ZDARMA
č.7a8/2009
Kresba © Vladimír Renčín
Mýty o RENESANCi JÁDRA
ROZHODNUTÍ ÚSTAVNÍHO SOUDU Usnesením Ústavního soudu (ÚS) ze dne 23. 6. 2009 byla odmítnuta, jako neopodstatněná, stížnost občanského sdružení V havarijní zóně JE Temelín, týkající se ochrany občanských práv zaručených zákony nejvyšší právní síly – Ústavou České republiky a Listinou základních lidských práv. V podané stížnosti se zmíněné sdružení dožadovalo účasti v řízení, kterým byl povolován provoz 1. a 2. hlavního výrobního bloku JE Temelín za účelem ochrany zákony garantovaných základních občanských práv jeho členů a tím i obyvatel regionu přilehlého jaderné elektrárně. ÚS dospěl k názoru, že tato práva náleží pouze fyzickým osobám a nelze je tedy vztahovat na osoby právnické, kterou je stěžovatel, tj. občanské sdružení. Hmotná základní práva náleží podle ÚS pouze jednotlivcům. Jak se ale dostat ze „začarovaného kruhu“ tvořeného z jedné poloviny zmíněným omezením a z poloviny druhé požadavkem zákonů, podle kterých se jednotlivec (fyzická osoba) takového řízení nemůže účastnit. Občané tedy zakládají, za účelem ochrany svých základních práv, občanská sdružení. Ta za určitých podmínek mohou být účastníky správních řízení a mohla by tak hájit práva svých členů. Zní to logicky a na první pohled se zdá být vše v pořádku. Vstupem ÚS do této kauzy je ale vše úplně jinak. Občan, který by chtěl hájit svá práva v příslušných řízeních, do nich vstupovat, až na výjimky, nemůže, a sdružení, jehož je z důvodů ochrany svých práv členem, v těchto řízeních jeho práva hájit nesmí. Veřejný zájem a tím i ochrana základních práv občanů musí v případě mimořádně rizikového jaderného zařízení stranou? A tak nezbývá, než se s celou záležitostí obrátit na Evropský soud pro lidská práva. Evropské právo se často odlišuje od českého „benevolentního“ a stranícího přístupu. - vh -
Je jaderná energetika opravdu na vzestupu? Na položenou otázku není těžké odpovědět. Jediný vzestup, který jaderná energetika prodělává, se odehrává v představách. Důmyslnou propagandou a s podporou z oficiálních míst se jadernému průmyslu podařilo ovlivnit mínění o sobě, aniž by se reálně věcně změnil. Důkazem toho je i úvodní otázka navozující zdání globální změny postoje k užívání jaderné energie. Fakta mluví proti. O renesanci jádra nelze mluvit. V roce 2008 nebyl poprvé od poloviny šedesátých let spuštěn ani jediný nový komerční jaderný reaktor! Naopak, jeden reaktor byl trvale vyřazen, a letos v lednu další dva. Většina současných projektů v Evropě spočívá v oprašování starých plánů, jako jsou třeba právě reaktory v Mochovcích postavené na sovětském konceptu ze 70. let a bez vnějšího ochranného kontejnmentu – dnes je standardním požadavkem kontejnment zdvojený. Podobně vypadají projekty Černavoda v Rumunsku nebo Belene v Bulharsku. To jsou jaderné zombie, žádná jaderná renesance! A příslib nabídky vylepšených jaderných reaktorů další generace? Většina zatím existuje jen na papíře v hlavách konstruktérů. Nejdál je francouzský model tzv. evropského reaktoru – EPR. První reaktor EPR se buduje ve Finsku a měl být spuštěn letos v květnu, ale je zatím v tříletém skluzu, to znamená, že není ještě ani v polovině doby výstavby. Jeho cena se proti původní nabídce již zdvojnásobila. Přitom finské úřady evidují na dva tisíce defektů a prakticky se všemi hlavními komponenty jsou chronické potíže. Další jaderný blok pak začali vloni stavět ve Francii, aby napravili jeho reputaci, ale po roce výstavby už mají nejméně šestiměsíční zpoždění a kopírují všechny chyby, které jsme viděli ve Finsku. Namísto výkladní skříně jde o naprosté fiasko. Vlajková loď údajné globální jaderné renesance jde ke dnu. Jaderný průmysl, víc než kdy dříve, bojuje o holé přežití. Proto se snaží vyvolat představu, že je klíčem ke snížení skleníkových emisí a k energetické soběstačnosti. (dokončení na str. 2)
1
NENÍ TO JINAK?
Podle premiéra Jana Fischera je jaderná energetika jedinou alternativou uhlí nebo plynu. Je to jediná možnost, jak splnit české závazky v oblasti ochrany klimatu, řekl šéf vlády při zahájení Evropského jaderného fóra dne 29. 5. 2009 v Praze. Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP), se kterým své jméno spojuje i prezident Václav Klaus, na jedné straně propaguje využívání jaderné energetiky a její rozšiřování s tím, že jde o technologii čistou a levnou. Tato technologie by měla přispět k omezení klimatických problémů planety hlavně proto, že neprodukuje CO2. Platí to však jen pro vlastní výrobu elektřiny. V procesu tak zvaného „předního“ jaderného cyklu (těžba uranu, příprava paliva, výstavba ad.) a rovněž „zadního“ jaderného cyklu (skladování vyhořelého jaderného paliva, demolice a dlouhodobé skladování zamořených částí elektrárny po ukončení jejího provozu) se CO2 uvolňuje v opravdu hojné míře. CEP se ale také významně podílí na aktivitách s cílem prokázat údajnou nesmyslnost světových snah o snížení emisí CO2, jako rozhodující příčiny probíhajících změn
klimatu. K tomu vydalo několik publikací, kterým obsahově nelze upřít určitou snahu o vědecký přístup k problematice. V jedné z brožurek vydaných CEP s názvem „Globální oteplování – realita nebo bublina“ je v odborném článku Luboše Motla konstatována zajímavá skutečnost, totiž malý vliv CO2 (jen cca tříprocentní) na původní přirozený skleníkový efekt, když rozhodně nejpodstatnější je vliv vodní páry, která má asi 70 % podíl. Skleníkové plyny vypouštěné lidskou činností však mají jiný poměr. Zde převažuje oxid uhličitý, ale na vodní páru se často vůbec zapomíná a už vůbec se nepočítá s přímým vlivem obrovského odpadního tepla produkovaného elektrárnami, zejména jadernými, na klima. Je-li tomu tak, proč je česká veřejnost stále udržována v nevědomosti a je jí stále a stále vnucován názor o nenahraditelnosti využívání jaderných technologií, neemitujících CO2, v zájmu omezení vlivu skleníkového efektu. Přitom stejný zdroj současně tvrdí, že vliv CO2 na klimatické změny je zanedbatelný a planetu spolehlivě chrání „trh“. Když se to lobby hodí, je možné vše.
