Německo, Polsko 2014 Už to vypadalo, že zas budu doma, Labe šlo každý den dolů, no a najednou začalo pršet. Všichni nadávali, já se radoval. Jen víc a větší kapky! A tak jsem se konečně po dlouhé době vydal na plavbu s velkým P - teda doufám, že se povede.. V sobotu 17.5. odpoledne jsem prchnul přítelkyni (měla nutný mejdan v Plzni) a se stoupající vodou sólo vysmah z Davle. Večer v Tatranu, neděle ráno Smíchov, večer Žernoseky - cvičení v komorování. V podělí Děčín. doufaje, že udělám Drážďany, Leč kleklo počítadlo a bylo potřeba najít PC doktora. Povedlo se, ale dodělal to až v úterý ve 12,30. Ale to zdržení stálo zato. Kotvil jsem celou dobu u ZKMR Beskydy, fotil a drbal s kapitánem a posádkou – moc príma si mít s někým o plavbě a lodích povídat. Nicméně v úterý v 17,50 to hlídaly Drážďany, po proudu jsem plaval jako drak, v klubu na 50 km, kousek pod Blaueswunderem. Grilovačka s kamarády a něco piva. Ve středu dopo jsme s nimi udělali korzofárt po Labi a večer čekám, že mně dohoní vlakem ta moje. A bude po klidu, no, ale spoň nebudu o hladu. Plavat sólo na Labi a do toho vařit, jde celkem blbě. Čtvrtek: od včera jsme komplet, tedy dva. Ráno 7,05 odplutí z Drážďan, na 124 km se konečně dostávám na páky, což mně baví víc než plavba podle bójí a ve 12,45 dáváme v ochranném přístavu v Mühlberku na 127 km pauzu na oběd. Podle zpráv WSA na vysílačce voda zatím drží, není důvod ke spěchu. Potkáváme pár CS šífů proti vodě a někde za námi se courá pasažírák Clara Schumann. Slyším ji na vysílačce, jak se hlásí při míjení s naší plavbou. Nakonec večer kotví v Torgavě kousek pod námi . Hodlám přenocovat v obchodním přístavu Torgau na 155km a jsem tam v 16,20. Ve vjezdu do přístavu je sice cedule “škrtlej Sport”, ale kamarád z DD povídal, že jednu noc prý klidně a jinde se tu s větší lodí stejně kloudně nedá. Večer jsme přesunuli bajbótem ke břehu a hledali cestu z přístavu ven. Šlo to jen přes žel. vlečku, pozemek WSA a jejich branku v plotě zajištěnou jen rýglem. Psa naštěstí neměli. Ve městě jsme lehce oslavili Hanky narozeniny a potmě doťapali k bajbótu. Pátek: ráno kolem projeli lodí lidi z WSA, asi kouknout, co jme zač. Jen jsme se pozdravili, ke kotvení připomínky neměli. V 7,15 jsem vypad a v 11,00 byl v Elsteru na 200 km, kde mně opět dohonila Clara a bukhstrahlem mi lehce znepříjemnila přistávací manévr. Mylně jsem totiž počítal, že když přistála, tak hned tak někam dál nepoplave. Bylo to omyl. Když jsem byl už na jednom laně přivázanej, pustila příďověj propeler, krapet roztočila vodu v buhně a odplula. Držel jsem se na motor, ale moc elegantní to teda nebylo. Po té neohlášeni přepadáme kamarády, se kterými jsem se neviděl 9 let a Hanka 30, rychle s nimi na nákup - by bylo co na gril a čím zapíjet, a paříme u nich na zahradě do půl druhé. Náročné. V sobotu jsme stále v Elsteru, autem do Wittembergu na čumendu a večer bude zase na zahradě + připojení na interfernet. Odpoledne kolem proplula naše MN 7304 naložená na 160, ale voda už jde pomalu dolů. Ráno vypadnu směr Aken nebo Schönebeck, a nebo až Magdeburg. Ale dopadlo to jinak. Nakonec jsem se vydal kousek po Saale, kde jsem nikdy ještě nebyl. Kupodivu docela čistá a teplá řeka (kdysi neuvěřitelně špinavá), ale slušným proudem 3 – 5 km/h. Na cca 4,5 km bylo volné molo u vesnice, co není ani na mapě, ale dohrabal sem se cca o 3 km vejš k vesnici Grose Rosenburg, ale molo žádný a u břehu mělko. Tož jsem se vrátil dolů k molu, kde mezitím přistála jiná loďka, co jsme viděli předtím na Labi. Šmajznul sem se na ní a šel zkoumat terén. Místí traktorista mi řek, že jsem v Kleine Rosenbecku, že hospoda ve Velkým Rosenbecku a že to je cca kilák. Kilák pro pivo dám. Prd kilák, i s nějakým hledáním vytoužené hospody tak tři. A to mám zrovna narozeniny. Našli jsme, oslavili, ale cestu zpět jsem neviděl zrovna dobře. Opýtal jsem se hospodského, či náááááhodou nejede někdo směr loď. Světe div se, odemk auto, říká naskočte si a už jedem. Vyklopil nás u lodě a na otázku co mu dám, odpověděl “alles klaar”. Miluju ho.
Přespali jsme a mažeme na Magdeburg. Nákup, simka do O2 piškotu, bych vám mohl posílat zprávy a dál na Industrie Hafen kouknout, kde vemu naftu, když se dožiju cesty zpět. Opět překvapení, leč nemilé. Odbočka k pumpě je přehrazená larzenama. Nějak to nechápu, vyplavu zpět na Labe a další vjezd do přístavu má být u kus dál, už z Mittelland kanálu. Plavu a přede mnou komora. Na mapě není, na internet mapě taky ne. Jsem zase poněkud překvapenej. Nakonec se ukázalo, že to je vyrovnávání hladiny mezi Labem a novým Abzveigkanálem ke komore Rothensee, otevřené teprve cca 2 měsíce. To mi až řekli naši šífáci v přístavu. Ale hlavně pumpa, kterou jsem hledal, inzerovaná ve Wasserwander atlasu, co jsem za drahej peníz koupil, neexistuje. Jen tankovací loď na které zrovna nikdo není a mám pochyby, že dá sportu. No ale mám číslo a příležitostně se optám. Zatím je nafty dost, šlo mi o možnosti při cestě domů. Jinak po celým Labi bylo z pump lautr h...., jen možnost přivezení kanistrů za cca 10E sem-tam někdo nabízí. Wassertankstelle ani jedna. A jsme na šlojze Rothensee . Po cca hodině čekání na plavbu proti a s námi, se proplavíme komorou s výškou něco mezi Štěchovicemi a Vraným. Akorát šla tak pomalu, jako kdyby ji plnili kýblem. To Štěchovice umí být jako výtah. Po proplavení zírám na megastavbu vodní křižovatky Labe / Mittelland kanal/ Havel-Oder kanal + akvadukt přes Labe – nejdelší akvadukt na světě – 918m. Z něj koukáme z výšky dolů na Labe a fotíme. Podél celé stavby je cyklostezka a tak tu je i dost mávajících čumilů. Od Mittellandu nás dopluli nás nějací Rakušáci z Vídně, s nimi a německou MN proplavujeme Hohenwarte. Komory mají vazáky na plovácích podobně jako Štěchovice, ale podstatně mohutnější. Komorování je pohoda. Na počasí zítra slibujou bouřky, kroupy, vichřici, tak se chci zašít na Niegrippské jezero. Úterý: dostavil se zatím jen déšť, tak kotva z vody a plavem dál směr Gentin. Potkáváme hodně obchodní plavby včetně naší MN Labe 20. S ní i komorujeme Zerben a plujeme za ní až do Gentinu, kde dáváme oběd. Němci hodně velkoryse přestavují celý kanál Havola-Odra - rozšiřují, napřimují, prohlubují a v Zerbenu staví komplet novou komoru. Tady šífort nechcípne. Ještě úterý: Plaveme tedy kanál Havel-Oder. Na kanálech se nesmí mimo vyhrazená “P” stát. Pro “Sport” je obvykle vyhrazená část na konci stání šífortu. Ve městech Burg a Gentin jsou maríny a sportovní kluby nabízející stání, vodu, elektriku, palivo. Ale, jako na Labi, žádná tankovačka. Značka pumpy na poutači pouze znamená, že je někde kolem nějaká pumpa, nebo, že dovezou. Další možností kotvení a přenocování je zaplout do malých odboček, co buď vedou do nejbližší vesnice, nebo to jsou pozůstatky původních, dneska už historických zasplavňovacích prací. Plavební hloubka je na nich vyznačená cedulí a bývá to 1 – 1,5m, šířka tak 20 - 25m. Využil jsem oboje. Nejdřív v Gentinu městská marina na nákup a když je posádka pryč, tak dělám už vééélmi nutnou výměnu oleje v motoru, kterou jsem před odplutím z Davle nestihl. Ceny maríny: loď do 7 m – 7 E , nad 7 m + 1,5 E/m voda do 100 l, elektrika – 3 E voda za každých dalších 100 l - 0,5 E Demokraticky jsem rozhodl, že kupní sílu eura neproměním za stání na vodě v maríně, kde navíc nic nepotřebuju, ale, že za ušetřených 14 E by si posádka mohla dát zmrzlinovej pohár + šnaps, no a já zas jen to pívo. A tak jsem to šoup do Rossdorfer Altkanal, taky se mu říkalo Plauer Altkanal, na 363,7 km HOK. Pro mně plavba končí po cca 1,5 km mostem s h = 3,5 m, ale u toho mostu je na mapě namalovaný zkřížený nůž a vidlička, což je podstatný.
