Dependence, 59, 2: 101-123. Wise, R. A. (2000). Addiction Becomes a Brain Disease. Neuron, 26, 1: 27-33. Zvolský, P. (1990). Rozvoj genetiky v psychiatrii. Praha: Avicenum.

Těžké stavy provázející intoxikaci alkoholem a následné komplikace Jan Podlaha (Protialkoholní záchytná stanici v Praze) Vážené dámy, vážení pánové! Pracuji 5 let na protialkoholní záchytné stanici v Praze. Během této doby jsme na našem oddělení přijali 12 868 pacientů /viz tabulka – příloha č. 1/. Počet nepřijatých pacientů dlouhodobě dosahuje 9 %, tj. 1 157 pacientů za 5 let. Aby byl


pacient přijat na našem oddělení, musí splňovat určitá kritéria, která se během let vyvíjela a dále se postupem času jistě vyvíjet budou. 1) Pacient musí být intoxikován alkoholem, látkou příbuznou nebo látkou, která i v malém množství alkohol obsahuje. Tato intoxikace nesmí být kombinována jinými noxami. 2) Hladina alkoholu musí být taková, aby ovlivňovala vědomí pacienta v negativním smyslu, tedy ohrožení sama sebe, jiné osoby nebo majetku. Jak je všeobecně známo, někteří jedinci snášejí vysoké hladiny alkoholu bez zřejmé alterace psychomotorických funkcí a občas jsou na naše oddělení posíláni k vystřízlivění, i když jsou zcela normální a nejeví jakékoli známky poruchy psychomotorických funkcí. 3) Pacient nesmí být ohrožen na zdraví nebo dokonce na životě jiným postižením, jako jsou např. A) pacienti s akutními interními komplikacemi – těžká ICHS, DM apod., B) pacienti s akutními neurologickými komplikacemi – CMP, status epileptikus apod., C) pacienti, u kterých je neobjasněné trauma obecně. A těmito komplikacemi bych se chtěl právě dnes zabývat. Během posledních 5 let jsme buďto přímo při přijetí, nebo během hospitalizace zachytili 231 pacientů, kteří potřebovali akutní lékařskou intervenci, která buďto souvisela, ale také nesouvisela s intoxikací alkoholem. A zde se dostáváme přímo k tématu dnešního článku. Tyto stavy můžeme rozdělit na: 1) prosté těžké otravy alkoholem nebo příbuznými látkami, které vyžadují intervenci jiného oddělení, 2) těžké otravy alkoholem nebo příbuznými látkami spojené s jinou metabolickou poruchou, 3) těžké otravy alkoholem nebo příbuznými látkami spojené s akutními interními chorobami, většinou ICHS,

271 12/8/05 10:44:48 PM

4) těžké otravy alkoholem nebo příbuznými látkami spojené s akutními neurologickými nemocemi – CMP, status epileptikus, 5) těžké otravy alkoholem nebo příbuznými látkami spolu s intrakraniálními poraněními, 6) těžké otravy alkoholem nebo příbuznými látkami spolu s poraněními nitrohrudními nebo nitrobřišními, 7) těžké otravy alkoholem nebo příbuznými látkami spojené s poraněními končetin, 8) konečně kombinované otravy alkoholem a dalšími látkami jako (léky, drogy ap.), 9) těžké otravy alkoholem nebo příbuznými látkami spojené s akutní psychickou poruchou. ad 1) Co se týká prostých otrav alkoholem, zde se během posledního roku situace dosti podstatně změnila. V době, kdy byla záchytná stanice umístěna v areálu Nemocnice Na Míčánkách pod vedením ARO Královské Vinohrady, byly všechny prosté intoxikace alkoholem, při kterých bylo vědomí pacienta klasifikováno číslem menším než GCS 12, hospitalizovány na oddělení ARO, protože na záchytce naprosto absentovalo vybavení umožňující kontrolu pacienta. V novém zařízení v Nemocnici Na Bulovce jsou mimo jiné 2 monitorovaná lůžka, umožňující i krátkodobou intenzivní péči, a proto je možný příjem pacientů, kde je oprávněný předpoklad, že právě při krátkodobé intenzivní péči dojde k zlepšení stavu, a takového pacienta potom u nás hospitalizujeme a odléčíme. V případě zhoršení stavu kontaktujeme ARO oddělení a pacienta překládáme.

muto jevu. Mnohdy je přivezen pacient, který není vůbec intoxikován alkoholem, ale je pouze postižen právě abnormálním snížením glycidů, v bezvědomí nalezen na ulici a přivezen k nám jako intoxikace alkoholem – s odůvodněním, že přece smrdí. Dle mého názoru by měl být každý pacient nalezený s alterovaným vědomím nejasného původu automaticky vyšetřen včetně glykemie. Tito pacienti jsou pravidelně agresivní, a proto se dostávají až k nám. Četnost takto postižených a mylně přivezených pacientů je prakticky konstantní, a to 1-2 do měsíce, někteří jsou ve velmi kritickém stavu. Tyto pacienty u nás okamžitě diagnostikujeme a odléčíme. Většinou je potom propouštíme s tím, že doporučujeme kontrolu u diabetologa příští den a kontrolu glukoměrem večer před spaním. Pouze v případě, že se jedná o pacienta, který není schopen diagnostikovat svůj stav, posíláme jej po odléčení na příslušné interní oddělení. ad 3) Ve výjimečných případech jsou k nám přivezeni pacienti, u kterých je intoxikace alkoholem pouze vedlejší diagnózou a větším nebezpečím je ICHS. Tento stav nastal v posledních pěti letech 4x a pacient byl ihned zajištěn a poslán na kardiologii. Velmi zajímavá byla reakce kardiologa, který rozhodně nebyl nadšen novým pacientem.

V letech 2000–2003 jsme překládali z důvodu prosté těžké intoxikace alkoholem na oddělení ARO nebo metabolické jednotky 92 pacientů, v roce 1994, tedy již na Bulovce, pacienty 2.

V posledních pěti letech došlo v průběhu detoxikace alkoholu 3x ke kardiálnímu selhání, a to ve fázi, kdy hladina alkoholu v krvi byla již mizivá. Dvakrát z toho pacient zemřel, i když byla nasazena ihned KPCR. Při pitvě byly v jednom případě nalezeny jasné akutní změny na myokardu, jedenkrát byl pitevní nález nejasný.

ad 2) Nejčastější metabolickou poruchou, která přijde na naše oddělení společně s dg. akutní ebrieta, je DM hypoglykemické koma. Je s podivem, jak často dochází právě k to-

ad 4) a – V průběhu sledovaného období došlo jedenáctkrát ke stavům, kdy bylo důvodné podezření, že pacient prodělal CMP, ale ve většině případů příznaky vel-





mi rychle odezněly a pouze 5x přetrvávaly i během akutního překladu na neurologii. Při léčbě těchto stavů postupujeme jako na běžném oddělení int. péče. b – Epilepsie je běžným doprovodným jevem chronických ethyliků. Během detoxikace velmi často dochází k epileptickým paroxysmům, které jsou zvládány rutinně. Vzhledem k tomu, že většina chroniků se s menšími nebo většími přestávkami objevuje na našem oddělení opakovaně, známe již tyto případy, epileptickou ataku čekáme a v příhodném okamžiku předcházíme. Pouze v případě status epileptikus zajistíme pacienta na lůžku intenzivní péče a překládáme na neurologické oddělení JIP pomocí sanity ZS s lékařem.

i násilí, je tato kapitola velmi důležitá a mnohdy velmi opomíjená. Jen v minulém roce za 11 měsíců se k nám na oddělení dostalo 12 případů, kdy pacient prošel chirurgickým, traumatologickým nebo ortopedickým oddělením a teprve u nás bylo identifikováno poranění ohrožující život. Na prvním místě je nutno uvést nitrolební poranění, ne však komoci, které si vyžádalo akutní intervenci neurochirurgem, v jednom případě s tragickými následky. Dále se jedná o těžké komoce mozkové až kontuze mozku, které v žádném případě nepatří na naše oddělení. Tyto pacienty na záchytné stanici ihned překládáme na naše intenzivní monitorovaná lůžka a odtud po dojednání na neurologii, neurochirurgii odesíláme již zajištěné.

Tyto případy jsou ojedinělé a ze statistiky lze doložit jen dva za 5 let.

Velmi neobvyklá, ne však ojedinělá jsou tupá poranění hrudníku a břicha, která se k nám v minulém roce dostala 3 a byla u nás identifikována a správně po zajištění odeslána na traumatologii.

ad 5) Kombinované otravy alkohol a léky, drogy zásadně po identifikaci překládáme na oddělení metabolické jednotky. Vzhledem k tomu, že si dovedeme sami identifikovat případné postižení kombinované s běžnými léky nebo drogami, můžeme předejít po správné diagnóze případným komplikacím, které nastávají při kombinovaných otravách. Toto je ovšem možné teprve na nynějším pracovišti poslední rok, dříve jsme tuto možnost neměli, a docházelo proto k planým překladům, kdy byl pacient přeložen na oddělení ARO a potom po identifikaci případně zpět nebo na metabol. jednotku. V posledním roce došlo k překladu na jiné oddělení z příčiny kombinované otravy pouze ve 3 případech.

Celkem lze říct, že není výjimkou, když se na oddělení záchytné stanice dostávají relativně velmi často pacienti, kteří vzhledem k postižení nejenže nejsou indikovaní na naše oddělení, ale díky zkušenosti a hlavně pečlivosti nejen lékařů jsou tito pacienti správně diagnostikováni, ošetřeni a odesláni na příslušná oddělení. Bohužel, vzhledem k tomu, že opilý pacient je pravidelně špinavý, znečištěný, nepříjemný a mnohdy agresivní, není dosti často ošetřen na primárních odděleních dosti pečlivě, dá se říct, někdy není ošetřen vůbec. Výsledkem jsou tato výše uvedená čísla, která jsou někdy až zarážející.

V minulých letech těchto případů bylo více, ale výsledky většinou nebyly pro nás již dostupné. Nejčastější kombinace jsou alkohol s barbituráty, alkohol s benzodiazepiny. Samostatnou kapitolu tvoří úrazy. Vzhledem k tomu, že alkoholem ovlivnění pacienti se stávají velmi často oběťmi nehod, ale


Moje přání je, aby ostatní kolegové pochopili, že záchytka je sice oddělení, kde je mnohdy práce velmi nepříjemná, ale nikdy zbytečná. Byl bych také rád, kdyby zdravotní pojišťovny pochopily, že opilý klient záchytné stanice se může stát bezmocným pacientem ne vždy svou vlastní vinou a převozy na jiná oddělení jsou opravdu urgentní péčí a ne našim výmyslem tahajícím peníze z kapes daňových poplatníků.

273 12/8/05 10:44:48 PM

Alkohol v léčbě a životě Ilona Preslová, Martin Huk (Občanské sdružení Sananim) Rozlišování alkoholových a nealkoholových drog je dle našeho názoru v práci se závislými klienty velmi diskutabilní a sporné. Pro následující úvahy jsme vycházeli z práce s klienty Denního stacionáře v Praze, tedy zařízení primárně určeného pro nealkoholové závislosti. Denní stacionář o.s. Sananim: • cílová klientela: uživatelé drog od 16 let výše • tříměsíční léčebný program • ambulantní klientela • matky uživatelky s dětmi V průběhu let jsme se s fenoménem alkoholismu setkávali v uvedeném zařízení stále častěji, ať už na straně rodičů našich klientů, nebo u klientů při zneužívání v kombinaci s nelegálními drogami. Stále častěji nás každodenní práce přiváděla k zamyšlení, zda jsou to opravdu dva odlišné světy, nebo jen jeden problém nazýváme různými názvy. V náhodně vybraném roce (r. 2003) nám přibližně 2/3 klientů při vstupních pohovorech uváděly alkohol jako závažný problém v jejich původní rodině.

„ Jaké role a jaký ‚přínos‘ měl alkohol v těchto rodinách?“ „ Je v našich možnostech a silách nevychovávat (si) další generace klientů?“ Na následujícím příběhu bychom se společně s vámi rádi zamysleli, kde jsou hranice naší pomoci. Před třemi lety, v r. 2002, za mnou přišla 45letá zdravotní sestra s tím, že už si na ni asi nepamatuji, ale před časem jsem jí pomáhala s manželem - alkoholikem a ona nyní má problémy s dcerou Jitkou, která užívá drogy a která je zároveň matkou roční holčičky. O manželovi se zmiňuje pouze, že se s ním rozvedla, jak jsme jí prý v Apolináři doporučili !!!, a on dál pije, více o něm nemluvíme. Dcera dostudovala střední školu, drogy prý začala brát až někdy před maturitou a nyní je na tom tak, že o její roční holčičku se stará více méně ona sama jako babička. Chce zásadní radu, co má udělat, protože si už neví rady. Domlouváme se, že se pokusí dceru přivést na konzultaci. Sděluje, že to nebude problém, a opravdu se již příští den objevují – matka, dcera Jitka a malá vnučka Zuzanka. V průběhu mnoha dalších konzultací poznávám, že v rodině vládne silný matriarchát, že ženy jsou tam ty, které vše zvládnou, ale také rozhodují a v zásadě se nelze proti nim vzbouřit.

Rok 2003 = 58 % klientů uvádí alkohol v rodině. Z toho : V linii mužů (otec, děd, bratr) = 65 % V linii žen (matka, babička, sestra) = 18 % Celá rodina (matka, otec, příp. prarodiče) = 17 %

Jitka brala pervitin, aby zvládla studium tak, jak si matka představovala, a zároveň aby zvládla věnovat se sportu, ke kterému ji matka vedla od útlého dětství. Po maturitě odjela do Anglie pracovat jako au-pair ve snaze změnit prostředí i způsob života, byla zde velmi spokojená a úspěšná. V Anglii se seznamuje s partnerem, neplánovaně otěhotní, vrací se spolu do Čech, po krátké době ji tento muž opouští, zájem o dítě ztratí, alimenty spíše neplatí.

Uvedená čísla v nás vyvolávají otázky jako např. „ Co mohlo nebo mělo pomoci původní rodině ? “

Jitka se vrací domů, kde ve společné domácnosti žije matka s otcem, přestože jsou již

Trocha čísel : Alkohol v rodině uživatelů v denní skupině (definováno jako problémové užívání ):





řadu let rozvedeni – otec stále pije a v důsledku pití má řadu zdravotních potíží, Jitka situaci nezvládá a začíná opět brát. Dostává se až k dennímu užívání pervitinu. Nastupuje na léčbu do denního stacionáře, který řádně ukončí, po dvou měsících doléčování a po nástupu do práce následuje recidiva, další léčba, abstinence 3 měsíce, následuje léčba v psychiatrické léčebně, odtud opět do stacionáře jako adaptace na běžný život. V dobách abstinence vždy velmi výkonně pracuje, splácí velké dluhy, které si braním nadělá, po nocích ještě překládá, stará se o dceru, ale cyklus abstinence a braní se opakuje s takovou pravidelností, že právě tato pravidelnost musí mít své zákonitosti. Až při poslední léčbě ve stacionáři, kdy jí sděluji svou bezradnost nad tím, jak jí pomoci, se mi přiznává, že po celou dobu, kdy se léčila a doléčovala u nás a v řadě státních i nestátních institucí ze závislostí na stimulanciích, popíjela průběžně alkohol, který překvapivě dokázala držet v takové míře, že ji z této konzumace nikdo nepodezíral. Alkohol jí pomáhal jako prostředek k snížení vnitřního napětí, který má v sobě od dětství. Svého otce jako dítě velmi milovala a obdivovala a až do svých 12 let jeho pití jednoduše neviděla – tehdy ji matka začala vtahovat do jejich partnerských potíží, brala ji na rodinná terapeutická sezení kvůli otcovu pití apod. V Jitce se tehdy cosi zlomilo, svého otce začala nenávidět a snažila se ještě více se zavděčit matce. Vypráví mi, že když se napije, dovedou si s otcem moc hezky povídat, že jsou to chvíle, po kterých s ním vždy jako dítě toužila… Rozumově velmi dobře ví, že to není správná cesta, že je tu riziko další závislosti, ale zároveň nechce podobné chvilky ztratit a užívá si je. Matka o jejím pití a sbližování s otcem neví a Jitka si přeje, aby to tak zůstalo. Na poslední konzultaci přichází Jitka, která nyní pracuje na náročné pozici v jedné firmě, s dnes již 5letou dcerkou, která mi s vážným


a dospělým výrazem vypráví, jak trénuje 3x týdně, učí se anglicky a tátu přece vůbec nepotřebuje. Na můj udivený pohled mi sdělí: „Já to zvládnu.“ A já se obávám, že když si počkám, dočkám se i třetí generace.

Časy se mění aneb přístup harm reduction vůči užívání alkoholu? Josef Radimecký Tradiční pojetí závisl o s t i n a u ž ív á n í alkoholu jako (neléčitelné) nemoci, jež jako jediné možné řešení situace uživatele alkoholu (či jiných drog) vnímá naprostou a doživotní abstinenci, je v posledních letech stále více podrobováno odborné kritice. Ta s sebou přináší i diskusi o změně paradigmatu, podle nějž není uvažováno o závislosti, ale o problémovém pití (či užívání jiných návykových látek) jako o naučeném chování, jemuž se lze odnaučit a změnit nejen směrem k totální abstinenci, ale i ke kontrolovanému, umírněnému pití. V tomto kontextu získává na významu přístup harm reduction (snižování rizik), který se sice původně jako samostatný koncept vyvinul ve vztahu k užívání

275 12/8/05 10:44:49 PM

nelegálních drog, ale některé pro něj typické intervence jsou běžnou (snad jen nedostatečně uvědomovanou) součástí opatření realizovaných ve vztahu k užívání alkoholu. V textu jsou diskutována základní východiska kritiky konceptu závislosti jako nemoci, jeho výhody a nevýhody, argumenty pro posun k paradigmatu problémového užívání alkoholu (drog) jako naučeného chování a příklady intervencí minimalizace rizik vůči užívání alkoholu, jež jsou nebo mohou být realizovány na různých úrovních vlivu. Závislost jako nemoc Patrně hlavní motivací objevu, že „alkoholismus” je nemoc, k němuž doboví odborníci dospěli krátce po zrušení americké alkoholové prohibice (1920–1932), byla snaha, aby bylo s „alkoholiky“ ze strany nepřátelsky naladěné většinové společnosti zacházeno lépe a byla jim poskytnuta odpovídající pomoc (Heather a Robertson, 2000). Podobně tomu bylo i v případě uživatelů nealkoholových drog, kdy byla diagnóza „drogová závislost“ poprvé ve světě uznána až v roce 1934 v USA a jako typ „duševní poruchy“ zanesena do Standardního klasifikovaného názvosloví nemocí Americké psychiatrické asociace (Szasz, 1985). Nevyhnutelným důsledkem tohoto kroku bylo, že se platnost konceptu závislosti jako nemoci stala legitimním objektem vědeckého zkoumání a jako taková byla a ve stále větší míře je podrobována odborné kritice. Teorií, jež se pokoušely popsat a vysvětlit závislost na alkoholu jako nemoc, je celá řada. Např. Jellinek (1960) ve své dnes již klasické diskusi o teorii alkoholismu jako nemoci uvádí 115 různých přístupů. Současná kritika konceptu závislosti jako nemoci se zaměřuje především na zpochybňování některých jeho základních východisek, případně některých oblíbených teorií závislosti. K hlavním teoretickým východiskům


podrobovaným kritice patří tvrzení o biologicky vrozených dispozicích, jež má člověk nedobrovolně a které jej s vysokou mírou pravděpodobnosti předurčují k tomu, aby se stal na užívání návykových látek závislý. K takovým patří především teorie o biologicky vrozené poruše vnitřní kontroly ve vztahu k užívání návykových látek, jež jedinci brání překonat nutkání pít či užívat drogy anebo překonávat bažení (craving) po nich (Peele, 2002). K oblíbeným teoriím závislosti jako nemoci pak patří zejména ty o biologicky vrozené či v průběhu života získané nemoci závislosti nebo teorie o geneticky determinované závislé osobnosti (Peele, 1986). Kritika konceptu závislosti jako nemoci Autoři, kteří koncept závislosti na užívání alkoholu nebo drog podrobují odborné kritice, uvádějí celou řadu argumentů pro potvrzení svých závěrů, že závislost je spíše než nemoc forma naučeného chování (Gossop, 2000). Podle Kooymana (1993) např. závislost podobně jako horečka není typická nemoc s jasnou etiologií, prognózou a léčbou, ale spíše symptom skrytých problémů. V případě závislosti na užívání návykových látek symptom problémů biologické, psychologické a sociální povahy. Rovněž Heather a Robertson (2000) nabízejí ve své knize přehled hlavních argumentů kritiků konceptu závislosti jako nemoci. K těm mj. patří skutečnost, že na rozdíl od většiny nemocí pro „léčbu“ závislosti neexistuje jedna účinná forma léčby. Tuto kritiku lze samozřejmě diskutovat ve vztahu k jiným nemocem, např. k rakovině, pro jejíž léčbu lidstvo rovněž dosud nemá účinný lék ani postup. Dalším argumentem proti pojetí závislosti jako nemoci jsou poznatky z dosavadního výzkumu ve vztahu k látkovým (alkohol či drogy) a nelátkovým závislostem (např. gambling), které nepodporují teorii dědičnosti. Potvrzeny jsou dosud pouze specifické vrozené predispozice, na jejichž základě člověk může být vůči vytvoření závislosti na určité formě chování




náchylnější. Podle dalších autorů ignoruje teorie závislosti jako nemoci další významné faktory (vztahy, sociální aspekty apod.), jež se na vzniku závislého chování mohou spolupodílet (Milam a Ketcham, 1983). Další nevýhodou, kterou kritici v konceptu závislosti jako nemoci spatřují, je riziko tzv. sebenaplňujícího proroctví vycházející ze sociologické teorie labellingu (nálepkování). Jinými slovy, pokud je jedinec společností (odborníky) v důsledku teorie o biologické dědičnosti závislosti „onálepkován“ jako „budoucí alkoholik závislý na nelegálních drogách“, může tak podvědomě pro naplnění tohoto proroctví mnoho udělat a stát se závislým. Nikoli však v důsledku pouhé biologické dispozice, ale i dalších okolností a faktorů, jedním z nichž může být právě „očekávání společnosti“. Nevýhodou diskutovaného konceptu může být i jistá forma alibi, kterou může jedinci poskytovat při popření vlastní odpovědnosti na rozvoji závislého chování. K nejznámějším přístupům, které se k problému užívání návykových látek v podobném duchu staví, patří přístup Anonymních alkoholiků, kteří vycházejí z teze, že sami nedokážou své chování změnit, protože je to mimo jejich schopnosti, a pomoc mohou očekávat pouze od „vyšší síly“ (Alcoholics Anonymus, 1989). V kontextu tohoto článku je pak největší slabinou konceptu závislosti na alkoholu jako nemoci jeho implikace v odborné praxi, kdy jediným, odbornou veřejností uznávaným vyléčením je totální celoživotní abstinence od užívání všech typů návykových látek. Tento článek nechce popírat účinnost konceptu závislosti jako nemoci, který, byť neodpovídá vědeckým poznatkům, pomohl řadě lidí, aby je a jejich blízké přestala společnost kvůli užívání alkoholu (drog) obviňovat a aby tak mohli podniknout kroky pro svoji úzdravu. Nechce ani zpochybňovat, že se jedná o pragmatickou a účinnou strategii, jež tvoří významný základ mnoha léčebných progra-


mů a svépomocných skupin. Ale ve světle skutečnosti, že teorie závislosti jako nemoci byla překonána, argumentuje, že je v odborné praxi čas posunout se k vědeckému, empiricky podloženému paradigmatu problémového pití (Heather & Robertson, 2000) a tím i k novým postupům při práci s uživateli alkoholu. Proč měnit paradigma? Paradigma je definováno jako způsob nazírání světa, který je základem vědeckých teorií a metod v určitém historickém období (Oxford Dictionary of Sociology, 1998). V případě užívání alkoholu a jiných návykových látek tedy tento článek na základě uvedených argumentů navrhuje, aby se česká odborná veřejnost posunula k paradigmatu závislosti jako naučeného chování. Nejde tedy o to tento posun veřejně medializovat, což by pravděpodobně mohlo jenom více mást laickou veřejnost. Nicméně navrhovaná změna nazírání na závislost s sebou nese i nové implikace pro praktickou práci s uživateli návykových látek a sice, že naučenému chování se lze odnaučit respektive je změnit v méně rizikové a škodlivé. To by v praxi znamenalo, že by odborná praxe ve vztahu k práci s uživateli alkoholu přijala základní princip přístupu harm reduction. A sice, že spíše než eliminace užívání alkoholu je důležitým cílem „alkoholové politiky“ a jejích intervencí snižovat množství konzumovaného alkoholu. A to jak jednorázově, tj. snižování množství alkoholu vypitého v rámci jedné epizody, tak i dlouhodobě, tj. množství alkoholu, které člověk vypije v průběhu života. Pracovníkům lékařských i nelékařských profesí, kteří se léčbou uživatelů návykových látek zabývají, může navrhovaný posun v nazírání na závislost připadat jako neuskutečnitelný. Vždyť když už je jednou závislost na užívání návykových látek diagnostikována jako nemoc v Mezinárodní klasifikaci nemocí, nemá smysl nebo je nemožné tuto skutečnost měnit. Ale

