1
Myron C. FAGAN
(přepis přednášky)
2
Obsah POSLEDNÍ VAROVÁNÍ............................................................................................. 2 O přednášejícím ..................................................................................................... 4 Byla to nejsenzačnější událost desetiletí!....................................................... 6 Ilumináti a Rada pro zahraniční vztahy ........................................................ 8 NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD ............................................................................................ 61 Předmluva ............................................................................................................ 62 Úvod ....................................................................................................................... 65 KAPITOLA 1....................................................................................................... 75 Ilumináti ........................................................................................................ 75 Dům Rothchildů ........................................................................................... 85 Svobodné zednářství................................................................................... 91 Zednářská organizační struktura ........................................................ 102 Vzestup Iluminátů ..................................................................................... 104 Německá jednota ....................................................................................... 110 Francouzská revoluce .............................................................................. 112 Ilumináti pronikají do Ameriky ............................................................. 117 Fí-Beta-Kappa ............................................................................................ 123 Skull and Bones .......................................................................................... 124 Kongres ve Vídni ........................................................................................ 126 Zednáři se oddělují od Iluminátů .......................................................... 128 Ilumináti ve Spojených státech.............................................................. 130 Weishaupt umírá ....................................................................................... 132 KAPITOLA 2..................................................................................................... 139 Kontrola peněz ........................................................................................... 139 Zákon o federální rezervě ....................................................................... 153 ...................................................................................................... 195 Historie peněz v USA ........................................................................................ 196 Zákon o federální rezervě ............................................................................... 210 Utajená centrální banka ................................................................................. 216 Zlaté rezervy USA.............................................................................................. 234
3
O PŘEDNÁŠEJÍCÍM "KDO JE KDO V TOMTO DIVADLE" bylo vždy biblí pro lidi v opravdovém divadle. V něm nikdy nehráli miláčci obecenstva, nikdy se neříkaly lži, nikoho neoslavovalo. Vždy bylo nezaujatou HISTORIÍ mužů a žen v divadle. Zaznamenalo pouze ty, kteří prokázali svoji hodnotu na jevišti divadla. BROADWAY: Tyto záznamy "KDO JE KDO", hry, jež Myron C. Fagan napsal, režíroval a vyrobil dramata, komedie, melodramata, mystéria, alegorie, fantazie - mnoho z nich bylo ve své době "hity". Bylo mu 19 let, když v roce 1907 přišel na Broadway, a byl nejmladším dramatikem v historii amerického divadla. V následujících letech napsal a režíroval divadelní hry pro mnoho velkých herců té doby. Leslie Carter, Wilton Lackaye, Fritz Lieber, Alla Nazimova, Jack Barrymore, Douglas Fairbanks, E.H.Southern, Julia Marlowe, Helen Morgan, atd., atd. Pod jeho režijním dohledem pracovali: Charles M.Frohman, Belasco, Henry W.Savage, Lee Shubert, Abe Erlanger, George M.Cohan, atd., atd. V období 1925 až 1930 napsal, osobně režíroval a vyrobil dvanáct her: "THE WHITE ROSE", "THUMBS DOWN", "TWO STRANGERS FROM NOWHERE", "MISMATES", "THE FASCINATING DEVIL", "THE LITTLE SPITFIRE", "JIMMY'S WOMEN", "THE GREAT POWER", "INDISCRETION", "NANCY'S PRIVATE AFFAIRS", "SMART WOMAN" a "PETER FLIES HIGH". Pan Fagan byl ve svých mladých letech také "dramatickým redaktorem" "sdružených novin", včetně "The New York Globe" a různých Hearstových novin. Ale v roce 1916 si udělal roční volno od divadla a působil jako "ředitel pro styk s veřejností" pro Charlese Evense Hughese, republikánského kandidáta na prezidentský úřad - odmítl podobný post, který mu byl nabídnut pro Hooverovu kampaň v roce 1928 - takže kariéra pana Fagana zahrnovala divadlo, žurnalistiku a národní politiku, a ukázalo se, že je odborníkem ve všech těchto oblastech.
4
V roce 1930 šel pan Fagan do Hollywoodu, kde sloužil jako "Writer Director" u společnosti "Pathe Pictures, Inc.", kterou tehdy vlastnil Joseph P. Kennedy, otec prezidenta Johna Kennedyho, a také u 20th Century Fox a v dalších hollywoodských filmových studiích. Ale také dál působil na Broadwayi. V roce 1945, na naléhavou žádost Johna T.Flynna, slavného autora "THE ROOSEVELT MYTH", "WHILE WE SLEPT", THE TRUE STORY OF PEARL HARBOR", atd, se pan Fagan zúčastnil schůzky ve Washingtonu, D.C., kde mu bylo ukázáno několik mikrofilmů a záznamů z TAJNÝCH schůzek, jichž se účastnili pouze Franklin Roosevelt, Alger Hiss, Harry Hopkins, Stalin, Molotov a Višinský, kdy zosnovali plán vydat Balkán, Východní Evropu, a Berlín Stalinovi. Jako výsledek této schůzky pan Fagan napsal dvě hry: "RED RAINBOW" (v níž odhalil celý tento komplot) a "THIEVES PARADISE" (v níž odhalil, jak tito muži naplánovali vytvoření "ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ", která se měla stát "zastřešovacím" orgánem tak zvané komunistické jednosvětové vlády). Ve stejné době pan Fagan zahájil křížovou výpravu dílem "ONE-MAN", v němž odhalil rudé spiknutí v Hollywoodu, jehož cílem bylo vytvářet filmy, které měly pomáhat plánu na vytvoření této "JEDNOSVĚTOVÉ VLÁDY". Z této jeho snahy vznikla "CINEMA EDUCATIONAL GUILD". Výsledkem práce této organizace "CEG" (jíž Fagan v roce 1947 předsedal) bylo slyšení Kongresu, v němž bylo více než 300 nejslavnějších hollywoodských (také rozhlasových a televizních) hvězd, spisovatelů a ředitelů odhaleno jako hlavní aktivisté rudého spiknutí. Tehdy bylo nechvalně známých "DESET Z HOLLYWOODU" posláno do vězení.
5
BYLA TO NEJSENZAČNĚJŠÍ UDÁLOST DESETILETÍ! Od té doby pan Fagan věnoval všechen svůj čas i úsilí psaní měsíčního bulletinu společnosti "CEG", v němž se snažil upozorňovat Američany na komplot, jehož cílem bylo zničení svrchovanosti Spojených států amerických a z toho vyplývající zotročení amerického lidu celosvětovou vládou Organizace spojených národů. Ve své senzační přednášce (tento přepis), odhaluje začátek plánu na zotročení lidstva jednosvětovou vládou, který před dvěma sty lety odstartoval Adam Weishaupt, odpadlý katolický kněz, který, s finanční podporou DOMU ROTHSCHILDŮ, vytvořil organizaci s názvem "ILUMINÁTI". Pan Fagan popisuje (SE ZDOKUMENTOVANÝMI DŮKAZY), jak se tito Ilumináti stali nástrojem Domu Rothschildů pro docílení "jednosvětové vlády", a jak každá válka za posledních dvě stě let byla vytvořena těmito Ilumináty. Popisuje, jak jistý Jacob H.Schiff byl Rothschildy poslán do Spojených států, aby zde pomáhal uskutečňovat plán Iluminátů, a jak Schiff prováděl manipulace, aby získal kontrolu nad oběma stranami - Demokratickou a Republikánskou. Jak Schiff svedl náš Kongres a našeho prezidenta k získání kontroly nad celým naším peněžním systémem a vytvoření rakoviny daně z příjmu a jak Schiff a jeho spolu-spiklenci vytvořili "RADU PRO ZAHRANIČNÍ VZTAHY", aby mohli kontrolovat naše zvolené představitele a postupně směrovat USA pod jednosvětovou vládu "ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ". Zkrátka tato přednáška je velmi zajímavá a velmi děsivá - A PRAVDIVÝ - příběh nejsenzačnějšího komplotu v historii světa. Každý, kdo miluje svoji zemi - kdo miluje Boha - kdo je oddaný křesťanství, které Ilumináti chtějí zničit - kdo by chtěl ochránit naše syny před umíráním v Koreji, ve Vietnamu, v Jižní Africe a nyní na bitevních polích Středního Východu, by měl číst tento přepis přednášky. Není pochyb o tom, že každý, kdo si přečte 6
tento úžasný příběh, se připojí k boji o záchranu naší vlasti a našeho národa. Záznam přednášky Myrona Fagana byl pořízen někdy v šedesátých letech. Věnujte, prosím, čas na ověření tvrzení zde uvedených. Nepředpokládáme totiž, že budete slovům pana Fagana přikládat patřičnou váhu. Navrhujeme vám navštívit archívy a knihovny, které jsou umístěny ve vašem státě. Zde uvedená telefonní čísla a adresy jsou velmi pravděpodobně již zastaralé a pan Fagan již také není mezi námi.
7
ILUMINÁTI A RADA PRO ZAHRANIČNÍ VZTAHY Otázka, jak a proč je Organizace spojených národů základnou velkého spiknutí usilujicího o zničeni svrchovanosti Spojených států a zotročení amerického lidu skrze jednosvětovou diktaturu OSN, je pro velkou většinu amerických lidí naprosto neznámým tajemstvím. Důvod této nevědomosti o děsivém nebezpečí pro naši zemi a celý svobodný svět je jednoduchý. Vedoucí osobnosti, které stojí za tímto velkým spiknutím, mají pod absolutní kontrolou všechny naše masové sdělovací prostředky, zejména televizi, rozhlas, tisk a Hollywood. Všichni víme, že Ministerstvo zahraničí, Pentagon a Bílý Dům drze prohlásily, že mají právo a moc přinutit tisk, aby nám řekl nikoli pravdu, ale to, čemu chtějí, abychom věřili. Uchvátili moc na příkaz svých pánů, kteří stojí za tímto velkým spiknutím, a jejich cílem je vyprat lidem mozky, aby pod falešnou záminkou míru přijali přeměnu Spojených států na zotročenou jednotku jednosvětové vlády Organizace spojených národů. Nejprve si uvědomte, že tzv. policejní akce OSN v Koreji, bojovaná Spojenými státy, a v níž bylo zabito a zmrzačeno 150.000 našich synů, byla součástí tohoto plánu, stejně jako Kongresem nevyhlášená válka ve Vietnamu, stejně jako spiknutí proti Rhodesii a Jižní Africe. Pro všechny Američany, všechny americké matky chlapců, kteří zemřeli v Koreji a nyní umírají ve Vietnamu, je však životně důležitou věcí vědět, že naši tzv. vedoucí ve Washingtonu, které jsme si zvolili, aby bránili náš národ a naši ústavu, jsou zrádci, za nimiž je poměrně malá skupina lidí, jejichž jediným cílem je zotročení celého lidstva v jejich satanském spiknutí jednosvětové vlády. Nyní, abych vám poskytl jasný obrázek tohoto satanského plánu, se vrátím na začátek - do poloviny 18. století a budu jmenovat muže, kteří dali do pohybu tento plán, a potom vás povedu do současnosti, abych vám ukázal současný stav tohoto plánu. 8
Nyní v zájmu lepšího porozumění dovolte mi objasnit význam výrazu "on je liberál". Nepřítel, tj. jendosvětové spiknuti, se chopil slova "liberál" k zakrytí své činnosti. Být liberálem zní tak nevinně a tak lidumilně. Ujistěte se, zda člověk, který si říká liberál, nebo je označován jako liberál, není ve skutečnosti "rudý". Tedy tento satanský plán byl uveden v život v 60. letech 18. století a začal svou existenci pod jménem "Ilumináti". Tito Ilumináti byli organizováni jistým panem Weishauptem, rozeným Židem, který konvertoval na katolictví, stal se knězem a pak na výzvu tehdy nově organizovaného domu Rothschildů, odpadl a organizoval Ilumináty. Rothschildové přirozeně financovali tuto činnost a každá válka od té doby, počínaje francouzskou revolucí, byla podporována Ilumináty operujícími pod různými jmény a maskami. Říkám, pod různými jmény a maskami, protože poté, co byli Ilumináti odhaleni a stali se nechvalně známými, Weishaupt a jeho společníci působili pod různými jinými jmény. Ve Spojených státech, hned po 1. světové válce, založili Radu pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations), běžně nazývanou CFR, a tato CFR je ve skutečnosti Ilumináty ve Spojených státech. Vedoucí činitelé, kteří řídili původní spiklence - Ilumináty, aby tento fakt zakryli, si změnili svá původní rodná jména na jména americky znějící. Například pravým jménem Dillonů, Clarence a Douglas Dillon (jeden z nich je sekretářem státní pokladny), je Laposky. K tomuto tématu se vrátím později. Podobné zřízení Iluminátů je v Anglii; operuje tam pod jménem Britský ústav mezinárodních záležitostí (British Institute of International Affairs). Podobné tajné organizace Iluminátu jsou také ve Francii, v Německu a jiných státech, kde působí pod různými jmény, a všechny tyto organizace, včetně CFR, založily podpůrné organizace nebo krycí organizace, které infiltrovaly do různých oblastí národní politiky. Ale vždy byla a je činnost těchto organizací řízena a kontrolována mezinárodními bankéři, kteří zase byli a jsou kontrolováni Rothschildy.
9
Jedna větev rodiny Rothschildů financovala Napoleona; druhá větev Rothschildů financovala Británii, Německo a další národy v napoleonských válkách. Bezprostředně po napoleonských válkách Ilumináti usoudili, že všechny národy jsou tak zbídačené a vyčerpané válkami, že rádi přijmou každé řešení. A tak Rothschildovi poskoci uspořádali kongres ve Vídni a na tomto shromáždění se pokusili vytvořit první Ligu národů, jejich první pokus o nastolení jednosvětové vlády, založený na teorii, že všechny korunované hlavy evropských vlád jsou tak hluboce zadlužené, že budou dobrovolně nebo nedobrovolně sloužit jako jejich loutky. Ale ruský car v tom cítil zápach spiknutí a tento návrh rázně odmítl. Rozlícený Nathan Rothschild, tehdejší hlava dynastie, zvolal, že jednoho dne on nebo jeho potomci zničí cara a jeho celou rodinu. A jeho potomci tuto hrozbu uskutečnili v roce 1917. V tomto bodě je dobré si uvědomit, že Ilumináti nebyli vytvořeni proto, aby fungovali na krátkodobém základě. Všechny druhy běžných spiklenců jdou do konspirace s očekáváním, že svého cíle dosáhnou během svého života. Ale to nebyl případ Iluminátů. Pravda, doufali, že svého cíle dosáhnou během svého života, ale podle parafráze "Divadlo musí pokračovat," Ilumináti operují na velmi dlouhodobé bázi. Ať to třeba trvá desítky nebo dokonce stovky let, zasvětili své potomky, aby udržovali var v hrnci, dokud nadějí konspirace nebude dosaženo. Nyní se vraťme ke zrodu Iluminátů. Adam Weishaupt byl jezuity vychovávaný profesor církevního práva, který vyučoval na univerzitě v Engelstocku, odpadl od křesťanství a propůjčil se k luciferskému spiknutí. V roce 1770 profesionální půjčovatelé peněz z nedávno zorganizovaného domu Rothschildů jej pověřili revizí a modernizací věky starých protokolů sionismu, které byly od počátku určeny k tomu, aby Satanově synagoze, jak ji nazval Ježíš Kristus, poskytly konečnou nadvládu nad světem, aby mohli luciferskou ideologii uvalit na to, co zbude po finální sociální katastrofě, s použitím satanského despotismu. Weishaupt svůj 10
úkol dokončil 1. května 1776. Nyní víte, proč 1. Máj je dodnes velkým dnem pro všechny komunistické národy. Toho dne Weishaupt dokončil svůj plán, oficiálně zorganizoval Ilumináty a tento plán začal uskutečňovat. Jeho plán vyžadoval zničení všech existujících vlád a náboženství. Cíle mělo být dosaženo rozdělením mas lidí, které Weishaupt nazýval "gojímy" nebo lidský dobytek, do opozičních táborů, do stále se zvyšujícího počtu politických, sociálních, ekonomických a dalších skupin - tedy do podmínek, jaké máme v naší zemi dnes. Znepřátelené strany byly potom vyzbrojeny a poštvány proti sobě, aby postupně zničily národní vlády a náboženské instituce. Opakuji, mělo být dosaženo přesně stejných podmínek, v jakých se svět nalézá dnes. V tomto bodě mi dovolte, abych zdůraznil hlavní rys plánů Iluminátů. Když bude jejich plán na ovládnutí světa, Protokoly sionských mudrců, objeven a odhalen světu, potom "očistí" všechny Židy před tváří celého světa, aby od sebe odvrátili podezření. Pokud si myslíte, že toto tvrzení je přitažené za vlasy, potom si uvědomte, že dovolili Hitlerovi, jenž byl sám liberálním socialistou, kterého financoval zkorumpovaný Kennedy, Warburgové a Rothschildové, spálit 600.000 Židů. Nyní si řekněme, proč konspirátoři zvolili slovo "Ilumináti" pro svou satanskou organizaci. Sám Weishaupt řekl, že toto slovo je odvozeno od slova Lucifer a znamená "nositel světla". Použil lži, že jeho cílem je nastolit jednosvětovou vládu, aby bylo umožněno těm, kteří k tomu mají duševní schopnosti, zabránit v budoucnu všem válkám. Zkrátka, použil slov "mír na zemi" jako návnady stejně, jako bylo této fráze použito konspirátory v roce 1945 k vnucení Organizace spojených národů USA. Weishaupt rekrutoval nějakých 2000 placených, opakuji, že z peněz Rothschildů, následovníků. Mezi nimi byli nejinteligentnější lidé na poli umění, školství, vědy, financí a průmyslu. Potom založil lóže Velkého Orientu, zednářské lóže, které byly jejich tajnými ústředími. A opět opakuji, že ve všem jednal na příkaz domu Rothschildů. Hlavní body Weishauptova operačního plánu byly, aby 11
Ilumináti dělali následující věci, které jim měly pomoci k dosažení jejich cíle: Používat peněžního a sexuálního uplácení, aby získali kontrolu nad lidmi na vysokých místech v různých úrovních všech vlád a na dalších vlivných postech. Jakmile vlivné osoby upadnou do lží, podvodů a svodů Iluminátů, budou moci být drženi v otroctví používáním politického a jiných forem vydírání, hrozeb finančního zruinování, veřejného odhalení, nebo dokonce pomocí hrozeb smrtí dotyčných a členů jejich milovaných rodin. Uvědomujete si, kolik současných nejvyšších úředníků v naší nynější vládě ve Washingtonu je tímto způsobem kontrolováno CFR? Uvědomujete si kolik homosexuálů na našem Ministerstvu zahraničí, v Pentagonu, ve všech federálních agenturách a dokonce v Bílém Domě je řízeno tímto způsobem? Ilumináti a fakulty vysokých škol a univerzit měly vychovávat studenty z dobrých rodin s internacionalistickými sklony, nadané mimořádnými duševními schopnostmi, k internacionalismu. Takovéto školení mělo být podporováno udílením stipendií těm, kteří byli Ilumináty vybráni. To vám dává dobrou představu o tom, co znamená "Rhodesovo stipendium". To znamená indoktrinaci k přijetí myšlenky, že jedině jednosvětová vláda může učinit konec neustále se opakujícím válkám a svárům. Jedním z nejvýznačnějších Rhodesových stipendistů v naší zemi je senátor William J. Fulbright (český význam jména je "úplně jasný"), někdy nazývaný jako half-bright (polojasný). Celý záznam jeho předvolebního projevu vyjadřuje myšlenky Iluminátů. Všichni takoví stipendisté jsou přesvědčováni a posléze nabudou přesvědčení, že lidé se zvláštním talentem a duševními schopnostmi mají právo vládnout méně obdařeným na základě domněnky, že masy nevědí, co je pro ně nej12
lepší po materiální, duševní a duchovní stránce. Kromě Rhodesova a dalších stipendií dnes existují tři speciální školy Iluminátů - Gordonstown ve Skotsku, Salem v Německu a Annavrighta v Řecku. Tyto tři školy jsou nejznámější, ale existují další školy tohoto typu. Princ Filip, manžel britské královny Alžběty, byl vzděláván na Gordonstownu na popud lorda Louise Mountbattena, jeho strýce a Rothschildova příbuzného, který se stal admirálem britské flotily po skončení II. světové války. Všichni vlivní lidé, chycení do pasti Iluminátů plus studenti, kteří byli speciálně vzděláváni a školeni, byli použiti jako agenti a umístěni do zákulisí všech vlád jako experti a specialisté, aby sloužili jako poradci vrcholným vládním činitelům a ovlivňovali politiky tak, aby sloužili tajným plánům Iluminátů na zavedení jednosvětové vlády a destrukci národních vlád a náboženství, přestože byli zvoleni proto, aby sloužili svému lidu. Víte, kolik takových lidí působí v naší vládě dnes? Rusk, McNamara, Hubert Humphrey, Fulbright, Keekle a tak dále a tak dále. Možná nejdůležitější směrnicí Weishauptova plánu bylo získat absolutní kontrolu nad tiskem, v té době jediného komunikačního média pro šíření informací veřejnosti, aby všechny zprávy a informace mohly být tendenčně upravovány, aby masy mohly být přesvědčovány, že jednosvětová vláda je jediným řešením mnoha našich různých problémů. Víte, kdo vlastní a kontroluje naše masové sdělovací prostředky? Já vám to povím. Téměř všechny podíly na filmových studiích v Hollywoodu vlastní Lehmans; Kuhn, Loeb and Company; Goldman-Sachs a další mezinárodní bankéři. Všechny národní rozhlasové a televizní kanály v zemi jsou vlastněny a kontrolovány stejnými mezinárodními bankéři. 13
To samé platí o každém řetězci metropolitních novin a časopisů, dále o tiskových agenturách, jako je Associated Press, United Press, International, atd. Údajní šéfové všech těchto médií jsou pouhou fasádou pro mezinárodní bankéře, kteří tvoří hierarchii CFR, dnešních Iluminátů v Americe. Nyní již můžete pochopit, proč tiskový mluvčí Pentagonu, Sylvester, tak otevřeně prohlásil, že vláda má právo lidem lhát. Ve skutečnosti tím mínil, že naše vláda, kontrolovaná CFR, má moc nám lhát a že jí to americký lid, s vymytými mozky, uvěří. Nyní se opět vraťme do prvních dnů Iluminátů. Protože Británie a Francie byly na konci 18. století dvě největší světové mocnosti, Weishaupt nařídil Iluminátům, aby podnítili koloniální války, včetně naší Revoluční války, za účelem oslabení britského impéria, a aby zorganizovali francouzskou revoluci, která začala v roce 1789. Avšak roku 1784, skutečným Božím skutkem, se bavorské vládě dostaly do rukou důkazy, které prokazovaly existenci Iluminátů, a tyto důkazy mohly zachránit Francii, kdyby jim francouzská vláda neodmítala uvěřit. Nyní si řekněme, jak k tomuto Božímu skutku došlo. V roce 1784 Weishaupt vydal příkazy k provedení francouzské revoluce. Německý spisovatel, jménem Zweig, je ztvárnil v knižní formě. Obsahovala celý příběh iluminátů a Weishauptovy plány. Kopie této knihy byla poslána Iluminátům ve Francii, jež vedl Robespierre, kterého Weishaupt pověřil rozdmýcháním francouzské revoluce. Kurýr byl zasažen a zabit bleskem, když jel na koni přes Rawleston, cestou z Frankfurtu do Paříže. Policie u něho našla podvratné dokumenty a odevzdala je příslušným úřadům. Po pečlivém prostudování tohoto plánu bavorská vláda nařídila policii, aby udělala razii u Weishauptových nově zorganizovaných lóží "Velkého Orientu" a v domech jejich nejvlivnějších členů. Všechny dodatečně objevené důkazy přesvědčily autority, že dokumenty jsou pravé kopie plánů spiknutí, v nichž Ilumináti plánovali použít války a revoluce k nastolení jednosvětové vlády, vedené Rothschildy, podobně, jak to v dnešní době plánuje Organizace spojených národů. 14
V roce 1785 bavorská vláda Ilumináty postavila mimo zákon a zavřela lóže Velkého Orientu. V roce 1786 zveřejnila všechny podrobnosti spiknutí. Český název této publikace je: "Původní spis o řádu a sektě Iluminátů." Kopie celého spiknutí byly poslány všem hlavám církví a států v Evropě. Ale moc Iluminátů, jež byla ve skutečnosti mocí Rothschildů, byla tak veliká, že toto varování bylo ignorováno. Nicméně, Ilumináti byli zdiskreditováni a proto odešli do podzemí. Ve stejné době Weishaupt nařídil Iluminátům, aby infiltrovali do lóží "modrého zednářství" a založili své vlastní tajné společnosti uvnitř všech tajných společností. Pouze zednáři, kteří prokázali internacionální smýšlení, a ti, kteří prokázali, že odpadli od Boha, byli zasvěceni do řádu Iluminátů. Od té doby spiklenci navlékají plášť filantropie a humanismu, aby skryli svou revoluční a podvratnou činnost. Aby pronikl do zednářských lóží v Británii, Weishaupt pozval Johna Robisona do Evropy. Robison byl zednář vysokého stupně "skotského ritu". Byl profesorem přírodní filozofie na Edinburgské univerzitě a tajemníkem Královské společnosti v Edinburgu. Robison neuvěřil lži, že cílem Iluminátů je vytvořit benevolentní diktaturu, ale své pochybnosti skryl tak dobře, že byl poctěn Weishauptovou důvěrou, který mu svěřil revidovaný plán spiknutí pro studijní účely a k ukrytí do bezpečí. Přesto hlavy státu a církve ve Francii byly svedeny k ignorování varování, jichž se jim dostalo, takže revoluce ve Francii propukla v roce 1789, jak bylo Weishauptem naplánováno. Aby varoval vlády před jejich nebezpečím, Robison v roce 1798 vydal knihu s názvem: "Proof of Conspiracy to Destroy all Governments and Religions", ale jeho varování bylo ignorováno stejně, jako náš americký lid ignoruje všechna varování před Organizací spojených národů a Radou pro zahraniční vztahy (CFR). To, co nyní řeknu, mnohé ohromí a velmi pravděpodobně urazí, až to uslyší, ale existují zdokumentované důkazy, že náš Thomas Jefferson a Alexander Hamilton byli Weishauptovými žáky. Jefferson byl jedním z nejrozhodnějších Weishauptových 15
obhájců, když byl svou vládou postaven mimo zákon, a byl to Jefferson, kdo Iluminátům umožnil proniknout do nově zorganizovaných lóží skotského ritu v Nové Anglii. Zde je důkaz. V roce 1789 John Robison varoval všechny zednářské vůdce v Americe, že Ilumináti pronikli do jejich lóží a 19. července 1789 David Papen, prezident Harvardské univerzity, uveřejnil stejné varování pro třídu absolventů a přednesl jim přednášku o tom, jak zbavit americkou politiku a náboženství vlivu iluminismu. John Quincy Adams, který organizoval zednářské lóže v Nové Anglii také varoval před Ilumináty. Napsal tři dopisy plukovníku Williamu L. Stoneovi, vrcholnému zednáři, v nichž odhalil, jak Jefferson použil zednářské lóže pro podvratné účely Iluminátů. Tyto tři dopisy jsou dodnes uloženy v knihovně na Whittenburg Square ve Philadelphii. Zkrátka, Jefferson, zakladatel Demokratické strany, byl členem Iluminátů. Katastrofální odmítnutí ruského cara na kongresu ve Vídni v žádném případě nezničilo spiknutí Iluminátů. Pouze je přinutilo přijmout novou strategii a uvědomit si, že myšlenka jednosvětové vlády byla pro tuto chvíli zmařena. Rothschildové usoudili, že pokud má plán zůstat živý, musí zvýšit svoji kontrolu nad peněžním systémem evropských národů. Ještě předtím Rothschild rozšířil falešnou zprávu, že Napoleon zvítězil v bitvě u Waterloo, čímž způsobil obrovskou paniku na burze v Anglii. Cena všech akcií spadla dolů prakticky na nulu a Nathan Rothschild skoupil všechny akcie doslova za pár penny. To mu dalo prakticky úplnou kontrolu nad ekonomikou Británie a téměř celé Evropy. A tak hned po Kongresu ve Vídni Rothschild přinutil Británii založit novou "Bank of England", nad níž měl úplnou kontrolu stejně, jako později Jacob Schiff zkonstruoval "Zákon o federální rezervě", který poskytl Domu Rothschildů tajnou kontrolu ekonomiky Spojených států. Nyní na chvíli setrvejme u aktivit Iluminátů ve Spojených státech.
16
V roce 1826 jistý kapitán William Morgan usoudil, že jeho povinností je informovat všechny zednáře a širokou veřejnost o tom, co bylo plně prokázáno ohledně Iluminátů, jejich tajné plány, zamýšlené cíle, a odhalit totožnosti organizátorů spiknutí. Ilumináti nemeškali a Morgana soudili v nepřítomnosti a odsoudili ho za zradu. Rozkázali Richardu Howardovi, anglickému Iluminátovi, aby na zrádci vykonal rozsudek smrti. Morgan byl varován a pokusil se uprchnout do Kanady, ale Howard jej chytil blízko hranice, poblíž Niagara Gorge, abych byl přesný, kde ho zavraždil. Toto bylo ověřeno přísežným prohlášením v New Yorku, které učinil muž jménem Avery Allen, který tvrdil, že slyšel, jak Howard podává zprávu o této popravě na schůzce "rytířů templářů" v St. John's Hall v New Yorku. Také popisoval, jaká byla učiněna opatření pro poslání Howarda zpátky do Anglie. Allenovo přísežné prohlášení se nachází mezi archivními záznamy v New York City. Velmi málo zednářů a velmi malá část veřejnosti ví, že všeobecné odsouzení tohoto případu vraždy způsobilo, že zhruba polovina zednářů v severní jurisdikci Spojených států ze své organizace vystoupila. Kopie záznamů ze schůzek, konaných z důvodu diskusí o této záležitosti, dosud existují v bezpečných rukou a celé toto utajení dává tušit, jakou moc mají vůdci Iluminátů, když dokáží zabránit tomu, aby se takové hrozné události z dějin vyučovaly na našich školách. V roce 1829 američtí Ilumináti slyšeli v New Yorku sérii přednášek britské iluministky Frances "Fanny" Wrightové. Těm, kteří se zúčastnili, bylo řečeno, že Ilumináti organizují sjednocení nihilistických a ateistických skupin, spolu se všemi dalšími podvratnými skupinami, do mezinárodního hnutí, které bude známé jako komunismus. (V té době bylo Marxovi 11 a Engelsovi 9 let.) Bylo to tehdy, kdy vzniklo slovo "komunismus" a mělo se stát strašnou zbraní děsící celý svět a hnát zastrašené lidi do jednosvětového plánu Iluminátů. Schéma komunismu mělo Iluminátům posloužit k rozdmýchání budoucích válek a revolucí. Clinton Roosevelt, přímý předek Franklina Roosevelta, Horace Greeley a 17
Charles Dana, nejpřednější vydavatelé novin té doby, byli jmenováni do čela výboru pro finanční podporu nových podniků. Nejvíce peněz ovšem poskytli Rothschildové a tyto peníze byly použity k financování Karla Marxe a Engelse, když psali "Das Kapital" a "Komunistický manifest" v Soho, Anglie. A to jasně dokazuje, že komunismus není tzv. ideologie, ale strašák, který slouží účelům Iluminátů. Weishaupt zemřel v roce 1830, ale před svou smrtí připravil revidovanou verzi věky starého spiknutí Iluminátů, které mělo pod různými jmény organizovat, financovat, směrovat a řídit všechny mezinárodní organizace a skupiny a dosazovat své agenty do vrcholných vládních pozic. Ve Spojených státech jsou nejlepšími příklady Woodrow Wilson, Franklin Roosevelt, Jack Kennedy, Johnson, Rusk, McNamara, Fulbright, George Bush, atd. Kromě toho, zatímco Karel Marx psal "Komunistický manifest" pod dohledem jedné skupiny Iluminátů, profesor Karl Ritter z Frankfurtské univerzity psal antitezi pod dohledem jiné skupiny. Myšlenka byla ta, že vůdci celého spiknutí mohou využít rozdíly těchto dvou tak zvaných ideologií k rozdělení stále většího počtu členů lidské rasy do opačných táborů, aby mohli být vyzbrojeni a potom vymytím mozků dohnáni k boji a zničení se navzájem. A zvláště pak k zničení všech politických a náboženských institucí. Práci Karla Rittera po jeho smrti dokončil německý tak zvaný filozof Friedrich Wilhelm Nietsche, který založil nietscheismus. Tento nietscheismus byl později vyvinut do fašizmu, potom do nacismu a byl použit pro rozdmýchání první a druhé světové války. V roce 1834 byl italský revoluční vůdce Guiseppe Mazzini vybrán Ilumináty, aby udával směr revolučního programu pro celý svět. V této funkci sloužil až do své smrti v roce 1872, ale několik let před svou smrtí Mazzini zlákal amerického generála jménem Albert Pike do řad Iluminátů. Pike byl fascinovaný myšlenkou jednosvětové vlády a nakonec se stal hlavou tohoto luciferského spiknutí. V letech 1859 až 1871 Pike vypracoval vojen18
ský plán na tři světové války a různé revoluce po celém světě a předpokládal završení spiknutí ve 20. století. Opět připomínám, že tyto konspirátory nikdy nezajímal okamžitý úspěch. Pracovali s dlouhodobou perspektivou. Pike udělal většinu své práce ve svém domově v Little Rocku, Arkansas. Ale o několik let později, kdy iluminátské lóže Velkého Orientu se staly podezřelými a zavrhovanými z důvodu Mazziniho revolučních aktivit v Evropě, Pike zorganizoval něco, co nazval "New and Reformed Palladian Right". Založil tři nejvyšší rady; jednu v Charlestonu, Jižní Karolína; druhou v Římě a třetí v Berlíně. Po Mazzinim převzal 23 revoluční centra, umístěná v strategických oblastech po celém světě, z nichž udělal podřízené rady. Stala se z nich tajná ústředí světového revolučního hnutí. Dlouho předtím, než Marconi vynalezl rádio, vědci Iluminátů vynalezli prostředky, aby Pike a šéfové jeho rad mohli tajně komunikovat. Byl to objev tohoto tajemství, který zpravodajským důstojníkům umožnil pochopit, jak zjevně na sobě nezávislé incidenty, jako byl atentát na australského následníka trůnu v Srbsku, se současně odehrávaly po celém světě, aby se z nich vyvinuly války nebo revoluce. Pikeho plán byl jednoduchý, ale projevil se jako velmi účinný. Navrhoval, aby byl zorganizován komunismus, nacismus, politický sionismus a další mezinárodní hnutí s cílem podnítit tři globální války a nejméně dvě větší revoluce. První světová válka Iluminátům umožnila zničit carismus v Rusku, jak vyhrožoval Rothschild poté, co Car torpédoval jeho plán na vídeňském kongresu, a udělat z Ruska pevnost ateistického komunismu. Rozpory mezi německým a britským impériem, povzbuzované agenty Iluminátů, byly použity k rozdmýchání této války. Po skončení této války měl být vybudován komunismus a použit k zničení dalších vlád a k oslabení náboženství. Druhá světová válka, pokud bude nutná, měla být vyvolána využitím rozporů mezi fašisty a politickými sionisty. Zde poznamenejme, že Hitler byl financován Kruppem, Warburgy, Ro19
thschildy a dalšími mezinárodními bankéři, a že vyvraždění údajně 600.000 Židů Hitlerem vůbec netrápilo židovské mezinárodní bankéře. Toto vraždění bylo nutné k vytvoření celosvětové nenávisti vůči Němcům a k rozpoutání války proti Německu. Stručně řečeno, tato druhá válka byla bojována z důvodu zničení nacismu a zvýšení politické moci politického sionismu, aby mohl být v Palestině založen stát Izrael. Během 2. světové války měl být posílen mezinárodní komunismus, aby se ve své síle vyrovnal spojenému křesťanstvu. Až by bylo dosaženo tohoto bodu, měl být udržován do té doby, dokud nedojde ke konečné sociální katastrofě. Jak víme nyní, Roosevelt, Churchill a Stalin prováděli přesně tuto politiku a Truman, Eisenhower, Kennedy, Johnson a George Bush pokračovali ve stejné politice. Třetí světová válka má být rozpoutána s použitím rozporů mezi politickými sionisty a vůdci muslimského světa. Tato válka má být vedena takovým způsobem, že se světy islámu a politického sionismu navzájem zničí. Zbylé národy, rozdělené tímto rozporem, budou přinuceny spolu bojovat až do stavu úplného vyčerpání; fyzického, duševního, duchovního a ekonomického. Může nyní myslící člověk pochybovat o tom, že intriky, které dnes probíhají na Středním a Dálném Východě, jsou konstruovány k dosažení tohoto satanského cíle? Sám Pike toto všechno předpověděl ve své zprávě pro Mazziniho 15. srpna 1871. Pike tvrdil, že po skončení 3. světové války ti, kdo budou usilovat o nespornou světovou nadvládu, vyvolají největší sociální katastrofu, jakou svět ještě nezažil. Citujme nyní z dopisu, který napsal Mazzinimu a který je nyní uložen v Britském muzeu v Londýně. Píše: "Pustíme z řetězu nihilisty a ateisty a vyprovokujeme největší sociální katastrofu, která v celé své hrůze všem národům jasně ukáže účinky absolutního ateismu, původce většiny ukrutností a krvavých nepokojů. Potom lidé všude na světě bu20
dou nuceni se bránit proti menšině světových revolucionářů a vyhladí tyto ničitele civilizace. A davy zklamané křesťanstvím, jehož duch bude v ten moment bez řízení a vedení, budou dychtit po nějakém ideálu, ale bez znalosti, kam upřít svou zbožnost, přijmou pravé světlo skrze univerzální manifestaci čisté nauky Lucifera, nakonec zjevené veřejnosti. Manifestaci, která bude výsledkem všeobecného reakčního hnutí, které bude následovat po zničení křesťanství a ateismu; obojí bude poraženo a vyhlazeno současně." Když Mazzini v roce 1872 zemřel, Pike udělal dalšího revolučního vůdce, muže jménem Adrian Lemmy, jeho nástupcem. Lemmy byl potom vystřídán Leninem a Trockým, ti byli nahrazeni Stalinem. Revoluční činnost všech těchto mužů byla financována britskými, francouzskými, německými a americkými mezinárodními bankéři; všem z nich dominoval Dům Rothschildů. Očekává se, že budeme věřit tomu, že dnešní mezinárodní bankéři, stejně jako penězoměnci v době Kristově, jsou pouhými nástroji nebo agenty velké konspirace, ale ve skutečnosti jsou vedoucími osobnostmi v pozadí. Všechny masové sdělovací prostředky nás vedou k víře, že komunismus je hnutí takzvaných dělníků, ale pravda je taková, že britští a američtí zpravodajští důstojníci mají věrohodné důkazy o tom, že mezinárodní liberálové, vyvíjející svou činnost prostřednictvím mezinárodních bankovních domů, zvláště Domu Rothschildů, financovali obě strany v každé válce a revoluci od roku 1776. Dnešní členové konspirace (CFR ve Spojených státech) vedou naše vlády, nad nimiž udržují moc lichvářskými metodami, jako je Federální rezervní systém v Americe, k vedení válek, jako je válka ve Vietnamu (vytvořená Organizací spojených národů), aby - podle dalších iluminátských plánů generála Pike - dostali svět do takového stavu, kdy ateistický komunismus a celé křesťanstvo může být zataženo do třetí světové války.
21
Ústředím velkého spiknutí na konci 18. století byl Frankfurt v Německu, kde byl založen Dům Rothschildů Mayerem Amschelem, který přijal jméno Rothschild a spojil dohromady další mezinárodní finančníky, kteří doslova prodali své duše ďáblu. Po odhalení spiknutí bavorskou vládou v roce 1786 přemístili spiklenci své ústředí nejdříve do Švýcarska, později do Londýna. Od 2. světové války (po smrti Jacoba Schiffa, Rothschildova muže v Americe) sídlí ústředí americké větve v Harold Pratt Building v New York City a Rockefellerové, původně Schiffovi chráněnci, převzali moc k manipulaci s financemi v Americe pro Ilumináty. V konečné fázi konspirace se jednosvětová vláda bude skládat z krále-diktátora, hlavy Organizace spojených národů, CFR a několika miliardářů, ekonomů a vědců, kteří prokázali svoji oddanost této velké konspiraci. Všichni ostatní budou integrováni do obrovského konglomerátu zotročeného lidstva. Nyní mi dovolte, abych vám ukázal, jak naše federální vláda a americký lid byli vtaženi do plánu na vytvoření jednosvětové vlády Iluminátů. Skutečné základy plánu na převzetí moci ve Spojených státech byly položeny během naší Občanské války. Weishaupt a první vůdci konspirace neměli ještě kontrolu nad novým světem. Weishaupt zde měl své agenty již během revoluční války, ale George Washington byl pro ně více než rovnocenným soupeřem. Během občanské války spiklenci vyvinuli první konkrétní úsilí. Víme, že Judah Benjamin, hlavní poradce Jeffersona Davis, byl Rothschildovým agentem. Také víme, že Rothschildovi agenti pronikli do vlády Abrahama Lincolna, kteří se pokusili jej zatáhnout do finančních transakcí s Domem Rothschildů. Ale starý Abe tento plán prohlédl a bez obalu odmítl, čímž si vysloužil nehynoucí nepřátelství Rothschildů; přesně stejným způsobem jako ruský car, když torpédoval jejich první Ligu národů na kongresu ve Vídni. Vyšetřování atentátu na Lincolna odhalilo, že vrah Booth byl členem tajné konspirační skupiny. Protože do ní byla zapojena řada významných vládních úředníků, jméno skupiny nebylo nikdy odhaleno a zůstalo záhadou; stejně jako atentát na 22
Jacka Kennedyho je dosud záhadou. Ale jsem si jist, že dlouho záhadou nezůstane. V každém případě konec Občanské války dočasně zničil všechny naděje Domu Rothschildů získat pod svou kontrolu náš měnový systém; jako jej získali například v Británii a dalších zemích v Evropě. Říkám dočasně, protože Rothschildové a vůdci spiknutí se tohoto cíle nikdy nevzdali a neztráceli proto čas. Krátce po Občanské válce mladý přistěhovalec, který si říkal Jacob H. Schiff, dorazil do New Yorku. Jacob byl mladý muž, který měl poslání pro Dům Rothschildů. Jacob byl syn rabína, který se narodil v jednom z domů Rothschildů ve Frankfurtu v Německu. Nyní se budu hlouběji zabývat jeho minulostí. Důležitým momentem je, že Rothschild v něm rozeznal nejen budoucího finančního čaroděje, ale - což je ještě důležitější - viděl u Jacoba také latentní machiavelské vlastnosti, které by mohly být, pokud se potvrdí, neocenitelné u funkcionáře ve velkém celosvětovém spiknutí. Po poměrně krátkém období školení v Rothschildově londýnské bance, Jacob odjel do Ameriky s instrukcemi, aby koupil bankovní dům, který by byl odrazovým můstkem pro získání kontroly nad peněžním systémem Spojených států. Ve skutečnosti sem Jacob přijel, aby provedl čtyři konkrétní úkoly: 1. Získat kontrolu nad americkým měnovým systémem. 2. Najít vhodné muže, kteří za peníze budou ochotni sloužit jako slepé nástroje velké konspirace a podporovat jejich dosazení na vysoká místa v naší federální vládě, našem Kongresu, v Nejvyšším soudu USA a ve všech federálních úřadech. 3. Podnítit sváry mezi skupinami menšin po celé zemi, zvláště mezi bílými a černými. 4. Vytvořit hnutí s cílem zničit náboženství ve Spojených státech, přičemž křesťanství má být hlavním terčem. Nyní sledujme Schiffovy kroky při uskutečňování prvního úkolu. Jako první krok měl koupit bankovní dům, ale měl to být 23
druh bankovního domu, který mohl mít pod absolutní kontrolou a bylo by možné jej zformovat pro dosažení cíle - získat kontrolu nad peněžním systémem USA. Po pečlivém prozkoumání terénu Jacob koupil partnerství ve firmě, která se nazývala "Kuhn and Loeb". Stejně jako Schiff, Kuhn a Loeb byli přistěhovalci z německých židovských ghett. Odešli do USA v polovině 40. let 19. století a oba začali svou obchodní kariéru jako potulní podomní obchodníci. Na začátku 50. let se dali dohromady a založili obchod v Lafayette, Indiana, pod firemním jménem "Kuhn and Loeb", který sloužil osadníkům při jejich cestě na západ. V následujících letech založili podobný obchod v Cincinnati a St. Louis. Potom ke svým obchodům přidali zastavárnu. Odtud byl již krátký a rychlý krok k půjčování peněz. V té době se na scéně objevil Schiff. "Kuhn and Loeb" byla dobře známá soukromá bankovní firma a Jacob se stal jejím podílníkem. Krátce poté, co se stal partnerem "Kuhn and Loeb", si Schiff vzal za manželku Loebovu dceru Terezu. Potom odkoupil Kuhnův podíl a přemístil firmu do New Yorku a z firmy "Kuhn and Loeb" se stala "Kuhn, Loeb and Company". Jacob Schiff, agent Rothschildů, se stal zdánlivě výhradním vlastníkem firmy. A během své kariéry se tento židovský Machiavelli, první hierarcha velkého spiknutí Iluminátů v Americe, stavěl jako štědrý filantrop a svatý člověk, což je obvyklá politika Iluminátů. Jak jsem již řekl, prvním velkým krokem spiknutí bylo uchvácení peněžního systému. Aby dosáhl tohoto cíle, Schiff musel navázat plnou spolupráci s tehdejšími velkými bankéři v Americe. To se však snadno řekne, ale hůře provede. Dokonce i v té době; Wall Street byl srdcem amerického peněžního trhu a J.P.Morgan byl jeho diktátor. Další v řadě byli Drexelové a Biddleové v Philadelphii. Všichni ostatní finančníci, velcí i malí, tancovali podle noty těchto tří bankovních domů, ale zvláště podle Morgana. Všichni tři byli pyšní, domýšliví a arogantní potentáti.
24
Prvních několik let se na tohoto malého kníratého muže z německého ghetta dívali s krajním opovržením, ale Jacob věděl, jak to překonat. Předhodil jim několik Rothschildových kostí. Řečenými kostmi byla distribuce žádoucích evropských akcií a dluhopisů v Americe. Potom objevil, že má v ruce ještě další mocné zbraně. V desetiletích, která následovala po naší Občanské válce, náš průmysl začal růst. Museli jsme vybudovat velké železnice. Ropný, důlní, ocelářský a textilní průmysl začal prudce růst. Všechen tento průmysl volal po rozsáhlém financování; většina těchto financí musela přicházet ze zahraničí. To znamená z Domu Rothschildů. Bylo to v době, kdy se Schiff osamostatnil. Hrál velmi vychytralou hru. Stal se svatým patronem Johna D. Rockefellera, Edwarda R. Harrimana a Andrewa Carnegie. Financoval Standard Oil Company pro Rockyho, železniční impérium pro Harrimana a ocelové impérium pro Carnegieho. Ale místo toho, aby všechny půjčky šly z Kuhn, Loeb and Company, otevřel dveře Domu Rothschildů pro Morgana, Biddleho a Drexela. Potom Rothschild zařídil založení londýnské, pařížské, evropské a dalších větví tohoto stromu; ale vždy s partnerstvím s Rothschildovými podřízenými a Rothschild všem dal těmto mužům velmi jasně na srozuměnou, že Schiff má být šéfem v New Yorku. Takže na přelomu století měl Schiff pevně v rukou celé bratrstvo na Wall Streetu, které - s Schiffovou pomocí - zahrnovalo Lehman Brothers, Goldman-Sachs a další mezinárodní banky, které vedli muži vybraní Rothschildy. Zkrátka to znamenalo kontrolu nad národními peněžními mocnostmi a byl tedy připraven na obří krok - uchvácení národního měnového systému. Podle naší ústavy veškerá kontrola peněžního systému je svěřena výhradně našemu Kongresu. Schiffovým příštím důležitým krokem bylo svést náš Kongres, aby zradil tento ústavní zákon odevzdáním této kontroly hierarchii velkého spiknutí Iluminátů. Aby tento krok legalizoval a učinil tak náš lid neschopným 25
odporu proti tomu, bylo nutné, aby Kongres vydal zvláštní zákon. Aby toho dosáhl, musel Schiff dosadit své loutky do obou komor Kogresu. Loutky dostatečně mocné, aby dokázaly přinutit Kongres k přijetí takového zákona. Stejně důležité, nebo ještě důležitější, bylo dosadit další loutku do Bílého Domu na funkci prezidenta, který by bez skrupulí tento zákon podepsal. Aby toho dosáhl, musel získat kontrolu buď nad Republikánskou, nebo nad Demokratickou stranou. Demokratická strana byla zranitelnější; z těchto dvou stran byla tou chudší. Kromě Grovera Clevelanda Demokraté nebyli schopni umístit ani jednoho muže do Bílého Domu od Občanské války. Byly pro to dva důvody : 1. Chudoba strany. 2. Republikánsky smýšlejících voličů bylo víc než Demokratů. Chudoba strany nebyla velkým problémem, ale problém voličů - to byl jiný příběh. Ale, jak jsem předtím řekl, Schiff byl "liška mazaná". Aby volební problém vyřešil, použil ukrutné a vražedné metody. Jeho řešení je názorným příkladem, jak židovští mezinárodní bankéři málo dbají o své rasové bratry. Kolem roku 1890 propukla po celém Rusku série pogromů. Mnoho a mnoho tisíc nevinných Židů, mužů, žen a dětí, bylo povražděno kozáky a dalšími sedláky. Podobné pogromy se zabíjením nevinných Židů vypukly v Polsku, Rumunsku a Bulharsku. Všechny tyto pogromy byly podněcovány Rothschildovými agenty. Výsledkem bylo, že vyděšení Židé houfně prchali do Spojených Států. Tato vlna přistěhovalectví během příštích dvou až tří desetiletí pokračovala, protože během těchto let pogromy pokračovaly. Těmto uprchlíkům pomáhaly samozvané humanitární komise, zřizované Schiffem, Rothschildy a všemi Rothschildovými poskoky. Největší proud uprchlíků směřoval do New Yorku, ale SchiffRothschildovy humanitární komise našly způsoby, jak mnoho z nich přesměrovat do Chicaga, Bostonu, Philadelphie, Detroitu, Los Angeles, atd. Všichni z nich byli rychle přeměněni na "naturalizované občany" a vyškoleni, aby se zaregistrovali jako Demo26
kraté. Tak se stalo, že tato takzvaná minoritní skupina se stala pevným demokratickým volebním blokem v jejich komunitách, které všechny byly kontrolovány a manipulovány jejich takzvanými dobrodinci. A krátce po přelomu století se tato menšina stala podstatným faktorem politického života našeho národa. To byla jedna z metod, které Schiff používal k dosazování lidí, jako je Nelson Aldrich nebo Woodrow Wilson do našeho Senátu, respektive do Bílého Domu. V tomto bodě mi dovolte, abych vám připomněl další důležitou práci, kterou byl Schiff pověřen, když byl vyslán do Ameriky. Mám na mysli zničení jednoty amerického lidu vytvořením minoritní skupiny a rasovou nesnášenlivostí. Vyhnáním židovských uprchlíků pomocí pogromů do Ameriky Schiff zároveň vytvořil minoritní skupinu pro tento účel. Ale na Židy, kteří se vlivem pogromů stali bojácnými, se nedalo spoléhat při vytváření násilí nutného k zničení jednoty amerického lidu. Ale v Americe již byla připravena, ačkoli dosud spící, skupina, která by mohla být podnícena k takzvaným demonstracím, nepokojům, drancování, vraždám a všem dalším druhům nezákonností. Byli to američtí černoši. Jediné, co bylo třeba, bylo je probudit a vyprovokovat. Společně tyto dvě menšiny, řádně zmanipulované, mohly přesně takový druh nepokojů v Americe, jaký Ilumináti potřebovali k dosažení jejich cíle. A tak ve stejné době, kdy Schiff a jeho společníci spřádali plány na uchvácení našeho měnového systému, také dokončovali plány na zasažení nic netušících Američanů výbuchem strašných rasových nepokojů, které by rozdělily lidi do vzájemně se nenávidících skupin a vyvolaly chaos v celém národě; zvláště pak na všech vysokých školách a univerzitních dvorcích; chráněný rozhodnutím Earla Warrena a takzvanými vůdci ve Washingtonu, D.C. (Vzpomeňte si na Warrenovu komisi, zřízenou za účelem vyšetření atentátu na prezidenta Jacka (Johna) F. Kennedyho[*]) Ovšem, dovedení těchto plánů k dokonalosti vyžaduje čas a nekonečně trpělivé organizování. 27
[*]
Poznámka:
Jack Kennedy se během svého úřadu, jako prezident Spojených států, stal křesťanem. Při svém pokusu o "pokání" se pokusil informovat tento národ (minimálně dvakrát), že úřad prezidenta Spojených států je manipulován Ilumináty/CFR. Ve stejné době zarazil "půjčování" bankovek Federální rezervy z Federální rezervní banky a začal vydávat bankovky Spojených států (které nebyly zatíženy úrokem) na kredit Spojených států. Bylo to vydávání bankovek Spojených států, které způsobilo, že Jack Kennedy byl zavražděn. Lynden B. Johnson, po složení přísahy na úřad prezidenta, zastavil vydávání bankovek Spojených států a vrátil se k půjčování bankovek Federální rezervní banky (které jsou lidu Spojených států půjčovány na úrok 17%). Bankovky USA, které byly vydávány za Johna F. Kennedyho, byly ze série z roku 1963, která měla na lícu bankovky rudou pečeť (na bankovce byl nápis "United States Note", na rozdíl od běžných bankovek, které nesou nápis "Federal Reserve Note" - pozn. překl.). Nyní, abych odstranil všechny vaše pochybnosti, vám předložím důkazy tohoto plánu na vyvolání rasové nesnášenlivosti. Ze všeho nejdřív museli vytvořit vedení a organizace, které by vedly miliony hlupáků, Židů a černochů, kteří by demonstrovali a páchali výtržnosti, drancování a další nezákonnosti. Tak v roce 1909 Schiff, Lehmanové a další konspirátoři zorganizovali a založili "National Association for the Advancement of the Colored People" (Národní sdružení pro podporu barevných lidí), známé jako "NAACP". Prezidenti, ředitelé a právní zástupci NAACP byli vždy "bílí Židé", dosazení Schiffem, a tak je tomu dodnes. Potom v roce 1913 Schiffova skupina zorganizovala "Antidefamation League of the B'nai B'rith" (Ligu proti pomluvám a hanobení organizace B'nai B'rith), běžně známou pod zkratkou "ADL", aby sloužila jako gestapo a nástroj tohoto celého spiknutí. Neblahá ADL má dnes 2000 agentur ve všech částech naší země a 28
kompletně řídí každou akci "NAACP" nebo "Urban League" (Městskou ligu) všech dalších takzvaných černošských organizací na obranu lidských práv po celých USA, včetně takových vůdců jako je Martin Lucifer King, Stockely Carmichael, Bernard Rustin a další jim podobní. Kromě toho ADL získala úplnou kontrolu nad rozpočtem na reklamu mnoha obchodních domů, řetězců hotelů a televizních a rozhlasových sponzorů z průmyslu, získala také kontrolu v reklamních agenturách, aby mohla kontrolovat prakticky všechny masové sdělovací prostředky a přinutit každé loajální noviny tendenčně upravovat a falšovat zprávy a dále podněcovat rasové napětí a současně vytvářet sympatie pro nezákonnosti a násilí černošské lůzy. Zde je zdokumentovaný důkaz jejich záměrného plánu podnítit černochy ke všem jejich nezákonnostem. Kolem roku 1910 jistý Israel Zangwill napsal hru s názvem "The Melting Pot" (Tavicí pánev). Byla to ryzí propaganda k podnícení černochů a Židů, protože hra účelově zobrazovala, jak Američané diskriminují a pronásledují Židy a černochy. V té době si nikdo neuvědomil, že je to propagandistické divadelní představení. Byla chytře napsaná. Propaganda byla chytře zabalená do opravdu velké zábavy a byl to na Broadwayi velký hit. Legendární Diamond Jim Brady v té době pořádal ve slavném restaurantu Delmonico bankety po představeních populárních her. Jeden takový večírek pořádal pro divadelní obsazení hry The Melting Pot, pro jejího autora, producenta a vybrané osobnosti z Broadwaye. V té době jsem již byl v Broadwayském divadle a byl jsem také pozván na večírek. Tam jsem se setkal s Georgem Bernardem Shawem a nějakým židovským spisovatelem jménem Israel Cohen. Zangwill, Shaw a Cohen patřili mezi ty, kdo vytvořili Fabian Society (Fabiánskou společnost) v Anglii a úzce spolupracovali s frankfurtským Židem jménem Mardochej, který si změnil jméno na Karel Marx; ale nezapomínejte, že v té době marxismus a komunismus právě vznikaly a nikdo jim nevě-
29
noval příliš velkou pozornost a nikdo neměl podezření, že v díle takových brilantních spisovatelů bude propaganda. Na banketu mi Israel Cohen řekl, že dostal nabídku na napsání knihy, která měla být následovníkem Zangwillovy hry "The Melting Pot". Titul knihy měl být "A Ratial Program for the 20th Century" (Rasový program pro 20. století). V té době jsem byl úplně pohlcen svou prací jako dramatik. Přestože byl název knihy velmi výmluvný, neuvědomil jsem si, jaký je skutečný cíl knihy, ani jsem neměl zájem si ji přečíst. Ale zasáhlo mě silou vodíkové pumy, když jsem v květnu 1957 v novinách Washington D.C. Evening Star objevil jeden krátký článek. Byl to doslovný přetisk úryvku z knihy Israela Cohena "A Ratial Program for the 20th Century" a já vám jej nyní přečtu: "Musíme si uvědomit, že nejmocmější zbraní naší strany je rasové napětí. Probuzením uvědomění tmavých ras, které byly po staletí utiskovány bílými, je můžeme získat pro program komunistické strany. V Americe můžeme svým důvtipem dosáhnout vítězství. Zatímco černošskou menšinu poštveme proti bílým, bílým vštípíme komplex viny za jejich vykořisťování černochů. Pomůžeme černochům získat vynikající postavení v každé oblasti života, v zaměstnáni, ve světě sportu, v zábavě, atd. S tímto renomé budou černoši schopni uzavírat vzájemné sňatky s bílými a začne proces, který připraví Ameriku pro naši věc." Pravost této pasáže z Cohenovy knihy byla tedy úplně prokázána. Ale otázkou pro mě zůstávalo, zda reprezentovala oficiální politiku a plány Komunistické strany, nebo osobní přesvědčení Cohena samotného. Proto jsem hledal další důkaz a našel jsem jej v oficiálním pamfletu newyorské organizace Komunistické strany, který vydal jejich oficiální vydavatel Workers Library Publishers. Pamflet byl pojmenován "The Negros in a Soviet America" (Černoši v Sovětské Americe). Nabádal černochy, aby povstali, vytvořili na jihu sovětský stát a požádali o připojení k Sovětskému svazu. Obsahoval pevný slib, že povstání budou 30
podporovat všichni "rudí" Američané a takzvaní "liberálové". Na straně 38 slibuje, že sovětská vláda by černochům přinesla větší blahobyt než bílí a opět tento oficiální komunistický pamflet sliboval, že, cituji: "každý projev diskriminace nebo rasových předsudků proti černochům se podle revolučního práva stane zločinem." Toto tvrzení dokazuje, že výňatek z Cohenovy knihy, vydané v roce 1913, byl oficiálním nařízením Komunistické strany a je v přímé linii s iluminátským plánem na světovou revoluci, vypracovaným Weishauptem a později Albertem Pikem. Nyní zbývá jediná otázka, a to dokázat, že komunistický režim je řízen přímo z Ameriky Jacobem Schiffem a z Londýna Rothschildem, hlavními vůdci tohoto velkého spiknutí. O něco později vám poskytnu důkaz, který odstraní dokonce i vzdálené pochybnosti o tom, že Komunistická strana, jak ji známe, byla vytvořena těmito vedoucími osobnostmi (kapitalisty, jak uvidíte); že Schiff, Warburgové a Rothschildové naplánovali a financovali celou bolševickou revoluci v Rusku, zavraždění cara a jeho rodiny, a že Lenin, Trockij a Stalin dostávali rozkazy přímo od Schiffa a dalších kapitalistů, proti nimž údajně bojovali. Nyní můžete vidět, proč ten ničema Earl Warren a jeho stejně ničemní společníci z Nejvyššího soudu vydali ono nechvalně známé a zrádné rozhodnutí o zrušení rasové segregace v roce 1954. Bylo to na podporu konspiračního plánu Iluminátů s cílem vytvořit napětí a sváry mezi černými a bílými. Víte, proč stejný Earl Warren vydal nařízení zakazující křesťanské modlitby a vánoční koledy v našich školách? Proč Kennedy udělal to samé? A víte, proč Johnson a 66 senátorů, navzdory protestům 90% Američanů, hlasovalo pro "konzulární dohodu", která otevřela celou zemi ruským špionům a sabotérům? Všichni tito senátoři jsou Benedictové Arnoldové 20. století. Je jedině na vás - všech Američanech, abyste přinutili Kongres, naše zvolené služebníky, aby obžalovali všechny zrádce amerického národa a pokud budou shledáni vinnými, aby byli 31
potrestáni jako vlastizrádci. Kongres by měl zahájit tuhé vyšetřování "CFR" a dalších fasádních organizací Iluminátů, jako je "ADL", "NAACP", "SNIC" a takových nástrojů Iluminátů, jakým je Martin Lucifer King. Takové vyšetřování úplně odhalí všechny jejich vůdce ve Washingtonu, D.C. a Ilumináty a jejich podpůrné organizace a jejich členy jako vlastizrádce a uskutečňovatele plánu iluminátů. Úplně demaskuje Organizaci spojených národů jako záměrný nástroj celého komplotu a přinutí Kongres k vystoupení z OSN a vyhodí OSN z USA. Tím vlastně zničí OSN a celý její plán. Dříve než skončím tuto část přednášky, chtěl bych zopakovat jeden životně důležitý moment, na který byste nikdy neměli zapomenout, pokud chcete zachránit naši vlast pro své děti a jejich děti. Každý protiústavní a nezákonný čin, spáchaný Woodrowem Wilsonem, Franklinem Rooseveltem, Trumanem, Eisenhowerem, a Kennedym a který je nyní páchán Johnsonem (a dnes Georgem Buschem a Billem Clintonem) je přesně v linii se staletým plánem spiknutí Iluminátů, který vypracovali Weishaupt a Albert Pike. Každé zlomyslné rozhodnutí vydané proradným Earlem Warrenem a stejně zrádným Nejvyšším soudem bylo přesně v souladu s tím, co navrhoval plán Iluminátů. Vlastizrada páchaná naším Ministerstvem zahraničí za Ruska a předtím za Johna Fostera Dullese, a Marshalla, také všechny vlastizrady spáchané McNamarou a jeho předchůdci jsou v souladu s tím samým plánem Iluminátů na ovládnutí světa. Také ohromující zrady různých členů našeho Kongresu, zvláště 66 senátorů, kteří podepsali "konzulární dohodu", byly spáchány na příkaz Iluminátů. Nyní se vrátím zpět k uchvácení našeho peněžního systému Jacobem Schiffem a k zrádným činům, jež následovaly. Také odhalím Schiff-Rothschildovo řízení nejen Karla Marxe, ale také Lenina, Trockého a Stalina, kteří vytvořili revoluci v Rusku a založili komunistickou stranu.