V Německu, na rozdíl od nás, jsou soukromé pozemky až k vodě, žádná pobřežní stezka na navigaci. Je tedy dobré se zeptat komu stojím u mola a chodím po zahradě. Tady jsme to vyřešili popovídáním s místním rybářem. Středa 28.5. - řečeno slovy dnes už klasika: chčije a chčije. Teplota spadla z předvčerejších 29°C a 17°C ranních, na dnešních ranních 9,5°C, které drží celý den. Plavíme se dál na Wusterwitz. Když na cca 2,5 km vidím v oblouku kousek před komorou mizet záď šífu říkám si, že máme smůlu. Posádka naopak věří, že počkaj a vyšlo jí to – když děkovala komorníkovi, on na to, že to je přeci normální. No jak kde. Že by na sporťáka u nás čekal v komoře parník 10 min jsem nějak ještě neviděl. I tady staví druhou novou obrovskou komoru vedle. Míjíme pár nákladních lodí naložených po ochozy, čekajících až vypadnem, a jsme za vytrvalého deště na prvním jezeře před Brandenburgem - Wend see,. Podplouváme most Rózy Luxemburgový na Plausee a točím levou na Plaue, Margaretenhof a řeku Dolní Havolu. Že bylo v Plaue vždycky hodně lodí i za NDR, to jsem věděl. Kolik jich tam je dneska bych si nepředstavil. Na straně Margaretenhofu stojí les stěžňů, na straně Plau několik loděnic a jedna obrovská marina s motorákama. Mezi tím vším táboří profi rybáři se svými loděmi, sítěmi a dlouhými klacky, které píchají do dna a na ně sítě upevňují. Na tyhle sítě je potřeba dávat dost bacha. Běžně se táhnou od břehu i několik desítek metrů až k okraji plavební dráhy. Na jezerech mohou být kdekoli, ne jen od břehu. Poslední / první „klacek“ je označený zmenšeninou plavebního znaku „proplutí možné“, v noci někdy i lucerničkou. Takováhle síť ve vrtuli, to musí být pocuc. Untere Havel je klasická nížinná řeka plná zákrutů, jezer, jezírek a ostrovů, odboček a paralelních propojení splavných jen pro sport a rybáře. Když je na Labi málo vody a při plavbě z Hamburku do Berlína tudy plave i obchodní plavba. Už jsem ji kdysi několikrát proplul do a z Havelbergu, kde je propojení na Labe pro velkou plavbu a jednou ji vzal až od ústí do Labe. První dvě komory, mezi ústím a Havelbergem, jsou jen pro sportovní lodě – 21,3x5,3m.
Doplavali jsme do Pritzerbe, kde mám kámoše, leč je v Hamburgu a vrátí se zítra. Po pokecu s haffenmeistrem plavem dál přes dálkově obsluhovanou komoru Bahnitz, (vedle je ta sportovní, kam se nevejdu ) a kus pod komorou pouštím kotvu, dávám kotevní světlo – česky šífácky „fajruntlampu“ - a koukáme chvíli na německou bednu. Dávají něco na téma „ženský zmrví na co šáhnou a můžou za to samozřejmě chlapi “. Posádka není moc spokojená, já se dobře bavím. Něco dalšího z postřehů kolem vody: - když prší, loď to umyje, ne, že na ní zůstanou černý šmouhy od sazí jako doma - rybáři nehážou dál než pár metrů od břehu, nedávaj doprostřed řeky bójky od návnady a většinou zdraví první - jejich pramice mají špičatou příď a nekotví se závažím, ale dvěma klacky vraženými do dna. Ty si vozí sebou - hlášení WSA vodních stavů a překážek plavebního provozu nekončí „konec hlášení, konec“ jako u nás, ale „Wir wünschen schönen Tag und gute Fahrt“ - lidi courající po nábřeží se zastaví na kus řeči - jistá část hadrářů neodpoví na pozdrav. Asi jsou nasraný, že jim prší za krk a mně ne. No to je u nás taky tak. Třeba jim ten Orlík vypustěj. - na čártru teď frčí domečky cca 10x4m na dvou plovácích s přívěšákem. Dvě místnosti, komplet sociálka a vepředu veranda s řízením nebo v provedení „vor“ - dřevěná bouda a řídí se zezadu. Je docela komický, když jich plave několik za sebou - internet přes O2 je na dvě věci, nejde přes DE simku ani přes CS rooming. Mizerný pokrytí.
Čtvrtek 29.5. : plavu ještě pár km po proudu Havoly a chci něco koupit v městečku Premnitz. Podezřelej klid, před obchoďákem ani kolo – Christie Himmelfahrt! Tedy Kristovo na nanebevzetí, 39. den po Velikonočním pondělí. Koho by to u nás napadlo. Slaví pilně, otevřená je jen cukrárna s pekárnou v jednom. Zato provoz na vodě zhoustl a jedna loďka za druhou plave kolem. I když je ráno jen 7°C a poledne 12,5°C, plave všechno - kajaky i ty skládací, kanoe, lodě malé, velké. Po březích pikniky, v maríně Pritzerbe se kouří z udírny. To bude asi náročnej večer, ještě že jsem včera pauzíroval. Pátek: oslava se vydařila, vstáváme pro jistotu až v 9. Rozloučení a směr Brandenburg. Po cestě se stavujeme v Plau koupit uzené ryby od místních rybářů, pak chvíli kotvíme na Plausee a kocháme se obrovskou vodní plochou s provozem, co se u nás nevidí. Plave všechno, co dokáže plavat. Při pokračování na Brandenburg zjišťuju, že je zřejmě už pro sport otevřený Silokanal mezi Plausee a křižovatkou Havola / Silokanal / Beetsee - to ještě v 97 pro sport nebyl. Plavu ale původní trasu po Havole, chci do města na nákup. Kotvíme v centru u měst. stání, 2E na chvíli, 5E přes noc. Není tu ani popelnice, natož voda. Po nákupu pokračujeme na Beetzsee a na 5 km pouštím kotvu. Počasí se zdárně vylepšilo, je jasno a 19°C, ale voda má jen 18, na koupání to pro mě teda zatím není. Je sranda, jak se mi vybavují vzpomínky na místa, kde jsem tady kdysi kotvíval a co jsme tu za lumpárny páchali. A že to i až 39let zpátky. V sobotu se cpeme šparglem v místní hospodě a jedu na kole propátrat okolí. Jezdí se tu fajn, všude lautr rovina, nejvyšší kopec je most přes Havolu. Neděle: plavem dál přes Vorstadtschleuse Brandenburg směr rozvodí Ketzin a na Postupimskou Havolu. Popisovat co tu je lodí nemá cenu. Prostě jsou všude a všude maríny. Zajímavý je, že na rozdíl od minulých časů jasně převažují lodě obytné, kajutové, a tak od 8m nahoru. Malé rychlíky téměř zmizely. Nejspíš proto, že tu je všude, s výjimkou velkých jezer, oříznutá rychlost od 25km/h dolů na 12 a míň. Všichni plavou důstojně pomalu, něco kolem 10 km/h. Viděl jsem sazebník flastrů za překročení rychlosti a není hezkej. Kotvíme na Glindowsee - odbočce z hlavní trasy - na konci jezera u příjemného Občerstvení stojícího přímo na břehu. Ani se po prosezenejch hodinách u kolečka pořádně neprojdu. Voda je tu průzračná, je to jedno z nejčistších jezer před Berlínem, leč zatím pořád ještě studená – 19°C. Němci se koupou, jsou to holt seveřani. Ani tady, kousek od Postupimi, O2 interfernet nemaká. Pondělí 2.6. : popojeli jsme do Postupimi na nákup. Dá se tu stát u nábřeží bez placení, což je na nákup fajn, ale na noc tu je moc živo. Je tady wassertankstelle – nafta 1,49 E, benzín ještě dražší – super 1,75E, ale já mám zatím dost. Úterý: nervově jsem to nevydržel a koupil internet od Vodafounu. Když nejde kyslík, Voda snad na vodě půjde. Nejde. Po dlouhém boji s Windousem, intivirákem a programem v pišingru to comp nějak zkous, ale neukazuje se v průzkumníkovi a Windous se tváří, že ho nezná. Přesto to funguje, jsem zvědavej jak dlouho. Posádku jsem protáh lehce po Sanssouci. Pěkný a pěkně velký. Mně by samozřejmě nejvíc zajímal parní stroj z roku 1836 o síle 80HP, nejsilnější v říši, pohánějící čerpadla na vodu do fontánek, ale maj zavřeno. Středa: posádka pro změnu jede do Davle, já kousek za Potsdam a rozvodí u Sacrowa, kotvím na vodě vedle Pfaueninsel. Voda má už 20,5°C, tak meju všechno. Loď, fendry, bajbót a taky sebe.
