49. Mezinárodní festival poezie
Na okraj devětačtyřicátého… „Dámy a páni, veľký český básnik Vladimír Holan napísal (prozaicky povedané), že hudba je ženou všetkého mužského. To nie je márna myšlienka. Evokuje postavu muža, ako bludného balvana. Balvana ku ktorému sa blíži čosi jemné, nežné, neuchopiteľné, nepochopiteľné, čo ho možno doplňuje. Áno, hudba má aj obliny, aj jemnosť, aj schopnosť všetko mužské nahrádzať všetkým ženským. Básnik hudbu miluje a najmä rozumie jej tvorcom, väčšinou chlapom, ktorí túžia po múzach, aby im pomohli niečo pekné skomponovať. Niekedy pomôže manželka, niekedy výčapníčka..., tajomné sú cesty umenia.“ Sentencia básnika Jána Buzássyho, ktorého máme v úcte, a ktorý dlhé roky bol aj porotcom na MFP. Tak tedy, dámy a pánové, mladí přátelé, dovolte, abych vám připomněl, že předjubilejní 49. Moravský…, nebo chcete-li Mezinárodní festival poezie, soutěž českých a slovenských recitátorů, se letos odvíjí v kulisách dvou půlkulatých výročí – nedožitých pětaosmdesátin zakladatele festivalu Jiřího Brolla (5. 9. 1928 - 31.1.1981) a Vladimíra Justla (27. 10. 1928 – 18. 6. 2010), na slovo vzatého odborníka v oblasti krásného slova, garanta kvality, koncepce i směřování festivalu. Prostějovský rodák Jiří Broll, ač byl povoláním inženýr chemie, zasvětil svůj život poezii. Po svém příchodu do Valašského Meziříčí zde založil Divadlo poezie, které nakonec vedl až do své smrti. A především, v roce 1965 stál u zrodu Moravského festivalu poezie, který je dnes, po bezmála půlstoletí své existence, významnou česko-slovenskou kulturní akcí.
Vladimír Justl a Jaroslava Čajková
Valašské Meziříčí se tak stalo jedním z míst, na nichž se Češi a Slováci pravidelně potkávaní z vlastní vůle a rádi. Od samých začátků byl s historií festivalu spjat právě Doc. PhDr. Vladimír Justl, CSc. Působil zde jako dlouholetý, přísný porotce s vysoce odbornou znalostí problematiky uměleckého přednesu a zároveň s velkým pochopením pro rozevláté duše mladých recitátorů. Předčasný odchod Jiřího Brolla byl ovšem na počátku osmdesátých let pro festival citelnou ztrátou. Jeho Divadlo poezie, jemuž byl M-klub stálou scénou, se stalo pevným základem pro existenci MFP, a tvořilo po celou dobu své existence jasnou platformu pro spoustu aktivit, které pak, bez nadšeného organizátora Jiřího Brolla, postup-
ně uhasínaly. Zřetelně se zde projevila stará pravda, že dobře fungovat může jen to, co má duši a srdce na pravém místě. Že úloha animátorů kultury, jak se dnes moderně říká, je nezastupitelná. Nelze ji nahradit jakýmkoli, byť dobře míněným rozhodnutím nějakého úřadu. Po zaniklém Divadle poezie zůstal prázdný prostor a dodnes existující MFP je v této souvislosti vlastně malým zázrakem nad Bečvou. Někdy se zde sejde více, jindy méně recitátorů, ale svátky krásného slova ve Valmezu zatím přicházejí každý rok, jako Vánoce, nebo 1. Máj. Nicméně, jak dlouho to ještě potrvá, než utratíme všechny úspory, než nám v kapse zbude jen prázdná šrajtofle? Kdo a z čeho tohle pěkné setkání zaplatí, a kdo bude tím tažným koněm, bez nějž se taková akce zkrátka neobejde? Dlouholetí organizátoři, účastníci i pravidelní hosté festivalu pomalu stárnou, sám si překvapeně uvědomuji, že před sedmatřiceti lety jsem tu patřil k nejmladším… Hodně štěstí soutěžícím a příjemný pobyt ve Valmezu vám všem za redakci Festivalových listů přeje Karel Prokeš
Jiří Broll
Napísali mi z MFP, deň pred festivalom, napíš niečo na margo: Spomienka na pana Justla. …ach Bože, v momente mi vyskočila husia koža! Priznám sa, že ja som mal vtedy, ale aj teraz ešte, pred týmto slovutným pánom veľký rešpekt… ,vážne! Ja som sa ho doslova bál: ked sme sa zjavili, ako taká banda vybíjaná - členovia môjho Plastického divadielka na MFP, tak sa nám nejak podarilo po „dlhej noci…“ štvrthodinku meškat na odborný semínár, ktorý bol „moc brzy...“ Ten chlap, nám to tak jemne, ale nekompromisne „nandal“. Mali sme pred tridsiatkou…, ale klopili sme oči, jak malé deti. Lenže: tento brilantný analytik nám skutočne kolegiálne tak vysvetlil aj „zradnosti“ špecifík slovenského prístupu k interpretácii zvolených textov, že sme zase len v úcte sklonili naše múdre hlávky... Ach, milý Vladimíre, keby si len ty vedel, 2
Plastické divadlo z Bratislavy v polovině 70. let. V souboru se vyprofilovalo několik pozdějších vítězů MFP. Současný předseda poroty Marcel Šustek je druhý z prava.
ako sme ťa mali v láskavej úcte. Ako sme hltali každé tvoje slovo. Bol si náš tajný „GURU CZ“.
V úcte Ivan Kováč…, spomienka z roku 1974, snáď..., sic!
festivalové listy I/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Jiříkovo vidění PODZIM A BÁSNÍCI
Ne nadarmo se koná MFP tehdy, kdy se koná. Vždyť slovy Karla Plíhala „podzim už hlásí tři čtvrtě na ocún“. A podzim, to je přece pro básníka to nejlepší období, kdy se krátí dny, ubývá světla, kalná rána pravidelně proprší, fackují nás kvílící studené vichry, nechodíme ven, protože se nám nechce brodit bahnem, zkrátka přichází ten strašný čas tupé deprese, kterou básníci, ach, tak milují. Vždyť oč by byla poezie chudší bez podzimu, který je tou nejvzácnější inspirací, a co je krásnějšího než prosedět dlouhé a nevrlé večery v kavárničce u sklenky vína nebo grogu a psát přitom depresivní básně o podzimu. Jak jsou lákavé paralely lidského života a pozvolného umírání s opadem listí a ukládáním přírody k zimnímu spánku, který smrt tolik připomíná. Ale nebudu sarkastický, barevná krása tohoto období se dá ztvárnit i lehce, hravě a poeticky jako třeba v případě Mistra Františka Halase: „Když o podzim se řízl sad / až skoro do zlata / já zaslech Rosinantu ržát / a viděl Quijota…“ Pozvolné podzimnění nálad zase nejlépe umí vyjádřit Jan Skácel, stačí krátká báseň Babí léto:
/ neutiším. // I odcházím / povětřím zlým, / jehož svistem / jsem hnán sem tam / jak byl bych sám / suchým listem.“ A abych ještě přihodil vyšší kartu, přímo apokalyptické vyznění má Podzimní hudba Jaroslava Vrchlického: Ty v starém parku rozbité vázy, kam žluté listí severák hází, žal nejlíp znají jeseně mroucí, v němž slyšet srdce přírody tlouci. Tu cítíš, vše jak málo má ceny, jak branou žití ve zmar se vchází, na puklé číše, na mrtvé ženy myslíš, jak všeho zde negace hrází. Ach, v starém parku rozbité vázy! Vy mrtví v ňadrech lilie brouci! Vy zdraná křídla motýlů skvoucí! Jak branou žití ve zmar se vchází! Jak chladný vítr, keři jenž svistí, a rudé a žluté a žíhané listí se vzdechem, vzlykem a se zlostí hází
ní něco nostalgie, která také přichází s podzimem. Vážení, je tu excelentní lyrik Ivan Blatný s jednou z nejkrásnějších básní o podzimu nazvanou prostě a výstižně – Podzim: Shrabovat listí v parcích, jaká klidná práce. Přecházet sem a tam a pomalu se vracet, jako se vrací čas, jako se vrací dálka, nostalgická jak známky na obálkách. Našel jsem dopis, jenom tužkou psaný, smazaný deštěm, zpola roztrhaný. Ó dobo dopisů, kde jsi, kde jsi? Jak Rilke psal jsem dlouhé dopisy; teď mlčím, sbohem, přišel listopad. Ryšaví koně vyjíždějí z vrat.
