Náš rozhovor. Státní program ochrany přírody a krajiny. Rozhovor s Oldřichem Musilem. Zasloužili se o přírodu

Náš rozhovor Státní program ochrany přírody a krajiny Rozhovor s Oldřichem Musilem Letos v červnu vláda Josefa Tošovského přijala Státní program ochrany příro­ dy a krajiny, který je jedním z n ástroj ů k realizaci čl. 7 Ústavy České republi­ ky, jenž výslovně ukládá státu, aby dbal o šetrné využívání přírodních zdrojů a o ochranu přírodního pros tředí. Program vznikl z potřeby u celeně formulo­ vat východiska, cíle a úkoly státu při ochraně přírody a krajiny. Na jeho reali­ zaci se rovněž podílel ing. Oldřich Musil, náměstek ministra životního pro­ středí, jehož jsme požádali, aby nám přiblížil okolnosti vzniku programu a je­ ho perspektivy.

Zasloužili se o přírodu

Česká vláda se od vzniku samostatného české­ ho státu v roce 1992 zajištěním péče o přírodu a krajinu příliš nezabývala. Pod vedením Vác­ lava Klause sice ministři předváděli televizním kamerám v Národním parku Šumava, že se na­ učili jezdit na bicyklech, ale ochrana přírody byla v duchu premiérových slov zařazena mezi pověstnou ekologickou "šlehačku na doně", která musí počkat, až budeme opravdu, ale V červnu byl vládou přijat Státní program ochrany přírody a kra­ opravdu bohatí. Ministru životního prostředí té­ jiny, jak jste s ním spokojen? . to vlády se nepodařilo projednat ani vyhlášení Národního parku České Švýcarsko, ani chráně­ Konkrétně já jsem s ním spokojený, protože se podařilo schválit dokument, né krajinné oblasti Novohradské hory, ani roz­ který dává celému resortu ochrany přírody a krajiny, tzn. ministerstvu život­ šíření CHKO Pálava, o dlouhodobé koncepci ního prostředí, odborné ochraně přírody i nevládním organizacím, další pro­ ochrany přírody a krajiny se dalo jenom snít. stor k jejich působení. Důležitá je především část 5, kde se úkoluje vláda Některé sny se ovšem překvapivě naplňují. a ministerstva. Víme, že motivace není nikdy dost. Je proto dobré, že byly Vláda premiéra Josefa Tošovského dne 17. června 1998 př ijala usnesení Č. 415 o Státním přijaty termíny ke splnění většiny projektů. Nyní se budeme muset s daný mi programu ochrany přírody a krajiny České re­ termíny vyrovnat. Ve lmi pozitivní je pak sku tečnost , že zaúkolována byla ne­ publiky, který předložil ministr životního po­ středí Martin Bursík. Tento pro ochranu přírody jen ministerstva, která s námi spolupracují, ale i ministerstva, s nimiž je re­ n eobyčejně významný dokument byl zpracován sort životního prostředí ve střetu. pod vedením n áměstka ministra životního pro­ středí Oldřicha Musila. V úvodní části je s t ruč­ Domníváte se, že by tato koncepce byla přijata i za předpokladu, ně charakterizován stav přírodního prostředí a vystiženy jeho vývojové trendy: Od poloviny že by j i neprojednávala vláda Josefa Tošovského?

minulého století ve vývoji krajiny a přírodního Existuje paralela s rokem 1992, kdy se za mimořádné situace podařilo schvá­ prostředí výrazně převažují negativní vývojové lit Zákon o ochraně přírody a krajiny. O současné vládě mám prozatím ještě telldence, které byly ještě umowěny v posled­ málo informací, ale přijetí tohoto programu vládou Václava Klause je zcela ních desetiletích. Jejich příčinou byl ekonomic­ ký růst, uskutečiíovaný na základě bezplatné vyloučené. potřeby a devastace přírodních zdrojli. Po vyhodnocení účinnosti stávajících nástrojů k ochraně přírody a krajiny jsou definovány CÍ­ Pod smíšenými a list/latými porosty se vytvářejí hydrologicky příwivější formy humusu /lež pod jehlič/latými, zej11lé/lo smrkovými porosty. Foto L. D. Ham" le a principy státního programu: Hlavním cílem je udržovat, chrállit a vytvářet esteticky vyváže­ nou ekologicky stabilní a trvale produkční kra­ jinu. Zároveň udržovat v pNrodním stavu loka­ lity, které dosud nebyly v:~razněji narušelly lid­ skou činllostí. Nejdůležitější je závěrečná část státního programu, obsahující prioritní úkoly a opatření v ochraně přírody a krajiny. U kaž­ dého úkolu je stanoveno, které ministerstvo za jeho plnění odpovídá a do kdy má být úkol do­ plněn. Většina termínů je stanovena v časovém horizontu do roku 2000. Do 31. 12. 1998 má například ministerstvo životního prostředí při­ pravit k vyhlášení Národní park České Švýcar­ sko, do 31. 12. 1999 má MŽP v součinnosti s vládou ČR vytvořit systém podpory zakládání biocenter a biokoridorů včetně ekonomických a majetkoprávních aspektů, do 30. 6. 2000 mají mi nis terstva zemědělství a životního prostředí zavést výrobkové poplatky na vybrané pestici­ dy a hnojiva k odstranění kontaminace půdy způsobené hospodařením. Bylo by pochopitel­ ně možné vytknout některé nedostatky, pro­ gram je ovšem prezentován jako "dokument otevrený a dynamický, jenž není uzavten doplií.­ kúm či změnám".

W(j511"(jDUufi®~

STÁTNí OCHRANA PŘÍRODY

1

Myslím, že žádná rozumná vláda nemá důvod základní cíle a úkoly tímto programem stanovené. Za vytvoření a schválení tohoto pro­ gramu je třeba J. Tošovskému, M. Bursíkovi, O Musilovi a týmu zpracovatelů poděkovat: za­ sloužili se o přírodu a krajinu České republiky. Antonín Buček měnit

Hledání kompromisů Jaký je Váš názor na to, že jsou po povodních řeky uváděny opět do "původního" stavu, staví se znovu za inundační čarou ap.? musím přiznat, že se tak sku­ místy se opravdu vrací koryta do původního nevyhovujícího stavu. Někdy z důvodů, které mají své opodstatnění, větši­ nou však z lidské pohodlnosti a ze setrvač­ nosti. Na druhé straně je třeba přiznat někte­ rým vodohospodářům - stojícím, řekněme, na opačné straně barikády - ochotu ke změ­ ně. V některých podnicích Povodí Moravy přistoupili na návrh našeho resortu vytipovat celé velké úseky řek v "přirozeně" revitalizo­ vaném stavu a ponechat je tak v rámci mož­ ností. Rád bych rovněž ocenil jejich toleranci k malé schopnosti a pružnosti ministerstva životního prostředí kodifikovat právní stav takto nově vzniklých terénů . Musím totiž při­ znat, že náš resort je vždy o krok pozadu za reálným vývojem v krajině. Na to, že se staví v inundačním prostoru, abych řekl něco obecně, nemám dost údajů. Domnívám se však, že málokterý stavební úřad si dnes troufne povolit byť jen rodinný domek v zátopovém území. Pokud vím, z mi­ nisterstva pro místní rozvoj, jež má doposud gesci za územní plán, šly dopisy na všechny stavební a okresní úřady. Tato upozornění jim připomněla nutnost respektovat stavební zákon v tomto směru. Najedné

straně

tečně děje,

Medvědi nevědí...,

že podle myslivecké vyhlášky je možno je u nás střl1et, i kdyžjsoll chráně"i me­ zinárodními úmluvami i zákonem (114/92 Sb.) o ochra1lě přírody a kraji/lY. Foto Anto1lín Řl1,a

Které body programu bylo nejtěžší prosadit?

Velká diskuse byla vedena o zastoupení listnatých melioračních dřevin v le­

sích, tedy o tom, zda jít nad dosažený standard, jaký dosahují Lesy České re­

publiky, či nikoli. Ministerstvo zemědělství na náš požadavek reagovalo ar­

gumentem o nereálnosti jeho uskutečnění z časového hlediska. Zastávalo ná­

zor, že během 30 let nelze připravit dostatečné množství porostů. Nakonec

jsme se však přece jen dopracovali k závěru, který stanovuje dosažení dvoj­

násobného počtu melioračních dřevin oproti dnešku, a to do roku 2030. Poda­

řilo se nám v tomto bodě prosadit do programu rovněž realizační program,

a to alespoň do roku 1999, i přes námitky ministerstva zemědělství. Nad ka­

pitolou Ochrana zvláště chráněných území byl velký boj již mezi zpracova­

telským týmem programu a vedením ministerstva životního prostředí. Usku­

tečnila se komplexní diskuse, jaká CHKO do programu napsat, zda by se mě­

la rozšířit a případně o jakou plochu. V bodě, který pojednává o propojování

dotací spočíval problém zase v tom, že "provozáci" z ministerstva zeměděl­

ství požadovali, aby dotace šly do výroby. Náš resort zastával naproti tomu

názor, že Česká republika si jako kandidát vstupu do EU nemůže dovolit do­

tovat zemědělskou výrobu, naopak že je třeba podporovat mimoprodukční

funkce. Jak se podaří obsah této kapitoly naplnit, je otázkou vztahů minister­

stev zemědělství a životního prostředí a jejich ministrů. Velkou diskusi teprve

očekávám nad bodem, který jsem prosadil do programu já sám, a který se tý­

ká přehodnocení stávajících pravidel regulujících volný pohyb návštěvníků

ve velkoplošných CHKO. Mým cílem je umožnit vážným a odpovědným zá­

jemcům o přírodu větší volnost pohybu. Mám na mysli skutečné milovníky

přírody, kteří se dnes pohybují po CHKO tajně a přitom chtějí například nau­

čit své děti lesní moudrosti. Kde je to mají naučit - na vyhrazených parko­

vištích? Věřím, že se obnoví diskuse na toto téma a podaří se najít nějaké ro­

zumné řešení.

Co se nepodařilo do programu prosadit a

proč?

Jediný bod, který neprošel, je myslivecká vyhláška. V této zemi je myslivost

velice zvláštním oborem lidské činnosti . Velké procento lidí, kteří mají moc,

ať už formální či neformální, jsou totiž současně myslivci. Týká se to minist­

rů, poslanců, senátorů a mnoha jiných. O tuto základnu se pak každý, kdo má

státní správu myslivosti na starost, opírá a velmi účinně využívá jejího vlivu.

Jediné, co ministr zemědělství v tomto programu zcela jednoznačně vetoval,

byla právě otázka myslivosti.

2

Nejvyšší kontrolní úřad v červenci uvedl, že z prostředků, které byly ur­ čeny na revitalizaci, se na tyto projek­ ty nepoužilo téměř nic. Já jsem na to okamžitě reagoval. Problém je v tom, že tyto prostředky nejsou určeny na bezprostřední ochranu proti povodním, ale jsou poskytovány na obnovu krajiny a rekon­ strukci vodního režimu v krajině. Ochrana proti povodním je v nich zakomponována druhoplánově. Jestliže obnovíme rybník a vybavíme ho retenčním objemem, je přeci jasné, že na povodí pod tímto rybníkem bude menší povodňová vlna. Stejně tak když změ­ níme druhovou skladbu v lesích, je jasné, že při každé srážce bude odtok vody zmenšen a zpomalen . Ochrana proti povodním je do­ provodným jevem tohoto programu. Uvědo­ mujeme si, že samotný název programu ne­ vystihuje přesně to, co bychom chtěli. Uva­ žujeme proto o názvu Revitalizace vodního režimu krajiny ap.

Čeho byste chtěl ještě ve své funkci dosáhnout? Vy se mě ptáte v okamžiku, kdy ještě ministr Kužvart - přestože už je poměrně dlouho ve funkci - neřekl, zda si své náměstky pone­ chá či neponechá. V případě, že si mne tu po-

STÁTNí OCHRANA PŘíRODY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ V(j)rr
v1(f3n:~ Dllm®~

V zemědělské politice patří mezi priority změna nepříZllivé/1O poměru

v rozloze orné půdy Vl/či loukám a pastvi1lám. Foto Tomislav Pivec"ka

Kdy tedy dojde k novelizaci myslivecké vyhlášky?

Nechci být prorokem, ale již nejčerstvější vývoj po nástupu ministra Fencla

je provázen značně negativním postojem ministerstva zemědělství třeba prá­

vě k pokusu našeho resortu o změnu usnesení vlády k přijetí Bernské úmluvy

o ochraně evropské fauny a flóry. Takže nejsem schopen byť jen odhadnout,

jaký bude vývoj.

Podaří

se splnit termínované úkoly zahrnuté v programu?

Co se týče úkolů, které nás čekají v příštím roce, jsem optimista. Rok je pod­

le mého názoru postačující doba na jejich zpracování. Projektů, které nesou

datum 1998, není mnoho. V zemědělské kapitole sem patří příprava progra­

mu na změnu nepříznivého poměru v rozloze orné půdy vůči lukám a pastvi­

nám. Naplňovat se může při jakékoliv příležitosti, třeba při zpracovávání no­

vého vládního nařízení o mimoprodukčních funkcích zemědělství. Dalším le­

tošním úkolem je vyhlášení parku České Švýcarsko. Před několika dny jsem

vzal vedení ministerstva zemědělství přímo na místo, kde jsme diskutovali

o malé variantě, a o tom, jestli hranice mezi malou a velkou variantou je lo­ gická, zdali jsou přírodní společenstva v malé a velké variantě opravdu odliš­ ná. Přestože došlo v některých bodech ke sblížení, výhrady představitelů mi­ nisterstva zemědělství přetrvávají. Navzdory jejich nesouhlasu by však tento materiál mohl vládou projít.

Jakého rázu jsou výhrady ministerstva zemědělství?



Pokouším se dopátrat podstaty těchto výhrad. Mám-li být upřímný, zdá se mi,

že je to hluboká nedůvěra k orgánům ochrany přírody. Na základě zkušeností, které mám, mohu uvést, že jednotliví představitelé ministerstva zemědělství na různých místech této země si v podstatě přizvukují v tom, že orgány ochrany přírody jsou neseriózní partneři. Podle jejich názoru představitelé ochrany přírody a krajiny nedodržují dohodnutou linii a vše, co se s nimi do­ hodne, slouží vzápětí jako odrazový můstek k dalším požadavkům . Jestliže jsem pak těmto argumentům několik hodin cíleně vystaven, občas uznám, že mají jakési racionální jádro. Na budoucích jednáních asi nezbude nic jiného, než pitvat slovo po slově, aby se předešlo následnému obviňování. Otázku vzájemné nedůvěry nesmíme bagatelizovat. Ptal se Dalibor Zachoval

~'U911",(]Dilnfi®~

nechá, bude i nadále platit to, s čím jsem na­ stupoval. To znamená, že chci změnit přede­ vším vztahy. Vztahy mezi lidmi na tomto mi­ nisterstvu, vztahy mezi sekcemi, mezi odbo­ ry v rámci jedné sekce a vztahy k jiným mi­ nisterstvům. Za takovýchto rozhádaných po­ měrů se dá těžko co dělat. Co mě pak proná­ sleduje jako černá můra, a co bych chtěl změnit, je otázka vztahů nevládních organi­ zací a státu i fundamentalismus některých představitelů nevládních organizací, jejich neschopnost domyslet důsledky jakýchkoliv veřejných činů a prohlášení. Mám dojem, že si neuvědomují, jakou moc držÍ ve svých ru­ kou. Proto by měli svým prohlášením věno­ vat dvojnásobnou pozornost. Jejich krajní stanoviska pak nejen omezují jejich vlastní vyjednávaCÍ pozici, ale snižují i vyjednávaCÍ pozici státních úředníků, kterým často jde ta­ ké o dobrou věc. Vím, že tyto moje názory jsou překvapivé a mnozí představitelé ne­ vládních organizací s nimi nebudou souhla­ sit, ale ověřil jsem si jc na desítkách jednání.

Kudy vede cesta ven? Řešením

by mohlo být nalezení sjednocující­ ho prvku v rámci nevládních organizací. Já sám jsem navrhl v diskuzích, že by tímto prvkem mohla být - protože jsem VčřÍcÍ člověk františkánská idea sbratření mezi člověkem a vším stvořením. Domnívám se, že k této tezi by se mohli přihlásit takřka všichni příslušníci evropské ci vilizace, která z křestanství vychází. Pravděpodobně by se k ní mohli ale připojit i vyznavači budhismu, hinduismu a zrovna tak i euroindiáni. Navíc mě vždy deptalo, když jsem viděl s jakou lehkostí expremiér Václav Klaus smetl jaké­ koliv argumenty nevládních organizací. které byly mezi sebou rozhádané a navzájem ne­ sjednocené. Daleko větším proti partnerem by mu byla jednotná fronta. Čekám tedy, kdo tu­ hle rukavici zvedne.

Myslíte, že k tomuto sjednocení v Čes­ ké republice vůbec může dojít? To záleží na tom, jestli bude mezi dnešními teenagery nová vlna zájmu o přírodu a jestli početně přehluší dnešní třicátníky. Pokud se tak nestane, doufám, že i současní třicátníci budou vyzrávat a časem dojdou k nějakému rozumnému hledání kompromisů. Takže jsem do jisté míry optimista, ale bohužel zatím ne­ vidím ten sjednocující prvek, ani nevládní or­ ganizaci, která by se o to mohla pokusit. D.Z.

STÁTNí OCHRANA PŘíRODY

3

Návrat bobrů Jiří



Lehký, Otakar Pražák

B o b ři byli odedávna význam nou sl ožkou fauny říčníc h ni v, lužních lesů a mokřadů celé severní polokoule . Bohužel (pro bobry) právě říč ní nivy a lužní lesy, s jejich úrodnými půdami , zvolil za své útoči ště i neolitický zemědě lec . Člo věk rozumný (Horno sapiells) během m noha set let vět š i nu lužních lesů vykácel a přemě n i l je na louky a pole . S touto zm ěn ou se je š tě bobři vy pořád al i . Na Moravě byl bobr nejh ojn ějš í v lužních lesích podél řeky Moravy, na Do u b ra vě a ve Střeňs kém lese. U vádí se, že stav bobrů na Olomoucku byl srovnatelný s Tře­ boňskem . Avšak soustavné pronásledování pro kožešin u, maso, nebo z důvo dů jej ich "škodlivosti" je přivedl o na pokraj záhuby. Poslední bobr na Moravě byl uloven ro­ ku 1730 u Grygova. Podobný osud měli i bobři v Čechách . A tak v polovině 18. sto­ letí na více než d vě staletí zmizel bobr z naší přírod y. Pokusy o j eho cho v a násled­ nou repatriaci do volné p řírody, podnikané v minulém století na Třeb oň sku a j ižní Moravě, s k o n čily n e ú spěc hem. Bo bři se k nám zača li vracet na počátku osmdesátých let díky reintrodukcím prová­ děn ým v letech 1966 - 1981 v Rakousku a Bavorsku. Pravdě podobně od roku 1988 pak j e najižní Morav ě (Dyje, Morava, Kyj ovka) stálá populace, která se úspěšně šíří v zh ů ru , proti proudu Moravy. T ito bobři se k nám a na slovenské Záhorie dostali

z Rakouska, kde byli vysazeni v roce 1977 v blízkosti našich hranic. V letech 1991 ­ 92 byli b obři vysazeni na území Chráně n é krajin né oblasti L itovelské PomoravL V roce 1993 se bobři objevili i na Labi a vy tvořili kolonii nedaleko Děčína. Pravdě­ podobn ě v roce 1995 se bobři usadili na Kateři n ském potoce na Tachovsku (nedale­ ko Rozvadova). V roce 1996 byli bobři vysazeni na řeku Odru ve Vojenském výcvi­ kovém prostoru Libavá (Oderské vrchy). Na sklonku roku 1997 se b obři objevili na řece O lši nedaleko Jablunkova a Stonávce na Karvi nsku.

Jak si žijí bobři na jižní Moravě Ještě donedávna spojovala většina lidí jméno tohoto našeho největšího hl odavce s rozsáhlými jezerními oblastmi Kanady, nebo panenskou přírodou severní Euroásie. Proto bylo bezesporu velkým překvapením zj i štění výskytu bobra v roce 1986 najiž­ ní Moravě v lužních lesích mezi Lednicí a Nejdkem na lokalitě s názvem Herdy. Prv­ ní, kdo objevili typicky ohryzané kmeny s t romů, byli pravděpodobně místní lesníci, myslivci a rybáři. Snad kvů li obavám o jeho další osud, mluvili o místu jeho výskytu jen velmi neradi a s patřičnou dávkou tajemna. Dů vody k mlče n í vycházely přede­ vším z obecně známých sku tečností, že bobr byl u nás vyhuben a stej né neštěstí by mohlo potkat také navracející se jedince.

Vymírání a zmrtvýchvstání roce si mohli ochránci přírod y u jednoho druhu černý křížek a p řipsat odborné slůvko Extinct - vymizel, vymřel. V loňském roce jsme se mo hli totiž za naprostého nezájmu veřejnosti i minister­ stva životního pros tředí rozlouč i t s jedním významným, kriticky ohroženým druhem na­ ší fauny - dropem velkým. Před pěti lety vy­ hynul v Polsku, loni u nás. Nabízí se otázka, zda je to navždy. Ne nemusí to být navždy, může to být na dlouho. Pokud ale vyhyne v celém areálu, možná už se s ním neshledá­ me nikdy. Při těch to truchli vých zjištěních potěš í , že jsou k dispozici i zprávy opačné, zprávy o zmrtvýchvstání. Tak například živočišný druh, který byl v našich zemích vyhuben před n ěko li ka staletím se jak se zdá, u nás za­ bydlel znovu. Nabízí se otázka, zda je to na­ vždy. Ano, m ůže to být navždy, pokud se na­ učím e s bobrem žít, pokud se naučíme re­ spektovat jeho místo v pří rodě. Před několika lety jsem se o bobrech bavil s Bavorskými ochránci přírody a ti mi sdělili, že bobr už je u nich jako doma. Největší pro­ blémy jsou prý se sedláky, protože jim bobr chodí na kukuřici. A tak Bavoři vytvořili a rozšířili dotazník, kde každý kdo má na po­ zemku bobra, má vyzn ačit jaké škody mu způsobil a Bavorsko mu na základě toho vy­ platí částečné odškodné. Vášně se uklidnily, problém se téměř vyřešil. Dokonce mi uka­ zovali (nadšeně) jeden dotazník, kde sedlák uvádí, že mu sice bobr hodně škodí, ale že peníze nežádá, protože je rád, že tam má bobra. Nevědě l jsem, zda mám Bavorákům závidět moudrý (a bohatý) stát nebo ekolo­ gicky cítícího rolníka. Radši jsem neříkal nic. Vlastně ne, řekl jsem "uvídíme". Uvidíme! Mojmír Vlašín V

loňském

ud ělat opět

Bobr na Kroměřížsku Na Kroměřížsku se bobři objevili v roce 1992 a osídlili zde několik lokalit. První z nich byla tůň Čistá, vlastně slepé rameno původního toku potoku Mojena u Záhlinic, které se nachází na rozhraní lužního lesa a extenzivně obdělávaných luk. Bobři se zde objevili zřejmě již na podzim roku 1991 a vyvedli časně zjara následujícího roku tři mladé. Na jaře roku 1993 však bohužel pro . ně velmi výhodnou lokalitu opustili, zřejmě kvůli tomu, že nebyli schopni ovlivňovat ko­ lísání vodní hladiny, které je zde ovlivňováBobr při čištění srsti. Foto Otakar Pražák

4

NÁVRAT BOBRŮ _ _ _ _ _ __

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ Wa911"(]DilUfl
Proto se také stalo zpočátku záhadou, odkud bo bři na j ižní Moravu přišli , respektive připlavali . S největší pravd ě p o d ob ností je zdrojem souč asné místní populace soused­ ní Rakousko. Zde bylo v letech 1976 - 1988 vysazeno 42 bobrů následuj ícího půvo­ du: 9 skandinávských (Casto r Jiber Jiber), 15 kanadských (e. canadensis) a 18 vý­ chodoevropských (e. f vistulanus). Lze předpokl ád at, že někteří z těchto jed i n c ů , ne­ bo jejich potomci, pos tupně migrovali na území jižní Moravy , kde se trvale usadili.

Sledováním bobrů, především v oblasti alu via dolního toku řeky Dyje, se kromě pro­

fesionálních pracovi šť ochrany přírody začala zabývat také základní organizace Ces­

kého svazu ochrá n ců příro dy v Břeclavi . Již v roce 1988, tedy po dvou letech od prv­

ních zjištění jejich př í tomnosti, bylo zřejmé, že bobr zač í n á s v ůj areál výskytu rozši­

řo v at. Přispěla k tomu snad okoln ost, že území, které si za svůj nový domov vybral,

plně vyhovuje jeho životním nárokům. Přes provedené vodohospodářské úpravy na

dolním toku řeky Dyje zůstala zachována prakticky v celém území nivy kombinace

stojatých a tekoucích vod s břehovými porosty měkkých dřevin , zejména vrbami, ol­

šemi, osikami a topoly.

Překvapující byl nález bobrem ohryzaných vrb na rybníku Vč e línek u pros třed zimy

1991 až 1992. Lokalita se totiž nachází asi pět set metrů od centra Břeclavi a je hojně

navštěvována místními rybáři.

To, že se bobr v oblasti také rozmnožuje, prokázali břeclavští ochránci přírody popr­

vé v roce 1993 nálezem uhynulého jednoměsíčního m l áděte na již zmíněn é lokalitě

Herdy.

Doslova senzací se stala přítomnost bobrů na řece Dyji up rostřed Břeclavi koncem

května roku 1995. Poprvé v životě jsem měl možnost pozorovat životní projevy toho­

to zajímavého živočicha na vlastní oči a ze vzdálenosti pouhých pěti metrů. Po dobu

jednoho týdne, vždy kolem 22 hodiny, se objevovala dvojice zvířat u kmenů mladých

vrb. Dřeviny vyrůstaly z bahnitého náplavu v bezprostřední blízkosti Domu kultury.

Zv ířata konzumovala nejenom konce větví a kůru stromů , ale také mladé výhonky

kopřiv. Zajímalo mne, kolik rodin obývá měs tský úsek Dyje, který je dlouhý přibliž­

ně 2 km. Na základě mého přímého pozorování jednotlivých exemplář!":l a ústních

sdělení místních rybářů osídlovaly břeclavský úsek Dyje v roce 1996 dvě rodiny bob­

rů , z nichž u každé jsem pozoroval minimálně 2 jedince. Zajímavé také bylo, že hra­

nice jejich revírů se nepřekrývaly. Ruch města bobrům pravděpodobně vůbec nevadí,

protože jsou za normál ních okolností aktivní převážně v nočních hodinách .

Jiná situace však může nastat v době povodní. V tomto období zvířata zpravidla nej­

více migrují. Některé splavy a propusti velkých stavidel se pro ně mohou stát proble-

Záchrana bobra pod splavem v Břeclavi. Foto Otakar Pražák

Bobří

okusy na Záhlillických rybnících. Foto V. Tupý

no ma nipulací Státním rybářstvím Přerov. se zde dokonce několikrát pokusili ucpávat přepad výpusti! Mezi obcemi Záhlinice a Hulín se bobři trva­ le usadili ve staré, částečně rekultivované, částečně přirozenou sukcesí zarostlé K vasic­ ké pískovně. Sem v roce 1994 pravděpodob­ ně přešli z tůně Čistá a v průběhu následují­ cích let zde vytvořili kolonii, která v součas­ né době čítá asi dvacet šest jedinců. Je to ve­ lice perspektivní lokalita, odkud mohou bob­ ři expandovat na další místa na řece Moravě, a proto byla uzavřena dohoda s místním ry­ bářským spolkem o nezasahování do pobřež­ ní vegetace v místech největšího výskytu bobrů. Bohužel však zde ochránci přírody již nalezli i položená železa a jiné nástrahy k od­ chytu ... Dalším místem, které na Kroměřížsku bobři osídlili, jsou Záhlinické rybníky. Lokalitu s bobřími okusy zde nalezneme v těsné blíz­ kosti velmi frekventované cesty na hrázi me­ zi Němčan ským rybníkem a napouštěcím ka­ nálem, který tvoří páteř celé zdejší rybniční so ustavy. Je zají mavé, že si zde bobři vybu­ dovali noru ve hrázi mezi kanálem a rybní­ kem, i když je hlava hráze široká pouze čtyři metry. Ve střední části hráze si bobr vytvoř i l ventilačn í otvor tak, že ústí přímo mezi vyje­ té koleje od aut. Zá hli nické rybníky však ne­ jsou lokalitou vhodnou, protože se jedná o rybn íky s intenzivním hospo d ařen ím a čas­ tou manipulací s hladinou. To, že se zde bob­ ři us ídlili, svědčí o jej ich expanzi v kvasické pískov ně , odkud zřej mě vyrážejí mladí jedin­ ci vyhledávat nová místa k usídlení. Čtvrtý m místem, kde byl výskyt bobra, ales­ poň soudě podle o hryzů, zaznamenán, je lo­ ka lita Lesní č i Malé Bečvy u Chropyně , od­ kud však zatím pří m é pozorování chybí. Bobři

Vladimír Tupý, Pavel Sálek ZO ČSOP Via Hulin Článek je zkrácenou verzí materiálu Y,ýskyt bobra evropského na Krom ěřížsku. Hulín 1998, neprodejné.

~'(j5n",(]Dllufi
NÁVRAT

BOBRŮ

5

matickou překážkou. V březnu r. 1996 uvízli postupně dva dospělí jedinci bobra na ocelových segmentech výpustného objektu dolní nádrže vodního díla Nové Mlýny. Zaměstnanci Povodí Moravy tuto skutečnost oznámili správě CHKO a BR Pálava. Jeden bobr byl odtud převezen do Národní přírodní rezervace Křivé jezero a druhý, značně zesláblý, byl předán do zařízení břeclavských ochranářů. Zde bobr konzumo­ val veškerou předkládanou potravu. Nejvíce mu však chutnal starý chléb a ječmen. Předkládané vrbové větve okusoval jen sporadicky. Během týdne se tak dostal do velmi dobré tělesné kondice, a proto mohl být opět vypuštěn do volné přírody . Často se lidé zajímají o to, zda bobři na jižní Moravě také staví hráze a bobří hrady . První hráz objevili břeclavští ochránci přírody na jaře roku 1997. Bobr si ji vybudo­ val napříč kanálem napájejícím vodou území národní přírodní památky Pastvisko u Lednice. Unikátní mokřad tak málem vyschl. Další hráz si bobři postavili na "Čistém járku" v oboře Soutok pod Lanžhotem. Několik hrází nalezl starosta obce Bulhary na soustavě kanálů v blízkosti Zámecké Dyje nad Lednicí. Bobří hrad, vyso­ ký cca 2 metry. si jedna z rodin postavila nad kolmým břehem slepého ramene "Krumpava" při dolním toku Moravy. V období nízkého stavu vody zde bobři obý­ vají prostory vyhloubené v břehu. Při povodních se stěhují do "podkroví". V roce 1996 byla přítomnost bobrů zjištěna sportovními rybáři v melioračních kaná­ lech na katastrech obcí Rakvice a PřítIuky . Většina pozemků je v této oblasti země­ dělsky obhospodařována. Stromy a keře zde rostou pouze ve větrolamech a úzkých pruzích podél břehů vodotečí. V okrese Břeclav je znám doposud jediný případ, kdy si člověk stěžoval na "škody" způsobené bobrem. Známý brněnský zoolog dr. Šebela se, kromě jiného, zabývá již několik let pěstováním hlavatých vrb v přírodní památce Betlém. Přestože mezi jed­ notlivými vrbami jsou relativně velké mezery s měkkými dřevinami několika druhů stromů, bobr zde takřka selektivně okusuje a poráží jenom vypěstované hlavaté vrby.

Litovelské PomoravÍ - úspěšný výsadek Ve dnech 31. 10. 1991 a 16.4. 1992 bylo na území CHKO LP, díky úsilí pracovníků Katedry ekologie PřF UP Olomouc a ZO ČSOP 08 Olomouc, vysazeno celkem 20 exemp l ářů bobra evropského (Castor liber vistulanus Matschie, 1907), odchyce­ ných v severovýchodním Polsku (pojezeří Suwalki). Na podzim 1996 pak byl vypuš­ těn v CHKO LP jeden pár bobrů z Litvy. Bezprostředně po vysazení bobři opustili umělé vypouštěcí nory a vyhledali si vhod nější stanoviště. V současnosti odhaduje­ me, že v CHKO Litovelské Pomoraví žije na deseti lokalitách zhruba 50 bobrů.

Bobr na

řece

Stonávce

Minimálně od podzimu 1996 se vyskytuje asi šest bobrů na řece Stonávce u obce Doly v okrese Karviná, poblíž soutoku Stonávky s Olší. Krajina zde má charakter široké plo­ ché pánve s výraznými rysy říční nivy řeky Olše. Po levé straně jsou za umělými břehy Stonávky stará říční ramena s bohatými bře­ hovými porosty vrby a topolu , jejichž část však v důsledku poklesů poddolovaných půd odumírá, protože se dostává trvale pod hlé'di­ nu vody. Pravý břeh řeky pak je tvořen téměř výhradně navážkou důlní hlušiny. Odkud sem bobr, který zde vytvořil charakteristické skluzavky, soustavu prostorných nor a dvou "poloh radů" - dřevinami překrytých propad­ lých nor na břehu řeky - přišel, není přesně zjistitelné. Vzhledem k tomu, že v minulých letech byl hojně vysazován v Polsku na Visle a Olši, lze předpokládat, že přišel právě od­ tud. Vše je o to pozoruhodnější, že lokalita, kterou můžeme označit jako jednu z mála re­ lativně přírodních ukázek mokřadního bioto­ pu v oblasti, je silně ovlivněna antropickými činiteli (znečištěná řeka, umělé úpravy kory­ ta, skládkování odpadů z dolů, provoz na blízkých komunikacích atd.). To, že bobr, který zřejmě musel migrovat desítky kilo­ metrů, našel svůj domov právě zde, svědčí o určité kvali tě území.

V. Kostkan, T. Vávra, P. Sirovátková, J. Keltnerová Článek je výtahem z Odborného posudku vý­ skyt bobra evropského na řece Stonávce, k. ú. Doly. Olomouc 1998.

Co jim chutná Potravu bobra tvoří dřeviny (zejména měkké, rychle rostoucí druhy) a byliny rostou­ cí jak ve vodě, tak i na březích. Potravní spektrum se různí podle nabídky na dané lo­ kalitě a podle ročního období. V jarních měsících přechází bobři téměř úplně na by­ linnou stravu, která tvoří až do podzimu až kolem 90 % celkového množství přijíma­ né potravy. Od října do prosince (dle rázu počasí) bobři ve zvýšené míře kácí dřeviny - připravují zimní zásoby. Od podzimu do jara tedy tvoří převažující podíl ve stravě bobrů dřeviny (kůra, lýko, výhonky a listí), ale také oddenky vodních rostlin .

Není bobr jako bobr Ida Keltnerová Ono se řekne: "Bobři jako bobři", ale přece jenom nemají život všude úplně stejný . Ně­ kde je chovají málem v peřince. jsou to tako­ vé vymodlené děli. Jinde přidělávají spíš vrásky na čele. A jak je tomu u našich souse­ dů v Polsku? V této zemi byla vždy situace trochu jiná než u nás. Přes značné snížení populace bobra evropského (Caslor liber) na několik set ku­ sů na začátku tohoto století nebyl tento nikdy úpln ě vyhuben. S postupnou repatriací do míst původního osídlení se začalo již v roce 1948 a v roce 1994 žilo odhadem na celém území Polska 7 400 jedinců. Zvířata odchy­ cenájednak ve volné přírodě a jednak odcho­ vaná v odchovných stanicích se stala zdro­ jem pro repatriaci nejen v Polsku. ale i v ji­ ných zemích Evropy. (Mj. i bobři vypuštění v CHKO Litovelské Pomoraví pocházejí z Pojezeří Suwalki na severu Polska.) Pro­ gram na repatriaci se v České republice začal naproti tomu realizovat až v 90. letech a sou­ časný počet jedinců je odhadován pouze na něko lik set. Polské bobry jsem mě l a možnost studovat V Přírodní památce Betlém kácí bobr zapěsto­ vané hŮlvaté vrby. Foto Otakar Pražák

6

NÁVRAT BOBRÚ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \)'(19n:i!Dllufi
Na území CHKO Litovelské Pomoraví se vyskytuje zhruba 26 rodů (resp. 54 druhů)

dřevin. Využito (tzn. že bobr "ochutnal ") bylo dosud asi 33 druhů (z 19 rodů).

U většiny dřevin se jedná pouze o nepatrná množství.

Bobři jednoznačně preferují mladé topoly a vrby do průměru 20 cm, které nejčas­

těji rostou ve společenstvu křovitých vrb, případně vrbotopolového luhu (svaz Salici­ on a/bae). Na každé lokal i tě vždy j edna z těchto dřevin dominuje svou početností,

a tím pádem i v bobří potravě. Zajímavé je poměrně rozsáhlé kácení břízy na Ch 0­ moutovském jezeře. Bříza je však v hojné míře vy užita především jako stavební ma­

teriál.

Jak již bylo zmíněno, bobři se ve vegetačním období živí převážně bylinnou potra­

vou. Lze však nalézt důkazy i o kácení a ohryzávání dřevi n i mimo obvyklé, podzim­

ní období. Především v předjaří, pokud se uvolní vody od ledu a není ještě dostatek

bylin, bobři často masivně kácí. Kácení dřevin, i když jen v malé míře, bylo každo­

Bohr dokáže pokácet také stromy o průměru ročně zaregistrováno i v zimě, na sněhové pokrývce.

kmme 120 cm. Foto Otakar Pražák Zimní zásobu tvoří větve z poražených stromů, které jsou zapíchány do dna toku ne­

bo nádrže. Množství zimních zásob připadající na jednu rodinu je odhadem cca

hlavně v Poleském národním parku (PPN), 1,5 m 3 dřevní hmoty .

Dalším zjištěným způsobem tvorby zásob je kácení dřevin "do zásoby". Tento strom který leží ve východním Polsku 50 km na vý­ je poražen a zůstává téměř netknutý na pozdější použití. Bobři se k němu vrací často chod od Lublinu. Tento park slouží k ochra­ ně vodních, mokřadních a rašelinných eko­ až v předjaří a zjara, lze ovšem nalézt i stromy, které nebyly vůbec využity.

Považuji za vhodné zmínit se o skutečnosti, že bobři se naučili využívat některých systémů. Množství jezer s rozsáhlými rašeli­ ništi porostlými břízou, vrbou či borovicí vy­ kulturních rostlin. V roce 1997 jsme nalezli stopy po vyhrabávání topinambur. V ro­

ce 1996 nám agronom ZD Haňovice ohlásil, že bobři chodí u Vísky do kukuřice. Na tváří miniaturu tundry a lesotundry zasahující podzim 1997 jsem nalezl (pravděpodobně na stejném místě) stopy, svědčící o tom, že nejdál na jihovýchod v Evropě. Bobři sem byli repatriováni v roce 1992 bobři chodí na pole, kde leželo značné množství zbytků po sklizni cukrové řepy.

v počtu 13 kusů. Populace zaznamenává prudký nárůst a dosáhla počtu 80 jedinců Bobří stavby v zimě 1997/98. Obývají zde jezcra, řeku a melioracní kanály. Často si na podmáčené Jednou ze všeobecně známých schopností bobra je jeho schopnost budovat si obydlí ­ půdě staví hrady úctyhodných rozměrů. Nej ­ hrady a hráze, které zadržují vodu, potřebnou na zabezpečení vchodů do nich. Ev­ větší z nich měří v současnosti na výšku 2,10 ropští bobři (Castor fiber) se však vyznačují nižší stavební aktivitou než příbuzní se­ m a má průměr 3.85 m. Zdejší bobři ~e kro­ veroameričtí bobři (Castor canadensis). mě toho zdají býti celkem zkušenými inžený­ Evropští bobři si budují v zásadě dva základní typy obydlí - známé hrady, nadzemní ry. Pouštějí se do stavby hrází, nad kterými stavby ze dřeva a bahna, a nory, vyhrabané do břehů. Typ stavby závisí na charakteru srdce plesá radostí, a to hned ze dvou důvo­ stanoviště. Rozhodující je úhel sklonu a výška břehu, dále pak struktura půdy. U měl­ dů. Za prvé je taková hráz obdi vuhodné vod­ kých břehů si bobři zpravidla staví hrady, do strmých si hrabou až několik metrů ní dílo, ať už si všímáme konstrukce nebo dlouhé nory. Existuje samozřejmě řada přechodových typů, které můžeme nazvat precizně provedeného designu, a za druhé je "polohrady". účinným nástrojem managementu rašelinišť Na všech sledovaných lokalitách CHKO Litovelské Pomoraví žijí bobři hlavně v no­ a podmáčených lesů a luk v PPN. Dokáže to­ rách. Vchod je vyústěn vždy pod vodou a často je prohlouben jakýmsi příkopem ve tiž zadržet vodu na značném územÍ. Ptáte se, dně. Zatím pouze na Chomoutovském jezeře začali bobři již na podzim 1993 s budo­ proč tady všichni tolik prahnou po vodě? Od­ váním staveb, jež lze označit za polohrady. V současné době lze tyto stavby již ozna­ pověď je jednoduchá. čit téměř jako hrady, neboť je začali, jak je obvyklé právě u hradů, těsnit bahnem vy­ V 50. letech tady, stejně tak jako na jinýCh nošeným ze dna jezera. Výška staveb je okolo 60 cm nad terén. Důvodem budování místech, byla vybudována hustá síť meliorač­ polohradů je nejspíš sklon břehu (cca 30 - 40°) a štěrkovito-písčitá, velmi nesoudržná ních kanálů, které celé území odvodnily. Na­ půda. Díky tomu se neustále řítí stropy nor při jejich budování a rozšiřování, neboť sytil se tak hlad po zemědělské půdě a past­ bobři díky malému sklonu břehu hrabou velmi blízko povrchu. Proto jednoduše pře­ vinách. S ubývající vodou začala rostlinná krývají vzniklé propadliny ohryzanými větvemi a částmi kmenů. Jako "stavební dří­ společenstva podléhat sukcesi. Některá raše­ ví" používají často břízu, ze které jako potravu využili pouze tenké větvičky. liniště zarostla úplně březovým lesem, rašeli­ Od roku 1995 začali bobři stavět hráze na Tachovsku, bobří hrad je v poslední době niště pfechodového typu trpí náletem pionýr­ ských dřevin, na vysušených místech byly známý také z lokality Betlém u střední novomlýnské nádrže. vysazeny borové monokultury. Naštčstí se kanály časem částečně zanesly Působení bobra na příbřežní ekosystémy a břehy zarostly vrbami, ale zasypat je úplně Jak nasvědčují zkušenosti z jiných oblastí (západní Čechy, Polsko, Severní Amerika), není zatím možné. Problém s odvodněním může mít přítomnost bobra výrazný vliv na tvář krajiny. Mám tím na mysli přede­ vyřešily na části území parku právě bobři vším hrazení toků a s tím spojenou tvorbu jezírek - často i na úkor zemědělské půdy. hráze. Po jejich postavení došlo k zaplavení V podmínkách Litovelského Pomoraví tato aktivita zatím nebyla zaznamenána. Nej­ několika hektarů nepůvodního březového le­ větší vliv má bezesporu narušování břehů v souvislosti s hrabáním nor. Bobří chodby sa, stoupla hladina vody v jezeře Lukie

~'(j9rr~Dil1)Ů
NÁVRAT

BOBRŮ

7

dosahují délky až někol ika metrů , a po několi k a letech obývání určité části pobřež í

být tato značně provrtána. Zvýšený pohyb lidí po břehu (rybáři) pak vede

k propadání stropů (a zřejmě i k hrabání nory nové).

