Jedna
N
a scanlonském statku mûli chudou sklizeÀ. P‰enice se urodilo pfiinejlep‰ím poskrovnu a jabloÀové sady napadla plíseÀ, takÏe tfii ãtvrtiny skvrnitého ovoce shnily na stromech. V dÛsledku toho ãekaly nájemce, zemûdûlské nádeníky, sadafie a sbûraãe ovoce kru‰né ãasy do pfií‰tí skliznû, bûhem nichÏ nebudou mít ani zdaleka dostatek jídla. Pan Dennis ze scanlonského sídla mûl laskavé srdce. Byl rovnûÏ praktick˘, takÏe kdyÏ mu dobrosrdeãná povaha velela, aby pomohl nájemcÛm v nouzi, jeho rozum v tom spatfioval obchodní prozíravost. Kdyby nájemci a nádeníci strádali, pravdûpodobnû by se odstûhovali a hledali by si práci v ménû postiÏeném kraji. AÏ se potom na Scanlonu zase povede lépe, byl by pfii Ïních nedostatek pracovních sil. V prÛbûhu let si pan Dennis slu‰nû nahospodafiil a mohl bez nesnází pfieãkat zlé ãasy. Vûdûl v‰ak, Ïe lidé, ktefií pro nûho pracují, takovou moÏnost nemají. A pro–5–
to se rozhodl, Ïe nûco z nashromáÏdûn˘ch prostfiedkÛ vynaloÏí v jejich prospûch. Zfiídil kuchyni pro nádeníky, platil ji ze svého a umoÏnil pfiístup v‰em chud˘m, ktefií Ïili na jeho pozemcích. Postaral se tak, aby jeho lidé dostávali alespoÀ jednou za den pofiádné jídlo. Nebylo nijak velké – obvykle jen polévka nebo ovesná ka‰e – bylo v‰ak teplé, v˘Ïivné a vydatné a pan Dennis vûfiil, Ïe utracené peníze se mu bohatû vrátí v podobû oddanosti nájemcÛ i pracovníkÛ. Kuchynû stála na louce pfied statkem. Byly to fiady stolÛ na trnoÏích, lavice a velk˘ stÛl, u kterého se vydávalo jídlo. Pfied nejhor‰ím poãasím ji chránila plátûná stfiecha rozprostfiená na kÛlech, takÏe vzniklo cosi jako velk˘ stan. Boãní strany mûla jídelna otevfiené, coÏ znamenalo, Ïe za ‰patného poãasí se kolem stolÛ prohánûl vítr a dé‰È. Venkované v‰ak nejsou z cukru a tohle bylo pofiád mnohem lep‰í neÏ jíst pod ‰ir˘m nebem. Název kuchynû nebyl vlastnû správn˘. Ve‰keré vafiení probíhalo ve veliké kuchyni panského domu a jídlo se nosilo ven, kde ho rozdávali hladov˘m nájemcÛm a pfiíslu‰níkÛm jejich rodin. Nádeníci vûdûli, Ïe jídlo dostávají zdarma. Platila v‰ak zásada, Ïe kaÏd˘, kdo si mohl dovolit drobnû pfiispût, tak uãinil. PfieváÏnû se jednalo o nûkolik mûìákÛ nebo vûcnou protihodnotu – párek králíkÛ ãi divokou kachnu chycenou na rybníce. Kuchynû mûla otevfieno po dobu dvou hodin pfied setmûním, aby se lidé veãer najedli a mohli v noci klidnû spát, aniÏ by jim hlad svíral útroby. UÏ se skoro stmívalo, kdyÏ se k obsluÏnému stolu protlaãil jak˘si cizinec. Byl to chlap jako hora, se ‰pinavû svûtl˘mi vlasy sahajícími po ramena. Na sobû mûl koÏenou kazajku jako –6–
