C a n b a s n E svazEk trE ti
Čan / Básně
Can_III_basne.indd 3
7.10.2009 12:12:47
Can_III_basne.indd 5
7.10.2009 12:12:47
Tato publikace byla vydána za laskavé finanční podpory Nadace Židovské obce v Praze a Nadace Židovského muzea v Praze Ediční přípravu Čanových básní podpořila Nadace Český literární fond
© Triáda, 2009 © Tomáš Ungár – heirs, 2009 Commentary © Michal Kosák, 2009 ISBN tištěné verze 978-80-87256-10-7 ISBN verze PDF 978-80-87256-58-9
Ž e h r á n í a P ro s lo v y
Can_III_basne.indd 7
7.10.2009 12:12:47
Can_III_basne.indd 9
7.10.2009 12:12:48
Že h r á n í n a č a s y
5
10
15
20
25
30
Can_III_basne.indd 11
Zavěsil jsem své časy do povětří v němž duje divoce mé srdce plátěné rozum bláhový však sněžné brány větří na dlani plamene z mých očí v tichém bezustání poloandělé soumraků se šklebí vesele kry drobných slov teď svědčí údivnému tání keř rozhořel se na okraji postele
/11
jen pozornost věcí kterým chybí zdání a náklonnost věcí kterým chybí stín stojí tu se mnou bez reptání v tichém pochybu zdali bdím cop hlasů spojených do žehrání a rozdivočelých jak dávný tatařín se učí melodiím na svítání když medem sladí blín někde za okrajem stránky tam kde slovo ztrácí svůj letmý dech sednu si smrti do čítanky a zapomenu krve spěch
7.10.2009 12:12:48
35
vším tím čím jsem naslouchám bez váhání tomu kým býti nestačím pomalu sbírám svá rozlámaná přání k posledním trachtacím
12/
Can_III_basne.indd 12
7.10.2009 12:12:48
Že h r á n í k l á s c e
5
10
15
20
25
Jen přisedni lásko jen přisedni si blíž chce se mi vyraubovat ty má krásko tvé něhy tajnou skrýš Do temena mi bije pěstí rozdivočelé slunce polední zachtělo se mi úzce po propasti již pro mě nosíš pod sukní Pod mojí kůží dávno ticho je a napad první sníh v něm tvoje šlápěje probouzí dávný smích
/13
Já vím že neumím tišit pláče však někdy u paty usedne slovo veselé podivínská duše sedí v těle rváče tak trochu jako na okraji postele Já tuším že jsem jen občas tady a většinou se sobě a tobě zdám každý vesmír má svoje tajuplné spády v každém jsme pospolu a v každém je každý sám
A navečer se roztančíme po krajině pak zalehnem do sebe jak víno do sudů
Can_III_basne.indd 13
7.10.2009 12:12:48
30
jak lišák jenž se stočil ve své úžlabině a zaspal halali vlastního osudu
14/
Can_III_basne.indd 14
7.10.2009 12:12:48
Proslov o říčkách
5
Přebrodím říčky nemaje řek na jejichž březích závidí vítr světlu když čechrá kožíšky liščích vět a laská čenich medvědímu teplu
Na oněch březích 10 začínají stezky pustinou z níž táhne dávný věk a čísi úzkosti a stesky do čerstvě opuštěných 15 šlápějí teď vrhají se blesky a rvou se krvelačně o paměť Jen občas po ránu 20 do letu ledňáčka když svítá a tvary do smyslů se vůní časů zaboří stárnoucí faun rozumu nahou myšlenku vítá 25 stříbrnou mincí údivu se jí podivínsky zadvoří Spěchající voda zebe směrem proudu a zatíná čepele do břicha vlásečnic 30 pstruzi se skokem vysmívají zasněnému bloudu jen ještě tahle říčka a pak už dlouhé tenké nic
Can_III_basne.indd 15
/15
7.10.2009 12:12:48
Bolav ými zády opřen o pilíř slovem nahatým jak k rakovině odsouzená myš já na měsíci loudím krásu 5 terpentýnem čpící zatímco on si voní rozkrokem a pouští a čmárá léta do soumraku kmenů a připravuje v rozhořelém houští 10 zimu obstavenou do plamenů Ó měsíci jenž vozíš ženy na ocásku slibuje jim něhu záhadu a lásku 15 pozdě v noci si shrábneš muže do smečky pečlivě oblékneš je do zbraně a směješ se jim 20 nahým zadkem děvečky když planinou svého činu potměšile řádí vůně rozkroku a pouště 25 zpustlí kamarádi Jenomže kdesi ve mně se skrývá velký čínský had který na tebe můj brachu si připravuje hlad 30 v příhodném okamžiku někdy mezi psem a vlkem spolkne tě sílou zvyku spolu s tvým stříbrošedým plkem