V Litovelském Pomoraví bobři výraz n ě o vliv ňuj í břehy ostr ov ů na Chomoutovském

jezeře , kde jsou č ásti břehu sesuté evidentně v dů s ledků hrabavé činnosti bob rů. Bob­

ři při hrabání do břeh u větš ino u s točí tunel do strany. Ne zřídka pak dojde k utržení

celého břehu a sesunu po ploše tvoře n é zč á sti právě bobří m tunelem. Narušené místo

pak vypadá jako vyko usnuté a otevírá cestu zvýšené abrazi vlnami.

Jiným zásahem do břehové čáry j sou skluzy do vody. B obři dokáží vyhrabat a vyhry­

zat i v p oměrně strmém břehu pohodlnou skluzavku, která jim umožní snadnějš í

trans-port větví i výstu p z vody. Nej vyšší skluz byl cca 80 cm vysoký (Chomoutov­

ské j ezero - leden 1998). Naopak pokud je břeh nízký, často používané bo bří chod­

níčky v ro změ kl é p ůdě se časem zahlubují v kanálky (Hvězda , Malá voda).

mů že

Vliv na vegetaci Bezesporu nejvýraz nějš í je však vliv bobra na vegetaci stano v iště, kde se bobr zdržu­ je. Kácením měkkých dřevin (vrb a topolů) v p o ds ta tě blokuje počáte ční stadium sukcese (spo l eče n stvo křovitých vrb) a brání tak nástupu tvrdého luhu, který je v podmín kách CH KO LP klimaxovým společens tv em. Stálé ohryzávání rychle zmla­ zujících vrb a topolů (v CHKO LP zmlazuje dobře pře dev š ím hoj ný alochtonní topol kanadský - Popu/us x canadensis) nezpůsobí jej ich likvidaci, ale naopak pů sobí spíš stimulačně. Po několika letech se bobr k výmladků m opět vrací. S trochou nadsázky by se dalo říci, že bobr si tyto dřeviny pěstuje . Na loka l itě Bahenka, kde je m ladý osikový porost (p růměru 15 - 20 cm), zas naopak došlo k postupnému zvětšován í "bobří paseky" v důsledku horšího zmlazování osiky. Vliv na bylinnou vegetaci zatím u nás nikdo blíže nestudoval, dá se však předpokl á­ dat zvýšení počtu druhů a posun druhového spektra ve prospěch svět l omilnějších druhů na " bobřích pasekách". Nebylo zatím pozorováno ani v literatuře uváděné za­ růstání těchto "pasek" neofyty (s výjimkou netýkavky žlaznaté na l okalitě Bahenka). Na příkladě Chomoutovského jezera lze též naznačit možný vliv bobra na ornitofau­ nu. Díky poměrně početné bobří kolo nii zde dochází k pozotovatelné změně druho­ vého spektra dřevin. Existuje reálná možnost, že právě na této lokal itě bobři pokácí veškeré stromy (!) - tím by v podstatě vyloučili hnízd ění ptáků , kteří hnízdí právě na stromech. Již několikrát jsem zaznamenal, že na pokáceném stromě bylo hnízdo (moudivláček, straka, drozdovití i jiní pěvci). V současné době již z většího ostrova prakticky zmizely všechny velké stromy (s průměrem kmene nad 20 cm) - především pak topoly a stromové vrby. Při pohledu ze břehu upoutá pozornost porost bříz, které bobr v takové míře nekácí. Na lokalitách v lužním lese může zase naopak vytvoření tzv. "bobří paseky" mít příznivý vliv na zvýšení druhové diverzity ptactva v důs l edku prosvětlení prostoru a změny jeho vegetace. Tím j e um ožn ěno hnízdění i druhům nelesním , příp . vyhledá­ vajícím ke hnízdění vrbové křo vi n y . Bobr v našich podmínkách prakticky nemá potravního konkurenta. Jediný, který by přicházel v úvahu - los, v Pomoraví nežije. Svou č i n n ostí však b obři vytv áří potravní příležitosti pro jiné druhy . V zimě lze n apř . běžně pozorovat, že bobrem pokácené dřevi ny ohlodávaj í zaj íci. Závě r

Vzhledem k výše uvedeným skuteč no stem lze považovat bobra za ži v oč i šný edifiká­ tor pobřežních biocenóz - tedy druh , který svou činnos tí vytvář í podmí nky pro ostat­ ní živ očic hy . Ze všech našich živ očichů p obřež n í zóny má bobr také zdaleka nej v ětš í biomasu. Lze předpokládat , že vliv bobra na pobřežní biocenózy Litovelského Po­ moraví se ještě zvýší po obsazení vět šího po čt u vhodných stanovi š ť a stabilizaci po­ pulace v oblasti. A tak vlastně můžeme být rádi že bobr, před několi ka málo léty ješ­ tě u nás v ymřelý druh, pomalu přestává být ži v o čichem z červ ené knihy ... Mgr. Ji ří Lehký je zoologem Správy CHKO Litovelské Pomoraví Otakar Pražák - referát ŽPOÚ Břeclav, předseda ZO ČSOP Břeclav

8

Bobří

skluz na Zálzlinických rybnících. Foto V. Tupý

i v okolních kanálech. Pracovníci PPN dou­ fají, že dlouhod obě zaplavené břízy pos tupně uhynou a krajina se tak začne vracet do stavu před padesáti lety. Zatímco se stále častěj i setkáváme spíše s po­ třebou nalézt metody jak zabráni t bobrům v zaplavován í půdy, v PPN je naopak tato č inn ost vítána. Bobrům se tady proto promí­ jej í n ěkteré škody, které způsobují např. se­ lektivním kácením topolů v lesních poros­ tech. Jedině pytláci s.e asi s bobry u jezera nesmíří nikdy. Tito lidé každoročně při jar­ ním tahu štik z Jezera na tření do řeky profi­ tovali z jejich odchytu do sítí za hranicí par­ ku. Vyplouvání ryb z jezera je však hrázemi omezeno. Zmínění pytláci se rozhodli vzít "spravedlnost" do vlastních rukou a hráze rozboři li. Zaměstnanci parku postavili nový základ hlavní hráze sbitý hřeby, aby tak pře­ dešli jejímu opěto v nému poškození. Nepo­ chybuji o tom, že by si bobři přehradili řeku znovu sami, ale stálo by to mnohem víc času a úsil í. Další zvláštností PPN je to, že si nikdo příliš neláme hlavu s tím co d ělat, až tady bude bobrů příliš mnoho. Počítají jednoduše s tím, že se povolí lov tohoto druhu a každý mysli­ vec si pořídí slušivou bobří čapku. V každém případ ě mi připadá být šťastn ějším řešením nadb y tečn é jedince odchytit a přemístit je na jinou vhodnou lokali tu. Toto opatření je v ČR téměř samozřej mé. Na závě r mi už zbývá jen odpovědět na otáz­ ku nepřímo položenou na začátku. "Jakže se to těm bobrům v PPN vl astn ě daří ?" Podle mého názoru si nemohou na nic stěžovat. Mají v parku ideální podmínky pro rozvoj své populace. Zatím využívají jen zlomek území, které by při p adalo v úvahu a mají ši­ rokou potravní základn u. Činností č lo věka větš i nou nej sou rušeni a oj ed iněl é zásahy do "soukromí" doposud přežili ve zdraví.

NÁVRAT BOBRÚ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W([9rriJDUIDB~

Súčasná

situácia rozšÍrenia bobra v Slovenskej republike Dušan Valachovič Situácia v Európe Od začiatku tohto storočia v Európe bobria populácia narastá. V súčasnosti žije v Eu­ rópe okolo 290 000 jedincov v 19 štátoch. Umelá reštitúcia bobrej populácie začala v prvej polovici storočia v škandinávskych krajinách po vzore kanadského úspechu z minulého storočia, dnes postupuje smerom na juh. V súčasnosti sa hranic a znovu­ osídlenia posúva na Balkán. V roku 1996 v Maďarsku vypustili bobrov do oblasti du­ najskej rezervácie Gemenz (pod Miškolcom), súčasti NP Donau Drava, póvodom boli z Dunaja pod Viedňou. V tom istom roku z Bavorskej lokality Donau Moos (pri Po­ behausene) previezli bobrov do Chorvátska na lokalitu Žutica. Program reštitúcie bob­ ra v súčasnosti rozbiehajú aj v Rumunsku na rieke Olt, v neskoršom období plánujú do projektu zahrnúť biosférickú rezerváciu Dunajská delta. Aj napriek rizikám pre hospodárstvo v industriálnych krajinách je snaha o reštitúciu bobra povzbudzujúca. Pre územie Slovenskej republiky sú zaujímavé reštitučné projekty na susediacich lo­ kalitách okolitých krajín. V Rakúskej republike od roku 1976 obnovujú populáciu na rieke Dunaj pod Viedňou (Lobau - Eckertsau), kde do roku 1988 vypustili 39 jedin­ cov. Dnes má táto populácia 400 - 500 jedincova ďalej sa územ ne rozširuje všetkými smermi. Smerom na východ na Slovenské a Maďarské územie a smerom na sever do Českej republiky a na západ, kde sa očakáva jej skoré spojenie s druhou rakúskou po­ puláciou založenou v roku 1972 na riekach Salzbach a Inn. Základ tvorilo 3q bobrov (c. f f) zo Švédska. V PoTskej republike je originálna populácia spontánne sa rozši­ rujúca z Litvy a Bieloruska na východnom okraji štátu. Na ďalšie územiaje v Polsku bobor rozširovaný vďaka vefkému programu odchovu a reštitúcie. Hlavnú rolu v ňom hrala odchovná stanica v Po pile ne v oblasti Mazúrských jazier. Dnešná stabilizovaná populácia slúži ako zdroj pre reštitučné projekty v oko litých krajinách. V roku 1981 zahájili v Pofsku projekt reštitúcie bobra do poTských Karpát a od roku 1982 aj do národného parku Bieszczady. Zo súčasných štyroch lokalít osídlených bobrom na území Českej republiky má vazbu na populáciu bobra na Slovensku populácia rozši­ rujúca sa od Slovenskej hranice na dolnej Morave. Populácia založená v strednej časti rieky Moravy vďaka projektu Palackého univerzity v Olomouci od roku 1991 na území CHKO Litovelské Pomoraví má možnosť prenikania na juh a geneticky pre­ miešať už tam existujúcu populáciu.

Svédsko - 1922

Počet

bobrov

Z toho kanadských

120000

?

Nórsko

50000

?

Litva

50000

?

Západné Rusko

30000

5000

Fínsko - 1935

10000

9000

Lotyšsko

10000

?

Estónsko

4000

?

Nemecko - 1966

3000

Francúzsko

2000

PoTsko

2000

Ostatná Európa (Bielorusko; Cesko - 1992; Holandsko - 1988; M aďarsko - 1996; Chorvátsko - 1996; Rakúsko - 1972; Slovensko - 1995 ; Svaj čiarsko - 1959; Ukrajina)

10000

* uvedený rok sa viaže k zač i atku organizovanej reštitúcie v jednotlivej krajine.

~~9[r'(]DU1lflcr.2l

"Na počátku byla země pokryta vodou, v níž žili jen bobři, vydry a ondatry. Potápe1i se do hloubek a vynášeli odtud bahno, z nenož Vel­ ký Duch stvořil souši. Pohoří, vodopády a jeskyně byly prací bobrů, kteří byli velcí ja­ ko obři. Jejich úkolem bylo dát pevnině tvar. Tito obrovití bobři měli i svou vlastní řeč. Nicméně později vzbudili hněv Velkého du­ cha a ten jich mnoho pobil. Za trest jim také odebral řeč. Duch bobra vyšel z jeho te1a a stal se člověkem. " - Pilleri (1986). Takto si vysvětlují vznik světa a následně člo­ věka z " Otce všech bobrů" severoameričtí indiáni kmene Amokino, tj. " bobří lidé" od jezera Huron.

Bobr na útěku. Foto V. Salko

"Škůdce" bobr?

Prehlad o vyskýte bobrov v Európe

Územie - rok reštitúcie*

Praotec bobr

?

Zatím

nejvýraznější bobří

aktivitou v naší je kácení stromů v podzimním obdo­ bí, kdy si bobr připravuje zásoby na zimu. A že to s tím zásobováním myslí vážně, do­ svědčují nalezené pařezy nebo "načaté" stro­ my. Zatím největší pokácený strom v Pomo­ raví měřil 125 cm v průměru (ve výšce cca 50 cm, kde ho bobři přehryzali). S narůstajícím počtem zvířat bude narůstat i množství skácených dřevin. Bobr naštěstí věnuje svoji pozornost především měkkým rychle rostoucím dřevinám v úzkém pásu ko­ lem vodotečí, takže jeho přítomnost na loka­ litě zatím nechává lesáky chladnými. Lze však předpokládat, že časem bobři osídlí i méně výhodné biotopy, než jsou lužní lesy a řiční mokřady, a osídlí drobné toky či kaná­ ly v kulturní krajině. Na tuto "invazi" nejsme ovšem vůbec při praveni - stačí se projít po březích potoků a řek. Sady a zahrádky (ob­ z v l ášť pokud "od vody" není plot) budou bobry j i s tě lákat. Z Litovelského Pomoraví máme ověře no, že právě ovocné stromy patří krajině

NÁVRAT BOBRŮ

9

Kreslil Jan Steklík

Situácia na Slovensku Od roku 1977 sa bobry v tichosti vrátili na územie Slovenska. Pochádzajú z rakúskej reštitúcie na Dunaji a prvé lokality obsadzovali v povodí rieky Moravy. Na sloven­ skej časti Dunaja bol potvrdený obnovený výskyt v roku 1985, stadiafto pochádzal posledný záznam o výskyte póvodného bobra z roku 1855 . V porovnaní s Moravou sa tu nachádza nižšia populácia bobra z dóvodu vyššieho stupňa odprírodnenia bre­ hov. Dnes sa odhaduje na Dunaji do 10 lokalít. Zatiaf za Čuňovskú priehradu s oh fa­ dom na stály stavebný ruch neprenikli. Populácia sa rozširuje ďalej do vnútrozemia, od roku 1995 je evidovaný v Jurskom Šúri a na Dudváhu pri obci Mostová. Ďalšie výskyty na Slovensku vznikajú prienikom z genetických zdrojov v Pofsku. V roku 1981 bol usmrtený autobusom bobor medzi obcami Nižná Polianka a Smifno, 20 km severne od Bardejova, v roku 1987 bol bobor potvrdený neďaleko obce Vyšný Orlík pri Svidníku. Na rieku Poprad preniká bobor od roku 1986. Aktuálne je potvr­ dený pri Spišskej Belej . Na východnom Slovensku bobor má trvalejší výskyt na hor­ nej časti rieky Ondavy v katastri obce Cigla. ZatiaT jediný reštitučný projekt na obno­ vu bobra bol vykonaný v roku 1995, na území CHKO Horná Orava v rámci projektu malých grantov GEF. Do povodia potoka Jelešna ústiaceho do Oravskej priehrady bolo vypustených 5 jedincov (z toho 2 páry) z Pofska (e. f vistulanis). Zvolený po­ čet bobrov nespfňal záruku pre úspešnosť projektu. Riešitelia možno preto volili lo­ kalitu v blízkosti štátnej hranice s Pofskom. Dnes v širšom okolí sú ohryzy signali­ zujúce existenciu nestabi1izovaného jedinca.

Situácia na Záhorí V júli roku 1997 uplynulo dvadsať rokov od doby čo bol bobor opatovne zistený na území Slovenska. Vtedajší nález uhynutého jedinca na Jakubovských rybníkoch (Zá­ horská nížina) je dnes exponátom v zoologických zbierkach Prírodovedeckej fakulty UK v Bratislave. Pochádzal pravdepodobne z v tom čase začínajúcej obnovy populá­ cie bobra v Dolnom Rakúsku. PodTa prehTadu ich vysádzania zaznamenaný jedinec bol z prvej šestice škandinávskych bobrovo Za dobu kratšiu ako j 8 mes iacov preko­ nal vzdíalenosť od miesta reštitúcie (Eckertsau) 45 - 65 riečnych kilometrov. V sú­ časnosti bobria rodina na lokalite Centnus, vzdialená 1,6 r. km od miesta prvého ná­ lezu, reprezentuje najvitálnejšiu rodinu na Záhorí. Po roku 1977 boli sporé ďalšie údaje o výskyte, aj vďaka vtedajšiemu režimu ochrany nivy rieky Moravy ako hranici socialistického tábora. Do roku 1985 boli známe iba tri lokality výsky tu: Jakubov, stredný tok Rudavy (ll. r. km) a Cerová. Všetky sú vo vnútrozemí, kde nebola až v takej míere blokovaná návštevnosť pozorovateTov. Ďalší výskyt bobra nadobudol územne vefkú expanziu až po roku 1985. V tom období pre­ nikol po toku Moravy do severnejšej časti rieky v Če skej republike. Na východe sa usadzuje na úpatí masívu M alých Karpát. Trasy rozširovania možno rekonštruov ať následovne. Z rakúskej čas tí Dunaj a prenikol do rieky M oravy, stadiaf postupne ob­ sadzoval cez Rudavku lokality na Jakubovských rybníko v (1977), na Zohorskom ka­ nále a Malíne. Ďalšia trasa viedla po toku riečky Rudavy na ll. r. km (1 983 ?) a lo­ kalitu v Cerovej (1984) . Prienik na Myjavu je ťaž šie rekonštruovateTný. Na dolnom toku nie sú žiadne stopy, Myj ava je na tomto úseku technickými úpravam i najzne­ hodnotenejší tok v celom regióne. ZatiaTsa pri kl áň ame k názoru, že bobor do hornej časti povodia Myjavy prenikol z Rudavy cez M yjavskú Rudavu a až neskar z ač al ob­ sadzovať lokality na nižšej strednej Myjave. V súčas n os ti obsadil prevážnu č asť optimálnych lokalít v regióne a z ač al si vylepšo­ vať mož n osť pre nové osídfovanie stavbami na suboptimálnych lokalitách. Prvé bob­ rie stavby sme zaznamenali až v roku 1995. D nes evidujeme tri hrádzové systémy, štvrtá hrádza (p aneláreň HEBEL) bol a zlikvidovaná p o vodň o vým i vodami v roku 1997, a tri hrady, štvrtý hrad odstránila po v odeň v 1997 roku (Úradnica). Pre bobro v sú stavebné aktivity asi j ediná mož no s ť, ako si maže sám po si l n iť výskyt v Záhor­ skom regióne vzhfadom na antropické z aťaže ni e územia.

10

NÁVRAT BOBRÚ_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

mezi ty, na nichž si bobři opravdu pochutna­ jí. Rovněž pokácení jediné řady topolů do­ provázejících meliorační kanál bude, z po­ hledu lidí, výrazným zásahem do krajiny a stejně jako např. již zjištěné hrabání nor v hrázích rybníků (u Záhlinic - okr. Kromě­ říž) může být důvodem k "menší popularitě" bobrů u některých skupin obyvatelstva. ..Nepohodlná" zvířata je sice možné odchytit a odvést na vhodnou lokalitu. ovšem za před­ pokladu, že taková existuje. V zahraničí, kde již naznačené "bobří problémy" nastaly, pro­ to již delší dobu probíhá intenzivní výzkum zaměřený na získání spolehlivých prostředků na odpuzení bobrů od určitých míst.

Jak tento problém řeší v zahraničí? Výrazný početní nárůst bobří populace ve Spojených státech znamenal také velké rozší­ ření škod jimi působených - zaplavování cest, železnic, zemědělských a lesních poros­ tů, dokonce i golfových hřišť, kácení dřevin na větších plochách. Ve státě New York bylo za rok 1993 zaznamenáno na 3 000 stížností týkajících se škod působených bobry. Díky těmto problémům začali právě ve Spo­ jených státech hledat způsoby jak bobry od­ radit od osídlení určitých míst. Dovoiím si zde stručně shrnout dosavadní výsledky to­ hoto hledání repelentu proti bobrům. vý­ zkum probíhá ve dvou směrech: oblast vnit­ rodruhových (tj. bobřích) pachů a oblast me­ zidruhových pachů. Využití vnitrodruhových pachů je založeno na poznatku, že bobří rodiny si značkují svá teritoria kastoreem spolu s výměšky análních žláz. Ty nanáší na hromádky bláta, tlející or­ ganické hmoty a větví, postavené v bezpro­ s třední blízkosti vody. Předp okl ád á se, že pokud tyto hromádky od­ razuj í migrující jedince od osídlení místa, mohlo by se toho využít k umě l ému značko­ vání míst, kam nechceme, aby se bobři usadi­ li.

V oblas tech s nízkou hustotou bobří popula­ ce tento systém vcelku fungoval, ovšem v oblastech s vysokou hustotou populace ­ ne měl a tato metoda prakticky žádný úči nek . Proto, aby mohly být pachové repelenty úči nn é, musí mít bobři možnost vol by jiných neozn ačených míst. Další postup, vy užití mezidruhových pach ů vychází z poznatku. že pachy predátoríl mo­ hou odpuzovat býložravce. Ve Svédsku se prý pomocí přípravku s pachem vlčí moč i ošetřuj e okolí dálnic, aby se odpudili losi a nedocházelo tak ke stře tu s automobily. A tak v USA byly vý tažky z trusu vlka, kojo­

_ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~~rr'()oo1lfi
Bobrí hrad lUl Pemeckom rybníku presahuje hladinu vody 150 C11l. Foto Dušan Valac/lOvič

ta, psa, medvěda, vydry, rysa a lva (!) apliko­ vány na kmeny topolu osiky, tj. místně prefe­ rované potravy bobra. Aplikace výtažků re­ dukovala množství skácených stromů. I výtažky z rostlin jsou testovány jako možné zdroje bioaktivních látek. Američtí vědci si všimli toho, že na území státu New York jsou často posledními stojícími dospělými stromy v okolí vod javory červené (Acer rub­ rU11l), ačkoliv jsou řazeny k tzv. měkkým ja­ vorům a bobři měkké dřeviny preferují. Prav­ děpodobně tedy obsahují látky, které je činí pro bobry neatraktivní. Na topol osiku byl aplikován výtažek z drcené ki'lry javoru čer­ veného, což vedlo ke snížení jeho atraktivity. Další výzkum v naznačených směrech by mohl vést k získání vskutku účinného repe­ lentu. V Bavorsku působí vysazení bobři také pro­ blémy. Podle německých zoologů však ško­ dy. ukazují na nevhodné obhospodařování krajiny. Navrhují proto vytvoření pásů kolem toků (např. 20 metrů od každého břehu), kte­ ré by nebyly využívány. Tím by vzniklo vhodné prostředí nejen pro bobra, ale i další organismy. Navíc by se snížil negativní vliv zemědělství na vody (splachy z polí). Bobr se tak dle nich stal indikátorem "správného" využití poříčních ploch. V Německu se pro prevenci používá oploce­ ní, elektrický ohradník nebo chemické repe­ lenty. U oplocení se doporučuje, aby buď stá­ lo na podezdívce, nebo aby jeho část byla za­ kopána. Pro individuální ochranu dřevin se používá pletivo o výšce 1 m. Může být drátě­ né i plastové, lze prý použít i lepenku a texti­ lie. Včtší plochy bývají ošetřeny chemicky. Zajímavý je údaj, že polovina škod na země­ dělských a lesních pozemcích i v zahradách vznikne v pásu do !O metrů od vody.

Početný stav bobrov iba odhadujeme. V súčasnosti odhadujeme počet od 120 do ISO jedincov, včítans bobrov žijúcich bezprostredne na oboch brehoch hlavného koryta rieky Moravy, na rakúskom a čes kom brehu. Vo vnútrozemí dnes evidujeme 21 ak­ tívne osídlených bobrích revírov, kým pre samotný tok Moravy uvažujeme asi o 21 ­ 25 revíroch. Na základe súčasného rozšÍrenia bobra na Záhorí nepriraďujeme ho k skupine najviac ohrozených druhov živoČíchov. Obrat k úplnému zániku neočakávame. Potreba po­ zornosti z dóvodu ohrozenia existencie tohto živočíšneho druhu je v poslednej dobe vytláčaná dóvodom sledovania jeho vplyvu na krajinu. Verejnosť s návratom bobra sympatizuje. Miestni obyvatelia sa sami zapájali na za­ chovanie pokoj a na nových lokalitách, bez nám známeho vonkajšieho impulzu. V re­ gióne zatiaf nebolo zaznamenané priame prenasledovanie bobra človekom. Otáznaje doba, pokiaf sympatie vydržia. Verejná mienkaje zatiaT štylizovaná ústretovosťou in­ formácii v médiách, vzhfadom k jeho osudu vyvrcholenom v minulom storočí. Škody spósobené bobrom zatiaf hlásia niektorí malí súkromní pofnohospodári iba z mimo­ lesných plóch ako zhryzenie porastu pšenice (Martinek 20 árov) a kukurice, ojedine­ lý obhryz klasov kukurice (Martinek). Vzrastá počet hlásení narúšania brehov a zá­ kladov rekreačných domov (Centnus, Martinek). Lesníci zhrýzanie stromov z hfadis­ ka hospodárenia nepovažujú za škodu. Stínaním prevážne mak:kých listnatých stro­ mov bobor neovplyvňuje výsledný ekonomický efekt. Ochranu bobra zatiaf stačilo zabezpečovať osvetou a intervenciami v odvodňovaní bobrími aktivitami zaliatych častí ornej pOdy. Na lokalite Martinek na jeseň 1996 vzdutím hladiny hrádzovým systémom došlo k zaliatiu 7 ha ornice. Po čase sa ukázalo, že iba odvodnenie nepo­ stačuje. Bobor podrytím vačšej plochy ornej pOdy pozdrž vodnej plochy zneprístupnil pOdu pre pofnohospodárske využívanie. Bobrom vzdutá hladina vody na tejto lokali­ te poškodzuje rekreačné domy, ktoré majitelia neprispósobili vysokej vodnej hladine A co II nás?! z dóvodu jej dlhodobej neprítomnosti od doby odvodnenia Záhorskej nížiny. Budovanie systémov nor je za určitých podmienok nebezpečenstvom pre vačšiu zver. V našich krajích se zatím jako nejjednodušší Hlavne, ak človek odstraňuje bobrom spustené kmene. Bobor totiž norám ponecháva a nejúčinnější jeví mechanická ochrana cen­ vermi tenkú klenbu a tá sa pri jednorázovom zaťažení fahko preborí. Naspúšťané ných dřevin (sady, hnízdní stromy apod.) na­ kmene bránia v pohybe vefkej zveri. Pri ich absencii norový systém móže fungovať příklad obalením pletivem, nízkým plotem, ako pasca, ktoráje schopná výrazne poškodzovať veTké bylinožravce. případně vhodným repelentem. Vzhledem Bobor je pre Záhorie zaujímavý ako pozitívny faktor významne ovplyvňujúci sprí­ k problémům, se kterými se potýká ochrana rodňovanie brehov umelých melioračných kanálov. Negatívny vplyv má v podpore pfírody ve vztahu ploty versus krajinný ráz. rozširovania inváznych druhov flóry do prirodzených lužných lesov a brehovej vege­ bych upřednostňoval individuální ochranu jednotlivých dřevin před oplocením desítek tácie. Naše sledovanie trofnej základne bobra dokazuje, že bobor stín a prevážne auto­ . metrů břehů. chtónne druhy. Tým vytvára niku pre alochtónne druhy. V září 1997 Správa CHKO Litovelské Pomo­ Problémom posíleni a implantácie nepóvodných druhov do krajiny je aj bobor sám. raví přistoupila k experimentu, kdy v PR V Európe prežil autochtónny bobor v prirodzených geografických rasách na štyroch Chomoutovské jezero bylo pokusně ošetřeno izolovaných územiach. (Dolný tok Rhóny vo Francúzsku (Castor fiber galliae) , cca 50 stromů přípravkem LAVANOL - běž­ stredný tok Labe v Sasku - Anhaltsku (Castor fiber albicus), v južnom Nórsku (Cas­ ně používaným k ochraně lesních kultur před tor fiber fiber - C. f f) a v Bielorusku - Rusku (Castor fiber vistulanus - C. f v.). okusem zvěří. Pre Slovensko sa nezachovala populácia bobrov reprezentujúca panónsku faunu. Ako Lavanol je roztíratelná hmota pastovité kon­ zdroj genetického materiálu pro reštitúcie by sa mala preto využívať východoeuróp­ zistence, světlé barvy a charakteristického

\)~~lNDl.l1lfl
NÁVRAT BOBRŮ

11

ska geografická rasa (e. f v.). Povod novej bobrej populácie pod Viedňou založený z 39 - 42 exemplárov nasledovného povodu: 8 - 9 škandinávskych (e. f 14 - 15 kanadských (e. c.) a 17 - 18 východoeurópskych Ce. f v.). Na Záhorí zatiaJ' tento problém nevieme riešiť ani teoreticky. Zatiaf sa musíme spoliehať na vernosť kanad­ ských bobrov bližším lokalitám k miestu povodného vypustenia (Witzelsdorf - 10 r. km od hranice SR). Očakávať, že pri nemožnosti vzájomného kríženia prírodné prost­ redie vyselektuje do budúcna populáciu, ktorá bude bližšia k povodnej populácii vy­ hynutého bobra - reprezentanta panónskej fauny, nám však bránia informácie o roz­ dielnosti fertility medzi európskymi a kanadskými bobrami. Priekazne na to pouka­ zuje rozvoj kanadských bobrov vo Fínsku, kde počas rokov 1935 - 1937 bolo vypu­ stených 19 európskych bobrov (e. f a 7 bobrov kanadských (e. c.). Z tohto inici­ álneho poč tu sa vyvinula súčasná populácia čítajúca približne 10 000 bobrov, z nich je I 000 európskych, zbytok kanadských . Ďalších 3 000 - 5000 jed incov kanadských bobrov z totožného zdroj a žije v susednom severozápadnom Rusku (Karélia).

n,

n,

Záver Bobor sa na územie Slovenska vracia po 122 ročnej úplnej absencii. Nachádza tu krajinu sil no ovplyvnenú antropickými tlakmi. Funkcie vodných ekosystémov boli vefmi obmedzené . Namiesto povodných funkcií, ako napríklad biotop pre rozne.dru­ hy organizmov, boli vlastnosti tokov zmenené tak, aby zabe z p eč ov a li hlavne hospo­ dárske funkcie, ako drenovanie agrocenóz, recipient znečisteni a antropogenného povodu, akumulácia energie a výrobný prostriedok. Návrat bobra prebudil novú ná­ dej pre prírodné prostredie. Bobor je svojou činnosťou v krajine v m nohých prípa­ doch schopný urýchliť obnovu prírodných [unkcií vodných ekosystémov. Jeho vplyv na krajinu je porovnaterný azda iba s vplyvom verkých bylinožravcov zabraňujúcich sukcesii na rozsiahlych nelesných plochách. Spomedzi všetkých druhov autochtónnej fauny má bobor výnimoč n ú sch opnosť v sp­ rírodňovaní zničeného vodného prostredia. Svojou stavebnou č in nosťou spojenou s vysokým rege n eračným potenciálom mokradí, aj antropicky silne atakovaných , do­ sahuje významný efekt. Bobor diverzifikuje jednoduché geometrické línie meliorač­ ných kanálov spúšťaním stromov, budovaním hrádzí, hradov a kanálov. Opatovným zavodnením oddrenovaných malých tokov obnovuje vodný ekosystém so všetkým i funkciami. Prispieva k zlepšeniu retenčnej kapacity časti povodia. V horných čas ti­ ach povodí zachytáva časť z jarných prívalových vOd. Svojimi vodnými stavbami vy­ rovnáva odtokovú krivku a tým prispieva k ochrane dolných častí povodí pred zápla­ vovými vlnami. V suchých obdobiach zadržiava vyššiu vodnú hladinu a tým vytvára lepšíe podmienky pre niektoré druhy rýb, obojživelníkov, plazov, vodné vtáctvo, hlo­ davcov a makrofyty. Bezprostredné brehy zneprístupňuje pre pohyb mechanizmov intenzívnym podrývaním a tým zlepšuje podmienky pre ochranu vodných tokov pred priamym znečistením. Napríklad hranicu využívanej pornohospodárskej pOdy pri sta­ rej Myjave (lok. Martinek) bol hospodár nútený posunúť o 80 až 100 metrov od brc­ hu. Vyhrabávaním nových kanálových systémov, ktorými si buduje nové transportné trasy k zásobám potravy a stavebného materiálu, prispieva k rozširovaniu mokradí. Vodný sdpec na lokalite Hradište pod Vrátnom pred bobrou kolonizáciou vo vodna­ tom období roku dosahoval maximálnu výšku v úzkom koryte 20 cm. Dnes po troch rokoch dosahuje vodný stfpec 80 - 120 cm na rozsiahlej ploche navyše divezifikova­ né zatiaf len iniciálným štádiom kanálovej siete. Bobor je zaujímavý aj sposobom získavania potravy. V súčasnosti sa v našich pod­ mienkach nezachoval druh, ktorý by využíval rovnaký zdroj potravy podobným sposobom. V rámci fylogenézy fytofágov majú rovnakú potravnú gildu iba vefké or­ ganizmy ako napríklad predstavitelia čeradi Elephantidae. Bobor zhryzávaním vzrastlých stromov mení skladbu vegetácie a tým životné prostredie aj iným živočíš­ nym druhom. Na mieste stromov zhryzených bobrom vyrastie mladina drevín s pruž­ nejšou reprodukciou. Tým posobí vratný proces pre vývoj lužného lesa v prospech makkého luhu. Listy týchto rýchlorastúcich drevín obsahujú menšie množstvo obran­ ných látok než listy povodne pomaly rastúcich stromov, tým slúžia ako prístupná po­ trava vačšej škále bylinožravcov. Dynamizuje kolobeh živín v prostredí. Z hradiska ochrany prírody je súčasne rozširovanie bobra významným dovodom k spokojnosti a vzácnou výnimkou v každodennej práci ochranára. Výnimočné vlast­ nosti bobra predznamenávajú, že nádej na obnovu majú najma tic živočíchy, a rastli­ ny, ktoré sú vybavené schopnosťou obnoviť (odrudštiť) si krajinu zn ičenú človekom. Dušan Valachovičje vedoucím Správy CHKO Záhorie

12

NÁVRAT BOBRŮ _ __ _ _ _ _ _ _ _ __

_

_

Prepojovací kanál vybudovaný bobrolll na 10­ kalite Homola. Foto Dušan Valachovič

zápachu, daného obsahem vosku z ovčí vlny. Úči nnými látkami jsou: lanolin (7 %), olein (19 %) a mletý vápenec (60 %) - ten působí jako tzv. zubovrz. Přípravek byl přezkoušen a hodnocen Ústředním kontrolním a zkušeb­ ním ústavem zemčdělským v Brně a řádně registrován jako přípravek na ochranu rost­ lin. Na východní straně jezera, kde jsou břehové porosty velmi slabě vyvinuty a každý poká­ cený strom je citelným zásahem do charakte­ ru této lokality, byly ošetřeny vybrané stro­ my. Přednostně skupina (řada) vzrostlých to­ polů, které stojí přímo na břehové čáře jeze­ ra. Dále, ve větší vzdálenosti od břehu, byly ošetřeny stromové vrby, několik osik, olší a mladých dubů. Preferovány byly v případě topolů autochtonní (původní) osiky před alochtonními (Cizími) kříženci (Populus x ca­ nadensis). Poněvadž šlo o test účinnosti repelentu, bylo naší snahou, aby co nejblíže ošetřeného stro­ mu, který jsme označili číslem, stál neošetře­ ný strom stejného druhu a velikosti jako srovnávací exemplář. Podobně byly vybírány dřeviny i na Velkém ostrově Ueden ze dvou ostrovů v PR Chomoutovské jezero). Zde by­ la motivem snaha po udržení samotného stro­ mového patra a udržení jeho druhové diver­ zity. Obzvlášť zde totiž hrozí, že stromové patro bude tvořeno pouze břízami v podrostu s vrbovými houštinami. Dle dosavadních pozorování bobři "zkusili" pokácet (a pokáceli) pouze tři stromy. Další ošetřené stromy nechali (zatím) bez povšim­ nutí. V letošním roce (1998) plánujeme ošet­ ření dalších stromů dle výše uvedeného prin­ cipu. Pokud se nám podaří najít účinný a k přírodě ohleduplný prostředek k ochraně dřevin, rádi se o své zkušenosti podělíme i se čtenáři Veroniky. Jiří Lehký

_ _ _ _ _ __ _ \)'(!~rr"QDll1Jfi®~

Úleva

Náš fejeton

Ervín Kukuczka Jít ke dveřím a čekat až vám podzim otevře podzim schoulený do zádl/m Jít do

kopců

a naslouchat o kosy které o kámen cinknou

zvonění brouskLi pluhům

i šustící pod nohama. Vladimír Holan vnímá sejít pak v pokoFe domů tento úkaz po svém: Jen jedna kůstka mrazí­ ke škvarkům a žitnému chlebu ku - a ejhle, / park dáví listí. / Poslední květ rl/ce rozevřít a srdce ukonejšit se prudce začervena l / a nejsme jisti, / zda Věra Fojtová lže či lIa krev štípe rosu ... (V říjnu) . Mikuláš­ +++ ka však oslovuje i listopad m ěkce lyricky: Jak peníz tiše položený slepci jsi tu, m ůj pod­ Usychám k podzill/lI Usc hlé listí se na hladinu snáší / - poslední zime ... napsal básník František Halas v j edné obalen jíním sbohem / strom už nechce vzlétat. (Listo­ z nejkrásnějšíc h "podzimních" básní. Jaro ale mé oči se nebojí pad.). a podzim jsou roční období nejen nejvíce i rall/ena přes tala se chvět Nejen u básníků vyvolává podzim tichou no­ oslovující, ale také oslavované básníky. Jaro a touha po novéllljant stalgii a zvláštní pokoru. Ale oni promlouvají pro naději, kterou s sebou p řináší a podzim koluje ve mně jako v kmeni jívy můžeme vidět k našim srdcí m a skrze verše pro klid a vyrovnanost, pro m lžná rána i pro jejich očima. A když už j sem byla u svých vysoké dny, kdy je daleko vidět. Podzi m při­ milých přátel, nemohla j sem opomenout Jiří­ chází ze dne na den a také tak odchází. Zatím ho Ortena: Polnice podzimu. Na koho ona co jaro přiskakuje po krůčkách , překvapuje volá? / Ach, na mne, věděl jsem, za dne i za nás každý dcn něčím novým a rozkvétá po­ noci / vábí mLij dávný strach z roztočeného stupně , aby nás pomalu zvedalo ze dna zi my, Konec listopadu kola / po smrti v útrobách / po červech vovo­ podzim přichází bez varování. Jeden den ješ­ Věra Fojtová ci. (Jeremiášův pláč).

tě nastavujeme tvář letnímu slunci, po noci Když nám padne k nohám první list a hněd á

však najdeme v dolících lehounké fáče mlhy Okolo plotll vleče oblost kaštanu, mučeného klíněnkou a přesto

a nesmělé slunce jako by přes noc ztratilo jak zbitý pes štědrého , ukryjeme ji v dlani, jako bychom si

svoji palčivost. Jan Skácel, bás ník nad jiné svůj kožich zmáčený. na chvíli ch těli uschovat kousek tepla, vzpo­

mi milý, cítí tu překvapující náhlost a říká: mínku. A jednou ráno, jako by n ěkdo trhl

Nedali jsme si pozor zas jsme zapomněl i / Po šípku rány, provázkem a strhl zlatou kulisu k zemi, vyso­

po trnkách trpkost, a nepřipravené nás podzim překvapil / Pyká­ ko nastlaný barevný koberec zašustí pod no­

po květech bílý sníh. me za to ted' a sbohem sbohem léto / odpusť ham a a skrze nahé větve nesměle blýskne

nám lhostejným té těžké viny dí!. .. A přijde Člověkje náhle opuštěný unavené slunce.

podzim s novým loučen ím / a klíny křídel za­ jak dřevěný vůz na polích Podzim je krásný! Neboť i víno dozrává, aby

sáhnou nás znova. (Podzimní). A jak vid ěl a mezi žebry vítr hvízdá nám v dobách plískanic předalo teplo léta.

podzim Oldřich Mikulášek? - Podzim už zlát­ nevlídný, tichý, zlostný smích. Krajina v mlhách. Podzim hodil / kamenem

ne / na stromech / sem tam listem. / A vzduch zlatým ze všech sil... napsal Jan Skácel. Je to

a dech / jak po říznutí čistém / jitří vše nená­ A trocha mlhy výzva pro nás, abychom jej přijali jako dar.

vratné. jen tak do dlaní Jak peníz tiše položený .. .

