náš největší talent Návrhářka Petra Ptáčková je možná ten důvod, proč by se o českou módu mohl zajímat i New York

18. 11. 2014, číslo 09/14

náš největší talent Návrhářka Petra Ptáčková je možná ten důvod, proč by se o českou módu mohl zajímat i New York.

1ZEN

S t y l o v ý

m ě s í č n í k .

V yc h á z í

s  d e n í k e m

E 1 5

editorial

Naše generace nula

▲ Inzerce A141004901

▼▼-▼▼▼ Inzerce A141011579-580

▼▼▼▼-▼▼▼▼▼ Inzerce A141013279-280

J

ak říká Umberto Eco, nostalgický jsem již od svých třinácti let, a  tak i já, když vyrážím na 40. narozeniny svého spolužáka z  gymnázia, nořím se do sladkobolného vzpomínání. Jsme nejsilnější Husákovy ročníky, čtyřiasedmdesátý a  pětasedmdesátý. Na gymplu jsem nastupoval do 1. G, bylo nás v ročníku osm tříd po nějakých pětatřiceti studentech. V Gymnáziu Nad Alejí, tehdy i  dnes jednom z  nejlepších v republice. Z naší třídy vzešla soudkyně, bohatý podnikatel, biolog, vychovatelka postižených dětí, inženýři, právníci, dokonce jeden ministr… Ten oslavenec, to býval největší sekáč ve třídě, hrál Nohavicu na kytaru a volejbal, nosil mikádo (po něm všichni kluci ve třídě), holky na něj letěly, ale on si už v prváku nabrnknul spolužačku, co seděla v  lavici za ním. Jsou spolu dodnes, mají tři syny. Vypadají pořád dobře, šťastní to lidé. A to přesto, že on mívá dlouhá období bez práce. Dělá totiž HR manažera, což ho vůbec nebaví. Chtěl by se asi živit jako truhlář, ale nějak se k tomu nedokáže odhodlat. Můj kamarád je pro tu naši generaci typický. Říkám nám generace nula. Když jsme na gympl nastupovali, visely tam portréty Husáka, ale brzy přišel listopad 89. Vyrůstali jsme první roky po sametové revoluci, kdy už to nebylo jako za socíku, ale rozhodně to nebylo jako dneska. Pro generaci nula jako by neexistovaly peníze. Pořád jsme chodili do hospody a jezdili na chaty. Bylo to za pár kaček, šlo to utáhnout z kapesného a brigád. Přestože jsme studovali elitní školy, nikdo moc neřešil oblíkání. Nebyly mobily, nebylo nic, co by ukazovalo, že někdo je z bohatší nebo chudší rodiny. Pro generaci nula byl ovšem důležitý veřejný život. Nad pivem jsme se přeli o  Klauso-

vi, o privatizaci, každý znal jménem všechny ty chlápky z ODA, půlka dvacetiletých lidí si denně kupovala noviny. Ty noviny byly plné písmenek o politice, žádné velké fotky, žádné lajfstajly. My z generace nula jsme měli takový zvláštní rituál, jehož smysl jsem pochopil až mnohem později. Jak jsme tak seděli v hospodě nebo na Hlaváku čekali na vlak mířící někam na festival, pořád jsme si ze sebe dělali legraci. Jako když se malí vlci perou, a trénují tak na pozdější boj v divočině. Nekastovalo se, všichni si byli rovni a záleželo jen na vašem smyslu pro humor, co si na koho vymyslíte a  jak dobře vrátíte úder. My z generace nula jsme v jisté chvíli opustili rodiče, vejšky jsme dělali levou zadní, do práce jsme ještě pořádně nechodili a tlupa přátel nám byla rodinou. Všelijaké bolesti z panelákového dětství se tady léčily, protože každému zvedalo sebevědomí, že na nic není sám, že má kolem sebe deset spřízněných duší, které prožívají zrovna to co on. Zažili jsme mytické devadesátky, kdy ještě nestály na každém rohu supermarkety, své milované jste házeli dopisy do schránky napsané rukou na skutečném papíře a místo Leoše Mareše byl největší hvězdou prokletý básník Filip Topol. Vždycky, když vidím své staré přátele, energie té doby je okamžitě zpátky. A my jsme znovu na začátku cesty. S tou obrovskou důvěrou v život a pocitem nesmrtelnosti, který je největším darem dospívání.

Zažili jsme mytické devadesátky, kdy ještě nestály na každém rohu supermarkety, své milované jste psali dopisy na skutečném papíře a místo Leoše Mareše byl největší hvězdou prokletý básník Filip Topol.

Jan Müller, šéfredaktor

ZEN03

www.marinayachting.it Marina Yachting, Široká 9, Praha 1 Marina Yachting, Králodvorská 9, Praha 1

KRÁSA JE

V JEDNODUCHOSTI

Nová Eletta ECAM 45.760.W od De´Longhi snoubí luxusní design s nejnovějšími technologiemi. Vychutnejte si dokonalé espresso, krémové cappuccino a další kávové nápoje jedním dotekem tlačítka.

www.delonghi.cz

Eletta ZEN_Magazin 03.indd 1

03.11.14 15:57

Eletta ZEN_Magazin 03.indd 2

03.11.14 15:57

obsah citát čísla

Na svůj stín se nechceme podívat, a když ho náhodou zahlédneme, hned ho sami před sebou začneme ospravedlňovat. Chceme být sami před sebou „dobří“. My ale nejsme dobří... – Rozhovor s Janem Bílým o transformaci muže. Více na str. 18. ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 ([email protected]) zástupkyně šéfredaktora Hana de Goeij, l. 334 ([email protected]) náš největší talent

redakce Viola Černodrinská ([email protected])

Návrhářka Petra Ptáčková je možná ten důvod, proč by se o českou módu mohl zajímat i New York.

1ZEN

Art Director Samuel Kubín

S t y l o v ý

m ě S í č n í k .

v yc h á z í

S

d e n í k e m

e 1 5

obálka Foto: Lucie Robinson

fotoprodukce Halina Šebesťáková Fotografové čísla Eliška Harrisová, Lucie Robinson, Vladimír Novotný, Alexander Dobrovodský, Petr Hricko DTP Retušéři: Miloslav Pařík (vedoucí), Libor Horyna, Milan Kubička, Zdeněk Němec Technické zpracování: Jan Karásek, Jiří Pavlíček INZERCE David Korn (ředitel), 225 347 250 Lenka Benetková, 225 276 481, 724 810 810 e-mail: [email protected]

Generální ředitel David Hurta MARKETING Hana Holková (ředitelka), 225 276 276 Markéta Priknerová (Brand Manager), 225 276 157

TISKÁRNA EUROPRINT a. s.

10 pražský chodec Tipy na skvělá místa I 12 planeta zen Inzerát na „erko“ I 14 detail Arabský kůň I 16 chytré peníze Koruna je riskantní I 18 rozhovor Jan Bílý, šaman naší doby I 26 příběh značky Renocar: lovestory s „bavorákem“ I 32 na cestě Malý princ na planetě Namibie I 38 fashion Louis Vuitton v hotelu Evropa I 50 art Kroky pana Rodina 52 portrét Všech klaunů krá l 56 jím, tedy jsem Vzpomínky na jaro I 58 událost Designblok I 62 menu La Terrassa I 64 dárky I 66 Zen like

MK ČR E20920 ISSN 1805-630X Tištěný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC

Web magazínu ZEN: zen.e15.cz I Archivní vydání ZENu: zen.e15.cz/archiv

DISTRIBUCE a VÝROBA Soňa Štarhová (ředitelka), 225 276 252 VYDAVATEL Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 VYCHÁZÍ 18. 11. 2014

08ZEN

▼ Inzerce A140004925

V Praze je hodně módních návrhářek, ale kolik z nich hraje světovou ligu? Když na letošní Prague Fashion Weekend přijeli zahraniční nákupčí módy, měli zájem o Petru Ptáčkovou. Je to totiž opravdu originál.

G ARDEN C OL L EC T ION ROBERTOC OIN.C OM · ENDLESS CRE AT IVI T Y

pražský chodec Džíny na druhou

Konviktská 30, Praha 1

Styloví Denim Heads otevřeli nový obchod a rozšířili nabídku o nové značky jako Red Wing, Eat Dust, Indigofera či českou značku Soxisix. Vyberou si jak po originalitě prahnoucí muži, tak jejich partnerky.

7edm tipů na skvělá místa Připravila Viola Černodrinská Ilustrace Tereza Kovandová

Míša v Míšeňské Míšeňská 3, Praha 1

V centru Prahy otevřeli nový obchod pro milovníky plyšových medvídků. Na ručně šité, větší, menší či speciálně oblečené se prý do Teddy Shop Prague zašla podívat i známá kanadská zpěvačka Lara Fabian.

Zdravě se vybalancovat Vyskočilova 2, Praha 4

Balance Club Brumlovka přichází s nabídkou nových kurzů pro dlouhé zimní večery. Jedním z nich je i kruhový trénik. Tedy komplexní cvičební program pro větší svaly a zdravé srdce. Lanýžový sen

Smetanovo nábřeží 18, Praha 1

Pimprlárium

Patříte-li k labužníkům, splní se vám lanýžový sen. V restauraci Bellevue můžete od 17. do 23. listopadu ochutnat třeba lanýžové cappuccino z hub pocházejících z italského Piemontu.

Náměstí Franze Kafky 3, Praha 1

Nachová parmice

Sladká procházka

Novotného lávka 9, Praha 1

Vynikající svačinku si můžete zakoupit cestou na Hrad v Pražské čokoládě. Společnost vyrábí pod značkou Nachfolger čokoládu s vylepšenou belgickou recepturou.

Unikátní listopadové degustační menu o šesti chodech pro vás v restauraci Mlýnec sestavil hostující Jan Punčochář, kuchař oceněný slavným Michelinem. Zkuste třeba pečenou nachovou parmici!

Nerudova 46, Praha 1

10ZEN

▼ Inzerce A141012866

V Pražské galerii umění pro děti Gud můžete se svými ratolestmi do 21. prosince navštívit interaktivní výstavu loutek Pimprlárium, která vznikla ku příležitosti oslav 60. výročí Divadla loutek Ostrava.

sloupek

Planeta

Po otevření dveří na vás dýchne nezaměnitelná vůně plísně, exkrementů a pitralonu. Koženková sportovní sedadla přímo vybízejí 12ZEN

Hoši vole, tohle je erko – česká advanced vylepšená verze Porsche 911...

k nasednutí a upatlaný volant tiše vypráví o tom, jak v Mototechně roku 1980 přišel o panictví. Za zadními sedadly se skrývá silný mnohakoňový motor, který sice vypadá jak rezavý pozůstatek explodované pěchotní miny, ale kupodivu je kompletní a jde snadno protočit (ale zase ne tak, aby to znamenalo absenci ventilů). Autu chybí brzdy. Správný sporťák je ale nepotřebuje. Má platné doklady, posledních dvě stě let nebylo dělané STK. V papírech by mělo vše sedět (když jsem ho kupoval a přepisoval na sebe, nebyl žádný problém, a od té doby se nic nezměnilo). Hoši vole, buďte soudní. Výše uvedený odrazující popis a  fotky uveřejňuji hlavně proto, že P O K A Ž D É, když prodávám nějaké auto, tak je to minimálně natřikrát. Obvykle se totiž stane výhercem nějaké polodementní teenagerské jelito, které místo co by si večer pod dekou drátovalo netopejrka, raději sedí u  Aukra a  sní svůj megaveteránistický sen, kterak pomocí kanagonu, sady ucho­šťourů a  piksly chromu ve spreji udělá za týden ze shnilého ošklivého kačátka hvězdu srazů. Jelito nemá soudnost ani náznak inteligence. Kromě základních životních funkcí se umí akorát těšit – není ani schopné sednout do auta nebo na vlak a přijet se dopředu na vergl podívat. Celé to pak končívá výmluvami a maily typu „Moh biste my to prodat na spládky po pětistovce měsýčně – sem student“ nebo „Bohužel tchýně sestry domovníkovic kočky dostala mrtvičku, slintá a tahá nohu za sebou, takže ji budu muset vozit kolem baráku na vozíčku a  nebudu mít čas na veterány“, případně rovnou přepnutím milostivého jelita do stavu mrtvého brouka. Největší jelito pak na druhý den ráno v pět dychtivě nakluše s tatínkem, dědečkem a  baterkou v  podpaždí. Načež se rozpláče, protože na fotce to přece vypadalo tak pěkně, jen nadlábnout a vyrazit, a pane, vy ste nás podvedl, tohle nahlásím Aukru, dám vám osm negativů a celou příští zimu vás navíc všichni tři budeme v noci chodit strašit tak, že se budete bát jít vychcat a nakonec potupně dopadnete jako starej Tycho de Brahe, kerýmu to kdysi rozervalo jahodu... 

