Myslivecká zoologie Zvěř pernatá Třída: PTÁCI (AVES)
Řád: VRUBOZOBÍ (Anseriformes) Čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae)
Charakteristika řádu Anseriformes • středně velcí až velcí ptáci • po stranách čelistí obvykle mírně zploštělého zobáku jsou vytvořeny rohovité lamely (umožňují procezování vody, pevné uchopení potravy nebo trhání rostlin) • zobák pokrytý měkkou kůží
Charakteristika řádu Anseriformes • zobák je zakončen rohovitým nehtem (tvrdá rohovinová destička)
Charakteristika řádu Anseriformes • nohy krátké, mírně posunuté dozadu, s velkou plovací blánou mezi třemi předními prsty • husté peří dobře izoluje před chladem vody • pod obrysovým peřím je tělo hustě pokryto měkkým prachovým peřím • mohutná kostrční žláza – její voskovitý výměšek zajišťuje nesmáčivost peří, jedinec si jej nanáší zobákem • vrubozobí jsou většinou monogamní s tvorbou jednoročních (kachny) nebo mnohaletých (husy, labutě) svazků • u většiny druhů výrazná pohlavní dvojtvárnost
Charakteristika řádu Anseriformes • hnízdo většinou na zemi • hnízdní kotlinku samice vystýlá prachovým peřím, které si vytrhává ze spodiny těla • na snůšku usedá až po snesení posledního vejce • mláďata mají po uschnutí husté prachové peří a jsou samostatná – již se nevracejí na hnízdo (nidifugní = prekociální mláďata) • po skončení hnízdní doby staří ptáci naráz ztratí letky a stávají se na čas nevzletnými (zůstávají v krytu hustého rákosí)
Imprinting (vtištění)
Tribus: HUSY (Anserini)
Husa velká (Anser anser) • největší z divokých hus • hmotnost 2-4,3 kg, rozpětí křídel až 180 cm, hnízdí jednotlivě nebo v řídkých koloniích v rákosí, na ostrůvcích nebo vrbách • setkáme se s ní hlavně na jihomoravských a jihočeských rybnících
Břicho bez skvrn, oranžově zbarvený zobák, ukončený světlým nehtem. Šedohnědé zbarvení, čelo bez bílé skvrny (nanejvýš s úzkou bílou čárkou u kořene zobáku).
Husa velká (Anser anser) • zimuje ve Španělsku a S Africe • žije v trvalé monogamii, páry se tvoří ve 2. roce života • husa velká snáší 2-14 vajec, inkubace 27-29 dní • mláďata vodí oba rodiče • mláďata obvykle dospívají za 2 roky • potrava rostlinná (semena, podzemní části rostlin) • dožívá se max. 20 let • je pernatou zvěří a divokým předkem husy domácí
Husa velká – Anser anser
Husa polní (Anser fabalis) • dříve dva poddruhy – husa polní tajgová a husa polní tundrová (v současnosti je husa tundrová samostatným druhem) • o něco menší než husa velká, váží 3-4 kg a v rozpětí křídel měří 150 cm • šedohnědá, spodina těla bez skvrn • od husy tundrové se liší větším a protáhlejším tělem a dlouhým tenkým krkem • složená křídla nepřesahují ocas • profil hlavy se zobákem je plochý
Husa polní (Anser fabalis) • dlouhý a štíhlý zobák, dvoubarevný, s větším rozsahem oranžové barvy než černé • nehet zobáku černý a zakulacený • kolem zobáku zpravidla úzký bílý proužek a na bradě bílá skvrna
Husa polní (Anser fabalis) • samice snáší 7-9 bílých vajec, doba líhnutí 26-27 dní • letním domovem jsou rozlehlé kraje severní Euroasie, zvláště severské tundry, na jih se vydávají na začátku září • noc přečkávají na rozlehlých vodních plochách • paství se na ozimech • tah vrcholí v říjnu, shromaždišti jsou slovenské oblasti při Dunaji, stěhují se do Maďarska, na Balkán nebo do S Afriky • výborní a vytrvalí letci
Husa polní (Anser fabalis)
Husa tundrová (Anser serrirostris) • • • • •
arktický druh hnízdící v pásmu tundry na hnízdištích se drží oddělené od husy polní tvorba párů a průběh hnízdění stejný jako u h. polní přísně tažný druh, zimuje většinou jižněji než h. polní u nás přečkává zimu pravidelně s h. polní a dalšími severskými husami především u velkých vodních nádrží
Husa tundrová (Anser serrirostris) • podobná huse polní • menší a „sraženější“ postava , kratší a silnější krk než h. polní • profil hlavy zakulacený, tmavě šedohnědý • zobák krátký, silný, černý, pouze s úzkým oranžovým proužkem před špicí • nehet černý, ale delší a oválnější • dolní čelist zřetelně zakřivena
Husa tundrová (Anser serrirostris) • složená křídla přesahují ocas
Husa tundrová (Anser serrirostris)
Husa běločelá (Anser albifrons) • u nás častým podzimním hostem na tahu a zůstává zde často až do zamrznutí vodních ploch • zimuje např. u Severního, Kaspického a Černého moře • hnízdí v severské tundře v Evropě, v Asii v Americe • způsob života jako ostatní husy
Charakteristická bílá skvrna při kořeni zobáku sahá jen do úrovně světel.