„Včera letěl vzduchem první bílý vlas. / Zazvonil, / když zvolna k zemi padal – / a slova, / hrubá, nepokorná slova / v hrdle uvázla mi jako rybí kost. // Mé léto, / ty už také šedivíš?“ Náladomalebnost je i silnou stránkou čínské lyriky, což dokazuje Po Ťü-i v básni Pestré listoví podzimu: „Podzimní větve vítr kloní; / dopil jsem džbán, je prázdný a zvoní: / na starých, zarudlých tvářích mých viz tu / nádherné barvy podzimních listů. / Listoví svítí jasně a rudě: / kde jsi, mé jaro, barvami chudé!“ Nesmírně oblíbená je v poezii paralela podzimu s různými konci, ať života, nebo třeba lásky, případně obojího zároveň. William Butler Yeats to v básni Padající listí zvládl jako pravý gentleman se ctí: „Jde jeseň k dlouhým listům, srostlým s námi, / i k myškám skrytým v snopech ječmene. / Žloutne nám štíhlý jasan nad hlavami, / i listí jahod, celé zmáčené. // A konec lásky nad námi se klene, / s uvadlou duší ztrmáceně jdem. / Dřív než láska na nás zapomene, / pojď, rozlučme se slzou, polibkem.“ Že se někteří básníci vyrovnávají s podzimní atmosférou hůře a dumy na ně těžší vahou doléhají, to si ukažme na Podzimní písni Paula Verlaina: „Ó podzime, / tak dlouze tvé housle lkají, / mou duši tou / hrou unylou / utýrají. // Dýchaje tíž, / zesinám, když / orloj slyším, / vše je to tam, / ten žal, co mám, festivalové listy I/2013
v ty v starém parku rozbité vázy… Já chtěl bych podvečer, kdy všecko do tmy splývá a vichr v alejích kdy třese kaštany, kdy píseň sychravou si lady jeseň zpívá, stát v parku u dveří jak žebrák zedraný. A jedné, jediné, jež tady půjde kolem, na čelo hoditi list jeden jeseně, jí pohlédnouti v tvář a prchnout mhavým polem, se vrhnout do trávy a plakat šíleně… A jestli je vám to pořád málo a ještě jste pořád v pohodě, tak vás dozajista bude chtít dorazit Jan Burian mimochodem výborným písňovým textem o jednom umrlém vztahu s takto údernou formulací: „Tak svedeme to na podzim / Když vzdalujem se sobě / Když ty sama a já sám sním / O provaze a skobě.“ Ale to už jsem se nějak moc rozjel, a protože ještě chci zítra napsat pár dalších úvah o podzimu a smrti, dáme si teď na odlehče-
No a aby to nevypadalo, že to všechno myslím vážně, je čas celý textík dramaticky shodit vlastní básní. Napsal jsem v životě tři básně. Jedna z nich vznikla, když jsem jednoho krásného dne seděl na vyhlídce nad křivoklátským hradem, vychutnával si doutník a kochal se barevnou nádherou žlutě začervenalých škump. I napadl mne tento krátký škumpový tvar, který si dáme na konec jako malý zákusek porostlý hustou zelenou plísní jako důkaz, že podzim může mít na leckoho zvláštní vlivy: Máme doma čtyři škumpy A pod nimi čtyři žumpy Do každé jedné té žumpy Chytili jsme čtyři lumpy Topí se šestnáct lumpů v žumpách Nad nimi ševelí vítr v škumpách… Jiří Jurečka 3
49. Mezinárodní festival poezie
Na skok do knihkupectví Tento týden jsem si udělala malý experiment. Vběhla jsem do knihkupectví a během jedné minuty náhodně vybrala pár knížek z oddělení poezie. Přiznám se, že jsem ten typ člověka, co se nechá zlákat hezkým obalem a příjemným papírem, takže i to možná mělo na můj výběr vliv. Přináším vám tedy recenze na čtyři novější sbírky, které mi v tu chvíli naskočily do ruky.
SAIGJO
Odstíny smutku: Sto starojaponských básní Vyšehrad 2011 Pokud máte rádi japonskou kulturu a čas od času si potřebujete udělat tichou pauzu od zběsilého světa požadavků u zelené Senchi, vonné tyčinky a relaxační hudby, pak je tato sbírka určena právě vám. Buddhistický mnich Saigjo byl všestranným člověkem, dokázal popsat krásy přírody, zpěvu ptáků v japonských zahradách, rozkvetlé stromy a desítky voňavých požitků. Nicméně neopomněl ani hořký bol z odloučení, smuteční písně a oslavné zpěvy k různým bohům. Autor se narodil a žil ve dvanáctém století a během svého života se vzdal všeho bohatství i titulů. V současnosti patří mezi klasiky starého Japonska. Pro navození zvonkovité atmosféry je svazek doplněn několika tématickými ilustracemi. Hodnocení: 2/5
VĚRA NOSKOVÁ Býti básnířkou Klika 2013
Popravdě, od tohoto svazečku jsem nečekala nic převratného, ale byla jsem příjemně překvapena. Věra Nosková je méně známou stálicí českého literárního světa, krom novinových článků a několika románů se také snaží o přenesení kritického přístupu vědy do běžného života. Autorka používá velmi zajímavá spojení, neologismy, sentimenty i sarkasmy, to vše sešité do jednoho komplexního celku, na kterém by se vyřádil nejeden psychoanalytik. Skládá dohromady mozaiku svých vzpomínek a tím dláždí cestičku hořkosladké příchuti života. Interpunkce a pravidelný rým jí nic neříkají, střípky slov nespojuje v souvislý celek, ale přesto máte na konci každé básně pocit, že „tohle už jste taky zažili“. Nejedná se sice o nic převratného, ale jako příjemně smutná kapka do šálku odpolední kávy je tato sbírka ideální. Hodnocení 4/5 4
Hodina před smrtí mého otce Mentolová svítání zavlálo z chladných bran Dlažba pod slídou rosy sní o otcovském lomu Městečko žmoulá svou první lulku je obžerné století století hladomorů stroncium září ve všech kostech Přesto se jitřní oči líhnou v hnízdech důlků jako v den důvěřivě se kloužou po oblostech Olovem u dálnice těžknou tušení -i dnes se bude pro nic umírat Pro muže jenž se holí hvízdá před zrcadlem už vlekou budoucnost svlečenou ze všech Snad Jeho pět dcer omývá záliv hravých jednou Vybíhá zjasněný na ulici startuje motorku a lačně vdechuje den modře slibující
MARKÉTA PILÁTOVÁ Zatýkání větru Větrné mlýny 2011
Zatím jediná básnická sbírka je milým doplněním různorodého díla Markéty Pilátové. Jejím románům i článkům se stále dostává příznivého přijetí v Česku i v zahraničí, a není se čemu divit. Zatýkání větru je prosáklé typickými motivy mystiky a symbolů smrti, vody, motýlů a vlků, což sečteno dohromady dává příjemně stříbřitou čtecí chvilku pro standardně náročného čtenáře poezie. Typicky ženská, pomalu plynoucí melancholie, zde prošpikována překvapivými obraty jako u předchozího dílka, nicméně i tak se jedná o docela kvalitní příklad současné české poezie. Hodnocení: 3/5
Chladné vrstvy světa a země naježená A noci jsou vlci silní Piju z té síly V kouři ran tenká pavučina Vede řeky A já jako ony ten krok udělám Odejdu sem a zastavím se tam Beru si tě, dnes máš tvář, co znám
JIŘÍ SLÍVA
Divné zprávy Ze světa vědy, techniky a přírody Slífka 2009 Když umí člověk kreslit i psát, mohou vznikat roztodivné kombinace. Pan Slíva v této knížečce ne-tak-úplně-básní uvádí rozličné zprávy o světě, které jsou doprovázeny jeho ilustracemi. To abyste měli tu zprávu-nezprávu kompletní a mohli si udělat představu. Tohle není dílko na jedno odpoledne, přestože by vám jednorázové přečtení nezabralo více než hodinu. Tohle je sbírka satiristických vtipů a aforismů, které by se měly dávkovat v omezeném množství. Nečekejte hyperestetický zážitek první třídy, ale spíše odlehčené pousmání se nad kombinací fantazie, iracionality a parodie. Hodnocení: 3/5 „Loňského roku kmen Mohykánů odebral od bobrů sotva polovinu kontrahované dodávky totemů.“ Nika R.