▼ Inzerce A141004317

Hoši vole, prodávám erko, klasický erko. Vono víte jak – bejt to nějaká debilní tupá stovka, co s  ní dědek Svobodů s  vajíčkama na zadním platě jezdil jenom v neděli a za sucha, nedá za to nikdo ani blbej litr. Ale tohle je – ježišmarja táto, poď na mě z boku – tohle je fakt erko. Česká advanced vylepšená verze Porsche 911, mokrej sen každýho pořádnýho městskýho floutka konce sedmdesátejch let, kočkolap s logaritmickou účinností, plivanec do tváře všech imperialistů – prostě ERKO!!! Jasně – laik se po prohlídnutí fotek otřepe hnusem a začne pozpátku odříkávat korán. Ale pravej znalec ví, na co se zaměřit, a trocha prachu či koroze ho nerozhází, neboť ji považuje u perspektivního veterána za určitou společenskou slušnost. Takže teďka něco k  vozidlu samotnému – vyrobili ho asi před třema stoletíma zaměstnanci chráněné dílny v Young Pain City (domorodci to překládají jako Mladá Boleslav) – přesněji ve filiálce Quassiny Ost-Sudetenland. Auto mělo asi šestnáct majitelů a  postupně sloužilo jako střemhlavý stíhač, výletní parník,  nosič spojlerových nástaveb, nasírač sousedů, kurník pro slepice, šmajchlkabinet pro drobné hlodavce a  sociální zařízení pro kuny. Posledních deset let nehybně stálo ve stodole a celé je impregnováno speciální směsí patentovanou NASA, skládající se z  50 % ze slepičáků, 23 % hoven kuních, 10 % prachu, 10 % granulované tmy a 7 % neidentifikovatelného megaslizu.

Prodat staré auto, to není jen tak. Pokud tedy nenapíšete geniální inzerát...

Foto www.skoda110r.com

Č

eši jsou svérázný národ, kverulantský a vyčuraný. Co se ale zdejším domorodcům nedá upřít, je ten jejich smysl pro humor. Obdařen mírou královskou je jím třeba Tomáš Ďásek z Jihlavska. Jeho inzerát na prodej staré Škody 110 R si na Aukru přečetlo v  posledních týdnech už čtvrt milionu lidí. Je to malý literární diamant a hluboká sonda do duše českého muže. ZEN získal autorovo svolení k přetištění. Uvelebte se pohodlně a přejeme skvělou zábavu:

Muutos | Designed by Jaroslav Bejvl Jr.

… W H E R E T H E S T Y L I S H , I N N O VAT I V E D E S I G N IS BORN OUT OF THE CRAFTSMANSHIP O F W H O L E G E N E R AT I O N S O F G L A S S M A K E R S

443_Inzerce Muutos_ZEN08_210x270_01.indd 1

PRECIOSA CUSTOMER CENTRE

PRECIOSA SHOWROOM

Opletalova 3197 Jablonec nad Nisou 466 67 Czech Republic

Jáchymova 2 Praha 1 110 00 Czech Republic

P + 420 488 115 555 F + 420 488 115 665 E [email protected]

P + 420 222 247 550 E [email protected]

www.preciosalighting.com

2.10.2014 15:48:09

Arabský kůň Jméno itala Roberta Coina, který šperky vytváří od roku 1977, je dnes celosvětovým pojmem. „Šperky jsou umění, řemeslo a design v jednom,“ říká Roberto. Do každého modelu vsází drobný rubín, jako symbol zdraví a štěstí. Faraoni ve starém Egyptě věřili, že rubín vyzařuje pozitivní energii. Rubín nebyl opomenut ani v limitované kolekci Horse. Na snímku náramek s názvem Arabian Horse, který byl «zrozen pro poušť a velkolepá dobrodružství» a je věnován všem svobodným a statečným duším. Cena 1 426 000 Kč.

14ZEN

Připravila Viola Černodrinská l Foto Roberto Coin

▼ Inzerce A141012907

▼▼ Inzerce ▼ A141006095 ▼▼▼ Inzerce A141009822 Inzerce A141004899

detail

Zacapa_Zen_210x270.indd 1

23.10.14 17:39

chytré peníze

Koruna je riskantní sázkou ZEN přináší exkluzivní rozhovor s Larsem Seierem Christensenem, spoluzakladatelem a šéfem dánské Saxo Bank.

K

terá měna je nyní nejspolehlivější? Jaké jsou perspektivy dolaru a eura a co byste řekl národním měnám, třeba české koruně a ruskému

Saxo Bank je lídrem v oblasti on-line tradingu a investic. Nabízí kompletní spektrum nástrojů pro obchodování a investice pro privátní investory i instituce. Je to plně licencovaná a regulovaná evropská banka, která umožňuje klientům obchodovat měny, akcie, futures, opce, CFD, ETF a další deriváty prostřednictvím oceněné platformy Saxo Trader. Saxo Bank nabízí profesionální správu portfolií a fondů stejně jako tradiční bankovní služby poskytované dceřinou bankou Saxo Privatbank. Saxo Bank Group byla založena roku 1992, sídlí v Kodani a její pobočky se nacházejí v 26 zemích Evropy, Asie, Středního východu, Latinské Ameriky, Afriky a Austrálie.

16ZEN

rublu? Řekl bych, že je to americký dolar, protože Amerika představuje strukturálně lepší místo než jakákoliv jiná velká ekonomika. Banky se tam oddlužily a  spekulativní bublina na trhu s  nemovitostmi zůstala  daleko v  minulosti. Když pomineme starosti z  poslední doby, Fed je také na cestě k prvotřídnímu výstupu na vrchol a politika rozlišování ve vztahu k Evropské centrální bance a Bank of Japan bude také ještě nějakou dobu pokračovat. Jsem velkým obdivovatelem České republiky a  jejích tržních reforem a rozvoje trhu, kterými prošla od sametové revoluce. Zejména mě zaujal bývalý prezident Václav Klaus. Jen zřídkakdy jsem se setkal s politikem, který by se odvážil postavit se za svá přesvědčení. Česká koruna je ale v  poslední době riskantní sázkou. Česká centrální banka dokonce nedávno sama měnu znehodnotila a  možná to udělá znovu, pokud bude i  nadále hrozit riziko deflace. Ruský rubl je slabý ze zřejmých důvodů a toky kapitálu ven z  Ruska spolu s vnitrostátní ztrátou důvěry představují i nadále hlavní rizika dalšího propadu. Co čeká světovou ekonomiku v příštích letech? Hrozí nám prohloubení krize, nebo jste optimista? Myslím, že mohu bezpečně říct, že svět běží různými rychlostmi, protože USA se daří relativně lépe, ale Evropa má před sebou ještě obtížnou cestu. Největší celkové riziko nejspíš představuje Čína, protože se zdá, že Čína opakuje chyby Západu a směřuje ke své vlastní krizi. Dobrou věcí ale konečně je, že jsme na začátku konce této krize. V jakých zemích je Saxo Bank nejsilnější a kde roste nejrychleji? Máme pořád velmi silnou základnu v  Evropě, ale růst zaznamenáváme v  Asii, na Středním východě, v  severní a  jižní Africe a  Latinské Americe.

Jak byste několika slovy charakterizoval Saxo Bank, kdyby to byl člověk? Jako běžného mladého muže nebo ženu po dvacítce. Má ještě hodně energie, vibruje, je živoucí, ale dospělejší a pokročilejší než teenager. Je také lépe vybavená k tomu, aby dosáhla ambiciózních cílů a ještě více posílila naši pozici na trhu. Můžete popsat hlavní skupiny vašich klientů? Naši klienti jsou sofistikovaní investoři, kteří dokážou samostatně obchodovat za využití našich technologií a služeb, jež nabízíme. Snažíme se své klienty co nejvíc vzdělávat a vybavovat je všemi potřebnými nástroji, které jsou nezbytné pro obchodování na finančních trzích. Zaměřujeme se na náročné klienty, kteří nebyli spokojeni s tradičními službami správy majetku, jaké nabízejí obchodní banky. Upřímně, nejspíš nejsme nejlevnější bankou obchodující on-line, ale máme nejvyšší prodeje a služby péče o zákazníky v oblasti on-line obchodování. Mohl byste popsat nejtěžší chvíli v historii Saxo Bank, a naopak chvíli, kdy jste byl profesně nejspokojenější? Zažili jsme mnoho triumfů, například když jsme zavedli jednu z  prvních on-line platforem pro obchodování na světě nebo když jsme nedávno založili TradingFloor.com, což je první sociální obchodovací platforma s více druhy aktiv. Nicméně můj obchodní partner Kim Fournais a já jsme společnost založili uprostřed září roku 1992, den předtím, než evropský měnový systém, známý též jako EMS, zkolaboval. Byli jsme kvůli tomu pod tlakem, ale vybrousilo to naši pozornost a schopnost zaměřit se na danou věc. Za pouhé tři měsíce jsme dosáhli bodu zvratu. Stále jsem na to velmi pyšný. Myslím, že to byl současně náš nejobtížnější okamžik i  největší triumf. Co podle vás rozhodlo o tom, že jste se stal ve světě financí tak úspěšným? Racionální přístup, tvrdá práce, poctivost a trocha štěstí, protože bych lhal, kdybych tvrdil, že naším cílem bylo vše, co dnes Saxo má. Můj obchodní partner a já si samozřejmě stanovujeme ambiciózní dlouhodobé cíle, ale nemohli jsme předpokládat, že by se Saxo Bank stala jedním z  předních světových měnových obchodníků s možná nejlepší on-line platformou pro obchodování na světě a s technologií, kterou další banky a makléři využívají jako svou vlastní. n

rozhovor

18ZEN

J A N B Í LÝ

Kdyby někdo sestavoval seznam deseti nejvlivnějších českých mužů dneška, měl by tam dát i Jana Bílého (60). Byl by tam jako prominentní zástupce oné stále silnější skupiny guruů a terapeutů, kteří nám ukazují, že naše staré představy o vztazích, o mužských a ženských rolích, jsou opravdu staré. Text Jan Müller l Foto Lucie Robinson Styling Radka Sirková

ZEN19

Vytratily se všechny rituální přechody v životě muže, které sloužily k dospívání a zmoudření. zanikl i přechod mezi chlapcem a mužem, který byl dříve vynucován skrze povinnou vojenskou službu.

S

eděl jsem v  hlubokých kožených sedačkách exkluzivního Prague Business Clubu, sdružujícího všelijaké manažery, a poslouchal jistého majitele miliardové firmy, jak s nábožným zanícením vypráví o tom, že absolvoval kurz Cesta krále, který změnil jeho manažerský styl. Teď už se prý nehoní jako čamrda, ale prostou silou své osobnosti panuje v čele firmy, nerozptyluje se podružnostmi a má v hlavě krásně čisto, aby byl schopen najít tu správnou firemní strategii. Prostě řídí svůj podnik jako král. Naučil ho to jistý Jan Bílý, který mu vysvětlil, že pravý lídr se nevyznačuje osmnáctihodinovou pracovní dobou, ale tím, že zná své místo, ze kterého bez zjevné námahy řídí své království. Načež se ve sněhobílé košili zjevil sám guru Jan, sedl si s dalšími boháči a manažery kolem stolu, kde probíhala debata o  vzniku nějakého think tanku, který měl spasit českou politiku, a  prohlásil: „Nejlepší bude, když nebudeme dělat nic. Prostě necháme prostor pro to, aby se něco velkého a úžasného událo samo.“ S ostatními jsem souhlasně přikyvoval; moc jsem to nechápal, ale tenhle Bílý se mi od začátku líbil. Ten den mě musel třikrát opravovat, abych mu neříkal Honzo, ale zásadně jen Jane. Kupodivu jsme se přesto stali dobrými přáteli. Od té doby jsem přečetl jeho analýzu pohádek Co se stalo s  Popelkou po svatbě, která ukazuje, jak už jsme odmalinka krmeni mýty a stereotypy mužského a  ženského chování. Z  jeho knihy Růže pro Plúta jsem se dozvěděl, že muž by měl přijmout i  svoji temnou stránku, protože každý strom má své kořeny, byť nejsou pod zemí vidět. Zažil jsem sérii jeho večerních setkání s padesátkou mužů, kam každý měl například dorazit se 107 cm dlouhou holí (po vzorů druidů), aby si vyzkoušel, že tato „třetí noha“ mu pomáhá najít tu archetypální, živočišnou, divokou podstatu, toho neohnutého muže, kterého jsme ztratili někde pod nánosem kancelářského haraburdí. Strávil jsem pár víkendů na jeho seminářích systemických konstelací, kde v  kruhu lidí, které jsem před tím neznal, se pod Janovým dohledem zjevovaly příběhy z  mého podvědomí a  historie mých předků, které mě a ostatní jako dlouhé stíny dodnes ovlivňují. Jsem jedním z mnoha tisíc absolventů jeho kurzů a  čtenářů jeho knih. Právě šedesátiletý Jan Bílý, který v jednadvaceti, v roce 1976, emigroval do Německa, kde si užil dozvuky šedesátých let, 20ZEN

vlastnil reklamní agenturu, patřil mezi žáky Osha a  naučil se metodu systemických konstelací, se v novém miléniu vrátil do Čech a od té doby tu šíří… co to tu šíří? Ne víru jako Cyril a Metoděj, ale spíš touhu podívat se sám sobě do očí. Především mužů se ptá: Proč jsi tady? Kam jdeš? A o mužích je také náš rozhovor. O mužích, kteří se musejí změnit, nebo vymřou. Na tvých seminářích se jako klasické téma řeší, že mnoho mužů vlastně nikdy nedospělo. Že žijí jako věční chlapci, kteří se celý život cítí ublíženě, za partnerky si podvědomě vybírají ženy, ve kterých hledají matku, a vybíjejí si frustrace jako manažeři nebo adrenalinoví šílenci. A přitom by jim třeba stačilo projít nějakým „přechodovým rituálem“, jak ty říkáš, kterým by vědomě dospěli. Jak vidíš to téma dospívání mužů v Čechách? Tak ono to snad nebude s námi tak strašné. (směje se) Ale jistě, nejen u nás, ale i jinde na Západě máme my muži jednu nevýhodu – totiž že se stále ještě nemusíme měnit, neboť nás nic nenutí. Skrze staletí mužské dominance a  kvůli posledním šedesáti letům absence katastrof a  válek jsme zpohodlněli. To znamená, že se téměř úplně vytratily všechny rituální přechody v životě muže, které sloužily k dospívání a zmoudření. Tak například zanikl přechod mezi chlapcem a  dospělým mužem, který byl dříve „vynucován“ skrze povinnou vojenskou službu. Dneska se vedou bitvy především virtuálně přes počítač. To samozřejmě neznamená, že bych nějak toužil po válkách, ale na jejich místo nenastoupilo nic, kde by mladý muž musel něco riskovat, kde by se setkal se svými limity, které by pak mohl překročit, kam by mohl expandovat. Sport to sice také umožňuje, ale to je jen hra. Říkáš také, že expandovat už dnes není kam, a muž proto už nemůže být ve své klasické roli dobyvatele, na jakou byl staletí zvyklý… Světadíly jsou rozparcelovány, pralesy vykáceny a tam, kde na mapách dříve stálo „zde jsou lvi“, řádí islámské bojůvky. Expanze, jedna z nejdůležitějších vlastností mužského principu, znamenala dříve také rozšíření obzorů a cestu za dobrodružstvím. Ono tenkrát nešlo jen o dobytí, ale také o  zúrodnění ladem ležící země, o  otevření prostoru, který nás muže přijal, tak jako to dělají ženy. Jistě – létáme do kosmu, ale myslím, že je-