Němci plavou děsně načinčaný, tak abych nebyl moc z Východu už na první pohled. Barometr vesele klesá, tak koukám na počasovej radar, jak príma bude noc, ale zdá se, že to nejhorší se mi vyhne. Čtvrtek 5.6. : vyhnulo. Ráno v 6 fouká 20 km/h, v nárazech jen nějakejch 25. Tedy 3 -4 Bf a semtam krápne. Pfingsten, tedy Letnice, mají být „sonnige und heise bis 31 grad“ . To se upeču. Ještě čtvrtek: Kolem poledne vítr přidal v nárazech na 48 km/h, tedy dobrá 6 Bf, trvale 40, a mraky odfouk. Až do večera sice fouká, ale míň, Slunce svítí, ještě v 9 večer je 20°C. Popojel jsem jen kousek někam „za roh“ si v klidu udělat oběd a tak jsem objevil ostrov Linden Werder s hospodou a u ní stání pro lodě. Není ani na mapě Wasserwander-Atlas za 17 E. - kde je německá důslednost a pečlivost??? Zajímavostí tohodle ostrova je, že to je jedna velká hospoda, čehož jsem využil. Stání pro kunčofty zdarma. Pátek 6.5. : ráno vstanu a jdu uklidit posranou loď ptákama, co jsem včera krmil. Zřejmě jim nechutnalo a vrátili mi to. A nejen to. Jak tak šmejdím po palubě, natáh jsem se hlavou do kotevního světla. Docela slušně, tak na dva stehy. Nemaje jehlu a nit, sešil jsem se leukoplastí. Zatím dobrý i tu krev všude nacákanou jsem už uklidil. Fajruntlampu jsem totiž pověsil jinam než mám ve zvyku, aby jí nezacláněla německá fangle. Už jsem se o ní jebnul jednou a myslel si, že si to budu pamatovat. Kulový. Krátkodobá paměť už asi nějak nefunguje. Pokračuju na Špandavskou komoru, proplavím a koukám, kde bych přistál na nákup. Víkend na krku a v lednici nic moc. Tak 800 m nad komorou neoznačená přístavní zeď, u ní pár zřejmě stálých lodí, tak se vážu. Prvního kolemjdoucího se ptám kudy kam za žvancem – mám kliku, Lídl je tak 300m. Vybaven pivem, chlebem a něčím k tomu, pokračuju prohlídkou okolí na kole. Našel jsem městské stání, na mapě není. Šlendrián. Je to slepé rameno jménem West Hafen Spandau, dl. cca 150 – 200 m, stání podél, zdarma na 24h – 3 dny. Ale nic tam, kromě letadel startujících z Templhófu, letících nízko a přesně nad tímhle přístavem. Fakt dobrý na nocování. Dál kotvím v poledne až u spojení Havoly s Friedenkanálem. Z hráze udělané někdy v 52-tým z potopených šífů, co oddělila NDR od nejkrásnějšího ostrova v Rudém moři, kdysi potažené ostnatým drátem a se psy, kterým i pohraničníci házeli žrádlo lopatou z lodě a v uctivé vzdálenosti, už moc nezbylo. Jen jeden z těch šífů je viděl pořád. V té hrázi byla komora – nekomora. Dvoje z boku kanálu šoupací závory se sítěmi z řetězu až na dno, dvě špačkárny a hafo pohraničníků a celníků. Tudy mohla pouze obchodní plavba do West Berlína a na Odru, my jen plavali kolem a skrz plot koukali na ten zlatej Západ. Tak teď tu kotvím, no už podruhé - poprvé jsem tu byl hned jak to prdlo v 90tým. To ty závory a sítě ještě ležely vyhozené na břehu. Totéž bylo na Teltovským kanále ještě 2x, jak střídavě přecházel ze západu na východ, a šífáci skučeli, že při tom opakovaným šacování plavou přes oba Berlíny den a půl. Podél hráze stále patrolovali pohraničníci s lodí a smělo se tam jen ve dne a při východním břehu. Tehdy jsem poprvé viděl „Bismarka“ se dvěma 240 HP Volvama. Vyhecovali nás k závodům, nechali jsme se, a když jsme naše loďky rozhoupali na nějakejch 42 - 45 km/h, tak ukazovali ať ještě přidáme. Nebylo co, tak přidali oni a prostě zmizeli. Vidět v 73. roce 9m dlouhou loď plavat tak 70 – 80 km/h, to bylo něco. Pokračuju na HOK ( Havel-Oderkanal), v Henningsdorfu mi zrušili tankovačku, nebo jsem ji
přehlíd. Zkouším kanál doVelten – pěkný menší kanál, přírodní břehy, borovicový les. Voda by mohla být čistší. Má končit obchodním přístavem a odbočkou na pláž. Přístav je, odbočka taky, ale po cca 200m přesypaná hrází a pláž asi někde za ní. Nezkoumám, vařím večeři. Aby to nevypadalo jako „ milý deníčku“, soustředím se víc na popis trasy. Trasa od Plau do Brandenbugu a dál na Ketzin je celkem jasná. Nížinatá Havola s minimálním proudem, protkaná řadou jezer, jezírek a odboček, zbylých převážně po původních historických kanálech. Malý spád řeky je navíc doplněn komorami v Brandenburgu a Berlíně Spandau, z rozdílem hladin 1,4 a cca 2m.Plavební hloubka na je řece kolem 3m, v podstatě od břehu - ke břehu. Pokud ne, jsou osazeny bóje nebo plavební znaky na břehu. Jezera mají v plavební dráze až 10 – 16m. U břehu je výrazně mělčeji a při přistávání je potřeba hloubku hlídat. Dno je písčité. Většinou hloubka klesá velmi pozvolna a s ponorem metr a víc se nelze ke břehu bezpečně dostat. Pak je výhodou bajbót. To je to, proč Němci hadráři nemají kýláky, ale zásadně ploutváče, nebo ploutvokýly. Tohle – mělko u břehů na jezerech a hloubka na kanálech a řece od břehu ke břehu platí +- obecně po celém bývalém NDR. Jezera mívají mimo vyznačené plavební dráhy bójemi ještě majáky se sektorovým světlem pro noc a výjezdové znaky na den. Na větších jezerech, kde je uprostřed vody dost, jsou osové bóje středem a pravo- a levobřežní bóje jsou až u břehu a jsou očíslované – levobřežní jsou liché, sudé jsou pravobřežní. Typickej je takhle znakováním Müritz. Když už jsem ho zmínil, ten má navrch u dvou skalnatých a kamenitých mělčin značení kardinální. Aby se to nepletlo. Kdysi jsem na to koukal jako vrána a bez kompasu. Za Ketzinem je rozvodí na Sacrov - Paretzerkanal, vedoucí přímo do Berlína, na Postupinskou Havolu – která se na Jungfernsee s tímto kanálem setká, a na Havelkanal, který Postupim i Berlín míjí a s Havolou se setká až před Henningsdorfem. Je na něm jedna komora Schönvalde s 2m spádem a je to nejkratší cesta směrem na Müritz nebo na zdvihadlo Niederfinow a Odru. Na Jungfernsee je ještě další odbočka – na Sprévu přes Teltowkanal a na Grosser Müggelse. Tam se ale dá dostat také od Spandavské komory. Berlín je vůbec přišpikovaný kanály tak, že ztrácím přehled. Navíc na některých jsou podle mapy mosty, které nepodjedu. Bohužel mapa často kecá a pod mostem, kde píšou 4,0m mám rezervu tak 0,8m, přitom trčím z vody 4,2m, bez TV antény 4,08m. Teda leda že-by tu kolem Berlína na zimu drželi vyšší stav vody o cca 30 – 40 cm, jako to dělají na Dolní Havole. Kdyby jste chtěli vědět proč, tak nevím. Tahle mapa – Wasserwanderatlas - byla kdysi velkým hitem, někde jsem o ní přišel a tak koupil novou, s údajnou aktualizací 2012. Pěkný kulový. Např. mosty postavené už v 2002 tam nejsou, a že jich Němci postavili. Zrovna na 4km kanálu do Velten je v mapě jeden, ve skutečnosti čtyři. Totéž přes HOK. Mapa, kde to víceméně sedí, je mapa vodních cest Evropy od „zhrd“a, co ji dal sem na JI – vřelé díky. Jenže zas má tu vadu v malé GPS, že není vidět dost velké okolí a taky v ní jsou pouze hlavní trasy. Třeba Postupimská Havola tam není, stejně tak Horní Havola už od Liebenwalde. Takže někomu, kdo to tady vůbec nezná, může dělat potíže a je potřeba ji doplnit mapou papírovou. Kdysi prodávali pěkné přehledové mapy vody jednotlivých okresů – či co to tu maj. Mám je vtipně někde v Davli. A jedna poučná, právě se přihodilo v pátek, ve 22,20 hod. Vždycky, když u nás postávaje někde na kotvě na noc věším fajruntlampu, trochu si připadám jako cvok. Většinou jsem široko-daleko jedinej. Teď stojím na Lehnitzsee, mimo plavební dráhu a taky svítím. Plavou kolem policajti a dva co nesvítili zkásli. Asi se vší parádou, byli u obou pěkně dlouho. Jeden stál ještě blíž ke břehu než já, druhej přídí až v rákosí, za linií bójí tak 60 – 70m. Dole na Labi kolem Hamburgu to tak prý funguje i s černým balónem. Neva, mám ho a taky vyvěšuju.