16/
Can_III_basne.indd 16
7.10.2009 12:12:48
Že h r á n í ke k r a j i n ě Když nocí nahá stehna blázní rozdivočelé samotě do tance úzkostí když trubka melodií rodí děcka bázní a přibíjí je na mé soukostí 5
10
15
20
25
Can_III_basne.indd 17
Já postávám s rotou svých vlastních stínů u zbytků zazděného zpěvu bouře ruce složeny do tmavého klínu rozpouští vítr pomalého hněvu Zpustlým podnebím ozve se nahý smích jak velrybí píseň mořem plamene klaun smrti pádí si to na saních krajinou dlaně do pěsti sevřené
/17
Rota mých stínů zatajila dech krev zamilovala se do potu ten tam je dávný vlčí spěch tep v božích mlýnech učí se klapotu A z ticha tmy jež voní mrtvým jarem tenounkým proužkem jak promarněná krev jdou bílé tváře obkročeny darem jímž plamen obšťastňuje mízu dřev Teď procházejí rotou mých stínů hlas do kopy snáší klásky úžasu a sekerou rozděluje vinu na tu svou a na tu svého ohlasu
7.10.2009 12:12:48
Hněv hořkne hněvem 30 rána ránou hnisá krajina drnčí do cínu zalitá jak věkem roztočená mísa jež nesoucí ruce a dlaně polyká Kdesi za obzorem kamenně si svítá 35 jak trpělivost drcená loukotí jak olověná hříva za krk litá svítá si konec století
18/
Can_III_basne.indd 18
7.10.2009 12:12:48
Že h r á n í zc e l a o b č a n s ké
5
10
15
20
Tak stojíme si v houfu občané slovutní bez opasku a beze šlí pod paždím voní prázdno zánovní copánky úzkosti stékají bez mašlí chomoutem rtů připoutáni k větru jak do večerní gala košatinky pobratřenci téže střenky souandělé a soukati soupeřící si v témže svetru k téže zimě spolu proklatí
/19
Bez naděje a bez záminky s ovčími játry a vlčím střevem v žaludku zabořené prsty kmínky vlhkým a chlupatým podvečerem bloudí nám touhy nakažené od vzpomínky
Naše nejsladší zakuklená přání rodí po ránu houfce vrahů do sadu vnitřnostmi něhy tryská žluč bez zastání krev slastí jedem otravuje návnadu 25 Potloukáme se městem zaneonované samoty nevěříce své vlastní vlhké dlani za pětník jen dotek náhodný předstírá lásky zálohy 30 a lásce samotné chybí tu pamětník
Can_III_basne.indd 19
7.10.2009 12:12:48
35
Tak jenom ještě letmý úsměv pro štěstí a rozhodnout se kdo to všechno splatí až na to naše náměstí vyjdou do růžova oblečení kati
20/
Can_III_basne.indd 20
7.10.2009 12:12:48
P r o s l o v r u b i ko n s k ý Tak pánové tady ho tedy máte Rubikon zamrzlý do břehů náhody a jak už mě tak znáte tak víte 5 že kostky jsou už dávno vrženy že na druhé straně čeká Řím Kleopatra a Brutův stín červený koberec krve 10 osudu hozený na schody Teď osedláme si takovou malou privátní bouři špičkou meče polechtáme štěstí na podbříšku 15 ať z Říma se vesele kouří my do červánků nepotřebujeme stříšku vyschlou hlínu času si smočíme koňskou močí 20 a pak mu dodáme tvar rozjetou podkovou pod vykasanou sukní moci náš meč nám bude zástavou vítr bouře nám bude čechrat tváře 25 do chřípí postaví se vzteklý tep bohům přepíšeme slabikáře do zad protivníka zamiluje se náš řev tak pánové tady ho máte Rubikon lesknoucí se stříbrem hvězd 30 na druhé straně podsvětí
Can_III_basne.indd 21
/21
7.10.2009 12:12:48
které tak důvěrně znáte a víte že venkoncem není jiných cest
22/
Can_III_basne.indd 22
7.10.2009 12:12:48
P r o s l o v s r u ko u z a z á d y
5
10
15
20
25
30
Can_III_basne.indd 23