ZEN21

den z mála prostorů, který zbyl chlapovi k smysluplné expanzi, je ten dovnitř, do jeho duše. Pod to místo, kam si vážeme kravatu. Dnešní muž, místo aby vyrážel na moře nebo do lesa za divou zvěří, tráví život na kancelářské židli, kde pomalu měkne… Znám otce, který byl na mých mužských kruzích a  pochopil, že jeho syn potřebuje takový rituál neboli zasvěcení, iniciaci, aby dospěl. A tak si usmyslel, že ho, čtrnáctiletého, vezme do divočiny, někam do hor. Jenže pak ho napadlo, co kdyby se mladému něco stalo? A tak se šel zeptat na pojištění – no a oni ho odmítli pojistit, samozřejmě, neboť tam, kam chtěli, tak tam by se nedostala záchranka a nemocnice byly daleko. My bychom chtěli dobrodružství s úplným havarijním pojištěním, ale to nejde. V Německu, kde také pracuji s muži, je to ještě horší. Tam už člověk nemůže ani přejít ulici na červenou. Jenže pokud si neuvědomíme, že každá pojišťovna a každý další bezpečnostní předpis je hřbitov odvahy, nepotřebujeme se ptát, zda přežijeme. Už jsme totiž mrtví. Píšeš také o stínu muže, o jeho temné stránce, kterou nechce vyjevit, a ona ho přitom stále pronásleduje… Tvrdím, že spousta mužů na svůj stín, na toho Kaina v  sobě, nebo staroegyptského Seta, který vraždí toho „světlého“ Abela či Osirise, zcela zapomněla. A to je velká chyba, neboť my to temné, co u  sebe nechceme vidět, pak hledáme venku. A  tam potom nacházíme teroristy, korupčníky, nemakančenky, lůzu... Z  nás se stanou zdánlivě hodní hoši, kteří si pak po večerech pouští vražedné videohry nebo porno a  zároveň to před světem schovávají, protože se za to stydí. To neznamená, že by muž měl své stinné stránky využívat, ale měl by si jich být vědom, přijmout je, možná i uctít. Když pozná muž svůj stín a přijme ho, tak pak ho už nemusí prožívat nutkavě, nemusí utíkat ani k násilí, ať už virtuálnímu nebo skutečnému, a ani se ho panicky bát. Řekni mi, jak tu stinnou stránku v sobě uctít... Vytáhnout ji sám před sebou na světlo. Na svůj stín se nechceme podívat, a  když ho náhodou zahlédneme, hned ho sami před sebou začneme zalhávat nebo ospravedlňovat. Chceme být sami před sebou „dobří“. My ale nejsme dobří, jsme prostě konglomerát toho, co je docela fajn, a toho, co fajn není. V okamžiku – a to se skutečně děje u spousty mužů, kteří na svém rozvoji trochu makají –, kdy akceptuji, že mám jisté nedostatky, se moje síla, kterou jsem do té doby používal k jejich maskování, může proměnit v sílu, kterou mohu někam pozitivně nasměrovat. Taky tvrdíš, že muž trpí tím, že dnes už „nikdo nemá pravdu“. Doba jasného řádu, 22ZEN

všeobecně přijímaných hodnot pominula a dneska si každý jakoby může říkat a dělat, co chce. A muže to mate... My chlapi potřebujeme jasné návody na život. Obvykle je hledáme v  různých ideologiích, vůči kterým jsme méně odolní než ženy. Dnes v  éře všeobecné inflace se i  tyto ideologie tak rozmnožily a zároveň vyčpěly, že už nestrhují. Velké pravdy, za kterými šly masy, už nejsou. Což zase tak špatné není, díky tomu zde nemáme žádnou tyranii. Jenže pak se naše „mnohačetná pravda“ setká třeba s islámem, a najednou se cítíme ohroženi, protože někdo jiný má sjednocující, silnou, třeba i násilnou „pravdu“, vůči které jsme sice korektně tolerantní, ale cítíme, že prohráváme. No a v okamžiku, kdy dostaneme tenhle strach, tak se může stát, že zase začneme volat po silné ruce. Takže je to taková jízda od zdi ke zdi. Co chybí, co musíme objevit, je, promiň mi ten citát z politiky, „klidná síla“. „Klidnou sílu“ by měli obstarávat hlavně muži od padesátky nahoru. Jenže v polistopadové době jako by starší muži vyklidili pole… Oni si to ti starší musejí vydobýt sami, jim to nikdo nedaruje. Právě proto jsem nedávno začal dělat semináře pro starší lidi – nazval jsem je „padesát plus“. A jako naschvál se mi na ten první přihlásilo mnoho žen a velice málo chlapů. Starší moudří muži chybí, to máš pravdu. A tak jsem napsal článek o starých mužích a jejich mladých milenkách, skrze které sice získají trochu odklad před stárnutím a smrtí, ale skrze které nezmoudří, neboť je to jen útěk. Taková zkratka mezi playboyem a  dementem s  vynecháním moudrosti. Samozřejmě i moudrý starý muž smí mít mladou milenku, ale musí se postavit svému stáří a  ne před ním utíkat. Zabýváš se mužskou mytologií. Který mýtus tě nejvíc fascinuje? Tak samozřejmě asi ten nejstarší mýtus, ze kterého vychází i  křesťanství, o  Osirisovi a  jeho „temném“ bráchovi Sethovi. Dokonce jsem si toto léto zajel do Egypta k Nilu, abych se potuloval na těch takříkajíc originálních místech natáčení. No a setkal jsem se s trochou egyptského mýtu a s velkou porcí islámu. Vždy se divím, jak takzvaná náhoda pracuje – bohyně Isis, žena Osirise, která ho poté, co je Sethem roztrhán na kousky, zase dá dohromady, má stejné jméno, jako současná nejkrvelačnější a  nejvíc nelidská skupina fanatiků, která se také nazývá ISIS, Islámský stát v Iráku a Sýrii. Takže možná že z milující Isis se dneska stala taková Kálí, krvelačná indická bohyně zmaru. Tvýma rukama prošla řada manažerů, které si mimo jiné vyučoval princip krále. O co vlastně šlo?

Král prostě jen je. Sedí na trůnu a svojí jasností a  stálostí vyzařuje jistotu pro své podřízené. Je přirozenou autoritou a  dodává celku tu špičku, kterou hierarchické struktury, ve kterých stále ještě povětšinou žijeme a pracujeme, potřebují. Je to takový ten zlatý vršek pyramidy. Zatímco manažer běhá, maká, má přeplněný kalendář a nemá na nic pořádně čas, je král pomalý, kterážto vlastnost dneska již téměř vymizela. V byznysu je málo králů, ale když jsem o tématu například mluvil na letošní „Leadership for Life“ konferenci, prakticky každý z přítomných hned věděl, o čem je řeč. Takže bych řekl, že ofenziva králů v  byznysu je slibná, na rozdíl od politiky.

Král ve firmě? Ten prostě jen je. Sedí na trůnu a vyzařuje jistotu pro své podřízené. Zatímco obyčejný manažer běhá, maká a nemá na nic pořádně čas, je král pomalý, kterážto vlastnost dneska již téměř vymizela.

S emancipací ženy nabývají nebývalé sebevědomí v sexu, a s tím jde ruku v ruce požadavek na muže, aby se v posteli snažili mnohem víc než dřív, byli empatičtí atd. Na druhé straně máme explozi porna, které ženy ukazuje jako kus masa. Jak se s tím muži vyrovnávají? Mám pocit, že se my muži zrovna nacházíme ve stadiu proměny, takového přechodu z housenky doufejme do motýla. Tedy snad právě ve stadiu kukly, která se zakuklila někde před počítačem, ve fitku nebo i v nějakých esoterických seminářích či naukách. Znám opravdu hodně atraktivních žen, kterým chybí chlapi. Nechtějí už žádné machos bez mozku, ale také žádné zjemnělé a znejistělé muže, kteří nevědí, co chtějí. Možná že je to pro nás velice bolestné, ale já se na svých mužských večerech stále setkávám s tím, že nás muže posune dopředu jen kritika. A to navzdory všem těm magazínovým poučkám, jak my chlapi potřebujeme od žen pochvaly. Tím si ženy sice zajistí klid, nám mužům ale neumožní vývoj. No a  k  pornografii – velké nebezpečí je v  tom, že virtuální sex je bezpečný a pohodlný, zatímco skutečné setkání dvou lidí je náročné, protože se musíme tomu druhému ukázat a vystavit. Ženy dnes chtějí, aby muž byl chlapák, úspěšný v konkurenci s ostatními, dost silný, aby je ochránil a vydělal na hypotéku, ale zároveň to byl chápavý a empatický partner, angličtina tomu říká „soul mate“. To se dá někdy těžko spojit… Za posledních sto let se ženy začaly pohybovat na škále mezi mužským a  ženským principem. Když jsou v rodině nebo s dětmi, nebo si vyjdou s mužem do společnosti, tak dovedou být velice dobře ženami. A jindy, když se od nich vyžadují mužské vlastnosti, tak do toho umějí vklouznout, řídí auto nebo firmu. Ony se naučily proměňovat. A mnoho žen touží po mužích, kteří to také umí. Kteří umí být chlapy tam, kde to žena potřebuje, ale kteří rozumí také té druhé straně. Kteří mají nejen přístup ke svým pocitům, ale kteří s  nimi také umějí zacházet. Kteří občas, když je to vhodné, navštíví ženu v té ženské, jemné, soul ZEN23

ideální partnerství dneska už není to, kde umí být chlap jen chlapem a žena jen ženou, ale to, kde jak muž, tak i žena znají to odlišné a opačné a dovedou k tomu nalézt cestu.

Mám dojem, že dnešní muži kolem dvaceti let jsou poněkud unylí. Nosí kalhoty ušité tak, aby to vypadalo, že nemají zadek, že mají ženskou postavu. Používají krémy na ruce, ve kterých nikdy nedrželi sekeru… Já si myslím, že generace dvacetiletých se prakticky vždy svým vzezřením především chce odlišit od otců. A  dnešní dvaceti- nebo pětadvacetiletí mají otce, kteří tady vyrůstali ještě za totáče a  kteří o  sebe moc nepečují, samozřejmě až na výjimky. Takže ten kult těla, to zjemnění, jistá androgynyta, to bych neviděl jako problém. To důležitější je, co se děje uvnitř těch chlapů. Ty jsi měl v životě desítky partnerek, ale nemáš rodinu ani děti. Jak se cítíš jako ten, který ostatním radí, jak zvládat vztahy, a přitom jsi sám neměl takový ten klasický vztah korunovaný svatbou, popřípadě následným rozvodem? To mi už vyčítal brácha, že nemám rodinu a dělám rodinné konstelace. Ale chirurg taky nemusí mít vyoperované slepé střevo, aby do tebe mohl říznout. A pořád ještě je víc gynekologů mužů než žen. Ale já vlastně ani tak lidem neradím. Já se spíš snažím ukázat jim souvislosti jejich jednání. Tedy to, jak všechno do sebe zapadá jako kolečka strojku. A k tomu člověk především potřebuje takový nějaký cit pro celek, odstup, potřebuje schopnost postavit se před lidi a  říci „nevím“. Protože pak se ten systém, se kterým pracujeme, tedy rodina nebo firma, nelekne, neboť mu nechceš radit, nechceš ho opravovat. A  otevře se ti a  mluví k tobě. 24ZEN

Zdá se mi, že v oblasti, ve které se tak úspěšně pohybuješ, na tom spirituálně-poradenském trhu, se nyní objevuje čím dál víc lidí, kteří se prohlašují za kouče, poradce, šamany atd. Do téhle duchovní sféry se nyní lije hodně peněz. Je tam jistě mnoho moudrých lidí, ale taky hodně balastu. Jak to vnímáš? Jistě, občas, když vidím něco ne úplně kvalitního, nebo když někdo opisuje mé nápady a texty, tak si myslím, že bylo lépe, když osobní rozvoj ještě nebyl „big business“. Jenže ono to má i svoji světlou stránku – na osobní rozvoj se poutá čím dál větší pozornost, stále víc lidí si uvědomuje, že je nutné se pohnout z toho místa, kde jsme, a to i tehdy, když ten pohyb není vždy lehký a  příjemný. Zpočátku se třeba chytí na lep nějakým „spíkrům instantního úspěchu“, jak je nazývám, ale brzy zjistí, že to důležité vůbec nejsou guruové a poradci, ale vlastní vůle jít dál. Takže, jak už tušíš, jsem obrovský optimista. (směje se) Co ti na sobě vadí? Jakou svou chybu bys nejraději odstranil? Tedy – promiň, to jsou přesně ty otázky, na které vlastně nemá smysl odpovídat. To se totiž stále mění, včera jsem seděl do půl třetí v noci u laptopu a psal nějaký článek a pak jsem se docela nenáviděl za to, že jsem viděl všechno rozmazaně a byl spíš ozářený než osvícený. A dneska je to už pryč a zítra přijde zase něco jiného. Takže já bych ty chyby raději spíš poznával, než odstraňoval. Čemu v životě nejvíc věříš? Asi schopnosti vesmíru pojmout všechno, co se děje, jako samozřejmé. 