277 12/8/05 10:44:50 PM

historie medicíny zná případy, kdy, přestože již byly některé formy lidského chování „onálepkovány“ jako nemoc, odborná veřejnost svůj přístup k nim v průběhu času a v důsledku vědeckého poznání přehodnotila a změnila. Jedním z typických příkladů takové změny paradigmatu je případ masturbace. Ta byla Lékařskou společností Londýna v polovině 19. stol. označena za příčinu šílenosti a jako taková byla pro její léčbu navrhována amputace penisu nebo klitorisu (Gossop, 2000). Tedy praxe, od níž se již dávno upustilo. Jiným příkladem je proslulá teorie zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, který tvrdil, že masturbace je primární závislostí a všechny ostatní, tj. závislosti na užívání alkoholu, morfinu či tabáku, jsou jen její substitucí. I tento přístup byl již překonán (Gossop, 2000). Závislost jako naučené chování Jaké jsou tedy argumenty pro podporu paradigmatu závislosti jako naučeného chování, jemuž se lze odnaučit nebo je lze přinejmenším modifikovat k méně rizikovému, v případě užívání alkoholu k tzv. „kontrolovanému pití“? Heather a Robertson (2000) nabízejí ve své knize Problémové pití (Problem Drinking) přehled výzkumů, které podporují teorii o tom, že závislost není důsledkem vrozené fyzické abnormality a že bývalí „alkoholici“ mohou své pití kontrolovat. I z poznatků z výzkumů prováděných na dvojčatech vyplývá, že neexistuje dostatečná evidence, jež by podporovala teorii pre-existence fyzické abnormality jako základu pro rizikové nebo pro závislé pití alkoholu (Murray, Clifford a Gurling, 1988). Existuje i řada výzkumů, jejichž závěry naznačují, že problémoví uživatelé alkoholu se mohou naučit své pití kontrolovat. A to ať už se ze své „závislosti uzdravili“ přirozenou cestou, tj. bez odborné pomoci (Vaillant, 1983; Biernacki, 1986) nebo se naučili pít alkohol kontrolovaně po absolvování léčby (Cohen, Liebson, Faillace a Allen, 1971).


Teorii závislosti na užívání návykových látek jako naučeného chování, jež je determinováno fyzickou, ekonomickou, psychologickou a především sociální dostupností drog podporuje i zaznamenaný proces rychlé úzdravy amerických vojenských veteránů z Vietnamu ze závislosti na heroinu (Robins, 1974). V tomto případě je, patrně na největším vzorku uživatelů návykových látek, demonstrováno, že v důsledku zásadní změny sociálního prostředí, v němž se člověk pohybuje, může na jedné straně dojít k rozvoji závislého chování (přesazení z podmínek normálního života v USA do válečného prostředí ve Vietnamu s abnormální dostupností a sociální tolerancí vůči užívání heroinu) a naopak (abstinence od užívání heroinu jako zásadní podmínka pro umožnění návratu válečných veteránů z Vietnamu zpět do podmínek normálního života ve vlasti). Koneckonců i případy, kdy řada lidí se „závislostí na tabáku“ přestane ze dne na den kouřit bez jakékoli odborné pomoci, bez podpůrných prostředků a jenom proto, že pro takovou zásadní změnu životního stylu mají významnou motivaci (byť je to často jejich špatný zdravotní stav) podporují spíše teorii závislosti jako naučeného chování než jako nemoci. Harm reduction a úroveň vlivu Koncept harm reduction se historicky vyvinul ve vztahu k užívání zakázaných drog, přesto se s přístupy, jež se zaměřují na minimalizaci rizik spojených s určitými formami lidského chování, můžeme v každodenním životě setkat prakticky na každém kroku (Hunt, Ashton, Lenton, Mitcheson, Neolez a Stimson, 2003). Ať je to v oblastech, jako je cestování (bezpečnostní pásy aut, airbagy), práce (ochranné pomůcky), sport (různé typy chráničů pro sportovce), rekreace (opalovací krémy s různými stupni ochranných faktorů proti spálení) či při užívání alkoholu. Na rozdíl od přístupů snižování nabídky drog a snižování poptávky po nich se přístup




harm reduction nezbytně nezaměřuje na snižování počtu uživatelů návykových látek nebo na snižování užívání drog. Intervence se zaměřují na způsoby, jak jsou drogy užívány, respektive na snižování rizik s jejich užíváním spojeným, jež mohou potenciálně vést ke zdravotním nebo sociálním poškozením. Tím intervence harm reduction podporují méně rizikové chování u lidí, kteří alkohol a drogy užívají, a tak přispívají ke snižování možných nepříznivých dopadů užívání návykových látek nejenom na jejich uživatele, ale i na společnost. Harm reduction bývá často kritizován zastánci snižování nabídky (Národní protidrogová centrála, 2005) nebo snižování poptávky po drogách jako přístup, který užívání drog schvaluje či dokonce podporuje s tím, že se zaměřuje pouze na předcházení poškození v souvislosti s užíváním návykových látek a neusiluje o snížení užívání. To je ale způsobeno spíše nedorozuměním mezi zastánci jednotlivých přístupů – snižování nabídky, snižování poptávky a harm reduction – než v důsledku jejich konečných cílů. Všechny intervence v oblasti užívání návykových látek (nelegálních i legálních) totiž usilují o to předcházet poškozením, jež mohou jednotlivcům i společnosti v souvislosti s užíváním návykových látek nastat. Pro dosažení tohoto společného cíle však zastánci jednotlivých přístupů pouze používají jiné prostředky, jejichž výběr a aplikace jsou ovlivněny tím, jak jejich zastánci užívání návykových látek vnímají nebo jaký význam mu přisuzují (Stimson a Rhodes, 2001). Zastánci přístupu snižování nabídky návykových látek (prohibicionisté) tedy chtějí eliminovat poškození prostřednictvím eliminace nabídky a tím i užívání drog. Zastánci snižování poptávky po návykových látkách (redukcionisté) zase chtějí snižovat možná poškození prostřednictvím snížení užívání drog. A zastánci přístupu harm reduction chtějí snížit poškození prostřednictvím snížení rizik s užíváním návykových látek spojených nebo z něj plynoucích.


Opatření a intervence, jejichž cílem je ovlivňovat lidské chování ve vztahu k užívání návykových látek, se liší nejenom co do jejich filozofie a primárních cílů (snižování nabídky, snižování poptávky, snižování rizik), ale i co do úrovní vlivu, na nichž jsou realizovány. Úrovně vlivu jsou tři (Rhodes, 1996) – strukturální, komunitní a individuální – a jsou blíže popsány v tab. 1. Intervence v optimálním případě spolupůsobí na dvou nebo třech úrovních. Příklady konkrétních intervencí harm reduction ve vztahu k užívání alkoholu na jednotlivých úrovních vlivu uvádí tab. 2. Shrnutí Přes své nesporné přednosti v historii vnímání uživatelů návykových látek většinovou společností a v rozvoji služeb pro uživatele byl koncept závislosti jako nemoci překonán. Pro odbornou praxi tak nastal čas posunout se k vědeckému, empiricky podloženému paradigmatu problémového pití jako naučeného chování, jež implikuje nové cíle a přístupy při práci s uživateli alkoholu. Legitimním a realistickým cílem práce s problémovými uživateli alkoholu už tak – samozřejmě s ohledem na jejich individuální situaci a podmínky – nemusí být „jenom“ totální a celoživotní abstinence od alkoholu, ale i intervence s cílem změnit rizikové formy pití alkoholu, jež mohou vést k poškozením, na kontrolované nebo umírněné pití. V tomto ohledu některé anglosaské prameny uvádějí maximální množství jednotek alkoholu, které ještě lze vnímat jako relativně mírné. Podle nich by spotřeba alkoholu neměla během jednoho dne překročit 4 jednotky u žen a 6 jednotek u mužů, přičemž současně by týdenní množství zkonzumovaného alkoholu nemělo překročit 14 jednotek u žen a 21 u mužů (Babor a Higgins-Biddle, 2003). Jednotka alkoholu vychází z tzv. standardního nápoje, což je jeden z následujících - 330 ml piva nebo 40 ml destilátu (40 % alkoholu) nebo 140 ml vína (12 %) či 90 ml sherry

279 12/8/05 10:44:51 PM

(18 %) nebo 70 ml likéru nebo aperitivu (25 % alkoholu). To ale v žádném případě neznamená, že člověk takové množství alkoholu během jednoho dne nebo týdne vypít musí. Navzdory přetrvávajícím představám, přesvědčením či kritikám sleduje přístup harm reduction (minimalizace rizik) stejně jako přístupy snižování nabídky drog a snižování poptávky po nich stejný konečný cíl. Tím je snaha před-

cházet poškozením, jež mohou jednotlivcům i společnosti v souvislosti s užíváním návykových látek nastat. Opatření a intervence, jejichž cílem je ovlivňovat lidské chování ve vztahu k užívání návykových látek, se liší nejenom co do jejich filozofie a primárních cílů (snižování nabídky, snižování poptávky, snižování rizik), ale i co do úrovní vlivu – strukturální, komunitní a individuální – na nichž jsou realizovány. To je popsáno v tab. 1 a 2.

Tabulka1. – Různé úrovně vlivu Úroveň vlivu

Strukturální (makro) úroveň

Komunitní (mezzo) úroveň

Individuální (mikro) úroveň

Charakteristika

Lidské chování je ovlivňováno širší „politikou“ - legislativním a strukturálním kontextem.

Chování je ovlivněno názory a jednáním sociální skupiny, k níž člověk patří (nebo by patřit chtěl), a sociálním kontextem, v němž členové skupiny žijí, a jak se ve vztahu k užívání návykových látek chovají.

Chování je ovlivňováno povědomím a názory jednotlivců o rizicích spojených se specifickými formami chování stejně jako jejich individuálními záměry, motivacemi a schopnostmi.

Zaměření intervencí

Zaměřují se na ovlivňování chování na makro úrovni – prostřednictvím zákonů, politik a alokací finančních zdrojů s cílem zapůsobit na chování celé populace nebo jejích segmentů.

Intervence se na této úrovni zaměřují na sociální kontext, v němž jsou návykové látky užívány, a na sociální normy konkrétních sociálních skupin.

Intervence se zaměřují na jednotlivé typy drog nebo na potenciálního (aktuálního) uživatele návykových látek s cílem změnit jeho chování.

Tabulka 2. – Různé typy intervencí harm reduction (minimalizace rizik) ve vztahu k užívání alkoholu na různých úrovních vlivu Úroveň vlivu

Strukturální (makro) úroveň

Komunitní (mezzo) úroveň

Individuální (mikro) úroveň

Charakteristika

Zákony a politika snižující nepříznivé důsledky užívání alkoholu

Intervence se zaměřují na sociální kontext, v němž je alkohol užíván

Intervence se zaměřují na změnu norem jednotlivců ve vztahu k užívání alkoholu

Intervence

• Kontrola kvality výrobků (povolený obsah alkoholu s uvedením na obalu)

• Kontrola dodržování omezení prodeje (věková hranice, otevírací doba)

• Zákony regulující podmínky pro místa, kde je alkohol prodáván

• Výcvik personálu restaurací (nenalévat podnapilým, první pomoc)

• Krátké intervence - poradenství o „bezpečné“ úrovni konzumace (max. množství alkoholu během 1 dne a 1 týdne)

• Zákon regulující podmínky, komu lze alkoholické nápoje prodávat (od 18 let)

• Zábavné zóny tolerance – snižování rizik rušení nočního klidu

• Zákon zakazující řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholu

• Zlepšení prostředí - design klubů a barů, jež minimalizují riziko úrazů v důsledku pití alkoholu

• Zákaz pití alkoholu na pracovištích

• Poradenství PROMILE – SMS informace o přibližném obsahu alkoholu v krvi po určité době po pití alkoholu pro řidiče

• Bezpečnější sklenice – např. sklenice z nerozbitného skla v restauracích


• Poradenství pro specifické cílové skupiny (např. těhotné ženy)




Klíčové momenty léčby: vlastní příběh lékaře – exusera Andrej Šebeš (PL Červený Dvůr) Vážení přátelé! Dovolte, abych se vám představil a pověděl vám něco o sobě, o své osobní i profesionální kariéře, abych vám vyprávěl vlastní příběh, vlastní kariéru lékaře – toxikomana – exusera, který se ze své závislosti léčil v PL Červený Dvůr. Se svou závislostí se netajím, hovořil jsem o ní na různých, i celkem velkých fórech, většinou však v rámci různých programů svého mateřského pracoviště, ještě nikdy na extramurálním odborném fóru. Jmenuji se Andrej Šebeš, je mi 52 let, pocházím z Prahy a už osmým rokem pracuji jako zástupce primáře a vedoucí lékař detoxu v Psychiatrické léčebně Červený Dvůr. Naši léčebnu vám asi nijak zvlášť představovat nemusím, prezentujeme ji i tady na konferenci na posterech. Abych se vrátil k příběhu – před 28 lety (v r. 1977) jsem absolvoval pražskou lékařskou fakultu a pak jsem se na určitou dobu vydal na vědeckou dráhu (aspiranturu) v oboru normální a patologické fyziologie, na jejímž konci jsem dosáhl i vědecké hodnosti. U vědecké kariéry jsem ale nezůstal a nastoupil jsem jako lékař na plicní a později na interní kliniku, tam jsem působil jako internista ( a to lékař i učitel – asistent) a měl jsem tam, myslím, i dost dobré postavení. Nakonec jsem působil jako interní ordinář na ORL klinice na Karlově náměstí. Když si vzpomínám hodně „dozadu“, měl jsem už před mnoha lety, v období své aspi-


rantury, určité, postupně rostoucí problémy s alkoholem, které by byly nepochybně vyústily do závislosti. Ale potom, tuším že v r. 1984, to je už hodně dlouho, zasáhla náhoda ve smyslu nemoci, která mě postihla, a sice virové hepatitidy B, a já jsem ze dne na den alkohol přestal pít a od té doby jsem se ho nedotkl. Naivně jsem sám sebe tehdy chválil, jak jsem vnitřně silný, jak jsem se s alkoholem nekompromisně vypořádal. Ale byl to jen velký klam. Alkohol jsem postupně nahradil psychoaktivními léky, hlavně kodeinovými a efedrinovými preparáty, ke kterým jsem měl (jako lékař) mimořádně snadný přístup. Takže žádné složité shánění peněz, kontaktů a zdrojů, stačilo si vypisovat recepty – musím konstatovat, že lékařská pospolitost byla a asi dosud je v tomto ohledu značně tolerantní a zaslepená, zatím málokterý doktor pomýšlí na to, že by jeho kolega mohl být případně závislý na nealkoholových návykových látkách nebo to prostě nechce vidět. A týká se to bohužel i „klasických“ psychiatrů, se kterými, coby konsiliáři u mých pacientů, jsem v té době měl častý kontakt. Přestože jsem postupně zvyšoval denní dávky svých oblíbených léků, jako byl Alnagon, Codein, Korylan, Kodynal, Efedrin a jiné, mohu říct, že jsem si prakticky 10 let nalhával, že mám (typicky) „všechno pod kontrolou“, že s tím mohu kdykoliv přestat, že na těch lécích, a byla jich kvanta, nejsem závislý. Konflikty, které z mé závislosti vyplynuly na pracovišti, ale nebyly vůbec nějak četné a nebyly spojeny s mým pracovním selháváním, spíše ale se změnami mé osobnosti vyvolanými dlouhodobým užíváním návykových léků. Postupně jsem se stal podezřívavým, uzavřeným, nespolečenským, stranil jsem se jakýchkoliv mimopracovních kontaktů se svými kolegy. Období mimořádné agitovanosti a výrazné euforie se střídala s obdobími naprostého a zničujícího útlumu, vyčerpání a odmítání, která se mi ještě jakžtakž dařilo nasměrovávat na víkendy, které jsem vždy

281 12/8/05 10:44:52 PM

celé proležel. Toho, čeho si dostatečně nevšímali nebo nechtěli všímat mí kolegové, si tím více všímala moje rodina, tu se mi ale dařilo velmi dlouho celkem úspěšně obelhávat. Zhruba před 10 lety má toxikomanská kariéra nakonec vyústila do toho, že jsem přestal kvalitně zvládat své pracovní povinnosti (ty mimopracovní jsem nezvládal už déle a moje rodina to dobře viděla, jen já sám jsem si to nepřiznával). Tehdy jsem se začal utíkat do častých pracovních neschopností a právě v těchto obdobích nečinnosti začaly (kromě depresí) dost kruté výčitky svědomí, které mě nakonec (po dlouhých měsících) dovedly k tomu, že jsem si konečně začal aspoň trochu připouštět, že jsem závislý, že jsem toxikoman. Opakovaně (a vždycky neúspěšně) jsem se pokoušel abstinovat, ale mé problémy mě nakonec už natolik pohltily, že jsem – ač zatím ne nuceně, ale i to by byla jen otázka času – že jsem tedy odešel z velmi dobrého ordinářského místa na prestižní pražské klinice a přednostovi kliniky, se kterým jsem se léta blízce znal a který by se mi určitě snažil pomoci, jsem se s ničím nesvěřil. Jediným člověkem, kterému jsem se nakonec svěřil, byla má žena, která po celou dobu mou kariéru pozorovala, a to kariéru jak profesionální, tak zejména osobní – toxikomanskou. Manželka mě zavedla za mým kolegou ze studií, ambulantním „klasickým“ psychiatrem, ke kterému jsem pravidelně docházel, a ten mě celý dlouhý rok léčil, a to slovem a opět léky, i když jinými, než byly ty mé „oblíbené“. Celé tohle roční ambulantní léčení, kdy jsem nepracoval a vlastně se nechal vydržovat, skončilo mohutným relapsem, spíš mohutnou recidivou, a já jsem – díky nátlaku své ženy, ale i blízkého kamaráda i kolegy psychiatra – nedobrovolně, i když formálně dobrovolně, skončil na detoxu na psychiatrické klinice. To roční období ambulantního docházení k psychiatrovi, které neslavně skonči-


lo, je pro mě prvním klíčovým momentem mé léčby a závažným mementem při mém nynějším působení: pouhá ambulantní léčba rozvinutých závislostí nebývá úspěšná (jsou samozřejmě i výjimky) a neúspěšnost si dříve než sám pacient uvědomí jeho nejbližší okolí ( tzn. hlavně rodina), ale i ambulantní lékař, kteří nakonec závislého doslova „přitlačí“ k léčbě ústavní. Mně na pražské psychiatrické klinice doporučili, abych to zkusil, jak říkali, „tam na jihu“ v Červeném Dvoře. Přiznávám, že jsem do té doby o této léčebně nic nevěděl, dokonce ani to, že vůbec existuje. Tak jsem se nakonec v půlce března l997 (po dvanáctileté toxikomanské kariéře) ocitl v Červeném Dvoře jako pacient, plný obav, co se mnou bude, co mě tu vůbec čeká, jak to tady zvládnu a hlavně jak dlouho tady budu muset být. Nakonec jsem tu jako pacient strávil skoro pět měsíců. Zvykl jsem si poměrně brzy, přizpůsobit se léčebnému režimu, a to včetně rozcviček, nástupů, rajónů, služeb, pracovní terapie, ranních odběrů močí atd. atd. mi nedělalo problémy. Co mi ale dělalo potíže po většinu doby léčby, to bylo vystupování na komunitě i ve skupinách, hlavně svěřovat se ostatním. Ani do podrobného mnohastránkového životopisu, který v úvodu terapie každý vypracovává, jsem o sobě nenapsal všechno, i v něm jsem se dělal hezčím pro okolí, ani v něm jsem nepřiznal svůj debakl. Takže druhým klíčovým momentem mé léčby byl den, vlastně okamžik, kdy jsem na jedné skupině před ostatními konečně přiznal, že jsem doslova v životním průšvihu. To přiznání pro mě tehdy nebylo lehké, protože jsem to vlastně poprvé naplno přiznal i sám sobě. S odstupem času, a je to už víc než 8 let, si čím dál tím víc myslím, že to je asi kruciální, rozhodující moment léčby – přiznat si




životní debakl, přestat si stále něco nalhávat a začít s tím vším skutečně něco dělat. Takže tady začíná můj odraz od(e) dna, do této doby pro mě byl pobyt v léčebně pouhý pobyt, od této chvíle vlastně začala skutečná léčba. Další průběh této léčby se určitě nijak významně nelišil od léčeb ostatních pacientů, pronikl jsem samozřejmě prakticky do všech tajů a zákoutí pacientského života, vystřídal jsem různé funkce v pacientské samosprávě, včetně funkce důvěrníka skupiny a předsedy komunity, a myslím si, že znám dost dobře život v léčebně, a to i ten „druhý život léčebny“, když terapeuti odejdou domů a pacienti se více či méně úspěšně snaží manipulovat se sestrami. Když jsem na začátku srpna před osmi lety ukončil léčbu, přijal jsem velmi rád nabídku, abych v léčebně (od l. září) pracoval jako lékař. Bral jsem to zpočátku jako poměrně výhodnou přestupní stanici – žil jsem a pracoval v chráněném prostředí a dělal jsem si plány, že si po určité době zařídím interní ambulanci v Praze (moje původní specializace je interna, mám i licenci komory). Ale u těchto plánů jen zůstalo, ta práce v léčebně mě tak zaujala a začala bavit, a to hodně bavit, že jsem tady v Červeném Dvoře nakonec trvale zakotvil a pracuji tu už osmým rokem. A to je vlastně třetí klíčový moment mé léčby a vlastně i mého života: je to ta chvíle, kdy mě po dlouhých letech zase začalo bavit chodit do práce a plně žít, tak jako kdysi dříve, než jsem podlehl závislosti.