32
Bylo to v roce 1908, kdy Schiff usoudil, že přišel čas k zmocnění se našeho měnového systému. Jeho hlavními náměstky při této snaze byli plukovník Edward Mandell House, jehož celá kariéra se odehrávala na vysokých postech ve vládě, kdy zároveň působil jako Schiffův kurýr, jak ukážu, Bernard Barouk a Herbert Lehman. Na konci roku se sešli na tajné poradě v Jekyll Island Hunt Club, který v Jekyll Island, Georgia, vlastnil J.P.Morgan. Mezi přítomnými byli J.P.Morgan, John B. Rockefeller, plukovník House, senátor Nelson Aldrich, Schiff, Stillman a Vandlelip z New York National City Bank, W. a J. Seligmanové, Eugene Myer, Bernard Berouk, Lerbert Lehman, Paul Warburg, zkrátka všichni mezinárodní bankéři v Americe. Všichni z nich členové hierarchie velkého spiknutí Iluminátů. O týden později přišli s něčím, co nazvali Federální rezervní systém. Senátor Aldrich byl poskok, který to měl protlačit Kongresem, ale nejdříve museli mít poslušnou loutku v Bílém Domě, která by takový zákon (Federal Reserve Act) podepsala. Dobře věděli, že i kdyby Kongres takový zákon přijal jednohlasně, nově zvolený prezident Taft by jej okamžitě vetoval. Tak museli počkat. V roce 1912 byl jejich člověk, Woodrow Wilson, zvolen prezidentem. Ihned po jeho inauguraci senátor Nelson Aldrich protlačil Federal Reserve Act oběma komorami parlamentu a Wilson jej okamžitě podepsal. Tento odporný čin zrady byl spáchán 23. prosince 1913, dva dny před vánocemi, kdy všichni členové Kongresu, s výjimkou několika pečlivě vybraných poslanců a tří stejně pečlivě vybraných senátorů, byli pryč z Washingtonu. Víte, jak odporný čin zrady to byl? Já vám to povím. Naši zakládající otcové znali velmi dobře moc peněz. Věděli, že ten, kdo bude mít v rukou naši měnu, bude mít v rukou osud našeho národa. Proto bedlivě střežili tuto moc a v Ústavě zakotvili, že Kongres, čili volení zástupci lidu, mají mít v rukou tuto moc. Jazyk Ústavy je v tomto bodě stručný, strohý a jednoznačný. V článku I. část 8, paragraf 5, v němž definuje povinnosti a pravomoci Kongresu, se 33
praví, cituji: "razit peníze, čímž regulovat jejich hodnotu a hodnotu zahraniční měny a určovat standardy vah a měr." Ale onen tragický, nezapomenutelný den naší potupy, 23. prosince 1913, kdy byli tito muži posláni do Washingtonu chránit naše zájmy, poslanci a senátoři a Woodrow Wilson, vydali osud našeho národa do rukou dvou cizinců z Východní Evropy, Jacoba Schiffa a Paula Warburga. Warburg byl velice čerstvý přistěhovalec, který sem přišel na příkaz Rothschildů, aby zde pomohl založit Federální rezervní systém. Nyní si velká většina Američanů myslí, že Federální rezervní systém je agentura vládou Spojených států. To však není pravda. Všechny akcie federálních rezervních bank vlastní členové těchto bank a jejich šéfové jsou všichni členové hierarchie velkého spiknutí Iluminátů, které je dnes známé jako CFR. Podrobnosti tohoto aktu zrady, jehož se účastnilo mnoho takzvaných Američanů, jsou příliš rozsáhlé na to, abych se jimi zde obšírně zabýval, ale všechny tyto detaily naleznete v knize s názvem "The Federal Reserve Conspiracy", kterou napsal Eustace Mullins. V této knize Mullins vypráví celý tento hrozný příběh a podpírá jej nepopiratelnými důkazy. Nehledě na to, že je to skutečně fascinující a šokující příběh této velké zrady, měl by si ji každý Američan přečíst jako zdroj životně důležitých informací pro dobu, až se všechen americký lid konečně probudí a s Boží pomocí rozdrtí celé toto spiknutí; toto probuzení určitě přijde. Pokud si myslíte, že tito cizinci a jejich v Americe narození společníci se spokojili "jenom" s kontrolou našeho peněžního systému, potom vás čeká další hořké zklamání. Federální rezervní systém dal spiklencům do rukou úplnou kontrolu nad naším měnovým systémem, ale tím nejsou nijak dotčeny výdělky lidí, protože Ústava zakazuje to, co je nyní známo jako dvacetiprocentní daň z příjmu. Ale plán Iluminátů na zotročení světa volá po konfiskaci veškerého soukromého vlastnictví a kontrole výdělku jednotlivce. Toho, a Karel Marx zdůrazňoval tento rys své34
ho plánu, mělo být dosaženo progresivní daní z příjmu. Jak jsem již řekl, taková daň by nemohla být zákonným způsobem uvalena na americký lid. To je jasně a výslovně zakázáno naší Ústavou. A tak pouze dodatek k Ústavě by mohl dát federální vládě takovou konfiskační moc. To však pro naše machiavellské pleticháře nebyl nepřekonatelný problém. Stejní volení vůdci v obou komorách Kongresu a ten samý Woodrow Wilson, který podepsal nechvalně proslulý Federal Reserve Act, doplnili Ústavu tak, aby bylo možno od občanů vybírat federální daň z příjmu. Tento dodatek Ústavy byl v pořadí šestnáctý. Oba dodatky jsou podle Ústavy protiústavní. Zkrátka, stejní zrádci podepsali obě zrady, Federal Reserve Act a 16th Amendment. Zdá se však, že si nikdo ani neuvědomil, že 16. dodatek byl přijat proto aby okrádal, a já tím myslím skutečné okrádání, lidi o jejich výdělky prostřednictvím daně z příjmu. Spiklenci plně nepoužili toto opatření až do II. světové války, kdy velký humanista Franklin Roosevelt zavedl 20% daň pro lidi s malým platem a až 90% daň pro lidi s vyššími příjmy. Ó ano, čestně slíbil, že toto opatření bude trvat pouze po dobu války, ale co byl slib pro takového šarlatána, který v roce 1940, když chtěl být zvolen na třetí funkční období, prohlašoval: "Opakuji vám znova a znova, že nikdy nepošlu americké hochy bojovat na cizí půdu." Vzpomeňte si, že toto prohlašoval i tehdy, kdy již připravoval vrhnout nás do 2. světové války lákáním Japonců, aby podnikli svůj zrádný útok na Pearl Harbor, což mu posloužilo jako vhodná záminka. Abych nezapomněl, další šarlatán jménem Woodrow Wilson použil ve své kampani v roce 1916 přesně stejný slogan, který zněl: "Zvolte znovu muže, který nepošle vaše syny do války." Přesně stejná formulace, přesně stejné sliby. Ale počkejte, jak říkával Al Jolson: "Ještě jste nic neslyšeli." Tento 16. dodatek o dani z příjmu byl zamýšlen ke konfiskaci a uloupení výdělků obyčejného stáda, vašeho a mého. Obrovských příjmů bandy 35
Iluminátů, Rockefellerů, Carnegiů, Lehmanů a dalších konspirátorů se však neměl vůbec dotkonout. A tak, zároveň s tímto 16. dodatkem, vytvořili něco, co nazvali "nadace, osvobozené od daní", které konspirátorům umožnily převést jejich obrovské bohatství do tzv. "nadací", aby se vyhnuli doslova všem daním z příjmů. Výmluva pro to byla ta, že příjmy z těchto nadací budou věnovány na humanitární lidumilnost. Tak nyní máme několik Rockefellerových nadací, Carnegieho a Dowmanův fond a Fordovu nadaci, Mellonovu nadaci a stovky dalších "nadací, osvobozených od daní." A jaký druh lidumilnosti tyto nadace podporují? Financují všechny skupiny na ochranu lidských práv, které vytvářejí všechen ten chaos a výtržnosti po celé zemi. Financují Martina Lucifera Kinga. Fordova nadace financuje "Centrum pro studia demokratických institucí" v Santa Barbaře, kterému se běžně říká "Moskva Západu", a který vedou Hutchens, Walter Ruther, Erwin Cahnam a další jim podobní. Zkrátka, "nadace osvobozené od daní" financují ty, kdo dělají práci pro toto velké spiknutí Iluminátů. A k čemu používají ty stovky miliard dolarů, které získají každý rok z výdělků obyčejného stáda? Pro jedinou věc - tou je trik "zahraniční pomoci", v rámci níž dali miliardy komunistovi Titovi plus dar stovek tryskových letadel, z nichž mnohé dostal Castro, plus náklady na výcvik komunistických pilotů, aby mohli lépe sestřelovat naše letadla. Miliardy rudému Polsku. Miliardy Indii. Miliardy Secarnu. Miliony dalším nepřátelům Spojených států. Toto všechno způsobili prostřednictvím zrádného 16. dodatku americkému lidu, vám a mě, našim dětem a dětem našich dětí. Naše federální vláda, kontrolovaná CFR/Ilumináty, může udělit "status osvobození od daní" každé nadaci a prorudé jednosvětové partě, jako je "Fond pro republiku." Ale pokud jste vy nebo vaše vlastenecká organizace příliš otevřeně proamerická, mohou vás zastrašovat a děsit špatně umístěnou čárkou ve va36
šem daňovém prohlášení a hrozbami pokutou nebo dokonce vězením. Budoucí historici se budou divit, jak Američané mohli být tak naivní a hloupí, že dovolili, aby byly přijaty takové nestoudné a zrádné zákony, jako je "Zákon o federální rezervě" a "16. dodatek Ústavy". Ale oni nebyli naivní a nebyli ani hloupí. Odpovědí je, že věřili mužům, které zvolili, že budou hájit zájmy vlasti a zájmy lidu a že dokonce neměli ani tušení o jejich zradě, dokud nebyla spáchána. Byly to Ilumináty kontrolované masové sdělovací prostředky, které udržovaly a udržují náš lid v naivitě, hlouposti a nevědomosti o tom, že je na nich páchána zrada. Velká otázka nyní zní: "Kdy se náš lid probudí a dnes našim zrádcům provede to, co George Washington a naši zakládající otcové udělali s Benedictem Arnoldem?" Benedict Arnold byl vlastně nepatrný zrádce v porovnání se zrádci, kteří dnes sedí ve Washingtonu, D.C. Nyní se vraťme k událostem, které následovaly po znásilnění naší Ústavy pasáží o Federální rezervě a 16. dodatkem. Byl Wilson úplně pod jejich kontrolou? Strůjci velkého spiknutí uvedli do pohybu svůj další a, jak doufali, poslední krok k dosažení jejich jednosvětové vlády. Prvním z těchto kroků měla být 1. světová válka. Proč válka? To je jednoduché; jedinou výmluvou pro zavedení jednosvětové vlády bylo to, že údajně zajistí mír. Jediná věc, která může lidi přimět k tomu, aby volali po míru, je válka. Válka přináší chaos, zkázu, vyčerpání jak poraženému, tak vítězi. Ekonomicky zruinuje oba. Nejdůležitější však je, že na obou stranách ničí květ mládí mužnosti. Pro truchlící a zarmoucení rodiče, kterým nezbylo nic jiného než vzpomínka na jejich milované syny, se mír stává něčím, za co zaplatí jakoukoli cenu. Na tomto citu konspirátoři založili svůj satanský plán. Po celé 19. století, od roku 1814 do roku 1914, svět, jako celek, žil v míru. Takové války, jako byla Prusko-Francouzská, naše vlastní Občanská válka, Rusko-Japonská válka, byly v porovnání s 37
1. světovou válkou něčím, co bychom mohli nazvat "místními nepokoji", protože nezasáhly zbytek světa. Všechny velké národy prosperovaly a lidé byli oddaně nacionalističtí a krajně hrdí na svou suverenitu. Bylo naprosto nemyslitelné, aby francouzští a němečtí lidé byli ochotni žít pod "jednosvětovou vládou" nebo nadvládou Rusů, Číňanů nebo Japonců. Dokonce ještě nemyslitelnější bylo, aby se císař Vilém, Franz Josef nebo car Mikuláš nebo kterýkoli jiný monarcha ochotně a pokorně vzdal svého trůnu ve prospěch jednosvětové vlády. Ale mějte na paměti, že lid ve všech národech je reálnou mocí a že jedině válka může lidi přimět, aby prahli a volali po míru, který jim zajistí jednosvětová vláda. Ale musela by to být hrozná a strašlivě ničivá válka. Nemohla by to být válka jen mezi dvěma národy; musela by to být "válka světová". Žádný velký národ by nemohl být ušetřen hrůz a ničení takové války. Volání po míru musí být celosvětové. Toto skutečně Ilumináti a Nathan Rothschild na přelomu 19. a 20. století naplánovali. Nejdříve vmanévrovali celou Evropu do napoleonských válek, potom svolali kongres do Vídně, který plánovali přeměnit na "Ligu národů", která měla být krytím pro jejich jednosvětovou vládu; přesně tak, jak byla zřízena dnešní Organizace spojených národů, aby poskytla přístřeší, nedej Bůh, nastávající jednosvětové vládě. Dům Rothschildů a Jacob Schiff byli rozhodnuti dosáhnout svého cíle v roce 1914. Věděli ovšem, že jejich záměr selhal v roce 1814, ale domnívali se, že to bylo jenom proto, že ruský car jejich návrh torpédoval. Proto se rozhodli, že po světové válce žádný car nebude. Nyní budu pokračovat tím, že vysvětlím, jak dosáhli rozpoutání 1. světové války. Dějiny zaznamenaly, že 1. světová válka byla uspíšena triviálním incidentem; takovým druhem incidentu, který jak Weishaupt, tak Pike zakomponovali do svých plánů. Tímto incidentem byl atentát na rakouského arcivévodu, zaranžovaný vůdci Iluminátů. Následovala válka. Zahrnovala Německo, Rakousko-Uhersko a jejich spojence, takzvané "mocnosti osy", proti nimž bojovala Francie, Británie a Rusko, takzvaní "Spojen38
ci". Války se během prvních dvou let nezúčastnily pouze Spojené státy. Do roku 1917 spiklenci dosáhli svého prvořadého cíle; celá Evropa byla ve stavu krajní nouze. Všichni lidé byli unavení válkou a volali po míru a výsledek byl již také dán. Mělo ho být dosaženo, jakmile se Spojené státy zapojí do války na straně Spojenců a mělo se tak stát po znovuzvolení Wilsona. Potom mohl být jediný výsledek války; úplné vítězství Spojenců. Abych plně doložil své tvrzení, že dlouho před rokem 1917 konspirátoři, v Americe vedení Jacobem Schiffem, plánovali zatáhnout Spojené státy do 1. světové války, budu citovat následující důkaz. Když Wilson v roce 1916 vedl kampaň za své znovuzvolení, jeho hlavním argumentem bylo: "Zvolte muže, který zachrání vaše syny před válkou. Ale během této kampaně Republikánská strana Wilsona veřejně obvinila, že Wilson má již dlouho v úmyslu zatáhnout nás do války. Tvrdili, že kdyby byl poražen, svůj úmysl by provedl během zbývajících měsíců svého působení v úřadě; ale pokud bude zvolen, bude svůj úmysl odkládat až do období po volbách. Ale v té době se americký lid díval na Wilsona jako na "dobrého člověka". Wilson byl zvolen a, podle plánu konspirátorů, vrhnul nás v roce 1917 do války. Jako záminku použil potopení Lusitanie; toto potopení bylo také připravované. Roosevelt, také dobrý člověk v očích americké veřejnosti, použil tu samou techniku v roce 1941, kdy použil zaranžovaný útok na Pearl Harbor na zatažení Spojených států do 2. světové války. Nyní, přesně jak konspirátoři plánovali, vítězství Spojenců odstranilo všechny monarchy poražených národů a ponechalo jejich lid bez vůdců, zmatené, dezorientované a dokonale zpracované pro jednosvětovou vládu. Plány velkého spiknutí jim vyšly, ale byla zde dosud jedna překážka; stejná překážka, která zmařila Iluminátům a Rothschildovi jejich plán na kongresu ve Vídni po napoleonských válkách. Rusko by bylo na straně vítězů, jako v roce 1814, a car by pevně seděl na svém trůnu. Zde je případné 39
poznamenat, že carské Rusko bylo jediným režimem, kde Ilumináti nezaznamenali žádný pokrok, ani Rothschildové nebyli schopni proniknout do jejich bankovního systému, takže vítězný car by pro ně byl příliš silným nepřítelem, aby jej mohli zdolat. Dokonce i v případě, kdyby se nechal zlákat do takzvané "Ligy národů", bylo předem jasné, že by nikdy nebyl pro jednosvětovou vládu. A tak dokonce ještě před vypuknutím 1. světové války měli konspirátoři plán, jak vyplnit přísahu Nathana Rothschilda, z roku 1814, zničit cara a také povraždit všechny myslitelné následníky trůnu ještě před skončením války. V tomto plánu byli jejich nástrojem ruští bolševici. Od přelomu století hlavními bolševiky byli Vladimír Lenin, Lev Trockij a později Josef Stalin. To ovšem nebyla jejich pravá jména. Před vypuknutím revoluce bylo jejich útočištěm Švýcarsko. Útočištěm Trockého byla nižší část Východní čtvrti v New Yorku, z větší části obydlené židovskými uprchlíky z Ruska. Lenin a Trockij byli oba podobně drsní a nečesaní. V té době to byl symbol bolševismu. Oba si žili dobře, přestože žádný z nich neměl pravidelné zaměstnání. Žádný z nich také neměl nějakou viditelnou podporu, přesto oba měli vždy dostatek peněz. Všechny tyto záhady byly vyřešeny v roce 1917. Noc co noc Trockij tajně navštěvoval honosné sídlo Jacoba Schiffa a spolu pak ještě před rozedněním shromaždovali pobudy z východní čtvrti New Yorku. Všichni z nich byli ruskými uprchlíky a pod vedením Trockého procházeli výcvikem, který byl zahalen rouškou tajemství. Nikdo nemluvil; ačkoli prosáklo, že Schiff financoval všechny Trockého aktivity. Potom Trockij náhle zmizel a s ním přibližně tři sta jeho vycvičených pobudů. Ve skutečnosti se všichni plavili na Schiffově lodi na schůzku s Leninem ve Švýcarsku. Na této lodi také bylo 20 milionů dolarů ve zlatě; těchto 20 milionů dolarů bylo poskytnuto na financování bolševického převratu v Rusku. V očekávání příjezdu Trockého Lenin ve svém úkrytu ve Švýcarsku uspořádal večírek. Hosty tohoto večírku byli vysoce postavení 40
muži. Mezi nimi byl záhadný plukovník Edward Mandell House, mentor Woodrowa Wilsona a, což je ještě důležitější, Schiffův zvláštní a důvěrný zpravodaj. Dalším z očekávaných hostů byl Warburg z Warburgova bankovního klanu v Německu, který financoval císaře a kterého císař odměnil tím, že jej udělal šéfem tajné policie v Německu. Kromě toho zde byli Rothschildové z Londýna a Paříže, dále Lithenoth, Kaganovič a Stalin (který byl tehdy vůdcem vlakových a bankovních lupičů). Byl známý jako "Jesse James z Uralu." A zde musím připomenout, že Anglie a Francie byly dlouhou dobu ve válce s Německem a že 3. února 1917 Wilson zrušil diplomatické styky s Německem. Takže Warburg, plukovník House, Rothschildové a všichni ostatní byli nepřátelé, ale Švýcarsko bylo neutrální půdou, kde se nepřátelé mohli setkat a být přáteli zvláště tehdy, když měli společné plány. Leninův večírek málem ztroskotal díky nepředvídané události. Schiffova loď byla cestou do Evropy zadržena a vzata do opatrovnictví britskou válečnou lodí. Ale Schiff neprodleně rozkázal Wilsonovi, aby Britům nařídil, aby loď se zlatem a Trockého pobudy propustili. Wilson poslechl. Varoval Brity, že pokud loď nepropustí, Spojené státy v dubnu nevstoupí do války, jak čestně slíbil před rokem. Britové varování vzali vážně. Trockij dorazil do Švýcarska a Leninův večírek proběhl podle plánu. Ale spiklenci měli ještě jeden problém, který by, za normálních okolností, byl nepřekonatelnou překážkou. A to bandu teroristů Lenina-Trockého dostat přes hranice do Ruska. Zde na scénu vstoupil bratr Warburg, šéf německé tajné policie. Ten naložil všechny tyto hrdlořezy do nákladních vagónů a učinil všechna nutná opatření pro jejich tajný vstup do Ruska. Zbytek je historie. Revoluce se uskutečnila a všichni členové rodiny Romanovců byli povražděni. Nyní je mým hlavním cílem dokázat, mimo jakýkoli stín pochybnosti, že takzvaný komunismus je nedílnou součástí velkého spiknutí Iluminátů s cílem zotročit celý svět. Tento komunismus je pouze jejich zbraň a strašák, který má děsit lidi celého světa a 41
dobytí Ruska a vytvoření komunismu bylo z velké části zorganizováno Schiffem a dalšími mezinárodními bankéři v našem New Yorku. Fantastický příběh? Ano. Někdo dokonce může odmítat tomu uvěřit. Pro nevěřící Tomáše to dokážu připomenutím, že před několika lety Charlie KnickerBocker, sloupkař z Hearstových novin, otiskl interview s Johnem Schiffem, vnukem Jacoba Schiffa, v němž mladý Schiff celý příběh potvrdil a uvedl částku 20 milionů dolarů, kterou starý Jacob přispěl. Pokud ještě někdo vzdáleně pochybuje, že celá hrozba komunismu byla vytvořena strůjci tohoto velkého spiknutí v našem New Yorku, uvedu zde následující historickou skutečnost. Všechny záznamy ukazují, že když Lenin a Trockij organizovali převrat v Rusku, fungovali jako šéfové Bolševické strany. "Bolševismus" je čistě ruské slovo. Organizátoři spiknutí si uvědomili, že bolševismus by nemohli prodat jako ideologii nikomu jinému než ruskému lidu. Tak Jacob Schiff v dubnu roku 1918 vyslal plukovníka House do Moskvy s rozkazem Leninovi, Trockému a Stalinovi, aby změnili název jejich režimu na Komunistickou stranu. Lenin, Trockij a Stalin poslechli, a tak se rok 1918 stal rokem, kdy vznikla Komunistická strana a hrozba komunismu. Toto všechno můžete nalézt ve Websterově univerzitním slovníku, páté vydání. Zkrátka, komunismus byl vytvořen kapitalisty. Do 11. listopadu 1918 celý ďábelský plán konspirátorů pracoval dokonale. Všechny velké národy, včetně Spojených států, byly vyčerpány a zpustošeny válkou a oplakávaly své mrtvé. Mír byl velkou celosvětovou touhou. A tak, když Wilson navrhl založení "Ligy národů" na zajištění míru, všechny velké národy, bez ruského cara, který by jim stál v cestě, skočily na tuto návnadu. Až na jeden, Spojené státy, o nichž Schiff a jeho společníci nejméně předpokládali, že budou překážkou jejich plánům. Byla to jejich osudná chyba. Víte, když Schiff dosadil Wilsona do Bílého Domu, spiklenci předpokládali, že mají Spojené státy v příslovečné kapse. Wytvořili obraz Wilsona jako dokonalého humanisty. Americkému lidu byl líčen jako bohočlověk. Všechny důvody nechávaly 42
konspirátory věřit, že snadno přesvědčí Kongres, aby koupil "Ligu národů." Ale v roce 1918 byl v Senátu člověk, který jejich plán prohlédl stejně, jako ruský car v roce 1814. Byl to muž s velkým politickým vlivem; téměř tak velkým, jako Teddy Roosevelt. A stejně tak byl chytrý. Byl vysoce uznávaný a měl důvěru všech členů obou komor Kogresu a amerického lidu. Jméno tohoto velkého a vlasteneckého Američana bylo Henry Cabot Lodge. Lodge úplně odhalil Wilsona a nedovolil, aby Spojené státy vstoupily do "Ligy národů". Je velmi zajímavé vědět, jaký byl skutečný důvod fiaska Wilsonovy Ligy národů. Jak jsem již dříve řekl, Schiff byl poslán do Spojených států, aby uskutečnil čtyři konkrétní úkoly: 1. Nejdůležitější bylo získat kontrolu nad americkým měnovým systémem. 2. Jak bylo navrženo v původním Weishauptově plánu Iluminátů, měl najít vhodné muže, kteří za peníze budou ochotni sloužit jako slepé nástroje velké konspirace a podporovat jejich dosazení na vysoká místa v naší federální vládě, našem Kongresu, v Nejvyšším soudu USA a ve všech federálních úřadech, jako je Ministerstvo zahraničí, Pentagon, Ministerstvo financí, atd. 3. Zničit jednotu amerického lidu vytvořením svárů mezi skupinami menšin po celé zemi, zvláště mezi bílými a černými, jak je načrtnuto v knize Israela Cohena. 4. Vytvořit hnutí s cílem zničit náboženství ve Spojených státech, přičemž křesťanství má být hlavním terčem. Kromě toho mu byla silně připomenuta závazná směrnice plánu Iluminátů získat plnou kontrolu nad masovými sdělovacími prostředky, které měly být použity k vymývání mozků lidem, aby uvěřili a akceptovali všechny manipulace velkého spiknutí. Schiff byl varován, že jedině kontrola tisku, v té době jediného masového sdělovacího prostředku, jim umožní zničit jednotu amerického lidu. 43
Když Schiff a jeho společníci v roce 1909 založili "NAACP" (Národní sdružení pro podporu barevných lidí) a v roce 1913 "Ligu proti pomluvám a hanobení organizace B'nai B'rith" (ADL), měly obě skupiny vytvořit potřebné rasové sváry; ale v těch raných dobách ADL pracovala velmi nesměle. Možná ze strachu před akcemi podobnými pogromům vyburcovaných a rozzuřených Američanů a NAACP prakticky spalo, protože jeho bílé vedení si neuvědomilo, že mělo vytvořit buřičské černošské vůdce, jako je Martin Lucifer King, kteří by zapálili pasivní masy černochů. Kromě toho byl Schiff plně zaměstnán vyráběním a dosazováním svých loutek, aby sloužili na všech vysokých postech v naší vládě ve Washingtonu, prací na získávání kontroly nad naším měnovým systémem a vytvářením 16. dodatku. Byl také velmi zaměstnán organizováním komplotu na převrat v Rusku. Zkrátka, byl příliš zaměstnán všemi těmito pracemi, že úplně přehlédl prvořadý úkol získat úplnou kontrolu nad našimi masovými sdělovacími prostředky. Toto přehlédnutí bylo přímou příčinou Wilsonova selhání při vlákání Spojených států do Ligy národů, protože v době, kdy se Wilson rozhodl obrátit na lid, aby překonal Senát, kontrolovaný Lodgem, se setkal, navzdory jeho přikrášlené reputaci velkého humanisty, s pevně sjednoceným lidem a loajálním tiskem, jehož jedinou ideologií byl "amerikanismus" a americký způsob života. V té době, díky pošetilosti a neefektivnosti ADL a NAACP, neexistovaly organizované skupiny menšin, nebyly žádné černošské problémy, žádné takzvané problémy s antisemitismem, které by zaměstnávaly myšlenky lidí. Nebyla zde levice, ani pravice, ani žádné předsudky o vykořisťování. A tak Wilsonovo dovolávání se "Ligy národů" dopadalo na hluché uši. To byl konec Woodrowa Wilsona, velkého humanisty konspirátorů. Rychle ukončil svoji "křížovou výpravu" a vrátil se do Washingtonu, kde krátce na to zemřel jako slabomyslný na syfilis, a to byl konec "Ligy národů" jako cesty k jednosvětové vládě. 44
Ovšem, tento debakl byl obrovským zklamáním pro strůjce spiknutí Iluminátů, ale to je neodradilo. Jak jsem již předtím zdůraznil, tento nepřítel se nikdy nevzdává; jednoduše se rozhodli k reorganizaci a pokusili se o to od začátku. V té době byl Schiff už velmi starý. Věděl to. Věděl, že spiknutí potřebuje nové mladší a aktivnější vedení. A tak na jeho rozkaz plukovník House a Bernard Barouk zorganizovali a založili něco, co nazvali "Rada pro zahraniční vztahy"; nové jméno, pod nímž budou Ilumináti ve Spojených státech vyvíjet činnost. Hierarchie, činovníci a ředitelé CFR jsou v podstatě složeni z potomků původních Iluminátů; mnoho z nich se zřeklo svých starých rodných jmen a dalo si americká jména. Například máme Dillona, který byl tajemníkem Státní pokladny, jehož pravé jméno je Laposky. Dalším příkladem je Pauley, šéf televizního kanálu CBS, jehož pravé jméno je Palinsky. CFR má přibližně 1000 členů a obsahuje vedení celého průmyslového impéria v Americe, jako je Blough, prezident U.S. Steel Corporation; Rockefeller, král ropného průmyslu; Henry Ford, automobilový král, atd. A samozřejmě mezinárodní bankéři. Funkcionáři nebo aktivními členy CFR jsou dále předsedové nadací, osvobozených od daní. Zkrátka, všichni muži, kteří poskytovali peníze a svůj vliv ke zvolení prezidentů Spojených států, kongresmanů, senátorů, vybraných CFR, a kteří rozhodují o různých tajemnících Ministerstva zahraničí, Státní pokladny, každé významné federální agentury. Všichni tito lidé jsou členy CFR a jsou skutečně velmi poslušnými členy. Nyní, abych podpořil tato fakta, vám vyjmenuji prezidenty Spojených států, kteří byli členy CFR: Franklin Roosevelt, Herbert Hoover, Dwight D. Eisenhower, Jack Kennedy a Nixon. Další, kteří kandidovali na prezidentský úřad, byli: Thomas E. Dewey, Aldai Stevenson a viceprezident pobočky CFR, Barry Goldwater. Mezi důležitými členy kabinetu byli členy CFR John Foster Dulles, Allen Dulles, Cordnell Hull, John J. McLeod, Morgenthau, Clarence Dillon, Rusk, McNamara a abychom zdůraznili "rudou barvu" CFR, máme zde členy jako Alger Hiss, Ralph Bunche, Pusvolsky, 45
Haley Dexter White (pravým jménem Weiss), Owen Lattimore, Philip Jaffey, atd., atd. Současně zaplavili tisíci homosexuály a dalšími tvárnými lidmi všechny federální agentury od Bílého Domu dolů. Vzpomínáte si na Johnsonovy velké přátele, Jenkinse a Bobbyho Bakera? Bylo zde mnoho práce, kterou CFR měla vykonat. K tomu potřebovala mnoho pomocníků. A tak její první prací bylo založit různé "podpůrné organizace", kterým přidělila zvláštní úkoly. Nemůžu zde jmenovat všechny jejich podpůrné organizace, ale pokusím se vyjmenovat ty nejdůležitější: "Foreign Policy Association" (FPA), "World Affairs Council" (WAC), "Business Advisory Council" (BAC), nechvalně proslulá ADA ("Americans for Democratic Action"), kterou vede Walter Ruther, nechvalně známá "13-13" v Chicagu. Barry Goldwater byl a bezpochyby je dosud viceprezidentem jedné z pomocných organizací CFR. Kromě toho CFR v každém státě Unie založila zvláštní výbor, kterému přiřadila různé státní činnosti. Rothschildové současně založili obdobné řídicí skupiny, jako je CFR, v Anglii, Francii, Německu a v dalších zemích, které měly kooperovat s CFR při rozpoutávání další světové války. Ale prvořadým úkolem CFR bylo získat kontrolu nad prostředky masové komunikace. Kontrola tisku byla přidělena Rockefellerovi. A tak Henry Luce, který nedávno zemřel, byl financován, aby založil několik celonárodních časopisů, mezi nimi "Life", "Time", "Fortune" a další, které propagovaly SSSR v Americe. Rockefellerové také přímo nebo nepřímo financovali časopis "Look" bratrů Colesových a řetězec novin. Také financovali muže jménem Sam Newhouse, aby skoupil a vybudoval řezězec novin po celé zemi. Eugene Myer, jeden ze zakladatelů CFR, později koupil "Washington Post", "Newsweek", "Weekly Magazine" a další publikace. Ve stejné době CFR začala vychovávat a podporovat nový druh sprostých sloupkařů a spisovatelů úvodníků, jako jsou Walter Lipman, Drew Pearson, Alsopové, Herbert Matthews, Erwin Canham a další téhož druhu, kteří sami sebe označovali jako "libe46
rály", kteří proklamovali, že "amerikanismus je izolacionismus", že "izolacionismus je válečné štváčství", že "antikomunismus je antisemitismus a rasismus." To všechno ovšem zabralo čas, ale dnes naše týdeníky, vydávané vlasteneckými organizacemi, jsou úplně pod kontrolou loutek CFR a tak se jim nakonec podařilo náš národ rozdělit na hašteřící se, rvoucí se a nenávidící se frakce. Pokud jste se divili, kde se v novinách berou všechny ty tendenční zprávy a vyložené lži, nyní víte, proč tam jsou. Lehmanům, Goldman-Sachsům, Kuhn-Loebům a Warburgům CFR přidělila práci získat kontrolu nad filmovým průmyslem, Hollywoodem, rozhlasem a televizí; věřte mi, že se jim to povedlo. Pokud se stále ještě divíte, tomu strašnému propagandistickému vysílání Eda Morrowsw a dalších jemu podobných, nyní znáte odpověď. Pokud se divíte všem těm oplzlostem, sexu, pornografii a filmům o smíšených manželstvích, které vidíte ve vašem kině a na vašem televizním přijímači (které všechny demoralizují naši mládež), zde máte odpověď. Nyní, abych vám osvěžil paměť, se na chvíli vrátím zpět. Wilsonovo fiasko torpédovalo všechny naděje na transformaci této "Ligy národů" na nástroj konspirátorů pro vytvoření jednosvětové vlády. A tak plán Jacoba Schiffa musel být celý vypracován znovu, což bylo důvodem pro zorganizování CFR. Také víme, jak byla úspěšně CFR provedla práci vymývání mozků a zničení jednoty amerického lidu. Ale vyvrcholení jejich snažení a vytvoření nového přístřeší pro jednosvětovou vládu, jako v případě Schiffova plánu, vyžadovalo další válku. Válku, která by byla ještě strašnější a ničivější než 1. světová válka, aby lidé volali po míru a po prostředcích na ukončení všech válek. Ale CFR si uvědomovala, že po 2. světové válce musí být při plánování pečlivější, aby nebylo úniku z její jednosvětové pasti - další "Ligy národů", která vzejde z nové války. Tuto past nyní známe jako "Organizaci spojených národů" a konspirátoři zvolili dokonalou strategii, aby nikdo nemohl uniknout. Nyní se dozvíte, jak to provedli.
47
Uprostřed války, v roce 1943, připravili rámec pro Organizaci spojených národů a předali jej Rooseveltovi a našemu Ministerstvu zahraničí. Vytvořili jej Alger Hiss, Palvosky, Dalton, Trumbull a další američtí zrádci, takže celý návrh byl dítětem Spojených států. Potom, aby nemohlo být pochyb o našem rodičovství, se jeslemi pro toto monstrum stalo New York City. V tom případě budeme těžko moci se svého dítěte zříci, že? Takto konspirátoři kalkulovali, skutečně to fungovalo. Liberál Rockefeller věnoval půdu pro budovu Organizace spojených národů. Chartu Organizace spojených národů napsali Alger Hiss, Palvosky, Trumbull a další poskoci CFR. Podvod, zvaný konference OSN, se konal v San Franciscu v roce 1945. Všichni takzvaní zástupci padesáti podvedených národů zde neprodleně podepsali Chartu a bídný zrádce Alger Hiss s ní odletěl do Washingtonu, kde ji hrdě předložil našemu Senátu (zvolenému naším lidem, aby střežil naši bezpečnost) a Senát Chartu podepsal, aniž by ji vůbec četl. Otázka zní: "Kolik našich senátorů bylo již tehdy zrádnými poskoky CFR?" Znovu a znovu jsme překvapováni, šokováni, mateni a zděšeni jejich chybami v Berlíně, v Koreji, v Laosu, v Katanze, na Kubě, ve Vietnamu; chybami, které vždy nahrávaly našemu nepříteli; nikdy Spojeným státům. Podle zákona pravděpodobnosti by měli alespoň jednou nebo dvakrát udělat chybu v náš prospěch, ale nikdy se tak nestalo. Jaká je odpověď? Odpověď je taková, že CFR a její filiálky a loutky ve Washingtonu D.C. mají plně pod kontrolou naši zahraniční politiku, což je zárukou úspěchu celého plánu Iluminátů na vytvoření nového světového řádu. Zde je další důkaz. Předtím jsem plně dokázal, že Schiff a jeho banda financovali Lenina, Trockého a Stalina, aby mohli uskutečnit státní převrat v Rusku, a komunistický režim uzpůsobit tak, aby se stal hlavním nástrojem k uvedení celého světa ve zmatek a nakonec nás pomocí teroru a pod záminkou zajištění míru nahnat pod jednosvě48
tovou vládu OSN. Ale konspirátoři věděli, že "moskevská banda" se nemůže stát takovým instrumentem, dokud celý svět nepřijme komunistický režim v Rusku jako legitimní "právoplatnou vládu". Pouze jediná věc by to mohla způsobit, a to uznání moskevského režimu Spojenými státy. Konspirátoři počítali s tím, že celý svět bude následovat příklad Spojených států, a tak tlačili na Hardinga, Coolidge a Hoovera, aby Sovětský svaz uznali. Ale všichni tři to odmítli. Výsledkem bylo to, že na konci 20. let byl Stalinův režim ve strašných potížích. Navzdory všem čistkám a kontrolám tajné policie byl ruský lid stále vzdornější. Je zdokumentováno, což připustil Lipdenov, že mezi lety 1931 a 1932 Stalin a celá jeho banda byla již sbalena a připravena k okamžitému útěku. Potom v listopadu 1932 se konspirátorům podařil velký úder; protlačili Franklina Roosevelta do Bílého Domu. Člověka lstivého, bez skrupulí a zcela bez svědomí. Tento šarlatánský zrádce pro ně tento trik udělal. Aniž by se na to zeptal Kongresu, nezákonně uznal Stalinův režim. To udělal! A přesně tak, jak spiklenci předpokládali, celý svět následoval náš příklad. To automaticky umlčelo rostoucí hnutí odporu ruského lidu. Tím samozřejmě vznikla největší hrozba civilizovanému světu, kterou kdy poznal. Zbytek je dobře znám a není třeba ho opakovat. Víme, jak Roosevelt a jeho zrádné Ministerstvo zahraničí vytvářelo komunistickou hrozbu přímo zde v naší vlasti a tím po celém světě. Víme, jak neustále zdůrazňoval krutost Pearl Harboru, aby měl záminku vrhnout nás do 2. světové války. Víme všechno o jeho tajných schůzkách se Stalinem v Jaltě a jako s Eisenhowerovou pomocí vydal Balkán a Berlín Moskvě a v neposlední řadě víme, že tento Benedict Arnold 20. století nás nejenom zavlekl do Organizace spojených národů - koridoru k jednosvětové vládě, ale skutečně naplánoval všechna opatření k jejímu umístění na americké půdě. Zkrátka, v den, kdy Roosevelt vstoupil do Bílého Domu, konspirátoři z CFR získali plnou kontrolu nad mašinérií našich zahraničních vztahů a vybudovali pevné
49
základy Organizace spojených národů, jako přístřeší pro jednosvětovou vládu Iluminátů. Chtěl bych zdůraznit další životně důležitý moment - že Wilsonovo fiasko "Ligy národů" přivedlo Schiffa a jeho bandu k uvědomění si, že kontrola Demokratické strany nestačí. To je pravda! Mohli vytvořit krize během vlády Republikánů, jak to udělali v roce 1929 s jejich vyrobeným krachem federální rezervy a následnou depresí, která vynesla do Bílého Domu další loutku z řad Demokratů, ale uvědomili si, že čtyřleté přerušení jejich kontroly naší zahraniční politiky může pro pokrok jejich konspirace znamenat pohromu. Může dokonce rozbít celou jejich strategii, jak se téměř stalo předtím, než ji Roosevelt zachránil uznáním Stalinova režimu. Proto po Wilsonově debaklu začali formulovat plány na získání kontroly obou národních stran. Ale to pro ně znamenalo problém. Potřebovali pracovní síly, své slepé nástroje jak v Demokratické, tak v Republikánské straně, a protože mít pod kontrolou jednoho člověka v Bílém Domě nestačí, museli poskoky dosadit do celého jeho kabinetu. Lidi do vedení Mínisterstva zahraničí, financí, Pentagonu, CFR, USIA, atd. Zkrátka, každý člen vlády musel být vybraným nástrojem CFR, jako je Rusk a McNamara, stejně jako podtajemníci a zástupci tajemníků. To by spiklencům dalo absolutní moc nad celou naší politikou, jak domácí, tak zahraniční, což je nejdůležitější. Takový postup vyžadoval mít rezervní skupinu vycvičených loutek, okamžitě připravených v záloze pro administrativní změny a všechny další nezbytnosti. Všichni tito přisluhovači by nutně museli být muži s celonárodní reputací jako vysoce vážené osobnosti, ale zároveň by to museli být lidé bez cti, bez skrupulí a bez svědomí. Tito muži by museli být zranitelní pomocí vydírání. Nemusím zdůrazňovat, jak dobře CFR uspěla. Nesmrtelný Joe McCarthy plně odhalil, že existují tisíce takových bezpečnostních rizik ve všech federálních agenturách. Scott MacLeod demaskoval tisíce dalších a víte, jakou cenu musel Oetega zaplatit a dosud platí za své odhalení zrádců 50
na Ministerstvu zahraničí, a víte, že lidé na Ministerstvu zahraničí, kteří na Kubu dosadili Castra, byli nejen ochráněni, ale dokonce podporováni. Nyní se vraťme k problému celého plánu na zřízení jednosvětové vlády a manipulacím, které byly nutné k vytvoření druhé "Ligy národů", příbytku takové vlády. Jak jsem již řekl, spiklenci věděli, že jenom další světová válka může zajistit úspěch jejich plánu. Musela by to být tak strašná válka, že by celý svět křičel po vytvoření nějaké světové organizace, která by navždy zajistila mír. Ale jak takovou válku rozpoutat? Všechny evropské národy žily v míru. Nikdo se nehádal se svým sousedem a jejich figurky v Moskvě by se jistě také neodvážily začít válku. Dokonce i Stalin si uvědomil, že by to znamenalo svržení jeho režimu, pokud by takzvané "vlastenectví" ruský lid nepostavilo za něho. Ale konspirátoři museli mít válku. Museli najít a vytvořit nějaký důvod, který by ji rozpoutal. Našli jej v malém, nenápadném a odporném mužíkovi, který si říkal "Adolf Hitler". Hitler, chudý rakouský malíř pokojů, byl desátníkem v německé armádě. Porážku Německa pociťoval jako osobní křivdu. Začal burcovat lůzu v Mnichově, jedné oblasti Německa. Začal horlit o obnovení velikosti německé říše a o moci německé solidarity. Obhajoval obnovení staré německé vojenské síly, která by byla schopna dobýt celý svět. Kupodivu, Hitler, ten malý klaun, měl schopnost vyburcovat davy a měl v sobě určitý druh magnetismu. Ale nová vláda v Německu nechtěla další války a neprodleně uvrhla tohoto odporného rakouského malíře pokojů do vězení. Aha! Zde je ten člověk, rozhodli konspirátoři, který, pokud bude správně veden a financován, by mohl být klíčem k další světové válce. A tak, zatímco byl ve vězení, Rudolf Hess a Göring napsali knihu, kterou nazvali "Mein Kampf" a přisoudili její autorství Hitlerovi. (Přesně tak, jako Lipdenov napsal "Mission to Moscow" a její autorství přisoudili Josephu Daviesovi, tehdejšímu našemu velvyslanci v Rusku a loutce CFR.) V knize "Mein Kampf" 51
pseudoautor Hitler popsal své rozhořčení a způsob, jak obnovit velikost německého národa. Konspirátoři potom zajistili rozšíření této knihy mezi německý lid, aby vzbudili jeho fanatické stoupence. Po jeho propuštění z vězení (také zaranžovaném konspirátory), jej začali připravovat a financovat na jeho cesty do ostatních částí Německa, aby zde mohl vést své buřičské řeči. Brzy začal získávat rostoucí počet následovatelů mezi veterány války, který se brzy rozrostl v masy lidí, kteří v něm začali vidět zachránce jejich milovaného Německa. Potom se stal vůdcem "armády hnědých košil", která začala pochodovat ulicemi Berlína. To vyžadovalo mnoho peněz, ale Rothschildové, Warburgové a další konspirátoři mu poskytli tolik peněz, kolik potřeboval. Hitler se postupně stal idolem německého lidu, který svrhnul vládu von Hindenburga a Hitler se stal novým Führerem. Ale to dosud nebyl důvod k válce. Zbytek světa pozoroval vzestup Hitlera, ale neviděl důvod zasahovat do věcí, které byly vnitřními záležitostmi Německa. Žádný z okolních národů v tom neviděl důvod pro další válku proti Německu a Němci dosud nebyli dostatečně vyprovokováni k zuřivosti, aby spáchali nějaký čin proti svým sousedům, který by mohl vést k válce. Konspirátoři si uvědomili, že budou muset takovou zuřivost vytvořit, která by způsobila pozornost a zároveň vyděsila celý svět. Shodou okolností byl Mein Kampf vlastně pokračováním knihy Karla Marxe "Svět bez Židů." Konspirátoři si náhle vzpomněli, jak Schiff-Rothschildova banda organizovala pogromy v Rusku, při nichž bylo povražděno mnoho tisíc Židů, a které vytvořily celosvětovou nenávist vůči Rusku. A tak se rozhodli použít stejný trik - vznítit u německého lidu smrtelnou nenávist vůči Židům. Je pravda, že německý národ nikdy neměl velkou náklonnost k Židům, ale ani k nim neměli vrozenou nenávist. Taková nenávist mu musela být uměle vštípena a bylo na Hitlerovi, aby ji vyrobil. Tato myšlenka se Hitlerovi velmi líbila. Viděl v tom vítaný trik, jak se v očích německého lidu stát "bohočlověkem". 52
A tak lstivě inspirován a veden svými finančními poradci, Warburgy, Rothschildy a všemi dalšími pohlaváry Iluminátů, obviňoval Židy z nenáviděné "Versailleské smlouvy" a z finančního ruinování, které následovalo po válce. Zbytek je historie. Víme všechno o Hitlerových koncentračních táborech a zpopelňování stovek tisíc Židů. Nebylo to 6 milionů, jak tvrdili konspirátoři, ani 6 set tisíc, ale bylo jich dost. Nyní mi dovolte zopakovat, jak málo se mezinárodní bankéři, Rothschildové, Schiffové, Lehmanové, Warburgové, Barouchové, starali o své rasové bratry, kteří se stali oběťmi jejich zločinných plánů. Vyhlazení několika stovek tisíc nevinných Židů Hitlerem je vůbec netrápilo. Považovali to za nutnou oběť na podporu jejich plánů na světovládu, stejně jako povraždění mnoha milionů lidí ve válce bylo podle nich nutnou obětí. A zde je další odporný detail o těchto koncentračních táborech. Mnoho z těchto dozorců v Hitlerových koncentračních táborech bylo předtím posláno do Ruska, aby si zde osvojili umění mučení a brutality, aby se zdůraznila zvěrstva a krutosti. Toto všechno vytvářelo novou celosvětovou nenávist vůči Němcům, ale stále ještě to nemohlo poskytnout příčinu pro válku. Potom byl Hitler naveden, aby požadoval Sudety. Vzpomeňte si, jak Chamberlain a tehdejší diplomaté Československa a Francie před tímto požadavkem kapitulovali. Tyto požadavky vedly k dalším územním požadavkům v Polsku a ve Francii a tyto požadavky byly odmítnuty. Potom přišel pakt se Stalinem. Hitler nenávistně ječel proti komunismu (Ó jak řečnil proti komunismu.), ale nacismus nebyl ve skutečnosti nic jiného než socialismus, který je nižším stupněm komunismu. Hitler se Stalinem uzavřeli pakt o rozdělení Polska mezi ně. Zatímco Stalin obsadil jednu část Polska (za což nebyl nikdy obviněn - vůdci Iluminátů k tomu nečinně přihlíželi), Hitler ze své strany zahájil vůči Polsku tzv. "bleskovou válku". Konspirátoři nakonec měli novou světovou válku a byla to strašná válka. A v roce 1945 konspirátoři nakonec docílili vytvoření Organizace spojených národů, přístřeší pro jejich jednosvětovou vlá53
du. A je skutečně překvapivé, že americký lid vítal tento špinavý nástroj konspirátorů jako něco svatého. Dokonce i potom, co byla odhalena všechna fakta o tom, jak byla vytvořena OSN, Američané dál uctívali tento nástroj zla. Dokonce i potom, co byl Alger Hiss demaskován jako sovětský špion, Američané dál věřili v OSN. Dokonce i poté, co jsem veřejně odhalil tajnou dohodu mezi Hissem a Mulatovem, že Rusové vždy povedou vojenský sekretariát, čímž budou skutečnými pány v OSN. Ale většina Američanů stále věřila, že OSN nemůže být špatná. Dokonce i poté, co Trig D. Lee, první Generální tajemník OSN, potvrdil tuto tajnou dohodu mezi Hissem a Mulatovem ve své knize "For the Cause of Peace". Vasilia dostal od OSN dovolenou, takže mohl převzít velení Severních Korejců a rudých Číňanů, kteří bojovali proti takzvaným policejním akcím OSN pod velením našeho generála McArthura, který - na příkaz OSN - byl odvolán bojácným prezidentem Trumanem, aby mu zabránil vyhrát tuto válku. Naši lidé stále věřili v OSN navzdory 150.000 našich synů, kteří byli zabiti a zmrzačeni v této válce. Lidé stále považovali OSN za prostředek k zajištění míru dokonce i potom, co jsem v roce 1951 odhalil, že OSN obsadila (s použitím našich vlastních amerických vojáků pod velením OSN, pod vlajkou OSN, po dohodě s naším zrádným Ministerstvem zahraničí a Pentagonem) obsadila mnoho malých měst v Kalifornii a v Texasu, aby zdokonalila svůj plán na převrat v naší zemi. Většina lidí toto smetla ze stolu a dál věřila, že OSN je "svatou organizací". Víte, že Chartu OSN napsali zrádci Alger Hiss, Mulatov a Vyšinský? Že Hiss a Mulatov ve své tajné dohodě stanovili, že vojenským šéfem OSN bude vždy Rus určený Moskvou? Víte, že na tajných schůzkách na Jaltě Roosevelt a Stalin, na příkaz Iluminátů/CFR, rozhodli, že OSN musí mít sídlo na americké půdě? Víte, že většina Charty OSN byla doslova, v nezměněné podobě, opsána z Marxova "Komunistického manifestu? Víte, že jediní dva senátoři, kteří hlasovali proti Chartě OSN, ji četli?
54
Víte, že od založení OSN, která byla založena k zajištění míru, bylo nejméně dvacet hlavních válek, mezi nimiž byla válka proti Rhodézii a Kuwaitu, rozpoutáno právě OSN? Víte, že po založení OSN byli američtí daňoví poplatníci přinuceni vyrovnat mnohamilionový deficit OSN, protože Rusové odmítli platit svůj podíl? Víte, že OSN nikdy nepřijala rezoluci odsuzující Rusko nebo jeho tzv. satelity, ale vždy odsuzuje naše spojence? Víte, že J. Edgar Hoover řekl: "drtivá většina komunistických delegátů v OSN jsou špioni," a že 66 senátorů hlasovalo pro "konzulární dohodu", která měla naši zemi otevřít ruským špionům a sabotérům? Víte, že OSN pomáhá Rusku dobývat svět bráněním svobodnému světu podniknout jakoukoli akci s výjimkou prodiskutování každé nové agrese na Valném shromáždění OSN? Víte, že v době Korejské války bylo v OSN 60 národů, přesto 95% sil OSN byli američtí synové a prakticky 100% výdajů zaplatili daňoví poplatníci ve Spojených státech? A jistě také víte, že politikou OSN během Korejské a Vietnamské války bylo zabránit našemu vítězství v těchto válkách. Víte, že všechny bitevní plány generála McArthura musely nejdříve jít do OSN, která je předávala Vasilijovi, veliteli Severních Korejců a rudých Číňanů a že všechny budoucí války, v nichž budou bojovat naši synové pod vlajkou OSN, budou muset být pod kontrolou Rady bezpečnosti OSN? Víte, že OSN nikdy nic nepodnikla proti 80.000 rusko-mongolských vojáků, kteří okupovali Maďarsko? Kde byla OSN, když maďarští bojovníci za svobodu byli vražděni Rusy? Víte, že OSN a její mírová armáda uvrhla Kongo pod nadvládu komunistů? Víte, že takzvané mírové síly OSN byly použity k svržení, pronásledování a zabíjení bílých antikomunistů v Katanze? Víte, že OSN neudělala nic, když rudá Čína podnikala invazi do Laosu a Vietnamu? Víte, že OSN nesla přímou odpovědnost za pomoc Castrovi?
55
Víte, že Adlai Stevenson řekl: "svobodný svět musí očekávat, že stále více rozhodování bude přenecháváno OSN"? Víte, že OSN veřejně prohlašuje, že jejím hlavním cílem je "jediná celosvětová vláda", což znamená "jednotné celosvětové zákony", "jediný celosvětový soudní dvůr", "jednotné celosvětové školství" a "jediná celosvětová církev", v níž bude křesťanství zakázáno? Víte, že byl přijat zákon OSN s cílem odzbrojit všechny americké občany a přemístit všechny ozbrojené síly do OSN? Takový zákon tajně podepsal svatoušek Jack Kennedy v roce 1961. Uvědomujete si, jak perfektně zapadá do článku 47, odstavec 3 Charty OSN? Zde se prohlašuje, cituji: "Personál vojenského výboru OSN bude prostřednictvím Rady bezpečnosti zodpovědný za strategické řízení všech ozbrojených sil, daných k dispozici Radě bezpečnosti." To znamená, pokud všechny naše ozbrojené síly budou převedeny pod OSN, budou vaši synové přinuceni sloužit a umírat pod velením OSN po celém světě. To se stane, pokud nevybojujete vystoupení USA z OSN. Víte, že kongresman James B. Utt podal návrh zákona na vystoupení USA z OSN a rezoluci, která měla našemu prezidentovi zabránit nutit nás podporovat embarga OSN proti Rhodézii? Ano, to udělal a mnoho lidí z celé země píše svým poslancům, aby podpořili Uttův návrh zákona a jeho rezoluci. Padesát kongresmanů, vedených Schweikerem a Moorheadem z Pensylvanie, předložilo návrh zákona o okamžitém přesunnu všech našich ozbrojených sil do OSN. Umíte si představit takovou otevřenou zradu? Je váš kongresman jedním z těchto padesáti zrádců? Zjistěte to a okamžitě proti němu něco podnikněte a pomozte kongresmanu Uttovi. Víte, že "Národní rada církví" (National Council of Churches) přijala v San Franciscu rezoluci, v níž se tvrdí, že Spojené státy brzy budou muset podřídit svou vůli OSN a že všichni američtí občané to budou muset přijmout? Je vaše církev členem Národní rady církví? V této souvislosti si uvědomuji, že v Chartě OSN není 56
nikde zmiňován Bůh, a zasedání OSN nejsou nikdy zahajována modlitbou. Tvůrci OSN se předem smluvili, že v Chartě OSN nebude žádná zmínka o Bohu nebo Ježíši Kristu. Souhlasí s tím váš pastor? Zjistěte to! Kromě toho, víte, že velká většina takzvaných národů v OSN je protikřesťanských a že OSN je úplně bezbožnou organizací z příkazu jejích tvůrců, Iluminátů/CFR? Slyšeli jste dost pravdy o iluminátské Organizaci spojených národů? Chcete vydat své syny a naši drahou vlast na milost a nemilost iluminátské Organizaci spojených národů? Jestliže ne, pište, telegrafujte nebo telefonujte svým poslancům a senátorům, aby podpořili návrh zákona kongresmana Utta, aby USA vystoupily z OSN. Udělejte to dnes, nyní, dřív než zapomenete! To je jediná záchrana pro vaše syny a naši vlast. Nyní vám musím předat další životně důležitou informaci. Jak jsem již řekl, jedním ze čtyř konkrétních úkolů, které dal Rothschild Schiffovi, bylo vytvořit hnutí s cílem zničit náboženství ve Spojených státech, přičemž hlavním terčem mělo být křesťanství. Z velmi zřejmého důvodu se ADL neodvážila to udělat, protože takový pokus by mohl vytvořit nejhorší krvavou lázeň v historii světa; nejen pro ADL a konspirátory, ale pro miliony nevinných Židů. Schiff tuto práci přenechal Rockefellerovi z dalšího konkrétního důvodu. Zničení křesťanství může být dosaženo pouze těmi, kdo jsou pověřeni je chránit. Pastory; muži v sutanách. Jak jsem již naznačil, John D. Rockefeller vybral mladého, takzvaného křesťanského duchovního, jménem dr. Harry F. Ward. Reverend Ward, chcete-li. V té době vyučoval náboženství na "Union Theological Seminary". Rockefeller v reverendovi našel velmi ochotného "Jidáše" a v roce 1907 mu poskytl finance, aby založil "Metodistickou nadaci pro sociální služby" a Wardovou prací bylo učit bystré mladé muže, aby se stali takzvanými "vyslanci Krista" a zaujali místa jako pastoři církví. Během jejich 57
vyučování je reverend Ward také učil, jak lstivě a dovedně kázat na jejich shromážděních, že celý příběh Ježíše Krista je mýtus, aby zaseli pochybnosti o Kristově božství, aby zaseli pochybnosti o Panně Marii; zkrátka, aby zaseli pochybnosti o křesťanství jako celku. Nemohl to být přímý útok, ale lstivé narážky, které byly používány především při vyučování dětí v nedělních školách. Pamatujte na Leninův výrok: "Dejte mi jednu generaci mladých a změním celý svět." V roce 1908 se "Metodistická nadace pro sociální služby", která shodou okolností byla první fasádní komunistickou organizací, přejmenovala na "Federální radu církví". Do roku 1950 se Federální rada církví stala velmi podezřelou organizací, a tak se v roce 1950 přejmenovala na "Národní radu církví." Musím vám říkat, jak tato "Národní rada církví" záměrně ničí víru v křesťanství? Nemyslím si to, ale přesto vám to řeknu. Pokud jste členy nějakého sboru, jehož pastor a církev jsou členy této jidášské organizace, vy a vaše příspěvky pomáhají plánu Iluminátů na zničení křesťanství a vaší víry v Boha a Ježíše Krista a tak napomáháte tomu, aby vašim dětem mohla být vštěpována nevíra v Boha a církev a mohly být snadno přeměněni na ateisty. Okamžitě zjistěte, jestli je vaše církev členem "Národní rady církví" a jestliže je, pro lásku Boží a vašich dětí, okamžitě z ní vystupte. Avšak dovolte mi, abych vás varoval, že stejné procesy destrukce náboženství pronikly i do dalších denominací. Pokud jste viděli "Negro on Selma" a další podobné denominace, viděli jste, jak je černošská chátra vedena a podněcována duchovními (a dokonce katolickými knězi a řeholníky), kteří jdou spolu s nimi. Existuje také mnoho poctivých církví a pastorů, kteří jsou čestní a upřímní. Najděte si některou pro sebe a vaše děti. Abych nezapomněl, ten samý reverend Harry F. Ward byl také jedním ze zakladatelů "American Civil Liberties Union", nechvalně známé prokomunistické organizace. V letech 1920-40 stál v jejím čele. Také byl spoluzakladatelem "Americké ligy proti válce a fašismu", která se pod Browderem stala Komunistickou stranou Spojených států. Zkrátka, celé Wardovo zázemí bylo pro58
sáklé komunismem a on sám byl identifikován jako člen komunistické strany. Byl to zvrhlý zrádce jak církve, tak vlasti a byl to člověk, kterého John D. Rockefeller pověřil a financoval, aby zničil křesťanské náboženství v Americe ve shodě s příkazy vydanými Schiffem a Rothschildy. Na závěr bych vám chtěl říci toto. Pravděpodobně znáte příběh o tom, jak jistý dr. Frankenstein vytvořil monstrum, aby se stalo jeho nástrojem a plnilo jeho vůli, a jak se nakonec toto monstrum obrátilo proti svému tvůrci, Frankensteinovi, a zničilo jej. Ilumináti/CFR vytvořili monstrum, zvané Organizace spojených národů (která je podporována minoritními skupinami, černošskými výtržníky, zrádnými masovými sdělovacími prostředky a zrádci ve Washingtonu D.C.), které bylo vytvořeno proto, aby zničilo americký lid. Víme všechno o této mnohohlavé hydře a známe jména těch, kdo toto monstrum vytvořili. Známe všechna jejich jména a já předpovídám, že jednoho krásného dne se americký lid probudí a způsobí, že toto monstrum zničí svého tvůrce. Většině našich lidí je dosud vymýván mozek, lid je podváděn a klamán naším zrádným tiskem, televizí a rozhlasem a našimi zrádci ve Washingtonu D.C., ale dnes již je o OSN známo dost na to, abychom ji přitiskli k zemi jako jedovatého chřestýše v našem středu. Má jediná otázka zní: "Co probudí náš spící lid k úplné bdělosti?" Možná to bude záznam (přepis) této přednášky. Sto tisíc nebo milion kopií tohoto záznamu (přepisu) to může způsobit. Modlím se k Bohu, aby se tak stalo. Modlím se, aby vás tento záznam (přepis) inspiroval k rozšiřování tohoto příběhu mezi všemi loajálními Američany ve vaší komunitě. Můžete to udělat jeho přehráváním (čtením) studijním skupinám, založených ve vašich domovech, na setkáních American Legion, VFW, DAR nebo ve všech ostatních občanských sdruženích a ženských klubech. Tímto záznamem (přepisem) jsem vám dal do rukou zbraň, která toto monstrum zničí. Pro lásku Boží, pro lásku k naší vlasti a lás-
59
ku vašich dětí, použijte ji. Poskytněte kopii každé americké domácnosti.