vozka, za opaskem zastrãen˘ pár hrub˘ch rukavic a vedle pouzdro, které obsahovalo d˘ku s tûÏkou ãepelí. Jeho oãi neustále pfiejíÏdûly ze strany na stranu a nikdy dlouho neutkvûly na jednom bodû, takÏe mu to propÛjãovalo slídiv˘ v˘raz. Správce pana Dennise, dohlíÏející na obsluÏn˘ stÛl, na nûho podezíravû hledûl. Kuchynû pro nádeníky byla urãena místním obyvatelÛm, nikoli pocestn˘m, a tohohle muÏe nikdy pfiedtím nevidûl. „Co tady chcete?“ zeptal se tónem zdaleka ne pfiátelsk˘m. Vozka pfiestal na pár vtefiin rejdit oãima po okolí a upfiel je na správce pfied sebou. UÏ mûl na jazyku vzteklou útoãnou odpovûì, ale správce byl pofiízek a za sebou mûl dva statné pomocníky, patrnû povûfiené dohlíÏením na pofiádek. Trhl hlavou ke kotli s hustou polévkou, zavû‰enému nad ohnûm za obsluÏn˘m stolem. „Jídlo chci,“ odsekl hrubû. „Celej den jsem o hladu.“ Správce se zamraãil. „MÛÏete dostat polévku, ale budete muset zaplatit,“ odpovûdûl. „Zadarmo je jídlo jenom pro nájemce a pracovníky ze statku.“ Vozka se na nûj za‰karedil, ale sáhl do umounûného váãku, kter˘ mu visel na opasku, a za‰mátral v nûm. Správce sly‰el cinkat mince, jak se muÏ probíral obsahem váãku a nûkteré nechal zase spadnout zpátky. Pak vysázel na stÛl tfii penigy. „Staãí?“ zeptal se vyz˘vavû. „To je v‰echno, co mám.“ Správce nedÛvûfiivû nadzdvihl oboãí. Na vlastní u‰i sly‰el cinkání penûz pou‰tûn˘ch zpût do váãku. Mûl za sebou ale dlouh˘ den a nechtûl si kazit náladu je‰tû nûjak˘m handrkováním. Nejlep‰í bude dát tomu ãlovûku –7–
trochu jídla a co nejdfiív se ho zbavit. Pokynul dívce obsluhující u kotle s polévkou. „Dej mu misku,“ fiekl. Nalila fiádnou porci do dfievûné misky, postavila ji pfied muÏe a pfiidala sk˘vu okoralého chleba. Vozka se rozhlédl po stolech kolem sebe. Vût‰ina strávníkÛ popíjela i korbel svûtlého piva. Nebylo na tom nic neobvyklého. Pivo bylo vcelku laciné a statkáfi soudil, Ïe lidé potfiebují jídlo nûãím spláchnout. Za obsluÏn˘m stolem stál soudek a od pípy zvolna ukapávalo pivo. Vozka k˘vl smûrem k soudku. „A co pivo?“ domáhal se. Správce se ponûkud prkennû napfiímil. MuÏovo chování se mu nelíbilo. Za jídlo sice zaplatil, ale smû‰nou ãástku, a za tûch pár ‰upÛ dostával dobrou protihodnotu. „To je za pfiíplatek,“ oznámil. „Dal‰í dva penigy.“ Vozka s reptáním znovu zalovil ve váãku. Ani za mák se nezastydûl, Ïe vytahuje dal‰í mince, kdyÏ pfied chvílí tvrdil, Ïe uÏ Ïádné nemá. Hodil je na stÛl a správce ukázal hlavou jednomu ze sv˘ch muÏÛ. „Dej mu korbel,“ vyzval ho. Vozka si vzal svou polévku, chleba i pivo a bez dal‰ího slova odcházel. „A Ïe necháme dûkovat,“ jízlivû prohodil správce, ale svûtlovlas˘ muÏ mu nevûnoval pozornost. Proplétal se mezi stoly a prohlíÏel si tváfie osob, které u nich sedûly. Správce ho doprovázel pohledem. Vozka oãividnû nûkoho hledal a stejnû oãividnû doufal, Ïe ho nenajde. Pomocník, kter˘ naãepoval pivo, pfiistoupil ke správci a polohlasnû prohodil: „Vypadá, jak kdyby ãekal, Ïe se nûco semele.“ –8–