Podle nového ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Tošovského je jednou z možností, jak zvýšit energetickou bezpečnost České republiky, také maximální využití domácích energetických zdrojů a posílení jaderné energetiky. Ani slovo o úsporách energií – typické pro podobná prohlášení určená veřejnosti. Podle ministra nabízí jaderné zdroje dlouhodobě udržitelné řešení. Jádro je prý dokonce nejlevnějším a nejčistším řešením budoucího nedostatku energie, ke kterému dojde s obnovením růstu světového hospodářství, dodal ministr. Energetickou bezpečnost, pane ministře, snad zvyšuje chystaná stoprocentní závislost na ruském jaderném palivu a stále převažující závislost na ruském plynu a importované ropě? Kdyby byla jaderná energie levná, nebo dokonce, jak tvrdíte, nejlevnější, nebylo by ve světě od sedmdesátých let minulého století v provozu stále jen něco přes čtyři sta reaktorů. Slibované částečné řešení klimatické problematiky údajně čistým „jádrem“ by přitom vyžadovalo zvýšit v krátké době, počet reaktorů na celkem asi 5 000, tj. řádově. - ai -
Mýty o RENESANCi JÁDRA Mýty o renesanci jádra vyhovují i mnoha politikům. Vezměte si Velkou Británii. Tony Blair a po něm Gordon Brown přišli s rétorikou: je to těžká volba, ale jedině oživení jaderné energetiky vyřeší velké výzvy dneška. Jenže to paradoxně žádná těžká volba není, naopak je to pro ně nejsnadnější cesta, jak se vyhnout potřebným změnám. Oni jsou nuceni reagovat na rostoucí paniku kolem klimatických změn a dovozní závislosti. Okázale vyhlásí program stavby nových reaktorů a udělají z nich hlavní pilíř nové energetické koncepce, takže to vypadá, že problém řeší i za cenu nepopulárních opatření. Ve skutečnosti jim to umožňuje nedělat nic a zachovat status quo. Protože teprve za deset až patnáct let – tak dlouho to potrvá, než nové reaktory začnou vyrábět elektřinu – se ukáže, že ničemu nepomohly. Ale to už nebude problém těch, kdo dnes rozhodují. A co hůř, už bude pozdě i na přehození výhybky v politice ochrany klimatu. Nepřipomíná vám uvedený přístup chování politiků jiného státu? S tím, jak rostou oprávněné obavy z klimatických změn, se lidé přirozeně dívají na věci z nového úhlu a jsou připraveni přehodnotit dosavadní vnímání rizik. Přes-
2
(dokončení ze str. 1) ně na tuto strunu hraje jaderný průmysl. V tísni pak může leckdo dospět k závěru, že cokoliv je lepší než fosilní paliva. Jenže to je iracionální zkrat, který nebere v potaz fakta. Jak ukázala poslední studie Mezinárodní energetické agentury, i kdybychom zvýšili počet jaderných elektráren do roku 2050 čtyřnásobně, snížilo by to skleníkové emise z energetického sektoru o pouhých šest procent! Vedle eskalace rizik a nedozírných důsledků pro světovou bezpečnost by si to vyžádalo tolik investičních prostředků, že by se nedostalo na efektivnější, rychlejší a čistější alternativy. Sázka na jádro tak nejenže není řešením, ale je nebezpečnou překážkou toho, abychom klimatické změny úspěšně zvládli. Jaký se tedy nabízí mix energetických zdrojů? Dlouhodobě, v horizontu let 2050–2060, až stoprocentně obnovitelný. To také znamená bezuhlíkový a plně soběstačný. Existují podrobně propracované scénáře, které ukazují, že i aplikací již dnes zavedených technologií pro využití energie slunce, větru, vody, biomasy a zemské kůry, je tento přechod možný. Střednědobě je dokonce ekonomicky výhodný, protože úspory vzniklé podstatným omezením
nákupu fosilních paliv a jaderného paliva několikanásobně vyváží počáteční krátkodobě zvýšené investiční náklady. Jeden z takových scénářů vloni pro Greenpeace vypracovali experti německého Ústavu pro letectví a kosmonautiku DLR. Pod názvem Energetická revoluce byl velmi dobře přijat i v zavedených a vážených institucích, jako je třeba zmíněná Mezinárodní energetická agentura OECD. Závěry analýzy obou zmíněných institucí se shodují v odhadu, kolik mohou obnovitelné zdroje v roce 2050 dodat energie. Rozdíl je v tom, že podle konvenčních scénářů spotřeba nadále dramaticky poroste, v diskutovaném časovém horizontu na více než dvojnásobek. Vize posuzovaná zmíněnými experty naopak spočívá v masivním zlepšení energetické účinnosti a snížení spotřeby v bohatých průmyslových zemích. Můžeme se mít stejně dobře jako dnes a srovnatelné kvality života může v polovině století dosáhnout všech očekávaných devět miliard obyvatel naší planety. Nesmíme ale žádat stále víc — takové zadání totiž není řešitelné ani pomocí tisíců nových jaderných reaktorů. Sepsáno s použitím informací z rozhovoru s J. Beránkem v magazínu Sedmá generace
Zdroj fotografie: www.desertec.com