Dominantou podzimu je listí. Barevné, letící a někde v dálce zarosené svítání.

Podzim očima básníků

Konec roku Stěpánka

Sekaninová

Jako podzim i mile stáčí si Slunce do sudů. A bezzubá ústa březové matičky

sládnou punčem Vánoc Letos naposled a na počest narozené smrti.

Poslední. Foto Tomáš Crím

\)'U9rr:qDilufl<e~

NÁŠ FEJETON

13

Velké šelmy - kam s nimi? Petr Koubek Konkurenční

boj vrcholových predátorů ­ (Cecha, Moravana a Slezana) a vel­ kých 'šelem (medvěda, rysa a vlka) dosahuje na území Ceské republiky svého vrcholu. V některých případech se dokonce zdá, že o vítězi je již rozhodnuto, v jiných je vše při­ pravováno k závěrečné zteči. Nepoučeni his­ torií, pohrdajíce základními normami kulti­ vovaného chování, odvolávajíce se na jedné straně na humanistické ideje, které na straně druhé nahrazuje obava ze ztráty státní defini­ tivy, prosazují různé skupiny své zájmy bez ohledu na fakta. Ke škodě věci je celý tento problém velmi často zjednodušován na trojú­ helník - "bezohledný myslivec" - velké šel­ my - "militantní ochranář". Zpravidla stranou zůstávají instituce, které jsou za aktuální stav člověka

odpovědné.

S rostoucí medializací problematického vzta-

hu člověka a velkých šelem se z publikova­ ných článků, televizních i rozhlasových rela­ cí vytrácí objektivita a stupňuje vzájemná ne­ důvěra. Výsledkem není dohoda a hledání kompromisu, ale téměř vždy kontraproduk­ tivní chování jedné či druhé strany . Jaká vlastně je současná situace velkých šelem v Ceské republice? Zatím nejmenší "problémy" jsou s medvě­ dem. To jistě souvisí i s tím, že většina lidí ho má zafixovaného jako všežravce dávajícího přednost rostlinné potravě a mršinám a jen výjimečně lovícího něco, co "patří" člověku . Neméně podstatná je i skutečnost, že na úze­ mí Ceské republiky žijí v současné době pravděpodobně pouze dva až tři medvědi. Ti se zdržují především v severní části Hrubého Jeseníku, Rychlebských horách a přiléhající části pohoří ležícího v Polsku. Dosud bezkon­ fliktní soužití člověka a medvěda bylo v roce 1997 narušeno kuriózním sporem, který vy­ volaly Lesy Ceské republiky s. p. (státní pod­ nik). Podnikem, který v témže roce vynaložil nemalé prostředky na vypracování studie, tý­

kající se posílení populace rysa ostrovida v Jeseníkách, podnikem, kde spatřil světlo světa požadavek na vysazení vlků, medvědú a orlů skalnich do Jeseníků. Spor mezi LCR a OÚ v Jeseníku je veden o "jelení kýtu", kte­ rou jeden z medvědů pozřel poté, co našel po­ střeleného jelena dříve než lovec. Jsem pře­ svědčen, že není třeba žádného komentáře. Jen nevím jak by tentýž podnik postupoval v případě, kdyby na základě jeho žádosti byly realizovány výše uvedené záměry . Pravděpodobného vítěze známe v kauze vlk. Podle posledních údajů (zima 1997/98) se v Moravskoslezských Beskydách občas obje­ ví jeden až dva vlci. To je po letech, kdy by­ lo odborníky odhadováno, že se zde vyskytu­ je pravidelně pět dospělých vlků a šest vlčat, radikální zmčna počtu. Zcela jednoznačně lze říci, že příčinou tohoto stavu je nezákon­ ný odstřel na obou stranách státní hranice. Na příkladu vlka můžeme demonstrovat ty­ pické prvky chování všech zainteresovaných skupin. Dle mého soudu hrají prim úředníci státní správy rozesazení na různých úrov­ ních, kteří jsou přesvědčeni , že vše se musí ~

Setkání s vlky Ačkoli

mají vlci z odborného pohledu pověst plachých šelem, které se člověku vždy raději vyhnou, jejich pozorování v Beskydech v po­ sledních letech není zas tak výjimečné a cho­ vatelé ovcí, myslivci a lesníci by mohli vy­ právět zajímavé příběhy. I tak jsme ale vždy při zjišťování jejich výskytu v CHKO Besky­ dy byli rádi, když se nám podařilo najít jaké­ koli v známky vlčí přítomnosti (stopy, trus, zbytky kořisti) nebo dokonce zaslechnout vl­ čí vytí. Začátkem loňského podzimu, jsem se vracela z terénní cesty v Těšínských Beskydech. Když jsem odbočila z hlavního hřebene na hranici Moravy a Slovenska směrem k údolí řeky Lomné, byl už večer kolem půl sedmé a rychle se stmívalo. V ohybu úzkého vrstev­ nicového chodníku mne potkalo nečekané překvapení - mezi houštinami mladých buků téměř potmě jsem se střetla s vlčí smečkou . Nejprve mne zastavilo hlasité vrčení, které se ozývalo asi deset metrů přede mnou. Vrčení postupně zesilovalo a přecházelo ve výhruž­ ný, místy až hysterický řev. V prvém oka­ mžiku mne napadlo, že jsem potkala medvě­ da, ale po chvíli přešlo vrčení v kňučení, krátké vytí a další těžko popsatelné zvuky, včetně vzájemného rafání několika zvířat, nepochybně vlků. Pak vlci ztichli, přiblížili se ke mně a ve vzdálenosti asi pěti metrů mě opatrně obíhali. Podle toho, ze kterých míst se ozývalo šustěni kroků v suchém listí, se zdálo, že byli tři. Za chvíli jsem slyšela, jak mne vlci obcházejí ve stále větších půlkru­ zích a jeden po druhém se vzdalují. Po celou dobu setkání jsem stála bez hnutí. Druhý den jsme se s kolegou vypravili na stejné rnisto za denního světla a výskyt vlků v tomto úze­ mí jsme potvrdili nálezem vlčího trusu a úlomků kostí z vlčího úlovku. Ke vzájemnému střetnutí nepochybně přispě­ la souhra náhod. Vlci chodník, špatně zřetel­

14

ný a místy zarostlý, používali jako svou stez­ ku, já jsem tudy šla výjimečně a v době , kdy zde nikdo nechodí. Kvůli ohybu chodníku mě vlci zaregistrovali, až když jsem byla kousek od nich. Snad si to takto vysvětluji správně. Podle názoru ing. Findi, slovenské­ ho odborníka na velké šelmy, se kterým jsem tuto příhodu konzultovala, se patrně jednalo o mladé vlky, protože starší a zkušení by se snažili nepozorovaně vytratit. Pokud jde o strach, v prvých okamžicích set­ kání jsem se lekla, jako asi každý, když v od­ lehlém místě nečekaně narazí na jiného člo­ věka nebo větší zvíře . Pak však byly mými hlavními pocity překvapení a zvědavost, co se bude dít dále, protože z vlčích hlasů po­ stupně zaznívala nejistota a vlci byli zjevně tímto střetnutím zaskočeni stejně jako já. Když jsem později už nerušeně pokračovala v cestě a teprve jsem si začala uvědomovat tento zážitek, bylo mi zároveň trochu líto, že

CHKO Beskydy - pohled 1Ia část lesa, ve kte­ rém došlo k popisovanému setkání s vlky. Foto Da1la Bartošová jsem připravila vlky o klid v jednom z mála odlehlých míst v našich horách, kde se zřej­ mě cíti li doma. Svůj zážitek jsem se snažila co nejpodrobněji popsat jako zoologickou informaci a kvůli mínění o nebezpečnosti vlků . Vlci mou pří­ tomností rozhodně nebyli nadšeni, což svými projevy dali jasně najevo. Oproti mně, sa­ motné a beze zbraně, byli ve výhodě a zřej­ mě to i věděli. Přesto mě nenapadli a nese­ žrali, jak by to měli "správní" vlci podle pře­ trvávajících středověkých představ udělat. Vlci, které jsem potkala, již pravdě podobně nežijí. Byli to totiž zřejmě oni , kteří byli o něco později uloveni na slovenském území kousek za naší státní hranicí... Dana Bartošová

PERSPEKTIVA VELKÝCH ŠELEM V ČR _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \Y(fSI1'lJDUllficB~

Wd;l1:c! DIl1lfi®~

přizpůsobit,

pokud možno okamž i tě, záko­ a vyhláškám, byť by byly sebenedoko­ nalejší. Neschopnost, liknavost a neochota zaujmout jednoznačné stanovisko v otázce náhrady škod způsobených "vlky" byla vy­ střídána snahou o nápravu stavu. Nejjedno­ dušším a nejúčinnějším způsobem, jak lze tento stav napravit, je zbavit se příčiny pro­ blému. Nejurputnější souboj je v současné době ve­ den o rysa. Ten, jak čtenáři jistě vědí, je naší nejrozšířenější velkou šelmou. V největším počtu (asi 120 jedinců) žije v jihozápadních Cechách, malé populace v severních Ce­ chách (do 10 jedinců), Jeseníkách (do 5 je­ dinců) a v Beskydech (do 15 jedinců). To je podle mého, připouštím optimistického odha­ du 150 rysů v celé Ceské republice. Jak uka­ zují některá předběžná zjištění, populační dy­ namika se zpomaluje a v některých oblastech výskytu početnost rysů stagnuje. O to neuvě­ řitelnější je zpráva z oficiální statistiky MZe CR, podle které se v CR vyskytuje 268 rysů! Kdybychom postupovali stejnými metodami, jak autoři zprávy postupují v případě zpětné­ ho výpočtu skutečných stavů jelení zvěře, tak v roce 1998 bude rysí populace posílena o té­ měř 170 dalších jedinců. Přestože podobně vysoké stavy rysa byly MZe vykazovány i v minulých letech, populační dynamika jim neodpovídala, skutečné stavy v přírodě byly totiž podstatně n펚í. I když existenci ilegál­ ního odstřelu připouštím (30-40 jedinců) rozhodně nedosahuje takové úrovně, jak by odpovídalo údajům publikovaným MZe. Je tedy evidentní, že počet rysů uvedených ve zprávě MZe neodpovídá, ale ani se nepřibli­ žuje skutečným stavům. Díky malým rozlo­ hám honiteb dochází totiž k několikanásob­ nému započítávání a vykazování jednoho a téhož rysa. Pro ilustraci uvádím, že jeden z rysích samců označených vysílačkou, kte­ rého jsme celý rok 1997 sledovali, se zdržo­ val na území o rozloze přibližně 400 km 2 , což představuje plochu téměř 22 honiteb! Ptám se pracovníků MZe, má vůbec smysl takové údaje publikovat a komu to poslouží? Odpověď lze najít v článku odborníků z té­ hož ministerstva, řídících myslivost v Ceské republice, publikovaném v časopisu Mysli­ vost, pojmenovaném - Přístup MZe k materi­ álu Mlp "Záchranný program silně ohrože­ ného druhu živočicha rysa ostrovida v CR". nům

Kromě zřejmě záměrného překrucování ně­

kterých pasáží původního textu MŽP se celý článek hemží tendenčně vybranými údaji s jediným cílem celou situaci co nejvíce vy­ hrotit a víceméně ukázat všem, kteří jsou tímto orgánem řízeni, kam až ve svém posto­ ji k ochraně rysa mohou zajít. Rozsah tohoto snažení jsem si v plné míře uvědomil teprve

~'U)rr
poté, co jsem měl možnost zúčastnit se jed­ nání svolaném jakousi "Asociací profesionál­ ních myslivců" (podle tváří, které jsou v této asociaci soustředěny se spíše jedná o profesi­ onální úředníky řídící myslivost). Cílem jed­ nání bylo vyjádřit stanovisko k "přemnožení některých škůdců" myslivosti (v pozvánce

....

-

"-7\

'"

/

•

/ (

/

-\

.... _~

.,./

...,

/í ,

"fi\'.

---.-/ /

-

#.'it,\ I ­

I

" I

l

f.:.Lokalita Kavalčanky. Typická Datla Bartošová

vlčí stopa.

Foto

byl kromě rysa uveden také jezevec, vydra a krkavec, ale jak se ukázalo, jednalo se pře ­ devším o rysa). Již samotné zahájení nazna­ čilo v jakém duchu se celé jednání povede. Je pravda, že byl dán prostor pracovníkovi MŽP k obhájení programu rys, ale to spíš jen pro­ to, aby byl ostatním řečníkům ukázán původ­ ce jejich problému. A tak následovaly emo­ t ivně-odborné řečnické eskapády presidenta asociace (shodou nějakých divných náhod současně pracovníka odboru řídícího mysli­ vost na MZe), zástupce Státní veterinární správy, soukromého výzkumného ústavu, představitelů některých okresů "postižených" rysí přítomností, ale kupodivu také okresů, kde předpokládaný výskyt rysa je opravdo­ vou utopií, své polínko pod rysí kotlík přilo­ žil pochopitelně zástupce CMMJ. Všechna vystoupení bez výjimky byla formulována velmi ostře proti návrhu MŽP a tudíž i proti výskytu rysa a jeho dalšímu šíření. Musím také přiznat, že některá vystoupení, zpravidla ta nejkontroverznější, byla odměněna frene­ tickým potleskem auditoria. Shrnuto a podtr­ ženo, strpěn by byl rys snad jen v NP Ca to jen některém), pokud možno v minimálním množství (do 10 ks.) a všude jinde by měl být likvidován. V okamžiku, kdy prezident

Asociace profesionálních úředníků řídících myslivost uvedl a doložil, že nekontrolované šíření rysa je v rozporu se Základní listinou lidských práv a svobod, jsem toto jednání opustil. Chtě nechtě musím srovnávat. Na sklonku roku 1996 jsme se zúčastnili jednání s úplně stejným obsahem i se shodným složením účastníků, ale v německém Deggendorfu. Na rozdíl od Žďáru nad Sázavou, kde byla více než stovka účastníků zdarma, služebními au­ ty, v pracovní době a za peníze daňových po­ platníků, účastníci semináře v Deggendorfu vše platili a účasti věnovali svůj víkend. Vzorem našim úředníkům řídícím myslivost by mohla být také úroveň semináře, kon­ struktivní přístup k problému a snaha najít optimální řešení. Ani ten nejmilitantnější příspěvek z Deggendorfu by ve Žďáru nad Sázavou neuspěl. Rozdílnost v přístupu (od­ borné úrovni či odpovědnosti a vztahu k pří­ rodě) obou seminářů dokumentuje výsledek jednání. Ve Žďáru nad Sázavou vzniklo jaké­ si usnesení proti rysovi, v Deggendorfu účastníci semináře naprosto spontánně zalo­ žili nadaci, jejímž cílem je úhrada škod způ­ sobených rysem na hospodářském zvířectvu a přímo od účastníků bylo vybráno v přepo­ čtu asi 32 000.- Kč. Kolik nás stál žďárský seminář si netroufám odhadnout... Jako zoolog se děsím možnosti, s jakou mo­ hou státní úředníci, často nekvalifikovaně a v mnoha případech neodvolatelně a bez vi­ ditelného postihu zasahovat do tak citlivého organismu jakým je naše příroda. Jako mysli­ vec považuji za největší škodnou právě ty úředníky, kteří o svých rozhodnutích nepo­ chybuji, neboť jsou všechna správná, a kteří v myslivosti neustále vidi jakousi zeměděl­ skou a lesnickou prvovýrobu. Bude-Ii rysí záchranný program realizován i v praxi, závisí v současné době do značné míry na většině z účastníků žďárského semi­ náře. Pokud většina z nich svůj postoj ne­ změní, pak musím mít o osud rysa ostrovida v Ceské republice obavy. P.s. Můj poněkud optimistický předpoklad, pokl/d jde o české medvědy, bere v posledmí době za své, poněvadž zprávy, které z oblasti výskytu českých medvědů přicházejí, jsou skličující. 'ládné stopy, žádná pozorování. Jen dOl/fám, že informace o kalkulaci, že fi­ nanční postih za odhalený ilegální odstřel medvěda je v Cesku podstatně levnější nežje­ ho poplatkový odstřel na Slovensku a prepa­ race medvědí trofeje kdesi na Svitavsku, že jsou mysliveckou latinou. RNDr. Petr Koubek, CSc., je vědeckým pracovníkem Ústavu ekologie krajiny Aka­ demie věd Ceské republiky v Brně

PERSPEKTNA VELKÝCH ŠELEM V ČR

15

Člověk

a hospodářská zvířata

Dana Kumprechtová

Člověk,

jak známo, patří mezi všežravce. Konzumuje nejen rostliny, ale i ži­

Legislativa ochrany vočichy a jejich produkty. Způsob získávání potravy se vyvíjel spolu s lid­

skou civilizací.

hospodářských zvířat Nejstarším způsobem chovu zvířat je kočovné pastevectví. Pozděj i se lidé na­

o tom, že týrat zvířata je špatné, dnes nikdo učili obdělávat půdu, usadili se a užitková zvířata drželi v ohradách a chlé­

nepochybuje. Nad hospodářským i zvířaty se vech u svých obydlí. Zemědělská velkovýroba existovala v podstatě již ve však často záměrně přivíraj í oči. Různým po­ starém Řecku a v Římě . Například Homér se ve své Odysseji zmiňuje o Eu­ lomilitantním skupinám "ochrán ců " zvířat maiově vepřínu s 600 prasnicemi. Ve středověku byl chov zvířat extenzívní, slibují mnohem větší publicitu excesy jako převažovala malá hospodářství. V 19. století vzrostla s rozvojem techniky vypouš tění pokusných zvířat do volné příro­ a zvyšováním počtu obyvatel v Evropě potřeba potravin a jiných produktů ži­ dy nebo mařeni koňských dostih ů . O ochraně h ospodářských zv ířat se u nás zatím veřejně vočišného původu. Zvířata byla více šlechtěna, vzniklo mnoho nových ple­

moc nemluví. České zemědělství se dosud men s vyšší užitkovostí. Ve dvacátém toletí, zejména v jeho druhé polovině, potýká se značn ý mi problémy a etické aspek­ dochází k bouřli vé industrializaci zemědělství. Vzrůs tají počty zvířat na far­ ty chovu zvířat jsou p ořád ještě pověstnou "třešničko u na dortu". mách, jsou zaváděny nové technologické systémy, silně se uplatňuje technic­

ký pokrok. Zemědělství se stává průmyslovým odvětvím a ztrácí svoji pů­ V bohatých zemích s vysokou životní úrovní, zejména v západní Ev ropě, je situace o něco vodní funkci (tvorba krajiny, obživa obyvatel venkova) .

lepší než u nás, i když zdaleka není ideální. V minulosti se sedláci řídili zavedenými a staletími prověřenými pravidly Tamní široká veřejno st je dnes již poměrně a praktikami, které byly přiměřené nárokům jednotlivých druhů hospodář­ dobře informována o ochraně hospodářských ských zvířat. Dnes'se však zvířata musejí přizpůsobit "ekonomickým" velko­ zvířat a chová se u vědoměle . Zemědělci jsou pod stále větší m tlakem veřejnosti. Jejich si­ výrobním technologiím, kde je s nimi zacházeno nikoliv jako s živými a citli­ tuace není j ednoduchá, na jedné straně eko­ vými bytostmi, ale jako se stroj i, které musí co nejvíce vyprodukovat s mini­ nomický tlak vyrábět co nejl evněji, na druhé málními náklady. Dopadu takových podmínek na zdraví a životní pohodu etické požadavky s potřeb i telů. zvířat je věnována jen velmi malá pozornost. Dříve se používalo označení

sedlák, farmář, dnes se říká producent. Ztrácí se pocit sounáležitosti chovate­

Současné právní úpravy ochrany le se zvířaty.

V "moderních" systémech je nahromaděno co nejvíce zvířat na co nejmenší hospodářských zvířat v nadnárodních evropských organizacích ploše. Jsou po celý život držena ve stáj ích, mají omezenu svobodu pohybu,

v extrémních případech se nemohou pohybovat téměř vůbec . Nemají dosta­ Ochrana zv í řat je zakotvena v právních před· tek psychických podnětů, je narušena přirozená sociální hierarchie skupin. pisech Rady Evropy. V oblasti ochrany zvířat Problémy přináší také přešlechtěnost plemen. Š lechtění je mnohdy zaměřeno hospodářských byly Radou Evropy přijaty pouze jednostranně na zvýšení užitkovosti, například na zrychlení růstu a ratifikovány následující dohody: EVROPSKÁ DOHODA O OCHRANĚ zvl­ a zvětšení objemu svaloviny u zvířat chovaných na maso, na zvýšení dojivos­

ŘAT CHOV A ÝCH PRO HOSPODÁŘ­ ti u krav, snášky u slepic. Preferováním těchto fenotypových znaků se snižuje SKÉ ÚČELY (Řada evropských smluv č. 87, Strasbourg, 1976) odolnost zvířat a dochází ke zdravotním poruchám.

Nepřiměřené ži votní prostředí, přešlechtěnost a nepřirozená skladba krmiva

přináší zvířatům utrpení po stránce fyzické i psychické.

Chov prasat Prase

(čeleď

Suidae)

zdomácnělo

v

průběhu třetího

tisíciletí

před

Kristem

pravděpodobně hned na dvou místech: v Číně a v oblasti Baltského moře . Předkem asijského domácího prasete je prase páskované (Sus vittatus), tmavý divoký vepřík žijící doposud v Číně. V Evropě se prase domácí (Sus scrofa domestica) vyvinulo z prasete divokého (Sus scrofa) . Divoká prasata dodnes obývají velkou část Evropy severně od Alp a Karpat a část Asie severně od oblasti stepí. Jsou velmi přizpůsobivá přírodním podmínkám, dávají přednost listnatým a smíšeným lesům. Živí se různými travinami, bylinami, lesními plody, houbami, kořínky i potravou živočišnou - hmyzem, larvami, červy a drobnými obratlovci. J sou to zvířata společenská, v jejich společenstvích je pevná sociální struktura. Základní jednotkou sociální struktury je rodina se-

16

ČLOVĚK A HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA _ _ __

Kreslil Jan StekUk

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \JU~J1'\lruufl
I' ./

Kreslil Jali StekUk

stávající z jedné nebo více bachyní a jejich mláďat. Dospělí kanci žijí odděle­ k samicím se přidruž ují jen v období říj e. Do 18. století žila domácí prasata téměř stejně jako jejich divocí příbuzní. Hledala si potravu převážně sama v lesích a by-Ia přikrmována kuchyňskými odpady (pomyjemi). Byla porážena asi v jednom a půl roce při hmotnosti při­ bližně 50 kg (pro srovnání, dnešní moderní plemena dosahují běžně v púl ro­ ce hmotnosti 100 kg). Počátkem 19. století vzrostla poptávka po mase a tuku. Vznikla robustnější plemena. V 50. letech se naopak změni ly požadavky spo­ třebitelú. Začali dávat přednost libovému masu s minimálním množstvím tu­ ku. Byla vyšlechtěna dlouhá štíhlá prasata se svalnatými šunkami a rameny (Belgická Landrase, Pietrain). Dnes je většina prasat chována v intenzívních systémech. Jejich život není záviděníhodný. Vykrmovaná prasata běhají v mnoha chovech po nepohodl­ ných roštových podlahách a trpí nemalými problémy s končetinami, jsou při­ otrávena čpavkem, který se uvolňuje z jímek na výkaly pod rošty. Kotce pro kojící prasnice jsou tak malé, že v nich mohou jen sedět nebo ležet. Prasni­ cím je zabráněno ve stavbě hnízda pro potomstvo, nemohou provádět těles­ nou očistu, nemají k dispozici slámu. Za těchto podmínek se nevyvine přiro­ zený vztah mezi matkou a potomstvem. Důsledkem jsou poruchy chování ja­ ko nezájem o potomstvo nebo dokonce agresivita matky vedoucí k zalehnutí či sežrání selat. V intenzívních chovech není "rentabilní" nechávat selata pří­ liš dlouho u prasnice. Běžně se provádí tzv. časný odstav selat ve věku 21 až 28 dnů. (Tradičně byla domácí selata odstavována zhruba v 56 dnech, v příro­ dě zůstávají selata u matky asi 9 týdnů.) V tak raném věku nemají selata do­ statečně vyvinutou imunitu a bez přísunu protilátek v mléce prasnice trpí prů­ jmy a respiratorními chorobami. Přešlechtěná prasata s nadměrným množstvím svalové tkáně velmi citlivě re­ agují na sebemenší stresující podnět. Špatně snášejí příliš vysoké i nízké tep­ loty, fyzickou zátěž, transport. Často nepatrné vzrušení vede k selhání krevní­ ho oběhu. Když se s nimi nešetrně zachází na jatkách, a týrání zvířat na jat­ kách není u nás bohužel výjimkou, mění se následkem hormonálních změn v organizmu vyvolaných stresem složení jejich masa. Takové maso se pak označuje zkratkou PSE, z angličtiny pale = bledé, sojt = měkké, exudative = vodnaté. PSE maso není schopno vázat vodu, což zhoršuje jeho kulinářské vlastnosti. Smažením nebo pečením se zmenší objem PSE masa, které je pak dlouho tuhé. Protože neobsahuje vnitrosvalový tuk, jenž je nositelem aroma­ tických látek, ztrácí chutnost. Nevhodná technologie chovu, přešlechtěnost, špatné stájové klima, psychické strádání, to vše vede ke zvýšené nemocnosti a úhynům. Proto jsou běžně na­ sazována antibiotika a jiná léčiva. Antibiotika mají ve výživě prasat, krůt a kuřat ještě jiné využití - jako takzvané stimulátory růstu. Dokáží totiž selek­ tivně vyhubit nepříznivé druhy a kmeny mikroorganizmů žijících ve střevech zvířat. Ta pak lépe využívají přijaté živiny a rychleji přibývají na váze. V Evropské unii nyní probíhá boj mezi odpůrci antibiotických stimulátorů a jejich zastánci, kteří jsou podporováni farmaceutickou lobby. ně,

Tato dohoda se vztahuje na výživu, ošetřová­ ní a ustájení zvířat zvláště v moderních systé­ mech intenzívních chovů. Spolu se svou no­ velizací (Protokol o novelizaci Evropské do­ hody o ochraně zvířat chovaných pro hospo­ dářské účely, Řada evropských smluv č. 145, Strasbourg, 1992) vytváří základní předpo­ klady pro zachování zdraví a životní pohody zvířat. Ty spočívají v dobrých chovatelských praktikách a v chovatelském systému, který odpovídá fyziologickým a etologickým po­ třebám. Je kladen důraz na plnohodnotnou výživu a vhodnou krmnou techniku, dále na možnost volného pohybu, fyzické pohody a normálního chování při vstávání, uléhání, odpočinku, spánku, přijímání krmiva, kálení a močenÍ. Zvířata by mčla mít možnost při­ měřených sociálních kontaktů, být chráněna proti nepříznivým klimatickým podmínkám , před poraněním , zamořením škůdci, před ne­ mocemi nebo poruchami chování. Do legislativy Evropské unie aplikuje tuto dohodu rozhodnutí Rady Evropské unie týka­ jící se závěrů Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (78/923 EEC). Minimální požadavky na ochranu jednotlivých druhů zvířat stanovují příslušné směrnice.

DOHODA O OCHRANĚ JATEČNÝCH ZVíŘAT (Řada evropských

EVROPSKÁ

smluv Č. 102, Strasbourg, 1979) Má za účel zajistit ochranu zvířat určených k poraženÍ. V členských zemích EU by měly být používány pokud možno jednotné porá­ žecí metody, které chrání zvířata od útrap a bolesti. Zvíře musí být v době porážky

(

Chov skotu Kresba Jalla StekUka

Skot patří do čledi Bovidae - turovití. Hlavním předkem dnešního skotu byl pratur (Bos primigenius). Pravděpodobně poprvé byl pratur zdomácněn na

~'U9J1:qDUufl®~

ČLOVĚK A HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA

17

území dnešního Uzbekistánu a Turkme­ nistánu koncem 4. nebo začátkem 3. ti­ síciletí př. Kr. Původní pratuři byli mnohem větší a silnější než dnešní skot. Nepříznivé vlivy domestikace ja­ ko omezení pohybu, nedostatek nebo špatná jakost potravy způsobily úbytek velikosti domácích zvířat oproti jejich divokým předkům. Pratuři dnes již ne­ existují. Skot má výraznou potřebu sociálních kontaktů. V přirozených podmínkách existuje uvnitř stáda pevná sociální struktura. Krávy s telaty představují ne­ jmenší sociální jednotky. Kromě skupin matka-potomstvo se ve stádě obvykle nachází ještě několik mladých samců. Telata vytvářejí jakousi "školku". Po­ hlavně dospělí samci středního věku se shromažďují mimo období říje do vlastní skupiny. Staří samci žijí buď osaměle ne­ bo v malých tlupách. Každé stádo má svoji hierarchii a jsou v něm respektová­ Kresba Jalla Stek/{ka ny vztahy dominance a podřízenosti. Mezi zvířaty, která stojí na sousedních stupních hierarchického žebříčku, se často vytvářejí přátelské vztahy projevující se například vzájemnou péčí o srst. Domestikovaný skot byl nejprve využíván všestranně. Zvířata tahala pluhy a vozy, byla dojena a až dosloužila, poskytla maso. Teprve v 19. a především ve 20. století byly krávy šlechtěny ve dvou liniích. Buď na produkci mléka (plemeno Holštýn, Ayrshire, Jersey) nebo pro výkrm (např. Angus, Here­ ford). Dlouholetým šlechtěním se výrazně zvýšil objem svaloviny u masných zví­ řat, zejména v oblasti kýt. Například u modrého belgického skotu (Blue Bel­ ge), extrémně masného plemene, nabylo osvalení patologických rozměrů. Te­ lata byla příliš velká a většina porodů se musela provádět císařským řezem. Chov tohoto plemene byl naštěstí z etických důvodů zakázán. Nejproduktivnějším mléčným plemenem jsou "holštýnky". Jejich dojivost je neuvěřitelná. Při dobrém ošetřování nadojí krávy s nejlepším genofondem i 80 I mléka za den, jsou to doslova továrny na mléko. Jejich organizmus je k tomu geneticky naprogramován. Úspěch socializmu, kubánská kráva Umb­ re bianca (Bílé vemeno) nadojila prý svého času i 100 I mléka denně. Masný skot je v západní Evropě a v Americe často chován na pastvinách, což je nejpřirozenější a nárokům zvířat nejlépe odpovídající způsob chovu. I doj­ né krávy mívají na většině farem když už ne možnost pastvy, tak alespoň vý­ běh. Dobrý farmář ví, že krávy musejí mít dostatek pohybu, být udržovány v čistotě a šetrně dojeny. Pokud tomu tak není, mají problémy s končetinami a trpí záněty vemene, mastitidami. U nás byla za socialismu situace v mnoha družstevních a státních kravínech nedobrá. Převažovala takzvaná kombinovaná plemena, která dojila výrazně méně, než specializovaná mléčná plemena, ale měla o něco více masa. Krávy

c

18

ušetřeno veškeré bolesti, strachu, úzkosti a utrpení v maximální možné míře. Tuto dohodu aplikuje do legislativy EU roz­ hodnutí Rady Evropské unie o závěrech Ev­ ropské dohody o ochranč jatečných zvířat (88/306/EEC). Na tuto problematiku se vzta­ huje také směrnice Rady Evropské unie o ochraně jatečných zvířat v době jejich po­ rážky a utracení (93/ I 19/EEC). Evropské předpisy týkající se ochrany hospo­ dářských zvířat však zdaleka ještě nejsou do­ konalé. Vždyť v Římské smlouvě, zakládají­ cím dokumentu Evropského hospodářského společenství uzavřeném roku 1957, jsou hos­ podářská zvířat právně ošetřena jako zboží nebo zemědělské produkty. Teprve v červnu roku 1997 na mezivládní konferenci v Ams­ terodamu 15 členských států EU právně uznalo, že zvířat jsou cítící a vnímající bytos­ ti, tvorové, kteří jsou schopni nejen pociťovat bolest a utrpení , ale také prospívat v přízni­ vých životních podmínkách.

Legislativa v ČR V naší zemi po roce 1989 poněkud zesílil zá­ jem o vztah člověka ke zvířeti. Řada zájmo­ vých organizací, hnutí a nadací v té době za­ řadila do svého programu zvýšení ochrany zvířat proti týrání. Jediná platná úprava zaka­ zující týrání zvířat obsažená v zákoně č. 87/1987 Sb., o veterinární péči se ukázala jako nedostatečná. V roce 1992 se podarilo prosadit samostatný zákon Č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Česká národní rada se usnesla v tomto zákoně, že "zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schop­ nými na různém stupni pociťovat bolest a utr­ pení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka". Účelem zákona je "chránit zvířata .. . před týráním, poškozo­ váním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z ne­ dbalosti, člověkem". V § 4 se definuje, co je považováno za týrání zvířat. Jde mimo jiné i o omezování výživy zvířete včetně jeho na­ pájení, omezování svobody pohybu nutné pro zvíře určitého druhu, pokud by způsobilo utrpení zvířete . Dále se nesmí zvířeti podávat bez souhlasu veterinárního pracovníka vete­ rinární léčiva a přípravky, které nejsou volně v prodeji. Není dovoleno chovat zvířata v ne­ vhodných podmínkách nebo tak, aby si sama způsobovala bolest nebo utrpení. Protizákon­ né je také zacházet se zvířetem, přepravovat je nebo pohánět způsobem , který u něj vyvo­ lá nepřiměřenou bolet, utrpení nebo poškoze­ ní zdraví. Nesmí se používat k vázání zvířat prostředky, které jim způsobují utrpení, a ta­ ké překrmovat zvířata, zejména drůbež , ná­ silným způsobem. Paragraf 5 uvádí jako je­

ČLOVĚK A HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ WClSrr"(jDu1lfKr;~

...--­

- - --

trávily celý život ve stájích, neměly žádný výběh. Krmivo bylo často velmi nekvalitní, siláže překyselené nebo zaplísněné. Zvířata trpěla metabolickými poruchami, poškozením jater, mastitidami, poruchami reprodukčního cyklu, problémy s končetinami. Většinu dojnic bylo nutno předčasně porazit. Běžně odcházely na jatka krávy na druhé nebo třetí laktaci, tedy ještě dříve, než se mohl plně rozvinout jejich užitkový potenciál. V tvrdých tržních podITÚnkách po revoluci přežily skutečně jen ty nejlepší chovy, a tak dnes jsou životní podmínky krav u nás oproti minulosti celkově příznivější. Přesto ani dnes ne­ vídáme v naší krajině pasoucí se stáda skotu, běžný to obrázek třeba v sou­ sedním Rakousku.

Chov kura domácího

!J

J Kresba Jana Steklíka

Kur domácí (Gallus gallus forma domestica) patří do čeledi Phasanidae. Jeho je kur bankivský (Gallus gallus), jehož domovina se rozkládá od předhoří Himálají v povodí řeky Indus přes Přední a Zadní Indii až do jižní Číny. Žije rovněž na Filipínách a v Indonésii. Domestikace kura byla započa­ ta patrně ve třetím tisíciletí před naším letopočtem v Indii a v Číně. Ve volné přírodě žije divoký kur v nepříliš hustých lesích s nízkým podrostem, který poskytuje úkryt. Jeho aktivní chování je výrazně vázáno na denní světlo, "chodí spát se slepicemi". Jsou to zvířata společenská, žijí ve skupinách. Slo­ žení skupin závisí na ročním období a fázi rozmnožovacího cyklu. Mimo čas rozmnožování žijí kurové v až padesátičlenných hejnech zvířat obou pohlaví. V březnu si začínají nejsilnější kohouti vymezovat hranice svých revírů a vy­ tvářejí spolu s 2 - 5 slepicemi rodinné skupiny. Chování a životní nároky domestikovaného kura se příliš neliší od jeho di vo­ kých předků. Dříve žila tato zvířata většinou v drobnochovech, podobně jak to můžeme vidět ještě dnes na venkově. V takových podmínkách se jim daří většinou dobře. V moderních intenzívních chovech jsou přirozené nároky ku­ ra naprosto potlačeny. Charakteristická je velmi vysoká ,koncentrace zvířat. Nejmodernější haly jsou projektovány pro několik set tisíc (i milión) kuřecích brojlerů (vykrmovaných kuřat). Nosnice se většinou chovají po desetitisících v bateriových klecových systémech, tj. v několika patrech klecí nad sebou. Doporučená velikost podlahové plochy pro jednu nosnici je 450 cm 2 (EC Battery Hens Directive, 1988), tedy jen o málo více než 20 x 20 cm! Celý ži­ vot stráví téměř bez hnutí, nemohou hrabat ani roztáhnout křídla, pouze žerou a snášejí vejce. Podstatně přirozenější je podlahový chov na slamnaté pode­ stýlce, který je však nákladnější. Moderní hybridi masných kuřecích brojlerů jsou v důsledku přešlechtěnosti často postihováni těžkými svalovými dystrofiemi. Rostou totiž velmi rychle a přirozená struktura svalstva se nestačí vytvořit. Z padesátigramového kuřete vyroste za 35 dnů dvoukilové bezmocné stvoření, které téměř není schopno pohybu, trpí prsními otlaky a poruchami kardiovaskulárního systému. Kdosi trefně poznamenal, že kuře je nejrychleji rostoucí nádor na světě. Díky nadměrné hustotě zvířat na ploše, přešlechtěnosti, omezení pohybu, vy­ soké koncentraci živin v krmivu a působení stresových faktorů má drůbež sníženou odolnost. Projevují se u ní také poruchy chování jako je agresivita, kanibalismus. Zdravotní problémy se řeší pomocí antibiotik, kokcidiostatik, chemoterapeutik. Do krmiva se rovněž přidávají chemické stimulátory růstu. Rezidua těchto látek pak konzumujeme v drůbežím mase. předkem

~'({sn~DUufi®~

den z povolených důvodů k usmrcení zvířete

využití produktů hospodářského zvířete. Po­

rážení hospodářských zvířat vykrvením může

být prováděno pouze po jejich omráčení za­

ručujícím ztrátu citlivosti a vnímání po celou

dobu vykrvování.

Zákon stanovuje orgány ochrany zvířat. Jsou

jimi:

a) ministerstvo (pro hosp, zvířata MZe, pro

ostatní druhy zvířat MŽP)

b) ústřední komise na ochranu zvířat

c) orgány veterinární správy (státní, okresní

a městské veterinární správy)

d) příslušné státní orgány

Ústřední komise "doporučuje opatření a ko-,

ordinuje plnění úkolů na úseku ochrany zví­

řat" , Zřizuje ji, jejího předsedu a členy jme­

nuje a odvolává ministr zemědělství po do­

hodě s ministrem životního prostředí. Má 21

členů, převážně veterinárních lékařů, jejich

členství v komisi navrhují příslušné veteri­

nární orgány,

Legislativa ochrany zvířat je však v České

republice stále ještě nedokonalá, mnoho po­

jmů není přesně definováno. Aspekty ochra­

ny zvířat zasahují do lůzných oblastí práva,

jeden zákon často brání vykonávání zákona

druhého. Před naším vstupem do Evropské

unie musí být provedena hannonizace našeho

právního systému s právem evropským, při

níž bude třeba spolupráce odborníků a politi­

ků.

Neméně

důležité je důsledné uplatňování

existujících zákonů na ochranu zvířat v praxi.

Informovanost, osvěta a výchova zemědělců

i široké veřejnosti má velký preventivní vý­

znam. Jde o změnu způsobu myšlení. Musí­

me si uvědomit, že chránit zvířata je povin­

ností nás všech.

Dana Kumprechtová

ČLOVĚK A HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA

19

Závěr

Jak se ukazuje, co "nej intenzívnější" chov není vhodný nejen z hlediska etic­

kého, ale ani ekonomického. Nemoci a stres způsob uj í celkové snížení užit­

kovosti, nárůst nákladů na l éči va a krmné doplňky, zvýšení ztrát. Za zmínku

stojí také zhoršení kvality potravin a jeho dopad na zdravotní stav obyvatel­

stva. Dále je zde hledisko ekologické. Zemědělské kolosy působí přírodě

značné škody. Zvířata vyprodukují obrovské množství výkalů, a vyvstává

problém, kam s nimi. Splachy z polí a průsaky silážních šťáva močůvky

z hnojišť způsobují eutrofizaci povrchových vod, zvýšenI obsahu du s i č nanů

nad přípustnou normu (50 mg/i) v podzemních vodách . Například v Němec­

ku bylo v roce 1994 zjišťováno, jaký podíl škodlivých plynů pochází ze ze­

mědělství. Výsledky byly šokující - 95 % celkových emisí amoniaku (NH 3),

81 % emisí oxidu dusného (N 2 0), 70 % emisí metanu (CH./) a 50 % emisí

oxidu uhelnatého (CO) (Isermann, 1994).