60
VÍC NEŽ 200 LET URČOVALI OSUD SPOJENÝCH STÁTŮ - A NYNÍ SE CHYSTAJÍ ZŘÍDIT JEDINOU CELOSVĚTOVOU VLÁDU "To, co je v sázce, není jen jedna malá země, je to velká myšlenka - nový světový řád, v němž různé národy budou sjednoceny společným zájmem o dosažení univerzálních tužeb lidstva; míru a bezpečí, svobody a vlády zákona. Za takový svět a za takovou budoucnost našich dětí stojí za to bojovat." (George H. W. Bush, poselství státům Unie, 4. dubna 1991)
"A ty budeš znát pravdu, a tato pravda tě osvobodí" (Jan 8:32)
(c) Copyright 1984, 1994, 1997 David Rivera Katalogové číslo Knihovny Kongresu: 94-93854 Všechny citace Písma pocházejí z Kralického překladu Bible z roku 1613. 61
PŘEDMLUVA Tato kniha se zabývá organizací, známou jako Ilumináti. Poprvé jsem o této skupině slyšel v roce 1978, kdy se mi do rukou dostala magnetofonová kazeta, která byla namluvena na Open Door Church in Chambersburg, PA. Hostující mluvčí, jménem John Todd, se označil jako bývalý člen, odhalil existenci tohoto tajného řádu elity, který více než 200 let kontroloval světové události, a jehož konečným cílem bylo nastolení světové vlády. Po vyslechnutí této kazety jsem byl šokován. Bylo to tak neuvěřitelné, tak nepředstavitelné, že to nemohla být pravda; ale nemohl jsem to pustit z hlavy. Abych ukojil svou zvědavost, rozhodl jsem se zahájit vlastní pátrání. Vedle shánění informací o Iluminátech jsem také pátral po Johnu Toddovi. Na konci svého pátrání jsem nebyl schopen dojít k závěru ohledně jeho autentičnosti, avšak 90% z toho, co řekl o Iluminátech, byla ověřitelná pravda. Pokračoval jsem ve svém výzkumu, a čím hlouběji jsem se dostával, tím znepokojivější informace jsem získával. Když jsem jako dítě sedával v kostele a poslouchal, co Bible říká o tom, co se stane v "posledních dnech", bylo skutečně těžké si představit, jak to všechno může být možné. Informace, které jsem získal o Iluminátech, jsem dal do perspektivy této estachologie. Nyní se mi jevilo nejen jako možné, ale stalo se nepopiratelným faktem, že nic netušící svět je veden k vyplnění proroctví z doby vzdálené téměř 2000 let. V průběhu šesti let jsem věnoval stovky hodin, abych zjistil co nejvíce o Iluminátech. Výsledkem byl v roce 1984 rukopis s názvem The Illuminati Conspiracy and the Coming One World Government (Spiknutí Iluminátů a příchod Nového světového řádu). Z důvodu určitého zájmu o tento projekt bylo vytištěno a prodáno několik kopií. Kontaktoval jsem několik nakladatelů a doufal, že kniha bude vydána ve větším nákladu, ale nikdo ne62
chtěl vydat tak rozsáhlou knihu, která by oslovila velmi málo lidí. Tehdy jsem měl pocit, že moje šestileté úsilí bylo marné. Potom v roce 1990, když propukla krize v Perském zálivu, prezident George Bush začal mluvit o "Novém světovém řádu". Tento jednoduchý fakt, že jsou jejich záměry zveřejňovány, mi naznačil, že již věří, že je nic nemůže zastavit, a že jejich plány jsou nyní rychle uskutečňovány. Toto a nové informace, které vyšly na světlo během posledních let, mě pobídly, abych oprášil svůj rukopis a přepracoval jej. To, co vzniklo, byla úžasná kompilace historie a faktů, které podporovaly mou teorii o vývoji Nového světového řádu. Informace, které budete číst zde, v žádné jiné knize nenajdete. Mým cílem bylo vydat knihu vlastním nákladem a ukázat, že pro ni existuje trh, což jsem také v roce 1994 udělal. Kniha byla prodávána ve většině křesťanských knihkupectvích v oblasti centrální Pennsylvanie, bylo možné objednat si ji také poštou a čtyři distributoři ji rozváželi po celé zemi. Výsledky prodeje naznačovaly, že kniha by mohla být potenciálně úspěšná. Přesto více než sto knižních nakladatelů, které jsem kontaktoval, ji odmítlo publikovat. Minulý rok se o knize doslýchalo stále více lidí a kontaktovali mě prostřednictvím původního vydavatele, doufaje, že získají výtisky knihy. Avšak celý náklad byl již rozebrán. Přestože stále ještě existuje naděje, že by mohla být vydána celonárodním vydavatelem, rezignoval bych na svoji zodpovědnost jako spisovatel a badatel, kdybych neusiloval o distribuci této knihy. A tak jsem se rozhodl dát kopii rukopisu na Internet. Rukopis vlastně obsahuje dodatečných 75 stran, které v původní knize nejsou. Mnoho lidí mi řeklo, že čtení mé knihy je jako číst encyklopedii nebo vědeckou práci. Touto knihou se nepokouším o zába63
vu. To je vážně míněné odhalení, jehož cílem je informovat, nikoli bavit. Chtěl jsem prezentovat každý aspekt dokumentárním stylem, aby čtenář získal přehled o nejdůležitějších aspektecht toho, co je známé jako Nový světový řád. V jistém smyslu je tato kniha sbírkou spisů, které jsou na sobě nezávislé. Přesto dohromady odhalují existenci moci, která již mnoho let pracuje za scénou. Jelikož většina původního výzkumu probíhala na začátku 80. let, některý materiál již není aktuální; avšak tato historická okružní jízda je nejlepším dostupným úvodem do této problematiky. Protože pro některé lidi může být obtížné tuto knihu číst, chtěl bych připomenout, že se jedná o referenční dílo. Je velmi důležité poskytnout dostatek informací pro přesvědčivou argumentaci. Chci, aby čtenář byl hromadou faktů přesvědčen. Chci, aby vás kniha zasáhla silou kladiva. Chci, aby tato kniha změnila váš způsob myšlení o světě, v němž dnes žijeme. Proč byste měli číst tuto knihu? Nekřesťanům by měla dát na vědomí, že je zde něco skutečně špatného. Slib Abrahama Lincolna "vlády lidu, lidem a pro lid" se stal špatným vtipem. Po přečtení této knihy budete vědět, proč jsou věci takové, jaké jsou. Záměrem této knihy pro křesťany je, aby je probudila. Mnoho církví ztratilo smysl pro naléhavost a potřebu připravit se na vyplnění všech proroctví Bible. Tento svět je na hraně. Nyní padáme do něčeho, co bylo předpovězeno před mnoha lety. Po přečtení této knihy bude vaše víra upevněna. Bible, jíž jste léta četli, bude živá jako nikdy předtím. Víte, proč se to stane, nyní budete vědět, jak se to stane. David Allen Rivera listopad 1998
64
ÚVOD Před několika lety upoutal naši pozornost nový pojem - Nový světový řád. Ve skutečnosti nikdy nebylo vysvětleno, co tento termín znamená, byl pouze vysvětlován vágními frázemi o "novém duchu spolupráce mezi národy světa k dalšímu upevňování míru." A mír je dobrý, takže Nový světový řád musí být také dobrá věc a měl by být akceptován. Ne tak rychle. Podle starého rčení, že nemůžeš posuzovat knihu podle obálky, mám pocit, že je víc než na místě, mít oči otevřené. Termín "Nový světový řád" byl poprvé použit před mnoha lety. Adolf Hitler řekl: "Národní socialismus uskuteční svou vlastní revoluci pro nastolení 'nového světového řádu'." The Associated Press uvedl, že 26. července 1968 guvernér New Yorku Nelson Rockefeller v projevu na International Platform Association v park-hotelu Sheraton v New Yorku, že "jako prezident by na nezinárodním poli pracoval směrem k vytvoření Nového světového řádu." Edward VIII se stal králem Anglie 20. ledna 1936, ale byl přinucen k abdikaci o jedenáct měsíců později, kdy se oženil s ženou z lidu. Stal se Vévodou z Windsoru a v červenci 1940 se stal guvernérem na Bahamách. Je zaznamenáno, že řekl: "Ať se stane cokoli, ať bude výsledkem cokoli, nad světem zavládne Nový řád... bude podpírán policejní silou... Až v té době přijde mír, bude nastolen Nový řád sociální spravedlnosti. Nemůže to být další Versailless." Richard Gardner, bývalý pomocný náměstek státního sekretáře pro mezinárodní organizace za Kennedyho a Johnsona, a člen Trilaterální komise do dubnového čísla 1974 Foreign Affairs, časopisu Rady pro zahraniční vztahy (CFR), napsal (str. 558): "Zkrátka, 'dům světového řádu' se musí postavit od základů a ne od střechy. Bude vypadat jako velký bzučící úl. podkopá65
váním národní suverenity kousek po kousku se dosáhne mnohem víc než staromódním frontálním útokem." Během své prezidentské volební kampaně v roce 1976 Jimmy Carter řekl: "Musíme nahradit rovnováhu mocenských politik světovým řádem politiky." V projevu 14. února 1977 Carter řekl: "Chci vás ujistit, že vztahy Spojených států s ostatními zeměmi a národy světa budou za mé administrativy vedeny touhou po formování Světového řádu, který více naplňuje lidské tužby. Spojené státy splní svůj závazek pomoci vytvořit stabilní, spravedlivý a mírový Světový řád." Profesor na Harvardu, Stanley Hoffman, ve své knize Primacy or World Order napsal: "To, co nastane, bude postupné přizpůsobování sociálního, ekonomického a politického systému Spojených států kategorickým požadavkům Světového řádu. Konzervativní autor George Weigel, ředitel Centra Etiky a veřejné politiky ve Washingtonu, D.C., řekl: "Pokud Spojené státy nestydatě zavedou pravidla Světového řádu, potom je málo důvodů si myslet, že budou sloužit míru, bezpečnosti, svobodě nebo prosperitě." Muž, který postavil Nový světový řád do záře reflektorů a udělal víc než kdokoli jiný pro jeho přijetí, byl prezident George Bush. V únoru 1990 v San Franciscu řekl: "Politická mapa se v tomto století změnila. A s každým příchodem nového tyrana, vypuknutím nebo koncem krvavé globální války jsme se přiblížili k Novému světovému řádu." V sobotu 25. srpna 1990 Rada bezpečnosti OSN jednomyslně schválila dovolit spojeným vojenským silám použít jakékoli prostředky k zajištění blokády OSN proti Iráku. To odpoledne generálporučík Brent Scowcroft, člen CFR a bývalý pobočník Henryho Kissingera, který byl také Bushovým poradcem pro národní bezpečnost, poskytl rozhovor Charlesi Bierbauerovi pro kabelovou síť CNN a přitom použil termín "Nový světový řád". V září 1990 v proslovu v OSN oznámil, že "pohybujeme se směrem k Novému 66
světovému řádu." Na podzim téhož roku na cestě do Bruselu státní sekretář James Baker řekl: "Pokud doopravdy věříme, že je zde příležitost pro Nový světový řád, a mnoho z nás věří, že ano, potom nesmíme dělat ústupky agresi." 11. září 1990 na společném zasedání Kongresu, které přenášela televize, Bush řekl: "Začalo nové partnerství mezi národy. Dnes stojíme pře jedinečným a neobyčejným momentem. Krize v Perském zálivu, jakkoli je vážná, nabízí vzácnou příležitost pohnout se směrem k historickému období spolupráce. Z těchto těžkých časů může vzejít náš pátý cíl - Nový světový řád. Když budeme úspěšní, a my budeme, máme reálnou naději na tento Nový světový řád, řád, v němž Organizace spojených národů může sehrát důvěryhodnou mírotvornou roli, která bude naplněním slibu a vize zakladatelů OSN." V časopise Time ze 17. září 1990 se píše, že "administrativa George Bushe by z Organizace spojených národů ráda udělala rohový kámem ve svých plánech nového světového řádu." 30. října 1990 Bush navrhl, aby OSN pomohla vytvořit "Nový světový řád a dlouhou epochu míru." Jeanne Kickpatricková, bývalá velvyslankyně USA v OSN, řekla, že jedním z účelů operace Pouštní Bouře bylo ukázat světu, jak "opět posílená Organizace spojených národů může sloužit jako globální policie v Novém světovém řádu." Před válkou v Perském zálivu, 29. ledna 1991, Bush v projevu ke státům Unie řekl: "To, co je v sázce, není jen jedna malá země, je to velká myšlenka - nový světový řád, v němž různé národy budou sjednoceny společným zájmem o dosažení univerzálních tužeb lidstva; míru a bezpečí, svobody a vlády zákona. Za takový svět a za takovou budoucnost našich dětí stojí za to bojovat." V interview pro CNN Scowcroft řekl, že má pochyby významu cílů na Středním Východě, pokud jde o globální politiku. Když byl dotázán, zda nevěří v Nový světový řád, odpověděl, "Ó ano, věřím v něj. Ale podle naší definice, ne jejich."
67
V projevu k rodinám vojáků sloužících ve Fort Gordon v Georgii 1. února 1991 Bush řekl: "Když zvítězíme, a my zvítězíme, budeme muset nebezpečného diktátora, a každého tyrana, který se bude pokoušet jít v jeho stopách, naučit, že na Spojené státy se lze spolehnout, a že to, co říkáme, také děláme, a že zde není místo pro nezákonnou agresi v Perském zálivu. Toto je Nový světový řád, o nějž usilujeme." Po projevu v Ekonomickém klubu v New York City 6. února 1991 Bush na otázku novináře, co je to Nový světový řád, odpověděl: "Podle mé vize bude mít v Novém světovém řádu Organizace spojených národů revitalizovanou funkci udržovatele míru." V projevu ke Kongresu 6. března 1991 řekl: "Nyní můžeme vidět příchod nového světa. Světa, v němž je velmi reálná naděje na Nový světový řád. Slovy Winstona Churchilla, 'světový řád', v němž 'principy spravedlnosti a fair play, chrání slabé proti silným.' Světa, kde Organizace spojených národů, osvobozená od patové situace Studené války, je schopna uskutečnit historickou vizi svých zakladatelů. Světa, v němž svoboda a respekt k lidským právům nacházejí domov mezi všemi národy." 21. srpna 1991, po zmařeném převratu v Sovětském svazu, reportérka CNN Mary Tillotsonová řekla, že prezidentův "Nový světový řád je opět zpátky, nyní silnější než kdykoli předtím." 25. ledna 1993 Clintonův státní sekretář Warren Christopher v interview pro CNN řekl: "Musíme nastoupit cestu k Novému světovému řádu a dostat OSN do správné role vzhledem ke Spojeným státům." Tyto citace Novému světovému řádu propůjčují neblahý podtón. Za více než 15 let výzkumu jsem došel k závěru, že tato země je infiltrovaná konspirátory, členy jisté organizace, kteří jsou odhodláni zřídit jednosvětovou socialistickou vládu, kterou budou mít pod kontrolou. Zní to neuvěřitelně, jako film o Jamesi Bondovi, přesto je to pravda. Pravda, kterou média odmítají zveřejnit, dokonce se pokoušejí ji zastírat a popírají samotnou existenci takové skupiny. 68
V politické novele Coningsby, kterou v roce 1844 napsal Benjamin Disraeli, tehdejší ministerský předseda Velké Británie, postava jménem Sidonia (Vzorem pro tuto postavu byl Lord Rothschild, jehož rodina se po roce 1840 s autorem spřátelila.) říká: "Tato mocná revoluce, která se v tuto chvíli připravuje v Německu, a která bude ještě větší než druhá reformace, a o níž se v Anglii tak málo ví, se zcela vyvíjí pod záštitou Židů, kteří téměř monopolizovali profesorská křesla v Německu. Světu vládnou zcela jiné osobnosti, než si představují ti, kteří nejsou za scénou." 10. září 1876 v Aylesbury Disraeli řekl: "Vlády v současnosti musí být ve styku nejen s ostatními vládami, císaři, králi a ministry, ale také s tajnými společnostmi, které mají všude své bezohledné agenty, a mohou v poslední chvíli zvrátit všechny plány vlády." 1. října 1877 si Henry Edward Manning, hlavní arcibiskup z Westminsteru, stěžoval na potíže v balkánských státech: "Nejsou to císaři nebo králové, ani princové, kdo řídí běh událostí na východě. Existuje ještě něco, co je nad nimi a za nimi; a je to mocnější než oni sami." V roce 1902 papež Lev XIII o této moci napsal: "Ohýbá vlády podle své vůle někdy sliby, jindy hrozbami. Najde cesty do každé třídy společnosti a tvoří neviditelnou a nezodpovědnou moc, nezávislou vládu, pro kterou neplatí zákony státu." Walter Rathenau, šéf německé pobočky General Electric v roce 1909 řekl: "Tři sta mužů, z nichž všichni se navzájem znají, řídí ekonomický osud Evropy a vybírají své nástupce ze svých kruhů." John F. Hylan, starosta New York City (1918-25) během svého projevu 26. března 1922 řekl: "Skutečným nepřítelem naší republiky je tato neviditelná vláda, která jako obrovská chobotnice rozprostírá svá chapadla nad městem, státem a národem. V jejím čele stojí malá skupinka mocných bankovních domů, která je obecně známa jako 'mezinárodní bankéři'. Tato malá klika mocných mezinárodních bankéřů doslova manipuluje vládou Spojených států pro své sobecké cíle." Prezident Woodrow Wilson řekl: "Existuje moc tak organizovaná, tak lstivá, tak bdělá, 69
tak propojená, tak úplná, tak pronikavá, že se nikdo neodváží ji obvinit a raději mlčí." V dopise s datem 21. listopadu 1933 Franklin D. Roosevelt napsal: "Skutečná pravda o této věci je, jak Vy a já víme, že finanční elementy ve velkých centrech vlastní vládu již od dní Andrew Jacksona." Ve své novele Captains and the Kings Taylor Caldwell píše o "komplotu proti lidu" a říká, že k němu došlo v "éře Ligy spravedlivých mužů a Karla Marxe, kdy konspirátoři byli vedeni jedním plánem, měli jediný cíl a směr." Některé hlavy zahraničních vlád se na tuto skupinu odvolávají jako na "čaroděje", Stalin je nazýval "temné síly" a prezident Eisenhower je popisoval jako "vojenskoprůmyslový komplex". Joseph Kennedy, patriarcha rodiny Kennedyových, řekl: "Padesát mužů řídí Ameriku a to je ještě velké číslo." Soudce Nejvyššího soudu USA, Felix Frankfurter, řekl: "Skuteční vládci ve Washingtonu jsou neviditelní a svou moc uplatňují zpoza scény." Podle Vyšetřovacího výboru pro vzdělání státu Kalifornie (1953) "Takzvaný komunismus je zřejmě stejnou pokryteckou a vražednou světovou konspirací s cílem zničit civilizaci, kterou použil tajný řád Iluminátů, založený 1. května 1776 v Bavorsku, který zvedl svou hlavu v našich koloniích v kritickém období před přijetím naší federální ústavy." Během let termín "Ilumináti" získal antisemitský podtón, protože někteří badatelé trvají na tom, že pohyb směrem k jednosvětové vládě je součástí židovského spiknutí. To není pravda. U jednoho z dokumentů, které poskytují důkazy o tomto spiknutí, bylo prokázáno, že je úplně padělaný. (Škoda, že autor neuvedl, o který dokument se jedná - pozn. překl.) Přestože někteří mezinárodní bankéři, kteří tuto skupinu vedou, jsou Židé, neexistují podklady pro obviňování celé židovské rasy. V zájmu pravdy a přesnosti musím odsoudit tyto teorie a říci vám, že tímto způsobem neuvažuji. V této knize je spousta důkazů, které jsou v rozporu s těmito teoriemi. 70
(Poznámka překladatele: Postoj autora je třeba ocenit především proto, že ho nemůžeme vinit ze zaujatosti a důkazy o židovské účasti na tomto spiknutí, uvedené v této knize, mají o to větší váhu. Samozřejmě nemůžeme vinit celou židovskou rasu, která je - ohledně cílů svých vůdců - stejně nevědomá jako zbytek populace. I mezi židovskou elitou existuje mnoho osobností, které se proti tomuto spiknutí postavili - namátkou jmenujme: prof. Israel Shahak, Myron Fagan, Alfred Lilienthal, Arthur Koestler, Norman Finkelstein, Jack Bernstein, Petr Mutinský - avšak mnozí za svoji "zradu" zaplatili životem nebo museli obětovat svoji kariéru. Carroll Quigley, profesor historie na Georgetownské univerzitě, v roce 1966 vydal knihu s názvem Tragedy and Hope: A History of the World of Our Time, která má 1311 stran. Na straně 950 píše: Již celé generace existuje mezinárodní síť anglofilů, která do určité míry pracuje takovým způsobem, který by radikální pravičáci nazvali komunistickým. Tato síť, kterou můžeme identifikovat jako Kulatý Stůl, nemá žádný odpor ke spolupráci s komunisty, nebo jakýmikoli jinými skupinami, a často to dělá. Vím o operacích této sítě, protože jsem ji studoval 20 let a na začátku 60. let mi bylo umožněno studovat její dokumenty a tajné záznamy. Nemám k ní žádný odpor, ani k většině jejích cílů. Po většinu svého života jsem k ní měl velmi blízko a k většině jejích nástrojů. Jediný názorový rozdíl mezi ní a mnou je v tom, že si přeje zůstat v utajení, zatímco já si myslím, že její role v historii je dostatečně významná, aby si zasloužila být poznána, protože americká větev této organizace (někdy nazývaná 'Eastern Establishment') hrála velmi významnou roli v dějinách Spojených států v průběhu poslední generace." Na straně 324 jde ještě dál, když říká: "Kromě těchto praktických cílů mají mocnosti finančního kapitalismu další dalekosáhlý cíl, který není ničím menším než světovým systémem finanční kontroly v soukromých rukou, jenž by byl schopný ovládat politický systém každé země a ekonomiku světa jako celku." Bill Clinton během svého inaugurační71
ho projevu na shromáždění Demokratické strany řekl: "Jako mladík jsem slyšel přednášku Johna Kennedyho o občanství. Později, jako student na Georgetownu (na univerzitě, kde studoval v letech 1964-68), jsem slyšel to samé z úst svého profesora jménem Carroll Quigley." Zde Clinton získal svoji indoktrinaci jako internacionalista se zalíbením v jednosvětové vládě. Dr. Tom Berry, který byl pastorem baptistické církve v Elktonu, Maryland, řekl: "Existuje nanejvýš 5000 lidí na celém světě, kteří jsou podrobně seznámeni s tímto plánem." Senátor William Jenner v projevu 23. února 1954 řekl: "Dnes může být otevřena cesta k totální diktatuře ve Spojených státech přísně zákonnými prostředky, za zády Kongresu, prezidenta nebo lidu. Navenek máme ústavní vládu. My působíme v souladu s naší vládou a politickým systémem, avšak existuje zde jistá skupina, reprezentující jinou formu vlády, byrokratická elita, která věří, že naše ústava je zastaralá a jsou si jisti, že stojí na vítězné straně. Příčiny tohoto podivného vývoje v zahraniční politice mohou být nalezeny v této skupině, která ji přizpůsobuje svým potřebám. Tato politická akční skupina má své vlastní místní podpůrné organizace, své vlastní nátlakové skupiny, své vlastní zájmy a své lidi v naší vládě. Senátor Russell Long z Louisiany, který byl 18 let předsedou finančního výboru Senátu, řekl, že naše "vláda je úplně a totálně mimo kontrolu. Nevíme, jak velké dlouhodobé dluhy jsme uvalili na Americký lid. Dokonce ani neznáme naše finanční podmínky z roku na rok." Také řekl: "Ve Washingtonu jsme vytvořili byrokracii tak gigantickou, že řídí tuto vládu, jak se jí zlíbí, a ne v zájmu lidu Spojených států. V Americe již nemáme vládu zástupců lidu." Nejdříve si přečtěte níže uvedenou větu: FINISHED FILES ARE THE RESULT OF YEARS OF SCIENTIFIC STUDY COMBINED WITH THE EXPERIENCE OF MANY YEARS. Nyní spočítejte výskyt písmena "F" v této větě. Tuto větu přečtěte jenom jednou a teprve potom čtěte dál. 72
V V V V V V V V V V V této větě se vyskytuje 6 písmen "F". Avšak většina lidí najde jenom tři. Před mnoha lety byl váš systém "naprogramován", aby F ve slově "OF" četl, jako V. Takže vidíte, že je možné dívat se na něco a nevidět to! Tímto způsobem lidé pracující za scénou manipulují s událostmi a situacemi, aby dosáhli svých cílů. Nejste zvědaví, proč jsou věci takové, jaké jsou? Přesto, že je zvolen nový prezident a je sestavena nová administrativa, politika vlády se nemění k lepšímu, ale je stále horší. Existuje zde nějaká skupina, která pronikla do obou politických stran, do naší vlády a do mnoha dalších vlád, která již mnoho let ovlivňuje a tvoří světové události, a která je nyní oficiálně identifikována, protože již není možné ji zastavit? Ano, věřím, že existuje, a její odhalení je smyslem této knihy. Bude zde vystopován původ a růst skupiny, která si přeje nastolit Nový světový řád, a proč byla rozpoutána taková mohutná kampaň za jeho přijetí. (Dnes je tento pojem nahrazován slovem "globalizace" - pozn. překl.) Prezident Bill Clinton ve svém prvním inauguračním projevu řekl: "Důkladné a mocné síly otřásají naším světem a přetvářejí jej. A naléhavou otázkou naší doby je, zdali můžeme změnit na73
šeho přítele a ne našeho nepřítele." Potřebujete vědět, co tyto změny znamenají, a jak zasáhnou život váš a vaší rodiny.
74
KAPITOLA 1 ILUMINÁTI Hovoříme-li o sledování původu organizace, která řídí osud světa, je zřejmé, že musíme začít u období, jež umožňuje pohyb takových rozměrů, období kvasu. Takové změny se ovšem neobjeví pře noc. Budeme se zabývat skupinou, která musela růst dlouhou dobu, aby získala moc a vliv nutný k získání globální kontroly, jíž dnes používá. Taková skupina opravdu existuje. Vůdcem této skupiny byl muž jménem dr. Adam Weishaupt, který se narodil 6. února 1748 jako syn židovského rabína. Když otec v roce 1753 zemřel, byl konvertován ke katolicismu baronem Johannem Adamem Ickstattem, který chlapce dal do výchovy k jezuitům. Ickstatt byl v roce 1742 jmenován kurátorem univerzity, aby ji reorganizoval. V roce 1765 odešel do důchodu, přesto však nadále řídil její politiku. Ačkoli se Weishaupt stal později knězem, vyvinula se u něho zřetelná zášť vůči jezuitům a stal se ateistou. Ickstatt, jeho kmotr, mu umožnil přístup do své soukromé knihovny, kde se mladý 75
muž začal zajímat o práce francouzských filozofů, studoval právo, ekonomii, politiku a historii. Jeden z takových filozofů, Voltaire (1694-1778), revolucionář, který zastával liberální náboženské názory, v dopise králi Frederickovi II ("Velikému", který byl mimochodem zednář) napsal: "Konečně, až bude celé církevní společenství dostatečně oslabeno a bezvěrectví dostatečně silné, bude proveden konečný úder mečem otevřeného a neúnavného pronásledování. Nad celou Zemí bude rozprostřena vláda teroru a bude pokračovat, dokud se křesťané budou tvrdohlavě držet křesťanství." Panuje názor, že Weishaupt získal své myšlenky, ohledně zničení křesťanství, z Voltairových spisů. Studoval ve Francii, kde se setkal s Robespierrem (který vedl Francouzskou revoluci) a stal se přítelem několika lidí z francouzského královského dvora. Někteří se domnívají, že prostřednictvím těchto kontaktů byl uveden do satanismu. V roce 1768 promoval na bavorské univerzitě v Ingolstadtu. Sloužil čtyři roky jako učitel, poté byl povýšen na pomocného instruktora. V roce 1770 byl vybrán Mayerem Amschelem Rothschildem, aby založil organizaci, která by mu sloužila. V roce 1772 se Weishaupt stal profesorem občanského práva. V roce 1773 byl jmenován profesorem církevního práva, což byl post, který jezuité drželi 90 let. Založili většinu univerzit a drželi je pevně pod kontrolou, aby vyloučili vliv protestantů. V roce 1773 se Weishaupt oženil, navzdory přáním Ickstatta, který ho za to odsuzoval. O dva roky později, ve věku 27 let, byl jmenován děkanem Právnické fakulty. Jezuité měli z jeho rychlého postupu obavy, a proto se pokusili omezit jeho vliv tajnými pletichami proti němu a jeho liberálnímu smýšlení. Protože se nechtěl stát mučedníkem pro své volnomyšlenkářské ideje, zaměřil se na založení své vlastní organizace. Aby zmátl své pomlouvače, založil organizační strukturu podle vzoru jezuitů, avšak jeho záměrem bylo mít tajnou liberální koalici. Studoval protikřesťanské doktríny Manichejských, jejichž učení se točilo kolem astrologie, medicíny a magie. Byly mu vští76
peny egyptské okultní praktiky neznámým obchodníkem jménem Kolmer z Jutlandu (oblasti na hranicích Dánska a Německa), který od roku 1771 cestoval po Evropě. Studoval moc Eleusiánských mystérií a vliv uplatňovaný tajným kultem Pythagorejců. Pythagoras byl filozof, který žil v 6. století před Kristem, a který učil, že muži a ženy by měli spojit své vlastnictví - což se stalo základem komunistické ideologie. Weishaupt také studoval učení Essejských a získal výtisky 'Kabaly', 'Hlavního klíče Šalamouna'a 'vedlejšího klíče Šalamouna', které mu odhalily, jak vyvolávat démony a provádět okultní rituály. Po setkání s protestantským zednářem z Hannoveru začal studovat různé zednářské spisy. Nejdříve přemýšlel o vytvoření dokonalé organizace zednářského typu, tvořené z mužů vynikajících schopností ve všech oborech, ale došel k závěru, že zednářství je příliš otevřené. Weishaupt byl Rothschildy (kteří byli prý satanisté) instruován, aby opustil katolickou církev a sjednotil všechny rozdílné okultní skupiny. Vytvořil sabat s názvem 'Zlatý Úsvit', který je údajně dodnes soukromým sabatem Rothschlidů. Weishaupt strávil pět let vypracováváním plánu, jehož prostřednictvím mohly být všechny jeho myšlenky redukovány na jednoduchý systém, který by se dal použít k potlačování náboženství, čímž by se uvolnily společenské vazby. Křesťanství chtěl nahradit náboženstvím rozumu. Původně zamýšlel vytvořit organizaci, zahrnující "školy vědění", jejichž cílem by bylo "z lidské rasy udělat jednu dobrou a šťastnou rodinu." Měly by usilovat o zdokonalování morálky, proto uvažoval o pojmenování této skupiny jako 'perfekcionisté', ale postrádala tajemství a intriky, jež hledal. V roce 1774 publikoval beletristický článek s názvem "Sidonii Apollinarus Fragment", o němž říkal, že má lidi připravit na doktrínu rozumu. Weishaupt napsal: "Princové a národy zmizí bez násilí ze Země. Lidská rasa se potom stane jednou rodinou a svět bude spočívat na racionálních lidech." O svých cílech napsal: "Zdokonalit síly rozumu, rozšířit znalosti sentimentů, jak lidských, tak společenských, aby bylo možno mít pod kontrolou 77
sklony ke špatnostem, postavit se za trpící a utlačované ctnosti,. usnadnit získávání vědomostí a znalostí." Dne 1. května 1776, na pokyn nově vytvořeného Domu Rothschildů (a Wesselyových, Mosesů, Mendelsohnů a bankéřů Itziga, Friedlandera a Meyera), který podnítil Americkou revoluci, aby oslabil Velkou Británii, Weishaupt založil organizaci s názvem "Starobylí osvícení vizionáři bavorští", která vešla ve známost pod názvem Řád Iluminátů. Weishaupt řekl, že jméno řádu bylo odvozeno luciferského učení a znamenalo 'Nositelé světla'. V latině to znamená 'osvícení'. Je to označení někoho, kdo je duchovně a intelektuálně osvícený. Satan, když byl andělem, byl znám jako Lucifer, 'Světlonoš' a z názvu této skupiny se můžeme domýšlet o její povaze a cílech. Navíc, 1. květen se stal svátkem pro všechny národy, kde vládl komunismus; slavil se zde jako 1. Máj. Také je znám jako zvláštní den čarodějnic. Také v dřívějších dobách existovaly skupiny s podobnými jmény. Jednou z těchto skupin byli "Osvícení", které v 11. století založil Jáchym z Florisu, který učil primitivní, údajně křesťanskou doktrínu, "Chudoby a rovnosti". Další skupina stejného jména existovala v 16. století v Afgánistánu, která hledala 'osvícení' od Nejvyššího Bytí, a která chtěla vytvořit třídu dokonalých mužů a žen. Po dosažení čtvrtého stupně, "Osvícený", zasvěcenec získal mystické síly, a když dosáhl konečného osmého stupně, byl pokládán za dokonalého. Jeden afgánský učenec řekl, že jejich cílem bylo ovlivňovat lidi na významných postech, aby nastolili harmonii ve světě a byli oddaní boji proti tyranii mogulů, kteří byli vládci Indie. Skupina přežila do 18. století a dala vzniknout dvěma odnožím, Alumbrados ve Španělsku a Osvíceným Guerinets ve Francii roku 1654. Alumbrados (španělsky "osvícení") byli tvořeni reformovanými františkány a jezuity. Tvrdili, že jakmile dosáhli dokonalosti, zažívali vize Boha a mohli přímo komunikovat s Duchem Svatým. Jakmile přijali "světlo", byli nadáni nadlidskou inteligencí. 78
Jejich neobvyklá tvrzení měla za následek, že Inkvizice proti nim v letech 1568, 1574 a 1623 vydala edikty. Ignác z Loyoly, zakladatel řádu jezuitů, byl vsazen do vězení za to, že se stal jejich členem. Toto odsuzování je donutilo uprchnout do Francie. "Ilumináti" bylo jméno německé sekty, která existovala v 15. století. Provozovali okultismus a tvrdili, že vlastní 'světlo' přijaté od satana. Toto jméno používala také jiná skupina v roce 1760 v Avignonu, která byla ovlivněna spisy filozofa Emanuela Swedenborga, který v roce 1766 vedl osvícené theosofy v Paříži, později v Londýně. Neexistují důkazy, že Weishaiptův Řád Iluminátů byl pokračováním některé z těchto skupin, avšak zda ho jejich učení a filozofie ovlivnily, je jiná otázka. Začali s pěti členy a v roce 1778 byli Ilumináti již plně funkční. Weishaupt napsal: "Velká síla našeho řádu spočívá v jeho utajení, nechť se nikdy a na žádném místě neobjeví pod svým pravým jménem, ale vždy ukryt pod jiným jménem. Není nic vhodnějšího než tři nižší stupně zednářství; veřejnost je na ně zvyklá, mnoho od něho neočekává, a tudíž mu nevěnuje velkou pozornost." Také napsal: "Protože si Řád přeje být utajen a pracovat v tichosti, je lépe chráněn před útlakem vládnoucími silami a toto utajení dává celé věci největší říz." Řád byl tvořen třemi stupni: Novic, Minerval, Osvícený Minerval. Byl organizován podobným způsobem jako svobodní zednáři a jezuité. Přestože Weishaupt obdivoval strukturu jezuitské hierarchie, napsal, že nesmí být přijat žádný bývalý jezuita, s výjimkou zvláštních případů. Napsal, že se jim Řád "musí vyhýbat jako moru." Jejich rituály a ceremonie se podobaly zednářským rituálům. Jejich cílem, řekl, bylo vytvořit celosvětovou vládu, aby bylo umožněno elitě vládnout světu a tím zabránit budoucím válkám. Jedním z jejich raných programů bylo distribuo79
vat protináboženské materiály, kritizující náboženské vůdce, kteří podle něho byli překážkami společenského pokroku a "nepřáteli lidské rasy a společnosti." Weishaupt napsal: "Jak může slabý získat ochranu? Jedině sdružováním, ale to je ojedinělé. Nejlépe může být realizováno pomocí tajných společností. Skryté školy moudrosti jsou prostředky, které člověka jednoho dne osvobodí od jeho pout." Po všech členech bylo požadováno, aby přijali antická jména. Weishaupt byl nazván jako "Spartakus" (který byl vůdcem povstání otroků ve starověkém Římě). Xavier von Zwack, jeho pravá ruka a právník prince Salmského, byl znám jako "Cato"; Knihkupec Nicolai byl "Lucian"; profesor Westenreider byl "Pythagoras"; Canon Hertel byl "Marius"; Marquis di Constanza byl "Diomedes"; Massenhausen byl "Ajar"; Baron von Schroeckenstein byl "Mohomed" a Baron von Mengenhofen byl "Sylla". Jejich ústředí bylo v Mnichově a bylo známé jako Velká lóže Iluminátů (Lóže Velkého Orientu) s kódovým jménem "Atény". Další čtyři lóže byly: Ingolstadt byl znám jako "Efezus", Heidelberg jako "Utica", Bavorsko jako "Achaia" a Frankfurt byl znám jako "Théby". Kalendář byl také přestavěn a měsíce dostaly hebrejská jména: leden byl "Dimeh", únor byl "Benmeh", atd. Své dopisy datovali podle perské éry, pojmenované podle krále Jezdegerda, který začal vládnout v Persii v roce 632 př. Kr. Jejich nový rok začínal 21. března. Některé zdroje tento den označují jako Nový rok čarodějnic. V roce 1777 Weishaupt vstoupil do eklektické zednářské lóže "Theodore of Good Counsel" v Mnichově a na konci roku 1778 přišel s myšlenkou spojení Iluminátů se zednáři. Zwack se stal zednářem 27. listopadu 1778 a společně s bratrem zednářem Abbé Marottim vyzradili tajemství Řádu. Do poloviny roku 1779 byla mnichovská lóže zcela pod vlivem Iluminátů. 80
Během prvních čtyř let bylo výborem, známým pod názvem "Našeptávači", naverbováno kolem šedesáti aktivních členů a téměř 1.000 lidí bylo nepřímo přidruženo k řádu. Pouze málo lidí znalo pravý smysl Řádu. Pouze členové vnitřního kruhu, známého jako "Areopagite" ("Tribunál"), si byli vědomi jeho skutečného účelu. Všem ostatním Weishaupt řekl, že chce jednosvětovou vládu, aby se v budoucnosti zabránilo všem válkám. V knize World Revolution (od Nesty Webstera) se tvrdí: "Technika iluminismu spočívá ve verbování hlupáků i adeptů a v povzbuzování snů poctivých vizionářů nebo plánů fanatiků, v probouzení ješitnosti ambiciózních egoistů, ve zpracovávání nevyrovnaných mozků nebo v hraní na strunu vášní, jako je chamtivost a touha po moci, čímž je dosahováno toho, že absolutně rozdílné cíle slouží tajnému účelu sekty." Hlupáci, kteří měli dost peněz na rozhazování, byli obzvlášť vítáni. Weishaupt napsal: "Tito dobří lidé rozmnoží naše řady a naplní naši pokladnu; zapojujme tyto lidi do práce; na tyto pány musíme nastražit návnadu. Ale vyvarujte se toho, říkat jim naše tajemství, tyto lidi musíme přinutit, aby uvěřili, že stupeň, kterého dosáhli je ten nejvyšší." Weishaupt vysvětluje: "Člověk musí někdy mluvit tak, jindy onak, aby náš skutečný cíl pro naše podřízené zůstal neproniknutelný." A jaký byl tento cíl? Nebylo to "nic menšího než získat moc a bohatství, aby byly podkopány světské nebo náboženské autority, a získání vlády nad světem." Zasvěceným bylo řečeno, že Řád reprezentuje ideály církve, že Kristus byl prvním obhájcem iluminismu a jeho tajná mise měla za cíl navrátit člověku původní svobodu a rovnost, kterou měl, než musel opustit Rajskou Zahradu. Weishaupt řekl, že Kristus nabádal své učedníky, aby pohrdali bohatstvím, za účelem přípravy světa na společenství dobra, které skoncuje se soukromým vlastnictvím.
81
Weishaupt napsal Zwackovi: "Nejpodivuhodnější věcí je to, že velcí protestantští a reformní teologové (luteráni a kalvinisté), kteří patří k našemu Řádu, opravdu věří, že v tom spočívá pravý smysl křesťanského náboženství." Ale když některý z Weishauptových následovníků dosáhl vyšších stupňů, bylo mu odhaleno jejich tajemství: "Zři naše tajemství abychom zničili celé křesťanství, celé náboženství, předstírali jsme, že nám jde o pravé náboženství jednoho dne osvobodíme lidskou rasu od všech náboženství." Ženy byly také získávány. Napsal: "Neexistuje mocnější prostředek k ovlivňování mužů než prostřednictvím žen. Ty by měly být naší hlavní zbraní; měli bychom se snažit, aby o nás měly dobré mínění a aby stály na naší straně" Také napsal: "Toto pohlaví má velkou část světa ve svých rukou." Členky byly rozděleny do dvou skupin: jednu skupinu tvořily ženy ze společnosti, které společnosti propůjčovaly zdání ctihodnosti; druhou skupinu tvořily ženy, "které pomáhaly bratřím uspokojovat jejich choutky." Ilumináti také používali peněžní a sexuální úplatky, aby získali kontrolu nad muži na vysokých postech, vydírali je hrozbami finančního zruinování, veřejného odhalení a strachem ze smrti. Z důvodu Weishauptovy touhy po moci se brzy rozhořel vnitřní boj. Kromě toho, protože byly vybírány pouze nepatrné daně, Řád trpěl nedostatkem financí. V roce 1780 se novým členem stal baron Franz Friedrich Knigge (1752-1796) a dostal přezdívku "Philo". Knigge se narodil 16. října 1752. Studoval práva v Göttingenu, sloužil u soudních dvorů v Hesse-Cassel a ve Wiemaru a byl velmi známým autorem románů, poezie a filozofických děl. Vstoupil do zednářské lóže striktní observance (česky bychom mohli říci 'přísného obřadu' pozn. překl.), která byla oddaná eliminaci okultních věd, které byly široce praktikovány. Nebyla toho schopna a byla nucena se s tímto stavem smířit. Knigge dosáhl hodnosti 'bratr velitel' a pou82
žíval titul 'labutí rytíř' (Knight of the Swan). Pomáhal při zakládání nové zednářské lóže v Hanau. Protože se u něho vyvinul zájem o okultismus, magii a alchymii, připojil se k Rosikruciánům, tajné organizaci, jež vznikla ve 14. století a údajně se jednalo o okultistickou skupinu, která prováděla rituály s lidskými oběťmi. Později se zřekl alchymie a svá studia věnoval vývoji takové formy zednářství, jež by člověku dovolila znovu získat dokonalost, kterou měl před pádem Adama a Evy. Své myšlenky, ohledně reformy zednářství přednesl na Wilhelmbadském kongresu. Avšak Marquis z Constanzy (jeden z nejproslulejších Iluminátů) ho informoval, že Ilumináti tuto reformu již uskutečnili. Weishaupt, aby ho přilákal, vylíčil Řád jako představitele největšího pokroku ve vědě a filozofii. To bylo v souladu s Kniggeho myšlením, a tak vstoupil do Řádu. Knigge byl samozřejmě velkým úlovkem, protože měl organizační talent, a brzy se stal hlavou Westfálského kruhu. Byl spojovacím článkem mezi zednáři a Ilumináty. Weishaupt o něm napsal: "Philo je mistr, od něhož bychom se měli učit; dejte mi šest mužů jeho kvalit a změním tvář vesmíru Philo udělal víc, než jsme my všichni od něho očekávali a je mužem, který by byl schopen řídit tuto organizaci." Knigge byl silně podporován Aeropagity, kteří měli pocit, že Weishauptova moc by měla být delegována na ostatní, a kteří souhlasili s Kniggeho návrhy na změnu organizační struktury. Ty byly přijaty 9. července 1781. Knigge byl schopen naverbovat nejlepší propagandisty a od roku 1780 byl růst velmi rychlý, protože jeho expanze byla usnadněna jeho propojením se zednářskými lóžemi. Svých cílů měl Řád dosáhnout rozdělením lidstva pomocí vzájemně protikladných ideologií, aby tyto dvě skupiny proti sobě bojovaly, čímž by došlo k oslabení národních vlád a organizovaného náboženství.
83
Mezi zednáři a Ilumináty nakonec došlo k porozumění a bylo navrženo sloučení obou skupin, přičemž tři nižší stupně v Řádu tvořili zednáři a zbytek Ilumináti. Po kongresu ve Wilhelmsbadenu, který se konal od 16. července do 29. srpna (jehož se zúčastnili zednáři, martinisté a představitelé všech tajných organizací z Evropy, Ameriky a Asie), byla tato aliance oficiální. Všichni účastníci kongresu byli vzati pod přísahu, že nic neprozradí. Comte de Virieu, zednář z lóže martinistů v Lyonu, po svém návratu domů, když byl tázán ohledně Kongresu, řekl: "Nemohu vám nic prozradit. Můžu říci jen to, že to všechno je mnohem vážnější, než si myslíte. Spiknutí, které bylo zosnováno, je tak dobře promyšlené, že je takřka nemožné, aby monarchie a církev vyvázly." Později se Iluminátů zřekl a stal se oddaným katolíkem. Z důvodu hnutí, které vzniklo díky Dohmově knize 'Upon the Civil Amelioration of the Condition of the Jews' (O zušlechťování občanských podmínek pro Židy) a vydání knihy od Mirabeaua v Londýně, byla na Kongresu přijata rezoluce, podle níž Židé mohli vstupovat do lóží. Je zřejmé, že to bylo uděláno z finančních důvodů, protože Ilumináti přestěhovali své ústředí do Frankfurtu, bašty židovského finančnictví. Protože se působnost Řádu rozšířila na celé Německo, plynuly do něho peníze z předních židovských rodin, jako byli Oppenheimerové, Wertheimerové, Schusterové, Speyerové, Sternové a samozřejmě Rothschildové. Gerald B. Winrod ve své knize 'Adam Weishaupt: A Human Devil' napsal, že "z jednatřiceti hlavních Weishauptových zástupců bylo sedmnáct Židů." Argumenty, že Ilumináti byli výhradně židovského původu, jsou zcela nepodložené. Po kongresu ve Wilhelmsbadu fungovali Ilumináti podle následující organizační struktury: ŠKOLKA 1) Příprava 2) Novic 84
3) Minerval 4) Illuminatus SYMBOLICKÉ (zednářství) 1) Učeň 2) Tovaryš 3) Mistr SKOTSKÉ (zednářství) 4) Illuminatus Major (skotský novic) 5) Illuminatus Dirigens (skotský rytíř) MALÁ MYSTÉRIA 1) Presbyter (nebo kněz) 2) Princ (nebo Regent) VELKÁ MYSTÉRIA 3) Magus 4) Rex
DŮM ROTHCHILDŮ Snad žádné jméno není více spojeno s Ilumináty než Rothschild. Věří se, že rodina Rothschildů použila Iluminátů jako prostředku jejich cíle - světové nadvlády. Mayer Amschel Rothschild (1743- 1812) se narodil ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu jako syn Mosese Amschela Bauera, bankéře a zlatníka. Jejich jméno bylo odvozeno od červeného štítu (rot Schild), který visel nad dveřmi jejich obchodu a stal se symbolem revolučního Židovstva ve Východní Evropě. Několik let po smrti jeho otce pracoval jako úředník v bance v Hannoveru, kterou vlastnili Oppenheimerové. Stal se mladším partnerem a roku 1750 odešel, aby převzal obchod po otci. Kupoval a prodával vzácné mince a později se mu podařilo koupit obchody několika dalších obchodníků s mincemi. V roce 1769 se stal dvorním agentem prince Viléma IX. Z Hesse-Kassel, který byl vnukem Jiřího II. Anglického,
85
bratrancem Jiřího III., synovcem dánského krále a švagrem krále švédského. Rothschild se brzy stal prostředníkem velkých frankfurtských bankéřů, jako byli bratři Betmannové a Rueppell & Harnier. Po rozšíření svých obchodů o starožitnosti, víno a dovoz výrobků z Anglie, začala rodina Rothschildů hromadit značné jmění. Princ Vilém po svém otci, který zemřel roku 1785, zdědil jmění, které bylo největším soukromým vlastnictvím v Evropě. Část těchto peněz pocházela z Velké Británie, která chtěla použít 16.800 hesenských vojáků, aby zastavili revoluci v Americe, ale tyto peníze nikdy nebyly použity pro vojáky. V roce 1804 Rothschildové tajně poskytli půjčku dánské vládě jménem prince Viléma. Roku 1806, kdy Napoleonova vojska vtrhla do Německa, princ Vilém uprchl do Dánska a své peníze nechal u Mayera Rothschilda. Historie praví, že Rothschild pohřbil Vilémovy účetní knihy, které odhalovaly skutečnou výši jeho bohatství, seznam dlužníků a požadované úroky a 600.000 liber, aby je Napoleon nemohl zkonfiskovat. Buderus von Carlhausen (Carl Buderus), úředník státní pokladny, který spravoval Vilémovy finance se stal jeho zástupcem, který Rothschilda udělal svým hlavním bankéřem, zodpovědným za vybírání úroků od králových dlužníků. Napoleon oznámil, že všechny dluhy, které měly být spláceny princi Vilémovi, měly jít do francouzské státní pokladny a nabídl 25% z každého dluhu, který bude splacen, jako odměnu. Rothschild odmítl. Vývoj událostí Rothschildům brzy umožnil koncipovat plán, který jim zaručí finanční kontrolu Evropy a později celého světa. Začal využitím výsledku bitvy u Waterloo, která byla vybojována u La-Belle-Alliance, sedm mil jižně od Waterloo, předměstí Bruselu. Na začátku bitvy se zdálo, že Napoleon vyhraje a první tajná vojenská zpráva do Londýna tento fakt oznámila. Avšak po příchodu posil od Prusů, pod velením Gebharda Bluchera, se štěstě86
na přiklonila k Wellingtonovi. V neděli 18. června 1815 Rothworth, kurýr Nathana Rothschilda, hlavy londýnské větve rodiny, byl na bojišti, a když viděl, že Napoleon byl poražen, odjel na koni do Bruselu, potom do Ostende a za 2000 franků najal námořníka, aby ho zavezl přes rozbouřené moře do Anglie. Když Rothschild 20. června tuto zprávu obdržel, informoval vládu, ale nikdo mu nevěřil. Všichni si mysleli, že Wellington byl poražen. Rothschild okamžitě začal prodávat své akcie na anglické burze. Všichni ostatní se řídili jeho příkladem a také začali své akcie prodávat, což způsobilo, že hodnota akcií prudce poklesla téměř k nule. Na poslední chvíli jeho agenti začali tajně nakupovat akcie za nejnižší možné ceny. 21. června v jedenáct hodin večer Wellingtonův posel, major Henry Percy, přinesl do Úřadu pro válku zprávu, že Napoleon byl po těžkém jedenáctihodinovém boji poražen, přičemž ztratil třetinu svých mužů. To rodině Rothschildů dalo plnou kontrolu britské ekonomiky a donutilo Anglii založit novou Bank of England, kterou měl Nathan Rothschild pod svou vládou. Ale to nebyl jediný trik, který použil, aby profitoval z bitvy u Waterloo. Mayer Amschel Rothschild poslal nějaké Vilémovy peníze svému synu Nathanovi do Londýna a podle Židovské encyklopedie: bžNathan investoval 800.000 liber ve zlatě z Východoindické společnosti, věda, že budou potřeba pro Wellingtonovo vojenské tažení. Měl z toho přinejmenším čtyři zisky: (1) z prodeje Wellingtonových cenných papírů; (2) z prodeje zlata Wellingtonovi; (3) z půjčování peněz utržených za zlato a (4) za jeho převod do Portugalska. To byl začátek velkého jmění." Po porážce Napoleona se princ Vilém vrátil, aby se opět ujal vlády. Buderus byl povýšen na barona a Rothschildové se stali nejbohatšími bankéři v Evropě. Francie, aby se opět postavila na nohy, si v roce 1817 půjčila peníze od francouzského bankovního domu v Ouvrardu a od Baring Brothers v Londýně. Rothschildové zde viději šanci, jak dostat francouzskou ekonomiku pevně pod svou kontrolu a v 87
říjnu 1818 začali Rothschildovi agenti kupovat velká množství francouzských vládních dluhopisů, což způsobilo, že jejich hodnota vzrůstala. 5. listopadu byly vrženy na otevřený trh, vytvořila se finanční panika a jejich hodnota klesla. Tak Rothschildové získali kontrolu nad francouzskou ekonomikou. Mayer Rothschild založil Bank of England a také centrální banku ve Francii a v Německu. Jeho synové, kteří se v rakouské říši stali barony, dostali za úkol pokračovat a rozšiřovat své bankovní impérium. Amschel Mayer Rothschild (l773-1855, který v roce 1838 řekl: Dovolte mi vydávat a kontrolovat peníze národa a nebudu se muset starat o to, kdo tvoří jeho zákony.") pracoval v německé bance ve Frankfurtu, která byla známá jako M. A. Rothschild a synové (která v roce 1901 zanikla, po smrti Mayera Karla a jeho bratra Wilhelma Karla synů Karla Mayera Rothschilda). Solomon Mayer Rothschild (1774-1855) byl šéfem Vídeňské banky v Rakousku, známé jako S. M. Rothschild a synové (která byla uzavřena během 2. světové války po nacistické okupaci). Nathan Mayer Rothschild (1777- 1836), který jednou řekl: Nestarám se o to, která loutka je dosazena na anglický trůn, aby vládla říši, nad níž slunce nikdy nezapadá. Muž, který řídí oběh peněz v Británii, řídí celé britské impérium, a oběh těchto peněz řídím já.") byl hlavou the Bank of England v Londýně, která byla známá jako N. M. Rothschild a synové. Karl Mayer Rothschild (1788 - 1868) byl šéfem Neapolské banky (uzavřené roku 1861). James Mayer Rothschild (l792- 1868) pracoval ve Francouské bance v Paříži, která byla známá jako Messieurs de Rothschild Freres (jejíž jméno bylo v roce 1967 změněno na La Banque Rothschild). To byl začátek Domu Rothschildů, který disponoval jměním, jež se odhadovalo na více než 300.000.000 dolarů. Rothschildové brzy protkali Evropu sítí železnic, investovali do uhlí a železáren, financovali koupi Suezského kanálu Anglií, zaplatili za průzkum ropných ložisek v Rusku a v Saharské poušti, půjčovali peníze ruskému carovi, podporovali diamantové operace Cecila Rhode88
se, pomáhali Francii vytvořit koloniální říši v Africe, financovali habsburské monarchy a zachránili Vatikán před bankrotem. V této zemi (rozuměj Spojené státy), prostřednictvím amerických a evropských agentů, pomáhali financovat Rockefellerovu společnost Standard Oil, Carnegie Steel a Harriman's Railroad. Werner Sombart ve své knize The Jews and Modern Capitalism napsal, že roku 1820 začal věk Rothschildů" a došel k závěru, že v Evropě byla jen jedna moc, a to moc Rothschildů." V roce 1913 se bohatství rodiny odhadovalo na víc než dvě miliardy dolarů. Poslední vůle Mayera Rothschilda, který zemřel 19. září 1812, obsahovala jisté směrnice, jimiž se měli řídit jeho potomci: 1. Všechny důležité posty měly být obsazovány výhradně členy rodiny a pouze mužští členové měli být zapojeni do obchodních záležitostí. Nejstarší syn nejstaršího syna měl být hlavou rodiny, pokud zbytek rodiny nerozhodne jinak, jak se stalo v roce 1812, kdy patriarchou byl stanoven Nathan. 2. Členové rodiny se měli ženit a vdávat s prvními a druhými sestřenicemi a bratranci, aby majetek zůstal v rodině a aby byl udržován vnější vzhled spojeného finančního impéria. Například, jeho syn Jacob Mayer si vzal za manželku dceru dalšího syna, Solomona Mayera. Toto pravidlo bylo v dalších generacích považováno za méně důležité, protože byly přehodnoceny rodinné cíle a docházelo ke sňatkům s členy jiných bohatých rodin. 3. Rothschild nařídil, aby nikdy nedocházelo k veřejnému sepisování majetku soudy, nebo jiným způsobem Také zakazuji jakékoli zákonné akce a jakékoli zveřejňování hodnoty dědictví." Americká a britská zpravodajská služba zdokumentovaly důkazy, že Dům Rothschildů a další mezinárodní bankéři financovali obě strany ve všech válkách od Americké revoluce. Finančník Haym Solomon, který podporoval patrioty během Ame89
rické revoluce, jenž později půjčoval peníze Jamesi Madisonovi, Thomasi Jeffersonovi a Jamesi Monroeovi, byl Rothschildův agent. Jak jsem vysvětlil dříve, během napoleonských válek jedna větev rodiny financovala Napoleona, zatímco druhá větev podporovala Velkou Británii, Německo a další národy. Jejich nejodvážnější manévr proběhl před Občanskou válkou, o němž si něco řekneme v další kapitole. Rothschildové působí v oblasti v srdci Londýna, jenž je známá jako 'The City'. Leží na severním břehu Temže a zaujímá plochu 677 akrů nebo jedné čtvereční míle (je také známá jako "nejbohatší čtvereční míle na světě"). Ve skutečnosti je suverénním státem (podobně jako Vatikán) a doslova je středem finančního světa. V roce 1215 její obyvatelé dostali od krále Jana výsadní listinu, která jim zaručovala právo každoročně volit starostu, což je tradice, která přetrvala dodnes, a pod ním je výbor 12-14 mužů, známých jako 'Koruna'. Dokonce mají vlastní policii. Všechny důležité britské banky zde mají své hlavní kanceláře, stejně jako pobočky 385 zahraničních bank, včetně 70 ze Spojených států. Zde můžeme najít Bank of England, burzu, Lloyd's of London, Baltic Exchange (námořní přeprava), Fleet Street (domov nakladatelských a novinových akcií), London Commodity Exchange (obchod s kávou, kaučukem, cukrem a vlnou) a London Metal Exchange. Od zřízení soukromě vlastněné Bank of England se 'The City' stalo místem s posledním slovem v záležitostech země, zatímco ministerský předseda, kabinet a parlament se stali pouhou fasádou skutečné moci. Když královna vstoupí do 'The City', je podřízena starostovi, protože tato soukromě vlastněná společnost nepodléhá královně, ani Parlamentu. Myslím, že není pochyb o tom, že Rotschildové i dnes ovlivňují světovou ekonomiku a je známo, že stojí za sjednocováním všech národů západní Evropy do jednoho politického celku, který je dalším krokem směrem k jednotné světové vládě.
90
SVOBODNÉ ZEDNÁŘSTVÍ Svobodní zednáři, nebo zednáři, jsou členy tajného bratrského řádu, známého také jako 'Starobylí svobodní a přijatí zednáři', jehož proklamovaným cílem je podporovat bratrství. Jedním z hlavních pramenů zednářské doktriny je kniha 'Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Scottish Rite of Masonry', kterou v roce 1871 napsal Albert Pike a je považována za bžzednářského průvodce v každodenním životě." Pike v ní píše: "Zednářství je hledání Světla." Podle raných zednářských rukopisů lze jeho původ sledovat až k Adamovi, který prý byl prvním zednářem. Zednářskou zástěru prý představuje fíkový list, který nosili Adam a Eva v Rajské Zahradě. Poznání, které Adam získal po snědení ovoce ze zakázaného stromu, bylo přeneseno na jeho syna Seta a pak na Nimroda (který se zasloužil o Babylonskou věž), velkého předka Noema. Dr. Albert Mackey(zednář 33. stupně) ve své Encyklopedii zednářství se odkazuje na bžYorský rukopis č. 1", který obsahoval informace z pergamenu z roku 1560, podle něhož byl původ zednářství v Babylonu. Také citoval Cookeův rukopis (bžLegenda o díle", který byl sepsán roku 1420 a je prý druhým nejstarším zednářským rukopisem), který odhaluje, že Nimrod naučil zednářskému řemeslu dělníky na stavbě Babylonské věže. Když Bůh zmátl jejich jazyky, tato tajemství se prý ztratila. Zednáři se učí, že když král Šalamoun stavěl svůj chrám, bylo svobodné zednářství oživeno. MacKey řekl, že Zednářské lóže byly původně zasvěceny králi Šalamounovi, protože on byl naším prvním velkým Mistrem." Avšak Martin L. Wagner ve své knize An Interpretation of Freemasonry tvrdí, že jméno Solomon (Šalamoun) není jen jméno izraelského krále. Je složeninou slov Solom on, která jsou pojmenováními slunce v Římě, v Indii a v Egyptě a má ukázat jednotu několika pojetí Boha ve starověkých náboženstvích, stejně jako ve svobodném zednářství." Příběh, podrobně líčený v zednářské tradici, má co činit s Hiramem Abi91
ffem, syrským zednářským mistrem, známým jako architekt Tyru, který prý byl Šalamounem najat na stavbu Chrámu. Byl zabit třemi tovaryši, když nechtěl prozradit tajné zednářské slovo (aby mohli být najati jako zednářští mistři v cizích zemích), které bylo vyryto na zlatém trojúhelníku, který nosil na krku. Šalamoun tento trojúhelník našel a nechal ho umístit v tajném sklepení pod chrámem. Abiff se později stal pro zednáře podobnou postavou, jako je pro křesťany Kristus. Mackey řekl, že Hiram ztělesňuje oblíbeného syrského boha, proti němuž zastánci Jehovy (Židé) neúnavně bojují." Další zednář, Daniel Sickles, ho dává do souvislosti s egyptským bohem, a Piersonská tradice svobodného zednářství říká, že ve skutečnosti reprezentuje všechny pohanské sluneční bohy, stejně jako Mackeyův Lexikon zednářství. Co to znamená? Závěr je takový, že to byl sluneční bůh, kdo byl stavitelem Chrámu, který z něho udělal symbol, a neměl by být zaměňován s Židovským chrámem. Pike ve svém díle Morals and Dogma napsal, že Šalamounův chrám představoval symbolický obraz Univerza a svým uspořádáním a vybavením se podobal všem chrámům starověkých národů, které praktikovaly mystéria." Ve starověkém Řecku byly organizovány skupiny, nebo cechy (jako naše odborové organizace), jako třeba Dionýsové" a v Římě "Collegium Muriorum", kteří stavěli chrámy a stadiony. Členové těchto skupin, kteří byly předchůdci zednářů, byli projektanti, stavitelé, tesaři a další řemeslníci, kteří ve středověku budovali obrovské katedrály, hrady, opatství a kostely. Protože během své práce žili pohromadě, pro jejich ležení se vžil název zednářská lóže". První velká lóže anglická byla roku 926 založena v Yorku, kde zavedli znamení pomocí rukou a hesla, aby se navzájem poznali. Ve své lóži prováděli zasvěcování, rituály a ceremonie. Ve vnitřních kruzích prováděli čarodějnické praktiky.