283 12/8/05 10:44:53 PM

Abstrakta česká - ústní sdělení


12/8/05 10:44:53 PM


12/8/05 10:44:53 PM

Systém prevence v komunitě Babická, R. Centrum komunitních aktivit, o.s. PrevCentrum Abstrakt: Pojem prevence označuje opatření učiněná předem, včasnou ochranu. Cílem primární prevence je zabránit kontaktu s návykovou látkou, v případě prevence sekundární a terciární jde o ochranu před následky působenými návykovou látkou. Primární prevence tvoří jeden ze základních pilířů protidrogové politiky a dělí se na specifickou, zaměřenou na ovlivnění postojů k návykovým látkám, resp. chování ve smyslu odmítnutí drogy, a nespecifickou, která zahrnuje tzv. pozitivní alternativy, jako jsou volnočasové aktivity, sportovní a kulturní programy. Významnou roli v primární protidrogové prevenci má místní společenství. Konkrétními cíli prevence v komunitě je aktivizovat potenciál a schopnosti komunity podporovat zdravý životní styl, vytvářet specifické programy pro osoby v rizikových situacích, poskytovat objektivní informace o sociálně nežádoucích jevech a aktivitách zaměřených na jejich prevenci, podporovat a budovat kvalitní spolupráci a vytvářet takové podmínky, které spolupráci institucí na různé úrovni umožňují. Cílová skupina se dělí na primární, jejímuž rizikovému chování chceme předejít, a sekundární, jejíž vliv na první jmenovanou je třeba podpořit a využít. Vlastní realizace komunitního projektu se skládá z následujících fází: mapování potřeb, síťování, plánování, vlastní realizace a vyhodnocení. Klíčová slova: primární prevence – návykové látky – sociálně nežádoucí jevy – komunita – cílová skupina – komunitní projekt.

Význam programu specifické primární prevence sociálně nežá286 Adiktologie 2-2005 suplementum.indd 286

doucích jevů pro rizikové skupiny dětí a mládeže (třídní skupiny) Černý, M. Centrum primární prevence, o.s. PrevCentrum Abstrakt : Program specifické primární prevence sociálně nežádoucích jevů pro rizikové skupiny dětí a mládeže je určen pro třídy, které jsou více než ostatní ohroženy např. vznikem šikany, drogové závislosti atd. Jedná se o kontinuální cílený program určený 5.-9. ročníkům základních škol a zahrnuje 3-5 setkání se třídou v intervalech 2-3 týdnů. Program realizuje Centrum primární prevence od roku 2003. V loňském roce prošlo tímto programem čtyřicet tříd. Cílem programu je přispět k rozvoji systému třídního kolektivu především posilováním pozitivního sociálního klimatu ve třídě, rozvíjením sociálních dovedností žáků, mediací při řešení konfliktů. Program se tímto stává součástí procesu utváření norem a hodnot v třídních kolektivech, které jsou pro děti významným socializačním prvkem. Přednáška bude zaměřená na konkrétní zkušenosti z realizace programu. Klíčová slova: primární prevence – rizikové skupiny dětí a mládeže – návykové látky – sociálně nežádoucí jevy.

Spiritualita a zdraví při léčbě závislostí Doležalová, P. Středočeský kraj Abstrakt : Spiritualitu lze chápat jako individuální rozměr lidských potřeb, jako cestu k osobním hodnotám, spokojenosti, moudrosti a smyslu života. Religiozita jako fenomén společenství věřících se v současnosti stává více věcí soukromou a spiritualita může být s religiozitou úzce provázána. S novými trendy je pojem




spirituality vnímán jako nábožensky neutrální. Rozvoj spirituality má příznivý vliv na zdraví a významně ovlivňuje kvalitu života. Pozitivní vliv přirozeného duchovního růstu člověka se odráží v jeho vyrovnávání se s těžkostmi. Psychoterapie zaměřená na rozvoj spirituality může ovlivnit proces vnitřních změn struktury osobnosti. Při léčbě alkoholových závislostí používají Anonymní alkoholici „Dvanáct kroků“ a „Dvanáct tradic“ jako účinný program, který vychází z klasického křesťanství. Terapeuti by neměli podceňovat intervenci ve spirituálních tématech, protože spiritualita a religiozita jsou velkým tématem v individuální i skupinové terapii. Spiritualita hraje důležitou roli při léčbě závislostí. Terapeutické intervence musí respektovat víru klienta a musí být velmi citlivé k spirituálním potřebám klienta. Klíčová slova: spiritualita – religiozita – zdraví – kvalita života – 12 kroků AA – terapeutické intervence.

Neurobiologie alkoholové závislosti Dvořáček, J. Psychiatrická léčebna Červený Dvůr Abstrakt : Neurobiologický model závislosti na alkoholu je moderní medicínský pohled na alkoholovou závislost. Omezuje se pouze na vztah mozku a alkoholu, případně na projevy tohoto vztahu na úrovni chování. Problém závislosti tak redukuje a odhlíží od dalších aspektů biologických, ale hlavně sociálních a psychologických. Jednotlivé vlastnosti neurobiologického modelu alkoholové závislosti vyplývají nejen z vlastního vztahu mozku a alkoholu, ale také z některých zvláštních vlastností uspořádání a funkce mozkových sítí a z vlastností systému odměny obecných pro všechny návykové látky. Mezi tyto podstatné vlastnosti organizace a funkce mozku patří zejména: komplikované propojení neuronů do podoby sítí,


paralelní zapojení a řešení problému několika částmi sítě současně a mimořádná adaptabilita a plasticita sítí. Závislost na alkoholu má některé společné znaky s obecným neurobiologickým modelem závislosti – drogy působí na systém odměny s klíčovými strukturami nucleu accumbens (NAcc) a ventrální tegmentální arey (VTA), základní funkční triádou tohoto systému je dendritický trn GABA-neuronu v NAcc, zakončení dopaminergního neuronu z VTA a glutamátergní zakončení z hippokampu a z prefrontálního kortexu, systém odměny je funkčně spojen se systémy dalšími – tato propojenost má praktické důsledky v chování závislého, drogy působí změny v informační kaskádě neuronu a v genové expresi, mozkové sítě se v důsledku působení drog mění konkrétním směrem a mění se tak i chování závislého. Zvláštností alkoholu je nepřímé ovlivnění popsaného systému odměny – alkohol působí primárně stimulaci GABA-A receptorů zejména v centrálním jádru amygdaly. Efekt na GABA-A receptory souvisí i s praktickými aspekty cross-tolerance se sedativy. Další zvláštností je i působení na NMDAglutamátové receptory a některé nespecifické buněčné efekty jako např. ovlivnění fluidity buněčných membrán. Neurobiologický model alkoholové závislosti může tak implikovat některé hypotetické důsledky pro terapii. Současně má ale neurobiologické uvažování několik kritických momentů. Klíčová slova: neurobiologie závislosti – alkohol – systém odměny – nucleus accumbens – ventrální tegmentální area – terapie závislostí.

Alkohol, spiritualita a psychoterapie závislostí Frouzová, M. Institut pro výzkum rodiny Abstrakt : Autorka se zabývá jednak druhy psychických krizí, jednak procesem a fázemi spi-

287 12/8/05 10:44:54 PM

rituálního růstu a vhodnými i méně vhodnými formami jeho naplňování v současné společnosti. Uvažuje o podobnosti některých spirituálních cest s určitými psychoterapeutickými modely léčby závislostí a poukazuje na možnosti využít lépe tuto dimenzi v naší praxi individuální i komunitní terapie. Zabývá se duchovními předpoklady psychoterapeuta v souvislosti s životními styly. Osvětluje spiritualitu v supervizním procesu. Klíčová slova: spiritualita – psychoterapie – závislosti – alkohol.

Potřeby příslušníků národnostních menšin a přistěhovalců v oblasti drogových služeb na území hl. m. Prahy Gabrhelík, R.1, Vacek, J.2, Miovská, L.3, Miovský, M.4 1 Psychologický ústav AV ČR / FSS MU, Brno; 2Katedra psychologie FF UP Olomouc, 3 Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 4Psychologický ústav AV ČR Abstrakt : V roce 2004 zadal Magistrát hl. m. Prahy zpracování výzkumné studie zaměřené na analýzu potřeb příslušníků etnických minorit užívajících návykové látky. Po metodologické stránce studie navázala na zkušenosti s aplikací metodiky Rapid Assessment and Response (RAR). Celkem se do studie zapojilo 27 uživatelů drog, reprezentantů osmi národností (12 Romů, 5 Gruzínců, 3 Slováci, 2 Rusové, 2 Ukrajinci, a 1 Bělorus, 1 Ital a 1 rusky mluvící uživatel „muslimsko–kavkazské“ národnosti) a 14 pracovníků nízkoprahových služeb (včetně několika tzv. klíčových informátorů). Cílem příspěvku je poukázat na možné rozdíly mezi tím, jaké jsou představy pracovníků nízkoprahových zařízení o poskytování služeb uživatelům drog z řad národ-


nostních menšin a jaké jsou skutečné, reálné potřeby a očekávání těchto klientů. Začít vnímat rozdíly uvnitř cílové skupiny – rizikových uživatelů drog – je významným předpokladem pro zvýšení efektivity služeb a využívání finančních prostředků. Klíčová slova: etnické minority – problémový uživatel drog – nízkoprahové služby – terénní program – Rapid Assessment and Response.

Ambulantní léčba uživatelů legálních drog Hampl, K. AT pro prevenci a léčbu závislostí NsP Mělník Abstrakt : Ještě v roce 2003 existovalo v ČR více než 160 ordinací AT pro prevenci a léčbu závislostí, které se kromě jiného zabývaly i řešením problematiky všech legálních drog: alkoholu, tabáku, návykových léků, inhalačních drog a dalších látek. Nejužívanější legální drogou je alkohol, ale zájem o pacienty s problematikou abúzu alkoholu za poslední léta značně poklesl. V roce 1990 bylo v péči ordinací AT 105.588 pacientů, v roce 2003 již jen 25.012. V ordinaci AT je každému pacientovi odebrána osobní a objektivní anamnéza a je klinicky vyšetřen. Klinické vyšetření je doplněno základním vyšetřením biochemickým, hematologickým a serologickým. Po stanovení diagnózy je pro pacienta navržena léčba a její případné alternativy: ambulantní detoxifikace, substituční léčba, specifická léčba závislosti a léčba psychických a somatických komplikací. Součástí léčby je i individuální, partnerská, rodinná nebo skupinová psychoterapie. Klíčová slova: AT ambulance – legální drogy – diagnostika a terapie.




Návykové látky v Armádě České republiky Holub, M. Ústřední vojenská nemocnice , Psychiatrické oddělení Abstrakt : Příspěvek se zabývá analýzou souboru vojáků z povolání a základní služby hospitalizovaných na psychiatrickém oddělení ÚVN Praha v letech 2002–2004 pro diagnózu zneužívání drog a alkoholu. Výsledky: 30 % ze souboru všech vojáků základní služby bylo hospitalizováno pro zneužívání drog nebo alkoholu. Věkový průměr v souboru VZS byl 21 let. Alkohol nebo drogy byly užívány průměrně 6 let. Průměrný věk začátku zneužívání alkoholu nebo drog byl 15 let. 67 % bylo před vojnou nezaměstnaných, 49 % mělo základní vzdělání. 37 % ze souboru všech vojáků z povolání bylo hospitalizováno pro zneužívání alkoholu. Vojáci z povolání průměrně užívali alkohol 17 let, průměrný začátek užívání alkoholu byl u VZP 16 let a průměrný věk byl 33 let. 45 % z nich bylo středoškolsky vzdělaných ,30 % vyučených a 25 % vysokoškolsky vzdělaných. Klíčová slova: návykové látky – voják z povolání – voják základní služby – užívání.

Multidisciplinární přístup v léčbě závislosti na alkoholu Jeřábek, P. Psychiatrická léčebna, Bílá Voda u Javorníka Abstrakt : Komplexní léčbou závislosti na alkoholu se chápe institucionální síť zabývající se jednotlivými léčebnými aspekty a cíli (ovlivnění psychických a somatických komplikací včetně odvykacího stavu, cravingu, duálních diagnóz atd.). Při léčbě vlastní závislosti se žádá celková stabilizace stavu, získání produktivního náhledu, senzitizace k ethanolu, nácvik soci-


álních dovedností, přebírání zodpovědnosti. Autor dodává, že maximalistickým léčebným požadavkem je pochopení, jak alkohol funguje v životě klienta a co se vlastně řeší pitím. Biologické léčebné postupy mají často omezenou platnost. Jedinci užívají různá psychofarmaka, pak se hlásí k ústavní odvykací léčbě. Klinik zjišťuje typické osobnostní psychopatologické a fenomenologické jevy: problematické sebepojetí, interpersonální senzitivitu, pocit ohrožení ve vztazích, nízkou frustrační toleranci, neadaptivní obrany, labilitu a nepřiměřenost emocí. Tyto charakteristiky hrají klíčovou roli při recidivě. Jako základní úkol se jeví: naučit pacienta sebeakceptaci a empatii sama k sobě. Při terapeutické práci by měl být profesionál vybaven základními dovednostmi empatické a komunikační povahy a mělo by se hovořit o komprehenzivním a multidisciplinárním přístupu. Klíčová slova: komplexní léčba – komprehenzivní přístup – multidisciplinární tým.

Alkoholová závislost v ambulantním programu následné péče Joanidisová, L.; Hrouzek, P. Ambulantní program následné péče, CPPT, o.p.s, Plzeň Abstrakt : Příspěvek vychází z našich dosavadních zkušeností z práce s kombinovanou skupinou klientů s nealkoholovou a alkoholovou závislostí. Přes původní nastavení programů následné péče a doléčování, které bylo zaměřeno na práci s klienty s drogovou závislostí, jsme se setkávali se zájmem o doléčování ze strany klientů s alkoholovou závislostí. Byli jsme tedy postaveni před rozhodnutí, zda s touto skupinou v rámci doléčování procovat, či nikoli. Rozhodnutí včlenit do programu klienty se závislostí na alkoholu vytvořilo „základní přijímající atmosféru“, které připisujeme jednoznačný vliv na nárůst počtu klientů, kteří

289 12/8/05 10:44:55 PM

do programu vstupují a úspěšně ho dokončují. Fakt, že se ve skupině doléčovacího programu objevují klienti s alkoholovou závislostí, napomáhá otevírat prostor pro vytváření nových, širších pohledů na vznik a povahu závislosti jako takové. Může napomoci sejmout exkluzivitu drogové závislosti a umožnit znovunalezení a sdílení prožitků spojených s vlastním zraněním a bolestí, jejichž potlačení spoluutváří závislostní chování. Domníváme se, že jen za těchto podmínek je možné vytvořit funkční pracovní společenství pro možnou změnu směřující k resocializaci a úzdravě. Jako základního terapeutického prostředí využíváme kombinace individuální psychodynamicky orientované terapie a skupinové práce orientované na tady a teď. Pozorujeme, že klienti závislí na alkoholu využívají ve většině případů skupinovou terapii k otvírání témat pro individuální práci. Je pro ně obtížnější tato témata do skupin vracet. „Netestují“ sebe ve vztazích ve skupině, ale rovnou v realitě. Aby byla kombinovaná terapie (souběžná skupinová a individuální) úspěšná, předpokládáme, že musí splňovat následující základní podmínky – 1. funkční pracovní spojenectví (napříč celým týmem) – 2. přenos informací v týmu a doplňování skupinového přístupu v individuální práci s klientem. Téma k diskusi – tvrzení, že přítomnost problematiky abúzu alkoholu v procesu doléčování otevírá prostor pro širší uchopení a vytváření náhledu na vznik a povahu závislosti z individuální perspektivy klientů ambulantního programu následné péče a významným způsobem modifikuje dynamiku skupinové terapie. Klíčová slova: doléčování – alkoholová závislost – skupinová dynamika a dynamika terapeutického procesu.

Diskuze: Soumrak terénní práce na párty? Kandler, M.; Makovičková, M. Terénní program CPPT, o.p.s., Plzeň


Abstrakt : Přibližně rok trvá zastavení testování drogy extáze ze státních dotací. Testování extáze je považováno za efektivní metodu kontaktování uživatelů drog. Přesto se plzeňští terénní pracovníci rozhodli pokračovat v práci na tanečních akcích v Plzni a hledat alternativní metody práce s uživateli nejen tanečních drog. Omezené možnosti navazování kontaktů s klientů vedly ke změnám ve způsobech práce na taneční scéně. Klíčová slova: terénní program – testování extáze – kontaktní metoda.

Užívání legálních návykových látek studenty farmacie Kavalírová, A.; Višňovský, P. Katedra farmakologie a toxikologie, Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové Grantová podpora: výzkumný záměr MSM 111600004 Abstrakt : V akademických letech 2002/3–2004/5 byl sledován soubor 1032 studentů prvních a třetích ročníků Farmaceutické fakulty v Hradci Králové, Univerzity Karlovy v Praze. Pomocí anonymního dotazníku byla zjišťována zkušenost studentů s legálními a nelegálními návykovými látkami. Průměrný věk studentů byl 19,6 a 21,5 let (1. a 3. ročník). Procento žen bylo vyšší (83,3 %) než mužů. Zkušenost s užitím alkoholu má naprostá většina studentů (pouze 5,5 % abstinentů). Věk prvního kontaktu je průměrně 12,9 let (nejčastěji 15 let). Muži pijí nejvíce pivo (59,6 % častěji než 1x týdně), ženy preferují víno (22,7 % ho pije častěji než 1x týdně), tvrdý alkohol je mezi studenty nejméně oblíben (65,3 % ho pije výjimečně nebo nikdy). 36,4 % studentů přiznává opilost v posledním měsíci. 74,2 % studentů nekouří a 5,9 % kouří pravidelně. Průměrný počet cigaret vykouřených těmito pravidelnými kuřáky za týden je 61 (52




a 78 u studentů 1. a 3. ročníku). První cigaretu zkusili pravidelní kuřáci ve věku 13,9 let. Klíčová slova: alkohol – tabák – vysokoškolští studenti.

Závislost na tabáku Králíková, E. Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN, Centrum léčby závislosti na tabáku 1. LF UK a VFN, Praha Abstrakt: Podle MKN-10 je toto onemocnění samostatnou diagnózou, F 17. Protože závislost na tabáku začíná závislostí psycho-behaviorální či psycho-sociální, k níž se u většiny kuřáků časem připojí závislost na nikotinu, užívá současná medicína tento název (anglicky tobacco dependence) namísto dřívějšího např. „nikotinismu“. Také mluvíme o léčbě závislosti na tabáku namísto odvykání kouření. Letošní Světový den bez tabáku WHO (31. 5.) je zaměřen na roli zdravotníků v kontrole tabáku a při této příležitosti publikují české lékařské společnosti společná doporučení léčby závislosti na tabáku v květnovém čísle Časopisu lékařů českých. Právě o recentní léčbě této závislosti u nás bude toto sdělení. Klíčová slova: závislost na tabáku – léčba.

BESIP na cestě za zábavou – prevence řízení motorového vozidla pod vlivem drog Kubů, P. Občanské sdružení Sananim Abstrakt : Kampaň různými postupy upozorňuje cílovou skupinu potenciálních, začínajících a zkušených řidičů na často netušené souvislosti konzumace drog (zbytkový alkohol, extrémní riziko mikrospánku po noci strávené na drogách, zhoršené vidění, rozhodování a ko-


ordinace pohybů během i po skončení intoxikace často zneužívanými drogami) a jejich důsledky pro účastníky silničního provozu. Nabízí také možnost vyzkoušet si některé důsledky v simulátorech přímo na hromadných kulturních akcích během prázdnin 2005 a pozitivní identifikační model atraktivní především pro mládež a mladé dospělé. Klíčová slova: řízení pod vlivem drog – zbytkový alkohol – bezpečnost silničního provozu – identifikační model.