V posledních letech roste zejména v západní Evropě zájem o b i ologičtější

metody a přirozené systémy chovu. Biologické neboli organické farmaření se

stává téměř módní záležitostí. Biologický přístup se týká nejen produkce

rostlinné (nesmějí se používat pesticidy a umělá hnojiva), ale také chovu zví­

řat. V těchto chovech by měly být zvířatům poskytnuty podmínky co nejlépe

vyhovující jejich při rozeným nárokům. Evropská unie podporuje organické

farmy nejrůznějšími dotacemi (Program EU na podporu ekologického země­

dělství).

V našich podmínkách je ekologické zemědělství zatím nerentabilní. Potravi­

ny takto vyrobené jsou podstatně dražší a spotřebitelé u nás nejsou ochotni

vynaložit za organické výrobky více peněz.

Zlepšení životních podmínek hospodářských zvířat není však jen záležitostí

biologického zemědělství. I v běžných chovech lze leccos napravit citlivým

přístupem ke zvířatům a kvalitní chovatelskou péčí. Člověk by měl přehod­

notit svůj vztah k užitkovým zvířatům. Nejsou to stroje, ale živé bytosti, stej­

ně jako my.

Ing. Dana Kumprechtová, katedra Fyziologie, morfologie a dělské a lesnické univerzity v Brně

20

Život/lí podmínky krav jsou u nás v posledllí lepší /lež v dobách socialistických velko· choVI/. Přesto však obrázky pasoucích se krav, jako např. archivní sllímek Viléma Reichma· na, jsou stále ještě řídké, mj. i v důsledkll tolál· 111110 zam ě/lí pastvi/l v nížillách i středních po· loltách. době

veterinářství

Mendelovy

* * * Miloš Vodic1ca Podzime kterýs byl kam svál jsi pláště s v/:i/lí mlhy a ústa /la ústech a lásku v trávě? Podzime kterýs byl Teď

se mi pláč rozkutálel zrcadla poslepla a zvěstí málo List za listem se pouští času a padá do jezera podzimu který byl

země­

ČLOVĚK A HOSPODÁŘSKÁ ZVíŘATA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

_ _ _ \/(l3n:~OO1)fi
W~~n'\!DllTIfi®~

Ekologické zemědělství

Koně koníčkem Přízemní

domek na konci vesnice Křepice na Znojemsku. Malý nenápadný nápis - Farma Trnka. Tady hospodaří od roku 1993 manže­ lé Vladimír a Lenka Trnkovi.

"Vždy jsme si přáli mít k oně" Nejdůležitější činností celého osazenstva far­ my je péče o koně. Chovem koní se manželé Trnkovi zabývali již dlouho před vznikem farmy, o čemž svědčí Tristan - třináctiletý kůň z vlastního chovu. Z lásky ke koním se vyznávají oba manželé. Ko ně mají tak rádi, že se snaží umožnit poznat krásu pocitu jízdy na koni i jiným, takže mimo jejich mnohých úspěšných startů na závodech se kdokoli mů ­ že na farmě s koni seznámit. "Jsme schopni poskytnout komukoli, kdo přijde, základy jíz­ dy na koni. I když přijde človlk, který na koni nikdy nesedet, bude schopen, pokud bude mít zájem, po týdnu jezdit sám. " ledním z cílů a hlavním zdrojem příjmů měl být prodej ko­ ní z vlastního chovu. "Současný trh prožívá stagnaci. Prodejní cena koně, neuhradí ani náklady, které se musí vynaložit na jeho chov. Proto jsme přestali dál připouštlt, " vysvětluje situaci pan Trnka. V souladu s charakteristikou farmy jako eko­ logické, pomáhají koně i při polních pracích. " Všechny polní práce, mimo orby, děláme pomocí koní, at" je to kosení, svoz sena, vlá­ čení nebo vyorávání a oborávání brambor, " dodává hospodář Trnka.

o čemž svědčí i plemena: holandskofriské a černostrakaté níži nné. Skot, stej ně jako ko­ ně , se snaží nechávat co nejvíce na pastvě. Pastviny jsou suché a zvířata, ze své domovi­ ny zvyklá na šťavnatou pastvu, se musí často napájet a převazovat. "Zvířata chováme ven­ ku, protože jsou potom zdravljší a kvalitnlj­ Ší. Je to pro nl přirozenljší než ve stáji, pro­ tože venku je zvíře opravdu št"astné. Ve stáji žije i přes častý úklid v nečistotl a v prachu. Stát stále na jednom místl - vždy( to je jako ve vlzení. " Bohužel, byť je takto získané mléko ekologické, v mlékárnách je smíchají s mlékem ostatním, takže jeho před nosti za­ niknou. Problémy jsou také s odběrem mlé­ ka. "Naše mléko je p rvotřídní kvality, ale leckdy nekvalitní odblr mléka na zkoušku může způsob it horší výsledek testu a tím pá­ dem i nižší cenu. "

Práce, ale i radost S tolikou zvířenou už na farmě nezbude mnoho času na j iné aktivity. Pěstují se sice brambory, ale pouze v menším. Koně obsta­ rávají veškeré polní práce mimo orby. Bez chemie, bez postřiků , takže mandelinku musí sbírat ručně. "Práce je stále dost a nijaké veliké zisky z ní neplynou, stačí, že se uživíme. Nicméně, ce­ loroční pobyt na čerstvém vzduchu a v krás­ né přírodl se nedá ničím nahradit, " dodává hospodář a je vidět, že jemu i celé rodině ta­ kový způsob života nejen vyhovuje, ale také prospívá. Martin Skop

Reinkarnace (Ch řiby)

Vlasta Gajdošz1wvá Koruny strom ů pokryla rez rez pokryLa koruny stromů I pole zrezivlla snad po železném pluhu Rezavý prášekje všude je i ve vzduchu zaplňuje mé plíce Až ml zadusí klesnu do spadaného listí spolu s ním zetlím v tichu zimy v bílém snlhu Na jaře si ml vezme strom a budujeho Budu zeleným listím

V souladu s charakteristikou farmy jako eko­ logickou, pomáhají koně i při polních pracích. Foto archiv rodiny Trnkových

Dovolená s vlastními rekreanty Na pozemcích farmy je mimo pastvin pro do­ bytek a ploch pro výcvik koní a jezdců vy­ hrazeno místo pro stany a karavany pro turis­ ty. " Jezdí sem většinou zahraniční návštlvní­ ci, Holanďané. Mimo krásnou přírodu jim můžeme nabídnout jízdy na koni a ekologicky vyplstované potraviny. Z jejich pohledu je nepochybnl zajímavé, že se s námi domluví anglicky, což. bohužel, ještl stále není v na­ šich krajích zvykem a oni si rádi popovídají o svých zážitcích z dovolené. Na druhou stra­ nu, komunikace v cizí řeči je i přínosem pro naše dlti. " Vzhledem k provozu farmy a stá­ lé přítomnosti rekreantů nemá rodina Trnko­ va ani čas na dovolenou. "Jsme sice bez do­ volené, ale je to taková příjemná práce starat se o hosty, kteří si sem přijedou odpočinout, a navíc jsme stále v přírodě. " Rozpoče t zachraňuj e mléko

Vzhledem k tomu, že turistika je pouze se­

zónním příjmem, poříd i li majitelé farmy

chov krav. Pěstují skot především pro mléko,

~~~rf,(IDIlulJ®~

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVí

21

Vodní hospodářství, ochrana přírody a konflikt zákonů Vladimír Burda Po loňských povodních jsme se dostali na pomyslnou křižovatku , na které jsme se museli rozhodnout, jakým směrem jít dál při protipovodňové ochraně. Na novou si­ tuaci dosud nereagoval právní systém. Vznikl proto spor dvou směrů . Jedním smě­ rem je pokračovat v necitlivých a drahých úpravách vodních toků a druhým směrem je hledat levné, ekologicky únosné provádění protip ovodňové ochrany . Který z těch­ to dvou směrů je správný, si každý musí posoudit sám, je však nutno brát v úvahu, že obhájci prvního směru, upřednostň uj ícího tvrdé úpravy a vodní nádrže, jsou přímo ekonomicky závislí na jeho upl atnění. Proto se snaží vyvolat předs tavu, že postupují v souladu s platnými předpisy a pokud se dostávají do konfliktu S jinými zákony, ne­ ní to jejich vina, ale konflikt záko nů. Abychom mohli hledat ko nflikty mezi jednotli­ vými předpi sy, zkusíme je rozebrat a nalézt některé vazby mezi nimi. Vycházejme z povinností vodo h ospodářů, které jim ukládá zákon. Jak je upravena povinnost správců vodních toků ? Tyto povinnosti jsou dány zejména vodním záko­ nem č. l38/1 973 Sb., ve zně n í pozděj ších předpisů (vodní zákon) . " Účelem tohoto zákona je všestranně chránit vody pro jejich nenahraditelnost a ce lospolečenský vý­ znam, plánovitě řídit jejich odb ěry a jiné nakládání s nimi tak, aby byla zabezpečena rovnováha mezi potřebou vody a kapacitou vodních zdrojů, pečovat o jejich čistotu a nejhospodárnější využití, zajišťovat ochranu před povodněl'ni a dbát přitom ochra­ ny přírody, rekreace, plavby a j iných dů ležitých zájmů společnosti . " Domnívám se, že výše citované ustanovení nepotřebuje žádný výklad. Jak pro v ádět ochranu před povodněmi je dáno ustanovením § 42 (zejména v odst. 1), kde je uvedeno: "Škodám působeným povodněmi je třeba předcházet, jejich rozsah a následky omezovat a prů­ ben povodní ovlivňovat. Děje se tak zejména systematickou prevencí a zabezpečova­ cími a záchrannými pracemi, prováděnými podle povodňových plánů a příkazů po­ vodňových orgánů . " Co je to prevence proti škodám působeným povodněmi? Jak přišli vodohospodáři na to, že prevencí proti škodám je právě budování vodohospo­ dářských staveb? Zákon jim toto nenařizuje. Tuto prevenci je možno chápat také tak, že do územních plánů budou zapracována ochranná pásma - inundační území podél řek a podle četnosti zatopení těchto pásem může být rozhodnuto o možném využívá­ ní tohoto územÍ. Tím by občané i stavební úřady získali potřebné informace o mož­

Deště

a krajina

Ještě

docela nedávno mohl náš obč an sledo­ vat zprávy o katastrofálních povodních pouze zprostředkovaně - v televizních zprávách ze zahraničí. Povodní v Lichnově na Bruntálsku v roce 1996 však jako by byla i u nás "od­ startována" série katastrofálních letních po­ vodní. Povodeň z července 1997 v povodí řek Moravy a Odry přitom dosáhla rozměrů apokalypsy. Neuvěřitelná série vyvrcholila letní červencovou katastrofou na Rychnov­ sku pod Orlickými horami, přičemž naši ob­ čané o dva dny dří ve nepoc hybně s účastí sledovali povodňové drama na Šarišské vr­ chovině u Prešova, neboť tam poče t lidských obětí dokonce překročil konečný s ou čet z loňské apokalypsy na M oravě a ve Slezsku. Tváří v tvář těmto přírodní m katas trofám je kladena otázka - do jaké míry a jakými pro­ středky se lze úč i nně bránit podobným situa­ cím. Zejména je diskutován vliv stavu kraji­ ny na p růběh povodní při výskytu srážek vel­ ké intenzity a velkého objemu vody. Jelikož původním stavem kraj iny v CR byla krajina z více než 90 % zalesněná, veškeré úvahy lo­ gicky vycházejí ze schopnosti lesů tlumi t účinky katastrofických dešťů a z posouzení lidských aktivit v krajině, které tuto schop­ nost utlumily. V rámci lesnického výzkumu je studována hydrická (vodní) účinnost lesů, jež z hlediska protipovodňového a protieroz­ ního obsahuje studium retenční (záchytné, zádržné) a retardační (brzdící, zpomalovací) funkce lesů. Taková studie byla shodou okolností prove­ dena i na Rychnovsku - v Orlických ho­ rách, což je aktuální zejména pro analýzu po­ vodně z letošního 23. července. Určitou představu o schopnosti lesů tlumit povodně je možno získat ze zprávy lesnického vý­ zkumníka ing. Kantora, který v letech 1976 ­ 78 studoval rozdíly ve schopnosti lesních po­ rostů zadržovat srážky (tzv. intercepci). Zj is­ til, že ve vegetačním období tehdy ještě zdra­ vý dospělý smrkový porost v Orlických ho­ rách zadrží průměrně 18,5 % dešťových srá-

Prevellci proti škodám působellých povodllěmi lze chápat také tak, že do územllích plánů bu­ dou zapracoválla ochrallllá pásma - inulldační území podél řek. Zákoll totiž v žádllém případě Ileustallovuje to, že prevenci proti škodám je IlUtllO chápat jako budováll{ vodohosp odář­ ských staveb. Ill u ndačllí louky lla moravsko­ slovellské hrallici Ila dolllím toku Moravy za· chytil Vilém Reichmall

22

VODA A KRAJINA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W(J9rr~t\l1)fi®~}

Wd;lli1 Dllufi®~

ném využití inundačních území podél řek, čímž by se předcházelo škodám, které vznikají zejména proto, že je povolována výstavba právě v inundačních územích. Ta­ to prevence by byla zcela v souladu s § 4 odst. 1 citovaného zákona, který ukládá zá­ kladní povinnost při nakládání s vodami a zní: "Při nakládání s povrchovými a pod­

zemními vodami je nutno dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a národohospodářsky účelné využívání a pečovat o to, aby nedocházelo k porušování vodohospodářských ani jiných dlÍležitých zájmů společnosti. " Výše uvedené chápání prevence se jeví proto zcela správné a nepochybně by se předcházelo škodám. Samo­ jsou místa, kde v minulosti byly chybně povoleny stavby v inundačních úze­ mích nebo dokonce postaveno celé město na březích upravené řeky. V takových pří­ padech se patrně neobejdeme bez technických úprav, které by ale měly využívat cha­ rakteristiku vodního toku tak, aby takto provedené vodní dílo nebylo každou velkou povodní zničeno a aby se zajistila ochrana objektů. Takové provedení by zároveň mělo splňovat minimální požadavky ČSN 75 2101, ČSN 73 6820, ČSN 73 6823 a další, požadavky ochrany přírody v souladu s výše uvedeným účelem vodního zá­ kona v návaznosti na § I odst. 2 písm. c) vyhlášky Č. 19/1978 Sb. V dnešní době jsou známy velmi účinné způsoby technických úprav, které splňují i ekologické požadav­ ky. Tyto způsoby jsou popsány zejména v ČSN 752101 Ekologizace úprav vodních toků, její minimální požadavky je nutno dodržet. V souladu s prevencí proti škodám by povodněmi zničené stavby neměly být obnovovány a v postiženém území povolo­ vány další nové stavby. Domnívám se, že povolování staveb v inundačních územích je přesným opakem prevence povodňových škod a porušením výše citovaného § 42 odst. 1 vodního zákona. Zároveň by tím mohlo jít o trestný čin obecného ohrožení, neboť úředník, který stavby v těchto územích povolí, tím vystavuje vědomě lidi v ne­ bezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a jejich majetek škodě velkého rozsahu. Vo­ dohospodáři ve snaze proinvestovat co nejvíce finančních prostředků a tím si zajistit dostatečnou výši režijních nákladů - tedy financí na vlastní provoz, zastávají názor, že prevence proti povodním spočívá ve výstavbě velmi nákladných technických úprav vodních toků. Aby tyto úpravy nebyly prováděny bez ohledu na jejich účelnost a celospolečenský význam, byla vydána ČSN 73 6820 (pro malé toky ČSN 73 6823). V čl. 1 ČSN 73 6820 je uvedeno, že: "Při navrhování úprav vodních toků je třeba přihlížet: - k ochraně přírody a životního prostředí. " V čl. 2 ČSN 73 6820 jsou uve­ deny podklady pro návrh úpravy toku. Jedním z podkladů musí být údaje o záplavách vyskytujících se za povodní (rozsah přímé a nepřímé škody způsobené neupravenými vodohospodářskými poměry), atd. V zásadách úprav vodních toků je v čl. 17 ČSN 73 6820 uvedeno: "Při úpravách toků nutno řdit: m) podmínky zachování biologické zřejmě

rovnováhy v údolní nivě, resp. náhradní kompenzující opatření v případech jejího na­ ru3:ení, dotýká-li se tok chráněných částí přírody, nutno úpravu řešit ve shodě se stře­ disky památkové péče a ochrany přírody, .. o) hospodářské vyhodnocení užitků a škod před a po úpravě, výčet mimoekonomických efektů a zhodnocení celospolečenského významu, pni.kaz ekonomické efektivnosti vynaložených nákladů a společenské užiteč­ nosti. " Je nutné si uvědomit, že v době provádění většiny úprav vodních toků byla ta­ to ČSN závazná (do 31. 12. 1994). Dnes je závazná pouze v případě, že není naleze­ no adekvátní nebo kvalitnější řešení, než je v normě uvedeno, případně tehdy, pokud je podle ní vodní dílo navrženo a podmínkou užívání stavby v povolení je dodržení této ČSN. Téměř všechna díla byla navržena v minulosti podle této ČSN a v podmín­ kách, daných stavebním úřadem, tedy okresním úřadem, je většinou uvedena pod­ mínka dodržovat při správě vodního díla všechny platné předpisy, tedy i tuto ČSN. Podle § 41 odst. 1 písm. a) vodního zákona jsou podmínky vodohospodářského orgá­ nu závazné. Je naprosto průkazné, že při dodržení všech výše uvedených ustanovení by většina úprav vodních toků vůbec nevznikla právě pro jejich nepřiměřenou ná­ kladnost na výstavbu a údržbu a nerespektování zájmů ochrany přírody, zájmů rybář­ ství a rekreace. Je nutné také připomenout § 3 odst. 1 vyhlášky č. 83/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dnes nahrazena vyhláškou č. 137/1998 Sb.), který zní:

~k1~rr\1ooufi
žek, zatímco srovnatelný porost bukový pou­ ze 5,8 %. Z protipovodňového hlediska je důležité, že koruny smrkového porostu byly plně nasyceny vodou od srážky 7 mm a koru­ ny porostu bukového již od 4 mm srážky. Z uvedeného vyplývá, že retenční schopnost lesů prostřednictvím intercepce se uplatňuje především při výskytu častých srážek malého objemu. Rozdíly v intercepční kapacitě IŮZ­ ných porostů přitom vyplývají z rozdílů součtu všech povrchů lesní fytomasy. V sou­ vislosti s diskuzemi o vlivu i'misemi poško­ zených lesů na odtok srážkové vody je pod­ statné zjištění, že intercepční kapacita zdra­ vého porostu bývá často plně kompenzována kapacitou následné buřeně (keře, byliny, me­ chy), přičemž i stojící suché stromy mají dosti významnou intercepční kapacitu. Jestli­ že posuzujeme retenční kapacitu lesů jako ekosystému, pak připočtením kapacity pod­ rostu a hrabanky je možno u našich lesů od­ hadnout její velikost na 10 - nejvýše však 15 mm srážek. V porovnání s 204 mm srá­ žek, které napršely během 6 hodin v Dešt­ ném v Orlických horách v noci z 22. na 23. července, jde o množství zanedbatelné. Významnější je však schopnost lesní půdy vsakovat (infiltrovat) srážkovou vodu. Uvádí se, že schopnost infiltrace je prvních 30 mi­ nut intenzívního deště až 25krát větší než u slehlé orné půdy. Je to dáno hlubokým pro­ kořeněním a příznivější strukturou (pórovi­ tostí) lesní půdy. Intenzita infiltrace je však i u lesní půdy při vydatném dešti limitována odporem uzavřeného půdního vzduchu a po­ stupným rozpadem strukturních částic (tZY. pseudoagregátů), které následně ucpávají pó­ ry. Proto se při vytrvalém silném dešti inten­ zita infiltrace výrazně snižuje, aniž by byl nasycen celý půdní profil. V ideálním přípa­ dě - jestliže je půda před vydatnými dešti minimálně nasycena vodou by zrnitostně lehká a mělká půda krystalinika Českého ma­ sívu (např. půda na žule a rule Orlických hor a Jeseníků) mohla absorbovat až 100 mm srážek při plném nasycení profilu o hloubce 50 cm. To by v případě srážkové epizody v Orlických horách znamenalo, že nejméně 90 mm srážek by odteklo neovlivněno účin­ ky lesního porostu povrchovým odtokem. V moravských Karpatech (Beskydy, Javorní­ ky, Hostýnské vrchy aj.) je srážkoodtokový proces při výskytu katastrofických dešťů oproti Českému masívu komplikován převa­ hou těžkých půd se zhoršenou schopností in­ filtrace a především nepropustnými jílovými vrstvami karpatského flyše, které znemožňují plné nasycení jinak velmi hlubokého půdního

VODA A KRAJINA

23

Většina úprav vodllích toků by při dodržová"í předpisů, /lorem a zákollll nemohla vůbec

vzniknout pro jejich nepřiměřerlO u nákladnost lIa výstavbu a údržbu a nerespektování zájm ů ochrany přírody, rybářství a rekreace. Foto Jarmila Kocourková

"Stavby se navrhují, provádějí, upravují, užívají a udržují v souladu s požadavky na stanovený účel užívání a s požadavky na ochranu zájmů společnosti i právem chrá­ něných zájmů právnických osob, fyzických osob podnikajících podle zvláštních před­ pisů a občami. Musí spoluvytvářet zdravé, bezpečné a kulturní životní prostředí. " Vzhledem k výše uvedeným ustanovením mohly tvrdé úpravy vodních toků vznikat pouze při nerespektování i tehdy platných předpisů . Při jejich dodržení by nemohl vzniknout žádný konflikt mezi v o dohospodáři a ochranáři, neboť vodní stavby by by­ ly prováděny skutečně ojedi n ěle, a to v souladu s požadavky ochrany přírody pod le nejnovějších poznatků vědy a techniky, které jsou zapracovány v technických nor­ mách, v posledních letech také v projektech revitalizací a dalších materiálech. V ta­ . kovém případě se jeví zcela nepravděpodobné, že by mohla být provedena úprava na vodním toku za několik stovek mil. Kč tam, kde škody byly způsobovány pouze na příbřežních porostech náletové vegetace a malé části pozemků, případně drobných stavbách s celkovou škodou ve výši řádově desítek tisíc Kč , v rozporu se zájmy ochrany přírody a bezpečnosti osob, které dále využívají vodní tok k rybaře n í a re­ kreaci. Dnes navíc víme, že tyto stavby nechrání ani proti velkým povodním, což prokázala loňská povodeň. Chrání pouze proti malým běžným povodním, které jsou při respektování existence vodního toku bezpečné i bez realizace jakýchkoliv úprav, případně s realizací jednoduchých dílčích úprav vodních toků. Zrealizované úpravy tedy neplní svůj hlavní účel, pro který byly postaveny, byly postaveny v rozporu s platnými předpisy a jej ich obnovou dochází k opětovném u porušování všech výše uvedených předpisů. Nemůžeme pom inout také neúměrn é škody, které zničením vodních děl vznikly, čímž byly škody pů sobené povod ně m i zvýšeny, nikoliv sníženy, jak ukládá výše citovaný § 42 vodního záko na. Nedod ržení minimálních požadavků, uvedených v ČSN 75 2101 a ČSN 73 6820 je zároveň porušením vodního zákona ve výše uvedených ustanove ních, nebo ť na tato ustanovení navazují. Nyní jsme v situaci , kdy víme , že dos ud prováděné úpravy vodních toků jsou z větší části znič en y úpl ně, a tam, kde se uchovaly její zbytky , lze dobře sledovat příčiny je­ jich zn ičenÍ. Miliardy korun daňo v ých poplatníků jsou v moři . Ten, kdo je za to od­

24

horizontu. Jílovité vrstvy jsou také příčinou zvýšené eroze a náchylnosti k se uvům půdy. Podobně jako na příkladu Orlických hor je i tady možno uvažovat o protipovodňovém a protierozním účinku beskydských lesů, jestliže je znám údaj o nam ěřené hodnotě srážek na Lysé hoře (6. 7. 1997 zde za 24 hod. napršelo extrémních 234 mm srážek), kde při loňských čtyřdenních katastrofických srážkách by lo zaznamenáno celkem 571 mm srážek . Také katastrofa na Sarišské vrchovi­ ně se 70% lesnatostí je dávána do souvislosti mj. se špatnou infi ltrační schopností zdejšího karpatského tlyše. Ani značná lesnatost po­ vodí potoka Malá Svinka nezabránila vzniku mohutné pří valové vlny , která doslova "smetla" část obce Jarovnice. Právě tyto vlastnosti karpatského flyše byly kdysi pro lesníky důvodem k drobným technickým opatřením v korytech horských potoků; do­ konce vznikl samostatný lesnický obor ­ hrazení bystřin - který se soustavně zabýval zejména protierozními aktivitami v pramen­ ných oblastech vodních toků. Důrazem na tu­ to nejen lesnicky prospěšnou činnost a urychleným zalesněním rozsáhlých nezabu­ řenělých kalamitních (imisních) holin na pmdkých a dlouhých svazích Beskyd by bylo možno snížit o n ěkolik procent kulminační průtoky horských potoků při hypotetickém opakování meterologické situace z července 1997. Jiří Wenzl

Příklad protipovodňové

"ochrany" Nejednoznačné názory odborníků na schop­ nost horských lesů tlumit účinky katastrofic­ kých dešťů resp. na možnost aktivně přispět k významnému ovlivnění povodňových prů­ toků ostře kontrastují s jednoznačným hod­ nocením srážkoodtokové situace ve zcela od­ l esněné krajině především v oblastech s intenzívním zeměděl stvím a téměř kom­ pletním zo rn ěn ím po zemků . Příkladem může

VODA A KRAJINA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \)U)l1"GDIl1Ji)mťl

pověd ný ,

se snaží pravou příči nu zakrý t. Není se proto co divit, že se situace jeví ja­ ko konflikt zákonů . Domnívám se, že se nejedná o konfl ikt z áko nů , ale je naprosto logické, že když n ěkdo ú čelově nerespektuje řadu záko n ů, které řídí j eho činnost, musí se dostat do rozporu i s jinými zákony. Chyba není na straně záko n ů, ale na straně těch, kteří je maj í dodržovat, a těch, kteří m ají j ejich dodržování kontrolovat a vyžadovat, tedy na stra ně správců vodních toků a na okresních úřadech a ústředních orgánech státní správy . Vodohospodáři zastávají názor, že je nutné vodní díla obnovit, protože jim to ukládá § 86 stavebního zákona, který vlastníku stavby ukládá stavbu v souladu s d okumenta­ cí ověře n ou stavebn ím úřadem a s rozhodnutím stavebního úřadu udržovat v dobrém stavebním stavu tak; aby "nedocházelo k jejímu znehodnocení nebo ohrožení jejího vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost. " Z tohoto us tanovení tedy jasně vyplývá, že údržbou by měl majitel stavby zabránit znehodnocení stavby, změ­ ně jejího vzhledu a prodloužit jej í životnost. Us tanovení lze proto použít pouze v pří­ padě, kdy dosud nedošlo ke znehodnocení stavby nebo ohrožení jejího vzhledu, niko­ liv tam, kde je stavba k nepoznání změněna - zničena, tedy znehodnocena. Jak je možné zabránit údržbou stavby jejímu znehodnocení nebo ohrožení vzhledu, když už byla zničena a samozřejmě zm ěni la i svůj vzhled? Lze tedy toto ustanovení použít při prevenci, nikoliv při odstraň ování následku zp ůsobeného nesprávným navržením a provedením stavby. Při pome n u § 9 odst. I vyhlášky č. 83/1976 Sb., ve znění po­ zdějších předpisů, který zní : "Stavby se navrhují, provádějí a udržují tak, aby se ná­ ležitě chránily pFed škodlivými vlivy a ú činky, zejména: a) klimatickými ... " atd . V dnes platné vyhlášce Č. 137/1998 Sb. je obdobné us tanovení v § 15 a 16. Jak byly navrženy úpravy vodních toků, že př i výraznějš íc h zvýšeních průtoků, způsobených klimatickými vlivy dochází k j ejich rozebrání bez ohledu na úroveň prováděné údrž­ by? V případě obnovy původních úprav vodních toků by navíc docházelo opětovně k porušení všech výše citovaných ustanovení (kromě již neplatné vyhl. Č. 83/1976 Sb.), což jistě nikdo nebude považovat za správné. Najde se snad někdo, kdo proká­ že, že obnovovaná vodní díla se vyplatí znovu opravit a nechat je znovu zničit další povodní? Netvrdím, že by se neměl vodní tok nějak upravit tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost osob a majetku. Je ale nutné p řitom neopakovat stejné chyby a znovu po­ rušo~at právní předpisy a neplnit ani minimální požadavky technických norem, v rozporu se zdravým rozumem, zájmy ochrany přírody, obecné bezpečnosti atd. Můžete hledat ve všech sbírkách z ákonů a nikde nenajdete povinnost vlastníka stavby obnovit stavbu, která byla v důsledku jejího špatného navržení zničena nebo vážně pošk ozena. Povinnosti správců vodních toků upravuje krom ě vodního záko na také vyhláška Č. 19/1978 Sb. V § I písm. d) má správce vodního toku uloženou povin nost - "dbá, aby

n.edocházelo k narušování zájmů rekreace, rybářství a jiných důležitých zájmů spo­ lečnosti a spolupracuje při tvorbě a ochraně životního prostředí. " Dále je správce vodního toku podle odst. 2 téhož § 1 povinen udržovat jím spravovaný vodní tok a zabezpečovat řádně všechny jeho funkce a za tím účelem i spravovat vodohospo­ dářská díla nezbytná k funkcím toku atd. Dle odst. 2 písm . b) "pečuje o řádný stav vodohospodářských děl, která jsou nezbytná k fu nkcím vodního toku a která má ve své správě. " Pod písm. c) je uvedeno: "zabezpečuje údržbu vodního toku a výstavbu jeho úprav; přitom přihlíží k požadavkům ochrany přírody a ži votního prostředí. "

Z výše uvedeného vyplývá, že správce vodního toku má zákonem určeny povinnosti pouze k vodním dí lům nezbytným k funkcím toku. Každý tok plní v kraj i ně svou krajinotvornou a ekologickou funkci , správci vodních toků tedy musí dbát o to, aby i tyto funkce vodní tok mohl plnit. V případě provádění úprav je povinen přihlížet k požadaVKům ochrany přírody a životního prostředí. Pokud se správce vodního toku ptá jak, odpověď najde v již uvedené ČSN 75 2101. V § 8 vyhlášky 19/1978 Sb . je uvedeno: " Změní- li se upravení nebo umělé koryto vodního toku působ ením vod to­

hoto vodního toku, je správce vodního toku povinen vrátit vodní tok do původního ko ­

\)'(ji:JfI~DlluiJ®~

být krajina v povodí říčky Trkmanky a Šar­ dického potoka, v paho rkatině situované již­ ně od Ždánického lesa (okr. Hodonín). A právě v této ekologicky labilní krajině, která zejména v předjaří připomíná pověst­ nou "kulturní pouš ť", došlo 9. června 1970 k povodňové katastrofě z pří valového deště (ve Ždánicích toho dne za 2 hodiny spadlo 158 mm dešťových srážek), jež v lokálním rozsahu způsobila značné škody na majetku občanů i komunjkacích. Největší škody vznikly v horní části povodí Trkmanky u ob­ ce Dražůvky (ta byla těžce poškozena), neboť běsnící říčka Trkmanka strhla most na silnici I. třídy Č . 54 a zničila několik stovek metrů železniční tratě Cejč - Ždánice. Skutečná lid­ ská tragédie se však odehrála v povodí Šar­ dického potoka, kde nad obcí Sardice vodní masy spolu s blátem smytým ze zeměděl­ ských pozemků vnikly do lignitového dolu a zahubily 34 horníků ... Ačkoliv taková tragédie byla nepřehlédnulel­ ná nejen lokálně , patrně vlivem tehdejší spo­ lečensko-po li ti cké situace nebyly analyzová­ ny její příčiny, natož aby bylo vyvozeno opatření k zamezení případné reprízy. Možná proto tato "zapomenutá povodeň" inspirovala současnéh o šardického starostu pana Grego­ roviče k iniciaci zpracování odborné studie

Vyhodnocení negativních vlivů antropogenní na ZPF v k.Ú. Šardice . V této studii

činnosti

je zhodnocen vliv zemědělského hospodaření předevš ím na erozi půdy, přičemž k. Ú. obce Šardice reprezentuje typickou ekologicky la­ bilní krajinu, což vyplývá ze zjištění, že při prakticky kompletním zornění pozemků (včetně malého podílu sadů a vinic) je 59 % z celé rozlohy zařazeno do kategorie silně a velmi silně erozně ohrožených. Ve srovná­ ní s rokem 1970 je možnost vzniku katastro­ fální povodně a eroze ještě vyšší , protože i tady v sedmdesátých letech probíhalo scelo­ vání pozemků. Situace se nezlepšila ani po roce 1990, což dokumentuje naprostý nezá­ jem až odpor ze strany nynějších majitelů a nájemců pozemků , se kterým se setkal eko­ logicky iniciativní pan starosta. Ačkoli by organizační a agrotechnická dopo­ ručení - zej ména protierozní - vyplý vající ze zm i ňované studie bylo možno realizovat prakticky okamžitě, bude zdejší krajina asi j eště dlouho potenciální hrozbou pro obyva­ tele. Zemědělští hospodáři zatím nejsou ochotni alespoň snížit p říliš vysoký podíl erozně nejvíce škodli vé kukuřice, kterou bez­ o hl edn ě pěst uj í i na svažitých pozemcích, ač­ koli neúmě rným odnosem úrodné ornice (24 tlha za jeden rok) nenávratně ztrácejí doslova

VODA A KRAJINA

25

Bylo by podle zákona velmi l/elogické, kdyby z důvodu nesprávllého provedení úpravy do­ cházelo pravidelně ke změně koryta a správce vod1ll11O toku by stále vracel tok do upravené­ ho koryta, kde vydrží právě jeli do další větší vody. Na SIIímku Tomáše Růžičky je popovod­ ,iové revitalizované koryto Opavy u Nových HeŤ/líllov

ryta. " Vyhlášky nestanoví, co je myšleno původním korytem, zda ještě neupravené koryto, nebo koryto po úpravě. Bylo by ale velmi nelogické, kdyby z důvodu ne­ správného provedení úpravy docházelo pravidelně ke změně koryta a správce vodní­ ho toku stále vracel vodní tok do upraveného koryta, kde vodní tok vydrží do další povodně. Takové jednání by bylo velmi nehospodárné a tím v rozporu s účelem vod­ ního zákona § 4 i § 42 téhož zákona. Je proto pravděpodobné , že za původní koryto je v daném případě považováno skutečně původní koryto před úpravou, které není nutné stále přesouvat, případně podle výše uvedených předpisů a ČSN upravené ko­ ryto. Mezi vodohospodáři se objevil také názor, že úpravami vodních toků se chrání okol­ ní soukromé pozemky proti zatopení, proto je nutné zničená vodní díla obnovit. Pod­ le jejich názorů je soukromý majetek nedotknutelný, a proto je nutné jej chránit proti povodním, což jim ukládá vodni zákon. Bohužel toto nestydatě tvrdí i někteří právní­ ci, což má dodat tomuto nesmyslu na věrohodnosti. Nedotknutelnost majetku se vzta­ huje na případy krádeží, znárodňování apod., nikoliv na přírodní živly. Pokud by ná­ zor vodohospodářů platil, byli bychom jediná země na světě, která se zavázala ochrá­ nit majetek občanů i proti přírodním živlům. Povinnost na straně jedné znamená prá­ vo na straně druhé. V takovém případě by automaticky muselo náležet odškodnění těm, kteří o majetek při poslední povodni přišli, což samozřejmě neplatí. Stejný ná­ rok na odškodnění a na ochranu by měli majitelé rodinných domků, kterým např. vítr strhnul střechu, sesuv půdy zničil dům atd. Nedotknutelnost majetku samozřejmě platí, nikoliv ale proti přírodním živlům a ani vodní zákon neukládá nikomu povin­ nost ochránit majetek proti povodním, ale pouze prevencí snižovat povodňové škody, což nelze zaměňovat. Závěrem lze konstatovat, že výše uvedené předpisy nejsou v rozporu ani se zákonem č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jak se snaží správci vodních toků tvr­ dit. Skutečnost, že správci vodních toků narážejí při své činnosti na rozpory mezi zá­ kony na ochranu přírody a vodního hospodářství, znamená to, že zákony špatně chá­ 'pou a pohybují se mimo zákon, neboť výše uvedená ustanovení citovaných zákonů porušují a stejně porušují i další uvedené právní předpisy. Vladiuúr Burda, Inspektorát bezpečnosti práce pro Severomoravský kraj se sídlem v Ostravě

26

"půdu

pod nohama". Z hlediska ochránce by proto v této "beznadějné krajině" investice v podobě vysázených sazenic les­ ních dřevin v rámci realizace územních systémů ekologické stability krajiny podle hotových projektů - byla mnohonásobně efektivnější než zalesnění imisnich holin v Beskydech stejným množstvím sazenic (ostatně - to je povinnost lesního hospodá­ ře). Pro obyvatele obce Troubky by hypote­ tické snížení kulminačního průtoku řeky Bečvy v Přerově o 5 % v případě ideálního zalesnění holin v Beskydech tedy snížení z loňských 838 m3/s na lesnicky optimalizo­ vaných 800 m3/s - nepřineslo takové dobro­ diní, jako desetinásobné snížení povodňové­ ho průtoku Šardického potoka a eroze půdy pro šardické občany v situaci ekologicky la­ bilní krajiny. Taková investice by rozhodně nebyla zbytečná ani v případě, že očekávaná povodeň by dlouho nepřicházela. Zúročila by se v oživení a v kráse krajiny. Šardický pan starosta svůj boj lváří v tvář ekologicky neuvědomělým občanům zatím prohrál. V komunálních volbách prý už ne­ bude kandidovat. Možná lépe bude pochopen starosta jinak myslící - třeba ten, který za prioritu považuje zviditelnění obce v očích potenciálních podnikatelských investorů. A možná bude obec skutečně zviditelněna: televizními záběry povodní poničené obce a naříkajícími občany. Také investoři se možná pohrnou ... Takové "zviditelnění" totiž nepřehlédne ani slepý (ekologicky)! Jiří Wenzl přírody

VODA A KRAJINA _ _ _ _ _~_ _ _ _ _ _ _ _ __

_

_ _ __ ~l(j9rr~IXlnficr;~

Diskuse

Stěp da stěp krugom aneb pořád dokola o Mohelenské stepi

(

Soudě podle čl ánků ve Veronice, je málo vě­ cí, na které bych měl jiný názor než paní Ko­ courková. Pokud ovšem nejde o Mohelen­ skou step. Jarmila Kocourková (svým člán­ kem ve Veronice 2/98) opět nastoluje otázku, zda byl zásah ve stepi adekvátní, a dokonce mluví o jakémsi vědeckém cvičišti. Myslím si, že se točíme pořád kolem stejné věci, ale nezbývá mi než reagovat. Byl jsem to toti ž já, který před mnoha lety vyvolal novou vlnu diskusí o budoucnosti Mohelenské stepi. Byl jsem tehdy úřaduj ícím zoologem Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody a na Mohelně šlo předev š ím o faunu. Po dvou odborných s eminářích a mnoha jedná­ ních na ministerské úrovni byl schválen ochranářs ký plán (plán péče) , na základě kte­ rého se ve stepi začaly odstraňo vat některé stromy. Celému zásahu předcházel podrobný průzkum, letecké snímkování a podrobné zmapování jednotlivých stromů geodetický­ mi metodami. Při opravě historické památky se může zvolit jedna ze dvou metod - buď se ponechají všechny styly, které se na stavbě v průběhu věků podepsaly, anebo se památka vrátí k původnímu stavu. Podobně u rezervace ­ buď ji ponecháme samovolnému vývoji (to se děje u většiny rezervací a přírodních pamá­ tek), nebo se vývoj řídí k nějakému stavu, většinou k tomu, který zaručuje zachování nejvyšší druhové pestrosti (to je příklad Mo­ helna). Můžu ujistit paní Kocourkovou a všechny další čtenáře a milovníky Mohe­ lenské stepi, že: - odstraňování stromů a pastva (kosení) jsou pro rezervaci stejně důležité jako záplavy pro lužní les na Křivém jezeře, - ani jedna borovice svícnovitého vzrůstu, ty­ pická pro step, nebyla pokácena, - naprostá většina území této národní přírod­ ní rezervace byla ponechána bez zásahu, - borovice, které se líbily v Ontáriu v NPR stále rostou, ale nikdo z lesnické fakulty ne­ projevil byť jen zájem je nějak zmnožit, - rezervace se jmenuje Mohelenská hadcová step a nikoliv Mohelenský hadcový les a je tedy nutno tuto step zde udržovat, - nej drastičtější změny v rezervaci mají na svědomí úniky hnoj i v (především dusíka­ tých) z okolních polí. Mám pocit, že Mohelenská step je jeden z dobře řešených ochran ářských prob lémů , kterým je po třeba spíše se chlubit, než ho kri­ tizovat. Na druhé straně ctím právo mít jiný názor a jsem Jarmile Kocourkové vděčen za

~~5rr"looufl
to, že diskutuje kultivovaným způs obem na stránkách Veroniky a ne přes denní tisk či TV Nova. Doufám, že Mohelno zůstane na­ ším jediným rozporem. Mojmír Vlašín

Méně obvyklý pohled na hadcovou step u Mohelna - mikrofloristický

Spolu s autorkou minulého článku o Moheln­ ské hadcové stepi ing. arch. J. Kocourkovou, jíž si vážíme jako milovnice strom ů a aktivní bojovnice proti hyzdění naší krajiny, i my al­ gologové, deformovaní svou profesí a nachá­ zející krásu zejména v mikrosvětě drobno­ hledných rostlin, litujeme překrásných mo­ helnských borovic. S autorkou se shodujeme i v tom, že tato krásná jehličnatá individua měla smůlu, že vyrostla tam, kam podle ochranářů nepatří - step je od počátku prá­ vem ch ráněn a pro svůj specifický charakter vyplývající z bezlesosti. O vyšších rostlinách a bezobratlých této uni­ kátní lokality bylo již napsáno a zpopularizo­ váno mnoho. Málokdo však tuší, že skalní zastánce a duchovní otec zrodu rezervace, ře­ ditel školy v Mohel ně Rudolf Dvořák , byl nejen "vyšším" botanikem, ale i botanikem "nižším" - algologem. A právě sinicová a řa­ sová flóra na hadcích, podkladu to specific-

Mohelenská hadcová step Jarmila Kocourková

před

25 lety. Foto

kém, byla kromě rostlinných n anismů a vý­ skytu desítek druhů mravenců jedním z pod­ statných důvodů, které ho již ve 30. letech našeho století vedly k prosazování vyhlášení stepi za přírodní rezervaci a k boji za její ochranu (za státem chráněnou rezervaci bylo území vyhlášeno až sedm let po smrti R. Dvořáka, na sklonku roku 1952). V čem spočívá specifičnost hadcových bioto­ pů pro výskyt rostlinných nanismů, ale také aerofytních (pouze na vzdušné vlhkosti zá­ vislých) sinic a řas? Pórovitost hadce odvádí vodu z dosahu kořenů rostlin, tmavá barva a mělký půdní profiI účinky slunečního záře­ ní ještě zvyšují, takže v kombinaci suchosti půdy a vzduchu spolu s nedostatkem základ­ ních živin se v netravnatém pásu na přechodu horní plošiny ve skalní úbočí vyskytuje nej­ více rostlinných nanismů. Naproti tomu had­ cové skalní kotliny vytvářejí zcela zvláštní biotop osídlený neméně specifickou aerofyt­ ní mikrovegetací. Ve společenstvech převa­ žují sinice, ale i řasy tvoří podstatnou složku tohoto společen s tva. Nejbohatěji se nárosty rozvíjejí v jarních měsících roku, po roztání sněhu a vydatných deštích. Podrobné bádání nad mikroflórou sinic a řas na daném území je spjato se jmény učitelů

DISKUSE

27

měšťanské školy v Moh elně: již zmíněnéh o R. Dvořáka (1 874 - 1945) a F. No váčka (1897 - 1944). S výsledky jejich precizní flo­ ristické i taxonomické práce se můžeme se­ známit v devíti publikacích. Herbářové po­ ložky sinic a řas z jej ich výzkumů jsou ulo­ ženy v Moravském zemském muzeu v Brně a v Západomoravském muzeu v Třebíči. František Nov áček popsal z hadcových bio­ topů Mohelnské stepi nový druh sinice Gloe­ ocapsa sanguinea NovAčEK (nyní známa jako G. nováčekii KOM. et ANAGN. ) vytvá­ řející kolonie buněk ve vrstevnatém narůžo­ vělém obalu a Gloeocapsa pleurocapsoides NovAčEK (nyní Gloeocapsopsis pleurocap­ soides (NovAč.) KOM. et ANAGN.) s mod­ rozelenými buňkami obalenými výrazným žlutohnědým slizem vytvářející hnědé až hnědočerné povlaky na substrátu. Oba bada­ telé objevili na vlhkých hadcových skalách více než 50 druhů sinic a řas. V té době sloužila step jako pastvina pro ov­ ce a hovězí dobytek, takže dřevinný porost na svazích a roklích byl rozptýlený a v úbočí nad řekou vyčnívaly četné solitérní skály. Za několik posledních desetiletí se step výrazně změnila. Vyloučením pastvy, změnou mikro­ klimatu a především expanzí borovice lesní jako přímý důsledek opadu a zástinu došlo k ústupu stepních společenstev ve prospěch lesostepních a lesních. Tím se zpochybnil hlavní motiv ochrany tohoto území. Totéž platí i pro zastínění skalních substrátů do té doby hostících aerofytní mikrovegetaci zná­ mou ze 30. let. Na počátku 90. let v rámci projektu "Spole­ čenské a přírodní složky krajiny v širší oblas­ ti vlivu energetické soustavy Dukovany - Da­ lešice" prováděl dr. Lubomír Kováčik v té době působící na Botanickém ústavu ČSA V v Třeboni dvouletý výzkum aerofytní mikro­ vegetace rezervace Mohelnská hadcová step, aby porovnal současný stav s výskytem mik­ roaerofytů před více než polovinou století. Takto se jaderná energetika zasloužila o po­ znání současného stavu sinicové a řasové fló­ ry zajímavého území v době, kdy floristické údaje byly publikovány víceméně sporadic­ ky. L. Kováčik podrobně prostudoval z pří­ rodního materiálu i z kultur devět nalezených druhů sinic a řas a všímal si i dalších naleze­ ných druhů, u nichž nebyla kultivace prove­ dena. Zjištěná druhová diverzita aerofytní mikro­ vegetace byla překvapivě malá. Podle autora současných výzkumů L. Kováčika lze však předpokládat, že s delším časovým odstupem po prosvětlení větší části hadcového skalního masívu dojde k obnově specifických biotopů

c)

]

~

...... .. .

\~;

··. .'· . .· · · SR ·..',·0)

\.~) ....~ ..

0'. ~.......<.. .

. . - O"

i\................. )

b) ."

VÝZ1lamní zástupci nárostových aerofytních vyskytujících se na hadcích stepi: a - Gloeo­ capsa novacekii KOM. et ANAGN., b - Gloeo­ capsopsis pleurocapsoůles (NOvAC.) KOM. et ANAGlI., c - Tolypothrix byssoůlea (BERKE­ LEY) KIRCHNER (měřítko: úsečka = 10 mik­ rometrů) (orig. 1.. Kováčik)

aerofytních sinic a řas i ke zvýšení druhové

diverzity.

Tolik tedy na obhajobu životního prostoru

našich nenápadných, ale o to neméně zajíma­

vých a vzácných mikroskopických organis­

mů - sinic a řas na Mohelnské stepi (míněno

v pravém slova smyslu stepi). A na úplný zá­

věr si ještě neodpustíme malou poznámku

o případné ochraně mamutů versus jiných or­ ganismů u nás: drobnohledné sinice jako skupina tu byly ještě dříve než tito obří cho­ botnatci a na rozdíl od nich ještě n evymřely. Olga Skácelová a Lubomír Kováčik RNDr. Olga Skácelová, Moravské zemské muzeum, hydrobiologická laboratoř, Brno. RNDr. Lubomír Kováčik, Univerzita Ko­ menského, prírodovedecká fakulta, katedra botaniky, Bratislava.

Několik poznámek k ing. B. Kubenky

příspěvku

Už název článku Škody způsobené zvěří na lesních kulturách nelze podceňovat, je poně­ kud kuriozní. Pokud vím, lesníci se od nepa­ měti, kdy začalo plánované hospodaření v le­ sích, tímto problémem zabývali. A alespoň v dobách mého mládí úspěšně. Nikoho nena­ padlo tyto škody podceňovat. Vzpomínám na působení vynikajícího lesníka ing. F. Budína v Beskydech, kdy se pod jeho vedením v ta­ mějších lesích bohatě zmlazovala jedle a bu­ kové nárosty byly husté jako koberec. To vše při tehdejších vynikajících stavech nejen srn­ čí, ale i jelení zvěře. Zakládala se ovšem políčka pro zvěř, vápnily se kyselé lesní louky, zvěř měla dostatek kli­ du, lesníky bylo v lese vidět, atd. Všeobecně převládal názor, že za neúnosné škody zvěří může především člověk svým špatným hos­ podařením . Zvěř patřila k samozřejmé sou­ části našich lesů. Ne tak podle kolegy ing. Kubenky. Autoru článku není patrně znám současný tristní stav naší myslivosti, kdy je zvěř vybíjena ve vel­ kém nejen novými majiteli honiteb, ale i ban­ dami pytláků . Procházím téměř denně kom­ plexy les ů v různých částech Moravy a spat­

28 DISKUSE __________________________________________________ ~U9li:qooufi®~

řit

v nich zvěř je spíše vzácností. Tvrdit do­ konce, že zajíců přibývá, je po katastrofál­ ních povodních na Moravě prostě zavádějící. Dnes do těchto nemalých oblastí musíme do­ vážet zajíce ze Slovenska. Je zarážející, když autor v časopisu ochránců přírody označuje lesní zvěř za "dokonce pa­ razitující". Jestliže doporučuje "na přechod­ nou dobu desíti či více let" snížit stavy spár­ katé zvěře "na minimum" (těch více let by bylo patrně navždy), je třeba se ptát, co u au­ tora značí ono "minimum". Jeden zajíc na sto hektarů, nebo na tisíc hektarů? Celý článek je naladěn na současný módní trend dle známého českého zlozvyku jednat od stěny ke stěně. Nejdříve nezřízené chutě naplnit revíry neúnosnými stavy zvěře, dnes tuto zvěř zdecimovat málem do posledního zajíce. Obávám se, že pokud tento trend zví­ tězí, uvidí naše vnoučata zajíce či jelena na­ nejvýše v zoologické zahradě. Jaromír Ráb

Omezení lovu na nádrži

Věstonické

Od doby platnosti nové myslivecké vyhláš­ ky, kterou se provádí zákon o myslivosti a která upravuje mj. doby lovu zvěře, došlo na více místech naší republiky k naprosto ne­ udržitelnému stavu: každodenní střelba zna­ menala rušení a stres tisíců vodních ptáků, a to i na územích rezervací. Koneckonců, o této problematice si čtenáři Veroniky mohli přečíst nejeden fundovaný článek. Jeden z vůbec nejhorších stavů byl zaznamenán na střední novomlýnské nádrži, vyhlášené v ro­ ce 1994 Okresním úřadem Břeclav jako pří­ rodní rezervace Věstonická nádrž. Každo­ denní střelba ráno i večer, lov husí až do nej­ zazšího možného termínu (konce února - le­ dy lov již hnízdících ptáků!) a řada dalších negativních jevů vedly autora článku a RNDr. Petra Macháčka z Regionálního mu­ zea Mikulov k podání návrhu na zahájení správního řízení ve věcech I. omezení doby lovu na okrese Břeclav 2. omezení lovu v přírodní rezervaci Věsto­

nická nádrž.

Slouží ke cti OÚ Břeclav, že správní řízení

týkající se bodu 2. bylo svoláno bez zbyteč­

ných průtahů (náš návrh byl odeslán

15. června 1998, zahájení správního řízení

bylo oznámeno 3. srpna 1998 a uskutečnilo

se 17. srpna 1998), a na jednání došlo k (té­

měř) bezproblémové shodě: podle rozhodnutí

OkÚ Břeclav bude na území rezervace

umožněn lov vodní pernaté zvěře osm dní

v roce, a to vždy první a třetí sobotu v měsí-

W(!~rr
ci. Doba 10\'U husí bude ukončena dnem 31. prosince. Rozhodnutí platí do 31. prosince 2002. Náš původní návrh sice počítal buď s úplným vyloučením lovu vodní pernaté zvěře v rezervaci, a nebo s povolením maxi­ málně čtyř lovů (vždy první sobotu v měsí­ cích září - prosinec), i tento výše uvedený výsledek ale považujeme za zásadní krok vpřed (došlo ke snížení lovných dnů ze 181 na 8 i). Navíc bylo na jednání konstatováno, že vzhledem k bezproblémové shodě všech účastníků je zde velká šance i na omezení doby lovu na celém břeclavském okrese. V každém případě je okres Břeclav prvním okresem ČR, kde došlo k tomuto zásadnímu omezení. Lze jen doufat, že nebude na dlou­ ho také poslední.

Josef Chytil P. S. V letošním roce bylo v rámci rozsáhlé­ ho monitoringu Novom lýnských nádrží zjiš­ těno nebývalé množství zajímavých a vzác­ ných druhů ptáků. Naprostá většina jich byla pozorována na právě budovaných lagunách na střední nádrži (výstavba biokoridoru). Pro ornitology zde uvádíme jen poslední údaje z krátké návštěvy těchto lagun dne ll. září 1998: kulík písečný 4 x, jespák písečný 2 x, jespák křivozobý 2 x, ústřičník velký") x, ka­ meňáček pestrý 2 x, Iyskonoh úzkozobý 5 x, rybák velkozobý 2 x, husice liščí 1x, orlovec říční I x, sokol stěhovavý I x. Prakticky kaž­ dý ze zde jmenovaných druhů znamená pro terénního ornitologa silnější bušení srdce. Mnoho dalších výjimečných druhů zde bylo pozorováno i v průběhu července a srpna, za všechny jmenujme jen dva vodouše štíhlé, nepřetržitý výskyt až deseti kolih velkých, pozorování jespáčka ploskozobého a nocová­ ní až pěti set konipasů lučníci).

Ř{kanka

Petr Cermáček

v šálku čaje končí se den s modlými vráskami za oknem k zemi se kutálí oblázky stmívání prohrává slunce s podzimem

Trávníky jako součást sídelní zeleně Jana Jakrlová Trávníky jako bylinná součást sídelní zeleně se zakládají různými způsoby a většinou už s jasným záměrem jejich využití nebo funkcí: přímý výsev travního semene do připravené půdy lze udělat ručně nebo secím strojem. Hydroosevem nanášíme směs, ve které je ve formě vodní disperze obsaženo osivo, umělá hnojiva, organická hmota (rašelina, kal, buni­ čina), případně protierozní přísady (akryláto­ vé disperze, sulfitové pryskyřice apod.). Hydroosev však neznamená hotový trávník, je nutno počítat s dopěstováním aje třeba mít na paměti, že hydroosev není náhrada za hu­ musovou vrstvu. Ta tam buď musí být, nebo ji musíme předem dodat. Menší plochy tráv­ níků můžeme vytvořit drnováním, což je po­ ložení a upevnění předem připraveného a na­ řezaného drnu na upravenou plochu. Nejmo­ dernějším způsobem je pokládání travních rohoží (svinovaných trávníků). Jedná se o kobercové trávníky, vypěstované ve sklení­ ku v hydroponii nebo na geotextilii. Pro tento účel se nejčastěji používá osivo, které tvoří směs trav jílku vytrvalého, lipnice luční a ko­ střavy červené, nebo se používá metoda zva­ ná stolonizace, kdy se trávník vypěstuje ve­ getativně z psinečku bílého oddenkatého, je­ hož oddenky se nařežou na cca 4 cm dlouhé dílky a nechají se zakořenit. Po položení travního koberce, který byl získán buď vyse­ tím nebo stolonizací, odpadají problémy se zaplevelením, neboť je porost zcela zapojený. Rovněž jsou sníženy problémy s přezimová­ ním v prvn ím roce, a navíc po položení na svahy okamžitě vzniká proti-erozní ochrana (např. při silničních a vodních stavbách). nej­ častěji se hotové trávníky používají při re­ konstrukci a opravách fotbalových hřišť, při výstavbě golfových hřišť (zejména odpadlišť a greenů), na veřejných či soukromých plo­ chách, kdy je nutno dosáhnout okamžitě este­ tického účinku (veletrhy, okolí Rudoltina). Je samozřejmé, že ve srovnání s přímým výse­ vem jsou náklady, dané produkcí, dopravou, položením a případným upevněním i několi­ kanásobně vyšší. Pěstování hotových trávní­ ků spočívá v závlaze, kosení a přiměřené vý­ živě.

Trávníky v městech a na vesnicích můžeme podle jejich funkce rozdělit na reprezentační zeleň - kolem význačných budov, soch a plastik, kde se často uplatňují v kombinaci s letničkovými záhony nebo solitéry exotic-

DISKUSE

29

kých druhů trav. Dále je to obytná zeleň, kte­ rá je v sídlištích, na návsích, v parcích, prů­ chodech, náměstích, parkovištích, zahradách i předzahrádkách. V parkové zeleni i na zahrádkách a předza­ hrádkách lze často na jaře vidět tzv. květino­ vé trávníky (zatím spíše ve Francii, Švýcar­ sku či Rakousku nežli u nás). Po celé ploše trávníku jsou rozptýleny sazenice bezlodyž­ ných primulí, sedmikrásek, fialek či krokusů . Je zřejmé, že se jedná především o jarní aspekt a ozvláštněrú trávníkových ploch. Při­ tom při kosení na výšku tři až čtyři centimet­ ry se kvetoucím druhům nic nestane. Netradiční a u nás málo používaný způsob ozeleňování jsou střešní trávníky. Kdo byl např. v Norsku, jistě si všiml vesele rozkvet­ lých trávníčků an střechách domů . A to nejen ve skanzenech, ale i např. na střeše budky, sloužící jako čekárna na autobus! Založení a rozšíření těchto ploch by bylo možno u nás doporučit na ploché střechy rozsáhlé zástav­ by garáží. Prospěšnost těchto ploch dokazují údaje z literatury která uvádí, že by stačilo ozelenit 5 % ploch, aby se vytvořilo zdravěj­ ší městské klima. Uvádí se též, že dva čtve­ reční metry trávníku mají stejný ekologický efekt jako vzrostlý strom nebo čtyřicet čtve­ rečních metrů popínavé dřeviny. Travní po­ rost působí na střechách velmi účinně i jako tepelný izolátor. Teploty na povrchu krytiny stoupají v létě na fasádách i střechách až na 80°C. Ve vegetační vrstvě trávníku klesají na 25" C. Kromě toho tento trávník zvlhčuje vzduch, zadržuje srážky a pohlcuje škodlivi­ ny z ovzduší. S použitím střešních trávníků musí samozřej mě počítat statik - zatížerú na jeden čtvereční metr je asi 160 kg (hydroizo­ lační fólie, voda, substrát) a spolu s vegetač­ ním pokryvem až 200 - 250 kg. O zeleň rekreační se jedná na hřištích, spor­ tovištích (fotbal, tenis, golf, dostihy, parkury, sportovní letiště), kde se od trávníků očekává zejména dobrá únosnost a smyková pevnost. S těmito typy trávníků je však spojena vyso­ ká zátěž ekonomická i vysoká zátěž na kon­ taminaci životního prostředí. Tyto plochy se totiž musí nejen velmi špatně kosit, ale i značně chemicky ošetřovat. Za zeleň zvláštního účelu je pokládána vege­ tace hřbitovů a urnových hájů. Jejich význam je sice lehce podceňován, ale tato zeleň tvoří nejen důležitý prvek v celém systému zeleně sídla, ale taky významný bod klidové rekrea­ ce zejména starších občanů. Ochrannou zeleň lze vidět na refýžích, kruhových objezdech, na svazích komunikací apod. Máme-li hodnotit trávníky z hlediska užiteč­ nosti pro člověka, je nutno přiznat, že jejich vlastnosti jsou ambivalentní Uak říká Jan Vodňanský o trpaslících - někdy pomáhají,

30

jindy škodí). Kromě důležité a téměř neza­ stupitelné funkce protierozní působí travní porosty i jako prostředek asanační, tedy ozdravovací. Díky svému listovému povrchu, kdy na jednom metru čtverečním plochy po­ rostu trávníku je přibližně 7 až 10 m 2 aktivní biologické plochy, je zac hycováno nejvíce exhalátů, např. emise se zvýšeným obsahem sirovodíku, fluorovodíku, chlóru apod. Asa­ nační mechanismus těchto škodlivin tkví v tom, že kontaminovaná, případně poškoze­ ná listová plocha se u trav na rozdíl od jiných taxonů bylin v průběhu vegetačního období několikrát obměňuje, což je možné pouze dí­ ky tomu, že vegetační vrcholy jsou umístěny na bázích listových čepelí. Při pokosení jsou spolu s biomasou odstraňovány i zachycené škodliviny, a tak je omezováno jejich sou­ stavné splachování do půdy a do spodních vod. Že škodliviny vlastně jenom přemisťuje­ me, je otázka druhá ... Travní porosty však mohou též lidskému zdraví škodit, a to v případě, necháme-li je vykvést; trávy jsou totiž vysoce alergenní­ rostliny. Zdrojem alergenů jsou pyly trav, přesněji proteiny, vázané ve stěně pylového zrna. Ač má pylové zrno velmi krátkou ži­ votnost, a to pouze dvě až pět hodin, alergen­ ní schopnost si pyl podržuje několik let. V naší populaci je asi 40 % alergiků a z toho polovina jsou lidé přecitlivělí na pylové aler­ geny. Před 20 lety se uvádělo období sezon­ ních obtíží na dva měsíce, v osmdesátých le­ tech to už bylo pět měsíců a v současnosti se toto období roztáhlo na osm měsíců. Tento nárůst "pylové sezony" je zejména důsledek změn příměstské vegetace. Jak se rozšiřuje bytová výstavba i průmyslové podniky, vzni­ kaj! velké plochy úhorů, na nichž převládají trávy a merlíkovité. Tím se vytvářejí pod­ mínky pro vznik tzv. alergenního podzimní­

ho aspektu. Jedině časté sečení, tj. 5 až 7 sečí za vegetaci může výronu pylu z tčchto ploch zabránit. Jistým řešením při problémech s kosením těžko přístupných míst je použití regulátoru růstu (morforegulátoru). Účinek spočívá v tom, že na jaře nebo po seči obrů­ stávající trávník zastaví nebo aspoň omezí po postřiku morforegulátorem svůj růst. Trávník přitom zůstane zelený a po použití některých pfípravků dojde navíc k vyhubení plevelů. Popsané účinky trvají 2 až 3 měsíce po apli­ kaci, v suchém roce i déle. Ve městech a ob­ cích se na mnohdy špatném stavu trávníků podílí nejen nedostatek finančních prostřed­ ků a s tím související nedostatek vhodné techniky a kvalifikovaných pracovníků, ale i nedostatky v kontrole a organizaci. Závěrem několik úvah terminologických, které se týkají pojmů trávníky a pojmů zeleň: v naší odborné literatuře chápeme výraz tráv­ ník jako porost uměle vytvořený, vysetý. Při překladu do angličtiny se však rozdíly mezi umělým a přirozeným porostem ve výrazu "grassland" zcela stírají. Před zhruba 10 lety razila pražská geobotanická škola termín trávníky v širším slova smyslu, leč ujalo se pouze sousloví "vysokohorské trávníky". Termín "zeleň" zavedli a používají přede­ vším architekti a urbanisté; pravověrní bota­ nici jej neuznávají a doporučují výraz "vege­ tace". Nicméně v procesu vývoje českého ja­ zyka se termín zeleň vžívá, je tolerován, a to zejména v souvislosti s životním prostředím městských a venkovských sídel. S rozšiřující se bytovou výstavbou a s budová­ ním tzv. průmyslových ZÓII vwikají velké plo­ chy úhorů zarostlé pleveli. Jejich pyl působí potíže alergikům. POlllllže jelI údržba a časté sečení. Foto Drahomír Pokora

DISKUSE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ V(f~[(]DUuí1
Technologie pro životní prostředí Stavby pro příští tisíciletí ­ pohodlné, levné a trvanlivé Jan Hollan 2. pokračování Větrání

a vlhkost

Cílem větrání je udržování čistého vnitřního vzduchu - tím se myslí vzduch příjemné vlh­ kosti, bez nepříjemného zápachu, a ovšem také s nízkou koncentrací oxidu uhličitého (který ne­ cítíme), nemluvě o zbytečných škodlivinách. Větrat je potřeba tim více, čím více nežádou­ cích látek se uvnitř budovy uvolňuje. Jiné zdro­ je než osoby je důležité vyloučit; pokud někdo v budově kouří, čistý vnitřní vzduch zajistit nel­ ze. Hrubý údaj o základní potřebě větráni je, že na každou přítomnou osobu by mělo přijít zven­ čí osm krychlových metrů vzduchu za hodinu (ve spánku stačí polovina, při hodině tělocviku je potřeba alespoň trojnásobek). Existuje rozšířená, ale úplně mylná představa, že škvíry v budově a difuze skrz zdi zajišťují významnou část větrání budov. Difuze přes zeď nehraje při udržování dobré kvality vnitřního vzduchu vůbec žádnou roli a pro zdi je velmi škodlivá. Není-Ii difuzní od­ por na vnitřní straně tepelného spádu výrazně větš( než na vnější straně, kondenzuje ve zdi voda. Oponuje-Ii tomu někdo slovy, že "zeď musí dýchat", pak v tomto ohledu budovám ješ­ tě nerozumí. Vlhké vnitřní zdi (nejde-Ii o spod­ ní či dešťovou vodu zvenčí) dávají najevo, že nejsou zvenčí tepelně izolovány - vlhkost z vnitřního vzduchu kondenzuje rovnou na je­ jich chladné vnitřní ploše. Zdi ale hrají roli při opětném rychlém zvýšení vlhkosti a teploty vnitřního vzduchu poté, co v mraze vyvětráme. Vzduch zvenčí obsahuje málo vody, a když se uvnitř ohřeje, je jeho rela­ tivní vlhkost nízká. Brvní centimetry zdi, mají-Ii malý difúzní odpor a dobrou absorpční schop­ nost (daleko nejlepší je nepálená hlína), mohou vlhkost rychle zvýšit téměř na původní úroveň. Naopak brání prudkému zvýšení vlhkosti vzdu­ chu při vaření či sprchování. To ale není větrá­ ní, jen vyrovnávání výkyvů vnitřních podmí­ nek, a jde skutečně jen o pár vnitřních centimet­ rů zdi, ne o celou její tloušťku. Difuzi do této vrstvičky by neměla zpomalovat cementová omítka, nátěr či plastová tapeta (tedy přece je­ nom "dýchání", ale jen v tomto jasně vymeze­ ném smyslu). Na zpomalení výkyvů teplot se hodí velká hmotnost a tepelná vodivost zdi (te­ dy hutný beton lépe než hlína či dokonce duté lehčené cihly). Pro vyrovnávání vnitřního kli­ matu může být užitečné postavit různé zdi z různých materiálů, volnost je přitom hlavně u zdí uvnitř budovy. Proč je větrání škvírami škodlivé pro budovu, to už víme. Neutěsněné škvíry navíc větrají takřka vždy špatně. Pokud jsou teploty venku a uvnitř podobné, a nefouká silný vítr, nevětrají škvíry téměř vůbec. Je-li v místnosti hodně lidí, může tehdy pro dostatečné větrání sotva stačit mít všechna okna dokořán. Naopak za mrazu může být větrání škvírami zbytečně velké i při trva­ lém pobytu osob. Pokud jsou ale lidé přes den (či naopak přes noc a přes víkend) pryč a není potřeba větrat vůbec, bývá větrání škvírami vel­