Návrat ze země tenkých pavučin Z veliké dálky se vracím, ze země tenkých pavučin Odkud jsem odešla, abych si vyslechla příběhy O slunci, co se dere smogem Ze země pavučin tenkých jak sklo Odkud jsem odešla festivalové listy I/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Papír už není IN? Připadá mi, že v dnešní době se více než to, že jste knihu doopravdy přečetli, cení to, že ji znáte (víte, kdo ji napsal, jak byla zfilmovaná, jaká je základní myšlenka, pointa) a můžete o ní vyprávět svým přátelům u kávy, na nose brýle bez dioptrií s černýma obroučkama, aby si pak o vás mysleli, jak sečtělým jste člověkem. Ano, dnes jsou knihy v módě, ale jako symbol, ne jako skutečné knihy, které by někdo opravdu četl, to by byla přece ztráta času, když si můžete stáhnout recenzi z internetu během půl minuty, že? Nedivím se tomu, jsme vychováváni k obecné znalosti všeho, jsme přehlcení informacemi o všem možném, ale prakticky nevíme vůbec nic. Ale nikdo se nás na to přece nezeptá, protože by se odhalilo, že on ví stejný prd jako my. Mohla bych napsat celou povídku o tom, jak jsem přestala ve městě potkávat lidi s knihou v ruce. Když s ní někoho vidím teď, je to buď a) student, b) hipster, c) divný člověk. Je možné, že lidi přestávají číst, protože na to není čas, nebo knihy jako takové už nejsou tak častým jevem, protože je to čistě privátní záležitost, kterou si každý nechá na intimní chvíle v soukromí domova. Anebo je to tím, že klasické knihy jsou příliš těžké, drahé, zničitelné a v současnosti velmi dobře nahraditelné počítačovými soubory v epubu nebo pdf... Miluju vůni starých knížek, šustění stran a psaní si poznámek přímo na papír, ale občas musím slevit a udělat kompromis. Jsem student a je pro mne skoro nemožné mít doma všechny požadované učebnice. V knihovně jich je jen omezený počet, krom toho bych se pod nimi zlomila, muset je přinést domů. Proto jsem si pořídila placatého kamaráda s elektronickým inkoustem, který má milion výhod, ale bohužel tu specifickou vůni knih vyprodukovat neumí. Nespočítala bych na všech prstech, které mám (a to beru i nohy), kdybych měla vyjmenovat kamarády, kteří jsou na tom podobně jako já a raději než aby si zašli do knihovny, jednoduše si stáhnou soubor. Jsme leniví, samozřejmě a je nás čím dál více. A zajímalo by mne, jak to bude dál, je tohle začátek konce klasických knih? Náklady na tisk, skladování, knihkupecký příražek, DPH..., o ekologické stránce ani nemluvím. Všechno tohle mluví ve prospěch elektronických souborů. Proto mne zajímal také váš názor na tuto věc. V jaké podobě čtete knihy častěji a raději? Jaká si myslíte, že je budoucnost papírových knih? Máte čtečku? Jaké jsou výhody i nevýhody obou způsobů čtení podle vás? festivalové listy I/2013
Josef Svoboda, 21 Čtečky jsou fajn na cestování… Michal Kováč, 20
pírovou knihu. Ovšem teď si zrovna pořizuju čtečku, protože většinou čtu během cestování v šalinách či vlakem nebo když někde čekám, a to se to pak pěkně pronese. A ne…, myslím, že papírové knihy nevymizí. Co bych pak dávala taťkovi na Vánoce? Anna Bobková, 21
Ja mám rád knihy, čtečku nemám, ani si ju v dohľadnej dobe naplánujem kupovať. A podľa mňa tu knihy budú stále, aj keď ich číta čoraz menej ľudí... A ešte sa mi páči na knihe (skriptá do školy) aj to, že ju môžem hocikedy hodiť o stenu a nič sa jej nestane... zatímco s počítačom by som si to nedovolil... Lada Čecháčková
Já čtečku mám a přečetla jsem na ní spoustu knížek. Je praktická, ale voňavá normální kniha to prostě není... Gabriel Kožík, 21
Mám ráda knihy, ale chci si pořídit čtečku – je to obrovská výhoda. Většinou mě od čtení odradí to, že knihu musím tahat s sebou, a tím pádem posledních pár let i méně čtu... Terka Chaloupková, 21 Strašně nerada čtu učebnice z počítače... Radši si vždycky vezmu fyzickou podobu, pokud to jde... Bára Sobotková, 20
Atmosféru a vůni knih žádná elektronika nenahradí, takže když jsem doma, preferuju pa-
Preferujem beletriu na papiery a mám pocit, že je stále in. Ale to je možno spôsobené tým, že som obklopený ľuďmi s podobným názorom... Odbornú literatúru mám radšej v elektronickej verzii z dôvodu ľahšieho dohľadania nepochopených vecí. Hanka Minaříková, 21 Knihy mají i výrazný kulturní a společenský podtext. Stačí přijít na návštěvu k někomu, kdo má v obýváku knihovnu - okamžitě vás zaujme, je to jedna z největších celoživotních kulturních vizitek člověka... Nika R.