▼▼-▼▼▼▼▼▼▼ Inzerce A140004861

Jsou čeští muži nějak jiní než Němci? (směje se) Mají údajně o celý centimetr a čtvrt větší penisy. V průměru populace, rozumí se. Ale zůstávají stále strašně moc vzadu za černochy. Ale vážně, já si myslím, že takové srovnávání k ničemu nevede. Jistě by se daly najít nějaké statistické rozdíly, ale my jsme už všichni jedineční, individuální.

Když se podíváš na svůj život, jaké byly pro tebe takové ty zásadní momenty, které tě utvářely jako člověka a jako muže. Kdy jsi dospíval a poznával, kým jsi a co chceš dělat? Ty momenty přicházejí stále, většinou na první pohled vypadají jako krize, ztráta, rozchod, zranění. Určitě to nejdůležitější byla moje emigrace a první rok v Německu, kdy jsem neovládal řeč, nikoho jsem neznal a  často jsem myslel, že to vzdám. Ale zpětně viděno to bylo to nejlepší, co se mi mohlo přihodit. A po mnoha letech jsem si uvědomil, že jsem svým útěkem „ausgerechnet“ do bývalého Reichu následoval osud svého táty, který tam byl v  stejném věku totálně nasazen. A skoro umřel.

▼ Inzerce A141013209

mate energii. Vztah a  především sex potřebuje polaritu, ale dneska už nestačí vyznat se jen na jedné půlce. Jak jsem psal ve své poslední knížce, která se jmenuje Vidím v tobě boha, vidím v tobě bohyni, ideální partnerství dneska už není to, kde umí být chlap jen chlapem a žena jen ženou, ale to, kde jak muž, tak i žena znají to odlišné a opačné a dovedou k tomu nalézt cestu.

ADVERTORIAL

Zaostřeno na trendy Centrum FotoŠkoda vám přináší tipy na vánoční dárky v oblasti foto a video

Fujifilm X Mezi přednosti Fujifilmu patří prvotřídní objektivy, optický hledáček, velké snímače i pohotové procesory. Fotoaparáty nabízejí škálu praktických režimů a videozáznam ve Full HD kvalitě. Uživatele ovšem nepotěší jen schopnostmi, ale i výtečným designem. Jako každá rodina, i Fujifilm X, se skládá z mužského a ženského prvku. Ženský element představují kompakty, které splní vše, co slibují bez otálení. Namátkou, Fujifilm XQ1 – nejmenší fotoaparát řady X, nečiní kompromisy ve výkonu či kvalitě obrazu a díky designu ční nad ostatními. Mužským prvkem jsou bezzrcadlové aparáty s výměnnou optikou a opticko-elektronickým hledáčkem, které dávají dost prostoru pro hravou duši muže. K dostání na www.fotoskoda.cz.

Lytro Plenoptické fotoaparáty Lytro jsou novou dimenzí focení. Narozdíl od klasických fotoaparátů, které zachycují scénu pouze dvojrozměrně, zaznamenává revoluční Light Field Sensor fotoaparátu Lytro kompletní informace o světle dopadajícím na senzor, včetně úhlů dopadu paprsků. Můžete si tak doladit ostrost i expozici, a dokonce zvolit hloubku ostrosti až v počítači. Novým modelem je Lytro Illum, s nímž mohou všichni kreativci proniknout do nové vlny vizuálního vyprávění. K dostání na www.fotoskoda.cz.

GoPro V desetileté historii značky GoPro byla každá její kamera revoluční. Jinak tomu není ani s novou GoPro Hero 4 Black Edition. Nově lze nastavovat expozici, ISO limit, ProTune režim i pro fotografie, noční časosběrný (Timelaps) záznam, Auto Low Light a mnohé další. K dostání na www.fotoskoda.cz.

ZEN25

příběh značky

Brněnská rodinná firma Renocar je neodmyslitelně spojená se značkou BMW. Brzy oslaví čtvrt století od svého vzniku a je v nejlepší formě. Zakladatel Miloš Vránek má na úspěch recept: Dotahovat věci do konce. Jeho dva synové Pavel a Miloš jr. si ho vzali k srdci. Text Zbyněk Vičar l Foto Vladimír Novotný

26ZEN

„Veteránům jsem se nemohl dvacet let věnovat, teď mám konečně čas. Většinou dohlížím na jejich opravu, někdy ale musím do montérek a vzít za to sám,“ říká Miloš Vránek starší.

ZEN27

Miloš Vránek mladší pracoval jako lékař, ale před lety se rozhodl posílit rodinnou firmu Renocar...

28ZEN

B

MW? To je radost na čtyřech kolech,“ říká hrdě Pavel Vránek. Lásku k bavorské značce aut má v genech. Jeho otec Miloš jí totiž do Československa „otevřel dveře“. Příběh rodiny Vránků a  BMW začal hluboko v šedesátých letech minulého století. „Krátce po vojně jsem začal uvažovat, jaké si koupím auto. Přemýšlel jsem o Tatře, Mercedesu a BMW. Když jsem bavoráka zkusil a detailně prošel motor, měl jsem jasno,“ popisuje Miloš Vránek rozhodnutí, které ovlivnilo celý jeho život. Už předválečné motory značky byly dotažené k technické i k estetické dokonalosti. Nadšencům ostatně dnes zdobí domovy jako umělecké artefakty. Miloš Vránek je má ale mnohem raději pod kapotou. V  roce 1968 tak koupil v  té době 30 let starý model 326 kabriolet, který dodnes zdobí jeho sbírku. Vůz ho nadchl tak, že si o pár let později pořídil doslova za poslední úspory osmnácti-

stovku. „Peníze mi na ni dala i babička. Bez ní by Renocar vlastně možná ani nebyl,“ vzpomíná. A BMW ho svými kvalitami dostalo zcela do své moci. Nebyl sám. Kouzlu BMW začalo propadat stále víc lidí – stala se z  toho doslova klubová záležitost. Miloš Vránek sice nebyl vyučený automechanik, ale protože vozy znal, začal je ostatním opravovat. „Náhradní díly jsme si dělali sami. Přizpůsobovali jsme ty z ostatních aut, odlévali brzdové kotouče, spojku dělali komplet na koleně,“ líčí zakladatel firmy, jak překonávali potíže s nedostatkem dílů ze Západu. Byla to dobrá škola. Postupně se naučil všechno možné, včetně svařování nebo lakýrnické práce. Od automotoklubu k firmě Miloši Vránkovi se v  osmdesátých letech podařilo sdružit fanoušky BMW pod tehdy jedinou možnou hlavičkou automotoklubu Svazarmu.

Jejich počet rychle narostl na čtyři stovky. „Bylo nás opravdu hodně, takže jsme potřebovali dílnu. Útočiště jsme našli v naší rodné vesnici – v Podolí u Brna – a svépomocí jsme tam zrenovovali stodolu, která byla zralá na stržení. Členům automotoklubu ale brzo došel dech, tak jsem do práce vtáhl celou rodinu, oba kluky i ženu,“ vzpomíná Miloš Vránek. Docenil tehdy lekci, kterou jako mladý dostal od svých rodičů. „Jako dvanáctiletý kluk jsem závodil a  potřeboval jsem nové kolo,“ vypráví Vránek. „Chtěl jsem po rodičích, aby mi koupili Favorita. Mohli mi ty peníze dát, ale řekli mi, ať si na to vydělám. Sehnali jsme tehdy s kamarádem jako brigádu líčení prasečáku. Byla se vším všudy včetně tradičně silných čichových vjemů. Kamarád tam vydržel týden a já to dolíčil sám. Trvalo to tři týdny a já byl na rodiče naštvaný. Dneska jsem jim ale nesmírně vděčný, že mě naučili dotahovat věci do konce,“ dodává Vránek.

Vránkovi opravovali stodolu o  sobotách i  nedělích od rána do večera. Odpracovali tři tisíce hodin, než se proměnila v dílnu, a zájem členů motoklubu se najednou zase zvýšil. Jenže Vránkovi nechtěli předat plody svého úsilí jen tak. Komunistický režim slábl, snažil se o reformu a opatrně povoloval některé typy podnikání. Vránkovi založili výrobní družstvo Renocar. Psal se rok 1988 a v hlavní roli byla opět celá rodina. „Pomáhali jsme třeba celé prázdniny,“ popisuje podmínky Pavel Vránek a  dodává: „Nafasovali jsme kýbl, korek a smirkový papír a brousili jsme celé léto auta. Otec je pak nalakoval – vypadala skvěle. Někdy to ale bylo pěkně o nervy. Jednou otec sehnal bavoráckou barvu z  Německa. Nastříkali jsme dvůr vodou, aby se neprášilo. Ale

...kterou nyní vede s bratrem Pavlem (vlevo). A tak se tito dva muži sešli kolem své milované značky, jejímž vozům věnovali pod dohledem tatínka v mládí „třeba celé prázdniny“.

než se stará stodola proměnila v dílnu, strávili jsme v ní s rodinou 3000 hodin. ZEN29

Za éru Renocaru se samotné BMW hodně změnilo, říká Pavel Vránek: „Polovina jsou teď diesely, polovina čtyřkolky, dokonce je model s tříválcem a náhonem na přední kola.“

když už lakoval víko kufru, přišel mrak a stačilo pár kapek, aby byl kufr posetý krátery. Zase jsme to celé zbrousili a  znovu nalakovali. Měli jsme dost polní podmínky.“ Hned po revoluci si družstevníci nechali vyplatit celý zisk firmy. „Věděl jsem ale, že bychom se takhle s  podnikáním daleko nedostali,“ vzpomíná Miloš Vránek, jak začala nová éra Renocaru. „Spolu s Pavlem jsme založili společnost s ručením omezeným a přesídlili do Slatiny v Brně, kde firmu najdete dodnes.“ Jediní v Česku Tandem otec Miloš a  syn Pavel určoval rozvoj Renocaru celá devadesátá léta. Využili kontakty z  motosportu, které získali ještě za socialismu. Lidé z BMW o Miloši Vránkovi věděli, oceňovali jeho zručnost a spolehlivost při opravě veteránů.

jakmile projedete první zatáčkou, už nebudete chtít nic jiného. BMW je radost. Díky tomu se BMW klub Brno stal prvním východoevropským členem BMW klubu Europa. A  jeho prezident Wolfgang Marx otevřel Vránkům dveře v mnichovské centrále firmy. 30ZEN