92
Ve 13. století vytvořili sdružení s ústředím v Cologne s lóžemi ve Štrasburku, Vídni a Zurichu. Říkali si Svobodní zednáři a prováděli iniciační obřady. Na konci 16. Století začali býti do bratrstva přijímáni lidé, kteří nebyli staviteli a byli nazýváni jako přijatí" zednáři. Byli to obvykle významní členové komunity, zkrátka, byli zdrojem peněz. Zednářství se díky přijatým zednářům" stalo více symbolickým a pracující řemeslníci a stavitelé odešli, protože byli zklamaní z toho, co se s jejich organizací stalo. Sir Francis Bacon (1561-1626), anglický lord, byl uznán za "zakladatele svobodného zednářství veden světlem Rosikruciánského řádu, jehož členové nesli pochodeň univerzálního poznání, Tajné doktríny věků, oživené během temna středověku." Byl zasvěcen tajnou společností intelektuálů, oddaných občanské a náboženské svobodě. Jeho novela New Atlantis, publikovaná roku 1627, čili rok po jeho smrti, jeho tajemníkem Williamem Rawleyem, "zcela odhalila charakter tajných společností, které pracovaly celá tisíciletí za dosažení ideálu obecného blaha v politickém světě." V další ze svých knih, Instauratio Magna, napsal o hnutí s cílem "reorganizovat vědy a člověku navrátit vládu nad přírodou, kterou ztratil po pádu Adama." Věří se, že Bacon napsal pokračování knihy New Atlantis, které obsahovalo podrobnosti a časový rozvrh, jak svůj Velký plán uskutečnit. Tento tajný dokument byl odvezen do Jamestownu roku 1653 jeho potomkem Nathanielem Baconem, kde byl zakopán ve Williamsburgu, Virginia, "ve velkém sklepení pod centrální věží kostela v Bruton Parish (nyní Brunton Vault)." Badatelé věří, že Thonas Jefferson byl posledním člověkem, který prozkoumal obsah tohoto sklepení. Inigo Jones (1573-1652) lóže reorganizoval a zavedl do nich Descartesův racionalismus, a členové těchto lóží byli nyní nazýváni jako Svobodní a přijatí zednáři. Elias Ashmole, bankéř, Rosicrucián a zakladatel Oxfordského muzea, který se stal zedná93
řem roku 1648, stanovil tři základní stupně: 1) přijatý učeň, 2) tovaryš a 3) zednářský mistr. Dne 24. června 1717 byly čtyři londýnské lóže sloučeny do Velké lóže (Grand Lodge), někdy nazývané jako Velká mateřská lóže (Grand Mother Lodge) třemi členy, kteří se sešli v hostinci Apple-Tree Tavern, a tak začala éra moderního zednářství. Zednářské lóže přestaly být cechy kameníků a stavitelů, změnily svoji filozofii a staly se pseudonáboženskými organizacemi, které se "pokoušely spolupracovat s církvemi, aby na ně mohly působit zevnitř, racionalizovat doktrínu Ježíše a postupně vyprázdnit její mystický obsah. Svobodné zednářství doufalo, že se stane přátelským a legálním dědicem křesťanství. Logiku a pravidla vědeckého myšlení považovali za jediný absolutní a trvalý element lidské mysli." V roce 1725 se hnutí rozšířilo do Francie. Členové Velké anglické lóže Grand (Lodge of England) přivedli své bratrstvo do Ameriky. Roku 1730 byl Daniel Core jmenován Provinciálním velkým mistrem New Yorku, New Jersey and Pennsylvanie poté, co byla zřízena první velká lóže ve Philadelphii. V roce 1733 byla založena lóže v Bostonu. V době Americké revoluce zde existovalo sto zednářských lóží. Zednáři byli pevně etablováni ve východních koloniích, ale protože se 95% populace ztotožňovalo s křesťanstvím, museli pozměnit svoji filozofii a zahrnout do ní křesťanské učení. Velká lóže Spojených států byla založena roku 1777, čímž američtí zednáři oficiálně zpřetrhali vazby na své britské protějšky. Jeden spisovatel shrnul zednářství takto: "Svobodné zednářství do svých iniciací do vyšších stupňů zahrnulo prvky jiných systémů, jako byly školy mystérií, Mitraismus, egyptské kněžství, systém Pythagorejců, Essejských, kabalistů, Druidů, rytířských řádů, Rosikruciánů, arabských tajných společností a Templářů. Zednářství se nepozorovaně rozšířilo do celého světa: Francie (1718-25), Irsko (1725-26), Španělsko (1726-27), Holandsko (1731), Německo (1730-33), Afrika (1735), Skotsko (l736), Por94
tugalsko (1736), Švýcarsko (1737), Itálie (1733-37), Rusko (1731-40), Kanada (1745), Švédsko (1735-48), Prusko (173840), Rakousko (l742), Polsko (1784) a Mexiko (1825). Benjamin Franklin byl původně odpůrcem zednářských řádů, ale v roce 1731 se ve věku 25 let stal sám zednářem. V roce 1734 se stal Provinciálním velkým mistrem Pennsylvanie (Provincial Grand Master of Pennsylvania) a byl "jmenován mluvčím" tajných společností. Jako velvyslanec ve Francii byl zde vyznamenán hlavní zednářskou lóží. Věří se, že když byl na své diplomatické misi v Paříži shánět finanční podporu pro Revoluci, byl iniciován jako člen Iluminátů. George Washington vstoupil do lóže 'Fredericksburg Lodge #4' ve Virginii roku 1752, a když byl roku 1789 zvolen prezidentem, byl Velkým mistrem lóže (Grand Master of the Lodge), což byl nejvyšší titul. Skládal přísahu pro svůj úřad prezidenta na Zednářskou Bibli, stejně jako jeho viceprezident John Adams, který byl také zednářem. Tato Zednářská Bible, která pochází z oltáře Lóže sv. Jana č.1 (St. Johns Lodge No. 1) v New York City, která byla vytištěna roku 1767 v Londýně, byla později použita pro přísahy dalších prezidentů, jako byli Harding, Eisenhower, Carter, Reagan a Bush. Tato Zednářská Bible má úvodní část, kde se vysvětluje, že zednářství není křesťanské bratrství, ale podporuje vlastně všechna náboženství. Osm signatářů Deklarace nezávislosti bylo také členy lóže Fredericksburg. Vlastně 51 z 56 signatářů bylo zednáři. Do zednářských kruhů patřili: Patrick Henry, John Hancock, Paul Revere, John Paul Jones, Alexander Hamilton, Benedict Arnold, John Marshall, Samuel Adams, Anthony Wayne, Francis Marion ("The Swamp Fox") a Ethan Allen. V armádě bylo 24 Washingtonových hlavních generálů a 30 z 33 brigádních generálů zednáři. Vlastně to byli zednáři, kdo podnítili a uskutečnili Americkou revoluci. Utajení zednářských lóží dovolilo koloniálním patriotům se scházet a diskutovat o strategii. Všeobecně se věřilo, že 95
důvodem pro Revoluci bylo "zdanění bez zastoupení". Byla to pravda, protože Parlament po roce 1760 přijal zákon, že žádná kolonie nesmí vydávat své vlastní peníze. Kolonie musely vydávat dluhopisy a prodávat je bankám, které jim půjčovaly peníze. To nutilo kolonie platit ze svých peněz daně. Revoluce byla vznícena Bostonským čajovým dýchánkem (Boston Tea Party), který byl naplánován během večeře v domě u Bradleeových. Účastníci pocházeli z lóže St. Andrew v Bostonu, kteří se ustrojili jako Indiáni Mohawkové a šli na palubu lodě Dartmouth, která kotvila v přístavu, a vysypali náklad čaje do moře. Britská vláda odpověděla uzavřením přístavu a vysláním britských vojenských jednotek. Ruská carevna Kateřina Veliká, která byla v moci mezinárodních bankéřů, odmítla poslat 20.000 ruských vojáků proti kolonistům, když ji o to požádal anglický král Jiří III. Útok sjednotil kolonie proti Anglii. V Charlestonu, Jižní Karolína, byla roku 1801 zřízena Nejvyšší rada svobodného zednářství skotského ritu (Supreme Council of Scottish Rite Freemasonry), protože tato oblast je geograficky umístěna na 33. rovnoběžce. Je rozšířením francouzského svobodného zenářství a považuje se za liberální. Roku 1755 byl starodávný a přijatý skotský rituál svobodného zednářství (the Ancient and Accepted Scottish Rite of Freemasonry) rozšířen na 32 stupňů, nyní jich má 33. V roce 1813 byla založena Severní nejvyšší rada, skládající se z 15 států, která měla ústředí v Bostonu. Byla rozšířením anglického zednářství a je pokládána za konzervativní. Nejvyšší rada, která reprezentovala Jižní jurisdikci, byla přemístěna do Washingtonu D. C. a pokrývá 35 zbývajících států, District of Columbia a protektoráty USA. Je považována za Mateřskou nejvyšší radu světa (Mother Supreme Council of the World). Mezi prezidenty, kteří byli nebo jsou zednáři, patří: Washington, Jefferson (33. stupeň), Madison, Monroe, Jackson, Polk, Buchanan, Andrew Johnson (32. stupeň a Velmistr), Garfield, Theodore Roosevelt, Taft, Harding (32. stupeň), Franklin Roosevelt 96
(32. stupeň), Truman (33. stupeň a Velmistr), Eisenhower, Kennedy, Lyndon Johnson (1. stupeň), Nixon, Ford (33. stupeň), Carter, Reagan (33. stupeň), Bush a Clinton. Mezi guvernéry států, senátory a kongresmany je mnoho zednářů. Zednářská bible říká, že "déle než 150 let osud je této země určován převážně muži, kteří byli členy zednářského bratrstva." Existuje kolem 16.000 modrých symbolických lóží s Velkou lóží v každém státě Unie, které představují více než čtyři miliony členů. Na světě existuje 150 velkých lóží s více než 6.000.000 členy. Členové musí být starší 21 let, avšak synové členů mohou být zasvěceni v osmnácti letech. Před iniciací musí být prokázáno, že adept je "duševně a fyzicky schopný, dobrého charakteru a musí věřit v existenci Nejvyššího Bytí." K přidruženým společnostem patří Řád de Molaye, Řád duhy pro dívky a Řád Jobových dcer, které umožňují, aby jedenáctileté děti byly indoktrinovány zednářským učením. Řád východní hvězdy, Starobylý arabský řád urozených mystické skříňky a Dcery Nilu jsou organizace úzce spjaté se zednáři. Jejich literatura tvrdí, že "svobodné zednářství není náboženství, přestože má náboženský charakter, nepředstírá, že zaujímá místo náboženství, ani neslouží jako náhražka za náboženskou víru svých členů (a) přijímá muže, kteří jsou členství hodní, bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení." Tvrdí, že existuje proto, aby "dobré lidi udělalo ještě lepšími prostřednictvím otcovství Boha, bratrství člověka (a) skládá se z lidí spojených pouty bratrské lásky a porozumění." Každá organizace, která se snaží přidržovat takových vysokých morálních standardů, by si jistě měla zasloužit náš obdiv a respekt. Ale proč tedy sklízejí takovou kritiku. Vatikán vydal mnoho ediktů odsuzujících zednáře: papež Klement XII v roce 1738, papež Benedict XIV v roce 1751, papež Pius VII v roce 1821, papež Lev XII v roce 1825, papež Pius VIII v roce 1829, papež Řehoř XVI v roce 1832, papež Pius IX v roce 97
1846 a 1873 a papež Lev XIII v roce 1884 a 1892. Papež Lev XXIII řekl, že cílem zednářství je zničit celý náboženský, politický a sociální řád založený na křesťanských institucích a založení státního zřízení založeného na čistém naturalismu." Do roku 1974 římsko-katolická církev zakazovala svým členům být zednáři a 21. Března 1981 Vatikán varoval, že všichni římští katolíci, kteří patří knějaké zednářské lóži, riskují, že budou exkomunikováni." V roce 1784 a opět v roce 1845 bavorská vláda prohlásila zednářství za nebezpečí pro stát. Roku 1814 vláda regenta Milána a benátský guvernér vyjadřovali stejné pocity. Portugalský král Jan VI. Vydal v roce 1816, a podruhé roku 1824, zákaz činnosti tohoto bratrstva. V Rusku roku 1820 Alexandr I. Tento řád zakázal. Mnoho spisovatelů na konci 19. Století, jako například arcibiskup Meurin a Dr. Bataille, tvrdilo, že zednářství je jen krycí organizací uctívačů satana, kteří se vyskytovali ve vyšších stupních zasvěcení a pro běžné členy byli utajeni. V roce 1921 dr. James Anderson napsal brožuru o svobodném zednářství, nazvanou Andersonova konstituce, v níž se praví: Svobodné zednářství se rychle rozšířilo po Evropě. Ve Francii řada zednářských sekt provozovala magii a okultismus. V Německu se okultismem zabývaly společnosti Zlatý řád a Růžový Kříž (Rosikruciáni). V Anglii v 80. letech 19. století proslulá magická společnost Hermetický řád Zlatého Úsvitu (Hermetic Order of the Golden Dawn) přejala většinu zednářských stupňů." Mnoho druidských obřadů a čarodějnických rituálů bylo zakomponováno do zednářských cereminií. Jsou tedy zednáři křesťanskou organizací? Odpověď zní rezolutní NE! Jejich literatura tvrdí, že Ježíš byl člověk na úrovni Mohameda a Krišny, hinduistického boha. Je nazýván syn Josefův", nikoli Syn Boží. Iniciovaným je řečeno, že zednářské rituály jsou založeny na Bibli", avšak Chase's Digest of Masonic Law (Chaseho výběr zednářského práva) říká, že Zednářství nemá nic 98
společného s Biblí, není založeno na Bibli, protože kdyby bylo, nebylo by to zednářství, ale bylo by to něco jiného." Chase říká, že Bible je jednou ze svatých knih" člověka, rovná Koránu, hinduistickým spisům a dalším knihám. Její doslovný význam byl míněn pouze pro nevědomé masy. Na konci iniciace do stupně Royal Arch je iniciovanému prozrazeno jméno Boha" Jaheelon". Mackey ve své Encyklopedii svobodného zednářství říká, že svobodné zednářství není křesťanství" a naznačuje, že toto jméno vlastně představuje složeninu jmen slunečního boha tří náboženství: Jah" b” syrská forma Jehovy; Eel" což je Baal a On" egyptský bůh slunce. D. Buck (32. stupeň) ve svém Mystickém zednářství (1925) napsal: Jediným osobním Bohem, kterého svobodné zednářství uznává, je lidstvo jako takové. Lidstvo je tudíž jediný osobní Bůh, protože podle zednářské filozofie je Bůh vším, čím chcete, aby byl a je na něho odkazováno obecnými pojmy, jako božství a Velký Architekt vesmíru", ale ve vyšších stupních zasvěcení je identifikován jako síla přírody, obvykle slunce. MacKey ve své knize Zednářské rituály (Masonic Rituals) napsal, že vymazání jména Ježíše a odkazů na něho ve verzích Bible, používaných při rituálech, je "mírnou, ale nutnou úpravou." MacKey také ve svém Lexikonu svobodného zednářství napsal: "Náboženství zednářstva je čistý teismus, na nějž různí členové roubují své individuální představy, ale není dovoleno tyto představy zavlékat do lóže nebo spojovat své pravdy nebo falešné představy s pravdou zednářství Křesťanský zednář nesmí zavádět své vlastní podivné názory, ohledně zprostředkovatelského úřadu Krista, do lóže." Žádné zednářské modlitby nekončí Ježíšovým jménem, a kdyby se přišlo na to, že končí, Velká lóže toho státu by ji změnila. Edmond Ronayne (zednářský Mistr) na 74. straně své Zednářské příručky (Masonic Handbook, později revidované, v níž byla tato pasáž vypuštěna) napsal: "Když bratr odhalí jedno z našich velkých tajemství nebo kdykoli se kněz modlí ve jménu Krista na jednom z našich shromáždění, musíš být připraven, budeš-li k tomu povolán, proříznout mu 99
hrdlo od ucha k uchu, vyříznout mu jazyk až u kořene a pohřbít jeho tělo na dno jezera nebo rybníka." Podle Morrise v The Freemason's Monitor (nebo Webb's Monitor), který vynechává jakoukoli zmínku o Ježíši, "Modlidba by měla mít obecný charakter a neměla by obsahovat nic urážlivého pro žádnou třídu svědomitých bratří." Dr. Norman Vincent Peale (1898-1993), autor knihy The Power of Positive Thinking (Síla pozitivního myšlení), byl zednářem 33. stupně a jeho jméno se objevilo v mnoha zednářských publikacích. V březnu 1991 byl představen v krycí historce otištěné v časopise The Scottish Rite Journal (dříve známém jako New Age magazine), a jsou zde citována jeho slova, že "Zednářství bylo od začátku podstatnou součástí mého úspěchu." V neděli 24. února 1991 na shromáždění Roberta Schullerse Křišťálová katedrála řekl: "Ježíš Kristus, Buddha a Krišna jsou příklady velkých filozofů, kteří učili, jak používat sílu mysli." V květnu 1991 v texasském Dallasu na semináři pro křesťanské spisovatele Dina Donahue, redaktorka časopisu Guidepost (který založil Peale), řekla, že v žádné publikaci, připravené pro vydání, nesmí být zmínka o Ježíšově božství, ani o tom, že On je jediným prostředníkem k dosažení spásy. Může být prezentován jenom v historickém kontextu jako prorok a filozof. Řekla, že důvodem k tomu je to, že "Guidepost je mezináboženský časopis a dr. Peale nechce urazit ty, kdo nejsou křesťané." V knize Les Sectes et Societies Secretes, vydané roku 1863, Le Couteulx de Canteleu napsal, že cílem zednářského řádu "je a vždy bude boj proti církvi a křesťanskému náboženství¦" Joseph Fort Newton v knize The Builders (Stavitelé) napsal: "Zednářství je náboženství, uctívání, v němž se všichni dobří lidé mohou sjednotit, v níž každý může sdílet víru všech ostatních. Kde jinde, než v zednářské lóži, se lidé mnoha náboženství mohou setkávat, modlíce se jeden za všechny a všichni za jednoho." Mackey ve své Učebnici zednářské právní vědy (Textbook of Masonic Jurisprudence) napsal, že zednářství je "nepochybně náboženskou insti100
tucí" a také ve své Příručce lóže (Manual of the Lodge) zdůrazňuje, že "zednářství je náboženská instituce." Buck ve svém Mystickém zednářství (Mystic Masonry) napsal, že zednářství je "celosvětové náboženství¦ Zednářství je univerzální náboženství proto, že obsahuje všechna náboženství." Vysoce postavení zednáři věří, že Lucifer nikdy nespadl na zem a že je skutečným Bohem a Jehovovovi dali jméno "Adonay", tvrdíce, že je zlým bohem, protože nutí lidi, aby se podřídili jeho represivnímu diktátu. Zednářské knihy, dávané vybraným členům 32. a 33. stupně, říkají, že Ježíš byl podvodník a že pravým Bohem je Lucifer. Zednáři mají svůj vlastní luciferský kalendář. Zatímco náš kalendář začíná narozením Ježíše Krista a za letopočtem se uvádějí zkratky př. Kr. a po Kr., oni počítají roky s příponou A.L., což znamená Anno Lucis, česky "rok světla". V knize Morals and Dogma, Pike napsal: "Každá zednářská lóže je náboženský chrám a jeho učením jsou náboženské příkazy Zednářství, stejně jako všechna náboženství, všechna mystéria, Hermetismus a alchymie, ukrývá svá tajemství před všemi s výjimkou Adeptů a mudrců, nebo vyvolených, a používá falešná vysvětlení a nesprávné interpretace svých symbolů, aby nežádoucí osoby uvedlo v omyl zakrylo Pravdu, kterou nazývá Světlem Pravda musí zůstat utajena a masy musí mít takové učení, které je úměrné jejich nedokonalému rozumu." Napsal, že "každá lidská představa Boha musí být úměrná jeho vzdělání a duševním silám a morální úrovni. Bůh je, jak si ho člověk vymyslel, odrazem samotného člověka." Následující tvrzení redukuje zednářskou filozofii do jednoduchého předpokladu. Pike píše: "Kabalisté říkají, že pravé jméno Satana je obrácený Jahve; protože Satan není černý bůh Lucifer je Nositel Světla! Je nesmysl dávat takové jméno Duchu Temnoty! Lucifer je Syn Jitra! Je to ten, kdo přináší Světlo O tom nepochybujte!" Myslím, že tyto pasáže jsou pádnými argumenty pro tvrzení, o antikřesťanské povaze zednářů. Zdá se, že jejich role v dějinách je působit jako zřeďující faktor, zmenšující vliv křesťanství prostřednictvím hlásání toleran101
ce a politicky pracovat směrem k dosažení cílů, určených Ilumináty.
ZEDNÁŘSKÁ ORGANIZAČNÍ STRUKTURA Modrá lóže (Symbolická lóže zednářství): 1) Přijatý učeň 2) Tovaryš 3) Zednářský mistr Albert Pike ve svém díle Morals & Dogma vysvětluje: "Modré stupně jsou vnějším dvorem nebo sloupovím Chrámu. Část symbolů je zde iniciovanému ukázána, ale je záměrně uveden v omyl falešným výkladem. Není žádoucí, aby jim porozuměl, ale záměrem je, aby si myslel, že jim rozumí. Jejich správný výklad je vyhrazen Adeptům, princům zednářství Je dostatečně dobré pro masu těch, kteří se nazývají zednáři, aby si představovali, že v modrých stupních je obsaženo celé zednářství; a úsilí těch, kdo se budou snažit dopátrat pravdy, bude marné." Lóže Dokonalosti (Skotský rituál a starodávný a přijatý skotský rituál):
4) Tajný mistr 5) Dokonalý mistr 6) Důvěrný tajemník 7) Probošt a soudce 8) Intendant Budovy 9) Pán devíti vyvolených 10) Vyvolený z patnácti 11) Vznešený vyvolený pán (Vznešení vyvolení rytíři dvanácti) 12) Velmistr Architekt 13) Pán devátého oblouku (Rytíř devátého oblouku) 14) Velký vyvolený zednář
102
Rada princů Jeruzaléma: 15) Rytíř Východu (Rytíř meče) 16) Princ jeruzalémský Zákon růžového kříže: 17) Rytíř Východu a Západu 18) Princ růžového kříže (Rytíř orla) Konzistoř (Rada Kádoše): 19) Velký biskup 20) Mistr Ad Vitam (Velmistr všech symbolických lóží) 21) Patriarcha noemovský (Pruský rytíř) 22) Princ Libanu (Rytíř královské sekery) 23) Představený svatostánku 24) Princ svatostánku 25) Rytíř mosazného hada 26) Princ milosti 27) Velitel chrámu 28) Rytíř slunce (Princ Adept) 29) Rytíř svatého Ondřeje 30) Velký vyvolený rytíř kádoš Konzistoř vznešených princů královského tajemství 31) Velký inspektor, inkvizitor a velitel 32) Vznešený princ královského tajemství Nejvyšší rada 33) Svrchovaný velký generální inspektor Členové Mateřské nejvyšší rady světa ve Washigtonu, D.C. jsou všichni zednáři 33. stupně. Je to jediný stupeň, který nemůže být vysloužen ten je udělován za vynikající službu ostatním, která odráží důvěru Řádu." Všichni členové Iluminátů jsou zednáři 33. stupně.
103
Rudé zednářství nebo Yorský rituál (nebo řemeslné zednářství) Všichni zednáři se během prvních tří stupňů v Modré lóži musí rozhodnout, zda chtějí vstoupit do Skotského, nebo Yorského rituálu. Význačný mistr Mistr nad mistry Nejlepší mistr Zednář královské klenby (Svatá královská klenba) Královský mistr Vybraný mistr Super excelentní mistr Řád rudého kříže Řád rytířů z Malty Řád Templářů
VZESTUP ILUMINÁTŮ Z Bavorska se řád Iluminátů rozšířil do Horního a Dolního Porýní, Švábska, Franconia" (?), Horního a Dolního Saska a za hranice Německa do Rakouska a Švýcarska. Brzy měl Řád více než 300 členů ze všech oblastí života, včetně studentů, obchodníků, lékařů, právníků, soudců, profesorů, úředníků, bankéřů a ministrů. Patřili mezi ně i tito významní členové: Vévoda z Orleánsu, vévoda Ernst Augustus ze Saska-Wiemaru-Coburgu-Gothy, Princ Charles z Hesse-Cassel, Johann Gottfried von Herdel (filozof), hrabě Klemens von Metternich, Kateřina II. z Ruska, hrabě Gabriel de Mirabeau, Marquis z Constanzy (Diomedes"), vévoda Ferdinand von Brunswick (bžAaron"), Vévoda Karl August ze Saska-Wiemaru, Johann Wolfgang von Goethe (básník), Josef II., Christian VII. z Dánska, Gustav III. ze Švédska a král Poniatowski z Polska. V roce 1783 měli více než 600 členů a roku 1784 dosáhli 3.000 členů. V roce 1786 měli velký počet lóží v různých němec104
kých provinciích, Rakousku, Maďarsku, Anglii, Skotsku, Polsku, Francii, Belgii, Švýcarsku, Itálii, Holandsku, Španělsku, Švédsku, Rusku, Irsku, Africe a Americe. V době 3. zednářského kongresu ve Frankfurtu roku 1786 měli Ilumináti pod kontrolou doslova všechny zednářské lóže a na tomto kongresu byly formulovány následující cíle: 1) Panteismus pro vyšší stupně, ateismus pro nižší stupně a populaci. 2) Komunismus zboží, žen a věcí veřejného zájmu. 3) Zničení církve a všech forem křesťanství a odstranění všech existujících světských vlád a vytvoření univerzální republiky, v níž by vládly utopické myšlenky úplného osvobození od existujících sociálních, morálních a náboženských omezení, absolutní rovnost a společenské bratrství." Studenti, kteří byli členy bohatých rodin s internacionalistickými sklony, byli doporučeni pro speciální školení v internacionalismu. Ti, kteří byli Ilumináty vybráni, dostali stipendium, aby mohli navštěvovat speciální školy. Weishaupt napsal: Navrhuji vytvořit akademie pod dohledem Řádu. To nám zajistí věrnost vzdělanců. Věda zde bude návnadou." Také napsal: Musíme určovat směr vzdělání, církve, obsazování profesorských míst a kazatelen." Dnes takových škol existuje mnoho. Princ Filip, manžel královny Alžběty, získal vzdělání na škole Iluminátů v Gordonstownu ve Skotsku za asistence lorda Louise Mountbattana (jehož strýc byl příbuzný Rothschilda a který se po skončení 2. světové války stal admirálem). Absolventi takových škol byli umisťováni v zákulisí jako experti a poradci, aby uskutečňovali cíle Iluminátů. Weishaupt měl obavy, že se mu Řád vymyká z kontroly, a měl opakované spory s Kniggem. Zatímco on dával přednost práci v utajení, Knigge chtěl některé podstatné věci změnit. V lednu 1783 Knigge v dopise Zwackovi napsal: Je to Weishauptovo jezu105
itství, co způsobuje všechny naše rozpory, je to despotismus, který uplatňuje nad muži možná s méně bujnou fantazií, méně lstivé a prohnané než je onb¦ Prohlašuji, že mě nic nemůže přimět klesnout na Spartakovu úroveň." Také napsal: Děsím se zrady a zhýralosti a nechám ho is jeho Řádem vyletět do vzduchu." 20. dubna 1784 Knigge Řád opustil, následován baronem Bassusem (Hannibal"), hrabětem Toringem, princem Kreitmaierem a dalšími. V červenci Knigge podepsal dohodu, v níž slibuje vrácení všech dokumentů ve svém vlastnictví a bude mlčet o tom, co věděl o jejich plánech a aktivitách. Někteří badatelé věří, že Knigge zjistil, že Weishaupt je satanista. Vrátil se ke své práci spisovatele a později se stal školním inspektorem v Brémách, kde 6. května 1796 zemřel. Aby zajistili, že aktivity Řádu zůstanou utajeny, bylo do iniciačního obřadu začleněno varování pro ty, kteří by zradili. Namířili meč na iniciovaného a řekli: Jestliže jsi zrádce a křivopřísežník, věz, že všichni naši bratři budou proti tobě povoláni. Nedoufej, že unikneš nebo že najdeš bezpečné místo. Ať jsi kdekoli, hanba, výčitky a hněv našich bratří tě budou pronásledovat do nejniternějších zákoutí tvých útrob." V říjnu 1783 Joseph Utzschneider, právník, který odpadl od Řádu v srpnu, předal vévodkyni Marii Anně dokument, v němž podrobně popsal aktivity Iluminátů. Byl z toho velmi rozčilený, protože byl shledán příliš pomalým a permanentně musel prokazovat svoji věrnost. Vévodkyně předala tuto informaci vévodovi. 22. června 1784 vévoda Karl Theodore Dalberg, bavorský kurfiřt, po zjištění z tohoto dokumentu, že cílem Iluminátů je svrhnout všechny světské vlády a vládnout světu, kritizoval všechny tajné společnosti a skupiny založené bez souhlasu vlády. 2. března 1785 vydal proklamaci, v níž označil Ilumináty jako větev zednářů a nařídil jejich lóže uzavřít. Vláda začala válku proti Řádu zahájením soudního vyšetřování v Ingolstadtu. Aby zachovali svá tajemství, členové Řádu spálili mnoho svých dokumentů, avšak
106
vládě se podařilo zabavit mnoho jejich dokumentů, když prováděla razie v lóžích. Poté, co byl v únoru na univerzitě nahrazen, Weishaupt uprchl přes hranice do Regensburgu a nakonec se usadil v Gotha, kde založil útočiště s dalším členem Iluminátů, Vévodou ze Saska- Gothy. V dubnu 1785 Utzschneider přesvědčil další tři členy, aby vystoupili. Byli profesory na akademii v Marienburgu, kteří měli pochybnosti o odůvodněnosti organizačních principů, když objevili, že nezískali žádné mystické síly. Také byli znechuceni Weishauptovou tyranií. Cossandey, Grunberger a Renner šli 9. září 1785 před soud, kde sdělili hodnotné informace, jako byl seznam členů, a odhalili jejich cíle, které zformulovali do následujících šesti bodů: 1) 2) 3) 4) 5) 6)
Zrušení monarchie a všech vlád. Zrušení soukromého vlastnictví. Zrušení dědictví. Odstranění vlastenectví. Odstranění rodiny prostřednictvím zrušení manželství, destrukcí morálky a zavedením společné výchovy dětí. Zrušení všech náboženství. Účelem těchto šesti bodů bylo rozdělit lidi politicky, společensky a ekonomicky, oslabit jednotlivé země a vytvořit jednu světovou vládu. Vypovídali, že všechna náboženství, všechna láska k vlasti a oddanost panovníkovi měla být zničena."
Vláda dala milost všem veřejným činitelům a vojenským velitelům, kteří veřejně přiznali své členství. Ti, kteří to neudělali a bylo zjištěno, že byli členy, přišli o svou hodnost a postavení, byli odstraněni z úřadu a veřejně potupeni a poníženi. Weishaupt byl připraven dát do pohybu své plány pro Francouzskou revoluci, která měla propuknout roku 1789. V červenci 1785 pověřil Zwacka, aby jejich plány sepsal do knižní formy. 107
Tato kniha obsahovala dějiny Iluminátů a mnoho jejich návrhů na expanzi a budoucí snažení. Kopie byla poslána po poslu (Jacobu Lanzeovi) členům Iluminátů v Paříži a Slezsku. Avšak kurýr, když na koni projížděl Regensburgem, byl zasažen bleskem a zabit. Autority našly dokumenty a odevzdaly je vládě. Další zdroj naznačuje možnost, že mohl být zavražděn a dokumenty mu mohly být podstrčeny. Dům Xaviera Zwacka ("Cato"), vládního právníka a jednoho z nejprominentnějších vůdců Řádu, jehož jméno bylo na Rennerově seznamu, který se nacházel v Landshutu, byl v říjnu 1785 tajně prohledán policií a jeho dokumenty byly zabaveny. Byl propuštěn ze zaměstnání. Bylo objeveno mnoho knih, dokumentů, prací a korespondence, včetně více než 200 dopisů, které si Weishaupt vyměňoval se členy Areopagitu, jež se týkaly věcí nejvyššího utajení. Následujícího roku bylo získáno více informací z domů barona Bassuse a hraběte Massenhausena ("Ajar"). Mezi zkonfiskovanými dokumenty byly tabulky, které obsahovaly jejich tajné kódy a symboly, tajný kalendář, zeměpisné lokality, insignie, iniciační obřady, instrukce pro verbování nových členů, stanovy, částečný seznam členů a téměř 130 oficiálních pečetí vlády, které byly používány k padělání státních listin. Není třeba říkat, že všechny tyto informace vrhly na Řád více světla a nebezpečí, jež si vláda nejdříve uvědomovala, se nyní stalo celostátním mimořádným stavem. V roce 1786 vláda posbírala všechny zkonfiskované dokumenty a vydala je v knize nazvané "Původní spisy řádu a sekty Iluminátů", které byly rozeslány všem vládám a korunovaným hlavám v Evropě, včetně Francie, aby je varovaly před hrozícím nebezpečím. Vůdci Řádu, kteří se objevili před vyšetřujícím soudem, vypovídali, že organizace měla v úmyslu svrhnout církev a stát. Avšak tato odhalení a zveřejnění jejich dokumentů znepokojily veřejnost velmi málo, protože tato tvrzení byla tak neuvěřitelná. Vládní úředníci podnikli nová opatření. Vůdci Řádu byli uvězněni 108
a formálně vyslýcháni, pak byli donuceni zříci se Iluminátů. Poslední úder přišel 16. srpna 1787, kdy Dalberg vydal svou finální proklamaci proti Iluminátům. Každý, kdo z rekrutovaných členů byl shledán vinným, měl být popraven, ostatním měl být zkonfiskován majetek a potom měli být vyhoštěni. Zvack, který byl poslán do vyhnanství, hledal útočiště u dvora v Zweibruckenu, kde byl později dosazen na úřední místo v knížectví Salm-Kyburg. Přispěl k hnutí Iluminátů v Holandsku. Později byl předvolán Dalbergem, protože se vláda snažila vypořádat s problémem uprchlíků, kteří by se mohli pokusit obnovit Řád. Zwack uprchl do Anglie. Dne 15. listopadu 1790 byl vydán další výnos proti členům této organizace. Každý, o kom by se zjistilo, že byl aktivním členem, měl být zabit. Následujícího roku byl sestaven seznam 91 jmen údajných členů. Byli pochytáni a posláni do vyhnanství. Toto pronásledování pokračovalo až do roku 1799, kdy Dalberg zemřel. Zjevný zánik Řádu byl obejit jeho nejvyššími členy, kteří nadále vyvíjeli svou činnost v podzemí. Weishaupt napsal: "Velkou péči Ilumináti po zveřejnění jejich tajných spisů věnovali přesvědčení celého Německa, že Řád již neexistuje, že všichni jeho adepti se zřekli nejen svých mystérií, ale také členství v tajné společnosti." Weishaupt měl připraven nouzový plán, o němž napsal: "Pomocí tohoto plánu budeme určovat směr celému lidstvu. Tímto způsobem a těmi nejjednoduššími prostředky ho uvedeme do pohybu a uvrhneme do plamenů. Musíme se dostat na takové posty, abychom mohli v tajnosti ovlivňovat všechny politické transakce. Počítal jsem se vším a zařídil to tak, abych, v případě zničení Řádu, byl schopen jej do roka obnovit v lepší podobě, než byl původně. Aby skryli své podvratné aktivity, začali se nejvyšší členové Řádu maskovat jako humanisté a filantropové. Weishaupt uprchl do Švýcarska, ale později se vrátil do Německa, když mu Vévoda 109
ze Saska-Gothy poskytl azyl. Řád přemístil své ústředí do Londýna, kde začal opět růst. Weishaupt svým následovníkům řekl, aby pronikali do lóží modrého zednářství a vytvářeli v něm tajné kroužky. Jedině zednáři, kteří se prokáží jako internacionalisté, a budou ateisty, mohou být iniciováni k Iluminátům.
NĚMECKÁ JEDNOTA Dr. Charles Frederick Bahrdt (1741-1793), člen Iluminátů, zednář a německý teolog, který byl profesorem církevní jazykovědy na univerzitě v Lipsku, využil v roce 1787 oficiálního zrušení řádu Iluminátů k rekrutování jeho členů do své takzvané Německé jednoty". Bahrdt, syn faráře, nazval svou skupinu Německá jednota pro vykořenění pověr a předsudků a podporu pravého křesťanství". V roce 1785 Bahrdt obdržel anonymní dopis obsahující plány na Německou jednotu, které byly podepsány: několika zednáři, kteří Vás velmi obdivují". Ve stejném roce ho navštívil jistý Angličan, který na něho naléhal, aby založil jednotu, která by byla propojena s britskou zednářskou strukturou. Roku 1787 dostal další dopis obsahující více podrobností a organizačních detailů. Bahrdt prováděl nějakou náboženskou propagandistickou práci pro Weishaupta, jejíž podstatou bylo zničit autoritu Písma" a obecně se věřilo, že to byl Weishaupt, kdo řídil za scénou činnost organizace, aby uskutečňovala cíle Iluminátů. Německá jednota se zdála být čtenářským spolkem a jedna z těchto organizací byla založena v Zwackově domě v Landshutu. Weishaupt napsal: Vedle toho, forma učené literární společnosti se pro naše účely hodí nejlépe, a kdyby neexistovalo zednářství, bylo by použito toto krytí; a mohlo by to být víc než zástěrka b” mohl by to být výkonný motor v našich rukou. Zřizováním čtenářských společností a příspěvkových knihoven a jejich vzetím pod naší kontrolu a jejich zásobováním prostřednictvím našich lidí můžeme obrátit mínění veřejnosti směrem, kterým potřebujeme. Literární společnost je nejvhodnější forma pro uvedení 110
našeho Řádu do každého státu, kde jsme dosud cizinci." Plánovali vytvořit kolem 800 čítáren. Společnost zpočátku čítala 17 mladých mužů a asi pět Bahrdtových přátel. Knigge mu pomohl vytvořit organizační strukturu, která byla rozdělena do šesti stupňů: 1) Adolescent, 2) Muž, 3) Starší, 4) Mezopolita, 5) Diecézan a 6) Představený. Společnost 22" nebo Bratrstvo" byl vnitřní kruh. V pamfletu nazvaném Všem přátelům rozumu, pravda a čest" Bahrdt napsal, že účelem organizace je dosáhnout osvícení lidu za účelem šíření náboženství, odstraňování předsudků, vykořenění pověr a obnovení svobody lidstva. Plánovali vydávat časopisy a pamflety, ale do roku 1788 Bahrdt vložil do společnosti více než 1000 dolarů a trávil všechen svůj čas prací pro ni. Navzdory jeho úsilí měli stále jenom 200 členů. Téměř na konci roku 1788 Friedrich Wilhelm, pruský král, který měl obavy z růstu organizace, nařídil svému ministrovi Johannu Christianu von Wollner napsat dokument s opačným pohledem oproti Bahrdtovu pamfletu, nazvaný Náboženský edikt. Bahrdt odpověděl napsáním anonymního pamfletu stejného jména, který byl jeho satirou. V roce 1789 knihkupec jménem Goschen napsal pamflet, který nazval "Více poznámek než textu o Německé jednotě XXII, nové tajné společnosti pro dobro lidstva", v němž odhalil, že tato společnost je pokračováním Iluminátů. Německá jednota, která reprezentovala Weishauptův opravený systém "iluminismu", se nikdy obecně nerozšířila z důvodu své otevřenosti, která provokovala nepřátelské útoky od vlády a členů kléru. Bahrdt opustil skupinu a otevřel si hostinec známý jako "Odpočinek u Bahrdta". Německá jednota přestala existovat po jeho smrti v roce 1793.
111
FRANCOUZSKÁ REVOLUCE Ilumináti tajně pronikli do Francie roku 1787 (o pět let poté, co si to naplánovali) prostřednictvím francouzského řečníka a revolučního vůdce hraběte Gabriela Victora Riqueti de Mirabeau (1749- 1791, s pseudonymem "Leonidas"), který byl indoktrinován plukovníkem Jacobem Mauvillonem, když byl roku 1786 na tajné misi v Berlíně pro francouzského krále Ludvíka XVI. Mirabeau zavedl iluminátské principy do pařížské zednářské lóže Amis Reunis (později přejmenované na "Philalethes") a zasvětil abbého Charlese-Maurice de Talleyrand-Perigord (1754-1838, dvorního duchovního v domě Bourbonů). Nejdůvěryhodnější členové se stali členy "Tajného výboru svorných přátel". (Je zajímavé, že skupina stejného jména vznikla v roce 1771 jako okultní skupina.) Iniciace se konaly ve Velké lóži Iluminátů asi 30 mil od Paříže na panském sídle Ermenonville, které vlastnil Marquis de Gerardin. Známý šarlatán Saint Germain (1710-1780 nebo 1785) těmto iniciačním obřadům předsedal. Věřilo se, že Germain byl portugalský Žid, který byl členem lóže Philalethes. Byl zednář, Rosikrucián a patřil k několika dalším okultním bratrstvům. Mluvil italsky, německy, anglicky, španělsky, francouzsky, řecky, sanskrtem, arabsky a čínsky. Prý byl synem prince Rakoczyho z Transylvánie, byl vychován Gianem Gastonem Medicejským a studoval na univerzitě Siena. Lidem řekl, že žije již celá staletí a že znal krále Šalamouna. V Londýně byl roku 1743 uvězněn jako jakobínský špión a později získal důvěru pro zavádění zednářství v Německu. Jako šarlatán a hochštapler vystupoval jako Comte Bellamarre, Marquis de Montferrat a rytíř Schoening. Během iniciace noví členové museli přísahat, že odhalí svému novému představenému vše, co uslyší, co se dozvědí a co objeví, a teké se budou shánět po věcech, které by mohly uniknout jeho pozornostib¦ a vyhnou se všem pokušením vyzradit to,
112
co uslyší. Blesk neudeří tak rychle jako dýka, která provinilce dostihne, ať je kdekoli. Hrabě Alessandro de Cagliostro (také známý jako Giuseppe Balsamo), Žid ze Sicílie, který prý byl jedním z největších okultních praktiků všech dob, byl iniciován do řádu Iluminátů v Mitau (nedaleko Frankfurtu) v roce 1780 v jedné podzemní místnosti. Později řekl, že byla otevřena železná skříňka naplněná papíry, z níž byla vyjmuta kniha. Z ní jeden člen četl přísahu o zachování tajemství, která začínala slovy: "My, Velmistr Templářůb¦" Byla psána krví. V knize byly načrtnuty jejich plány, které zahrnovaly útok na Řím. Objevil, že měli k dispozici peníze, které byly uloženy v bankách v Amsterodamu, Rotterdamu, Londýně, Ženevě a Benátkách. Zjistil, že Ilumináti měli 20.000 lóží po celé Evropě a Americe, a že jejich členové sloužili u každého evropského dvora. Cagliostro byl instruován, aby šel do Strasbourgu ve Francii, aby zde navázal první kontakty nutné pro podnícení Francouzské revoluce. Označil se jako Velmistr Sionského převorství (Prieure' de Sion). Věří se, že zajišťoval spojení mezi nimi a Ilumináty. V roce 1790 byl v Římě uvězněn za revoluční činnost. Francouzští zednáři zosnovali plán na svrhnutí vlády pod záminkou svobody a rovnosti. Chtěli ukončit autokratický režim a nastolit vládu lidu a pro lid. Jeremy Bentham a William Petty (hrabě z Shelburne) naplánovali a řídili Francouzskou revoluci, později zosnovali komplot proti Americe. V roce 1788 byl Johann Joachim Christoph Bode (1730-1793, alias "Amelius"), na žádost Mirabeaua a Talleyranda, povolán do Francie. Byl iniciován k Iluminátům na kongresu ve Wilhelmsbadu a později převzal vedení Řádu ve Weishauptově nepřítomnosti. Bode a Baron de Busche (řádovým jménem "Bayard"), holandský vojenský důstojník ve službách Pána z Hesse- Darmstadtu, aby zakryli účel své přítomnosti ve Francii, řekli, že zde mají vyšetřovat vliv jezuitů na tajné společnosti. Avšak skutečným důvodem jejich přítomnosti ve Francii bylo podporovat zde cíle Iluminátů. Pracovali
113
v lóži Amis Reunis, která se přejmenovala na " Philalethes", což znamená "hledači pravdy". Marquis de Luchet, přítel Mirabeaua, ve své eseji Sekta Iluminátů v lednu 1789 napsal: "Oklamaní lidé. Musíte pochopit, že zde existuje spiknutí ve prospěch despotismu a proti svobodě, ve prospěch neschopnosti proti talentu, ve prospěch neřesti proti ctnosti nebo nevědomosti proti světlu! Každý druh hříchu, který souží zemi, každá nedovařená myšlenka, každý zvrácený vynález se hodí do doktríny Iluminátů. Cílem je celosvětové panství." Intelektuálové známí jako "encyklopedisté" byli nástrojem rozšiřování doktríny Iluminátů. K Philalethům se brzy přidružily další lóže, jako např. Devět Sester; lóže Candor, do níž byli rekrutováni členi jako like Laclos, Sillery, D'Aiguillon, bratři Lamethové, Dr. Guillotine a Lafayette; a lóže Propaganda, kterou založili Condorcet, Abbé Sieyes a Rochenfoucault. Revoluční vůdci, jako například Maximilián Francois Marie Isidore de Robespierre (l758-1794), který se stal vůdcem revoluce na popud Weishaupta; Marquis Antoine Nicholas Condorcet (1743- 1794), filozof a politik; Vévoda de la Rochenfoucault; George Jacques Danton (1759-1794); Marquis Marie Joseph de Lafayette (1757-1834), generál a státník; Jerome Petion de Villeneuve (1756-1794), politik; Filip, Vévoda z Orleansu, velmistr francouzského zednářství; de Leutre; Fouchet; Cammille Benoit Desmoulins (l760-1794), D'Alembert; Denis Diderot (1713-1784), encyckopedista; a JeanFrancoise de la Harpe (1739-1803), kritik dramatik, ti všichni se přidali k Iluminátům, kteří do roku 1789 pronikli do všech 266 zednářských lóží, přestože si toho zednáři nebyli vědomi. Ilumináti vytvořili takové situace, aby mezi lidi zaseli sváry. Například Vévoda z Orleánsu nařídil svým agentům, aby skoupili tolik obilí, kolik mohli, potom lidi nechali uvěřit, že král záměrně způsobil nedostatek, aby lidé hladověli. Spoluspiklenci ve vládě pomohli vytvořit prudký vzestup inflace. Tak byli lidé manipulováni, aby se obrátili proti králi, jehož vláda podporovala střední 114
třídu. Monarche měla být zničena a střední třída utiskována. Bůh měl být nahrazen iluminátským náboženstvím rozumu, které se opíralo o myšlenku, že "lidská mysl vyřeší lidské problémy." Během prvních dvou let Francouzské revoluce, která začala v dubnu 1789, Ilumináti infiltrovali do zednářských lóží v takovém rozsahu, že přestaly fungovat a místo toho začaly pracovat pod názvem "Francouzský revoluční klub". Když potřebovali větší prostor pro shromažďování, použili halu jakobínského konventu, a tak tato revoluční skupina 1300 lidí založila 14. července 1789 Jakobínský klub. Ilumináti tento klub kontrolovali a byli přímo zodpovědní za rozkladnou činnost, z níž se vyvinula Francouzská revoluce. Lord Acton napsal: "Děsivou věcí na Francouzské revoluci není vřava, ale její konstrukce. Skrze všechen oheň a kouř jsme postřehli důkazy o propracované organizaci. Manažeři zůstali pečlivě ukryti a zamaskováni, ale není pochyb o jejich přítomnosti od samého začátku." Při uskutečňování plánu, který vyžadoval snížení populace o jednu třetinu až jednu polovinu, zemřelo více než 300.000 lidí a král Ludvík i s rodinou byli popraveni. To bylo provedeno k zajištění stability nové francouzské republiky. V srpnu 1792, po svržení vlády, byla tříbarevná vlajka nahrazena rudou vlajkou sociální revoluce, zatímco křik "Vive notre roi d'Orleans" ustoupil zednářskému heslu "Svoboda, Volnost, Bratrství!" Ti, kdo odpověděli správným znamením ruky, si zachránili život. V listopadu 1793, kdy se masakry rozšířily po celé Francii, byly církve reorganizovány podle linie Weishauptova hesla, že "rozum by měl být jediným zákonem člověka." Talleyrand, který se roku 1788 stal biskupem v Autinu, díky jeho radikální reorganizaci církve, byl papežem exkomunikován. Stal se poslancem Národního shromáždění. Jakobíni měli Národní shromáždění pod kontrolou a dle jejich záměrů se Mirabeau stal vůdcem Francie. V pravém demokratickém duchu řekl: "Musíme zalichotit lidu poskytnutím spravedlnosti, slíbit mu velké snížení daní a spravedlivější rozdělování majetku a odstranění ponižování. Tyto fantazie lidi zfanati115
zují a zlomí každý odpor." Revoluce byla považována za skončenou 28. července 1794, kdy byl Robespierre sťat gilotinou. Thomas Jefferson, který po tři roky (1785-89) sloužil jako ministr ve francouzské vládě, popsal tyto události slovy "tak překrásná revoluce" a řekl, že doufá, že vyčistí celý svět. Sekretář státní pokladny Alexander Hamilton řekl, že Jefferson pomohl rozběhnout Francouzskou revoluci a v dopise příteli s datem 26. května 1792 napsal, že Jefferson "bohatě pil z poháru francouzské filozofie, v náboženství, vědě a v politice. Odešel z Francie v období kvasu, který pomáhal vyprovokovat." Jefferson v dopise Brissotu de Warville do Philadelphie, s datem 8. května 1793, napsal, že bude "věčně spjat s principy Francouzské revoluce." V roce 1987, během cesty do Spojených států, Michail Gorbačov a jeho žena navštívili Jeffersonův památník, kde ona o Jeffesonovi mluvila jako o jednom "z největších myslitelů světa." Je zajímavé, že během komunistické revoluce Vladimír Lenin řekl: "My bolševici jsme jakobíni dvacátého století". Iluminát a člen francouzského revolučního Národního shromáždění, Vicomte de Barras, byl svědkem, jak čtyřiadvacetiletý Napoleon obklíčil a dobyl Toulon v roce 1793, který byl držen anglickými a španělskými vojsky. Barras, který byl Národním shromážděním zvolen vrchním velitelem francouzských ozbrojených sil, se roku 1795 stal členem pětičlenného Výboru, který začal vládnout Francii a brzy se stal nejmocnější postavou v zemi. Určil Napoleona, aby velel ozbrojeným silám. Avšak v roce 1799 Napoleon (člen řádu Templářů) zpřetrhal vazby s Barrasem, protože se obával, že se Barras pokusí obnovit monarchii. Napoleon rozpustil Výbor a roku 1804, za podpory Talleyranda (který sloužil jako ministr zahraničí), se stal císařem. Nevědomky, jako loutka Iluminátů, jeho vláda způsobila totální rozvrat Evropy, což Ilumináti potřebovali, aby nad ní získali kontrolu a sjednotili ji. Ukončil Svatou říši římskou a ze svého bratra Josefa udělal krále Neapole roku 1806. Josef byl nahrazen Napoleonovým švagrem 116
Maratem, když se Josef roku 1808 stal králem Španělska. Jeho bratr Ludvík byl učiněn králem Holandska a další bratr Jeroným králem Westfálska. Roku 1810 Napoleon zkonfiskoval obsah archivů Vatikánu, které obsahovaly 3.000 beden dokumentů, a odvezl je do Paříže. Ačkoli většina z nich byla později vrácena do Říma, některé si ponechal. V té době Napoleon změnil tvář Evropy, ale nakonec Francouzská revoluce ztroskotala, protože Evropa nebyla dobyta celá. Ilumináti okamžitě podnikli kroky k jeho sesazení s trůnu, což jim trvalo pět let. Aby získal peníze pro Wellingtonova vojska, Nathan Rothschild přelil peníze svému bratru Jamesovi (který prováděl finanční transakce pro francouzskou vládu) v Paříži, který peníze předal Wellingtonovým jednotkám ve Španělsku. Kromě toho, Ilumináti tajně pracovali za scénou, aby se ostatní národy sjednotily proti Francii. Po porážce u Waterloo byl Napoleon poslán opět do exilu, tentokrát na ostrov Svatá Helena v Jižním Atlantiku, kde roku 1821 zemřel. Ve své poslední vůli napsal: "Umírám předčasně, zabit anglickou oligarchií a jejími nájemnými vrahy."
ILUMINÁTI PRONIKAJÍ DO AMERIKY Roku 1785 řád Iluminátů v New York City založil lóži Columbia. Mezi členy byli guvernér DeWitt Clinton, Horace Greeley (politik a redaktor New York Daily Tribune), Charles Dana a Clinton Roosevelt (předek Franklina D. Roosevelta). Roosevelt napsal knihu s názvem Science of Government Founded on Natural Law (Věda o vládě založená na přírodním zákonu), v níž napsal: "Žádný spravedlivý Bůh, který spravedlivě řídí věci na zemi, neexistuje. Pokud nějaký Bůh existuje, je to zlomyslná a pomstychtivá bytost, která nás stvořila pro utrpení." Mluvil o sobě a o ostatních členech jako o "osvícených" a řekl, že Ústava USA je "děravá loď", která byla "narychlo dána dohromady, když jsme opustili britskou vlajku", a proto by měla být přepracována. Roku 1786 byla 117
založena lóže v Portsmouthu, Virginia, kde byl údajně členem Thomas Jefferson, jejž následovalo 14 dalších lidí z různých měst třinácti kolonií. Dne 19. července 1789 David Pappin, prezident Harvardské univerzity, vydal varování třídě absolventů, které se týkalo vlivu Iluminátů na americkou politiku a náboženství. V dubnu 1793 Francie poslala do Ameriky nového velvyslance Edmonda Geneta, aby mohl vymáhat dluhy Ameriky, které vznikly během Americké revoluce, aby peníze, takto získané, mohly být použity k financování války Francie s Anglií. Avšak skutečným důvodem pro jeho přítomnost zde bylo získat politickou přízeň pro Francii a rozšířit Iluminismus, což se mu podařilo založením "Demokratických klubů". Washington řekl, "(Ilumináti) otřesou vládou v samých základech," zatímco John Quincy Adams, nejstarší syn druhého prezidenta Johna Adamse, který se roku 1825 stal naším (USA) 6. prezidentem, řekl, že tyto kluby byly "tak dokonale spřízněny s pařížskými jakobíny, že své společné rodiče nemohou zapřít." Z důvodu hrozby od Iluminátů Washington a Adams se v Kongresu zasazovali za přijetí zákona proti cizincům a pobuřování, který byl "navržen na ochranu Spojených států proti rozsáhlému jakobínskému spiknutí, placeným agentům, kteří byli dokonce i na vysokých místech ve vládě." V dopise Adamse Jeffersonovi s datem 30. června 1813 se píše: "Jistě jste nikdy nepocítil terorismus vyprovokovaný Genetem roku 1793b¦ kdy deset tisíc lidí v ulicích Philadelphie den za dnem hrozilo, že vytáhnou Washingtona z jeho domu a udělají revoluci nic jiného, než zázrak nemůže zachránit Spojené státy před osudnou revolucí ve vládě." Thomas Paine, spisovatel a politický teoretik, pomohl Iluminátům proniknout do několika zednářských lóží. Svou oddanost jim projevil, když se ve své knize The Age of Reason (Věk rozumu), vydané roku 1794, zabýval rolí náboženství ve společnosti.
118
Přestože věřil v Boha, nemohl přijmout celou Bibli jako skutečnou. Druhý svazek byl vydán roku 1796. Neoficiální třetí svazek (s podtitulem Zkoumání proroctví) vážně zpochybňoval božství a existenci Ježíše. Roku 1937 o něm psal The Times of London, jako o "anglickém Voltairovi". Dne 9. května 1798 reverend Jedediah Morse, pastor Kongregační církve v Charlestonu, Jižní Karolína, v kázání v New North Church v Bostonu o Iluminátech řekl: "Prakticky celé společenské a církevní zřízení Evropy bylo již otřeseno v samotných základech touto strašnou organizací; původ Francouzské revoluce může být nepochybně vystopován k jejich machinacím; úspěch francouzských armád může být vysvětlen na stejném základě. Jakobíni nejsou ničím jiným než otevřenou manifestací skrytého systému Iluminátů. Řád zřídil své větve v Americe a jejich agenti zde vyvíjejí činnost. Dceřinné organizace jakobínů v Americe mají bezpochyby za cíl propagaci principů osvíceného mateřského klubu ve Franci. Bratři, považuji za svou povinnost vůči Bohu, církvi, své vlasti a vám, sdělit vám tuto pravdu. Mým jediným cílem je probudit vás v této znepokojivé době k bdělosti a k ochraně našich nejdražších hodnot. Jako věrný strážce vám dávám toto varování o současném nebezpečí." Později v červenci Timothy Dwight, prezident Yale University, řekl lidem v New Havenu: "Stanou se naši synové žáky Voltaira a dragouny Marata, nebo naše dcery konkubínami Iluminátů?" Aby pronikli do zednářských lóží v Evropě, Weishaupt si zajistil podporu Johna Robisona, který byl dlouhou dobu zednářem vysokého stupně skotského ritu, profesorem přírodní filozofie na univerzitě v Edinburgu ve Skotsku, britským historikem a generálním tajemníkem Královské společnosti v Edinburgu. Když odjel do Německa, dostal od Weishaupta k prostudování plán spiknutí s cílem rozšířit vliv Iluminátů na Britské ostrovy. Avšak Robison nesouhlasil s jejich principy a po varování amerických 119
zednářů v roce 1789 vydal roku 1798 knihu s názvem "Proofs of a Conspiracy Against All Religions and Governments of Europe, Carried On In the Secret Meetings of Freemasons, Illuminati, and Reading Societies" (Důkazy o spiknutí proti všem náboženstvím a vládám Evropy, připravovaném na tajných schůzkách zednářů, Iluminátů a Čtenářských společností), která prezentuje protestantské názory. Napsal: "Pozoroval jsem, jak tyto doktríny postupně pronikají a mísí se s různými systémy svobodného zednářství, až bylo konečně zformováno sdružení pro účely vykořenění všech náboženských institucí a svržení všech existujících vlád Evropy." Ve stejném roce Abbé Augustin Barruel (francouzský vlastenec, jezuita a zednář 3. stupně) vydal své Memoires pour servir a l'Histoire du Jacobinisme (Ilustrované zápisky z dějin jakobinismu), kde prezentoval své římsko-katolické názory. Obě knihy se snažily varovat Ameriku před spiknutím Iluminátů, ale varování nebyla brána vážně. V lednovém vydání 1798 Monthly Magazine obsahujícím dopis od Augusta Bottigera, provosta univerzity ve Wiemaru, který Robisona obvinil z nepravdivých tvrzení a řekl, že od roku 1790 "všechen zájem o Ilumináty ustal." Thomas Jefferson byl údajně členem lóže Iluminátů Virginia a zednářem (který pomohl Iluminátům proniknout do zednářských lóží Nové Anglie). Popřel všechna tvrzení a Weishaupta popisoval jako "nadšeného lidumila" a Barruelova odhalení nazval "blouzněními Bedlamity". (Bedlam bylo jméno léčebny pro duševně nemocné v Londýně.) Během léta roku 1798 reverend G. W. Snyder, luteránský kněz, napsal dopis prezidentu Washingtonovi a přiložil kopii Robisonovy knihy. Ve svém dopise vyjádřil obavy z pronikání Iluminátů do amerických zednářských lóží. V odpovědi s datem 25. září 1798 Washington napsal: "Slyšel jsem mnoho o zločinných a nebezpečných plánech a doktrinách Iluminátů," ale pokračoval tím, že nevěří, že pronikli do zednářských lóží. Snyder 120
ve svém dalším dopise požadoval jednoznačnější odpověď, jehož výsledkem byl další dopis od Washingtona, datovaný 24. října 1798, který se nachází v knize The Writings of George Washington, svazek 20, strana 518, která byla sestavena komisí s názvem "U.S. George Washington Bicentennial Commission" a vydána Tiskovou kanceláří vlády USA v roce 1941. Washington psal: "Nebylo mým záměrem pochybovat, že doktriny Iluminátů a principy jakobinismu nepronikly do Spojených států. Naopak, nikdo není více spokojen s tímto faktem než já. Myšlenka, kterou jsem chtěl sdělit, byla ta, že nevěřím, že lóže svobodných zednářů v této zemi se, jako společnosti, snaží propagovat ďábelská učení nebo zhoubné principy. Že někteří z nich to mohli dělat, nebo že některé demokratické společnosti ve Spojených státech mohou mít tento cíl a skutečně chtějí oddělit lid od své vlády, je příliš očividné, než aby to mohlo být zpochybněno." Krátce před svou smrtí Washington vydal další dvě varování ohledně Iluminátů. Kolem roku 1807 John Quincy Adams (prý organizoval zednářské lóže v Nové Anglii), který se později (roku 1825) stal prezidentem, napsal tři dopisy plukovníkovi Williamu C. Stoneovi, vysokému zednáři, v nichž říká, že Thomas Jefferson, náš 3. prezident (USA - pozn. překl.) a zakladatel Demokratické strany, používal zednářské lóže pro podvratné cíle Iluminátů. Tyto dopisy byly údajně uloženy v knihovně "Rittenburg Square Library" v Philadelphii, ale záhadně zmizely. Adams také psal Washingtonovi, že Jefferson a Alexander Hamilton zneužívají zednářských lóží pro účely Iluminátů a uctívání Lucifera (což je zaznamenáno v Adams Chronicles). Benjamin Franklin byl také obviněn z toho, že byl členem Iluminátů, ale neexistují pro to nezvratné důkazy. Zdá se, že všechen hněv se soustředil na Jeffersona. Byl obviněn federalisty, že je jakobín a ateista. Existují jisté důkazy, které naznačují, že ve svém boji o prezidentský úřad v roce 1796 použil Demokratické 121
společnosti a Jakobínské kluby. Reverend Jedediah Morse označil Jeffersona jako Ilumináta. Dne4. července 1812 reverend Joseph Willard, prezident Harvardské univerzity, v projevu v Lancasteru, New Hampshire, řekl: "Existuje dostatek důkazů o tom, že v této zemi světla evangelia a občanských práv byla založena řada společností Iluminátů, které byly nejdříve organizovány z velké společnosti ve Francii. Bezpochyby se tajně snažily podkopat všechny naše tradiční instituce, světské a církevní. Tyto společnosti jsou úzce spojeny s řádem Iluminátů v Evropě, s nímž mají společný cíl. Nepřátelé všech pořádků se nás snaží zničit. Kdyby nakonec zvítězily, naše nezávislost by vzala za své. Naše republikánská vláda by byla zničena." Existují domněnky, že jedním z důvodů, proč Britové roku 1812 vyplenili a vypálili Washington, bylo, zničit tajné dokumenty, které by odhalily zradu Spojených států různými lidmi na vysokých postech ve vládě. Když ti, kdo obhajovali silnou centrální vládu, zorganizovali roku 1791 Federalistickou stranu, antifederalisté, kteří dávali přednost větším právům jednotlivých států, a byli proti finanční politice Alexandra Hamiltona (sekretář státní pokladny za vlády Washingtona, 1789-1795), která podle nich byla ve prospěch bohatých, se soustředili kolem Thomase Jeffersona, Washingtonova prvního Státního sekretáře (1789-93). Po přijetí Ústavy roku 1787 zorganizovali politickou stranu, vedenou guvernérem New Yorku Georgem Clintonem (který byl později viceprezidentem za Jeffersona a Madisona), Patrickem Henrym z Virginie a Elbridgem Gerrym z Massachusetts (signatářem Deklarace nezávislosti). Antifederalisté byli tvořeni nižšími třídami, farmáři a zastánci papírových peněz, kteří se energicky stavěli proti silné centrální vládě, která vyplývala z americké Ústavy z roku 1789, a uspěli v tom, že byl přijat dodatek Listina práv a svobod. Byli
122
proti jediné národní vládě, nadvládě horních tříd a slabému programu oddělení moci. Jeffersonovští Republikáni, kteří tak byli pojmenováni z důvodu antimonarchistických názorů antifederalistů, byli u moci v letech 1801-1825. V roce 1796 se strana rozdělila na Demokratické Republikány, organizované senátorem ze státu New York, Martinem Van Burenem (který se stal naším osmým prezidentem, 1837-41), který se zasazoval za práva států, zájmy farmářů a demokratické postupy; a Národní Republikány, vedené Johnem Quincy Adamsem, Henry Clayem a Danielem Websterem, kteří se roku 1820 spojili s Federalisty. V roce 1826 se Demokratičtí Republikáni přejmenovali na pouhé Demokraty, zatímco z Národních Republikánů se stali Republikáni v roce 1854. Tímto způsobem byl vytvořen systém dvou politických stran ve Spojených státech.