ENERGIE ZE SLUNCE Téměř pětina elektřiny spotřebovávané v Evropě může být v budoucnosti dovážena z Afriky. Ambiciózní projekt pod názvem DESERTEC přiblížila realitě dohoda dvanácti velkých koncernů, které chtějí do roku 2050 vybudovat v oblasti saharské pouště síť termosolárních elektráren a následně vyrobenou elektřinu dovážet do Evropy. Na plochu světových pouští dopadne ze Slunce za šest hodin tolik energie, kolik lidstvo spotřebuje za celý rok. Konsorcium, které bude financovat projekt Desertec za až 400 mld.eur (více než 10 bilionů Kč) povede významná světová pojišťovna Münchener Rück (Munich Re). První proud ze severoafrické pouště přijde do Německa podle představ budoucích investorů za 10 let. Siemens a jeho partneři plánují instalaci solárně-termických systémů, které fungují na principu koncentrace slunečních paprsků na potrubí s tekutinou. Vznikající pára pak pohání turbíny, které generují elektrický proud. Precizní nastavení zrcadel sledujících pohyb Slunce po obloze v průběhu dne řídí počítač. Elektrárny tohoto typu jsou již 20 let úspěšně využívány v nevadské poušti a právě zahájily provoz ve Španělsku. Investice by měla podle zástupců firem vytvořit až dva miliony pracovních míst a podpořit hospodářský růst Alžírska a Maroka. Náklady by měly klesat v návaznosti na rozšiřování sítě elektráren a přenosových soustav. Využívání sluneční energie na Sahaře by také mělo přispět ke snižování koncových cen elektřiny na evropských trzích. Pro praktickou realizaci projektu DESERTEC jsou dnes k dispozici všechny potřebné technologie, tj. cenově dostupná solární zrcadla soustřeďující záření na trubice, v nichž se ohřeje
médium potřebné na výrobu páry pohánějící turbíny, efektivní převaděče vyrobeného střídavého proudu na stejnosměrný, podmiňující jeho téměř bezztrátový přenos pod Středozemním mořem do Evropy, výkonné kabely a zpětné převaděče na střídavý proud. Pozoruhodná je ochota investorů vložit, i přes současnou krizi, do projektu slunečních elektráren o výkonu stonásobně převyšujícím kapacitu temelínských bloků, nesmírné částky. V porovnání s energií z jádra mají ale tepelné sluneční elektrárny přebytek „paliva“, a to zcela zadarmo, nevytváří jaderný odpad, o který bude nutné pečovat nejméně sto tisíc let, tj. více než tisíc generací. Jejich demontáž je bezproblémová a nenákladná. Vzniklý odpad je většinou recyklovatelný. Z hlediska energetické nezávislosti EU však DESERTEC není šťastné řešení. Na politickou stabilitu zmíněných zemí nelze dlouhodobě spoléhat a klimatické změny mohou zkomplikovat i provoz takových elektráren (písečné bouře). Elektrárny by navíc produkovaly značné množství odpadního tepla, které se vedle skleníkových plynů podílí na změnách klimatu. Jako mnohem vhodnější se tak nabízí systém hybridních tepláren v zemích EU. Fungovaly by podobně jako elektrárny z projektu DESERTEC, ale místo drahého zemního plynu by jako doplňkové palivo ke sluneční energii sloužila domácí biomasa případně uhlí. Výhodné by bylo využití druhotného tepla k vytápění a ohřevu vody, což by omezilo škodlivé odpadní teplo. Omezený sluneční svit v evropských poměrech by vedle náhradních paliv dále řešila akumulace elektřiny i tepla. Doufejme, že celý projekt pouštních elektráren bude ještě důkladně posouzen. - pd -
3
Dlouhý pás vodní páry, kterou vypouštějí chladící věže Jaderné elektrárny Temelín, vytváří nad krajinou mraky.
povodnĚ V mediální debatě o poslední živelné pohromě citelně chybí řada velmi důležitých skutečností a celkový závěr se zdá být až fatalisticky odevzdaný. Bleskové povodně prý neumíme předpovědět a budou nás tedy stejně ohrožovat i nadále. Najdeme i zmínky o globálních klimatických změnách, ale většinou opět pojaté jako nějakou osudovou nevyhnutelnost. Pokud převládne tato prapodivná letargie, hrozí, že na podobné další události nebudeme připraveni o nic lépe než dosud a že si dokonce přivodíme ještě horší věci. Začněme od konce, tedy od zabránění nejhorším následkům. Především lze vytvořit jednoduchý a poměrně levný systém okamžitého varování. Hustší síť hladinoměrů v kritických místech kolem jednotlivých obcí by byla připravená za povodňové vlny okamžitě poslat signál přímo do příslušné obce a netrvalo by to čtvrt hodiny až hodinu jako dosud. Technicky to není vůbec žádný problém, lze to přirovnat k palivoměru v autě, spojenému s mobilem či vysílačkou, systém lze realizovat i amatérsky. Ve velmi ohrožených domech by obyvatelé měli mít pro případ povodňové vlny trvale připravené únikové cesty do vyšších poloh nebo možnost rychle ujet autem. Tím by se alespoň značně omezilo bezprostřední ohrožení životů. K vytopení domu za povodně dochází často i kanalizací, bude tedy třeba instalovat ve vhodných místech snadno ovladatelné uzávěry. Ke včasnému varování by pak pomohlo větší rozšíření meteorologických radarů či letecký průzkum. Další možná opatření jsou již náročnější. Ve stručnosti jde o to zbrzdit přívalovou vlnu a co nejvíce vody zachytit v krajině. V kritických oblastech na velkých svažitých polích nad obcemi je potřeba preferovat ekologické zemědělství. Zvýšením organického hnojení, použitím strojů s menším tlakem na půdu (traktory, vleky a další stroje s dvojitou montáží kol, vyloučení nákladních aut na polích), orbou po vrstevnici, střídáním pásů různých plodin, omezením pesticidů a přiměřeným podrostem plevelů atd. lze zlepšit vsakování vody a zpomalit její odtok. Klíčivost semen plevelů, sklizených spolu se slámou plodin a použitých ke stlaní dobytku či krmení, výrazně snižuje fermentační proces v bio-