~~~rr"(joo1lfl
mi přehnané, což znamená velké ztráty energie, a také velmi suchý vzduch, vedoucí až k dýcha­ cím potížím. Je-Ii venku na nule a uvnitř v teple je vlhkost pod čtyřicet procent, je to jednoznač­ ná známka nadměrného větrání. V suchém vzduchu se více odpařuje vlhkost z pokožky, a pokožka se tím ochlazuje. Vlhčí vzduch je nejen příjemnější, ale teplota v míst­ nosti může být až o dva stupně nižší, aniž by li­ dem bylo chladněji. Dokonalé automatické větrání lze zajistit jen pomocí soustavy, která mechanicky vyměňuje potřebné množství vzduchu nejlépe podle měřené koncentrace oxidu uhličitého. Jinak je v době, když se v budově chráníme před ven­ kovním chladem, jen jediný způsob vyhovující­ ho větrání ručního: několikrát za den dokořán otevřít protilehlá okna, a vyvětrat průvanem, může stačit jedna minuta. Pokud průvan nena­ stane, pak otevři! oken více (důležitý je rozdíl výšek nejvyšších a nejnižších otvorů) a větrat poněkud déle, hlavně při malém rozdilu teplot. Indikací .potřeby větrání je pocit člověka, který příjde zvenčí. Jinak se lze řídit vlhkoměrem: jsou-Ii jediným zdrojem přidané vlhkosti pří­ tomní lidé a venku je mráz, neměla by vlhkost místnosti překročit padesát procent. U důkladně izolované budovy je většina ztrát energie daná větráním. Zabránit se tomu dá jen tak, že se vzduch ven vypouští ochlazený a tep­ lo z něj se předává vzduchu, který jde dovnitř. Setří se tak nejen energie, ale také zvyšuje po­ hodlí - vzduch jdoucí dovnitř není nepříjemně chladný. Docilit se toho dá protiproudým výmě­ níkem teplot (v malém jej znáte z chemické la­ boratoře), takové ale jsou zatím na trhu vzácné. Místo protiproudého výměníku se dá užít tepel­ né čerpadlo, to je ale řádově dražší. Je k tomu také potřeba, větrá-Ii se budova a nejen napří­ klad každá učebna zvlášť, mít v budově potrubí (mohou to být záměrné dutiny ve zdech a stro­ pech) pro sběr znečištěného a rozvod čistého ohřátého vzduchu. Každá nová (ovšemže těsná) budova by takovou větrací soustavu měla zahr­ novat - znamená to mnohem vyšší komfort, a do deseti let se to zaplatí úsporami energie. Měly by to vyžadovat stavební i hygienické předpisy. Větrání s

protiproudým výměníkem teplot je výhodné i za zvláště horkých letních dni. Tehdy naopak účinně pomáhá udržet budovu chlad­ nou. Venkovní vzduch lze pak ještě více chladit kontaktem s podzemními vrstvami; pokud tako­ vé vedení soustava obsahuje, lze je naopak v zi­ mě užít k předehřáti mrazivého vzduchu.

Okna Okna, i zcela těsná, jsou slabými místy izolace budovy. Tradičně proto bývala malá. Nověji se na jihu zvětšila, kvůli světlu a výhledu; na jihu proto, že noční ochlazování jižních místností je i v zimě a při použití obyčejných oken zčásti vy­ rovnáno slunečním ohřevem za pěkných dní. Není-Ii ale temné nebe, může část zimního dne znamenat tepelný zisk i v oknech orientovaných na sever, hlavně když je sníh. Problémem je dlouhá noc, během níž se severními okny ztratí mnohem více, než se přes den získalo. Noční ztráty lze snížit tím, že se funkce oken od večera do rána (téměř) zruší. Nejlépe pomocí tlustých vnějších okenic. TradičQí okenice chrá­ nily proti slunci a proti vloupání, nové energetic­ ké okenice by měly obsahovat izolační vrstvu tlustou alespoň pět, lépe patnáct centimetrů. Aby se ale tak dobrá izolace plně využila, musí být splněna podmínka, že okenice bude utěsněná, aby se chladný vzduch zvenčí nedostal až na plo­ chu okna. Je jasné, že takové okenice mohou být i výtečnou zvukovou izolací. Nevýhodou okenic je, že pak bývá uvnitř úplná tma, a není ani vidět,

je-Ii noc či den. Napravit to lze tak, že část plo­ chy okenice bude tvořena průsvitnou či průhled­ nou izolací. Skromnou alternativou izolačních okenic je těsná tabule polystyrénu (nejlépe potažená látkou), která se vkládá do okna zevnitř. Použít ji ale lze dobře jen tehdy, když je ji kam odkládat. Jinou (nebo přídavnou) možností je zlepšit sa­ motné okno, což omezí ztráty i v době, když ok­ no chceme používat. U starých budov je možné doplnit třetí sklo, a to rozhodně takové, které má na jedné straně infračervenou emisivitu sníženou na jednu čtvrtinu (na 0.2, zatímco obyčejné sklo ji má 0.85). Toho lze totiž docílit odolnou (tvr­ dou) vrstvou, takže lze pak se sklem zacházet do­ cela obyčejně. Jako obyčejné i vypadá, vrstva je neviditelná, projeví se jen jinak zbarveným odra­ zem. Ze na skle je, prozrazuje nálepka na oné straně . Lze si to ověřit tak, že jste touto stranou schopni za roh odrážet infračervené záření z hor­ ké plotny stejně dobře, jako hliníkovou fólii. Ne­ bo snadněji tak, že cítíte teplo, když před obliče­ jem máte sklo sice chladné, ale otočené onou od­ raznou (pro infračervené záření, které vyzařuje­ te) vrstvou k sobě. Dokonalejší (měkká) vrstva s emisivitou blizkou k 0.1 se dá užít jen ve stá­ lém prostředí utěsněného okenního sendviče. V obou případech se skla anglicky označuji jako "low-e". Doplnění skla s tvrdou vrstvou nízké emisivity sníží prostup tepla oknem ven na polo­ vinu. Použít takové sklo místo starého se vyplatí i v každém případě, když se jedno ze dvou sta­ rých skel okna rozbije. Nové sklo se vždy insta­ luje odraznou (ale téměř neviditelnou) vrstvou ke druhému ze skel. U nových trojitých okenních sendvičů, na věky dokonale těsných, se užívá lepších měkkých vrs­ tev. Dále pomůže, že se místo vzduchem plní ar­ gonem, který má menší tepelnou vodivost. Má-li být okno tenké, stojí za to místo levného argonu použít dražší krypton. Téměř úplného zrušení zá­ řivého přenosu uvnitř sendviče se docilí buď tím, že dvě skla jsou opatřena vrstvou s nízkou infra­ červenou emisivitou, nebo tím, že prostřední vrstva (speciální fólie Heat Mirror) je takovým infračerveným zrcadlem (pracujícím v oboru 5 až 20 mikrometrů) opatřena oboustranně. Mluví se pak o superoknech, která místo obvyklých té­ měř tří wattů na čtvereční metr a kelvin propou­ štějí jen nějakých šest desetin W/(m2.K). Není žádný důvod, proč by nová budova měla být opatřena jinými okny než superokny. Cena rámů (mohu doporučit jen dřevěné) a prací je tak vysoká, že mnohem lepší okenní sendvič nezdra­ ží okna ani na dvojnásobek. Superokna umožňují používat v hojné míře denní světlo i na severní straně domu, aniž by bylo v zimě u oken chlad­ no. Naopak, i v celodenní bilanci znamenají okna energetický přínos, s výjimkou velmi pošmour­ ných mrazivých dní. Pokud jde o denní osvětlení, nejlépe jej ale po­ skytnou vysoké světliky opatřené velmi bílým ná­ těrem. Jejich výška by měla být taková, že přímé sluneční světlo neprochází přímo na zem či na pracovní plochy. Nahoře můžou být zakryty ple­ xisklovou kopulí, a tepelnou izolaci může poskyt­ nout vodorovně uložené superokno. Posledním problémem, který se u oken zmiňuje u nás většinou zbytečně (nejsme najihu USA),je letní přehřívání prostor, které nejsou obráceny k severu. U jižních oken je elegantně omezí pře­ vis nad oknem, bránící přímému slunečnímu zá­ ření, u východních a západních pak žaluzie. Dal­ ší odpovědí na pfehřívání je, s výjimkou zvláště horkých dní (ty jsou stejně většinou jen v době dovolených a koupání), prostě otevření oken do­ kořán. Ukazuje se, že mírné povívání větru u otevřených oken činí i dost vysokou teplotu dobře snesitelnou. Pokračování

TECHNOLOGIE PRO ŽIVOTNí PROSTŘEDí

31

Krajina srdce Jan Zejda

Pro někoho je krajinou srdce jeho rodiště. Ne tak pro mě. Můj "rodný kraj" se totiž rozklá­ dá mezi vrchem Vítkovem, Libeňským ost­ rovem a karlínskou Invalidovnou. Přírodu zde připomíná pár městských parků a ruderá­ lů. Moc málo pro článek do ochranářského časopisu a bohužel i málo pro hřejivé vzpo­ mínky. Ta pravá krajina mého srdce leží v žulo-syenitovém masivu třebíčsko-velko­ meziříčském, především v okolí městečka Budišova, v jehož matrikách jsou moji před ­ kové doloženi již od druhé poloviny osmnác­ tého století. Rodové pouto však nebylo pro můj vztah k Budišovu rozhodující. Byly to každoroční prázdninové pobyty, prožité ve společnosti nemalého počtu místních vrstev­ níků, bratranců a sestřenic. Vše, co mi odpí­ ral život ve velkoměstě, to jsem prožíval po dva letní měsíce s takovou intenzitou, že mi to zůstávalo po celý další školní rok v živé paměti. Lhal bych, kdybych tvrdil, že v těch vzpomínkách hrála hlavní roli příroda . Ta byla, hlavně zpočátku, jen bezděčnou kulisou konkretních příhod. S přibývajícími lety však nabývala stále většího významu. Stalo se tak zvláště v době studií, které jsem zčásti absol­ voval v blízkém gymnaziu. Tehdy nebylo dne , abych alespoň na chvíli nezašel do lesa s kamarády, kteří měli podobné zájmy. Tak, jak jsem během let poznával budišovské oby­ vatele, tak pro mě ztrácela na anonymitě i místní flora a fauna. Lesy jsou v okolí Budišova borové a smrko­ vé. Větší komplex tvoří pás lesů na hřebeni Brdců, kde nadmořská výška překračuje hra­

nici 500

metrů . Při

úpatí severního svahu smrku, který zde vytvořil i pár pěkných exemplářů. Pamatuji odtud i pár posledních jedlí. Druhý lesní celek, spí­ še rovinatého charakteru, tvořil jižně od Bu­ dišova les Doubrava, na východě tzv. Ná­ měšťské lesy a na západě les Obora (i když obyvatelé nejbližší obce Nárameč užívají pro něj jiné označení). Některé místní názvy (Doubí, V lipáku, V jal ůvčí) svědčí o j iné dřevinné skladbě lesů v minulosti, než je ta dnešní. Když jsem získal první vědomosti z botaniky a fytocenologie, ověřil jsem si to nálezem kopytníku evropského, mařinky vonné, plicníku lékařského či pstročku dvou­ listého, jakožto soliterních pamětníků listna­ tých lesů. Lesy v mých očích tehdy nebyly chudé. Vždyť jedny prázdniny jsem mírně otupi l své měšťácké komplexy determinací deseti druhů lišejníků. Skladbu lesů určil zde v posledních 100 ­ 200 letech člověk. Nemohl však ovlivnit je­ jich vzrůst. Ten byl vždy určen žulovým sub­ strátem, který dává vznik chudým, písčitým půdám. Borovice na Brdcích nepřekročila za celý můj život výšku JO - 15 metrů, o tloušť­ ce kmenů ani nemluvě. Křovinné patro bylo vyvinuto jen pomístně, hlavně je tvořil bez červený. Z bylinného patra pamatuji šťavel kyselý, přesličku lesní, kakost smrdutý a na lesních světlinách a okrajích třtinu křovištnÍ a rákosovitou. Orná půda je místy tak mělká, že se ani v minulosti nehodilYa k obdělává­ ní, takže vznikaly pro kraj tak typické malé lesíky. Některé smrkové, jiné borové, podle hřebene

se

dařilo

volby majitele. Mé vzpomínky z dětstv í se vážou k těm borovým. Ani v minulosti k nim nevedla cesta, byly to ostrů vky , obklopené poli . Pamatuji, jak jsme jednou k jednomu z nich zamířili. Při chůzi mezi pšenicí a ži­ tem jsme si připad ali jako objevitelé nezná­ mé pevniny. Tento konkrétní obrázek si pa­ matuji proto, že jsem tam, erudován Sekoro­ vým Ferdou mravencem, určil přítomnost la­ rev mravkolva podle try chtýřků jemňoučké­ ho písku. Přesto , že cel oroční úhrn srážek není na Bu­ dišovsku malý, trpí kraj v důsledku propust­ nosti substrátu nedostatečnými zásobami podzemní vody. V roce 1947 to byla pro Bu­ dišov hotová katastrofa. Potoků není v okolí Budišova mnoho a jsou většinou jen málo vodnaté. Ovšem v době mého dětství měly i v létě alespoň trochu vody, takže i na lou­ kách pod humny jsme v době sečení otav čvachtali bosýma nohama po jejich březích a trhali pomněnky babičce na hrob. Roztrou­ šeně v březích potoků byly podchycené tenké prameny opatřené trubkou a vedle stojícím po mačkaným plecháčkem, který vybízel k uhašení žízně. Je to skoro k neuvěření, ale tyto potoky dokáží ještě dnes nasytit sousta­ vu rybníků, kterých není v okolí Budišova tak málo. Největší z nich, Pyšelák, býval každoročně oživen sokolskými dorostenci z Hodonína, kteří si na romantickém poloost­ rovu vždy vybudovali tábor. Ostatní rybníky jsou menší, ale o nic méně romantické (včet­ ně názvů, jako Podhájek, Stračínek, Hastr­ mánek). Koupání je mou celoživotní vášní a tu jsem získal právě zde. Není mezi budi­ šovskými rybníky a rybníčky snad jediný, v kterém bych si alespoň jednou nezkusil za­ plavat stejně, jako jsem neváhal v září okusit moře v Botnickém zálivu či velmi chladný Atlantik v Brestu. Každý z těch rybníků má u své vtokové části pás orobince, rdestu či zblochanu, na břehu alespoň kousek lesa a na hrázi pár olší, vrb či osamělou borovici. Pta­ čích druhů vázaných na vodu není mnoho, rozhodně méně, než na nedalekých Studene­ ckých rybnících. Přesto jsou nedílnou sou­ částí i toho nejmenšího z nich. S přibývajícími lety stále více srovnávám své vzpomínky s dnešní tváří tohoto kraje. Ryb­ ník Pyšelák je již dvě, tři desetiletí zhyzděn invazí rekreačních chat, leckterá polní mez s trnkou či šípkem byla zorána v rámci socia­ listické bitvy za každou píď půdy . Ze stejné příčiny bylo vykáceno nemálo těch malých les íků a jejich balvanité podloží rozstříleno . Zmizelo mnoho polních cest, z nichž nejvíce lituji té travnaté, co vedla k doubravské sa­ motě a byla z jedné strany lemována, jako miniaturními menhiry, kameny, odvalenými z okolních polí. Vlastní Doubrava utrpěla nejvíc, protože zde byla vybudována mon­ strózní lesní velkoškolka, vybavená mj. kan­ delábry městského střihu . Tak jako všude, i na Budišovsku byly louky zmeliorovány, z těch lesních zmizel rašeliník, z potoků byly

Budišov u

32

Třeb(če.