„Dostal jsem se nakonec až k jednomu z pěti členů představenstva. Neměl moc času, ale nakonec jsme spolu mluvili přes dvě hodiny. Bavili jsme se o starých autech, o historii značky, byl to srdcař jako já. Když jsme požádali o  zastoupení, tyto kontakty nám strašně pomohly. Dostal jsem zastoupení přímo od BMW a jako jediné firmě, která tehdy začínala, nám naše podnikání vydrželo dodnes,“ říká hrdě Miloš Vránek. Pavel mezitím vyrazil na zkušenou do Německa do továrny na kotle: „Šéfovi té fabriky jsme spravili auta a pak jsem tam jel na dvouměsíční stáž. Dal mi podnikatelskou učebnici svého syna a postupně mě protáhl celým provozem. Hodně mi to dalo.“ Pavlovi se pak díky referencím podařilo získat zastoupení pro výrobce hliníkových kol Ronal a pneumatik Pirelli. Raná 90. léta byla ale pro podnikání pořádně divoká: „Jednou jsme dokonce našli výlohu a  pár vozů prostřílených magnumem,“ vzpomíná Pavel Vránek. „Dodnes jen spekulujeme, kdo nám tím vyhrožoval.“ I přes podobné epizody ale Renocar rostl a  sílil tak, že narazil na hranice svého pozemku. „Potřebovali jsme větší showroom. Jenže firma, které patřil vedlejší pozemek, byla v  krachu. Mohla ho prodat jen jako celou parcelu – téměř

třicet tisíc metrů čtverečních. Váhali jsme, mohlo nás to položit. Nakonec jsme si ale řekli, že do toho půjdeme – že část zastavíme, část pronajmeme, nějak to celé zvládneme,“ vrací se k dalšímu klíčovému rozhodnutí Pavel Vránek. Následovala adrenalinová dražba. Cena se vyšplhala na třicet milionů korun. Riskantní krok se ale vyplatil. Větší showroom znamenal výrazně větší prodeje aut a firma má kam růst dodnes. V té době se také do byznysu vrátil druhý syn – Miloš junior, který se v 80. letech rozhodl studovat medicínu. „Dařilo se mi. Doktořina mě bavila, jenže BMW mi beztak nedávalo spát,“ vzpomíná Miloš na tehdejší změnu a  dodává: „Renocar navíc rostl a  na některých pozicích jsme neměli dobré lidi. Jeden neměl autoritu, další se snažil podnik tunelovat. A já to vnímal jako osobní rodinnou věc, měl jsem strach, aby to neohrozilo otcovo zdraví. I proto jsem se do firmy vrátil.“ Jeho otec je nyní předsedou představenstva a ví, že se na oba syny může plně spolehnout. Dělají stejně dobrá rozhodnutí jako on sám. „Někdy máme spory, ale vždycky nakonec najdeme správný směr,“ popisuje situaci. „Jinak už se držím zpátky. Hraju si s veterány, věnuji se svým hobby. Kluci to dělají dobře.“ Budoucnost s pevnými kořeny Malé muzeum BMW – tak Miloš Vránek starší pojmenovává svůj koníček s  asi dvacítkou aut. „Veteránům jsem se nemohl dvacet let věnovat, teď na to mám konečně čas. Většinou dohlížím na jejich opravu, někdy ale musím do montérek a vzít za to sám. Hlavně abych ukázal těm, kteří tvrdí, že něco nejde, že se pletou.“ Nekecat a dělat je další z jeho životních hesel. I proto asi jeho synové nyní přemýšlejí, jak firmu dostat ještě dál. Cestu jim částečně usnadňuje jasná vize bavorské automobilky. „BMW má plán, za kterým tvrdě jde: Být jedničkou v prémiovém segmentu. Promyšleně krok za krokem ho naplňují a jsou v něm nesmírně úspěšní,“ upozorňuje Pavel Vránek na fakt, že BMW vévodí celosvětovým prodejům prémiových vozů. BMW je podle něj nesmlouvavý, důsledný a přitom férový partner. Je to hra, kde vítězí všichni. Podnikatelský plán jeho otce byl od začátku podobný. „Chtěli jsme být nejlepší prodejci BMW v  Česku. Mně se to nepovedlo, ale kluci už to dokázali. Jsme jediná rodinná firma takového rozsahu,“ říká Miloš Vránek a  Pavel k tomu dodává: „Je to díky tomu, že partnerům nasloucháme a přemýšlíme, co po nás chtějí. A navíc jsme maximálně loajální značce a inovujeme.“ Naráží tím například na skutečnost, že v areálu Renocaru najdete nejmodernější lakovnu nebo že se přihlásili do tendru na nové prodejní místo v Praze. Vyhráli a od loňského roku stojí v Čestlicích nový showroom Renocaru. Všichni tři Vránkovi tenhle

krok označují za stejně důležitý jako rozhodnutí založit s. r. o. nebo koupit brněnské pozemky. Předáváme radost Značka, kterou dlouhé roky charakterizovaly kromě „ledvinek“ na chladiči a sportovního charakteru náhon na zadní kola a benzinový motor, urazila za poslední roky také obrovský kus cesty. „Polovina jsou teď diesely, polovina čtyřkolky, po silnicích se už dokonce prohání model s náhonem na přední kola,“ usmívá se Pavel Vránek. „Jedna věc však zůstává. To auto zprostředkovává radost a lidé vám o ní můžou vyprávět, ale poznáte to, jen když do něj sednete a projedete první zatáčkou. Pak už nebudete chtít nic jiného.“ Radost na čtyřech kolech přitom prožívá stále více lidí. „Nakupují poctiví podnikatelé, právníci, lékaři, kteří se k majetku dostali po deseti patnácti letech tvrdé práce a teď si můžou dovolit odměnu v podobě prémiové značky. A přichází jich čím dál víc,“ popisuje své zákazníky Miloš Vránek mladší. I osobní auta Vránků mají ve znaku modrobílou vrtuli. Otec jezdí X5 kvůli pocitu bezpečí a výkonu. Zato synové střídají auta podstatně častěji. „Když chceme poradit s výběrem nového BMW, musíme mít ta auta najetá. Díky tomu pak zákazníkům dovedeme doporučit to, co využijí, co jim dá skvělý pocit, co jim udělá radost,“ vysvětluje Miloš Vránek mladší. A  svoji vášeň a  hodnoty už Vránkovi předávají i nejmladší generaci. „Můj syn Martin i bratrovi synové Marek a  David strávili v  létě několik týdnů v dílně. Zašpinili si ruce při dotahování kol, pomáhali dělat brzdový servis. Chceme, aby firmu poznali zevnitř, do každého šroubku. A taky aby si vážili lidí, kteří jí věnovali kus svého života. Jen tak poznají, co opravdu znamená značka Renocar,“ uzavírá Pavel. 

Pavel a Miloš se o prázdninách roku 1984 nenudili...

Renocar v datech  dhadovaný letošní obrat O bude 1,4 miliardy korun.  irma prodá víc než tisíc F nových i zánovních vozů BMW, 200 vozů Mini a stranou nezůstávají ani motocykly BMW – je tak největším dealerem obou značek na českém trhu.  rněnský showroom je B středoevropský unikát se třemi zastřešenými výstavními prostory, nový pražský showroom je zase symbolem expanze původně brněnské firmy do Prahy.  ejdražší vůz v nabídce N Renocaru je M5 za 4,5 milionu korun.  a salonech v Brně N a v Praze mají 300 vozů a ročně jejich servisem projde na 20 000 zakázek.  ěkolik desítek loajálních N zákazníků značku navštěvuje od jejího založení v roce 1990, někteří mají ve své soukromé a firemní flotile přes 35 vozů s vrtulí ve znaku.

ZEN31

na cestě

P e t r a P táč ková

Malý Princ na planetě Namibie Šestadvacetiletá návrhářka září na fashion shows od Kyjeva po New York. Taky dokáže salto vzad a ve filmech dělá kaskadérku. Krásně zpívá, ovládá několik jazyků i bojová umění. A pro vás píše zenovou pohádku, jak sama na sobě předvedla své modely v Africe. Foto Lucie Robinson

Ručně zpracovaná kšiltovka; Couture vesta, obojí z kolekce SS13 Zahrada; Lněná sukně s kšandami, kolekce jaro/ léto14 «j’ai rencontré un petit bonhomme». Origami: Petra Ptáčková a Karolína Petra žiije střídavě v Praze (v paneláku na Čerňáku), v Paříži, Londýně a New Yorku. Tam se také příští rok účastní známé televizní reality show Project Runway, kde účastníci připravují před zraky diváků své modely.

ZEN33

Na letošním Prague Fashion Weekendu Petru oslovili japonští nákupčí. Bude mít tak nyní svou kolekci v jejich barcelonském multibrandovém obchodě Doshaburi. Takový úspěch českého návrháře potká málokdy. Kosmický kabátek s výjevem Universa Malého prince kolekce Jaro/Leto14 «j’ai rencontré un petit bonhomme»

34ZEN

P

rávě jsme z  Paříže vzdušnou čarou uletěli 5444 mílí a  jsme na místě. Veškerou únavu přebíjí nadšení a  údiv. Dost bylo města a  pohodlí, nedočkavě vyhlížím dobrodružství. Nedočkavost ale není v  místním světě zrovna vhodná vlastnost, což se vyjeví hned při čekání na několik hodin zpožděný autobus směr Swakop. Při pohledu z  jeho oken Malý princ ve mně pochopil, že mám čest poznat tu nejbarevnější planetu – Namibii. Po bouřce zase svítí, byť je zimní období, slunce je zpět, jen co se planeta rychle osprchuje. Všechno má pak s těmi mraky nadýchanými jako pohár se šlehačkou ještě větší dramatičnost. Bydlíme v  oáze uprostřed pouště, fotografka Lucie a  její manžel Daniel úžasně vaří, čímž se moje láska k tomuto výletu jen prohlubuje. A navíc nám za barákem rostou moje oblíbené banány. Hned ráno vyrážíme do pouště, kde každý kámen, zdá se, jako by tu měl svůj vlastní soukromý prostor. Všechno to působí, že má každá bytost, tvor či kámen tolik volnosti, kolik si přeje. Na kopci slunce se mi zdá tak veliké, jako bych si ho mohl přitáhnout lanem. A pak mě nechali samotného v pustině. Sedím pod dávno uschlým a  přitom energií vibrujícím stromem, který teď vyplňuje celý můj vesmír. Z  toho ohromného ticha mě bolí hlava. Náhle slyším, jak ke mně ten kus dřeva mluví, rozumím mu dokonale. Malířským štětcem, bez kterého se nevydávám ani do pouště, mu dokresluju květy, co mám rád, veliké tak, aby přijaly kyslíku, kolik jen strom ke vzkříšení potřebuje. Hodiny plynou, ale vlastně tu žádný čas není. Dlouho? Rychle? Pomalu? Brzy? Takové pojmy tu ztrácejí smysl. Ptám se stromu, jak je starý. Odpovídá: „Pamatuju hodně. Moje vzpomínky, ty tvoří můj věk.“ Jestlipak není stáří jen otázka našeho ne-vědomí. Došlo mi náhle zcela jasně, že já mohu být věčné dítě, cítím-li se tak a věřím-li tomu silně. Od toho momentu mě k  téhle krajině bude už navěky něco vázat. Pod tím stromem jsem pochopil, že celý svůj život utvářím na základě svých myšlenek. Střih. Jsme zase kompletní parta, Lucie mi při focení dává na hlavu kus nějakého dřeva a náhle je zřejmé, že je to spíš dlouho ztracená koruna místních králů. Jelikož jsem ale ještě dítě, je koruna poměrně těžká. Přilétli tedy ptáci, aby mi tu tíhu pomohli nést. Jsem vládce krajiny těch nejzlatavějších západů slunce… A  písečných dun! Písek je tak neuchopitelný a  živý… Ležím na hřebenu jedné z  největších dun a cítím, že i já se rozpouštím na malé molekuly. Nedokážu si navodit pocit sama sebe jako ucelené formy. Jsem příjemně roztříštěný ZEN35

Mnoho žen v jedné Petra umí lecjaké akrobatické kousky na in-line bruslích. Vydělává si jako modelka nebo jako kaskadérka u filmu. Ovládá brazilské bojové umění Capoeira. Mluví skvěle anglicky, francouzsky a chorvatsky, což se naučila v dětství při prázdninách u moře. Své modely si sama šije a pomalovává obrazy.

na miliardu částeček. Ležím a nasávám energii světa. U nás v Evropě miluju sjíždět v zimě hory, tady to jde zrovna tak a ještě bez sportovního vybavení. A protože rád rybařím, tak i  tady si vezmu prut a  maluju barevné rybky do moře písku. Slunce, když Ty se rodíš, začíná nový den. Vše, co je zdánlivě v chaosu, má díky Tobě řád, a tak i já vím, že i čas odpočinku nastat musí, abych pak mohl nový den objevit nový svět. Slunce, tady jsi mi tak nablízku, že mám po dlouhé době ve svém životě pocit nějakého řádu. Náš vehikl zapadá do písku. Všichni tlačíme, dokud ho šťastně nevysvobodíme, a míříme k solnému jezeru. Plameňáci, větrníky, parníky na jeho hladině, všechno pohromadě v  jeden moment Malému princi ve mně opět ukázalo, že co si v  hlavě vytvořím, a  poté tomu opravdu uvěřím, se přemění v  realitu. Potkávám své vnitřní dítě hluboko v Africe a kolem mě se dějí úžasné věci. Sním... 36ZEN

vlevo: Hedvábný top s ručně našívanou aplikací a potiskem a ilustrací Malého prince vpravo: lneny top, obojí kolekce jaro/léto14 «j’ai rencontré un petit bonhomme»

ZEN37

fashion

Poutník ve staré dobré evropě Návrhář Kim Jones nejprve cestoval do Machu Picchu, náhorní planiny Nazca, pouště Atacama a na jiná kouzelná místa Jižní Ameriky, aby tu objevil staré postupy výroby. Ty pak zkombinoval s nejnovějšími technologiemi výroby oděvů. Výsledek? Nová pánská kolekce Louis Vuitton. ZEN fotil v hotelu Evropa. Foto Alexander Dobrovodský

38ZEN

ZEN39

40ZEN

Tvůrci kolekce se inspirovali leteckými fotografiemi. Odtud zemitá barevná paleta transponovaná na různé oděvy pro různé příležitost – na den, obleky, na ven, na doma – kašmír, vicuña, činčila, alpaka, hedvábí a nové inkarnace slavných kůží značky Louis Vuitton.

ZEN41

Obleky jsou střiženy tak, aby působily lehčeji a byly více na tělo; nová látka, směs vlny a mohéru, je nemačkavá, což ji činí ideální pro cestování. Ramena jsou ručně stehovaná a z lehkého plátna, klopy mají špičatý tvar jako pocta oblekům Hirama Binghama III., dobrodruha a hledače pokladů, který objevil Machu Picchu.