Teď chodím s rukou za zády a nadávám svému stínu kdesi na zábradlí velké náhody bledé postavy se už dávno dohodly a sbírají mi kameny na peřinu a sbírají mi kameny do polštáře opřeny o vesmírné pohodlí dívají se rozvážně do mé rozdurdělé tváře čtou z každé oční vrásky čtou z dlaně závisti a lásky závisti jejichž černý vánek se rozlil po krajině a lásek jimiž slunce bylo provždy jiné
/23
každé hlavy vzpřímení je jenom toulavé znamení komusi za obzorem komusi kdo stejně nemá čas pokud má vůbec ústa oči hlas odvaze napuchne měkké bílé břicho viny každému ano ne přibije dlouhé stíny paty plné hlíny odposlouchávají tep krve líný nejedno krásné překvapení
7.10.2009 12:12:48
35
40
45
24/
50
55
60
65
Can_III_basne.indd 24
vymění tiše stranu a hraje zdlouhavě a bezděčně levou rukou bílou hranu bleďoučké postavy vy na zábradlí velké náhody co já už jsem to na Vás chtěl pod sukni smět občas nějaké krasavici a najít ji ráno tiše vedle sebe spící do písku u moře čmárat palcem čáry palcem jenž kupodivu zůstal hravý s přáteli sedět na mezi a čekat až se sešeří jen někdy občas takhle k ránu když do ptačího křiku se sešly mé osobnosti na měsíci jsem loudil vránu pošetilé náklonnosti věcí kterým chybí zdání a věcí kterým chybí stín a možná pár letmých přání ve kterých nevím zdali vím či sním a pak jsem občas číhal na setkání kdy každé uvnitř svoje vně si mámí začarovaným protějškem
7.10.2009 12:12:48
70
jinak už nic a až jednou začnete se svým zejtřejškem ve kterém bude chybět moje dnes odněkud ze žita se ozve moje lání jako když štěká pes na hosta bez pozvání
/25
Can_III_basne.indd 25
7.10.2009 12:12:48
26/
Can_III_basne.indd 26
Blahopřání Pokud jsou mocnosti jež v dotaz berou přání A váží na vážkách důstojné rozvahy 5 Ať přidají Vám bez váhání Ať zapomenou obvyklé průtahy Ať ze sudů v nichž sladí příští časy Vám do sklenky příčestí 10 přítomných nalejou Ať z mís v nichž drobná štěstí kvasí Vám na talíř bohatýrské přídavky nahrnou 15 Ať přidají Vám z naložené lásky A potěšení z těch k nimž odsoudila Vás hříčka osudu Až modro duše si s Vámi vyjde na procházky 20 Ať mu neuděláte ostudu Ať z vína kterým ředíte si krev se dostane trochu do povahy Ať tenhle zpustlý časů řev 25 Ve Vás nechá trochu mládí Nemusí toho být moc Jen tak na špičku nože Aby se nemuselo prosit o pomoc Když se chce co se může 30 A aby se mohlo co se chce Když někdo přinese růže Ať do valčíku roztančí mocnosti vodu ve vaně Ať vyčistí zasuté podkopy do duše 35 Nechť bližní se tváří oddaně
7.10.2009 12:12:48
Ať seberou víza neblahé předtuše Jakkoliv život náš je váhavý a vratký Až fialky se zazobají do zahrádky Ať dívkám jaro stehna rozsvítí 40 Ať vydrží době její spád Ať spolu můžeme od srdce z druhé strany lát konci tohohle století
/27
Can_III_basne.indd 27
7.10.2009 12:12:48
P r o s l o v o t ě c h k te ř í v ě d í
5
10
15
28/
20
25
30
Can_III_basne.indd 28
Tam uvnitř prý víme všechno a když vyjdeme na světlo světa a myslíme že přijde ona první krásná věta tak na nás vypustí anděla který nám tu paměť zase zadělá a položí nám prst na ústa a my zapomenem dozajista jen u některých je jejich anděl nejistý a zakouká se do prachu cesty a zapomene se místo aby zapomenout dal jim a oni s tím co vědí se potloukají a ten jejich anděl je honí a honí jak stádo divokých koní Shakespeare a Mozart a Einstein a Jób a Rimbaud a Leonardo a možná že jich bylo trochu více a ti ostatní se starali o krávy či o slepice a občas mlynářovi vymysleli kolo či písničku holkám k veselce anebo zašli v drobné přestřelce
7.10.2009 12:12:48
35
dříve než jim vůbec došlo že okolo je zcela nezřejmo to jejich samozřejmo
/29
Can_III_basne.indd 29
7.10.2009 12:12:48
30/
Can_III_basne.indd 30
