11. LISTOPAD – SVATÝ MARTIN Svatý Martin Narodil se na přelomu let 316 až 317 v římské provincii Panonii. Jako syn vyššího římského důstojníka musel již v patnácti letech vstoupit do armády. Pro dokreslení je třeba dodat, že v době narození Martina je křesťanství již oficiálně uznané náboženství (Císař Constantinus I. vydal roku 313 tzv. Edikt milánský, který označuje křesťanství za religio licita – náboženství povolené), přesto jeho rodiče vyznávají staré římské tradice a uctívají pohanské bohy. Jako vojáka jezdeckého pluku jej přeložili do Galie (Francie), kde se mu podle legendy přihodila událost, která sv. Martina dokresluje do dnešních dnů. Když za zimní noci projížděl městem, aby zkontroloval hlídky, narazil v městské bráně na žebráka, který jej prosil o almužnu. Protože neměl u sebe nic, sejmul ze sebe vojenský plášť, mečem jej rozetnul na polovici a jednu chudákovi daroval. Hned o následující noci se mu ve snu zjevil Kristus oděný v plášti darovaném žebrákovi, který mu pravil: „Tímto rouchem mě přioděl Martin ještě nepokřtěný.“i Vzápětí se Martin nechal pokřtít a svůj život zasvětil Bohu. Ještě však dalších 15 let musel odsloužit v armádě, nežli mohl vojsko opustit. Nedaleko Poitiers získal pozemek, na kterém žil jako poustevník. Přidávali se k němu další věřící a byl tak položen základ pro vznik nejstaršího kláštera Liguge v západní Evropě. V roce 371 jej věřící lstí zajali a odvezli do Tours, kde byl vysvěcen za biskupa. Pověst vypravuje, že „sv. Martin před svou volbou za biskupa ze skromnosti ve svém klášteře ukrýval se v husinci, ale jejich gágáním vyzrazen byl.“ 2 Jiná pověst říká, že sv. Martina byl při kázání rušen husami a proto za své provinění pykají na svatomartinském pekáči. Martin zemřel roku 397 při pastorační návštěvě venkova, pohřeb se konal 11. listopadu. Tradice a zvyky na svatého Martina Svatý Martin patřil mezi nejoblíbenější svátky roku. Hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu, kterou jedli páni i prostý lid. Používalo se úsloví: „Radost Martina – jest hus a džbán vína.“ Jak napovídá jiné přísloví „Na svatého Martina nejlepší je husina, pohleď na hruď i na kosti, jaká zima se přihostí“, z upečené husy, respektive z její kobylky hodovníci věštili, jaká bude zima. Kromě husy pekly hospodyně i tradiční svatomartinské pečivo. Nejčastěji to bývaly rohy svatomartinské, podkovy nebo tzv. dušičky. Čeněk Zíbrt cituje ze Selské pranostiky z roku 1710 následující text:3 „Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají, a u jiných pánův se zjednávají.“ Krom toho byl svátek pojen i s ukončením služby čeledi, která za svou službu dostávala mzdu a hledala si nového hospodáře. Když byli obě strany spokojené – čeleď i hospodář – prodlužovala se služba o Svatomartínské pečivo další rok. Byla to příležitost propít obdržené peníze. Tomu, martinský rohlík a martinská kdo tento svátek propil a prohýřil, říkávalo se „martínek“ podkova (podle J.Petráka a A. Dolenského) nebo se jeho chování označovalo jako „martínkování“. K posvícení patřily i posvícenské veršovánky a písničky. Kdo by si nevzpomněl na známou píseň z Čech To je zlatý posvícení, to je zlatá neděle. Na posvícení v Jakubčovicích na Opavsku vzpomíná Jan Beinhauer: „V den karmáše se přichystalo pohoštění. Musela být upečena husa nebo kačena či jiné pečené maso, vepřové nebo sekané. Hosté, když přišli, pojedli a pobavili se. Pokud hosté také pořádali karmáš, tak na oplátku pozvali zase své hostitele. Tento zvyk se dodržoval každým rokem, karmáš byl skoro všude, ale ne ve stejnou dobu. Bylo to vždy na podzim (u nás na sv. Martina), takže ta husička nebo kačenka občas byla.“4
A ty, Juro, jdi na hůru a sežeň tam z hnízda kuru, vem vajec na nudle, bílé mouky z truhle! Ze Slezska5
Sedlák je boží stvoření, nakúpí selce koření, zázvor a bobek, sedlák je hodný člověk. Z Moravy
Na to sem k vám přišel, abysem byl vesel, abysem byl, abysem byl, abysem byl vesel. Ze Slezska6 Letěla, gágala bílá hus nad vodú; ludé se pýtajú, kdy ty hody budú. Z Moravy
Háj, husičky, háj ze dvora, paste sa až do večera, napijte sa čistej vody, budú u nás skoro hody, hody, hody, hodulenky, upečem vás, babčenky! Z luhačovského Zálesí
A ještě jeden zvyk se držel o svatém Martinovi. V Čechách to byla tzv. „bejkova svatba“, na Moravě pak „sýpka svatomartinská“. Oba dva názvy označují však obdobnou slavnost, při které se odevzdávala předepsaná dávka především obilí obecním zaměstnancům – pastýřům, ponocným, kovářům, případně učitelům. Co se tzv. přesypalo (čeho se dostalo více, než bylo předepsáno), prodalo se a za utržené peníze se nakoupilo pivo, které se vypilo právě o „svatomartinské sýpce“.