Na spodní straně těla dospělců je nápadná tmavá kresba.
HUSA BĚLOČELÁ (Anser albifrons)
Husa malá (Anser erythropus) • není zvěří • menší než husa běločelá, od které je jinak skoro k nerozeznání • rozdíly jsou velmi malé (kulatější hlava, kratší zobák a žlutý oční kroužek)
Husa malá (Anser erythropus) • starým ptákům sahá bílá skvrna až za světla • rozšířena v Z Euroasii včetně severní Afriky a Přední Asie • hnízdní areál v severské tundře, v zimě se vzácně vyskytuje v střední Evropě • zimoviště při Černém a Kaspickém moři, na Balkáně a v Číně
Husa malá (Anser erythropus) • hnízdí jižněji než husa běločelá, ale ve vyšších nadmořských výškách • hnízdo vystlané mechem mezi zakrslými křovinami nedaleko od jezera • samice snáší 4-8 velkých špinavě bílých vajec na kterých sedí sama 28-29 dní, nekrmivá mláďata poté vodí oba rodiče po dobu asi 2 měsíců • potravu má výlučně rostlinnou - převážně trávy
Husa malá (Anser erythropus)
Husa malá (Anser erythropus)
Tribus: KACHNY (Anatini)
Kachny plovavé Kachny potápivé
Kachny plovavé • plují s hrudí hluboko ponořenou do vody, ocas nesou poměrně vysoko • „zrcátka“ • prudký let, vzlétají přímo z hladiny • obratné na zemi, málo se kolébají při chůzi • např. kachna divoká, lžičák pestrý, kopřivka obecná, čírky, ostralka štíhlá, hvízdák euroasijský
Kachna divoká (Anas platyrhynchos)
Nepotápějí se, při sbírání potravy ponoří pouze přední část těla („panáčkují“).
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) • výskyt: celá severní polokoule (naše největší a současně jediná všeobecně rozšířená a běžně hnízdící kachna) • rozhodující není nadm. výška, ale charakter vodních ploch (hustý rostlinný podrost, mělká místa poskytující obživu) • sladkovodní močály, horská jezera, mořské pobřeží, stojaté a pomalu tekoucí vody, parkové rybníky • hmotnost 0,8-1,5 kg
Samec má ve svatebním šatě kovově zelenou hlavu, bílý obojek na krku, hnědou hruď, černá srpovitě stočená ocasní pera („kačírky“) a fialově zelené, bíle lemované zrcátko.
Samice a do značné míry i samci jsou v prostém šatě méně nápadní.