Tanec a drogy 2000 a 2003 - kontext konzumace drog ve skupině rekreačních uživatelů psychoaktivních látek Kubů, P. Občanské sdružení Sananim Abstrakt : Ve druhé polovině devadesátých let minulého století se v České republice objevil fenomén elektronické taneční hudby a s ním specifický způsob rekreačního užívání drog v prostředí tanečních párty. V letech 2000 a 2003 proběhla mezi příznivci elektronické taneční hudby dvě dotazníková šetření, jejichž cílem bylo zvýšit úroveň znalostí o rozsahu, způsobech a kontextu užívání drog na taneční scéně. Sdělení obsahuje výsledky z těch částí dotazníku Tanec a drogy 2003, které zjišťovaly údaje o souvislostech konzumace drog v oblastech netypických pro epidemiologické prevalenční studie. Pro organizace zabývající se drogovou prevencí budou přínosná především zjištění týkající se akceptovatelnosti a atraktivity jednotlivých drog a míra rizik, jež si v souvislosti s jejich užíváním respondenti připouštějí, postoje příznivců taneční hudby ke sledovaným drogám a jejich rizikům. Sledováno bylo i sexuální chování a chování za volantem ve vztahu ke konzumaci drog včetně alkoholu. I s ohledem na možná zkreslení způsobená metodou sběru dat se

291 12/8/05 10:44:55 PM

ukázalo, že dotazníkové šetření v prostředí párty a prostřednictvím Internetu je cenným zdrojem informací o užívání drog na taneční scéně, který výrazně napomáhá odhalit česká specifika celosvětového fenoménu. Klíčová slova: rekreační konzumace drog – taneční scéna – extáze – syntetické drogy – atraktivita – akceptovatelnost – rizika – postoje – harm reduction syntetických drog.

Intervenční a kontaktní metody spojené s testováním syntetických drog – fakta a mýty Kubů, P. Občanské sdružení Sananim Abstrakt : Protidrogová politika České republiky se během roku 2004 dostala v řešení problému zneužívání syntetických drog mládeží a mladými dospělými do paradoxní situace. Koncem roku bylo mezi prioritami protidrogové politiky na období 2005–2009 vyhlášeno, že bude věnována zvýšená pozornost předcházení a snižování užívání syntetických drog typu extáze. Paradoxem zůstává, že o půl roku dříve bylo zastaveno financování ze státního rozpočtu programů poskytujících intervenční a kontaktní metody spojené s testováním syntetických drog, často nesprávně označované jako pouhé testování extáze. Tyto programy přitom poskytují populaci ohrožené syntetickými drogami v současnosti jediné postupy založené na důkazech o pozitivním efektu v oblasti primární i sekundární prevence zneužívání těchto drog. Klíčová slova: protidrogová politika – syntetické drogy – intervenční a kontaktní metody – testování.

Závislost spojená s užíváním léků Kudrle, S.; Podlipný, J. Psychiatrická klinika FN, Plzeň


Abstrakt : Posuzování nebezpečnosti jednotlivých substancí a návykového chování se mění s časem. Teprve praxe obvykle ukáže nebezpečnost určité látky z hlediska rozvoje návykového užívání. V případě léků s psychotropním účinkem bývá často riziko návyku zamlžované nebo maskované. Reklamní kampaň dealerů léků zaměřuje pozornost k jedinečnosti léku a k efektivnosti potlačení symptomů – autoři citují nedostatečná varování z příbalových letáků rizikových léků. Na jedné straně vyzdvihujeme abstinenci od nelegálních drog jako bezpodmínečnou podmínku pro úzdravu ze závislosti, na druhé straně bezbřeze předepisujeme léky, jejichž až fatální návykovost je dnes zcela zřejmá a detoxifikace potenciálně riziková, dlouhá a komplikovaná. Autoři diskutují různé úrovně závislostí v souvislosti s léky: 1. vzájemná závislost farmaceutických firem, 2. závislost léčebných institucí na farmaceutických firmách, 3. závislost lékaře na bonusu z předepisované medikace, 4. závislost pacienta na lékaři, 5. závislost pacienta na léku, 6. závislost lékaře na pacientovi. Paradoxní je, že čím dokonaleji a čím magičtěji tyto léky působí, tím fatálnější důsledek závislosti vyvolávají. Přednáška není namířena proti lékům samotným, ale poukazuje na to, jak s léky zacházíme, jaká očekávání si kolem nich vytváříme, případně se na ně pak vymlouváme anebo se za ně schováváme. Lék – „medicína“ v původním pojetí byl prostředníkem ke kontaktu s kosmickou energií, s Bohem. V tomto sepětí se odehrával proces úzdravy. Dnes by toto pojetí bylo v lepším případě spojováno s placebo efek-




tem. Stáváme se bohužel obětí biologického redukcionismu a možná i nástrojů kontroly, které sami vytváříme. Kontrola spolu s mocí nad druhými je všudypřítomně akcentována a vede k rozvoji addiktivních vzorců ve společnosti. A tak nereflektovaný strach a touha po moci, po ovládnutí tohoto strachu na nejrůznějších úrovních, zůstávají nekonečným živným prostředím pro rozvoj závislosti. Klíčová slova: léková závislost – léková politika – systémová závislost.

Laboratorní průkaz abúzu legálních drog Kurcová, I. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lékařství a toxikologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Abstrakt : Laboratorní průkaz abúzu legálních drog Biochemické markery kouření tabáku (oxid uhelnatý, karbonylhemoglobin, thiokyanát, anabasin, anatabin, nikotin, kotinin) a jejich hodnocení z hlediska specifity, rychlosti eliminace a dostupnosti vyšetření. Možnosti stanovení etanolu, výběr vhodného biologického materiálu, spolehlivost používaných analytických metod. Kinetika etanolu, předběžný odhad hladin a interpretace naměřených koncentrací etanolu. Klíčová slova: biochemický marker – kouření – kotinin – alkohol – etanol.

Komunitní plánování služeb pro osoby ohrožené drogou Mach, J. Krajský úřad Ústeckého kraje Abstrakt : Komunitní plánování sociálních služeb (KP) je otevřený cyklický proces zjišťování potřeb


a hledání řešení odpovídajících místním podmínkám a potřebám lidí. KP přispívá k dosažení záměrů a cílů sdílených komunitou (politiky, odborníky, uživateli služeb a veřejností) a k provázání různých typů služeb. Účastníky procesu KP jsou zadavatelé (místní samospráva), poskytovatelé a uživatelé služeb, další zainteresované instituce a veřejnost. Po zrušení okresních úřadů chybí koordinace protidrogové politiky na místní úrovni. Role obcí v koordinaci protidrogové politiky není legislativně ošetřena. KP může být nástrojem pro koordinaci protidrogové politiky na místní úrovni. Oblast drogových služeb je pro KP připravena – existuje kvalitní sběr dat o drogové scéně a poskytovaných službách a služby tvoří ucelený systém. Přínosem je i zkušenost z plánování drogových služeb na státní a krajské úrovni. Limitující pro KP drogových služeb je politický a mediální obraz problematiky a zapojení uživatelů KP. Klíčová slova: komunitní plánování – koordinace protidrogové politiky – plánování rozvoje služeb.

Program pro ženy a matky s dětmi v Děčínském doléčovacím centru Majzlíková, J.; Peč, M. Děčínské doléčovací centrum, Centrum sociálních služeb Děčín Abstrakt : Děčínské doléčovací centrum (DDC) je odborné zařízení v oblasti koncepce následné péče drogových závislostí. DDC nabízí ambulantní program doléčování, chráněné bydlení a chráněnou práci. Cílová skupina: věk od 15 let (v chráněném bydlení od 18 let), absolventi léčby závislosti v psychiatrické léčebně, terapeutické komunitě, oddělení bezdrogové zóny ve věznici, matky s dětmi, ambulantní klienti, abstinující min. 3 měsíce, rodinní příslušníci, partneři. Ženy mohou využít nabídku tzv. žen-

293 12/8/05 10:44:56 PM

ských skupin vedených terapeutkou. Program pro matky s dětmi je specifický. Matky se spolupodílejí na vytvoření individuálního léčebného plánu. Účastní se skupinové terapie, individuálních pohovorů, volnočasových aktivit, programu mateřských center v Děčíně a částečně se také zapojují do chráněné práce (úklidové práce). Bylo by jistě žádoucí, aby se doléčovací centra zaměřila mimo jiné na služby, které nabízí pracovnice se specificky vydefinovanou rolí „ženské poradkyně“, zohlednila potřebu mít možnost se starat během programu o jejich děti, na služby orientované na specifické problémy žen – uživatelek drog a svépomocné programy – setkávání matek. Klíčová slova: následná péče – ženy a matky s dětmi – bývalé uživatelky drog – ženské skupiny.

Diskuze: Ideál terénní práce versus realita Makovičková, M.; Kandler, M. Terénní program CPPT, o.p.s., Plzeň Abstrakt : Tento příspěvek ukazuje dilema terénních pracovníků z Plzně. Jedním z cílů terénní práce s drogovými uživateli má být kontaktování problémových uživatelů, kteří nejsou navázáni v žádné instituci, a předávat je do kontaktních center, léčebných a jiných programů. Kritériem hodnocení terénního programu je hlavně počet klientů a počet vyměněných stříkaček. S předáním další instituci ztrácí terénní program klienta. Ohodnocením takto efektivní práce je kromě dobrého pocitu také ztráta potencionálního zdroje vyměněných injekčních setů. „Honba za čísly“ může svádět terénní pracovníky ke kontaktům s klienty, kteří jsou již navázáni do jiných programů. Nabízí se otázka, zda je hodnocení efektivity práce terénních programů „efektivní“ ? Klíčová slova: terénní program – kritéria hodnocení TP – efektivita práce.


Vplyv teórie nálepkovania na proces prijatia diagnózy u závislých Matejovská, I.; Mikitová, M. OLÚP Predná Hora Abstrakt : Proces prijatia diagnózy má v psychoterapii závislých dôležité miesto, prijatie prebieha individuálne, je to dynamický proces. Táto práca mapuje tento moment liečby závislých a hľadá determinanty, ktoré ovplyvňujú proces prijatia diagnózy. Nálepkovanie, labeling, je chápané ako nezdravé, negatívny pohľad spoločnosti na závislosť a závislých. Spoločnosť často nevníma závislosť ako chorobu, dominujú rôzne predsudky, mýty o dôvodoch pitia, o nadmernom pití. Prostredníctvom kvalitatívnej metodológie sa pokúšame zistiť postoje, pocity aktuálne liečených závislých a abstinujúcich závislých, ktoré sa týkajú prijatia vlastnej diagnózy, zmierenia sa s dôsledkami choroby, motivácie k doliečovaniu. Klíčová slova: teória nálepkovania – prijatie diagnózy – závislosť od alkoholu – abstinencia.

Substituční program Subutexem v o.s. Prev-Centrum Miláčková, M. Centrum poradenství pro mládež a rodiny, o.s. Prev-Centrum Abstrakt: Centrum poradenství pro mládež a rodiny o.s. Prev-Centrum nabízí svým klientům a jejich rodinám služby v rámci Substitučního programu Subutexem. Naše zařízení zajišťuje psychosociální složku programu, velmi úzce spolupracujeme s lékaři zajišťujícími složku medicínskou. Program je složen ze skupinové a individuální terapie a poradenství pro klienty, sociálního poradenství pro klienty a rodičovské skupiny pro rodiče a blízké. Během necelého roku fungování




Substitučního programu Subutexem v našem zařízení se program výrazně posunul ke krátkodobému vysokoprahovému substitučnímu programu s jasně definovaným cílem abstinence. V příspěvku jednak shrnu zkušenosti z roku fungování programu, jednak představím novou koncepci, která na základě těchto zkušeností vznikla a funguje od února 2005. Klíčová slova:

Situace v oblasti primární prevence užívání návykových látek z perspektivy školních metodiků prevence zapojených do výzkumné studie na Praze 6 Miovská, L.1, Miovský, M.2, Trapková, B.3, 1 Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 2Psychologický ústav Akademie věd ČR, 3o.s. Prev-Centrum Grantová podpora: GAČR č. 406/04/P250 Abstrakt: V rámci rozsáhlé kvaziexperimentální longitudinální výzkumné studie realizované na území Prahy 6 byla v letech 20042005 realizována substudie zaměřující se na školní metodiky prevence. Cílem této substudie je provést deskripci kontextu primárně–preventivních aktivit realizovaných na školách v experimentální a kontrolní skupině. Tato kvalitativní deskripce pomáhá při interpretaci výsledků samotného kvaziexperimentu. Prostřednictvím metody semistrukturovaného interview a následné kvalitativní analýzy jsou zmapovány jak specifické, tak nespecifické primárně–preventivní programy, v jejichž kontextu jsou nejvýrazněji sledovány ty, které se dotýkají užívání návykových látek. Z výsledku analýzy je zřejmé, že mezi některými školami existují v realizaci programů velmi propastné rozdíly a že původní kritéria pro zařazení škol do experimentální a kontrolní skupiny nejsou dostatečná a je třeba provést jejich revizi.


Klíčová slova: primární prevence – návykové látky – školní metodik prevence – kvalitativní analýza.

Poskytování ambulantní psychiatrické péče uživatelům drog v roce 2003 Miovská, L.; Coufalová, M.; Mravčík, V. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Abstrakt: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti provedlo v roce 2004 průzkum zaměřený na poskytování ambulantní psychiatrické péče uživatelům drog. Do studie se zapojilo celkem 220 zařízení, z nichž 23 neposkytuje svoje služby uživatelům drog. Samostatně byli analyzováni uživatelé alkoholu, tabáku a nelegálních drog a jim poskytované služby. Dále jsme se zaměřili na srovnání poskytované péče v jednotlivých krajích. Z průzkumu vyplynulo, že 130 psychiatrických ambulancí poskytuje svoje služby uživatelům alkoholu, 35 uživatelům tabáku a 71 uživatelům nelegálních drog. V roce 2003 se v těchto ambulancích léčilo celkem 43 927 uživatelů drog. Výsledky o počtu ambulancí a klientů jsou přibližně srovnatelné s evidencí ÚZIS, je ale nutné brát v úvahu to, že nemáme dostatek informací o kvalitě poskytované péče. Tyto psychiatrické ambulance běžně spolupracují s praktickými lékaři a psychiatrickými léčebnami, méně častá, až nedostatečná je spolupráce s nestátními neziskovými organizacemi. Klíčová slova: AT ordinace – ambulantní psychiatrická péče – uživatelé alkoholu – uživatelé tabáku – uživatelé nelegálních drog.

Etické normy adiktologické profese: k čemu a pro koho? Miovský, M. Psychologický ústav Akademie věd ČR

295 12/8/05 10:44:57 PM

Grantová podpora: GAČR č. 406/04/250 Abstrakt: Etické normy patří v posledních letech v ČR mezi stále frekventovanější pojmy. Diskuse však postupně také ukazuje, s jak výrazným neporozuměním je v odborných kruzích spojen jejich význam a smysl. Autor představuje některé základní koncepty, k nimž je možné adiktologické etické normy v současnosti i budoucnosti vztahovat, a současně na několika příkladech demonstruje, v čem lze nacházet jejich smysl a účel. V adiktologii se díky její mezioborové povaze střetává několik etických hledisek a hlavním cílem příspěvku je otevřít v odborné komunitě diskusi o potřebě jasné artikulace odpovídající formy etických pravidel pro výkon profese adiktologa a možných způsobech legitimizace a prosazování těchto pravidel. Klíčová slova: etika – etické normy – adiktologie – odborná společnost.

lýzy na aktivní účastníky dopravních nehod, tj. řidiče, chodce, cyklisty (celkem 397 případů) – bylo vyšetřeno na alkohol 394 případů, 40,1 % bylo pozitivních (průměrná hladina alkoholu v krvi byla 1,81 g/kg); na OPL 314 případů, 7,3 % bylo pozitivních; na alkohol a jiné OPL současně bylo pozitivních 7 případů, tj. 4,4 % ze 158 případů pozitivních na alkohol a 30,4 % z 23 případů pozitivních alespoň na jednu OPL. Po alkoholu byly nejčastějšími detekovanými drogami kanabinoidy, benzodiazepiny a stimulancia, zejména pervitin. Závěr: Práce potvrdila vysoký výskyt alkoholu mezi zemřelými při dopravních nehodách. Výskyt ostatních OPL je řádově nižší, avšak není zanedbatelný. Klíčová slova: drogy – alkohol – dopravní nehody – úmrtí – hladina alkoholu v krvi.

Tělesná cvičení a jóga v prevenci a léčbě závislosti Nešpor, K.; Prokeš, B. PL Bohnice

Drogy a dopravní nehody Mravčík, V.1, Zábranský, T.2, František Vorel3 1 Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 2Úřad vlády ČR; Ústav epidemiologie, hygieny a preventivního lékařství LF UP Olomouc; 3Soudnělékařské oddělení Nemocnice České Budějovice Abstrakt: Cíl: Zmapovat výskyt alkoholu a jiných omamných a psychotropních látek (OPL) mezi zemřelými účastníky dopravních nehod v ČR. Materiál a metodika: Soubor tvořili zemřelí při dopravních nehodách, kteří byli pitváni (a toxikologicky vyšetřeni) na odděleních soudních lékařství a soudní toxikologie v r. 2003. Výsledky: Soubor představoval 554 případů (79,4 % mužů a 20,6 % žen). Ve věkové skupině 20–34 let se nacházelo 35,5 % souboru. Po zúžení ana-


Abstrakt: Ideální prevence návykových nemocí je komplexní a zahrnuje nácvik sociálních dovedností, dovednosti rozhodování, práci s rodinou atd. Podobně komplexní, systematická a dlouhodobá by měla být i efektivní léčba. Tělesná cvičení a jóga jsou užitečnou součástí šířeji založených preventivních a léčebných programů. Na druhé straně ovšem vrcholový sport míru rizikových faktorů spíše zvyšuje. V této práci zmiňujeme praktické zkušenosti s využíváním jógy v rámci komplexního léčebného programu pro závislé na alkoholu, jiných látkách a patologické hráče. K výhodám jógy patří integrace tělesného cvičení a relaxace. Klíčová slova: jóga – cvičení – sport – návykové nemoci – prevence – léčba.




Genetika závislosti na alkoholu Novotný, M.; Gláslová, K.; Šerý, O.; Zvolský, P. Oddělení pro léčbu závislostí VFN, Praha Abstrakt: Rodinné, adopční a dvojčecí studie prováděné od šedesátých let minulého století prokázaly vliv dědičnosti na dispozici k závislosti na alkoholu. Jasný průkaz genetického přenosu byl popsán pouze u mužů alkoholiků. V posledních dvaceti letech se výzkum zaměřil na hledání genetických znaků, jejichž přítomnost v genotypu jedince by vedla k pravděpodobnějšímu rozvoji závislosti na alkoholu u sledovaného probanda. Závislost na alkoholu je v současné době chápána jako polygenní onemocnění, což znamená, že se nejedná o klasický mendelovský přenos znaků z rodičů na potomstvo, ale o společné působení několika genů. Zkoumají se polymorfismy kandidátních genů, kde se nejnadějnější výsledky objevují při studiu genů, které ovlivňují tzv. mozkový systém odměny – brain reward system. Klíčová slova: dědičnost – genetický přenos – polymorfismy kandidátních genů.

Nelegálne drogy – priestor pre terénnu prácu Páleníková, M.; Pavelová, Ľ. Katedra sociálnej práce a sociálnych vied, FSVaZ UKF v Nitre Abstrakt: Príspevok poukazuje na spojitosť medzi rastom užívateľov legálnych a nelegálnych drog, akceptáciu legálnych drog v našej spoločnosti. Sústreďuje pozornosť na nesprávne postoje verejnosti ku konzumu marihuany. Zaoberá sa sekundárnou prevenciou v práci s injekčnými užívateľmi drog a problematikou legislatívnych opatrení v tejto oblasti. Analyzuje súčasnú situáciu v terénnej sociál-


nej práci na Slovensku (harm reduction programy v SR, náčrt práce mimovládnych organizácií pracujúcich s injekčnými užívateľmi drog a centier pre liečbu drogových závislostí). Predpokladom znižovania rizík spojených s užívaním drog a ochrany verejného zdravia sa stáva posilňovanie programov zameraných na priamy kontakt s užívateľmi drog a rizikovými skupinami obyvateľstva v ich prirodzenom prostredí a v podmienkach lokálnych a národných špecifík. Klíčová slova: nelegálne drogy – terénna práca – zneužívanie drog – harm reduction.

Posouzení kvality drogových služeb ve Středočeském kraji Plaček, P.1, Steklý, P.2, Doležalová, P.3 1 K-centrum Nymburk, 2K-centrum Kolín, 3 Středočeský kraj Abstrakt: Projekt řešil problémy programů služeb v dosažení kritérií vnějšího zadání kvality podle Standardů pro zařízení a programy poskytující odborné služby problémovým uživatelům a závislým na návykových látkách. Posuzováno bylo osm zařízení ve Středočeském kraji, které poskytují programy nízkoprahové kontaktní práce a poradenství, případně doplňují svou činnost programy primární prevence. Účast vycházela z principu motivované dobrovolnosti. Projekt byl realizován pod A.N.O. – PhDr. J. Libra, PhDr. J. Broža. Cílem projektu bylo připravit zařízení na certifikační proces, sjednotit formální podklady a zobrazit kvalitu drogových programů ve SK na základě kritérií Standardů. Zařízení tak získala - Zpětnou vazbu o tom, jak jsou programy zobrazeny pomocí kritérií Standardů. - Pracovní nástroj (metodiku) i přímou zkušenost, které budou vodítkem pro posuzování kvality programů v budoucnosti.