Správce pfiitakal. „Rad‰i aÈ se nají a jde si po svém. UÏ mu nenalévej, i kdyby nabízel, Ïe zaplatí.“ MuÏ od obsluhy souhlasnû zabruãel a pak se otoãil, protoÏe ke stolu pfii‰el jeden chalupník s rodinou a hladovû hledûli na kotel s polévkou. „Tak pojì, Jeme. Nûco vám dáme, aÈ se s rodinkou nadlábnete, ne?“ Vozka se s miskou polévky a pivem zdvihnut˘mi do v˘‰e, aby nevrazil do nûkoho z lidí sedících u stolÛ, propracoval aÏ na samotn˘ konec stanu, kousek od pískovcové zdi velkého panského domu. Sedûl sám u posledního stolu, a pfied sebou mûl v˘hled na v‰echny, kdo vcházeli do velkého otevfieného stanu. Pustil se do jídla, ale protoÏe mu oãi ustaviãnû ujíÏdûly vzhÛru a sledovaly vchod, bryndal si polévku do vousÛ a na obleãení. Zhluboka si pfiihnul piva a oãima neustále pátral pfies okraj dfievûného korbele. KdyÏ ho zas postavil na stÛl, zb˘valo na dnû jen na prst. Dívka z obsluhy, která procházela mezi stoly a sbírala prázdné misky, se zastavila a nahlédla do korbele. Vidûla, Ïe je v podstatû prázdn˘, takÏe pro nûj sáhla. Vozka ji v‰ak zadrÏel a stiskl jí zápûstí nepfiimûfienû velkou silou, Ïe dívka aÏ vyjekla. „Nech to,“ poruãil. „Je‰tû jsem nedopil.“ Vytrhla mu ruku ze sevfiení a u‰klíbla se. „Siláku,“ zabruãela u‰tûpaãnû. „Tak si tûch pár kapek teda dopijte.“ Rozzlobenû odcházela a je‰tû jednou se otoãila, aby muÏe zpraÏila pohledem. Vtom jí po tváfii pfiebûhl stín. Pfiímo za vozkovou lavicí stála postava v plá‰tûnce s kapucí. Dívka ji vÛbec nespatfiila pfiicházet. Jednu chvíli nebyl kolem vozky nikdo. Vzápûtí se zjevil muÏ v plá‰tûn–9–
ce, jako by vyrostl ze zemû. Potfiásla hlavou. To je nesmysl, napadlo ji. Pak to znovu uváÏila, protoÏe postfiehla, Ïe plá‰tûnka je ‰edo-zelená a skvrnitá. Byla to hraniãáfiská plá‰tûnka a lidé fiíkali, Ïe hraniãáfii pr˘ dokáÏou v‰emoÏné nadpfiirozené vûci – jako napfiíklad libovolnû se objevovat a mizet. Hraniãáfi stál tûsnû za vozkou. Prchliv˘ vozka o nûm zatím nevûdûl. Rysy nového pfiíchozího se ukr˘valy ve stínu kapuce. Vidût byl pouze ocelovû ‰ed˘ vous. Pak hraniãáfi shrnul kapuci dozadu a objevil se zachmufien˘ obliãej, tmavé oãi a ‰edivé, nedbale zastfiiÏené vlasy, které mûly stejnou barvu jako vousy. Hraniãáfi zároveÀ vytáhl zpod plá‰tûnky mohutn˘ saxonsk˘ nÛÏ, plochou stranou lehce poÈukal na vozkovo rameno a pak ho tam nechal poloÏen˘, tak aby ho vozkovy oãi vnímaly. „Neotáãej se.“ Vozka se na lavici napfiímil a ztuhl jako prkno. Bezdûãnû se zaãal otáãet, aby se ohlédl na muÏe za sebou. Saxonsk˘ nÛÏ ho klepl do ramene, tentokrát tvrdûji. „¤ekl jsem neotáãet.