42ZEN

ZEN43

Styling a make-up: Kateřina Krobová Model: David (MyrnyxTyrnyx) Poděkování Pražské správě nemovitostí za laskavé zapůjčení prostor hotelu Evropa, www.psn.cz

44ZEN

▼▼-▼▼▼▼▼ A141012143-564 ▲▲-▲▲▲▲▲▲▲ A141012558-564

Pražský obchod Louis Vuitton se přestěhoval: od 22. 11. ho najdete na adrese Pařížská 3.

ZEN45

▲▲-▲▲▲▲▲▲▲ A141012558-564

▼▼-▼▼▼▼▼ A141012143-564

aDvertorial

Přítel do zimy

HUGO BOSS Architektura, polární krajina, cestování, Skandinávie a 60. léta 20. století. I tak se dá vyjádřit inspirace v letošní kolekci Hugo Boss.

Již tradičně nechybí v kolekci ani doplňky. Ty pro letošní podzim a zimu našly inspiraci v cestování moderních mužů, kteří vyžadují styl i funkčnost zároveň. Tašky do ruky jsou proto prostorné a lze je použít i jako víkendové zavazadlo.

46ZEN

ZEN47

P Pánskou módou jsou inspirované i doplňky, mezi kterými hrají prim kotníčkové boty do špičky, šněrovací sandálky s otevřenou špičkou a v poslední době i tolik populární smokingové mokasíny zvané loafers.

48ZEN

ánská kolekce pro podzim/zimu 2014 v  sobě kombinuje minimalismus s  ležérními detaily a  jednoduchými barvami. Elegantní dvouřadová saka, grafitově šedé vlněné obleky s jemným proužkem, sametové smokingy s paisley vzorem, při jejichž tvorbě se návrháři nechali inspirovat budovou nové opery v oslu. V kolekci je kladen důraz na propracované detaily a nečekané kombinace. Košile s knoflíčky na límečku a pletená kravata se nosí s  dlouhým kardiganem, modrými chinos kalhotami a robustními koženými botami. Výjimkou nejsou ani úzké manžetové kalhoty kombinované s tlustým pleteným svetrem a koženou bundou v ledově modré barvě. V  kolekci najdete odstíny polární krajiny jako světle šedý vápenec, barva temně modrých vod Severního ledového oceánu nebo tmavě purpurová polární obloha. Dámskou kolekcí na podzim/zimu 2014 začíná značka BOSS zcela novou kapitolu své historie. Kreativního vedení linie BOSS Womenswear se totiž ujal slavný americký návrhář tchaj-wanského původu Jason Wu. Designér se v  nové kolekci inspiroval taktéž architekturou a  sice modernistickou budovou německé centrály značky. Vznikla tak precizní a  strohá kolekce, s jemnými akcenty ženskosti. Wu používá řadu tradičních technik z pánského krejčovství, kterým dodal ženskost díky zformování modelů do typicky feminní siluety se zvýrazněným pasem. U koktejlových šatů je složité řemeslné zpracování kombinováno s moderní technologií zapravování okrajů laserem. Celá kolekce se nese v minimalistickém duchu, který u vybraných modelů oživuje výšivka inspirovaná Bauhausem. Kožené kabelky mají pevné tvary a jejich barevnost sahající od vínové až po černou skvěle doplňuje celou kolekci, které dominuje černá, šedá, bílá i béžová barva.

ZEN49

art

Kroky pana Rodina Možná nejlepší baletní soubor současnosti, sdružený kolem choreografa Borise Eifmana, oživuje vnitřní svět slavného francouzského sochaře. Text Imrich Rešeta l Foto Státní opera

50ZEN

J

e to nikdy nekončící zápas odehrávající se hlavně v  šedých tónech symbolizujících jak materiál, kterým ústřední figura příběhu pracuje, tak mysl, jež se pohybuje na okraji šedé zóny. Neustává, pracuje na hranici vyčerpání až do doby, než se z kusu mramoru vyloupne výsledek. Takový byl Auguste Rodin, jehož Eifmanův soubor zachytil v představení nazvaném jednoduše Rodin. I  přes název je vlastně hlavní postavou Camille Claudel, sochařova studentka, ale i milenka a múza. Sleduje mistra při práci, provází jej životem zasvěceným tvorbě a musí o něj bojovat nejen s neživým materiálem, ale také s jeho vnitřními démony. Jenže vždycky, když se zápas na všech úrovních na chvíli utiší, zůstává s  ním jako jediná osoba matka jeho dětí. Ta o něj pečuje a má pochopení pro vše, co život s  rozervanou osobností přináší. Paradoxem je, že obě ženy, které o  něj v  průběhu děje usilovaly, vztah s Rodinem ničil. Camille po rozchodu dokonce strávila desítky let v psychiatrické léčebně. Kontrastně k původním tónům později vystupují ve výrazně zelené barvě s jásavě rudými zápisníky kritici, kteří se houfují kolem autora a  působí směšně až komicky. Také mimo tyto figurky příběh postupně prosvětlují přibývající barvy. Od monochromatického úvodu, který je rozrušován nejen tanečními výjevy Rodinových pomocníků v sochařské dílně, až po pouťovou pestrobarevnost v druhé části představení.

Boris Eifman (1946) je považován za tvůrce psychologického baletu a choreografa-filozofa. Svůj soubor založil koncem 70. let ještě pod názvem Leningradský nový balet. Nový proto, že byl koncipován jako experimentální laboratoř jednoho choreografa. Toho se drží dodnes, stejně jako důrazu na temnější stránku duše u svých inspiračních zdrojů, jimiž jsou zejména slavná literární díla (Idiot, Mistr a Markétka). Jeho Eifman Ballet tráví většinu roku putováním po světových baletních scénách. Autor choreografie: Boris Eifman Hudba: Maurice Ravel, Camille Saint-Saëns, Jules Massenet Dekorace: Zinovy Margolin Kostýmy: Olga Shaishmelashvili

Duch nad hmotou Všechno vyvrcholilo ve finální pompézní scéně umělce rvoucího se s kusem mramoru dynamickými a silnými údery, tak nepodobnými předchozím stadiím, v  nichž byl občas pasován téměř do role obyvatele domova důchodců, jindy zase víc uvažoval nebo miloval se s ženami a snad i prací, než něco konkrétního vytvořil. Jenže umělec na odpočinek vlastně nikdy neodchází. Alespoň ne živý… Mezi rčení symbolizující nemožnost postihnutí určitého subjektivního zážitku patří kromě psaní o jídle také tancování a sochařství. Jak zaznamenat pohybem něco, co je už ze své podstavy bez pohybu a nepohnutě čelí staletím? Peterburský soubor Borise Eifmana měl v jistém smyslu ulehčenou práci, protože Rodinovy sochy jsou přes pevnost materiálu plné života, pohybu, hry stínů a světel, šlo „jenom“ o to, jak to všechno uvést na pódium. V tomto ohledu se mu daří nadmíru dobře zachytit tvůrčí zápas, boj s múzami a vlastním zdravím. Rodin se tu a tam objevuje jako vetchý nemocný muž, jenž toho bez pomoci mnoho neudělá a sotva se pohybuje na vratkých nohou, ale když dojde na umění a rozmachy kladivem sochajícím další a další díla, je nesmírně energický. Přímo to z něj sálá a každou chvíli se dá čekat, že do obecenstva vyšlehne blesk. Pokud pointou uměleckého snažení je vítězství ducha nad hmotou, setřesení pozemských a přízemních pout v zájmu dosáhnutí na vyšší cíle, nemohl být Rodin v pohybu zachycen lépe. ZEN51

portrét

52ZEN

G a r y A . E dwa r d s

Všech klaunů král ZEN se setkal s Američanem, jenž před 25 lety dorazil do Česka a založil tu sdružení, které přináší humor i na místa, kde lidem obvykle dochází. Text Viola Černodrinská Foto Alexander Dobrovodský

Z

aklepu na dveře pokoje číslo 4, klaunským hlasem se představuji a  hned začínám s  pískáním, které napodobuje pípání malého ptáčka. Devítiletá Martina leží nehnutě na posteli v  poslední fázi své nemoci, slepá a  bez vlasů. U ní sedí její maminka, jejíž kruhy pod očima naznačují velké vyčerpání. ,Ale copak to je?‘ ptám se Martiny, ,ty máš pod postelí ptáčka?‘ Martina se usměje a  její matka se na mě překvapeně podívá. Přikládám dlaně svírající imaginárního ptáčka k Martinině uchu a ptám se, co s ním mám dělat. Martina se zamyslí, usměje se a pak oba vymyslíme, že ptáček bude žít pod její postelí, aby tady v nemocnici měla kamaráda. Beru do rukou ukulele a zpívám o ptáčkovi a Martině a holčička už se směje nahlas spolu s maminkou. Pomalu se rozloučím a sunu se ze dveří. Po dvou týdnech se vracím na pokoj číslo 4. Zastaví mě lékař a já čekám to nejhorší. ,Po vaší návštěvě se Martina zlepšila, byl to obrat o 180 stupňů. Vrátil se jí zrak i ostatní tělesné funkce a  poslali jsme ji domů.‘ Můj mozek je jako na horské dráze. Martina má šanci na normální život?! Cítím v  očích slzy. Až si dneska večer lehnu do postele a budu koukat do stropu, uslyším, jak si pod mou postelí prozpěvují ptáci,“ napsal Gary Edwards  v  knize Malé Zázraky, příběhy zdravotních klaunů. Gary je hudebník, profesionální klaun a  zakladatel obecně prospěšné společnosti Zdravotní klaun v  České republice a  na Slovensku, který přijel do Česka v roce 1989. Oženil se tu a začal pracovat na projektu, který dnes přináší humor tam, kde ho už moc nezbývá – do nemocnic, dětských domovů, hospiců a domovů důchodců.

Kromě všudypřítomných červených klaunských nosů, které mě lákají k  nasazení, míjím v  sídle Garyho neziskové organizace na pražském Žižkově stěny ověšené fotkami rozesmátých dětí v přítomnosti klaunů, certifikáty a rozvrh týmů, kdo jde kdy do jaké nemocnice. Jen v  loňském roce uspořádala neziskovka 3052 klauniád u dětských pacientů v 65 nemocnicích. „Narodil jsem se v  Americe, ale není to moje vina,“ vítá mě pobaveně Gary Edwards a pevně mi tiskne ruku. Mluví česky s roztomilým přízvukem, občas udělá pauzu a výmluvně se na mě usměje, to když hledá správné české slovo. „Dnes máme 83 zdravotních klaunů skoro ve všech českých nemocnicích,“ říká klaun, který v budoucích uchazečích o tuto práci hledá především lidskost. Jak vás napadlo začít v České republice uzdravovat klaunstvím? Klauniády v  nemocnicích se dělaly už v  Americe,  Rakousku, Francii a  Holandsku. Já jsem hodně cestoval, a když jsem přijel do Česka, nic takového tu nebylo. A tak jsem začal chodit po nemocnicích a rozmlouvat s lékaři. Jak vás doktoři přijímali? Na začátku to lehké nebylo, a  to především kvůli mé lámané češtině. (směje se) Já jsem tady začínal v roce 1989 a lékaři i sestry byli už tehdy mému projektu otevření. Učíte zdravotní personál, jak mluvit s pacienty a používat humor v práci. Jak tedy ideálně komunikovat? Musíte dát pacientům čas vyjádřit se. Studie toZEN53

Co je to za klauni?

tiž dokazují, že když pacientovi dáte aspoň 20 vteřin kvalitního času a  dobře ho posloucháte, tak máte velkou šanci, že s  vámi bude rád spolupracovat. Když je kontakt s pacienty dobrý, celá práce je snazší. Navíc lidé jsou vtipní, každý v sobě nese nějaké komično. Jde jen o to ho nalézt a začít používat i v tak náročné práci, jako je lékař či zdravotní sestra. I pouhý úsměv je formou humoru. Není na tom nic složitého. Dokáže humor uzdravit? Netvrdím, že humor uzdravuje, ale pokud je součástí léčebného procesu, může výrazně pomoct k tomu, aby se pacient cítil lépe i v takovém prostředí, jako je nemocnice, a  na chvíli zapomněl na bolest a svou diagnózu.

„Naši klauni u nás zůstávají, nemáme nikoho, kdo by od nás odešel kvůli nespokojenosti,“ říká Gary s nadšením. Ti, kteří si nasadí červený nos a jdou jen tak dělat humor do prostředí tak nehumorného, jakým jsou nemocnice, si rozhodně zaslouží pozornost. Občanské sdružení Zdravotní klaun je členem Red Noses International a European Federation of Hospital Clown Organizations, na jejíž půdě si klauni vyměňují zkušenosti s mnoha partnery z celé Evropy. „Jsem v důchodovém věku a nechci se jednou dostat do nemocničního zařízení kdekoliv na světě, kde nebudou klauni,“ směje se Gary.