Čeněk Zíbrt píše, že na svatého Martina chodili ve 14. století koledovat nejen chudí žáci, ale třeba i kanovníci či kati. Ve svém díle uvádí českou žákovskou koledu7:
1. Svatého Martina všeliká rodina dnes ščedrost zpomíná beze všeho statku vesele s čeládku. Tučnú hus, hus, hus. tučnú hus jí, víno pie, beze všeho smutku.
4. Račtež darovati, majíc na paměti svatého štědroty, abychom v radosti podle vašie ctnosti tučnú hús upečenu mohli s vámi jiesti.
2. Ale my školníci, podobní pacholíci, malí i velicí, v škole když sedíme, vesele zpieváme, nebť nás nutie veselé, toho netajíme.
5. Ale vy bratří milí, mějtež na paměti svatého ščedrotu Martina rytíře nynie v této mieře: nechcete-li husi dáti, dajte dva penieze.
3. Protož dnes vesele v dobré ščedré voli, vědúc vaše mysli, k vám sme zavítali, abychom dar vzali, bychom dusnost chudoby tudy zapudili.
6. Ač nás darujete, odplatu vezmete v království nebeském, s Bohem tam bydlíce, s ním se radujíce a na veky s anjeli amen zpievajíce.
Aktivita nejen pro děti aneb Martinská slavnost „Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vchází světlo, tam tma brzy buď řídne nebo mizí. A naopak tma nemá sil, aby odstranila světlo“ J. A. Komenský Motto Jana Amose Komenského je ústředním bodem naší mnohaleté školní tradice nazvané Slavnost světla. V podzimní čas, kdy se krátí den a noc se dlouží, procházíme s dětmi při lampiónovém průvodu vesnicí, abychom společně s dalšími lidmi naplnili základní motiv svátku svatého Martina – do tmy, prázdnoty a chladu přinášíme světlo, pocit pospolitosti a bratrství, stejně jako kdysi Martin prokázal bratrství a soucit žebrákovi, když mu daroval půlku svého pláště. Vzorem pro tuto slavnost nám byla aktivita waldorfských škol8, které si připomínají svatého Martina následujícím obřadem: „V podvečer svátku sv. Martina se scházíme na zšeřelé louce u vstupu do lesa obory Hvězda. Učitelé dětem slavnostně zapalují jejich lampiony. Už zapalování lampionů je malým obřadem darování a přijímání ohně – děti mohou zažít, že darované světlo rozdáváním neubývá. Děti v zástupu kráčejí v tichosti napřed, teprve za nimi rodiče se sourozenci. Střeží si své světýlko, aby jim Lampionový průvod v Žimrovicích, 2010 nezhaslo. Průvod se po cestičce ze světýlek ve skleničkách vydává hledat do lesní zimy a temnoty Martinovo poselství. Uprostřed lesa, ve spletitých, do výšky vystupujících kořenech mohutného dubu, září do tmy na 10 vyřezaných dýní nejrůznější velikosti. Děti každoročně obestoupí zářící světlo a v tichém úžasu jej dlouze pozorují. Ve stráni mezi stromy se náhle začne ozývat praskání větviček – to svatý Martin na bílém koni právě projíždí kolem. Děti se vydávají hledat jeho poselství – martinské rohlíčky (v ranečku), o které se pak rozdělují se svými rodiči, sourozenci a spolužáky.“ Martinská slavnost nabízí hned několik zajímavých činností. 1. Výroba lampiónu Návodů na výrobu lampiónu dnes nalezneme celou řadu. K tomu našemu potřebujeme kulatou krabičku od sýrů, na jejíž dno přilepíme tavnou pistolí plastový kalíšek hřbitovní svíce (je možné použít i čajové svíčky). Stěny lampiónu vytvoříme ze čtvrtky papíru, na níž si děti mohou namalovat libovolný motiv, který pak nůžkami prostřihají. Čtvrtku papíru podlepíme pomalovaným pečícím nebo hedvábným papírem. Děrovačkou do horního okraje čtvrtky uděláme dírky, kterými provlečeme čtyři špejle nebo dřívka. Ty nám zpevní horní okraj lampiónu a zároveň u jejich křížení můžeme připevnit drátek, co by ucho naší ručně vyrobené lucerničky. A kdybychom si mysleli, že nejsme dost originální, můžeme si vyrobit lucerničky vydlabávané z řepy, jako to dělávali v minulosti naši předci.