“ Pfiíkaz byl pronesen mnohem ráznûj‰ím tónem a nûkolik lidí v jejich okolí si v˘stupu, odehrávajícího se u zadního stolu, pov‰imlo. Pfiidu‰ené mumlání hlasÛ zesláblo do ticha, protoÏe zpozornûli i dal‰í. V‰echny zraky se obrátily k poslednímu stolu, kde vozka sedûl jako pfiimraÏen˘. Kdosi z pfiítomn˘ch si domyslel, co znamenají ta ‰edo-zelená plá‰tûnka a saxonsk˘ nÛÏ. „Je to hraniãáfi.“ KdyÏ vozka ta slova usly‰el, svûsil ramena a tváfií mu projel polekan˘ v˘raz. – 10 –
„Jste Henry Wheeler,“ promluvil hraniãáfi. Polekan˘ v˘raz se zmûnil v nejhlub‰í strach. Urostl˘ muÏ rychle vrtûl hlavou a odmítal to jméno, aÏ samou horlivostí prskal. „Ne! Já jsem Henry Miller! Máte nesprávn˘ho! Pfiísahám.“ Hraniãáfi prohnul rty zpÛsobem, kter˘ mohl znamenat úsmûv. „Wheeler...Miller. To není moc velká vynalézavost, kdyÏ má ãlovûk v úmyslu zmûnit jméno. A mûl ses zbavit i toho Henryho.“ „Nechápu, o ãem to mluvíte!“ blekotal vozka. Zaãal otáãet tváfi k muÏi, kter˘ ho obviÀoval. Saxonsk˘ nÛÏ mu znovu ostfie klepl do ramene. „¤íkal jsem ti, aby ses neotáãel.“ „Co ode mû chcete?“ VozkÛv hlas pronikavû stoupal. PfiihlíÏející nepochybovali, Ïe moc dobfie ví, proã si podmraãen˘ hraniãáfi vybral právû jeho. „Tfieba mi to dokáÏe‰ povûdût sám.“ „Já nic neudûlal! AÈ je ten Wheeler kdo chce, já to nejsem! ¤íkám vám, Ïe máte nesprávn˘ho! Povídám, nechte mû na pokoji.“ SnaÏil se, aby poslední slova zaznûla ráznû a pánovitû, ale Ïalostnû neuspûl. Spí‰e neÏ spravedlivé rozhofiãení nevinného ãlovûka mu z toho vy‰lo provinilé ‰kemrání o milost. Hraniãáfi nûkolik vtefiin mlãel. Pak pronesl tfii slova. „Zájezdní hostinec Wyvern.“ Vina a strach se teì ve vozkovû tváfii zraãily aÏ pfiíli‰ nápadnû. „Vzpomínበsi, Henry? Zájezdní hostinec Wyvern v Anselmském lénu. Pfied rokem a pÛl. Byl jsi tam.“ „Ne!“ – 11 –
„A co jméno Jory Ruhl, Henry? Pamatuje‰? Byl to vÛdce va‰í bandy, Ïe?“ „Nikdy jsem o Ïádném Jorym Ruhlovi nesly‰el!“ „Ale já myslím, Ïe sly‰el.“ „Opravdu, nikdy! Nebyl jsem nikdy v Ïádn˘m hostinci Wyvern a nemûl jsem nic spoleãn˘ho s...“ Velk˘ muÏ se zarazil a uvûdomil si, Ïe se málem podfiekl. „TakÏe jsi tam nebyl a nemûl jsi nic spoleãného s... s ãím pfiesnû, Henry?“ „S niãím! Já nikdy nic neproved. Pfiekrucujete moje slova! Nebyl jsem tam! Nevím nic o tom, co se tam stalo!“ „Ani o poÏáru, kter˘ jste s Ruhlem v hostinci zaloÏili? V tom poÏáru zahynula jedna Ïena, pamatuje‰? Kur˘rka. Dostala se ze stavení ven. Uvnitfi ale zÛstalo dítû. Nikdo dÛleÏit˘, jen malá venkovská holka – tobû nûkdo takov˘ ani nestojí za pozornost.“ „Ne! To jste si na mû vymyslel!“ hlasitû se bránil Wheeler. Hraniãáfi neúprosnû pokraãoval. „JenÏe kur˘rka si nemyslela, Ïe na té dívce nezáleÏí, Ïe? Vrátila se do hofiícího domu, aby ji zachránila. Vystrãila ji ven oknem z horního poschodí, ale pak se zbortila stfiecha a ona sama zahynula. Teì si urãitû vzpomíná‰?“ „Já neznám Ïádn˘ hostinec Wyvern! Nikdy jsem nebyl v Anselmském lénu. Máte nepravého –“ S rychlostí, která odporovala jeho rozloÏité postavû, byl vozka náhle na nohou a prudce se otoãil doprava, aby se postavil ãelem k hraniãáfii. Jakmile se pohnul, zároveÀ pravou rukou vytrhl z opasku d˘ku a máchl s ní ‰ikmo vzhÛru. – 12 –