297 12/8/05 10:44:58 PM

- Doporučení v různých formách naléhavosti, po jejichž realizaci bude organizace moci předstoupit před případný „ostrý“ vnější audit kvality. - Zpětnou vazbu o tom, do jaké míry odpovídají programy požadavkům specifických Standardů drogových služeb Klíčová slova: certifikace – standardy – motivovaná dobrovolnost.

Farmakoterapie závislostí na alkoholu Pokora, J. Psychiatrická léčebna v Brně-Černovicích Abstrakt: Článek přináší přehled dostupných možností farmakoterapie u závislostí na alkoholu. U odvykacího stavu jsou kromě clomethiazolu lékem volby benzodiazepiny, případně doplněné o atypická neuroleptika. Při léčení alkoholových psychóz postupujeme stejným způsobem jako u psychotických stavů obecně – ordinací neuroleptik. Z komorbidních onemocnění jsou nejčastěji cílem farmakoterapie afektivní poruchy, kde se nejlépe osvědčila antidepresiva ze skupiny selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu, u stavů úzkostně depresivních potom tianeptin. Anticravingový efekt SSRI antidepresiv prokázán nebyl. Nejšířeji používanou farmakologickou metodou používanou k léčení syndromu závislosti na alkoholu je bezesporu disulfiram. Efektivita nejnovější lékové skupiny – tzv. anticravingových léků, byla ověřena v mnoha dvojitě slepých placebem kontrolovaných studií. Jedná se především o naltrexon a acamprosat. Největší překážkou jejich většího rozšíření je v našich podmínkách především poměrně vysoká cena. Možnost využití dalších léků v této indikaci (jedná se především o antiepileptika poslední generace a některá antiemetika) je předmětem intenzivního výzkumu. Závěrem


autor zdůrazňuje, že i když moderní farmakoterapie může léčení závislosti na alkoholu usnadnit a zlepšit jeho výsledky, základem je a nejspíš i zůstane psychoterapie. Klíčová slova: farmakoterapie alkoholismu – léčení odvykacího stavu – komorbidita – anticravingové léky.

Alkohol v léčbě a v životě Preslová, I.; Huk, M. Denní stacionář o.s. SANANIM Abstrakt: Denní stacionář je primární zařízení pro léčbu uživatelů drog. Přestože uživatelé drog přichází do léčby především se svojí drogovou kariérou a vším, co s ní souvisí, ukazují se hlubší rodinné kořeny, jež mají často podobu alkoholu. Při analýze anamnestických údajů se ukazuje, že více než polovina těchto klientů uvádí v rodině škodlivé užívání alkoholu ze strany rodičů či prarodičů. Co se dá s touto informací dělat přímo v léčbě? Jak se rodinná zkušenost alkoholu promítá do životního příběhu jednotlivých generací a členů rodiny? Na příkladu jedné rodiny ukazujeme, že alkohol může hrát mnoho rolí, včetně role komunikačního prostředku. Vzdát se alkoholu pro některé členy i pro celou rodinu mnohdy znamená nepředstavitelný problém. Jde to vůbec? Klíčová slova: rodina – uživatel drog – alkohol – příběh.

Klíčové momenty léčby: vlastní příběh lékaře - exusera Šebeš, A. Psychiatrická léčebna Červený Dvůr Abstrakt: Ve svém příspěvku lékař – exuser s dvanáctiletou polymorfní závislostní kariérou probírá vývoj své závislosti, vlastní zkušenosti s neú-




spěšnou ambulantní terapií a následně průběh své ústavní odvykací léčby v Psychiatrické léčebně Červený Dvůr. Zaměřuje se klíčové momenty této terapie, její úspěšné završení a následné směřování a vyústění do role lékaře – terapeuta této léčebny, který v tomto oboru a na tomto místě působí již osm let. Klíčová slova: klíčové momenty léčby – lékař – exuser – polymorfní závislost – Psychiatrická léčebna Červený Dvůr.

Příslušníci národnostních menšin v pražských nízkoprahových službách z perspektivy pracovníků těchto služeb Vacek, J.1, Gabrhelík, R.2, Miovská, L.3, Miovský, M.4 1 Katedra psychologie FF UP Olomouc, 2Psychologický ústav AV ČR / FSS MU, Brno 3 Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 4Psychologický ústav AV ČR Abstrakt: V roce 2004 zadal Magistrát hl. m. Prahy výzkumnou studii, jejíž součástí byla analýza potřeb příslušníků etnických minorit užívajících návykové látky v regionu. Užité metody vycházely ze zkušeností s aplikací metodiky Rapid Assessment and Response v předchozích studiích. Vzhledem k charakteristikám zkoumaného souboru uživatelů drog (27 příslušníků osmi různých národností) a souvisejícím problémům (jazyková bariéra, relativně těžká dostupnost a nižší míra důvěry) bylo do studie zahrnuto dalších 14 klíčových informátorů. Jednalo se o účelově vybrané pracovníky nízkoprahových služeb, kteří jsou s příslušníky národnostních menšin v kontaktu. Mezi hlavní výsledky, které vyplynuly z rozhovorů s těmito pracovníky, patří klasifikace klientů z řad menšin v nízkoprahových službách, popis jejich zvláštností a doporučení pracovníků pro práci


s těmito menšinami (zejména s romskou komunitou uživatelů). Přestože jsou participanti z řad uživatelů se službami obecně spokojeni, stále existuje v nabídce prostor pro lepší zacílení, inovaci a diferenciaci služeb. Klíčová slova: etnické minority – problémový uživatel drog – nízkoprahové služby – terénní programy – Rapid Assessment and Response.

Promořenost virovou hepatitidou C mezi injekčními uživateli drog v ČR a rizikové faktory infekce – vězení jako hlavní riziko? Zábranský, T1, Mravčík, V2, Korčišová, B.2, Řehák, V.3 1 Ústav hygieny, epidemiologie a preventivního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Palackého, 2Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 3Hepatologická ambulance, Nuselská poliklinika Grantová podpora: Studie byla financována v rámci mezivládního PHARE Projektu ČR-Austria „Strengthening National Drug Policy“ a v rámci práce Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti, jak vyplývá z jeho statutu. Abstrakt: V letech 2002 a 2003 provedlo Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti reprezentativní studii na promoření virovou hepatitidou C (VHC) mezi injekčními uživateli drog zdržujícími se na území ČR v přímém či nepřímém kontaktu s K-centry či streetworkery. Sekundárním cílem studie bylo zjistit prediktory/rizikové faktory nákazy a vytvořit statistický model, který by kontroloval jejich vzájemné vlivy a byl použitelný pro praktickou prevenci virové hepatitidy C v této specifické populaci. Přítomnost protilátek na VHC vykazuje 34,97 % [95 % interval spolehlivosti: 31,56 – 38,32] z našeho vzorku injekčních uživatelů drog (495 M, 265 Ž). Z regresního modelu, kontrolující-

299 12/8/05 10:44:59 PM

ho na jiné možné klinické rizikové faktory, vyplývá, že vazba a/nebo výkon trestu v anamnéze uživatele zvyšuje jeho/její poměr šancí, že bude pozitivní na protilátky, 4,3krát. Jinými slovy: zatímco „průměrná“ nevězněná osoba má pravděpodobnost 17 %, že bude anti-VHC-pozitivní, vězněná osoba s jinak totožnými kontrolovanými charakteristikami bude pozitivní s pravděpodobností 54 %. Klíčová slova: injekční užívání drog – virová hepatitida C: seroprevalence – průřezová studie – rizikové faktory – statistika: modelování.

Kazuistika klienta programu indikované primární prevence v kontextu systému služeb Centra primární prevence Zákora, C. Centrum primární prevence, o.s. PrevCentrum Abstrakt: Indikovaná primární prevence je zaměřena přímo na jedince, u kterých jsou ve zvýšené míře přítomny rizikové faktory pro vznik závislosti a jiných sociálně nežádoucích jevů. Kazuistika sleduje na konkrétním příkladu provázanost všech tří systémů primární prevence, kde indikovaná primární prevence navazuje na předchozí stupně primární prevence. Klient, který je v tomto případě sledován, byl identifikován ve škole během programu všeobecné primární prevence, společně s kmenovou třídou prošel programem selektivní a následně byl zapojen do indikované primární prevence. Klíčová slova: všeobecná primární prevence – selektivní primární prevence – indikovaná primární prevence – rizikové skupiny dětí a mládeže – sociálně nežádoucí jevy – kazuistika.






301 12/8/05 10:44:59 PM

Abstrakta česká - pracovní dílny


12/8/05 10:45:00 PM


12/8/05 10:45:00 PM

Cesty necesty k lektorovi primární prevence Vrbová, A.; Čermáková, M. Středisko pro primární prevenci, CPPT, o.p.s., Plzeň Abstrakt: Workshop byl věnován tématu role a pozice lektora primární prevence. Zaměřili jsme se především na dva nejčastější modely realizace primární prevence, na model profesionální preventista (preventista, který realizuje primární prevenci na hlavní pracovní poměr) a lektor – student (externí lektor, nejčastěji student vysoké školy, který realizuje primární prevenci na dohodu o provedení práce při studiu na VŠ). Formou skupinové práce jsme hledali slabá a silná místa těchto modelů. Zabývali jsme se jejich přístupem k primární prevenci, a to v následujících oblastech: vzdělání, postavení (pozice) v pracovním týmu, časové možnosti, osobní přístup k PP, komunikace – děti, pedagogové ZŠ, organizace, management vedení, ekonomické hledisko. Během semináře jsme společně nahlédli na vývoj primární prevence, dovednosti a schopnosti lektora primární prevence. Jedním z cílů workshopu bylo poukázat i na vývoj v oblasti dlouhodobé všeobecné primární prevence. Klíčová slova: lektor primární prevence – model – profesionální preventista – model – lektor student – dovednosti a schopnosti lektora primární prevence.



Abstrakta česká - pracovní dílny



305 12/8/05 10:45:00 PM

Abstrakta česká - vývěsková sděle


12/8/05 10:45:00 PM

lení


12/8/05 10:45:00 PM

Průběžné výsledky sledování efektivity léčby v LNN Nechanice

Klíčová slova: CPPT Plzeň – prezentace – jednotlivé programy.

Čížek, J.; Martinek, C.; Tibenská, A.; Slavíková, J. Psychiatrická klinika LF UK a FN v Hradci Králové; Léčebna návykových nemocí v Nechanicích Abstrakt: Sdělení přináší průběžné výsledky sledování efektivity střednědobé odvykací léčby v léčebně návykových nemocí v Nechanicích, která je umístěna do objektu bývalé městské nemocnice, vzdálené 16 km od Hradce Králové (směr Nový Bydžov). Provoz byl zahájen v roce 1996, v současné době disponuje 56 lůžky (ve dvou stanicích) pro dobrovolnou odvykací léčbu mužů i žen závislých na psychoaktivních látkách a patologickém hráčství. Od roku 1991 je prostorově vyčleněno šest příjmových lůžek, na která jsou umísťováni nemocní před nástupem na vlastní léčbu za účelem dokončení detoxifikace, posílení motivace a další přípravě před zařazením do komunitního léčebného programu. Klíčová slova: lektor primární prevence – model - profesionální preventista – model – lektor student – dovednosti a schopnosti lektora primární prevence.

Představení Centra protidrogové prevence a terapie, o.p.s. Plzeň Drozdová, K.; Makovičková, M. Terénní program CPPT, o.p.s. Plzeň Abstrakt: Tématem závislostí na Plzeňsku se zabývá Centrum protidrogové prevence a terapie Plzeň. Tuto organizaci tvoří 5 programů, součástí prezentace bude představení jejich obsahů, cílů a výsledků. Za pozornost stojí široká nabídka služeb, které poskytují pracovníci současným i bývalým uživatelům drog, dětem a mládeži, rodičům i široké veřejnosti.


Vznik a vývoj služeb zařízení ESET Jurkovská, L. ESET, spol. s r.o., Psychoterapeutická a psychosomatická klinika – AT ambulance Abstrakt: Příspěvek seznamuje se vznikem a vývoj e m s l u ž e b z a ř í ze n í E S E T, s . r. o . Psychoterapeutické a psychosomatické kliniky a ESET HELP, občanského sdružení. Příspěvek též uvádí přehled služeb nabízených v současné době na adresách Vejvanovského 1610, Praha 11, Hekrova 805, Praha 11 a AT Donovalská 1862, Praha 11 včetně představení nového projektu Komplexní péče o duální diagnózy. Klíčová slova: psychoterapie – denní stacionář – závislosti – ambulance.

„Candy flipping“ – účinky kombinace extáze (MDMA) s halucinogeny LSD a psilocinem – vliv na spontánní lokomoci potkana Páleníček, T.1, Bubeníková V.1, Votava M.2, Horáček J.1 1 Psychiatrické centrum Praha; Ústav farmakologie, 23. LF UK, Praha Grantová podpora: IGA MZČR NJ-7636-3 Abstrakt: „Candy f lipping“ nebo-li kombinace užití extáze (3,4 – metylendioxymetamfetamin; MDMA) s halucinogenní drogou je u uživatelů extáze velmi častým jevem. Účinky těchto kombinací nebyly téměř nikdy studovány. Mechanismem účinku MDMA je akutní vyplavení serotoninu (5-HT) do synaptické štěrbiny. Halucinogeny jsou pak zejména agonisty 5-HT2A/C receptorů, přičemž N,N-dietylamid kyseliny lysergové (LSD) má


Abstrakta česká - vývěsková sdělení


vyšší afinitu k 5-HT2A receptorům, kdežto 4-hydroxy-N,N-dimetyltryptamin (psilocin) k 5-HT2C receptorům. V našich experimentech jsme v animálním modelu, na potkanech kmene Wistar o hmotnosti 200-250g, studovali změny lokomoce po podání MDMA (2,5 mg/kg s.c.) v kombinaci s LSD (5, 50, 200 μg/kg s.c.) a psilocinem (0,25 a 1,0 mg/kg s.c.). V provedených kontrolních měřeních jsme ověřili, že podání samotné MDMA působí hyperlokomoci, psilocin naopak vyvolá hypolokomoci a LSD vliv na lokomoci nemá. Dále jsme zjistili, že jak psilocin, tak i v menší míře LSD antagonizují hyperlokomoční účinek MDMA. Na základě těchto dat a vzhledem k farmakologickému profilu použitých halucinogenů předpokládáme, že hlavním mechanismem zmenšujícím hyperlokomoci po MDMA je interakce s 5-HT2C receptorem. Klíčová slova: 3,4 – metylendioxymetamfetamin (MDMA) – N,N-dietylamid kyseliny lysergové (LSD) – 4-hydroxy-N,N-dimetyltryptamin (psilocin) – serotonin – lokomoce – potkan – candy flipping.

Vztah klientů kontaktních center k legálním návykovým látkám – Zlínsko Spáčilová, L.; Klusoňová, H.; Višňovský, P. Univezita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Grantová podpora:GA UK 89 / 2003 / C / FaF Abstrakt: Práce monitoruje užívání alkoholu a tabáku mezi klienty kontaktních center Haus ve Zlíně a Klíč ve Vsetíně. K získání dat byl použit dotazník, vyhodnocení statistických závislostí mezi užíváním a sociálnědemografickými faktory proběhlo pomocí chí-kvadrát testu. Zjistili jsme, že požívání legálních látek závisí přímo úměrně na velikosti rodné obce, vzdělání a zaměstnání respondentů a prvním kontaktu s látkou v 12–14 letech. Naopak


kvalita vztahů s rodiči ani vzdělání matky se neukázaly být statisticky významné pro užívání; vzdělání otce ovlivňuje konzumaci nepřímo úměrně. Nepotvrdil se vliv frekvence konzumace na hodnocení škodlivosti těchto substancí. Ověřili jsme předpoklad, že pravidelní kuřáci a konzumenti alkoholu mají častou zkušenost i s konopnými látkami. Zamyšlení nad zjištěnými fakty umožní optimalizaci práce na poli primární prevence a směřování preventivních programů k cílové skupině osob. Klíčová slova: klienti KC – sociodemografické ukazatele – tabák a alkohol – zhodnocení vzájemných souvislostí.

Nemocní s vysokoškolským vzděláním v AT ambulanci PK FN Olomouc v letech 1997-2004 Šmoldasová, J.; Ticháčková, A.; Fialová, H. AT ambulance Psychiatrická klinika FN Olomouc Abstrakt: Autorky sledovaly vysokoškolsky vzdělané nemocné s diagnózou abúzu a závislosti na alkoholu, kteří prošli AT ambulancí PK FN Olomouc v letech 1997–2004. Předmětem sledování byl věk, typ vysokoškolského vzdělání, délka docházení do ambulance a osud nemocných. Celkem prošlo v uvedených letech ambulancí 144 vysokoškoláků , z toho 111 mužů a 33 žen. Průměrný věk byl 45 roků, z toho muži měli věk 46 a ženy 43 roků. Nejvíce závislých je z řad inženýrů technického zaměření, druhé místo obsadili lékaři a farmaceuti ( po rozdělení do fakult ) a pedagogové. Nejvíce abstinujících je z řad pedagogů, nejméně z řad technických oborů. Třetina souboru abstinuje a 19 nemocných zemřelo, z toho 15 smrtí související se závislostí na alkoholu. Klíčová slova: abúzus a závislost na alkoholu – vysokoškolsky vzdělaní nemocní.

309 12/8/05 10:45:01 PM

Práce s rodinou uživatele návykových látek Roubalová, A.; Trapková, B. Centrum poradenství pro mládež a rodiny, o.s. Prev-Centrum Abstrakt: Jednou ze služeb Centra poradenství pro mládež a rodiny o.s. Prev-Centrum jsou ambulantní poradenské a terapeutické služby pro rodiny uživatelů návykových látek. Základním východiskem rodinné případové práce je předpoklad, že pro změnu rizikového chování jedince je nutná změna kontextu, ve kterém žije. Klientem není jen sám uživatel, ale celá rodina, případně jen její část. Samotné užívání návykových látek je symptom, který má v rámci rodinného systému svou funkci. Cílem rodinného poradenství/terapie je nalézt možnost změny v rodinném systému, která by vedla k abstinenci identifikovaného klienta. Obsahem pracovní dílny bude rozbor kazuistiky rodiny uživatele drog včetně návrhů terapeutických strategií. Klíčová slova: rodina – systém – symptom – rodinné poradenství – rodinná terapie.

Abstrakt: Adekvátní pohybová aktivita ve smyslu spektra, objemu a intenzity, která je součástí zdravého životního stylu, tvoří součást nespecifické primární prevence rizikového chování. Dobrá fyzická kondice a zlepšení držení těla se uplatňují na zvýšení sebevědomí. Bezděčné prožívání radosti z pohybu a hry, z tělesných cvičení, zvýšení sebepercepčního ladění je vhodnou formou aktivního odpočinku, procesem regenerace a kompenzace duševní námahy u dětí a dospívajících. Nespecifická primární prevence tvoří nedílnou součást širších preventivních strategií a z toho důvodu se jimi zabýváme také v kontextu prevence užívání návykových látek. To se přirozeně promítá také do výuky studijních programů na Fakultě tělesné kultury tak, aby zejména studenti oboru rekreologie měli rozšířený teoretický základ i v oblasti závislostí, který mohou adekvátně uplatnit především na školách s rozšířenou výukou tělesné výchovy a sportovních školách, ale i mimoškolních zařízeních, kde tráví děti svůj volný čas. Klíčová slova: pohybová aktivita – zdravý životní styl – návykové látky – studijní programy.