5
49. Mezinárodní festival poezie
Samomluvy s poezií Díky technickému pokroku jsme s redakčním kolegou Ivanem Kováčem, který si pohodlně hověl na slovenské straně hranice, zvládli kus práce, zasekali se při tom do „neřešitelných“ situací a zase je rozmotali, promejlovali se hluboko do sychravých nocí časného podzimu a nakonec přece jen stihli jaktak společně připravit podstatnou část prvního čísla Festivalových listů. Vinou zmíněné a dobře fungující techniky nás však nic nenutilo se při tom setkat, vidět, zdravě se pohádat u sklenky malinovice a na uklidněnou pomluvit nepřítomné kamarády. Zkrátka, ta zakouřená atmosféra redakčních porad je holt nenávratnou minulostí. Nevím tedy, co měl v Bratislavě vedle klávesnice nalito Ivan, já ve své meziříčské pracovně ředil irský Jameson americkou Coca colou, když z elektronické schránky vypadl Ivanův dopis, kterým obeslal recitátory, přihlášené do naší česko-slovenské soutěže: „Otvíráme ve Festivalových listech free zónu. Položte si tři otázky a odpovězte na ně v souvislosti s vaší dosavadní tvorbou v recitaci, fantazií, duší, s vašimi úlety, láskami, s výhrami i prohrami, se vším, co doteď bylo spojeno s vaším životem…“ Hm…, říkám si, vzniká otevřený prostor, který volá po naplnění. To jsem tedy zvědav, jak u mladých recitátorů pochodíš, stará vojno. Kupodivu, netrvalo dlouho a jedna po druhé začaly přicházet tyhle Ivanem Kováčem vyprovokované „samomluvy s poezií“, které vám tu teď nabízíme. Co dodat. Přečtěte si, prosím, o čem přemýšlejí vaši kolegové, kamarádi, soupeři…, a najdete-li ve víru festivalových událostí volnou chvilku, přineste i vy do redakce v ateliéru propagace (v přízemí zámku u zlatého výtahu), nebo pošlete na adresu
[email protected], tři odpovědi na vlastní otázky. Využijte ten prostor free zóny na stránkách Festivalových listů. Vezměte jejich obsah do vlastních rukou :-) Karel Prokeš
Alžběta Kovaničová I. kategorie, Jelenec, SR
Čo ťa inšpiruje pri práci s textom? Ľudia. Bez ľudí to nejde. Potrebujem ich odozvu, podporu, názor. Bez toho to nemá zmysel. Prečo recituješ? Ja vlastne ani neviem. Asi mám nejakú vnútornú potrebu hovoriť. Hovoriť o veciach o ktorých v bežnom živote hovoriť ne6
chcem alebo nedokážem. Prostredníctvom textu kričím. Čo si spravila pre slovenský romantizmus? Som sa narodila.
Dalimil Ševčík
I. Kategorie, Vyškov, ČR Život? Celé je to chůze, při níž se s každým krokem mění obzor; nepřemýšlet nad botami, bosí vyskočit. Nejkrásnější slova? Hudba, něha, oheň, voda, prostě. Co si chci říct na konec? „Napoprvý dobrý…,“ a nestydět se za sebe.
Henrieta Virágová
I. Kategorie, Levice, SR Má farba pleti vplyv na tvoju tvorbu? Áno, má a veľmi výrazný. V pozitívnom alebo negatívnom zmysle? Tak teraz som si položila veľmi ťažkú otázku :D Isté je, že táto skutočnosť výrazne ovplyvňuje moju tvorbu, moje prednesy ... Neviem posviť, či je to dobré alebo zlé, tak to radšej posudzovať asi nebudem. Si so svojou tvorbou spokojná? V podstate áno, ale mám ešte veľmi veľa nedostatkov. Každý má svoju cestu a ja mám tiež tú svoju. Niekedy je to lepšie, niekedy zas nie, ako na horskej dráhe.
Lukáš Adam
II. Kategorie, Vrbno pod Pradědem Jedeš do Valmezu potřetí, po roční pauze. Co to pro Tebe znamená? Pro mě to byl první festival, kde jsem recitoval smysluplný text (Solženicyn – Souostroví Gulag, 2010). Porota mě tehdy docela chválila, ale Aleš Vrzák na mě nenechal nit suchou. Moje ego dostalo zlou ránu. Ale nakonec to byla největší škola. Rok na to už měl pan Vrzák v ruce devítku. Bylo to pro mě zásadní přednašečské poznání a bylo to právě tady. Zdejší festival má zkrátka kouzlo. Noční hovory s porotci u číší vína v chladivém zámeckém sklepě – to má sílu. Navíc před dvěma lety jsem tu strávil krásné třídenní rande s mou láskou. A letos máme další.
Podle čeho si vybíráš texty pro přednes? Většinou si mě najdou samy. A pak bývám věrný tématům, nebo autorům. Letos přivážím opět Liao I-wua, čínského disidenta, který má sakra co říct. A jeho texty by se měly lepit na sloupy, aby si našinci uvědomili, že se tady nežije nejhůř. Zeman nezeman, Rusnok nerusnok. Chceš vyhrát? Nemáte lepší otázku?
Martin Řehák
I. Kategorie, Kolín, ČR Častokrát se mě příbuzní a přátelé ptají, jestli mě to, co právě dělám (tj, dramatický obor) baví, a zda bych v tom chtěl i pokračovat. Tuto otázku slýchávám poslední dobou tak často, že si ji někdy o bezesných nocích pokládám i já sám. A odpověď se s přibývajícími měsíci stává jednoznačnější. Ano, samozřejmě. Druh takového umění mě nejen baví, ale vidím v něm i odlehčení pro moji psychiku, což je pro dnes pro člověka velice důležité. Nikdy jsem se totiž neodreagoval víc, než při nějakém divadelním výstupu a nedovedu si tudíž představit, že bych tento obor měl někdy nadobro opustit. Ovšem v dnešní době není jednoduché se dramatice věnovat v plné míře, pokud člověk nedisponuje obrovským talentem či jinou významnou předností. Já osobně nemohu tyto vlastnosti u sebe hledat (tuto práci raději přenechám ostatním), ale snažím se o technickou dokonalost tím, že naslouchám profesionálům a hledám další výzvy, kde bych mohl získat neocenitelné zkušenosti. Někdy také přemítám nad tím, jestli se ve svém věku považuji za úspěšného (co se týče dramatického oboru). Odpověď na tuto otázku není tak jednoduchá jako předchozí. Moje účast na několika soutěžích a festivalech jistě dokazuje velkou míru zájmu. Také souhlasím s tím, že se řadím mezi recitátory, kteří chtějí obohatit současné a budoucí divadlo, film nebo literaturu. Nemluvě o mé snaze vytvořit něco vlastního a osobitého, jak na divadelním, tak na literárním poli. Na druhou stranu se domnívám, a obávám se toho, že až budu usilovat o profesionální účast v tomto oboru, nedokážu si s tím poradit. Snažím se proniknout do umění, které je spjato s mnoha dalšími žánry, s hudbou, tancem, atd… A v tomto bodě bych právě festivalové listy I/2013
49. Mezinárodní festival poezie možná pohořel. Někteří mě považují za dobrého vypravěče s osobitým humorem. Je to jeden z aspektů, který momentálně využívám, ale zřejmě to nebude vždy stačit. Závěrem bych se zamyslel nad tím, jaký zážitek mě v posledních letech nejvíce ovlivnil a předal nejvíce zkušeností. Nemohu nikdy zapomenout na festival ve Valašském Meziříčí minulého roku, kde bylo nejen příjemné prostředí, ale také jsem poznal, jak rozumí literatuře, ať už poezii nebo próze, mí vrstevníci i starší recitátoři. Pro člověka mého věku jistě výborná zkušenost. A zaujal mě především originální způsob hodnocení, jenž se podle mne velice přibližuje objektivnímu, a tedy správnému posuzování recitačních výkonů. Sice jsem v předchozím roce překročil časový limit, ale to vůbec nepoškodilo moje vnímání atmosféry tohoto festivalu. A těch několik dnů je pro mě nezapomenutelných také z jiného důvodu, nejen díky uměleckým zážitkům...