Zobák samců žlutozelený, u samic hnědavý s tmavšími skvrnami nohy jsou oranžové.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) • potrava: zejména rostlinná (části rostlin, plody, semena), z 5-20 % živočišná (hmyz, ryby, obojživelníci) • páření probíhá téměř vždy ve vodě • hnízdění většinou od března až do července
Hnízda ze stonků a listů jsou na zemi, stromech i zdech, po dostavbě jsou vystýlána prachovým peřím, staví je samice, ale místo vybírá samec.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) • stává se, že do hnízd kachny divoké nakladou vejce i jiné druhy kachen, dokonce i bažant obecný • naopak vejce březňačky byla nalezena v hnízdech cizích ptáků • pokud samička odchází od hnízda s vejci, vždy jej zakryje • inkubace 25-30 dní, samička vysedí 8-16 mláďat, která vodí 50-60 dní • kachňata se líhnou dokonale vyvinutá, zásoby žloutku jim vydrží 3 dny a pak se krmí sama
Nejcitlivější obdobím pro imprinting je 8.-20. hodina života, kdy si kachně vtiskává podobu matky.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) • jde o mláďata nekrmivá a matka je brzy odvádí na vodu, kam seskočí sama nebo je z větších vzdáleností přenese matka v zobáku • ve stáří 20 dnů začíná růst káčatům obrysové peří a po 50 dnech jsou zcela opeřená a začínají létat • pohlavní dospělosti dosahují již v příštím roce
Lžičák pestrý (Anas clypeata) • připomíná kachnu divokou, má nápadně lžícovitě rozšířený zobák
Lžičák pestrý (Anas clypeata) • pomocí širokého zobáku filtruje povrchové části mělkých vod nebo jemné bahno • zachycuje jím drobné bezobratlé živočichy a semena • hnízdní areál v Eurasii a S Americe • táhne do jižněji položených oblastí – soustřeďuje se v brakických lagunách a bahnitých pobřežních vodách • kriticky ohrožený druh
Lžičák pestrý (Anas clypeata) • pravidelně, ale nepočetně hnízdí (140-200 párů), protahuje a ojediněle i zimuje (10-60 jedinců) na území ČR • hnízdí na ostrůvcích v třtinových a ostřicových porostech poblíž vody • v květnu - červnu snáší samice 8-12 zelenošedých vajec • inkubační doba trvá přibližně 22-25 dní • o mláďata pečuje pouze samice
Lžičák pestrý (Anas clypeata)
Lžičák pestrý (Anas clypeata)
Kopřivka obecná (Anas strepera) • výskyt v Eurasii a S Americe na mělkých rybnících a jezerech s bohatou pobřežní vegetací • podobná samici kachny divoké, šedohnědě zbarvená • o něco menší než kachna divoká • bílá zrcátka
Rozdíl mezi samcem a samicí není tak výrazný jako u jiných druhů kachen, samec a samice mají odlišné zbarvení zobáku.
Kopřivka obecná (Anas strepera) • většina populací se na zimu posouvá jižněji • potrava: semena, zelené části vodních rostlin, v létě drobný vodní hmyz
Kopřivka obecná - samec
Kopřivka obecná - samice
Čírka obecná (Anas crecca) • • • • •
početná eurasijská a severoamerická kachna nejmenší evropská plovavá kachna hmotnost cca 300 g vyhledává mělké a hustě zarostlé vody ve střední Evropě místy silně ubývá – pravděpodobně v důsledku vysoušení vhodných mokřadů
Samec má ve svatebním šatě kaštanově hnědou hlavu s tmavě zelenou páskou přes oko a jasně žlutou skvrnu pod ocasem.
Kovově zelené, vpředu bíle lemované zrcátko u obou pohlaví.
Čírka obecná (Anas crecca) • první známky toku již na podzim • naplno ale probíhá až v předjaří • hnízdo staví samice v husté vegetaci i dost daleko od vody
Čírka obecná – Anas crecca
Čírka modrá (Anas querquedula) malá eurasijská kachna dosahuje hmotnosti max. 0,5 kg tažný druh evropské populace zimují v Africe jižně od Sahary, asijské v Přední a Zadní Indii • hnízdním prostředím jsou bažinaté louky, zaplavená pole a mělké malé vodní plochy s bohatou pobřežní vegetací • potrava: vodní bezobratlí, malé ryby, obojživelníci, semena, části rostlin • • • •
Samec má nevýrazné zrcátko a hnědou hlavu s bílým pruhem (svatební šat).
Samice je zbarvena nenápadně, převládají odstíny hnědé. Nadoční proužek je hnědobílý.
Kachnička mandarinská (Aix galericulata) • původním domovem je Dálný východ • v ČR poprvé zahnízdila v r. 1980 na jižní Moravě, v současnosti hnízdí kolem 5 párů
Samec ve svatebním šatu má červeným zobák, přilbovitou chocholkou, oranžové „licousy“ a prodloužená pera v křídlech. Samice převážně šedohnědá s bílým lemem kolem očí a zobáku.
Kachnička karolinská (Aix sponsa)
Kachnička karolinská (Aix sponsa)
Kachny potápivé • • • • • • • •
„nořivky“ – potápějí se za potravou na hladině tělo hluboce ponořené letky křídel zasouvají do peří po stranách těla kratší křídla vzlétají těžce z hladiny zrcátko černobílé nebo zcela chybí mohutné plovací blány, nohy posunuty dozadu např. poláci, hohol severní zrzohlávka rudozobá, turpan hnědý, turpan černý, morčáci
Zadní prst potápivých kachen je opatřen mohutným kožovitým lemem.