4
plynových stanicích. Vedle bioplynu jako kvalitního paliva zde dostáváme i velmi hodnotné organické hnojivo a růst plevelů se tak reguluje i bez herbicidů. Navíc lze na plevel používat i mechanické plečky a následně jej využít jako energetickou biomasu. Přívalovou vlnu z pole by zbrzdily i hrázky z kamení vybraného z pole stavěné po vrstevnicích, nebo stejným způsobem budované vyvýšené cesty, které by sloužily pro dopravní obsluhu polních prací nákladními auty a zároveň by zachytily část splavené půdy. Další možná opatření se týkají vodních toků. V obcích a městech a ještě kus dál po proudu toku by se měla značně prohloubit koryta a jezy by měly být sklopné nebo zvedací. Protipovodňové stěny nemusí být drahé duralové jako v Praze, lze vyrobit i ocelové či dřevěné a jejich dolní část může být v některých ohroženějších místech umístěna trvale. Naopak nad obcemi a městy proti proudu by se ve vhodných místech měly v korytě a vedle koryta postavit překážky, které by vzdouvaly hladinu při větším průtoku, aby se více rozlila a zadržovaly by část velkých plovoucích předmětů. Obnovit meandry toků, aby se voda zpomalila, lépe rozlévala a koryto mělo celkově větší objem, je asi nejnákladnější, ale i to možná někde přijde na řadu. Přehrady žádné zásadní řešení nepřinášejí. Musely by být prakticky před každým deštivým obdobím značně vypuštěné. Výroba elektřiny naopak vyžaduje co nevyšší hladinu a rekreační využití také nepočítá s hladinou někde v údolí. Obvykle se pak dělá jakýsi asymetrický kompromis, což znamená poměrně vysokou hladinu a poměrně malý rezervní objem. Názorně se to nyní ukázalo na husinecké přehradě, kdy se ještě pár dní před povodní předpovídalo v tisku, že zřejmě nepřeteče. Užitečná by byla oprava mnoha nevyužitých a nyní suchých rybníčků, aby se za povodně mohly opět naplnit, je však třeba udělat na hrázích kvalitní přelivy. Jistě se najde ještě mnoho jiných účinných opatření. Další pozornost je pak již třeba věnovat příčinám ničivých vodních přívalů. Velký vliv na současné deštivé počasí má zvýšená prašnost v ovzduší, která částečně stíní slunečnímu záření. Jednou z hlavních příčin je letos sopečný popel z Aljašky, který
se během posledních měsíců rozšířil po celém světě. Z vodní páry se na pevných částicích v chladnějším ovzduší snáze tvoří kapky. Zdrojů prachu je ovšem mnohem více. Teprve nyní např. trochu polevil prudký hospodářský rozvoj Číny, který je energeticky poháněn zejména uhlím. Při zastaralosti technologií to znamená ohromná oblaka kouře. Špatný vzduch nebyl jen problémem pekingské olympiády a nezpůsobily ho jen automobily. Média přinesla i zprávu o rozsáhlém pásu znečištěného vzduchu daleko za hranicemi Číny. Podstatný podíl prachu přinášejí samozřejmě i vyspělé průmyslové země, blízkým příkladem jsou např. ostravské hutě. Ty kromě prachu a plynných škodlivin vypouštějí i mnoho odpadního tepla a vodní páry ze spalin. Podobně působí všechny naše tepelné a také jaderné elektrárny. Jde o bodové zdroje a pozorování ukazují, že parní vlečky odcházejí často jako souvislý proud, který se příliš nerozptyluje. Kombinace tepla, prachu a páry pak ve stoupajícím a postupně ochlazeném vzdušném proudu může přispět ke vzniku přívalového deště či krupobití. Mohutné lijáky byly na ostravsku odborně popsány již v osmdesátých letech. Vodní páry odchází z elektráren značné množství, např. JETE vypustí za sekundu
při plném výkonu asi 1,6 kubického metru vody. Toto množství se v ovzduší hromadí, dokud někde nespadne v podobě srážek, což může proběhnout v době mnohem kratší, než trvalo hromadění vodní páry. Pokud se dostanou do zákrytu parní vlečky z více zdrojů, výsledek se samozřejmě může sčítat a citelně ovlivnit poměrně malé území. V povodí malých toků mohou tyto vlivy pak znamenat řádově desítky kubických metrů průtoku navíc. V době letošních moravských povodní byly v povětrnostních mapkách nápadné změny směru větru v orientaci jihozápad-severovýchod, pak se zase vítr stáčel obloukem přes Slovensko na severní Moravu. Vliv severomoravských a polských elektráren, hutí případně i slovenských elektráren je velmi pravděpodobný. I z Německa přišly zprávy, že teplý vlhký vzduch z energetických zařízení může takto působit. Je potřeba pokračovat ve výzkumech vlivu energetických zařízení na extrémní meteorologické jevy. Při současném přebytku elektřiny v Evropě by se pak měl kolem oblastí s momentálním rizikem bleskových povodní omezit provoz tepelných či jaderných elektráren. Během na dlouhou trať je pak zásadní omezení emisí skleníkových plynů, odpadního tepla, prašnosti atd. - mh -