Palo Náther
II. Kategorie, Bratislava, SR Čím je MFP iný oproti ostatným recitačným súťažiam? Jeden rozdiel je v spôsobe súťaže a hodnotenia. Súťaží sa v dvoch kolách, s tým že v druhom musí mať každý poéziu a v prvom kole súťažia medzi sebou aj ľudia s prózou aj s poéziou. A taktiež nezasadá po odrecitovaní porota, aby sa poradila, tak ako to býva zvykom, ale tu ťahá známky hneď po odrecitovaní a ohodnocuje súťažiaceho. Tým pádom si nemôžu porotcovia nechať prejsť hlavou daný prednes, poprípade sa nechať ovplyvniť názormi ďalšieho porotcu, ale každý musí hneď ukázať aký dojem na neho zanechala daná recitácia. A ďalší rozdiel je v miešaní národov. Teda Češi a Slováci majú veľmi rozdielny spôsob recitovania, a aj porotci rozdielny spôsob hod-
notenia, občas sa stane že niekomu dajú všetci Slovenskí porotcovia vysoké známky a Českí nízke, alebo naopak. Ale v tom je to podľa mňa super, že človek nepočuje stále to isté dookola, ako na tých národných kolách, ale môže sa porovnať aj s inou „mentalitou“. Prvý krát si bol na MFP zhruba pred 8 rokmi, zmenilo sa niečo za ten čas? Veľká zmena nastala v účastníkoch. Hlavne minulý rok. Keď som tam prišiel prvý krát, tak som sa spoznal s rôznymi mladými Čechmi, ktorých som tam potom stretával každoročne. Podobne to bolo aj so Slovákmi, chodili sme tam plus mínus tí istí, občas sa našiel niekto nový. Ale minulý rok nastal taký nejaký zlom. Výmena generácii, alebo čo. Proste zrazu tam nedošiel nik z tých Čechov, ktorí chodievali a všetko tam boli nové tváre. Podobne aj zo Slovenska. Trochu ma to zaskočilo, pretože som sa vždy tešil na tých ľudí, že ich takto raz ročne môžem stretnúť, ale tak spoznal som ďalších nových a snáď niektorí z nich prídu opäť tento rok. Do MFP sa dostanú najlepší rcitátori z Čiech a zo Slovenska. Počul si tam nejaké prednesy, ktoré ti naveky utkveli v pamäti? Najvyššia známka, ktorú môže niekto dostať je 10 bodov. Maximum je teda 50. A za tých pár rokov, čo som tam bol, som zažil iba raz, že by niekto dostal samé desiatky. Bola to Soňa Pariláková z Prešova. Ale vlastne si vôbec neapmätám, čo recitovala, ale pamätám si ten moment, ako po jej prednese nastalo také zarazené ohromené ticho, potom všetci porotcovia vytiahli desiatky a ľudia začali ostošesť tlieskať.
Tajana Hevesiová
I. Kategorie, Bratislava, SR Aký vplyv do budúceho života mala na teba recitácia? Uvedomila som si, že je to to, s čím dosahujem najlepšie výsledky, a to mi pomohlo
rozhodnúť sa, na akú vysokú školu pôjdem. V tlmočníctve veľa skúseností využijem a bude ma to baviť. Síce mi všetci hovoria, že ma bude škoda (hlavne fyzikár), keď nepôjdem študovať nič vedecké, ja si myslím, že reč a práca s ňou mi dala do života oveľa viac ako ktorékoľvek iné činnosti. Aký je rozdiel medzi umeleckým prednesom v slovenčine a umeleckým prednesom v cudzom jazyku? Veľký nie. Recitovala som už v angličtine (vlastnú tvorbu) aj v nemčine a jediný rozdiel bol v tom, že som nepoznala na sto percent citové zafarbenie konkrétnych slov. Nevedela som s istotou, či sa daný výraz používa na vykreslenie pozitívnych alebo skôr negatívnych emócií. Veľa sa dá vyčítať z kontextu a pomôže aj dobrý pedagóg, ale asi to stále nie je celkom ono. Keď sa jedná o vlastnú tvorbu tak tam takýto problém nie je, lebo presne viem, čo chcem tými slovami vyjadriť. Ďalším problémom by mohol byť cudzí prízvuk, ale na Slovensku to rešpektujú. Čo sa ti na recitácii nepáči? Páči sa mi všetko, okrem prístupu niektorých ľudí, ktorí sa v tom nevyznajú, nikdy nijaký dobrý umelecký prednes nepočuli, myslia si že je to len odverklíkovanie zapamätanej básničky a recitátorov potom odsudzujú. Tvrdia, že je to zbytočná a plytká činnosť, ktorá mi nikdy na nič dobrá nebude. Samozrejme že si ich názory neberiem k srdcu :-D Ale bohužiaľ sa mi to stáva až priveľmi často na to, aby som to mohla len tak odignorovať. Prikladám recitácii patričnú vážnosť a je dôležitou súčasťou môjho života, a preto mi toto trochu vadí. Nie je však dôvod na to, aby som sa preto nejako trápila, a našťastie rodina, priatelia a ľudia ktorí sa trošku vyznajú ma skôr obdivujú za to, že to robím. To mi prináša veľkú radosť.
Predposledný pokus prestárleho juniora o tzv. „labutiu pieseň“
Peter Zemaník Nie je to ani narcizmus, ani prílišné sebavedomie, skôr sa to podobá na samovraždu v priamom prenose. Ale jednoducho sa vlani odohralo príliš veľa udalostí okolo mňa a môjho pôsobenia v umeleckom prednese, že som podľahol pokušeniu, opäť sa po takmer festivalové listy I/2013
troch desaťročiach vrátiť na dosky, ktoré pre mňa znamenajú môj svet. Aj za cenu toho, že nesiem svoju nahú kožu na trh. Našťastie, nie doslova, lebo to by som asi nezvládol..., na rozdiel od iných, mladších. Nie je to snaha o „vyvyšovanie sa“, skôr pokorný pokus, niečo zo seba o sebe a o svete okolo nás cez slovo vypovedať. Nebolo mi všetko jedno, najmä pri pomyslení, ako som dlhé roky neúnavne vtĺkal do hlavy recitátorom cudzím i „svojim“ – teda svojim deťom – akési pravidlá, poučky, predstavy, priority, pokusy, aspekty, obrazy, metafory, prácu s jazykom, textom, drama-
turgiou, vždy s poznámkou: nie je podstatné, čo si o tom pomyslí porota, ale podstatný je vždy recitátor a jeho odhodlanie, recitovať „ako o život“. Pripomenul mi to aj priateľ a bývalý recitátor – tohto roku porotca na Hviezdoslavovom Kubíne – Peter Milčák, ktorý to presne takto definoval. Je dôležité, akú predlohu si recitátor vyberie, je dôležité, ako ju spracuje, je dôležité, akú formu pre svoj prednes nájde, ale azda najdôležitejšie je, aby ukázal v danom momente, že „recituje ako o život“! Neviem, čo si od toho sľubujem. Navyše, v konfrontácii s českými recitátormi sa ľahko 7
49. Mezinárodní festival poezie
Jakub Řehák: Past na Brigitu Jakub Řehák (1978) upoutal již prvotinou Světla mezi prkny, která byla v roce 2009 nominována na cenu Magnesia Litera i na Cenu Jiřího Ortena. Ve své druhé sbírce Past na Brigitu rozvíjí klíčové prvky své poetiky, která tvůrčím způsobem navazuje na dědictví avantgardy, zejména surrealismu, zároveň ji však zřetelně prohlubuje a posunuje dál. Právem se stal držitelem ceny Magnesia Litera 2013. Řehákova poezie, to je strhující proud vyvěrající ze sebevědomého básnického gesta, jímž básník přetavuje syrová „znamení doby“ do podoby ryze současného mýtu, ze kterého trne. Osobní prožitek a s ním související moment svědectví, jímž básník za své verše