Foto Jan Zejda

KRAJlliASRDCE _____________________________________________ ~~~l1~oonfm~

Zapomenutá slova profesora Jiřího Jandy

Jiří

Rybm1c Kbel u Náramče. Foto Jati Zejda

celé úseky v březích zpevněny, nebo zmizely v trubkách. Jen s námahou nalézám pár loka­ lit lišejníků, z nichž zbyla sotva polovina druhů.

Přes

všechny tyto změny , které se přírodo­

dotýkají, si kraj podržel ještě dost půvabů, o kterých zde dosud nebyla zmínka. U budišovského kostela, v městeč­ ku, u zámku i v přil eh lém parku můžeme j eš­ tě dnes obdivovat sochařskou výzdobu, vzniklou z podnětu hrabat Paarů před 270 le­ ty. Z vrcholu Zrádného kopce nad Budišo­ vem, poblíž ruiny větrn ého mlýna (zvaného tady věterák), je stále úchvatný pohled na da­ leké obzory, až někam k vesničce Rudě, jejíž bílá kostelní věž jako maják dominuje silnici, stoupající od Meziříčí k Bíteši. Níže, mezi te­ rénními vlnami, ozdobenými neopakovatel­ nou modří lesů, prozrazuje bílá stužka oparu romantický úsek řeky Oslavy mezi nesměř­ skou hájovnou a zřícen in ou hrádku Dubu pod Demlovým Tasovem. Stej ně tak stále ještě mohu posedět (nejlépe před západem slunce) na Topolské hrázi pod stoletými lipa­ mi, chránícími krucifix, zbudovaný zde mý­ mi bohabojnými předky . Odtud je také jeden z nejhezčích pohledů na Budišov. Ať zde, ne­ bo jinde, všude je na Budišovsku relativní klid, tak potřebný pro dnešního člověka. Frekvence dopravy na okresních s ilni čkách není velká, v Budišově není žádný průmyslo­ vý objekt. Nejraději mám v Budišově přelom srpna a září. Po hladině mého oblíbeného rybníka se prohání jen pár olšových lupenů . Na hrázi zkoumám starou vrbu, jestli z ní stá­ le ještě vyletuje tyrkysový ledňáček. Pak pia­ vu na opačný konec rybníka, kde je voda nej­ teplejší. Vyruším rodinku lysek, poslouchám komorní orchestr kuňek ohnivých. Teprve souvislý škraloup okřehku mě donutí otočit zpět ke hrázi a já přitom myslím na ty blá­ hovce, kteří hledají odpočinek a klid v Bibio­ ne nebo na Mallorce. vědce bolestně

~'\I9rr'\lDilufi
JANDA (24. 4. 1865 Pralza - 25. 8. 1938 Praha). Po studiích na univerzitě v Praze (prof. ) učil na gymnáziích v Uh. Hradišti, Kroměříži, Val. Meziříčí a v Brně, 1904 - 25 v Praze. Zakladatel a první ředite l ZOO v Praze, zakládající člen a první předseda ČSO (1926 - 38). Významně se zasloužil o ochranu přírody a ptactva v CR (s tátní konzervátor, předseda čsl. komise ICBP aj.). Publ.: 41 (1886 - 1934): Faunistika, biono­ mie, chovatelství, popularizace. Nejzn ámější knihy A tlas plac/va středoevropského (1902, 2. vyd. 1929), Velký ilustrovaný přírodopis všech tříříší (1. sv. Ssa vci-ptáci 1913, 2. vyd. 1930) a český překlad livota zvířat A. E. Brehma (Ptáci, 4 sv. 1926 - 28). Profesor Jiří Janda je dnes již naší veřej no sti málo známé jméno. Když však 25. srpna 1938 v Praze zemře l, vzpomínala na něho če ská i mezinárodní veřejno s t. Nejen ornito­ logové, chovatelé okrasných ptáků, pracovní­ ci v zoologických zahradách, tehdejší hlavní konzervátor ochrany přírody v Č S R Rudolf Maximovič nebo u čitelé , ale i nejširší veřej­ nost. Každá z těc hto vzpomínek představova­ la jednu z plošek mozaiky, která skládal a vnější obal pracovité a ušlechtilé osobnosti. Prof. Janda byl gymnaziál ním profesorem, který zanechal literární stopy na místech, v nichž učil - Valašské M eziříčí, Kroměříž, Brno, Praha. Byl spoluzakladatelem a prvým předsedou Československé společnosti orni­ tologické a zakladatelem a prvým ředitelem Zoologické zahrady v Praze, prvým předse­ dou Čsl. komitétu Mezinárodní rady pro ochranu ptactva. Byl také vynikající popula­ rizátor, jak dosvědčuj í nejen jeho vlast ní kni­ hy, ale i redigování známého překladu ..Brehma" v letech 1926-29. Avšak ve všech jeho dílech, ať již jakkoliv zaměřených , se ozývají potřeby hluboce etického vztahu člo­ věka k přírodě a jejím tvorům. Snad proto nebude na škodu znovu oživit jeho slova z katalogu XXXIV. výstavy drůbeže v roce 1923 o správné ochraně ptactva.

.. Zachování posledních ještě možných zbytků naší avifauny řádným poučením, získáním hnízdišť, zachováním příhodných porostů a vůbec rázu krajiny, upravením kulturou znehodnocených míst, vytknutím zvlášť ohro­ žených zbytků a j ich chrátlěním vykonává se kulturní poslání zvlášť dů ležité. Na sta druhů zvířecích, velkých, krásných a důležitých vni­ zelo rozpínavostí lidskou s povrchu zemské­ ho. Nedopusťme, aby se v tomto díle zkázy pokračovalo i na našem území. Nezasahujme násilně v řetěz přírodního dění a kde se již tak stalo, hleďme chybu pokud možno napra­

viti. Zachovaný jedinec nic neznamená, ale zachovaný druh j e zachovaný článek řetězu. Prostora získaná vypadnutím jis tě se živou silou přírody vyplní - ale staré, co těšilo oko i srdce, už se nevrátí. A nevíme, jaká bude ta výplň. Nevíme, zda nepostaví se nový článek napříč snahám lidským, zda dosáhne jakosti a působivosti předešlého. V nitru každého člo věka dřímá touha po krásném, přijde jen na to, jak silná kůra den­ ních starostí materielních ji kryje a kolik a jak mocných popudů estetických pomáhá ji roztavovari zevně. Vliv krásné, bohaté a lid­ skou hrabivostí ještě nezničené přírody jest nejmocnějším takovým katalysátorem. A pří­ kras ou nenahraditelnou, součástkou přemoc­ něpůsobící jak na prostou mysl nevzdělance, tak na unavený, bohatstvím představ přepě­ chovaný mozek vzdělance jest ptactvo. Má ptactvo tolik p rostředků vzbuzovati libé poci­ ty. Krása linií formy, poutavá dokonalost volného pobytu, hra barevného šatu a přede­ vším ničím nenahraditelná a ničím nedosaži­ telná produkce zvuková jsou jeho jedinečný­ mi vlastnostmi. Jeho život a způsoby namno­ ze tak jasně a dosažitelně před pozorovate­ lem ležící vedou k přemýšlení a srovnávání a mohou se státi jak příjemnou a snadnou pomůckou k zušlechtění mysli mládeže, tak i osvěžující lázní duševní zestárlého organis­ mu lidského. A proto bojujeme za zachování a rozmnožení těch zbytků, které nám intensivní kultura po­ vrchu zemského ještě zůstavila, proto s tako­ vou houževnatostí stavíme se i tam mezi její obhájce, kde i osobní prospěch" nedotknutel­ ného" člove'Ka je třeba zasažen. " Při pravil

Karel Hudec

Postřehy Stěpánka Sekaninová Jaroje úteK z Ráje do ráje Stromy zastydí se nad svou nahotou a lidé se začínají svlékat Podzim je jaro obráceně Ve zlatě stromy máčejí si prsty a nahatí...

ZAPOMENUTÉ TEXTY

33

Naše povídka

Kbelz'k s popelem Jarmila

Bednaň1wvá

Ten obrázek byl vytrvale stejný. Je­ nom pozadí navrhoval čas pokaždé ji­ né. Za černý tyčkový plot malé za­ hrádky naaranžoval někdy meKkou hlínu navlhlo u předjařím, jindy kou­ řový odstín rozkvetlých šeříkových ke­ řů, a zase střapatá květenství chry­ zantém. Skoro týden co týden okolo toho plotu tlačil dědeček malou kárku s popelem. Šel tak, jako by každým krokem důkladně ohmatával zemi ­ všechny ty známé kamínky, škvíry a tr­ sy trávy, co vyrůstaly mezi dlaždicemi chodníku - a byl spokojený, že je to pořád tentýž svět. Jeho pole se poznalo zdaleka. Nikde netlelo rozházeno tolik zpopelněného uhlí a dřeva. Ostatně - málokdo už si dnes mohl dovolit vyvážet na pole po­ pel. Lidé si doma zařídili plynové to­ pení a odpadla jim řada zbytečných starostí. V té ulici ho dávno všichni znali. U plotu vždycky stál. A aby zakryl, že tu vlastně odpočívá, pozorovala, jak vyvádějí kosi. " Chudák, " říkali známí a nechápavě při tom vrtěli hlavami. " Proč ho to proboha nechají dělat?" Ale časem se smířili, protože dědeček s dosluhující kárkou patřil k ulici stej­ ně jako dvojice starých lip, jejichž li­ páčí rostlo moc vysoko na to, aby je vůbec neKdo chodil trhat, jako společ­ nost neKolika nezávislých potulných psíků, jejichž svobodný život bez daně a bez známky už nikoho nerozčiloval. Jeho šouravá chůze tady náležela k pokojným symbolům stálosti. Jednou se nějak špatně opřelo hůl ­ nebo z ní ztratil koncovou gumu, a možná se mu zatočila hlava - sám nevěděl. Ale dlouho se nad ním tyčila šedivá výška odprýskané zdi, než ho tam objevili a pomohli mu vstát. Na tomto doměještě pamatoval nápi­ sy, které do světa něco vykřikovaly, něco o něm a o babičce. Teď jsou ta 34

překryta

kdoví už kolikátým omítky. Omítky plné map a děr. A přesto je to místo, kde by stačilo trošičku zaškrábat, zaťukat kladivem, aby se z nánosů vylouplo mládí... Neudělá to. Člověk má své povinnosti. Jiné tehdy a jiné zase ny­ ní. Sousedé doufali, že víc už dědečka s popelem nepošlou, ale za pár dní vezl svůj vozíček znova, sehnutá zná­ má figurka, a mířil přes silnici na po­ le. Jeho kroky teď jako by už přirůsta­ ly k zemi. Usmíval se a škádlil malé děti. Ta cesta byla vždy o něco delší a s neKým bylo třeba prohodit veselé slovo. A tak se stalo, že jedenkrát, když zrov­ na volal na kluky, kteří stříleli po vrabcích, že se jim ten pták asi do broku nestrefí, zachytilo ho kousíček od vjezdu na pole osobní auto. Zůstal tam ležet na asfaltu, udivený, se zkr­ vaveným obličejem. Naštěstí však to bylo jen několik odře­ nin a nehluboká tržná rána na hlavě. Nebýt už starý, ani by ho nemuseli pravděpodobně sešívat. Řidič červené škodovky, táta početné rodiny, nemohl toho bolestného nijak moc zaplatit, to mu soud uznal. Děda dostal pětistov­ ku a uschoval ji do hrníčku v kreden­ ci, než za ni půjde koupit, co si přál. Ulice čekala, v čem novém vyjde na jaře na malou procházku. V zimě ho totiž lidé skoro neviděli, léčil si na or­ topedii bolavé klouby. Se slunícKem, které se na obloze spíš jen tak frajersky čepýřilo, aniž by svedlo už citelně hřát, se opět ukázal. Vyšlapoval si statečně a tlačil před se­ bou úplně novou káru s pyšnými, tvr­ dě nacupovanými koly, na které vezl kbelík plný popela. Na stinné straně ulice se ještě dobělá­ val sníh a na silnici nakreslila děcka první obdélníčky pro "nebe - peklo ­ ráj". Zas postál u plotu. Když začal foukat vítr, zvedlo se z jeho káry tro­ chu popela - šedivých předjarních motýlů. Obletovali ho a on tam stál, slova

prostěradlem

prorocky rozkročen, jako by četl Z tvá­ ře tomu slunci, co bylo ještě pořád nízko nad obzorem, slib příštích jab­ lek, ředkviček a jeteliny. V té chvíli by mu nikdo nebyl hádal pětasedmdesát. Vykročil, aby vítr nekradl poli výživu. Pšenice hnaLa do klásků a na dědově pozemku nebyLa zrovna výstavní. Špatný rok, povídal si. Anebo je to tím, že jsem víc než tři měsíce tento­ krát nevozil popeL? Večer mu babička vynadaLa, že bere tolik časopisů. Úrodu, Náš chov, Cho­ vatele a bůh ví, co ještě všecko. "Kdo to má pořád platit?" zlobila se. "A v čem bych před spaním listoval?" zeptaL se děda pokojně a opatrně se­ šeL doLů ze schůdků, aby zastrčil závo­ ru na ohrádce se dvěma přestárlými kačenami, na jejichž mase si už nikdo nepochutná. "Kdepak, ty kachny nezabiju, ty ještě nesou, " odporoval dceři. (Oni mu ta­ ky zlomyslní sousedi zavřeLi slípky, které jim hrabaly v zahradě - za chvíli aby zrní sypal vrabcům. Ve světnici, v rámu pLeteném ze sLámy, žloutla svatebnífotografie. Naproti na zdi visela Špálova kytice s kalendá­ řem a nad postelí velký obraz Mado­ ny, která se usmívala, ač měla srdce probodeno miniaturním zlatým me­ čem. Všechno to bylo stáLe, stále stej­ né. I ty buclaté hrníčky, ba i odrbaná bílá čela postelí, která se nemohli od­ hodlat vyměnit. Tak se dva staří lidé zkoušeli bránit času. Jejich den míval ustálené zvyky. Ráno se pohádali nad čerstvými novinami ­ třebas o to, zda sedmnáctiletý znásil­ nil osmdesátiletou, nebo to bylo nao­ pak. V poLedne vedli spor o pivo - ně­ kdy docela zbytečně, neboť piva se obyčejně nakoupilo dost. A taky stači­ lo jen nasadit si brýle, aby zjistili, jak to vlastně doopravdy byLo s tím násil­ níkem. Přesto se o tom radši s vášní přeli. Nevěděli,

že se kolem nich děje něco opravdu důležitého. Jejich dcera se radila s manželem: " Určitě, zaručeně

NAŠE POVíDKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U~rri1J:ill)fi
, .~

to tak bude lepší. Vždyť ani my dva br­ zo nebudem nejmladší, a kdo by jim pak třeba nosil uhlí, sekal dřevo a vy­ bíral popel - víc a víc budou potřebo­ vat teplou vodu a pohodlí. " V tom domku bydlí přes čtyřicet let... " "Aspoň si konečně odpočinou. A lidi přestanou kritizovat, že děda musí po­ řád dělat na poli. Pole se prodá a bu­ dem mít na koberce. " Je rozhodnuto. Babička si ještě živě vybavuje, jak kdysi dávno vzala Z vkladní knížky šest tisíc a šla. Kupo­ vat vLastní pole. Zapomněla, kolik to bylo vydrhnutých podLah, vypraných spodků a košil. ByLo jí tak lehce, jako by odjakživa bývala baletkou, ne uklí­ zela po domech a prala cizí prádlo. Teď si jí budou vážit, budou s ní ucti­ vě jednat, protože má dost peněz a jde si kupovat pole. Dodneška na to ob­ čas myslívá před spaním. Měla na sobě vyšívaný fěrtůšek a če­ pec s krajkami, jako by byl velký svá­ tek. Děda - v té době statný, zdravý chlap - vedle ní v černém a upnutém obleku. "Jenom se, Anežko, podepiš první. Bez tebe bychom na to pole ne­ našetřili. .. " Babička se z polosna usmála a než usnuLa docela, promítla se jí ještě vážná tvář notáře s brýlemi, který jim nový pozemek s veškerou pečlivostí zaknihoval. Ráno k nim přišla dcera nesvá a ner­ vózní. I ten kohout, kterému z vlajko­ slávy ocasu zbývaly už jen řídké, vy­ pelichané cáry, jako by za sebou táhl zostuzený a rozedraný válečný prapor, zůstaL stát a díval se na ni podezíravě po očku. "Ano, " tvrdila, "do měsíce se může­ me nastěhovat. Bude tam koupelna, záchod a ústřední topení - dovedete si to představit? Žádná latrína na dvor­ ku, pěkně v papučích půjdete. "Já jsem i na dvůr stejně chodiL v pa­ pučích, " zabručel děda, aniž zvedl oči od hrnku kávy, co mu zatím vystydLa. "Taky co pole? Do toho paneláku ne­ budu vozit řepu a věšet tam kukuřici, " H

H

~,(!9n~DUIDrZl

povídal pak a ze lžičky, kterou zvolna nesl k ústům, si bryndaL kávu na kal­ hoty. "Dědo, podívej se, co děláš! Vždyť ty už ani na ty ruce pořádně nemůžeš, nadřel ses dost. Lidé nás stejně kvůli tomu poli jen pomlouvají... " Kohout zalezl před poledním vedrem a dvě kačeny nořily své žluté zobáky do hrnce s čerstvou vodou, když se oba ti staří lidé vzdali. Za tři týdny dědeček vezl svou posLední kárku a sousedé si říkali: Tak teď už bude mít klid. Z okna druhého poschodí se potom díval na syrovou hlínu, tak studenou, že pouhý pohLed zebe. Tabulky v ok­ nech se stříbřily jako ostří nože. Dě­ deček odpočíval. Odpočíval a scházel, křivil se jako větve věkovitého dubu. Babička nedůvěřivě hLeděLa na bílé kachlíčky v koupeLně a připadalo jí, že přece nemůže vLézt nahá do takové sibérie, že je tam jako v lednici, a umývala se stejně zas v příjemně žlutém lavóru s vodou ohřátou na sporáku. Pivo se dávaLo do spíže, pryč byLo zá­ tiší onoho kouta mezi stolem a kre­ dencí, kam se stačilo po obědě shýb-' no ut a pokud možná co nejmrštněji, aby směl vypuknout ten oblíbený spor. Noviny pošťák nechával ve schránce dole u vchodu, takže je nemohli hned ráno pročíst, a když se dcera odpoled­ ne vrátila Z práce, neměli najednou, co by jí nabídli výměnou za její novi­ ny Z města. Poslouchali, co se v tom světě ustavičně děje, aLe sami taky rá­ di někoho omráčili. Panečku, takový osmdesátiLetý, když znásilní sedmnác­ tiletou, to už je senzace, to už je věc na posazení. Pod okny jezdily stavební stroje a upravovaly okolní plochu. Děda na­ sLouchaL jejich skřípání a vzdychal. Seděl tak celé odpoledne bez hnutí. " Co je ti?" ptala se babička. "A proč jsi nejedl oběd? Ta polévka je dobrá, je kuřecí." "Když nám už zbývá jenom na ten ko­

Kresba la/la Steklíka

pec. Čekáme na to, sedíme, už s náma ani ty brambory nerostou - co myslíš, letos bude zas hodně mandelinky, viď? " Babička neřekLa nic. Děda se sklonil nad Úrodu a listoval stránkami časo­ pisu rychle a roztržitě, jako by si při tom říkal: To už je pryč, jenom obráz­ ky z vybledlého alba ... Brambory ro­ hlíčky, brambory růženky - copak ti mladí opravdu mohou být bez našeho pole? Zhubl a seschl za ten čas, co odpočí­ val. Už byl jak čertík ze sušených švestek. Zas oba s bábou vysedávali jen v kuchyni a dřímali a byli špatní, ačkoli tvrdili, že kromě kloubů a těch křížů je vlastně nic nebolí. Příští rok potom zasili nějací lidé ko­ lem paneláku trávu a ona dobře vze­ šla, hustá a šťavnatá. Dědeček (to už se mu třásly ruce i no­ hy a sotva držel hůl) sešel ze schodů za druhého patra a posadil se nad tím dovádivým zeleným přílivem chvíli na lavičku.

" To se vám tu bude sedět, co, dědo?" povídali mu. "Žádné slepice, žádné pole, pěkně se budete vyhřívat na slu­ níčku. " Dědeček kýval hlavou a vypadal v té chvíli jako spokojený bůžek. Bůžek ze zralého, znělého dřeva, jen trochu po­ ničeného věky a počasím. Na druhý den vstal časně. Minul la­ vičku, pomalu, opatrně se složil do dřepu, do předklonu a jeho motyčka zakopla do hlíny. Než vložil do země cibulku tulipánu, usmál se. Na zemi, která příští rok ponese jeho jaro i bez ohledu na čas, jenž mu zbývá.

NAŠE POVíDKA

35

Galerie přírodní

Jiří

prózy

Mahen (1882-1939)

z Rybářské knížky; hy Hercegovina.

třetí

úryvek je převzat z kni­

Otevřeme-li slavný román Vladislava Vančury Úžiny Mar kéta Lazarová (193 1), na jeho začátku na­ Nemohu si pomoci, ale kdybych musel na sebe jdeme osobité věnování Jiřímu Mahenovi. Autor něco udat, udal bych, že přesLUpuji každý rok Ilustrace Josefa Lady k Ma/zenově pohádkové v něm svému příbuznému adresuje mj. tato slo­ v dubnII rybářský zákon nejméně třikrát tím, že knize Co mi liška vyprávěla. chodím hned od počátku dubna na štiky, ačkoliv va: "Slýchával jsem, že jsi strávil celé noci u řek chytaj e ryby, ale nešlo ti o úlovek, rybář i jmen. zákon p řikazuje jich šetřit do prvního května. jež večer pod sluncem z dálky jsou jasnou mod­ Stával prý jsi málem po pás ve vodě, a když ně­ Doba, kdy se štika začíná třít, nekryje se zrovna rou plochou nad obzorem. Napravo a nalevo, jaká vodní havěť ti zacukala vlascem a když jsi dobře s obdobím hájení (ačkoliv u jiných ryb přede mnou i za mnou louky, louky a louky. Po klyje se to celkem dosti správně). Štika jenom viděl nachylovati se poplavek, býval jsi vzrušen těch zelených pouštích stojí zadumaní starci, jako při útoku. Tety mluvily o holém nerozumu. . velice zřídka tře se až do května. Tření bývá věkov ité vrby a topoly, sem tam hruška nebo obyčejně za březen a únor hotovo a v dubnu už A právem, neboť v echno to, co patří do kuchy­ dub. Někteří z nich vztáhli ruce k nebi, jako by ně, jsi vrhal zpátky do proudu , směje se j ako by mělo být volno štiky lovit. chte'?i žalovat, ale vzpomněli si na velikou mi­ ten, jehož vousy jsou poma­ Po tření berou zname­ lost boží, jež nechává žít každého a odměňuje zány medem ..." nitě a dal by se tedy nám bez zásluh, jak se jedině po spravedlnosti Uvedený citát je osobitým nějakou rozumnou sluší a patří, nechali ty ruce proti nebi, sklonili a energickou rybaři­ svědectvím o Mah eno vě hLavu, zemFeli, uschli - a hle, dravý pták usedá proslulé zá libě, která se nou v tůních jejich na uschlé pravici a otírá si zobák o ni ... sta v přiměřeně zredu­ odrazila i v jeho literární A mně se zdá, že kdybych tu zůstal přes noc, že tvorbě, a zčásti doku­ kovat, aby to nedopa­ by sám b!lh chodil kolem mne. Takje tu všechno dalo, jak to dopadá mentuje též Mahenův schystáno nQ jeho příchod a tak tu všechno j ih­ celkový vztah k příro­ obyčejně teď. Ttlně se ne, tvrdne, kamení a samo se drtí pod tíhou vě{­ dě. Tento vztah se buďto co nejpřísn ěji nosti. ovšem utvářel postup­ uzavrou a pak celá řada ně a měl svůj vývoj. štik, které se tam nahrnou Blata po jarních vodách a pře­ Jiří Mahen - vlastním Ej, pohádko moře, jak jsi i tady na Blatech živa! cpou jezero, bídně zahyne jménem Antonín Van­ Jak mi bývalo líto úhoříků, které si lidé na dal­ čura - pocházel z Čá­ (kluc i vyhazují mrtvé štiky matské s traně dávali do studánek a do studní, slavi, kde také studo­ na okraj tůní, kde je vrány aby jim {jstili vodu na pití - ale je to nějak jed­ sežerou), nebo se pustí klid­ val na gymnáziu. Po no. dopluje-li takový pozdější rybí car na spo­ maturitě absolvoval ně do tůní v čas tření okalí ldné hnízdiště, či nedopluje. Starých mládenců pražskou filozofickou s drátěnými smyc'Kami a ti a panen je i mezi lidmi pořádné procento ... vychytají prostě zpitomělé fakultu a v letech Ptáci z Blat jsou také taková nějaká pohádka štiky úplně, takže na léto zbu­ 1907-10 uči l na střed­ pro sebe. Aby bylo vidět úžasnost jejich poau, ních školách v Hodoní­ de ve vodách pár kilových je nutno uvést aspoň ty hlavní, kteří tu bytují na ně a Přerově. A právě a půlkilo vých kousků - jak se jaře, na podzim, přes celý rok, v hejnech i jed­ potom může v takových vo­ tehdy ho navždy okouzli­ notlivě. A dách rozumně hospodařit la moravská a slovenská Přezimuje tu například dle zpráv ornitologů příroda. Po svém příchodu O A a rozumně chytat? Mlu­ v ohromných hejnech plno všelijakých strnadů. do Brna v roce 1910 byl činO vil jsem s okařem, který Z konipasů možno vidět bílého, žlutého, šedohla­ se mi chlubil, že za jedi­ ný jako n?v i nář,. dramaturg" vého i černohlavého. Vedle nich přeletují tu, ~ kmhovmk, přičemž vyvljel . Jiří Mahetl. Kreslil František Bidlo ný týden chytil krátce tu bytují a zase se ztrácejí a nepravidelně I m~ohostrannou orgamzá~orsko u a hte­ v jezírku, kde mám navracejí jikavci, chocholou.fi, lindu.fky, modřin­ r~m aktlVltu. Současně - Jak se Iz~ do- .v. právo rybařit, na 42 štik - a já mám snad sedět ky, ťuhýci, lejsci. rákosníci, sedmihlásci, kvíčaly, či st též v kmze Karly Mahenové Zlvot s Jmm doma a čekat do J. k větna až bude jezírko vylo­ drozdi, střízlíci a plno jiných ptáků, které tu veno? ' M ahenem (1978) - často rybaři l a v meziváleč­ všechny příroda-matka živí, fatí a ovfem i vraž­ Znám celou řadu rybářů, kteří stejně jako já vě­ ných letech p~blikoval i ichtyolo,gické příspě~­ dí. O to starají se jestřábi. krahujci, káňata, so­ ky v odb?rnych časopisech (přIrod,a, Sbor,mk domě přestupují zákon, neboť není-li trestán koli, ostříži, po.ftolky, be'?ohlavý i hnědý sup Klubu.. přIrodov~deckého, Ryb~sky věstmk); Okal' . který na smyc'Ku dostane jenom .ftiku, kte­ a několik druhů orlů, v noci zase všelijaké sovy. rá se tre, jak bych mohl být trestán já, který ne­ pozděj i se za?J~řIl na e~tomologll. • V porostlinách a skalních zářezech kolem jezer chytím v dubnu na rybku pravidelně jiné štiky Jeho hterárm dIlo ~vořI bezmála šede~át svazku toulá se ov.fem je.ftě množství jiných ptáků jako (jde o báSnické s?lrky, dram,ata, povldky a ro­ než tu, která se už netFe? Štika, kteráje ve tření, havranů, krkavců, kavek a vran (oh vy. zloději obyčejně nezabere to ví každý rybář. mány, ~Ie I o knIžky esejistIcké ražby). Světu přírody jsou věnovány některé prózy z knihy , vajec!), strak, sojek, fpac'Ků a žluv. Hnízdí tu šoupálek, pěnice, černohlávci, kosi, slavíci, Díže (1911), pohádkové příbě hy (Její Rudá a zelená zvonci, stehlíci a konopky, zatfmco nad vodami pohádky, 1914) a zejména žánrově rozmanitá Konečně! Pravá ,ybařina začíná! Trvalo to hez­ prohánějí se celé roje vla.ftovek, jiři{ek, břehulí Rybářská knížka (1921). Mahen měl niterný ky dlouho, ale kone{ně j sem cele svůj a mohu jít a rorýsů - a to všechno ještě není ničím proti za Iybami, kam chci! Moje dosavadní toulání vztah i k přírodě Jugoslávie, v níž pobýval v le­ vlastnímu vodnímu ptactvu, které má tu svou ti­ tech 1922-33; svědčí o tom "epická báseň" Sci­ podél potoků a řek, moje májové noci i delfíni rocco (1923) a soubor "poznámek, vzpomínek s Afroditou připadají mi pouhou epizodou a já síciletou domovinu ... a pohádek" nazvaný Hercegovina (1924), jakož Dal by se vůbec nějak zachytit život této ohrom­ jsem uprostřed života! Pane bože, děkuji ti za né pta{í kolonie? Srdce moderního člověka by ten dar!

i sbírka Rozloučení s jihem (1934). Za zmínku stojí rovněž soubor Toulky a vzpomínky KoLem dokola obtáčí mne věnec dalekých lesů se tu pokochaLo každou malic'Kostí, ale je to vy­ (1931) a sbírka Požár Tater (1934), básnická a hájů. Kamkoliv pohlédnu napravo i nalevo, loučeno. Blatajsou v tomhle směru opravdu bez oslava krás tatranské přírody . všude je zeleno. zeLeno, zeleno. Na východ (jedi­ mezí. Připravil: Jiří Poláček Z následující trojice ukázek první dvě pocházejí ně na tu stranu) vynoFil se pruh modravých hor,

36

GALERIE PŘíRODNí PROZy _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([911'\lDUnfm~

Myslivcovy dojmy a úvahy Karel Tuháček (1936 - 1997), absolvent lesnické školy v Písku a poté lesník v Orlických horách a na Příbramsku, se vydání své knižní prvotiny Zpověď lesníkova nedožil (nakladatelství Vida!, Opatovice 1997,45 str., ilustrace Eva Janoušková). V doslovu se zpovídá, že na jaře 1994 onemo cn ěl akutní leukémií, ale nevzdal se a připravil k vydání soubor sedmnácti črt a úvah o přírodě. Po řad u let vedl dětské kolektivy ochránců přírody - i ve své knize oslovuje předevšjm mládež, ale přechází v závěrečném oddílu i k odbornému poučení. Objevuje krásu mateřídouškové strán ě, lesnatých kopců, studánek, jeskyně, v níž přečkávají zimu netopýři, hustě zarostlé jalovcové stráně , ale dává slovo i šedesátiletému stromu, habru, svému vrs­ tevníkovi, který "pohádkově" vzpomíná na své zá­ žitky. Po prvním oddílu, nazvaném Hledání nej­ krásněj.fího místa, následuje Poznání, skepticky hodnotící zásahy lidstva do p říro dy (např. využívá­ ní DDT k hubení mandelinky bramborové, šoféři úmyslně najíždějící na s těh ující se ropuchy, pod­ statný úbytek včel, čmeláků, zajíc ů , atd.). "Musí­ me se naučit přírodě rozumět, abycho/ll i za pade­

sát let mohli v lese nasbírat maliny, bonivky, nebo si dát k slavnostnímu obědu srnčí kýtu s pravými hříbky. " (s. 27) Závěrečný oddíl Život na vlásku je odborně nároč­ nější. Představuje různá nebezpečí ohrožující lesy ­ vichřici, kůrovce, václavky ničící smrky, střečky ohrožující srny, ale především sobeckého a bezo­ hledného člověka. Proto chce Tuháček svou útlou knihou především zaútočit na city člověka. Sám miloval les od dětství, prožíval v něm šťastné chví­ le: "Mám pocit, že tato radost mě provádí od mých

let... Každou chvilku jsem prožíval v pr;­ roditi i sám a nejvíc děkuji své babičce, kte­ rá mě naučila pOZ/lávat hloubku pr;rody a lesa, "

dětských

rodě s

(s. 3) Sám pak, už jako lesník, seznamoval s tajem­

stvím přírody stovky dětí. A svou knihou chce ten­

to počet ještě rozšířit.

Tuháčkova krásně vypravená kniha, v pevné vazbě

a s jemnými kresbami, budí lítost, že těžká nemoc

nedovolila autorovi napsat podrobné paměti, které

plánoval.

Stěpán

Vlašín

do stráně vyhLoubená štola. A přes tromy s prosvítajícím sLuncem jsem uviděL stol/pat maLý obLáček páry. Ten pohLed byL p /~enád­ hem.v. NapadLo mě zajít dovnitř, třeba se jen na chvilku ohřát. A skutečně. Již po několika krocích jsem ucítil tepLo jeskyně - štoly, která žila sv.ým vlastním /ytmem, v zimě tepLá, v Lé­ t ě studená. V tu chvíli jsem si uvědomil, že přicházím z prudkého světla do tmy, do neznáma. ŠátraL jsem rukama po stěnách a zašeL tak daleko, že jsem bloudil v úpLné tmě. Jen když jsem se obrátil, uviděL jsem za sebou světlo II skulinu vstupního otvoru. A najednou jsem si uvědo­ miL, že si mohu, kdykoLiv mě napadne, zopa­ kovat přicházející ráno. Vyšel jsem ven a obrázek, který se mi ukázaL v zasněžené stráni, byl ještě kouzelnější, než když jsem vstupoval dovnitř. Proto jsem si řekl, že si nemohu nechat takovou krásu jen pro sebe a pozvaL jsem několik dětí z kroužku MLadých ochránců přírody, aby se zúčastnily další v.ýpravy. Vyzbrojili jsme se baterkami a chtěli pro­ zkoumat vnitřek štoly. Tehdy poprvéjsmezji­ stili, kolik je uvnitř života. Při vstupu visely malé Ledové krápníčky, aLe jak jsme pOStl/po­ vali dále, stěny byly pLné komárů a nejrůz­ nějšího hmyzu, a hlavně, byli tam přezimující netopýh Našli si místo asi uprostřed, kde ne­ byla ani moc veLká zima ani moc veLké teplo. Víle vůbec, jak takový netopýr pi"'ezimuje? Najde si malou skulinku ve skále, pověsí se hlavou dolt4, ovlivní svůj organismus natolik, aby srdce pracovalo co nejméně a takto bez potravy přečká celou zimu. Kdyžjsem tohLe všechno dětem vysvětLil, pro­ hlásila jedna dívka: "Brrr! Tijsou tak oškli­ ví, ažjsou krásní. " Já jsem Ila nich nic oškli­ vého neviděl. Mají smetanově žLutá bříška, složená blanitá křídla a drápky, kterými se drží stropu. Od té chvíle jsme chodili každou první středu v měsíci LÍnoru na známá místa netopý/y po­ čítat.

Jeskyně

Karel

Kůrovec

Thháček

Jedny z nejhezčích chviL v přírodě pi"'icházejí brzy ráno, když se krajina rozsvěcuje, nebo večer, když zhasíná. V Létě, když stoupá ranní opar z Lesů, či v zimě, kdy mrzne a na stro­ mech se objevuje jiskNcí jinovatka. A tak skutečně nevím, kterou dobu bych měL zvolit za tu nejkrásnější. Ale jedna zimní pNhoda mi utkvěLa hLuboko v paměti. ByLo asi tak deset stupňů pod nu­ Lou, když jsem procházeL koLem místa, kde je

~lI9rr(!Dil1lfl<e~

Představte si, že se ve smrkovém lese blízko paseky objevil jeden strom, kte/ý má o něco světlejší, nebo chcete-li, žlutější jehličí než stromy ostatní. PHčin může být víc: sl/ch o, "spála horní" od sLuníčka nebo nějaká hou­ bovitá choroba. Ještě v témže roce v zimě zji­ stíme, že strom shodil jehličí a jeho kůra je ozobaná. To jak se zde živili brhlíci a datLo­ vé. Co by se asi stalo, kdyby jich nebylo!? Strom by si zachoval ještě trochu vody a jeh­ ličí by neopadalo. A Lesn ík by ani netušil, že v jeho Lese řádí ktirovec. Je také veliké štěstí,

že nedaLeko je poražen "Lapák" - kontrolní strom pro určení stavil kůrovce. Co myslíte, je takový strom důležitý? Je! Koncem dubna se například zjistí, že na vyHznutém kontroL­ ním čtverečku k/iry jsou tři závrty kůrovce a že brouci už mají vykousanou snubní ko­ můrku. Potom jenom stačí toto místo pohlí­ dat a včas zlikvidovat. Co když ale v lese Lapák není? Co se děje po­ tom? Zkusme trochu matematiky: Bude-Li na­ padený strom asi dvacet metrů vysok)í se stFedním průměrem okolo dvaceti centimetni, bude mít jeho kůra pLochu koLem jednoho ti­ síce dvou set padesáti šesti decimetni čtve­ rečních. Na jeden detimetr tři samičky ků­ rovce nakladou asi tři sta vajíček. V tom oka­ mžiku je na ceLém stromě asi sto dvacet pět až dvě stě dvacet pět tisíc larev. Nověvyroje­ ní kůrovci jsou schopni přivést na svět ještě jedno a půl až dvě další pokolení. V každém . pokolení je zhruba poLovina samiček a polo­ vina samečků, někdy múže být samiček více než samečků. Tak. Zkuste počíta t dál. Ano, kůrovci mají i velké ztráty, neboť se rOZlllnožují v době hnízdění ptactva, které usilovně shání potra­ vu, ale i boj kůrovce o přežití je urputný. KLi­ rovec napadá okoLní zdravé stromy. I když zpočátku jsou jeho závrty zality smoLoll, na­ děje, že i zdravý strom se podaH osadit, je veLiká. A tak i život odolného stromu visí na vlásku. A když nezasáhne člověk, kůrovcová kalamita dokáže zahubit m/who stromů. Proč? Protože v našich podmínkách liŽ nee­ xistuje pNrodní rovnováha. Stejně špatně může dopadnolll i borovice, která byLa oslabena cizopasným jmelÍ/II. Ta­ ková borovice živoN někoLik let a když ji na­ padne třeba tesařík borový, je to její konec. V lese se setkáváme s bojem o pFežití Ila kaž­ dém kroku. Ani živočišné Nše to nemají leh­ ké. DateL černý, který tak n eúnavně označuje stromy napadené kůrovcem a tesaříky, přišel o svúj dOl/pný strom - vyhnilou olši, ve které po mnoho Let hnízdil. Nevím, kde přeb.ývá teď, ale slyším ho už jen málokdy. Podobně jsou na tom strakapoudi. Mají málo hnízd­ Tlích dutin. A mají-li i relativně málo potravy, nic je nellutí k tomu, aby se přemnoŽovali. A má to ještě jeden háček. Tito ptáci bývají poměrně snadnou kořistí jestřába, kte/ý mů­ že za zimu zlikvidovat všechny slabší a i mnohé mLadé a nezkušené jedince. Když jsem začaL v lese sLoužit, hnízdila zde rodina dudků. Vždy jsem se těšil, až na jaře vyvedou mladé. SedávaLi na staré nízké hmš­ ce poblíž Bukovce. V jednom roce, asi před deseti lety, vyvedli pět mlad.ých. Ale ouha. Objevil se jejich p/~irozený nepříteL jestřáb a všech pět dudíčků roztrhal. Od té doby jsem žádného dudka neviděl. Kde začíná a kde končí tragédie života na vlásku? Někdy začíná přírodním vlivem a čLověk přijde na řadu až pak, někdy je tOIllU naopak. Někdy hrají hlavní roli v tragickém příběhu pOl/ze lidé. Na Sicílii dokážou odchy­ tit až poLovinu Z proLétajících stěhovav)ích ptáků. Kdo jim pak i"'ekne, že na větrov se ne­ vrátili dudci nebo vLaštovky? Jestlipak znají pyramidu potravního i"'etězce, kde na začátku byl kůrovec a na konci člověk - predátor?

GALERIE PŘÍRODNÍ PROZY

37

Zajímavosti z přírody

Mokřady Hradišťského příkopu

VI.