P r o s l o v o ř e c ké t r a g é d i i Okamžik kdy barvy stojí ještě na špičkách jako baletky když se uklánějí před tím než zmizí za oponu 5 a šero se obléká do širokého černého pláště a pozorně se pozoruje v zrcadle ví že tady v Řecku zahajuje divadlo 10 Oidipus zabije svého otce a matka se pověsí mu z lásky a děti budou zatraceny jako vždy 15 jenomže jde o tak jak ten tón hlasu a gesto maličkosti přesto že jeden táhne svůj osud jako černé kůzle na zádech 20 a taky se tu zachraňujou Théby zatímco Odysseus si to plachtí po mořích a nechce se mu zpátky ještě tenhle ostrov a támhleten 25 lehnout si na břeh a usínat s cizím zázemím v zátylku a je mu jedno jestli Penelopa je věrná nebo ne 30 a taky o ní moc nepřemýšlí nemá na to čas každý večer
7.10.2009 12:12:48
35
40
45
50
55
60
Can_III_basne.indd 31
tak o co vlastně jde možná o toho starého nemravu z hor co miloval ženy tak jako miloval pahorky o toho kluka co sbil si vor když voda vtrhla na dvorky o slepičí kvoč o to starodávné proč o ptačí let o tenhle na jedné dlani svět ležet rozložen v proutěné židli pod slunečníkem vedle koš jídla s otevřeným víkem orosenou skleničku vína na hrudi která ti na té hrudi krásně zastudí a dívat se na mouchu s roupkama jak si to tam prochází mezi chloupkama a nechat si to krásně líbit jako by to nebyla moucha ale špička dívčího prsu která se rozhodla šidit a zapomenout na vdavky
/31
7.10.2009 12:12:48
P r o s l o v te l e v i z n í
5
10
15
32/
20
25
Can_III_basne.indd 32
K večeři máme cizí hlad a jako zákusek cizí lásku v srdci závistivý had čeká na svou hadí chásku všech možných sladkých snad tak nasaď si svou zlatou masku a namaluj draka nad závrať a splať za každou neztracenou sázku svou touhou všechno brát jen bez závazku když v krvi ti začnou ovce strachu hnát a na provázku se kývá něhy mrtvý hnát a vyrývá ti v čele dlouhou vrásku do nebe se andělé ti budou zdát a do sítnice malovat ti budou černou krásku a v žluči ti budou hranu hrát do dávné krve natočenou pásku psí tlamičkou se hrůzy budou smát když soptět budeš černou hlásku že chtěl jsi ještě větrem kolovat že vyhrabat chceš v krvi lásku a do měsíce čarovat
7.10.2009 12:12:48
Proslov o domácím řádu v básních
5
10
15
20
25
30
Can_III_basne.indd 33
Každá báseň má svůj domovní řád v jedné se chodí brzo spát a ráno se časně vstává a jde z ní tak trochu chlad i když se planoucím srdcem mává a občas tu mívá někdo někoho rád snídá se u hezky prostřeného stolu snídá se z mísy důstojného světobolu a na stěnách jsou ty správné obrazy které občas i zamrazí na správných místech a přesto máš pocit žes skutečně neztratil dech že na tohleto téma tu nikdo není doma a nikdy nebyl a nikdy nebude že někdo ze sebe si tu báseň vystyděl pro jakési papírové nebe
/33
a pak jsou takové ty vyhořelé a zhuntované básně plné prázdných láhví od kořalky a válí se v nich noviny a vysušené špalky zbytky deštníků těl milenek a milenců a kostřičky sumců fáčů od krve a sebelítosti po kolena
7.10.2009 12:12:48
35
40
45
50
34/
55
60
Can_III_basne.indd 34
a s láskou tu spává první a druhá směna a chodí se vprostřed do hospody či do kina a přesto proti očekávání se někde uprostřed veškerého zdání něco pohne zděděným povzdechem který ti celým tělem zaskočí jako by pod vším tím harampádím si chodil Homér-Homunkulus a pak jsou tu básně jak černá věž za vesnicí zamčená už odnepaměti o kterou večer mládenec opře holku a to teplé kamení zdiva vyhřáté celým odpolednem slunce ji tak trochu tlačí do zad a trochu je jí oporou když se celá třese a najednou ji v zádech nevnímá a ví že ji má že ta věž je už zcela krásně v ní zatímco on ještě venku hladoví