FÍ-BETA-KAPPA Bratrstvo známé jako Fí-Beta-Kappa bylo roku 1776 zorganizováno studenty Univerzity Viléma a Marie ve Williamsburgu, Virginia (druhé nejstarší univerzitě v zemi, založené roku 1694), jako tajný debatní klub. Později byl infiltrován a využit Ilumináty k zavedení jejich principů do Ameriky. Jméno organizace bylo odvozeno od jejich řeckého hesla a motta, "Philosophia Biou Kuberuetes", což česky znamená "Filozofie je průvodcem života". Bylo otevřeno pouze univerzitním studentům a jejich cílem bylo udělat z filozofie, nikoli z náboženství, vůdčí princip lidského konání. Měli tajná znamení ruky a stisky rukou až do roku 1830, kdy bylo bratrstvo reorganizováno a změnilo formu ze společenské organizace na čestnou společnost pro členy vyšších tříd z řad vzdělanců.
123
Roku 1780 jeden z členů bratrstva, Elisha Parmele, obdržel grant na zřízení kapituly na Yale a roku 1781 na Harvardu. Bratrstvo později mělo kapituly na 184 univerzitách.
SKULL AND BONES Organizace Skull and Bones byla založena na univerzitě Yale roku 1832 generálem Williamem Huntingtonem Russellem (který v letech 1846-47 sloužil v zákonodárném sboru státu Connecticut) a Alphonsem Taftem (v roce 1876 americký ministr války, v letech 1886-87 ministr spravedlnosti, 1882-84 vyslanec USA v Rakousku, 1884-85 velvyslanec USA v Rusku a otec bývalého amerického prezidenta Williama Howarda Tafta) a v roce 1856 zapsaná Russelem a Danielem Colt Gilmanem pod názvem "The Russell Trust Association". Toho roku Russel navštívil Německo, kde se dostal do styku s Ilumináty a pravděpodobně byl jimi iniciován. Chtěl založit podobnou skupinu v Americe, kde by se jejich synové mohli stát členy tajného řádu, který by jim zajistil privilegia a výhody. Tato organizace se stala černou lóží svobodného zednářství. V roce 1873 se někteří studenti z Yale vloupali do jejich ústředí, budovy bez oken zvané Hrobka" sousedící se školním dvorem, kde objevili jejich insignie b” umrlčí lebku (anglicky skull and bones) spolu se skutečnými lebkami a kostmi. Do univerzitních novin Iconoclast napsali: Rok od roku se smrtelné zlo Skull and Bones rozrůstá." Russellův trust je dotován 54 milionů dolarů na granty absolventům univerzity, a jsou to tito absolventi, kdo kontrolují tuto skupinu. Antony C. Sutton, bývalý profesor ekonomie na Stanfordově univerzitě, napsal čtyřsvazkovou knihu o této skupině a odhalil jména třiceti nejvlivnějších starých amerických rodin, které přispěly do jeho kruhů (některé z nich lze vystopovat až do 17. století, kdy připluli z Anglie), včetně Whitneye, Lorda, Phelpse, Wadswortha, Allena, Bundyho, Adamse, Harrimana, 124
Rockefellera, Payneho, Davisona a Pratta. Každý rok je patnáct mladých mužů vybráno za členy a nazváno "Rytíři". Po promoci jsou nazýváni jako "Patriarchové Řádu". Od jeho založení bylo iniciováno více než 2500 absolventů Yale. Jeho členové pronikli do všech oblastí byznysu a vlády. Mezi bývalé a současné členy patří: W. Averell Harriman (guvernér New Yorku a poradce různých demokratických prezidentů), William P. Bundy (redaktor časopisu CFR Foreign Affairs), J. Hugh Liedtke (spoluzakladatel Pennzoil Oil Corp.), John Kerry (senátor z Massachusetts), David Boren (senátor z Oklahomy), William Sloane Coffin (prezident společnosti SANE/FREEZE), William F. Buckley (konzervativní komentátor, redaktor časopisu National Review), Gifford Pinchot (otec hnutí za ochranu životního prostředí), Potter Stewart (Nejvyšší soudní dvůr), William H. Taft (27. prezident), Archibald MacLeish (zakladatel UNESCO), Henry Luce (šéf časopisů Time/Life), Alfred Cowles (z Cowles Communications), Richard Ely Danielson (z časopisu Atlantic Monthly), Russell Wheeler Davenport (z časopisu Fortune), McGeorge Bundy (poradce prezidenta Johna Kennedyho pro národní bezpečnost), John Sherman Cooper (senátor z Kentucky), John H. Chafee (senátor z Rhode Islandu), Henry Stimson (ministr zahraničí za prezidenta Herberta Hoovera), Robert A. Lovett (ministr obrany za prezidenta Harry Trumana), Winston Lord (prezident Council on Foreign Relations) a George Bush (41. prezident USA, Bilderberger a do roku 1980 člen CFR/Trilateral Commission). Tito lidé, přezdívaní "Bonesmani", se stávali členy Trilaterální komise a Rady pro zahraniční vztahy (CFR) a dostávali se na vysoké posty v administrativách různých prezidentů, do Kongresu a na různá místa ve vládě. Z těchto pozic mohli uplatňovat svůj vliv směrem k jejich společnému cíli ” jednotné světové vládě. Skull and Bones a Fí-Beta-Kappa jsou příkladem toho, jak fungují organizace Iluminátů. Vědí, že když mohou uchopit, kontrolovat a formovat vaši mysl, získají nevědomé pěšáky, kteří 125
budou slepě plnit jejich příkazy a mohou být povoláni, aby přispěli k jejich úsilí. Raná historie Iluminátů nebyla ničím jiným než zasetím semene. To je důvod, proč byl kladen velký důraz na pronikání do vzdělávacích institucí a vštěpování jejich doktríny. Protože každá třída promovala v jejich vzdělávacím systému, bylo na uskutečňování jejich cílů stále více lidí. Ilumináti věděli, že jednou budou mít dostatek lidí na správných místech, aby tajně uskutečnili své cíle.
KONGRES VE VÍDNI V roce 1802 tvořilo Evropu několik set států, kterým dominovala Anglie, Rakousko, Rusko, Prusko a Francie, která byla nejmocnější zemí. Roku 1804, když Napoleon Bonaparte převzal moc ve Francii, jeho vojenské úspěchy vedly k úplné kontrole doslova celé Evropy. Dokonce i dnes má Francie větší rozlohu než kterákoli země v Západní Evropě. V roce 1812, kdy Napoleon táhl proti Rusku, Anglie, Španělsko a Portugalsko byly již s Francií ve válce. Později se k nim připojilo Švédsko, Rakousko a v roce 1813 se ke koalici připojilo Prusko, aby ukončilo obléhání Evropy a k "zajištění budoucího míru obnovením rovnováhy sil." Roku 1814 koalice porazila Francii a v březnu téhož roku vstoupila její vojska do Paříže. Hranice Francie se vrátily do původní podoby z roku 1792 a Napoleon byl poslán do vyhnanství na Elbu, malý ostrov mezi italskou pevninou a ostrovem Korsika. Po napoleonských válkách se Ilumináti domnívali, že svět je již válčením unaven, a že přijme jakékoli řešení, aby již konečně zavládl mír. Rothschildové doufali, že na kongresu ve Vídni (1814- 15) vytvoří jakousi "Ligu národů". Od září 1814 do června 1815 čtyři koaliční mocnosti, vítězové napoleonských válek, zasedali na kongresu ve Vídni spolu s velkým počtem vládců a oficiálních představitelů menších států. Bylo to největší politické zasedání v dějinách Evropy. Anglii zastupovali lord Robert Stewart a vikomt Castlereagh; Francii mi126
nistr zahraničních věcí Charles-Maurice Talleyrand de Perigord; Prusko král Bedřich Vilém III.; a Rakousko císař František II. Mezi dalšími delegáty byli: Frederick VI, král dánský; Maxmilián Josef, král bavorský; Friedrich I, král z Wurttemburgu; Napoleon II, král z Říma; Eugene de Beaurharnais, místokrál italský; král Friedrich August I. ze Saska; hrabě Leowenhielm ze Švédska; kardinál Consalvi z Vatikánu; velkovévoda Karel z Bádenska; kurfiřt Vilém z Hesenska; velkovévoda Jiří z Hesenska- Darmstadtu; Karl August, vévoda z Wiemaru; král z Čech; král z Maďarska a vyslanci ze Španělska, Portugalska, Dánska, Holandska a dalších evropských států. Hlavním zájmem Kongresu bylo přerozdělit dobytá území, vytvořit rovnováhu sil, obnovit přednapoleonský pořádek prostřednictvím krále Ludvíka XVIII., vrátit moc rodinám, které vládly v roce 1789 a vrátit římsko-katolické církvi její bývalou moc. Diskuse se točily kolem vytvoření Evropské federace, kterou by tvořila skupina nezávislých království, jež by byla svázána společnou administrativou, která by, mimo jiné, zajišťovala společnou obranu. V jejich plánu bylo Švýcarsko učiněno neutrálním státem, které mělo sloužit jako pokladnice pro jejich finance. V březnu roku 1815 Napoleon opustil Elbu, protože důchod, který mu slíbil král Ludvík XVIII., byl přerušen a on věřil, že Rakousko zabránilo jeho družce Marii Louise a jeho synovi, bývalému králi Říma (který se ve Vídni stal vévodou z Reichstadtu), aby se k němu připojili. Navíc si byl vědom rostoucí nespokojenosti s králem. A tak se Napoleon vrátil, začal Stodenní válku a okamžitě byl označen jako "veřejný nepřítel". Koalice na Kongresu odložila své diplomatické záležitosti a zúčastnila se boje. Krátce před Napoleonovou porážkou u Waterloo byla vyjednávání na kongresu ve Vídni ukončena a 9. června 1815 byla podepsána dohoda. Druhý mír pařížský, podepsaný v listopadu, poslal Napoleona do exilu na Svatou Helenu, ostrov 1.000 mil vzdálený od pobřeží Afriky, kde roku 1821 zemřel. Ruský car za 127
plány na Evropskou federaci rozpoznal spiknutí Iluminátů a nesouhlasil s ní. 26. září 1815 byla Alexandrem I. z Ruska, Františkem II. z Rakouska a Bedřichem Vilémem III. z Pruska podepsána smlouva Svaté aliance, zatímco spojenci dojednávali Druhý mír pařížský. Smlouva zaručovala suverenitu jakékoli monarchii, která se bude držet křesťanských principů ve státních záležitostech. Smlouva z nich udělala "opravdové a nerozdělitelné bratry". Alexandr tvrdil, že na tuto myšlenku přišel při konverzaci s Castlereaghem. Castlereagh později řekl, že Aliance je "kus vznešeného mysticismu a nesmysl". Prusko a Rakousko tvrdily, že ji podepsaly ze strachu z ruské odplaty. Přestože Aliance neměla žádný hmatatelný vliv, ostatním zemím naznačovala, že jsou spojeni proti nim, a s úspěchem na nějakou dobu rozdrtila rostoucí liberální hnutí v Evropě. Rakouský ministr zahraničí, princ Klemens Furst von Metternich, nejvlivnější státník v Evropě a Rothschildův agent, řekl, že jeho idea Evropské federace si klade za cíl pouze zachovat společenský řád, a že je přesvědčen, že Alexandr je choromyslný. Pravým účelem kongresu ve Vídni pro Ilumináty bylo, vytvořit federaci, aby mohli získat politickou kontrolu nad většinou civilizovaného světa. Mnoho evropských vlád bylo u Rothschildů zadluženo, což jim dalo do rukou mocný nástroj. Ilumináti byli při svém prvním pokusu neobyčejně blízko získání kontroly nad světem. Hlava rodiny, Nathan Rothschild, očekával den, kdy se jeho rodina pomstí zničením cara a jeho rodiny, což se také uskutečnilo roku 1917.
ZEDNÁŘI SE ODDĚLUJÍ OD ILUMINÁTŮ Roku 1826 kapitán William Morgan, novinář a kameník z Batávie, New York, který byl zednářem vysokého stupně v místní zednářské lóži, napsal expozé zednářského řádu v knize s názvem Illustrations of Masonry, která odhaluje mnoho jejich tajemství, týkajících se prvních tří stupňů. Krátce potom byl zadr128
žen a obviněn z krádeže a nesplácení dluhů a poslán do vězení. Ilumináti ho soudili v nepřítomnosti, obvinili ho ze zrady a nařídili pěti mužům, vedeným Richardem Howardem, anglickým Iluminátem, aby ho popravili. Když byl propuštěn z vězení, byl varován a pokusil se uprchnout do Kanady, Howard ho na hranicích chytil a vsadil ho do pevnosti Fort Niagara, kde byl držen několik dní. Svobodní zednáři, kteří Howarda doprovázeli, ho odvlekli na loď a utopili v řece Niagaře. Tato událost byla ověřena přísežným prohlášením Avery Allena (prý bylo obsaženo ve spisu v městském archivu New York City), který slyšel, jak Howard podává zprávu o tomto incidentu na shromáždění Templářů v St. John's Hall v New York City. Jeden ze tří mužů, kteří spáchali tuto vraždu, se k tomuto činu přiznal na smrtelné posteli roku 1848. Zednářští vůdci odmítali spolupracovat na zdlouhavém vyšetřování, které nikam nevedlo, protože mnozí z policejních důstojníci byli zednáři. Nakonec došlo k všeobecné shodě, že se Morgan utopil sám v jezeře Ontário. Avšak tisk, náboženští vůdci, umírnění občané a antiotrokářské skupiny se shodli na tom, že šlo zřejmě o vraždu. Tato vražda způsobila, že více než polovina zednářů na severovýchodě Spojených států zpřetrhala své svazky s Ilumináty. Tento incident vedl k vytvoření Protizednářské strany (1826-33) v New Yorku. Chtěli zastavit aristokratické spiknutí a zabránit všem členům zednářských organizací v práci ve veřejných službách. Protizednářští kandidáti byli zvoleni do Newyorského shromáždění roku 1827. Na shromáždění státu Massachusetts roku 1828 byl ustaven výbor, který měl "vyšetřit, jak je propojeno svobodné zednářství s iluminismem." Výbor o tom podal zprávu na schůzi ve Faneuil Hall v Bostonu (30.12. 1828 - 1.1. 1829) a přijal následující rezoluci: "Byla analyzována zpráva Výboru o propojení svobodného zednářství a francouzského iluminismu, která přinesla důkazy o
129
úzkém spojení mezi vysokými stupni zednářství a francouzského iluminismu." Roku 1830 se konalo národní shromáždění v Philadelphii a další v roce 1831 v Baltimore, kde nomimovali Williama Wirta, bývalého ministra spravedlnosti USA (za administrativy Monroea a Johna Quincy Adamse, 1817-1829), na prezidentského kandidáta. Na Shromáždění bylo 116 protizednářských delegátů ze třinácti států. Hnutí se uchytilo hlavně v Nové Anglii a v středoatlantických státech. Přestože roku 1832 získali několik křesel v Kongresu, Wirt zvítězil pouze ve státě Vermont, zatínco zednář Andrew Jackson přesvědčivě zvítězil v ostatních státech a stal se prezidentem. Strana zanikla roku 1836, protože antiotrokářské hnutí zastínilo její aktivity. V roce 1838 se sloučila se stranou Whig (1834-60), která sama asimilovala do Demokratické strany, Strany Svobody (1840-48), strany Svobodná půda (1848-54) a Republikánské strany. Padesát let po Morganově zmizení Thurlow Weed (17971882), vlastník Rochester Telegraph a redaktor vlivného Albany Evening Journalu (1830-1863), který pomáhal založit Protizednářskou stranu, zveřejnil informace o Morganově smrti. Jeho hrob byl objeven roku 1881 v Pembroke, v okrese Batávia, stát New York. V hrobě byl nalezen kousek papíru, na němž bylo napsáno jméno John Brown. Brown prý byl jedním z lidí zapletených do vraždy. Roku 1882 byla na památku v Batávii vztyčena Morganova socha.
ILUMINÁTI VE SPOJENÝCH STÁTECH V roce 1829 Ilumináti uspořádali tajné zasedání v New Yorku, na němž promluvila britská Iluministka jménem Frances "Fanny" Wrightová, která byla družkou socialisty Roberta Dale Owena. Do Spojených států přišla roku 1818, potom opět v roce 130
1824. Roku 1828 se spolu s Owenem stala redaktorkou časopisu New Harmony Gazette. V roce 1829 se přestěhovali do New Yorku a svou publikaci nazvali Free Enquirer. Na zasedání mluvila o rovnoprávnosti, ateismu a volné lásce, když se vyslovila pro ženské členství v řádu Iluminátů. Přítomným bylo sděleno, že bylo rozvinuto mezinárodní podvratné hnutí podle linie principů Iluminátů, které mělo být použito k podněcování budoucích válek. Členy tohoto hnutí nazvala "komunisty". Toto hnutí mělo být použito k učinění myšlenky jedné světové vlády přitažlivější působením chaosu ve světě prostřednictvím válek a revolucí, aby Ilumináti mohli nastolit pořádek podle svých představ. V roce 1843 básník Heinrich Heine odhalil své znalosti o této nové skupině, když napsal knihu s názvem Letece, která byla kompilací článků, které v letech 1840-1843 napsal pro Augsburg Gazette. V knize se můžeme dočíst, že "Komunismus je tajné jméno tohoto hrozného protivníka, který vládne proletariátu se všemi důsledky a staví se proti existujícímu buržoaznímu režimub¦ Komunismus je temným hrdinou, obsazeným do odporné role v moderní tragédii a čekající na pokyn ke vstupu na jeviště." Clinton Roosevelt, Horace Greeley (1811-72, redaktor New York Tribune, který založil roku 1841) a Charles Dana (1819-97, městský redaktor New York Tribune a pozdější redaktor New York Sun), prominentní vydavatelé novin té doby, byli jmenováni do výboru, aby zřídili fond pro operace, které měly být financovány Rothschildy. Shodou okolností Greeley, z důvodu svých ambicí na vysoký veřejný úřad a díky svým protiotrokářským postojům, pomohl v roce 1854 zorganizovat Republikánskou stranu. Roku 1872 kandidoval na prezidentský úřad proti Ulyssesu S. Grantovi na kandidátce Liberálních republikánů. Grant ho porazil v poměru 3.597.132 ku 2.834.125 hlasů. V roce 1841 Clinton Roosevelt napsal knihu s názvem called The Science of Government Founded on Natural Law, což byl plán spiknutí s cílem odstranit Ústavu USA a zavést v zemi ko131
munismus, založený na Weishauptových principech. Obsahovala podrobný plán na New Deal (Nový úděl) a National Recovery Act (Zákon o národní obnově), které o 92 let později uvedl do života jeho přímý potomek Franklin D. Roosevelt. Ilumináti vyvíjeli činnost prostřednictvím fasádní organizace známé jako Strana Locofoco (1835- 45), kterou zorganizovali jacksonovští Demokraté, kteří byli silně ovlivněni Stranou pracujícího člověka (1828-30), která se v roce 1901 vyvinula v Socialistickou stranu. Název Locofocos vznikl, když odvolávali navrženého kandidáta na předsedu Demokratické strany a plynové osvětlení bylo zhasnuto členy strany během schůze v Tammany Hall roku 1835. Zápalky, které používali k zapalování světel, aby schůze mohla pokračovat, byly nazývány "locofocos". Se svou politickou silou, koncentrovanou hlavně na severovýchodě, bylo jejich cílem založit nezávislou pokladnu a přijmout antimonopolní zákony. Byli absorbováni Hnutím za práva států senátora Johna C. Calhouna z Jižní Karolíny, senátora Henryho Claye z Kentucky a senátora Daniela Webstera z Massachusetts, kteří se spojili s jeffersonovskými Republikány a Protizednářskou stranou, aby vytvořili Stranu Whig, která zastupovala farmáře, vlastníky jižních plantáží a obchodníky na severovýchodě. Nejvíce si stěžovali na to, že prezident Andrew Jackson odmítl založit Druhou banku Spojených států. S úspěchem nominovali generála Williama Henry Harrisona a gen. Zachary Taylora na úřad prezidenta, ale byli zastaveni prezidentským vetem, když se snažili o přijetí jejich legislativních projektů, zvláště po obnovení Národní banky. Strana Whig později splynula s nově vytvořenou Republikánskou stranou.
WEISHAUPT UMÍRÁ Po Weishauptově smrti 18. listopadu 1830, ve věku 82 let, byl novým vůdcem Iluminátů určen Giuseppe Mazzini (1805-72),
132
italský vlastenec a revoluční vůdce. Říkalo se, že se Weishaupt na smrtelné posteli kajícně vrátil ke katolické církvi. Když Mazzini navštěvoval univerzitu v Janově, stal se zednářem 33. stupně, a vstoupil do tajné organizace známé jako Karbonáři (jejich proklamovaný cíl v roce 1818 byl tento: "Naším konečným cílem je, po vzoru Voltaira a Francouzské revoluce, úplně vyhladit katolicismus a celé křesťanství."), kde se zavázal sjednotit Itálii. V roce 1831 byl poslán do vyhnanství do Francie, kde založil hnutí "Mladé společnosti", k nimž patřila Giovane Italia (Mladá Itálie), Mladá Anglie atd. Tato skupina sdružovala ty, kteří chtěli dosáhnout jednoty pomocí síly. Mazzini se v roce 1837 přestěhoval do Anglie, pak se roku 1848 vrátil do Itálie, aby zde vedl revoluci proti Rakušanům. Opět byl poslán do vyhnanství. V padesátých letech vedl více revolučních aktivit a díky nim byla Itálie v roce 1861 sjednocena do jednoho království a ne do republiky, o niž usiloval Mazzini. Mazzini, který byl znám jako "Zlý génius Itálie", se pokoušel vyvíjet aktivity Iluminátů prostřednictvím Alta Vendita Lodge, nejvyšší lóže Karbonářů. V rozmezí let 1814-48 skupina známá jako Haute Vente Romaine řídila aktivity většiny evropských tajných společností. V dubnu 1836 šéf Haute Vente, jehož pseudonym byl "Nubius", napsal "Beppovi": "Mazzini se chová příliš jako spiklenec z melodramatu a nás ostatní odsunuje do role diváků. Mazzini rád mluví o spoustě věcí, ale především o sobě. Neustále píše, že převrací trůny a oltáře, že zúrodňuje lid, že je prorokem humanitářství". V roce 1860 Mazzini zformoval organizaci nazvanou "Oblonica", jejíž jméno bylo odvozeno z latinského slova "obelus". Uvnitř této skupiny zřídil vnitřní kruh, zvaný Mafia. Normané kolem roku 1.000 po Kr., poté, co vyhnali Araby ze Sicílie, založili feudální systém. Dozorčí, kteří chránili jednotlivá panství, byli vybráni ze známých zločinců. Šarvátky mezi barony vybojovávali tito kriminálníci. Ačkoli byla feudální privilegia ro133
ku 1812 zrušena, tito strážci drželi pod kontrolou zemi prostřednictvím pronajatých zařízení. Byla to banda zločinců, které Mazzini dal jméno "Mafia", což bylo zkratkové slovo pro Mazzini, Autorizza, Furti, Incendi, a Avvelengmenti. Byli známí jako Mafiosi a byli Mazzinim zmocněni k páchání krádeží, žhářství a vražd. Tato organizace se dostala do Ameriky v 90. letech 19. století, kdy začala vlna italského přistěhovalectví. V roce 1859 byl Albert Pike (1809-1891), právník a vůdce amerického zednářství Skotského ritu (který byl nazýván "Svrchovaný pontif univerzálního svobodného zednářství", "prorok svobodného zednářství" a "největší svobodný zednář devatenáctého století"), který byl fascinován jednotnou světovou vládou, vybrán, aby koordinoval aktivity Iluminátů ve Spojených státech. Řekl, že je třeba vytvořit politickou stranu, která bude udržovat svět ve válce, dokud všichni nezačnou volat po míru. Pike řekl, že to všechno bude provedeno "jazykem a perem, naším otevřeným a tajným vlivem, pomocí peněz a, pokud to bude zapotřebí, mečem". Pike se narodil 29. prosince 1809 v Bostonu, šel studovat na Harvard a později sloužil jako brigádní generál armády Konfederace. Konfederací byl jmenován indiánským zmocněncem, aby vytvořil armádu indiánských válečníků. Stal se guvernérem indiánského území a podařilo se mu vytvořit armádu skládající se z Chickasawů, Comanchů, Creeků, Cherokeeů, Miamiů, Osageů, Kansaů a Choctawů. Stal se známým jako "důvěryhodná bledá tvář, přítel a ochránce". Divokost jejich útoků způsobila, že Jefferson Davis, prezident Konfederace, armádu Inidiánů rozpustil. Po občanské válce byl Pike shledán vinným zločinem vlastizrady a uvězněn, avšak 22. dubna 1866 byl omilostněn prezidentem Andrew Johnsonem, který se s ním setkal druhý den v Bílém Domě. 20. června 1867 funkcionáři Skotského ritu Johnsona zasvětili do 32. stupně a on později odešel do Bostonu sloužit zednářskému chrámu. Jediný monument na počest generála Konfederace ve Washingtonu, D.C. byl vztyčen na počest generála Pike
134
a může být spatřen mezi budovou Ministerstva práce a budovou magistrátu, mezi 3. a 4. ulicí na D Street, NW. Pike byl génius schopný číst a psát v šestnácti různých jazycích. Jako zednář 33. stupně byl jedním ze zakladatelů a hlavou "Starobylého přijatého skotského rituálu svobodného zednářství" (Ancient Accepted Scottish Rite of Freemasonry). V roce 1869 byl vrchním vůdcem Rytířů Ku Klux Klanu. V roce 1871 napsal zednářskou příručku, čítající 861 stran, s názvem "Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Rite of Freemasonry". Pike prý byl satanista, který se oddával okultismu, a vlastnil náramek, jenž používal k přivolávání Lucifera, s nímž prý neustále komunikoval. Byl velmistrem luciferské skupiny, známé jako Řád Palladia (nebo Svrchovaná rada moudrosti), který byl založen v Paříži roku 1737. Palladismus byl přinesen do Řecka z Egypta Pythagorem v pátém století př. Kr. a byl to tento kult satana, který byl zaveden do vnitřního kruhu zednářských lóží. Byl v jedné řadě s Palladiem Templářů. V roce 1801 Žid Issac Long přinesl sochu Bafometa (satana) do Charlestonu, Jižní Karolína, kde pomohl založit Ancient and Accepted Scottish Rite. Pike, jeho nástupce, změnil toto jméno na "New and Reformed Palladian Rite" (Nový a reformovaný palladiový rituál) nebo Reformed Palladium. Řád obsahoval dva stupně: 1) Adelph (nebo Bratr) a 2) Druh Ulyssea (nebo Druh Penelopy). Pikeovou pravou rukou byl Phileas Walder ze Švýcarska, který býval luteránským knězem, dále byl zednářským vůdcem, okultistou a spiritistou. Dalšími jeho nejbližšími pomocníky byli Gallatin MacKey (zednářský vůdce), Longfellow a Holbrook. Pike spolu s Mazzinim, lordem Henry Palmerstonem z Anglie (1784-1865, zednářem 33. stupně) a Otto von Bismarckem z Německa (1815-1898, zednářem 33. stupně) zamýšleli použít Palladiový rituál k vytvoření satanistické skupiny, která by spojovala všechny zednářské skupiny. Díky Mazziniho revoluční činnosti v Evropě museli Ilumináti opět do podzemí. Pike založil Nejvyšší rady v Charlestonu, Římě 135
(vedenou Mazzinim), Londýně (vedenou Palmerstonem) a v Berlíně (vedenou Bismarckem). Ustanovil 23 podřízených rad na strategických místech po celém světě, včetně pěti "velkých centrálních ředitelství" (Grand Central Directories) ve Washingtonu, DC (Severní Amerika), Montevideu (Jižní Amerika), Neapoli (Evropa), Kalkatě (Asie) a na Mairiciu (Afrika), které sloužily ke sběru informací. Všechny tyto větve se staly tajnými ústředími pro aktivity Iluminátů. V dopise s datem 22. ledna 1870 Mazzini píše Pikeovi: "Musíme všem federalistům dovolit pokračovat v jejich dosavadní činnosti, s jejich systémem, s jejich ústředními autoritami a rozmanitými modely korespondence mezi vysokými stupni stejného ritu, organizovaného podle současných zvyklostí, ale my musíme vytvořit vyšší rituál, který zůstane neznámý, do něhož povoláme ty zednáře vysokého svěcení, které si vybereme (zřejmě odkazuje na "New and Reformed Palladian Rite"). Pomocí tohoto nadřazeného rituálu budeme ovládat celé svobodné zednářství, které se stane jediným mezinárodním centrem, které bude mocnější, protože jeho směr nebude znám." V dalším dopise s datem 15. srpna 1871 Pike Mazzinimu píše: "Pustíme z řetězu nihilisty a ateisty a vyprovokujeme strašnou sociální katastrofu, která v celé své hrůze ukáže národům účinky absolutního ateismu, původ divošství a nejkrvavější vřavy. Potom se občané budou všude bránit proti menšině revolucionářů, vyhladí tyto ničitele civilizace a většina, zbavená iluzí o křesťanství, bude v ten moment bez duchovního vedení, avšak prahnoucí po nějakém ideálu, ale bez znalosti, kde získat předmět uctívání, přijme čisté světlo, prostřednictvím univerzální manifestace, která bude výsledkem všeobecného reakčního hnutí, jež vyplyne z destrukce křesťanství a ateismu, obě ideologie poraženy a vyhlazeny současně." Další část tohoto dopisu, která byla objevena v roce 1949, graficky znázorňuje plány na tři světové války a minimálně dvě 136
revoluce. První světová válka měla umožnit komunistickým ateistům zničit carskou vládu v Rusku. Tohoto cíle bylo dosaženo. Druhá světová válka měla být vyprovokována popichováním Velké Británie proti Německu za účelem zničení nacismu a na podporu sionismu, aby mohl být vytvořen stát Izrael. Také tohoto cíle bylo dosaženo. Po této válce měl být komunismus již tak silný, že mělo dojít ke svržení slabších vlád. V roce 1945 na Postupimské konferenci mezi Trumanem, Churchillem a Stalinem byl Rusku dán pořádný kus Evropy, což také napomohlo tomu, že komunisté zaplavili Čínu. Plán také volal po Třetí světové válce, která má být vznícena podnícením výboje mezi sionisty (Izrael) a Araby, kteří se zničí navzájem a zbytek světa přivedou do konečného konfliktu. Tento konflikt bude naplánován tak, aby způsobil úplný společenský, politický a ekonomický chaos, z něhož vzejde světová vláda, kontrolovaná Ilumináty. Krátkou dobu byl tento dopis vystaven v Knihovně Britského muzea v Londýně. Někteří badatelé se domnívají, že druhý dopis je padělaný a byl napsán mohem později než první část, protože slovo "fašismus" bylo poprvé použito až v roce 1921 a arabsko-židovský problém neexistoval, dokud v roce 1917 nebyla přijata Balfourova deklarace. Po Mazziniho smrti 11. března 1872 Pike pověřil Adriana Lemniho (1822-1896, zednáře 33. stupně), bankéře z Florencie, aby vedl jejich podvratné aktivity v Evropě. Lemni byl mecenáš vlastence a revolucionáře Giuseppe Garibaldiho a mohl být aktivní v luciferské společnosti, kterou založil Pike. Dne 14. července 1889 Pike vydal toto prohlášení, určené pro 24 Nejvyšších rad světa, které se sešly v Paříži: "Davu musíme říci toto: 'Uctíváme Boha, ale je to Bůh uctívaný bez předsudků.' Avšak vám, Suverénním velkým generálním inspektorům (zednářům 33. stupně) říkáme, že Bratrům 32., 31. a 30. stupně můžete opakovat toto: 'Zednářské náboženství by mělo být všemi z nás, kteří jsou zasvěceni do vyšších stupňů, udržováno v čistotě Luciferské doktríny.'"
137
Dále řekl: "Pokud Lucifer není Bůh, je jím Adonay (nebo Adonai, hebrejské slovo pro "Pána", které odkazuje na slovo "Jehova", označení Boha Izraele, jehož používání se vyhýbali), jehož činy dokazují jeho krutost, věrolomnost a nenávist k člověku, barbarství a odpor k vědě, kterého jeho kněží pomlouvají? Ano, Lucifer je Bůh a Adonay je bohužel také Bůh. Podle věčného zákona není světla bez stínu, krásy bez ošklivosti, bílé bez černé, proto Absolutno může existovat pouze jako dva Bohové: temnota je nutná jako pozadí pro světlo, jako je podstavec nutný pro sochu a brzda pro lokomotivu". "Doktrína Satanismu je hereze a pravé a čisté filozofické náboženství je víra v Lucifera, který je na stejné úrovni jako Adonay; ale Lucifer, Bůh Světla a Bůh Dobra bojuje za lidstvo proti Adonayovi, Bohu temnoty a zla."
138
KAPITOLA 2 KONTROLA PENĚZ Napoleon řekl: "Když je vláda finančně závislá na bankéřích, jsou to oni a nikoli hlavy vlád, kdo je pánem situace, protože ruka, která dává je výš než ruka, která bere. Finančníci postrádají vlastenectví a mravnost." Karel Marx v Komunistickém manifestu napsal: "Peníze hrají největší roli v určování směru historie." Rothschildové brzy zjistili, že když máte pod kontrolou peníze, v podstatě máte pod kontrolou také vše ostatní. Takže když jejich politické plány někdo křížil, začali se soustřeďovat na pevnější uchopení finanční struktury světa. V polovině 18. století kolonie prosperovaly, protože vydávaly vlastní peníze, nazývané "Colonial Scrip", které byly přísně regulované a nevyžadovaly platbu úroků. Když se o tom bankéři ve Velké Británii doslechli, britský parlament přijal zákon, který tuto měnu zakazoval, a nutil je používat zadlužené peníze, jež oni vydávali. V rozporu s tím, co učí historie, Americká revoluce nebyla vznícena daní z čaje. Podle Benjamina Franklina vznikla proto, že "podmínky byly tak převrácené, že éra prosperity skon139
čila." Řekl: "Kolonie klidně mohly mít nízkou daň na čaj a ostatní věci, kdyby nebylo chudoby způsobené špatným vlivem anglických bankéřů na Parlament, jenž způsobil, že kolonie nenáviděly Anglii a to vedlo k revoluční válce." V roce 1787 naše nová Ústava dala Kongresu moc "razit mince a regulovat jejich hodnotu (článek 1, odstavec 8)." Poté, co se Velká Británie pokusila zničit a dostat pod kontrolu měnu naší nové vlasti, Kongres si uvědomil nebezpečí nekrytých peněz, nebo papírových peněz vytvořených zákonem. Roku 1775 byly vydány papírové peníze na financování války a zákonodárci nezávislého státu přijali zákony, které požadovaly, aby občané tyto peníze přijali jako legální tendr. Protože byly vytvořeny z ničeho a nebyly kryty drahým kovem, vznikla inflace. Na konci války stál jeden stříbrný dolar pět set papírových dolarů. Naši předkové v článku I, odstavec 10, Ústavy napsali: "Žádný stát nevstoupí do žádné dohody, aliance nebo konfederace; udělovat listiny zajímacího práva a represe; ražení mincí; emise směnek; dělat cokoli se zlatými a stříbrnými mincemi poskytovanými při splácení dluhů; schválit jakýkoli zákon, který by to umožňoval, zákon ex post facto, nebo zákon poškozující plnění kontraktu, nebo udělení jakéhokoli šlechtického titulu." Alexander Hamilton, Iluminát a agent evropských bankéřů, se přistěhoval do kolonií roku 1772 z britské kolonie Nevis na ostrově Leeward, který je součástí britských Antil. Vzal si za manželku dceru generála Philipa Schuylera, hlavy jedné z nejvlivnějších rodin v New Yorku. V roce 1789 byl jmenován sekretářem Státní pokladny. Hamilton and Robert Morris přesvědčili nový Kongres, aby tato moc nebyla uplatňována doslova, ale aby byla svěřena Severoamerické bance, která byla založena roku 1781, a která měla podobnou funkci jako Bank of England. V té době měla Amerika zahraniční dluh 12.000 dolarů (půjčila si peníze od Španělska, Francie, Holandska a soukromých bank v Německu) a domácí dluh 42.000 dolarů. V roce 1790 Hamilton, který byl nakloněn centrálnímu bankovnictví, naléhal na Kongres, aby soukromě vlastněné společ140
nosti udělil právo mít výhradní pravomoc vydávat peníze, aby mohla uchopit do svých rukou finanční situaci země. Jeho plán volal po tom, aby Kongres vytvořil systém centrálního bankovnictví s hlavní kanceláří ve Philadelphii a menšími pobočkami umístěnými v důležitých městech po celé zemi. Ty by byly použity k ukládání vládních peněz a k vybírání daní a k vydávání bankovek k pokrývání potřeb financování růstu země. Tato Banka Spojených států měla mít základní kapitál 10 milionů dolarů, z toho by 4/5 vlastnili soukromí investoři a 1/5 vláda USA. Byla by administrována Prezidentem a pětadvacetičlennou Radou ředitelů s dvaceti členy volenými akcionáři a pěti členy volenými vládou. Centrální bankovnictví bylo iniciováno mezinárodním bankéřem Williamem Patersonem v roce 1691, kdy získal zakládací listinu pro Bank of England, která podrobila kontrole anglické peníze v soukromně vlastněné společnosti, jež měla právo vydávat poukázky splatné na požádání proti záruce bankovních půjček koruně. Jednou z jejích prvních transakcí byla půjčka 1,2 milionu na 8% úrok Vilému Oranžskému, která králi měla pomoci zaplatit výdaje za jeho válku s francouzským králem Ludvíkem XIV. Paterson řekl: "Banka má užitek z úroků ze všech peněz, které vytváří z ničeho." Reginald McKenna, britský kancléř státní pokladny, řekl o 230 let později: "Banky mají schopnost vytvářet a vytvářejí peníze. A ti, kdo mají pod kontrolou kredity národa, řídí politiku vlády a ve svých rukou drží osud lidu." Hamiltonovy elitářské názory a skutečný důvod, proč chtěl zavést centrální bankovnictví, vysvítá z jeho výroku: "Všechny komunity se dělí na menšinu a většinu. Ti první jsou bohatí a urození, ti druzí jsou masou lidu. Lid je neukázněný a vrtkavý; zřídka kdy je schopen posoudit nebo zjistit pravdu." V roce 1791 Jefferson řekl: "Abychom ochránili naši nezávislost, nesmíme našim vládcům dovolit, aby nás uvrhli do neustálých dluhů. Kdybychom do takových dluhů zabředli, museli by141
chom platit daně z našeho jídla a pití, z našich nezbytností a našeho pohodlí, z naší práce a z naší zábavy. Když budeme schopni zabránit vládě v plýtvání pracovní silou lidu pod záminkou, že je to pro jeho dobro, bude šťasten." Přestože se Thomas Jefferson a James Madison (později náš 4. prezident, 1809-17) proti návrhu zákona postavili, Washington tento zákon podepsal 25. února 1791 a Alexander Hamilton se stal velmi bohatým mužem. On a Aaron Burr pomohli založit banku Manhattan Co. v New York City, která se vyvinula ve velmi prosperující bankovní instituci. Později byla kontrolována podíly banky Warburg-Kuhn-Loeb a v roce 1955 splynula s Rockefellerovou Chase Bank a vznikla Chase Manhattan Bank. Když se Jefferson stal prezidentem (1801-09), postavil se proti bance jako protiústavní instituci, a když měla být zakládací listina na 20 let v roce 1811 obnovena, bylo to zamítnuto. Nathan Rothschild, hlava Bank of England, rozpoznal potenciál Ameriky a několika státům poskytl půjčky a stal se vlastně oficiálním evropským bankéřem vlády USA. Protože podporoval vytvoření Bank of the United States, hrozil: "Buď bude pověřovací listina obnovena, nebo se Spojené státy ocitnou v nejkatastrofálnější válce." Potom britským vojskům přikázal "dát těm drzým Američanům lekci. Udělit jim opět statut kolonie." To v roce 1812 přivodilo naši druhou válku s Anglií, což napomohlo obnovení Bank of the United States. Válka zvedla náš národní dluh ze 45 milionů dolarů na 127 milionů dolarů. Jefferson napsal Jamesu Monroeovi (který později sloužil jako náš 5. prezident, 1817-25) v lednu 1815: "Nadvláda, kterou bankovní instituce získaly nad našimi občany, musí být zlomena, nebo nás zlomí." V roce 1816 Jefferson napsal Johnu Tylerovi (který se stal naším 10. prezidentem, 1841-45) : "Pokud americký lid dovolí soukromým bankám řídit vydávání měny pomocí inflace a deflace, banky a korporace, které kolem nich vyrostou, připraví lid o všechen majetek a jejich děti se probudí jako bezdomovci na kontinentu, který jejich otcové dobyli. Věřím, že ban142
kovní instituce jsou pro naše svobody nebezpečnější než stojící armády. Bankám by měla být jejich moc odebrána a vrácena vládě, jíž po právu náleží." 10. května 1816 prezident James Madison podepsal návrh zákona, který vytvořil druhou Banku Spojených států. Inflace, těžké zadlužení a nepřítomnost subjektu, který by vybíral daně, to byly některé důvody jejího založení. Nová zakládací listina umožňovala bance fungovat dalších 20 let, navýšení kapitálu na 35 milionů dolarů, opravňovala ji k vytváření poboček a vydávání bankovek o hodnotě ne menší než 5 dolarů. Nová banka nyní měla moc "řídit celou finanční strukturu země." Tuto banku řídili Ilumináti prostřednictvím nastrčených osob, jako byli John Jacob Astor, Stephen Girard a David Parish (agent vídeňské větve Rothschildovy rodiny). V roce 1819 byla Banka prohlášena konstituční soudcem Nejvyššího soudu Johnem Marshallem (zednář), který řekl, že Kongres má pravomoc Banku vytvořit. Lidé viděli, jakou má Banka skutečnou moc a to vedlo voliče k tomu, že v roce 1828 zvolili prezidentem Andrew Jacksona. Jeho slogan zněl: "Nechť vládne lid." Jackson tvrdil: "Pokud má Kongres podle Ústavy právo vydávat papírové peníze, bylo mu toto právo dáno proto, aby ho používal a ne proto, aby ho delegoval na jednotlivce nebo společnosti." Jackson řekl, že řízení centrální banky "by bylo prováděno několika jednotlivci nezávisle na vládě, kteří by získali kontrolu nad pracovní silou a příjmy většiny lidí." Během prezidentské kampaně v roce 1828 Jackson při projevu na adresu skupiny bankéřů řekl: "Jste doupě zmijí. Mám v úmyslu vaše hnízdo vypálit a s pomocí Boží ho vypálím." Pokračoval a dále řekl: "Kdyby lidé jenom pochopili, do jaké míry je náš peněžní a bankovní systém nespravedlivý, do rána by byla revoluce." Jackson prohlásil, že kdyby centrální banka měla pokračovat v kontrole "naší měny, v dostávání našich veřejných
143
peněz a v držení tisíců našich občanů v závislosti, bylo by to strašnější a nebezpečnější než námořní a pozemní síla nepřítele." Po špatném finančním hospodaření jejího prvního prezidenta, bývalého ministra námořnictva, kapitána Williama Jonese, byla Banka nucena stáhnout půjčky a prohlásit je za propadlé, což působilo bankroty, zhroucení cen, nezaměstnanost a krizi. Avšak Bance se začalo dařit za jejího nového prezidenta, finančníka Nicholase Biddleho (1786-1844), který žádal Kongres o obnovení smlouvy v roce 1832, čtyři roky před vypršením stávající smlouvy. Návrh zákona na novou smlouvu prošel Senátem poměrem 28-20 a Dolní komorou poměrem 107-85 a každý věděl, jak se Jackson zachová. Biddle vyhrožoval: "Když ho Jackson bude vetovat, já budu vetovat jeho!" Jackson smlouvu vetoval a Banku v roce 1832 zrušil. Nařídil sekretáři Státní pokladny, aby odstranil všechny vklady vlády z amerických bank a uložil je do státních bank. 8. ledna 1835 Jackson zaplatil poslední splátku našeho národního dluhu a byl to jediný okamžik našich dějin, kdy náš národní dluh byl redukován na nulu, a my byli schopni nahromadit přebytek 35 milionů dolarů, které byly rozděleny jednotlivým státům. Nicholas P. Trist, prezidentův osobní tajemník, řekl: "Toto je koruna slávy Andrew Jacksona a nejdůležitější služba, jakou kdy své vlasti prokázal." Boston Post ho přirovnal k Ježíši, který vyhnal penězoměnce z chrámu. James K. Polk, mluvčí Dolní sněmovny (který se roku 1845 stal 11. prezidentem USA), řekl: "Banka Spojených států se stala velkým a nezodpovědným rivalem moci vlády." Banka pokračovala v činnosti do roku 1836 a Byddle, který si potřeboval zchladit žáhu, ji použil na zničení ekonomiky omezením půjček a zvýšením množství peněz v oběhu. Jackson se stal prvním prezidentem Spojených států, který byl cenzurován, k čemuž došlo v březnu 1834 "pro odstranění vkladů vlády z Banky spojených států bez výslovného schválení Kongresem Spojených států." Je zcela zřejmé, že to udělal z důvodu "zneužití a korupce" Banky a tato cenzura byla později, v roce 1837, zrušena Senátem. Bankéři 144
pokračovali ve svých pokusech obnovit Banku. Prezident John Tyler v roce 1841 vetoval dva návrhy zákona, které měly vzkřísit Banku Spojených států. V roce 1837 poslali Rothschildové dalšího ze svých agentů do Ameriky. Jmenoval se August Belmont (pravým jménem August Schonberg, příbuzný Seligmanovy rodiny z Frankfurtu). Roku 1829, jako patnáctiletý chlapec, začal pracovat pro banku ve Frankfurtu a projevil se jako finanční génius. V roce 1832 byl povýšen a začal pracovat v bance v Neapoli, takže mohl být plně začleněn do mezinárodního bankovnictví. Naučil se plynně mluvit anglicky, francouzsky a italsky. Jeho posláním bylo vyvolat finanční potíže v jižních bankách. Řídil banku v New York City a stal se vedoucí postavou ve finančních kruzích tím, že koupil obligace vlády a později se stal finančním poradcem prezidenta. V roce 1857 se Ilumináti sešli v Londýně, aby rozhodli o osudu Ameriky. Měli vyvolat incident, který by dovolil založení centrální banky, a tím incidentem měla být válka, protože války jsou drahé a vlády si na ně musí půjčovat peníze. Kanada a Mexiko nebyly dostatečně silné, jak ukázala porážka u Santa Anny v Texasu rok předtím; Anglie a Francie byly příliš daleko a Rusko neměli pod kontrolou; a tak se rozhodli řídit se heslem "rozděl a panuj" a rozdmýchali konflikt mezi Severem a Jihem. Sever, anektovaný Kanadou, se měl stát britskou kolonií a měl být kontrolován Lionelem Rothschildem; zatímco Jih měl být dán Napoleonu III. z Francie a měl být pod kontrolou Jamese Rothschilda. Aby vyvolali pohyb, který by vedl k odchodu Jihu z Unie, Ilumináti použili Rytířů zlatého kruhu. Tento řád v roce 1854 založil George W. L. Bickley, aby rozšířil rasové napětí od státu ke státu, přičemž vhodně využil otroctví. Mezi účastníky války byli Jefferson Davis, John Wilkes Booth a Jesse James (1847-1882, zednář, který po loupežích zlata bankám a důlním společnostem zakopal téměř 7 miliard dolarů ve zlatě v západních státech, doufaje, že tímto zlatem bude financovat druhou občanskou válku). Ku-Klux145
Klan, vytvořený v roce 1867, byl ozbrojenou silou Rytířů. Státy, které se odtrhly od Unie, se sjednotily do Konfederace amerických států, což znamenalo, že udržovaly svou nezávislost, a kdyby Jih vyhrál, každý stát by byl jako nezávislá země. Abraham Lincoln informoval lid, že "kombinace příliš mocná, než aby mohla být potlačena běžnou mašinérií vlády v mírových podmínkách, předpokládala kontrolu různých jižních států." Zablokoval námořní přístavy, aby přes ně nemohly přicházet dodávky z Evropy. Rothschildové financovali Sever prostřednictvím emisarů Augusta Belmonta, Jaye Cookeho (který byl pověřen, aby s Belmontem prodával obligace Unie v Evropě), J. a W. Seligmana a Speyera & Co. Judah P. Benjamin (l811-84) z právní firmy Slidell, Benjamin and Conrad v Louisianě, byl Rothschildův agent, který se v roce 1862 stal ministrem zahraničí Konfederace. Jeho partner, John Slidell (strýc manželky Augusta Belmonta), byl velvyslancem Konfederace ve Francii. Slidellova dcera si ve Frankfurtu vzala za manžela barona Fredericka D'Erlanger, který byl příbuzným Rothschildů a jednal jejich jménem. Slidell byl představitelem Jihu, který si půjčoval peníze od D'Erlangerse, aby mohl financovat Konfederaci. Koncem roku 1861 poslala Anglie 8.000 vojáků do Kanady a v roce 1862 anglická, francouzská a španělská vojska přistála ve Veracruz, Mexico, údajně proto, aby vybrala dluhy od Mexika. V dubnu 1861 ruský velvyslanec v Americe sdělil své vládě: "Anglie využije první příležitosti, aby uznala odpadlé státy, a Francie ji bude následovat." 10. června 1863 francouzský generál ElieFrederic Forey, s pomocí 30.000 dalších Francouzských vojáků dobyl Mexico City a měl pod kontrolou většinu země. Prostřednictvím svých zástupců v Paříži a v Londýně ruský car Alexandr II. objevil, že Konfederace nabídla Napoleonovi III. státy Louisianu a Texas, pokud svá vojska pošle proti Severu. Rusko již nazna146
čilo svou podporu Lincolnovi, ale chtělo něco víc, když pošle své velké námořnictvo bránit zemi. 1. ledna 1863, jako gesto dobré vůle, Lincoln vydal Deklaraci o zrovnoprávnění, s cílem osvobodit otroky, podobně jako car v roce 1861 osvobodil nevolníky. 8. září 1863, na žádost prezidenta Lincolna a ministra zahraničí Williama H. Sewarda, poslal Alexandr ruskou flotilu do San Francisca a New Yorku a nařídil jim "být připraven bojovat proti každé mocnosti a přijímat rozkazy pouze od Abrahama Lincolna." Lincoln řekl: "Privilegium vytvářet a vydávat peníze je nejen svrchované a neodvolatelné právo, ale je také největší tvořivou příležitostí vlády. Přijetím těchto principů daňoví poplatníci ušetří nesmírné sumy peněz, které by zaplatili na úrocích." V únoru a březnu 1862 a v březnu 1863 Lincoln obdržel schválení od Kongresu, že si stát vypůjčí od lidu 450 milionů dolarů prodáváním obligací nebo "zelených bankovek", aby mohl zaplatit Občanskou válku. Ty nebyly splatné do roku 1865, kdy tři papírové dolary mohly být vyměněny za jeden stříbrný. Takto Lincoln vyřešil americkou finanční krizi bez pomoci mezinárodních bankéřů. London Times později o Lincolnových zelených bankovkách napsal: "Jestliže taková zlomyslná finanční politika, která má svůj původ v Severní Americe během poslední války v oné zemi, by měla zakořenit, potom by taková vláda vydávala své vlastní peníze bez nákladů. Splatila by své dluhy a byla by bez dluhu. Prosperovala by způsobem, který nemá v historii civilizovaných vlád světa obdoby. Mozky a bohatství všech zemí půjdou do Severní Ameriky. Taková vláda musí být zničena, nebo zničí každou monarchii na světě." Bismark, německý kancléř, o Lincolnovi v roce 1876 řekl: "On od Kongresu získal právo půjčit si od lidí peníze prodáváním obligací Států, a vláda a národ unikli komplotu zahraničních finančníků. Ti okamžitě pochopili, že Spojené státy uniknou jejich sevření. To vysvětluje Lincolnovu smrt." Před Lincolnovou administrativou byly soukromé komerční banky schopny vydávat papírové peníze, zvané "state bank notes" (bankovky státní banky), ale to skončilo přijetím Zákona o 147
národním bankovnictví v roce 1863, který státům zakazoval vytvářet peníze. Jakožto předchůdce Zákona o federální rezervě, začal proces rušení splatitelné měny. Systém soukromých bank získávat zakládací listiny od federální vlády, která jim dávala oprávnění k vydávání bankovek Národní banky (National Bank Notes). To dávalo bankám moc kontrolovat finance a úvěry v zemi a zajišťovalo centralizované bankovnictví pod federální kontrolou v době války. Finanční panika, vytvořená mezinárodními bankéři, zničila 1792 státních bank, 177 soukromých bank, 47 záložen, 13 úvěrových společností a 16 zastaváren. Salmon P. Chase, sekretář Státní pokladny (1861-64) za Lincolna, veřejně prohlásil, že jeho role "při podpoře přijetí Zákona o národním bankovnictví byla největší finanční chybou mého života. Vytvořil monopol, který poškozuje zájmy naší vlasti. Měl by být zrušen, ale než toho bude moci být dosaženo, budou lidé sešikováni na jedné straně a bankéři na druhé straně k boji, jaký tato země ještě neviděla." Lincoln řekl: "Moc peněz se v době míru přiživuje na národu a v dobách protivenství proti němu strojí spiknutí. Je despotičtější než monarchie, nestoudnější než samovláda, sobečtější než byrokracie. V blízké budoucnosti vidím příchod krize, která mě znervózňuje a vyvolává u mě obavy o bezpečnost mé vlasti. Na trůn byly posazeny korporace, bude následovat éra korupce na vysokých místech a moc peněz v zemi se bude snažit prodloužit svoji vládu tím, že bude pracovat na předsudcích lidu, dokud bohatství země nebude soustředěno v rukou několika lidí a Republika bude zničena. V této chvíli se bojím o osud své vlasti víc než kdykoli předtím, dokonce v dobách války." Dne 14. dubna 1865 byl Linciln zastřelen Johnem Wilkesem Boothem a v ten samý večer jeho spoluspiklenci podnikli neúspěšný pokus o atentát na Sewarda. V roce 1866 byl proveden pokus o atentát na cara Alexandra II. a v roce 1881 byl car zabit explozí bomby. 148
V Boothově kufru byla nalezena kódovaná zpráva a klíč k tomuto kódu se našel mezi majetkem Judaha Benjamina. Benjamin uprchl do Anglie, kde zemřel. Vždy se vědělo, že Lincolnova smrt byla výsledkem důkladného spiknutí. Avšak nikdo si neuvědomil, jak hluboké a dalekosáhlé bylo. V roce 1974 badatelé našli mezi dokumenty Edwina Stantona, Lincolnova ministra války, dopisy popisující spiknutí, které byly buď adresovány Stantonovi, nebo jím byly zadrženy. Také našli 18 stran, které byly odstraněny z Boothova deníku, a které odhalují jména 70 lidí (některá z nich byla kódovaná), kteří byli přímo nebo nepřímo zapojeni do původního plánu unést Lincolna. Kromě Stantona byli do spiknutí zapleteni Charles A. Dana, náměstek ministra války (a člen Iluminátů) a major Thomas Eckert, šéf telegrafního úřadu na Ministerstvu války. Časopisy a kódované dokumenty plukovníka Lafayette C. Bakera, šéfa National Detective Police, podrobně popisují plány na Lincolnův únos a spiknutí za účelem atentátu a následné zakrývání. Komplot zahrnoval skupinu farmářů z Marylandu; skupinu z řad Konfederace, včetně Jeffersona Davise (prezidenta Konfederace) a Judaha Benjamina (konfederačního ministra války a ministra zahraničí); zájmovou skupinu bankéřů a průmyslníků Severu, včetně Jaye Cookea (finančníka z Philadelphie, Henryho Cookea (bankéře z Washingtonu D. C.), Thurlowa Weeda (vydavatele novin z New Yorku); a skupinu radikálních republikánů, kteří nechtěli, aby se Jih znovu spojil se Severem, ale chtěli státy na severu kontrolovat jako vojenská teritoria, mezi něž patřili senátor Benjamin Wade z Ohia, senátor Zechariah Chandler z Michiganu a senátor John Conness z Kalifornie. Všechny tyto skupiny spojily své úsilí a použili herce Johna Wilkese Bootha, vlastence Konfederace. Původní plán volal po únosu Lincolna, viceprezidenta Andrew Johnsona a ministra zahraničí Sewarda. National Detective Police odhalila jejich plán a informovala Stantona. Pokus o únos, naplánovaný na 18. ledna 1865, selhal.
149
James William Boyd, tajný agent Konfederace a válečný zajatec, uvězněný ve Starém vezení Kapitolu, byl použit Národní vyšetřovací policií (National Detective Police) k hlášení o aktivitách zajatců a měl také informovat o nepoctivých strážných. Vypadal podobně jako Booth a ironií osudu měl stejné iniciály. Stanton ho propustil a Boyd převzal severní konec spiknutí, k němuž se připojila policie a ministerstvo války. Sever chtěl Lincolna zabít, zatímco Booth ho chtěl unést a použít ho jako rukojmí, aby dosáhl propuštění válečných zajatců z řad Konfederace. Booth selhal dvakrát v březnu a pak své snažení završil zastřelením Lincolna ve Fordově divadle. Boyd, který byl varován, že by mohl být obviněn, plánoval uprchnout do Marylandu. Byl obviněn z útoku na Sewarda, ale nebyla to pravda. Boyd byl jedním z těch, kdo byli zastřeleni na Garettově farmě, a byl identifikován jako Booth. Policie a Stanton zjistili, že to byl ve skutečnosti Boyd, poté, co bylo národu oznámeno, že to byl Booth. Jediná fotografie Boydova mrtvého těla se nalezla ve Stantonově sbírce. Tělo převezl plukovník Lafayette Baker na starý hřbitov Arsenal Penitentiary, kde byl pohřben na neznámém místě pod betonovou deskou. Baker a detektivové Luther a Andrew Potter věděli, že případ není uzavřen, a měli najít Bootha a zabránit mu, aby promluvil. Sledovali jeho stopu do New Yorku a později do Kanady, Anglie a Indie. Údajně předstíral svou smrt a vrátil se do Spojených států, kde v Enidu, Oklahoma, na smrtelné posteli odhalil svou pravou totožnost. Majitel pohřebního ústavu, který byl povolán, místo toho, aby tělo pohřbil, ho uchoval a existuje dodnes. Baker přerušil vztahy se Stantonem, který byl propuštěn z armády, a také jako šéf Tajné služby v roce 1866. V roce 1867 ve své knize History of the U.S. Secret Service připustil, že odevzdal Boothův deník Stantonovi, a při jiné příležitosti potvrdil, že deník byl neporušený, když byl v jeho vlastnictví. To znamená, že Stan-
150
ton odstranil některé stránky, aby zakryl pravdu, protože chybějící stránky byly nalezeny v jeho sbírce. Andrew Johnson, který se stal prezidentem, vyhlásil 29. května 1865 amnestii, aby znovu sjednotil zemi. Bylo vyhlášeno, že Jih není zodpovědný za způsobený dluh, že všechny zákony o odchodu z Unie pozbývají platnost a že otroctví bude zrušeno. Není třeba říkat, že Rothschildové, kteří těžce financovali Jih, přišli o spoustu peněz. Kromě toho, podpora ze strany ruské flotily stála zemi 7,2 milionu dolarů. Johnson neměl ústavní pravomoc dát peníze cizí vládě, a tak byla v dubnu 1867 připravena dohoda o koupi Aljašky od Rusů. Byla označena jako "Sewardovo bláznovství", protože se zdálo, že Seward koupil bezcenný kus země, ale vlastně šlo o kompenzaci za účast ruského námořnictva v Občanské válce. V srpnu 1867 Johnson selhal při pokusu odstranit Stantona z úřadu a v únoru 1868 na Johnsona podal Stanton a radikální Republikáni žalobu. Johnson byl obviněn z pokusu o odstranění Stantona bez souhlasu Senátu, za zradu Kongresu, a že je, řečeno obecným jazykem, "sprostý a neschopný" jako vůdce národa. Senátor Benjamin F. Wade, dočasný předseda Senátu, který se při prezidentských volbách umístil na druhém místě, si byl jist, že Johnson bude sesazen, že již sestavil nový kabinet. Stanton měl být sekretářem Státní pokladny (ministr financí). 26. května hlasovalo 35:19 pro sesazení Johnsona a chyběl jediný hlas k dosažení dvoutřetinové většiny, nutné k jeho sesazení. Plukovník Lafayette Baker, který vyhrožoval, že odhalí spiknutí, byl pomalu tráven, dokud v roce 1868 nezemřel. Prezident James A. Garfield, náš 20. prezident, si také uvědomoval nebezpečí, jež hrozí od bankéřů, a řekl: "Kdo ovládá peníze národa, ovládá národ." Byl na něho spáchán atentát v roce 1881, v prvním roce jeho působení v úřadu prezidenta. V roce 1877 v okrese Lampasas, Texas, skupina farmářů vytvořila skupinu nazvanou "Rytíři naděje", která se zajímala o 151
finanční moc "koncentrovanou do rukou několika jednotlivců". Později se přejmenovali na Farmářskou alianci a vytvořili 120 organizací v Texasu a v roce 1887 se hnutí rozšířilo do Dakoty a do Severní a Jižní Karolíny. V roce 1890 tito populisté dokonce ze svých řad volili guvernéry a kongresmany. Obhajovali progresivní daň z příjmu; železnice, komunikace a korporace regulované federální vládou; právo zakládat odborové svazy; a zprostředkovací roli vlády při stabilizaci padajících cen komodit a zavedení úvěrových programů. Byli proti zlatému standardu a zemskému systému soukromých bank, který měl centrum na Wall Streetu. Byli zaujati Lincolnovými "zelenými bankovkami", z důvodu jejich schopnosti přizpůsobit se potřebám ekonomiky. Chtěli, aby emise peněz byly pod kontrolou jejich volených zástupců a ne finančních zájmů Wall Streetu. Vytvořili Lidovou stranu a v roce 1892 nominovali svého vlastního nezávislého kandidáta. A v roce 1896 posunovali svůj vagón na kampaň Demokrata Williama Jenningse Bryana, kterého porazil McKinley, čímž populistické hnutí skončilo. Toto politické hnutí vytvořilo hybnou sílu pro to, z čehož nakonec vznikl Zákon o Federální rezervě.