Jak probíhá výběr zdravotního klauna? Není to vůbec lehké, takového klauna vybrat. Na náš zatím poslední konkurz se přihlásilo 85 lidí a  my vybrali jen tři. Na konkurzech zkoumáme umělecké a  improvizační schopnosti stejně jako schopnost empatie. Mají klauni vždy umělecké vzdělání? Téměř vždy. Klaun musí umět improvizovat, ideálně i  hrát na hudební nástroje a  zpívat. To ale není vše. Naši klauni jsou akreditovaní, procházejí kurzy sociologie, psychologie, mají základy medicíny. Získali například i certifikát univerzity Steinbeis Hochschule Berlin; jsme tak první organizace svého druhu s certifikovanými odborníky přinášejícími úsměv. Klauni chodí k pacientům ve dvojicích, jejich výstup trvá tak 3–4 hodiny. Improvizují? Klauni většinou improvizují. Máme ale systém, jak dvojice pracuje. Říkáme tomu „status“. Jeden klaun je vždy jednička a druhý dvojka. Pacient dostane víc informací, lépe se orientuje, ví, kdo je lídr, kdo je iniciátor, kdo je chytřejší a kdo to po něm jen opakuje. Dvojka se snaží pomáhat, ale moc jí to nejde, a  z  toho vzniká spousta komických situací. Tento typ rozdělení vidíme v běžném životě každý den, vztah učitel–žák, starší bratr–mladší bratr a tak dále.

Na náš zatím poslední konkurz se přihlásilo 85 lidí a my vybrali jen tři. V nemocnicích na klauny čeká i hodně stresu, například při návštěvě dětského onkologického oddělení. Jak se s tím vyrovnávají? Stalo se nám, že jsme například byli u  toho, když se pacient probírá po  náročné operaci, byli jsme požádáni, abychom pomohli chronicky nemocnému pacientovi oslavit doma narozeniny nebo abychom byli přítomni v okamžiku, kdy pacient umírá. Můžete se tro54ZEN

chu schovat za svou roli, ale na tyhle situace se asi nikdy úplně nepřipravíte. Proto organizujeme pro klauny pravidelné psychologické supervize. Jak zacházíte s pacientovou diagnózou. Mluvíte o ní? Berete ji do hry? Ano. Někdy třeba musíme připravit dítě na operaci, takže o  nemoci mluvíme, ale pouze s humorem. Připravují se vaši klauni na každého pacienta individuálně? Jak kdy. To záleží na konkrétních diagnózách. Někdy máme před klauniádami sezení s ošetřujícími lékaři, abychom se dozvěděli více o stavu konkrétních pacientů a podle toho k nim přistupovali. Navštěvujete své pacienty dlouhodobě? Samozřejmě. Pro dlouhodobě nemocné pacienty máme i program Cirkus Paciento. Navštěvujeme děti v  průběhu celého týdne a  učíme je žonglovat, kouzlit a další cirkusácké dovednosti, které děti nakonec předvedou rodičům, ostatním dětem a personálu. Za rok 2013 vaši klauni uskutečnili 308 návštěv v domovech seniorů a na LDN se svým programem Léčba humorem pro dříve narozené. Jak probíhají taková setkání? U seniorů se zaměřujeme hlavně na jejich vzpomínky. Oni se cítí osaměle, izolovaně, žijí v jakémsi mikrokosmu a nechtějí se sami od sebe seznamovat. Jednou jsem například vymyslel takovou hru. Seděli jsme v kruhu a já se každého ptal, kolik mu je let, nakonec jsem to sečetl, přidal k tomu svůj věk a už to bylo tak vysoké číslo, že nás to všechny rozesmálo. Na takových setkáních pouštíme seniorům také staré písničky, máme i  kostýmy evokující staré časy. Párkrát jsem třeba přinesl košík s  houbami a  dal každému přivonět. V  těch lidech to najednou vyvolalo spoustu vzpomínek, o  které se chtěli navzájem podělit. Na jedné konferenci jste řekl, že humor je internacionální. Provádíte v rámci občanského sdružení mezinárodní výměny? Ano. Máme celosvětová setkání vždy jednou za rok, kde si vyměňujeme zkušenosti. Nedávno jsem se například vrátil z návštěvy uprchlického tábora na Blízkém východě. Bylo tam strašně moc dětí, které nemají celý den co dělat. Všude okolo je jen jednobarevná poušť. Byly vděčné za každou hru, za každý kontakt. Zkusil jsem jednoduché kouzlo. (V jeho rukou mizí magnet a já vůbec nechápu, jak to dělá.) Ty děti byly velice vděčné, smály se a chtěly, abych to kouzlo pořád opakoval. 

▼ A141012279

▲ A141013755

jím, tedy jsem

Vzpomínky na jaro Londýnská dopisovatelka ZENu a nadšená kuchařka Anastázie Harrisová píše o tom, jak snadno seženete čerstvé suroviny i po sezoně. Foto Eliška Harrisová

56ZEN

Ottolengi na český způsob

Protože bylo letos tolik pravých hřibů, navrhuji zkusit následující recepis inspirovaný londýnským šéfkuchařem: Drobnou francouzskou čočku povaříme s kroupami (krup max. jedna třetina), přidáme drobně nakrájenou feferonku nebo špetku až půl lžičky drcených. Hrst praváků zalijeme vodou a dáme do trouby na mírný oheň (180 stupňů).

Z

ničila jsi mi život, ale díky tomu špenátu ti odpouštím,“ řekl mi americký přítel při našem posledním setkání. Nakonec se živí jako doktor, ale celá léta se snažil, aby si Amerika všimla, že přišel  nový James Dean. Představil mi Kevina Spaceyho (před 20 lety byl nesnesitelně hezký a odzbrojoval upřímností, s jakou se o člověka zajímal i  při letmém setkání) a  v  Chicagu mě zavedl na představení, v němž John Malkovich zmizí pod sukní vnadné hospodské, kterou si posadil na stůl. Ona se svíjí slastí, Malkovich zakloní hlavu; a protože je divadlo malé, každý divák je v  předklonu, neboť legenda amerického herectví najednou ztuhne, vysune jazyk, prsty po něm šátrá a nakonec najde (imaginární) chlup. Stanislavského metoda v chicagském podání. Ale zpátky k „tomu špenátu“. Začátek devadesátých let, takzvaná vážná známost, přítomni i jeho rodiče, seriózní večer ve vyhlášené italské restauraci, všechno nějak drhlo. Obsluhoval nás pohledný Ital, který se mě soustavně snažil rozesmát. Flirtovali jsme, a když jsem nakonec zmizela v kuchyni, Američani nebyli pobouření; převezli mě konstatováním: „Není to rozkošné, jak Evropané na rozdíl od nás umějí žít!“ Kuchař mi ukázal, jak na rozpálenou pánev chrstne trochu oleje (pro puntičkáře – polévkovou lžíci) a stroužek česneku, nakrájený na plátky. Jen co začnou zlátnout, vsype čerstvý špenát

a  obrací ho v  pánvi, dokud nezvláční. Netrvá (a nesmí) to trvat víc než minutu nebo dvě, pak už zbývá jen trošku posolit a jarně zelený zázrak promění v lednici zapomenutý zbytek rýže, čočky nebo těstovin v královskou krmi.  Jako vystrašený ježek Špenát můžete mít většinu roku vlastní, stačí metr (nebo dva) čtvereční záhonu; semínka špenátu Matador nepotřebují žádné řádkování, jen je rozsypat a zalít. Jakmile je ochráníte před škůdci, rozrostou se k nezastavení. Když je na podzim přikryjete, máte i dlouho po sezoně co sbírat. Sedíte na bobku, ulamujete křehký lístek po lístku – skvostná meditace. Něco jako podzimní sbírání kaštanů. Stačí objevit zpustlý zámecký park nebo prvorepublikovou alej jedlých kaštanů. Snadno je poznáte, jejich obal je také pichlavý, ale mnohem chlupatější než jírovec; vypadá jako vystrašený malý ježek. Romana z Hobzí si nechala přivézt stromek z Itálie a teď má vlastní úrodu. (Dá se vypěstovat i z kaštánku, pokud vám nevadí třicet let čekání.) Sbírejte jen ty macaté, doma je nechte ležet v jedné vrstvě; vydrží týden (v lednici déle), ale nejsladší jsou na třetí den. Než se strčí do trouby, každý potřebuje buď naříznout do křížku, nebo propíchnout vidličkou. A jsme zase u meditace, kterou završí mafiánské střílení, pokud je v troubě zapomenete jako Křemílek a Vochomůrka.

Na oleji osmažíme šalotku (nebo modrou cibuli) a přidáme na nudličky nakrájených pár lupenů něčeho zeleného (pěstuji brokolici a květák a ty mají spoustu zeleně, ale stejně dobře poslouží kale nebo lupen zelí). Když jsou houby měkké, smícháme je s uvařenou čočkou a kroupami, přidáme šalotku a krátce podušenou zeleň (zapomeňte na barevné palety školní družiny, musí být jasně zelená!), špetku mořské soli, trochu olivového oleje a lžíci houbového vývaru, ze kterého jste vytáhli hřiby. Přítelkyni servírujte s nejlepší možnou bagetou a skvělým máslem, kamarádovi můžete přihodit chutnou klobásu. Pěstuji si salátové brambory; jsou malé, podélně je rozkrojím na čtvrtky, cvrnknu na ně olivový olej a sůl a peču je souběžně s hřiby.

Autorka textu na své zahradě na předměstí Londýna (na protější straně). Nahoře něco z její letošní sklizně.

ZEN57

událost

Designové dětství Kamila Písaříková, autorka známých šperků Deers, vybrala pro ZEN to nejlepší z letošního Designbloku.

58ZEN

V Superstudiu Evropa měli své instalace především designéři interiérového nábytku a svítidel. Na snímku prezentace značky Brokis-Whistle od Lucie Koldové.

▼ Inzerce A141012141

T

ématem šestnáctého Designbloku, který se uskutečnil v prvním říjnovém týdnu, bylo dětství – věk bezstarostnosti, radosti a okouzlení, věk fantazie a odvahy. Největší přehlídka designu a módy ve střední Evropě se představila v pěti netradičních budovách v centru Prahy a probíhala v řadě galerií, obchodů i v ulicích hlavního města. Designblok se každý rok snaží nabídnout netradiční prostory, do kterých umístí své expozice. Letos měli návštěvníci jedinečnou šanci prohlédnout si secesní Grandhotel Evropa, jenž se s koncem Designbloku uzavírá kvůli rekonstrukci. V každém pokoji byla výstava respektované značky a  secesní architektura hotelu půvabně kontrastovala s moderním designem instalací. Každá budova Designbloku pak měla vlastní zaměření. Superstudio Evropa na Václavském náměstí v bývalém secesním Grandhotelu Šroubek nabídlo

HUGO BOSS International Markets AG Phone +41 41 72 73 800 www.hugoboss.com

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C

inzerce_W14FA_BW_012_210x270mm_ZEN.indd 1

22.10.2014 10:08:16

Zazářili Janja Prokič a její pohádkový svět Talentovanou a energickou Janju si pamatuji ještě jako tvůrkyni šperků z fimo hmoty, ze které tvořila realistické hlavy papoušků. Její tvorba stejně jako ona sama je fascinující a jde mílovými kroky dopředu i za hranice České republiky. Letos představila kolekci šperků s názvem Hidden Place, která vychází ze tří oblíbených pohádek z dětství. Stříbrné pohádkové scenérie protkané polodrahokamy můžete nosit jako klobouček nebo obrovský náhrdelník, který ukrývá tajemství. Všechny šperky spojuje natažená dlaň se srdcem, jež se stalo ústředním motivem této snové kolekce. www.janjaprokic.com Lavmí s kolekcí Kempink Česká značka Lavmí je balzámem pro oko i duši. Jejich tapety i série doplňků se stávají stále oblíbenějšími. V Superstudiu Hra představila značka novou kolekci s názvem Kempink, jejíž jemný design s grafickými prvky je inspirován lesem a přírodní harmonií. www.lavmi.cz

60ZEN

Heineken: V hlavní roli Praha Interaktivní instalace jsou vždy zajímavým zpestřením a Heineken to prostě umí. Za letošní instalaci si značka vysloužila Cenu šéfredaktorů za nejlepší instalaci výrobce. Expozice Heinekenu byla vyvrcholením kampaně Cities, kdy se Praha stala jedním ze 39 měst na světě se svou vlastní lahví. Po vstupu do temné místnosti se svítícími lasery, které směřovaly do stropu, jste po přerušení jejich světla uvedli do provozu určitý zvuk města. Čím více lidí v místnosti bylo, tím větší městský chaos tedy vznikal. Heineken měl na letošním Designbloku prezentací několik a značka jimi ukázala, že se stala nedílnou součástí designového světa. Dechem & Michal Bačák pro Galerii Křehký V Superstudiu Hra vznikla instalace, která vypadala jako otevřená kniha s jemnými ilustracemi. Snový svět prezentoval Michal Babčák, který na něm spolupracoval se studiem Dechem. Fantazijní černobílý svět doplňovaly dojemné texty. Když se vám chtělo, mohli jste se mimo přečtení pohádky také podívat do teleskopu nebo vystoupat po žebříku do nebes.

Pohled z druhé strany Kromě toho jsem po dva roky měla možnost být součástí designblokového dění se svými šperky jelenů Deers. A byl to zážitek, který mě v tvůrčím světě posunul dál. Všichni designéři i autoři daných instalací mají na proměnu svého prostoru čtyři dny. Tráví v  něm dny i  pozdní večery, vrtají, malují nebo i  vytrhávají parkety, aby jejich představa byla co nejdokonalejší. Velké značky si většinou pozvou celé týmy, mladí designéři pak partu svých kamarádů nebo rodinu. V  daném termínu, kdy má být výsledek hotový, je pak na všech vidět únava a  vyčerpání. A  to je vlastně teprve začátek. Být při celém procesu a  několik dní pozorovat proměnu všech možných prostor je zážitkem, který bych si nejen ráda zopakovala, ale který bych také přála vidět návštěvníkům celého Designbloku. I díky tomu by byli designu ještě o trochu blíž.