Pohybová aktivita, nedílná součást zdravého životního stylu, metoda nespecifické primární prevence rizikového chování dětí a mládeže. Vařeková, R.1, Přidalová, M.1, Miovský, M.2, Hřivnová3 1 Katedra funkční antropologie a fyziologie, Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, 2Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 3Katedra antropologie a zdravovědy, Pedagogická fakulta, Olomouc Grantová podpora: Vypracováno na základě grantového projektu č.95/2004 FRVŠ



Abstrakta česká - vývěsková sdělení



311 12/8/05 10:45:01 PM

Abstrakta anglická - ústní sdělení


12/8/05 10:45:01 PM

í


12/8/05 10:45:02 PM

Community prevention system Babická, R. Centrum komunitních aktivit, o.s. PrevCentrum Abstract: The “prevention” term represents a file of precautions made in advance, on–time protection. Purpose of primary prevention is to avoid a client being contacted by addictive substances; in case of secondary and thirdphase prevention it is told to be a protection against addictive substances effect. Primary prevention is one of most important pillars of drug policy and is divided into two following parts: specific and non-specific. First one focuses on influencing attitudes to addictive substances or refusing-drug behavior, next one includes free time activities such as sport and culture programs. Important role at primary drug prevention plays a local community. Concrete objectives of prevention applied in community is to activate its potential and ability, to support healthy life style, to create specific programs for persons finding themselves at risk situations, to give objective information about social-pathological phenomena and about activities focused on their prevention, to support and create quality cooperation and to create conditions, which allow a cooperation between institutions at different levels. Target group is being divided into two parts again (primary and secondary). If a risk behavior of community is to be prevented, it is told to be a primary target group, in case of secondary target group, it is necessary to support and utilize its effect on primary target group. Community project realization consists of following phases: mapping of needs, creating social network, planning, realization and evaluation itself. Key words: Primary prevention – addictive substances – social-pathological phenomena – community – target group – community project


The importance of the specific primary prevention of social –pathological phenomena for risk groups of children and youth (class groups) Černý, M. Centre of primary prevention, Prev-Centrum NGO Abstract: Programme of specific primary prevention of social-pathological phenomena for risk groups of children and youth is oriented on classes that tent to be more high-risk for development bully, drug abuse etc. The target specific programme is oriented on pupils in age 11-14 years old ( it is 5 – 9. grades of Basic school) and includes 3 – 5 meetings with the class in the time of 2-3 weeks. The Centre of primary prevention realize this program from the year of 2003. Forty classes take part in this programme in the last year. The target of this programme is to stimulate possitive climate in class, to develop social knowledge of pupils, to provide mediation in solving conlicts. By this way the programme becoming part of the process of establishing norms and values in class groups, that are significant indication of socialization for children. The lecture will be oriented on concrete experiences from programme realization. Key words: Primary prevention – efektivity – system – drugs – risk behavior

Spirituality and Health in Addiction Treatment Doležalová, P. Abstract: Spirituality can be understood as an individual dimension of peoples‘ needs, and a means towards personal values, happiness, wisdom and the purpose of life. As a phenomenon of believers in society, contemporary religios-




ity is becoming a more private matter and can be closely intertwined with spirituality. In the context of current trends, the meaning of spirituality is understood as religiously neutral. The development of spirituality has a favorable influence upon health and meaningfully influences quality of life. A positive inf luence on the innate growth of one’s spirit is reflected in coping with difficulties. Psychotheraphy directed towards the development of spirituality may influence the process of internal change of personality structure. In the course of treatment of alcoholic addiction, Alcoholics Anonymous uses the „Twelve steps“ and „Twelve traditions“ in an effective program, which is rooted in classical Christianity. Therapists should not undervalue intervention in spiritual questions, because spirituality and religiosity are substantial themes in individual and group therapy. Spirituality plays an important role in the treatment of dependence. Therefore therapy interventions must respect clients‘ beliefs and must be very sensitive to their spiritual needs. Key words: Spirituality – religiosity – health – quality of live – 12 steps AA – therapeutic intervention

Neurobiology of Alcohol Dependence Dvořáček, J. Psychiatrická léčebna Červený Dvůr Abstract: The neurobiological model of alcohol dependence is a modern medical view of alcohol dependence. It is only restricted to the brain–alcohol relationship, possibly also to the behavioural manifestations of this relationship. The model of the dependence thus pays little or no attention to other biological and, social and psychological aspects in general. Individual features of the neurobiological model of alcohol dependence follow not only from the brain-alcohol link itself, but also from some special properties of the


structure and function of neural networks, and from the properties of the reward system, which is universal for all addictive drugs. These general properties of brain organisation and function include in particular: complex inter-neuron connections into networks; parallel interconnection and problem solving by several parts of the network simultaneously; the extraordinary adaptability and plasticity of these networks. The alcohol dependence shares several features with the general neurobiological model of addiction: drugs act on the reward system with its key structures, namely nucleus accumbens (NAcc) and the ventral tegmental area (VTA). The basic functional triad of this system includes the dendritic spines of GABA-neurons in NAcc, the endings of dopaminergic neurons from VTA and the glutamatergic endings from hippocampus and from the prefrontal cortex. The reward system is functionally connected with other systems, and this interconnectivity has practical consequences in the addict’s behaviour: the drugs cause changes in the neuronal information cascade and in gene expression, the brain networks change in a particular way due to the drug action, resulting in a change in the addict’s behaviour. Alcohols’ peculiarity is the indirect influencing of the above-described reward system: alcohol primarily stimulates GABA-A receptors, particularly in the nucleus centralis amygdalae. The effect on GABAA receptors relates to the practical aspects of cross-tolerance with sedatives. Another special features of alcohol effects include its action on the NMDA-glutamate receptors, and some nonspecific cellular effects such as, for example, the effect on the cell membrane fluidity. The neurobiological model of the alcohol dependence thus can imply some hypothetical implications for the therapy. Currently, however, the neurobiological thinking entails several critical aspects. Key words: Neurobiology of adiction – alkohol – reward system – nucleus accumbens – ventral tegmental area – drug adiction treatment

315 12/8/05 10:45:02 PM

Alcohol, Spirituality and Dependency Psychotherapy Frouzová, M. Institut pro výzkum rodiny Abstract: The author deals with sorts of psychic crisis and also with the process and phases of spiritual growth. She also goes to adequate and less adequate forms of spiritual fulfillment in contemporary society. She submits to discussion some resemblance of spiritual paths with some psychotherapeutic models of dependency treatment. She points out some possibilities, how to use this dimension in our practice of individual and community therapy. She concerns with the spiritual prerequisites of a psychotherapist in concordance with life style. She describes spirituality in a supervision process. Key words: Spirituality – psychotherapy – dependency – alcohol

Needs of Members of Ethnic Minorities and Immigrants in Relation to Drug Services in the Capital City of Prague Gabrhelík, R.1, Vacek, J.2, Miovská, L.3, Miovský, M.4 1 Psychologický ústav AV ČR / FSS MU, Brno, 2 katedra psychologie FF UP Olomouc, 3Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 4Psychologický ústav AV ČR Abstract: In 2004 the Prague City Municipality commissioned the research study focused on the needs analysis of ethnical minorities members using psychoactive substances. Methods used were based on experiences with the Rapid Assessment and Response method used in previous studies. Participants were recruited through occasional sampling method, snow-ball sampling and purpose - quota


sampling. There were 27 drug using participants (12 Romani, 5 Georgians, 3 Slovaks, 2 Russians, 2 Ukrainians, 1 Byelorussian, 1 Italian and 1 „Muslim–Caucasian“) and 14 low threshold services workers (including key informants). The results showed, despite the overall participants` contentment with the services provided, that there is still scope for better focusing, inovation and distinction of the services (eg. injecting material dispensation, communication). Important precondition for services quality increase and more effective finance use when designing the drug services programmes is to come out from the objectives, desires and expectations of drug users and retrospectively affect the target group – problem drug users – with emerging services. Key words: Ethnic minorities – problem drug user – low threshhold services – streetwork – Rapid Assessment and Response

Outpatient Treatment of Legal Drug Users Hampl, K. AT pro prevenci a léčbu závislostí NsP Mělník Abstract: There were more than 160 AT ambulancies for prevention and treatment of adictious disesases in 2003, which were engaged in solving problems of all legal drugs: alkohol, tobacco, drugs with adictious potencial, volatile substances and others... The most common legal drug is alcohol but the interest in alcohol-dependent patients obviously fall down in last years. There were 105.588 patients in the care of AT ambulancies in 1990, but only 25.012 patients in 2003. Usually we take patientś history and the patient is clinicaly examined as well. We also examine basic biochemical, hematological and serological parametres. Adequate therapy is suggested due to the diagnosis. We provide




ambulant detoxification, substitute treatment, specific adiction treatment and therapy of psychical and somatic complications. Indivisible part of therapy is also individual, partner, family or group psychotherapy. Key words: AT ambulance – legal drugs – diagnosis and therapy

Addictive Substance in the Czech Army Holub, M. Ústřední vojenská nemocnice , Psychiatrické oddělení Abstract: This story deals with an analysis of group soldiers a regular soldiers who were hospitalized in the psychiatric department CMH Praha during 2002-2004 with diagnosis abuse of drugs or alkohol. Result : 30% of group all soldiers were hospitalized with diagnosis abuse of drugs or alkohol. Average age in group soldiers was 21 ye a r s S o l d i e r s h ave u s e d a l c o h o l o r d r u g ave r a g e fo r 6 ye a r s . They have begun abusing drugs or alkohol with average age of 15 years . 67% of group soldiers were uneployed before begining military service. 49% of group soldiers had elementar y education. 37% of all group regular soldiers were hospitalized with diagnosis abuse alkohol. Average age in group regular soldiers was 33 years. Regular soldiers have used alkohol average for 17 years. They have begun drinking alkohol with average age of 17 years. 45% of group regular soldiers finished secondary school,30% of group regular soldiers had elemetary education and 25% of group regular soldiers graduated university. Key words: Soldier – regular soldier – abuse alcohol or drugs


Multidisciplinary Approach to Alcohol Dependency Treatment Jeřábek, P. Psychiatrická léčebna, Bílá Voda u Javorníka Abstract: Complete alcoholic treatment includes the institutional system engaged in single therapeutic aspects and goals, trying to influence psychic and somatic complications, inclusive withdrawal syndrome, craving, dual diagnoses. During the treatment of alcohol dependence is demanded the complete stable state, obtaining of productive point of view, sensitiveness to alcohol abuse, training of social skills and acceptation of responsibility. The author comments that maximal therapeutic requirement supposes the understanding of alcohol function and influence in client life and what as a matter of fact alcohol abuse solves. Biological therapeutic proceedings have often limited validity. Some individuals are using different psychopharmacies and after all are asking for institutional treatment. The clinician investigates psychopathologic and phenomenal appearences, it means: problematic self-conception, relations distress feeling, low frustrating tolerance, unadaptable defense proceedings and unappropriate emotions. These characteristics are playing clue role during recidive. The basic task should own following principles: learning and training of self-acceptation to his self-empathy. During this therapeutic work the professional should possess principled empathic skills of communicative nature and discuss about comprehensive, multidisciplinary approach. Key words: Complete treatment – comprehensive care – multidisciplinary team

Alcohol Addiction in Outpatient After-Care Programme Joanidisová, L.; Hrouzek, P. Ambulantní program následné péče, CPPT, o.p.s, Plzeň

317 12/8/05 10:45:03 PM

Abstract: This repor t draws upon our’s existing experience acquired during our work with kombined group of clients addicted on alkohol and non-alkoholic drugs. From the begining of our program we notice an interest in after-treatment care by clients addicted on alkohol, in spite of the main setting of after-treatment care was to work with drug addicted. We were confronted with decision to work or not to work with alkohol addicted. We assume it was our decision to incorporate this group of clients into program, what set the „basal accepting ambience“. Since this moment we notice increasing number of alkohol addicted clients, who enter and accomplish the program. The simple facht of alkonol addicted presence in the after-treatment program contributes to open up the space for building a new, wideranging perspective on origin and nature of addiction in general. Moreover can help to clear the drug addiction from exlusivity and facilitate rediscovery and sharing of experience connected with injury and grief, suppression of which is co-forms addicted behavior. We presume that embrace of general frame of addiction can mediate the establishment of „functioning working fellowship“, that is essential for supposable change heading towards the re-socialization and healing. We use a combination of individual psychodynamical therapy and group therapy set on „here and now“ principles, as a basic therapeutic medium. In most cases we observe that alkohol addicted utilise the group therapy for discovering themes for individual therapy. (It is much more difficult to open the theme and work within the group setting or bring it back from individual sessions). Alkohol addicted clients didn’t test the relationship within the group so much as directly in the real life. To keep up the kombinated therapy setting (group and individual) working and effective we assume the following conditions must be fulfiled: 1. „functioning working fellowship“ (across all the team); 2. continuous transmis-


sion of information about the therapeutich process across all the team to make individual and group attitude complementary. Discussion topic: We assume that permanent presence of alkohol abuse theme in after-treatment therapeutic process opens up the space for wide-range appreciation and increasing outlook on origin and nature of addiction from an individual perspective of clients in the after-treatment care and also significantly modifies the group therapy dynamics. Key words: After- treatment care – alkohol addiction – group dynamics – dynamics of therapeutic process.

The nightfall of a streetwork on a dance party? Kandler, M.; Makovičková, M. Workplace: Terénní program CPPT, o.p.s. Plzeň Abstract: Approximately about a year lasts the stop of the drug ecstasy testing from state grant. Testing the ecstasy is considered for the efficient method of contacting drug users. Nevertheless the pilsener streetworkers arbitrated to go on in that work on a dancing parties in Pilzen and to search alternative work methods with drug users, not only dancing drugs. The limited possibilities of a continuation of clients led to the changes in ways of work on a dancing scene. Key words: Streetwork programme – ecstasy trstiny – method of contacting

Illicit Substance Use by Pharmacy Students Kavalírová, A.; Katedra farmakologie a toxikologie, Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové Grant source: výzkumný záměr MSM 111600004




Abstract: In 2003 – 2005, the use of alcohol, tobacco and illicit drugs was investigated by anonymous questionnaire in 1032 first and third year students of the Faculty of Pharmacy in Hradec Kralove, Charles University in Prague. The average age of students was 19.6 and 21.5 (1st and 3rd year). The number of females was higher (83.3 %) than that of males. Almost all students have tried alcohol (only 5.5 % of abstainers). The average age of the first contact was 12.9 years (most often 15 years). Men drank mainly beer (59.6 % more often than once a week), women wine (22.7 % more often than once a week), spirits were not popular among university students (65.3 % drink it only exceptionally or never). 36.4 % of students reported at least one drunkenness in last month. 74.2 % of students did not smoke cigarettes and 5.9 % smoked cigarettes regularly, with mean consumption of 61 cigarettes per week (52 and 78 in first and third year students, respectively). Regular smokers tried first cigarette at the age of 13.9 years, in average. Key words: Alcohol – tobacco – university students

Tobacco Dependence Králíková, E. Ústav hygieny a epidemiologie 1.LF UK a VFN, Centrum léčby závislosti na tabáku 1.LF UK a VFN, Praha Abstract: According to the WHO classification tobacco dependence is a single diagnosis, F 17. Because it starts with by psycho-behavioral or psycho-social dependence, by majority of mokers followed by nicotine dependence, current medicíně uses „tobacco dependence“ instead of „nicotinism“, used efore. Also, we speak about the treatment of tobacco dependence instead of smoking cessation. This year the World No Tobacco day WHO


(May 31) is aimed at the role of health professionals in this treatment. At this occasion, in May issue of the Journal of Czech Physicians, current guidelines of this treatment will be published. This treatment will be the main topic of this paper. Key words: Tobacco dependence – treatment

BESIP on the Way to Entertainment – Drug and Driving Prevention Kubů, P. Občanské sdružení Sananim Abstract: The campaign use different methods to inform potential, begginers as well as experienced drivers on frequently unsuspected context of drug and driving (residual alcohol, extremely high risk of microsleep after night on drugs, impaired vision, deciding and motoric coordination). The campaign gives also oportunity to experience several consequences of drug and driving on simulators directly at music events and positive identification model attractive for youth and young adults. Key words: Drug and driving – residual alcohol – road safety – identification model

Dance and Drugs 2000 and 2003 – The Context of Drug Consumption in the Group of Recreational Psychoactive Substance Users Kubů, P. Občanské sdružení Sananim Abstract: The phenomenon of electronic dance music and associated recreational drug use in dance party environments appeared in the Czech Republic in the second half of the 1990s.

319 12/8/05 10:45:03 PM

Two questionnaire surveys were carried out among those attending dance parties in 2000 and 2003, and they aimed to increase knowledge about the extent, modes and contexts of drug use in the dance scene. The presentation describes results of several parts of the Dance and Drugs 2003 questionnaire which aimed to find out data about connections of drug use in areas that are not typically covered in epidemiological prevalence surveys. Findings about levels of acceptability and attractiveness of individual drugs and perceived risk levels in connection with use of these drugs, and attitudes of those attending dance events towards associated risks and drugs monitored will be particularly beneficial to organizations dealing with drug prevention. Sexual behaviour and driving behaviour in connection with drug use (including alcohol) were also monitored. Despite possible bias due to the data collection method applied, questionnaire surveys carried out in party environments and via the Internet have shown to be valuable sources of information about drug use in the dance scene, and they markedly facilitate detection of specifically Czech aspects of the world-wide phenomenon. Key words: Recreational drug use – dance scene – ecstasy – synthetic drugs – attractiveness – acceptability – risks – attitudes – harm reduction of synthetic drugs

Intervention and Contact Methods Related to Testing of Synthetic Drugs: Facts and Myths Kubů, P. Občanské sdružení Sananim Abstract: During 2004 drug policy of the Czech Republic has came to paradox in solving problem of synthetic drugs abuse among youth and young adults. Enhanced attention to prevention and reduction of synthetic drugs consump-


tion has been anounced as one of drug policy priorities at the end of 2004. Paradoxically half an year earlier public financing of intervention and contacting methods related to XTC testing has been discontinued. These programs at the same time present one and only evidence based methods with significant positive efect in primary and secondary prevention of synthetic drugs abuse. Key words: Drug policy – synthetic drugs – intervetion and contacting methods – testing

Dependency on Medication Kudrle, S.; Podlipný, J. Psychiatrická klinika FN, Plzeň Abstract: The assessment of danger of particular substances in relation to addictive behavior is changing with time. Only after some praxis we can recognize harmful inf luence of concrete substances in the meaning of addiction. When talking about medicine with psychotropic effect the risk of addiction is often very hidden. The advertising campaign is specialized in uniqueness of the product and in his ability how to reduce symptoms. Authors of presentation quote insufficient declaration of side effects in written information for drug use. We emphasize the abstinence of illegal drugs like the essential condition for getting out of the addiction; on the other hand we prescribe medication that cause fatal addiction. As we know, the detoxification of the prescribed medication is long, potentially dangerous, and complicated. The authors discuss several levels of addictions that cohere with the use of medication: 1. Interdependence of pharmaceutical firms 2. Medical institutions depend on pharmaceutics firms 3. Doctors are dependent on the bonus of prescription




4. Patients are dependent on their doctors 5. Patients are dependent on their medicines 6. Doctors are dependent on their patients The great paradox is, that as more sophisticated and magical inf luence the medicine performs as more fatal addictive consequences cause. This lecture aims not against medicaments in general. We discuss the way of treatment, the expectations we create around them, pertinently how we excuse ourselves or how we hide behind them. Medicine in original was a mean how to communicate with cosmic energy, with God. This being in touch with cosmic energy was a very important point of getting healthy. Today, in better case, would be this way of thinking compared with placebo effect. We are going to be victims of biological reductionism, victims of tools of control that we create by ourselves. The control in combination with power above others emphasized everywhere, leads to development of addictive patterns in society. Unconscious fear and craving for power for control over these fears on different levels remain as infinite nourishing condition for addictions development. Key words: Dependency on medication – medication policy – systemic dependency

Laboratory Detection of Legal Drug Abuse Kurcová, I. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lékařství a toxikologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Abstract: Laboratory detection of legal drugs abuse Biochemical markers of tobacco smoking (carbon monoxide, carboxyhemoglobin, thiocyanate, anabasine, anatabine, nicotine, cotinine) and their evaluation from the point of the specificity, elimination


rate and medical investigation availability. Possibilities of ethanol estimation, selection of suitable biological material, reliability of the employed analytical methods. Kinetics of ethanol, preliminary assessment and interpretation of the determined ethanol concentrations. Key words: Biomarker – smoking – cotinine – alcohol – ethanol

Community Planning of Services for People at Risk of Drug Use Mach, J. Krajský úřad Ústeckého kraje Abstract: Community planning of social service is an open cyclic process of finding needs and looking for solutions, according to local conditions and public needs. Community planning contributes to achieve aims and goals shared among the community (politics, professionals, users of service, public) and also helps to integrate various types of service. Submitters (local authorities), providers and users of service as well as other involved institutions and public are participants of community planning process. Coordination of drug policy on a local level is missing after district cancellation. Community role does not have a legislative protection. Community planning can be means of drug policy coordination on a local level. Area of drug service is prepared for community planning – quality collection of information on drug problem and on provided service and the service forms an integrated system. Experience of drug service planning on a state and region level is also helpful. However, political and medial image of the problem is limiting as well as integration of community planning users. Key words: Community planning – drug policy coordination – service development planning

321 12/8/05 10:45:04 PM

Programme for Women and Mothers with Children in the Decin Aftercare Centre Majzlíková, J.; Peč, M. Děčínské doléčovací centrum, Centrum sociálních služeb Děčín Abstract: Decin Aftercare Centrum (DCA) is specialised institution in the field of concept aftercare of drug addictions. DCA offering outpatient program of treatment, protected housing and employment. Target group: age 15 (in the protected housing 18 years), people after attending treatment in psychiatric hospital, therapeutic community, department of drug -free zone in prison, mother with their children, outpatient clients, people drug free minimum 3 months, families, partners. Women can take advantage of „Woman‘s Groups“ conducted by therapist woman. Program for mothers with children is specific. Mothers take part in creating individual method of treatment, attending a group therapy, individual interviews, spare time activities, programs of mother care centrum in Decin and also participate in protected employment (cleaning jobs). It would be desirable that Aftercare Centrum focus on further services, which are offered by the“ Women‘s Consultant“- workers with specific defined performance, considering Mother‘s need of having an option to care of their children during the program. Focus on services solving specific problems of drug addicted women and on friendly programs- meeting of mothers. Key words: Aftercare – women and mothers with their children – ex-drug-using women and mothers – woman‘s Groups

Ideal of streetwork versus reality Makovičková, M.; Kandler, M. Terénní program CPPT, o.p.s. Plzeň Abstract: This benefit shows a dilemma of streetworkers


from Pilzen. By one of aims of streetwork with drug users has to be contacting troubleshooting users, who are not establish contact in any institution and to hand them down to the contact centres, medical et al. programmes. The criterion of an evaluation of a streetwork programme is especially number of clients and number interchanged needles. By the commitment of a client to the next institution the streetwork programme loses his client. The valuation this way efficient work is except a good sensation also waste of potencial sources of an interchanged injection sets. „„The chase for the numbers“ may streetworkers to contact with clients, who are already establish contact to another programmes. There is a question, whether is the evaluation of an effectiveness work by streetwork programmes „effective“? Key words: Streetwork programme – criterion of an evaluation – efectivity of work

Impact of Labelling Theory on the Process of Addicts’ Acceptance of Diagnosis Matejovská I.; Mikitová M. OLÚP Predná Hora Abstract: Acceptance of diagnosis is an imptortant part in psychotherapy process of alcoholics. Acceptance is dynamic process, and variable for every individual. This research is about that moment in psychotherapy, and it is searching determinants of acceptance of diagnosis. Labeling is understood as societal negative reaction on addiction and alcoholics. Society often does not see addiction as an ilness, there are a lot of prejudice about alcohol abuse. We are using qualitative methodology to explore attitudes, emotions of alcoholics in treatment and abstinents. Key words: Labeling theory – acceptance of diagnosis – alcohol addiction – abstinence




Paper - Subutex Substitution Programme in Prev-Centrum, NGO Miláčková, M. Counselling Centre for Youngsters and Families, Prev-Centrum Abstract: The Subutex substitution programme is one of the services for the clients of the Counselling Centre for Youngsters and Families, Prev-Centr um, NGO. Our institution covers the psycho-social part of the programme, while the medical part is provided by co-operating physicians. The programme consists of both group and individual psychotherapy and counselling, social counselling and therapeutic groups for the clients´ parents and relatives. During nearly a year of its existence, the Subutex substitution programme has developed into a shortterm hightreshold substitution programme with the goal of the clients´ abstinence. The paper will introduce the new concept of the programme, which has been formed on the basis of the year´s experience with the previous programme and started to work in February 2005.