Jen u nás nikdo neví co to je. Sobota 7.6. až středa 11.6. Uhnul jsem z HOK na OHK, tedy na vodní cestu Obere-Havel-kanal – tedy Kanál Horní Havola. Havola jako taková, zvaná tady Schnelle Havel, teče povětšinou kolem kanálu a z bídou sjízdná pro kajaky. I tenhle kanál má malý proud, jednak aby se proplachoval, druhak z něj zavlažujou pole. Je nad úrovní okolního terénu tak 1m. Komory samoobslužné, celkem blbuvzdorné, s informačními obrazovkami v N a An jazyce. I já obsluhu pochopil. Akorát mají plnění horními vraty, jako většina komor v NDR, tak je lepší nelézt moc dopředu. Fungují od 7 do 21 hod, což je naprostej luxus. Tak dneska jim to s výškou mostu vyšlo. Mně skoro ne. 3 km před komorou Bischofwerder je mostík označený v mapě 4m. A je to tak. Na něm není nic. Sundal jsem TV anténu, vysílačky anténu a furt to nestačilo, tak o 3cm. Zvítězil jsem. Jednou rukou pověšenej na oblouku rampy, abych ho prohnul dolů a druhou jsem kličkoval mezi nýty mostu tak 2cm vysokými. Až poplavu zpět, asi budu muset bajbót napustit vodou za propálenou naftu. Stojím v Zehdenicku v měst. maríně. Sympatický hafenmeister, za m jen1E. Voda 100l taky 1E. Beru 500 l, ale nikdo to neměří...Zato vedle v marině je nafta na 1,7 E. Ještěže jí zatím nepotřebuju. Nemaje co dělat, prokroužil jsem odpo bajbótem okolí, vykoupal se v bývalé pískovně, co se těžila hlína na cihly, je tam téměř čistá voda, daleko lepší než na kanále. Těch bývalých cihelen je v okolí kopec a vedou k nim malé kanálky, kde se dá nocovat. Díky vedru, co tu panuje, voda vylezla na 24,5°C, tak že koupačka dobrá. V pondělí mě opět Němci dostali. Všude zavřeno, slaví Pfingsten – Letnice. Protože posádka má dorazit ve čtvrtek, nechci příliš mimo civilizaci, aby mně našla.. Loď nechávám na kotvě uprostřed písníku a bajbótem kolo zavezu na břeh. Pak kroužím na kole a doufám, že si bajbót zatím nikdo nepůjčí. Taky jsem tu vyžral dvě móoc pěkné bouřky, jednu i s kroupama, naštěstí malejma. Podle zpráv na německým počasí to kousek vedle bylo ještě daleko horší - záplavy a kroupy jako tenisáky. V Zehdenicku bývaly loděnice na výrobu člunů k přepravě cihel do Berlína. Byly doby, kdy jich převezli 600 mil. kusů/rok. Poslední člun plaval v roce 1990. Také vozili obilí Zehdenickýho vodního mlejna, ale ten někdy v 95 ? vyhořel a tak to skončilo taky. Dobře je pamatuju, neměly motor a byly zezadu postrkovány bajbótem, ve kterém ležel veterán diesel. Venkem spřažená kormidla a dlouhej plynbowden do kormidelny na člunu. Když bylo zle, brzdily přídí o břeh. Čluny měly délku 40m – tzv. Finowská míra, komory 42m a tak v některých komorách bylo „vyzoublo“ kam se tenhle motorovej bajtót předem schoval a člun se natáhnul vrátkem a i ručně. Pěkně to je vidět na staré, od 2005 nepoužívané komoře v Liebenwalde. Já jí ještě kdysi několikrát plavil. https://www.google.cz/maps/place/Bischofswerder+Weg/@52.8926055,13.3813373,68m/data=! 3m1!1e3!4m2!3m1!1s0x47a9a73a7dbee361:0xb291a8fa3dca88f0?hl=cs No a z bývalých loděnic jsou dnes mariny. Pátek 13.6. Včera dorazila posádka z Davle, kámoš ji dovezl autem. Trochu jsme pobendili, on ráno makal zpět domů a já vystartil z Zehdenicku dál po OHK až k odbočce na Templinské vody a dal se tam. V mapě je před Templinem most s výškou 3,6m, no co, do města dojdu. První komora Kannenburg nezklamala, žádný automat, všechno pěkně na ruční pohon, tak, jak to bylo kdysi. Otevřít jednu vráteň, obejít komoru přes horní vrata, otevřít druhou vráteň a můžeme dovnitř. Vytočit stavítka horních vrat a komorujeme. Tahle trasa na Templin je celkem zvláštní tím, že má velmi úzké a mělké propojovací kanály mezi jezery a jezera naopak hluboká až 20m.
Když píšu úzké kanály, znamená to, že třeba Hořín je proti nim Amazonka. Místy je šířka kolem 67m a víc jak 10m mají málo kde. Hloubka 1,5 – 1,8m. Mimo to jsou hodně klikaté. Prokousal jsem se až k onomu mostu, mapa opět kecala, tentokrát v můj prospěch. Most má tak 4,2m, podplul jsem hravě. Větší sranda nastal v komoře Templin, kterou jsem ještě nikdy neplavil, neb kdysi byla roky mimo provoz a zrestaurovali ji až 2005 – na automat. Přímo nad komorou je most s čtyřproudovou silnicí, tak že dost širokej a komora má jen těch Finnovskejch 42m. O výšce v mapě ani čára. Rozdíl hladin asi 5m. Nezdálo se mi to, vylezl jsem na něj a koukám, zda se vejdu mezi horní vrata a kraj mostu. Zdálo se mi, že s fousem jo. Co se zdá je sen. Vplul jsem dovnitř a koukám, že jsem rampou pod mostem. Takže vycouvat ven, v tom ouzkým kanále se otočit a do tý komory široký 5,3m se nasoukat pozadu. Z obou stran jsem měl vůli tak 60cm. Jestli někdo koukal do hlídací kamery, asi se dost divil, co blbnu. Dopadlo to IA , dobře, že jsem se otočil. Most byl nad horní hladinou tak 3,9m, měl bych nerez pochroumanej. V Templinu je príma městská marína. Sice nemá hospodu, ale má verandu, kde se sejdou a z vlastních zásob chlastaj vůdcové malých plavidel (aneb „kdo si může říkat kapitán?“) a vedou vysoce odborné loděvodní řeči, zatímco jejich posádky vedou babský řeči. Všem se uleví. Trasa pokračuje na 5 dost velkých jezer a tím pro motoráky končí. Krajina je kolem vody lužně lesová, dál borovicová a kupodivu na německý poměry i trochu kopcovitá. Je tu hezky. Fotky jsem se snažil sem dát, ale nemám tak silné nervy. Jsou na rajčeti – něco málo, někdy zas přidám. Za víkend jsem obeplul místní jezera, v pondělí nákup a zpět na HOK. Ještě se stavujeme v Kanenburgu v hospůdce u komory, Němci vyklepli Portugalce, pod komorou přespíme a ráno plavíme komory Schorfheide, Zaaren, Regow a Bredereiche a jsme na Stolpsee. Úsek od Schorfheide po Bredereiche, včetně Kanenburgu, prochází bývalým ruským pásmem – vojenským cvičištěm. Mohlo se tu jen ve dne a občas se nám stalo, že stál na břehu rusáček s červeným praporkem a přes řeku brodily tanky a jiný vojenský potvory, případně stavěli pontonový mosty. Oficíři chodili na břeh chytat ryby a kouřili doutníky, vojáčkové kolem komor nabízeli benzín, prodávali ho i s kanistrama, a ptali se „papyrosa ňet? Na tyhle časy mám několik bezvadnejch a nezapomenutelnejch zážitků. Dneska je z toho převážně NSG – Naturschutzgebiet a sem-tam na levém břehu cedulka „Lebensgefahr – minen“, ale na žádnou jsem nešláp teď, ani předtím. Od Zehdenicku se už plave přímo po Havole, hloubka kolem 2m, břehy jsou převážně zpevněné hatěmi – u nich se dobře přistává na pauzu na oběd a pocourání v lese. Houby zatím nerostou. Hatě = dřevěné kůly natlučené do dna, za nimi větve prosypané pískem a proložené nějakou geotextilií. Úsek končí jezerem Stolp-see. Tady bych chtěl odbočit na komoru Himmelpfort a Lychenské vody, jenže ouha, opravdu nízký most hned před komorou mi to rezolutně rozmluvil. Nocujeme tedy na Stolp-see a ráno zvolna do Fürstenbergu. Po cestě je k vidění přívoz na železniční vagony, dnes už technická památka, a několik veřejných tábořišť a kempů. Fürstenberg leží na břehu Baalen-see a Schwedt-see a je tu hafo marin a klubů. Taky tu něco, co jsem ještě neviděl – turistické drezíny. Bývalou železnici v délce 28km, místo aby vytrhali koleje a dali do šrotu, zprovoznili jako turistickou atrakci, kde jsou šlapací drezínky a můžete se projet přes Himmelpfort až do Lychenu. Po malém nákupu a čumendě po městě pokračujem na komoru Steinhavel a nocujeme na Menowsee. Voda má pořád jen 22°C a počasí šlo přes noc trochu do háje. Spadl tlak, zataženo, ráno 14,5°C, přes den 18°C a vítr do 38km/h. Mám upluto zrovna 1000km z Davle. Odpoledne se přesouváme přes Elbogen-see směr Wesenberg a nocujeme na začátku téhle trasy - v Priepertu.