152
ZÁKON O FEDERÁLNÍ REZERVĚ
Konec Občanské války v roce 1865 zničil naděje Iluminátů na kontrolu našeho finančního systému, jak se jim to podařilo ve většině evropských zemí. A tak Rothschildové pozměnili svůj plán na finanční převrat. Namísto stržení od vrchu, začali podkopávat základy našeho peněžního systému. Nástrojem této zkázy byl mladý přistěhovalec jménem Jacob Schiff. Linii Schiffovy rodiny lze sledovat do 14. století a dokonce tvrdili, že jejich předkem byl král Šalamoun. Jacob Schiff se narodil roku 1847 ve Frankfurtu v Německu. Jeho otec, rabín Moses Schiff, byl úspěšný makléř na frankfurtské burze. V roce 1865 přišel do Ameriky a roku 1867 vytvořil svou vlastní makléřskou firmu, spolu s Henrym Budgem a Leo Lehmannem. Po jejím zkrachování se vrátil do Německa a stal se manažerem Deutsche Bank v Hamburku, kde se setkal s Moritzem Warburgem (18381910) a Abrahamem Kuhnem, který poté, co pomohl se založením firmy Kuhn & Loeb v New Yorku, odešel do důchodu. Kuhn a Loeb byli němečtí Židé, kteří přišli do Spojených států před rokem 1850 a v 50. letech dali dohromady své úspory a otevřeli si obchod v Lafayette, Indiana, který sloužil kolonistům, kteří byli na cestě na Západ. Zřídili podobné obchody v Cincinnati a St. Louis. Později ke svému obchodnímu snažení přidali zastavárnu a půjčování peněz. V roce 1867 založili velmi známou bankovní firmu. V roce 1873, ve věku 26 let, Jacob Schiff, s finanční podporou Rothschildů, koupil podíl ve firmě Kuhn and Loeb v New York City. V roce 1875 se stal plnoprávným partnerem. Stal se milionářem financováním železnic, stal se manažerem železnic, což mu umožnilo stát se partnerem Edwarda Henryho Harrimana, aby společně nadělali největší jmění ze železnice na světě. Vzal si za manželku nejstarší dceru Solomona Loeba, Tere153
zu, a nakonec vyplatil Kuhnův podíl. Pro všechny záměry a účely byl jediným vlastníkem firmy, známé jako Kuhn, Loeb and Company, která zastupovala Rothschildovy zájmy ve Spojených státech. Ačkoli John Pierpont Morgan (l837-1913), špičkový americký Rothschildův zástupce, byl hlavou amerického finančního světa, Schiff rychle získával rozhodující vliv distribucí žádoucích evropských emisí akcií a dluhopisů během Průmyslové revoluce. Vedle železničního impéria Edwarda H. Harrimana, financoval Standard Oil pro Johna D. Rockefellera (1839-1937) a ocelové impérium Andrewa Carnegieho (1835-1919). Na přelomu století byl Schiff pevně usazen v bankovní komunitě a připraven naplnit svou roli jako klíčový muž v plánu Iluminátů na kontrolu našeho ekonomického systému, oslabení křesťanství, vytváření rasového napětí a rekrutování členů, aby se nechali zvolit do Kongresu a jmenovat do různých vládních agentur. V roce 1636 Miles, John a James Morganové přistáli v Massachusetts, opustivše svého otce, aby pokračovali v rodinném řemesle - výrobě postrojů v Anglii. Joseph Morgan (děd J. P. Morgana), úspěšný obchodník s nemovitostmi, podporoval založení Banky Spojených států. Junius Spencer Morgan (otec J. P. Morgana) byl partnerem bostonské bankovní firmy J. M. Beebe, Morgan, and Co. a stal se partnerem londýnské George Peabody and Co. Převzal ji, když Peabody zemřel, a stala se z ní firma J. S. Morgan and Co. John Pierpont Morgan, nebo - jak byl lépe znám - J. P. Morgan, se narodil v 17. dubna 1837. V roce 1860 se stal zástupcem svého otce v New Yorku. V roce 1862 již měl svou vlastní firmu, známou pod názvem J. Pierpont Morgan and Co. V roce 1863 firmu zlikvidoval a stal se partnerem Charlese H. Dabneye (který zastupoval George Peabody and Co.) a založil firmu, známou jako Dabney, Morgan and Co. Později se spojil s Anthonym J. Drexelem (synem zakladatele nejvlivnějšího bankovního domu ve Phila154
delphii) ve firmu s názvem Drexel, Morgan and Co. Morgan se takto stal partnerem v Drexel and Co. ve Philadelphii. Roku 1869 se Morgan a Drexel setkali s Rothschildy v Londýně a prostřednictvím společnosti Northern Securities Corporation začala konsolidace moci a vlivu Rothschildů ve Spojených státech. Morgan pokračoval v partnerství, které začalo, když jeho otec fungoval jako dvojitý agent pro Rothschildy a pro vládu USA. Během Občanské války J. P. Morgan prodal armádě Unie vadné pušky-karabiny, a byly to vládní peníze, které pomohly postavit jeho Guaranty Trust Co. v New Yorku. V roce 1880 začal financovat a reorganizovat železnice. Po smrti jeho otce v roce 1890 a po smrti Drexela o tři roky později Dočasný národní ekonomický výbor odhalil, že J. P. Morgan vlastnil pouze 9,1% akcií ve své vlastní firmě. George Whitney vlastnil 1,9% a H. B. Davison držel 1,2%, avšak Charles W. Steele Estate držel 36,6% a Thomas W. Lamont (jehož syn, Corlis Lament, byl aktivním komunistou) měl 34,2%. Badatelé věří, že Ilumináti kontrolovali společnost prostřednictvím těchto podílů. V roce 1901 Morgan koupil obrovské ocelárny Andrewa Carnegieho za 500 milionů dolarů, aby spojil největší ocelářské společnosti do jedné velké společnosti, známé pod jménem United States Steel Corporation (v níž po nějakou dobu byli Rockefellerové hlavními akcionáři). V proslovu, který byl otištěn v Kongresovém záznamu z 30. listopadu 1941, senátor Norris řekl: "J. P. Morgan za asistence a spolupráce několika propojených korporací, které měly vliv v celých Spojených státech, kontrolují každou železnici v zemi. Mají pod kontrolou prakticky každou veřejnou službu, kontrolují doslova tisíce společností, kontrolují všechny velké pojišťovací společnosti. Pane prezidente, postupně se dostáváme do doby, pokud jsme tohoto bodu již nedosáhli, kdy podnikání v zemi je kontrolováno muži, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky,
155
protože tito lidé mají pod kontrolou peníze národa a tato kontrola rychle roste." Dům Morgana se zvětšil v roce 1959, kdy se Guaranty Trust Co. z New Yorku spojil s J. P. Morgan and Co., aby vytvořili Morgan Guaranty Trust Co. Společnost měla v zemi čtyři pobočky a zahraniční pobočky v Londýně, Paříži, Bruselu, Frankfurtu, Římě a Tokiu. Firma Morgan, Stanley, and Co. je také pod jejich kontrolou. Paul Moritz Warburg(1868-1932) a jeho bratr Felix (18711937) přišli do Spojených států z Frankfurtu v roce 1902 a koupili si podíl ve firmě Kuhn, Loeb and Co. s finančním krytím Rothschildů. Byli vyškoleni v rodinném bankovním domě M. M. Warburg and Co. (který řídil jejich otec Moritz M. Warburg, 1838-1910), v Rothschildově spřízněné bance ve Frankfurtu, Hamburku a Amsterodamu, která byla založena roku 1798 jejich velkým předkem. Paul (který prý po sobě zanechal jmění více než 2,5 milionů dolarů) si vzal za manželku Ninu Loebovou, dceru Solomona Loeba (mladší sestru Schiffovy manželky), zatímco Felix se v březnu 1895 oženil s Friedou Schiffovou, dcerou Jacoba Schiffa. Jejich bratr Max (1867-1946), hlavní finančník Ruské revoluce (který ve funkci šéfa zpravodajství německé tajné služby pomohl Leninovi dostat se z Německa do Ruska v zapečetěném vlaku) a později Hitlera, řídil banku v Hamburku až do roku 1938, kdy nacisté začali uplatňovat svou rasistickou politiku vůči Židům. Nacisté nechtěli, aby Židé řídili banky, a tak se banka přejmenovala na Brinckmann, Wirtz and Co. Po 2. světové válce se bratrance Eric Warburg vrátil do jejího čela a v roce 1970 se banka přejmenovala na M. M. Warburg, Brinckmann, Wirtz and Co. Siegmund Warburg, Ericův bratr, založil bankovní firmu S. G. Warburg and Co. v Londýně a v roce 1956 převzal banku Bratrů Seligmanů.
156
Warburgové jsou dalším dobrým příkladem, jak Ilumináti kontrolují obě válčící strany. Zatímco firma Paula Warburga Kuhn, Loeb and Co. (která měla pět zástupců na americkém ministerstvu financí) pomáhala v 1. světové válce financovat Spojené státy, jeho bratr Max financoval Německo, prostřednictvím M. M. Warburg and Co. Paul a Felix Warburgové byli muži, kteří byli do Ameriky vysláni Rothschildy, aby lobovali za přijetí zákona o centrální bance v Kongresu. Plukovník Ely Garrison (finanční poradce prezidenta Theodora Roosevelta a Woodrowa Wilsona) ve své knize Roosevelt, Wilson and the Federal Reserve Act napsal: "Pan Paul Warburg je muž, který prosadil Zákon o federální rezervě poté, co Aldrichův plán vzbudil takový celonárodní odpor a opozici. Tvůrcem obou plánů byl Alfred Rothschild z Londýna." Profesor E. R. A. Seligman, šéf katedry Ekonomie na Kolumbijské univerzitě, v předmluvě k Warburgově eseji o centrálním bankovnictví napsal: "Zákon o federální rezervě je více prácí pana (Paula) Warburga než kohokoli jiného v této zemi." V roce 1903 Paul Warburg poslal Schiffovi memorandum, v němž popisoval aplikaci evropského systému centrálního bankovnictví na americký peněžní systém. Schiff ho potom poslal Jamesu Stillmanovi, prezidentu National City Bank v New York City. Warburg promoval na univerzitě ve Frankfurtu v roce 1886 a studoval anglické metody centrálního bankovnictví, zatímco pracoval na londýnské burze. V roce 1891 studoval francouzské metody bankovnictví a v letech 1892-93 cestoval po světě, aby studoval aplikace centrálního bankovnictví. Stal se přední světovou autoritou na centrální bankovnictví. Je zajímavé poznamenat, že pátý bod Komunistického manifestu z roku 1848 se zabývá centrálním bankovnictvím. V roce 1906 Frank A. Vanderlip z National City Bank přesvědčil mnohé z bankovního establishmentu v New Yorku, že potřebují bankéři kontrolovanou centrální banku, která by mohla 157
sloužit jako národní finanční systém. Do té doby tuto úlohu plnil Morganův bankovní dům. Mezi Morganovy muže patřili: Walter Burns, Clinton Dawkins, Edward Grenfell, Willard Straight, Thomas Lament, Dwight Morrow, Nelson Perkins, Russell Leffingwell, Elihu Root, John W. Davis, John Foster Dulles, S. Parker Gilbert a Paul D. Cravath. Finanční paniky v letech 1873, 1884, 1893, 1907, a později v roce 1920, byly iniciovány Morganem se záměrem vyvinout tlak na zavedení mnohem silnějšího bankovního systému. Dne 6. ledna 1907 noviny New York Times otiskly článek od Warburga, nazvaný "Nedostatky a potřeby našeho bankovního systému", po němž se stal vůdčím exponentem peněžní reformy. Ve stejném roce Jacob Schiff řekl Komerční komoře v New Yorku, že "pokud nebudeme mít Centrální banku s přiměřenou kontrolou kreditních zdrojů, tato země podstoupí nejprudší a nejdalekosáhlejší peněžní paniku v historii." Když Morgan inicioval ekonomickou paniku v roce 1907 tím, že rozšířil pověsti, že Knickerbocker Bank and Trust Co. of America krachuje, byla nadměrná poptávka po bankovních službách, čímž se vytvořila finanční krize, která upevnila podporu pro systém centrálního bankovnictví. Během této paniky Warburg napsal esej nazvanou "Plán pro Modifikovanou Centrální banku", která volala po Centrální bance, v níž vláda bude mít podíl 50% a 50% národní banky. V projevu na Kolumbijské univerzitě citoval Abrahama Lincolna, který v roce 1860, během prezidentské kampaně řekl: "Věřím v Banku Spojených států." V roce 1908 Schiff vytýčil definitivní plán, jak se zmocnit amerického peněžního systému. Plukovník (čestný titul) Edward Mandell House (1850-1938), syn britského finančníka Thomase W. Househo, Rothschildova agenta, který nadělal jmění zásobováním Jihu zbožím z Francie a Anglie během Občanské války, byl Schiffův hlavní zástupce a kurýr; a Bernard Baruch (1870-1965), jehož burzovní spekulace z něho na začátku 20. století udělaly multimilionáře, a jehož expertizy zahraniční a domácí politiky 158
provázely prezidenty od Wilsona po Kennedyho; byli těmi, na něž silně spoléhal Schiff ve svých plánech. Herbert Lehman byl také blízkým pomocníkem Schiffa. Prezident Woodrow Wilson o Houseovi napsal (zveřejněno v The Intimate Papers of Col.House): "Pan House je moje druhá osobnost. On je mé nezávislé já. Jeho myšlenky jsou i mými myšlenkami. Kdybych byl na jeho místě, konal bych přesně tak, jak navrhoval. Pokud si někdo myslí, že on odráží mé názory, ať dělá cokoli, jeho závěr je správný." George Sylvester Viereck v knize The Strangest Friendship in History: Woodrow Wilson and Colonel House napsal: "Když Zákon o federální rezervě konečně nabyl své konečné podoby, House byl zprostředkovatelem mezi Bílým Domem a finančníky." Schiff, který byl znám jako "neviditelný strážný anděl" Zákona o federální rezervě, řekl, že americká ústava, jež je produktem myšlení 18. století, je zastaralá a měla by být "dána do sběru a přepsána". V roce 1908 senátor Nelson W. Aldrich (tchán Johna D. Rockefellera, Jr. a děd Nelsona a Davida Rockefellerů) navrhl zákon, podle něhož by banky, v nouzové situaci, vydávaly měnu krytou dluhopisy federální vlády, státních a místních vlád a dluhopisy železnic, která by se rovnala 75% peněžní hodnoty dluhopisů. Tento návrh zákona byl ostře kritizován, protože neposkytoval peněžní systém, který by reagoval na sezónní požadavky a fluktuoval s objemem trhu. Aldrich byl nejmocnějším mužem v Kongresu a hlavním mužem Iluminátů v Senátu. Byl členem Kongresu 40 let, z nichž 36 byl v Senátu, kde byl předsedou mocného Finančního výboru. Ve Sněmovně Reprezentantů Republikán E. B. Vreeland z New Yorku navrhl zákon, nazývaný Vreelandův návrh zákona. Poté, co udělal několik kompromisů s Aldrichem a s mluvčím Domu Josephem Cannonem na schůzce v pokoji hotelu Arlington House, byl jeho návrh nazýván Vreelandova náhražka. Volal po přijetí aktivní měny, ale pouze v případech naléhavé potřeby, a měna by, místo na dluhopisech, byla založena na cenných papírech. Návrh zákona prošel Domem v poměru hlasů 184 159
- 145, ale když přišel do Senátu, Aldrich se postavil proti němu a prosazoval další kompromisy. Aldrich-Vreelandův návrh zákona, nazývaný Emergency Currency Act, byl přijat 30. května 1908 a vedl k vytvoření National Monetary Commission (Národní monetární komise), která se stala součástí Kongresu. Od této doby každá legislativa, poslaná do Kongresu, musela nejdříve projít touto komisí. Návrh zákona, schválený Národní monetární komisí, byl známý jako Aldrichův návrh zákona a vytvořil legislativní základ pro Zákon o federální rezervě (Federal Reserve Act). Byl uveden jako dodatek k republikány sponzorovanému návrhu tarifního zákona Payne-Aldricha, aby si zajistili podporu Republikánů. Byl založen na Warburgově plánu, podle něhož by existovalo pouze 15 obvodů (districts); polovina ředitelů na úrovni obvodů by byla vybírána bankami, třetina akcionáři a šestina dalšími řediteli. Národní rada měla být sestavována takto: každý obvod by vybral po dvou členech; devět členů by zvolili akcionáři; a sedm členů ex-officio by tvořili guvernér, předseda Rady, dva zástupci guvernéra, ministr financí, ministr práce a obchodu, ministr zemědělství a kontrolor měny. Většina lidí byla proti zákonu, protože nakonec identifikoval bankovní instituci jako centrální banku a v roce 1912 se proti němu postavila Demokratická strana na stranické půdě. Aldrich byl jmenován hlavou Národní monetární komise a v letech 1908-10, za náklady 300.000 dolarů, tento šestnáctičlenný výbor cestoval po Evropě, aby zde studoval systém centrálního bankovnictví. V roce 1910 Warburg pronesl projev, nazvaný "Spojená rezervní banka Spojených států", v němž požadoval, aby ve Washingtonu, D. C. byla umístěna United Reserve Bank, mající kapitál 100 milionů dolarů. Země měla nýt rozdělena do 20 oblastí (districts) a systém měl být řízen Radou ředitelů, která měla být sestavována bankovními sdruženími, akcionáři a vládou. Warburg řekl, že americký měnový systém není pružný a není schopen vyrovnávat vzestup a pokles poptávky. Jako příklad uvedl, že 160
když je sklizena pšenice a obchodníci nemají po ruce peníze, aby mohli koupit a uskladnit velké zásoby obilí, farmáři prodávají obilí pod cenou. To má za následek, že ceny pšenice silně kolísají a nutí farmáře prodávat se ztrátou. Warburg požadoval zavedení cenných papírů (papírových peněz), které by obíhaly jako měna, vydávaná ve standardních hodnotách o jednotných velikostech. Byly by zákonem prohlášeny za legální tendr pro platbu dluhů a daní. Prezident Theodore Roosevelt, na adresu kritiků, že nebude snadné najít schopné muže, kteří by se mohli postavit do čela centrální banky, řekl: "Proč tuto práci nedat panu Warburgovi (Paulovi)? On by byl finančním bosem a já bych byl politickým bosem a mohli bychom řídit zemi společně." Po konferenci, která se konala na Kolumbijské univerzitě 12. listopadu 1910, Národní monetární komise zveřejnila svůj plán v článku s názvem "Bankovky a vládnoucí moc", otištěném v jejím časopise Journal of Political Economy. Na 22. listopadu 1910 Aldrich svolal schůzi bankovního establishmentu a členů Národní monetární komise, která byla navržena Henrym P. Davisonem (partnerem J. P. Morgana). Aldrich řekl, že má v úmyslu nechat je v izolaci, dokud nevyvinou "vědeckou měnu pro Spojené státy." Všichni ti, kdo byli pozváni na tajnou schůzi, byli členy Iluminátů. Sešli se na vlakovém nástupišti v Hobokenu, New Jersey, kde si najali soukromý vagón, který vlastnil Aldrich, a odjeli s ním do Georgie. Potom nastoupili na loď, která je odvezla na ostrov Jekyll, který se nachází za pobřežím Brunswicku, Georgia. Jekyll Island je jedním ze skupiny deseti ostrovů, mezi něž patří St. Simons, Tybee, Cumberland, Wassau, Wolf, Blackbeard, Sapelo, Ossabow a Sea Islands. Jekyll Island byl "odlehlým útočištěm pro bohaté", který v roce 1888 koupili J. P. Morgan, Cyrus McCormick, William Rockefeller (bratr Johna D. Rockefellera), William K. Vanderbilt a George F. Baker (který založil Harvard 161
Business School s darem 5 milionů dolarů) za 125.000 dolarů od Eugena du Bignon, jehož rodina ostrov vlastnila celé století. Než bylo přeměněno na veřejné letovisko, žádný nevítaný host nevkročil na jeho pobřeží. Říkalo se, že když všech 100 členů Hunting Clubu na Jekyll Islandu zasedlo v klubovně k večeři, představovali šestinu světového bohatství. Ostrov St. Simon, nacházející se nedaleko severním směrem, byl také vlastněn Ilumináty. Ti, kdo se zúčastnili srazu v soukromé lovecké lóži, byli prý na lovu kachen. Přísahali, že zachovají mlčenlivost, dokonce se oslovovali krycími jmény nebo pouze křestními jmény. Podrobností je známo velmi málo a týkají se těch, kteří sraz navštívili, ale většina scénářů se shoduje v tom, že přítomni byli následující lidé: senátor Aldrich, Frank A. Vanderlip (viceprezident Rockefellerem vlastněné National City Bank), Henry P. Davison (z J. P. Morgan and Co.), Abram Piatt Andrew (náměstek ministra financí, pomocný profesor na Harvardu a zvláštní asistent Národní monetární komise během jejich cesty po Evropě), Paul Moritz Warburg (z Kuhn, Loeb and Co.), Benjamin Strong (viceprezident Morgan's Bankers Trust Co.), Eugene Meyer (bývalý partner Bernarda Barucha a syn partnera v Rothschildem vlastněné firmě Lazard Freres, který byl hlavou War Finances Corporation, a později získal kontrolu nad Washington Post), J. P. Morgan, John D. Rockefeller, plk. House, Jacob Schiff, Herbert Lehman (z Lehman Brothers), Bernard Baruch (jmenovaný prezidentem Wilsonem předsedou War Industries Board, která mu dala kontrolu nad všemi domácími kontakty pro válečný materiál Spojenců, což mu umožnilo vydělat 200 milionů dolarů, když pracoval pro vládu), Joseph Seligman (vedoucí židovský finančník, který založil firmu J. & W. Seligman and Co., a která pomáhala to vydávat dluhopisy během Občanské války a byla známá jako "Světoví bankéři", potom později odmítl nabídku prezidenta sloužit jako ministr financí a Charles D. Norton (prezident First Natonal Bank z New Yorku).
162
Zhruba o deset dní později přišli s podklady pro systém centrálního bankovnictví, a to ve dvou verzích, aby zmátli opozici. Konečný návrh sepsal Frank Varderclip podle Warburgových poznámek a byl zapracován do Aldrichova návrhu zákona ve formě zprávy Monetární komise, kterou Aldrich protlačil Kongresem tak, že se vyhnul termínu "centrální banka". O této schůzce nebyly dostupné žádné informace až do roku 1933, kdy se objevila kniha Federal Reserve Act: It's Origins and Problems od Jamese L. Laughlina a další informace od B. C. Forbese, redaktora časopisu Forbes Magazine. V roce 1935 Frank Vanderclip do Saturday Evening Post napsal: "Nemám pocit, že budu přehánět, když o naší tajné výpravě na Jekyll Island budu hovořit jako o příčině koncepce, z níž nakonec vzniknul Systém federální rezervy." Bankéři iniciované minikrize, z nichž poslední vznikla v roce 1907, pomohly získat v Kongresu podporu pro návrh tohoto zákona, a 11. května 1911 Národní liga občanů pro podporu zdravého bankovního systému, fasádní organizace Iluminátů, veřejně oznámila svoji podporu Aldrichova návrhu zákona. Avšak Aldrichův návrh zákona byl odsouzen k nezdaru, protože Aldrich byl úzce spojován s J. P. Morganem. A tak Ilumináti přišli s Plánem B, který byl druhou verzí ušitou na konferenci na Jekyll Islandu. Národní liga občanů veřejně stáhla svoji podporu Aldrichovu návrhu zákona, ale tento tah byl pouze předstíraný, aby zákon prošel Kongresem. Jakmile byla nová verze hotová, trochu váhali s jejím předložením Kongresu, protože i kdyby Kongresem prošla, prezident Taft by ji vetoval, a tak museli čekat, dokud nebude zvolen jejich člověk. Tímto mužem byl Woodrow Wilson. Demokraté, s výjimkou volby Grovera Clevelanda, nebyli u moci od roku 1869. Jelikož byli "hladovou"stranou, mohli do ní Ilumináti snáze proniknout. Na konci 19. století začali proces změny Demokratů z konzervativců na liberály a Republikánů z 163
liberálů na konzervativce. Wilson promoval na Princetonu v roce 1879, studoval právo na Virginské univerzitě a doktorskou hodnost získal na Univerzitě Johna Hopkinse roku 1886. Učil politickou vědu a historii na Bryn Mawru a Weleyanu a v roce 1902 se stal prezidentem Princetonu. Z důvodu jeho podpory Aldrychova návrhu zákona, když byl poprvé předložen ke schválení, byl podporován Ilumináty při jeho úspěšné kandidatuře na guvernéra New Jersey v roce 1910. Obchod byl uzavřen prostřednictvím Vanderclipových agentů, Williama Rockefellera a Jamese Stillmana, na Vanderclipově usedlosti ve West Chesteru. Spojení mezi Ilumináty a Wilsonem bylo navázáno prostřednictvím jeho budoucího zetě, Williama G. McAdoo. Rabín Stephen Wise, vedoucí židovský aktivista, řekl publiku v Y.M.C.A. v Trentonu, New Jersey: "V úterý bude prezident Princetonské univerzity zvolen guvernérem vašeho státu. Své funkční období jako guvernér však nedokončí. V listopadu 1912 bude zvolen prezidentem Spojených států. V březnu 1917 bude uveden do úřadu prezidenta podruhé. Bude jedním z největších prezidentů v amerických dějinách." Wise, který pronesl tato prorocká slova v roce 1910, se později stal Wilsonovým blízkým poradcem. Měl důvod věřit tomu, co řekl, protože smlouva již byla uzavřena. Wilson nebyl vnímán jako zastánce bankéřů a platforma Demokratické strany se stavěla proti centrální bance; ta byla nyní spojována s Republikány a bankéři. Hlavním problémem Demokratů byly větší volební preference Republikánů a nedostatek peněz. Jakmile se Ilumináti rozhodli podporovat Wilsona, peníze přestaly být problémem. Záznamy ukazují, že největšími přispívateli na Wilsonovu kampaň byli Jacob Schiff, Bernard Baruch, Henry Morgenthau, Sr., Thomas Fortune Ryan (důlní magnát), Sammuel Untermyer, Cleveland H. Dodge (z National City Bank), plk. George B. M. Harvey (společník J. P. Morgana a redaktor Morganem kontrolovaného týdeníku Harper's Weekly, a prezident vydavatelské firmy Harper and Brothers), William Laffan (redaktor New York Sun), Adolph Ochs 164
(vydavatel New York Times) a finančníci, kteří vlastnili New York Times, Charles R. Flint, gen. Sam Thomas, J. P. Morgan a August Belmont. Všichni z nich byli členy Iluminátů. Problém volebních hlasů byl poněkud obtížnější, ale na něm již Ilumináti pracovali. Ruské pogromy v letech 1881 a 1882, v nichž byly zabity tisíce Rusů (rozuměj ruských Židů - pozn. překl.) a náboženské pronásledování a antisemitismus v Polsku, Rumunsku a Bulharsku na začátku 90. let 19. století způsobily třicet let trvající vlnu tisíců židovských přistěhovalců do Spojených států. Na přelomu století připlulo již půl milionu Židů do přístavů v New Yorku, Baltimore a Bostonu. Byli to Demokraté, kdo inicioval program získat je jako registrované voliče. Schiff a Rothschildové zakládali humanitární výbory, jako Hebrew Immigration Aid Society a B'nai B'rith, a tak když Židé přicestovali, udělali z nich naturalizované občany, registrované Demokraty, potom byli přemístěni do dalších velkých měst, jako je Chicago, Philadelphia, Detroit a Los Angeles, kde jim byla poskytnuta finanční pomoc, aby získali ubytování, potravu a oblečení. Tímto způsobem se z Židů stal pevný volební blok Demokratů a byly to tyto hlasy, které Wilson potřeboval ke svému zvolení prezidentem. V roce 1912, kdy prezident William Howard Taft opět kandidoval na prezidentský úřad proti Wilsonovi, Ilumináti potřebovali nějakou pojistku. Získali ji tak, že naléhali na dalšího Republikána, bývalého prezidenta Theodora Roosevelta (1901-09), aby také kandidoval. Taft sloužil jako Rooseveltův ministr války (1905-09) a byl Rooseveltem vybrán za jeho nástupce v prezidentském úřadu. Nyní Roosevelt opět kandidoval. Obhajujíc 'nový nacionalismus', Roosevelt řekl: "Můj klobouk je v ringu... brzy začne boj a já jsem připraven bojovat." Byl považován za 'antibyznysmana', z důvodu jeho postoje proti korporacím a trustům. Jeho návrhy na reorganizaci vlády byly napadány Ilumináty kontrolovanými New York Times jako "supersocialismus". Jeho platforma 'Bull Moose' řekla: "Jsme proti takzvanému Aldrichovu 165
návrhu měnového zákona, protože jeho nařízení by umístilo naši měnu a kreditní systém do soukromých rukou a byla by znemožněna účinná veřejná kontrola." Frank Munsey a George Perkins z J. P. Morgan and Co. zorganizovali, řídili a financovali Rooseveltovu kampaň. Nedávný příklad stejného plánu, který připravil Tafta o voliče, aby byl zvolen Wilson, se objevil při prezidentských volbách v roce 1992. V roce 1994 v interview Barbara Bushová korespondentce ABC-TV News, Barbaře Waltersové, řekla, že kandidatura třetí strany, nezávislého kandidáta H. Rosse Perota, byla důvodem, proč Bill Clinton porazil prezidenta George Bushe. Ilumináti získali podporu věčného demokratického prezidentského kandidáta, Williama Jenningse Bryana, tím, že ho nechali napsat dokument na podporu platformy strany, odporující Aldrichovu návrhu zákona. Nezapomínejte, že druhá verze návrhu zákona, připravená na Jekyll Islandu, měla být alternativní, pro případ, že se veřejnost postaví proti Aldrichovu návrhu zákona. Wilson, který byl aristokrat se socialistickými názory, byl přívržencem nezávislého rezervního systému, protože nedůvěřoval "obyčejným lidem", kteří tvoří Kongres, avšak veřejně slíbil, že "osvobodí chudé americké občany od ovládání bohatými" a že Amerika bude mít takový peněžní systém, který nebude pod kontrolou Wall Streetu a mezinárodních bankéřů. V létě roku 1912, když přijal nominaci jako Demokratický kandidát na úřad prezidenta, řekl: "Koncentrace kontroly kreditů se může kdykoli stát neskonale nebezpečnou pro svobodné podnikání." Podle historických záznamů o Federální rezervě posun Wilsonových názorů byl způsoben "kombinací politické reality a jeho nedostatečných znalostí o bankovnictví a financích a tím, že po svém zvolení prezidentem Wilson spoléhal na své poradce v otázkách měnové politiky." Rozdělení voličů Demokratické strany způsobilo nejen to, že Woodrow Wilson vyhrál prezidentské volby, ale Demokraté navíc získali většinu v obou komorách Kongresu. 166
DEMOKRAT (Wilson) 435 hlasů volitelů 6.286.214 hlasů lidu PROGRESSIVE (Roosevelt) 88 hlasů volitelů 4,126,020 hlasů lidu REPUBLIKÁN (Taft) 8 hlasů volitelů 3,483,922 hlasů lidu Republikán Carter Glass z Virginie, předseda bankovního a měnového výboru, se s Wilsonem setkal po jeho zvolení, spolu s H. Parkerem Willisem (který byl děkanem politických věd na Univerzitě George Washingtona) z Národní ligy občanů, aby připravili návrh zákona, známý jako Glassův návrh zákona, který začal nabývat formy v lednu 1913. Nyní byl uveden do pohybu Plán B. Národní liga občanů, s ústředím v Chicagu, již oznámila svoji opozici proti Aldrichovu návrhu zákona. Nyní se bankovní zájmy Wall Streetu postavily proti Glassovu návrhu zákona, který byl ve skutečnosti zamaskovaným Aldrichovým návrhem zákona. Klice Wall Streetu se všeobecně říkalo "peněžní trust". Avšak v úvodníku Wall Street Journalu z roku 1912 se tvrdí, že termín "peněžní trust" se vztahuje k J. P. Morganovi. Vlna podezření vůči "peněžnímu trustu" vyvrcholila v roce 1912 během vyšetřování, vedeného bankovním podvýborem Sněmovny, které odhalilo, že dvanáct bank v New Yorku, Bostonu a Chicagu mělo své lidi v ředitelstvích 134 korporací. Republikán Robert L. Henry z Texasu řekl, že během posledních pěti let byly finanční zdroje národa "koncentrovány v městě New Yorku, kde nyní dominují více než 75 procenty peněžních podílů Ameriky." George McC. Reynolds, prezident chicagské Continental Bank vypovídal: "Peněžní moc nyní spočívá v rukou tuctu mužů." Hrozba ze strany tohoto mocného soukromého bankovního systému měla být završena zřízením centrální banky. Aby se vyhnuli zmínce o centrálním bankovnictví, sám Wilson navrhl, aby se regionální banky nazývaly "banky federální rezervy" a navrhl svolání zvláštního 63. zasedání Kongresu, na němž měl být projednán a schválen Zákon o Federální rezervě (Federal Reserve Act). 23. června 1913 přednesl v Kongresu projev o Federální rezervě a pohrozil, že zasedání bude trvat do té 167
doby, dokud zákon nebude přijat. Wilson získal Bryanovu podporu tím, že ho udělal ministrem zahraničí a v říjnu 1913 Bryan řekl, že prezidentovi pomůže při "zajištění, aby návrh zákona byl přijat co nejdříve." Glassův návrh zákona (HR7837) byl předložen ke schválení Sněmovně Reprezentantů 26. června 1913. V opravené verzi není ani zmínka o centrálním bankovnictví, kterého se lidé obávali. Věřilo se, že návrh zákona napsal Willis, ale později bylo zjištěno, že to napsal profesor James L. Laughlin, z fakulty politických věd na Columbijské univerzitě, přičemž se snažil, aby nebyl spojován s Bryanovou podporou platformy Demokratické strany. 9. září byla o tom ve Sněmovně přečtena zpráva, přičemž bylo odkazováno na Bankovní a měnový výbor. Senátor Robert Latham Owen z Oklahomy, předseda Bankovního a finančního výboru Senátu, spolu se svými pěti kolegy, vypracoval návrh zákona, který byl přístupnější návrhům bankéřů. Návrh zákona, napsaný senátorem Gilbertem M. Hitchcockem, Democratem z Nebrasky, volal po vyloučení "zákonné peněžní provize" a požadoval, aby bankovky byly kryty zlatem. Také poskytoval veřejné vlastnictví regionálních rezervních bank, které měly být kontrolovány vládou. V Senátu byl Glassův návrh zákona předložen Bankovnímu výboru a 22. listopadu 1913 byl vrácen zpět do Senátu. Tento návrh zákona byl znám jako Glass-Owenův n. z. Senátor Owen, který byl proti Aldrichovu návrhu zákona, udělal několik úprav, čímž se pokusil zabránit úplnému ovládnutí našeho peněžního systému mezinárodními bankéři. Senátor Elihu Root z New Yorku kritizoval některé z těchto úprav a několik bodů bylo změněno. Byl schválen Senátem 19. prosince. Jelikož byly oběma komorami schváleny různé verze zákona, byl ustaven Konferenční výbor, v němž zasedalo šest Demokratů a pouze dva Republikáni, aby bylo zajištěno, že jisté části původního návrhu zákona zůstanou nezměněny. Konečná verze byla 168
narychlo připravena bez veřejného slyšení a 23. prosince, dva dny před vánocemi, kdy mnoho kongresmanů a tři významní senátoři byli mimo Washington, byl návrh zákona poslán do Sněmovny Reprezentantů, kde prošel v poměru 298-60, a potom byl poslán do Senátu, kde prošel poměrem 43-25 (27 senátorů bylo nepřítomno nebo se zdrželi hlasování). Za hodinu po schválení Senátem Wilson Zákon o Federální rezervě podepsal a Ilumináti získali kontrolu nad americkou ekonomikou. Zlato a stříbro v národních trezorech nyní přešly do vlastnictví Federální rezervy. Baron Alfred Charles Rothschild (1842-1918), který celý plán vymyslel, potom zosnoval plány na další oslabení finanční struktury naší země. Přestože Wilson a Republikán Carter Glass dostali za úkol protlačit Zákon o Federální rezervě Kongresem, William Jennings Bryan hrál hlavní roli při získávání podpory pro jeho přijetí. Bryan později napsal: "To je jediná věc v mé veřejné kariéře, které lituji - má práce na zajištění přijetí Zákona o Federální rezervě." Republikán Glass později napsal: "Nikdy jsem si nemyslel, že systém federálních bank takovým způsobem selže. Země je ve stavu nenapravitelného bankrotu." Eustace Mullins ve své knize The Federal Reserve Conspiracy napsal: "Peníze a kreditní zdroje Spojených států byly nyní pod úplnou kontrolou aliance mezi First National Bank J. P. Morgana a Kuhn & Loeb's National City Bank, které by z principu oddány zájmům mezinárodních bankéřů, jejichž ústředí bylo tehdy v Londýně a které se během První světové války přesunulo do New Yorku." Organizační výbor Rezervní banky (Reserve Bank Organization Committee), řízený ministrem financí, Williamem Gibbsem McAdoo a ministrem zemědělství Davidem F. Houstonem (který, stejně jako Glass, se stal ministrem financí za Wilsona), obdržel 100.000 dolarů, aby našel místa pro regionální rezervní banky. S více než 200 měst, požadujícími tento status, byla pořá169
dána slyšení v 18 městech, když cestovali po celé zemi ve speciálně upraveném železničním vagónu. 25. října 1914 bylo oznámeno formální zřízení Federálního rezervního systému a začal fungovat v roce 1915. Plk. House, kterého Wilson nazval svým "druhým já", protože byl jeho nejbližším přítelem a nejdůvěrnějším poradcem, napsal v roce anonymně novelu s názvem Philip Dru: Administrator, v níž odhalil způsob, jakým byl Wilson kontrolován. House, který loboval za zavedení centrálního bankovnictví, nyní obrátil svoji pozornost směrem k odstupňování daně z příjmu. Je podivuhodnou náhodou, že inflační měna a odstupňovaná daň z příjmu, které poskytuje centrální banka, byly dva body v Komunistickém manifestu pro socializaci země. House vybral první Radu Federální rezervy a Benjamina Stronga jmenoval jejím předsedou. V roce 1914 Paul M. Warburg opustil své zaměstnání s platem 500.000 dolarů u Kuhn, Loeb and Co., aby se stal členem Rady. V roce 1918, ještě během 1. světové války, na svoji funkci rezignoval z důvodu jeho kontaktů s Němci. Bankovní zákon z roku 1935 pozměnil Zákon o Federální rezervě (Federal Reserve Act), změnil jeho název na Federal Reserve System a reorganizoval jej - změnil počet ředitelů a délku jejich funkčního období. Radu Federální rezervy řídí sedm členů Rady guvernérů, jmenované prezidentem a potvrzené Senátem. Funkční období Rady je 14 let. Rada guvernérů, prezident Banky Federální rezervy a čtyři další prezidenti rezervních bank, kteří fungují na rotačním základě, tvoří Federální výbor volného trhu (Federal Open Market Committee). Tato skupina rozhoduje, zda nakupovat a prodávat vládní cenné papíry na volném trhu, či nikoli. Vláda kupuje a prodává cenné papíry, většinou prostřednictvím 21 dealerů, aby 170
vytvořila rezervy potřebné pro výkon vlády. Výbor také rozhoduje o dodávkách peněz pro národní banky a spotřebitele. Existuje dvanáct federálních rezervních bank v dvanácti oblastech (districts): Boston (MA), Cleveland (OH), New York (NY), Philadelphia (PA), Richmond (VA), Atlanta (GA), Chicago (IL), St. Louis (MO), Minneapolis (MN), Kansas City (KS), San Francisco (CA) a Dallas (TX). Dvanáct regionálních bank bylo založeno proto, aby si lidé nemysleli, že Federální rezerva je řízena z New Yorku. Každá z těchto bank má dvanáct lidí v Radě ředitelů, šest z nich je voleno členy bank a tři jsou jmenováni Radou guvernérů. Tyto banky mají 25 poboček a mnoho členských bank. Všechny federální banky jsou členské a čtyři z každých deseti komerčních bank jsou také členské banky. Celkově Federální rezervní systém kontroluje zhruba 70% bankovních vkladů v zemi. Senátor z Ohia, Warren G. Harding, který byl v roce 1920 zvolen prezidentem, při kongresovém vyšetřování v roce 1921 řekl, že Federální rezerva je monopol soukromých bank. Řekl: "Federální rezervní banka je instituce vlastněná akcionáři členských bank. Vláda zde nevlastní ani dolar." Jeho funkční období náhle skončilo v roce 1923, kdy záhadně zemřel. Kolovaly pověsti, že byl otráven. Toto tvrzení nebylo nikdy prokázáno, protože jeho manželka nedovolila jeho pitvu. Tři roky po uvedení Federální rezervy Woodrow Wilson řekl: "Růst národa a všechny naše aktivity jsou v rukou několika mužů. Naše vláda se stává jednou z nejhorších, jednou z nejúplněji kontrolovaných a ovládaných vlád v civilizovaném světě, již není vláda svobodného úsudku, již není vláda většiny, ale vláda názoru a nezákonného nátlaku malé skupiny nejvlivnějších mužů." V roce 1919 John Maynard Keynes, pozdější poradce Franklina D. Roosevelta, ve své knize The Economic Consequences of Peace napsal: "Lenin prohlásil, že nejlepší způsob, jak zničit kapitalistický systém, je zničit měnu. Pokračováním procesu inflace mohou vlády tajně a nepozorovaně konfiskovat význam171
nou část bohatství svých občanů. Jak inflace postupuje a reálná hodnota měny z měsíce na měsíc prudce kolísá, všechny trvalé vztahy mezi dlužníky a věřiteli, které tvoří základ kapitalismu, se stávají tak naprosto rozrušenými, že téměř ztrácí význam." Kongresman Charles August Lindbergh, Sr., otec historického aviatika, řekl na půdě Kongresu: "Tento zákon zakládá nejgigantičtější trust na Zemi. Když prezident tento zákon podepíše, neviditelná vláda moci peněz, jejíž existence byla prokázána vyšetřováním 'peněžního trustu', bude legalizována. Je to Aldrichův návrh zákona v přestrojení. Tento nový zákon vytvoří inflaci, kdykoli si to trust bude přát. Od této doby budou krize vytvářeny s vědeckou přesností. Tímto bankovním a měnovým zákonem bude spáchán nejhorší legislativní zločin všech dob." Lindbergh údajně za svoji opozici Iluminátům zaplatil. Když se zdálo, že roste podpora pro jeho syna, aby se stal příštím prezidentem, jeho vnuk byl unesen a zřejmě zavražděn. Republikán Henry Cabot Lodge, Sr. o návrhu zákona (Kongresový záznam, 10. června 1932) řekl: "Návrh zákona, jak stojí, se mi zdá být otevřenou cestou k rozsáhlé expanzi měny. Nelíbí se mi pomyšlení, že může být přijat zákon, který umožní utopení zlatého standardu v záplavě nesměnitelných papírových peněz." Dne 15. prosince 1931 Rep. Louis T. McFadden, který více než deset let sloužil jako předseda Bankovního a měnového výboru ve Sněmovně Reprezentantů, řekl: "Rada Federální rezervy a banky jsou řádně jmenovaní agenti zahraničních centrálních bank a více se zajímají o své zahraniční zákazníky než o lid Spojených států. Jedinou věcí, která je na Radě Federální rezervy americká, jsou peníze, které používá." 10. června 1932 McFadden řekl v projevu v Kongresu: "V této zemi máme jednu z nejprohnilejších institucí, jakou svět kdy poznal. Mám na mysli Radu Federální rezervy a Banky Federální rezervy. Někteří lidé si myslí, že Banky Federální rezervy jsou instituce vlády Spojených států. Jsou to soukromé úvěrové monopoly, které vysávají lid Spojených států ve prospěch svůj a svých zahraničních zákazníků. 172
Banky Federální rezervy jsou agenti zahraničních centrálních bank. V této sebrance finančních pirátů jsou těmi, kdo by člověku podřízl hrdlo pro pár dolarů. Rada Federální rezervy vyvinula obrovské úsilí, aby usurpovala tuto moc, ale pravdou je, že FED (rozuměj Federální rezerva - pozn. překl.) usurpoval vládu. Kontroluje zde (v Kongresu) všechno a kontroluje všechny zahraniční vztahy. Tvoří a rozbíjí vlády podle své libovůle. Když byl FED přijat, lid Spojených států si nevšiml, že zde byl založen světový systém. Superstát kontrolovaný mezinárodními bankéři a mezinárodními průmyslníky, kteří jednají společně, aby zotročili svět pro své potěšení!" Dne 23. května 1933 McFadden vznesl obvinění proti členům Federální rezervy: "Obžalovávám je společně a každého zvlášť, že způsobili odvržení národní měny Spojených států, aby hodnota zlata řečené měny mohla být dána do soukromých rukou." "Obviňuji je, že v roce 1928 svévolně a nezákonně převzali od vlády Spojených států 80 miliard dolarů." "Obviňuji je, že svévolně a nezákonně zvyšovali a snižovali hodnotu peněz, zvyšovali a snižovali množství peněz v oběhu ve prospěch soukromých zájmů." "Obviňuji je, že způsobili pokles cen na newyorské burze." "Obviňuji je ze spiknutí za účelem přesunu cizinců a mezinárodních půjčovatelů peněz, aby mohli kontrolovat finanční zdroje Spojených států." "Obviňuji je, že zveřejňovali lživou a zavádějící propagandu s cílem podvést americký lid a způsobit ztrátu nezávislosti Spojených států." "Obviňuji je ze zločinu zrádného spiknutí a jednání proti míru a bezpečnosti Spojených států a zrádného spiknutí s cílem zničit ústavní vládu Spojených států." 173
V roce 1933 viceprezident John Garner, když mluvil o mezinárodních bankéřích, řekl: "Víte, gentlemani, kdo vlastní Spojené státy." Senátor Barry Goldwater ve své knize With No Apologies napsal: "Nezdá se vám podivné, že se tito muži stali členy CFR a Rady guvernérů Federální rezervy, že absolutně kontrolují peníze a úrokovou míru v této velké zemi? Organizace v soukromém vlastnictví, která nemá absolutně nic společného se Spojenými státy americkými!" Prostě a jednoduše, Federální rezerva není součástí Federální vlády, je to korporace v soukromém vlastnictví akcionářů. To je důvod, proč Federální rezervní banka v New Yorku (a všechny ostatní) je na seznamu amerických podnikatelských subjektů. Podle článku I., sekce 8 Ústavy USA pouze Kongres má právo vydávat peníze a regulovat jejich hodnotu, takže je nezákonné, když to provádějí soukromé společnosti. Přesto se to děje a z důvodu znění zákona museli být akcionáři třídy A drženi v tajnosti. R. F. McMaster, který vydával bulletin s názvem The Reaper, prostřednictvím svých švýcarských a saudskoarabských kontaktů zjistil, které banky vlastnily rozhodující podíly v Rezervě: Rothschildovy banky v Londýně a Berlíně; banka Lazard Brothers v Paříži; Israel Moses Seif Bank v Itálii; Warburgovy banky v Hamburku a Amsterodamu; Lehman Brothers Bank of New York; Kuhn, Loeb, and Co. of New York; Chase Manhattan Bank of New York; a Goldman, Sachs of New York. Tyto banky kontrolují Rezervu prostřednictvím zhruba 300 akcionářů. Z důvodu, jak je Rezerva organizovaná, každý, kdo kontroluje Federální rezervní banku v New Yorku, kontroluje celý systém. V této oblasti je 90 ze 100 největších bank. Z 203.053 akcií newyorské banky má Rockefellerova National City Bank 30.000 akcií; Morganova First National Bank má 15.000 akcií; Chase National, 6.000 akcií; a National Bank of Commerce (Morgan Guaranty Trust), 21.000 akcií. 174
Zpráva Senátu z 15. června 1978, nazvaná "Interlocking Directorates Among the Major U.S. Corporations" odhalila, že pět newyorských bank mělo 470 svých lidí ve vedení 130 hlavních amerických korporací: Citicorp (97), J. P. Morgan Co. (99), Chase Manhattan (89), Manufacturers Hanover (89) a Chemical Bank (96). Podle Eustace Mullinse jsou tyto banky hlavními akcionáři FED. Ve své knize World Order napsal, že těchto pět bank je "řízeno z Londýna". Mullins píše: "Vedle vlastnictví rozhodujícího balíku akcií Federální rezervní banky v New Yorku Rothschildové získali důležité finanční podíly v dalších částech Spojených států. Celé Rockefellerovo impérium bylo financováno Rothschildy." Zpráva Bankovního a měnového výboru Sněmovny z května 1976 uvádí: "Rothschildovy banky jsou sdruženy s Manufacturers Hanover of London, v nichž vlastní 20 procent... a Manufacturers Hanover Trust of New York." Zpráva také odhalila, že Rothschildova Intercontinental Bank, Ltd., která se skládala z Rothschildových bank v Londýně, Francii, Belgii, New Yorku a Amsterodamu, měla tři americké pobočky: National City Bank of Cleveland, First City National Bank of Houston a Seattle First National Bank. Věří se, že Rothschildové vlastní 53% akcií americké Federální rezervy. Každý rok akcionáři třídy A "vydělají" miliardy dolarů z peněz amerických daňových poplatníků, které jdou do FED na zaplacení úroků z bankovních půjček. A co naše zlaté rezervy? Za prvé, podívejme se stručně na historii dvou kovů, používaných pro ražbu měny. Zákon o ražbě mincí z roku 1792 stanovil, že jeden dolar má vážit 371,25 gránů (1 grán = 0,06 gramů) ryzího stříbra, ale později byl nahrazen zlatým dolarem s obsahem 25,8 gránů zlata. V roce 1873 byl schválen mincovní zákon, zakazující používat stříbro jako formu měny, protože byla objevena nová ložiska stříbra, která hodnotu tohoto kovu snižovala. V roce 1875, po dočasném zrušení směni175
telnosti měny za zlato během období zelených bankovek za Občanské války, se USA začaly pevněji držet zlatého standardu. V roce 1900 byl přijat Zákon o zlatém standardu. Od roku 1900 do roku 1933 byly naše papírové peníze svázány s množstvím amerických zlatých rezerv. V červenci 1927 se ředitelé anglické centrální banky (Bank of England), newyorské banky Federální rezervy a německé Reichsbank sešli, aby vypracovali plán, jak vyvézt zlato ze Spojených států a tento moment pomohl spustit hospodářskou krizi. Do roku 1928 bylo 500 milionů dolarů ve zlatě přesunuto do Evropy. Prezident Franklin D. Roosevelt přijal radu anglického vedoucího ekonoma, Johna Maynarda Keynese (1883-1946), člena Iluminátů, který řekl, že deficit státního rozpočtu je ekonomickou zbraní. Většina programů New Deal, namířených k potlačení hospodářské krize, byla založena na Keynesových teoriích o deficitním rozpočtu, a byla financována půjčkami, splácenými budoucími daněmi. V roce 1910 Lenin řekl: "Nejjistější cestou ke svržení zavedeného společenského řádu je zničení jeho měny." O devět let později Keynes napsal: "Lenin měl jistě pravdu, neexistuje žádný spolehlivější, nebo zákeřnější, žádný jistější prostředek, jak svrhnout existující základy společnosti, než znehodnocení měny. Tento proces zapojuje všechny skryté síly ekonomického zákona na straně destrukce a činí tak způsobem, že ani jeden člověk z milionu to není schopen rozpoznat." 5. dubna 1933 vydal Roosevelt prezidentský výnos, kterým nařizoval, aby všichni lidé vyměnili své zlaté mince, zlaté cihly a zlatem krytou měnu za peníze, které nebyly směnitelné za drahé kovy. Zákon o zlaté rezervě z roku 1934, známý Jako Thomasův dodatek, který byl doplňkem zákona z 12. května 1933, činil nezákonným vlastnit jakékoli zlaté mince (který byl zrušen 31. prosince 1974). Zlaté mince byly staženy z oběhu a uloženy ve formě zlatých cihel. Veřejnost měla vrátit všechno zlato vládě USA, aby tvořilo Federální rezervu. Avšak, zatímco lidé dostali 20,67 dolarů za 176
unci v papírových penězích vydaných Federální rezervou, Rezerva získala za papír zlato. Nyní federální rezerva a Ilumináti měli pod kontrolou všechno zlato v zemi. V roce 1934 se hodnota zlata zvýšila na 35 dolarů za unci, což vládě přineslo zisk 3 miliardy dolarů. Ale když se zvýší cena zlata, hodnota dolaru klesne. Náš dolar nemá cenu 100 centů od roku 1933, kdy jsme opustili zlatý standard. V roce 1974 náš dolar měl cenu 221/2 centů, a v roce 1983 jeho cena byla pouze 38 centů. Od té doby, co množství naší měny přestalo být omezeno množstvím zlata ve zlatých rezervách, bylo tištěno víc peněz a hodnota dolaru poklesla. První Měnová a finanční konference Organizace spojených národů, konaná v Bretton Woods, New Hampshire, od 1. do 22. července 1944, kterou řídil Harry Dexter White (člen CFR a ruský špion), založila Mezinárodní měnový fond. Jeho cílem bylo připravit Spojené státy o jejich zlaté rezervy a dát je jiným národům; spojit průmyslové kapacity; a sjednotit hospodářské, společenské, vzdělávací a náboženské politiky s cílem nastolení jednosvětové vlády. Z důvodu splácení zahraničních dluhů a posilování zahraničních ekonomik v letech 1958 až 1968, se množství zlatých cihel ve vlastnictví americké státní pokladny snížilo o 52%. Ze zbývajícího množství bylo 12 miliard dolarů rezervováno zákonem na krytí papírových peněz v oběhu. Naše peníze byly kryty 25% zlatých rezerv v souhlase se zákonem z roku 1945, ale v roce 1968 byl zrušen. Množství zlata pokleslo z 653,1 trojských uncí v roce 1957 na 311,2 milionů uncí v roce 1968, což bylo podle Ministerstva financí způsobeno prodejem zahraničním bankovním institucím, prodejem domácím výrobcům a prodejem a nákupem zlata na světovém trhu ke stabilizaci cen. To představovalo ztrátu 341,9 milionů trojských uncí. V srpnu 1971 bylo zlato používáno pouze pro světový obchod, protože cizí země nepřijímaly
177
americké dolary. V listopadu 1981, podle jistých zdrojů, poklesly zlaté rezervy na 264.1 milionů trojských uncí. Paragraf 31 Sbírky zákonů USA vyžaduje každoroční fyzickou inventuru našich zásob zlata, ale úplná revize nikdy nebyla provedena, takže oficiálně nikdo neví, jaký je skutečný stav. Po 2. světové válce měla Amerika 70% světových zásob volného zlata, ale dnes ho máme možná míň než 7%. Senátor Jesse Helms se domníval, že naše zlato mají země OPEC, zatímco druzí věří, že 70% světových zásob vlastní Světová banka, která je ovládána finančním stiskem Rothschildů a Rockefellerů. Dostal jsem informaci od jistého gentlemana z Michiganu, která naznačuje, že byly použity falešné bankovky Federální rezervy (Federal Reserve Notes) s nominální hodnotou 5.000 a 10.000 dolarů k ukradení amerických zlatých rezerv. Tyto bankovky jsou vlastně šeky, které jsou použity k přesunu vlastnictví velkého množství zlata, aniž by se se samotným zlatem hýbalo. S použitím veřejných záznamů ukazuje sériová čísla bankovek, které byly původně vytištěny, a že jich je nyní mnohem víc. Bylo oznámeno, že 40% (13.000 tun) světového zlata leží o pět podlaží níž než je úroveň ulice, v suterénu newyorské Federální rezervní banky, za devadesátitunovými otáčecími dveřmi. Část je v americkém vlastnictví, ale většinu vlastní centrální banky jiných zemí. Je uloženo v samostatných oddílech a čas od času je přesunuto z jednoho oddílu do druhého, aby byly uspokojeny mezinárodní transakce. Nyní se podívejme na stříbro. Po březnu 1964 stříbrné certifikáty již nejsou směnitelné za stříbrné dolary; a v březnu 1968, téměř na konci Johnsonovy administrativy, bylo krytí dolaru stříbrem zrušeno. Na sérii bankovek z roku 1929 čteme: "Směnitelné na požádání za zlato ve Státní pokladně Spojených států, nebo za zlato nebo právoplatné peníze v kterékoli bance Federální rezervy." Toto bylo podobné jako u stříbrného certifikátu, který byl zaručen dolarem ve stříbře, který byl v úschově. Na 178
bankovkách ze série z roku 1934 čteme: "Tato bankovka je legální záruka za všechny dluhy, veřejné a soukromé, a je směnitelná za právoplatné peníze ve Státní pokladně Spojených států, nebo v kterékoli z bank Federální rezervy." Série z roku 1950 nese stejnou informaci, ale redukuje ji na tři řádky a redukuje velikost písma. V sérii z roku 1953 jsou tato slova úplně odstraněna, ačkoli spodní část obsahuje slib "zaplatit držiteli na požádání." Avšak v roce 1963 byla dokonce i tato zpráva odstraněna a naše dolary nestaly ničím jiným než bezcennými kousky papíru, protože již nesplňují zákonné požadavky na bankovky. To znamená, neobsahují údaj o bance, která je vydala, a směnnou hodnotu, a čas pro platbu, což bylo "na požádání". Od roku 1933 Rezerva tiskne příliš mnoho peněz v porovnání s poklesem hrubého národního produktu (HNP). HNP je akumulovaná hodnota služeb a zboží vyrobeného v zemi. Jestliže HNP je 4%, potom objem peněz by se měl zvýšit maximálně o 56%, čímž bude zajištěno, že bude dostatek peněz na to, aby zboží, které odpovídá HNP, bylo udržováno v oběhu. Další sociální služby, které jsou slibovány během voleb každý rok voleb, jsou rétorikou k získání hlasů a zvyšují federální rozpočet, takže je tištěno víc peněz. Potom vláda udělá v rozpočtu škrty, začne kontrolovat mzdy a ceny. Nadbytečné peníze v oběhu sníží hodnotu dolaru a ceny stoupnou. Jednoduše řečeno, příliš mnoho peněz v oběhu způsobuje inflaci, a to je to, co Rezerva dělá - účelově tiskne příliš mnoho peněz, aby zničila ekonomiku. Na druhé straně, kdybychom přestali tisknout peníze, hospodářství by se zhroutilo. Rezerva je zodpovědná za stanovení úrokové míry, s níž si členské banky mohou půjčovat od Rezervy, takže řídí úrokové míry celé země. Stručně řečeno, Federální rezerva určuje množství potřebných peněz, které mezinárodní bankéři vytvářejí z ničeho. Kromě toho, vláda platí poplatek za vytištění každé bankovky. Federální vláda platí Rezervě v dluhopisech (které také tiskne Rezerva) a potom tyto dluhopisy splácí s vysokým úro179
kem. Tento úrok se brzy stane největší položkou federálního rozpočtu. William McChesney Martin, člen Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations) a předseda Federální rezervy za vlády Kennedyho, dosvědčil před Federálním bankovním výborem, že hodnota dolaru byla každý rok uměle snižována o 3 až 3,5 procenta, aby mohly růst mzdy. Důvodem pro to bylo, že lidé měli uvěřit, dostávají víc, zatímco ve skutečnosti dostávali méně. K tomuto procesu přispěl také Kongres tím, že každý rok schvaloval federální rozpočet, což vyžaduje tisknout stále více peněz na financování dluhu, který v současné době činí více než 4.800.000.000.000 (4,8 trilionů) dolarů. Když byl prezidentem Wilson, dluh činil jednu miliardu dolarů, a v roce 1974 byl dluh kolem jednoho trilionu. V roce 1937 si Rep. Charles G. Binderup z Nebrasky uvědomil důsledky Federálního rezervního systému a požadoval po vládě, aby koupila všechny akcie a vytvořila novou Radu kontrolovanou Kongresem, který měl regulovat hodnotu měny a objem bankovních vkladů, a tedy omezit nezávislost FED. V dalších volbách byl poražen. O kontrolu Federální rezervy se snažili také další kongresmani: Rep. Goldborough (l935), Rep. Jerry Voorhis z Kalifornie (l940, 1943), Sen. M. M. Logan z Kentucky a Rep. Usher L. Burdick ze Severní Dakoty. Rep. Wright Patman z Texasu (který byl do roku 1975 předsedou Bankovního výboru Sněmovny) v roce 1952 řekl: "Ve skutečnosti nebyl nikdy uskutečněn nezávislý audit žádné z dvanácti bank Rady Federální rezervy, provedený Kongresem. Za 40 let trvání tohoto systému nebylo provedeno řádné zúčtování, zatímco volně používal peníze vlády." Patman řekl, že Federální výbor pro volný trh (který, vedle Rady guvernérů, rozhoduje o měnové politice země) je "jednou z nejtajnějších společností. Těchto dvanáct mužů rozhoduje o tom, co se stane v ekonomice. Jejich rozhodnutí nikdo nekontroluje, ani prezident, ani Kongres, ani lid." 180
Patman také řekl: "Ve Spojených státech máme ve skutečnosti dvě vlády. Máme řádně jmenovanou vládu. Dále máme nezávislou, nekontrolovanou a nekoordinovanou vládu Federálního rezervního systému, která má moc nad penězi, jež je Ústavou rezervována Kongresu." Během své kariéry se Patman snažil přinutit FED, aby umožnil provedení nezávislého auditu, o omezení vlivu velkých bank, o zkrácení funkčního období guvernérů FED, zasazoval se o to, aby byl FED pravidelně kontrolován Kongresem jako každá jiná vládní agentura, a aby členy Federálního výboru pro volný trh jmenoval prezident a schvaloval Kongres. V roce 1967 se Patman pokusil o audit v FED a 22. ledna 1971 předložil návrh zákona HR11, který měl přestavět tuto organizaci a podstatně omezit její moc. Později byl odstraněn z funkce předsedy Bankovního a měnového výboru Sněmovny, kterou vykonával řadu let. 22. ledna 1971 Rep. John R. Rarick z Louisiany předložil HR351: "Svěřit vládě Spojených států úplně, absolutně a bezpodmínečně do vlastnictví dvanáct bank Federální rezervy." Řekl: "Federální rezerva není agenturou vlády. Je to soukromý bankovní monopol." Podruhé už nebyl zvolen. V průběhu 80. let Rep. Phil Crane z Illinois předložil Snemovně rezoluci HR70, která požadovala každoroční audit FED (nikdy se o ni nehlasovalo) a Rep Henry Gonzales z Texasu předložil HR470, požadující zrušení Zákona o Federální rezervě. Federální rezervní systém nikdy nebyl prověřován a jeho zasedání jsou uzavřená a zápisy z nich nejsou zveřejňovány. Byly odmítány všechny pokusy o audit. V roce 1967 Arthur Burns, předseda Federální rezervy, řekl, že audit by ohrozil nezávislost Rezervy. V roce 1979, po propuštění ministra financí, Michaela Blumenthala, prezident Jimmy Carter toto místo nabídl šéfovi amerických Iluminátů Davidu Rockefellerovi, výkonnému řediteli Chase- Manhattan Bank, stejně jako to udělal Nixon, ale on to 181
odmítl. Také odmítl nominaci na předsedu Rady Federální rezervy. Carter potom jmenoval předsedou Paula Volckera. Volcker promoval na Princetonu jako ekonom a na Harvardu v oboru veřejná správa. Byl ekonomem u Federální rezervní banky v New Yorku (1952-57), pracoval v Chase Manhattan Bank (1957-61), působil na americkém ministerstvu financí (1961-65), jako náměstek ministra pro finanční věci (1969-74) a jako prezident newyorské Federální rezervní banky (1975-79). V Nixonově administrativě, jako podsekretář pro monetární politiku a mezinárodní záležitosti, úředník exekutivy, který úzce spolupracoval s Federální rezervou, spolu s ministrem financí Johnem Connoly, pomohl zformulovat politiku, která v roce 1971 zrušila zlatý standard, protože klesaly zlaté rezervy ve Fort Knox. Volcker byl vybrán, protože byl "kandidátem Wall Streetu". Byl členem Trilaterální komise a hlavním stoupencem Rockefellera. Bert Lance, bankéř z Georgie a politický poradce Cartera, který se stal ředitelem státního rozpočtu a později byl přinucen rezignovat, kontaktoval Geralda Rafshoona, Carterova pomocníka, a řekl, že když bude jmenován Volcker, bude "usilovat o své znovuzvolení do Federální rezervy." Lance předpověděl, že zavede vysoké úrokové míry a způsobí velkou nezaměstnanost. V srpnu 1979 byl schválen Bankovním výborem Senátu, nahradil Arthura Burnse, v Rakousku narozeného ekonoma, který byl členem CFR a úzké vazby na Rockefellery. Volcker byl proti zlatem krytému dolaru a proti používání zlata jako platidla. Pokusil se napnout peněžní situaci, aby omezil roční růst množství peněz v oběhu na 10% a zvýšil poptávku po půjčkách. Výsledkem bylo dramatické zvýšení úrokové míry, která vzrostla v září 1979, vzrostla na 13,5% a v prosinci 1980 se úroková míra vyšplhala dokonce na 21,5%. Existují domněnky, že tento ekonomický pokles byl vytvořen uměle, aby způsobil politický pád Cartera. Carter reagoval na vzrůst úrokové míry slovy: "Jak dobře víte, nemám vůbec žádnou kontrolu nad FED. Ta je pečlivě izolována od vlivu prezidenta nebo Kongresu. Je tomu tak již po mnoho generací a myslím si, že 182
je to tak správně." Přestože inflace rostla do nebetyčných výšin, Reagan Volckera ve funkci ponechal. Byl to Volcker, kdo způsobil pád ekonomiky USA. V průběhu 70. let mnoho bank opustilo Federální rezervu a v prosinci 1979 Volcker řekl Bankovnímu výboru Sněmovny, že "za posledních 4 a půl roku opustilo FED 300 bank s vklady za 18,4 miliard dolarů," a že dalších 575 ze zbývajících 5.480 bank, s vklady za 70 miliard dolarů, naznačilo, že mají v úmysli odejít. Řekl, že by to omezilo jejich kontrolu nad penězi, a to vedlo Kongres k tomu, aby v roce 1980 přijal Zákon o kontrole peněz (Monetary Control Act), ktyrý dal Federální rezervě kontrolu nad všemi bankovními institucemi, bez ohledu na to, zda jsou členy FED, či nikoli. Alan Greenspan, který se v roce 1987 stal předsedou Rady Federální rezervy, je členem CFR. Má hodnost bakaláře a mistra a doktorát z ekonomie na newyorské univerzitě. Setkal se s Aynou Randovou, autorkou knihy Atlas Shrugged, a stali se přáteli. Od ní se naučil, že kapitalismus je "nejen efektivní, ale také morální." V únoru 1995 se posedmé zvýšila úroková míra za poslední rok. To Greenspana a Federální rezervu postavilo do středu zájmu veřejnosti. Bylo velmi zajímavé, jak média zatemňovala skutečnou roli FED, kterou hraje při kontrole naší ekonomiky. V dokumentu Světové banky 447, článek 3 stojí, že světová ekonomika bude stabilní až do roku 1980, kdy začne padat jako domino. 29. října 1975 Wall Street Journal otiskl komentář H. Johannese Witteveena, generálního ředitele Mezinárodního měnového fondu (IMF), že "IMF by se měl vyvinout ve světovou centrální banku, aby se zabránilo inflaci." Dr. H.A. Murkline, ředitel Mezinárodního vzdělávacího institutu v Irvingu, Texas, napsal ve World Oil: 1976, že předpovídal, že federální vláda může vydržet do konce roku 1981. Dow Theory Letters, Inc. uvedl, že do roku 1982 národní dluh pohltí všechny peníze vlády, získané z daní.