The Situation in Addictive Substance Use Primary Prevention from the Perspective of School Prevention Methodologists Involved in the Research Study in the Prague 6 District Miovská, L.1, Miovský, M.2, Trapková, B.3 1 Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 2Psychologický ústav Akademie věd ČR, 3o.s. Prev-Centrum Grant source: GAČR č. 406/04/P250 Abstract: As part of the large-scale quasi-experimental longitudinal research study conducted in the territory of the Prague 6 District, a sub-study focusing on school prevention methodologists


was performed in the period 2004-2005. The objective of this sub-study is to describe the context of the primary prevention activities carried out in schools in both the experimental and control groups. This qualitative description helps interpret the results of the quasi-experiment as such. Using the semistructured interview method and subsequent qualitative analysis, both the specific and non-specific primary prevention programmes are mapped out. Of the programmes, those related to addictive substance use are given particular attention. The results of the analysis indicate that some schools show dramatic differences in the implementation of the programmes and that the original criteria for the inclusion of schools in the experimental and control groups are not sufficient and must be reviewed. Key words: Primary prevention – addictive substances – school prevention methodologist – qualitative analysis

Outpatient Psychiatric Care Delivery to Drug Users in 2003 Miovská, L.; Coufalová, M.; Mravčík, V. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Abstract: In 2004, the Czech National Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction carried out a survey focused on providing outpatient psychiatric treatment to drug users. Altogether 220 facilities were involved in the study, 23 of them not offering their services to drug users. Data on alcohol, tabacco and illegal drugs were analyzed separately. At the same time, we focused on comparison of the care provided in the regions of the Czech Republic. The results show that 130 psychiatric outpatient facilities provide their services to alcohol users, 35 facilities to tabacco users and 71 facilities to illegal drugs users. In 2003, 43 927 drug users

323 12/8/05 10:45:05 PM

were treated in these facilities. Results on the number of facilities and clients treated are comparable with the UZIS database but it is necessary to take into account that we do not have enough information about the quality of the care provided. These psychiatric outpatient facilities routinely cooperate with general practitioners and psychiatric hospitals; the cooperation with nongovernmental organizations (NGOs) is less frequent and almost insufficient. Key words: Outpatient psychiatric facilities for drug users – outpatient psychiatric care – alcohol users – nicotine users – users of illegal drugs

Ethical Standards of the Addictological Profession: what and who for? Miovský, M. Psychologický ústav Akademie věd ČR Grant source: GAČR č. 406/04/250 Abstract: Recently the notion of ethical standards has been emerging with growing frequency. However, the continuing debate has also revealed the considerable lack of understanding of its meaning and sense on the part of the professional circles. The author presents some basic concepts which addictological ethical standards may be related to, both currently and in the future, and demonstrates by means of several examples where their sense and purpose may be found. In addictology, as a result of its interdisciplinary nature, several ethical aspects converge, and the main objective of the paper is to open a discussion in the professional community concerning the need for the clear articulation of an adequate form of ethical rules for the performance of the profession of addictologist and possible ways of legitimizing and enforcing such rules. Key words: Ethics – ethical standards – addictology – professional community


Drugs and Traffic Accidents Mravčík, V.1, Zábranský, T.2, František Vorel3 1) Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti, 2) Úřad vlády ČR; Ústav epidemiologie, hygieny a preventivního lékařství LF UP Olomouc; 3) soudnělékařské oddělení Nemocnice České Budějovice Abstract: Goal: To map the prevalence of alcohol and other psychotropic substances in deceased participants of traffic accidents in the Czech Republic. Material and methods: The studied sample consists of dead persons autopsied in the departments of forensic medicine and forensic toxicology that died during traffic accidents and were toxicologically tested in 2003. Results: We identified 554 cases of whom 79.4% were males and 20.6% were females. 35.5% were in the age group 20 – 34 years. When focusing our analysis at the active participants of traffic accidents only - pedestrians, bicyclists and drivers (397 cases) – alcohol was tested in 394 cases, 40.1 % were positive (average BAC were 1.81 ‰); 314 cases were tested for other psychotropic substances, 7.3 % were positive. 7 cases were found positive for alcohol and other psychotropic substance simultaneously. Alcohol was by far the most prevalent psychotropic substance, also cannabis, benzodiazepines and stimulants have been found in not negligible frequencies. Conclusion: The study confirms high prevalence of alcohol influence in deceased participants of traffic accidents. Prevalence of other psychotropic substances is lower by order, but still remains not insignificant. Key words: Drugs – alkohol – traffic accidents – deaths – BAC

Physical Exercise and Yoga in Prevention and Treatment of Addictive Diseases Nešpor, K.; Prokeš, B. PL Bohnice




Abstract: Prevention of addictive diseases should be complex and systematic and it should include training of social skills, decision making skills, family intervention, etc. Similarly, effective treatment is usually long-term, systematic and complex. Physical exercise and yoga can be useful components of comprehensive prevention and treatment programmes. On the other hand, competitive professional sport rather increases the number of risk factors for substance-related problems. Practical experience with the use of yoga in substance dependent patients and pathological gambles are mentioned. One of the advantages of yoga is the integration of physical exercise and relaxation. Key words: Yoga – sport, sxercise – addictive diseases – prevention – treatment.

Genetic Aspects of Alcohol Dependence

Abstract: This submission points out the connection between the growth of using legal and illegal drugs and an acceptation of legal ones in our society. The report is interested in the wrong public attitudes to taking marihuana. It concerns with secondarily prevention in the work with syringe drug takers and the problematic legislation remedies in this sphere. It analyzes the present situation in the social fieldwork in Slovakia (harm reduction programs in SR, draft of work nongovernmental organizations that work with syringe drug takers and Centres for drug addiction therapy). The presupposition of reducing a danger connected with taking drugs and a protection of public health, is to reinforce programs focused on the first - hand contact with drug takers and with danger groups in their natural setting and in a local conditions and native particularities.

Novotný, M.; Gláslová, K.; Šerý, O.; Zvolský, P. Oddělení pro léčbu závislostí VFN, Praha

Key words: Illegal drugs – field work – outreach work – drug abuse – harm reduction

Abstract: Strong evidence from studies of twins, adoptees, and siblings brought up separatedly indicates that cause of alcohol abuse has a genetic component. The data for the heritability of alcohol-related disorders in men are stronger than are the data for the heritability of alcohol-related disorders in women. Many studies report an association between alcohol-related disorders and various genes loci, although these results have not been consistently replicated.

Evaluation of Drug Services in the Region of Central Bohemia

Key words: Heritability – alcohol-related disorders – genetic component

Illicit Drugs – Area for Field Work Páleníková, M.; Pavelová, Ľ. Katedra sociálnej práce a sociálnych vied, FSVaZ UKF v Nitre


Plaček, P.1, Steklý, P.2, Doležalová, P.3 1 K-centrum Nymburk, 2K-centrum Kolín, 3 Středočeský kraj Abstract: The project was aimed at quality of services and at problems with satisfying the demands, established according to the Standards for institutions and programs providing professional services for problem drug users. 8 institutions from Central Bohemia region providing counselling, low-threshold services, optionally in addition primary drug prevention programs were assessed. Participation was based on motivated willingness. The project was realised under A.N.O – PhDr. J. Libra, PhDr. J. Broža. The goal of this project was to prepare institutions for process of certification, unify formal basic data and show

325 12/8/05 10:45:06 PM

the quality of drug programs in Central Bohemia region by virtue of criteria of the Standards. The institutions acquired: - feedback about how the programs are shown according to the criteria of the Standards - working instrument (methodology) as well as direct experience that will be guide for assessement of quality of services in future - recommendation; after realisation of these recommendation will the organization be able to pass eventual real audit of quality - feedback about how the programs correspond with specific demands of the Standards of drug services Key words: Certifications – standards – motivated willingness

Pharmacotherapy in Alcohol Dependence Pokora, J. Psychiatrická léčebna v Brně-Černovicích Abstract: We bring a survey of possibilities of pharmacotherapy of alkohol dependence. Benzodiazepines and slomethiazol are drugs of choice for treatment of alkohol withdrawal,in some cases together with neuroleptics of the 2 nd.generation.Neuroleptics are useful in treatment of alkohol hallucinosis and other psychoses.Comorbidity of affective disorders,especially depressions and alcohol abuse are very frequent in our patiens.We prefere antidepressants from the group of selective serotonin reuptake inhibitors (SSRI) and tianeptin in depression with anxiety.Disulfiram is used in treatment of alcoholism in our country most often. We mention two new effective medicaments-maltrexon and acamprosat from group of anticraving agents in finish. Key words: Pharmacotherapy of alkohol dependence – treatment of alkohol withdrawal – comorbidity – anticraving agents


Alcohol in Treatment and Life Preslová, I.; Huk, M. Denní stacionář o.s. SANANIM Abstract: Social welfare institution is basically the institution for the treatment of drug users. Although many drug users enter the treatment mainly on account of their drug carrier and all the troubles attached there is often strongly showed their deeper family alcohol background. Meanwhile the case-history analysis there is clearly seen that more than one half of the clients mention the existence of alcohol abuse of their parents or grandparents. What can we directly do with such information in the process of treatment? What is the impact of the family alcohol experience on the life story of the next generations and members of such a family? We introduce a case of a family where alcohol represents many functions including the instrument of communication. To give up on the use of alcohol is usually an inconceivable problem for many of the family members. Is that possible at all? Key words: Family – drug user – alcohol background – life story

Key Moments of Treatment: A Physician – Ex-User – Tells His Own Story Šebeš, A. Psychiatrická léčebna Červený Dvůr Abstract: Key moments of the therapy – the experience from personal drug career of a physician. The physician – exuser presents in the speech his experience from the treatment of his own polymorphic drug addiction. Key words: Key moments – exuser – polymorphic drug addiction




Members of Ethnic Minorities in Prague’s Low-Threshold Services: Staff’s Own Perspective

Hepatitis C Virus among Injecting Drug Users in the Czech Republic and Infection Risk Factors – Is Prison the Major Risk?

Vacek, J.1, Gabrhelík, R.2, Miovská, L.3, Miovský, M.4 1 Katedra psychologie FF UP Olomouc, 2Psychologický ústav AV ČR / FSS MU, Brno, 3 Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 4Psychologický ústav AV ČR

Zábranský, T.1, Mravčík, V2, Korčišová, B.2, Řehák, V.3 1 Ústav hygieny, epidemiologie a preventivního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Palackého, 2Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 3Hepatologická ambulance, Nuselská poliklinika Grant source: Studie byla financována v rámci mezivládního PHARE Projektu ČR-Austria „Strengthening National Drug Policy,“ a v rámci práce Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti, jak vyplývá z jeho statutu.

Abstract: In 2004 the Prague City Municipality commissioned the research study focused on the needs analysis of ethnical minorities’ members using psychoactive substances. Methods used were based on experiences with the Rapid Assessment and Response method used in previous studies. In regard of characteristics of primary research sample of drug users (27 members of eight different ethnic minorities) and related problems (language barrier, relatively difficult accessibility and low confidence) there were other 14 key informants recruited. These informants were mainly low threshold services workers with ethnical minorities’ members in contact. Main results which arose from interviews with these workers include classification of clients from ethnical minorities in low threshold services, description of their characteristics and finally worker’s recommendations for work with those minorities (especially with Romany drug users). Despite the overall participants’-users’ contentment with the services provided there is still scope for better focusing, innovation and distinction of the services. Key words: Ethnic minorities – problem drug user – low threshold services – streetwork – Rapid Assessment and Response


Abstract: Czech National Focal Point (on drugs) conducted a nationwide representative study on the hepatitis C virus in the population of injecting drug users in contact with low-threshold and street-based drug services. The secondary goal was to identify risk factors/predictors of seropositivity and to create statistical model controlling for several clinically important predictors that would be useful when considering further VHC prevention in this specific population. In our sample (495 M, 265 F) there was 34.95 [95% CI: 31.56, 38.32] persons found positive. Fitted regression model, controlling for important factors identified in previous studies, suggests that arrest in the anamnesis of injecting drug users increases the odds ratio of being anti-VHC positive by factor of 4,3. In other words, whereas the probability of being anti-VHC+ for “average” person with no arrest in personal history is 17 %, the probability of persons that has the arrest in the personal history but otherwise displaying the same characteristics, is 54 %. Key words: Injecting drug use – viral hepatitis C: seroprevalence – cross-sectional study – risk factors – statistics: modeling

327 12/8/05 10:45:06 PM

Casuistic of client of indicated primary prevention program showed in whole system of Centre of primary prevention Zákora, C. Centre of primary prevention, Prev-Centrum NGO Abstract: Indicated primary prevention is oriented on individuals who tent to be more high-risk for development drug abuse and other social-pathological phenomena; Casuistic show on good example the connection between three primary prevention systems where indicative primary prevention develops other stages of primary prevention. The client, who is in this case under observation, was identified in school while general primary prevention, together with his school class he took part in selective and afterwards also in indicated primary prevention. Key words: General primary prevention – selective primary prevention – indicated primary prevention – high-risk groups of children and adolescents – social-pathological phenomena – casuistic






329 12/8/05 10:45:07 PM

Abstrakta anglická - pracovní dílny


12/8/05 10:45:07 PM

ny


12/8/05 10:45:07 PM

A Winding Road towards Primary Prevention Tutors Vrbová,A.; Čermáková,M. Středisko pro primární prevenci, CPPT,o. p.s., Plzeň Abstract: The workshop was focused on role and position of tutor in primary prevention (PP). We addressed two main realized types of PP; tutor professional (as a main profession) and tutor-student ( as a external – part-time Worker, especially university student). We try to find soft spots and virtues of both alluded models of PP using group work. The discussion and work of the group was focused on approach to PP of these models, mainly in following areas; erudition, education, team positron/role, time management, personal approach and attitude to PP of the tutor; communication with children, school, teachers, organisations and management, we have involve the economical aspects as well. During the workshop we had deal with the topics of history and development of PP, skills and abilities needed by PP tutors, so we can reach on of the stated goals: to point out the development of the long time general primary prevention. Key words: Tutor in primary prevention, approach tutor as a professional – approach – tutor as a external personnel member (student) – skills and abilities of the tutor in primary prevention



Abstrakta anglická - pracovní dílny



333 12/8/05 10:45:08 PM

Abstrakta anglická - vývěsková sd


12/8/05 10:45:08 PM

dělení


12/8/05 10:45:08 PM

Monitoring of Treatment Effectiveness in the Nechanice Addiction Treatment Centre: Continuous Results Čížek, J., Martinek, C., Tibenská, A., Slavíková, J. Psychiatrická klinika LF UK a FN v Hradci Králové; Léčebna návykových nemocí v Nechanicích Abstract: This content produces the pilot outcomes of monitoring the effectiveness of medium-term community therapy program in Nechanice. This department is located in former town hospital, 16km from Hradec Kralové (in a direction to Nový Bydžov). The activity started in 1996 and today the health resort is equipped with 56 beds (in two station). It’s a voluntary therapy for men and women, who are addicted to psychoactive substances and pathological gambling. Since 1991 the new patients have been placed on six spaciously detached income beds, for the purpose of finishing the detoxification, reinforcing the motivation and for other preparations before released to community therapy program. Key words: Rehabilitation therapy – effectiveness – addiction to substances – pathological gambling

Introduction of “Centrum protidrogové prevence a terapie, o.p.s. Plzeň“ (the Centre of Antidrug Prevention and Therapy in Pilzen) Drozdová, K.; Makovičková, M. Terénní program CPPT, o.p.s. Plzeň Abstract: The Centre of Antidrug Prevention and Therapy in Pilzen is engage in the subject of dependences in Pilzen. This organization forms 5 programmes, part of presentation will be the introduction their contents,


aims and results. Interesting is a wide offer of services, which workers offer to a contemporary and former drug users, children and youth, parents and wide public. Key words: CPPT Plzeň – presentation – each programme

Inception and development ESET Jurkovská, L. ESET spol. s r.o., Psychoterapeutická a psychosomatická klinika – AT ambulance Abstract: Paper introduces the inception and development of services provided by both the ESET s.r.o. (Psychotherapeutic and Psychosomatic Clinic) and the ESET HELP Civic Centre. It presents a variety of services currently offered at various locations, including the new “Complex Care of Dual Diagnosis Project”. Key words: Psychotherapy – day treatment centre – dependencies – clinic

„Candy flipping“ – effects of ecstasy (MDMA) combined with hallucinogens LSD and psilocin – impact on spontaneous locomotion in rats Páleníček, T.1, Bubeníková V.1, Votava M.2, Horáček J.1 1 Psychiatrické centrum Praha; Ústav farmakologie, 23.LF UK, Praha Grant source: IGA MZČR NJ-7636-3 Abstract: „Candy flipping“ a synonym for combined use of ecstasy (3,4 – methylenedioxymethamphetamine; MDMA) with hallucinogenic drugs is a common phenomenon between ecstasy users. Effects of these combinations almost haven´t been studied. Mechanism of action of MDMA is induction of acute release of serotonin (5-HT) to a synaptic cleft. Hallucinogens


Abstrakta anglická - vývěsková sdělení


are agonists at 5-HT2A/C receptors, while N,N-diethyllysergamide (LSD) shows higher affinity at 5-HT2A receptors, whereas 4-hydroxy-N,N-dimethyltryptamine (Psilocin) at 5-HT2C receptors. In our experiments, in animal model on male Wistar rats b.w. 200250g, we studied locomotor changes induced by combined treatment with MDMA (2,5 mg/ kg s.c.) with LSD (5, 50, 200 μg/kg s.c.) or psilocin (0,25 a 1,0 mg/kg s.c.). We verified, that MDMA administration induces hyperlocomotion while psilocin induces hypolocomotion and LSD has no effect. Further on we have found that psilocin and to a lesser extent LSD antagonized hyperlocomotion induce by MDMA. Consistently with our research and the pharmacological profile of hallucinogens used we hypothesize, that the main mechanism decreasing hyperlocomotion after MDMA is interaction with 5-HT2C receptor. Key words: 3,4- methylenedioxymethamphetamine (MDMA) – N,N-diethyllysergamide (LSD) – 4-hydroxy-N – N-dimethyltryptamine (Psilocin) – serotonin – locomotion – rats – candy flipping

Attitudes of Contact Centres’ Clients to Legal Substances – the Region of Zlín Spáčilová L., Klusoňová H., Višňovský P. Univezita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Grant source: GA UK 89 / 2003 / C / FaF Abstract: Clients of contact centers attitudes to legal substances – the Region of Zlín. The study monitors consumption of alcohol and tobacco among clients of the Contact centers Haus in Zlín and Klíč in Vsetín. Collection of data was realized via questionnaires, correlation evaluation was analyzed via chí-kvadrat test. We found out that consumption of legal sub-


stances depends with a positive correlation on a city size, education and employment of respondents and the first contact with a substance at the age of 12 – 14 years. On the other hand, parents relationship quality as so as mother education aren´t statistically significant for consumption; father education affects consumption with a negative correlation. Consumption frequention doesn´t affect appreciation of harmfullness of these substances. We confirmed the hypothesis that regular tobacco smokers and alcohol consuments have a frequent experience with canabioids too. Ref lection of these findings can optimalize primary prevention programmes and aim these programmes to the target group. Key words: Clients of contact center – sociodemografic parameters – tobacco and alkohol – correlation

Patients with University Degrees in the AT Facility of the Psychiatric Clinic, Faculty Hospital Olomouc, between 1997 and 2004. Šmoldasová, J., Ticháčková, A., Fialová, H. AT ambulance Psychiatrická klinika FN Olomouc Abstract: The authors followed patients dependent on alcohol and university degree who were treated in the AT facility of Psychiatric Clinic, Faculty Hospital Olomouc from 1997 till 2004. The following criteria were followed: age, sex, type of university education, length of attendance in the facility and the history of the patients. Altogether there were 144 university graduates, 111 men and 33 women. The average age for 45 years, the average age for men was 46 and for women 43 years. Most of the clients were engineers from the technical field, next after them were physicians and pharmacists (after dividing according to

337 12/8/05 10:45:08 PM

the faculties) and pedagogues. Pedagogues most frequently remained abstinent and the graduates of the technical subjects were least successful in remaining abstinent. One third of the patients are abstinent, 19 died, out of which 15 deaths were alcohol related. Key words: Alcohol abuse and dependence, university graduated patients

Family Counselling/Therapy For Drug Users Roubalová, A.; Trapková, B. Centrum poradenství pro mládež a rodiny, o.s. Prev-Centrum Abstract: The Counselling Centre for Youngsters and Families, o.s. Prev-Centrum, offers counselling and therapy for the families of drug users. In family counselling/therapy it is assumed that the risk behaviour of an individual cannot be changed without the change of his/her wider psycho-social context. Thus, all the family members are percieved as clients, not just the individual person (a drug user). The drug use/misuse is considered a symptom having its particular function within the whole family system. The goal of family counselling/therapy is finding the potential for change of the whole family system that will make it feasible for the identified client to abstain. T h e wo rk s h o p w i l l b e fo c u s e d o n a case-study analysis, of fering sugg e st i o n s o f t h e r a p e u t i c st r a t e g i e s . Key words: Family – system – symptom – family counselling – family therapy


Physical Activity – An Integral Part of a Healthy Life Style: Method of Non-Specific Primary Prevention of Children and Adolescents’ Risky Behaviour Vařeková, R.1, Přidalová, M.1, Miovský, M.2, Hřivnová3 1 Katedra funkční antropologie a fyziologie, Fakulta tělesné kultury Universita Palackého v Olomouci, 2Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 3Katedra antropologie a zdravovědy, Pedagogická fakulta, Olomouc Grant source: Vypracováno na základě grantového projektu č.95/2004 FRVŠ Abstract: The adequate physical activity from the point of spectrum, volume and intensity, which participates on the healthy life style, creates a part of unspecified primary prevency of risk behaviour. Good physical shape and better body posture affect self-confidence. Unintentional feeling of pleasure from physical aktivity and games, from the body excercise, the increase of self-perception tuning is a suitable form of active rest, process of regeneration of mental effort. Unspecified primary prevency creates indivisibe part of wider preventive strategies and that is why we deal with them in the context of the prevency of using drugs as well. Naturally it projects itself to the teaching of study programms at the Faculty of Physical Culture in a way so that especially recreology students have extended teoretical base in the area of addictions as well, which they can adequatly apply first of all at schools with extended physical education but in after school activities institutions too. Key words: Physical activity – healthy life style – drugs – study programms


Abstrakta anglická - vývěsková sdělení



339 12/8/05 10:45:09 PM

Seznam účastníků


12/8/05 10:45:09 PM


12/8/05 10:45:09 PM

Jméno David Libuše Regina Jana Pavel Jana Věra Petra Alena Martina Peter Barbora Michal Tomáš Jana Jiří Jana Kristina Veronika Zuzana David Nina Milan Hana Petra Markéta Alena Zdeněk Milan Jiří Daniel Bohumil Kateřina Pavla Pavla Kateřina Irena Jiří Vladislav Andrea Hana Jitka Patrik Marie Magdalena Eva Roman Renata Karin Kateřina Karel Tomáš Jiří

Příjmení Adameček Antalová Babická Bartesová Bartošek Bartošová Bechyňová Belková Beránková Berdychová Bobovník Bočková Bolfík Brejcha Brezovská Broža Brzkovská Březinová Bullová Bušová Cichák Czepcova Čamlík Čamlíková Čenovská Čermáková Černá Černovský Černý Čížek Dárek Dejmek Dobrozemská Dolanská Doležalová Drozdová Duchoňová Dvořáček Dykast Fárková Fialová Foglová Folíř Froulíková Frouzová Fruhbauerová Gabrhelík Grešíková Grigoriadisová Gruntová Hampl Harant Heller

Titul MUDr. Mgr. MUDr. Mgr. Dis. RNDr. Ing. MUDr. Dis. Mgr. Dis. PhDr. Mgr. PhDr. Dis. Mgr. Bc. Mgr.