ručí, způsobuje, že se čtenář cítí být přítomen novému „zrození světla“, tedy stvoření světa. Svébytného básnického světa, v němž vášeň a tragičnost, lament a revolta, uhrančivá krása a stejně pozorně prozkoumávaná ošklivost spolu ne pouze sousedí, ale téměř fyzicky se mísí v jedno těsto, kypící směs. Evokace Prahy, která je „vyvolána jménem“, tedy názvy jednotlivých čtvrtí, a problouděna i problouzněna od centra k periferiím, v jednom rytmu a v jedné textuře splývá se všudypřítomnou láskou k ženě a jejímu tělu, s fascinací smyslovostí a smyslností. Jde o poezii stavějící na svobodné imaginaci, zároveň však pozoruhodně kompaktní. Všechny rysy Řehákovy poezie se nejvý-
razněji projevují v závěrečné poemě Yellow Umbrella, která je završením celé sbírky a nejspíš i jedním z vrcholů české poezie posledních let. V podmanivé harmonii i drásavé disharmonii se v této „legendě o lásce“ mísí banalita i zázrak, patos i všednost, vzlet i náraz, vášeň i něha, plnost existence i její bezútěšná prázdnota. Tato propracovaná několikadílná skladba svou komplexností, šířkou záběru, ostrostí básnického vidění i intenzitou básnického jazyka jen dosvědčuje, že Jakub Řehák patří k nejosobitějším hlasům současné české poezie. Zdroj: http://www.magnesia-litera.cz/ (pro Zpravodaj MFP upravil Aleš Linduška)
JELENÍ LOJE
Doprovodný program dnes od 20 hodin v M-klubu LIPSTICK DEER CABARET /hudební kabaret Okouzlující ženské pěvecké těleso s doprovodem. 5 laní a jeden jelen v písních plachých i divokých. Jelení loje jsou bezprostředně účinkující kapela, která se díky jedinečné kombinaci energie, zpěvu a tance vstřebává mnohem rychleji než standardní kapely. Libými tóny jazzu léčí každou popraskanou duši a do žil vhání omračující legraci. Účinkují: Vašek Jelínek, Jana Kollertová, Johana Vaňousová a Elena Volpi.
8
festivalové listy I/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Jedna písmenková... Tentokráte jsme si pro vás připravily malý kvíz na potrápení hlavy. Prověříme vaši znalost české i zahraniční literatury. A tajenka, která vám, jistě sečtělým literátům, určitě vyjde, je jménem básníka, o kterém si budete moci počíst spoustu zajímavostí v příštím čísle. Neříkáme, že to bude snadné, ale úryvky jsme vybíraly se záludnou pečlivostí tak, aby v každém byl alespoň malý náznak, do jakého díla patří, stačí si jen vzpomenout na školní klasiky a přičíst k nim pár moderních autorů... Hodně štěstí!
Kdo je to?
Narodil se roku 1821 v Paříži. Ač byl jeho otec v mládí knězem, tento prokletý básník si dokázal bezostyšně užívat života; v jedné ze studií se věnoval svým útěkům z bolestných a depresivních stavů do uklidňujícího opojení narkotik. Kromě básnířství se věnoval též psaní esejí, literární kritice a překladatelství, zvláště významné jsou jeho překlady Allana Edgara Poa. Jeho dětství poznamenala předčasná smrt otce a nedobrý vztah s otčímem, plukovníkem Jacquesem Aupickem. Byl velmi zcestovalý, například ve svých dvaceti letech navštívil Indii. Mezi jeho múzy patřila mulatka Jeanna Duvalová, jež pracovala jako divadelní stylistka. Tento básník vyvíjel také politické aktivity, jako člen republikánské strany se v revolučním roce 1848 zúčastnil bojů na barikádách a stal se zakladatelem časopisu Veřejné blaho. Jeho dílo mělo velký vliv na moderní poezii, mísí se v něm láska s nenávistí, krása s „hnusem“. Je otevřené a provokativní, ovlivněné autorovým životem, zklamáním z něj. Jeho poezie mnohdy objevovala negativní až drastické stránky bytí a dala by se položit na rozhraní romantismu a symbolismu. Mezi jeho básně patří: Albatros, Exotický parfém, Prodejná múza nebo velmi proslulá Mršina. „A potom řekněte, má sladká krásko krásek, těm červům, již vás přepadli, že zachoval jsem si tvar bývalých svých lásek, i když se zcela rozpadly!“ Umírá v pouhých 46 letech na následky progresivní paralýzy a nezřízeného života. Pokud stále nevíte, o koho se jedná, jméno básníka se skrývá v následujícím kvízu. Návod: Ke každému citátu, verši nebo větě doplňte autora. Čísla v závorce udávají pořadí písmene, které tvoří tajenku / celkový počet písmen v příjmení autora. Pořadí písmen je zachováno. CH se počítá jako dvě písmena, pomlčky mezi jménem se nepočítají jako písmeno.
festivalové listy I/2013
Příklad: „Ne každé zlato třpytívá se, ne každý, kdo bloudí, je ztracený“ [2/7] Autorem věty je J. R. R. Tolkien, takže písmeno do tajenky by bylo O. 1. [1/6] „Tak jdete pomalu po městě dětství, sníte, obelisk, Františkov, tunel a po Trnité, tam, kde vás vzrušuje tak mnohý pustý dvůr a na něm truchlivé železné harampátí, po této ulici, utkané z dýmu chmur...,“ 2. [8/9] „Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit.“ 3. [8/12] „Dospělý si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?“ Místo toho se zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.“ 4. [1/5] „Mluv jen tehdy a tam, kde je to třeba, a přitom vyslov pouze polovinu toho, co si myslíš.“ 5. [5/5] „Ženy se vždy brání tím, že útočí a útočí tím, že se nenadále vzdávají.“
7. [7/7] „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“ 8. [3/7] „Slečno, slečno, vy se mračíte, že po celý den vám pršelo? Co by měla říkat tamhle ta malá jepice, které pršelo po celý život?“ 9. [7/7] „Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej. Dnes buďme ještě veselí na naší bílé posteli! Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví.“ 10. [2/6] „Všichni tvůrci umírají s lítostí! Už je zase duše smutná po slavnosti Už jste v pracovně a už tu není hostí kolik potřeboval byste životů abys zaplnil tu krajní prázdnotu která čiší vždycky za skončeným dílem všecko plyne pranic není samo cílem“
6. [3/4] „Bohatí muži bez zásad jsou pro moderní společnost mnohem nebezpečnější než chudé ženy bez počestnosti.“
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. Nika Reiler a Tereza Volfová 9
49. Mezinárodní festival poezie
Něco málo o porotcích Marcel Šustek
PŘEDSEDA POROTY Absolvoval Pedagogickú fakultu Univerzity Komenského v Trnave, pôsobil ako riaditeľ Kultúrneho a informačného centra Slovenského rozhlasu, neskôr ako programový riaditeľ viacerých súkromných rozhlasových a televíznych staníc. V súčasnosti je šéfom Multifunkčného kultúrneho centra Univerzitnej knižnice v Bratislave. Ako autor hudby, textár, gitarista, spevák a herec účinkoval vyše desať rokov v Plastickom divadle, pôsobil aj ako dramaturg, scenárista a režisér v oblasti detského divadla. Umeleckému prednesu sa začal venovať až počas vysokoškolského štúdia, zvíťazil na Akademickom Prešove (Blaise Cendrars), Hviezdoslavovom Kubíne (Lajos Kassák) a MFP vo Valašskom Meziříčí (Velimir Chlebnikov, Walt Whitman). Pôsobí ako lektor, porotca, konzultant a publicista, svoj autorský program z oblasti českého a slovenského prednesu uvádza už niekoľko rokov na Medzinárodnom festivale humoru a satiry Kremnické gagy a na Slovenskom festivale poézie Beniakove Chynorany.