183
Robbinsova zpráva z 15. ledna 1978 říká: "Pokud Carter dosadí Bancora, který poskytne náš dolar ECU (European Currency Unit), bude reálná vyhlídka na hyperinflaci a zhroucení všech papírových peněz světa do roku 1985." Julian Snyder v International Money Line v únoru 1978 řekl: "Spojené státy se pokoušejí vyřešit své problémy prostřednictvím znehodnocení měny, to nebude fungovat. Pokud ke krachu nedojde letos, bude odložen do roku 1982." 13. března 1979 na zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku, který vládně Evropskému hospodářskému společenství, předpovídali založení nového evropského měnového systému, známého jako ECU. Bude kryto 20% zlatých rezerv účastnických zemí (kolem 3.150 tun). Co trochu posiluje náš dolar, se odvíjí od faktu, že všechny národy, které kupují ropu od OPEC, používají americké dolary. V březnu 1980 přišla z arabských diplomatických zdrojů v OSN zpráva, že Chase Manhattan Bank zosnovala plány na pád dolaru ve spojení s ECU. Dr. Franz Pick, dobře známá autorita přes světovou měnu, v Silver and Gold Report z prosince 1979 napsal: "Nejvážnějším problémem, před kterým dnes stojíme, je znehodnocení naší měny vládou. Vláda bude pokračovat ve znehodnocování dolaru, dokud nedojde k jeho zhroucení. Potom bude nucena vytvořit novou tvrdou měnu. Měnová reforma není nic jiného než eufemismus pro státní bankrot. Měnová reforma dokončuje vyvlastnění všech druhů úspor, smaže všechny veřejné a soukromé dluhy, všechny důchody a dary." Přestože naše ekonomika dosud přežívá, stále více finančních analytiků mluví o katastrofálním stavu našeho finančního systému. V roce 1992 nezávislý prezidentský kandidát H. Ross Perot shromáždil téměř 20% hlasů, když ve své předvolební kampani kritizoval stav naší ekonomiky. V roce 1993 senátor Bob Kerrey (Demokrat) slíbil, že bude podporovat Rozpočtový plán Billa Clintona, pokud Clinton určí výbor, který bude studo184
vat stav americké ekonomiky. Prezident zřídil 32-členný dvojstranný výbor a v srpnu 1994 vydal jeho zprávu. Podle zjištění výboru do roku 2012 nebudeme schopni splácet úroky z národního dluhu, pokud nebudou provedeny drastické změny. Vláda, přestože to ví, dovoluje, aby současný trend pokračoval. Je tedy zřejmé, že zkáza americké ekonomiky je součástí promyšleného plánu finančně zotročit náš národ. Dr. Pick řekl, že konec roku 1983 nebo na začátek roku 1984 bude konečné datum pro zavedení "nových peněz". Carl Mintz, člen Bankovního výboru Senátu, řekl: "Věřím, že už existují miliardy dolarů a jsou ukryty na různých místech." Věří se, že již jsou vytištěny a uloženy v Federal Reserve Emergency Relocation Facility (Nouzové ubytovací zařízení Federální rezervy) v Culpepperu, Virginia, které je vybudováno v úbočí hory a je schopno poskytnout ochranu při a po jaderném výbuchu. Jeho rozloha je 200.000 čtverečních stop. Další podzemní zařízení Federální rezervy v Mt. Weather, Virginia (nedaleko Berryville), je primární relokační oblastí pro prezidenta, kabinet, Nejvyšší soud a několik tisíc federálních zaměstnanců. (Kongres by byl přemístěn do podzemního zařízení ve White Sulphur Springs, West Virginia). Až bude náš peněžní systém totálně zničen, budou vydány nové peníze. Ron Paul, Republikán z Texasu, který byl členem Výboru pro bankovnictví, finance a urbanistiku, napsal o nových penězích v dopise Charlesi T. Robertsovi, výkonnému viceprezidentovi HullState Bank v Texasu: "Na uzavřeném briefingu pro členy Bankovního výboru Sněmovny 2. listopadu představitelé Úřadu pro rytectví a tisk, Federální rezervy a Tajné služby popsali plány na provedení změn u bankovek Federální rezervy počátkem roku 1985 (ačkoli cílovým rokem je 1988). Tyto změny, které pravděpodobně budou zahrnovat kovové proužky, bezpečnostní vlákna a barvy a mohou obsahovat hologramy, difrakční mřížky nebo vodotisky, budou provedeny v koordinaci se šesti dalšími národy: Kanadou, Británií, Japonskem, Austrálií, Západním Němec185
kem a Švýcarskem. Například Japonsko začne stahovat současnou měnu v listopadu 1984 a bude téměř dokončena za šest měsíců. Podle vlády je jediným důvodem pro změny měny zabránit padělání. Zatímco jeden z mluvčích této skupiny připustil, že současná měna bude postupně stahována a nahrazována novou měnou, mluvčí vlády tvrdili, že pro novou měnu neexistují jiné motivy." Podle zákona má právo měnit peníze jedině ministr financí. Více než 3 miliony dolarů byly utraceny na "prevenci proti padělání", tj. vývoj nových peněz, které by podle slyšení k novému zákonu o návrhu peněz (HR6005) vydala Rada Federální rezervy. Ve zprávě Pattersonovy organizace v Cincinnati, Ohio, bylo poprvé oznámeno, že v červenci 1983 byly na výstavě v Buena Parku v Kalifornii lidem poprvé ukázány návrhy nových amerických bankovek. Bankovky různých hodnot měly různé barvy; pečeť Federální rezervy byla nahrazena designem využívajícím reflexní inkoust a byly použity další optické prvky jako hologramy, mnohovrstevné difrakční mřížky, stejně jako kovová bezpečnostní vlákna a planžety (červené a modré destičky začleněné do papíru, podobně jako kovová vlákna), aby spustily skenovací zařízení, které bude detekovat jejich přítomnost a rychleji bude počítat hotovost. Ministerstvo financí najalo firmu z Illinois, zabývající se průzkumem trhu, aby zjistila reakce veřejnosti na různé grafické návrhy. Bylo zjištěno, že drastické změny by nebyly přijatelné, a tak byl proces změn přizpůsoben. Bylo rozhodnuto, že Úřad pro rytectví a tisk přidá do současných bankovek jemný kovový proužek, jinak zůstanou bankovky nezměněny; avšak později rozhodl, že použije proužek z čirého polyesteru, který bude vertikálně protínat pečeť Federální rezervy. Na průhledném polyesterovém proužku stodolarové bankovky bude vyražen nápis "USA100" a na bankovce 50 dolarů bude nápis "USA50", který bude čitelný pouze pod přímým osvětlením. Bylo sděleno, že společnost s názvem Checkmate Electronics, Inc., která vyrábí přístroje pro snímání šeků, skenovala nové peníze a 186
našla proužek, který obsahoval strojem detekovatelný hliník. Jejich sken produkoval nerozluštitelný čárový kód. Přestože se základní design nezměnil, je kolem obrázku vytištěn mikroskopický text: "The United States of America", který se jeví pouze jako čára. Tato měna byla představena v srpnu 1991 a zahrnovala bankovky o nominálních hodnotách 100, 50 a 20 dolarů. Váda přestala tisknout staré peníze a začala vyprazdňovat trezory, aby se zbavila starých bankovek. Mezinárodní měnový fond je zodpovědný za pokles našeho dolaru a za naši současnou hospodářskou situaci. Prvním krokem k iniciaci tohoto "krachu" byl Zákon o kontrole peněz (Monetary Control Act) z roku 1980, který místo poměru 6:1 Federální rezervě nařizoval mít jeden dolar vkladu na každých 12 dolarů, které vytvoří. Další plány byly vypracovány během zasedání vůdců Západu ve Williamsburgu, Virginia, které proběhlo ve dnech 28.-30. května 1983. Mezi členy vlád probíhala intenzivní spolupráce s cílem koordinace změn měn v členských zemích. V roce 1985 se úředníci z Morganovy banky v New Yorku setkali se členy lyonské banky ve Francii. Vytvořili Bankovní sdružení pro evropskou měnovou unii, které mělo zajistit světovou spolupráci při sjednocování měn a mělo podporu bankéřů ve Francii, Japonsku a Spojených státech. Byla to odnož Bankovní federace Evropského společenství, která byla zapojena do uzavírání malých bank, aby mohla vytvořit konglomerát několika obrovských bank. V říjnu 1987 se tajně sešlo Sdružení pro evropskou peněžní unii a doporučilo, aby existující národní měny nahradilo ECU a aby byly sloučeny všechny evropské centrální banky v jedinou banku, která by vydávala novou jednotnou měnu - ECU (jež je naplánovaná na rok 2000). Věří se, že existuje plán na pouze tři centrální banky na světě: Federální rezervní banka, Evropská centrální banka a Japonská centrální banka. Na slyšení podvýboru pro bankovní bezpečnost Senátu v červnu 1989 Alan Greenspan, předseda Federální rezervy, řekl, že směnné kurzy by moh-
187
ly být pevně stanoveny z důvodu vyřešení problému sjednocení měn různých národů. Mnoho zemí, jako Švýcarsko, Velká Británie, Japonsko, Kanada, Francie, Německo, Austrálie a Brazílie, plánovalo přijít s novými penězi. Tyto země měly na bankovkách společné pole, obvykle na levé straně bankovky, o ploše jednoho čtverečního palce. Proti světlu je na tomto místě hologram, viditelný pouhým okem, který nemůže být reprodukován pomocí kopírky. Věří se, že toto místo je rezervováno pro přetisk Světové centrální banky. Také obsahují kovové proužky, které jsou detekovatelné pomocí skenerů, umístěných na letištích a státních hranicích. 10. května 1994 USA Today přinesl na titulní straně článek, týkající se hlavních změn v designu papírových peněz, které jsou očekávány koncem roku. Úředníci z Ministerstva financí, Tajné služby a Bureau of Engraving řekli, že změny byly nutné pro boj proti padělatelům. Minimální změny, které byly provedeny ze stejného důvodu dříve, se zastavily u dvacetidolarové bankovky, což mě přivedlo na myšlenku, že tyto změny byly pouhou kouřovou clonou, aby nás připravili na větší změny vzhledu našich peněz. Článek byl doprovázen obrázkem nové stodolarové bankovky s větším portrétem Benjamina Franklina, který byl umístěn na pravé straně, a orlem uprostřed. Řádek "United States of America" se objevil vpravo nahoře a řádek "One Hundred Dollars" je vlevo dole s číslem série umístěným přes tento text. Na levé straně bankovky je podezřelé prázdné místo, které je velmi podobné jako plocha u nových bankovek jiných zemí. Někteří finanční experti teoretizovali, že když budou změněny bankovky všech hodnot, potom obchodní sektor nebude chtít přijímat staré bankovky, které se stanou bezcennými, a může dojít k finančnímu nouzovému stavu. Federální úředníci řekli, že staré bankovky by byly přijímány, ale byly by pečlivě zkoumány. Bylo navrženo, že vláda může mít z této situace prospěch, že aby lidé měnili své staré peníze za nové, mohl by být určen takový 188
směnný kurs, z něhož by měla prospěch ekonomika. Například by mohly být dva staré dolary vyměněny za jeden nový. Nové peníze jsou možná přechodnou měnou, prvním krokem v testování ochoty veřejnosti přijmout ekonomické změny. Rezerva měla kolem sedmi strojů na počítání peněz, které jsou schopné spočítat 55.000 bankovek za minutu, ale na konci roku 1983 měla dostat 110 nových strojů, schopných spočítat 72.000 bankovek za minutu. Jane Kettelsonová, ekonomická konzultantka americké burzy cenných papírů, stručně řekla, "FED bude mít schopnost fyzicky nahradit celou americkou měnu v oběhu během čtyř dnů." K zavedení společné celosvětové měny nemusí vůbec dojít, protože je zde možnost přechodu přímo na bezhotovostní systém, který papírové peníze učiní zastaralými. Pokud k tomu dojde, proběhne masívní kampaň na podporu debetních karet a jejich používání ve všech oblastech obchodu. Visa MagiCard se zdá být prvním krokem k národní debetní kartě. S touto kartou můžete nakupovat u kteréhokoli z 10 milionů obchodníků, kteří přijímají karty Visa, a je možné vám elektronicky zaplacenou částku odečíst z vašeho účtu. Finanční experti věří, že za několik let bude víc debetních karet než kreditních. V dopise Edvardu M. Housemu, s datem 23. listopadu 1933 Franklin D. Roosevelt napsal: "Reálná pravda o této záležitosti je, a Vy a já to víme, že finanční prvek ve velkých centrech vlastní vláda USA od dnů Andrew Jacksona." Henry Ford, zakladatel Ford Motor Company, řekl: "Je dost dobře možné, že národ nechápe náš bankovní a peněžní systém, protože kdyby mu rozuměl, věřím, že dřív než zítra ráno by byla revoluce." V roce 1957 senátor George W. Malone z Nevady řekl před Kongresem o Federální rezervě toto: "Věřím, že kdyby lid tohoto národa plně chápal, co jim Kongres za posledních 49 let udělal, táhli by na Washington a nečekali by na volby. Kongres se podílel na předem
189
připraveném plánu zničit ekonomickou a sociální nezávislost Spojených států."
190
Seznam zednářů 33. stupně John Adams (King) Umberto Agnelli Buzz Aldrin Yasser Arafat (Patriarch) Athenagoras I Gene Autry Tobias Axelrod Foster Bailey Admirál G.W. Baird Achille Ballori M.H. Barroso Bernard Mannes Baruch Harry L. Baum Daniel Carter Beard (Boy Scouts) Justice Hugo Black Jonathan Blanchard Tony Blair Rev. William Booth (Salvation Army) John Wilkes Booth Hayden C. Boyce John C. Breckinridge Sir Richard Burton George Herbert Walker Bush Senator Byrd Plutarco Elias Calles James Cameron Jimmy Carter Hugo Chavez Richard Cheney Sir Winston Churchill Henry Clausen William J. Clinton Howell Cobb James B. Conant Copin-Albancelli John H. Cowles Adolphe Cremieux Francesco Crispi 191
Aleister Crowley Delmar Darrah Morris B. de Pass Richard DeVos (Amway) Walt. Disney Senátor Bob Dole General James Doolittle Gerard (Papus) Encausse Frederick Engels Senátor Sam J. Ervin Gerald Rudolf Ford (King) Frederick II Giuseppe Garibaldi Newt. Gingrich John Glenn Barry Goldwater Mikhail Gorbachev Al Gore J.J.J. Gourgas Rev. Billy Graham James Graham plk.James "Bo" Gritz Rev. Kenneth Hagin Manly P. Hall Mark Hatfield Jesse Helms Christian A. Herter Richard Holbrooke J. Edgar Hoover Plk. Edward Mandell House Král Hussein Saddam Hussein Burl Icle Ives Jessie James Jesse Jackson Andrew Johnson Lyndon Baines Johnson Dr. Bob Jones Sr. Jack Kemp Duke Michael of Kent Alexander Kerensky 192
Spencer Kimball Henry Kissinger C. Fred Kleinknecht Kenneth S. Kleinknecht Helmut Kohl Ted Kollek Arnoldo Krumm-Heller Adriano Lemmi Vladimir Lenin .................................................Předseda Sovětů SSSR McIlyar H. Lichliter Albert Lontaine Gen. Douglas MacArthur Sir Henry MacMahon Robert McNamara Vasili Maklakov Domenico Margiotta Thurgood Marshall James G. Martin Karl Marx (Baron) Yves Marsaudon Joseph Mazzini Lord Alfred Milner Francoir Mitterand Henry Morgenthau Benjamin Netanyahu G. Bromley Oxnam Olof Palme Henry Palmerston Shimon Peres Albert Pike Dr. Norman Vincent Peale Prince Phillip Roscoe Pound (Gen.) Colin L. Powell Yitzak Rabin .....................................................Izraelský premiér Ronald Reagan Joseph Rettinger Harman Gansvort Reynolds Marshall S. Reynolds Michel Reyt Cecil Rhodes 193
Oral Roberts Franklin D.Roosevelt Theodore Roosevelt Paul Rosen James Rothschild Charles Taze Russell Bishop Carl J. Sanders Jacob Schiff Bill Schnoebelen Gerhard Schroeder Rev. Robert Schuller Rev. Al Sharpton James D. Shaw Senator Simpson Joseph Stalin .....................................................Generální tajemník UV SSSR Rudolph Steiner R.W. Thompson Storm Thurmond Leon Trotsky Harry S. Truman Pierre G. Vassal Felix Warburg Paul Moritz Warburg Earl Warren George Warvelle Chaim Weizmann H.G. Wells William Wynn Westcott Earl Wheeler Leo Wheeler John Yarker Brigham Young Leon Zeldis
Zdroj: http://www.biblebelievers.org.au/33rd.htm
194
David Allen Rivera
(přepis přednášky)
Kdo kontroluje peníze, kontroluje svět... Napoleon řekl: "Pokud je vláda finančně závislá na bankéřích, jsou to oni, a nikoli hlavy států, kdo je pánem situace, protože ruka, která dává je výš než ruka, která bere. Finančníci postrádají vlastenectví a mravnost."
Karel Marx v Komunistickém manifestu napsal: "Peníze hrají největší roli v určování směru historie."
195
HISTORIE PENĚZ V USA Rothschildové brzy zjistili, že když máte pod kontrolou peníze, v podstatě máte pod kontrolou i vše ostatní. Takže pokud někdo křížil jejich politické plány, začali se věnovat pevnějšímu uchopení světových finančních struktur. V polovině 18. století kolonie (britské državy na půdě dnešních Spojených států) prosperovaly, protože vydávaly vlastní peníze, nazývané "Colonial Scrip", které byly přísně regulované a nevyžadovaly platbu úroků. Když se o tom doslechli bankéři ve Velké Británii, přijal britský parlament zákon, který tuto měnu zakazoval a nutil kolonie používat zadlužené peníze, které vydávali. V rozporu s tím, co učí historie, nebyla americká revoluce podnícena odporem proti daním z čaje. Podle Benjamina Franklina k ní došlo proto, že "podmínky se zvrátily tak, že éra prosperity skončila." Řekl: "Kolonie klidně mohly mít nízkou daň na čaj a ostatní věci, kdyby nebylo chudoby, vyvolané nedobrým vlivem bankéřů na britský parlament. Jím vydaný zákon vyvolal nenávist kolonií vůči Velké Británii, což nakonec vedlo k revoluci a válce." V roce 1787 dala nová Ústava Kongresu pravomoc "razit mince a regulovat jejich hodnotu" (článek 1, odst. 8). Poté, co se Velká Británie pokusila zničit a dostat pod kontrolu měnu nové vlasti Američanů, uvědomil si Kongres nebezpečí nekrytých nebo papírových peněz uměle vytvořených zákonem. Roku 1775 totiž byly vydány papírové peníze na financování války a zákonodárci nezávislého státu přijali zákony, požadující aby občané tyto peníze přijali jako legální tendr. Protože byly vytvořeny "z ničeho", nebyly kryty drahým kovem, došlo k inflaci. Na konci války stál jeden stříbrný dolar pět set papírových dolarů.
196
Zakladatelé proto do článku I, odstavce 10, Ústavy Spojených států napsali: "Žádný stát nevstoupí do žádné dohody, aliance nebo konfederace; nebude vydávat listiny zajímacího práva a represe; razit mince; vydávat emise směnek; dělat cokoli se zlatými a stříbrnými mincemi poskytovanými při splácení dluhů; neschválí jakýkoli zákon, který by to umožňoval, zákon ex post facto, nebo zákon poškozující plnění kontraktu, nebo udělovat jakéhokoli šlechtické tituly." Alexander Hamilton, Iluminát a agent evropských bankéřů, se do kolonií přistěhoval roku 1772 z britské kolonie Nevis na ostrově Leeward, který je součástí Britských Antil. Vzal si za manželku dceru generála Philipa Schuylera, hlavy jedné z nejvlivnějších newyorkských rodin. Roku 1789 byl jmenován sekretářem Státní pokladny. Hamilton a Robert Morris přesvědčili nový Kongres, aby tato moc nebyla uplatňována doslova, ale aby byla svěřena Severoamerické bance, založené roku 1781, která měla podobnou funkci jako Bank of England. Tehdy měla Amerika zahraniční dluh 12 000 dolarů (půjčila si peníze od Španělska, Francie, Holandska a soukromých německých bank) a domácí (vnitřní) dluh 42 000 dolarů. V roce 1790 naléhal centralizovanému bankovnictví nakloněný Hamilton na Kongres, aby výhradní pravomoc vydávat peníze udělil soukromě vlastněné společnosti, která by mohla vzít do svých rukou finanční situaci země. Jeho plán volal po tom, aby Kongres vytvořil systém centralizovaného bankovnictví se sídlem v Philadelphii a menšími pobočkami rozmístěnými v důležitých městech země. Byly by užívány k ukládání vládních peněz, výběru daní a vydávání bankovek k pokrytí potřeb financování růstu země. Tato Banka Spojených států měla mít základní kapitál 10 milionů dolarů, z nichž by 4/5 vlastnili soukromí investoři a 1/5 vláda USA. Byla by administrována prezidentem, pětadva-
197
cetičlennou radou ředitelů, dvaceti členy zvolenými akcionáři a pěti členy volenými vládou. Centrální bankovnictví inicioval mezinárodní bankéř William Paterson v roce 1691. Získal zakládací listinu pro Bank of England, která podrobila kontrole britské peníze v soukromně vlastněné společnosti, která měla právo vydávat poukázky splatné na požádání proti záruce bankovních půjček Britské koruně. Jednou z prvních transakcí byla půjčka 1,2 milionu na 8% úrok Vilému Oranžskému, která měla pomoci zaplatit výdaje jeho války s francouzským králem Ludvíkem XIV. Paterson tehdy řekl: "Banka má užitek z úroků ze všech peněz, které vytváří z ničeho." Reginald McKenna, britský kancléř státní pokladny, o 230 let později: "Banky mají schopnost vytvářet a vytvářejí peníze... A ti, kdo mají pod kontrolou kredity národa, řídí politiku vlády a ve svých rukou drží osud lidu." Hamiltonovy elitářské názory a skutečný důvod, proč chtěl zavést centrální bankovnictví, vysvítá z výroku: "Všechny komunity se dělí na menšinu a většinu. Ti první jsou bohatí a urození, ti druzí jsou masou lidu. Lid je neukázněný a vrtkavý; zřídka kdy je schopen posoudit nebo zjistit pravdu." V roce 1791 Jefferson řekl: "Abychom ochránili naši nezávislost, nesmíme našim vládcům dovolit, aby nás uvrhli do neustálých dluhů. Kdybychom do takových dluhů zabředli, museli bychom platit daně z našeho jídla a pití, z našich nezbytností a našeho pohodlí, z naší práce i zábavy. Když budeme schopni zabránit vládě v plýtvání pracovní silou lidu pod záminkou, že je to pro jeho dobro, bude šťasten." Přestože se Thomas Jefferson a James Madison (pozdější 4. prezident USA, 1809-17) proti návrhu Hamiltonem požadovaného zákona postavili, George Washington ho 25. února 1791 podepsal a Alexander Hamilton se stal velmi bohatým mužem. On a Aaron Burr 198
pomohli založit banku Manhattan Co. v New York City, která se vyvinula ve velmi prosperující instituci. Později byla kontrolována podíly banky Warburg-Kuhn-Loeb a v roce 1955 splynula s Rockefellerovou Chase Bank. Tak vznikla Chase Manhattan Bank. Když se Jefferson stal prezidentem (1801-09), postavil se proti bance jako protiústavní instituci, a když měla být zakládací listina v roce 1811 obnovena na dalších 20 let, bylo to zamítnuto. Nathan Rothschild, hlava Bank of England, rozpoznal americký potenciál, poskytl několika státům půjčky a stal se tím vlastně oficiálním evropským bankéřem vlády USA. Protože podporoval vytvoření Bank of the United States, pohrozil: "Buď bude pověřovací listina obnovena, nebo se Spojené státy ocitnou v nejkatastrofálnější válce." Pak britským vojskům přikázal "dát drzým Američanům lekci a udělit jim opět statut kolonie." To v roce 1812 vyvolalo druhou válku s Anglií a napomohlo obnovení Bank of the United States. Válka zvedla národní dluh ze 45 na 127 milionů dolarů. Jefferson napsal Jamesu Monroeovi (později 5. prezident USA, 1817-25) v lednu 1815: "Nadvláda, kterou bankovní instituce získaly nad našimi občany, musí být buď zlomena, nebo ona zlomí nás." V roce 1816 psal Jefferson Johnu Tylerovi (10. prezident USA, 1841-45): "Pokud americký lid dovolí soukromým bankám řídit vydávání měny pomocí inflace a deflace, banky a korporace, které kolem nich vyrostou, připraví lid o všechen majetek a jejich děti se probudí jako bezdomovci na kontinentě dobytém jejich předky... Vím že bankovní instituce jsou pro naše svobody nebezpečnější než jakékoliv armády... Moc by měla být odňata bankám a vrácena vládě, jíž po právu náleží." 10. května 1816 podepsal prezident James Madison návrh zákona, který vytvořil druhou Banku Spojených států. Inflace, těžké zadlužení a nepřítomnost subjektu vybírajícího daně, to byly některé důvody k jejímu založení. Zakládací listina umožňovala 199
bance fungovat dalších 20 let, navýšit kapitál na 35 milionů dolarů, opravňovala ji k vytváření poboček a k vydávání bankovek o hodnotě ne menší než 5 dolarů. Nová banka nyní měla moc "řídit celou finanční strukturu země." Tuto banku řídili Ilumináti prostřednictvím nastrčených osob, jako byl John Jacob Astor, Stephen Girard a David Parish (agent vídeňské větve Rothschildovy rodiny). V roce 1819 byla Banka Spojených států prohlášena výrokem soudce Nejvyššího soudu Johna Marshalla (zednář) za konstituční instituci. Jeho výrok zněl, že pravomoc vytvořit banku má Kongres. Lidé viděli, jaká je skutečná moc této banky, a to vedlo voliče k tomu, aby v roce 1828 zvolili prezidentem Andrew Jacksona, jehož slogan zněl: "Nechť vládne lid." Jackson tvrdil: "Má-li Kongres podle Ústavy právo vydávat papírové peníze, bylo mu toto právo dáno proto, aby ho používal a ne proto, aby ho delegoval na jednotlivce nebo společnosti." Jackson řekl, že řízení centrální banky "bylo prováděno několika jednotlivci nezávisle na vládě, kteří získali kontrolu nad pracovní silou a příjmy většiny lidí." Během prezidentské kampaně v roce 1828 Jackson při projevu na adresu skupiny bankéřů řekl: "Jste doupě zmijí. Mám v úmyslu vaše hnízdo vypálit a s pomocí Boží ho vypálím." A pokračoval: "Kdyby lidé pochopili, do jaké míry je náš peněžní a bankovní systém nespravedlivý, do rána by byla revoluce." Jackson prohlásil, že kdyby Centrální banka měla pokračovat v kontrole "měny, v získávání našich veřejných peněz a držení tisíců občanů v závislosti, bylo by to strašnější a nebezpečnější než všechny námořní a pozemní síly nepřítele." Po špatném finančním hospodaření svého prvního prezidenta, bývalého ministra námořnictva kapitána Williama Jonese, byla Banka nucena stáhnout půjčky a prohlásit je za propadlé, což 200
působilo bankroty, zhroucení cen, nezaměstnanost a krizi. Avšak Bance se začalo dařit v rukou nového prezidenta, finančníka Nicholase Biddleho (1786-1844), který požádal Kongres o obnovení smlouvy už v roce 1832, tedy čtyři roky před vypršením stávající smlouvy. Návrh zákona na novou smlouvu prošel Senátem poměrem 28-20 a Dolní komorou poměrem 107-85 a každý věděl, jak se zachová Jackson. Biddle vyhrožoval: "Když ho Jackson bude vetovat, já budu vetovat jeho!" Jackson smlouvu vetoval a Banku v roce 1832 zrušil. Nařídil sekretáři Státní pokladny, aby odstranil všechny vklady vlády z amerických bank a uložil je do státních bank. 8. ledna 1835 Jackson zaplatil poslední splátku národního dluhu - byl to jediný okamžik v dějinách, kdy byl národní dluh Spojených států redukován na nulu a byly schopny nahromadit přebytek 35 milionů dolarů, které byly rozděleny jednotlivým státům. Nicholas P. Trist, prezidentův osobní tajemník, řekl: "Toto je koruna slávy Andrew Jacksona a nejdůležitější služba, jakou kdy své vlasti prokázal." Boston Post ho přirovnal k Ježíši, který vyhnal penězoměnce z chrámu. Mluvčí Dolní sněmovny James K. Polk (který se roku 1845 stal 11. prezidentem USA), řekl: "Banka Spojených států se stala velkým a nezodpovědným rivalem moci vlády." Banka ovšem pokračovala v činnosti až do roku 1836 a Byddle, který si chtěl zchladit žáhu, ji použil k narušení ekonomiky omezením půjček a zvýšením množství peněz v oběhu. Jackson se stal prvním prezidentem Spojených států, který byl cenzurován "za odstranění vkladů vlády z Banky spojených států bez výslovného schválení Kongresem Spojených států" (v březnu 1834). Je zcela zřejmé, že to udělal z důvodu "zneužití a korupce" Banky. Tuto cenzuru později, v roce 1837, zrušil Senát. Bankéři ovšem neustále pokračovali v pokusech o obnovu banky. Prezident John Tyler v roce 1841 vetoval dva návrhy zákona, které měly Banku Spojených států vzkřísit.
201
V roce 1837 poslali Rothschildové do Ameriky dalšího ze svých agentů. Jmenoval se August Belmont (pravým jménem August Schonberg, příbuzný Seligmanovy rodiny z Frankfurtu). Roku 1829 začal jako patnáctiletý chlapec pracovat pro banku ve Frankfurtu a projevil se jako finanční génius. V roce 1832 byl povýšen a působil v bance v Neapoli, takže mohl být plně začleněn do mezinárodního bankovnictví. Uměl plynně anglicky, francouzsky a italsky. Jeho posláním bylo vyvolat finanční potíže v bankách na jihu. Řídil banku v New York City a stal se vedoucí postavou ve finančních kruzích tím, že skoupil vládní obligace a později se stal finančním poradcem prezidenta. V roce 1857 se Ilumináti sešli v Londýně, aby rozhodli o osudu Ameriky. Chtěli vyvolat incident, který by si vyžádal založení centrální banky. Tímto incidentem měla být válka, protože války jsou drahé a vlády si na ně musí půjčovat. Kanada a Mexiko nebyly dostatečně silné, jak ukázala porážka u Santa Anny v Texasu rok předtím; Anglie a Francie byly příliš daleko a Rusko neměli pod kontrolou, takže se rozhodli použít hesla "Rozděl a panuj" a rozdmýchali konflikt mezi americkým Severem a Jihem. Sever anektovaný Kanadou se měl stát britskou kolonií kontrolovanou Lionelem Rothschildem, zatím co Jih měl být dán francouzskému Napoleonu III. a přejít pod kontrolu Jamese Rothschilda. K vyvolání pohybu vedoucímu k vystoupení Jihu z Unie použili Ilumináti Rytířů zlatého kruhu. Tento řád založil v roce 1854 George W. L. Bickley, aby rozšířil od státu ke státu rasové napětí, přičemž vhodně využil otroctví. Mezi účastníky války byli Jefferson Davis, John Wilkes Booth a Jesse James (1847-1882, zednář, který po loupežích zlata bankám a důlním společnostem zakopal téměř 7 miliard dolarů ve zlatě v západních státech, doufaje, že tímto zlatem bude financovat druhou občanskou válku). Ozbrojenou silou Rytířů byl Ku-Klux-Klan, vytvořený v roce 1867. Státy odtržené od Unie se sjednotily do Konfederace amerických států, což znamenalo, že si udržovaly nezávislost; kdyby Jih vyhrál byl 202
by každý z nich nezávislou zemí. Abraham Lincoln informoval lid, že "kombinace, příliš mocná, než aby mohla být potlačena běžnou vládní mašinérií v mírových podmínkách, předpokládala kontrolu různých jižních států." Zablokoval námořní přístavy, aby přes ně nemohly přicházet evropské dodávky. Rothschildové financovali Sever prostřednictvím emisarů Augusta Belmonta, Jaye Cookeho (pověřeného tím, aby spolu s Belmontem prodával obligace Unie v Evropě), J. a W. Seligmana a Speyera & Co. Judah P. Benjamin (l811-84) z právní firmy Slidell, Benjamin and Conrad v Louisianě, byl Rothschildovým agentem, který se v roce 1862 stal ministrem zahraničí Konfederace. Jeho partner, John Slidell (strýc manželky Augusta Belmonta), byl velvyslancem Konfederace ve Francii. Slidellova dcera si ve Frankfurtu vzala za manžela barona Fredericka D'Erlanger, který byl příbuzným Rothschildů a jednal jejich jménem. Slidell byl představitelem Jihu, který si půjčoval peníze od D'Erlangerse, aby mohl financovat jižanskou Konfederaci. Koncem roku 1861 poslala Velká Británie do Kanady 8 000 vojáků a v roce 1862 přistála britská, francouzská a španělská vojska v mexickém Vera Cruz, údajně proto, aby vybrala mexické dluhy. V dubnu 1861 sdělil ruský velvyslanec v Americe své vládě: "Anglie využije první příležitosti, aby uznala odpadlé státy, a Francie ji bude následovat." 10. června 1863 francouzský generál Elie- Frederic Forey, s pomocí 30 000 francouzských vojáků dobyl Mexico City a měl pod kontrolou většinu země. Prostřednictvím svých zástupců v Paříži a v Londýně ruský car Alexandr II. zjistil, že Konfederace nabídla Napoleonovi III. Louisianu a Texas, pokud svá vojska pošle proti Severu. Rusko již naznačilo svou podporu Lincolnovi, ale chtělo něco víc, když pošle své silné námořnictvo bránit zemi. 1. ledna 1863 vydal Lincoln jako gesto dobré vůle Deklaraci o zrovnoprávnění, s cílem osvobodit otroky, podobně jako ruský car v roce 1861 osvobodil nevolníky. 8. září 203
1863 poslal na žádost prezidenta Lincolna a ministra zahraničí Williama H. Sewarda, Alexandr do San Francisca a New Yorku ruskou flotilu s nařízením "být připraveni bojovat proti každé mocnosti a přijímat rozkazy pouze od Abrahama Lincolna." Lincoln řekl: "Privilegium vytvářet a vydávat peníze je nejen svrchované a neodvolatelné právo, ale je také největší tvořivou příležitostí vlády. Přijetím těchto principů ušetří daňoví poplatníci nesmírné sumy peněz, které by jinak zaplatili na úrocích." V únoru a březnu 1862 a v březnu 1863 získal Lincoln schválení Kongresu, které umožnilo státu vypůjčit si od lidu 450 milionů dolarů prodejem obligací, neboli "zelených bankovek", aby mohl zaplatit Občanskou válku. Ty nebyly splatné až do roku 1865, kdy mohly být tři papírové dolary směněny za jeden stříbrný. Lincoln tak vyřešil americkou finanční krizi bez pomoci mezinárodních bankéřů. London Times později o Lincolnových zelených bankovkách napsal: "Jestliže by zlomyslná finanční politika, která má svůj původ v Severní Americe během poslední války, měla zakořenit, pak by vláda mohla vydávat vlastní peníze bez nákladů. Splatila by dluhy a prosperovala způsobem, který nemá v historii vlád civilizovaného světa obdoby. Mozky a bohatství všech zemí půjdou do Severní Ameriky. Taková vláda musí být zničena, neboť jinak zničí všechny monarchie světa." Německý kancléř Bismarck o Lincolnovi v roce 1876 řekl: "On získal od Kongresu právo půjčit si peníze od lidí prodejem obligací Států a vláda i národ tak unikli komplotu zahraničních finančníků. Ti okamžitě pochopili, že Spojené státy uniknou jejich sevření. To vysvětluje Lincolnovu smrt." Před Lincolnovou administrativou byly soukromé komerční banky schopny vydávat papírové peníze, zvané "state bank notes" (bankovky státní banky), což ale skončilo přijetím Zákona o národním bankovnictví v roce 1863, který zakazoval vytvářet peníze jednotlivým státům. Jakožto předchůdce Zákona o federální rezervě, odstartoval proces rušení splatitelné měny. Systém 204
soukromých bank získával zakládací listiny od federální vlády, která jim dávala oprávnění k vydávání bankovek Národní banky (National Bank Notes). To dávalo bankám moc kontrolovat finance a úvěry v zemi a zajišťovalo centralizované bankovnictví pod federální kontrolou v době války. Umělá panika vytvořená mezinárodními bankéři předtím zničila 1792 státních a 177 soukromých bank, 47 záložen, 13 úvěrových společností a 16 zastaváren. Salmon P. Chase, Lincolnův sekretář Státní pokladny (186164) veřejně prohlásil: "Má role při podpoře přijetí Zákona o národním bankovnictví byla největší finanční chybou mého života. Vytvořil se monopol poškozující zájmy naší vlasti. Měl by být zrušen, ale než toho bude moci být dosaženo, budou na jedné straně sešikováni lidé a na druhé bankéři, k boji, jaký tato země ještě neviděla." Lincoln řekl: "Moc peněz se v době míru přiživuje na národu a v dobách protivenství proti němu strojí spiknutí. Je despotičtější než monarchie, nestoudnější než samovláda, sobečtější než byrokracie. V blízké budoucnosti vidím příchod krize, která mě znervózňuje a vyvolává u mě obavy o bezpečnost mé vlasti. Na trůn byly posazeny korporace, bude následovat éra korupce na vysokých místech a moc peněz v zemi se bude snažit rozšířit svou vládu tím, že bude pracovat na předsudcích lidu, dokud nebude bohatství této země soustředěno v rukou několika lidí a Republika bude zničena. V této chvíli se bojím o osud své vlasti víc než kdykoli předtím, dokonce víc než v dobách války." Dne 14. dubna 1865 byl Linciln zastřelen Johnem Wilkesem Boothem a tentýž večer podnikli jeho spoluspiklenci neúspěšný pokus o atentát na Sewarda. V roce 1866 došlo k prvnímu pokusu o atentát na cara Alexandra II. a v roce 1881 byl car zabit explozí bomby.
205
V Boothově kufru byla nalezena kódovaná zpráva a klíč k tomuto kódu se našel mezi majetkem Judaha Benjamina. Benjamin poté uprchl do Anglie, kde zemřel. Vždy se vědělo, že Lincolnova smrt byla výsledkem nějakého většího spiknutí. Avšak nikdo si neuvědomil, jak hluboké a dalekosáhlé bylo. V roce 1974 našli badatelé mezi dokumenty Lincolnova ministra války Edwina Stantona dopisy, popisující spiknutí. Byly adresovány buď přímo Stantonovi, nebo jím byly zadrženy. Našli rovněž 18 stran, které zmizely z Boothova deníku, a které odhalují jména 70 lidí (některá z nich byla kódovaná) přímo nebo nepřímo zapojených do původního plánu Lincolna unést. Mimo Stantona byli do spiknutí zapleteni Charles A. Dana, náměstek ministra války (a člen Iluminátů) a major Thomas Eckert, šéf telegrafního úřadu Ministerstva války. Poznámky a kódované dokumenty plukovníka Lafayette C. Bakera, šéfa National Detective Police, podrobně popisují plány na Lincolnův únos a spiknutí za účelem atentátu a následného zametání stop. Komplot zahrnoval skupinu farmářů z Marylandu; skupinu z řad Konfederace, včetně Jeffersona Davise (prezidenta Konfederace) a Judaha Benjamina (konfederačního ministra války a ministra zahraničí), zájmovou skupinu bankéřů a průmyslníků Severu, včetně Jaye Cookea (finančníka z Philadelphie, Henryho Cookea (bankéře z Washingtonu, D. C.), Thurlowa Weeda (vydavatele novin z New Yorku) a skupinu radikálních republikánů, kteří nechtěli aby se Jih znovu spojil se Severem, ale chtěli státy na severu kontrolovat jako vojenská teritoria. Patřili k nim i ohijský senátor Benjamin Wade, senátor Zechariah Chandler z Michiganu a senátor John Conness z Kalifornie. Všechny tyto skupiny spojily své úsilí a nakonec použily herce Johna Wilkese Bootha, vášnivého zastánce Konfederace. Původní plán volal po únosu Lincolna, viceprezidenta Andrew Johnsona a ministra zahraničí Sewarda. National Detective Police jejich plán odhalila a informovala Stantona. Pokus o únos, naplánovaný na 18. ledna 1865, selhal. 206
James William Boyd, tajný agent Konfederace a válečný zajatec uvězněný ve Starém vězení Kapitolu, byl využíván Národní vyšetřovací policií (National Detective Police) k hlášení o aktivitách zajatců a měl také informovat o nepoctivých strážných. Vypadal podobně jako Booth a ironií osudu měl i stejné iniciály. Stanton ho propustil a Boyd převzal velení ve spiknutí Seveřanů, do nějž byla zapojena policie a ministerstvo války. Zástupci Severu chtěli Lincolna zabít, zatímco jižan Booth ho chtěl unést a využít jako rukojmí, aby dosáhl propuštění válečných zajatců Konfederace. Booth v březnu dvakrát selhal a nakonec své snažení završil zastřelením Lincolna ve Fordově divadle. Boyd, který byl varován, že by z toho mohl být obviněn chtěl uprchnout do Marylandu. Byl obviněn z útoku na Sewarda, ale nebyla to pravda. Boyd byl jedním z těch, kdo byli zastřeleni na Garettově farmě, a byl identifikován jako Booth. Policie a Stanton zjistili, že to byl ve skutečnosti Boyd až poté, co bylo národu oznámeno, že to byl Booth. Jediná fotografie Boydova mrtvého těla se nalezla ve Stantonově sbírce. Tělo převezl plukovník Lafayette Baker na starý hřbitov Arsenal Penitentiary, kde byl pohřben na neznámém místě pod betonovou deskou. Baker a detektivové Luther a Andrew Potter věděli, že případ není uzavřen. Měli najít Bootha a zabránit mu v tom, aby promluvil. Sledovali jeho stopu do New Yorku a později do Kanady, Anglie a Indie. Údajně předstíral vlastní smrt a vrátil se do Spojených států, kde v Enidu, v Oklahomě, na smrtelné posteli odhalil svou pravou totožnost. Povolaný majitel pohřebního ústavu tělo místo pohřbu mumifikoval a uchovalo se podnes. Baker přerušil vztahy se Stantonem, propuštěným z armády i místa šéfa tajné služby v roce 1866. V roce 1867 ve své knize History of the U.S. Secret Service připustil, že odevzdal Boothův deník Stantonovi, a při jiné příležitosti potvrdil, že deník byl neporušený, když byl v jeho vlastnictví. To znamená, že některé 207
stránky odstranil Stanton, aby zakryl pravdu, protože chybějící listy byly nakonec nalezeny v jeho sbírce. Prezident Andrew Johnson vyhlásil 29. května 1865 amnestii aby zemi znovu sjednotil. Bylo vyhlášeno, že Jih není zodpovědný za způsobený dluh, že všechny zákony o odchodu z Unie pozbývají platnost a že otroctví bude zrušeno. Není třeba říkat, že Rothschildové, kteří Jih bohatě financovali, přišli o spoustu peněz. Mimoto, podpora ze strany ruské flotily stála zemi 7,2 milionu dolarů. Johnson neměl ústavní pravomoc k tomu, aby dal peníze cizí vládě, a tak byla v dubnu 1867 připravena dohoda o koupi Aljašky od Rusů. Byla označena jako "Sewardovo bláznovství", protože se zdálo, že Seward koupil bezcenný kus země, ale vlastně šlo o kompenzaci za účast ruského námořnictva v Občanské válce. V srpnu 1867 Johnson při pokusu odstranit Stantona z úřadu selhal a v únoru 1868 na něho podal Stanton a radikální Republikáni žalobu. Johnson byl obviněn z pokusu o odstranění Stantona bez souhlasu Senátu, za zradu Kongresu, a že je, řečeno obecným jazykem, "sprostý a neschopný" jako vůdce národa. Senátor Benjamin F. Wade, dočasný předseda Senátu, který se při prezidentských volbách umístil na druhém místě, si byl Johnsonovým sesazením tak jist, že už sestavil nový kabinet. Stanton v něm měl být sekretářem Státní pokladny (ministrem financí). 26. května hlasovalo 35:19 pro sesazení Johnsona a chyběl jediný hlas k dosažení dvoutřetinové většiny, nutné k jeho sesazení. Plukovníka Lafayette Bakera, který vyhrožoval odhalením spiknutí, pomalu otrávili; zemřel v roce 1868. Dvacátý prezident Spojených států James A. Garfield si rovněž uvědomoval od bankéřů hrozící nebezpečí, když řekl: "Kdo ovládá peníze národa, ovládá národ." Byl na něho spáchán atentát v roce 1881, v prvním roce jeho působení v úřadu prezidenta. V roce 1877 vytvořila skupina farmářů texaského okresu Lampasas skupinu nazvanou "Rytíři naděje". Zajímala se o "fi208
nanční moc koncentrovanou do rukou několika jednotlivců". Později se přejmenovali na Farmářskou alianci, vytvořili v Texasu 120 organizací a v roce 1887 se hnutí rozšířilo i do Dakoty a Severní a Jižní Karolíny. V roce 1890 tito populisté dokonce ze svých řad volili guvernéry a kongresmany. Obhajovali progresivní daň z příjmu, železnice, komunikace a korporace regulované federální vládou, právo zakládat odborové svazy, zprostředkující roli vlády při stabilizaci padajících cen komodit a zavedení úvěrových programů. Byli proti zlatému standardu a zemskému systému soukromých bank s centrem na Wall Streetu. Byli zaujati Lincolnovými "zelenými bankovkami", kvůli jejich schopnosti přizpůsobit se potřebám ekonomiky. Chtěli, aby emise peněz byly pod kontrolou volených zástupců a ne finančních zájmů Wall Streetu. Vytvořili Lidovou stranu a v roce 1892 nominovali vlastního nezávislého kandidáta. V roce 1896 podporovali kampaň Demokrata Williama Jenningse Bryana, kterého nakonec porazil McKinley, čímž populistické hnutí skončilo. Toto politické hnutí ovšem bylo hybnou silou úvah, z nichž nakonec vznikl zákon o federální rezervě.
209
ZÁKON O FEDERÁLNÍ REZERVĚ Konec Občanské války v roce 1865 rozptýlil naděje Iluminátů na kontrolu U.S. finančního systému, jak se jim podařilo ve většině evropských zemí. Rothschildové tedy pozměnili svůj plán na finanční převrat. Namísto jeho stržení shora, začali podkopávat základy peněžního systému Spojených států. Nástrojem zkázy byl mladý přistěhovalec jménem Jacob Schiff. Linii Schiffovy rodiny, která dokonce tvrdila, že pochází z linie krále Šalomouna, lze vysledovat až do 14. století. Jacob Schiff se narodil roku 1847 ve Frankfurtu, kde byl jeho otec, rabín Moses Schiff, úspěšným makléřem na frankfurtské burze. V roce 1865 přišel do Ameriky a roku 1867 spolu s Henrym Budgem a Leo Lehmannem vytvořil vlastní makléřskou firmu. Po jejím krachu se vrátil do Německa. Stal se manažerem Deutsche Bank v Hamburku, kde se setkal s Moritzem Warburgem (1838-1910) a Abrahamem Kuhnem, který poté, když pomohl založit firmu Kuhn & Loeb v New Yorku, odešel do důchodu. Kuhn a Loeb byli němečtí židé, kteří přišli do Spojených států před rokem 1850. V 50. letech dali dohromady své úspory a otevřeli si obchod v Lafayette, v Indianě, který sloužil kolonistům cestujícím na Západ. Podobné obchody zřídili i v Cincinnati a St. Louis. Později ke svému obchodnímu snažení přidali zastavárnu a půjčování peněz. V roce 1867 založili velmi známou bankovní firmu. V roce 1873 koupil 26letý Jacob Schiff s finanční podporou Rothschildů podíl ve firmě Kuhn & Loeb v New York City a v roce 1875 se stal plnoprávným partnerem. Vydělal miliony financováním železnic a stal se jejich manažerem, což mu umožnilo spolu se partnerem Edwardem Henrym Harrimanem vydělat železnicí největší jmění na světě. Vzal si za manželku nejstarší dceru Solomona Loeba, Terezu, a nakonec vyplatil Kuhnův podíl. Pro všechny záměry a účely byl jediným vlastníkem firmy, známé 210
jako Kuhn, Loeb & Company, zastupující ve Spojených státech Rothschildovy zájmy. Ačkoli byl hlavou amerického finančního světa John Pierpont Morgan (l837-1913), špičkový americký Rothschildův zástupce, Schiff rychle získával rozhodující vliv distribucí žádoucích evropských emisí akcií a dluhopisů během průmyslové revoluce. Vedle železničního impéria Edwarda H. Harrimana, financoval Standard Oil Johna D. Rockefellera (1839-1937) a ocelové impérium Andrewa Carnegieho (1835-1919). Na přelomu století byl Schiff, pevně usazený v bankovní komunitě, připraven naplnit svou roli klíčové osoby v plánu Iluminátů na kontrolu ekonomického systému Spojených států, oslabení křesťanství, vytváření rasového napětí a rekrutování lidí vhodných pro zvolení do Kongresu a jmenování do různých vládních agentur. V roce 1636 opustili svého otce Miles, John a James Morganové, kteří přistáli v Massachusetts, aby pokračovali v rodinném řemesle - výrobě postrojů. Joseph Morgan (děd J. P. Morgana), úspěšný obchodník s nemovitostmi, podporoval založení Banky Spojených států. Junius Spencer Morgan (otec J. P. Morgana) byl partnerem bostonské bankovní firmy J. M. Beebe, Morgan & Co. a stal se partnerem londýnské George Peabody & Co. Když Peabody zemřel, převzal ji a stala se z ní firma J. S. Morgan & Co. John Pierpont Morgan, nebo - jak byl lépe znám - J. P. Morgan, se narodil 17. dubna 1837. V roce 1860 se zprvu stal zástupcem svého otce v New Yorku. V roce 1862 již ale měl vlastní firmu, známou pod názvem J. Pierpont Morgan & Co. V roce 1863 tuto firmu zlikvidoval a stal se partnerem Charlese H. Dabneye (který zastupoval George Peabody & Co.) a založili firmu, známou jako Dabney, Morgan & Co. Později se spojili s Anthonym J. Drexelem (synem zakladatele nejvlivnějšího bankovního domu v Philadelphii) ve firmu s názvem Drexel, Morgan & Co. Morgan se takto stal partnerem philadelphské Drexel & Co. Roku 1869 se Morgan a Drexel setkali s Rothschildy v Londýně a prostřednictvím spo211
lečnosti Northern Securities Corporation začala konsolidace moci a vlivu Rothschildů ve Spojených státech. Morgan tak pokračoval v partnerství, které začalo, když jeho otec fungoval jako dvojitý agent pro Rothschildy a vládu USA. Za občanské války prodal J. P. Morgan armádě Unie vadné karabiny, a byly to vládní peníze za tyto pušky, které pomohly na nohy jeho Guaranty Trust Co. v New Yorku. V roce 1880 začal financovat a reorganizovat železnice. Po smrti jeho otce v roce 1890 a Drexelově úmrtí o tři roky později Dočasný národní ekonomický výbor odhalil, že J. P. Morgan vlastnil pouze 9,1% akcií své vlastní firmy. George Whitney vlastnil 1,9% a H. B. Davison držel 1,2%, avšak Charles W. Steele Estate držel 36,6% a Thomas W. Lamont (jehož syn, Corlis Lament, byl aktivním komunistou) měl 34,2%. Badatelé věří, že Ilumináti kontrolovali společnost prostřednictvím těchto podílů. V roce 1901 koupil Morgan obrovské ocelárny Andrewa Carnegieho za 500 milionů dolarů, aby spojil největší ocelářské společnosti do jedné velké společnosti, známé pod jménem United States Steel Corporation (v níž po nějakou dobu byli hlavními akcionáři Rockefellerové). V proslovu otištěném v Kongresovém záznamu z 30. listopadu 1941, senátor Norris řekl: "J. P. Morgan za asistence a spolupráce několika propojených korporací, které mají vliv v celých Spojených státech, kontrolují každou železnici v zemi. Mají pod kontrolou prakticky každou veřejnou službu, kontrolují doslova tisíce společností, kontrolují všechny velké pojišťovací společnosti. Pane prezidente, postupně přichází doba, pokud jsme tohoto bodu již nedosáhli, kdy podnikání v zemi kontrolují muži, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky, a protože tito lidé mají pod kontrolou peníze národa rozsah této kontroly rychle." Morganův dům se rozrostl v roce 1959, když se Guaranty Trust Co. z New Yorku spojil s J. P. Morgan & Co., aby vytvořili 212
Morgan Guaranty Trust Co. Společnost měla v zemi čtyři pobočky a zahraniční pobočky v Londýně, Paříži, Bruselu, Frankfurtu, Římě a Tokiu. Pod jejich kontrolou je také firma Morgan, Stanley & Co. Paul Moritz Warburg (1868-1932) a jeho bratr Felix (18711937) přišli do Spojených států z Frankfurtu v roce 1902 a koupili si podíl ve firmě Kuhn, Loeb & Co. s finančním krytím Rothschildů. Byli vyškoleni v rodinném bankovním domě M. M. Warburg & Co. (řízeném jejich otcem Moritzem M. Warburgem, 1838-1910), v Rothschildově spřízněné bance ve Frankfurtu, Hamburku a Amsterodamu, založené roku 1798 jejich velkým předkem. Paul (který prý po sobě zanechal více než 2,5 milionů dolarů) si vzal za manželku Ninu Loebovou, dceru Solomona Loeba (mladší sestru Schiffovy manželky), zatímco Felix se v březnu 1895 oženil s Friedou Schiffovou, dcerou Jacoba Schiffa. Jejich bratr Max (1867-1946), hlavní finančník Ruské revoluce (který ve funkci šéfa zpravodajství německé tajné služby pomohl Leninovi dostat se z Německa do Ruska v zapečetěném vlaku) a později i Hitlera, řídil banku v Hamburku až do roku 1938, kdy nacisté začali uplatňovat svou rasistickou politiku vůči židům. Nacisté nechtěli, aby židé řídili banky, takže se banka přejmenovala na Brinckmann, Wirtz & Co. Po 2. světové válce se vrátil do jejího čela bratranec Eric Warburg a v roce 1970 se banka přejmenovala na M. M. Warburg, Brinckmann, Wirtz & Co. Siegmund Warburg, Ericův bratr, založil bankovní firmu S. G. Warburg & Co. v Londýně a v roce 1956 převzal banku bratří Seligmanů. Warburgové jsou dalším dobrým příkladem toho, jak Ilumináti umí kontrolovat obě válčící strany. Zatím co firma Paula Warburga Kuhn, Loeb & Co. (která měla pět zástupců na americkém ministerstvu financí) pomáhala v 1. světové válce financovat Spojené státy, jeho bratr Max financoval prostřednictvím M. M. Warburg and Co. Německo.