Ramena Na letišti a Svezené Neprůtočné rameno Na letišti se nalézá 1,5 km jihozápadně od železniční stanice Otro­ kovice v nadmořské výšce 181 m na levém břehu řeky Moravy. Výměra ramene je 3,32 ha a od roku 1956 je chráněno jako zvláště chráněné maloploŠné území, v současné době v kategorii přírodní památka. Důvodem ochrany byl zejména bohatý výskyt kotvice plovoucí (Trapa natans), která zde však již od roku 1982 nebyla nalezena a pravděpo­ dobně vyhynula. Rameno je pozůstatkem původního říčního meandru, který byl oddělen při regulaci řeky Moravy. Vodní květena je v současné době velmi potlačena jednak znečištěním vody, jednak rybářským obhospodařováním. Kro­ mě kotvi ce plovoucí již z ramene vymizel i stulík žlutý (Nuphar lutea) a další druhy jsou na zřetelném ústupu, jako např. závitka rnnohokořenná (Spirodela polyrhysa), vo­ ďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae), la­ kušník vodní (Batrachium aquatile) nebo rdest kadeřavý (Potamogeton crispus). Ve společenstvu pobřežních vod a mělčin se vyskytuje rákos obecný (Phragmites austra­ lis), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) , kosatec žlutý (Iris pseudacorus) , žabník vod­ ní (Alisma plantago-aquatica), šťovík koňský (Rumex hydrolapathum), šípatka vodní (Sa­ gittaria sagittifolia), chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea), zevar vzpřímený (Sparganium erectum), zblochan vodní (Gly­ ceria maxima) a další druhy rostlin. Z živočichů zde bylo při inventarizačním průzkumu v roce 1994 zjištěno 51 druhů vodních brouků, z vzácnějších zástupců např. teplomilný vodomil (Hydrochara flavipes), zástupcem severnějších oblastí je naopak zjištěný potápník (Hydatius modestus). Rameno je významným výskytištěm obojži­ velníků, z níchž byl prokázán výskyt čolka obecného (Triturus vulgaris), kuňky obecné (Bombina bombina), ropuchy obecné (Bulo bulo), ropuchy zelené (Bulo viridis) a skoka­ na zeleného (Rana klepton esculenta). Z pla­ zů byla nalezena užovka obojková (Natru natru). Z vodního ptactva se v době hnízdění vyskytují kachna divoká (Anas platyrhyn­ chos) a lyska černá (Fulica atra). Nedaleko předešlého ramene, avšak na pra­ vém břehu řeky Moravy a již v k.ú. Napajed­ la se nachází rameno Svezené (také Pod sve­ zeným), pojmenované zjevně podle stále se sesouvajícího svahu sousedícího ze západní strany .

38

Stromové patro na břehu ramene je tvořeno vrbou bílou (Salix alba), jilmem ladním (Ul­ mus minor), topoly černými i bílými (Popu­ lus nigra a alba), jasanem ztepilým (Fraxi­ nus excelsior), olší lepkavou i šedou (Alnus glutinosa a incana). V keřovém patře se vy­ skytuje bez černý (Sambucus nigra), líska obecná (Corylus avellana), svída krvavá (Comus sanguinea), kalina obecná (Vibur­ num opulus) aj. Vegetaci pobřežních bylin tvoří zblochan vodní (Glyceria maxima), kosatec žlutý (Iris

Pod svezeným, k. ú. Napajedlll. Foto Jaroslav Hrabec

pseudacorus), rukev obojživelná (Rorippa amphibia), halucha vodní (Oenanthe aquati­ ca), chrastice rákosovitá (Phalaroides arun­ dinacea) atd. Plovoucí vegetaci tvoří hojný výskyt stulíku žlutého (Nuphar lutea), lakuš­ ník vodní (Batrachium aquatile), růžkatec ponořený (Ceratophyllum demersum), rdest Na letišti, k. bec

Ú.

Otrokovice. Foto Jaroslllv Hra­

ZNúMAVOSTIZPŘffiODY _____________________________________ ~~9~~~

- hlavy a krku. Hlava je asi metr vysoká a její rozměry jsou 140 x 105 cm, krk je­ jak ostatně prozrazuje název útvaru - pro­ táhlejší a výrazně užší (s rozměry 60 x 50 cm). Tmel zpevňuje horninu jen v určitých vrste vních polohách, např. v partii krku zcela chybí, takže jde patrně o méně odolnou vrst­ vu, která snáze podléhá zvětrávacím vlivům. Krkatá bába je sice nejnápadnějším, ne však jediným zdejším výchozem permských sle­ penců . Na jižní straně téhož ostrohu údolního zákrutu vystupuje několik částečně kuželovi­ kadeřavý (Potamogeton crispus), rdesno

tých útvarů, z nichž některé můžeme považo­ obojživelné (POlygOIlIl/ll amphibium). V roce

Skal1lí útvar Krkatá bába v ústřední partii stej­ vat za nedokonale vyvinuté skalní pyramidy. 1950 je zde uváděna i kotvice plovoucí (Tra­

llOjme1l11é přírod1lí památky Nejvýraznější vystupuje asi 10 m nad úpatí pa Ilatans) , která se zde však nej méně 25 let

svahu, dole je široká 13 m a nahoře pouze nevyskytuje.

a obce Lubě ke křižovatce cest v hlubokém 1,5 m. Horní věžička (pfibližně v úrovni Z živočichů se hojně vyskytují obojživelníci,

údolním zářezu Ve žlebě mezi Újezdem "hlavy" Krkaté báby) představuje odolnější např. skokan zelený (Ran a kleploll esculen­

u Černé Hory, Hlubokými Dvory a zříceni­ polohu horniny, která bránila úplnému rozru­ ta), ropucha zelená (Bufo viridis) , ropucha

nou hradu Trmačov. šení podložních partií. Tyto skalní útvary po­ obecná (Bufo bufo) a rosnička zelená (Hyla

Jan Vítek někud zanikají v lesním porostu, což ostatně arborea).

platí i pro samotnou Krkatou bábu. Jaroslav Hrabec Údolím potoka Lubě (což je první větší pří­ Nejdokonaleji vyvinutá skal1lí pyramida tok Svratky pod Tišnovem) prochází červeně v permských slepencích v údol( Lubě. Obě fota značená cesta z Černé Hory, Žernovníka Jan Vítek Přírodní

památka Krkatá bába

Slyšíme-li o chráněných přírodních zajíma­ vostech na území okresu Blansko, pak se nám většinou asi vybaví krasové útvary v CHKO Moravský kras. Ostatní pozoruhod­ nosti neživé přírody už zdaleka nejsou tak známé. Patří k nim přírodní památka Krkatá bába, vyhlášená v dubnu 1997 s rozlohou 9,02 ha. Tvoří skalnatou část levého svahu údolí potoka Lubě, asi 1,5 km j i žně od stej­ nojmenné obce v severozápadní čás ti blanen­ ského okresu. Údolí je v těchto místech asi 50 m hluboké (v 350 - 400 m n.m.), v pro fi­ lu asymetrického tvaru a s ni vou 20 - 30 m širokou. Zahl ubuje se do permských sedi­ mentů Boskovické brázdy. Geomorfologicky náleží příslušná čás t údolí východnímu vý ­ běžku Českomoravské vrchoviny (s okrskem Žernovická hrásť) , odd ěl ujícímu severní a jižní č ást Boskovické brázdy. Permské se­ dimen ty j sou místy erozí a z větrá vacím i pro­ cesy obnaženy ve svahových výchozech. Pod obcí Lubě přev ažují jemnozrnné a středně zr­ nité usazeniny (j ílovce, pracho vce a pískov­ ce), vystu pující v drobných odkryvech mí rn ě ukl oněných lavi c v severní část i chráněnéh o území. Hlavním předmětem ochrany je však partie s útvarem Krkatá bába, vystupuj ícím na čel e ostrohu údolního zákrutu. Spolu s blízkým okolím jej tvoří j iž slepence až brekcie s valounky 1 - 10 cm (výj i mečně přes 30 cm) velkými. Útvar Krkatá bába vy­ stupuje asi 8 m nad úpatím levého svahu. Tvoří jej 2,7 m vysoká věži čk a v horní čá sti rozsáhlejšího výchozu, složená ze dvou částí

~~9n'\lOOIDB~

ZAJíMAVOSTI Z

PŘíRODY 39

my (a těmi jsou prakticky všechny lesy v na­ ší republice!) podmínkou základní. Toto po­ znání se promítlo do státní lesnícké politiky, do legislativy, a tím i do zásad lesnického hospodaření v naší zemi. I lesy v oblasti LZ Židlochovice jsou umělý­ Lesník je od slova les mi ekosystémy, založenými především s cí­ lem maximální dřevní produkce a jako loviš­ tě pro zvěř. Že jsou zároveň cenné z hlediska přírodovědného není náhodou. Dobří lesníci vždycky vycházeli z lokálních a stanovišt­ ních možností a jestliže zakládali a zakládají Lesní závod Zidlochovice vznikl v roce mladé lesní porosty až na 200 roků, pak vždy 1978 sloučením tří bývalých LZ - Zidlo­ museli a musí respektovat přírodní zákoni­ chovice, Břeclav a Moravský Krumlov. Od tosti, a to v nejširších souvislostech. Lesnic­ té doby patří s katastrální výměrou cca Kresba Jana StekUka ká legislativa ČR je natolik přísná, že napří­ 173000 ha mezi největší organizační jed­ klad nedovolí, aby se z lesa vytěžilo více než notky jak bývalých Státních lesů, tak i ny­ přiroste, nebo se najednou obnovila plocha rostliny a živočichové mohou být zase běž­

nějších Lesů Ceské republiky. Posláním větší než 1 ha. Ve vyspělém světě to nejsou nými obyvateli vod i navazujících biotopů.

lesního závodu Zidlochovlce je trvale udr­ až tak samozřejmé zásady! V USA nebo Základní revitalizační práce probíhají podél

žitelným způsobem hospodařit ve státních v Kanadě se může najednou vytěžit lesní plo­ řek Dyje, Moravy, Svratky, Jihlavy, ale i říč­

lesích na výměře cca 23 500 ha. Znamená cha o velikosti třeba 30 ha! ky Šatavy nedaleko Brna.

to hledání a řešení vyváženého vztahu me­ Jestliže ctíme dlouhodobě zásadu, že obno­ Jaký význam mají lesy v zemědělské krajině

zi klasickým produkčním lesním hospoda­ vujeme lesní porosty až v době jejich dospě­ a jaká společenstva rostlin i ži vočichů zde ži­

řením, intenzívním mysliveckým hospoda­ losti, což u borovice je cca 90 roků, u dubu jí sdělujeme prostřednictvím filmů, článků

řením a ochranou přírody v nejširších 160 .. 200 roků, ale u osiky třeba 30 roků, i rozhlasových relací. Naprosto neformálně

souvislostech krajiny jihovýchodní Mora­ přičemž dbáme, aby v daném lesním komple­ spolupracujeme s mnoha odborníky tak, aby­

vy. Pro podnik LCR funguje i jako refe­ xu bylo rovnoměrné zastoupení lesa různého chom do budoucna vytvořili optimalizované

renční jednotka pro porovnávání ekono­ stáří, ponecháváme určité množství mrtvých provozní a manipulační řády vodního režimu

mické náročnosti lesnických činností pro­ stromů a všechny stromy doupné, pak by ne­ v lužních lesích, pro vytvoření provozních

váděných ve vlastní režii nebo jinými pod­ měla být ohrožena druhová pestrost, která je směrnic hospodaření soustřeďujeme zásadní

nikatelskými subjekty. Naprostá většina v lesích našeho závodu ojedinělá z pohledů informace o klimatu, cenózách a výsledky

všech prací je proto prováděna pracovní­ botaniků, entomologů, ornitologů a dalších monitoringů odborníků z jiných profesí s cí­

ky v zaměstnaneckém pracovním poměru. odborníků. V posledních letech přecházíme lem zabezpečit v lesích základní rámec pro

na podrostní způsob hospodaření ve všech o hospodaření v lesích, chráněné krajinné ob­ typech lesů, včetně lesů lužních. Někde je zá­ zachování celého spektra života přírody .

Nezapomináme ani na základní úkol lesního

lasti Pálava a ochraně přírody jsem hovořila ležitost již z velké části vyřešená, například s ředitelem LZ 2idlochovice ing. Janem Vybí­ hospodáře, totiž produkci kvalitní dřevní su­

na Moravskokrumlovsku, kde již probíhá po­ ralem. roviny pro dřevozpracující sektor národního

stupné uvolňování přirozeně zmlazeného du­ hospodářství. Málokdo jistě zpochybní, že

bu zimního. Jinde se zakládají provozní po­ Pane řediteli, Vámi spravované lesy leží tuto ekologicky čistou a obnovitelnou surovi­

kusné plochy, což je nutné u studia proble­ v oblasti s nejvyšším celosvětovým stupněm nu nejen můžeme, ale dokonce máme povin­

matiky obnovy dubového lužního lesa ze se­ ochrany - zahrnují jak Biosférickou rezervaci nost rozumně využívat, abychom ušetřili ne­

mene pod porostem. Pálava, tak Lednicko-valtický areál, který je obnovitelné přírodní zdroje a omezili na

V lužních lesích navíc provádíme rozsáhlou součástí souboru světového kulturního a pří­ energii náročné umělé hmoty, z velké části

revitalizaci všech bývalých mokřadů s cílem rodního dědictví UNESCO. Jak se tato sku­ velmi špatně likvidovatelné jakožto odpad.

navrátit vodu a tudíž pestrá živočišná a rost­ tečnost projevuje ve Vašem hospodaření? Nezanedbatelným je jistě i fakt, že jen v pří­

linná společenstva všude tam, kde je to mož­ mé prvovýrobě poskytujeme zaměstnání pro

né. Výsledky průzkumů ukazují, že některé To, že naše lesy leží v jedné z nejzajímavěj­ 500 - 700 lidí. A zaměstnanost obyvatelstva

ších částí Ceské republiky a jsou přírodním je stále závažnější sociální problém nejen re­

fenoménem nadregionálního významu si pl­ gionálního charakteru. V této souvislosti

ně uvědomujeme a snažíme se naše hospoda­ i mysli vost patří k činnosti, která je s historií

ření provádět podle nejnovějších poznatků lesa spjata velice úzce. Pokud se provozuje

lesnického a přírodovědného výzkumu způsobem, který vychází z etiky, kulturních

a podle dlouhodobých zkušeností praktic­ tradic a nepoškozuje zásadním způsobem les­

kých lesníků. Naše práce musí respektovat ní ekosystém, má rovněž místo mezi aktivita­

i vývoj společenské poptávky, která se stále mi lesního závodu, které chceme zachovatja­

více zaměřuje na ostatní funkce lesů. ko kulturní dědictví našeho státu.

Profese lesníka ve střední Evropě existuje již více než 250 roků a vznikla z naléhavé potře­ Jaký je Váš názor na rozšíření CHKO Pála­ by velkých vla'stníků lesů v době, kdy lesy va? Zdá se Vám, že je legislativní zajištění

z krajiny mizely a nastávaly problémy, které ochrany lužních lesů v Dyjsko-moravské nivě

se objevují všude, kde dojde k devastaci kra­ dostatečné?

jiny. Jestliže ve středověku bylo průměrné Otázka rozšíření CHKO Pálava se diskutuje

stáří lesů v obydlené krajině přibližně sedm delší dobu a pro mne se stala aktuálni od po­

roků a průměrná zásoba dříví na I ha byla loviny roku 1994, kdy jsem byl jmenován ře­

menší než 50 mJ, pak ve srovnání s dnešními ditelem LZ Židlochovice. Zastávám negativ­

hodnotami v Ceské republice: 115 roků prů­ ní postoj k rozšíření CHKO od samotného

měrné obmýtí a průměrná zásoba takřka 200 počátku mého aktivního působení na jižní

mJ, došlo ve vývoji lesů k pozitivnímu vývo­ ji. Problém v některých lokalitách ale vzníkl tím, že hledisko produkce převládlo nad hle­ Lužní les - Kan čí obora u BřecŮlvi. Foto Josef diskem stability, které je pro u mělé ekosysté­ Ptáček

Fórum názorů

40



FORUM NAzORŮ _ _ _ _ _ _ _ _ __ __ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([)!1"(]OO1lfi®~

----------------------------

----

---------------

---

Mo ravě

a mám pro' to dů vo dy, které se poku­ sím vysv ětlit v širších souvislostech. To, že jsem se stal lesníkem bylo odvozené od mého obdivu k p řírodě jako cel ku. Jakými zákonitostmi se přírod a ří dí a jak je těžké je odhalit v dané lokalitě a na daném stano višti jsem poznal na počátku mé profesní kariéry při t vorbě lesních ho spod ářský ch pl ánů. Nau­ čil jsem se po stu p n ě ctít všechna pravidla dobrého lesního h os po dáře, která byla vy tvo­ řen a generacemi l esníků a jejich pozitivními, ale i negativními zkušenostmi, veps anými do stavu po ro stů, al e i celých lesních komp le xů . Při svých z ahran ičn í ch cestách po krajích ze­ mí Balkán u, střední Evropy, Mediteránu a S i biře jsem si uv ědo mil , jak n ádherně se podepsali na stavu naší kraji ny lesníci za oněc h j iž zm iňovanýc h takřk a 250 roků . Ni­ kdo mi nevyvrátí mé přesvědčení , že lesníci byli těmi nejlepší mi ochránci naší příro dy . Nejstarší přírodní rezervace j sou také vyhlá­ šeny lesníky, n apř. Žofi nský prales oslavi l ji ž 160 roků své existence. Odtud pramení moje přes vědčení, že o lesy, a to i s těmi všemi notoricky známými pro­ blémy, se nej lépe postarají lesníci, jejichž profese v sobě zahrnuj e obrovskou zkušenost mnoha generací a odpověd n o st , vyplývaj ící ze zákonů a z morální podstaty profese jako poslání. Jakou mám však mít dů věru v o podstatně­ nost velkoplošného insti tutu ochrany přírod y a v kompetentnost jeho odbo rníků , když do­ pustí spáchání těžkého zl oči nu na přírod ě? Vím o če m mlu vím, vi děl jsem některé části Šumavy letos v létě . Jakou mám mít dů věru v zákon, který dává tak n ebezpečno u moc je­ dincům bez příslušn é odpo v ě dnos ti? Co si mám myslet o kon cepci ochrany přírody, kte­ rá, aniž by analyzovala zjevné negativní jevy a navrhla legislativní korekce , dál velkoryse plánuje další oblasti lesů pod "ochranu", sou­ střeďuj e byrokracii tam, kde j í není třeba a zásadní problémy s po lečnosti a j ejího ži­ votního prostředí řeší velice povrchně? Proč se zájem ochrany přírody trvale s ou střeďuje n a lesní komplexy a ne napřík l ad na městské aglomerace, na výchovu mládeže k nespo­ třební mu způ s obu ži vota, na obrovské lány zemědělské krajiny ... ? že by proto, že je to problematika těžší? Lužním lesů rozhodně nehrozí tako vé nebez­ pečí, které by bylo nutno řeši t nějaký m ukva­ peným rozšíře ním C HKO bez řádné a velice podrob n ě vedené veřejné diskuse o všech PRO a PROTI, včetně řád n éh o ekonomické­ ho vyh odnocení pasiva aktiv. Podle mého názoru se jedná o závažnou věc, kterou musí řeš i t region v demokratické di skusi neoh rani­ čen é něj aký mi časový mi ultimáty shora. A pokud by měl a probíhat něj aká os větová in form ač ní k ampaň, rozh o d ně bych si j i ne­ představov al v režii takových "odborníkú", jakým je p. Bezouška z poř adu "Nedej se!" Je ště nyní po letech mi stud nedovolí, abych citoval jeho d op oru če ní ve věci předání les ů s kutečný m odborníků m .

Jsem přes vědčen o síle stávajících legislativ­

nich norem, podle kterých je území lužních

les ů chrán ě no , ať už je to Lesní zákon, zákon

na ochranu pří rody, zákon o ochraně pod­

zemních vod a další. Pak j e tu vůl e státního

\)~5rr
podni ku LČR spravovat řádně tyto lesy a ni­ kdo ji s tě nebude pochybovat o vúli státní správy přísl ušných okresních ú řadů chránit svá nejcen nější území. Příp adná dovolávání na mezinárodní konvence nejsou ro vn ě ž ko­ rektní, protože mají do poručují cí charakter a je věcí státu, jakou formu ochrany zvo lí. Vzpomínám si v této souvislosti , jak jsem v dobré víře kdysi zaslal na přís lu š ný institut zabývající se ochranou přírody soupis vý­ znamných stromů v lesích na jednom lesním z áv odě. Do měsíce byly opatřeny plechovou cedulkou STROM CHRÁNĚNÝ STÁTEM a n epřejte si, abyste si museli někdy , tak j ako já, vyslechnout od starých fořtů míně ní o tak­ to poj até ochraně přírody .

Zdá se, že ačkoliv k sobě mají velmi blízko, nepanllje mezi lesníky a ochránci přírody p Njemná pracovní atmosféra. Dá se Nci, že j e tll spíš u rčité napětí. Kde j e problém? Pokud z toho, co jsem právě řekl , vyplývá, že na jižní M o ravě existuje nějaký problém mezi lesníky a ochranáři, pak je to nepochopení. Tam naopak panuje velice děln á atmosféra, ve které se nevyvyšuje j eden odborník nad druhého a všichni se snaží všemi sil ami ud ě­ lat maximum pro realizaci nádherných pro­ jektů odvozených od revital izací lužního lesa. Jiná je zřejmě situace v obecné rovin ě. Tam se vše odvíjí od období po revoluč n ího, kdy vli vem rozsáhl é medi ální ka m paně se z lesní­ ků stali "dře vo žro u ti " a vůbec škůdci příro ­ dy. Po přij etí zákon a Č NR Č. 114/1992 Sb., o och ran ě p řírod y se stalo zvykem jej prezen­ tovat nev hodně j ako zákon n ad řa zený. A když byl vyhl ášen NP Šumava a byla při­ jata "bezzásahová" vari anta v boji s k ůrov­ cem , stali se opravd u mnozí lesníci velmi cit­ liví na názory některýc h "odborn íků " na pro­ blematiku ochran y lesa. Když pak slovo di­ vadelního kritika váží víc než stanovisko vě­ deckého týmu a když ten, který si uvědomuj e nebe zpečí a navrhuje řešen í je nazván fachi­ di otem, pak je to konec dialogu. Já nemám ch u ť vzpom ínat jednotlivé další smutné zku­ šenosti ze všech ko u tů republi ky. Z p ůsob, ja­ kým se z pochyb ňov a l o poslání lesnické pro­ fese a j ej í místo v tak závažné záleži tosti , ja­ kou j e ochrana pří ro dy a trvale udržitelné h o s p od ařen í, byl neku lturní a podepsal se na vztahu mezi obě m a profese mi, z nichž jedna teprve své j asn ě vymezené místo ve společ ­ nosti teprve hledá. Při pravi l a : Věra Fojtová

Stromy Oldřich

Mikulášek

(Ja romíru

Tomečkovi)

Ja k je krásný javor,

javor zelený,

když svou větv í

do okna mi kývá!

Oč však krásn ější je,

když se potom setmí,

když v té tmě a tichu

mladá krev jen bije

a on všemi svvmi větvem i

k hnízdu s ptáčaty se vzpíná'

Jakje krásná lípa,

lípa milostná ­ se srdci svých lisui,

j ež se chví!

Oč však krásn ější j e,

když má Z květu číšku

a z ní vče la pije,

když j ak úly zvu čí

a z té melodie

up řádá si sen svůj ­ sládnout n avěky!

Jak je krásná jabloň,

kvetoucí,

nejkrásnější oblak

na obloze hlíny!

O č však krásnější je,

když se každá šíje

větvíjejich vzdává

svému ovoci ­ a s jadérkem tvrd.Ý/1l

rodné domoviny

věrně donosí je,

celá od rosy!

jabloň

A jak je dub krásný,

ten dub dubový, který hřívou listí v bouřích p otřásá! Oč však krásnější je, když hrom nocí bije a Oll sám a sám, a on zrazený ­ jak by každou větví bleskům stín zas vracel, jak by od ko Fenů v hněvu zaburácel a hromoval na hrom ­ na zem, na zemi!

~~ ~

Kresba Jalla Steklika

FORUM

NÁZORŮ 41

Recenze

Extremismus a ekologismus v České republice

Průvodce

1. moravskou cyklostezkou Kresba J. Steklíka

neposlušnost je právně vzato protizá­ konná, a přesto může být politicky legitimní, po­ kud jí jde o demokratizaci společnosti, politické­ ho řádu či o obranu menšinových práv ... Liberá­ lové považuji protizákonnou akci za legitimní jedině tehdy, je-li zaměřena na obranu individu­ álních práv, (radikální) demokraté ji ospravedl­ ňují obranou či rozšířením demokracie." To jsou náhodné citace z antologie "Politický extremismus a radikalismus v CR" (Petr Fia­ la a kol., cena 199 Kč), kterou v květnu 1998 vydala Masarykova univerzita v Brně. Kniha obsahuje tři tématické okruhy: 1. popis tohoto jevu v politických teoriích - autoři : ústavní soudce V. Čermák, M. Strmiska a P. Barša z katedry politologie FSS MU, 2. hodnocení si­ tuace v naší společnosti ve vztahu k politické­ mu systému - autoři: J. Keller z katedry sociolo­ gie FSS MU, P. Fiala a M. Mareš z katedry po­ litologie FSS MU a V. Šimíček z katedry ústav­ ního práva a politologie PF MU, 3. přehled a popis činnosti politických organizací (stran, hnutí, občanských sdružení a iniciativ) v ČR ­ autorem je absolvent FF a PF MU M. Mazel. Kromě upozornění na některé antisystémové přístupy a činnost politických stran (KSČM, SPR-RSČ, MNS atd.) se v rozsáhlé třetí části objevují i další skupiny jako anarchisté, mar­ xisté, trockisté, hnutí skinheads a ekologisté (Animalliberation front, Nadace Animal S.O.S., Svoboda zvířat, Děti Země, Hnutí DUHA, Gre­ enpeace, Different Life). Autor sám však uvádí, že "ze samotného zařazení jakékoli organizace do této práce nelze vyvozovat její extremistič­ nost". Proto spíše používá pojmy jako "anti­ systémový" nebo "mimosystémový" (např. stej­ ně by byli hodnoceni i křesťané ve starém Římě v době pohanských bohů - pozn. M.P.). Přestože výběr a hodnocení některých organizací (či redakcí některých menšinových časopisů) lze považovat za velmi problematické, o to více vy­ niká první část celé knihy o charakteristice ob­ čanské neposlušnosti a o alternativních proudech občanských hnutí současného světa (např. názory Sartoriho, Rawlse, Arendtové, Habermase) a příspěvek J. Kellera proti kriminalizaci českých ekologických organizací v její druhé části. V každém případě jde u nás o první významný počin v této oblasti, který se snaží odborné i la­ ické veřejnosti dokumentovat polemičnost vět­ šinou nevhodně používaných pojmů jako extre­ mismus a radikalismus bez dalších vysvětlení a důkazů. Kniha chce také zahájit (a jistě i zahá­ jí) další polemiku na toto téma. Proto by neměla chybět u žádného aktivisty jakéhokoliv sociál­ ního a politického proudu nebo státní správy a samosprávy (přestože ji financovalo MV ČR).

Regionální agentura pro rozvoj střední Moravy a Centrum dopravnlho výzkumu v Olomouci na sklonku roku 1997 vydaly publikaci, k'terá se dob­ ře může stát vzorem pro dalšl podobné. Je to "Cyk­ loturistický průvodce 1. Moravská stezka". Téměř sedmdesátistránková plnobarevná brožura na křídovém papíře propaguje a zároveň velmi dobře provádí po první ucelené cykloturistické tra­ se na Moravě. Celá tato stezka je součástí 9. trasy připravované celoevropské sítě cykloturistických tras EuroVelo, kterou členské a spolupracující or­ ganizace Evropské cyklistické federace navrhly ja­ ko propojeni existujících a navrhovaných stezek v jednotlivých evropských státech. 9. trasa vede z Gdaňska a má pokračovat přes Olomouc, Vídeň a Lublaň na Istrijský poloostrov. Mezi Olomoucí a Vídní má dvě větve, přes Bratislavu a přes Brno. "Moravská stezka" do České republiky přichází v Mikuloviclch, vede převážně po silnicích III. tří­ dy a místních komunikacích přes Jeseník, Hanušo­ vice, Litovel, Olomouc, Kroměříž, Uherské Hra­ diště, Strážnici, Hodonín, Břeclav, Mikulov do Hevlína, odkud bude 9. trasa EuroVelo pokračovat do Rakouska. Publikace podrobně popisuje hlavní trasu Moravské stezky, v něl..'terých úsecích se dvě­ ma větvemi . Zároveň doporučuje celou řadu nava­ zujících bočních tras. Průvodce obsahuje všechny podstatné cykloturis­ tické informace o ubytování, způsobu značení tras, opravnách. půjčovnách a prodejnách kol, historic­ kých památkách ve městech, zajímavých řemesl­ ných provozech a přírodních krásách chráněných krajinných oblastí, kterými trasa prochází (Jesení­ ky, Litovelské Pomoraví, Pálava + uvažovaná CHKO Rychlebské hory). Všechny úseky hlavní trasy' a většina odnoží jsou vyobrazeny na barev­ ných mapách v měřítku I: I 00.000, hlavní trasa pak i na grafech výškového profilu. Ctenáře při listová­ ni brožurou provází řada ilustračních barevných fotografií, citlivě a nenásilně zakomponované re­ klamy sponzorů poskytujících mj. služby na trase, plánky širšich oblastí, informace o vydavatelích a další zajímavé informace. Jde o průkopnickou publikaci a tak má i svoje dět­ ské nemoci. Drobnými šrámy jsou chyby pravopis­ né, četné nedostatky grafiky textu a čechismy ang­ lického překladu. Absence výškopisu (vrstevnic) na mapách je závažným nedostatkem, který výško­ vé profily hlavní trasy vyvažují jen částečně. Je-ji text publikace dvojjazyčný česko-anglický, pak by bylo s ohledem na směřování trasy do Rakouska žádoucí zde mít i překlad německý, dovolí-li to rozsah a rozpočet dalšího vydání. Naopak pochvá­ lit je nutné úsilí autorů o aktualizaci změn, které zapříčinily červencové povodně na Moravě, jakož i přitažlivý vizuální efekt publikace. Vydavatelům i Nadaci Partnerství a dalším dárcům, díky jejichž podpoře projekt probíhá, nezbývá než poděkovat za užitečnou novinku a popřát, aby se stala nedíl­ nou součástí rozvoje ekologicky šetrné formy tu­ ristiky v Pomoraví i chystaném "Pojantaří".

Miroslav Patrik

Martin Robeš

"Občanská

42

Durrellův

nadšený amatér

.. Přírodovědec je šťastný čLověk ve dvou směrech. Za prvé se raduje z každého kousíčku okoLního svě­ ta a vede mnohem bohatší život než ti, kdo se o pří­ rodu nezajímají. Za druhé se může svému kon(cKu věnovat kdekoLiv a kdykoliv, protože přírodovědec je stejně zaujat skromnými projevy života ve středu veLkých měst jako pozorováním jeho překypujícího bohatství v tropických Lesích. Dokáže ho stejnou měrou přivábit velké stádo na africké savaně jako žížala ve vLastní zahrádce. " Mnozí z čtenářů si jistě vzpomenou na oblíbený seriál Amatérští přírodovědci, který vysílala v roce 1989 i naše televize. Jeho autor Gerald Durrell společně se svou manželkou Lee v něm poutavým způsobem představili život v různých prostředích a ukázali, že fascinující organismy nemusíme hle­ dat na exotických místech, ale že jsou naopak čas­ to našimi přehlíženými sousedy. Předlohou tohoto vynikajícího seriálu byla stejně kvalitní knížka Amatérský přírodovědec, která se po patnácti le­ tech od vydání originálu dostává do rukou české­ mu čtenáři díl')' nakladatelství Slovart. Amatérský přírodovědec poněkud vybočuje z řady již notoricky známých knih Geralda Durrella. Jeho oblíbenými tématy byla především období strávená před druhou světovou válkou na řeckém ostrově Korfu (např. legendární kniha O mé rodině a jiné zvířeně nebo Zahrada bohů) . odchytové zoologické expedice (Septající země nebo Zoo v kufru), pří­ padně činnost jím založené zoologické zahrady na ostrově Jersey (např. Zoo na zámku). Filé z platýze nebo Vdáváme matku a jiné povídky zastupují je­ ho povídkové knížky, Mluvící balík a Oslí spiknutí jsou pak určeny dětským čtenářům. Amatérský přírodovědec (mimochodem DUlTello­ va nejrozsáhlejší publikace - 320 stran většího for­ mátu) je po formální i obsahové stránce skutečným potěšením pro každého zájemce o přírodu. A to jak pro úplné začátečníky, tak pro pokročilé . Po obec­ ném úvodu do přírodovědné tématiky následuje řa­ da kapitol věnovaných vždy jednomu konkrétnímu prostředí. Kromě nahlédnutí do života různých ži­ vočichů, ale i rostlin typických pro dané prostředí, okořeňuje Durrell své vyprávění i osobními zážit­ ky ze svých expedic a výletů do přírody. Vynikají­ cím nápadem jsou fotografické dvoustrany s pří­ rodninami nasbíranými na výpravách do typických biotopů. Fotografie a jejich stručné popisky působí velmi autenticky a čtenáře přímo pobízejí k tomu, aby se zvedl a vyrazil do přírody sám. Vždyť k na­ sbíráni zajímavých přírodních objektů není nutné mít bůhvíjaké vybaveni - často stačí jen vnímavý zrak a žízeň po poznání. Velmi užitečná je asi nejdůležitější kapitola celé knížky - "Přírodovědce po návratu domů". Jednot­ livé návody, jak zkoumat přírodu a získávat zají­ mavé informace, se roztroušeně objevují v průběhu celé knížky, ale právě až tato kapitola je uceleným přehledem metod pozorování, sběru, preparace i chovu živočichů a pěstování rostlin.

RECENZE ____________________________________________ ~~~~OO~~

Dalšími plus jsou kapitola "Kdo je kdo" se struč­ ným přehledem systému organismů a slovníček odbornějších pojmů. V celé knize výslovně i mezi řádky Durrell nabádá k ú ctě k přírodě a její ochra­ ně a tak není divu, že zakončením knihy je ,,záko­ ník přírodovědce", kterým by se měl v přírodě řídit každý člověk, ať už přírodovědcem je či nenÍ. Ale abych jen nechválil - kniha má i pár "much". Uvádění vědeckých ("latinských") jmen organismů je sice pozitivem, ale když už se je autoři jednou rozhodli uvádět, měli být důslednější (tj. psát jména u všech organismů), navíc se místy objevují chybná označení živočichů. což může být spíše chybou překladatele (např. na str. 55 je chybný vědecký ná­ zev hýla rudého, navíc je zobrazen hýl obecný a ne rudý) Těchto překlepů a některých věcných ne­ přesností je však naštěstí velmi poskrovnu. Vybrat si v současné době v knihkupectví titul o přírodě je záležitost vedo ucí chtě nechtě k bolest­ nému rozhodování co koupit a co ne a také k bole­ ní hlavy. Koupíte si překrásně ilustrovanou knihu a za týden se na pultech objeví další. ještě překrás­ nější. Přes vyšší cenu (499,- Kč) bych Durrellova Amatérského přírodovědce doporučil opravdu kaž­ dému, kdo se o přírodu byť jen trošku zajímá. V ji­ ných knížkách možná najdete působivější fotogra­ fie, ale pochybuji, že i tolik nakažlivého nadšení a obdi vu k přírodě. Tomáš Grim

Rok V

přírodě

s J.

Tomečkem

Znalec a ochránce především jihomoravské příro­ dy Jaromír Tomeček (nar. 30. 6. 1906 v Kroměříži - zemřel 15.7. 1997 v Brně) se nedožil vydání vý­ boru ze svých přírodních črt původně připravova­ ných k jeho devadesátinám. Výbor vyšel až po­ smrtně, k uctění autorovy památky, pod názvem Dobrodružné lovy v brněnském nakladatelství Jo­ ta (2 I 5 str.. redigoval Boris Mysliveček, ilustroval Pavel Dvorský, Brno 1997). Jako předmluva posloužil známý fejeton Jana Ská­ cela o "zeleném Jaromírovi", oslavující s vtipnou nadsázkou Tomečka, který je na jižní Moravě "údělným knížetem, polesným, vrchním lovičem a hlavním koštéřem vína. Pozná ho tam každá di­ voká husa a v podlužních hájích se vine na jeho počest chmel." Editor vybral více než osm desítek Tomečkových ČIt a fejetonů určených pro noviny a časopisy, vět­ šinou krátkých, v rozsahu stránky a půl, a seřadil je podle ročních období. Prózy přibližují nejen mo­ ravskou přírodu, zachycují i mořské pobřeží, Slo­ vensko, Maďarsko, často se vracejí na někdejší au­ torovo notářské působiště, na tehdejší Podkarpat­ skou Rus. Tomeček se zamýšlí nad vztahem člově­ ka k přírodě a dochází k vážnému varování: "Vě­ nuj se, člověče, přírodě, byť v éře technického tele­ kvaltu, neboť ty bez přírody zanikneš i se svými te­ lehrátkami, kdežto příroda bez člověka si ledva od­ dechne." (s.77). Často se autor vrací ke vzpomínkám na kroměříž­ ské dětství, tlumočí kouzlo posezení u večern ího ohně, vyjadřuje dík ženské části lidstva. Jeho toul­ ky s dalekohledem mu umožňují psát nejen o vod­ ních ptácích či kachnách, ale poznává ostralky, kopřivky . lžičáky, březňačky, čírky, lysky, čejky, vodouše, volavky, kolpíky, kolihy, atd. Jeho obraz proměn přírody během roku rozhodně čtenáře ne­ zklame. A na vydání nutno ocenit věc dnes bohu­ žel vzácnou - pečlivost korektur: text je bez chyb, ohlídán a opraven. Kvalitní jsou i kresby Pavla Dvorského. A tak lze-Ii co knize vytknout - snad jen nepříl iš vhodný název, který by odpovídal spí­ še výpravě do tropů. Stěpán Vlašín

~'\l9rr"\1DllIDB~

Kolejka, L. ct a!. (1996): Životní prostředí - Brno 1996. Magistrát města Brna, 121 stran. V loňském roce vydal Odbor životního prostředí

Magistrátu města Brna sborník, který zahajuje

ediční řadu. v níž každý dmhý rok hodlá vydat

zprávu o stavu a vývoji životního prostředí ve měs­

tě. Cílem má být informovat občany o stavu a dy­

namice životního prostředí v našem městě a umož­

nit tak růst environmentálního uvědomění nejširší­

mu oknlhu obyvatelstva.

Takřka eset let po listopadu 1989 čekali občan.!

města Brna na ucelenou veřejnou informaci o sta­

vu ZP ve městě. Bohužel v tiráži sborníku není

uveden náklad, takže nelze posoudit dostupnost

publikace.

Název sborníku "Zivotní prostředí - Brno 1996" je

poněkud zavádějící, neboť navozuje dojem, že se

čtenář setká s ročenkou, z níž se doví informace

o životním prostředí, vztahující se k roku 1996. Obsah sborníku je však mnohem šlIší, pravděpo­ dobně proto, že se jedná o první svazek avizované ediční řady.

Sborník je členěn do několika kapitol. V první je pojednán teoretický přístup k problematice ZP člo­ věka, v dalších jsou postupně charakterizovány ge­ ografické a geologické podmínky území, lidské ak­ tivity, voda, ovzduší a jeho znečištění, městská a příměstská krajina, odpady. . Pečlivý čtenář se v nich dočte řadu zajímavých údajů o ZP města Brna. z nichž lze namátkou vy­ zdvihnout například varující analýzu o městské hromadné dopravě, podrobnosti o kvalitě pitné vo­ dy a množství její spotřeby. Ve výčtu největších zdrojů odpadních vod a znečišťovatelů ovzduší mi chybí větší množství zmíněných producentů (v Br­ ně je jich jistě více než deset). Pro přírodovědnč zaměřené občany je jistě zajíma­ vá kapi tola o původní = přírodní krajině ajejí změ­ ně způsobené využíváním člověkem. Podrobnější zpracování si zasloužila kapitola o mčstské zeleni, na velmi dobré úrovn i jsou kapitoly o příměstských lesích a vzácných a chráněnÝ,ch druzích rostlin. Velmi důležité informace pro každodenní život obyvatel města poskytuje kapitola o odpadech (největší producenti, hospodaření s odpady) - pře­ devším část "Kam s odpadem v Brnč". Publikace je zpracována na výborné odborné úrov­ ni, kterou zaštiťuje autorský kolektiv uvedený na str. I 21. Dobrý dojem trochu snižuje nevyváženost jednotlivých kapitol: např. Městská zeleň - I str. a Vzácné a chráněné rostliny 9 stran. znečištění pů­ dy a rostlin - I str. a Nákazy přenosné z živočichů na člověka 7 stran. Některé kapitoly svou odbor­ ností převyšují jiné, což snižuje jejich čitelnost prů­ měrně vzdělaným čtenářem (např. kap. 3.2. Nástin geologické minulosti a vztah zdrojů litosféry k ZPl. Přes výše uvedené jistě pouze drobné nedostatky lze sborník hodnotit jako významný počin OZP MMB, neboť v tomto smčru již Brno trošku pokul­ hávalo za jinými velkoměsty ČR. Publikaci Zivot­ ní prostřed í - Brno 1996 lze doporučit k pročtení každému obyvateli Brna, aby si při čtení uvědomil. jak složitá síť vzájemně se ovl ivňujících vazeb je

ZP člověka ve městě a že jednání kteréhokoliv jed­

notlivce m ů že ovlivnit život mnoha dalších spolu­

Příroda okresu Hodonín. Autoři M. Va­

chek, L. Ambrozek, Z. Kučera, M. Palič­ ková, J. Jongepierová, P. Čmelík. Vydal OkÚ Hodonín - RŽP 1977. Neprodejná pub­ likace. Krásná reprezentační publikace o 64 stranách kří­ dového papíru formátu A4 s mnoha barevnými mapkami a fotografiemi. Vznikla - podle předmlu­ vy Dr. S. Kubrického, přednosty OkÚ Hodonín ­ z fotografické výstavy o přírodě okresu. která byla uskutečněna k Evropskému roku ochrany přírody 1995. Přehlednou textovou i grafickou formou jsou zpracovány v jednotlivých kapitolách všechny aspekty přírody Hodonínska: V části o neživé pří­ rodě geomorfologie, vody, podnebí, biogeografie, geologie. u živé přírody pak podle jednotlivých přírodních celků rostlinstvo, živočišstvo, negativní vlivy na přírodu a její ochrana. Ochraně přírody a ekologické výchově jsou věnovány ještě samo­ statné kapitoly, závěř tvoří slovníček použitých terminů.