LEVNÝ ATOM? Jaderný průmysl se tradičně dostává do potíží ve chvíli, kdy namísto krásných slibů musí přijít se skutky a pravda vychází najevo. Tak můžeme s postupující výstavbou reaktoru EPR ve Finsku sledovat, jak se v této vlajkové lodi nové generace reaktorů, které měly být levné, spolehlivé a bezpečné, objevuje trhlina za trhlinou. Když finský parlament v roce 2002 schvaloval žádost o stavbu, měl francouzský reaktor ve finském Olkiluoto-3 stát 2,5 miliardy EUR. O rok později uzavřená smlouva byla již na 3,2 miliardy. Stavba začala v roce 2003 a podle plánu měl být blok spuštěn letos v květnu. Skutečnost: finský úřad pro jadernou bezpečnost eviduje víc než dva tisíce nedostatků, práce nabraly už tříletý skluz a rozpočet překročil 5 miliard. Prozatím - protože instalace hlavních zařízení ještě ani nezačala. Částka kolem pěti miliard se následně objevovala jako cenová hladina, kterou mají tyto reaktory do budoucna normálně stát. Avšak v poslední době vyšlo najevo, že ve výběrovém řízení v Kanadě nabízela francouzská firma Areva svůj EPR blok za 7,35 miliard EUR (cca 200 miliard Kč) za kus! To je trojnásobek ceny, za nějž totéž zboží nabízela před sedmi lety. Přitom právě z tehdejších cenových odhadů (investice ve výši cca 2 000 amerických dolarů za instalovaný 1 kW) dodnes vycházejí prognózy a modely, které navrhují expanzi údajně cenově výhodné a konkurenceschopné jaderné energie. Naposledy se tento beznadějně zastaralý a nereálný cenový odhad objevil v důvodové zprávě, na jejímž základě slovenská vláda rozhodla o stavbě nového reaktoru v Jaslovských Bohunicích (strategickým partnerem tohoto podniku má být firma ČEZ). Nejde o problémy prototypu, jak se nám nyní jaderná lobby snaží namluvit - EPR byl od samého začátku nabízen jako vyzrálý a odzkoušený model, založený na zkušenostech s podobnými reaktory N4. Ve Finsku jsme ale svědky jednoho
z Murphyho zákonů: Vše, co se může pokazit, se také pokazí. Od betonových základů, přes reaktorovou nádobu, komponenty primárního okruhu až po havarijní kontejnment. Tytéž chyby Francouzi nyní opakují při pokusu o stavbu druhého exempláře reaktoru EPR ve Flamanville v Normandii. Jako by toho nebylo dost, před dvěma týdny britský úřad pro jadernou bezpečnost NII upozornil na fakt, že digitální řídící systém modelu EPR vykazuje závažné nedostatky: Například systémy, které musí fungovat na sobě zcela nezávisle, jsou propojeny, nebo bezpečnostních systémy nižší úrovně mají přednostní přístup k automatickým povelům nad systémy úrovně vyšší. Finové jeho stavbu sice původně i přesto povolili (aniž by tehdy byla schválena bezpečnostní dokumentace!), avšak na podobný problém upozorňují už rok, aniž by jej francouzský dodavatel dokázal řešit. Kanadský premiér McGuinty byl nedávno citován v deníku Toronto Star, jak moudře komentuje zrušení tendru, v němž oba uchazeči požadovali za pouhé dva reaktory částku převyšující 26 miliard kanadských dolarů: „Také jedna dobrá zpráva: U předchozích reaktorů jsme se o skutečných nákladech dozvěděli teprve v polovině nebo třech čtvrtinách výstavby, nebo teprve po pěti letech těch proklatých projektů.“ („Here’s the good news: Under previous projects we didn’t find out about the high pricing until we were half or three-quarters of the way or five years into the damned things“.) Že nejde o potíže jen francouzské provenience, ukazuje lednový tendr na reaktor v Turecku. V posledním kole jediný uchazeč, ruská firma Atomstrojexport, nabízela stavbu svého reaktoru s tím, že bude dodávat elektřinu za 20,79 amerického centu za kilowatthodinu (3,80 Kč/kWh). Moderní větrné elektrárny dokáží, a to i bez dotací, vyrábět proud při celkových nákladech cca 1,60 Kč/kWh. - jb -
5
Co se skrývá pod zkratkou E. I. A. EIA (Enviromental Impact Assessment) je proces posuzování vlivů investičních záměrů nebo činností na životní prostředí ještě před jejich realizací. V Česku se provádí podle zákona č. 100/2001 Sb. Cílem posuzování by mělo být, podle původního dokumentu NEPA2 z roku 1969, zabránit nebo eliminovat poškození životního prostředí. Po dlouhou dobu byl proces EIA pokládán za potenciální nástroj pro udržitelný rozvoj. Nechtěně tak byla navozena falešná představa o možnostech, které tento proces ve skutečnosti neměl a mít nemůže. Koncept EIA nezvládá zohlednění kumulativních a synergických efektů při hodnocení záměrů nebo činností. Neumí řešit nejistotu a aplikovat princip předběžné opatrnosti. Zhruba v posledním desetiletí je tak pociťována potřeba vytvořit obecně použitelnou teorii EIA a sjednotit se na konceptu pro teorii a metodologii tohoto oboru. Základem posuzování je návrh variantního řešení, které vede zpracovatele k dynamickému chápání potenciálního dopadu jako proměnné veličiny, která citlivě reaguje na změnu podnětu. Umožňuje hlubší pohled a zásadně mění model myšlení. Naopak dnes běžně užívané jednovariantní řešení (viz například posuzování vlivu jaderných zařízení na životní prostředí) zcela potlačuje výhodu uplatnění principu tzv. náhradní hodnoty a brání v uplatnění inteligence člověka, který vstupuje do procesu hodnocení. Bez variantního přístupu nelze nalézt optimální řešení. Kde tento přístup chybí, je evidentní, že navrhovateli (žadateli o posouzení) jde pouze o formální naplnění požadavku zákona bez ohledu na životní prostředí, přírodu a krajinu, a zejména na lidi (občany). Ve světové praxi EIA jsou diskutovány a uplatněny následující scénáře (varianty, alternativy): Nulová varianta pasivní, tj. varianta bez projektu, která znamená odstoupení od záměru. Ve většině případů znamená posouzení současného stavu prostředí. Jejím hlavním cílem je určení pevného referenčního bodu pro ostatní varianty. • Varianty projektů dle způsobu dosažení stanovených cílů • Varianty projektů podle umístění stavby. • Varianty projektů podle řešení stavby. • Varianty projektů podle postupu výstavby. Poznámka: Nepokoušejte se pátrat po uvedeném komplexním přístupu vyhledání optimálního řešení v procesu EIA realizovaném pro jaderná zařízení v Česku. Vždy chybí referenční varianta a celý proces má jediný účel, za každou cenu prokázat zanedbatelný vliv na životní prostředí. Přitom je ignorován požadavek příslušného zákona – pokud se týká hodnocení vlivu těžké havárie na prostředí (to ostatně nikdo neumí). Hodnocení podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dopady na ekosystémy, a to i pro případ těžké havárie jaderného zařízení) je vždy doslova „odbyto“, přes důrazné písemné protesty účastníků předmětných správních řízení, jen zcela okrajovým a nepodstatným estetickým hodnocením vlivu stavby na přírodu a krajinu. Vliv užívání rizikového jaderného zařízení, zejména pro případ jeho těžké havárie chybí, přestože to příslušný zákon, a to hned na několika místech, výslovně požaduje. Když se snažíte dát věci do pořádku, jak je vaší občanskou povinností, s překvapením zjistíte, že není žádný zájem. Ani dotčené úřady zastřešené příslušnými ministerstvy a ministry, ani veřejný ochránce práv (ombudsman), vám nepomohou a „obratně a zkušeně“, zákon nezákon, celou záležitost zahrají do autu. Můžete jen dál zkoušet
6
a hledat cesty k nápravě. Podat třeba žalobu a po několik let jí trpělivě posouvat od instance k instanci až k Evropskému soudu pro lidská práva. Zkuste ale hádat, jak vše asi dopadne. Pro hodnocení variant jsou k dispozici ověřené moderní metody a jeho zpracovatel řeší standardní úkol multikriteriální rozhodovací analýzy s cílem určit nejvýhodnější (optimální) variantu. Vychází z filosofického předpokladu, že souhrnná kvalita životního prostředí pro daný územní region je určena podstatnými (kardinálními) vlastnostmi jednotlivých složek životního prostředí, jejichž kvalitu lze posoudit dostupnými analyticko-diagnostickými ukazateli. Různorodost vlastností umožňuje hodnotit formalizovaný pracovní postup metodou TUKP (Totální Ukazatel Kvality Prostředí) dovedený až do stádia rozhodnutí. Už jistě chápete proč se tento objektivní a komplexní přístup zásadně nepoužívá v případě českých jaderných zařízení situovaných v hustě obydlené krajině a poměrně nedotčené přírodě. Ve zprávě Nezávislé energetické komise vedené profesorem Pačesem se dokonce tvrdí, že žádný takový nástroj není v Česku k dosažení. Poznámka: Jedním z důvodů, a ne tím posledním nebo okrajovým, je i absolutní neznalost stavu současného životního prostředí v jednotlivých lokalitách, které by byly zasaženy radioaktivním spadem v případě těžké havárie jednoho z jaderných zařízení a které by tak jistě měl být (stav prostředí) při objektivním a komplexním hodnocení vzat v úvahu. Příslušné tzv. dotčené orgány státní správy, vykonávající odbornou činnost, ale k výkonu své důležité funkce potřebné základní informace nemají. To jsme, s nelíčeným překvapením, zjistili během účasti v řadě správních řízení. O vytvoření klíčového referenčního scénáře (tzv. nulová varianta) si tak můžete nechat jen zdát. Není nám vlastní o věcech jen hovořit, neargumentovat a nepřicházet s odůvodněnými návrhy na řešení, jak je u nás dnes běžné. V rámci svoji neziskové činnosti jsme proto zajistili, také díky grantu ze zahraničí, komplexní multikriteriální a rizikovou analýzu scénářů nově připravované Státní energetické koncepce ČR, kde jsme vytvořili alternativní udržitelné scénáře. Ty se opírají o podrobné studie dostupných potenciálů úspor a obnovitelných zdrojů v České republice. Jaderná energetika se v této objektivní soutěži neprosadila. Výsledky tohoto hodnocení budou představeny veřejnosti v průběhu měsíce srpna. - vh -
EMISE CO2 ohrožují život v OCEÁNech Problém okyselování mořské vody vědci označují za „problém CO2 dvě“ a tvrdí, že bez včasného omezení emisí CO2 může být prostředí pro veškerý život v moři vážně ohroženo. Chemické složení vody je pro život naprosto zásadní, ale změny jsou tak rychlé a výrazné, že jejich dopad na organismy se podle vědců zdá být nevyhnutelným. Otázkou pouze je, jaké budou důsledky změn a jak brzy k tomu dojde. Pokud se totiž podle nich bude koncentrace CO2 v atmosféře nadále zvyšovat současným tempem, hrozí, že už v roce 2050 budou moře pro celou řadu živočišných a rostlinných druhů neobyvatelná. Zánik hrozí například korálovým útesům.