213
Paul a Felix Warburgové byli muži vyslaní do Ameriky Rothschildy, aby zde lobovali za přijetí zákona o centrální bance v Kongresu. Plukovník Ely Garrison (finanční poradce prezidenta Theodora Roosevelta a Woodrowa Wilsona) v knize Roosevelt, Wilson and the Federal Reserve Act napsal: "Pan Paul Warburg je muž, který prosadil Zákon o federální rezervě poté, co Aldrichův plán vzbudil velký celonárodní odpor a opozici. Tvůrcem obou plánů byl Alfred Rothschild z Londýna." Profesor E. R. A. Seligman, šéf katedry ekonomie na Kolumbijské univerzitě, v předmluvě k Warburgově eseji o centralizovaném bankovnictví napsal: "Zákon o federální rezervě je více prací pana (Paula) Warburga než kohokoli jiného v této zemi. V roce 1903 poslal Paul Warburg Schiffovi memorandum, v němž popsal aplikaci evropského systému centralizovaného bankovnictví na americký peněžní systém. Schiff ho potom poslal Jamesu Stillmanovi, prezidentu National City Bank v New York City. Warburg promoval na univerzitě ve Frankfurtu v roce 1886 a studoval anglické metody centralizovaného bankovnictví, zatímco pracoval na londýnské burze. V roce 1891 studoval francouzské metody bankovnictví a v letech 1892-93 cestoval po světě, aby studoval aplikace bankovnictví a stal se v tomto oboru přední světovou autoritou. Je zajímavé, že centralizovaným bankovnictvím se zabývá pátý bod Komunistického manifestu z roku 1848. V roce 1906 Frank A. Vanderlip z National City Bank přesvědčil mnohé z newyorkského bankovního establishmentu, že potřebují kontrolovanou Centrální banku, která by mohla sloužit jako národní finanční systém. Tuto úlohu zatím plnil bankovní dům Morgan. K Morganovým mužům patřili: Walter Burns, Clinton Dawkins, Edward Grenfell, Willard Straight, Thomas Lament, Dwight Morrow, Nelson Perkins, Russell Leffingwell, Elihu Root, John W. Davis, John Foster Dulles, S. Parker Gilbert a Paul D. Cravath. Finanční výkyvy, které v letech 1873, 1884, 1893, 1907 a později v roce 1920 vyvolaly paniku, inicioval právě Mor214
gan se záměrem vyvinout tlak na zavedení mnohem silnějšího bankovního systému. Dne 6. ledna 1907 otiskly New York Times článek nazvaný "Nedostatky a potřeby našeho bankovního systému", po němž se Warburg stal vůdčím exponentem peněžní reformy. Ve stejném roce řekl Jacob Schiff Komerční komoře v New Yorku: "Pokud nebudeme mít Centrální banku s přiměřenou kontrolou kreditních zdrojů, tato země podstoupí nejprudší a nejdalekosáhlejší finanční krach v historii." Když Morgan inicioval ekonomickou paniku v roce 1907, rozšířením pověsti o tom, že Knickerbocker Bank & Trust Co. of America krachuje, nastala nadměrná poptávka po bankovních službách, čímž byla vytvořena finanční krize, která nakonec upevnila podporu systému centralizovaného bankovnictví. Warburg tehdy napsal esej nazvanou "Plán pro Modifikovanou Centrální banku", v níž volal po Centrální bance s 50% podílem vlády a 50% účastí Národní banky. V projevu na Kolumbijské univerzitě pak účelově citoval Abrahama Lincolna, který během prezidentské kampaně v roce 1860 řekl: "Věřím v Banku Spojených států."
215
UTAJENÁ CENTRÁLNÍ BANKA V roce 1908 vytýčil Schiff definitivní plán jak se zmocnit amerického finančního systému. Plukovník (čestný titul) Edward Mandell House (1850-1938), syn britského finančníka Thomase W. Househo, Rothschildova agenta, který nadělal jmění zásobováním Jihu zbožím z Francie a Anglie během Občanské války, byl Schiffův hlavní zástupce a kurýr a Bernard Baruch (1870-1965), z něhož burzovní spekulace na začátku 20. století udělaly multimilionáře a jehož expertizy zahraniční a domácí politiky provázely prezidenty od Wilsona až po Kennedyho, byli těmi, na něž silně spoléhal ve svých plánech. Blízkým pomocníkem Schiffa byl také Herbert Lehman. Prezident Woodrow Wilson o Houseovi napsal (zveřejněno v The Intimate Papers of Col. House): "Pan House je moje druhá osobnost. On je mé nezávislé já. Jeho myšlenky jsou i mými myšlenkami. Kdybych byl na jeho místě, konal bych přesně tak, jak navrhoval. Pokud si někdo myslí, že on odráží mé názory, ať dělá cokoli, jeho závěr je správný." George Sylvester Viereck v knize The Strangest Friendship in History: Woodrow Wilson and Colonel House napsal: "Když zákon o federální rezervě nabyl svou konečnou podobu, byl zprostředkovatelem mezi Bílým Domem a finančníky House." Schiff, který byl znám jako "neviditelný strážný anděl" zákona o federální rezervě, prohlásil, že americká ústava je produktem myšlení 18. století - je zastaralá a měla by být "dána do sběru a přepsána". V roce 1908 senátor Nelson W. Aldrich (tchán Johna D. Rockefellera, Jr. a děd Nelsona a Davida Rockefellerů) navrhl zákon, podle nějž by banky v nouzové situaci mohly vydávat měnu, krytou dluhopisy federální vlády, státních a místních vlád a dluhopisy železnic, která by se rovnala 75% peněžní hodnoty dluhopisů. Návrh tohoto zákona byl ostře kritizován, protože nenabízel finanční systém schopný reagovat na sezónní požadavky a fluktu216
ace objemu trhu. Aldrich byl nejmocnějším mužem Kongresu a hlavním mužem Iluminátů v Senátu. Byl členem Kongresu 40 let, z nichž 36 byl v Senátu, kde byl předsedou vysoce významného Finančního výboru. Ve Sněmovně reprezentantů podal republikán E. B. Vreeland z New Yorku návrh, nazývaný Vreelandův návrh zákona. Poté co udělal několik kompromisů s Aldrichem a s mluvčím Domu Josephem Cannonem na schůzce v pokoji hotelu Arlington House, byl tento návrh nazýván Vreelandovou náhražkou. Volal po přijetí aktivní měny, ale pouze v případech naléhavé potřeby. Tato měna by byla místo na dluhopisech založena na cenných papírech. Návrh zákona prošel Domem v poměru hlasů 184 - 145, ale když se dostal až do Senátu postavil se Aldrich proti němu a prosazoval další kompromisy. Aldrich-Vreelandův návrh zákona, nazývaný Emergency Currency Act, byl přijat 30. května 1908 a vedl k vytvoření National Monetary Commission (Národní monetární komise), která se stala součástí Kongresu. Od té doby musela každá legislativa poslaná do Kongresu nejdříve projít touto komisí. Návrh zákona schválený Národní monetární komisí vešel ve známost jako Aldrichův návrh, který vytvořil legislativní základ zákona o federální rezervě (Federal Reserve Act). Byl uveden jako dodatek k republikány podporovanému návrhu tarifního zákona Payne-Aldricha, aby získal i podporu Republikánů. Vycházel z Warburgova plánu, podle nějž by existovalo pouze 15 obvodů (districts); polovina ředitelů na úrovni obvodů by byla vybírána bankami, třetina akcionáři a šestina dalšími řediteli. Národní rada měla být sestavována takto: každý obvod by vybral po dvou členech, devět členů by volili akcionáři a sedm členů exofficio by tvořili guvernér, předseda Rady, dva zástupci guvernéra, ministr financí, ministr práce a obchodu, ministr zemědělství a kontrolor měny. Většina však byla proti tomuto zákonu, protože nakonec identifikoval bankovní instituci jako Centrální banku. V roce 1912 se proti němu postavili na stranické půdě demokrati. Aldrich byl jmenován hlavou Národní monetární komise a v 217
letech 1908-10, za náklady 300 000 dolarů, cestoval jeho šestnáctičlenný výbor po Evropě, aby zde studoval systém centralizovaného bankovnictví. V roce 1910 pronesl Warburg projev o "Spojené rezervní bance Spojených států", v němž požadoval, aby ve Washingtonu, D.C. byla umístěna United Reserve Bank s kapitálem 100 milionů dolarů. Země měla být rozdělena do 20 oblastí (districts) a systém řízen Radou ředitelů, sestavovanou bankovními sdruženími, akcionáři a vládou. Warburg poukazoval na to, že americký měnový systém je nepružný a neschopný vyrovnávat vzestupy a poklesy poptávky. Jako příklad uvedl, že když je sklizena pšenice a obchodníci nemají po ruce peníze ke koupi a uskladnění velkých zásob obilí, musí ho farmáři prodávat pod cenou. Následkem toho ceny silně kolísají a nutí farmáře prodávat se ztrátou. Warburg požadoval zavedení cenných papírů (papírových peněz), které by obíhaly jako měna vydávaná ve standardních hodnotách jednotné velikosti. Byly by zákonem prohlášeny za legální tendr pro platbu dluhů a daní. Na adresu kritiků, že nebude snadné najít schopné muže, kteří by se mohli postavit do čela Centrální banky, prezident Theodore Roosevelt řekl: "Proč tuto práci nedat panu Warburgovi (Paulovi)? On by byl finančním boss, já bych byl politický boss a mohli bychom řídit zemi společně." Po konferenci, která se konala na Kolumbijské univerzitě 12. listopadu 1910, zveřejnila Národní monetární komise svůj plán v článku s názvem "Bankovky a vládnoucí moc", otištěném v jejím časopise Journal of Political Economy. Aldrich svolal na návrh Henryho P. Davisona (partnera J. P. Morgana) na 22. listopadu 1910 schůzi bankovního establishmentu a členů Národní monetární komise. Všem sdělil, že má v úmyslu držet všechny v izolaci tak dlouho, dokud nevyvinou "vědeckou měnu pro Spojené státy." Všichni pozvaní na tuto tajnou schůzi byli Ilumináty. Sešli se na vlakovém nástupišti v 218
Hobokenu, New Jersey, kde nastoupili do Aldrichova soukromého vagónu a odjeli do Georgie. Pak je loď odvezla na ostrov Jekyll při pobřeží Brunswicku v Georgii. Jekyll Island je jedním ze skupiny deseti ostrovů, mezi něž patří St. Simons, Tybee, Cumberland, Wassau, Wolf, Blackbeard, Sapelo, Ossabow a Sea Islands. Jekyll Island byl "odlehlým útočištěm bohatých", který v roce 1888 koupili J. P. Morgan, Cyrus McCormick, William Rockefeller (bratr Johna D. Rockefellera), William K. Vanderbilt a George F. Baker (který založil Harvard Business School darem 5 milionů dolarů) za 125 tisíc dolarů od Eugena du Bignon, jehož rodina vlastnila ostrov celé století. Než byl přeměněn na veřejné letovisko nevystoupil na jeho pobřeží žádný nevítaný host. Říkalo se, že když všech 100 členů Hunting Clubu na Jekyll Islandu zasedlo v klubovně k večeři, představovali šestinu světového bohatství. Rovněž ostrov St. Simon, nacházející se nedaleko odtud severním směrem, vlastnili Ilumináti. Účastníci srazu v soukromé lovecké lóži zde údajně byli na lovu kachen. Přísahali si mlčenlivost a dokonce se oslovovali pouze krycími nebo křestními jmény. Podrobností, týkajícich se těch, kteří sraz navštívili, je známo jen velmi málo, ale většina scénářů se shoduje v tom, že přítomni byli: senátor Aldrich, Frank A. Vanderlip (viceprezident Rockefellerem vlastněné National City Bank), Henry P. Davison (z J. P. Morgan & Co.), Abram Piatt Andrew (náměstek ministra financí; pomocný profesor na Harvardu a zvláštní asistent Národní monetární komise během její evropské cesty), Paul Moritz Warburg (Kuhn, Loeb & Co.), Benjamin Strong (viceprezident Morgan's Bankers Trust Co.), Eugene Meyer (bývalý partner Bernarda Barucha a syn partnera v Rothschildem vlastněné firmě Lazard Freres, který byl hlavou War Finances Corporation a později získal kontrolu nad deníkem Washington Post), J. P. Morgan, John D. Rockefeller, plk. House, Jacob Schiff, Herbert Lehman (z Lehman Brothers), Bernard Baruch (jmenovaný prezidentem Wilsonem předsedou War Industries Board; získal tak kontrolu nad všemi domácími kontakty pro 219
válečný materiál Spojenců, což mu umožnilo vydělat 200 milionů dolarů na vládních zakázkách), Joseph Seligman (vedoucí židovský finančník, zakladatel firmy J. & W. Seligman & Co., která pomáhala vydávat dluhopisy během Občanské války a byla známá jako "Světoví bankéři" (později odmítl nabídku prezidenta sloužit jako ministr financí) a Charles D. Norton, prezident newyorkské First Natonal Bank. Zhruba za deset dní přišli účastníci schůzky s podklady pro systém centralizovaného bankovnictví. Připravili dvě verze, aby zmátli opozici. Podle Warburgových poznámek sepsal Frank Varderclip konečný návrh, který byl zapracován do Aldrichova návrhu zákona formou zprávy Monetární komise, již Aldrich protlačil Kongresem tak, že se v textu důsledně vyhnul termínu "Centrální banka". O této schůzce neexistovaly žádné dostupné informace až do roku 1933, kdy vyšla kniha "Federal Reserve Act: It's Origins and Problems" od Jamese L. Laughlina a další informace od B. C. Forbese, redaktora časopisu Forbes Magazine. V roce 1935 Frank Vanderclip do Saturday Evening Post napsal: "Nemám pocit, že přeháním, když hovořím o naší tajné výpravě na Jekyll Island jako o příčině koncepce, z níž nakonec vznikl Systém federální rezervy." Bankéři iniciované minikrize, poslední v roce 1907, pomohly získat podporu pro návrh tohoto zákona v Kongresu, a 11. května 1911 "Národní liga občanů pro podporu zdravého bankovního systému", fasádní organizace Iluminátů, veřejně oznámila podporu Aldrichovu návrhu zákona. Avšak Aldrichův návrh byl podle očekávání i přesto odsouzen k nezdaru - Aldrich byl úzce spojován s J. P. Morganem. A pak teprve přišli Ilumináti s "plánem B", druhou verzí za tímto účelem připravenou už na Jekyll Islandu. Národní liga občanů veřejně stáhla podporu Aldrichovu návrhu zákona, což byl byl pouze předstíraný tah, aby Kongresem prošla druhá varianta zákona.
220
Jakmile byla nová verze hotová, čekali s jejím předložením Kongresu, protože i kdyby jím prošla, prezident Taft by ji jistě vetoval. Museli vyčkat dokud nebude zvolen jejich člověk. Tímto mužem byl Woodrow Wilson. Demokraté, s výjimkou volby Grovera Clevelanda, nebyli u moci od roku 1869. Byli "hladovou" stranou, takže do ní Ilumináti mohli lehce proniknout. Koncem 19. století začali s procesem změny konzervativních Demokratů na liberály a Republikánů z liberálů na konzervativce. Wilson promoval na Princetonu v roce 1879, studoval právo na Virginské univerzitě a doktorskou hodnost získal na Univerzitě Johna Hopkinse roku 1886. Vyučoval politickou vědu a historii na Bryn Mawru a Weleyanu, roku 1902 se stal prezidentem Princetonu. Protože podporoval Aldrichův návrh zákona už když byl poprvé předložen ke schválení Kongresu, byl podpořen Ilumináty v úspěšné kandidatuře na guvernéra New Jersey v roce 1910. Obchod byl uzavřen prostřednictvím Vanderclipových agentů, Williama Rockefellera a Jamese Stillmana na Vanderclipově usedlosti ve West Chesteru. Spojení mezi Ilumináty a Wilsonem bylo navázáno prostřednictvím jeho budoucího zetě, Williama G. McAdoo. Rabín Stephen Wise, vedoucí židovský aktivista, řekl publiku v Y.M.C.A. v Trentonu, New Jersey: "V úterý bude prezident Princetonské univerzity zvolen guvernérem tohoto státu. Své funkční období jako guvernér však nedokončí. V listopadu 1912 se stane prezidentem Spojených států a v březnu 1917 bude uveden do úřadu prezidenta podruhé. Bude jedním z největších prezidentů v amerických dějinách." Wise, který pronesl tato "prorocká slova" v roce 1910, se později stal Wilsonovým blízkým poradcem. Měl důvod věřit tomu, co řekl, protože věděl, že smlouva již byla uzavřena. Wilson ovšem nebyl vnímán jako zastánce bankéřů, platforma Demokratické strany se stavěla proti myšlence Centrální banky, nyní spojované s republikány a bankéři.
221
Hlavními starostmi demokratů byly vyšší republikánské volební preference a nedostatek peněz. Jakmile se však Ilumináti rozhodli podporovat Wilsona, peníze přestaly být problém. Záznamy vykazují, že největšími přispívateli na Wilsonovu kampaň byli Jacob Schiff, Bernard Baruch, Henry Morgenthau, Thomas Fortune Ryan (důlní magnát), Sammuel Untermyer, Cleveland H. Dodge (z National City Bank), plk. George B. M. Harvey (společník J. P. Morgana a redaktor Morganem kontrolovaného týdeníku Harper's Weekly a prezident vydavatelské firmy Harper & Brothers), William Laffan (redaktor New York Sun), Adolph Ochs (vydavatel New York Times) a finančníci vlastnící vlivný deník New York Times, Charles R. Flint, gen. Sam Thomas, J. P. Morgan a August Belmont. Všichni byli Ilumináty. Problém s hlasy voličů byl poněkud obtížnější, ale na něm již Ilumináti pracovali. Ruské pogromy, při nichž bylo v letech 1881 a 1882 zabito tisíce lidí, a náboženské pronásledování a antisemitismus v Polsku, Rumunsku a Bulharsku na začátku devadesátých let 19. století, vyvolaly třicet let trvající vlnu tisíců židovských přistěhovalců proudících do Spojených států. Na přelomu století jich připlulo do přístavů v New Yorku, Baltimore a Bostonu přes půl milionu. Demokraté iniciovali rozsáhlý sociální program aby tyto lidi získali jako registrované voliče. Schiff a Rothschildové zakládali humanitární výbory, jako Hebrew Immigration Aid Society a B'nai B'rith, a tak, když evropští židé dorazili do Ameriky, udělali z nich naturalizované občany, registrované jako demokraty, které pak přesídlili do dalších velkých měst, jako Chicago, Philadelphia, Detroit a Los Angeles. Zde jim byla poskytnuta finanční pomoc, ubytování, potrava a oblečení. Stal se z nich pevný volební blok demokratů, jejichž hlasy Wilson potřeboval ke zvolení prezidentem. V roce 1912, kdy prezident William Howard Taft opět kandidoval na prezidentský úřad proti Wilsonovi, potřebovali Ilumináti jakousi pojistku. Získali ji tím, že naléhali na jiného republikána, bývalého prezidenta Theodora Roosevelta (1901-09), aby 222
také kandidoval. Taft sloužil jako Rooseveltův ministr války (1905-09) a byl jím vybrán za nástupce v prezidentském úřadu. Nyní však Roosevelt opět kandidoval. Obhajujíc "nový nacionalismus", Roosevelt řekl: "Můj klobouk je v ringu, brzy začne boj a já jsem připraven bojovat." Byl považován za "antibyznysmana", kvůli nekompromisnímu postoji vůči korporacím a trustům. Jeho návrhy reorganizace vlády byly napadány v Ilumináty kontrolovaných New York Times jako "supersocialismus". Na platformě těchto novin řekl Bull Moose: "Jsme proti takzvanému Aldrichovu návrhu měnového zákona, protože jeho nařízení by vydalo naši měnu a kreditní systém do soukromých rukou a byla by znemožněna účinná veřejná kontrola." Rooseveltovu kampaň ovšem zorganizovali, řídili a financovali Frank Munsey a George Perkins z J. P. Morgan & Co. Stejného plánu, který připravil Tafta o voliče, aby byl zvolen Wilson, bylo využito i při prezidentských volbách v roce 1992. V interview s korespondentkou ABC-TV News, Barbarou Waltersovou roku 1994, Barbara Bushová řekla, že důvodem proč Bill Clinton porazil prezidenta George Bushe byla kandidatura třetí strany, nezávislého kandidáta H. Rosse Perota. Ilumináti získali rovněž podporu věčného demokratického prezidentského kandidáta, Williama Jenningse Bryana, kterého nechali napsat dokument odporující Aldrichovu návrhu zákona, aby tak získali podporu platformy demokratické strany. Nezapomínejte, že druhá verze návrhu zákona, připravená na Jekyll Islandu, byla alternativou pro případ, že se veřejnost postaví proti Aldrichovu návrhu zákona. Wilson, aristokrat se socialistickými názory, byl přívržencem nezávislého rezervního systému, protože nedůvěřoval "obyčejným lidem" tvořícím Kongres, avšak veřejně slíbil, že "osvobodí chudé americké občany od ovládání bohatými" a že Amerika bude mít peněžní systém, který nebude pod kontrolou Wall Streetu a mezinárodních bankéřů. V létě roku 1912, když přijal nominaci demokratického kandidáta na úřad prezidenta, řekl: "Koncentrace kontroly kreditů se může 223
kdykoli stát neskonale nebezpečnou svobodnému podnikání." Podle historických záznamů o Federální rezervě způsobila posun Wilsonových názorů "kombinace politické reality, jeho nedostatečné znalosti bankovnictví a financí, a tím, že po zvolení prezidentem zcela spoléhal na své poradce v otázkách měnové politiky." Rozdělení voličů Demokratické strany umožnilo nejen vítězství Woodrowa Wilsona v prezidentských volbách, ale demokraté navíc získali většinu v obou komorách Kongresu. DEMOKRAT (Wilson) 435 hlasů volitelů 6 286 214 hlasů lidu; PROGRESSIVE (Roosevelt) 88 hlasů volitelů 4 126 020 hlasů lidu; REPUBLIKÁN (Taft) 8 hlasů volitelů 3 483 922 hlasů lidu. Předseda bankovního a měnového výboru, republikán Carter Glass z Virginie, se s Wilsonem setkal po volbě, aby společně s H. Parkerem Willisem (děkanem politických věd na Univerzitě George Washingtona) z Národní ligy občanů, připravili návrh zákona, známého jako Glassův návrh, který začal nabývat formy v lednu 1913. Teprve nyní byl uveden do života "plán B" Iluminátů. Národní liga občanů s ústředím v Chicagu již oznámila svou opozici vůči Aldrichovu návrhu zákona. Nyní stály zájmy bank na Wall Street naoko proti Glassovu návrhu, který ve skutečnosti obsahoval zamaskovaný Aldrichův plán. Klice z Wall Streetu se všeobecně říkalo "peněžní trust". Avšak v úvodníku Wall Street Journalu z roku 1912 se tvrdí, že termín "peněžní trust" se vztahuje jen na J. P. Morgana. Vlna podezření vůči "peněžnímu trustu" vyvrcholila v roce 1912, za vyšetřování vedeného bankovním podvýborem Sněmovny. Odhalilo, že dvanáct bank v New Yorku, Bostonu a Chicagu mělo své lidi v ředitelstvích 134 korporací. Texaský republikán Robert L. Henry prohlásil: "V posledních pěti letech byly finanční zdroje národa koncentrovány v New Yorku, kde nyní dominují více než 75 procenty peněžních zdrojů Ameriky." George Mc. C. Reynolds, prezident chicagské Continental Bank vypovídal: 224
"Finanční moc nyní spočívá v rukou tuctu mužů." Hrozba ze strany tohoto mocného soukromého bankovního systému měla být završena zřízením Centrální banky. Aby se vyhnuli zmínce o centralizovaném bankovnictví, sám Wilson navrhl, aby se regionální banky nazývaly "Bankami federální rezervy" a navrhl svolání zvláštního 63. zasedání Kongresu, na němž měl být projednán a schválen zákon o Federální rezervě (Federal Reserve Act). 23. června 1913 přednesl v Kongresu projev o Federální rezervě a pohrozil, že zasedání nerozpustí, dokud zákon nebude přijat. Wilson si získal Bryanovu podporu tím, že ho udělal ministrem zahraničí. V říjnu 1913 Bryan řekl, že prezidentovi pomůže "zajistit aby návrh zákona byl přijat co nejdříve." Glassův návrh zákona (HR7837) byl předložen ke schválení Sněmovně Reprezentantů 26. června 1913. V této opravené verzi není ani zmínky o centralizovaném bankovnictví, jehož se lidé obávali. Věřilo se, že návrh zákona napsal Willis, ale později bylo zjištěno, že ho napsal profesor James L. Laughlin z fakulty politických věd na Columbijské univerzitě, přičemž se snažil, aby předloha nebyla spojována s Bryanovou podporou platformy Demokratické strany. Ve Sněmovně o tom byla 9. září přečtena zpráva, přičemž bylo odkazováno na Bankovní a měnový výbor. Oklahomský senátor Robert Latham Owen, předseda Bankovního a finančního výboru Senátu, spolu se svými pěti kolegy, vypracoval návrh zákona přístupnějšího návrhům bankéřů. Návrh zákona sepsaný senátorem Gilbertem M. Hitchcockem, demokratem z Nebrasky, volal po vyloučení "zákonné peněžní provize" a požadoval, aby bankovky byly kryty zlatem. Počítal také s veřejným vlastnictvím regionálních rezervních bank, které měly být kontrolovány vládou. Glassův návrh byl předložen Bankovnímu výboru Senátu a 22. listopadu 1913 byl vrácen zpět k hlavnímu projednání Senátu. Tento návrh zákona byl znám jako Glass-Owenův n. z. Senátor Owen, který byl proti Aldrichovu návrhu zákona, udělal několik 225
úprav jimiž se pokusil zabránit úplnému ovládnutí peněžního systému USA mezinárodními bankéři. Senátor Elihu Root z New Yorku některé z těchto úprav kritizoval a několik bodů bylo pozměněno. Zákon byl schválen Senátem 19. prosince 1913. Jelikož obě komory schválily různé verze zákona, byl ustaven Konferenční výbor, v němž zasedalo šest demokratů a pouze dva republikáni, aby bylo zajištěno, že jisté části původního návrhu zákona zůstanou nezměněny. Konečná verze byla narychlo připravena bez veřejného slyšení a 23. prosince, dva dny před Vánocemi, kdy už mnoho kongresmanů a tři významní senátoři byli mimo Washington, byl návrh poslán do Sněmovny Reprezentantů, jíž prošel v poměru 298-60, a nato do Senátu, kde prošel poměrem 43-25 (27 senátorů nebylo přítomno nebo se zdrželi hlasování). Hodinu po schválení Senátem Wilson zákon o Federální rezervě podepsal a Ilumináti získali úplnou kontrolu nad americkou ekonomikou. Zlato a stříbro v národních trezorech přešlo do vlastnictví Federální rezervy. Baron Alfred Charles Rothschild (1842-1918), který celý plán vymyslel, nato zosnoval plány na další oslabení finanční struktury naší země. Přestože Wilson a republikán Carter Glass dostali za úkol protlačit zákon o Federální rezervě Kongresem, hrál hlavní roli při získávání podpory pro jeho přijetí William Jennings Bryan, který později napsal: "Jediná věc v mé veřejné kariéře, které lituji, byla práce na zajištění přijetí zákona o Federální rezervě." Republikán Glass později napsal: "Nikdy jsem si nemyslel, že systém federálních bank může takovým způsobem selhat. Země je ve stavu nenapravitelného bankrotu." Eustace Mullins v knize The Federal Reserve Conspiracy píše: "Peníze a kreditní zdroje Spojených států byly nyní pod úplnou kontrolou aliance First National Bank J. P. Morgana a Kuhn & Loeb's National City Bank, které byly principiálně oddány zájmům mezinárodních bankéřů, jejichž ústředí se 226
během první světové války přesunulo z Londýna do New Yorku." Organizační výbor Rezervní banky (Reserve Bank Organization Committee) řízený ministrem financí Williamem Gibbsem McAdoo a ministrem zemědělství Davidem F. Houstonem (který se stejně jako Glass stal ministrem financí za Wilsona), obdržel 100 000 dolarů, aby našel místa pro sídla regionálních rezervních bank. O tento status usilovalo více než 200 měst; jmenovaní uspořádali slyšení v 18 z nich ve speciálně upraveném železničním vagónu, kterým cestovali po celé zemi . 25. října 1914 bylo oznámeno formální zřízení Federálního rezervního systému, který byl oživen v roce 1915. Plk. House, jehož Wilson nazýval svým "druhým já", protože byl jeho nejbližším přítelem a nejdůvěrnějším poradcem, napsal v roce anonymně novelu s názvem "Philip Dru: Administrator", v níž odhalil způsob, jakým byl Wilson kontrolován. House, který dosud loboval za zavedení centralizovaného bankovnictví, nyní obrátil svou pozornost směrem k odstupňované dani z příjmu. Je podivuhodnou náhodou, že inflační měna a odstupňovaná daň z příjmu, požadovaná Centrální bankou, tvoří dva důležité body Komunistického manifestu socializace země. House vybral první Radu Federální rezervy a Benjamina Stronga jmenoval jejím předsedou. V roce 1914 opustil Paul M. Warburg zaměstnání s platem 500 000 dolarů u Kuhn, Loeb & Co., aby se stal členem Rady, ale v roce 1918, během 1. světové války, na funkci rezignoval z důvodu svých kontaktů s Němci. Bankovní zákon z roku 1935 zákon o Federální rezervě (Federal Reserve Act) opět pozměnil, změnil se jeho název na Federal Reserve System a došlo k reorganizaci - změnil se počet ředitelů a délka jejich funkčního období.
227
Radu Federální rezervy řídí sedm členů Rady guvernérů, jmenovaných prezidentem a potvrzovaných Senátem. Funkční období Rady je 14 let. Rada guvernérů, prezident Banky Federální rezervy a čtyři další prezidenti rezervních bank, kteří fungují na rotačním základě, tvoří Federální výbor volného trhu (Federal Open Market Committee). Tato skupina rozhoduje, zda nakupovat a prodávat vládní cenné papíry na volném trhu, či nikoli. Vláda kupuje a prodává cenné papíry, většinou prostřednictvím 21 dealerů, aby vytvořila rezervy potřebné pro výkon vlády. Výbor také rozhoduje o dodávkách peněz pro národní banky a spotřebitele. Existuje dvanáct Federálních rezervních bank ve dvanácti oblastech (districts): Boston (MA), Cleveland (OH), New York (NY), Philadelphia (PA), Richmond (VA), Atlanta (GA), Chicago (IL) , St. Louis (MO), Minneapolis (MN), Kansas City (KS), San Francisco (CA) a Dallas (TX). Dvanáct regionálních bank bylo založeno proto, aby si lidé nemysleli, že Federální rezerva je řízena z New Yorku. Každá z těchto bank má dvanáct lidí v Radě ředitelů, šest z nich je voleno členy bank a tři jsou jmenováni Radou guvernérů. Tyto banky mají 25 poboček a mnoho členských bank. Všechny Federální banky jsou členské a čtyři z každých deseti komerčních bank jsou také členskými bankami. Celkem kontroluje Federální rezervní systém zhruba 70% všech bankovních vkladů v zemi. Senátor z Ohia, Warren G. Harding, který byl v roce 1920 zvolen prezidentem, při kongresovém vyšetřování roku 1921 řekl, že Federální rezerva je monopol soukromých bank. Prohlásil: "Federální rezervní banka je instituce vlastněná akcionáři členských bank. Vláda zde nevlastní ani dolar." Jeho funkční období náhle skončilo v roce 1923, kdy záhadně zemřel. Kolovaly pověsti, že byl otráven. Toto tvrzení nebylo nikdy prokázáno, protože jeho manželka nepovolila pitvu.
228
Tři roky po zavedení Federální rezervy Woodrow Wilson řekl: "Růst národa a všechny naše aktivity jsou v rukou několika mužů... Naše vláda se stává jednou z nejhorších, jednou z nejúplněji kontrolovaných a ovládaných vlád v civilizovaném světě... to není vláda svobodného úsudku, již není vláda většiny, ale vláda názoru a nezákonného nátlaku malé skupiny nejvlivnějších mužů." John Maynard Keynes, pozdější poradce Franklina D. Roosevelta, ve knize "The Economic Consequences of Peace" 1919 napsal: "Lenin prohlásil, že nejlepší způsob jak zničit kapitalistický systém, je zničit jeho měnu. Pokračovaným procesem inflace mohou vlády tajně a nepozorovaně konfiskovat významnou část bohatství občanů. Jak inflace postupuje a reálná hodnota měny z měsíce na měsíc prudce kolísá, stávají se všechny trvalé vztahy mezi dlužníky a věřiteli, tvořící základ kapitalismu, tak naprosto rozrušenými, že téměř ztrácejí svůj význam." Kongresman Charles August Lindbergh, Sen., otec historického aviatika, řekl na půdě Kongresu: "Tento zákon zakládá nejgigantičtější trust na Zemi. Jestliže prezident tento zákon podepíše, bude legalizována neviditelná vláda moci peněz, jejíž existence byla prokázána vyšetřováním 'peněžního trustu'. Je to Aldrichův návrh zákona v přestrojení. Tento nový zákon vytvoří inflaci, kdykoli si to trust bude přát. Od této doby budou krize vytvářeny s vědeckou přesností. Tímto bankovním a měnovým zákonem bude spáchán nejhorší legislativní zločin všech dob." Lindbergh údajně za svoji opozici Iluminátům zaplatil. Když se zdálo, že roste podpora pro jeho syna, aby se stal příštím prezidentem, byl unesen a zřejmě zavražděn jeho vnuk. Republikán Henry Cabot Lodge, Sen. o návrhu zákona (Kongresový záznam, 10. června 1932) řekl: "Návrh zákona, jak stojí, se mi zdá být otevřenou cestou k rozsáhlé expanzi měny. 229
Nelíbí se mi pomyšlení, že může být přijat zákon, který umožní utopit zlatý standard záplavou nesměnitelných papírových peněz." Dne 15. prosince 1931 republikán Louis T. McFadden, který více než deset let sloužil jako předseda Bankovního a měnového výboru Sněmovny reprezentantů, konstatoval: "Rada Federální rezervy a banky jsou řádně jmenovaní agenti zahraničních centrálních bank a více se zajímají o své zahraniční zákazníky než o lid Spojených států. Jedinou věcí, která je na Radě Federální rezervy americká, jsou peníze, jichž používá." 10. června 1932 McFadden řekl v projevu v Kongresu: "V této zemi máme jednu z nejprohnilejších institucí, jakou svět kdy poznal. Mám na mysli Radu Federální rezervy a Banky Federální rezervy. Někteří lidé si myslí, že Banky Federální rezervy jsou institucemi vlády Spojených států. Ne! Jsou to soukromé úvěrové monopoly, vysávající lid Spojených států ve svůj a ve prospěch svých zahraničních zákazníků. Banky Federální rezervy jsou agenturami zahraničních centrálních bank. V této sebrance finančních pirátů jsou ti, kteří by člověku klidně podřízli hrdlo pro pár dolarů. Rada Federální rezervy vyvinula obrovské úsilí, aby usurpovala tuto moc a pravdou je, že FED (Federální rezerva - p. p.) uzurpoval vládu. Kontroluje zde (v Kongresu) všechno a kontroluje veškeré zahraniční vztahy. Tvoří a rozbíjí vlády podle své libovůle. Když byl FED přijat, lid Spojených států si nevšiml, že zde byl založen nový světový systém. Je to superstát bez hranic, kontrolovaný mezinárodními bankéři a mezinárodními průmyslníky, kteří jednají společně, aby zotročili svět pro své potěšení!" Dne 23. května 1933 vznesl McFadden proti členům Federální rezervy tato obvinění:
230
"Obžalovávám je společně a každého zvlášť, že způsobili odvržení národní měny Spojených států, aby hodnota zlata řečené měny mohla přejít do soukromých rukou..." "Obviňuji je, že v roce 1928 svévolně a nezákonně převzali od vlády Spojených států 80 miliard dolarů..." "Obviňuji je, že svévolně a nezákonně zvyšovali a snižovali hodnotu peněz... zvyšovali a snižovali množství peněz v oběhu ve prospěch svých soukromých zájmů..." "Obviňuji je, že způsobili pokles cen na newyorské burze..." "Obviňuji je že spiknutí za účelem přesunu cizinců a mezinárodních půjčovatelů peněz, aby mohli kontrolovat finanční zdroje Spojených států..." "Obviňuji je, že zveřejňovali lživou a zavádějící propagandu s cílem podvést americký lid a způsobit ztrátu nezávislosti Spojených států..." "Obviňuji je ze zločinu zrádného spiknutí a jednání proti míru a bezpečnosti Spojených států a zrádného spiknutí s cílem zničit ústavní vládu Spojených států." V roce 1933 viceprezident John Garner, když mluvil o mezinárodních bankéřích, řekl: "Víte, gentlemani, kdo vlastní Spojené státy?" Senátor Barry Goldwater ve své knize With No Apologies napsal: "Nezdá se vám podivné, že se tito muži stali členy CFR a Rady guvernérů Federální rezervy, a že absolutně kontrolují peníze a úrokovou míru v této velké zemi? Organizace v soukromém vlastnictví... ... která nemá absolutně nic společného se Spojenými státy americkými!" Prostě a jednoduše, Federální rezerva není součástí Federální vlády, je to korporace v soukromém vlastnictví akcionářů. To je důvod, proč Federální rezervní banka v New Yorku (a všechny 231
ostatní) je na seznamu amerických podnikatelských subjektů. Podle článku I., sekce 8 Ústavy USA má právo vydávat peníze a regulovat jejich hodnotu pouze Kongres, takže je nezákonné, když to provádějí soukromé společnosti. Přesto se tak děje a z důvodu tohoto znění zákona museli být akcionáři "třídy A" drženi v tajnosti. R. F. McMaster, který vydával bulletin s názvem "The Reaper", prostřednictvím svých švýcarských a saudskoarabských kontaktů zjistil, které banky tehdy v Rezervě vlastnily rozhodující podíly: Rothschildovy banky v Londýně a Berlíně; banka Lazard Brothers v Paříži; Israel Moses Seif Bank v Itálii; Warburgovy banky v Hamburku a Amsterodamu; Lehman Brothers Bank of New York; Kuhn, Loeb & Co. of New York; Chase Manhattan Bank of New York; a Goldman, Sachs of New York. Tyto banky kontrolují Rezervu prostřednictvím zhruba 300 akcionářů. Z důvodu jak je Rezerva organizovaná, každý, kdo kontroluje Federální rezervní banku v New Yorku, kontroluje celý systém. V této oblasti je 90 ze 100 největších bank. Z 203 053 akcií newyorské banky jich má Rockefellerova National City Bank 30 000; Morganova First National Bank má 15 000; Chase National 6 000 a National Bank of Commerce (Morgan Guaranty Trust) 21 000. Za tyto papíry se dají koupit celé Spojené státy... Zpráva Senátu z 15. června 1978, nazvaná "Interlocking Directorates Among the Major U.S. Corporations" odhalila, že pět newyorských bank mělo 470 svých lidí ve vedení 130 hlavních amerických korporací: Citicorp (97), J. P. Morgan Co. (99), Chase Manhattan (89), Manufacturers Hanover (89) a Chemical Bank (96). Podle Eustace Mullinse jsou tyto banky hlavními akcionáři FED. Ve své knize World Order napsal, že těchto pět bank je "řízeno z Londýna". Mullins píše: "Vedle vlastnictví rozhodujícího balíku akcií Federální rezervní banky v New Yorku získali Rothschildové důležité finanční podíly v dalších částech Spo-
232
jených států... Celé Rockefellerovo impérium bylo financováno Rothschildy." Zpráva Bankovního a měnového výboru Sněmovny z května 1976 uvádí: "Rothschildovy banky jsou sdruženy s Manufacturers Hanover of London, v nichž vlastní 20 procent... ... a Manufacturers Hanover Trust of New York." Zpráva také odhalila, že Rothschildova Intercontinental Bank, Ltd., která se skládala z Rothschildových bank v Londýně, Francii, Belgii, New Yorku a Amsterodamu, měla tři americké pobočky: National City Bank of Cleveland, First City National Bank of Houston a Seattle First National Bank. Věří se, že Rothschildové vlastní 53% akcií americké Federální rezervy. Akcionáři třídy "A" každý rok "vydělají" miliardy dolarů z peněz amerických daňových poplatníků, proudících do FED ve formě úroků z bankovních půjček.
233
ZLATÉ REZERVY USA Podívejme se napřed stručně na historii obou kovů, používaných pro ražbu peněz. Zákon o ražbě mincí z roku 1792 stanovil, že jeden dolar má mít váhu 371,25 gránu (1 grán = 0,06 gramu) ryzího stříbra, ale později byl "stříbrňák" nahrazen zlatým dolarem obsahujícím 25,8 gránu zlata. Roku 1873 byl schválen mincovní zákon, zakazující používat stříbro jako formu měny, protože byla objevena nová významná ložiska stříbra, snižující hodnotu tohoto kovu. V roce 1875, po dočasném zrušení směnitelnosti měny za zlato (období zelených bankovek za Občanské války), se USA začaly pevněji držet zlata. V roce 1900 byl přijat zákon o zlatém standardu. Od roku 1900 do roku 1933 byl papírový dolar pevně vázán na americké zlaté rezervy. V červenci 1927 se ředitelé Bank of England, newyorské Banky federální rezervy a německé Reichsbank sešli, aby vypracovali plán jak vyvézt zlato ze Spojených států - tento moment pomohl spustit velkou hospodářskou krizi. Do roku 1928 bylo přesunuto do Evropy 500 milionů dolarů ve zlatě. Prezident Franklin D. Roosevelt přijal radu anglického vedoucího ekonoma Johna Maynarda Keynese (1883-1946), člena Iluminátů, který mu řekl, že deficit státního rozpočtu je ekonomickou zbraní. Většina programů New Deal namířených k potlačení hospodářské krize stavěla na Keynesových teoriích o deficitním rozpočtu a byla financována půjčkami, splatnými z budoucích daní. V roce 1910 Lenin řekl: "Nejjistější cestou ke svržení zavedeného společenského řádu je zničení jeho měny." O devět let později Keynes napsal: "Lenin měl jistě pravdu, neexistuje žádný spolehlivější, zákeřnější a žádný jistější prostředek jak rozbít základy společnosti, než je znehodnocení její měny... Tento proces zapojuje všechny skryté síly ekonomic234
kých zákonitostí na straně destrukce, a to způsobem, který je schopen rozpoznat možná jeden člověk z miliónu." 5. dubna 1933 vydal Roosevelt prezidentský výnos, kterým nařizoval, aby všichni lidé vyměnili své zlaté mince, zlaté cihly a zlatem krytou měnu za peníze, které už nebyly směnitelné za drahé kovy. Zákon o zlaté rezervě z roku 1934, známý Jako Thomasův dodatek, který byl doplňkem zákona z 12. května 1933, činil nezákonným vlastnit jakékoli zlaté mince (byl zrušen až 31. prosince 1974). Zlaté mince stažené z oběhu byly uloženy ve formě zlatých cihel. Veřejnost měla vrátit všechno zlato vládě USA, aby vytvořilo Federální rezervu. Zatím co lidé tehdy dostali 20,67 dolaru za unci v papírových penězích, vydaných Federální rezervou, tato získala za papír zlato. Nyní měla Federální rezerva, a tudíž Ilumináti, pod kontrolou všechno zlato v zemi. V roce 1934 vzrostla hodnota zlata na 35 dolarů za unci, což vládě přineslo zisk 3 miliard dolarů. Ale když se zvýší cena zlata, klesne hodnota dolaru. Dolar nemá hodnotu 100 centů od roku 1933, kdy byl opuštěn zlatý standard. V roce 1974 byla hodnota dolaru 22,5 centu, a v roce 1983 už jen 38 centů. Od doby, kdy množství tištěných bankovek už nebylo omezeno množstvím zlata ve zlatých rezervách, jich bylo vydáváno stále víc a hodnota dolaru rapidně poklesla. První měnová a finanční konference Organizace spojených národů, kterou řídil Harry Dexter White (člen CFR a ruský špion), proběhla v Bretton Woods v New Hampshire od 1. do 22. července 1944. Zde byl založen Mezinárodní měnový fond, jehož cílem bylo připravit Spojené státy o zlaté rezervy a dát je jiným národům, spojit průmyslové kapacity a sjednotit hospodářskou, společenskou, vzdělávací a náboženskou politiku s cílem nastolit světovou vládu. Kvůli splácení zahraničních dluhů a posilování zahraničních ekonomik v letech 1958 až 1968, se množství zlatých cihel vlastněných americkou státní pokladnou snížilo o 52%. Ze zbývajícího 235
množství bylo 12 miliard dolarů rezervováno zákonem na krytí papírového oběživa. Měna USA byla kryta 25% zlatých rezerv souhlasně se zákonem z roku 1945, který ale byl v roce 1968 zrušen. Množství zlata v rezervách pokleslo z 653,1 miliónu trojských uncí v roce 1957 na 311,2 miliónu uncí v roce 1968, což podle Ministerstva financí způsobil prodej zahraničním bankovním institucím, domácím výrobcům a prodej a nákup zlata na světovém trhu kvůli udržení stability cen. To představovalo ztrátu 341,9 miliónu trojských uncí. V srpnu 1971 bylo zlato používáno pouze pro světový obchod, protože mnohé cizí země nepřijímaly americké dolary. V listopadu 1981, podle jistých zdrojů, poklesly zlaté rezervy na 264.1 miliónu trojských uncí. Paragraf 31 Sbírky zákonů USA vyžaduje každoroční fyzickou inventuru zlatých zásob, ale úplná revize nebyla nikdy provedena, takže oficiálně vlastně nikdo neví, jaký je skutečný stav. Po 2. světové válce měla Amerika 70% světových zásob volného zlata, ale dnes je to možná méně než 7%. Senátor Jesse Helms se domníval, že americké zlato mají země OPEC, zatímco druzí věří, že 70% světových zásob vlastní Světová banka, ovládaná finančním stiskem Rothschildů a Rockefellerů. Dostal jsem informaci od jistého gentlemana z Michiganu, která naznačuje, že byly použity falešné bankovky Federální rezervy (Federal Reserve Notes) s nominální hodnotou 5 000 a 10 000 dolarů k ukradení amerických zlatých rezerv. Tyto bankovky jsou vlastně šeky, používané k přesunům vlastnictví velkého množství zlata, aniž by se se samotným zlatem hýbalo. S použitím veřejných záznamů ukazuje sériová čísla bankovek, které byly původně vytištěny a tvrdí, že jich je nyní mnohem víc. Bylo oznámeno, že 40% (13 000 tun) světového zlata leží v suterénu newyorské Federální rezervní banky, za devadesátitunovými otáčecími dveřmi, pět podlaží pod úrovní ulice. Část je v americkém vlastnictví, ale většinu vlastní centrální banky jiných zemí. Spočívá v samostatných oddílech a čas od času je přesunu-
236
to z jednoho oddílu do jiného, aby byly uspokojeny mezinárodní transakce. Nyní se podívejme na stříbro. Po březnu 1964 již stříbrné certifikáty nejsou směnitelné za stříbrné dolary; a v březnu 1968, téměř na konci Johnsonovy administrativy, bylo krytí dolaru stříbrem zrušeno. Na sérii bankovek z roku 1929 čteme: "Směnitelné na požádání za zlato ve Státní pokladně Spojených států, nebo za zlato nebo právoplatné peníze v kterékoli bance Federální rezervy." Podobné bylo i znění na stříbrném certifikátu zaručeném dolarem ve stříbře, který byl v úschově. Na bankovkách ze série z roku 1934 čteme: "Tato bankovka je legální zárukou za všechny dluhy, veřejné a soukromé, a je směnitelná za právoplatné peníze ve Státní pokladně Spojených států, nebo kterékoli bance Federální rezervy." Série z roku 1950 nese tutéž informaci, ale redukovanou na tři řádky změněnou velikostí písma. V sérii z roku 1953 jsou už tato slova úplně odstraněna, ačkoli spodní část ještě obsahuje slib "zaplacení držiteli na požádání." Avšak v roce 1963 zmizela dokonce už i tato zpráva a dolary se nestaly ničím jiným než bezcennými kousky papíru, protože již nesplňují zákonné požadavky na bankovky: neobsahují údaj o bance, která je vydala a směnnou hodnotu, ani čas platby (směny za ekvivalent v cenném kovu), což bývalo "na požádání". Od roku 1933 tiskne Rezerva v porovnání s poklesem hrubého národního produktu (HNP) příliš mnoho peněz. HNP je akumulovaná hodnota služeb a zboží vyrobeného v zemi. Jestliže HNP je 4%, měl by se objem peněz zvýšit o maximálně 5-6%, což by zajistilo dostatek peněz (bankovek) k tomu, aby bylo zboží odpovídající HNP udržováno v oběhu. Řeči o rozšíření sociálních služeb, slibované během každých voleb, jsou účelovou rétorikou sloužící k získání hlasů; zvyšují federální rozpočet, takže je tištěno více peněz. Nato vláda udělá škrty v rozpočtu a začne kontrolovat mzdy i ceny. Nadbytečné peníze v oběhu sníží hodnotu dolaru a ceny stoupnou. Jednoduše řečeno, příliš mnoho peněz v 237
oběhu vyvolá inflaci, a to je to, co Rezerva dělá - účelově tiskne příliš mnoho peněz, aby zničila ekonomiku. Na druhé straně, kdybychom peníze přestali tisknout úplně, hospodářství by se zhroutilo. (Systém užívající bankovek je dnes už takřka vytlačen systémem elektronického zúčtování, následující údaje ohledně tištěného oběživa je třeba považovat za názorné a orientační. p.p.) Rezerva je zodpovědná za stanovení úrokové míry, s níž si od ní mohou půjčovat členské banky, takže řídí úrokové míry v celé zemi. Stručně řečeno, Federální rezerva určuje objem peněz, které mezinárodní bankéři vytvářejí z ničeho. Kromě toho platí vláda poplatek za vytištění každé bankovky. Federální vláda platí Rezervě v dluhopisech (rovněž vydávaných Rezervou) a pak tyto dluhopisy splácí s vysokým úrokem. Tento úrok se brzy stane největší položkou federálního rozpočtu. William McChesney Martin, člen Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations) a předseda Federální rezervy za Kennedyho vlády, dosvědčil před Federálním bankovním výborem, že hodnota dolaru byla každý rok uměle snižována o 3 až 3,5 procenta, aby mohly růst mzdy. Důvodem bylo, aby lidé uvěřili, že dostávají víc, zatímco ve skutečnosti dostávali méně. K tomuto procesu přispěl také Kongres, tím, že každý rok schvaloval federální rozpočet, vyžadující tisknout stále většího objemu peněz na financování státního dluhu vůči bankám, který v současné době činí více než 4 800 000 000 000 (4,8 triliónu) dolarů. Když byl prezidentem Wilson, státní dluh činil jednu miliardu dolarů; v roce 1974 byl dluh kolem jednoho triliónu. V roce 1937 si republikán Charles G. Binderup z Nebrasky uvědomil důsledky Federálního rezervního systému a požadoval po vládě, aby skoupila všechny akcie a vytvořila novou Radu, kontrolovanou Kongresem, která měla regulovat hodnotu měny a objem bankovních vkladů; tedy omezit nezávislost FED. V dal238
ších volbách byl poražen. O kontrolu Federální rezervy se pokoušeli i jiní kongresmani: Rep. Goldborough (l935), Rep. Jerry Voorhis z Kalifornie (l940, 1943), Sen. M. M. Logan z Kentucky a Rep. Usher L. Burdick ze Severní Dakoty. Republikán Wright Patman z Texasu (byl do roku 1975 předsedou Bankovního výboru Sněmovny) v roce 1952 řekl: "Ve skutečnosti nebyl Kongresem nikdy nařízen a uskutečněn nezávislý audit žádné z dvanácti bank Rady Federální rezervy. Za 40 let trvání tohoto systému nebylo provedeno řádné zúčtování, zatímco volně používal peníze vlády." Patman řekl, že Federální výbor pro volný trh (který, vedle Rady guvernérů, rozhoduje o měnové politice země) je "jednou z nejtajnějších společností. Těchto dvanáct mužů rozhoduje o tom, co se stane v ekonomice. Jejich rozhodnutí nepodléhá žádné kontrole, ani prezidenta, ani Kongresu, ani lidu." Patman také řekl: "Spojené státy mají ve skutečnosti dvě vlády, řádně jmenovanou a jakousi nezávislou, nekontrolovanou a nekoordinovanou vládu Federálního rezervního systému, vykonávající moc nad penězi, již Ústava rezervovala pouze Kongresu." Za své kariéry se Patman marně snažil přinutit FED, aby umožnil provedení nezávislého auditu, snažil se o omezení vlivu velkých bank a zkrácení funkčního období guvernérů FED, zasazoval se o to, aby byl FED pravidelně kontrolován Kongresem jako každá jiná vládní agentura a aby členy Federálního výboru pro volný trh jmenoval prezident a schvaloval Kongres. V roce 1967 se Patman pokusil o audit v FED a 22. ledna 1971 předložil návrh zákona HR11, který měl přestavět tuto organizaci a podstatně omezit její moc. Později byl z funkce předsedy Bankovního a měnového výboru Sněmovny, kterou vykonával řadu let odstraněn. Republikán John R. Rarick z Louisiany předložil 22. ledna 1971 HR351 se slovy: "Je třeba svěřit vládě Spojených států úplně, absolutně a bezpodmínečně do vlastnictví dvanáct bank Federální rezervy," a dodal "Federální rezerva není agenturou vlády. Je to soukromý bankovní monopol." Po239
druhé už nebyl zvolen. V osmdesátých letech rep. Phil Crane z Illinois předložil Snemovně rezoluci HR70, která požadovala každoroční audit FED (nikdy se o ní nehlasovalo) a rep. Henry Gonzales z Texasu předložil HR470, požadující zrušení zákona o Federální rezervě. Federální rezervní systém nikdy nebyl prověřován, jeho zasedání jsou uzavřená a zápisy z nich nejsou zveřejňovány. Byly odmítnuty všechny pokusy o audit Rezervy. V roce 1967 předseda Federální rezervy Arthur Burns řekl, že by audit ohrozil její nezávislost. V roce 1979, po propuštění ministra financí Michaela Blumenthala, nabídl prezident Jimmy Carter, jako už před ním Nixon, toto místo šéfu amerických Iluminátů Davidu Rockefellerovi, výkonnému řediteli Chase-Manhattan Bank, ale ten ho odmítl, stejně tak jako nominaci na předsedu Rady Federální rezervy. Carter nato jmenoval jejím předsedou Paula Volckera. Volcker promoval na Princetonu jako ekonom a na Harvardu v oboru veřejná správa. Byl ekonomem u Federální rezervní banky v New Yorku (1952-57), pracoval v Chase Manhattan Bank (1957-61), působil na americkém ministerstvu financí (1961-65) jako náměstek ministra financí (1969-74) a jako prezident newyorské Federální rezervní banky (1975-79). V Nixonově administrativě, coby podsekretář pro monetární politiku a mezinárodní záležitosti; úředník exekutivy, který úzce spolupracoval s Federální rezervou, pomohl spolu s ministrem financí Johnem Connolym formulovat politiku, která v roce 1971 zrušila zlatý standard, protože zlaté rezervy ve Fort Knox klesaly. Volcker byl vybrán, protože byl "kandidátem Wall Streetu". Byl rovněž členem Trilaterální komise a hlavním stoupencem Rockefellera. Bert Lance, bankéř z Georgie a Carterův politický poradce, který se stal ředitelem státního rozpočtu a později byl přinucen rezignovat, kontaktoval Carterova pomocníka Geralda Rafshoona jemuž řekl, že pokud bude jmenován, bude Volcker "usilovat o 240
znovuzvolení do Federální rezervy." Lance předpověděl, že pak zavede vysoké úrokové míry a způsobí velkou nezaměstnanost. V srpnu 1979 Bankovní výbor Senátu schválil, aby Volcker nahradil Arthura Burnse, v Rakousku narozeného ekonoma, který byl členem CFR s úzkými vazbami na Rockefellery. Volcker byl proti zlatem krytému dolaru a proti používání zlata jako platidla. Pokusil se napnout peněžní situaci, aby omezil roční růst množství peněz v oběhu na 10% a zvýšil poptávku po půjčkách. Důsledkem bylo dramatické zvýšení úrokové míry, která v září 1979 vzrostla na 13,5% a v prosinci 1980 se vyšplhala dokonce až na 21,5%. Existují domněnky, že šlo o uměle vytvořený ekonomický pokles za účelem Carterova politického pádu. Carter reagoval na vzrůst úrokové míry slovy: "Jak dobře víte, nemám vůbec žádnou kontrolu nad FED. Ta je pečlivě izolována od vlivu prezidenta nebo Kongresu. Je tomu tak již po mnoho generací a myslím si, že je to tak správně." Přestože inflace rostla do nebetyčných výšin, ponechal Volckera ve funkci i Reagan. Byl to Volcker, kdo způsobil pád ekonomiky USA. V průběhu 70. let mnoho bank opustilo Federální rezervu a v prosinci 1979 sdělil Volcker Bankovnímu výboru Sněmovny, že "za posledních 4 a půl roku opustilo FED 300 bank s vklady ve výši 18,4 miliard dolarů," a že dalších 575 ze zbývajících 5480 bank, s vklady okolo 70 miliard dolarů, naznačilo úmysl odejít. Řekl, že by to omezilo kontrolu státu nad penězi, což vedlo Kongres k tomu, že v roce 1980 přijal Zákon o kontrole peněz (Monetary Control Act), který dal Federální rezervě absolutní kontrolu nad všemi bankovními institucemi, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou členy FED. Alan Greenspan, který se v roce 1987 stal předsedou Rady Federální rezervy, je členem CFR. Má hodnost bakaláře a mistra a doktorát z ekonomie na newyorské univerzitě. Setkal se s Aynou Randovou, autorkou knihy Atlas Shrugged, a stali se přáteli. Od ní se naučil, že kapitalismus je "nejen efektivní, ale také morální." V 241
únoru 1995 se posedmé zvýšila úroková míra za poslední rok. To Greenspana a Federální rezervu postavilo do středu zájmu veřejnosti. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak média zatemňovala skutečnou roli FED, kterou hraje při kontrole americké ekonomiky. V dokumentu Světové banky 447, článek 3., stojí, že světová ekonomika bude stabilní až do roku 1980, kdy začne padat jako domino. 29. října 1975 otiskl Wall Street Journal komentář H. Johannese Witteveena, generálního ředitele Mezinárodního měnového fondu (IMF), že "by se IMF měl vyvinout ve Světovou centrální banku, aby se zabránilo inflaci." Dr. H. A. Murkline, ředitel Mezinárodního vzdělávacího institutu v Irvingu, Texas, ve World Oil v roce 1976 předpovídal, že "federální vláda může vydržet do konce roku 1981". Dow Theory Letters, Inc. uvedla, že do roku 1982 pohltí národní dluh veškeré peníze, které vláda získá z daní. Robbinsova zpráva z 15. ledna 1978 říká: "Pokud Carter dosadí Bancora, který poskytne náš dolar ECU (European Currency Unit), je zde reálná vyhlídka na hyperinflaci a zhroucení všech papírových peněz světa do roku 1985." Julian Snyder v International Money Line v únoru 1978 řekl: "Spojené státy se pokoušejí vyřešit své problémy prostřednictvím znehodnocení vlastní měny, to nebude fungovat. Pokud ke krachu nedojde letos, bude odložen do roku 1982." 13. března 1979 na zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku, který vládně Evropskému hospodářskému společenství, předpovídali založení nového evropského měnového systému, známého jako ECU. Bude krytá 20% zlatých rezerv účastnických zemí (kolem 3 150 tun). Co dolar trochu posiluje, je fakt, že všechny národy nakupující ropu od OPEC používají americké dolary. V březnu 1980 přišla z arabských diplomatických zdrojů v OSN zpráva, že Chase Manhattan Bank zosnovala plány na pád dolaru ve spojení s ECU. 242
Dr. Franz Pick, známá autorita přes světovou měnu, v Silver and Gold Report z prosince 1979 píše: "Nejvážnějším problémem, před nímž dnes stojíme, je znehodnocení naší měny vládou. Vláda bude pokračovat ve znehodnocování dolaru, dokud nedojde k jeho zhroucení. Potom bude nucena vytvořit novou tvrdou měnu." "Měnová reforma není nic jiného než eufemismus pro státní bankrot." "Měnová reforma dokončuje vyvlastnění všech druhů úspor, smaže všechny veřejné a soukromé dluhy, všechny důchody a dary." Přestože ekonomika USA dosud přežívá, stále více finančních analytiků mluví o katastrofálním stavu jejího finančního systému. V roce 1992 shromáždil nezávislý prezidentský kandidát H. Ross Perot téměř 20% hlasů, když ve své předvolební kampani kritizoval stav americké ekonomiky. V roce 1993 senátor Bob Kerrey (demokrat) slíbil podporu rozpočtovému plánu Billa Clintona, pokud Clinton určí výbor, který bude studovat stav americké ekonomiky. Prezident zřídil 32-členný dvojstranný výbor a v srpnu 1994 vydal jeho zprávu: Podle zjištění tohoto výboru nebudou USA nejpozději do roku 2012 schopny splácet úroky z národního dluhu, pokud nedojde k jakési drastické změně. Vláda, přestože to ví, dovoluje, aby současný trend pokračoval. Je tedy zřejmé, že zkáza americké ekonomiky je součástí promyšleného plánu finančního zotročení národa. (Clinton byl posléze zdiskreditován neobyčejně hanebným způsobem, což zabránilo jakékoliv vyhlídce na jeho znovuzvolení. p. p.) V dopise Edvardu M. Housemu, s datem 23. listopadu 1933 Franklin D. Roosevelt napsal: "Reálná pravda o této záležitosti je, a Vy a já to víme, že finanční prvek ve velkých centrech nevlastní vláda USA už od dnů Andrew Jacksona." 243
"Je dost dobře možné, že národ nechápe náš bankovní a peněžní systém, protože kdyby mu rozuměl, věřím, že dřív než zítra ráno by tu byla revoluce." Henry Ford, zakladatel Ford Motor Copany. V roce 1957 senátor George W. Malone z Nevady pronesl před Kongresem v souvislosti s Federální rezervou tyto věty: "Věřím, že kdyby lid tohoto národa plně pochopil, co jim Kongres za posledních 49 let udělal, táhl by na Washington a nečekal na volby." "Kongres se podílel na předem připraveném plánu zničit ekonomickou a sociální nezávislost Spojených států."
244