Polák velký (Aythya ferina) • původně žil na brakických a slaných jezerech ve stepní zóně V Evropy a střední Asie • v posledním stolení se rozšířil do téměř celé Evropy • velký asi jako kachna divoká (0,7-1,3 kg) • hnízdí na sladkých vodách typu rybníků a méně úživných jezer • jídelníček závisí na potravní nabídce – jsou schopni konzumovat rostlinnou i živočišnou potravu • hnízdo staví samice v husté vegetaci u vody
Samec ve svatebním šatě má rezavě hnědou hlavu a krk, černou hruď, hřbet a boky šedé s tmavým vlnkováním.
Samice a samec jsou v prostém šatě nenápadně hnědě zbarveni.
Polák velký – Aythya ferina
Polák chocholačka (Aythya fuligula) • původně hnízdil jen na severu Evropy a Asie • během 20.st. došlo k rozšíření hnízdního areálu do Z a střední Evropy • typická potápivá kachna – pod vodou vydrží až 40 sek. a potápí se až do hloubky 10 m • potrava rostlinná a živočišná • samice staví hnízdo těsně u vody nebo na ostrůvcích • snůška 8-11 vajec • inkubace 23-28 dní • patří s p. velkým k významným zástupcům pernaté zvěře a jejich zvěřina je považována za velmi kvalitní
Ve svatebním šatě je samec černý s bílými boky a nápadnou chocholkou.
Samice je hnědavá s bílou skvrnou při kořeni zobáku.
Samice i samec jsou v prostém šatě hnědě kropenatí.
Řád: VESLONOZÍ (SULIFORMES) Čeleď: KORMORÁNOVITÍ (Phalacrocoracidae)
Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) • obývá rozsáhlý areál v Evropě, Asii, Austrálii a na východě Severní Ameriky • dříve se u nás vyskytoval pouze na jižní Moravě, dnes je široce rozšířen • rozpětí křídel 135-150 cm, váží 1,7-2,6 kg • základní zbarvení černozelené s kovovým leskem a bílými skvrnami ve svatebním šatu
V zimě má na hlavě prodloužená pera.
Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) • peří nemá voduodpuzující schopnost jako u většiny ostatních vodních ptáků snadno se promáčí • při lovu po vynoření z vody před dalším potopením usedají na skály, bójky, stromy, hráze, čluny • tam se s rozprostřenými křídly suší a prohřívají
Zobák vybavený ostrým hákem, kterým pevně zachytí ulovenou kořist.
Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) živí se rybami (až 1 kg ryb/den) žije ve sladkých vodách i mořích typické krátké veslovací nohy všechny 4 prsty směřují dopředu, jsou spojeny plovací blanou • zakrnělé nozdry a jazyk • roztažitelný žaludek a jícen schopný přijmout značné množství potravy • • • •
Monogamní druh, hnízdí nejčastěji na stromech, obvykle na ostrůvcích nebo solitérních stromech uprostřed vodních ploch.
Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) • ne vždy si staví nová hnízda, někdy opraví staré nebo využije hnízdo jiných ptáků • hnízdí v koloniích, často s volavkami • snůška 3-6 nazelenalých vajec • při sezení se střídají oba rodiče • zasedají již na první vejce, proto bývají vylíhlá mláďata nestejnoměrně velká • nemají hnízdní nažiny, mláďata zahřívají silně prokrvenými chodidly a plovacími blanami
Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) • inkubace přes 4 týdny • rodiče je nejprve živí natrávenými rybami, starším mláďatům přinášejí čerstvé ryby • mláďata při krmení strkají hlavu do hltanu rodičů
Řád: BRODIVÍ A PELIKÁNI (Pelecaniformes) Čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae)
Volavka popelavá (Ardea cinerea) • nejpočetnější zástupce čeledi • tělo dlouhé až 1 m, váží až 2 kg rozpětí křídel až 170 cm • monogamní druh • samice snáší ke konci března 3-7 modrozelených, nelesklých vajec a sedí na nich 26 dní • mláďata krmí zprvu potravou vyvrhovanou z volete • mláďata vyletují asi po 7 týdnech z hnízda a často se daleko zatoulávají • potrava: ryby, žáby, měkkýši, hmyz a červi, někdy i myši
Hnízdí jen v koloniích na vysokých stromech (hnízdiště udržuje po několik let). Po několika letech fungování kolonie stromy s hnízdy hynou.
Zbarvení je popelavě šedé, typický chochol z dlouhých černých per směřujících dozadu, šídlovitý šedožlutý zobák a žluté oko.
Let je váhavý a pomalý; výborně plachtí (za letu jsou dlouhá křídla zahnutá dolů; stojáky čnějí strnule dozadu.