Vědci tak vyjádřili hluboké znepokojení nad prudkými změnami v chemickém složení světových oceánů, které výrazně negativně ovlivní mořské organismy, potravinové řetězce, rozličnost druhů a také rybářství. Vyzývají politiky, aby se neprodleně zasadili o snížení vypouštění CO2, a to nejen kvůli jeho vlivu na globální klima, ale i nebezpečnému okyselování oceánů. Změny mohou mít podle vědců fatální dopad na obživu miliónů lidí v oblastech, které jsou závislé na rybolovu. Jedná se zejména o ostrovní státy jihovýchodní Asie nebo pobřežní státy Afriky a jižní Ameriky. - pd -
ENERGETICKY NEZÁVISLÉ KNĚŽICE
Středočeská obec Kněžice si energii vyrábí sama. Obec se rozhodla využít místních podmínek - tedy blízkosti zemědělských podniků - a vsadila na vybudování bioplynové stanice a kotelny na biomasu. Vyřešili tak i zásobování elektřinou a s tím i likvidaci biologicky rozložitelných komunálních odpadů - trávu, zbytky ze zahrad, odpady z kuchyní, jídelen, odpady ze septiků a žump, kejdu, krev, výhledově i veškerý komunální odpad. Bioplynová stanice nahrazuje i kanalizaci a čistírnu odpadních vod. Tím obec ušetřila na této investici, protože třeba kanalizace by stála 35 milionů. Celkem obec vynaložila 135 milionů korun, vel-
kou část z unijních peněz, zbytek pokryl úvěr, který splácí. Za tyto finance v Kněžicích pořídili dvě samostatné technologické jednotky - kotelnu na biomasu a bioplynovou stanici. Kotelna má dva kotle, jeden na slámu, druhý na dřevní štěpku, kterou si dílem sami vyrábějí, dílem nakupují. Palivem jsou vytápěny rodinné domky, a to podle teploty. Když je chladno, jede kotel na slámu, který má výkon 800 kW, když je tepleji, jen kotel na štěpku, jenž má výkon 400 kW, když je opravdu zima, jedou oba. Druhou jednotkou je kogenerační jednotka na bioplyn, která vyrábí elektřinu a také teplo. Kouzlo je v propojení obou
technologických jednotek. Teplo z kogenerační jednotky poháněné bioplynem vyráběným z biologického odpadu se také využívá na topení. Na toto teplo je připojeno 90 % trvalých obyvatel Kněžic. Celkem 149 domácností. Do budoucna v Kněžicích uvažují o zvýšení výkonu kogenerační jednotky z 330 kW na 700 kW, protože vstupní suroviny - odpadů - mají dost. Poslední investicí pak bude akumulátor tepla, aby se eliminovaly ztráty způsobené výkyvy výkonu. Elegantní a přitažlivé řešení i pro stovky obcí v České republice s podobnými poměry. Najdou se následovníci? - ai -
UDRŽITELNÁ ENERGETIKA ČR
Česká energetika má ambici stát se inovativním leaderem v rámci Evropy. Z iniciativy představitelů průmyslu, akademických kruhů a věcně příslušných exekutivních správních orgánů se v Praze dne 21. května 2009 uskutečnilo inaugurační zasedání, které rozhodlo o založení technologické platformy Udržitelná energetika ČR. Iniciativa si klade za cíl efektivně zprostředkovávat komunikaci a kooperaci zainteresovaných výrobců, provozovatelů a výzkumných pracovišť, které se hodlají zapojit do implementace strukturálních a technologických změn v energetickém sektoru jak v české, tak i unijní ekonomice. Prostřednictvím platformy se česká strana hodlá aktivně podílet na Strategickém plánu energetických technologií (SET Plan) Evropské komise podněcující zavádění inovativních energetických technologií, které přispějí k systémovému řešení možné nerovnováhy mezi výrobou a spotřebou energií, posílí energetickou bezpečnost a zajistí splnění ambiciózních cílů v oblasti ochrany životního prostředí. Platforma je otevřena pro další podnikatelské a výzkumné subjekty, které se hodlají aktivně podílet na řešení využití nových energetických technologií. Platforma hodlá napomoci zapojení české strany do energetického výzkumu a vývoje a do dalších nosných unijních iniciativ v oblasti čistých technologií.
Mezi zakládací členy platformy se řadí ÚJV Řež, a.s., ČEZ a.s., ČEPS, a.s., Škoda JS a.s., Škoda Power a.s., EGÚ Brno a.s., VŠB –TU Ostrava, ČVUT v Praze, VUT v Brně, Centrum výzkumu Řež s.r.o., SDIC a ŠKODA VÝZKUM s.r.o. . MPO ČR, MŠMT ČR a Rada vlády pro výzkum a vývoj tuto aktivitu podporují. Předsedou správní rady byl zvolen Mgr. Aleš Laciok, MBA (ČEZ, a. s.) a předsedou výkonného výboru Ing. Ivo Váša, CSc. (ÚJV Řež, a. s.). Jména zakládajících členů platformy prozrazují nejpravděpodobnější zaměření tohoto seskupení. Téměř jistě to nebudou úspory energií, ani významnější aktivity v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie. Je-li řeč o „čistých technologiích“, pak není těžké uhodnout směřování úsilí této platformy. S největší pravděpodobností se bude věnovat neobnovitelným zdrojům, které budou v souvislosti s narůstající enormní konkurencí ze strany obnovitelných zdrojů jistě potřebovat všestrannou podporu. Platí to zejména o jaderné energetice vyžadující nejen finanční dotace z veřejných prostředků (podpora výzkumu, pojistné úlevy, omezení pásma havarijní připravenosti ad.), ale i další výhody, například benevolentní přístup úřadů k řízením ve věci umisťování a povolování staveb jaderných zařízení a jejich užívání, omezení přístupu veřejnosti do těchto řízení a neochota podávat informace z této oblasti. - se -
7