Zaslouží uznání, že materiál jedné výstavy byl ny­ ní využit pro trvalejší použití. Bohužel je to opět způsobem dosti typickým pro podobné publikace ­ jako neprodejný tisk. Skoda, jistě by se našlo i v laické veřejnosti dosti zájemců, kteří by si pub­ likaci koupili nejen pro poučení, ale i potěšení (po­ kud by ovšem úřední předpisy nevyžadovaly, aby se prodejná publikace zaplatila úplně sama, zatím­ co vydávající úřad může zaplatit jen úplně nepro­ dejnou) . Z hlediska spíše bibliografického pak není zcela jasné. kdo je vlastně autorem: V úvodním poděkování děkuje vedoucí autorského kolektivu a RZP Ing. Bc. Anna Hubáčková předev§ím svým nejbližším spolupracovníkům, kteří však jsou vpředu i v tiráži vzadu jmenováni sami jako autoři. Karel Hudec Správa CHKO ČR Praha, red. Z. Machá­ tová: Chráněné krajinné oblasti České re­ publiky, Praha: ASCO pro Správu CHKO ČR, 1997. 56 stran, zřejmě neprodejná publi­ kace. Další z volné série publikací o velkoplošných chráněných územích České republiky. Na kří­ dovém papíře a formátu A4 přináší graficky i obsahově velmi informativní údaje o všech Chráněných krajinných oblastech České repub­ liky. Ve stručném úvodu s mapkou je vysvětle­ no především poslání CHKO a význam členění na jednotlivé zóny. Na dalších dvoustranách jsou charakterizovány jednotlivé CHKO (rozlo­ ha, rozsah nadmořské výšky, výnos vyhlášení, lesnatost a okresy, do kterých území zasahuje), dále pak je stručný popis území (geologie, ve­ getace a fauna), formy využívání a ohrožení. U každé CHKO je připojena mapka s členěním na zóny a dvě perfektní fotografie celků či cha­ rakteristických detailů. Jediný kaz na celé pub­ likaci bude asi její nedostupnost pro veřejnost ­ jistě by ji uvítalo dost zájemců, a to i pro pří­ padné plánování svých cest a dovolených. Karel Hudec

občanů.

Závěrem

lze jenom vyj ádřit přání , aby se podaři l o

v úvodu sborníku píší Dr. Kolejka a Ing.

Pěček. totiž každým druhým rokem vydat zprávu

o stavu a vývoji ZP ve městě, již méně odbornou a teoretickou a více zaměřenou na konkrétní infor­ mace o jednotlivých složkách :žP a jejich zneči štění. to, o

čem

Petr Maděra

Ve Veronice č. 2/98 na s. 44 bylo u fo­ tografie chybně uvedeno: Foto Petr Duchoň . Správně patřilo: Foto Rosti­ slav Košťál. Autorovi se tímto omlou­ váme.

RECENZE

43

Americká armáda chrání přírodu, česká si na to ještě nezvykla Americké vojáky porážÍ bobr s datlem Cavení datlo vé, jeřábi a bobři žijící v americké nad americkou armádou. S tím se musí sm(řit i účastníci cvičen í Cooperative Nugget 97 s mnohonárodn ostní účastí. P/,o{? Není to rozhodn ě kvůli tomu, že by předs tavovali pro účastníky manévni stejné n ebezp ečí jako j edo­ vatí /zadi, lkorpioni, pavouci nebo také rostliny, je­ jichž pouhým dotekem se na kůži objeví nepřijel/m é puchýFe. " Vojenský výcvikov.ý prostor ve Fon Polkli je zá­ roveň přírodní rezervací. Žije tady mnoho chráně­ ných druhli," říká jeden z p racovníkti základllY, kteří se o místní faullu a flóru starají. "Vojáci se musí podřídit nesmlouvavým pravidlům, která chrání vdkeré vzácné druhy. Velitel j e po vine/! přerušit výcvik, pokud se v prosto ru, kde jedn otka cvičí, objeví chráněná zvířata či ptac/vo. Pře ru.fení výcviku se vyžaduje také \I okamžiku, kdy cvičící vojáci dorazí k významnému chráněnému území, kde například hnízdí červení datlové, " dodává, za­ tímco neK/eří jeho čeští kolegové nevěřícn ě zdviha­ jí obočí. Tyto případy se vlak nestávají často, protože každý velitel je s prostorem cv i(~ení podrobně seznámen a naučil se rozezna t jednotlivé chráněné druhy. Vojáci se většinou pohybují ve vět.fí vzdálellosti od těch to lokalit. Výjimečně mohou n ěkterá zvífa/a pFemístit - například želvy. Ty však musí být šetrně očíslovány a po cvitení vráceny na původní místo.· Louisia n ě vítězí

protokolu oponentního řízení a zasedání uvede­ né meziresortní kom ise mj. vyplývá, že: " .. . stu­

die prokazuje, že z hlediska vlivu s třeln ice na

NP Podyjí a jeho ochranné pásmo lze jedno­

z načn ě do p o ruč it vymístění střel ni ce a vojen­

skýc h zaří zení vůbec " .

Pře s to mini str životního p ros tředí (pokud si už

nevzpomínáte - byl to Benda) začátkem roku

1996 navrhl vládní nařízení, kterým se ruší

onen paragraf o u ko nče n í provozu střelnice .

Pod le p rá v ní k ů j e tato cesta nezákonná. Park

byl sice vyhl ášen vládním nařízen í m, jeho zř í­

zení však bylo potvrzeno pozděj i zákonem 114/92 Sb., tudíž se vl a t ně jedná nikoliv o změnu vládního nařízení , ale zákona, což je možné jen zákonem. Přesto vl ád ní n ař ízení bylo schv áleno a vyšlo ve sbírce zákonů. Zbývala stížnost k ústavn ímu soudu nebo boží mlý ny. Ty byly tentokrát rychlejší. Po v ýměn ě m in i strů v loňském roce by la zruše­ na nejen střel n i ce, ale celá znojemská posádka (viz Veron ica 2/98, s. 22-23). Doufám, že si vo­ jáci vezmou pon aučení pro případ svého zachá­ zení v rezervaci děj i n . A proto - radujme se nad tímto zd á nlivě drobným vítě z s tvím , n eboť ochránce př írody se mu sí radovat ihned, nebo ť zanedlouho může zjistit, že to, nad č ím se rado­ val, se obrací proti něm u. Anebo jak praví vý­ chodní mistr. " N aučme se těš it z drobností, aby­ chom marně nečekali na velké štěstí".

Moj mír Vlašín

Diery

V

streche k vóli vtákom

Medzi n e tradič né. ale o to zaujímavejšie hniezdis­ ká niektorých vtákov, patria kostolné veže. !de na­ jma a druhy, ktoré póvodne obývali skalné pukli ­ Clánek MFD 16. 6. 1997 ny. Patria sem napr. plamienka driemavá, kuvik obyčajný, dážďovn ík obyčajný, sokol myšiar, kav­ ka ob yčajná, nevynímajúc ani zástupcov cicavcov Naše armáda se bohužel zatím bobrů a d atlů , ba - netopiere. an i želv bát nemusí. Ale už i u nás se blýská na Podobne tomu bylo aj vo Velkom Sariši, nad kto­ lepší časy. Vojáci se dosud nevzpamatovali rým sa vypína majestátna gotická kostolná veža, z šoku, který byl zp ůsoben rozpadem Varšavské donedávna značne schátraná a tým úplne prístupná smlouvy. Z nado blač n ých výšin, kdy armáda jej "podnájomníkom". Od roku 1990 sme tu prav i­ byla hned po STB nejdůležitější státní institucí, delne pozorovali 5-7 hniezd kavky o byč ajnej, dve se snesla do marasmu všedního dne, kdy není ' hniezda sokola myšiara, minimálne 5 hniezd dáž­ ani na základní výcvik. Ve všeobecném úžasu ďovníka a menšie letné kol6nie netopierov. nad úpadkem armády a v atmosféře litosti nad Keď sa v jeseni roku 1995 začal o s rekonštrukciou osudem vojáků se jaksi trochu zapo m nělo, že kostola, bolo jasné, že vtáčej kol6nii hrozí záni k, armáda stále spolkne více peněz ze státního roz­

pretože vtáky vlietavali do veže cez pukliny po vy­ počtu než ochrana příro dy a ži votního pros tředí.

padnutom murive. Balo treba konať, a to čo naj ­ Armáda se dosud taky nevzpamatovala z pře­

skór. Dňa 12. marca 1996 zvolala SAŽP na podnet kvapení, že existuj í i j iné celospolečenské d ů­

miestnych č lenov SOVS stretnutie, na ktorom bol i vody, než ob rana státu (nebo jej í imitace) a že prítomní aj zástupcovia farského úradu . Pamiatko­ někdy takové důvody mohou mít větší váhu než

vého ústavu, ObÚŽP a stavebnej firm y, ktorá real i­ zájmy armády. To přek v apení jí u nás způsob ila zovala re konštrukč né práce. Po prednesení požia­ Mašovická střelni ce.

daviek zo strany ochranárov a nasledujúcej disku­ Začal o to tím, že při vyhlašování národního par­

sii sa prítomn í dohodli na nasledujúcom: ku Podyj í se požadavek na u ko n č en í provozu I. V novej streche na kostolnej veži budú urobené soustavy vojenských s třelni c Mašovice tri vletové otvory požadovaných rozmerov. k 31. 3. 1966 dostal do nařízení vlády ČR 2. Za týmito otvormi bud ú vo veži umi estnené hni­ č. 164/ 199 1 Sb., kterým byl park zřízen. Dále ezdne búdky tak, aby sa vtáky nemohli dostat mi­ z dohody uzavřené dne 18. 3. 1991 mezi tehdej­ mo ne a znečisťovat vnútro veže. ším Federálním mi nisterstvem obrany a MŽP Hoci poč as opravy strechy veže v nej vtáky nehn i­ ČR (podepsána ministry Dobro vským a Dejma­ ezdi li. móžeme s radosťou kon štato vať. že o rok sa lem) vyplývá, že k úplnému uko nčen í čin n o sti móžu nasťaho vať do nových, dobre príslupných střel ni ce dojde v roce 1993 a 1994 došlo po a bezpeč ný c h priestorov. Celú akciu sa podarilo vzájemné dohodě MO Č R a MŽP ČR k ustano­ úspešne dotiahnu ť do konca vďaka finančnej po­ vení meziresortní komise, která se problemati­ moci SOVS a SAŽP a najma vďaka pochopeniu kou střel n i ce znovu zabývala. Pro posouzení a ústretovosti vdp. Pavla Martona - správcu farnos­ vlivu vojenské stře ln ice na území národního ti vo Vefko m Sariši. parku byla zadána speciální studie, která byla schválena dne 29. 11. 1995. Ze závěreč ného Martin Sárossy

44

Jak jim pomoci Základní pokyny ptactva

při

nálezu

zraněného

Z ásady, jak postu povat př i nálezu poraně né h o či zesláblého ptačíh o jedince, jsou rozděle ny do několika skupin podle druhů ptactva. Jedna zá­ sada je však spo l eč ná - podej te, prosím, co možn á n ej d říve , informaci o svém nálezu na ní­ že uvedené adresy s ítě stanic pro handicapova­ né ž ivoč ichy . Pokud doba do před á ní pacienta náct hodin, postupujte dle těchto

pře s áhne

dva­

pokyn ů:

A) Všeobecné pokyny: I. Pacienta šetrn ě odchytíme nebo zajistíme tak, aby nedošlo k dalšímu por aně n í č i šoku, pří­ padn ě úniku. 2. Nepřen ášíme jedince do teplejšího či chlad­ n ější h o p rostředí - prudká změna teploty by mohla př i v odit smrt! 3. Pokud je po raněn , vyčistí m e opatrně dle možností pora něné místo od hrubých n eč is ­ tot, j inak se po ran ěn í nesnažíme oše třovat, to p atří do rukou odborníka - veterin áře! 4. Krmíme pouze správnou, nezávad nou a upra­ venou potravou tak, aby nedošlo k otravě ne­ bo zažívací m potížím . Ptáky nepřekrmujeme! Pokud nevíme, čím krm it - z ásadn ě nekrmí­ me! 5. Dodržujeme zák ladní hygienická opatření (úkl id trusu, všeobecná čistota). 6. V příp adě ná lezu mladého jedince (zejména na jaře) bez p ř íznaků úrazu či jiného poško­ zení, proh lédneme okolí a zjistíme, zda pouze nevypadl z hnízda anebo zda se učí létat a je přikrm ován rodiči. Tohoto nalezence vrátíme do hnízda, ze kterého vypadl, nebo poponese­ me o kousek dál na klidnější, bezpečnější místo (do vzdálenosti max. 5-10 m).

B) Pokyny pro krmení: Dravc i, sovy, čáp, volavka, kormorán - syrové libové hovězí maso, drůbeží bez kostí, myši, hmyz; Labutě, kachny - obilí, slad, vaře ná rýže, těsto­ viny, brambory nebo tvrdé n a močené pečivo; Semenožraví - proso, sl u neč n i ce , mák, travn·! semena, hmyz; Ha vran, vrána, straka, sojka - syrové libové ho­ vězí maso, vařená rýže, brambory, vejce; V laštovka, j iřička, rorýs, konipas - hmyz, červi, strouhané libové hovězí maso; Kos, špaček, drozd - hmyz, syrové strouhané maso, jeřáb , hloh, bez, v ařen é vajíčko a vaře­ ná rýže;

C) Poznámka: Maso používáme vždy libové, ne vařené či ji­

nak tepelně upravené, ne kořeně né, rozmrzlé

a zás adn ě hově z í č i drů b eží bez kostí.

Nedávat - vepřo vé maso, salám, paštiky atd.

Myši porcujeme natrhané s chlupy i kostmi (po­

zor na myši otrávené). Rýže, brambory, těs tov i ­

ny vařené bez j akékoliv úpravy - nemastné, ne­

slané.

Obilí lze podávat v naklíčeném nebo máčen ém

stavu.

OCHRANAFAUNy _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \>'([)Il'\\]).l1)fi®~

v1(I3rr~DllufiCB~

Napájení: nezávadná, pitná voda.

Pozor na rybožravé kach ny ( např. potápky, po­

táplice, morčáci) - tě m NEDÁ VAT žádné peči­

vo.

Síť stanic Českého svazu ochránců přírody pro handica­ pované volně žijící živočichy Kontaktní adresa informačníh o centra sítě stani­ ce ČSOP ČSOP, Stvanice 1125, 17000 Praha 7 Tel.: 02/375289, fax: 02/374359, E-mail:csop ecn.cz

ZO ČSOP 0 1/41, 140 00 Praha 4, Nová cesta

39, Růžena Studená, Tel.: 02/423917

Oblast působnosti : celá ČR; ježci.

ZO ČSOP 35/03, 468 03 Rádlo 342, Mil uše

Chaloupková, Tel. : 0428/388173

Oblast působnosti: okres Jablonec nad Nisou,

Liberec; ježci.

ZO ČSO P 71/09, 771 40 Olomouc, Purkrabská

2, RNDr. Miloš Holzer, Tel. : 068/543 24 54

(domů), 068/525 43 47 (zaměs t nání)

Oblast pů soben í : celá ČR; raci.

V rámci konkurzn ího řízen í byly z daru České spoři telny, a.s. podpořen y tyto stanice a útulky: ZO ČSOP 0 1/90, domácí azyl paní Jaroslavy Kladi vové, Charkovská 26, Praha 10, Tel.: 02/74 1916; péče o opuštěné psy, výjimečně i kočky, kontrol a umístěných zvířat, kastrace. ZO ČSOP 44/16, Siroká 31, 537 OI Chrudim. Tel.: 0445/622691; p éče o opuštěné psy, domá­ cí hlodavce. Foto Josef Ptáček

Kontaktní adresy stanic: ZO čsOP 02/09, 258 Ol Vlaši m, Pláteníkova

264, Pavel Křížek, Tel./fax: 0303/45169, tel.:

0302/2665

Oblast působnosti: v okresech Příbram, Bene­

šov, Praha-východ, Pel hřimov, Praha-západ,

Kolín, Kutná Hora, s více než 20 odběrným i

místy; ptáci, savci.

ZO ČSOP 11/28,14900 Praha 4-Chodov, Stýb­

Aladzasová-Přibylová, Tel. :

lova 999, 0602/205070, tel.: 02/375289

Oblast působnosti: Praha, Kladno, částečně

Mělník, Praha-západ; ptáci, savci, exotická zví­

řata.

ZO ČSOP 09/02 Poděbrady, Záchranná stanice

Libice nad Cidlinou, Luboš Va n ěk, Tel.:

0321/623 106 (do práce)

Oblast působnosti: okres Nymburk; ptáci.

ZO ČSOP 27/04, 335 61 Spálené Poříčí, Plzeň­

ská 55, Ekocentrum ing. Petr Pelikán, Tel.:

0185/94355

Oblast působnosti: okres Plzeň-jih, čás tečně

Rokycany a Příbram; ptáci, savci.

ZO ČSOP 29/01, Rokycany 337, Svermova

748/lI, Pavel Moulis, Tel.: 0181/722686

Oblast působnosti: okres Rokycany; ptáci, savci.

ZO ČSOP 18/08, Stanice pro handicapované

ptactvo, Makov, Nová Ves 398 31 Čížová, Li­

bor Sej na, Tel.: 0362/879159

Oblast působnosti: okres Písek, Strakonice; ptáci.

ZO ČSOP 75/05, Okružní 219, 789 71 Leština

u Zábřehu, Eduard Neoral

Oblast působnosti: okres Sumperkj ptáci.

ZO ČSOP 44/01 , Na rozhledně 813, 537 Ol

Chrudim, Josef Cach, Tel.: 0603/502862

Oblast působnosti: okres Chrudim, Havlíčkův

Brod; ptáci, ježci.

ZO ČSOP 70/01. Záchranná stanice, 742 54

Bartošovice na Moravě, Petr Orel, Tel.:

0655/7827

Oblast působnosti: severní Morava; ptáci.

\>'
OCHRANA FAUNY

45

Kronika

9. 6. Po Moravské stezce, která je součástí evropské cykloturistické sítě Euro-Velo vedoucí z Polska přes Českou republiku a Rakousko do Chorvatska, se poprvé mohli vydat první cyklisté. Trasa, která mě­ ří celkem 330 kilometrů, vede podél toku ře­ ky Odry, Moravy, Bečvy, Svratky a Dyje. Cyklostezka tak spojuje města Jeseník, Ha­ nušovice, Olomouc, Kroměříž, Uherské Hra­ diště, Hodonín, Břeclav a Mikulov. Pokračo­ vat se dá buď Národním parkem Podyjí nebo jižně vedenou Dunajskou cyklostezkou. 7. - 10.6. Ve Společenském domě v Luhačo­ vicích se konala 6. konference Evropského fóra pro ochranu přírody a pastevectví, které se zúčastnilo více než 100 odborníků z 18 zemí Evropy. Tématem konference bylo prosazování citlivého pastevního využívání krajin s vysokou hodnotou pro ochranu ev­ ropské přírody. Na přípravě konference spo­ lupracovala Ekologická poradna Veronica. 17. 6. (ČTK) - Vláda dnes přijala program ochrany přírody a krajiny, který minist­ rům předložil šéf resortu životního pro­ středí Martin Bursík. Závazky jednotlivých resortů dokument řeší podle jednotlivých ekosystémů. Jediným bodem protokolu, kte­ rý vládou neprošel, je požadavek novelizace myslivecké vyhlášky. 19. 6. (ČTK) - Při udělování veškerých státních zakázek na ministerstvu životního prostředí a v jeho podřízených organiza­ cích budou upřednostňovány nabídky vý­ robků, které nesou známku Ekologicky še­ trný výrobek. Rozhodl o tom šéf tohoto re­ sortu Martin Bursík. 25. 6. (ČTK) - Zástupci 37 států, včetně ČR, podepsali dnes na závěr 4. panevrop­ ské ekologické konference v dánském měs­ tě Aarhusu úmluvu, ve které se přihlašují k větší otevřenosti v ekologických otáz­ kách všeho druhu. Konvenci nepodepsalo 18 zemí, mezi nimi i Německo a Rusko. Do­ kument ukládá příslušným úřadům povinnost zveřejňovat všechna rozhodnutí, údaje a in­ formace týkající se životního prostředí. Účastníci konference se také zavázali snížit emise těžkých kovů a omezit používání olov­ natého benzinu. 25. 6. (ČTK) - Vláda by se podle názoru drtivé většiny obyvatel České republiky měla řešením problematiky životního pro­ středí zabývat více než dosud_ Na dotaz agentury Median takto odpovědělo 92 % res­ pondentů. Stav životního prostředí pokládá za velmi špatný 48 % z nich. Za mírně naru­ šený jej pokládá 39 % dotázaných, uspokoji­ vé je podle 12 % a pouze necelé jedno pro­ cento se domnívá, že je velmi dobré. Za tento stav je podle názoru 32 % respondentů zod­

46

povědný

každý občan, 31 % si myslí, že za to vláda, 19 % viní minulý komunistický režim a II % velké energetické podniky, průmysl a hutě. 25. 6. (ČTK) - Evropská komise se dnes rozhodla opět varovat Francii, že termíny loveckých období nedávno schválené fran­ couzským parlamentem odporují princi­ pům direktivy EU na ochranu divokých ptáků. Tentokrát komise navíc pohrozila, že předá záležitost Evropskému soudnímu dvo­ ru, pokud Francie tuto praxi rychle nezmění. Bruselská exekutiva zdůvodnila obvinění tím, že lovecké sezóny ve Francii zahrnují i období ptačích migrací, rozmnožování a vý­ chovy ptáčat, ve kterých je mnohé ptactvo velmi zranitelné. 27. 6. Jak informovala Mladá fronta Dnes, záchranáři požadují, aby při katastrofách byla zákonem omezena některá lidská práva. Podle jejich zkušeností z loňských zá­ plav totiž měli problémy s tím, že se lidé ne­ chtěli nechat evakuovat, byť to bylo v zájmu záchrany jejich života. Proti aktivitě záchra­ nářů však stála právě ustanovení o ochraně lidských práv. 30. 6. (ČTK) - Zákon o poplatcích za vy­ pouštění odpadních vod do vod povrcho­ vých, který vejde v účinnost 1. července, mění pravidla pro výpočet poplatků za znečišťování povrchových vod tak, aby by­ li velcí znečišťovatelé motivováni k výstav­ bě čističek. Novinkou je zejména skutečnost, že poplatky budou vybírány nejen za pře­ stoupení limitů, ale i za objem vypouštěných odpadních vod. Norma rovněž podstatně roz­ šiřuje okruh látek, za jejichž vypouštění se bude platit. může

3. 7. (ČTK) - Na zpracování studie, která by měla přispět ke zlepšení energetické účinnosti českého hospodářství, se domlu­ vil ministr životního prostředí Martin Bursík s experty Světové banky. Studie o efektivnějším využívání energie v České republice umožní kvalitněji zpracovat připra­ vovaný návrh programu na podporu úspor a alternativních zdrojů energie. 10.7. (ČTK) - Nepružný systém udělování stavebních povolení je důvodem, proč na Moravě rok po povodních existuje množ­ ství černých staveb. Některé z nich jsou na­ víc postaveny v místech ohrožených dalšími záplavami. Podobný problém sužuje podle mluvčího ministerstva životního prostředí Petra Stěpánka i Prahu a okolí. 13.7. (ČTK) - Jen pár dní poté, co vstoupil v platnost zákon, který úřadům a radni­ cím nařizuje podávat informace o život­ ním prostředí, čelí orgány státní správy záplavě žádostí od firem, jež si z nich chtě­ jí udělat informační databanku pro snazší podnikání ve svých oborech. Po úřadech, které sledují kvůli ochraně přírody řadu pod­ niků, nepožadují konkrétní údaje o životním prostředí, ale snaží se získat obecné informa­ ce o svých potenciálních konkurentech či zá­ kaznících. 15. 7. Jak informovala Mladá fronta Dnes, rekreační park v Rajchéřově, který chtěl vybudovat holandský investor především pro dva tisíce zahraničních turistů, v neKdo z koho? ...aŽ ježci začllou lIosit cedule "Smrt motoristům"... (Na Vackově ulici v Br­ lIě v kvěhlU 1998)

KROmKA ______________________________________________ ~~~~ooffi®~

porušené krajině Jindřichohradecka defi­ nevznikne. Ministr životního pro­ středí Martin Bursík totiž po opětovném po­ souzení stavby potvrdil, že neudělí výjimku ze zákona o ochraně zvláště chráněných dru­ hů rostlin a živočichů. 20. 7. «:TK) - Výskyt ohroženého sýce rousného, který je jedním z nejmenších dru­ hů sov dosahující velikosti kosa nebo špačka, zaznamenali v těchto dnech ornitologové v Moravském krasu na Blanensku. Zatím­ co před deseti lety nebyl sýc na území ČR vůbec zaznamenán, nyní se předpokládá, že jen na území krasu hnízdí šest párů tohoto druhu. 22. 7. (ČTK) - Městu Kašperské Hory a sdružení Sumava nad zlato byla doruče­ . na tři rozhodnutí bývalého ministra životní­ ho prostředí Martina Bursíka, jimiž byla zrušena únorová rozhodnutí územního od­ boru pro plzeňskou oblast ve věci povolení vstupu těžařské společnosti na pozemky města. Informoval o tom právní zástupce Kašperských Hor a sdružení Šumava nad zla­ to Petr Kužvart. 30. 7. Jak uvedla Rovnost, ani chemická ochrana letos nezabránila dalšímu výskytu klíněnky jírovcové, která ničí kaštany v Brně a na celé jižní Moravě. "Jen na ně­ kolika místech, kde odbomíci přistoupili k dvojnásobné pozemní aplikaci Dymylinu na sesbírané listy, se stromy zelenají, " řekla lis­ tu bioložka Milena Nováková. "Letos by měl výskyt škodlivého motýla kulminovat a v pNš­ lích letech pomalu klesat, " dodala Milena Nováková. 6. 8. (ČTK) - 'Letošní červencové záplavy, které postihly východní Čechy, napáchaly na železnici, mostech a silnicích škody za 357 miliónů korun. V resortu zemědělství jsou ztráty na vodních tocích a vodohospodář­ ských stavbách odhadovány na 210 miliónů korun, majetkovou újmu za 50 miliónů způ­ sobily povodně na zemědělské prvovýrobě a lesním hospodářství. Na 200 miliónů korun byly vyčísleny ztráty na bytové výstavbě. Škody na místních komunikacích činí 300 miliónů korun a v resortu průmyslu a obcho­ du 323 miliónů korun. Ministerstva vnitra a obrany budou požadovat uhrazení nákladů ve výši 38 miliónů korun. Celková suma le­ tošních povodňových škod dosáhla výše 1 miliardy a 478 miliónů korun. 10. 8. (ČTK) - Otázku dostavby jaderné elektrárny Temelín by měla do konce roku 1998 posoudit nezávislá mezinárodní ko­ mise. Dohodli se na tom ministr životního prostředí Miloš Kužvart a ministr průmyslu nitivně

~7(!)rr"\lDllufi
a obchodu Miroslav Grégr. Ve dvanáctičlen­ né komisi budou tři zástupci i Evropské unie, jeden zástupce Rady pro hospodářskou spo­ lupráci a rozvoj, zástupce ministerstva finan­ cí, právník, odborník přes sociální otázky , ekonomický auditor a zástupce agentury Se­ ven. Z uvažovaných zástupců tedy vypadli členové nevládních organizací i zástupci mi­ nisterstva životního prostředí. 10.8. Jak uvedly ZN Zemské noviny, minis­ tr životního prostředí Miloš Kužvart ne­ souhlasí s těžbou zlata v Ceské republice. Společnosti, které usilují o dobývání zlata například v Kašperských horách či na Rož­ mitálsku, chce od jejich záměru odradit eko­ nomickým znevýhodněním těžby a nikoli ad­ ministrativními prostředky, jako je například zrušení povolení k průzkumu. 10. 8. Jak informovala Rovnost, o tři desítky lesních studánek, stovky stromů a zvířat peču­ jí ochranáři, kteří každé léto obývají chatu Je­ lenice u Hostěnického potoka. Jejich záslu­ hou se v tamním údolí opět objevily lekní­ ny, raci i mloci. Na loukách a mokřadech pak lze objevit vzácné vstavače a další rostliny. 14. 8. (ČTK) - Ceští a američtí vědci budou koncem srpna monitorovat pomocí speci­ álních senzorů, které vyvinuly laboratoře americké Národní letecké a kosmické agentury (NASA), stav lesů na Sumavě a v Krušných horách. Výsledky průzkumu budou porovnány s daty získanými pomocí dalších monitorovacích metod. Vědci tímto chtějí dojít k jednoduchému postupu, který by lesníkům umožnil rychle zjistit a zhodno­ tit změny ve zdravotním stavu stromů.

16. červlla se kOllala v prostorách Domll ochrállců přírody lIa Pallské ulici v Emě ver­ lIisáž výstavy kreseb M. SOllny/1D Halase Kra­ jiny na dosah, která zdobila prostory domu až do 18. září. Na sllímku Jany Jakrlové M. S. Halas 17. 8. (ČTK) - Na odstraňování ekologic­ kých škod, které způsobila sovětská vojska při pobytu na území Ceské republiky, bylo od roku 1991 ze státního rozpočtu pro­ střednictvim ministerstva živo trnno pro­ středí vynaloženo 750 miliónů korun. Dal­ ších 450 miliónů korun bude nutno uvolnit do roku 2008, kdy by měly být všechny sa­ nační práce dokončeny. 20. 8. " Vláda pustí konkurenci do etlergeti­ ky velmi rychle. Plný přechod na ekonomic­ ké ceny v oblasti energií by pak měl skončit do konce roku 2002." Ve zpravodajském po­ řadu České televize ,,21" to uvedl místopřed­ seda vlády pro hospodářskou politiku Pavel Mertlík. lak dále řekl, vláda nejpozději v ro­ ce 1999 předloží nový energetický zákon, ve kterém chce zřídit novou instituci nezávislé­ ho regulátora v oblasti výroby a distribuce elektrické energie a zemního plynu. Regula­ ce lokálních monopolů bude přenesena na or­ gány regionální samosprávy. Po těchto kro­ cích bude možné pristoupit k postupné ceno­ vé deregulaci a k uvolnění vstupu konkuren­ ce a následné privatizaci, dodal Mertlík. 24. 8. (čTK) - Ekologové chtějí, aby pre­ miér Miloš Zeman vrátil ministerstvu ži­ votního prostředí některé dřívější pravo­ moci, a to zejména kompetence týkající se

KRONIKA

47

státní správy lesů, o něž tento resort při šel v době působení bývalého ministra Fran­ tiška Bendy. Prohlášení s připomínkou Ze­ manova předvolebního slibu vydaly ekolo­ gické nevládní organizace na svém celostát­ ním setkání o ochraně lesa. Návrat kompe­ tencí ministers tvu životního prostředí podle nich vyřeší nynější nedůslednost v plnění zá­ sad lesnické politiky. 24. 8. (ČTK) - Prvních 12 hektarů stromků vysadili pracovníci buchlovické lesní sprá­ vy mezi Otrokovicemi a T lumačovem na Zlínsku, k de původní lužní les po povod­ ních odumřel. V této oblasti uschly rozsáhlé javorové, jasanové, dubové, habrové a břízo­ vé porosty ve stáří od jednoho do 110 let. Nově vysazený les osadili lesáci dubem let­ ním, který se po záplavách ukázal jako nejo­ dolnější.

25. 8. (ČTK) - Ministr životního prostředí Miloš Kužvart nepodpoří žádný případný návrh na prolomení ekologických li mitů těžby, které br ání postupu hnědouhelných těžebních společností na území pěti severo­ českých obcí. Návrh na posunutí limitu by mohlo v jedné z variant v současnosti zpra­ covávané energetické politiky předložit mi­ nisterstvo prumyslu a obchodu. 28. 8. (ČTK) - K rozšiřování a zpestření uči­ va základních škol v Brně a okolí bude pr-i­ spívat i v novém školním roce brněnský Dum ekologické výchovy se svými pracovišti Lip­ ka v Pisárkách a Rozmarýnek v Jundrově . Připraveny jsou programy Zapomenutá řemesla, Pole - půda, Zivot v rybníce, Zi­ vot v lese, Jak roste chléb a Bylinářka. Programy zahrnují vedle pravidelných schů­ zek i víkendové akce a prázdninové tábory. 29. 8. (ČTK) - Desetitisíce ptáků zahynou ročně poté, co dosednou na sloup elektric­ kého proudu a dotknou se křídly drátů. V České republice jsou proto již několik let instalovány na staré sloupy ochranné kryty , zaváděny jsou i nové, pro ptáky bezpečnější sloupy. Od roku 1996 se podařilo ekologum ve spolupráci s energetiky takto zabezpečit 2 000 sloupu. Čeští ochránci přírody se nyní chystají rozšířit projekt ochrany ptáků před sloupy i do okolních státU . 30. 8. Letos podruhé se sešli evropští ochránci přírody a přátele netopýrů u pří­ ležitosti Evropské noci pro netopýry. Ak­ ce, kterou pořádala společnost EUROBATS, se uskutečnila v rámci úmluvy evropských zemí o ochraně těchto zvláštních živočichů. V Brně, Mikulově, Liberci a Olomouci se ce­ lá akce setkala s ohromným zájmem veřej­ nosti. V Brně měli návštěvníci možnost si ži­ vé netopýry pořádně prohlédnout a pomocí

48

speciálních detektorů , umožňujícich převádět ultrazvukové signály do slyšitelného spektra, poslouchat jejich hlasy. 1. 9. (ČTK) - Rozsáhlé geologické havárie hrozí podle Jaromíra Demka z katedry ekologie Univerzity Palackého v Olomouci po zahájení plánované těžby uhlí na Fren­ štátsku v Beskydech, kterou obhajuje os­ travská těžební společnost OKD. Realizace projektu Dolu Frenštát podle jeho názoru představuje vzhledem k nestabilním horni­ nám neúnosné riziko havárie. "Je reálné ne­ bezpečí, že celý masív Beskyd se vlivem těžby dá do pohybu směrem dolů a ohrozí město Frenštát pod Radhoštěm, .. řekl Demek. 2. - 5. 9. V Brně se uskutečnil seminář po­ řádaný v rámci programu Organizace spojených národů " GEF", který je zamě­ řen na snížení znečištění vod v povodí řeky Dunaje. Cílem semináře byla formulace ná­ rodních priorit ke snížení a kontrole znečiště­ ní a vypracování návrhu konceptu konkrét­ ních opatření v oblasti péče o životní prostře­ dí. Semináře se zúčastnili odborníci ze zain­ teresovaných ministerstev, vědeckých a od­ borných pracoviš( i zástupci nevládních orga­ RK nizací. 11. - 12. 9. Veronica ve spolupráci se ZO ČSOP Valašské Meziříčí uspořádala pro nevládní organizace dvoudenní pracovní

setkání (Workshop) k revitalizaci mokřa­ dů v povodí Moravy. Seminář začal exkurzí po chráněných územích, o která pečuje ZO ČSOP Valašské Meziříčí. Druhý den účastní­ ci rokovali na téma ochrana a péče o mok­ řadní biotopy. Mohli také zhlédnout stopy po loňských povodních a zhodnotit, jak tamní ochranáři pomáhají při odstraňování škod. JR Kurs angličtiny s Veronikou V průběhu 8. - J 7. července uspořádala Ve­ ronica v Lipnici nad Sázavou tradiční kurs angličtiny pro ekology, tentokrát spojený s cvičeními teambuildingu, tedy metod týmo­ vé spolupráce. MN Zelený telefon města Brna Ekologická poradna Veronica s finanční pod­ porou Magistrátu města Brna provozuje od května tohoto roku novou službu - "Zelený telefon města Brna". Denně od 9 do 17 hodin (v pátek do 14 hod.) se můžete na telefonním čísle 42 21 83 51 dozvědět informace z ob­ lasti ochrany životního prostředí i program přednášek a seminářů , či údaje o projektech a institucích s touto tematikou spojených. MN

V bměllské Hvězdámě a pla/letáriu Mikuláše Koperm'ka byly u přz1ežitosti akce Evropská IIOC pro lletopýry promítány diapozitivy a povídalo se o všech zajímavostech, které se k těmto živočicllllm vážou. Foto Miroslav KUlldrata

KRONIKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'
Slunce pro Bílé Karpaty

Program instalací solárn ích zanzení pro ohřev vody s názvem "Slunce pro Bílé Kar­ paty" vyhlásila pro oblast CHKO a Biosfé­ rické rezervace UNESCO Bílé Karpaty eko­ logická poradna Veronica v k větnu letošní ho roku. Hlavním cílem programu je vytvoření pozitivního příkladu a instalace "kritického" množství fungujících systémů, které vzbudí pozornost lidí a přesvědčí je o možnosti a hospodárnosti využívání slunečního ohře­ vu v místních podmínkách. Významným rysem programu jsou následu­ jící vlastnosti solárních systémů, které umožňují, ba přímo vyžadují spolupráci bu­ doucího majitele a uživatele na montáži systému. - Systém je stavebnicový, umožňuje svépo­ mocnou instalaci. - Budoucí uživatel se při montáži seznamuje s principy funkce solárního systému a zcela přirozeně tak proniká do podstaty užívání obnovitelného zdroje - Slunce. - Systém svým charakterem i cenou dobře odpovídá postojům celé řady místních oby­ vatel, pro něžje přirozené zasloužit se o stav svého obydlí vlastním přičiněním. Do programu se na základě výzvy zaslané všem obcím na úzení CHKO přihlásilo té­ měř 40 zájemců z celé oblasti Bílých Karpat. Vhodnost jednotlivých objektů pro modelo­ vou instalaci v hrubých rysech prověřily do­ tazníky, které byly posouzeny poradním sbo­ rem podle navrženého souboru kritérií, a ná­ sledná osobní návštěva vytipovaných objek­ tů.

V květnu byla předvedena demonstrační montáž systému na budovu ekocentra Ko­ senka ve Valašských Kloboukách a doposud (do poloviny září) bylo v rámci tohoto pro­ gramu provedeno již celkem II instalací v obcích Hostětín, Pitín, Lipová, Hrádek, Starý Hrozenkova Nezdenice, kde si zájem­ ci mohou sluneční kolektory prohlédnout. Kolektory se nachází na zemědělských used­ lostech, na škole, na rodinných domech a hospodářských budovách - jedno zařízení je například instalováno na objektu sušárny ovoce ekologického zemědělce v Pitíně. Cena těchto modelových zařízení je v pro­ gramu "Slunce pro Bílé Karpaty" snížena o část nákladů, a to díky finanční podpoře nadace Partnerství, která pro projekty zamě­ řené na úspory energie a snižování emisí oxidu uhličitého do atmosféry využívá zdro­ jů od lucemburského ministerstva životního prostředí. Z poskytnutého grantu bude doto­ váno celkem 15 solárních systémů. Dotace je určena na částečné pokrytí mzdy místního vyškoleného ře m es lní ka a cen materiálu. První solární systémy s kolektorem o ploše 6 m2 a zásobníkem o objemu 700 I byly in­ stalovány již v č e rve nci 1997 na třec h obyt­ ných budovách v bělok arpat ské obci Hostě­ tín. Po celý rok probíhalo sledování j ejich energetické účinn osti, z n ěh o ž vyplynulo, že

~~p;!1"(] DIlUik8~

reálný předpoklad roční úspory činí I 500 až I 800 kWh. Je-Ii alternativou elektrická energie - což je v této oblasti nejčastější případ - odpovídá to v podmínkách České republiky úspoře minimálně I 500 kg CO 2 za rok. Stavebnicový solární systém, jenž je předsta­ vován v tomto projektu, je ve srovnání s pro­ dukty běžně dostupnými na trhu minimálně o polovinu levnější. Právě nižší nákladnost je zde velmi důležitá, neboť ceny fosilní aja­ derné energie jsou relativně nízké a využívá­ ní alternativních zdrojú energie není nikterak podporováno. Se započtením dotace a při uvážení zvýšení cen elektřiny v České republice schváleného od července roku 1998 s výhledem jejich dalšího růstu může být doba ekonomické ná­ vratnosti investice do solárního systému pro domácnosti s elektrickým vytápěním při roč­ ní úspoře I 800 kWh výrazně kratší než 10

Foto Radim Mac/1I1

let. S finanční podporou se tedy solární zaří­ zení amortizují daleko před koncem své do­ by životnosti a v následujících letech budou poskytovat svým uživatelům ohřev teplé vo­ dy zdarma. V současné době připravujeme pokračování projektu, v jehož dalším kole bychom chtěli získat podporu pro instalace na objekty slou­ žící účelům veřejného zájmu - například školy, školky, domovy důchodců, ekocentra a podobně . Rovněž připravujeme školicí program pro četné zájemce, který jim umož­ ní svépomocnou montáž na vlastním domě. Yvonna GailIyová

Jeden z patnácti solámích systémů pro ohřev užitkové vody, které jsou instalovállY v rámci programu "Slunce pro Br1é Karpaty".

KRONIKA

49