7.10.2009 12:12:48
Proslov t ýkající se hrůz y v ýšek Vertigo je lákání tíže té která je daleko a té která je blíže 5 zdědili jsme ho v kočárku pohledem na běžící kolo a obětovali jsme jí láhev či kačenku a tím to začalo 10 stále jí něco házíme na pospas aby nás nechala na pokoji tam v zatraceném v nás tam kde se vše divoce rojí 15 naučila nás obejmout na utišení strastí anebo taky ne a volně padáme do propasti když duté srdce 20 vzpomínkou si chrastí to kvůli ní jsme poslušní a jíme vidličkou a nožem 25 i když to nikdo nevidí a nahou hrstí můžem to kvůli ní se protáhnem v zádech když nemůžeme 30 už pomyslet
Can_III_basne.indd 35
/35
7.10.2009 12:12:48
35
40
a nechce se nám vylézt na povzdech a chtělo by se vklouznout v ptačí let to kvůli ní se záda přihrbí a brada si k hrdlu míří a tiše se šeptá do vrby a pomluvou se hýří a tatáž tíže jež do kanálu spoří po pětníku ta slunce točí na báni obratníků
36/
Can_III_basne.indd 36
7.10.2009 12:12:48
P r o s l o v Ye a t s ů v o r y b á c h Shakespearovské ryby vypluly v daleké moře romantické se zapletly do blízkých sítí moderní lokaly po dechu sluncem zbity poté co zapálily vlastní hoře 5 a dnešní se samy sebe stydí vězíce v kleštích fráze a parafráze
/37
Can_III_basne.indd 37
7.10.2009 12:12:48
38/
Can_III_basne.indd 38
Proslov o světle a okurkách Slunce se ještě válí pod obzorem o který semo tamo podrbe si roh 5 chystá se na něj se svým vzdorem vyhoupnout se do faunových noh světlo se mu 10 zatím potuluje jak toulavý pes jenž unikl svému pánu ještě mu patří ves tak tiše vyje 15 loužičky stínu slévá v noční stranu a očichává zdi a trámy v očích si nosí komety záblesku do rosy píše potěšení trávy 20 do očí manekýnek útržky úsměšků pak slunce vyhoupne se na nebeskou zeď a opře se do kyselých okurek na okně 25 do dívčích vlasů rozetře si med a zavoní kávou na plotně celé dopoledne trpělivě rozpouští do láků papriku a česnek 30 a kopr a pepř a zbytky hrdinských pověstí v kterých se na zádech tahá divoký vepř
7.10.2009 12:12:48
35
40
45
50
55
60
65
Can_III_basne.indd 39
kluk zadívá se na ty okurky a mlhavý lák a v ústech se mu sbíhají sliny a honí představy a stíny nečeká na něj anděl k zápasu jen tichý smutek obnažený do pasu ho položí na zem v jednom bleskurychlém hmatu a vyhodí oknem v zemi chvatů jen skvrny potu šířící se po košili jen vykloubená láska zkamenělé víly co chce po nás světlo když kolem jablka se krásně otočí proč krásnou vůní hnije a svádí k tanci očí
/39
možná že jde jen o to dostat z pepře do krve že tenhle černý pepř je vlastně bílým klaunem a v naší komedii o slovo se dere když osud sám si usnul nad pozounem ty okurky jsou pilíře našich chrámů a lák je mýtem o posledním zbytku chuti když do jazyku andělé nám otevřeli bránu a do posledního z rájů nás spěšně nutí
7.10.2009 12:12:49
Se š itek t r a p n é v zp o m í n k y a n eb m a l á k ro n ik a
Can_III_basne.indd 41
7.10.2009 12:12:49
Can_III_basne.indd 43
7.10.2009 12:12:49
Píseň o zrodu
5
10
15
20
25
Can_III_basne.indd 45
Pan Pokorný nebyl počat na vrcholu čarovné chvilky a nenarodil se na konci těžké půlhodinky jak náhodně vyslovená věta čirou náhodou se v existenci vmísil stíny a světla světa jen polehoučku tak trochu bokem zkusil zprvu jako náznak větrného víru se potuloval po parcích a po okrajích střech jen polehoučku poznával věci míru nemaje ještě plíce na povzdech jednou když postával u příčestí do kterých děcko balilo slůvka bachratá zatoužil po malicherném stínu štěstí zatoužil holou pěstí zabouchat na vrata
/45