Nacpal jsem kopec fotek na rajče, na některejch je i něco vidět. Finne, pokud ti můžu radit, dej to do vody na Werbellin-see v Altenhofu. Je tam sjezd do vody, tedy byl v 96-tým, sichr zůstal. Je to jezero s čistou vodou, aspoň bývalo, ledovcového původu, až 70m hluboké, jedno z nejkrásnějších. Celé jezero i s kanálem do HOK má 17km, z toho kanál cca 7km, se dvěma komůrkama. Z něj se dostaneš na HOK, doleva je 23 km na akvadukt a zdvihadlo Niederfinnow, což stojí za okouknutí. Jo a prej vedle staví nové a mělo by letos jít do provozu. BTW, tam by ses taky dostal rovnou z Odry přes Schwedt. Doprava od Werbelin-kanálu je po 14,5km odbočka na Horní Havolu - Zehdenick a dál – to co jsem tu naposled popisoval. Do Zehdenicku je z HOK 19 km. Kdybys neodbočil a pokračoval po HOK směr Lehnitz, Oranienburg, jsi s jednou komorou u Lehnitz-see po 30 km na začátku Berlínských jezer a ty stojí taky zato. Berlínský jezera – nepředstavuj si, že jsi ve městě, to je jen kolem Špandavy a v Postupimi, a navíc jsou čistá. Kdysi jsem to takhle dělal s lodí na vleku. Za pár naplavanejch kilometrů (150 – 200 tam i zpět) bys viděl hodně zajímavého. Na Havole mně docela dožralo, že čím blíž k pramenům, jsem od nich cca 25km, tím je kalnější. Kolem Berlína a dolů na Brandenburg, Plau a Pritzerbe byla čistší. Cesta na Wesenberg je cesta k pramenům Havoly u Kratzenburgu. Poslední jezero tím směrem, splavné pro motorové lodě je Grosse Labus See. Kdysi to šlo až na Useriner See, kde byla voda nejčistší, co jsem viděl, ale teď je jen pro lodě s pohonem na „muskel kraft“. Krajina i řeka jako všude kolem, akorát voda nic moc čistá proti třeba HOK. Ve Wesenbergu príma rybáři s jejich prodejnou, městské stání s možností stanování, kioskem a příležitostí si trsnout při country muzice. Pokračuju dál směr po HOK k odbočce na Rheinsberg apřichází první zásadní zádrhel. Most za komorou Strassen, psanej v mapě 4,1m, je nízkej. Tedy nízkej o 6cm. Nezdá se to, ale potopit byť jen záď 12m lodě o 6cm, nejni jen tak. I když jsem naplnil bajbót pověšenej na zádi 160 l vody, víc jsem se bál o jeřábky, scházely 3cm. Vyřešila to flexa a upicnutej kousek držáku TV antény. I tak jsem mírně drhnul. Večer v místním občerstvení to dávám k lepšímu a dovídám se, že několik dní je hladina z neznámých důvodů vejš, prý až o 10 cm. Mně jedno vysvětlení napadá – už asi pátý den dost fouká jedním směrem a tady náhodou přesně po ose dvou jezer 4 a 8km dlouhých, ležících paralelně a před kanálem spojených, rovnou do kanálu ke komoře a mostu. Takže větrem natlačená voda? Uvidím při plavbě zpátky. To fungl nové občerstvovadlo Scheff – treff „der Radler stop“, na na pravém břehu po silnici od mostu cca 200m, doporučuju. Príma obsluha a že zavřou až přestanem pít. Stání zdarma je hned nad mostem. Ráno pokračuju směr Rheinsberg, zastávka v Klein Zerlang u Boot und Meer – hospůdka s přístavištěm, doplnit vodou a malej nákup. S nakupováním v malejch vesnicích a městečkách je problém. Kdysi v nich byl aspoň koloniál, zelinář a pekař. Dneska, tedy už prý asi 2-3roky, všichni zavřeli vlivem konkurence Lídlu, Netta a dalších supermarketů. Tady zrovna je jen pekař s chladicí vitrínou, v ní balený salám. Nic víc, ani brambory. V mapě jsou na téhle trase udané výšky mostů 3,8m. Při cestě na kole do vsi za nákupem přes jeden jedu a on je viditelně vyšší, má tak 4,3m. Tak objíždím ještě dva nejbližší a taky 4,3m. Všechny po rekonstrukci v letech 2002 – 6. Z cesty až do Rheinsbergu sešlo vlivem nízkejch mostů až u Zechliner-hütte a jezera Schlaborn See, tři mosty á 3,5m, to bych musel zalejt celou loď. Nicméně voda čistá, koupačka byla. Po dvou dnech – čtvrtek 26.6. pokračuju směr Müritz See. První zastávka je u rybářů v Canow, hned kousek za komorou. Maj tam kde-co, koukám Saibling – co to je? Nejsa rybář, nepoznal jsem sivena. On ho teda neznal ani Německo–Českej slovník
Lingea s.r.o. Zato v něm je, že Minimum je minimum a Ministr je ministr. Koho by to napadlo, že? Zítra jde na gril. Ten siven. Pátek 27.6. Siven byl luxusní. Z mostů začínám mít trauma, dycky to je o prsa. Zejtra mi čekají zvedací vrata v komoře Mirow, taky budou knopp, a jestli je podplavu, tak jsem na Müritzu. Má bejt hnusně, tak se těším na vlny, jak si zaskáču. Večer jme strávili na verandě hotelu Alte Schlossbrauerei s 8% černým pivem a jídlem s porcemi „pro seniory“. U nás tak větší normální porce. Luxusní hovězí stejk. Tak měkkej ho nedokážu ani já a že to je moje druhý hobby. Sobota 28.6. Dneska jsem dal pusu zvedacím vratům v Mirově. Po mizerné noci díky kraválu z bývalého ruského letiště a dneska dějiště technoparty, jejíž kravál se nesl přes 15km a já ho měl z první ruky v Mirowě - proč nejvíc nahlas hrajou od 03 do 07 hod nechápu- , jsem si lehce brnk trumpetkou. Pak jsem si hrál na opraváře žesťových nástrojů. Dávám mapu Německa, je stará jak Metuzalém. Projektovaný průplav Sever - Jih je dávno hotovej a jmenuje se Seitenkanal, proj. průplav Labe - Balt. moře není a nebude. Jinak všechno kolem Berlína a Meklenbursko PLATÍ. Je to to nejpřehlednější co mám, dostal jsem to + spoustu další literatury, jako dědictví po kapitánovi naší ČSPLO 29. 6. - 1.7. Müritz je studenej, má pouhých 17,5 °C a to je teda hodně málo. Proplaval jsem do Röebelu, Bolterkanal, marinu v Rechlinu a nakonec jsem se propasíroval pod mostem na Müritz arm. V hospodě ve Wiperově jsem potkal prima místňáka a pokecali jsem o lodích a motorech. 6-ti válcovej Wartburg, úpravy od Melkuse a tak. Bezva abend. V pondělí přijela parta z Davle pro Hanku, ve středu má zubaře, tak ještě jedna projížďka po Müritzu a v úterý s nimi zpět do Mirova. V úterý odpo všichni odjeli a já zase spokojeně poustevničím velmi zvolna směr Fürstenberg. Čtvrtek 3.7. Po předchozích úpravách umístění trumpety a držáku TV antény ( vrtat nerez akuvrtačkou nad hlavou, stoje na vratké židli, je fakt žrádlo), sice na knopp, ale bez napouštění bajbótu, podplouvám most ve Strasenu. Kotvím pod komorou a jdu úspěch zapít k Scheffovi. Večer kol 10. se ještě poposouvám na jezero, pouštím kotvu a koukám na Gabina, jak klade past. Až do dalšího čtvrtka se budu plácat kolem Fürstenbergu a čekat na starší dceru a vnuka – kdyby někdo náhodou plaval kolem. Voda vylezla na 24,2 °C, to už jde.
Dostal jsem SZ s dotazem, jak to funguje s komorama v Německu. Aby věděli všichni, odpovídám tady: Před každou komorou je čekací stání pro sport vyznačení znaky + provozní hodiny Na komorách s obsluhou je stání vybaveno telefonem na velín. Do telefonu řeknete: - Guten tág, športbót xx méter zu tál – pokud plavete z horní vody na dolní – po proudu - Guten tág, športbót xx méter zu berg – pokud plavíte proti proudu do kopce. Pokud neumíte číslovky, to „xx métr“ můžete vynechat. U větší lodě to je ale dobré říct. Odpoví vám něco ve smyslu:
- počkejte a plujte po obchodní plavbě – pokud tam nějaká stojí nebo se blíží - vyčkejte na zelenou - vyčkejte, plavím komoru proti až se dočkáte zelené, může se z repráku ozvat „ šport bót bite kchomen“ - výzva aby jste vpluli, nebo nic a necháte vplout šífort a pak sport v pořadí jak připlul. Když je větší provoz, tak komorník nesedí na kouřovými skly ve velíně jako u nás, ale pobíhá po komoře a diriguje kdo kam, nebo to pokřikuje z okna či repráku a má jasně právo první noci. Taky bude chtít, a to platí vždy a všude i bez komorníka: „motor abštelen“ - vypnout mašinu. Na samoobslužných komorách je na čekacím stání návod k obsluze. Ta spočívá v zatažení za zelenou páku ve sloupku na stání a následně vyčkání na zelenou na komoře. Navíc je tam i telefon na nějakej vzdálenej dispečink, kdyby něco nefungovalo. V komoře je zase na zdi sloupek ( většinou 2x) se zelenou pákou a když se všichni uvážou a nikdo už nepřiplouvá, tak za ní někdo ze zúčastněných zatáhne. V případě oběšení lodě a jiných veselostech je v komoře navíc páka červená na přerušení cyklu. Pro pokračování se zase zatáhne zelená. U vrat a záporníků jsou čidla a pokud by se nějaká část lodi dostala během komorování do jejich záběru, komora se zastaví. Znovu jde nahodit zelenou. Všechny kroky, od vyčkávání přes vplutí, zahájení komorování, přílišné přiblížení se k vratům nakonec a vyhnání ven, jsou na světelných tabulích před a v komoře průběžně zobrazované v němčině, někde i v anglině. Všechno to je vyfocený na rajčeti - davidlod – Havola a okolí Tak jsem konečně chytil paní Bouřku. Stoje na kotvě na jezeře a občas sleduje na netu, jak se to přes Berlín blíží, vypadalo to, že chytnu jen okraj. Udělal jsem přípravu na průser, uvázal landštek, bajbót a ostatní krámy, jak už mám nacvičený. Pak se najednou setmělo a už jsem balil. Pozdě. Jen jsem vytáh kotvu, přišly poryvy větru, že pršelo z jezera nahoru – vítr bral vodu, ale jak! S loďku to poněkud cvičilo, ale jak jsem prchal na krytý kanál, měl jsem vítr na zadobok, tak nic moc. Kolo, co zůstalo pouze na gumicuku mi vítr málem sebral. Gumicuk nevydržel nápor větru do bicyklu, který zavlál vodorovně – to by jeden nevěřil. Do toho všeho, asi pro uklidnění, začaly houkat sirény po celým Fürstenbergu. Anemometr ukázal poryv 183km/h, trvalý průměr 85 km/h. Jestli kecá, nebo ne, netuším, ale byl to fakt šrumec, naštěstí bez deště. Průtrž mračen nastala, až když už bylo vyvázáno na dalbách u komory. Týden se nic moc nedělo, čekal jsem na posádku + dceru Lucii s vnukem Toníkem. Pár dní jsme pokroužili po jezerech, v sobotu dorazil i z expedice na Islandu Lucky manžel Michal, a v neděli všichni tři odjeli. Michal mi přivezl dárek – obrovskej kulatej oranžovej fendr – prý jich je na pobřeží Islandu kopec a islandským dětem z nich dělají houpačky. V Po 14.7. pokračuju na Zehdenick a po cestě se zastavuju v bývalé cihelně – dnes muzeum. Fotky jsou na Rajčeti. Přespáváme 2x na jezeře Prerauerstich, kde je príma voda, ve St. nákup v Zehdenicku a večer končíme pod komorou Liebenwalde – před kanálem Odra-Havola. Ve vsi není jediná otevřená hospoda, těžkej šlendrián. Po cca 5 km cesty od komory do vesnice + hledání hospody, jsem stopnul auto na odvoz zpět. Mám už podruhý kliku, vysadil nás až na břehu. Tím bych ukončil Havolu a okolí – Mecklenbursko a dál budu pokračovat v topicku „Směr Odra“. Odra - Havel kanál Němci ostošest předělávají, včetně nových mostů. Ocelovou konstrukci mostu postaví vedle na břehu a pak ji na pontonech přepraví na místo. Následně vybetonují vozovku. Celkem mazané, chtěl bych celou akci přepravy vidět. Kanál je směrem k Odře čím dál víc nad okolním terénem, v závěru pod ním jezdí vlaky. Úplný
konec má na zdvihadle Niederfinow. Od odbočky na Werbelinsee je v něm neskutečně čistá voda, čistší než na většině jezer, a navíc teplá 25,5°C. Zdvihadlo je technický skvost, vymakanost a je obrovské. A aby mu nebylo smutno, staví se vedle nové. Takhle se to dělá. Ne kecat o jezu pod Ústím od roku 1926 a furt kulový. Zdvihadlo s vanou plnou vody a lodí překonává rozdíl hladin 36m, vana je 85m dlouhá, 12 široká a hloubku 2,5m lze ještě o 0,65m zvětšit. Vana se pohybuje rychlostí 12 cm/sec. Dost neuvěřitelné je těsnění obou kanálů a vany, nikde ani nekápne. Výška celé konstrukce je 60m, šířka 27m a délka 94m. K zdvihadlu vede od konce „pozemního“ kanálu nad terénem ocelový kanál dlouhý 145m. Pokračuju na komory v Hohensaaten – jedna na Východní Odru, druhá na Hohensaaten – Friedrichsthaler kanal – veducí přes Schwedt na Západní Odru. Plavby po kanálech mám už dost, vybírám Odru Wschodnu. Je to do Štětína přeci jen pár km a tak mi její proud pomůže. Východní Odra je proti Labi podstatně větší, širší. Od Hohensaaten má na začátku poměrně málo vody – 2,5 -3m a je regulovaná příčnými hrázemi. Proud kolem 2,5-3km. Po cca 20km ale zmizí hráze, hloubka je kolem 4 – 5m, proud minimální a tak to je až do moře. Docela veletok. Po cestě se zastavujeme v několika polských dědinách, no moc mně neoslovily. Vyjímka je Gryfino, s městským stáním a docela na úrovni. V ostatních vsích kolem čáry si připadám asi jako v Dubí na E55. V rámci jarních příprav na plavbu jsem jaksi pozapoměl na polskou vlajku, tak jsem ji musel vyžebrat od jednoho polského plavce – viz foto. Jak v Německu koupíte jejich fangli na každém rohu, v Polsku polskou ani náhodou. Před Štětínem byl nízký most, tak jsem propojovacím kanálem přeplul na řeku Regalicu ( moc ty názvy nechápu, bejval bych řek Západní Odra) a po ní až do Štětína. Tam jsem zkoprněnlej koukal na ceduli na mostě – výška 3,4m. Když jsem vychladnul, zjistil jsem, že na pilíři je „výškočet“, a že těch 3,4m je při nejvyšším stavu. Takže jsem podplul. Tenhle most byl původně otáčecí, druhý za ním zvedací. Jenže naposled tak za 2. války – viz fotky. Jeden zadrátovanej kabelama, druhej pro jistotu uprostřed sešroubovanej. Takže z Odry loď vyšší cca 4,5m. neproplave. Nemaje mapy, celý úsek až do Štětína jsem si dělal poznámky a někdy z toho udělám kilometráž – kdyby tam někdo chtěl taky plavat. Po proplutí centrem Štětína je vidět spousta obchodních přístavů, doků, námořních lodí. Pak se otevře Štětínský záliv a pomalu přestává sranda. Velká plocha, velkej vítr. Měl jsem stabilně 6 Bf, v nárazech 7. Už to bylo o navigaci podle mapy, do Třebjěže jsem se trefil. Dál, na Alten Warp, už po Šětínským zálivu, to bylo ještě poněkud napínavější a vítr stejnej. Vymyslím si trasu podle mapy, náměry atd., ale potkávám rybářské sítě. Na mapě nejsou. Teda jen, že by mohly někde být. Kličkuju jak střelenej zajíc. A všude mělko – až na 1,3m, a já mám ponor metr. Jednou jsem zbaběle cca 500m vycouval po čáře na navigaci, nikde nebyla voda. Po přenocování pokračuju na prohrabaný kanál - pro zámořáky - do Svinoústí. Fouká furt stejně, hadráři plavou na motor, hadry uklizený. Nezdá se to, ale jsou to úseky na 2-3 hod plavby, bez možnosti se někam uklidit. Kdyby tak chcíp motor, to by byla hlína!! Dopadlo to dobře, DAF DT 615 je spolehlivej stroj. Po proplutí Svinoústí, se všemi doky, překladišti a marinami, to řachnu rovnou do moře. Přede mnou vyplul zámořák doprovázený buksíráky. No, zdálo se mi, že na těch vlnách skáčou docela dost. A to měly délku cca 25m a ponor 4m. Tak jsem si to taky zkusil. V 6 -7Bf a jen jednou. Když loď nejdřív půlkou vyjela z vlny, tak 3 -4m vysoký, a pak padala do tý děsný díry dolů a já vůl neubral, pustil jsem foťák a skočil po plynpáce. Nechtěl jsem si hrát na ponorku. Loď opravdu snese víc než posádka. Předpověd počasí byla na týden pořád stejná – vítr 6 – 7 Bf a tak na šmejdění po Baltu to tedy nebylo, vynahradil jsem si to na Štětínském zálivu. Cesta ze Štětína Západní Odrou a Hriedrichs-Thaler kanálem do Hohensaaten. Popisovat to nebudu, běžná plavba. V Německu v každé vesnici veřejné stání - levně nebo nic. V
Polsku městská stání = 0. Za vidění stojí Oderberg a jeho muzeum plavby. Trapný je, že půlku exponátů pamatuju ještě v provozu, včetně parníku Riesa, a ta druhá je stará jako já. Na Záp. Odře a na kanále je proud minimální, vyšel tedy můj předpoklad, že dolů po Východní Odře a zpět po Západní se něco nafty ušetří. Zatím ještě pořád plavu na českou, už v zimě koupenou, a sám tomu nevěřím. No, hlavně to nehonit tak, jako doma. Žádnejch 16 - 18 km/h. Pěkně 9-10 a ono to nežere. Ehm - tolik to nežere. 29.7. Velten 30.7. Lindwerder 31.7. Wansee