David Kroča
je pedagogem katedry českého jazyka a literatury na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se teorií literatury, poetikou dramatu a uměleckým přednesem jako jedním ze způsobů interpretace literárního díla. Je členem Odborné rady pro umělecký přednes při NIPOS ARTAMA Praha, působí v lektorském sboru národního kola Wolkrova Prostějova a spolupracuje s Českým rozhlasem jako literární a divadelní publicista. V roce 1996 získal na MFP Štít města Valašského Meziříčí za vítězství ve 2. kategorii. Do města se rád vrací jako porotce recitační soutěže Krásenský zvoneček a Mezinárodního festivalu poezie.
Matej Čertík
graduovaný divadelník i pedagóg Základnej umeleckej školy J. Kresánka v Bratislave, a tiež pedagóg Vysokej školy múzických umení v Bratislave, bytom v Bratislave. Držiteľ Ceny Združenia rozhlasových tvorcov zo súťaže v Podebradoch, do ktorých sa mu našťastie podarilo dostopovať včas. Tituly má dva, prvý, Magister v študijnom odbore liečebná pedagogika, druhý Magister umení v študijnom odbore bábkarská tvorba. Chronologicky však bol najskôr bábkar a potom liečebák. Jeho koníčkom je šach. Ten by si pokojne s niekým zahral aj vo festivalovej hospôdke. Je ženatý a má dve deti jedno väčšie ako druhé, lebo to jedno sa na10
rodilo o tri a pol roka skôr, tak už stihlo viac vyrásť. A najviac z celej rodiny vyrástol on sám, lebo sa najskôr narodil. V roku 1976.
Peter Milčák
je ročník 1966. Vydal básnické zbierky Záprah pred zimou (1989), Prípravná čiara 57/Preparation Line 57 (2005), Brum (2012) a monografiu Postava a jej kompetencie v rozprávkovom texte (2006). Z angličtiny preložil výber z básní Matthewa Sweeneyho (Piknik na ľade, 1998), Kennetha Patchena (23. ulica sa končí v nebi, 2006) a Aldena Nowlana (Ja, Ikarus, 2008). Z poľštiny preložil výber z poézie Haliny Poświatowskej (Duchovné cvičenia pre mačku, 2012) a Zbigniewa Herberta (Fortinbrasov žalospev, 2009; spolu s bratom Mariánom Milčákom). V roku 1991 založil vydavateľstvo Modrý Peter, ktoré sa venuje predovšetkým vydávaniu pôvodnej slovenskej poézie, literárnej vedy a literatúry pre deti a mládež. Niekoľko rokov pôsobil v kanadskej Mississauge, kde v rámci vydavateľstva Modry Peter Publishers vydával edíciu Contemporary European Poetry. Pôsobil ako lektor slovenského jazyka a kultúry na Varšavskej univerzite, v súčasnosti je lektorom na Bieloruskej štátnej univerzite v Minsku.
Hana Kofránková
vystudovala český jazyk a estetiku na FFUK a dramaturgii na DAMU, kde nyní učí umělecký přednes. Působí hlavně jako režisérka rozhlasových her nebo rozhlasového čtení na pokračování. Je však také vynikající interpretkou, natočila stovky dramatických a literárních pořadů. Za režii rozhlasové inscenace hry Henrika Ibsena Heda Gablerová obdržela významné rozhlasové ocenění Prix Bohemia. Není mnoho lidí, kteří svůj pracovní život stráví „na jedné židli“. Hana Kofránková mezi ně patří, tedy pokud je tím míněn jen pracovní poměr v rozhlase. Jinak je záběr paní režisérky mnohem širší: od jevištních recitací, interpretace četeb a komentářů v rozhlase i v televizi po porotování na recitačních soutěžích, už zmíněnou pedagogickou práci i významnou kulturně organizátorskou činnost. Nad problematikou rozhlasové tvorby se H. Kofránková zamýšlí nejen v Týdeníku Rozhlas, ale i v dalších periodikách, např. v příloze Hospodářských novin, MF Dnes.
Aleš Vrzák
je recitátorem, několikrát oceněným na Wolkrově Prostějově. Jeho největším recitátorským úspěchem však bylo vítězství na Poděbradských dnech poezie. Později se stal
režisérem, lektorem i porotcem přehlídek a dílen, např. Wolkrova Prostějova, Šrámkovy Sobotky, MFP ve Valašském Meziříčí a dalších soutěží. V letech 2000 – 2003 byl členem odborné rady ARTAMA pro umělecký přednes.. Vystudoval český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Poté pracoval jako režisér v českobudějovickém rozhlase, po roce 2000 v Českém rozhlase Praha, kde je od 2008 šéfrežisérem.
Radim Šíp
vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, pak absolvoval externí doktorské studium na Katedře filozofie MU. Je vysokoškolským pedagogem, odborným asistentem na Pedagogické fakultě MU. Od dětství se věnoval uměleckému přednesu a interpretaci textů. Nyní již několik let zasedá v porotách Wolkrova Prostějova na různých úrovních. V současnosti vede na Wolkrově Prostějově seminář Od dojmů k pojmům, kterým chce přispět k porozumění mezi interprety a jejich uměleckými vedoucími a porotou.
Soňa Pariláková
sa narodila v peknom novembrovom čase roku 1972 a na svete sa jej stále páči. Povinne vychodila základnú školu a dobrovoľne literárno-dramatický odbor ZUŠ v Humennom, kde sa prvýkrát upísala recitovaniu. Počas strednej školy trocha spala, trocha snívala a trocha písala básničky. Na vysokej škole sa znova vrátila k prednesu a už sa ho nepustila. Popri tom v roku 1997 absolvovala na Filozofickej fakulte v Prešove slovenský jazyk – literatúru a estetiku. Asi jej to nestačilo, lebo hneď potom nastúpila na interné doktorandské štúdium u prof. S. Rakúsa, ktoré ukončila prácou na tému K problematike lyrického, epického a dramatického v literárnom diele. Od roku 2000 ju nájdete na Inštitúte slovakistiky FF PU v Prešove, kde sa snaží svojich študentov prebúdzať k mysleniu a nakaziť ich láskou k literatúre. Teší sa, že sa jej do repertoáru predmetov podarilo prepašovať Teóriu a prax umeleckého prednesu a že môže nadšenie pre prednes šíriť i na tvorivých dielňach. Hoci sa stala členkou porôt viacerých prehliadok na Slovensku i v Čechách, ešte stále rada recituje. A hoci na recitačných súťažiach aj víťazila, stále má pocit, že najväčším ocenením je chvenie posolstva v slovách a vnímavá pozornosť poslucháčov.