Inzerce A141008733

Designblok v číslech Designblok přilákal letos rekordní počet návštěvníků, který překvapil i organizátory. Celkem prošlo Superstudii 40 200 diváků, včetně s výstavami umístěnými mimo studia pak akci navštívilo přes 56 700 lidí. Prezentace a  výstavy Designbloku byly k vidění na 65 místech, instalace a prezentace byly dílem 111 výrobců a distributorů, 106 designérů a designérských studií, 19 školních ateliérů a 13 mediálních titulů. Letošní ročník připravil 32 kurátorovaných výstav a  20 módních přehlídek. Dorazili vystavovatelé z  celé republiky a z dalších 15 evropských zemí. Navštěvuji Designblok každý rok skoro už od jeho samotného vzniku. Ráda se seznamuji s novými instalacemi i  kolekcemi designérů a  poznávám nové vycházející hvězdy. Letošní rok mě opět několik designérů příjemně překvapilo a  jejich prezentace byly pro mě natolik zajímavé, že si zaslouží větší prostor (viz box na protější straně).

Inzerce A141007229

novinky interiérového designu, výstavu nábytku, svítidel a bytových doplňků. Superstudio Hra v  bývalé škole v  Mikulandské ulici bylo věnované základnímu tématu letošního Designbloku – Dětství, a v něm byla umístěna také hlavní výstava letošního ročníku, kurátorovaná Tulgou Beyerle, Agnieszkou Jacobson, Janou Zielinski a Jiřím Mackem. Openstudio v  Domě U  Minuty na Staroměstském náměstí nabídlo práce více než stovky designérů z patnácti zemí Evropy. Art House v Colloredo-Mansfeldském paláci byl věnován projektům na pomezí umění a designu a  návštěvníci v  něm našli zahraniční designérskou elitu i domácí hvězdy, mezi kterými nechyběla Liběna Rochová nebo Eva Eisler. Fashion Stage v  barokně přestavěném kostele svatého Šimona a Judy nabídla módní přehlídky zejména nastupující mladé evropské generace.

ZEN61

menu

Petr Michovský

Kousek Španělska u Vltavy Tak by se dala stručně popsat restaurace La Terrassa, jejíž majitel si zakládá na skvělém týmu a prvotřídních surovinách. Text Viola Černodrinská l Foto Petr Hricko

M

áte ke Španělsku osobní vztah? Mám velmi blízký vztah ke Středomoří, a to nejen díky cestování. Nenucenost, pohoda a přátelskost jsou vlastnosti, kvůli kterým bych se na jih pořád vracel. V naší restauraci se snažíme nabízet koncept, který v sobě všechny tyto prvky nese. Navíc můžeme nabídnout i  výhled na Tančící dům, Národní divadlo a Karlův most. La Terrassa funguje už třetím rokem. Jaké vlastně byly začátky? Musím přiznat, že velmi hektické. Na rekonstrukci objektu a  změnu celé koncepce bylo velmi málo času, restauraci se nám po převzetí nakonec podařilo otevřít do dvou měsíců. V loňském roce nás zastihla povodeň a my museli víc než na měsíc v hlavní sezoně restauraci zavřít. Díky věrným klientům se nám však podařilo začít znovu fungovat s novým interiérem a novým šéfkuchařem. Vaše restaurace má kapacitu až 200 míst. Povedlo se vám ji někdy naplnit celou? Chodí k  nám spousta jednotlivců, stejně jako korporátních klientů, pro které pořádáme firemní prezentace, oslavy narozenin či výroční akce a vánoční večírky. Podařilo se nám navíc zakomponovat i  zatravněný prostor přímo na začátku plavební komory, takže je možné kapacitu pro rauty rozšířit klidně až na tři sta padesát míst. Praha a zvlášť její centrum je plné restaurací. Jak obstát v takové konkurenci? Základem každého podniku jsou lidé. Myslím, že se nám podařilo vybrat skvělý tým, který funguje. Zakládám si také na čerstvosti a  kvalitě produktů, čemuž je podřízen chod restaurace. Jako ohromnou výhodu vnímám 62ZEN

unikátní umístění a  variabilitu jednotlivých prostor, které se dají různě využívat podle ročních období. Jaká je skladba vašich zákazníků? Naším cílem je česká klientela, která se k nám vrací… Řekl bych, že tvoří přibližně 70 % obratu restaurace. Podle ohlasů na sociálních sítích ale vím, že si k nám našli cestu i rodilí Španělé, což nás neobyčejně těší. Uplatňujete při výběru kuchařů nějaká specifická kritéria vzhledem k tomu, že vaříte španělskou kuchyni? Kritériem není národnost, ale především schopnosti a dovednosti. Kuchyně je momentálně plně v gesci pana Enrica Neie. Enrico je rodilý Němec se švédskými kořeny, který působil jako Junior Sous Chef (zástupce šéfkuchaře) v Grand Hotelu Stockholm ve Švédsku. Restaurace byla za jeho působení oceněna dvěma michelinskými hvězdami. V  roce 2011 dostal Enrico nabídku na pozici Sous Chefa v hotelu Radisson Blue Alcron Prague ve slavné Degustation Restaurant Alcron pod vedením Romana Pauluse a od roku 2013 je naší posilou, čehož si velmi vážím. Improvizujete, nebo se držíte tradičních španělských receptů? Náš tým neimprovizuje, ale snaží se nabízet rafinovanou kuchyni, plnou netradičních kombinací s použitím tradičních surovin. Přinášíte kousek Španělska na břeh Vltavy. Dbáte na španělské suroviny, nebo se v dnešní době dají kvalitně nahradit těmi, které jsou k sehnání v tuzemsku? Kombinujeme to. Velkou část surovin si necháváme dovážet přímo z  konkrétní země

původu, aby byla zachována jejich čerstvost a sezonnost. Je nějaký současný sezonní pokrm, který byste nám ze své restaurace doporučil? Pro milovníky masa aktuálně nabízíme 42 dnů zrající baskický vysoký roštěnec, který v  sobě skrývá úžasnou vůni a chuť. A pokud preferujete něco lehčího, tak doporučuji grilovanou kambalu s lesními houbami.

Pro milovníky masa aktuálně nabízíme 42 dnů zrající baskický vysoký roštěnec.

Jaké jsou vaše nejbližší plány? Já už teď přemýšlím nad letní sezonou. Co se nám ale podařilo a hodláme dál rozvíjet, je restaurace Zenklovka, kterou jsme otevřeli v loňském roce v  Praze 8. Je vybudována v  novém konceptu moderních restaurací pivovaru Gambrinus. Nabízíme 6 druhů piva spolu s  výbornou českou i mezinárodní kuchyní. 

Většinu klientely tvoří v restauraci Petra Michovského čeští zákazníci, ale cestu si nacházejí i rodilí Španělé.

ZEN63

DÁRKY

VÁNOČNÍ TIPY

A141011313

Aneb co doporučuje pod stromeček módní redaktorka ZENu Viola Černodrinská?

Lodička z mahagonového dřeva a niklu o rozměru 80 x 19 cm, 20 000 Kč, Kingsbridge Store, Kozí 3, Praha 1

Rychlovarná konvice Philco, 1299 Kč, www.mall.cz

Pánská parka Woolrich, 24 300 Kč, Železná 22, Praha 1

Hodinky Tissot T-Touch Expert Solar, 28 120 Kč, www.minutacz.cz

Limitovaná série vodky Absolut Andy Warhol, Gurmetum, OC Chodov, Roztylská 19, Praha 4

Holicí sada Taylor of Old Bond Street, 2990 Kč, www. gentleport.cz

Plnicí pero Hermès Nautilus, Pařížská 12, Praha 1

Boty Camden Ridge značky Teva, 1999 Kč, www.tevacz.cz

á i m Kč

64ZEN

Tělový peeling s měsíčkem L:A Bruket, 599 Kč, www.nordicday.cz

Rtěnka Zuii Organic Classic red, 650 Kč, www. biorganica.cz

Náhrdelník Markéta Richterová, www.debutgallery.cz

Šaty Lindy Bob Josephine, od 1690 Kč, www.blankastraka.cz

Sada olejových srdíček do koupele, 150 Kč, www.sephora.cz

A141012910

Prsten ke stoletému výročí pantera, cena na vyžádání v butiku Cartier, Pařížská 2, Praha 1

Řasenka Lancôme Grandiôse, 850 Kč, www.lancomeinstitute.cz

Lodičky Donna Karan, 5850 Kč, Železná 16, Praha 1

Betonové diáře Voala, od 1250 Kč, www.voala.cz

Rum Millonario XO Magnum, 4950 Kč, www.warehouse1.cz

ZEN65

tipy

Anthon Berg

Torzo

Jen krb a já

Byl to okamžik osvícení, když kodaňský zelinář Anthon Berg v roce 1884 sekl s mrkví a pustil se do čokolády. Dánská vyšší střední třída rychle roznesla

V edici Revolver Revue vychází archivní fotografie Ondřeje Němce z let 1973–1989. Na snímcích je zachycené převážně jeho rodinné prostředí (kam jsem v průběhu času přibyl i já), totiž disent, potažmo underground. I když fotky samy o sobě mají unikátní výpovědní hodnotu, jejich knižní publikaci pomohla destrukce. Neřízená destrukce. Autorův archiv totiž zalila v roce 2002 velká voda a negativy se jevily jako zničené. Po jejich naskenování se však ukázalo, že poškození může mít i přidanou výtvarnou hodnotu. Jednou vidíte čirou abstrakci, podruhé zase scénu, kterou jen jemně nabourává plížící se čerň. Ondřej sám říká, že nikdy dělat umělecké fotky nechtěl, vždy mu šlo o dokument. Paradoxem je, že ho umění nakonec dohnalo samo. A ty fotografie jsou prostě krásné. -sam- 

Třicet let jsme měli na chatě litinová kamna z NDR, solidní stokilový kousek. Nesnáším vyhazování funkčních věcí, ale v Bauhausu jsem neodolal a koupil za 6990 Kč krbová kamna. Jsou z plechu,

Co redakce miluje

Jamie T

Ljutenica a kalamata

La Casa Havana...

Kvantový aktivista

Čekal jsem na jeho novinku pět let. Na vinylu jsem si ji předobjednal, aniž bych z ní slyšel jedinou písničku. A pak to vyšlo. Nové album Jamieho T – Carry On The Grudge. Říkají o něm, že je to, jako když se potká Elvis Costello a The Streets, jestli vám to teda pomůže. Pro

Byl horký den u  Černého moře. Všude samá rakije,

Obyčejně nezapomínám na zkušenost, že věci jsou nakonec vždy aspoň trochu jiné, než očekávám. Když jsem však z ulice nahlédl do baru La Casa de la Havana vieja v Opatovické, neubránil jsem se pocitu, že tady strávený večer ve dvou bude z těch, na něž vzpomínky nezahalí ani dým z nejlepšího doutníku. A nespletl jsem se. Příjemně lenivá karibská

Jeho pražskou přednášku už asi nestihnete, koná se ve stejný den, jako vychází tento ZEN. Nebude-li vy-

mě je to jeden z nejosobitějších hudebníků současné Británie. Až jsem si z té extáze musel koupit letenku a vstupenku na jeho bruselský koncert, když se ho nikdo neobtěžoval pozvat do Prahy. -sam66ZEN

smažené rybky, saláty, plavky a odbarvené blondýny. V tom jsem je spatřila. Obě byly ve sklenici. Obě krásné. Doteď, když na ně pomyslím, sbíhají se mi sliny. Nepřestávají mě fascinovat. Chci je na kila. Bulharská ljutenica z rajčat a pečených paprik a její řecká sestřenka, pasta z černých oliv kalamata. Dobré jsou vždy a absolutně na všechno. Třeba jen na krajíci bílého chleba! -vio-

atmosféra, výborná obsluha a především vynikající drinky. Jedním slovem – splendidní! -nes- 

prodáno, šance bude ještě 20. 11. v Brně. Tak jako tak jej ale do této rubriky zařadím. Amit Goswami je vskutku neobyčejný profesor fyziky – je totiž fyzik kvantový a krásně vypráví o nekonečném univerzálním vědomí, jež tvoří hmotu, nikoli naopak. Mrkněte na YouTube a jeho film Kvantový aktivista, je to (ne)skutečná jízda. -vid-

▼ Inzerce A140004277  ▼▼ Inzerce A141010152

ZEN like

nevydrží určitě tak dlouho jako litinová, ale mají dvě výhody: 1) chatu s nimi vytopíte už za hodinu, 2) mají velká skleněná dvířka. Není nic víc uklidňujícího než trávit osamělé víkendy na chatě, kde od podzimu do jara nevidíte živáčka. A dívat se, jak oheň pomalu stravuje polena. -jam- 

Foto archiv

věhlas jeho cukrovinek a konfeterie Anthon Berg nesla půl století titul „dodavatel královského dvora“. Věřte, že když na výletě vylovíte z kapsy Bergův marcipánový koláček „Plum in Madeira“, poznáte, jak velké kouzlo se skrývá v malé laskomině a krátkém odpočinku. -nes-

www.pietro-filipi.com

www.pietro-filipi.com