Berlín – jezera, Postupim, Teltowkanal, Dahme, O Berlínu by se dalo říct, že to jsou druhé Benátky. Soustava jezer, tří řek( Havola, Spréva, Dahme) a množství kanálů. Berlín po vodě začíná v podstatě kousek za Heningsdorfem, kde kanál OHK ústí do Neuendorfer see. Pak je soustava jezer v ddélce 10km, přerušených komorou Spandau s kusem kanálu cca 4km, až do Postupimi. Jezera mezi Heningsdorfem a rozvodím před Postupimí překvapí rozlohou a čistou vodou. Na jezerech je sem-tam volná lyžařská dráha, nepřeberně marín, rychlost od 150m od břehu 30km/h ( moc to nedodržují) a čistá, teplá voda. Šířka jezer je až 2km + velké zálivy, ramena. Břehy jak-kde. Někde mělko tak na vyklopenej přívěšák, jinde aspoň 1,2m, zarostlé rákosím s občasnou dírou na břeh. Většinou jsou kolem lesy, určitě nejste ve městě. Jako po celém Německu, tak i tady je trochu problém v soukromých parcelách až do vody. Tedy ne úplně všude se dá vylézt na břeh. Jako protiváha jsou městské plážičky s WC a Turky. No jen někde. Okolo jezer vedou cyklotrasy a je to príma na protažení se od kormidelního kolečka. Všelijaký památek a zajímavých staveb jsou tu kvanta – viz fotky na rajčeti. Plachetnic na plachty jsem napočítal přes 40, jen tak, kam jsem viděl. A nebyly to závody. Motoráky všeho druhu. Před Postupimí je rozvodí na Sacrow-Paretzer kanal, který vede do Ketzinu na Dolní Havolu, na Postupimskou Havolu, která vede taky do Ketzinu, ale oklikou přes Postupim a na Teltow kanal. Na začátku Sacrow-Paretz kanálu je jezero Lehnitzsee s vodou ještě čistší – viděl jsem na kotvu ve 3m a to už je na řeku co říct. Ještě před odbočkou na tohle jezero je na kanále městské stání zdarma a je odtud kousek na prohlídku Cecilien hofu – zámek, oranžérie, mramorový palác a pěkné zahrady. Teltowkanal je 34 km dlouhý, prochází Berlínem a končí v Köpenicku / Grünau. Tam je další křižovatka na Sprévu a Grosser Müggelsee, vodácké sportovní centrum a na řeku Dahme. (ono je to ještě složitější, ale bez mapy nelze) Teltowkanal byl za rozděleného Berlína zásobovací spojkou od Hamburgu - Labe - přes OHK do Záp. Berlína, tudy šla všechna nafta, benzín, uhlí atd. Dodnes stojí na břehu obrovské zásobníky na palivo a sem tam NDR špačkárny, jak soudruzi hlídali hranici. Kanál totiž asi 2x přecházel z Ost do West Berlína a lodě pokaždé kontrolovali. Takže za den třeba 4x kompletní kontrola. Šífáci to nenáviděli. Začátek kanálu u Postupimi je „civilní“, druhá půlka prochází průmyslovou čtvrtí. Jsou na něm dvě městská stání a dvě maríny – viz fotky. Na Kanále je jedna komora a má technickou zajímavost – pro fajnšmekry, co ví jak vypadá komora a zevnitř. Místo stavítek má 4 násosky. Primitivní, bez pohyblivých součástí, není co těsnit. Jen vývěvou vycucnou vzduch a komora se plní nebo vypouští. Když je potřeba přestat, jednoduše se
násoska zavzdušní. Jednu vadu to má, moc to nejde regulovat, ale u malého spádu to nijak nevadí. 2.8. - Po Teltowkanale pokračuju na Dahme – zase soustava jezer, marín a loděnic. Potřebuju pitnou a došťouchnout baterky, tak nocuju hned na kraji Köpenicku v hadrářský loděnici, za poněkud lepší peníz než v maríně, a s klubovou hospůdkou. Co víc si přát. Na kanále byla pěkná nová marina v bývalém přístavu, ale 0,5l píva za 5E. To už mi připadá hodně hodně. Voda tu je poněkud horší a když jme doplavali 3.7. do Königs Wusterhausenu, tak z Nottekanálu plavala zelenina jako na Orlíku. Pokračuju ale po Dahme a nocujeme pod komorou Niederlehme. Tady objevuju nejlevnější pumpu na vodě - 1,39E nafta. To je jako jinde na silnici. Je to samoobsluha a jak koukám, zápasí s ní i Němci. Jsem zvědavěj, jak dopadnu. Jak jinak než blbě. Kartu to neuznalo ani na 5. pokus. Němci jí taky strkali několikrát, než se chytla, ale mně ani náhodou. A že prej není platná. Jestli ji to nějak dokurvilo, mám docela problém. Posádka mně tady zase opustila, 10 dní mám sóloplavbu a pak se nějak musím dostat do Davle a pak do Plzně na svatbu mé mladší. Hlavně, kde nechat loď. Něco mám předjednané v Köpenicku, ale není to to pravé. Po neúspěchu u pumpy pokračuju ještě cca 15km směr Teupitz. Dost pěkná krajina, borovicové lesy a jedno jezero zadruhým. Nocuju v Gussově na městském stání, hledám putyku, putyka není, mapa kecá. 5.8. Když ráno pokračuju, zjišťuju, že o 4km dál v Dolgenbrodt jsou na kanále 4 krčmy proti sobě. Smůla, zkusím je po cestě zpět. Koupačka a nocování na kotvě na jezeře Schmöldesee. 6.8. Ráno kontroluju houby, jestli je nenapadlo růst, ale nacházím jen pestřec, tak mažu dál. Zvedací most v Gros Köris je poslední, který jsem proplul, další má 3,8m a to je teda málo. Nevzdávám se, kotvím u měst. stání Gros Köris a 4km na konec trasy do Teupitz jedu na kole. Nic zajímavého tam ale nenacházím, tak po cestě aspoň doplňuju zásoby píva. Penny je kousek. Odpoledne otáčím zpět, na celou mi zvedají most, a kotvím na Schmöldesee jako včera. Pěkný jezero, pěkný lesy, žádný houby. 7.8. courám se zpět, nocuju proti Dolgenbrodtu u hospody. Při přistávání sklízím potlesk na otevřené scéně, jak se mi podařilo elegantně se vecpat na knopp místo mezi dvěma loděma. Jeden z majitelů mně zve ke stolu a povídá, že mi chtěl pomoct, ale prý to bylo tak rychle, že se ani nestačil zvednout. Potěšilo. Večer s ním a jeho ženou hraju v hospodě šipky, popíjíme a krafeme. Oni jsou ze Schleswick – Holsteinu, což je konec Německa u Dánska. Loď koupili letos a zkoumaj jezera. Velmi příjemnej večer. 8.8. opět jsem u pumpy v Niederlehme, té,co mi nedala. Nakupuju v REWE, očumuju a přemejšlím jak to vyvést, cena je moc zajímavá. Ukecat někoho ať mi natočí na svou kartu a dát mu hotovost? Jak tak špekuluju, přichází osoba v montérkách a vrtá se v pumpě. Vyrážím a ptám se, proč mi to nechce dát naftu. Že prej blbej typ karty. Já na to: bankomat mi dá a vy ne??? Chlapec se zamyslí a povídá, že za chvíli přijde. A taky přišel. S jejich firemní kartou a požehnáním od šéfa, že mi může natočit za hotové. Zázraky se občas dějí. Beru 268 l, tím má dohromady něco přes 600. Když večer pouštím internet a čtu o možném problému s ruskou naftou, a tím bezpochyby důvodem k astronomické ceně, měl jsem to vzít na full. Po cestě dál se stavuju v malém sport klubu a ptám se na možnost nechat u nich příští týden 4 dny loď bez posádky. Nemají problém a cena dost dobrá. Úspěšnej den. 9.8. Pokračuju směr Berlín, zajíždím na spíš rameno, než jezero, Grosse Krampe, kde na kotvě nocuju. 10.8. ráno vymýšlím nějakou štreku, kde jsem nikdy nebyl, je tam nákup a loděnice = voda + dobít baterky. Volba padá na Erkner. Kousek se vracím a mažu přes Seddin See, Gosener kanal a Dämeritz see. Jak občas koukám na výhoz od vrtule vidím, že se voda lepší. Proplouvám Erkner a na Flakensee se už nestačím divit. Průhlednost cca 3m. Kotva, koupačka. Navečer plavu na konec jezera před komoru Woltesdorf a v zálivu na pravém břehu je jachtařská loděnice. Okukuju a už se jeden maník zvedá a ukazuje, kam to mám dát, jde i pomoct s vyvázáním. Cena dobrá a „alles
inklusive“. Večer drbem na terase u píva. Jeden z místních se taky zrovna vrátil ze Štětínské zátoky, je o čem povídat. Ráno nákup, komora a další jezera. Ještě o něco čistší. Kanál mezi Kalksee a Steinitzsee je za všechny koruny. Úzkej, klikatej, mělkej tak 1,9 m a místy jako tunel mezi stromy. Na Steinitzsee tahle trasa končí. Přebudu tu do středy, ve čtvrtek dám loď do jachťáku ve Woltesdorfu, jak mám domluveno, a jedu za Plzeň na svatbu mé mladší dcery Kateřiny. Tady na těch jezerech a okolí byla těžba vápence a pálili ho v klasických malých kruhových pecích. Z nich je dneska museum a vedle stojí moderní fabrika. Co mě dostalo, na tomhle pidikanále jsem potkal polskou MN 600 t s cementem. Kroutit jí tu do všech krátkejch oblouků bych nechtěl. Taky je tu pár plavebních úžin, kde se parníkáři hlásí vysílačkou. To je fajn, jenže mají pro jednotlivé úžiny svoje jména a ty na mapě nejsou. Tedy vím, že plave někdo proti, ale nevím kde. Takže jsem jeden potkal v nepřehledném oblouku, ještě ke všemu pod mostem. Koukali jsme na sebe skrz most jak na zjevení. On ubral a já stačil zastavit, couvnout a elegantně se nacpat na obrácený míjení do vnitřního oblouku. Pasažéři měli divadlo a my se při míjení pozdravili - dlaní, nikoli pěstí. Fotit jsem opravdu nestačil. To byl problém první den, pak už jsem ty názvy víceméně odhalil. 