AKT U ALI TY K rychlému oteplování klimatu v polárních oblastech přispěla lidská činnost a nelze ho vysvětlit jen cyklickými změnami podnebí. Tvrdí to studie britských vědců, která byla zveřejněna v odborné revue Nature Geosciences. Je to poprvé, co vědecká studie dala do přímé souvislosti změny klimatu na pólech s činností člověka. Mezivládní panel pro změny klimatu loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země. Výjimkou je zatím jen Antarktida. Při poruše v severoněmecké jaderné elektrárně Krümmel došlo k poškození palivových tyčí. Přiznal to evropský šéf koncernu Vattenfall, který problémovou elektrárnu provozuje. Politici i experti chování energetické firmy ostře kritizují. V Německu se tak postoj k jaderné energetice stal v těchto dnech ústředním tématem předvolební kampaně. Stát přijde o 68 miliard korun, peníze za povolenky zůstanou k dispozici výrobcům elektřiny. Bylo to překvapení i pro odborníky z oblasti energetiky. Poslanec Martin Říman, exministr průmyslu a obchodu, společně s kolegy Oldřichem Vojířem (oba ODS) a Milanem Urbanem (ČSSD) v minulých dnech propašovali do projednávané a nakonec schválené novely zákona o spotřebních daních nečekaný „přílepek”, který upravuje nakládání s emisními povolenkami. Odhlasovaná verze umožňuje, aby elektrárenské společnosti po přechodnou dobu získávaly část povolenek zdarma a nemusely je - jak bude od roku 2013 v celé EU pravidlem - nakupovat v aukcích. Francouzský energetický gigant EDF, často dávaný za příklad úspěšné energetické firmy, chce během tří let či delší doby zdražit elektřinu o 20 procent, aby snížil své zadlužení. Podle generálního ředitele požádá o svolení k vyšším cenám francouzskou vládu. Jádro ve Francii uspokojuje potřeby energie z 15 procent. Na výrobě elektřiny se podílí dokonce z více než 70 procent. Je-li potom elektřina z „jádra“ výjimečně levná (viz současná ničím nepodložená argumentace pro podporu stavby nových jaderných reaktorů v ČR), kde se asi nacházejí důvody masivního zadlužení francouzské EDF? Švédská atomová elektrárna Ringhals se kvůli problémům s bezpečnostním systémem ocitla pod přísným zvláštním dohledem. Vedení totiž objevilo v poslední době už druhou extrémně vážnou závadu. Na konci loňského roku našli pracovníci elektrárny při kontrole reaktoru závadu regulačních tyčí. V březnu potom audit při jiné kontrole zjistil, že selhalo sepnutí automatického bezpečnostního systému. Obě tyto funkce jsou z hlediska bezpečnosti provozu klíčové v případě, že by bylo nutné reaktor rychle odstavit. Při vyhodnocování poruch úřad označil obě stupněm nejvyššího nebezpečí. V jaderné elektrárně v Ringhalsu, kterou spravují společnosti Vattenfall a E.ON, jsou čtyři reaktory. Před téměř třiceti lety švédští zákonodárci rozhodli o postupném útlumu atomové energie po referendu uspořádaném v roce 1980, tj. ještě před černobylskou havárií.
8
B AT E R I E I B M
Experti společnosti IBM intenzivně pracují na další generaci dobíjecích baterií, schopných uchovat až desetkrát více energie než současné nejvýkonnější lithium-iontové baterie. Nové baterie by, podle slov IBM, mohly být používány jako zdroje energie pro pohon osobních automobilů či v inteligentních energetických sítích. Společnost uvedla, že o svém novém produktu hodlá podrobněji diskutovat na letošním ročníku konference Almaden Institute, které se podle IBM zúčastní i “inovativní myslitelé“ z akademických kruhů, vládních výzkumných laboratoří a průmyslového odvětví. Letos se toto setkání bude konat ve dnech 26. a 27. srpna ve výzkumném centru IBM v San José. Technologie pro skladování energie se ukázaly být největší oblastí změn v této nové éře obnovitelných energetických zdrojů a chytrých rozvodných sítí. Dnes je většina světové ropy spálena pro přepravu osob či věcí. U zdrojů energie jako jsou větrné, solární a přílivové elektrárny dochází ke kolísání jejich výkonu. Řešení problému spočívá ve vytvoření účinné a cenově dostupné energetické skladovací sítě. Schopnost uchovávat velké množství elektrické energie v pokud možno co nejmenším balení je nyní kriticky důležitá. Dokud nemáme baterie s větší hustotou energie, nebudou elektricky poháněné vozy úspěšné. Vývoj výrazně lepších baterií je důležitý pro další rozvoj v předchozím uvedených elektráren. Můžeme samozřejmě generovat energii z těchto zdrojů, ovšem není možné zajistit jejich chod po celý den. Bez lepších skladovacích zdrojů bude energie získávaná z alternativních zdrojů neustále kolísat. Generování energie je tak jen jednou stranou mince. Projekt společnosti IBM není ojedinělý. V dubnu letošního roku například vědci z massachusettského technologického institutu (MIT) přišli s novým způsobem na vytváření baterií pro hybridní automobily či mobilní telefony, když zkombinovali nanotechnologii s geneticky upraveným virem. Podle pracovníků univerzity virus, který infikuje bakterie, ale je neškodný pro člověka, vytváří pozitivně a negativně nabité konce lithium-iontových baterií. Podle MIT by baterie s novým materiálem mohla být vybita a nabita minimálně stokrát, aniž by došlo k nějaké kapacitní ztrátě. Další průlom pak MIT učinila i v oblasti nabíjení, kdy bude možné baterii nabít během deseti vteřin. Zmíněné technologie, umožňující další rozvoj energetického využívání dostupných obnovitelných zdrojů, se nabízejí k praktickému využívání ve lhůtách několika příštích let. V tom je rozdíl od technologií spojených s nákladným a riskantním využíváním „jádra“, kde jsou desítky let stále jen slibovány reaktory další generace, masivní a ekonomicky přijatelné využívání vyhořelého jaderného paliva a zejména fuzní reaktory. Vše ale k praktickému využití stále až za desítky let. Přitom výzkum v této oblasti se zatím problematickými výsledky na sebe váže astronomické finanční částky. - ap -
OBČANSKÉ SDRUŽENÍ V hAVARIJNÍ ZÓNĚ Jaderné Elektrárny TEmelín další informace a tiskové zprávy naleznete na stránkách www.zelenazivotu.com
Vydává:
IČO: 26529084 Adresa redakce: Vyšlo:
EVID. č. per. tisku: MK ČR E 12 083 Neznašov 122, 373 02 29. 7. 2009