2. Pečení svatomartinského pečiva Napéct si martinské podkovy může být pro naši slavnost další zajímavou aktivitou. Pomoci nám mohou i maminky, ale níže uvedený recept zvládnou s malou dopomocí i mladší děti. Na jednoduché rohlíčky z nekynutého těsta budeme potřebovat 40dkg hladké mouky, 1 heru, 1 kelímek kysané smetany, na náplň potřebujeme 100 g mletých ořechů, 100 g cukru, 25 g másla, 1 vejce. Příprava: Těsto připravíme z mouky, hery a kysané smetany. Necháme jej v ledničce alespoň 2 hodiny uležet. Kouli těsta rozdělíme na čtyři díly, které vyválíme do kulaté placky. Každou placku hvězdicově rozdělíme na osm dílů. Na jednotlivé dílky nanášíme náplň, kterou jsme si připravili ze všech výše uvedených ingrediencí. Rohlíčky můžeme naplňovat makovou nebo také tvarohovou náplní. Od obvodu kruhu ke středu zavineme těsto a vajíčkem natřené Rozdávání svatomartinských rohlíků v rámci Martinské slavnosti rohlíčky zvolna pečeme v Základní škole Žimrovice, 2010 až do zlatova asi 20 minut. Upečené rohlíčky můžeme obalit ve vanilkovém cukru. Všechny předešlé činnosti směřují k jedinému – lampiónovému průvodu, kterým si připomeneme 11. listopadu svátek svatého Martina. Když v úvodu budeme dětem rozžíhat jejich lampióny, Svatý Martin na bílém koni, Žimrovice 2010 připomeneme si tímto obdarováváním skutek sv. Martina, který se podělil se žebrákem o svůj plášť. Naši slavnost si můžeme obohatit o vystoupení dětí, které nám připomene již výše popsanou legendu. Náš průvod můžeme ukončit rozdáváním martinských rohlíčků. A když se v závěru děti dočkají bělouše, který tmou nese na svém hřbetě Martina oblečeného v římském vojenském oděvu, kouzlo tohoto večera je završeno. Martinská tradice má právo navrátit se do naší vesnice.
1
Vondruška, V.: Církevní rok a lidové obyčeje, Dona s.r.o., 2005, str. 75 Zíbrt,Č.: Veselé chvíle v životě lidu českého – sv.VI., Den se krátí, noc se dlouží…, Nákladem Fr. Šimáček 1910, str.5 3 Zíbrt,Č.: Veselé chvíle v životě lidu českého – sv.VI., Den se krátí, noc se dlouží…, Nákladem Fr. Šimáček 1910, str.4 4 Beinhauer, J.: Vzpomínky na dětství a život v Jakubčovicích, Městský úřad Hradec nad Moravicí, 2007, str. 46 5 Plicka, K., Volf, Fr.: Český rok, Podzim, Odeon, Praha 1980, str. 365 6 Plicka, K., Volf, Fr.: Český rok, Podzim, Odeon, Praha 1980, str. 382 7 Zíbrt, Č.: Veselé chvíle v životě lidu českého – sv.VI., Den se krátí, noc se dlouží…, Nákladem Fr. Šimáček 1910, str.8 8 http://www.crea.cz/wzs-dedina/pedagogika/podzimni-slavnosti-martinska-slavnost 2