JenÏe i kdyÏ se snaÏil b˘t rychl˘, hraniãáfi byl rychlej‰í. Jak se zoufalství ve Wheelerovû hlase stupÀovalo, oãekával podobn˘ projev odporu. Hbitû ukroãil vzad a saxonsk˘ nÛÏ vyrazil, aby zablokoval vozkovu d˘ku. âepele do sebe narazily s hlasit˘m tfiesknutím a vzápûtí hraniãáfi zopakoval vozkÛv pohyb. Hbitû se otoãil na pravé patû, saxonsk˘m noÏem odstrãil d˘ku je‰tû kus dál a následn˘m úderem levé ruky zasáhl naplocho dlaní Wheelerovu ãelist. Vozka pfiekvapenû hekl a zapotácel se dozadu. Nohy se mu zapletly v lavici, zavrávoral a pfiepadl dopfiedu. Narazil do hrany stolu a pak se s Ïuchnutím zfiítil na zem. Tam zÛstal bez hnutí leÏet. Po trávníku se zaãala rozlévat hrozivá temná skvrna. „Co se to tady dûje?“ Správce vy‰el zpoza obsluÏného stolu, s obûma pomocníky v patách. Upfiel oãi na hraniãáfie a ten vyrovnanû ãelil jeho pohledu. Pak hraniãáfi pokrãil rameny a ukázal ke ztichlé postavû na zemi. Správce pfiesunul zrak, poklekl a natáhl ruku, aby mohutné tûlo obrátil. Vozkovy oãi byly do‰iroka otevfiené. Úlek nad tím, co se stalo, mu ztuhl ve tváfii. Hluboko do hrudi mûl zabodnutou vlastní d˘ku. „Upadl na nÛÏ. Je po nûm,“ oznámil správce. Zvedl hlavu k hraniãáfiovi, ale v tmav˘ch oãích nespatfiil ani vinu, ani lítost. „Jaká ‰koda,“ pronesl Will Dohoda. Pak si pfiitáhl plá‰tûnku k tûlu, obrátil se a dlouh˘mi kroky zamífiil pryã ze stanu.
– 13 –
Dvě
V
˘chodní oblohu barvily první prouÏky svûtla. V parku obklopujícím hrad Araluen zaãali ptáci zpûvem ohla‰ovat pfiíchod nového dne – zpoãátku jednotlivû ãi po dvou, ale postupnû se spojili ve velk˘ jásav˘ sbor. Tu a tam se nûkter˘ ukázal, kdyÏ pfii hledání potravy poletovali mezi roztrou‰en˘mi stromy. Velk˘ hradní padací most byl v tuto dobu zvednut˘. Nikoli náhodou, protoÏe most se zvedal kaÏd˘ veãer o deváté hodinû, aãkoli Araluen Ïil uÏ nûkolik let v míru. Vládcové hradu dobfie vûdûli, Ïe mír mÛÏe skonãit bez varování. Jak pfied pár lety pravil král Duncan: „Na pfiíli‰nou opatrnost je‰tû nikdo neumfiel.“ Pfies hradní pfiíkop vedl mal˘ dfievûn˘ mÛstek pro pû‰í, sotva víc neÏ pár prken s provazov˘m zábradlím. V pfiípadû napadení se dal rychle vytáhnout. Na jeho vnûj‰ím konci hlídkovala dvojice stráÏn˘ch. Na hradbách byly samozfiejmû dal‰í pozorovatelny. Dobfie udrÏovan˘ park rozkládající se v okruhu nûkolika set kro– 14 –