Dis. Bc. Mgr. Ing., Ph.D. Mgr. MUDr. PhDr. Bc. Mgr. PhDr. Mgr. MUDr. Mgr.

Dis.

PhDr. Mgr. Ing. Dis. MUDr., CSc. PhDr.


Jméno Richard Renáta Martin Martina Marek Petr Lukáš Martin Simona Miroslav Pavlína Barbara Petr Libuše Monika Ludmila Ivo Alžbeta Kamil Alena Michal Olga Alena Evžen Martina Jaroslav Edita Marian Marcela Blanka Richard Lenka Zdeňka Veronika Anna Erika Jaroslava Ivana Renata Eva Juraj Pavla Štěpán Monika Tomáš Lenka Pavel Aleš Stanislav Martina Žaneta Ivana Jiří

Příjmení Hnízdil Hoffmannová Holub Holubová Hošek Hrouzek Hrubý Huk Hybšová Charvát Iblová Janíková Jeřábek Jeřábková Jiroušová Joanidisová Kačaba Kaiserová Kalina Kalusová Kandler Kasková Kavalírová Klouček Komzáková Konečný Koprdová Koranda Korčáková Korčišová Kořínek Kostínková Košatecká Kotková Kotoučová Kovácsová Kováříková Krabatschová Kraftová Králíková Krascsenits Krátká Kratochvíl Krejčová Kříž Křížová Kubů Kuda Kudrle Kudrnová Kuncová Kurcová Libra

Titul Mgr. MUDr. MUDr. PhDr. Bc. Mgr. Mgr. Mgr. MUDr. MUDr. Mgr. Ing. MUDr., PhDr., CSc.

MUDr. Mgr. Mgr. MUDr. MUDr. MUDr. Mgr. Mgr. PhDr. MUDr. Mgr. MUDr. Mgr. MUDr., CSc.

Bc. Mgr. Bc. MUDr. Mgr. MUDr. Bc. MUDr. PhDr.




Jméno Jiřina Markéta Gabriela Jiří Jožka Šárka Radka Jana Veronika Cyril Ivana Lenka Martina Markéta Lenka Michal Viktor Jana Dagmar Michaela Ludmila Anna Michal Michaela Petr Taťána Miroslav Oliver Tomáš Miroslava Kateřina Martin Michal Michal Jana Pavel Lucie Ondřej Jiří Alena Jaroslav Petr Michal Zdeňka Ilona Marek Bořivoj Zora Tomáš Ivana Ivana Josef

Příjmení Ludvíková Lukáčová Mahrová Mach Machačová Machálková Maixnerová Majzlíková Makovičková Martinek Matejovská Maťová Michálková Mikitová Miláčková Miovská Miovský Mravčík Nedbalová Nechutná Nekolová Němcová Němcová Němec Nenadálová Nevšímal Niklová Novotný Nyarhidi Páleníček Páleníková Pavelková Peč Pekník Pernička Petráková Plaček Plíhalová Počarovský Pokora Pokorná Poláček Popov Potocký Premusová Preslová Procházka Prokeš Prosková Přikryl Půlpánová Radimecká Radimecký


Titul Mgr. Mgr. Mgr. PhDr.

Jméno Daniel Dušan Magdalena Martin Hana Martina

MUDr. MUDr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr., MSc.

Michala Alexandra Lukáš Martina Vratislav Lucie Matouš Vladimír Miloslava Michaela Renáta Štefan Jaroslav Vladimír Darina Magdaléna Hana Tereza Jana Jan Jakub Lenka Jiří Lucie Petr Marek Jaroslava Andrea Monika Pavel Andrej Dana Martin Helena Eva Kateřina Jarmila Dimitrovka Milan Jana Aleš Andrea Martin Jan Barbora Michal

Adiktologie

343

Mgr. Dis. Mgr. Mgr. Dis. Mgr. Mgr. Mgr. PhDr., Ph.D. MUDr. PhDr. Bc. Mgr. Mgr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. Mgr.

Mgr. PhDr. Dis. Mgr. MUDr. MUDr. MUDr. Mgr. PhDr.

Příjmení Randák Randák Randáková Rataj Rendlová Richterová Těmínová Ročňáková Roubalová Růžička Rychtářová Řehák Řeřichová Řezníček Řezníček Řezníčková Schaferová Schubertová Schwarc Skála Sklenář Skokanová Skřivánková Slámová Slavíčková Slavíková Sobotka Solčány Spáčilová Staníček Steinhaislová Steklý Stránský Struňáková Sudíková Sůsová Svoboda Šebeš Šedivá Šefránek Škopková Škrdlantová Šmerdová Šmoldasová Štandlová Štorek Švadlenová Termer Tibenská Titman Toman Trapková Trojan

Titul Mgr. MUDr. RNDr. Bc. PaedDr. Dis. Mgr.

MUDr. PhDr. MUDr.

Doc., MUDr. Mgr. Mgr.

Bc.

Mgr. Mgr. Dis. Mgr. MUDr. MUDr. MUDr. Mgr. MUDr. Ing. Mgr. MUDr. Bc. Bc. Dis. Mgr. Mgr. PedDr. Mgr.

12/8/05 10:45:10 PM

Jméno Marcela Veronika Věra Jaroslav Petr Monika Renata Petra Martin Ludmila Martin Jitka Pavla Alena Lenka Edmund Tomáš Martin Jan Miroslav Cyril Pavla Miroslav Lydie Vlaďka Iva Jana Daniel Václav

Příjmení Trumpešová Třasáková Urbářová Vacek Vácha Vaňková Vařeková Večeřová Větrovec Vicherková Vlček Vodňanská Vondrová Vrbová Vykydalová Wittmann Zábranský Zahálka Zahradník Zachariáš Zákora Zárybnická Zavadil Zbořilová Zenáhlíková Zezulová Ženíšková Žídek Živný

Titul Mgr. Dis. PhDr. Mgr. Mgr MUDr., Ph.D.

Mgr. RNDr. Mgr. Bc. Mgr. Mgr. MUDr., Ph.D.

Dis. PhDr. MUDr. Mgr. Mgr.






345 12/8/05 10:45:11 PM

Seznam ústních sdělení podle autorů a názvů


12/8/05 10:45:11 PM


12/8/05 10:45:11 PM

Příjmení

Jméno

Název sdělení

Regina

Babická

Systém prevence v komunitě

Věra

Bechyňová

Multidisciplinární spolupráce při práci s rodiči závislými na drogách – kazuistika

Alena

Beránková

Milan

Černý

Jiří

Dvořáček

Změny ve financování programů protidrogové politiky Význam programu specifické primární prevence sociálně nežádoucích jevů pro rizikové skupiny dětí a mládeže (třídní skupiny) Neurobiologie alkoholové závislosti

Magdalena

Frouzová

Roman

Gabrhelík

Karel

Hampl

Spiritualita, alkohol a psychoterapie závislostí Potřeby příslušníků národnostních menšin a přistěhovalců v oblasti drogových služeb na území hl. m. Prahy Ambulantní léčba uživatelů legálních drog

Martin

Holub

Návykové látky v AČR

Petr

Jeřábek


Ludmila

Joanidisová

Alkoholové závislosti v ambulantním programu následné péče.

Kamil

Kalina

Alkohol a drogy

Kamil

Kalina

Kde stojí a kam bude kráčet obor adiktologie?

Michal

Kandler

Soumrak terénní práce na party?

Alena

Kavalírová

Užívání legálních návykových látek studenty farmacie

Martina

Komzáková

5 let realizace ambulantního programu následné péče v Plzni

Eva

Králíková

Závislost na tabáku

Pavel

Kubů

Pavel

Kubů

Pavel

Kubů

Aleš

Kuda

BESIP na cestě za zábavou – prevence řízení motorového vozidla pod vlivem drog Intervenční a kontaktní metody spojené s testováním syntetických drog – fakta a mýty Tanec a drogy 2000 a 2003 - kontext konzumace drog ve skupině rekreačních uživatelů psychoaktivních látek Alkohol – představy a realita

Stanislav

Kudrle

Závislost spojená s léky

Ivana

Kurcová

Laboratorní průkaz abusu legálních drog

Jiří

Mach

Komunitní plánování služeb pro osoby ohrožené drogou

Veronika

Makovičková Ideál terénní práce versus realita

Ivana

Matejovská

Vplyv „labeling theory“ (teórie nálepkovania) na proces prijatia diagnózy u závislých

Markéta

Miláčková

Substituční program Subutexem v o.s. Prev-Centrum

Lenka

Miovská

Lenka

Miovská

Michal

Miovský

Poskytování ambulantní psychiatrické péče uživatelům drog v roce 2003 Situace v oblasti PP užívání návykových látek z perspektivy ŠMP zapojených do výzkumné studie na Praze 6 Etické normy adiktologické profese: k čemu a pro koho?

Viktor

Mravčík

Drogy a dopravní nehody

Miroslav

Novotný

Genetika alkoholismu

Miroslava

Páleníková

Nelegálne drogy - priestor pre terénnu prácu

Jana

Petráková

Současný stav a výhledy v systému léčby a doléčování závislostí v regionu Kladno

Pavel

Plaček

Posouzení kvality drogových služeb ve Středočeském kraji

Jiří

Pokora

Farmakoterapie závislosti na alkoholu

Petr

Popov

Z historie léčby alkoholismu v českých zemích

Ilona

Preslová

Alkohol v léčbě a v životě – středa

Bořivoj

Prokeš






Příjmení

Jméno

Název sdělení

Ivana

Radimecká

Josef

Radimecký

Josef

Radimecký

Systém služeb poskytovaných o.s. White Light I. v Ústeckém kraji Co je zakódováno do národní strategie protidrogové politiky a o čem by měli politici vědět Hodnocení subjektivní spokojenosti klientů se službami v terapeutické komunitě

Josef

Alkohol a drogové služby

Vratislav

Radimecký Richterová Těmínová Řehák

Vladimír

Sklenář

Národní strategie protidrogové politiky na období 2005-9

Petr

Steklý

Výstupy a přínos projektu posuzování kvality ve Středočeském kraji

Andrej

Šebeš

Jaroslav

Vacek

Monika

Vaňková

Tomáš

Zábranský

Cyril

Zákora

Vlaďka

Zenáhlíková

Klíčové momenty léčby: vlastní příběh lékaře - exusera Příslušníci národnostních menšin v pražských nízkoprahových službách z perspektivy pracovníků těchto služeb Specifika práce s velmi mladými klienty Promořenost virovou hepatitidou C mezi injekčními uživateli drog v ČR a rizikové faktory infekce – vězení jako hlavní riziko? Kazuistika klienta programu indikované primární prevence v kontextu systému služeb Centra primární prevence Zneužívání legálních drog u pacientů v průběhu substituční léčby buprenorfinem

Martina

Přístup harm reduction ve vztahu k užívání alkoholu?

plyv „labeling theory“ (teórie nálepkovania) na proces prijatia diagnózy u závislých


349 12/8/05 10:45:12 PM

Název sdělení

Příjmení

5 let realizace ambulantního programu následné péče v Plzni

Martina

Komzáková

Alkohol – představy a realita

Aleš

Alkohol a drogové služby

Martina

Alkohol a drogy

Kamil

Kuda Richterová Těmínová Kalina

Alkohol v léčbě a v životě

Ilona

Preslová

Alkoholové závislosti v ambulantním programu následné péče.

Ludmila

Joanidisová

Ambulantní léčba uživatelů legálních drog

Karel

Hampl

BESIP na cestě za zábavou – prevence řízení motorového vozidla pod vlivem drog Pavel Co je zakódováno do národní strategie protidrogové politiky a o čem by měli Josef politici vědět Drogy a dopravní nehody Viktor

Jméno

Kubů Radimecký Mravčík

Etické normy adiktologické profese: k čemu a pro koho?

Michal

Miovský

Farmakoterapie závislosti na alkoholu

Jiří

Pokora

Genetika alkoholismu

Miroslav

Novotný

Hodnocení subjektivní spokojenosti klientů se službami v terapeutické komunitě Josef

Radimecký

Ideál terénní práce versus realita

Makovičková

Veronika

Intervenční a kontaktní metody spojené s testováním syntetických drog – fakta a mýty Pavel Kazuistika klienta programu indikované primární prevence v kontextu systému služeb Centra primární prevence Kde stojí a kam bude kráčet obor adiktologie?

Kubů

Cyril

Zákora

Kamil

Kalina

Klíčové momenty léčby: vlastní příběh lékaře – exusera

Andrej

Šebeš

Komunitní plánování služeb pro osoby ohrožené drogou

Jiří

Mach

Laboratorní průkaz abusu legálních drog

Ivana

Kurcová


Petr

Jeřábek

Multidisciplinární spolupráce při práci s rodiči závislými na drogách - kazuistika

Věra

Bechyňová

Národní strategie protidrogové politiky na období 2005-9

Vladimír

Sklenář

Návykové látky v AČR

Martin

Holub

Nelegálne drogy - priestor pre terénnu prácu

Miroslava

Páleníková


Bořivoj

Prokeš

Neurobiologie alkoholové závislosti

Jiří

Dvořáček

Poskytování ambulantní psychiatrické péče uživatelům drog v roce 2003

Lenka

Miovská

Posouzení kvality drogových služeb ve Středočeském kraji

Pavel

Plaček

Potřeby příslušníků národnostních menšin a přistěhovalců v oblasti drogových Roman služeb na území hl. m. Prahy Promořenost virovou hepatitidou C mezi injekčními uživateli drog v ČR a rizikoTomáš vé faktory infekce – vězení jako hlavní riziko? Příslušníci národnostních menšin v pražských nízkoprahových službách z perJaroslav spektivy pracovníků těchto služeb Přístup harm reduction ve vztahu k užívání alkoholu? Josef Situace v oblasti PP užívání návykových látek z perspektivy ŠMP zapojených do Lenka výzkumné studie na Praze 6 Současný stav a výhledy v systému léčby a doléčování závislostí v regionu Kladno Jana

Petráková

Soumrak terénní práce na party?

Michal

Kandler

Specifika práce s velmi mladými klienty

Monika

Vaňková

Spiritualita, alkohol a psychoterapie závislostí

Magdalena

Frouzová


Gabrhelík Zábranský Vacek Radimecký Miovská




Název sdělení

Příjmení

Substituční program Subutexem v o.s. Prev-Centrum

Markéta

Jméno Miláčková

Systém prevence v komunitě

Regina

Babická

Systém služeb poskytovaných o.s. White Light I. v Ústeckém kraji Tanec a drogy 2000 a 2003 - kontext konzumace drog ve skupině rekreačních uživatelů psychoaktivních látek Užívání legálních návykových látek studenty farmacie

Ivana

Radimecká

Pavel

Kubů

Alena

Kavalírová

plyv „labeling theory“ (teórie nálepkovania) na proces prijatia diagnózy u závislých Ivana

Matejovská

vplyv „labeling theory“ (teórie nálepkovania) na proces prijatia diagnózy u závislých Vratislav

Řehák

Výstupy a přínos projektu posuzování kvality ve Středočeském kraji Význam programu specifické primární prevence sociálně nežádoucích jevů pro rizikové skupiny dětí a mládeže (třídní skupiny) Z historie léčby alkoholismu v českých zemích

Petr

Steklý

Milan

Černý

Petr

Popov

Závislost na tabáku

Eva

Králíková

Závislost spojená s léky

Stanislav

Kudrle

Změny ve financování programů protidrogové politiky

Alena

Beránková

Zneužívání legálních drog u pacientů v průběhu substituční léčby buprenorfinem Vlaďka


Zenáhlíková

351 12/8/05 10:45:13 PM

Pracovní dílny a postery


12/8/05 10:45:13 PM


12/8/05 10:45:13 PM

Seznam pracovních dílen podle autorů Jméno

Příjmení

Název pracovní dílny

Kamil

Kalina


Jaroslava

Kováříková

Dynamická katarzní technika

Jiří

Mach

Role kraje v procesu komunitního plánování služeb pro osoby ohrožené drogou

Barbora

Trapková

Práce s rodinami uživatelů návykových látek

Jitka

Vodňanská

Ententyky

Alena

Vrbová

Cesty necesty k lektorovi primární prevence

Seznam pracovních dílen podle názvů Název pracovní dílny

Jméno

Příjmení


Kamil

Kalina

Dynamická katarzní technika

Jaroslava

Kováříková

Role kraje v procesu komunitního plánování služeb pro osoby ohrožené drogou

Jiří

Mach

Práce s rodinami uživatelů návykových látek

Barbora

Trapková

Ententyky

Jitka

Vodňanská

Cesty necesty k lektorovi primární prevence

Alena

Vrbová



Pracovní dílny a postery


Seznam vývěskových sdělení podle autorů Jméno

Příjmení

Název vývěskového sdělení

Regina

Babická

Centrum komunitních aktivit, o.s. Prev-Centrum

Milan

Černý

Centrum primární prevence, o.s. Prev-Centrum

Jiří

Čížek


Kateřina

Drozdová

Představení Centra protidrogové prevence a terapie, o.p.s. Plzeň

Edita

Koprdová

Protifajčiarska terapia v OLÚP Predná Hora

Renata

Kraftová

Doléčovací program - CNP Drop In Praha

Jana

Majzlíková

Program pro ženy a matky s dětmi v Děčínském doléčovacím centru

Jana

Nedbalová

Tomáš

Páleníček

Ondřej

Počarovský

Soutěž pro ZŠ „Kouření a já aneb dělá cigareta image?“ „Candy flipping“ - účinky kombinace extáze (MDMA) s halucinogeny LSD a psilocinem – vliv na spontánní lokomoci potkana Centrum poradenství pro mládež a rodiny, o.s. Prev-Centrum

Martina

Rychtářová

Léčba závislosti v Psychiatrické léčebně Opava

Hana

Slámová

Letáčky, info o službách K-centra (půl metru)

Lenka

Spáčilová

Jarmila

Šmoldasová

Renata

Vařeková

Vztah klientů kontaktních center k legálním látkám - Zlínsko Vysokoškolsky vzdělaní nemocní s dg. závislosti na alkoholu v AT ambulanci PK FN Olomouc Pohybová aktivita, nedílná součást zdravého životního stylu, metoda nespecifické primární prevence rizikového chování dětí a mládeže.

Seznam vývěskových sdělení podle názvů Název vývěskového sdělení „Candy flipping“ - účinky kombinace extáze (MDMA) s halucinogeny LSD a psilocinem – vliv na spontánní lokomoci potkana Centrum komunitních aktivit, o.s. Prev-Centrum

Jméno

Příjmení

Tomáš

Páleníček

Regina

Babická

Centrum poradenství pro mládež a rodiny, o.s. Prev-Centrum

Ondřej

Počarovský

Centrum primární prevence, o.s. Prev-Centrum

Milan

Černý

Doléčovací program - CNP Drop In Praha

Renata

Kraftová

Léčba závislosti v Psychiatrické léčebně Opava

Martina

Rychtářová

Letáčky, info o službách K-centra (půl metru) Pohybová aktivita, nedílná součást zdravého životního stylu, metoda nespecifické primární prevence rizikového chování dětí a mládeže. Program pro ženy a matky s dětmi v Děčínském doléčovacím centru

Hana

Slámová

Renata

Vařeková

Jana

Majzlíková

Protifajčiarska terapia v OLÚP Predná Hora

Edita

Koprdová


Jiří

Čížek

Představení Centra protidrogové prevence a terapie, o.p.s. Plzeň

Kateřina

Drozdová

Soutěž pro ZŠ „Kouření a já aneb dělá cigareta image?“ Vysokoškolsky vzdělaní nemocní s dg. závislosti na alkoholu v AT ambulanci PK FN Olomouc Vztah klientů kontaktních center k legálním látkám - Zlínsko

Jana

Nedbalová

Jarmila

Šmoldasová

Lenka

Spáčilová


355 12/8/05 10:45:13 PM

Statistika účastníků


12/8/05 10:45:14 PM


12/8/05 10:45:14 PM

Obr. 1: Rozložení podle pohlaví

Obr. 2: Rozložení podle dosaženého pregraduálního vzdělání



Statistika


Obr. 3: Rozložení podle krajů

Obr. 4: Rozložení podle pracoviště


359 12/8/05 10:45:14 PM

Obr. 5: Rozložení podle resortů

Obr. 6: Rozložení podle věku



Na vydání tohoto čísla přispěl: Krajský úřad Středočeského kraje. Na vydávání časopisu adiktologie se dále podílejí: Krajský úřad Středočeského kraje

Recommend Documents