festivalové listy I/2013
49. Mezinárodní festival poezie
V prvním kole 49. ročníku MFP recitují... Příjmení, jméno
Bydliště
Autor
Dílo
Čepičanová Gabriela
Bratislava - SR
Jana Juráňová
Žila som s Hviezdoslavom
Hadravová Eva
Praha - ČR
Karel Schulz
Legenda šestá Osvaté Františce Římské
Hevesiová Tajana
Bratislava - SR
Bella Achmadulinová
Rozprávka o Daždi
Jurkovičová Alžbeta
Trnava - SR
Woody Allen
Beznádejný prípad
Justusová Martina
Trnava - SR
Jozef Urban
Oni tancujú sami
Kovaničová Alžbeta
Jelenec - SR
Ivan Vyrypajev
Kyslík
Krajčiová Katarína
Košice - SR
Dušan Dušek
Mramor
Mášová Anna
Sedlčany - ČR
Wislawa Szymborska
Terorista, ten hledí
Mucinová Soňa
Třinec - ČR
Alexandra Berková
Nazdar Ančo
Pompošová Nina
Levice - SR
Rabindranáth Thákúr
Stroskotanci
Rusková Kateřina
Kolín - ČR
Ferdinand Tomek
Šílencův monolog
Řehák Martin
Kolín - ČR
Christian Morgenstern
Šibeniční písně
Svěráková Tereza
Praha - ČR
Guy de Maupassant
Znamení
Ševčík Dalimil
Vyškov - ČR
Franz Kafka
montáž několika textů
Vacek Tobiáš
Praha - ČR
Charles Bukowski
Zápisky starého prasáka
Vašková Johana
Praha - ČR
Villiers de l´Isle Adam
Tajemství krásné Adriany
Virágová Henrieta
Levice - SR
Ján Lenčo
Hnedý ako hnedý
Vokřálová Zuzana
Sedlčany - ČR
Alexandr Sergejevič Puškin
Jediná láska…
I. kategorie
II. kategorie Adam Lukáš
Vrbno p. Pradědem - ČR Liao I-wu
Hovory se spodinou
Bartoš Kryštof
Drásov - ČR
Louis Aragon
Ďáblova krása
Berčíková Anežka
Praha - ČR
Guy de Maupassant
Neopatrnost
Jurčová Renata
Levice - SR
Ingeborg Bechmanová
Nepoznám iný lepší svet
Lněničková Tereza
Praha - ČR
Přemysl Rut
Řeč věcí
Náther Pavol
Bratislava - SR
Róbert Gáfrik
Indické bájky
Petrášová Viktória
Hronské Kľačany - SR
Mila Haugová
Prasvetlo
Zemaník Peter
Banská Bystrica - SR
Daniel Hevier
Predslovo
Co byste měli vědět o ubytování Vážení účastníci festivalu, ubytování je pro vás zajištěno v Zámeckém penzionu Kulturního zařízení a v nedalekém hotelu Apollo v ulici Křižná. Ze zámku Žerotínů se tam snadno dostanete po lávce přes řeku a po chodníku mezi dětským hřištěm vpravo a sportovním hřištěm Základní školy Křižná po levé ruce. Hotel Apollo stojí naproti této škole, z terasy zámku na dohled. Hosté ubytovaní v Zámeckém penzionu odevzdají klíče při odjezdu do schránek k tomu určených. Hosté v hotelu Apollo budou o všem informováni personálem tamní recepce. Příjemný pobyt ve Valašském Meziříčí vám všem přeje organizační výbor. festivalové listy I/2013
Festivalové menu Hermelín na grilu, beraní rohy a chléb 50 Kč Párek v rohlíku, hořčice, kečup 15 Kč Utopenec v leču, chléb 40 Kč Váhalova klobása, chléb, hořčice 40 Kč Valašská kyselice, chléb
30 Kč
Šopský salát 55 Kč Řecký salát 55 Kč Domácí štrůdl s jablky Valašský frgál 1/4 Medový soudek s mandlemi
25 Kč 35 Kč 69 Kč
Srnčí guláš, chléb 70 Kč Přejeme Vám dobrou chuť. Kuřecí řízek, bramborový salát 70 Kč Smažený sýr, opékané brambory, tatarská omáčka 70 Kč 11
49. Mezinárodní festival poezie
49. ročník MFP pro vás připravili a zajišťují: ŘEDITEL FESTIVALU Roman Štěrba
PRODUKCE DOPR. PROGRAMŮ David Schwager
ORGANIZAČNÍ STŘEDISKO Hana Marková Magda Siekliková Dana Půstová Jana Štefánková
TECHNIKA Martin Janírek Martin Krejčí
TISKOVÉ STŘEDISKO Karel Prokeš Aleš Linduška Pavel Stojar Jiří Jurečka Nika Reiler Tereza Volfová Jakub Feranec Ondřej Smolka
PROPAGACE Ondřej Smolka
ŠATNA A PRODEJ VSTUPENEK Pavla Mitášová Lada Griningerová VÝPOČETNÍ STŘEDISKO Alena Svozilová Radka Vičarová EKONOM Eva Králová
NIPOS- ARTAMA PRAHA Jana Machalíková
CESTOVNÉ Vlasta Frantíková Eva Hajná
NOC BRATISLAVA Jaroslava Čajková
UBYTOVÁNÍ Kristýna Bajanová
PÉČE O POROTU Kateřina Jandíková Zdeňka Křížanová
POROTA Marcel Šustek předseda Soňa Pariláková Matej Čertík Peter Milčák (náhradník) Hana Kofránková Radim Šíp Aleš Vrzák David Kroča L. Vacek, Martina Longinová (náhradníci) REŽIE PŘEHLÍDKY VÍTĚZŮ Peter Milčák TAJEMNÍK POROTY Dušan Utinek
Program 49. MFP
Provozní doby
Čtvrtek 17. října 15:00 prezentace účastníků /divadelní kavárna/ 20:00 zahájení festivalu, losování I. kola soutěže /M-klub/
Čtvrtek 17. října
JELENÍ LOJE Pátek 18. října, M-klub 9:00 zahájení a předrecitace přestávka 10:00 1. kolo - I. kategorie 1 - 6 přestávka 11:10 1. kolo - I. kategorie 7 - 12 přestávka 12:10 1. kolo - I. kategorie 13 - 18 14:00 1. kolo - II. kategorie 1 - 8 20:00 losování II. kola soutěže
LÁHOR/Soundsystem
Když čas netlačí aneb na jedné lodi
Sobota 19. října 09:00 II. kolo soutěže /M-klub/ 14:00 rozborový seminář s porotou /Velký sál KZ/ 19:30 vyhlášení výsledků /M-klub/ přehlídka vítězů slavnostní zakončení 49. ročníku MFP partneři
12
divadelní kavárna - bar prezence, ubytování - salonek divadelní kavárny M klub: Jelení loje bar M-klub šatna M-klub
15.00 – 19.00 hod. 15.00 – 22.00 hod. 20.00 – 22.00 hod 18.00 – 24.00 hod. 18.00 – 24.00 hod.
Pátek 18. října divadelní kavárna - bar M-klub: soutěž M-klub: Láhor šatna DK šatna M-klub bar M-klub
08.00 – 19.00 hod. 08.00 – 18.00 hod. 20.00 – 22.00 hod. 08.00 – 19.00 hod. 18.00 – 24.00 hod. 18.00 – 24.00 hod.
Sobota 19. října divadelní kavárna - bar M-klub: soutěž šatna DK šatna M-klub bar M-klub
08.00 – 19.00 hod. 08.00 – 13.00 hod. 08.00 – 18.00 hod. 17.00 – ? hod. 18.00 – ? hod.
Zpravodaj 49. Mezinárodního festivalu poezie pro účastníky festivalu vydává Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí, p.o. Redakce: Karel Prokeš – šéfredaktor, Ondřej Smolka, Pavel Stojar, Nika Reiler, Tereza Volfová, Jakub Feranec, Aleš Linduška, Jiří Jurečka, Ivan Kováč.
festivalové listy I/2013