18.8.Svatba se velmi povedla – vzali se. Loď přežila moji nepřítomnost bez úhony a tak je vše OK. Přijel jsem ve velké sestavě – posádka, starší dcera Lucie + vnoučátka Miška a Toník. Courám s nimi po zdejší čisťounké vodě celkem nějakejch 40 – 50km a i přes ne zrovna extra počasí se všichni zachtaj. Zapluli jsme i na Grosse Mügelsee – velkej rybník u Berlína, na bajbootu do vilové zástavby „Neu Venedig - Nové Benátky“ - soustava kanálků a silniček, výška břehů kolem půl metru, a tak. Všude lodě, nepředstavitelně moc. Co je tu blbý, je málo možností přistát ve městě, zvlášť s větší lodí. Všude samej soukr. pozemek, městských stání pomálu a malá. Mišku, 9let, učím pár uzlů, by byla platným členem posádky. Toník, 5 let, má svůj speciální, říká mu „kroužkovej“ a váže si s ním kraťasy. Středa večer na kotvě rozlučková grilovačka doplněná Žernoseckým vínkem a ve čtvrtek 21.8. odpo Lucka s prcky odjíždí a já to točím pomalu na Magdeburg. Žádnej fofr, tak do konce měsíce. Pak budu móóc zvědavej na stav vody v Labi. Zatím to je docela slabota. Kdyby jim to tu všechno nezamrzalo, snad bych tu i zůstal. 22.8. ráno vymejšlím a přemejšlím, kudy přes Berlín. Zpět, po ne moc záživném Teltowkanálu, nebo risknout Sprévu. Risknout proto, že každá mapa říká jinou výšku mostů, a všechny malou. Prostě se mi nezdá, že by na vodní cestě Odra-Spréva, kde jde obchodní plavba, byly mosty jen 3,3m. Risk je zisk. Hned první most Lange Brücke, co má mít těch 3,3m má dobře 4,3m. Plavu dál a vychází to. Někde o pár čísel, někde s přehledem. Jak tak plavu, vidím nezaměnitelnou příď našeho zadokolesáku. Veprostřed Berlína je museum plavby a, mimo jiné, je tu i náš ZKMR v plné parádě. Jak jinak, vážu na něj a jdu na čumedu a pár fotek. Bohužel jméno z něj zmizelo a obsluhující personál ví kulový. Jen, že je z Česka. Ale budou vědět Děčínský šífáci. Pokračuju na komoru Mühlendamm, vážu na čekacím stání a posádka komunikuje přes sprechfunkanlage s komorníkem. Bez úspěchu, byť se soustavně kasá, jak má ten deutsch dobrej a se švejcarským přízvukem. Nemá, leda možná ten přízvuk, nedovedu posoudit. Každopádně nepochopila, že se komoří ptá máme-li vysílačku a pokud jo, nechť se mu nahlásíme na kanále č.20. Pokud ne, nechť vyčkáme do 19 hod a nebo ráno, kdy je povolena plavba bez sprechfunku. Jo, a že se mám hlásit na každej most a nějakou stavbu na km15 – 14 na kanále č.10. Mosty se berou jako plavební úžina. To jsem se dověděl, až když jsem ho pro změnu otravoval já. Čímž jsme prosrali jedno komorování a hodinu tam čuměli. Bez vysílačky lze tenhle úsek obeplout po Landwehr kanále, ale ten má opravdu nízký mosty. Teda pro mě. Hlásit se není problém. Problém je vědět, jak se kterej most jmenuje, když to v mapě néni. V příloze
mapy je sice seznam mostů a jejich výšek( často blbě), ale mazaně bez kilometráže. Protože jsem pár dnů předtím mluvil s Němci, co dostali vynadáno do Wasršuců, že se nemeldujou, snažil jsem se aspoň něco zamumlat a dodat „cu tál“. Teda jakože „po proudu“. To bylo tak asi jediný pravda. Ke konci se to vylepšilo díky PC mapě, co dal na JI …?? - okno - . Ta začíná za půlkou Berlínský Sprévy směr Špandava a je v ní kilometráž i výšky mostů. Wasršuci lenošili na konci tohoto cca 25 km úseku a nechali mně být. Gotsajdank. Nezasvěcenému se to asi zdá být sranda, hlásit se před mosty jejich jmény. V Praze to dokážu taky, bylo-li by třeba. Jenže tady je menší změna. V Praze je mostů, pod kterými plavu, 18 kusů nepletu-li se, a znám jejich jména zpaměti. Na Berlínský Sprévě jich je 48 a na Teltowkanále dokonce 57. To teda nedám. Spréva vede centrem Berlína a víc než popis, jsou vypovídající fotky na Rajčeti. Jen bych dodal, že je tu pár městský stání, ze kterých lze podniknout výpravu kolmo nebo pěšmo. Na kole jsem stihl to hlavní – Rajchstág, Unter den Linden, Check point Charlie, Ulbrichtův vocas, Alex, Charlottenburg, nějakej vysokej sloup se sochou – říkaj mu Grosse Stern /Victory Column – co nevím, co je - na Strasse des17. Juni, museum umění, Humboldtovu universitu, památník osvoboditelů – Sovětů – i s vystavenými tanky a děly, a nakonec hospodu „Zum Anker“ na nábřeží u lodě. Jeden postřeh – nikde po Německu nebylo nevidět, že by přejmenovávali ulice svých filosofů a politiků, předělávali DDR budovatelské mozaiky na soc obchoďácích, bourali pomníky a odstraňovali tanky vítězů. Možná, že si časem v nějakým museu vystaví i ten náš tančík přemalovanej na růžovo. Když se cítím silnej, tak asi nemusím hned lízt každýmu do rektálu, jak je naopak u nás zvykem. Soráč, ale tuhle poznámku jsem si nemohl odpustit a prosím, nekomentujte ji. Nápověda z Wiki - . Vítězný sloup - byl vztyčen v roce 1873 jako pomník tzv. „válek za sjednocení Německa“. Na jeho vrcholu je 8,3 metru vysoká socha Vítězství. Vítězný sloup původně stál před královským palácem na dnešním náměstí Republiky
Dál domů pokračuju přes Postupim a Brandenburg, přespáváme v Plau a pak na 26.8. na HOK Niegripp jezeře. Odtud do to 27.8. beru rovnou přes komoru Hohenwarthe – pěknej šrumec na začátku plnění, kam se hrabou Štěchovice – na akvadukt a Labe. Trochu překvapení bylo na komoře Rothensee, kterou jsem nahoru dělal s obchodní plavbou. Teď mi řekli, že musím na zdvihadlo Rothensee, že bez obchodní plavby mně neudělají a že zrovna nic neplave. Zdvihadlo mně udělalo hned, ale za 5E. Za ty prachy dobrý zážitek. Konstrukčně to je jinak než Niederfinnow a tedy zajímavé. Nocujeme na 287 km Labe v Breitenhagen u měst. stání, odtud na 200km do Elsteru za kamarády, další den Torgava na 154,15km v obchodním přístavu. Dál, se zastávkou v pěkném přístavu a městečku Mühlberg na 127,1km, plavu do ochr. přístavu – spíš jen zálivu - na 104km, a tohle píšu 31.8. z Drážďan, sport. přístavu na km 50. Na km 121 je jedna pro mě záhada a to už dlouho. Že se v hotelech nedává pokoj č.13, ale 12A, to znám. Proč je na Labi řkm 121A a o kilák dál proti proudu řkm121, to netuším. Asi něco proměřili a tady to dohnali. Jako přestupnej rok. Vody málo . Fahrrinnentiefe jsou od 115 do 135cm a má se odčíst pro menší plavidla aspoň 20cm. Tedy s ponorem 95 – 100cm to moc smažit nemůžu, záď se propadá a o moc víc to neplave, zato o hodně víc žere. Tedy mám průměr proti břehu od 7,5 do 8,5 km/h. Pěknej byl Herrenkrug a Domfelsen v Magdeburgu. Tam jsem se sotva plazil. Proud hádám tak 8 – 10km/h. Po cestě potkávám několik lodí naší plavby - pozdrav do vysílačky a pilně je fotím, ať se můžou koukat, jak jim to za plavby sluší. Při zastávce v Drážďanským Albertháfnu koukám, že tam maj vyvázanou válečnou loď. Co chystaj??
Asi kilák pod Blaueswunderem míjíme s parníkem „Leipzig“. On po proudu svižně valil a na břehu se děly pěkný věci. Nejdřív odsál něco kolem půl metru a vzápětí to vrátil i s pěkným přídavkem. Mít tam někdo loďku u břehu, nedopadla by dobře. Ta vlna se pohybovala samozřejmě rychlostí toho parníku. Podle velké kýlové vlny šacuju, že plaval „co to dá“ + proud, tedy kolem 22km/h proti břehu. Já tohle znám. Lodě po proudu, pokud neplavou úplně na klapačku, odsávaj a vracej pěkně silně. Třeba z buhny zmizí proudem voda, klidně 20 – 40 čísel, rychle se vrátí a pak to ještě několikrát šplejchne. Pokud se v ní kotví, je na tohle potřeba dávat velkej pozor. Při plavbě proti proudu se neděje dohromady nic. Pondělí 1.9 orážím v Drážďanech. Drobná údržba kolem mašiny, vyčistit filtr, namazat ucpávku, dobrat vodu, vyhnat pavouky, atd. Docela dost závidím šífákům, že se maj aspoň občas s kým u kolečka vystřídat. Sedět za ním 10 – 12hod v jednom tahu, ucho natažený do strojovny, jedním okem hlídat hlídat páky a bóje, druhý do echolotu, fotit, mávat harantům na břehu a dělat si poznámky o tom, co v kilometráži není, to je docela záhul. Do elcholotu bych tolik nemusel, mám nastavenej mělkej alarm. Ale naopak, když vidím, že je někde aspoň přes 180-200cm, tak přidávám na otáčkách, abych zlepšil průměr. Dost běžně jsou takhle vymletý oblouky hodně blízko vnějšího břehu. Místy i na 3 – 4 m. Naopak na přechodech to je obvykle velká bída. 3.9. jsem připlaval na Žernoseky a asi tu kolem vydržím až do Vinobraní. Pak už do Davle musím od října zavřou Vltavu. Když plavu z venku, říkám, že doma jsem za Střekovskou komorou - první komora na Labi a konec zdlouhavé cesty v proudu a malé vodě.