zapřálo se mu náhle po zoufání jež do doufání vplétá smůly skřet zapřálo se po úsměvu jímž láska straní po dřepu polibku jímž hekne ret do morku kostí snášet zarputile vzteky nadějí hasit ohně závisti pod víčka zazdít pláče vzlyky breky vločkami vůle chladit zápěstí za tím účelem vyprosil si trochu těla na zasněné věčnosti ovadlé maso popraskané zbytky kostí jakž takž fungující vnitřnosti nádavkou k téhle parodii těla nalili do něj slivky tělních šťáv vše obtočeno kůží jež trochu ošuntěla
7.10.2009 12:12:49
46/
Can_III_basne.indd 46
30 o bývalých majitelích nesla zbytky podezřelých zpráv Obdržev tělo poklonil se svému stínu pomalu váhavě a obřadně na výkladní skříň duše nalepil čísi dávnou vinu 35 a pak to všechno zapil důkladně já potkal jsem ho na nádraží s čerstvým sešitkem trapné vzpomínky cestu si davem těžkopádně razil opilou hlavu svěšenu 40 mezi antikvárními ramínky Ten sešitek teď leží přede mnou plný cizokrajných skvrn a paměti neporozuměného světa jako by byl jen hravou záměnou 45 tancem klamu tence rozprostřená světle modrá věta
7.10.2009 12:12:49
Píseň o lásce Pan Pokorný by někoho pomiloval ošuntělé maso mu v tom očividně překáží neumí se v davu řádně chovat nevhodně na chodce doráží 5
10
15
20
25
30
Can_III_basne.indd 47
svou tíhou židle rozviklává a boří postele vedle pana Pokorného postávává jak podkoní u vyhořelé maštale Pan Pokorný ví že k lásce stačí konečky nervů pinta krve a sklenička vroucích tělních šťáv bez tíhy masa duše dá touze okřídlenou vervu ve veliké ejchuchu promění každé snad
/47
občas když je tu k pomilování jakás takás příležitost jeho vlastní maso mu krátce vybaví že se nejedná o pana Pokorného záležitost že ono totiž to maso si s tím už nějak poradí a tak pan Pokorný u postele postává ve které jeho vlastní maso podivně si dovádí a dětinsky se raduje z toho jak pana Pokorného podvádí tak spolu k lásce jdou a spolu se od lásky též vrací pan Pokorný věčně klopýtá o to své maso jež vedle si bezstarostně cupitá a veškeré ponětí ztrácí
7.10.2009 12:12:49
Píseň příčin Pan Pokorný sbíral příčiny tak jako leckdo sbírá známky a sbíral je rozličné i sličné z té dobré i z té špatné stránky
5 Měl dlouhé příčiny reakcí kyseliny solné Měl vázané příčiny vhodné k rozvodu Měl příčiny příčin konzervované i svůdné příčiny proč zajít k té či oné i třeba do schodů Nejkrásnější však byla příčina toho všeho 10 lehká a průhledná jak v dálce dým ta občas sedávala mu na rameno a šeptávala do ucha podivuhodný rým
48/
Can_III_basne.indd 48
7.10.2009 12:12:49
P í s e ň o h r ů ze z d n e š k a
5
10
15
20
25
30
Can_III_basne.indd 49
Jednou takhle zvečera na pobřeží vnitřku a vnějška se panu Pokornému náhle zjevila jak krásná bílá kobyla zavitá hrůza z dneška bylo mu náhle jako když zuby do dásni zabolí a jazyk přimrzne na morový sloup i rozběhl se s tou hrůzou do polí a pak si uprostřed lesa na balvan tiše stoup Ta hrůza stála mlčky vedle v očích jakýsi dávný soud myšlenka za myšlenkou chodila kolem v ruce vidle a balvan mu šeptal že je bloud
/49
šeptal že tadyhle stranou je křišťálová studánka kolem ní mechu lem tam andělé pijí za dne bílého a démoni v noci jen tam pravda s vykasanou sukénkou si pere okrvavělé halenky a hvízdá si melodii prostinkou kterou se naučila od střenky kdo její stehna krásná uvidí toho jeho vlastní svatozář v prapodivného krtka promění a zapomene svou vlastní tvář Pan Pokorný chvíli přemýšlel pak pomaličku slezl z balvanu na hrůzu z dneška těžce naskočil a odklusal večerem a vůní ze sadu
7.10.2009 12:12:49
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
